UNIE 7-8/2019

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

7–8/2019 • roč. XXIII • 45 Kč

str. 10

LUKÁŠ NOVÁK: RÁD ZKOUMÁM SVÉ FYZICKÉ LIMITY

EDSU v Praze

Milovník života Roman Matouš

Legenda jménem Sigan

str. 8

str. 22

str. 30

EDITORIAL LUCIE SEDLÁČKOVÁ PŮLPÁNOVÁ šéfredaktorka UNIE

OBSAH 4

ČUN/ČMUN PRAHA, BRNO, LIBEREC, KROMĚŘÍŽ

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, v tomto letním čísle vám přinášíme téma cestování. Od Lukáše Nováka se dozvíte, co obnáší být neustále na kole. Bude vám vyprávět, jaké to bylo na trase Paříž–Praha, kterou podnikl na přelomu dubna a května letošního roku. Lukáše jistě mno­ zí z nás při jeho výkonu sledovali na Facebooku a fandili mu.

Cestování po cizích zemích bývá spojeno také s napětím, zejména před odjezdem, a toto napětí se nevyhne ani partnerským vztahům. Jak to vše přestát? Kristina Pánková Kratochvílová vám ve své rubrice poradí, jak na to.

Jestlipak víte, že na dovolenou není třeba vždy objednávat ubytování v hotelech či penzionech, ale je možné si zařídit „výměnu“ domu či bytu?

Pokud jste to nevěděli a chcete se něčemu novému přiučit, nalistujte si rubriku Eko na straně 30.

Závěrem bych se s vámi chtěla rozloučit. Šéfre­ daktorskou štafetu předávám Lucii Wagner, kte­ rá vás přivítá na stránkách UNIE 9–10/2019. Bylo pro mě radostí dělit se s vámi o všechny novinky z domova i ze světa (nejen) neslyšících. Předávali jsme je neslyšícím v jejich jazyce prostřednictvím videočlánků, jež se setkaly s velkým ohlasem. Svět neslyšících můžete také poznat na festivalu Mluvící ruce, který se uskuteční letos v neděli 20. říj­ na. Jste srdečně zváni!

Přeju Lucii, aby se jí dařilo pokračovat v my­ šlence sdílené celou redakcí – posilovat vědomí o existenci hrdé komunity neslyšících!

Přeji vám hezké léto plné pohody.

7

Z DOMOVA

8

ZE SVĚTA

10

NESLYŠÍCÍ NA CESTÁCH: LUKÁŠ NOVÁK Narodili jsme se, abychom sbírali vzpomínky, zkušenosti a zážitky

15

EKO: COUCHSURFING!

16

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI NA CESTÁCH: JAROSLAV SCHMID Do ráje Buddhovy země

20

PSYCHOLOGIE: JAK PŘEŽÍT A UŽÍT SI DOVOLENOU

22

ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ: ROMAN MATOUŠ Miluji svůj život

27

SPORT

30

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY: BEDŘICH SIGAN Svérázný vládce sportu

2

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

OBSAH

SETKÁNÍ NESLYŠÍCÍCH KATOLÍKŮ

ZCESTOVALÝ NESLYŠÍCÍ

JAK PŘEŽÍT SPOLEČNOU DOVOLENOU?

V Polsku se sešli neslyšící katolíci z různých zemí Evropy, setkání završili mší v Čenstochové.

Jaroslav Schmid procestoval více než třicítku zemí

O partnerské krizi na dovolené píše Kristina Pánková Kratochvílová

str. 16

str. 7

str. 20

MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT

JAK POUŽÍVAT QR KÓDY

Roční tištěné předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

Stáhněte si do mobilu aplikaci pro snímání QR kódu – čtečku. Pokud v UNII uvidíte QR kód, spusťte čtečku, namiřte na QR kód hledáček fotoaparátu a chvilku držte tlačítko „spouště“. Zakrátko se vám objeví odkaz s cílovou informací – video s informacemi v ČZJ. Čtečky pro mobily s Androidem si stáhnete v Goog­le Play, pro uživatele Apple jsou aplikace již stažené v AppStore – zde jen najedete hledáčkem fotoaparátu na QR kód, aniž byste cokoli jiného mačkali. Odkaz s videem se objeví ihned.

KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE WEB www.cun.cz

ISSUU www.issuu.com/casopisunie

FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

Osvěžující pozdrav redaktorek z Brna

• 7–8/2019, roč. XXIII ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová, Barbora Flusserová, Lucie Štefková překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová figuranti: Eva Kastnerová, Eva Sattler externí spolupracovníci: Petr Pánek jazyková korektura: Jana Servusová • redakční fotograf: Martin Jarůšek plakát na zadní obálce (foto a grafika): Michael Trousil foto na titulní straně: Johana Kratochvílová grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o.

Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

ČUN/ČMUN

PŘEPISOVATELÉ V AKCI KDYKOLIV, KDEKOLIV A JAKKOLIV TEXT A FOTO: Inka Slavíková

Díky moderním technologiím a skvě­ lé flexibilitě našich přepisovatelů je dnes možné užít si přepis prakticky kdekoliv. Anglická exkurze po ži­ dovských synagogách? Pražská mu­ zejní noc? Benefiční ples pro Kashitu v Zam­bii? Kurz čepování piva v Plzeň­ ském Prazdroji?

Beze všeho! Ať už se jedná o pravi­ delné přepisy přednášek a seminářů na vysokých školách, dramatických kroužků, tvořivých dílen, o jednorá­ zové přepisy odborných konferencí,

PRAHA

divadelních představení či terénní přepisy komentovaných prohlídek hradů, zámků, dolů a legiovlaků.

Naši přepisovatelé jsou nejen do­ konalí profesionálové, ale také ochot­ ní dobrodruzi, kteří se nezaleknou ani soupravy chodícího přepisovatele, ani dlouhých a leckdy složitých cest, které musí podnikat, aby se na místo přepisu dopravili včas. Díky tomu je tak možné poskytovat služby simultánního přepisu po celé republi­ ce a s úsměvem na rtech.

SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBA PRAHA TEXT A FOTO: Markéta Kolínská

V první polovině roku 2019 měla Sociálně aktivizační služba ČUN Praha připraveny pravidelné aktivi­ ty i jednorázové přednášky. Většina aktivit začínala od února 2019, jedi­ nou výjimkou byly Sociální aktuality s RNDr. Josefem Brožíkem, které pro­ bíhaly jednou měsíčně již od ledna.

Mezi další aktivity probíhající pravidelně jednou za měsíc patřila Výtvarná dílna pro neslyšící s Ivanou Hay Tetauerovou, kurz Moje peněženka pod vedením sociálního pracovníka Františka Šmolíka a Filmová historie neslyšících pod vedením Petra Pánka.

PRAHA

4

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Od února se začaly také pravidel­ ně každý týden konat tyto skupinové aktivity: Kurz anglického jazyka s Ivanou Hay Tetauerovou, Kurz počítačů s Martinem Ťulákem a Cvičení pro seniory pod vedením lektorky Moniky Ťulákové.

V tomto období se uskutečnily i přednášky na různá témata: Festival jeden svět s Marií Mašláňovou, Zero Waste s přednášejícími Evou Sattler a Evou Kastnerovou, Vodní práce s Martinem Urbanem, připravena byla také jedna zdravotní přednáška Úloha vitamínů v těle s Valerií Losíkovou a jedna cestopisná přednáška Gruzie – kultura a společenství s Romanem Lupoměským.

Maminky s dětmi mohly jednou za čtrnáct dní přijít na Cvičení pro matky s dětmi s Monikou Ťulákovou a setkávat se v Klubu neslyšících matek v Rodinném centru Letná na Praze 7 pod vedením Markéty Kolínské, a Pavly Černé. Pro maminky byly také připraveny přednášky na různá téma­ ta: Zdravé pečení a vaření a Pánevní dno s Valerií Losíkovou, Rodinné finance s Lenkou Krejcárkovou, Prevence rakoviny prsu s Veronikou Rafflerovou a Pleny s Ivou Jungwirthovou.

ČUN/ČMUN

PRAHA

CESTOVÁNÍ PO THAJSKU A PO BARRANDOVĚ TEXT A FOTO: Kamila Spěváková

ČMUN, p. s. Praha ve spoluprá­ ci s Plzeňskou unií neslyší­ cích připravila na čtvrtek 23. květ­na poutavé vyprávění čtyř neslyší­ cích seniorů. Ti se během dopo­ ledního bloku v malém sále ČUN podělili o své zážitky z dobro­ družného cestování po Thajsku (viz rubriku Neslyšící senior zde v tomto čísle).

Po skončení přednášky a ma­ lém občerstvení se dvacet zvědavých účastníků vydalo městskou hromadnou dopravou do Filmo­ vého studia Barrandov. Zde v pro­ storu Filmpointu obdivovali růz­ né typy zvukotěsných ateliérů.

Také s obdivem hleděli na lehce zvlněný a obrovský pozemek na Barrandově, který je světovým unikátem, neboť se nachází blíz­ ko ateliérů a zároveň i v přírodě.

Ve Filmpointu se neslyšící ná­ vštěvníci seznamovali s historií a vývojem studia, nahlédli i do dílny a v dalších místnostech si prohlíželi originální kostýmy.

V připraveném fotokoutku se mohli dokonce nechat vyfotit

s připravenými částmi kostýmů a s jejich doplňky.

Neméně zajímavá byla pro ně i výstava plná fotografií, která mapovala vznik současných i le­ gendárních filmů, na kterých se podílelo studio Barrandov, např.

Marečku, podejte mi pero, Adéla ještě nevečeřela atd.

Odpolední prohlídku zakon­ čili nadšenci příjemným poseze­ ním v autentické filmové kavárně Film Café Barrandov, kde mohli ochutnat různé dobroty a posedět v originálních křeslech, která byla použita v Oscary oceněném sním­ ku Miloše Formana Amadeus nebo v oblíbených českých seriálech, např. ve Vyprávěj atd.

Celodenní akce se vydařila a velké díky patří nejen čtyřem seniorům za zajímavé vyprávění, ale také paní Emílii Mrzílkové za tlumočení z/do ČZJ, dále paní Primasové a paní Julákové za pří­ pravu občerstvení pro posluchače přednášky a závěrem rovněž skvě­ lému průvodci za poutavý výklad během prohlídky.

AKCE MIŠÁK BESIP TEXT A FOTO: Irena Maňáková

Spolupráce ČUN s AMK neslyšících Brno vyústila 25. dubna 2019 v krás­ nou dopravní akci BESIP. Počasí nám přálo, děti mohly prověřit svoje do­ pravní znalosti přímo venku v terénu.

Zúčastnilo se deset dětí ve věkovém rozpětí od tří do dvanácti let. Akce se vydařila a všechny děti byly po zásluze odměněny a spokojeny. Těšíme se na další společné akce s hojnou účastí.

BRNO

NOVÁ VEDOUCÍ ČUN BRNO TEXT: Irena Maňáková FOTO: Ivana Toulová

Brněnská pobočka ČUN má od dub­ na 2019 novou vedoucí, Bc. Ivanu Toulovou. Veškeré činnosti a služby pokračují dále jako doposud. Pro­ gram a rozpis jednotlivých aktivit lze nalézt na facebookových stránkách ČUN Brno.

BRNO

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

ČUN/ČMUN

MÁJOV Ý MÓDNÍ MARKET

LIBEREC

TEXT: Lucie Romancová / FOTO: archiv ČUN Liberec

Dne 22. května 2019 uspořádala ČUN Liberec spolu s Tichým světem ba­ zárek dámského oblečení s názvem Májový módní market. Šlo o akci, jejíž výtěžek jde na podporu každoroční Zahradní slavnosti, kterou pravidel­ ně pořádají organizace, jež se v kraji zabývají českým znakovým jazykem, podporují ho a kladou si za cíl sezna­ movat s ním širokou veřejnost.

