Issuu

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú. 7-8/2026 | roč. XXX | 90 Kč

Jan Wirth Prahou i světem bez bariér

Redakce

Obsah

ČUN/ČMUN

Z domova

Cena jednoho výtisku 90 Kč Roční tištěné předplatné 450 Kč včetně poštovného Kontakt redakce@cun.cz

Architektura pro všechny smysly: jak jsme přepisovali Open House

UNIE 7-8/2026, ročník XXX ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY vydavatel časopisu a adresa redakce Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1

Soustředění neslyšících orientačních běžců

10. vzdělávací seminář ANEPL

Kde na síti nás najdete? WEB www.cun.cz ISSUU issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CasopisUnie INSTAGRAM www.instagram.com/casopis.unie

Můžete si nás předplatit

e‑mail

redakce@cun.cz vedoucí redakce

Magda Jandusová šéfredaktor

Jan Semerád zástupce šéfredaktora

Ivana Hay Tetauerová redakční tým

Klára Zaoralová, Eva Vavříková, Barbora Flusserová, Kateřina Bímová tým pro zpracování překladů a videí

Aneta Braunová, Eva Kastnerová, Vladimír Šimon, Martin Jarůšek správce sociálních sítí

Ivana Hay Tetauerová jazyková korektura

Lucie Škardová titulní strana

Deaf Guide Prague

Gallaudet University – 2. část

Terapie: Ergoterapie

archiv Jana Wirtha zadní strana

Tým Mluvících rukou grafický design, sazba

Šimon Sedláček Vychází 6× ročně Registrace MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Vydáno za podpory:

UNIE 7-8 2026

Editorial

25 let České komory tlumočníků znakového jazyka

Školení Erasmus+ pro hluchoslepou mládež v Itálii – 2. část

Kavárny neslyšících: Kavárna u Žambocha

Jak to vypadá v ČUN: Czech Deaf Art 3+1

Zajímavosti ze světa neslyšících: Kniha Runy a 80 let paní profesorky Macurové

Výtvarná soutěž Paleta ticha

Drahé čtenářky, drazí čtenáři, přátelé a příznivci, tentokrát bude editorial stručnější – chceme vám jen za redakci popřát, ať si užijete teplé letní měsíce tak, jako jsme si my užili náš červnový teambuilding. Doufám, že náš časopis budete číst pod slunečníkem na pláži a využijete tak jeho obsah k relaxaci a sebeobohacení. Nejdůležitější informací, kterou toto číslo přináší, je fakt, že se nám konečně po roční odmlce blíží další ročník divadelní přehlídky Mluvící ruce. Informace o přehlídce, termínu a místu konání najdete na plakátu na zadní straně tohoto čísla. Číslo, které jste právě otevřeli, je obsahově velmi pestré a skládá se z mnoha menších článků. Konkrétně bych vypíchl rozhovor s Honzou Wirthem, zakladatelem projektu Deaf Guide Prague, který ukazuje neslyšícím krásy celého světa. Opět jsme vyzpovídali také Kateřinu Holubovou, tentokrát na téma ergoterapie. V seriálu z ČUN jsme zavítali do Ostravy, naší nejvzdálenější pobočky a zaměstnanci ČUN se zapojili také do přepisování na akci Open House. A naše redakční kolegyně Ivana Hay Tetauerová se podílela na překladu nádherné komiksové knížky Runy, která obsahuje i znakový jazyk a více se o ní dočtete v našem časopise. Sami vidíte, že nabídka prázdninového čísla je skutečně bohatá! A to je za mě vše a jdu si taktéž užívat léta! Příjemné čtení vám přeje Jan Semerád

Jak fungují QR kódy v časopise UNIE U vybraných článků najdete dva QR kódy. První z nich obsahuje minutové video s krátkým shrnutím článku. Pokud se budete chtít dozvědět více, pod druhým QR kódem najdete delší, zhruba pětiminutové video s obsahem článku a nejdůležitějšími informacemi. Všechna videa s překlady článků budou dostupná také na našem facebooku a instagramu, můžete je tak zhlédnout na více platformách.

UNIE 7-8 2026 3

Ve dnech 25.–26. května se v Kroměříži konala výjezdní porada a školení vedoucích ze všech poboček České unie neslyšících. Pro kolegy z různých koutů republiky to byla mimořádná příležitost setkat se osobně a vyměnit si řadu cenných zkušeností. Program obou dnů byl opravdu nabitý. Účastníci se vzdělávali například v oblasti týmové práce, time managementu, IT nebo personalistiky. Celou akci provázelo nádherné letní počasí a rodinná atmosféra. Kromě školení si pracovníci užili také večerní grilování na zahradě, které bylo plné smíchu. Všem se v Kroměříži moc líbilo a domů si odvážejí krásné zážitky. Velké uznání patří především týmu kroměřížské pobočky – vedoucí Martině Latíkové a jejím spolupracovníkům Lence Kratinohové, Renatě Latíkové a Josefu Dubjakovi. Pro zasedání připravili skvělé zázemí a o všechny hosty se starali s náležitou péčí. Slova díku připojuje i ředitel ČUN Jiří Strejček: „Velice rád bych poděkoval Martině Latíkové a jejímu týmu za skvěle zorganizované výjezdní zasedání vedoucích Unie. Musím ocenit, že i přes vysoké pracovní nasazení až do pozdních večerních hodin byli členové hostitelské pobočky druhý den připraveni postarat se o všechny kolegy a přispět k velmi pozitivnímu dojmu ze společného setkání.“ Poděkování patří také panu řediteli za podporu a možnost tak vydařenou akci uskutečnit. Velmi si vážíme toho, že jsme mohli společně strávit dva inspirativní dny plné spolupráce, nových podnětů, přátelské atmosféry a dobré nálady. Už teď se těšíme na příští setkání!

UNIE 7-8 2026

Vedoucí všech poboček ČUN se školili v Kroměříži text a foto

Martina Latíková, Lucie Jirglová

ČUN–ČMUN

Nové logo České unie neslyšících text a logo

Centrum pro dětský sluch Tamtam představilo službu rané péče text foto

Lucie Křesťanová, Centrum pro dětský sluch Tamtam archiv CDS Tamtam

Ranou péči jakožto sociální službu veřejnosti každoročně připomíná osvětová kampaň Týden rané péče, kterou založila Společnost pro ranou péči. Kampaň letos probíhala od 11. do 17. května s mottem „Když změníme příběh na začátku, otevíráme lepší konce“. K Týdnu rané péče se připojilo také Centrum pro dětský sluch Tamtam, které poskytuje tuto službu zdarma rodinám s dětmi se sluchovým postižením z celé republiky. Každoročně provází náročnou situací spojenou se sluchovým handicapem dítěte kolem 500 rodin, a to od samého počátku, kdy se rodiče dozvědí nepříznivou diagnózu. S pomocí poradkyně rané péče se rodiče naučí jak s dítětem komunikovat a jak kompenzovat jeho ztrátu sluchu, aby nebyl vývoj jejich potomka nijak omezen. Tamtam podpoří celou rodinu, aby mohla žít běžným způsobem života. V rámci kampaně nabídl Tamtam ve dnech 11., 13. a 15. 5. široké veřejnosti

orientační měření sluchu na pracovišti v Hábově ulici v Praze-Stodůlkách, které využila asi desítka návštěvníků. Ve čtvrtek 14. května zavítali do Tamtamu studenti Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících Filozofické fakulty UK a studenti logopedie z Pedagogické fakulty UK. Prohlédli si prostory rané péče, knihovnu se specializovaným fondem zaměřeným na sluchové postižení, multismyslovou místnost pro terapii snoezelenu aj. Čekala je i ukázka kompenzačních a logopedických pomůcek a představení dalších služeb Tamtamu. Program pro veřejnost nabídli i zaměstnanci pracoviště Tamtamu v Olomouci. Tamtam se poskytování profesionálních služeb dětem se sluchovým postižením a jejich rodinám věnuje již 36 let a nabízí je ve všech krajích ČR. Na cestě za klienty ujedou poradkyně rané péče ročně přes 250 000 kilometrů a uskuteční tisíce terénních i ambulantních konzultací.

Jiří Jelínek

Nové logo České unie neslyšících vzniklo s cílem propojit tradici s moderním vizuálním stylem. Původní symbol rukou zůstal zachován jako nadčasový znak komunikace neslyšících. Výraznou změnou prošla textová část loga, která nyní jasně uvádí název organizace v češtině i angličtině. Kruhové uspořádání textu symbolicky připomíná planetu Zemi a vyjadřuje propojení lidí bez bariér. Novou identitu doplňuje moderní písmo Open Sans a hluboký odstín indigo, evokující stabilitu, tradici i inovativní přístup. Postupně se připravují i další grafické materiály. Současně vzniká také Corporate Identity Manual, který bude průběžně doplňován a sjednotí pravidla vizuální komunikace organizace.

UNIE 7-8 2026 5

Architektura

Architektura pro všechny smysly Jak jsme přepisovali Open House text a foto: Iveta Černá

O víkendu 23. a 24. května jsme poskytovali simultánní přepis na oblíbené akci Open House, která každoročně otevírá veřejnosti běžně nepřístupné budovy. Součástí programu jsou i prohlídky určené neslyšícím návštěvníkům díky tlumočení do českého znakového jazyka a simultánnímu přepisu. Přepisovali jsme v historicky i architektonicky výjimečných budovách. V sobotu na Hlávkově koleji spojené s osobností Jana Opletala, v Hlavově ústavu, kde sídlí Ústav patologie 1. LF Univerzity Karlovy a VFN, nebo v budově Městského soudu v Praze, která dříve sloužila Československé tabákové režii. V neděli pak probíhaly zpřístupněné prohlídky v sídle Sokola – Tyršově domě, Goethe-Institutu a Grabově vile. Na prohlídkách využíváme tzv. chodícího přepisovatele. Takový přepisovatel má na sobě speciálně upravený postroj s počítačem, na němž přepisuje mluvené slovo. Uživatelé přepisu sledují text na tabletu, který jim zapůjčíme. Tento způsob přepisu je výrazně technicky i fyzicky náročnější než klasický simultánní přepis. Přepisovatel si nemůže polohu klávesnice upravit tak pohodlně, aby pro něj byl úhel psaní ideální, a samotné nošení postroje představuje zátěž pro záda. Náročné bývá i samotné prostředí prohlídek – schody, úzké průchody nebo časté přesuny mezi

UNIE 7-8 2026

interiérem a venkovním prostorem. Odměnou za tuto náročnost je však možnost nahlédnout do zajímavých míst a především spokojení uživatelé přepisu. Letos se přepisovatel Václav Mikula setkal s obzvlášť záludnou výzvou v podobě jízdy páternosterem v budově Městského soudu v Praze. Jako zdatný sportovec však zvládl nástup i výstup na jedničku. Vašek shrnuje své dojmy z přepisu Open House takto: „Přepis, který zachycuje atmosféru místa, je sice technicky náročnější, ale zároveň této práci dodává nový rozměr díky propojení přepisování s autentickou atmosférou festivalu. Občas dojde na velmi nevšední zážitky, jakými jsou například projížďka výtahem páternoster či prohlídka lidských orgánů.“ Přepisovatel Tomáš Urban letos na Open House přepisoval poprvé. Své dojmy shrnuje následovně: „Můj premiérový přepis na Open House mě mile překvapil. Nejen že místa prohlídek byla opravdu zajímavá a každé neslo svůj jedinečný příběh, ale skvělou práci odvedli také dobrovolníci. Na každé ze zastávek byli velmi přívětiví a pro přepis jsme tak měli výborné podmínky. Můžu říct, že jsem si přepisování na Open House užil a věřím, že to stejné platí i pro uživatele přepisu.“ Budeme se těšit zase příští rok na další dobrodružné prohlídky!

