Rodině neslyšícího Daníka pomohlo také Centrum pro dětský sluch Tamtam

text: Lucie Piekar Křesťanová, Centrum pro dětský sluch Tamtam

foto: archiv rodiny

Paní Lenka, maminka neslyšícího Dana, se mnou sdílela svoje vzpomínky na počátky komunikace v rodině. Rozvoj chlapcovy slovní zásoby a také mluvené řeči urychlilo to, že měl kolem sebe spoustu pomocníků – rodiče, lékaře, neslyšící lektorku, poradkyni rané péče z Centra pro dětský sluch Tamtam a také svoji upovídanou starší sestru Vanesku.

Daník se narodil předčasně a putoval rovnou do inkubátoru. Brzy se potvrdilo podezření na ztrátu sluchu a stal se kandidátem na kochleární implantát. Už během pobytu v nemocnici začala rodina využívat služeb rané péče Centra pro dětský sluch Tamtam. „Byl to pro mě šok. V rodině se sice sluchadla objevila, ale netušila jsem, že Daník bude úplně neslyšící,“ vzpomíná maminka Lenka.

V motorickém vývoji i v reakcích na zvuky mu výrazně pomohla hlučnější starší sestra Vaneska, která se stala jeho vzorem. V 17 měsících dostal Daník kochleární implantát a začal se učit slyšet. S komunikací mu pomáhal i znakový jazyk – rodiče navštěvovali kurzy Tamtamu a účastnili se setkání rodičů. Rodina využila také konzultace s neslyšící herečkou Veronikou Slámovou a další výukové možnosti. Lenka s Danem od začátku pracovala i na rozvoji sluchu a řeči. „Od poradkyně Elišky z Tamtamu jsme dostávali skvělé pomůcky – třeba zavěšené zvonečky, do kterých jako miminko plácal ručičkama. Bavilo ho, když něco blikalo nebo vydávalo zvuk.“ Rodina využila i psychologickou poradnu, společné pobyty i aktivity pro rodiny.

Pravidelně navštěvují logopedku Radku Horákovou z AUDIO-Fon centra v Brně, s jejíž péčí jsou velmi spokojení. Dan v řeči výrazně pokročil a dnes už preferuje mluvenou komunikaci před znakováním. Navštěvuje soukromou školku v místě bydliště, aby si zvykl na ruch kolektivu. „Doma máme ticho a to mu nestačí. Je důležité, aby vnímal zvuky dřív, než půjde do větší školky a školy,“ vysvětluje Lenka. Co jim pomohlo nejvíc? „Každý střípek. Hlavní je, že máme kolem sebe lidi, se kterými můžeme všechno sdílet. A máme štěstí, že bydlíme blízko Brna – možností je tu spousta.“