Do bazárku lidé věnovali spous­ tu krásného oblečení, šperků, kabe­ lek a doplňků. Kupující tak mohli odejít s mnoha slušivými, a dokon­ ce i novými věcmi. Z dobrovolných darů se nám podařilo shromáždit částku, která pomůže tomu, aby i le­ tošní Zahradní slavnost byla důstoj­ ná a my mohli zaručit pestrost její­ ho programu.

Tímto děkujeme všem, kteří se na Májovém módním marketu podíleli, a věříme, že tato povedená akce bude mít své opakování opět příští rok.

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ TEXT A FOTO: Lena Marx

Dne 2. června 2019 se pět neslyšících cvičenek z ČUN Li­ berec vydalo na krásnou túru do Kryštofova Údolí. Jely vla­ kem do stanice Novina, kde je kamenný železniční most.

Tento viadukt byl zprovozněn roku 1900, zdobí jej oblouky, má 14 podpěrných sloupů, je 230 m dlouhý a 29 m vysoký.

Okolní krajina patří k nejmalebnějším v Libereckém kraji.

Po výstupu z vlaku se dámy vydaly pěšky do obce Kryš­ tofovo Údolí, kde si prohlédly muzeum a orloj. Slavnostní spuštění místního orloje proběhlo v roce 2008. Skládá se z 22 figur a znázorňuje fáze Měsíce a znamení zvěrokruhu.

KROMĚŘÍŽ

6

MAMINK ÁM…

OSL AV Y S MANDALOU

TEXT A FOTO: Martina Latíková

TEXT A FOTO: Martina Latíková

11. května 2019 proběhl Den matek, kde jsme vzda­ li hold všem maminkám a poděkovali jim za to, že je máme. Jako překvapení pro ně jsme přichystali malou tajenku s otázkami týkajícími se Unie. Nejlepší a nej­ rychlejší maminky jsme ná­ ležitě odměnili. Všech­ ny dostaly kytici tulipánů a balíček od firmy AVON. Den se hodně vydařil, pro­ tože nám sví­ tilo sluníčko a celý jsme jej strávili pozi­ tivně naladění.

1. červen 2019 jsme oslavili svátkem dětí, otců a svobodných, kdy jsme si vyzkoušeli hru Tichou poštu.

Náramně jsme se u toho bavili; po hře jsme zkoušeli kreslit mandaly v doprovodu zkušené lektorky Lenky Vyhlídalové a její dcery Vanesy Marie Wojnarové, které pro nás připravily přednášku o tom, co to vlastně mandaly jsou.

Přichystaly nám i základní šablonu – síť, do kte­ rých se neslyšící učili malovat pomocí techniky tečka-čárka, anebo zvolili metodu vybarvování. Závě­ rem nám paní Vyhlídalová pověděla, jaká osobnost se v každém z nás skrývá a jaké máme vlastnosti, což vypo­ zorovala nejen z tech­ niky kreslení, ale i z volby barevných kombinací.

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Z D OMOVA PŘIPRAVILA: Lenka Hejlová

Neslyšící katolíci

Zprávy pro neslyšící mají novou moderátorku

TEXT: Alena Voráčová / FOTO: Oleh Lazurkevych

100 let spolkové činnosti FOTO: archiv SNN ČR, z.s.

Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s., ve spolupráci s Brněn­ ským spolkem neslyšících uspořádal 15. června oslavu 100 let výročí spolkové činnosti ve Vodově ulici. V rám­ ci oslav mohli návštěvníci např. vidět vystoupení souboru Pantomima S, navštívit výstavu historických foto­ grafií nebo se zúčastnit otevření mini muzea. S oslavami bylo spojeno i ko­ nání konference, kterou jsme před­ chozího dne pořádali ve spolupráci s Masarykovou univerzitou (informovali jsme v téže rubrice v UNII 3–4/2019).

FOTO: www.ceskatelevize.cz

prezentovali zástupci jednotlivých států svůj způsob evangelizace a pas­ torace. Odpoledne proběhla společná diskuze nad tím, kdo převezme zod­ povědnost za celou organizaci, poté následovala společná mše svatá. Ve­ černí losování určilo, že IV. Evropské setkání neslyšících katolíků se bude konat v roce 2021 v Německu. V nedě­ li se uskutečnila v Čenstochové mše svatá s účastí polského biskupa.

VYHRAJTE HODNOTNÉ CENY

Ve dnech 17.–19. května 2019 se v Pol­ sku konalo III. Evropské setkání neslyšících katolíků. Zúčastnilo se jej 35 neslyšících z devíti evropských států, přičemž ČR zastupovalo pět osob.

Program započal v pátek návště­ vou centra města a prohlídkou pa­ mětní sochy Edity Steinové, řádové sestry, která zahynula v koncentrač­ ním táboře v Osvětimi. Sobotní pro­ gram byl už ryze pracovní. Dopoledne

Začátkem června vystřídala Markétu Spilkovou na pozici jedné z moderá­ torek Zpráv v ČZJ Markéta Zelenková z Kladna (32). Markéta Zelenková pracuje jako asistentka v komplexu škol pro neslyšící v pražské Holečkově ulici a od roku 2018 působí také jako moderátorka Tichých zpráv, kde bude nyní končit. Markéta Ze­ lenková se připojila do týmu mode­ rátorů ve složení Vendula Panská, Hana Wiesnerová a Sergej Josef Bovkun.

SOUTĚŽ Máte tašku Letos v létě s ní můžete soutěžit o hodnotné ceny.

KDY: 1. 7. − 10. 9. 2019

te, šku nemá Pokud ta oupit na cun.cz i ji zak můžete s pobočkách ČUN. nebo na JAK: Vyfotografujte tašku „ZNAKUJEME...“ na dovolené nebo na nějakém zajimavém místě.

Zveřejněte fotku Nebo na INSTAGRAMU, vyberte fotku vytiskněte, „označit lidi“, přidejte napište na ni své kontaktní Nebo „ceskaunieneslysicichpraha“ údaje a vhoďte do schránky zašlete fotku a k fotce přidejte v ČUN na adrese Dlouhá 37, na e-mail #staskoudosveta Praha 1

soutez@cun.cz

O CO SE SOUTĚŽÍ: 1. místo - Pobyt v Penzionu A+A pro 2 osoby na 2 noci VYHLÁ PROBĚHN ŠENÍ 2. - 4. místo - 2x Vstupenky do kina M EZINÁROD E BĚHEM 5. - 7. místo - 2x Vstupenky na Mluvící ruce NÍH NESLYŠ O TÝDNE 8. - 10. místo - Dárkový balíček plný 23. 9.−2 ÍCÍCH 7. 9. 201 překvapení od ČUN 9 ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

Z E S V Ě TA

3. Seminář EDSU a valná hromada v Praze TEXT A FOTO:: Ivana Hay Tetauerová

Ve dnech 26.–30. dubna 2019 se v Praze konal v pořadí třetí seminář a valná hromada organizace EDSU (European Deaf Students’ Union – Evropská unie neslyšících studentů). Tématem semináře bylo „Studying your way into employment“, čili Prostudujte se k zaměstnání. Na organizaci této akce se vedle výboru EDSU podílelo i naše CDY z.s. Místem konání byl Skautský institut, jenž sídlí hned vedle Orloje na Staroměstském náměstí.

M

ezinárodní akce se zúčastnilo přes 40 mladých neslyšících studentů z 15 zemí Evropy.

První dva dny se konaly před­ nášky a workshopy, třetí den pro­ běhla valná hromada EDSU – volby nového prezidenta a členů výboru – a poslední, čtvrtý den byl věnován po­ znávání Prahy a jejího okolí, hradu Karlštejn a lomu Amerika. Čestným hostem na semináři byla prezidentka EFSLI (Evropské fórum tlumočníků znako­vé­ho jazyka), Ivana Bucko ze Srbska. Ve svém úvodním projevu zdůraznila dů­le­ži­tost spolupráce mezi tlu­ močníky znakových jazyků a neslyšícími studenty a absolventy VŠ, aby neslyšící z člen­ ských států EU měli plný přístup ke kariérnímu růstu ve „světě slyšících“. Uvítala by spolu­ práci s EDSU, která by přinesla mož­ nost konání většího počtu školení pro tlumočníky znakových jazyků, a naopak, aby se seminářů EFSLI na toto téma účastnili samotní neslyší­ cí, jichž se téma přímo týká.

V hlavním čase semináře se kona­ ly přednášky a workshopy pozvaných neslyšících lektorů, jimiž byli Audrey Cameron ze Skotska – tato první ne­ slyšící doktorka v oboru chemie před­ nášela na téma Zkušenosti neslyšící ženy ve výzkumu. Bylo to moc zajíma­ vé – její životní zkušenosti jistě in­ spirovaly mnoho dalších přítomných studentů k tomu, aby se ve studiu ne­ vzdávali a šli si za svým cílem, aby dě­

8

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

lali to, co je baví. Nutno podotknout, že časem se naše studijní podmínky zlepšily, než jak tomu bylo v začátcích studií u Audrey, i tak se ale musíme naučit bojovat a nebát se výzev, které se nám v životě naskýtají.

Poté Audrey představila projekt DESIGNS (Deaf Employment for Sign Language Users in the EU), je­ hož cílem je podpora přístupu k práci pro neslyšící uživatele znakového ja­ zyka v Evropě.

Na projektu pracuje sedm neslyšících i slyšících part­ nerů z oblasti lingvisti­ ky znakového jazyka, tlumočení pro nesly­ Audrey Cameron šící a zaměstnávání osob se sluchovým postižením. Tito vý­ zkumníci pocházejí ze čtyř zemí: Irska, Belgie, Německa a Velké Británie.

Projekt započal v prosinci 2016 a nyní v červnu 2019 je oficiálně dokončena jeho pilotní fáze, kdy by měly být spuštěny oficiální webové stránky. Je finančně podpořen Ev­ ropskou komisí v rámci programu Erasmus+. Cílem projektu je zlepše­ ní školicích kurzů pro neslyšící za­ městnance, výměna zkušeností evropských zemí za cílem zlepšení dostupnosti za­ městnání neslyšících uživatelů znakového Humberto jazyka. Výzkum a pří­ Insolera prava projektu (sou­ hrn klíčových problé­ mů v zaměstnávání neslyšících) spočívaly hlavně ve spolupráci mezi

třemi komunitami, a sice samotnými neslyšícími, tlumočníky znakových jazyků a zaměstnavateli.

Dalším přednášejícím byl bývalý viceprezident EUD a nynější kandidát na prezidenta WFD – neslyšící doktor Humberto Insolera z Itálie. Insole­ ra studoval na univerzitách v Padově a Ženevě, v anglickém Bristolu a na americké Gallaudet University – se zaměřením na mezinárodní politiku.

Zasadil se o propagaci a uznání ital­ ského znakového jazyka a v Itálii se aktivně podílí na zlepšení přístupu neslyšících, hluchoslepých a studentů s jiným typem postižení k terciární­ mu vzdělávání.

Jeho přednáška v Praze byla vede­ na v duchu tématu Pracovní možnosti a jejich dostupnost pro neslyšící studenty – absolventy univerzit. Úvodem se­ známil přítomné se slavnými a úspěš­ nými slyšícími osobnostmi a jejich slavnými citáty. Uvedl, že odhodlání (grit) jde vždy ruku v ruce s nadšením (passion) a vytrvalostí (perserverance) – jen pokud máme všechny tyto vlast­ nosti, může se dostavit úspěch.