Orientační běh

ukázka a „orienťácké“ hry pro děti. Sobotní dopoledne patřilo praktické části pro nováčky. Bylo připraveno šest krátkých okruhů se startem a cílem na stejném místě, a to od nejlehčí trati A až po nejtěžší F v doprovodu reprezentantů. Odpoledne následoval lesní sprint ve Starých Splavech v okolí Lázeňského vrchu, kde byly opět připraveny čtyři tratě různé obtížnosti. Každý si tak mohl vybrat podle svých schopností. V neděli byla na programu střední trať (middle) mezi vrcholy Borný a Havířský vrch, kde si mohli běžci vybrat čtyři úrovně text Kamil Klíma obtížnosti. Tratě prověřily foto účastníci soustředění schopnost nováčků pracovat s buzolou a číst mapu. Od úterý 14. dubna do neděle 19. dubna 2026 proběhCelé soustředění se neslo v pozitivní atmosféře lo soustředění pro neslyšící reprezentanty v orientača děti i jejich rodiče si program velmi užili. Zároveň ním běhu a další sportovce. se podařilo přiblížit orientační běh novým zájemcům Odstartovali jsme v úterý tréninkem v pražské a ukázat, že tento sport je přístupný opravdu každému. Divoké Šárce, kde jsme se zaměřili na přesné dohleDěkujeme reprezentantům, dobrovolníkům a tredávky kontrol a efektivní pohyb po vrstevnicích. nérovi Adamovi Hájkovi za přípravu, roznos i sběr Od středy do pátku pokračoval program v okolí kontrol. Dále patří náš dík AGITOS RSC MPSV, ČesDoks u Máchova jezera, kde probíhal dvoufázový trékému deaflympijskému výboru a klubům SK Olympia nink. Hlavní důraz byl kladen na držení azimutu, práci Praha SPS a SK SKIVELO Olomouc za podporu. s vrstevnicemi a rozpoznávání porostů, srázů či skal. Terény byly pestré a ideální pro pilování techniky. Ve čtvrtek jsme navštívili ZŠ a MŠ logopedickou v Liberci, kde jsme dětem se sluchovým postižením představili orientační běh. Program měl jak teoretickou část, tak i praktickou ukázku v lese za školou. Děti si mohly „orienťák“ samy vyzkoušet a reakce byly velmi pozitivní. Jednalo se o třetí školu, kterou jsme navštívili – po SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené Výmolova (2022) a VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ Hradec Králové (2024). Odpoledne jsme se přesunuli do centra Liberce, kde jsme absolvovali sprintový trénink v historické části města. V pátek večer jsme přivítali zájemce o orientační běh z řad veřejnosti. Program začal společným představením, po němž následovala teoretická

Soustředění neslyšících orientačních běžců s nováčky

UNIE 7-8 2026 7

Rozhovor

Jubilejní 10. vzdělávací seminář ANEPL přinesl inspiraci z domova i ze zahraničí Ve dnech 18.–19. dubna 2026 se v prostorách Pevnosti v Praze uskutečnil jubilejní 10. vzdělávací seminář Asociace neslyšících pedagogů a neslyšících lektorů českého znakového jazyka (ANEPL). Dvoudenní setkání nabídlo neslyšícím pedagogům, učitelům a lektorům českého znakového jazyka nové odborné poznatky, prostor pro sdílení zkušeností a inspiraci z České republiky i zahraničí. Již desátý ročník potvrdil, že podobná setkání mají pro profesní komunitu obrovský význam. text foto

Ivana Hay Tetauerová archiv ANEPL

Společné foto účastníků na 10. jubilejním vzdělávacím semináři ANEPL

Po úvodním přivítání a představení novinek z činnosti ANEPL následovala přednáška pedagožky a místopředsedkyně ANEPL Ivany Hay a Jaroslavy Struhařové, pedagožky a členky výboru ANEPL. Společně představily nejzajímavější poznatky z mezinárodní konference ICED 2025 v Římě, která patří mezi nejvýznamnější světová setkání odborníků zabývajících se vzděláváním neslyšících. Konference měla mimořádný symbolický význam, protože se po 145 letech vrátila do Itálie, kde se v roce 1880 uskutečnil známý Milánský kongres. Ten tehdy vedl k dlouhodobému potlačování znakových jazyků ve vzdělávání neslyšících. Současný ICED naopak zdůrazňuje význam znakových jazyků, bilingválního vzdělávání, kultury Neslyšících a aktivního zapojení neslyšících odborníků do rozhodovacích procesů. Další část programu byla věnována profesím, které jsou pro komunitu Neslyšících klíčové. Kristýna Šimková z České komory tlumočníků znakového jazyka (ČKTZJ) představila výsledky sčítání tlumočníků a překladatelů českého znakového jazyka. Radka Nováková, provozní ředitelka Pevnosti, navázala výsledky sčítání lektorů českého znakového jazyka. Předsedkyně ANEPL Žaneta Petraturová následně představila připravované sčítání neslyšících pedagogických pracovníků v České republice. Přestože se jednotlivé prezentace zaměřovaly na různé profese, společně ukázaly, jak důležitá jsou kvalitní data nejen pro plánování vzdělávacích aktivit, ale i pro profesní podporu či prosazování potřeb komunity vůči státním institucím.

ANEPL

a studentů se sluchovým postižením. Účastníci získali přehled o spolupráci komise s ministerstvy, připomínkování legislativních návrhů i řešení podnětů přicházejících přímo z praxe. Závěrečný odborný blok patřil psycholožce a lingvistce Kateřině Holubové, odbornici zabývající Výbor ANEPL se zahraničními přednášejícími se tématem Deaf+ a jazykovým vývojem neslyšících osob. Ve své přednášce představila projekt Znakopedie a upoK největším lákadlům semináře patřili dva zazornila na rozmanitost jazykových zkušeností neslyhraniční hosté z Velké Británie. Dani Sive, neslyšíšících lidí. Diskutovalo se o jazykové deprivaci, autiscí ředitel londýnské Frank Barnes School for Deaf mu, neurologických odlišnostech i dalších faktorech, Children, představil fungování jedné z nejznámějších které mohou ovlivňovat podobu znakového projevu. škol pro neslyšící děti ve Spojeném království. Ve Zdůraznila, že odlišný způsob znakování nemusí své přednášce se zaměřil na bilingvální vzdělávání být známkou nízké jazykové kompetence, ale často založené na britském znakovém jazyce (BSL) a psané souvisí s individuálními zkušenostmi a potřebami angličtině. Velký zájem vzbudilo zejména představení konkrétního člověka. Téma vyvolalo mezi účastníky BSL kurikula, díky němuž je britský znakový jazyk velký zájem a nabídlo řadu podnětů pro pedagogicvyučován systematicky – podobně jako ostatní školní kou i lektorskou praxi. předměty. Sive zároveň zdůraznil význam neslyšících Jubilejní 10. vzdělávací seminář ANEPL opět potvrpedagogů jako jazykových i osobnostních vzorů a podil význam podobných setkání pro profesní komunitu třebu vytvářet prostředí podporující pozitivní vztah neslyšících pedagogů a lektorů českého znakového dětí k vlastnímu jazyku, kultuře a identitě. jazyka. Vedle nových odborných poznatků přinesl Neméně inspirativní byla přednáška Lesley Reei prostor pro sdílení zkušeností, navazování kontakves Costi, neslyšící ředitelky Heathlands School for tů a inspiraci the Deaf. Ta ve svém vystoupení představila svou z České repubprofesní cestu od učitelky až k vedení školy a otevřela ANEPL oslavila 10 let své činnosti liky i zahraničí. téma Deaf leadershipu, tedy zastoupení neslyšících osob ve vedoucích pozicích. Zdůraznila, že neslyšíOrganizátoři cí děti kolem sebe potřebují vidět úspěšné neslyšící poděkovali všem přednášejícím, dospělé, kteří jim mohou být přirozenými vzory. tlumočníkům Významnou část přednášky věnovala také rozvoji čtedo/z mezinánářství a gramotnosti prostřednictvím propojení britrodního znakoského znakového jazyka s psanou angličtinou. Obě vého systému zahraniční přednášky vyvolaly živou diskusi a patřily i účastníkům a již k nejlépe hodnoceným bodům programu. nyní se těší na Druhý den semináře zahájila prezidentka ASNEP další setkání na Lucie Sedláčková Půlpánová. Ve své prezentaci 11. vzdělávacím představila činnost ASNEP a Expertní komise pro semináři ANEPL otázky vzdělávání (EKOV), která se dlouhodov roce 2027. bě věnuje zlepšování podmínek vzdělávání žáků

UNIE 7-8 2026 9

DEAF GUIDE & TOUR OF PRAGUE & CZECHIA Zážitky pro neslyšící turisty a cestovatele

Cestování a turistika patří k oblíbeným volnočasovým aktivitám. Neslyšící průvodce Jan Wirth vede ve znakovém jazyce vycházky po skrytých koutech Prahy a organizuje exotické poznávací zájezdy do Dubaje či třeba Japonska. Neslyšící účastníci si tak pod jeho vedením mohou užít dobrodružství bez komunikačních bariér a starostí. Jaké má Jan Wirth další plány a jak se mu daří v cestovním ruchu? To a mnohem více se dočtete v článku. text

Eva Vavříková Jan Wirth, Jaroslav Klein, Jan Crkovský

zdroje a foto

Co tě motivovalo k tomu stát se průvodcem pro neslyšící? Před 10–15 lety jsem začal provázet neslyšící skupiny, především z USA. Tato činnost mě velmi nadchla, protože spojuje historii, cestování a znakový jazyk. Kvůli profesionalitě a chybějící kvalifikaci jsem se rozhodl získat oficiální průvodcovský certifikát. Mou výhodou je znalost mezinárodního (MZS), amerického (ASL) i německého (DGS) znakového jazyka, díky čemuž provázím cizince přímo v jejich jazyce bez tlumočníka. U nás na trhu tato služba chyběla a chtěl jsem nabídnout něco, co je pro neslyšící turisty opravdu přístupné, přirozené a kulturně blízké. Jako jediný neslyšící průvodce v ČR jsi získal průvodcovský certifikát. Co to vlastně znamená? Během pandemie v roce 2020 jsem absolvoval intenzivní kurz a poté složil náročnou profesní zkoušku na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Získal jsem profesní kvalifikaci Průvodce Prahou a na základě tohoto osvědčení následně také oficiální český národní průkaz průvodce cestovního ruchu. Certifikát pro mě znamená potvrzení odbornosti a profesionality. Průvodci nestačí jen „umět ukázat město“ – vyžaduje se od něj třeba znalost historie a reálií, orientace ve městě, komunikace s klienty i schopnost zvládat různé nastalé situace v terénu. Jaké schopnosti a vlastnosti by měl mít dobrý průvodce?

Dobrý průvodce je vypravěč, psycholog, organizátor, diplomat a profesionál v jedné osobě – člověk, který má rád lidi i místo, jež představuje. Měl by také dodržovat etický kodex, což znamená např. předávat ověřené informace, respektovat klienty bez ohledu na jejich původ, víru nebo znevýhodnění a přizpůsobit přístup každé skupině. Důležitá je také empatie, trpělivost a jazyková vybavenost. Průvodce funguje i jako krizový manažer – řeší dopravu, změny počasí, nečekané situace, zdravotní komplikace nebo ztracené klienty. Nejsem ten typ, co memoruje letopočty. Historie je důležitá, ale raději ji vyprávím jako silný příběh s emocí a kontextem. Rád bych, aby si klienti Prahu zapamatovali jako jedinečný zážitek a atmosféru, ne jenom jako fakta. Zmínil ses, že ovládáš MZS, ASL a DGS. Kde ses tyto znakové jazyky naučil? Na gymnáziu jsem studoval angličtinu a němčinu, což mi dalo dobrý jazykový základ. DGS jsem si zlepšil díky bývalé partnerce z Německa. Dnes už ho využívám méně často, ale stále se domluvím. ASL jsem studoval při třítýdenním intenzivním programu na Gallaudetově univerzitě, pomohl mi úzký kontakt se zdejší neslyšící komunitou. MZS jsem získával přirozeně během setkávání s neslyšícími z různých zemí (např. European Union of the Deaf Youth aj). Čím více jazyků člověk ovládá, tím více rozumí lidem i různým kulturám – v cestovním ruchu je to obrovská výhoda. Ne každý neslyšící ovládá MZS, zejména starší generace často preferují svůj národní znakový jazyk. Zde mohu nabídnout přirozenější komunikaci a lepší zážitek z prohlídky. Do budoucna bych se rád naučil i francouzský znakový jazyk (LSF), protože se mi velmi líbí a do Prahy také stále častěji přijíždějí klienti z Francie. V čem se podle tebe liší průvodcovství pro neslyšící od průvodcovství pro slyšící? Průvodcovství pro neslyšící se liší hlavně způsobem komunikace. Zatímco slyšící skupiny (v počtu 30–40 osob) mohou během chůze poslouchat výklad

UNIE 7-8 2026 11

do sluchátek, u neslyšících je komunikace vizuální – skupina se musí zastavit a všichni musí dobře vidět na průvodce. Běžně stojíme v kruhu nebo půlkruhu. Proto jsou ideální menší skupiny, přibližně do 14 lidí. Rozdíl je i v kulturním kontextu. Vedle historie Prahy a Česka přibližuji také příběhy komunity Neslyšících, českého znakového jazyka (ČZJ) a kulturní specifika, která jsou pro neslyšící přirozenou součástí života. Neslyšící nepotřebují speciální zacházení, ale rovný přístup k informacím a možnost poznávat svět ve svém vlastním jazyce. Kde získáváš informace o historii a aktuálním dění? Především samostudiem. Pravidelně si kupuji knihy o Praze, české historii a architektuře. Jednou až dvakrát ročně také navštěvuji doplňovací kurzy pro průvodce, abych měl aktuální informace a nové poznatky. Nedávno jsem absolvoval třídenní intenzivní kurz zaměřený na židovskou Prahu a její historii. Akce jako Open House Praha, dny otevřených dveří, výstavy a speciální komentované prohlídky míst mi rozšiřují obzory. Důležité je pro mě zůstat zvědavý – Praha je město plné objevů, inovací, obnovy a nových příběhů, a právě to dělá tuto práci zajímavou. Jak jsem se již zmínil, věnuji se historii Neslyšících v Česku, protože provázání obecné historie s historií naší komunity přináší klientům mnohem hlubší kontext, což je důležité.

