UNIE 3-4/2016

dvouměsíčník České unie neslyšících 3-4/2016, roč. XX

OBSAH

3 4 5 6 7 8 9 11 17 20 21 22

ČUN PRAHA

ČUN BRNO

ČUN LIBEREC

ČUN KROMĚŘÍŽ

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Vážení čtenáři!

První číslo UNIE je za námi. Reakce na ni byly (zatím) příznivé, ale tím naše práce rozhodně nekončí. Chceme UNII neustále zlepšovat jak po obsahové, tak i po vizuální stránce.

Mnoho lidí nám píše s tím, že by si chtěli časopis objednat. Informace o tom, že UNIE existuje jen v elektronické verzi, se patrně ještě nerozšířila všude. Chtěla bych tímto opět připomenout, že UNIE je dostupná jen elektronicky a je zcela zdarma. Seznam médií, na kterých si můžete UNII přečíst, je zde: → WWW → ISSUU.COM www.cun.cz www.issuu.com/casopisunie

ČUN OSTRAVA

→ FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/casopisUnie

ZPRÁVY Z DOMOVA

Na www.issuu.com můžete časopis UNII odebírat pravidelně, a to tak, že po přihlášení do Issuu se vám jako první ke čtení nabídne naše UNIE. Musíte však provést registraci (tlačítko SIGN IN – vyplnit e-mail – zadat heslo – potvrdit), poté do políčka pro hledání zadáte „časopis Unie“. Zjeví se vám obálka časopisu UNIE jako první v řadě vícero obálek časopisů.

Klikněte na ni, načte se vám první strana UNIE a vpravo nahoře naskočí obrázky. Vás bude zajímat tlačítko FOLLOW (Sledovat). Stačí kliknutí a odběr UNIE máte zajištěn.

V nynějším čísle jsme svůj akční záběr rozšířili o rubriky, na které jste byli zvyklí, např. rubriky o oblastních organizacích České unie neslyšících nebo o zprávy z domova a ze světa. Zároveň jsme se ale snažili do UNIE zařadit pravidelná témata, která by mohla sblížit slyšící i neslyšící a poskytnout všem čtenářům náhled na to, jak se obě kultury navzájem vnímají.

Od tohoto čísla budeme tedy uveřejňovat rozhovory se zajímavými neslyšícími osobnostmi, které se rozhodly postavit se na vlastní nohy a začít podnikat. Těšit se tak můžete rozhovor s Ivetou Melichar, jedinou neslyšící manažerkou v České republice, nebo na rozhovor s Pavlem Kučerou o světě slyšících studentů speciální pedagogiky a jejich chápání toho „našeho“ světa.

Jistou formu odlehčení a zábavy vám budou přinášet rubrika „Jeden den v životě neslyšícího“ se sloupkem, který pro vás osobně píší neslyšící, a komiksem „Těžký život tlumočníka“.

A abych nezapomněla, náš tým se od jara rozšířil o další skvělé spolupracovníky: dopisovatelky Kristýnu Kučerovou a Radku Starou (roz. Faltínovou), jazykovou korektorku Lucii Štefkovou (roz. Kastnerovou), fotografku Markétu Maradovou a grafika Šimona Sedláčka.

ZPRÁVY ZE SVĚTA ROZHOVOR S IVETOU MELICHAR ROZHOVOR S PAVLEM KUČEROU SPORT JEDEN DEN V ŽIVOTĚ NESLYŠÍCÍHO GALERIE

Držte nám palce, čtěte nás, sdílejte nás! Jen tak může UNIE růst! :–) za redakci UNIE šéfredaktorka Lenka Hejlová

Dvouměsíčník České unie neslyšících 3-4/2016 roč. XX ISSN 2464-7802 vydavatel a adresa redakce Česká unie neslyšících Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 šéfredaktorka Lenka Hejlová redaktorky Ivana Hay Tetauerová, Monika Ťuláková externí spolupracovníci Radka Stará, Kristýna Kučerová, Markéta Maradová jazyková korektura Lucie Štefková grafická úprava Šimon Sedláček

KRISTÝNA KUČEROVÁ

RADKA STARÁ

2

LUCIE ŠTEFKOVÁ

MARKÉTA MARADOVÁ

ŠIMON SEDLÁČEK

ČUN PRAHA

ANKETA S PŘEDSEDOU

AKCE

MIROSLAV KOŠÁTKO text a foto Ivana Hay Tetauerová

Jak byste zhodnotili celý loňský rok 2015 – co vaší oblastní organizaci ČUN dal a vzal?