Též hovořil o diskriminaci nesly­ šících v zaměstnání a seznámil nás s pojmy distinction (odlišování), exclusion (vyloučení) a restriction (omezování), jichž se za­ městnavatelé na neslyší­ cích nejvíce dopouště­ jí. Popsal současnou situaci v boji práv neslyšících v zaměst­ nání a na závěr uvedl citáty úspěšných ne­ slyšících z celého světa, kteří jimi vyjadřovali způ­

Z E S V Ě TA

sob, jakým se poprali s osudem na své cestě za úspěchem.

Třetí přednášku měl vést Špa­ něl Emilio Ferreiro Lago, protože se však nakonec nemohl semináře zúčastnit, ujal se jeho přednášky na téma Dobrá zpráva: na úspěch neslyšících existuje recept sám prezident EDSU – Alessandro Abbate z Itá­ lie. Pomocí prezentace nás sezná­ mil s úspěšnými neslyšícími lidmi, projekty, filmy či uměleckými díly neslyšících v naší historii. Definice úspěchu je podle Emilia však indi­ viduální. Záleží na tom, jaké mají lidé priority a možnosti. O mnohých úspěších neslyšících však téměř ani nevíme. Proto také Emilio před třemi lety založil webové stránky ve špa­ nělštině s názvem Unusualverse (něco jako „neobvyklý vesmír“), aby zde mohl sbírat zprávy o úspěších nesly­ šících a uživatelů znakových jazyků.

V angličtině byly tyto stránky zpro­ vozněny teprve před několika měsíci

a články jsou do angličtiny překlá­ dány postupně. V současné době čí­ tají stránky 33 článků a v brzké době budou na stejné úrovni jako španěl­ ská verze. Alessandro rovněž pří­ tomné seznámil s existencí Shorts Unusualverse, což jsou webové stránky, které poskytují přes 100 krátkých filmů ve znakovém jazyce z celého světa.

Poslední přednáš­ ku vedla na semináři Veera Elonen z Finska a vyprávěla přítomným o výsledcích svého výzkumu s ná­ zvem Mobilita neslyšících studentů a pracovníků v Evropě. Ve své práci se Veera Elonen zabývá problematikou volného pohybu neslyšících občanů mezi státy EU. Zajímají ji otázky, ja­ kým překážkám musí neslyšící v této situaci čelit, co je způsobuje a zda občanství v zemích EU nějak jejich

situaci napomáhá a jak. Veera sesbí­ rala celkem 158 online dotazníků od neslyšících žijících v zemích EU a s 10 dotazovanými udělala osobní rozhovor. Po své přednášce vyzva­ la všechny zúčastněné ke spolupráci – zejména ty, kteří byli v minulých Alessandro pěti letech v zahrani­ Abbate čí, ať již jako studenti na praxi, anebo jako pracovníci nebo dob­ rovolníci, aby se s ní podělili o své zkuše­ nosti.

Na valné hromadě se pak konaly volby. Post prezidenta EDSU na další dvouleté období získa­ la Inna Shparber z Německa a nově zvolenými členy výboru jsou Cristian Cezar Dragulin a Giuseppina Covino z Itálie a Vanessa Schügerl z Ra­ kouska. Místem konání dalšího se­ mináře a valné hromady EDSU v roce 2021 bylo zvoleno Polsko.

Svátky neslyšících a znakového jazyka – jak to je?

TEXT: Martin Novák / FOTO: Wikimedia Commons

M

ezinárodní týden neslyšících (MTN) je od roku 2009 oslavován během posledního zářijového týdne napříč světem. Pro letošní rok připadá na tý­ den od 23. září do 29. září 2019. Řada lidí stále užívá označení Mezinárodní den neslyšících, ačkoli se ve skuteč­ nosti v celé historii oslav jednalo o tý­ den, nikoli den. Mezinárodní den ne­ slyšících nikdy neexistoval.

Oproti tomu je od roku 2018 nově oslavován Mezinárodní den znakových jazyků (MDZJ). Tento den je sta­ noven v kalendáři pevně na 23. září.

Obě akce jsou deklarovány jako „mezinárodní“ díky Organizaci spo­ jených národů (OSN). MDZJ není

dnem oslavy konkrétního znakového jazyka, nýbrž je to den všech znakových jazyků na světě. Napří­ klad Den amerického zna­ kového jazyka je oslavován 15. dubna – v den, kdy byla roku 1817 otevřena první škola pro neslyšící v USA. Jelikož se Mezinárodní týden neslyšících kryje s Mezinárod­ ním dnem znakových jazyků, rozhod­ la se Světová federace přiřadit každé­ mu dni v týdnu odlišné téma:

• Středa 25.9.

Znakový jazyk pro neslyšící seniory • Čtvrtek 26. 9.

Znakový jazyk pro osoby s hluchoslepotou • Pátek 27. 9.

Znakový jazyk pro neslyšící ženy • Sobota 28. 9.

Znakový jazyk pro neslyšící LGBTIQA+ • Neděle 29. 9.

Znakový jazyk pro neslyšící uprchlíky

• Pondělí 23. 9.

Právo na znakový jazyk pro všechny • Úterý 24. 9.

Znakový jazyk pro všechny děti

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

T É M A Č Í S L A : N E S LY Š Í C Í N A C E S TÁ C H

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: Johana Kratochvílová, archiv Lukáše Nováka

Narodili jsme se,

abychom sbírali vzpomínky, zkušenosti a zážitky Milovník přírody a zvířat, nadšený vysokohorský turista, vášnivý cyklista, dlouholetý fanoušek komiksů a jejich kreslíř a také filmový maniak – to je ve zkratce LUKÁŠ NOVÁK (28 let). Vášeň pro filmy přetavil v režii filmů pro neslyšící s neslyšícími herci, od které přešel ke scenáristice a produkci. Lukáš má za sebou již několik filmových nízkorozpočtových projektů a v současné době se podílí na novém filmu právě jako scenárista a produkční. My jsme se ptali Lukáše především na jeho cestovatelské projekty…

10

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

T É M A Č Í S L A : N E S LY Š Í C Í N A C E S TÁ C H

Letos jsi uskutečnil svůj první dlouhý cyklovýlet, který jsi prostřednictvím Facebooku dokumentoval, a to na trase Paříž – Praha. Ujel jsi 1500 km během 345 hodin, spálil skoro 10 000 kalorií a překonal mnohá převýšení. Jak probíhala příprava?

Neprobíhala nijaká speciální pří­ prava. Všechno bylo zařízené asi týden předem, včetně nákupu jíd­ la, které jsem stihl nakoupit den před odjezdem. Ze seznamu věcí jsem postupně každý den něco vyškrtával, abych toho bral s se­ bou co nejméně. Obvykle nechá­ vám všechno na poslední chvíli, podstatná byla pro mě zakoupená místenka do autobusu do Paříže.

Fyzicky jsem na tom už odmalič­ ka dobře. Psychicky jsem byl do­ cela vyrovnaný, i když nervy jsem občas pochopitelně měl – že to vše odjedu úplně sám, že se mi ně­ kde rozbije kolo atd.

Na Facebooku jsi zveřejnil, že v Paříži nebylo příliš bezpečno… Měl jsi na

mysli, že není bezpečno pro neslyšícího cyklistu?

Prasestřenice, která tam žije dlou­ ho a která čekala se svým mužem na můj příjezd autobusem, odmí­ tla, abych jel městem s brašnami na kole. Trvala na tom, že mě vyzved­ ne na nádraží autem, do kterého naložila brašny. Tvrdila, že v Paříži není bezpečno kvůli krádežím, ať už jsem neslyšící nebo slyšící. Prý to tam už není jako dříve.

Facebooku bylo vidět, že jsi spal pod širákem a kolikrát to nebylo pohodlné; bylo mokro, vlhko, nebyla možnost usušení. Když se zpětně ohlédneš, říkáš si, že by ses byl lépe připravil?

Po příjezdu do Paříže jsem pře­ spal u prasestřenice, od druhého dne jsem už přespával venku, ať už v lese v hamace, nebo pod střechou autobusových zastávek, ve stodo­ lách, pod opuštěným nakláďákem

Celou cestu jsi podnikl sám. Bez ohledu na to, že jsi neslyšící – bylo čeho se bát? Ve středověku se lidé báli loupežných band, nočních démonů, pověr, často cestovali po skupinách…

Nebál jsem se vůbec. Západní Ev­ ropu považuji za nejbezpečnější místo. Co se týče přespávání, vy­ hledával jsem pro svůj nocleh mís­ ta vždycky co možná nejdále od měst a větších vesnic, kde je vysoká koncentrace lidí. Vyčkával jsem až do desáté hodiny večerní a někdy po půlnoci jsem se utábořil v lese, kde jsem i spal.

Byl nějaký okamžik, kdy ses bál nebo sis říkal, že s tím sekneš a raději to do Prahy odjedeš dálkovou dopravou?

Ne, v žádném případě. V Asii, Africe či Jižní Americe bych se rozhodně rozmýšlel. Ale v klidných krajích, s nespočtem malebných vesnic, mírumilovnými obyvateli a vůní čerstvého pečiva z místních peká­ ren panovalo bezpečí, takže nebylo, čeho bych se bál.

Cesta ti trvala 14 dní. Zcela určitě bylo třeba někde složit hlavu. Z fotek na

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

T É M A Č Í S L A : N E S LY Š Í C Í N A C E S TÁ C H

s propíchnutými pneumatikami atd.

Druhou možnost spát v teple a suchu jsem měl u známé – Češky žijící v Lu­ cembursku, kousek od jižní hranice s Francií.

A ano, ráno bývalo venku mokro a zima, takže kolikrát to nebylo pří­ jemné probuzení, natož pak vstávání.

Tělo bylo studené a chvělo se zimou, krk volal po teplém nápoji.

Když prší celý den a před spaním tě nečeká žádná teplá sprcha ani su­ ché povlečení, tak už bojuješ s psychi­ kou. Kdybych mohl něco zpětně změ­ nit, tak vzhledem k počasí bych spal každý den v penzionu.

Co ti v tu chvíli pomohlo?

Podpořilo mě hodně lidí z rodiny i z naší komunity a slyšící, kteří sle­ dovali moji facebookovou stránku, kam jsem postoval příspěvky ze svého cyklovýletu. Navíc jsem už v minu­ losti podnikl hodně náročných cest v tvrdých podmínkách, co se terénu a počasí týče, takže jsem si záhy zvykl a pokračoval dál.

Proč jsi noclehy řešil takto? Byly v tom finance, nebo chuť zažít dobrodružství?

S financemi nebyl problém, dokonce mi neslyšící Američan jménem Bob­ by, který sledoval moji stránku, na­ bídl před odjezdem do Paříže určitý finanční obnos na zaplacení ubyto­ V Paříži, odkud vyrážel

12

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Lukáš Novák (28 let) Narozen ve znamení Střelce. Rád zkouší nové výzvy a překážky a nejdůležitější hodnotou je pro něj svoboda. Pracuje jinak jako pomocný kuchař.

Rád kreslí komiksy, čte knihy, sportuje, podniká tú­ry, sleduje a natáčí filmy anebo jen tak lenoší. Nejoblíbenějším jídlem Lukáše je smažák s hranolkami a tatarkou.

Oblíbené filmy/seriály: Sta­­tečné srdce, Zachraňte vojína Ryana, Nepřítel před branami, Pátý element/ Nar­cos, Hra o trůny, Vikingové, Zákon gangu Jeho představou ideální do­volené je aktivní dovo­ le­ná; pobyt v luxusním re­sortu nebo válení se u moře není nic pro něj.