Jaké prohlídky jsou nejoblíbenější a jakých národností bývají tví klienti? Program vždy přizpůsobuji přání klientů, délce pobytu i rozpočtu. Nejčastěji uskutečňuji jednodenní šestihodinovou prohlídku po Praze – oblíbenou trasou je historické centrum, Staré Město, Karlův most a Pražský hrad. Při delších pobytech připravuji pro klienty program na míru podle jejich zájmů. Vyrážíme i mimo Prahu, např. do Kutné Hory, Českého Krumlova nebo Karlových Varů. Přijíždějí sem zájemci z USA, Německa, Švýcarska či Francie. Možnost absolvovat prohlídku přímo ve znakovém jazyce je pro ně často hlavním důvodem, proč si mě vyberou. Sestavuješ zahraniční poznávací zájezdy sám – tedy letenky, ubytování, dopravu, vstupy i program – nebo s někým spolupracuješ? Dříve jsem spolupracoval s cestovní kanceláří Amsaan Accessible Tours, kde jsem získal cenné zkušenosti se zahraničními zájezdy pro neslyšící klienty. Později jsem se ale rozhodl jít vlastní cestou. Dnes si většinu těchto výjezdů připravuji sám – od letenek až po kompletní program na míru. Mým cílem je zajistit klientům co největší komfort a pohodlí bez stresu. Baví mě vytvářet cesty zaměřené na plnohodnotné zážitky a přirozenou komunikaci pro neslyšící cestovatele v jejich jazyce. Spolupracuješ také s místními průvodci v zahraničí? V každé zemi to funguje jinak. I když jsem organizoval zájezd do Japonska převážně sám, ocenil jsem pomoc od kolegyně pocházející z Japonska. Díky její znalosti místního prostředí byla příprava ještě kvalitnější. Na místě jsme ale měli také lokálního průvodce, tlumočil jsem jeho výklad v MZS do ČZJ. Zájezd v Dubaji proběhl ve spolupráci s osvědčenou agenturou Amsaan Accessible Tours, která

UNIE 7-8 2026

zajistila kompletní program na místě (hotel, dopravu i lokálního průvodce). Mým úkolem bylo především oslovit české neslyšící klienty, pomoct jim s letenkami, být na místě jako komunikační most a tlumočit z MZS do ČZJ. Zájezdy do Dubaje i Japonska byly úspěšné – budeš je opětovně nabízet nebo plánuješ i další destinace? Ano, určitě chci pokračovat. Tyto uskutečněné zájezdy mě utvrdily v tom, že je o podobné cesty velký zájem, zvlášť když jsou připravené s ohledem na potřeby a způsob komunikace účastníků. Cesta do Tokia spojená s Deaflympiádou (o níž jsme psali v čísle UNIE 3-4/2026) byla navíc skvělou zkušeností – neslyšící účastníci si užili nejen sportovní atmosféru, ale i samotné Japonsko

a jeho kulturu. Do budoucna mám v plánu další destinace, například Bali, Tanzanii nebo Zanzibar. Nechci však prozrazovat všechno dopředu – nechte se překvapit (úsměv). Jaké další novinky chystáš? Jaké máš vize? Určitě chci dál rozvíjet jak průvodcovství po Praze, tak zahraniční cesty pro neslyšící. Nově jsem navázal spolupráci s americkou cestovní agenturou Hands On Travel, kterou v roce 2002 založil neslyšící podnikatel Terry Giansanti. Budu zde působit jako tour manager a tour leader pro americké klienty cestující po střední Evropě – především po Polsku, Česku, Rakousku a Maďarsku. Mám obrovskou radost, že první čtrnáctidenní zájezd plánovaný na rok 2027 je už nyní plně obsazený.

UNIE 7-8 2026 13

Rozhovor

Současně pracuji na dlouhodobější vizi – chci více propojit cestování a historii s moderními technologiemi. Rozvíjím dvě nové aplikace pro neslyšící turisty s názvem ZnakoMapa a Deaf Tour Prague (bližší info viz níže), které mají neslyšícím turistům zpřístupnit objevování Prahy a dalších míst ve znakovém jazyce.

Mimo jiné pokračuji v aktivitách kolem Znakovárny a festivalu ZnakoFest, protože právě propojování komunity, kultury a cestování považuji za velmi důležité. Mým cílem je, aby neslyšící mohli cestovat po světě bez bariér. A mám pocit, že tohle je teprve začátek.

ZnakoMapa je jedinečná digitální platforma určená především pro českou komunitu neslyšících. Nabízí v strukturovaný přehled přístupných míst, organizací, služeb, restaurací, úřadů a kulturních či komunitních akcí – vše v češtině a na jednom místě. Všechny informace jsou uspořádané podle kategorií a s možností snadné navigace přímo na místo konání akce nebo služby. Součástí jsou také videoprůvodci v ČZJ.

Deaf Tour Prague je naopak specializovaná aplikace pro zahraniční neslyšící turisty přijíždějící do Prahy. Je v angličtině a zaměřuje se hlavně na praktické cestovatelské informace pro pobyt – doporučené hotely, restaurace, směnárny, zajímavá místa a video průvodce památkami v MZS. Do budoucna je v plánu doplnit i turistické okruhy, aby mohli neslyšící objevovat Prahu i samostatně bez průvodce.

Jaký je rozdíl mezi oběma aplikacemi? ZnakoMapa je pro každodenní život českých neslyšících, Deaf Tour Prague je určena pro neslyšící turisty ze zahraničí. Neslyšící uživatelé najdou v aplikacích především přehledně uspořádané informace na jednom místě, které jsou přizpůsobené jejich potřebám a jazyku. Cílem obou aplikací je, aby neslyšící nemuseli složitě hledat informace na mnoha různých místech, ale aby měli vše zobrazeno přehledně, vizuálně a ve svém jazyce.

UNIE 7-8 2026

ZnakoMapa (QR kód ke stažení zdarma)

Android

iOS

Android

iOS

Deaf Tour Prague (QR kód ke stažení zdarma)

Po zkušenostech Ireny Hrubé se na Gallaudetovu univerzitu vydala i další studentka z České republiky. Radka Nováková si svůj sen o studiu v prostředí bez komunikačních bariér splnila na přelomu tisíciletí – a pobyt v USA zásadně ovlivnil její další profesní směřování i práci pro komunitu neslyšících. text foto

Klára Zaoralová archiv Radky Novákové

Radka Nováková, neslyšící lingvistka a odbornice na český znakový jazyk, absolvovala během svého studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zahraniční studijní pobyt na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu, D.C., a to na přelomu let 2000/2001. Ve Spojených státech strávila přibližně jeden a půl roku a na univerzitě studovala tři semestry. Pobyt jí umožnilo stipendium od Ministerstva školství, které pokrývalo pouze jeden semestr studia. Díky podpoře amerických nadací se jí však podařilo získat další finanční prostředky, prodloužit si studium a naplno využít příležitosti, které americká univerzita nabízela zahraničním studentům. Na Gallaudetově univerzitě se Nováková zapojila do speciálních studijních programů pro zahraniční studenty, které se vyznačovaly velkou flexibilitou. Mohla si tak sama sestavovat studijní plán a vybírat si přednášky i semináře podle vlastního odborného zájmu. Zaměřila se především na studium kultury neslyšících, jazykových a kulturních aspektů komunity neslyšících a na zdokonalování angličtiny. Důležitou součástí jejího studia bylo

Radka Nováková Krok za snem na Gallaudetu také seznámení se s americkým znakovým jazykem (ASL) a jeho srovnání s angličtinou včetně otázek bilingvismu a specifik komunikace neslyšících. Samotné prostředí Gallaudetovy univerzity pro ni znamenalo zcela zásadní zkušenost. Univerzita je známá jako jediné plně zpřístupněné vysokoškolské prostředí pro neslyšící studenty na světě, kde je veškerá komunikace i výuka přirozeně vedena ve znakovém jazyce. Nováková opakovaně zdůrazňuje, že právě zde poprvé v životě zažila prostředí bez komunikačních bariér – znakový

UNIE 7-8 2026 15

jazyk zde používají nejen studenti a pedagogové, ale i zaměstnanci univerzity v běžném provozu, což vytváří plně přístupné a inkluzivní prostředí. Pobyt měl velký význam i z hlediska osobních zkušeností a kontaktů. Nováková měla možnost setkat se s významnými neslyšícími osobnostmi z celého světa, které do té doby znala pouze z odborné literatury. Tato setkání pro ni byla silným inspiračním impulzem a posílila její profesní směřování. Získané zkušenosti a motivaci následně přenesla do své práce v České republice, kde se věnuje výuce, výzkumu i popularizaci českého znakového jazyka a kultury neslyšících. Studijní pobyt na Gallaudetově univerzitě tak pro Radku Novákovou nepředstavoval pouze zahraniční stáž, ale klíčový moment její odborné i osobní dráhy – zkušenost, která zásadně ovlivnila její další působení v oblasti lingvistiky a vzdělávání neslyšících. Když se ohlédneš zpátky, co se u tebe za těch 20 let nejvíc změnilo? Když se ohlédnu zpátky, změnilo se toho u mě opravdu hodně. Gallaudetova univerzita je základ, na kterém jsem postupně stavěla a dál vše rozvíjela. Za ty roky jsem získala mnoho kontaktů na známé neslyšící osobnosti, akademiky i různé pracovníky,

UNIE 7-8 2026

všechny samozřejmě spojené se znakovým jazykem. Dál jsem se věnovala lingvistice, výuce znakového jazyka a kultuře neslyšících. Zúčastnila jsem se také konferencí a podílela se na mnoha projektech, například lidé z našeho oboru Deaf Studies se ve spolupráci s neslyšícími lídry z jiných univerzit zaměřených na tento obor scházejí a realizují projekty. Hrdě jsem založila mezinárodní konferenci lektorů znakového jazyka LESICO, (z anglického Leadership and Empowerent for Sign Language Instructors and Curriculum Developers), která funguje už několik let. Díky této konferenci se mi podařilo vytvořit organizaci Evropská síť učitelů znakového jazyka ENSLT (zkráceno z anglického European Network of Sign Language Teachers). Důvodem vzniku ENSLT je skutečnost, že sice existují organizace zaměřené na speciální odbornost neslyšících – například EFSLI (Evropské fórum tlumočníků znakového jazyka), EUD (Evropská unie neslyšících) nebo SLLS (Sdružení lingvistů znakového jazyka), ale organizace pro učitele a lektory znakového jazyka dosud chyběla. Proto vznikla myšlenka na její založení. Díky Gallaudetově univerzitě mám také široký rozhled na mezinárodní úrovni, takže vím, co se aktuálně děje ve světě neslyšících akademiků.

Chtěla bys někdy vrátit čas do studijních let? Na tu dobu ráda vzpomínám a ničeho nelituji. Splnil se mi velký sen a život šel dál. Kdybych se ocitla v novém životě, rozhodla bych se stejně a na Gallaudetovu univerzitu bych jela studovat znovu. Jak bys porovnala dobu tehdy a teď – vnímáš tam velký rozdíl? Vnímám obrovský rozdíl. V době, kdy jsem studovala, nebyly technologie ještě tak pokročilé – ani mobily nebyly běžné. Nemohla jsem si každý den psát s maminkou ani komunikovat přes webkameru. Pamatuji si, že internet fungoval jen přes telefonní připojení, takže se dal použít jen na minutu nebo dvě – rychle otevřít e-mail, napsat zprávu a zase zavřít. Byl strašně pomalý. To znamená, že jsem byla zcela izolovaná od rodiny a přátel v České republice. Facebook tehdy vůbec neexistoval, vlastně nic takového nebylo. Proto jsem se plně věnovala Gallaudetově univerzitě a americkému znakovému jazyku. V dnešní době vidím, že když studenti odjedou studovat do zahraničí, zůstávají stále v kontaktu se svými českými přáteli. To vnímám jako velký rozdíl. Co je pozitivní a co negativní, to nedokážu jednoznačně říct. Já si ale myslím, že je lepší se úplně „izolovat“, naplno se věnovat cizí zemi a po návratu se zase přepnout zpět.

Celkově se Gallaudetova univerzita za ta léta změnila. Tehdy, jak jsem již zmiňovala, moderní technologie neexistovaly a vše se odehrávalo naživo, zatímco dnes má modernější budovy postavené v architektonickém konceptu neslyšících – Deaf Space, špičkovou videotechniku, a samozřejmě i jiné lidi. Všímám si také změn v počtu studentů – v době, kdy jsem studovala, jich bylo kolem 2 000. Dnes je jich méně, pravděpodobně kvůli existenci studia neslyšících na dalších univerzitách nebo možnosti online výuky. Co se týče kvality, myslím si, že zůstává po celou dobu stejná. Co bys poradila někomu, kdo by se dneska chtěl vydat podobnou cestou? Pokud by studenti chtěli studovat nejen na Gallaudetově univerzitě, ale kdekoliv v zahraničí, doporučuji jim to. Studovat pouze na jednom místě totiž nemůže člověku tolik rozšířit obzory, ba právě naopak. Díky jiné kultuře se jazyky hodně rozvíjejí a člověku pak v životě přibývají další a další možnosti. Také vím, že dostat se na zahraniční školu není jednoduché, zejména co se týče financí. Hlavní je nevzdávat se a případně sbírat zkušenosti i od ostatních, kterým se povedlo získat finanční podporu.