Na opuštěný ostrov by si jako parťáka vzal lidoopa, protože s ním by měl jistotu, že se navzájem pochopí.

Dle svých slov nemůže žít bez této kombinace: pobyt v přírodě – sport ­– společnost zvířat a krásných žen. Jinak by zemřel :-)

vání. Bylo to od něj sice laskavé gesto, ale nemohl jsem je přijmout. Klidně bych mohl přespat v ubytovacích zaří­ zeních, ale tím by se vytratilo kouzlo celého výletu.

Takže ano, za tím vším je dobro­ družství a touha po skutečném kon­ taktu s přírodou. A otestování sebe sama, jak dlouho zvládnu přespávat bez tepla a střechy nad hlavou a kde je můj maximální limit. Tímto dávám sám sobě vědět, jak moc jsem silný a odolný.

Cestou jsi charakterizoval země, kterými jsi projížděl – Belgie nejkrásnější, Francie romantická, Německo silná země. Jak bys charakterizoval ČR jako cyklista?

T É M A Č Í S L A : N E S LY Š Í C Í N A C E S TÁ C H

Rád testuji sebe samého a zjišťuji, kde je vůbec můj maximální limit.

Odpočinek v Lucembursku

Den před odjezdem.

Připravený a nabuzený.

I tady Lukáš spal. Dětský hrad na trase Thorviel–Nancy–Metz–Bures

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

T É M A Č Í S L A : N E S LY Š Í C Í N A C E S TÁ C H

Na závodě Spartan Race.

A teď k tvým filmovým projektům.

Momentálně prý hledáte lidi do komparsu a sháníte nějaké finance pro svůj nový film.

Můžeme vám nějak pomoci?

Cyklotrasa v hodnotách.

gle překladač do francouzštiny a oni hned přikyvovali. Od Paříže do Prahy jsem zkrátka ukazoval texty napsa­ né v mobilu. Německy umím trochu, takže stačilo ukázat na tabulku nápo­ jů či jídla. Nebo jsem se zeptal pomocí pohybů a mimiky, kudy se jede, kde je restaurace atd.

Dejme tomu, že někdo z neslyšících se bude tebou inspirovat a taktéž na kole vyjede ven, do zahraničí. Co bys mu doporučil?

Podotýkám ještě, že Lucembursko mi přišlo skoro nezajímavé. Českou republiku bych popsal těžko, protože zde žiji odmalička, je to má milovaná země.

Možná po celé hranici Nizozemí nebo… Nevím, teď si chci dát pauzu na delší dobu. Rád bych se věnoval tu­ ristice po východní Evropě.

Pro nováčky doporučuji severní Ně­ mecko a okolí Rujany; je tam krásně a nabízí se tam hlavně rovný terén s velkým množstvím cyklotras. Byl jsem tam dvakrát a dodnes mám na to opravdu krásné vzpomínky.

Plánuješ další cyklovýlety tohoto typu?

Třeba směrem na východ?

Finance jsme zatím sehnali, takže cesta k natáčení je připravena. Ale rádi bychom sehnali ještě vnitřní prostory. Nějaké sice máme, ale stále ještě nějaké vhodné hledáme. Pokud o nějakých víte, dejte nám vědět. Dě­ kujeme vám moc!

A obsah filmu? Nebo je tajemstvím? Pokud je tajemstvím, mohl bys alespoň prozradit žánr?

Bohužel, prozatím je vše tajné, ale prozradím alespoň, o jaký žánr se jedná. Film bude vlastně takovým mixem různých žánrů – detektivní, akční, dobrodružný a fantasy film odehrávající se v temné Praze.

Kdy a kde budeme moci vidět premiéru tohoto filmu?

V Brně na filmovém festivalu Deaf­ land dne 23. května 2020, kde budou samozřejmě uvedeny i další filmy od jiných šikovných neslyšících filmařů.

Za vstřícnost a poskytnutí kola k focení děkujeme firmě LBS Sport, www.lbs-sport.cz

Která část cesty byla pro tebe nejobtížnější?

Jednoznačně mě potrápilo Německo – se svými horami, kde mě čekalo pře­ výšení 7–12 stupňů a kde jsem bojoval s deštivým počasím. Ano, tady nastal zlom a chtěl jsem jet domů vlakem nebo autobusem, ale nemohl jsem.

Nesplnil bych si cíl a byl bych ze sebe zklamaný.

Musel jsi na cestách řešit jazykovou bariéru? Například když sis potřeboval něco koupit?

To nebyl žádný problém a vše probí­ halo hladce. Ve Francii většina lidí ne­ uměla anglicky, tak jsem použil Goo­

14

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Lukáš jako vysokohorský turista

EKO

Couchsurfing, aneb jak se bezplatně ubytovat TEXT: Lucie Štefková a Eva Kastnerová / FOTO: Pexels

Přiznám se, že do nedávné doby jsem o pojmu couchsurfing a s ním související službě CouchSurfing neměla nejmenší tušení. Nyní se s nadšením zhošťuji úkolu vám, milí čtenáři, vysvětlit, co se pod tím vším skrývá.

Sama jsem se při procházení různých článků dozvěděla mnohé a upřímně uvažuji o tom, že bych služeb CouchSurfingu někdy využila. Pokud má s ní někdo z vás už zkušenosti, budeme rádi, když nám do redakce napíšete a podělíte se o svůj příběh.

CouchSurfing. Co je to a jak funguje?

CouchSurfing je celosvětová sociál­ ní síť na sdílení ubytování zadarmo.

Funguje již od roku 2004 a v součas­ né době čítá dva miliony registrova­ ných uživatelů. Členové projektu si domlouvají ubytování a setkání skr­ ze webové stránky couchsurfing.com.

Systém je podobný Airbnb, ale s tím rozdílem, že CouchSurfing je zdar­ ma. Služba spojuje miliony milovní­ ků cestování, funguje na celém světě. Říká se jí také „gaučová turistika“.

Jaké jsou výhody CouchSurfingu?

Ušetříte za ubytování, poznáte míst­ ní lidi a kulturu. Získáte nové přátele, procvičíte si jazyk, můžete navázat přátelské vztahy a mnoho dalších po­ zitiv. No, nezní to lákavě?

Bezpečnost CouchSurfingu Projekt myslí hlavně na bezpečnost lidí. Tu zaručují: • hodnocení uváděná v profilech členů, • zveřejněné fotografie, • ověření bydliště, • možnost přihlášení se přes Facebook, • dobré žádosti o ubyto­ vání, • komunikace.

K nahlášení čehokoli nepříjem­ ného slouží vytvořené tlačítko, které znamená okamžité zablokování pro­ filu původce. Komunita dělá vše pro to, aby měla dobrou pověst.

Jak funguje registrace? Tipy a triky 1) Zaregistrujete se na www.couchsurfing.com prostřednictvím emailové adresy nebo sociální sítě Facebook. Registrace je zdarma.

2) Vyplníte si podrobně profil. To je naprostý základ, lidem nestačí, když o sobě napíšete jen dvě věty.

Rádi pohostí zajímavou osobu, proto se v profilu rozepište. Klidně tam třeba napište, že děláte nej­ lepší špagety v okolí, nebo že máte fobii z pavouků. Budete tak zajímavější. Profil si prů­ běžně aktualizujte.

3) Přidejte aktuální fotku.

Sympatie rozhodnou o tom, zda „dostanete gauč“, tj. zda vás ubytují. Vyberte takovou fotku, kde se usmí­ váte a je vám

vidět do obličeje. Do fotogalerie si přidávejte také fotky, které vy­ povídají o vaší osobnosti, o vašich zájmech, například fotka s přáteli na večerní party nebo se vyfotíte s knížkou u kávy.

4) Sežeňte si reference, tj. hodnocení o tom, že u vás doma je příjemně nebo že město, kde žijete, stojí za poznání. Sežeňte si aspoň tři ka­ marády, kteří to o vás napíšou.

Zvýší se vám šance, že o vás někdo zavadí.

5) Vyhledání hostitele. Vyhledávejte podle zájmů nebo jazyků, poté jim pošlete osobní žádost. Nechtějte ubytování na jeden den, ale ani na 14 dní. Jak se říká, host a ryba třetí den smrdí. Tedy ideální jsou 2–3 dny, aby byla možnost po­ znat hostitele, případně s ním udělat společný program. Zato jedna noc zavání tím, že chce­ te hostitele využít. Tudíž všeho s mírou. Můžete mu i přivézt malý dárek.

Tak co, nalákala jsem vás? Pokud ano, pak vám přejeme krásné surfování po gaučích!

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

V thajské Pattayi

16

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I N A C E S TÁ C H

Do ráje Buddhovy země TEXT: Petr Pánek s přispěním Barbory Flusserové / FOTO: archiv Jaroslava Schmida

Kdo máte rádi cestování, pozor! Inspirujte se zajímavými tipy na dovolenou. Ve čtvrtek 23. května přišli do ČMUN vyprávět o svých zážitcích z dovolené v Thajsku čtyři odvážní neslyšící cestovatelé: Miloslav Strombach z Mělníka (73), Vladimír Landa z Kladna (73), Ladislav Jeřábek z Hradce Králové (74) a Jaroslav Schmid z Prahy (73). Posledně jmenovaný nám poskytl podnětný rozhovor.

P

amětníci si jistě vzpomenou na rozhovor s Jaroslavem Schmi­ dem, který si mohli přečíst v Unii 6-7/2001. Věnovali jsme se v něm především šachovým otázkám.

Jaroslav Schmid se stal v roce 1966 ve švédském Leksandu na MS družstev mužů mistrem světa. Mezi jednotlivci byl k tomuto titulu nejblíže v Lipsku (1972, 3. místo) a Amsterdamu (1980, 3. místo). V roce 1982 získal u Mezi­ národní federace neslyšících šachistů titul mezinárodního velmistra. Dnes si přiblížíme Jaroslava Schmi­da jako zkušeného cestovatele.

Jaroslave, vím o tobě, že kromě šachů jsi také velký turista a cestovatel. Zúčastnil ses i výročních oslav 20 let aktivní činnosti turistů v České unii neslyšících.

Ano, chtěl jsem toto výročí turistic­ kého klubu ČUN Praha nějak oslavit.

Proto jsme se s přáteli domluvili, že poletíme do Thajska. Všichni čtyři se známe celý život, jsme spolužáci z uč­ ňovské školy na Smíchově. Já se tam vyučil mechanikem, kluci zámeč­ níkem. Hlavním organizátorem byl Míla Strombach.

Vaše společná přednáška o cestování v Thajsku měla velký úspěch. Jak dlouho jste v Thajsku byli?

Přesně měsíc, od 10. prosince 2018 do 11. ledna 2019.

Proč zrovna Thajsko?

Ještě jsem tam nikdy nebyl a právě Míla Strombach tam jezdí pravidelně, měl s Thajskem zkušenost. Chtěl jsem zkusit něco jiného, exotického.

Byl to zájezd organizovaný cestovní kanceláří?

Ne, letěli jsme tam na vlastní pěst.

Vše jsme si zařizovali sami. František Šmolík nám pomohl vyřídit letenky a ubytování. Na místě v Thajsku jsme si pak zaplatili u místní cestovní kan­ celáře některé výlety.

Jaká byla cesta?

Letěli jsme z Mnichova, 14 dní před Vánoci. Let trval celkem 15 hodin.

Nejdřív z Mnichova 6,5 hodiny do Ománu, tam jsme čekali 2 hodiny na přestup, odtud 6 hodin do Thajského království. Do Bangkoku jsme při­ letěli druhý den ráno. Přivítalo nás dusno a horko, ráno bylo už 29°C. Čas

je v Thajsku posunutý o 6 hodin před námi.

Zůstali jste v Bangkoku?

Ne, z letiště jsme jeli skoro 200 km taxíkem do města Pattaya, známého letoviska na pobřeží Thajského záli­ vu. Tady jsme se ubytovali v levnějším hotelu.

Neměli jste problém se domluvit?

Ne, vůbec, komunikace byla vždy bez­ problémová. Thajci jsou sympatičtí lidé.

Jak vypadalo vaše cestování v Thajsku?

Měli jsme tam aktivní dovolenou.

Koupání na pláži jsme střídali s tu­ ristikou, především ve střední části Thajska a kolem Thajského zálivu.

Co všechno jste tam viděli?

Stihli jsme toho docela dost. Navštívi­ li jsme třeba královský palác v Pattaye.

Viděli jsme také nádherný čínský chrám Viharn Sien a prohlédli jsme si bývalé hlavní město Ayutthaya, kte­ rému se říká pro velké množství vod­ ních kanálů Benátky východu. A sa­mo-

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I N A C E S TÁ C H

zřejmě současné hlavní město Ban­ gkok. Je to obrovské město, které má i s předměstími kolem 23 milio­ nů obyvatel! Sami Thajci své hlavní město nazývají Krung Thep, čili Město andělů. Jméno Bangkok byl název původní osady, která tu v minulosti stála. Čím vás zaujal Bangkok?

Obdivovali jsme především chrámy.

Těchto typických thajských kostelů tu je kolem 500. Zaujal mě ale třeba i Velký palác, kde dříve žila královská rodina. Nachází se v něm plno pa­ mátek, například smaragdové a po­ zlacené sochy Buddhy. Nebo Wat Phra Kaew, který je nejposvátnějším budhistickým chrámem Thajska. Na­ chází se v něm na zlatém oltáři 66 cm vysoká soška Buddhy, vytesaná ze ze­ leného jadeitu. A pak ještě chrám Wat Pho, kde je obrovská, 46 metrů dlou­ há a 15 metrů vysoká socha ležícího Buddhy.

Zážitkem bylo i nakupování na tržištích a procházka po Sukhumvit Road, nejdelší ulici na světě.

A jak u vás vypadala turistika mimo Bangkok?

Nikdy nezapomenu na výlet do města Kanchanaburi západně od Bangko­ ku. Vedou tudy vlakové koleje, zná­ mé jako „železnice smrti“. Součástí je i most, který proslavil film Most přes řeku Kwai z roku 1957, který získal sedm Oscarů. Za druhé světové vál­ ky tady stavěli pod dozorem krutých japonských vojáků váleční zajatci že­ lezniční most. Američané totiž zablo­ kovali přístavy, tak se Japonci rozhod­ li, že se do sousední Barmy dostanou vlakem. Při stavbě mostu a celé želez­ nice zemřelo kolem 360 000 zajatců.

Prohlédli jsme si zdejší Válečné muzeum JEATH, postavené po válce

Na ostrově Kon Larn

Na pouti, únor 1954

právě z iniciativy vězňů válečných tá­ borů. V názvu JEATH jsou první pís­ mena národností, které stavěly most přes řeku Kwai: japonské, anglické, americké, australské, thajské a ho­ landské.

Mistři světa 1966 ve švédském Leksandu: Schmid první zprava

18

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Viděl jsem ten film a nechtěl bych to zažít! Doufám, že jste také viděli příjemnější věci?

Ano, užívali jsme si koupání v moři na ostrově Ko Lan, kde jsou velmi čisté a klidné písčité pláže. Jeli jsme tam 45 minut lodí z Pattaye. Půjčili jsme si tady motorky a projeli část os­ trova. Koupali jsme se ovšem i v okolí

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I N A C E S TÁ C H

Pattaye, především na známé pláži Jamtien Beach.

Zážitkem byl i náš výlet do ná­ rodního parku Erawan, ke zdejším vodopádům na řece Kwai. Nachází se jich tu celkem sedm a jsou opravdu velmi krásné! Neobvyklou zkušeností byla i návštěva tržiště, které se v Kan­ chanaburi nachází podél kolejí a tr­ hem tu projíždějí vlaky. Projeli jsme se také na slonech.

Chutnala ti thajská kuchyň?

Ano, samozřejmě jsme jedli thajská jídla, nejvíc jsme nakupovali thajská jídla na tržištích, především mořské živočichy a ovoce. To je zde velmi lev­ né. Žádnou střevní nemoc jsme tu na­ štěstí neměli. Musím ocenit také dob­ ré thajské pivo, chutnalo mi.

Jak jste oslavili Nový rok?

V Thajsku jsme oslavili jak vánoční svátky, tak i náš evropský příchod no­ vého roku. Ale Thajci sami slaví pří­ chod nového roku až v dubnu. Tento jejich silvestr se jmenuje svátek Son­ gkran. Píše se u nich už rok 2562!

Cestování ve skupině má své výhody. Napadá Tě ale nějaká nevýhoda?

Je potřeba se vždy společně domluvit na programu. Navrhoval jsem napří­ klad udělat výlet do sousední Kam­ bodži, doprava tam i zpět by stála 7 000 Kč. Ale kamarádi nechtěli, tak jsem tam nakonec nejel.

Jaroslav Schmid (73 let) Škola: Praha, Holečkova Povolání: vyučený mechanik, pracoval jako klempíř Současnost: aktivní důchodce, s manželkou Martou bydlí v Praze Počet navštívených zemí: 38

Na začátku našeho rozhovoru jsi zmínil, že jsi už navštívil 38 států světa. Na které země rád vzpomínáš?

Asi na ty vzdálenější, jako jsou Thaj­ sko, Kazachstán, Tunisko nebo Egypt, tam jezdíme s manželkou opakovaně.

V Kazachstánu jsem v roce 2016 hrál na šachové olympiádě. V Evropě mám nejoblíbenější Norsko pro jeho velmi krásnou přírodu.

U mostu přes řeku Kwai

V Bangkoku

například Maltu nebo Lucembursko.

Nikdy jsem také třeba nebyl v Řecku.

Rád vzpomínám na naši společnou dovolenou v létě 1999 – Malá Fatra, Vysoké a Belianské Tatry, výstup k Téryho chatě. Stále ještě jezdíš na hory?

Už ne, ale byl jsem v několika poho­ řích, na která nikdy nezapomenu – Tatry, Alpy, Dolomity, Pyreneje. Moje poslední vysokohorská turistika byla na švýcarský vrchol Gornergrat (3 130 m).

Tehdy před dvaceti lety jsi mi řekl, že bys chtěl projít Slovenský ráj, protože jsi tam do té doby ještě nebyl. Už jsi tam byl?

Ano, už jsem tam byl, na turistickém zájezdu s Josefem Bezemkem.

U vodopádů

Kam by ses chtěl ještě podívat?

Vzhledem k mému věku už asi nikam daleko. V Evropě mi chybí navštívit

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

KOUTEK PSYCHOLOGIE

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová

SERIÁL Koute psycholokgie

ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová

Jak přežít a užít si dovolenou Těšíte se na dovolenou? Jeden nebo více týdnů volna pro nás často představuje dlouho očekávaný vrchol celého roku. Chceme si to užít stejně jako všichni ti atraktivní a opálení lidé na pláži s palmami a blankytně modrým mořem v pozadí, kteří se na nás usmívají z reklam cestovních kanceláří. Realita je však často úplně jiná. K moři je to daleko a pláž je přeplněná, v bazénu je špinavá voda, s partnerem se hádáme mnohem víc než doma, děti jsou protivné… A místo užívání si dnů plných romantiky jsme naštvaní. Jak se tomu vyhnout? Na následujících řádcích navazujeme na velké téma letní Unie, kterým je cestování, a přinášíme pár tipů pro plánování letního volna (nejen) ve dvou.

Nemít velká očekávání Očekávání perfektní dovolené není jednoduché naplnit a vede to akorát ke zklamání. Je to podobně zrádné jako s očekáváním hezkého počasí.

Když se raději připravíme na to, že by mohlo i pršet, a připravíme si pláš­ těnky a nepromokavé boty, nebo si na deštivé dny naplánujeme wellness, déšť nám nezkazí náladu. Pokud se skutečnost liší od našich představ, není nic ztraceno. Záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme.

Kateřina odjela na dovolenou sama se dvěma malými dětmi. Vzala si s sebou několik knížek a těšila se, jak si bude na lehátku u bazénu číst. Nakonec za celou dobu neotočila ani jednu stránku. Děti v cizím prostředí špatně spaly, byly uplakané a vyžadovaly její pozornost mnohem více než doma. Mohla být naštvaná a zklamaná, anebo přijmout skutečnost, že místo na lehátku s knížkou bude trá-

20

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

vit čas v bazénu s dětmi. Katka si vybrala druhou možnost a koupání i celý pobyt s dětmi si nakonec užila.

Nelézt si na nervy Pokud jsme s partnerem každý jiný, bez tolerance a ochoty ke kompromi­ sům to asi nepůjde. Když to v našem vztahu skřípe a nechceme si dovolenou otrávit, měli bychom pro to něco udě­ lat. Vycházejme si vstříc a vyhýbejme se konfliktním situacím. Soustřeďme se více jeden na druhého a zkusme se navzájem hýčkat. Nové podněty a ne­ obvyklé zážitky nás mohou stmelit.

Josef a Jana procházeli manželskou krizí. Na dlouho dopředu domluvený pobyt v Tatrách s partou ani nechtěli jet. Nakonec je přátelé přemluvili. Zažili tam několik náročných a nečekaných situací (bouřka a promočené věci, večery bez baterky, Janin úraz), díky kterým si uvědomili, co jeden v druhém mají a že chtějí zůstat spolu.

Jet spolu nebo každý sám?

Vypadá to sice paradoxně, ale na do­ volené se lidé často hádají víc než doma. Doma se totiž často potkávají jen po večerech a víkendech. Nejsou tedy zvyklí spolu trávit čas, což se pro­ jeví v období volna. Dny na dovolené plynou jinak než doma, kde víme, co od sebe očekávat. Když má o průběhu dovolené každý v páru jiné představy, může být těžké se dohodnout. Mají-li manželé nebo partneři ve svém vzta­ hu problémy, ty se na dovolené častěji zhorší, než zlepší.

Někdo má rád řád a potřebuje mít i dovolenou do detailu pečlivě naplá­

KOUTEK PSYCHOLOGIE

novanou. Jiný raději improvizuje. Tře­ ba neví, kde bude dnes spát, ale nic ho nezaskočí. Mohou dvě takto rozdílné povahy vůbec spolu vyrazit někam na čtrnáct dní? Je dobré si předem ujas­ nit své představy, co od dovolené oče­ káváme. Pokud s partnerem nechce­ me nebo neumíme dělat kompromisy, mohlo by být řešením trávit dovole­ nou zvlášť. Jen pozor na to, abychom pak nezjistili, že nám to bez drahé polovičky vlastně vyhovuje více. To bychom měli brát jako varování, že je nejvyšší čas na našem vztahu zapra­ covat a něco v něm změnit.

Petr je zapálený turista, Marie nejraději odpočívá u vody. Společné dovolené pro ně byly utrpením a zklamáním. Tak Petr začal jezdit s partou do hor a Marie s nejlepší kamarádkou k přehradě. Dvakrát za rok si spolu vyrazí někam na prodloužený víkend a jsou spokojení.

Jindřich a Julie mají taky každý úplně jiné zájmy, ale na společné dovolené jezdí rádi. Přes den mají každý svůj program, večery tráví společně a vyhovuje jim to tak.