UNIE 7-8 2026 17

Jak ergoterapie pomáhá lidem zpět do života text

foto

Klára Zaoralová Kateřina Holubová

Když jsem se poprvé setkala s pojmem ergoterapie, netušila jsem, jak zásadní roli může hrát v životě lidí – ani jak silně se může propojit se zkušeností neslyšících osob. Neslyšící ergoterapeutka Kateřina Holubová v rozhovoru ukazuje, že právě „deaf gain“ – tedy přínos neslyšící perspektivy – může otevírat nové možnosti v terapii i komunikaci s pacienty. Její zkušenost dokazuje, že jinakost nemusí být překážkou, ale mnohdy naopak cennou výhodou.

Ergoterapie

Co vás přivedlo ke studiu ergoterapie a proč jste si tento obor vybrala? Chtěla jsem původně studovat všeobecné lékařství, zajímala mě neurologie. Na jedné stáži jsem ale zjistila, že by mi osobně vyhovovalo mít více času na pacienty, než kolik mívají lékaři. Ráda totiž na věci nahlížím z mnoha úhlů, pracuji s různými informacemi a skládám si je dohromady. Rozhodla jsem se proto nakonec poohlédnout se po něčem jiném, kde bych s lidmi pracovala déle, více komplexněji, nakonec zvítězila ergoterapie. Jak vám vaše „neslyšící zkušenost“ ovlivnila pohled na ergoterapii? Nevím, jestli pohled na „ergo“ obecně, ale dala mi především to uvědomění, že je možné tuto „neslyšící zkušenost“ přetavit v něco, co může rozšířit možnosti terapie, rehabilitace, tedy udělat z toho tzv. „deaf gain“. Například jsem zjistila, že tím, že nepotřebuji slyšet hlas pro porozumění, jsem schopna mluvit s pacienty s tracheostomií, tedy vývodem z krku, kvůli kterému často nemohou používat hlasivky. Byla jsem díky tomu schopna jim bez problémů rozumět. Nebo jsme zjistili, že díky tomu, že jsem vyrostla ve světě vizuálně-motorického jazyka, lépe rozumím pacientům s jazykovými poruchami, které jsou důsledkem poškození mozku, protože je pro mne přirozenější komunikovat různými formami a využívat různé prvky vizualizace (náčrty, grafy, gesta atd.).

Původně jsem se zaměřovala na neurorehabilitaci u lidí se získaným poškozením mozku, konkrétně na RHB kognitivních funkcí a RHB pomocí technologií (tabletop, virtuální realita). Postupem času – a po vystudování lingvistiky – jsem se přesunula na RHB u dětí – mluvčích ČZJ s jazykovými poruchami. Tam spolupracuji se Šalvějkou. Kombinuji tak poznatky z ergoterapie, psychologie a neurolingvistiky. Díky „ergu“ jsem totiž schopna při diagnostice lépe rozlišit, zda je něco způsobeno oslabenou jemnou motorikou nebo jazykovými oblastmi mozku. Ergoterapeut má totiž nástroje na hodnocení jemné motoriky. Zjistila jsem, že některé děti jsou například schopné provést určitý tvar ruky, třeba ho napodobit nebo ho použít při sbírání mince ze stolu, ale už nejsou schopné ten stejný tvar ruky použít ve znaku, tedy v momentě, kdy je potřeba zapojit jazykové oblasti v mozku. Jak vypadá typická práce ergoterapeuta s klientem? Velmi záleží, jaký je cíl a jaká je to klientela, nedá se popsat úplně typická práce. Když jsem pracovala s pacienty po poškození mozku, tak se nejprve udělalo vyšetření (hybnost horních končetin, základní hodnocení kognitivních funkcí – např. paměť, pozornost – hodnocení soběstačnosti, zjišťování toho, s čím se pacient potýká a co by chtěl řešit atd.) a na základě všech různých zpráv z týmu (psychologické vyšetření, neurologické vyšetření ad.) se sestavoval cíl a plán rehabilitace. Tam pak záleželo na tom cíli, který byl vždy sestavován společně s pacientem,

Jak byste jednoduše vysvětlila co je ergoterapie člověku, který o ní nikdy neslyšel? Ergoterapie je v podstatě pro všechny lidi – dospělé, děti, seniory – kteří z jakéhokoli důvodu pociťují omezení ve vykonávání různých činností. Ty činnosti mohou být aktivity všedního dne, to je třeba jedení, oblékání, chůze do schodů nebo nakupování. Také to mohou být činnosti profesní, školní nebo volnočasové, například když programátor nemůže psát na klávesnici, protože nemá po mozkové mrtvici funkční horní končetinu. Ta omezení mohou vzniknout kvůli úrazu nebo onemocnění. Také je ale mohou mít zdraví lidé, třeba proto, že mají nevhodné stereotypy například u sezení, chůze, při práci s time managementem, odpočinkem atd. Na jakou oblast ergoterapie se nejvíce zaměřujete nebo vás nejvíce zajímá?

UNIE 7-8 2026 19

Ergoterapie

Jaké principy nebo hodnoty jsou pro vás v ergoterapii nejdůležitější? Nepaušalizovat a vždy vše „ušít“ na míru pacientovi – měřítkem má být on, protože jen pacient sám ví, co by chtěl a nechtěl řešit, v čem by se chtěl zlepšit a jaké jsou pro něj v rehabilitaci priority. Neřeší co je běžné a jak má vypadat člověk bez omezení.

protože bylo vždy důležité, co on považuje za překážky, které by chtěl řešit. Uvedu příklad na pacientovi s poškozením mozku, který měl obtíže s pohybem pravé horní končetiny, prstů atd. Nedokázal se samostatně najíst, napít, vyčistit si zuby a jako programátor ani psát na klávesnici. Fyzioterapeut s ním trénoval např. stabilitu těla, pohyby v rameni na lehátku atd. Ergoterapeut dělal RHB prostřednictvím konkrétní činnosti, například na obrovské papírové klávesnici trénoval umisťování ruky na konkrétní písmena, pak následovalo třeba natahování končetiny k pomeranči pomocí robotického ramene a monitoru. Zaměřoval se také na jemnou motoriku, třeba na otevírání PET lahve a nalévání vody do sklenice. Uvedla jsem velmi izolovaný a zjednodušený příklad pro představu, nemusí to být jen končetina, mohou k tomu být i potíže s nohama, jazykem, pamětí atd. Rehabilitace jsou vždy komplexní. Jak řešíte komunikaci s klienty, kteří neovládají znakový jazyk? Různými způsoby – nejčastěji mluvenou komunikací s využitím automatického přepisu mluvené řeči, který mám vždy pro kontrolu zapnutý. Občas píšu na klávesnici a text je promítán na větším tabletu. Tehdy nebyl automatický přepis takový jako dnes, a tak bylo potřeba to vše zajistit i kvalitními mikrofony. Aktuální aplikace už velmi dobře pracují s umělou inteligencí a mnohdy postačí jen tablet.

UNIE 7-8 2026

Jaké pomůcky nebo techniky používáte nejčastěji? Ergoterapeut využívá široké spektrum pomůcek podle toho, jakou oblast potřebuje s klientem podpořit. Pro nácvik běžných denních činností používá například zesílené příbory nebo protiskluzové podložky, v oblasti jemné motoriky třeba terapeutickou hmotu, kolíky nebo robotický systém. Při práci se senzorikou může využívat balanční podložky, houpačky či zátěžové deky a pro podporu kognitivních funkcí například plánovače nebo počítačové programy zaměřené na trénink paměti nebo pozornosti. Pacient například na počítači jede autem a do cesty mu padají stromy, jeho úkolem je stromy sledovat a zastavit mezerníkem auto včas. U dětí často pracujeme formou hry se stavebnicemi či překážkovými dráhami. Stále častěji se také v ergoterapii využívají moderní technologie, například virtuální realita nebo robotické systémy pro rehabilitaci pohybu a trénink motoriky. Máte zkušenost s klientem, která vás výrazně ovlivnila nebo inspirovala? Za celou dobu praxe jsem se potkala s řadou pacientů a klientů, kteří mě inspirovali a ovlivnili mou profesní dráhu. Vzpomínám třeba na jednu moderátorku a zároveň manažerku v korporátu, která byla nadšená z toho, že se mnou může mluvit bez hlasu, protože si tak mohla po celém dni mluvení

Ergoterapie

odpočinout. Bylo to na začátku mé praxe, na to hned navazovala praxe s pacienty s tím vývodem z krku, o kterých jsem už mluvila. Tehdy mi poprvé došlo, že to „neslyšení“ může mít i výhody. Později mou profesní dráhu ovlivnil jeden neslyšící chlapec, který měl diagnostikovanou vývojovou dysfázii, tedy poruchu jazyka, i přesto, že s českým znakovým jazykem neměl žádný problém, dokázal ho používat i se všemi gramatickými pravidly a jazykovými prostředky. Potíže měl jen v češtině. V té době jsem studovala lingvistiku a došlo mi, že příčiny potíží v češtině mohou být někde jinde, protože kdyby měl dysfázii, měl by potíže v jakémkoli jazyce, tedy i v tom znakovém. Právě díky tomuto setkání jsem se začala jazykovými poruchami ve znakových jazycích zabývat. Jak může ergoterapie pomáhat lidem z komunity neslyšících? Ergoterapie může neslyšícím lidem pomáhat v mnoha různých oblastech, ale vždy hodně záleží na tom, o jakou skupinu jde a s čím se ten daný člověk potýká – jiné potřeby mají rodilí uživatelé českého znakového jazyka, později ohluchlí lidé, neslyšící děti s dalšími diagnózami nebo neslyšící lidé po mozkové mrtvici. U neslyšících, kteří nemají jiné zdravotní nebo psychické potíže, nemusí jít jen o samotnou „rehabilitaci“, ale o hledání způsobů, jak člověku usnadnit každodenní fungování – například pomocí chytré domácnosti nebo úpravy pracovního prostředí tak, aby bylo bezpečné (např. vizualizované prvky), bezbariérová komunikace atd. U neslyšících dětí se navíc často řeší velká kognitivní zátěž z neustálého sledování okolí očima, vizuální přetížení nebo potíže s organizací pozornosti. A jak jsem zmiňovala, ergoterapie je také velmi užitečná pro diagnostiku jazykových poruch ve znakových jazycích. Co vás na této práci nejvíce naplňuje?

Na mé práci mě asi nejvíc baví to, že v ní mohu uplatňovat různé obory, pohledy a zkušenosti. Můžu být zároveň kreativní a terapie vytvářet na míru pacientovi či klientovi. U dětí – rodilých mluvčích českého znakového jazyka – navíc často pátrám, zda jsou potíže v samotném zpracování jazyka v mozku, v plánování pohybu, nebo třeba v jemné motorice rukou při tvoření znaků. Ono se to dá rozlousknout, ale je tam potřeba velmi pečlivá diagnostika – je to tak trochu detektivní práce... a já jako malá chtěla být detektivka :) Jakou radu byste dala neslyšícím lidem? Nemusí se to týkat jen ergoterapie, ale třeba i psychologie nebo psychoterapie: aktuálně u nás v ČR bohužel nemáme mnoho odborníků, kteří by komunikovali přímo v ČZJ. To je fakt, který bohužel přináší řadu komplikací a často je i důvodem, proč někteří neslyšící lidé vyhledání pomoci odkládají. Pevně věřím, že nás časem bude víc a víc! Chtěla bych ale podpořit všechny v tom, aby se nebáli v případě potřeby hledat cesty, jak pomoc získat, i když to třeba nebude nejideálnější – například za pomoci tlumočníka. Přítomnost třetí osoby a tlumočení mezi jazyky není bohužel ideální, vím ale o mnoha případech, kdy pomohla alespoň tato forma, protože včasná podpora může člověku hodně ulehčit situaci dřív, než se problémy začnou nabalovat a výrazně zkomplikují situaci.