Vášnivý cyklista Karel si neumí představit dovolenou bez kola, ale jeho ženě Lucce se zhoršil zrak a na kole se bojí jezdit. Protože Karel se nechce vzdát ani kola, ani společného času s Luckou, pořídili si dvojkolo.

Když není moc peněz Bez peněz na luxusní dovolenou ne­ jezdi. To je snad jasné. Ale co když nemáme peněz nazbyt a toužíme jet k moři nebo na zájezd s neslyšícími?

Musíme počítat s tím, že každá do­ volená se může prodražit a je potře­ ba mít finanční rezervu. Co kdyby se nám hned po návratu rozbila pračka i lednička? Zvládneme to bez zadlu­ žení? Nebylo by lepší si nejdříve pro klid našetřit dostatečnou rezervu? Na druhou stranu třeba už tak dlouho toužíme po tom, jet na vysněné místo.

Byl by to nezapomenutelný zážitek, ze kterého budeme čerpat dlouho. A ži­ jeme jen jednou, ne? Neexistuje jedno řešení, každý to máme jinak. Někdo raději bude jíst půl roku suchý chleba, hlavně, že si splní sen.

Skvělá dovolená vůbec nemusí být drahá.

Je spousta možností, jak cestovat zdarma nebo za malý peníz.

Skvělá dovolená vůbec nemusí být drahá. Je spousta možností, jak cesto­ vat zdarma nebo za malý peníz. Na­ příklad autostop, návštěvy, vandrová­ ní, dobrovolnictví… Na dobrodružné kempování u rybníka můžeme mít hezčí vzpomínky než na drahý hotel u pláže. A děti si to nejspíš užijí více.

Nakonec nemálo lidí se rozhodne ni­ kam nejet a strávit volno doma. Doma si můžeme udělat pohodu a zpříjem­ nit si dny tím, na co jinak nemáme čas. Romantické procházky, návštěva galerie nebo posezení u vínka, to zní taky dobře, že? Je to všechno hlavně o tom, jak to máme nastavené v hlavě.

Nezapomínejme, že s pozitivním pří­ stupem jde všechno lépe než s nega­ tivním. Není lehké svůj přístup změ­ nit, když už ho máme hodně zažitý, ale dá se na tom pracovat.

Dovolená jako cesta do sebe Dovolená nám toho prozradí hod­ ně o našich vztazích a vůbec o nás samých. Bolí vás už pár dní před ná­ vratem do práce břicho nebo hlava?

Vracíte se z rodinné dovolené napros­ to zničení? Naštvaní? Může to být vý­ borná příležitost, jak se zamyslet nad tím, co to způsobuje. A co by se mělo ve vašem životě změnit, aby to přesta­ lo. A zkuste to udělat. Bude vám lépe.

Tak krásnou dovolenou, milí čtenáři!

Kristina Pánková Kratochvílová

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Miluji svůj

život Žijí mezi námi lidé, kteří jsou pro všechny velkou inspirací. Roman Matouš (52) vede aktivní život.

Cestuje, pracuje, sportuje. Na tom není nic zvláštního, až na to, že Roman Matouš špatně slyší, od svých 15 let v šeru špatně vidí a od 22 let se potýká se zhoršením periferního vidění. Prognóza od lékařů byla tehdy nemilosrdná: do svých 50 let přijde o zrak úplně.

To jej přimělo pátrat po příčinách.

O hledání a nacházení souvislostí se s námi podělil.

TEXT: Milena Brožová FOTO: M onika Ťuláková

a archiv Romana Matouše

22

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Pane Matouši, narodil jste se jako slyšící?

Ano. Jsem mladší syn, který přišel na svět po adopci mého staršího nevlast­ ního bratra. Naučil jsem se poměrně brzy mluvit, ale v mých zhruba třech letech maminka zjistila, že nereaguji na zvuky. Ze začátku jsem chodil do školy pro nedoslýchavé žáky v Liber­ ci – Harcově, pak od druhé třídy jsem šel na doporučení učitelky mezi slyšící spolužáky, protože jsem se dobře učil a zvládal jsem komunikovat.

Jaké bylo dětství?

Dětství jsem měl hezké, sportoval jsem, měl jsem kamarády. Řekla bys­ te, že jsem byl prostě normální kluk.

Ale ono to má dvě roviny. Když jsem se zabýval tím, proč mám problémy se zrakem a sluchem, zjistil jsem, že

Přání pana Matouše: Chci, aby se lidé více respektovali, měli k sobě navzájem úctu a byli k sobě upřímní. Žijte svůj život bez přetvářek, tím ubyde nenávisti a závisti. maminka musela po mém narození brzy do práce. Odložila mě již v mém půlroce do jeslí a já se do sebe hodně uzavřel, protože jsem introvert a pro­ blémy a emoce uzavírám do sebe.

Aha, a to si pamatujete?

Ne, to se mi postupně vybavilo během terapií a hledání odpovědí v minulos­ ti. Po několika sezeních u mého te­ rapeuta pana Jiřího Maška, který mě léčí homeopaticky již čtvrtým rokem, jsem již našel nějaké odpovědi, proč se mi to děje. Nechci léčit jen to, že neslyším a špatně vidím, hledám pří­ činu. A tím pracuji na tom, aby se můj stav aspoň nezhoršoval.

A co jste zjistil dalšího? Že v mém životě je třeba dalším vel­ kým milníkem změna na prvním stupni základní školy, kdy jsem šel mezi slyšící spolužáky. Byl jsem zvyklý na to, že mám kamarády, a s přícho­ dem do jiné třídy se objevily nové tvá­ ře. Tehdy jsem se do sebe uzavřel ještě více – a to přispělo k tomu, že se mi začal zhoršovat i zrak.

Chápu, že změny jsou stresující.

Ale že by to tak ovlivnilo Vaše zdraví?

Ano, je to složité, není to jednoduchý proces. A o to horší a složitější je ho popsat. Když se do toho tématu po­ noříte, zjišťujete, co všechno vlastně může ovlivnit naše zdraví. Je to někdy k neuvěření. Vím, že maminka i uči­ telka to myslely dobře. Učil jsem se dobře, komunikoval jsem bez větších problémů, ale změna to byla velká a toto rozhodnutí mi hodně změnilo život.

Vaši rodiče i okolí nepoznali na Vás změnu chování?

Ne. Ta změna, to uzavření se do sebe, není na člověku se ztrátou sluchu po­ znat. Já jsem vše emočně potlačoval.

Smutek, možná i vztek jsem neuměl zpracovat ani vysvětlit – pak se ale projevily na očích a uších. Chtěl jsem obstát v nových podmínkách, proto jsem „zatnul“ zuby a makal víc než ostatní. A to byly počátky mého celo­ životního přetížení.

Aha, vzpomenete si, kdy jste si fyzicky poprvé uvědomil, že se se zrakem něco děje?

(Zamyslí se). Asi když jsme s mou dív­ kou pozorovali hvězdy; tak kolem 18. roku jsem je přestával vidět. O tři roky dříve se objevily problémy s pohybem v šeru. Obecně ztrátu smyslů, tedy i sluchu dost vnímám.

Díky mému terapeutovi panu Maš­kovi, jeho psychoterapiím, homeo­ patické léčbě a metodě rodinných konstelací, které při své práci s klien­ ty používá, se mi podařilo hodně věcí vyřešit a svou mysl zklidnit. I sluch se

Metoda rodinných konstelací předpokládá, že problémy, které nebyly vyřešeny v rámci předchozích generací, se přesouvají na členy generací dalších. Tuto skutečnost někteří lidé projevují ve svém chování, aniž by si to uvědomovali.

V rodinách tak nacházíme jisté archetypy osob, které se např. obětují, jsou na něčem závislí, jsou agresivní apod. Rodinné konstelace vedou k uvědomění si těchto problémů, vedou k niternému prožitku, vyrovnání se se svou minulostí i k celkovému rozvoji osobnosti.

Terapie Cesta od Brandon Bays pomáhá nalézt způsob, jak druhého pochopit, usmířit se, odpustit či nalézt odpuštění.

Psychoterapie způsob řešení problémů, které klienta trápí. Sezení s terapeutem probíhá ve dvou či více lidech/ skupině. Cílem sezení je dostat se k jádru problému a hledat souvislosti, pochopit je a přijmout. To pak pomáhá procesu uzdravování.

Homeopatie léčebná metoda alternativní medicíny, která na základě informací od pacienta a jeho symptomů léčí příznaky nemoci a nemoc jako celek.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

mi už tak nezhoršuje. Dokonce i na pravém uchu, které dosud na zvuk nereagovalo, jsem začal nosit slu­ chadlo. Podle audia by asi ztráta slu­ chu byla stejná, ale pocitově vnímám velké zlepšení v porozumění i bez odezírání. Slyším i více tónů a po­ znávám rozdíly mezi nimi. Rozu­ mím i šepotu, což zhruba před pěti lety bylo nemyslitelné. V současné době mám svůj zdravotní strav snad již „stabilizovaný“.

Homeopatie Vám tedy pomohla?

Ano, ale nejen ona. Začalo to tím, že se má dcera Romana psychicky zhrou­ tila a já jsem si uvědomil, že musím něco dělat. Na Facebooku jsem objevil příspěvek jedné paní, která chtěla léčit své dítě s postižením. Překvapila mě odpověď terapeuta Maška, že se musí začít nejdříve léčit rodiče, protože ne­ moci dětí jsou odrazem stavu rodičů.

To mě zaujalo. A tak jsem se dostal do jeho terapeutické skupiny a záro­ veň i ke studiu homeopatie. Vedle to­ hoto studia jsem se ale hlavně věnoval práci na sobě v uzavřené facebookové skupině pod vedením pana Maška.

Zde více lidí, mezi nimi i má žena Marcela, mezi sebou sdílí své životní příběhy a traumata s nimi spojená.

A to vše pod cenným náhledem tera­ peuta, který vysvětluje, proč se nám to dělo a děje.

Očima dcery: „Vnímám tátu jako takového, jeho hendikepy k němu prostě patří. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, jen jsem věděla, že se mu nesmím plést pod nohy. Občas se stalo, že o mě nechtěně zakopl. Z okolí jsem často slýchala dotazy na tátu, proč neodpovídá na pozdravy.

Vnímala jsem, že si lidé myslí, že je namyšlený a že se nad ně povyšuje.

Ale není takový.

Vždyť táta je skoro hluchý a skoro slepý.“

Dvakrát za rok se účastníme tzv. kempů, kde pod vedením terapeuta ve skupině pracujeme na svých uza­ vřených emocích. Další velmi účin­ nou metodou pana Maška jsou ro­ dinné konstelace, jejichž tvůrcem je Bert Hellinger. Tyto konstelace nám umožňují uvidět a procítit vztahy mezi členy rodiny.

K tomu jsem ještě začal využívat další terapii Cesta od Brandona Bays, při níž pracuji se svým vnitřním já a se svým podvědomím. V tom všem dodnes pokračuji, protože vidím zlep­ šení. Díky tomu všemu začínám více chápat souvislosti a události v mém životě. Také stav mé dcery je už nyní dobrý a je zcela bez léků.

To zní neuvěřitelně.

Víte, před čtyřmi roky jsem měl opravdu špatné období. Psychicky i fyzicky jsem na tom nebyl dobře, končil jsem s oblíbeným ping-pon­ gem, ve firmě se mi nedařilo, dokonce jsem byl před krachem. Tohle vše ne­ gativní jsem do sebe uzavíral a když jsem se pohyboval mezi lidmi, mu­ sel jsem mít i slepeckou hůl. Do toho zhroucení mé dcery. To byl takový im­ puls, kdy jsem si řekl: Udělej něco!

Co jste tedy udělal?

Přijal pomoc formou terapie. Pro nás je nejhorší přijmout něčí pomoc, jsme vedeni tak, abychom si poradili sami. A to je problém. Neumíme tak mluvit o svých emocích, projevit je a stydíme se za ně. Neumíme plakat, obáváme se přiznat si, že něco nezvlá­ dáme, a požádat o pomoc. Velmi často máme přímo strach se nějak projevo­ vat a otevřít před světem. Naše sou­ časná společnost je hodně konzumní a myslí na materiální věci. Neřeší lid­ ské a mezilidské vztahy. Lidé jsou bez­ ohlední a bohužel tento vzor přebírají i děti.

Jak mám tedy vést své děti k „lidskosti“ a zároveň z nich udělat šťastné a zdravé bytosti?

Odpovím jednoduše, je to velmi těž­ ké. Hledejte způsob, jak objevit v sobě

24

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Letování – práce s pájkou zblízka.

Pan Matouš pracuje jako vzorkař a designér.

Roman Matouš Narodil se v Liberci jako slyšící syn slyšícím rodičům. V současné době je oboustranně nedoslýchavý a má problém se zrakem.

Usherův syndrom nemá potvrzený. Je podruhé ženatý. S manželkou Marcelou vyženil syna Honzu a z prvního manželství má dvě dcery: Romanu a Zuzanu. Má vnuka Tedíka. Je absolventem oboru rytec na UMPRUM v Jablonci nad Nisou. V současné době je majitelem bižuterní firmy LILIEN, s.r.o.

šťastného a zdravého člověka, zbavuj­ te se svých traumat, smutků, zklamá­ ní, křivd. Když tohle dokážete, vaše děti to budou mít také tak. Jsou vaším odrazem i obrazem.

a ostatní to respektují a nechávají ho dělat jeho práci. Lidé tam jsou více svobodní, nemají sice takový majetek, ale jsou více spolu, na ulicích to žije, je tam skvělá atmosféra.

To je těžký úkol. Jste hodně aktivní, jak relaxujete?

Snažím se dělit svůj čas mezi odpo­ činek a práci. Již sedmý rok jezdíme s manželkou v zimě za teplem a cestu­ jeme na vlastní pěst. Na Asii milujeme respekt a vstřícnost mezi obyčejnými lidmi a také její vynikající kuchyni.

Je pro nás zajímavé poznávat, jak to jinde funguje. Například na ostrově, kde jsme byli, každý dělá to, co umí,

Respekt u nás chybí. Jak ho vnímáte u neslyšících?

No, začátky mezi nimi byly takové rozpačité. Když neslyšící zjistili, že slyším, to znamená, že mohu tele­ fonovat, tak se chovali odtažitě. Ale když viděli, že mám problémy i se zra­ kem, tak své chování změnili. Nesly­ šící se někdy sami uzavírají do svých skupin.

Krásná soška anděla

To je škoda. Za co jste vděčný?

Za dobré zázemí v rodině a za dobré přátele. Velmi si vážím toho, že mám Marcelu, která mi se vším pomáhá.

V práci má na starosti komunikaci se zákazníky a administrativu. Ved­ le toho, když někam cestuji, mi přes Google plánuje trasy. Dělá vše s ci­ tem a láskou. A když to jde, tak mě doprovází; to je neocenitelné. Po­ slední dobou se mi daří i v tomto být již soběstačný, což nás oba velmi těší.

Tím, že jsem se snažil pochopit, proč jsem skoro hluchoslepý, jsem dospěl ke smíření. Přijal jsem to a necítím v tom křivdu. Věřím v Boha či Uni­ verzum a stále hledám ve všem har­ monii, chci mít rovnováhu mezi akcí a odpočinkem.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Daří se Vám odpočívat, když máte do práce blízko?

Ano, daří. V Jablonci nad Nisou jsme koupili rodinný domek, kde máme i firmu. V přízemí je dílna a my bydlí­ me nahoře. Je to výhoda zejména pro mě, protože odpadly starosti s cesto­ váním. Není pro mě jednoduché se někam vypravit. Když nikam nejdu na jednání, tak se ráno probudím, po snídani sejdu dolů a jsem v práci (usmívá se).

Jak jste se dostal k založení vlastní firmy ve městě bižuterií proslavené?

To bylo docela dramatické. Po škole jsem nastoupil jako mistr ve státním podniku Jablonecká bižuterie. Pak jsem tam ještě chvíli pracoval jako vzorkař šperků. Roku 1997 jsem od­ tamtud odešel a začal s kamarádem podnikat. Ale došlo k podrazu a já jsem byl ze dne na den bez práce. Štěs­ tí bylo, že mi lidé z branže, kteří mě znali, pomohli.

Podařilo se mi pro jednu firmu vyřešit zakázku, která byla složitá a ostatní si s ní nevěděli rady. Díky tomu jsem začal poskytovat komplet­ ní servis, a tak jsem měl práce dosta­ tek. Firmu Lilien jsem založil se svou první ženou, ale záhy jsem se rozvedl a s Marcelou jsme se pustili do vlast­ ní tvorby a začali vyrábět luxusní ná­

S manželkou Marcelou

26

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Poháry mají své čestné místo na skříni.

hrdelníky, náušnice a brože. Nyní je naše výroba více zaměřena na vánoč­ ní dekorace (všude kolem jsou vidět různé stromečky, sobi a andělé, pozn. redakce).

To nebyl lehký začátek. Co takový šperkařský mistr musí umět? (usmívá se) Měl by umět vše, letovat s pájkou (typ spojování dvou mate­ riálů pomocí pájky s nižší teplotou, aby se spojované součásti neroztavi­ ly, pozn. redakce), měl by znát dobře technologii výroby od lisování až po galvanizování (povrchová úprava vý­ robku, pozn. redakce). Také by měl mít dobrou představivost, fantazii a být hodně kreativní.

Ve své profesi dělám to, co ostat­ ní neumí. Profituji z toho, že vyrá­ bím kvalitní zboží, znám technologii a své práci opravdu rozumím. Prošel jsem si předtím v bižuterní firmě více pozicemi. V současné době zaměst­ návám i lidi se ZTP, kteří by měli zřej­ mě potíž sehnat pro sebe vhodnou práci a pracovně se realizovat. Nabí­ zím jim možnost práce u mě ve firmě jako v chráněné dílně. Aktuálně mám deset zaměstnanců, někteří nejsou v oboru vyučení, ale jsou šikovní a na­ učili se všechno za pochodu.

Co byste doporučil nám všem?

Buďte upřímní, dávejte najevo emo­ ce a pocity. Mluvte otevřeně. Važte si věcí, které máte.

Roman hraje ping-pong od svých 14 let a je v něm úspěšný.

Začal hrát mezi slyšícími hráči, později mezi neslyšícími. Díky dobrému centrálnímu vidění ho s přestávkami hraje dodnes.

Během turnaje je pro něj důležité, aby měl míček před sebou a mohl na něj zaostřit. Po letech je jeho svalová paměť pro údery zautomatizovaná a při odehrání míčku na druhou stranu stolu sleduje soupeřovu ruku a pálku.

Díky stolnímu tenisu se zúčastnil deaflympiády a i Mistrovství Evropy. Roku 2007 vyhrál Mistrovství ČR neslyšících bez ztráty setu. Velkým úspěchem z téhož roku je třetí místo ve čtyřhře (s Romanem Šlechtou) z Mistrovství Evropy ve Švédsku.

V současné době hraje mezi slyšícími Amatérskou bowlingovou ligu (ABL). Hraje ho i se spoluhráči se zrakovým postižením. Na trénink jezdí téměř každý týden na pražský Zličín. Podle něj na ping-pong musí být dva, je to soupeření bez komunikace s protihráčem a každý je koncentrován sám na sebe. Zatímco bowling je vedle sportu i společenská událost.

Může hrát a trénovat jak sám, tak v týmu, což se mu líbí.

SPORT

PŘIPRAVILA: Monika Ťuláková

Mistrovství ČR v šachu neslyšících jednotlivců mužů a žen FOTO: Jitka Mazuchová

Kdy: 6. dubna 2019 Kde: hotel A-SPORT, Vodova ulice, Brno Pořadatel: SKN Brno Konečné výsledky po 11. kole: 1. Martin Paulík – SKN Brno, 2. Jaroslav Schmid – I.PSKN, 3. Jiří Stoklasa – SSK Vítkovice Ostrava

Mistrovství ČR v bowlingu neslyšících FOTO: Pavel Železný

Helcel na maratónu

Maratonec Helcel vytvořil nový český rekord

Kdy: 27. dubna 2019 Tým SKN Brno Kde: BOWLING Lucerna, Plzeň – Doubravka Pořadatel: SKN Plzeň Konečné výsledky po 4. kole (sezona 2018–2019): Jednotlivci muži: 1.

Jaromír Vohryzka z I.PSKN Praha, 2. Tomáš Drahoš ze SKIVELO Olo­ mouc, 3. Martin Marouš z I.PSKN Praha. Jednotlivci ženy: 1. Pavla Černá z I.PSKN Praha, 2. Kateřina Janoš­ cová ze SKIVELO Olomouc, 3. Kateřina Janošcová ze SKIVELO Olomouc.

Týmy: 1. SKN Brno, 2. SKIVELO Olomouc, 3. I.PSKN Praha.

FOTO: Michal Hýža

Kdy: 28. dubna 2019 / Kde: Krakov, Polsko Závod: 18. PZU Cracovia Maratón Výsledek: věková kategorie 40–50 let na 27. místě s časem 2:57:46 hodiny. Jedná se o nový český rekord. Celkové umístění Helcela bylo na 97. místě z necelých 6000 závodníků!

A. Duchoslavová T. Drahoš, J. Vohryzka a M. Marouš

Účastníci orientačního běhu – middle

J. Raška K. Janošcová, P. Černá a K. Klofáčová

Mistrovství ČR v orientačním běhu neslyšících (střední trať) FOTO: archiv SKI Skivelo Olomouc

Kdy: 1. května 2019 Kde: Mostek, okres Trutnov Pořadatel: SK Skivelo Olomouc Výsledky: Ženy: 1. Marie Pangrácová (SK Olympia Praha), 2. Anna Pangrácová, 3. Lenka Hornová – obě SK SKIVELO Olomouc. Muži: 1. Josef Procházka, 2. Jan Semerád, 3. Jaro­ slav Vondrouš (všichni SK SKIVELO Olomouc)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

SPORT

Mistrovství ČR v malé kopané neslyšících žáků do 16 let

1. Zlínský pohár ve futsalu mužů

FOTO: Jakub Bajer

Kdy: 11. května 2019 Kde: Městská sportovní hala v Otrokovicích, Zlín Pořadatel: TJ Slovan neslyšících Zlín Výsledky: Muži: 1. I.PSKN Praha, 2. TJ Slovan neslyšících Zlín „A“, 3. ŠKN Trenčín ze Slovenska.

Stará garda: 1. KKSG Reyman Kraków (POL), 2. SSK Vítko­ vice, 3. TJ Slovan neslyšících Zlín

Kdy: 1. května 2019 Kde: SK Ostrava Lhotka Pořadatel: SSK Vítkovice Výsledky: 1. I.PSKN Praha, 2.SKN Hradec Králové, 3. SKN Olympia Praha, 4. SSK Vítkovice

FOTO: archiv TJ Slovan neslyšících Zlín

Týmy žáků a trenérů

Stará garda: KKSG Reyman Kraków (POL); SSK Vítkovice; TJ Slovan neslyšících Zlín

Mistrovství ČR v atletice neslyšících

Mistrovství ČR v kopané neslyšících juniorů do 23 let

FOTO: Jitka Mazuchová

FOTO: Pavel Lach

Kdy: 25. května 2019 Kde: stadion VUT Brno Pod Palackého vrchem Pořadatel: SKN Brno ve spolupráci s VUT Brno Počet závodníků z jednotlivých klubů: SKN Hradec Králové – 19, I.PSKN Praha – 18, SK Olympia Pra­ ha SPS – 18, SSK Vítkovice – 12, SKN Plzeň – 8, SKN Brno – 6, SK SKIVELO Olomouc – 6, TJ Slovan nesl.