Oslava v Komoře 2012

25 let České komory tlumočníků znakového jazyka Historie organizace, která pomáhala formovat profesi tlumočníků českého znakového jazyka Dne 20. prosince 2000 vznikla Česká komora tlumočníků znakového jazyka (Komora). Organizace, která během následujících 25 let výrazně ovlivnila podobu tlumočení českého znakového jazyka v České republice, vznikla díky skupině nadšených zakladatelů – Evě Březinové, Gabriele Houdkové, Jiřímu Janečkovi, Fedoru Krajčíkovi a Janě Servusové. Prvním předsedou Komory se stal Jiří Janeček, hlavní hybatel vzniku nové organizace. Zakladatelé chtěli vytvořit profesní organizaci, která bude podporovat kvalitní tlumočení pro neslyšící, sdružovat tlumočníky a hájit zájmy tlumočnické profese. Komora se velmi rychle stala místem, kde vznikala silná komunita lidí se společným cílem – profesionalizovat tlumočení pro neslyšící. text

Ivana Hay Tetauerová

foto

archiv Komory

ČKTZJ

První roky: vznik profesní komunity Hned v prvních letech existence začala Komora aktivně rozvíjet svou činnost. V roce 2001 se stala přidruženým členem Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka efsli a o dva roky později členem řádným. Rok 2003 přinesl jeden z prvních významných projektů – Tlumočník očima neslyšícího dítěte (TOND). Projekt pomáhal dětem poznávat profesi tlumočníka a seznamoval je s etickými principy tlumočení. Ve stejném roce tlumočníci z Komory poprvé tlumočili charitativní koncert Podepsáno srdcem a vzniklo také první stínově tlumočené divadelní představení Tracyho tygr. Rozvoj uměleckého tlumočení (a také samotné založení Komory) je úzce spjat s Vestou Dee Sauter, americkou misionářkou, která byla velkou podporovatelkou komunity Neslyšících v ČR. V roce 2004 měla Komora již více než 50 členů a byl spuštěn Certifikační vzdělávací program, který se stal doplňujícím nástrojem profesního vzdělávání tlumočníků ČZJ. O rok později oslavila Komora své pětileté výročí a dále rozvíjela své vzdělávací i kulturní projekty. Více o založení Komory a prvních letech jejího působení je možné zjistit z podcastu Tima Curryho, který k 25. výročí Komory natočil rozhovor se zakladatelem Komory Jiřím Janečkem. Podcast je dostupný v mluvené angličtině a anglický přepis je možné si přeložit do češtiny. Jedná se o epizody 179–183 zde: https://interpretersworkshop.com/podcast/

Období rozvoje a mezinárodní spolupráce (2006–2010) Roky 2006 až 2010 byly obdobím intenzivní práce na kulturních a vzdělávacích projektech. Novou předsedkyní Komory se stala Naďa Hynková Dingová. V roce 2006 Komora v Praze hostila každoroční mezinárodní konferenci efsli s účastí více než 150 lidí. Ve stejném roce také zahájila projekt financovaný z operačního programu JPD 3 zaměřený na tvorbu vzdělávacích materiálů o tlumočení, komunitě Neslyšících a dalších souvisejících tématech. V dalších letech pokračovala Komora v tlumočení divadelních představení a pořádání odborných konferencí. V roce

2007 proběhla například konference Tlumočník jako most mezi lékařem a pacientem. Rok 2008 přinesl úspěšné dokončení projektu JPD 3 a vznik sady vzdělávacích publikací. Významného ocenění se dočkalo DVD Prstová abeceda – praktická cvičení, které ocenilo Národní centrum distančního vzdělávání. Ve stejném roce Komora spolupracovala na tlumočení celovečerního filmu Kdopak by se vlka bál a podílela se na mezinárodní efsli Summer School. V roce 2009 byl spuštěn WEBlik – internetová televize pro neslyšící děti a mládež. Komora pokračovala v tlumočení koncertů a realizovala řadu vzdělávacích kurzů, včetně kurzů mezinárodního znakového systému. Vzniklo také DVD zaměřené na prevenci syndromu vyhoření Preventing Burnout Syndrome. K desátému výročí založení Komory se v roce 2010 uskutečnila konference s mezinárodní účastí, na které byly prezentovány výstupy z mezinárodního projektu Eurosign Interpreter. Ten kladl důraz na vzdělávání neslyšících tlumočníků a v České republice se díky němu podařilo zorganizovat další kulturní a vzdělávací akce pro neslyšící děti i dospělé.

Online vzdělávání a práce na legislativě (2011–2015) Období let 2011–2015 přineslo rozvoj moderních forem vzdělávání a intenzivní práci na legislativním ukotvení profese tlumočníka ČZJ. V roce 2011 byly spuštěny e-learningové kurzy jako alternativa k prezenčním seminářům Certifikačního vzdělávacího programu. Komora pokračovala také v tlumočení kulturních akcí, koncertů a divadelních představení. V roce 2012 se předsedkyní Komory stala Radka Stará (dříve Faltínová). Organizace dále rozvíjela vzdělávací programy a členové Komory tlumočili na nejrůznějších akcích po celé republice. V roce 2013 vznikl webový portál TOND.cz, který dětem interaktivní formou představoval profesi tlumočníka a etický kodex. V roce 2014 se stal předsedou Jindřich Mareš. Ve stejném roce byla velmi důležitá práce na úpravách školské legislativy. Komora usilovala o jasné vymezení profese tlumočníka ČZJ vedle pozice asistenta pedagoga a jednala o vzniku nových vysokoškolských a vyšších odborných programů pro tlumočníky. V roce 2015 byla Komora partnerem ASNEP při jednáních o novelách

UNIE 7-8 2026 23

ČKTZJ

Nový model fungování a současnost (2021–2025)

Setkání se dvěma americkými tlumočnicemi Cheryl Fielitz a Barb Podesta v roce 2016

zákonů týkajících se profese tlumočníka ČZJ. Jednalo se například o školský zákon nebo zákon o sociálních službách, kde se Komora zasazovala o jasnější ukot vení profese. Ve stejném roce se předsedkyní stala Dana Prellová.

Hledání nového směru (2016–2020) Další roky přinesly nové spolupráce a mnoho změn. V roce 2016 Komora navázala spolupráci s organizací Deaf Friendly, vznikl Komoří zpravodaj a uskutečnily se odborné besedy se zahraničními hosty. Komora se také zapojila do připomínkování zákona o soudních tlumočnících. V roce 2017 vznikla první pracovní skupina neslyšících tlumočníků a ve spolupráci s ASNEP a Pevností byl uspořádán speciální tlumočnický kurz pro neslyšící tlumočníky. Roku 2018 vznikl nový web Komory s ilustracemi Radky Staré a překlady do ČZJ od Deaf Friendly. Na určitou dobu byly členkami rady také dvě neslyšící tlumočnice. Rok 2019 byl náročným obdobím. Došlo k ukončení vydávání Komořího bulletinu a ubývali zájemci o členství v Radě Komory. Novou předsedkyní se stala Barbora Matušková (dříve Fodorová). Objevily se diskuse o budoucnosti organizace i návrhy na její restrukturalizaci. Bylo potřeba zajistit chod organizace udržitelným způsobem a soustředit se na původní cíle Komory, tedy hájení zájmů tlumočnické profese a tlumočníků. V roce 2020 se členové Komory začali seznamovat s principy sociokracie. Komora měla tehdy 73 členů.

24 UNIE 7-8 2026

Rok 2021 znamenal začátek zásadní proměny fungování Komory. Poté, co dvě zbývající členky Rady oznámily, že už dále nemohou udržovat chod celé organizace, se zvedla velká vlna podpory od neslyšící i tlumočnické komunity. Na online valné hromadě se přihlásilo šest tlumočníků a tlumočnic do nové Rady Komory a začalo nastavování nového modelu organizace založeného na sociokratických principech. V následujících měsících pokračovalo setkávání členů s průvodci sociokracie a vznikaly tematické kruhy podle jednotlivých oblastí působení Komory. Byly také schváleny vize (aneb „Proč je tu Komora?“) a mise Komory (aneb „Jak zrealizujeme vizi Komory?“). Organizace reagovala i na aktuální společenské události. Po vypuknutí války na Ukrajině uspořádal kruh Vzdělávání online setkání věnovaná tlumočení pro neslyšící uprchlíky z Ukrajiny. V roce 2023 převzala Komora organizaci celorepublikového Setkání tlumočníků a vznikl nový kruh, do kterého se mohou zapojit i tlumočníci mimo Komoru. V roce 2024 se Komora zapojila do pracovní skupiny pro revizi profesní kvalifikace Tlumočník/tlumočnice ČZJ. O rok později dosáhla hranice 100 členů a byly zveřejněny výsledky sčítání tlumočníků a překladatelů pro osoby se sluchovým postižením v ČR.

Výročí jako připomínka minulosti i pohled do budoucnosti Pětadvacáté výročí Komory připomněla řada setkání a společných oslav. Na vánočním večírku i únorovém setkání zavzpomínali zakladatelé Jiří Janeček a Fedor Krajčík na začátky organizace a ocenili práci všech, kteří se na jejím rozvoji podíleli. Komora se však neohlíží pouze do minulosti. Pokračuje v podpoře profese a nové generace tlumočníků, mimo jiné prostřednictvím Studentského kruhu, který od roku 2025 propojuje studenty a začínající tlumočníky se zkušenými kolegy. Součástí oslav byla také veřejná sbírka na nový web České komory tlumočníků znakového jazyka. Ta byla díky podpoře dárců úspěšná a Komora již připravuje moderní a přístupné stránky s aktuálními informacemi, obsahem ve znakovém jazyce i jednodušším přístupem ke kurzům.

ČKTZJ

Mezinárodní seminář efsli o sociokratickém modelu vedení organizace s lektorkou Hannou Boesch v Praze v roce 2020

Setkání tlumočníků v roce 2024

Za 25 let existence se Komora stala významnou součástí komunity neslyšících i tlumočníků. Pomáhala rozvíjet profesi, podporovala vzdělávání a vytvářela prostor pro spolupráci a sdílení zkušeností. Jak zaznělo v závěru výročního seriálu na sociálních sítích: „Doufáme, že tady budeme ještě dalších 25 let a že to budou stejně aktivní, zajímavé a plodné roky jako doteď.“

Vize Komory

Mise Komory

Propojuje tlumočníky ČZJ, kteří společně hájí zájmy tlumočnické profese a podporují její rozvoj.

 Usiluje o zlepšení legislativního rámce tlumočnické profese.  Podporuje tlumočníky znakového jazyka v rozvoji dovedností a nabývání znalostí.  Šíří osvětu a informuje o aktuálním dění v tlumočnické profesi.

 Spolupracuje se spřízněnými organizacemi a veřejnými institucemi v ČR i v zahraničí.  Pečuje o prestiž profese a Komory jako profesní organizace. Podporuje sdílení a spolupráci mezi tlumočníky.  Zavádí a uplatňuje model sociokracie do fungování Komory.

UNIE 7-8 2026 25

Sociokracie v Komoře Nový způsob spolupráce a sdílená odpovědnost Od roku 2020 zavádí Česká komora tlumočníků znakového jazyka principy sociokracie, které pomohly oživit fungování organizace a zapojit více členů do její činnosti. Impulsem byla situace, kdy ve vedení zůstaly pouze dvě členky Rady. Inspiraci poskytla rakouská organizace tlumočníků znakového jazyka, která tento model již využívala. Místo tradiční hierarchie vznikly propojené kruhy zaměřené na jednotlivé oblasti činnosti. Ty fungují samostatně, zároveň však spolupracují mezi sebou i s centrálním kruhem Komory. Základem sociokracie je sdílená odpovědnost, aktivní zapojení členů a rozhodování pomocí konsentu – tedy hledání řešení, které nemusí být nutně ideální pro všechny, ale je pro všechny „dostatečně dobré a bezpečné“. Postupně v Komoře vzniklo devět aktivních kruhů zaměřených na různé oblasti jejího fungování: 1. Kruh vzdělávání – organizuje semináře, workshopy i kurzy a podporuje profesní rozvoj tlumočníků. 2. Kruh sociokracie – pomáhá zavádět sociokratické principy a podporuje členy v novém způsobu spolupráce. 3. Kruh Setkání tlumočníků – od roku 2023 navazuje na tradici celorepublikových Setkání tlumočníků, která se v období 2013–2023 konala bez zastřešení konkrétní organizací. V roce 2024 v Ostravě proběhlo Setkání poprvé ve znakovém jazyce, v roce 2025 se konalo v Brně a další ročník proběhne 10. října 2026 v Hradci Králové. 4. Kruh Sčítání tlumočníků a překladatelů – na konci roku 2024 realizoval celostátní sčítání tlumočníků a překladatelů pro osoby se sluchovým postižením v ČR a zpracoval výsledky výzkumu, které jsou dostupné na: https://www.cktzj.com/scitani-tlumocniku/

UNIE 7-8 2026

Oslavy 25 let fungování Komory v roce 2026

5. Studentský kruh – vznikl v roce 2025 z iniciativy studentů a začínajících tlumočníků. Nabízí bezpečný prostor pro sdílení zkušeností, propojuje nové členy se zkušenějšími kolegy a podporuje jejich zapojení do dění v Komoře. 6. Kruh respektovaná organizace – věnuje se informování veřejnosti, správě komunikačních kanálů, sociálních sítí a sdílení aktualit o činnosti Komory a profesi jako takové. 7. Kruh Legislativy – sleduje změny týkající se profese tlumočníka ČZJ a podílí se na legislativních jednáních. Mimo jiné zmapoval tzv. nezařazené tlumočnické situace, v nichž neslyšící narážejí na bariéry při zajišťování tlumočení. V současné době kruh Legislativy nemá kromě podsekce soudního tlumočení aktivní členy. Roli kruhu Legislativy přebírá v případě volné kapacity Rada Komory. 8. Kruh Péče o členy – pečuje o členy Komory, spravuje členskou databázi, související administrativu, členské příspěvky a také poskytuje informace zájemcům o členství. Současně organizuje neformální akce pro tlumočníky i další přátele Komory a usiluje o pestrou nabídku aktivit. 9. Kruh Tlumočníci ve školství – propojuje tlumočníky ve školství napříč ČR, podporuje sdílení dobré praxe a sleduje a připomínkuje legislativu ovlivňující jejich práci. Kruhy vznikaly podle aktuálních potřeb a zájmu členů. Sociokracie tak Komoře přinesla nejen nový způsob organizace práce, ale také větší zapojení členů do jejího fungování. Podle samotných členů pomohly sociokratické principy získat novou energii, otevřenost a chuť společně rozvíjet budoucnost Komory i tlumočnické profese.