Zlín – 5, BSKN Č. Budějovice – 2 Výsledky: www.csns-atletika.wz.cz/ Fotky: photosknbrno.rajce.idnes.cz/Atletika_2019

Kdy: 1. června 2019 Kde: Sportovní areál Volgogradská, Ostra­ va-jih-Zábřeh Pořadatel: SSK Vítko­ vice Výsledky: 1. SSK Vítko­ vice, 2. I.PSKN Praha, 3. SKN Brno a 4. TJ Slo­ van neslyšících Zlín

Účastníci na atletice

28

Muži: Zlín – I.PSKN – Brno

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Junioři z Vítkovic

SPORT

PŘIPRAVILA: Monika Ťuláková

38. Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže

Mistrovství ČR v orientačním běhu neslyšících (dlouhá trať)

TEXT: Petr Pánek / FOTO: Martin Jarůšek

CSH SPM se konají nepřetržitě od roku 1981. Letošní 38. ročník pořádala ve dnech 15.–17. května 2019 SŠ v Praze–Radlicích. Zúčastnili se studenti ze všech šesti středních škol pro SP v ČR. Navzdory studenému a deštivému počasí pa­ daly pěkné sportovní výsledky.

FOTO: SK Skivelo Olomouc

Kdy: 1. června 2019 Kde: Otaslavice, okres Prostějov Pořadatel: SK Skivelo Olomouc Výsledky: Ženy: 1. Anna Formánková, 2. Marie Pangrácová (obě SK Olym­ pia Praha), 3. Anna Pangrácová (SK SKIVELO). Muži: 1. Josef Procházka, 2. Jan Semerád (oba SK SKIVELO Olo­ mouc) 3. Michal Stanovský (SSK Vít­ kovice)

Stupně vítězů orientačního běhu

DISCIPLÍNA sprint na 100 m

DÍVKY (1. místo) CHLAPCI (1. místo) Martina Antušeková Ondřej Franěk

ŠKOLA

VÝSLEDEK

Brno Praha Holečkova

13:52 s 11,58 s

běh na 800 m (dívky)

Martina Antušeková

Brno

3:06,11 min.

běh na 1500 m (chlapci)

Ondřej Mendl

Ječná

5:26,42 min.

4 dívky 4 chlapci Denisa Trmalová Maroš Susedka Alice Procházková Martin Susedka Lenka Jurková Erik Čížek Alena Škrbelová Radim Kuncl dívky chlapci

Brno Brno Hradec Králové Brno Brno Brno Praha Holečkova Praha Holečkova Praha Holečkova Praha Holečkova Brno Valašské Meziříčí

štafeta 4x 100 m skok daleký skok vysoký vrh koulí hod oštěpem atletika – celkové hodnocení

57,15 s 50,14 s 405 cm 534 cm 125 cm 155 cm 8,53 m 11,13 m 20,59 m 36,06 m 1.

1.

Stolní tenis

Volejbal (dívky)

Fotbal (chlapci)

1.

Praha Výmolova

Valašské Meziříčí

Brno

2.

Valašské Meziříčí

Praha (Ječná + Holečkova)

Praha Výmolova

3.

Praha Holečkova

Hradec Králové

Valašské Meziříčí

Mistrovství ČR v jízdě na MTB kolech - 2. kolo FOTO: archiv SK Skivelo Olomouc

Kdy: 9. června 2019 Kde: u rozhledny Bára, Chrudim -Podhůra Pořadatel: SK Skivelo Olomouc Výsledky: 5 kol (1 kolo = 4900 m) 1. Jan Čapek, 2. František Kocourek, 3. David Studýnka, 4. Pavel Pastrnek, 5. Lumír Vaszily. V kategorii ženy byla jediná: Renata Šuláková.

Stupně vítězů a diváci Ota Panský a otec Jana Čapka (bývalí trenéři a doprovod v reprezentaci neslyšících cyklistů)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

7. DÍL (Polo)zapo menuté příběhy

TEXT: Petr Pánek FOTO: archiv Petra Pánka

Svérázný vládce sportu Siganova rodina Bedřich Sigan se narodil jako slyšící roku 1919 v obci Vinoř u Prahy. Rodiče Bedřich Sigan st. a Helena, roz. Kara­ sová, měli už dvě starší dcery, Květu a Helenu. Pak se rozvedli a Bedřichovi Siganovi st. a jeho druhé ženě Františ­ ce, roz. Matouškové, se narodil ještě syn Vladimír.

V šesti letech Bedřich onemocněl spálovou angínou, v nemocnici do­ stal antibiotika, po nichž téměř přišel o sluch a až do konce života byl silně nedoslýchavý. Do školy přesto na­ stoupil ve Vinoři. Jako učeň později bydlel v dnes už zrušeném Domově hluchoněmých učňů v Radlické 30.

20. 7. 1940 se na Staroměstské radnici oženil s neslyšící Vlastou Šer­ pánovou a z tohoto manželství se mu narodili dva synové: Pavel (1943– 2000) a Petr (1946). Manželství vydr­ želo jen deset let, v roce 1950 bylo roz­ vedeno. 28. 6. 1952 se Bedřich Sigan oženil podruhé, tentokrát s Jiřinou Netušilovou. S ní měl také dva syny – Milana a Jana, oba již zemřeli. Žili pak společně na Žižkově v Bořivojově ulici.

Sigan se vyučil hodinářem, ale většinu života se hodinkám a mecha­ nickým hračkám věnoval jen jako svému koníčku. Vystřídal několik za­ městnání v Praze (Avia Letňany, Aero Vodochody) a Ostravě, ale pak se stal sportovním funkcionářem. Jeho celo­ životním posláním byl sport neslyší­ cích, především fotbal.

30

ČASOPIS UNIE • 7–8/2019 • ročník XXIII

Šikovný hodinář, vynikající fotbalista a velmi schopný, ale také pánovitý funkcionář. Tak vzpomínají pamětníci na nejvýraznější osobnost sportu československých neslyšících. Dlouholetý fotbalista a pak 20 let předseda I.PSKN. To byl Bedřich Sigan.

Sigan fotbalista V roce 1936 jako 17letý střední útočník začal hrát v československé reprezen­ taci. Byl zároveň hráčem I.PSKH, za něj v roce 1936 sehrál všech 26 přátel­ ských a 2 mezinárodní zápasy.

Oba se hrály proti vídeňskému klubu TFC. Hned při své premiéře se nejmladší hráč Sigan stal s 20 góly druhým nejúspěšnějším střelcem bra­ nek hned po Prokopu Lukešovi.

O rok později, v létě 1937, podnikl I.PSKH úspěšný zájezd do Francie.

Pařížský sportovní klub Etoile Paris uspořádal mezinárodní fotbalový turnaj u příležitosti Mezinárodního sjezdu hluchoněmých.

S Etoile Paris prohráli Pražané 0:1, se Sportif Club de Paris naopak zvítězili 4:0, když tři góly vstřelil mladý talent Sigan. Byl zároveň opo­ rou I.PSKH při fotbalových oslavách 15. výročí od založení I.PSKH, když Pražané hostili 26. 9. 1937 na hřišti li­ gových Bohemians Drážďany (3:2).

Aktivně hrál Sigan fotbal 12 let, až do léta 1948. Ještě odjel jako náhrad­ ník na deaflympiádu do dánské Ko­

BEDŘICH SIGAN (1919–1984) VE ZKRATCE: • 375 zápasů za I.PSKN • 125 branek za I.PSKN • 12 let v reprezentaci • 20 let (1952–1972) předseda I.PSKN • 9 let předseda ČSNS a sekretář ČSTV

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

daně (1949), ale jeho nejlepší léta už minula.

Bedřich Sigan, Itálie 1972

Sigan funkcionář Po skončení aktivní fotbalové kariéry se stal ze Sigana funkcionář. Dlou­ hých 20 let byl předsedou I.PSKH, pak dalších 10 let jeho tajemníkem.

Začátky jeho práce v 50. letech nebyly snadné. Dva roky řídil klub na dálku z Ostravy. Po návratu do Prahy pracoval od roku 1955 ve Svazu invali­ dů jako referent. V letech 1960–1969 byl předsedou Československého sva­ zu neslyšících sportovců a sekretářem ČSTV v komisi neslyšících sportovců.

Jaroslav Paur na něj vzpomíná takto: „Béďa Sigan byl výborným finančním manažerem. V roce 1968 jsme připravovali oslavy 100. výročí organizace neslyšících. Vedle společenských akcí to byly i mezinárodní sportovní soutěže a rozpočet se tehdy blížil k 100 000 Kčs. Béďa zpracoval pro přípravný výbor rozpočet příjmů a výdajů, sehnal slevy na nájmy a ubytování. Klaplo to. Celá akce pak byla zisková.

Jako sekretář ČSNS jezdil často po celém Československu. Na sportovních akcích vyplácel cestovné, ubytování a nájmy vždy v hotovosti. Převody peněz byly zdlouhavé. Peníze, někdy i 50 000 Kčs, vozil ve staré odřené aktovce. Tu po

nástupu do vlaku hodil nad sebe do zavazadlové přihrádky a dále ji vůbec nehlídal. Na naše námitky: ,Béďo, někdo Ti to ukradne!‘ odpovídal: ,Staré krámy se nekradou a nikdo neví, že tam jsou peníze.‘ Bedřicha Sigana jsem poznal jako věčného optimistu.“

Sport jsem já!

Bedřich Sigan byl velmi cílevědomý a pracovitý funkcionář, který šel tvr­ dě za svým cílem. Projevilo se to třeba v lednu 1949, kdy odjel jako vedou­ cí československé výpravy na první zimní deaflympiádu do rakouského Seefeldu. V běžecké štafetě posta­ vil Josefa Brožíka st. do dvou úseků

a doběhli jsme třetí. Jenže tím, že tři závodníci běželi čtyři úseky, byla po­ rušena pravidla a ostatní státy proti tomu protestovaly. Sigan si to nene­ chal líbit a dostal se do konfliktu. Na protest proti diskvalifikaci se pak Československo odmítlo zúčastnit závěrečného ceremoniálu a předčasně odjelo domů.

Na neslyšící sportovce, především fotbalisty, nedal dopustit. Na dru­ hou stranu si neodpíral ani požitky, které mu z jeho funkcí plynuly. Siga­ na asi nejvýrazněji charakterizuje jeho vlastní výrok, který měl po jed­ né schůzi říct: „Volby? Valná hromada?

Díky, ale předsedou budu já!“ Sigana přemohla až jeho nemoc.

Na podzim 1982 oslavil I.PSKH 60 let své činnosti. Novým předsedou fot­ balisté zvolili Luďka Lauermanna.

Bedřich Sigan se stal čestným před­ sedou, ale vážná nemoc stále více od­ čerpávala jeho zdraví. Zemřel 10. 10.

1984, jeho manželka ho přežila o 13 let. Neslyšící však na Sigana nezapo­ mněli a jeho jméno po deset let připo­ mínal fotbalový turnaj Memoriál Bedřicha Sigana.

I dnes, 100 let od jeho narození, je odkaz Bedřicha Sigana stále viditelný.

Příště: Mobi Urbanová

Bedřich Sigan ve spodní řadě první zprava, 1946

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31