Projektové školení Erasmus+ pro hluchoslepou mládež v Itálii – pokračování v rozhovorech Článek v minulém čísle byl o projektovém školení pro hluchoslepou mládež v italském Turíně, které proběhlo ve dnech 22.–29. března 2026. V tomto čísle vám přinášíme rozhovory s neslyšícím ředitelem Akademického oddělení Nadace pro neslyšící v Turíně, Nicolou Della Maggiora, který uvedl poutavou přednášku o Erasmus+, s hluchoslepým Perem Cantenys Gomezem, který přednášel na téma Organizace a také s hluchoslepým ředitelem EDBY Danielem Colaço, který se svým týmem zorganizoval vůbec první školení pro hluchoslepou mládež ve spolupráci s projekty Erasmus+. Barbora Flusserová otázky pokládala Barbora Flusserová překlad z mzs do čzj Dominik Holiš překlad do čj Ivana Hay Tetauerová foto Darina Mikulíková, archiv EDBY text

rozhovory

Pere Cantenys Gomez z Katalánska ve Španělsku téma: Organizace Pere provedl účastníky tím, jak zahájit a rozvíjet nové iniciativy – ať už se jedná o vysněný projekt, nadaci, akci, sdružení nebo jakýkoli jiný nápad. Účastníci se dozvěděli praktické tipy pro navrhování a přípravu projektů včetně iniciativ Erasmus+. Máte ve Španělsku organizaci pro hluchoslepé? Ano, máme NADB pojmenovanou FASOCIDE, která má pobočky po celém Španělsku. V Katalánsku máme ASOCIDE, já jsem člen výboru a mám na starosti přístupnost.

Erasmus+

Pere Cantenys Gomez

Pracuješ také jako vedoucí WFDB Youth. V rámci této práce navštěvujete organizace pro osoby s hluchoslepotou v zahraničí, že? Ano, mám tam dvě role. Pracuji jako vedoucí WFDB Youth, kde máme za cíl podchytit mladé hluchoslepé jedince z celého světa, aby se začlenili, protože dříve taková možnost neexistovala. Je to již dva roky, co takto fungujeme, a také se snažíme školit mladé, aby mohli pak nahradit ty starší a předávaly se tak dovednosti z generace na generaci. Moje druhá role je ambasador WFDB, přičemž tuto organizaci zastupuji – jezdíme po světě a potkáváme se s mnoha zástupci organizací pro HS. Tam, kde nemají tyto organizace, jim dodáváme informace apod. Máte představu, jak v budoucnu zlepšovat přístupnost pro osoby s hluchoslepotou v Evropě? Evropa má naštěstí dobrou síť kontaktů, státy mají vlastní organizace. Co se týče DBI, DBA nebo DBW, zlepšuje se to, tyto pracovní pozice se zakládají, zlepšuje se přístupnost, dodávají se informace rodině, přátelům apod.

Daniel Colaço z Portugalska Od kdy pracuješ jako ředitel EDBY? Dříve jsem působil v organizačním týmu EDBY Camp 2024 v Německu. Do aktivit EDBY jsem se zapojil již v roce 2022, kdy jsem se poprvé zúčastnil kempu jako hluchoslepý účastník. Loni se uvolnilo místo v organizačním týmu, které jsem převzal, a od té doby tuto pozici zastávám. V současnosti

28 UNIE 7-8 2026

Daniel Colaço

zastávám funkci ředitele EDBY s mandátem do roku 2028. Jak funguje vaše organizace? Předtím jsem pracoval na organizaci EDBY campu a vzájemně jsme se poznávali. Pak jsem nastoupil do výboru – je to těžká práce, musíme se snažit, abychom posílili dříve slabou organizaci a mohli pokračovat v aktivitách a v podpoře důležitých témat. Jaké jsou vaše plány? Cílů je hodně, ale musíme postupovat krok za krokem. Velmi důležité je např. rozšíření našeho týmu a přijetí nových mladých členů – máme v plánu hodně projektů a musíme nově příchozí naučit, jak na nich pracovat. Ale nejdůležitější je nyní vyřešit přístupnost. Mnoho lidí v Evropě se v souvislosti s hluchoslepotou na mnohé ptá a my je navigujeme, děláme osvětu, píšeme publikace apod. Cílem je, aby se informace šířily po Evropě. Musíme vysvětlovat vše od začátku, aby každý pochopil, co znamená osoba s hluchoslepotou, jaké podmínky potřebuje nebo naopak nepotřebuje, kdo jsou DBI, DBA apod. EDBY spolupracuje se školou pro neslyšící v Turíně. Proč? Spolupracovali jsme se známými, kteří pracují na této škole, na projektu. Díky tomu můžeme zvětšit i náš tým, získat podporu vzdělávání a rozpracovávat důležité informace. Cílíme na EDBY, na osvětu v různých státech, ne jenom „doma“. Projekty máme na různá témata a je to vše hodně podpůrné.

Erasmus+

Nicola Della Maggiora téma: Erasmus+ Nicola vedl přednášku o programu Erasmus+, která účastníkům poskytla jasnou představu o možnostech tohoto programu, klíčových principech a o tom, jak navrhovat a řídit projekty Erasmus+. Účastníci se dozvěděli praktické tipy a inspiraci pro rozvoj vlastních iniciativ v rámci programu Erasmus+. Jmenuji se Nicola a pocházím z italského Turína, kde jsem ředitelem Akademického oddělení Fondazione Istituto dei Sordi ETS (Nadace pro neslyšící). Mám na starosti různé aktivity včetně projektu Erasmus+. Podáváme tak různé žádosti už dlouhou dobu. Škola pro neslyšící v Turíně byla založena již dávno, v roce 1814. Cílem našich školení jsou učitelé neslyšících dětí. V roce 2004 jsme začali uvažovat o projektu Erasmus+ a v roce 2014 započala aktuální práce jako je networking či propojení škol v rámci tohoto programu. Zapojují se slyšící i neslyšící, přičemž slyšících je více, protože zpracovávají žádosti o projekty. V roce 2021 jsem se do projektu zapojil s naší školou pro neslyšící a postupně jsem zjišťoval různé tipy, co neslyšící potřebují, a učil jsem se, jak programy koordinovat. Postupně jsem takto podal několik projektů, které byly úspěšné, ale není to jednoduchá práce – je zapotřebí kreativita. Jaké projekty děláme? Například filmový tábor pro neslyšící, kde se neslyšící děti a mládež učí stříhat filmy a pracovat s médii. Dalším je například Deaf CODE Youth, kde se učí programování, informační technologie či práci s počítačem. Z účastníků mohou být později například učitelé programování, což se hodí, protože technologie se nyní hodně rychle vyvíjí a tak je toto téma důležité. Dalším byl jednoroční projekt certifikace zkoušek, například z angličtiny, aby byly zpřístupněné neslyšícím. Dalším projektem jsou SignTales, což jsou příběhy pro děti a dospělé v mezinárodním znakovém systému, kdy je text v angličtině a v jazyce daného státu, který na projektu spolupracuje. Je to dobré pro učení se čtení a překládání

z různých jazyků. Tady vidíte, jak jsou tyto projekty kreativní, vyžadují spolupráci a součinnost různých organizací. Co se týče osob s HS, sám se učím jaké potřeby mají, co je zapotřebí, jak odlišné jsou způsoby komunikace a podporuji spolupráci organizací pro HS. Ideální je, když si organizace nebo společnost stanoví, co je zapotřebí ze strany HS – důležitý je networking mezi různými organizacemi, firmami, školami a kluby pro neslyšící nebo HS. Například informace z oblasti práv a politiky mohou podpořit organizace jako je například EDbU, zatímco networking je dobrý pro sestavení projektu a navrhování nápadů. Důležitý je také mentoring, tedy porozumění tomu, jak se projekty vedou, také formám spolupráce, časovému harmonogramu a v neposlední řadě naučení se respektu k podmínkám a časovým lhůtám. Dále je důležitá také osvěta a média, tedy cesta propagace činnosti vzešlé z projektu. Pokud máte nějakou myšlenku a chtěli byste ji uskutečnit, tyto projekty vám to umožní a já vás v tom mohu podpořit.

Děkuji vám všem za rozhovor a přeji hodně štěstí a sil do zpracovávaných projektů.

UNIE 7-8 2026 29

Kavárna 2. DÍL u Žambocha Po pražské Tiché kavárně jsme zavítali do brněnského Králova Pole, kde je Kavárna u Žambocha, v níž pracuje neslyšící personál. Tento podnik propojuje svět slyšících a neslyšících tím, že vedle domácích pochutin a příjemné atmosféry nabízí také osvětové aktivity přibližující život neslyšících. O jeho fungování nám více prozradila provozní manažerka Jana Poláčková. text

Eva Vavříková Kavárna u Žambocha, Open House Brno

foto a zdroje

stránky Kavárny u Žambocha

Kavárna u Žambocha yy má čtyři neslyšící zaměstnance yy nabízí domácí občerstvení v podobě sladkých a slaných palačinek, domácích polévek, dortů, buchet a koláčů yy nově provozuje dětský koutek yy má možnost venkovního posezení na zahrádce

UNIE 7-8 2026

Na první pohled působí Kavárna u Žambocha jako útulný podnik, kam si lidé chodí odpočinout u kávy a domácího dezertu. Ve skutečnosti má ale mnohem širší poslání. Kavárnu provozuje Unie neslyšících Brno jako sociální podnik, a kromě běžného provozu vytváří pracovní příležitosti pro neslyšící zaměstnance. „Náš sociální podnik, s. r. o., vznikl v roce 2013 pod Unií neslyšících Brno, z. s., která poskytuje zejména registrované sociální služby. Potřebovali jsme vytvořit příležitost a prostor, kde by mohli pracovat naši neslyšící zaměstnanci, a zároveň jsme se chtěli věnovat prodeji kompenzačních a komunikačních pomůcek pro neslyšící a nedoslýchavé,“ vysvětluje provozní Jana Poláčková. Kavárna zaměstnává především osoby se sluchovým postižením, které komunikují v českém znakovém jazyce. Školí je již zkušení pracovníci společně s tlumočníky českého znakového jazyka. Jak se řeší případné problémy v komunikaci mezi slyšícím hostem a neslyšícím personálem? „Pokud je snaha na obou stranách, bývá to pro všechny zážitek,“ říká Poláčková s úsměvem. Dorozumět se dá ústně nebo písemně. Hosté si zde často poprvé vyzkouší základní znaky nebo zjistí, jak komunikace s neslyšícími

Neslyšící kavárny

funguje v praxi. „Není to tak, že by si neslyšící obsluha nedokázala poradit se slyšícím hostem. Když je potřeba, vždy máme po ruce komunikační pracovníky.“ Právě osobní zkušenost podle provozní manažerky nejvíce pomáhá bourat bariéry a stereotypy. Občas se ale stává, že do kavárny zavítají hosté, kteří jdou okolo a netuší, že v podniku obsluhují neslyšící zaměstnanci, a tak někdy dochází k nedorozumění. „Svět není jednobarevný a my s tím neustále pracujeme,“ popisuje Poláčková. Kavárna vyrábí tištěné informační materiály, které veřejnosti přibližují, jak lépe komunikovat s osobami se sluchovým postižením. Součástí aktivit kavárny jsou i kurzy českého znakového jazyka pro veřejnost. Konají se každoročně vždy v pondělí, v úterý a ve středu od 17:00 do 18:30. Výuka je založena hlavně na přirozené a zábavné komunikaci ve skupinách do 12 osob pod vedením neslyšících lektorů. Zajímavý je i samotný název kavárny. Podnik nese jméno Svatopluka Žambocha (2. 7. 1937 – 2. 12. 2024), významné osobnosti brněnské komunity neslyšících. Unie neslyšících Brno navazuje na to, co neslyšící vybudovali v Brně za první republiky, a poskytuje tak moderní služby a projekty pro neslyšící a širokou veřejnost se znalostí místního prostředí. „Pan Žamboch byl člověk, který se jen tak nevzdával. Jeho snem bylo předávat tyto myšlenky dál neslyšícím lidem,“ vysvětluje Poláčková. Dodnes proto kavárna nese ve svém logu i jeho portrét.

Na dotaz, zda jsou v plánu novinky nebo rozšíření aktivit kavárny, provozní manažerka odpověděla: „Tak jak to bývá i v jiných profesích, řešíme jak vést efektivně kavárnu s komunitou neslyšících. Mnoho činností se přenechává technologiím, které nahradí člověka, takže je možné, že se s něčím podobným v budoucnu také setkáme“. Kavárna nikdy nebyla založena jako čistě ziskový projekt. Její provoz je podle Poláčkové vnímán jako prostředek pro šíření osvěty o komunitě neslyšících. „Chceme být místem, kde lidé najdou nejen příjemné posezení, ale i pomoc nebo informace, které jim usnadní každodenní život,“ uzavírá.

UNIE 7-8 2026 31

Czech Deaf Art 3+1

Vzdělávací platforma kultury a umění Neslyšících Může kultura a umění oslovovat komunitu Neslyšících? Rozhodně ano. Czech Deaf Art 3+1 je kulturně-vzdělávací projekt České unie neslyšících Praha, který již několik let propojuje svět umění, kultury a českého znakového jazyka. Vytváří prostor pro neslyšící umělce, přináší vzdělávací obsah v českém znakovém jazyce a ukazuje, že kultura může být přístupná všem. Za projektem stojí Ivana Hay Tetauerová a Lucie Sedláčková Půlpánová, které jej založily v roce 2019. text

Eva Vavříková

foto

Ivana Hay Tetauerová

Co je Czech Deaf Art 3+1 Myšlenka projektu vznikla v době, kdy obě zakladatelky pracovaly v České unii neslyšících. Spojoval je zájem o umění, kulturu a český znakový jazyk a zároveň vnímaly, že oblast výtvarného umění, fotografie, filmu či literatury nemá v komunitě českých Neslyšících dostatečný prostor. Rozhodly se proto vytvořit platformu, která by neslyšící umělce propojovala, motivovala a představovala jejich tvorbu veřejnosti. Zajímavostí je samotný název projektu. Inspirací se stala umělecká kavárna „Café 3+1“, na kterou zakladatelky náhodou při plánování svých aktivit narazily a inspirovaly se tímto názvem pro svůj projekt. Číslo tři v tomto případě symbolizuje výtvarné umění, mediální tvorbu (fotografii a film) a literaturu. Pomyslné „+1“ představuje divadlo. To má

Iva a Lucie na konferenci o umění Neslyšících v Polsku

však v českém prostředí neslyšících díky dlouholeté tradici a oboru Výchovná dramatika neslyšících na JAMU již pevné zázemí, proto se projekt od počátku

Czech Deaf Art 3+1

zaměřoval především na podpokulturních akcí. Díky této sporu prvních tří oblastí. lupráci vznikají vzdělávací První aktivitou byly miniprogramy, výstavy, workshopy rozhovory s neslyšícími umělci a audiovizuální materiály, které z České republiky pod názvem představují tvorbu neslyšících Czech Deaf Art Café. V rámci autorů a přibližují kulturu NeZnakofestu též spoluzakladaslyšících širší veřejnosti. telky začaly pořádat umělecké Tým Czech Deaf Art 3+1 workshopy, výstavy a aukce obrazů neslyšících umělců, které Iva realizuje dodnes. Díky podpoře Magistrátu hlavního města Prahy následně vznikly první větší projekty, například fotografický kurz a publikace Praha očima Neslyšících. Postupně přibývaly další výtvarné workshopy, výstavy, fotosouMezi první větší aktivity podpořené Magistrátem těže, přednášky, publikace i online vzdělávací materihlavního města Prahy patřily fotografické kurzy ály v českém znakovém jazyce. určené neslyšícím zájemcům. První fotokurz na Za několik let své existence se Czech Deaf Art přelomu let 2021/2022 zorganizovala Lucie Sedláč3+1 proměnil v komunitu lidí se společným zájmem ková Půlpánová. V ČUN Praha ho vedl profesionálo umění, kulturu a český znakový jazyk. Projekt podní fotograf Vít Švajcr, který je sám nedoslýchavý. poruje rozvoj odborné terminologie v českém znaKurz byl tlumočen do ČZJ i simultánně přepisován. kovém jazyce, přispívá ke zpřístupňování kulturních Účastníci se seznámili se základy fotografie, kominstitucí a vytváří příležitosti pro setkávání, spolupozicí, prací se světlem i portrétní tvorbou. Vybrané práci a vzájemnou inspiraci. snímky byly následně vystaveny na vernisáži v ČUN Praha a publikovány v knize Praha očima Neslyšících. V roce 2023 Ivana Hay zorganizovala další fotokurz, tentokrát formou víkendového workshopu. Vedl jej Hlavním cílem projektu je rozšiřovat povědomí o janeslyšící fotograf Jaroslav Klein. Účastníci měli možzykové a kulturní menšině Neslyšících a podporovat nost s ním rozjejí aktivní účast v kulturním a uměleckém životě. víjet své fotograDůležitou součástí je také propojování neslyšících fické dovednosti umělců, sdílení zkušeností a vytváření prostoru pro přímo v českém společnou tvorbu a profesní růst. Projekt zároveň znakovém jazyce slouží jako zdroj informací pro rodiče a učitele neslya získat nové šících, tlumočníky českého znakového jazyka, studenzkušenosti ty speciální pedagogiky a tlumočnictví ČZJ i všechny v oblasti porzájemce o oblast přístupné kultury. trétní fotografie a kompozice.

Dosavadní aktivity projektu Czech Deaf Art 3+1 Fotokurzy pro neslyšící

Cíle projektu

Jak funguje pracovní tým neslyšících umělců

K Ivaně Hay Tetauerové a Lucii Sedláčkové Půlpánové se postupně připojili také jejich partneři – filmař Ivan Crnac a grafik Šimon Sedláček. Podle zaměření jednotlivých aktivit spolupracují na projektu i další neslyšící odborníci z oblasti kultury, vzdělávání, fotografie, filmu, výtvarného umění a lingvistiky znakových jazyků. Projekt funguje komunitním způsobem – propojuje umělce, fotografy, filmaře, lektory, tlumočníky českého znakového jazyka i organizátory

Publikace Praha očima Neslyšících Jedním z nejvýznamnějších výstupů projektu je publikace, která vznikla pod vedením Ivany Hay Tetauerové s názvem Praha očima Neslyšících. Je to sborník fotografické, literární a výtvarné tvorby neslyšících autorů, kteří se inspirovali krásami našeho hlavního města Prahy. Na jeho tvorbě se podíleli nejen neslyšící umělci, ale i neslyšící absolventi fotografického kurzu konaného v ČUN Praha. Součástí

UNIE 7-8 2026 33

Czech Deaf Art 3+1

tohoto literárního díla jsou také autentické vzpomínky neslyšících pamětníků na významné historické události spojené s Prahou – dobu okupace v roce 1968 a sametové revoluce v roce 1989, doplněné o videa s vyprávěním pamětníků v ČZJ prostřednictvím QR kódů. Videa zpracoval Ivan Crnac a o grafiku knihy se postaral Šimon Sedláček.

Minirozhovory s neslyšícími umělci aneb neslyšící umělci jako vzory Během pandemie covid-19 vznikla první série minirozhovorů s neslyšícími umělci z České republiky a později také ze zahraničí. Umělci v nich sdílí své životní příběhy, zkušenosti s uměleckým vzděláváním, tvorbou i pohled na postavení neslyšících umělců ve většinové společnosti. Rozhovory byly opatřeny českými titulky, takže oslovily nejen neslyšící, ale i slyšící veřejnost. Série představuje řadu inspirativních osobností a ukazuje rozmanitost umělecké tvorby neslyšících z různých uměleckých oborů doma i v zahraničí.

Výtvarné workshopy a přednášky z dějin umění Projekt se věnoval také vzdělávání v oblasti dějin umění. V prostorách ČUN Praha proběhly přednášky zaměřené na pravěké umění, starověké Řecko a Řím, románský sloh či gotiku, se kterými neslyšící zájemce seznámil Šimon Sedláček. V období pandemie na ně tým Czech Deaf Art 3+1 navázal zpracovanými videokurzy v českém znakovém jazyce, které se zaměřily na renesanci, její

UNIE 7-8 2026

významné umělce a proměny architektury, malířství a sochařství.

Kalendář ČUN Praha 2023 Originální kalendář pod taktovkou Ivany Hay Tetauerové představil služby a aktivity pražské pobočky České unie neslyšících prostřednictvím výtvarných děl doplněných QR kódy s překlady do českého znakového jazyka. Videa natočil Ivan Crnac a graficky jej zpracoval Šimon Sedláček. Na malbách a kolážích v něm obsažených se podílely neslyšící děti ze základních škol pro sluchově postižené ve Výmolově a Holečkově ulici v Praze i dospělí účastníci výtvarných dílen vedených Ivanou Hay Tetauerovou.

Překladový online slovník Kultura a umění v ČZJ Významným počinem projektu je také specializovaný online základní slovník českého znakového jazyka zaměřený na oblast výtvarného a filmového umění. Na jeho tvorbě spolupracovali neslyšící odborníci z oblasti výtvarného a filmového umění, grafiky a lingvistiky českého znakového jazyka. Slovník slouží neslyšícím i slyšícím uživatelům, studentům uměleckých a tlumočnických oborů, pedagogům i tlumočníkům českého znakového jazyka a přispívá k rozvoji odborné terminologie v této oblasti.

Přístupnost kulturních institucí v Praze V rámci projektu vznikla také série videoreportáží mapujících přístupnost kulturních institucí v Praze. Zaměřují se na dostupnost informací v českém znakovém jazyce, komunikační podmínky i služby poskytované návštěvníkům se sluchovým postižením. Reportáže představují příklady dobré praxe a inspirují kulturní instituce k vytváření otevřenějšího a přístupnějšího prostředí pro neslyšící návštěvníky.

Czech Deaf Art 3+1

Křest knihy Praha očima Neslyšících

Rozhovor s Ivanou Hay Tetauerovou, vedoucí projektu Czech Deaf Art 3+1 Co osobně považuješ za největší úspěch z aktivit Czech Deaf Art 3+1 a proč? Těžko mohu vybrat jednu konkrétní aktivitu, protože mám přirozeně radost ze všeho, co se nám podařilo doposud uskutečnit. Nejbližší je mi však kniha Praha očima Neslyšících, kterou považuji za své pomyslné „dítě“. Věřím, že má do budoucna ještě velký potenciál. Zažila jsi nějaký silný moment z projektu, na který nikdy nezapomeneš? Ano. Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo zahájení fotovýstavy účastníků fotografického kurzu spojené se křtem knihy Praha očima Neslyšících. Kmotrami se staly na mou prosbu dvě významné umělkyně české komunity Neslyšících – výtvarnice Věra Macháčková a básnířka Ladislava Buberlová. Bylo jim již přes 86 let. Paní Macháčková mě provázela od dětství, vedla výtvarný kroužek pro pražské neslyšící děti a výrazně ovlivnila mou životní i profesní cestu. Ladislava Buberlová jí v začátcích kroužku pomáhala. Obě navíc přispěly svými uměleckými díly do knihy, a pro mě bylo velkou ctí, že ji mohly společně s námi pokřtít. Myslíš si, že se v posledních letech zlepšuje přístupnost kultury a umění pro Neslyšící?

Pomalu, ale přece. Mám radost, že se této oblasti věnují organizace jako Deaf Friendly, KukátkOO nebo i Česká unie neslyšících skrz různé projekty a že stále více kulturních institucí nabízí komentované prohlídky v českém znakovém jazyce, videoprůvodce, titulky, simultánní přepis nebo služby neslyšících průvodců. Na druhou stranu mám pocit, že uměleckých aktivit určených přímo neslyšícím bylo v době mého dětství více než dnes. Oblast vizuálního umění Neslyšících podle mého názoru spíše stagnuje a řada absolventů uměleckých oborů se tvorbě věnuje jen ve volném čase. Velkou inspirací je pro mne zahraničí. Díky mému doktorskému studiu oboru didaktika výtvarné výchovy jsem navštívila Gallaudetovu univerzitu v USA a získala zkušenosti také ve Velké Británii a PolUmělecký workshop sku. Viděla jsem jak v ČUN Praha významné postavení mohou mít neslyšící umělci ve společnosti. Proto se snažím o spolupráci mezi neslyšícími umělci doma i v zahraničí a hledám nové cesty k našemu většímu zapojení do kulturního života ve většinové společnosti. Jaké další plány nebo nové projekty bys chtěla v budoucnu realizovat? Jedním z mých plánů je zorganizovat v České republice vzdělávací kurz pro neslyšící průvodce. V mnoha zemích je běžné, že neslyšící návštěvníky provázejí přímo neslyšící průvodci ve znakovém jazyce, zatímco u nás se tato oblast teprve rozvíjí. Snažím se dlouhodobě o větší zapojení českých neslyšících do výtvarného umění a tvorby. Mým dlouhodobým přáním je, aby byli neslyšící umělci vnímáni jako přirozená součást české kulturní scény. Potěšilo by mě také vydání dalších publikací. Kniha Praha očima Neslyšících je dnes již vyprodaná a často dostávám dotazy, zda by mohla vyjít také v angličtině a mezinárodním znakovém systému pro zahraniční neslyšící čtenáře. Věřím, že by se tuto myšlenku jednou mohlo podařit uskutečnit.

UNIE 7-8 2026 35

Komiks

RUNY Komiks pro fanoušky Času na dobrodružství a Studia Ghibli

JSEM NESLYŠÍCÍ, TAKŽE NOSÍM SLUCHADLA A DÍKY NIM ASPOŇ TROŠKU SLYŠÍM. I TAK ALE MUSÍM ODEZÍRAT ZE RTŮ, COŽ JE NĚKDY DOST FUŠKA, A PROTO MNOHEM RADŠI POUŽÍVÁM ZNAKOVÝ JAZYK. DAJ UMÍ TAKY TROCHU ZNAKOVAT, TAKŽE SI SPOLU MŮŽEME BEZ PROBLÉMŮ POVÍDAT.

Tisková zpráva Nakladatelství Paseka

Komiks plný pastelových barev, ztřeštěných nápadů a tajemných run zavede čtenáře do říše Pišingr. Kromě podivuhodných stvoření a napínavých dobrodružství také ukazuje, že někdy je stejně důležité umět rozluštit poselství starobylých nápisů jako porozumět si s neslyšícím kamarádem, který používá znakový jazyk. Runy získaly jako první komiks v historii Cenu knihkupectví Waterstones za nejlepší knihu pro děti. A oceněny byly rovněž Britskou cenou knižního designu. JASNĚ! ODPOČINEK JE DŮLEŽITEJ. TAKY ŠLOFÍČKY.bytostí, A ČOKOSUŠENKY.které obývají říši jménem Pišingr, ZeA všech není žádná tak obávaná jako Stínokrál. Ovládá temnou magii, a protože umí měnit podobu, místní ho nazývají Stvůrou tisíce tváří – nikdy nevíte, kde na něj narazíte. Když do Pišingru zabloudí kamarádi Chiri a Daj ze sirotčince v Údolíčku, setkají se nejen s roztomile popleSOUHLAS. teným archeologem, alei s kouzelnými zvířaty a přátelskými průvodci. Číhá tu také nebezpečí v podobě hrozivých hraček na klíček a dalších přisluhovačů

ZNAKOVÝ JAZYK JE V TOMHLE KOMIKSU V HRANATEJCH BUBLINÁCH, ABY ŠEL SNADNO POZNAT! DOUFÁME, ŽE SI NAŠE DOBRODRUŽSTVÍ UŽIJETE...

36 UNIE 7-8 2026

BUĎTE OPATRNÍ! NEBEZPEČÍ ČÍHÁ VŠUDE...

Stínokrále. Blíží se boj, ve kterém je třeba sáhnout po meči i zaříkávadlech. „Runy jsem poprvé uviděl vyskládané na pyramidě v největším knihkupectví v Evropě – ve Waterstones na londýnské Picadilly. Hned mě uchvátily nádhernou kresbou, E JAZYK, KT úžasnými pastelovými barvami a spoustou ZNAKOVÝ KU, JE SMĚ V ÚDOLÍČ JAZYK A N HO propracovaných scén“ říká šéfredaktor ZNAKOVÉ TO ŠTĚSTÍ, ŽE MÁTE MOŽN ÁTE HO, Paseky Jakub Sedláček. A POUŽÍV KOMIKSU POZ E HL M A, TO V HO JAZYK Vedle tajemných run hraje v komiksu ZNAKOVÉ E VŠECH SI Z R. O AUT NESLYŠÍCÍ významnou roli také znakový jazyk – ABY BYLY ZOHLEDŇ A CITLIVĚ, ZBU OD K VA jedna z hlavních postav, Chiri, je totiž neslyšící. „Společně se zkušenou překladatelkou Martinou Knápkovou jsme ke spolupráci přizvali Ivanu Hay Tetauerovou z České unie neslyšících. Záleželo nám na tom, aby vše bylo pojednáno bezchybně a citlivě. A aby si i česká komunita neslyšících vzala tenhle komiks za svůj“ dodává Sedláček. Autor knihy Carlos Sánchez miluje kreslení už od dětství, kdy se mu do rukou dostal první komiks. Jeho nástup do profesionálního světa doprovází fenomenální úspěch. Pro svou fantastickou ságu Runy našel domov v londýnském nakladatelství Flying Eye Books, jež je předním vydavatelem špičkové ilustrované a komiksové tvorby, včetně slavné Hildy. Na

Jubileum

OBČAS ALE CHCEŠ, ABYCH TI NĚCO NAPSAL NA PAPÍR, PROTOŽE UŽ SI POTŘEBUJEŠ ODPOČINOUT.

80 let profesorky Aleny Macurové Průkopnice lingvistiky českého znakového jazyka Poznámka na obálce knihy

text foto

UŽÍVÁ ERÝ SE PO KÉHO TS ĚSICÍ BRI (POKUD SL NEBOLI B ZUMÍTE E BSL RO RÉ ZNAKY NÁ NĚKTE FIKTIVNÍHO A ZNÁTE) VYMYSLEL SI , KTERÝ ILI, SE SNAŽ ENY E M IL JS ZOBRAZ U VY A ST O Í PO ME ZPĚTN ŇOVALI JS NTŮ. TA KONZUL

svůj úspěch Sánchez navázal pokračováním Bludiště z obsidiánu, které Paseka vydá příští rok.

Runy – Stvůra tisíce tváří Autor: Carlos Sánchez Paseka 2026, 160 stran, měkká vazba

Ivana Hay Tetauerová archiv oboru Jazyky a komunikace neslyšících

Dne 3. června 2026 oslavila jubilejní 80. narozeniny profesorka Alena Macurová, významná česká bohemistka, profesorka českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a osobnost, která bývá právem označována za „matku českého znakového jazyka“. Svou celoživotní prací zásadně přispěla k rozvoji lingvistiky českého znakového jazyka jako samostatného vědního oboru a ovlivnila několik generací odborníků a neslyšících i slyšících studentů prostřednictvím studijního oboru Čeština v komunikaci neslyšících (dnes Jazyky a komunikace neslyšících), jehož vznik iniciovala a odborně formovala. Na Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících FF UK dodnes vyučuje lingvistické předměty zaměřené na český znakový jazyk. V letech 2000–2008 působila také jako ředitelka Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK. V prostředí české komunity Neslyšících je zároveň vnímána jako jedna z nejvýznamnějších allies, tedy slyšících spojenců, kteří dlouhodobě podporují jazyková a kulturní práva Neslyšících. Za svůj mimořádný přínos české vědě, vzdělávání i komunitě Neslyšících získala řadu ocenění, mimo jiné Stříbrnou medaili předsedy Senátu Parlamentu České republiky. Více o profesorce Aleně Macurové si můžete přečíst v našem článku „Spojenci neslyšících na vysokých školách“ v časopise UNIE: https://issuu.com/casopisunie/docs/unie_5-6_2025/13

UNIE 7-8 2026 37

Paleta ticha 2026 Když umění spojuje mladé neslyšící tvůrce

Individuální soutěž ve tvorbě koláže

Ve dnech 23.–25. dubna 2026 se v Olomouci uskutečnil již 11. ročník mezinárodní výtvarné soutěže Paleta ticha určené žákům se sluchovým postižením. Za více než deset let své existence se tato jedinečná akce stala nejen významnou uměleckou soutěží, ale také místem setkávání mladých výtvarníků z České republiky a Slovenska. Díky ní vznikají nová přátelství, sdílejí se zkušenosti a především se rozvíjí výtvarný talent neslyšících dětí a mládeže. foto

Ivana Hay Tetauerová archiv Palety ticha

UNIE 7-8 2026

text

Organizátorem soutěže je Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené v Olomouci. Každý ročník je věnován významné osobnosti nebo tématu z oblasti výtvarného umění. Patrony minulých ročníků byli například malíři Jan Jemelka a Miroslav Šnajdr starší či fotograf Jindřich Štreit. V letošním ročníku se mezi patrony poprvé zařadila také neslyšící výtvarnice Ivana Hay Tetauerová společně s malířem Adamem Dostálem. Celou akci navíc zaznamenával štáb TKN, který o soutěži připravil reportáž.

Toyen jako inspirace pro mladou generaci Letošní ročník nesl název „Toyen – Chvála surrealismu“ a byl věnován jedné z nejvýznamnějších osobností českého a evropského umění 20. století – malířce Toyen, vlastním jménem Marii Čermínové. Organizátoři chtěli účastníkům přiblížit nejen její mimořádnou uměleckou tvorbu, ale také odvahu, svobodomyslnost a občanské postoje. Toyen během druhé světové války ukrývala ve svém bytě židovského básníka Jindřicha Heislera a zachránila mu tak život.

Kolektivní soutěž dětí v malbě

Vernisáž – zahájení výstavy

Dvě výtvarné výzvy Soutěž tradičně nabídla dvě disciplíny. První byla kolektivní velkoformátová malba temperovými barvami, při níž jednotlivá družstva vytvářela vlastní interpretaci vybraného díla Toyen v kombinaci s portrétem umělkyně. Druhou disciplínou byla individuální surrealistická koláž vytvořená z fotografií, textů a dalších materiálů z časopisů doplněná malbou temperovými barvami. Pro mnohé účastníky představovala skupinová práce velkou výzvu. Děti pracovaly celý pátek i sobotní dopoledne na rozměrných formátech a musely spolupracovat při plánování kompozice i samotné realizaci bez zásahů pedagogů. Výsledkem byla působivá díla, která originálním způsobem interpretovala svět Toyen a surrealistické imaginace.

Nejen soutěž, ale i zážitky Paleta ticha však není pouze o výtvarné tvorbě. Organizátoři každoročně připravují i bohatý doprovodný program. Letošní ročník byl zahájen vernisáží obrazů neslyšící výtvarnice Ivany Hay Tetauerové a malíře Adama Dostála. Účastníci si mohli vystavená díla prohlédnout a diskutovat přímo s jejich autory. Výstava následně zůstala přístupná také žákům školy po celý následující měsíc. V pátek se konal společenský večer se soutěží Ztracené symboly Toyen, týmovou hrou inspirovanou atmosférou Pevnosti Boyard. Soutěžní družstva plnila úkoly rozmístěné po celé škole a večer zakončila vědomostním kvízem Kahoot zaměřeným na život a dílo Toyen i na surrealismus. Ani Vystavující malíři Ivana Hay učitelé nepřišli a Adam Dostál zkrátka – zatímco děti plnily jednotlivé úkoly, mohli si také společně zasoutěžit a otestovat své znalosti ve vlastní kvízové výzvě. Právě podobné

Vyhlašování vítězů soutěže

aktivity pomáhají vytvářet přátelskou atmosféru, posilují vztahy nejen mezi žáky z různých škol ale i mezi jejich pedagogy a zároveň zábavnou formou rozšiřují jejich znalosti o umění.

Devět škol, desítky talentů Do letošního ročníku Palety ticha se zapojilo devět družstev ze škol v Bratislavě-Drotárské, Valašském Meziříčí, Plzni, Ostravě, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Brně, Praze-Holečkově a domácí Olomouci. Vznikla nádherná díla a vybrat ta nejzdařilejší nebylo vůbec jednoduché. Hodnocení maleb i koláží vzniklých během soutěže se ujala nezávislá porota složená z patronů letošního ročníku – malířů Ivany Hay Tetauerové, Adama Dostála a Bronislavy Šnajdrové. Součástí soutěže byly také ceny diváků, o jejichž držitelích v obou kategoriích – skupinová malba a individuální koláž – rozhodli samotní účastníci prostřednictvím tajného hlasování. V kategorii kolektivní malby získala první místo Bratislava, druhé České Budějovice a třetí Plzeň. Cenu diváků si odneslo domácí družstvo z Olomouce. V individuální soutěži surrealistických koláží zvítězila Laura Wagnerová z Brna, která získala zároveň i cenu diváků.

Tradice, která pokračuje Paleta ticha již 11 let spojuje mladé neslyšící a vytváří prostor pro jejich osobní i tvůrčí rozvoj. Za úspěchem celé akce stojí obětavá práce organizátorů, pedagogů, asistentů, vychovatelů i dalších zaměstnanců školy, díky nimž se soutěž stala respektovanou tradicí. Dvanáctý ročník Palety ticha se uskuteční na jaře roku 2027. Soutěž není pouze o tvorbě a oceněních, ale především o kreativním a inspirativním setkávání. Paleta ticha připomíná, že i neslyšící mají své tvůrčí vzory a vlastní kulturní prostor, který mohou společně rozvíjet a obohacovat. Každý ročník tak potvrzuje, že umění i znakový jazyk dokážou překračovat hranice a vytvářet silná spojení.

UNIE 7-8 2026 39