Začal jsem v roce 2014 jako předseda. Jsem spokojený s akcemi, ty pořádáme tradičně každoročně v podobném rozsahu. Rád bych ale viděl zlepšení v klubu seniorů, abychom mohli pořádat více vzdělávacích akcí, výletů, apod.

Doufám, že se to v budoucnu zlepší.

Co byste rádi změnili, pokud by to bylo ve Vašich silách?

Jsem zatím spokojený, kdyby sem ale mladší generace chodila více, bylo by to lepší. Máme dost fungujících zájmových skupin jako jsou šipky, rybáři, karty Joker, ohluchlí a senioři.

Jaké je vaše přání do roku 2016 – co byste rádi vzkázali čtenářům časopisu UNIE? Určitě je výborné, že se časopis Unie opět obnovil a pokračuje. Lidé si ho zde rádi prohlíželi a četli, trochu mám obavy, jak to bude fungovat pro seniory, kteří nemají internet, ale jistě najdeme i nějaké řešení.

KLUB NESLYŠÍCÍCH MATEK čtvrtky 17. 3. a 21. 4. 2016 Rodinné centrum YMCA, Haštalská 21, Praha 1

kdy kde

Česká unie neslyšících Praha v rámci Sociálně aktivizačních služeb otevřela Klub neslyšících matek. Dvě setkání již proběhla v Rodinném centru YMCA, které se nachází kousek od ČUN a které nám laskavě zapůjčilo prostory. Na obě akce přišlo v hojném počtu dost neslyšících maminek se svými ratolestmi, objevili se i někteří tatínkové. Rodiče si zde tak mohli vyměňovat cenné zkušenosti s výchovou svých dětí.

Prostory si velice pochvalovali, neboť děti si mohly hrát jak ve vnitřní herně, kde je i kuchyňka, tak venku za hezkého počasí na malém ale dobře vybaveném hřišti.

Milé maminky, pokud byste měly zájem se dalších setkání zúčastnit, zkontaktujte e-mailem vedoucí klubu: monika.tulakova@cun.cz.

Těšíme se na Vás a Vaše děti! text a foto Monika Ťuláková a Ivana Hay Tetauerová

3

ČUN BRNO

ANKETA S PŘEDSEDKYNÍ

VERONIKA MIKULOVÁ

Jak byste zhodnotili celý loňský rok 2015 – co vaší oblastní organizaci ČUN dal a vzal?

Já jsem se předsedkyní stala teprve nedávno, není to ještě ani rok. Jsem nováček a začala jsem rovnou jako novopečená předsedkyně.

Zatím získávám nové zkušenosti, probojovávám se novými povinnostmi, seznamuji se s pravidly… Zkrátka start v nové práci samozřejmě přináší s sebou mnoho nových informací. Nová pravidla, nová fakta, jednání… jde mi z toho hlava kolem. Ale mám motivaci a užívám si tyto nové začátky.

Co byste rádi změnili, pokud by to bylo ve Vašich silách?

Doufám ve více a více členů i bohatší program ČUN Brno. Mým cílem je podpora vzdělávání, chtěla bych zde skupinu mladých i seniorů. Více aktivit pro každou cílovou skupinu, aby naši členové rádi chodili do klubovny a setkávali se tady.

Jaké je vaše přání do roku 2016 – co byste rádi vzkázali čtenářům časopisu UNIE? Přála bych si, aby byli všichni členové zdraví, aby do ČUN Brno chodili stále, aby je to tady bavilo a měli motivaci. text Ivana Hay Tetauerová foto osobní archiv Veroniky Mikulové

4

ČUN LIBEREC

ANKETA S PŘEDSEDOU

AKCE

JÓGA V PŘÍRODĚ

20. 4. 2016 Jeřmanice, Liberec

kdy kde

MILOŠ HOSTONSKÝ

Členky ČUN Liberec si vyjely do Jeřmanic na vyhlídku a zacvičily si společně jógu.

PÁLENÍ ČARODĚJNIC

text Ivana Hay Tetauerová foto archív ČUN Liberec

Jak byste zhodnotili celý loňský rok 2015 – co vaší oblastní organizaci ČUN dal a vzal?

Bohužel mladá generace nemá moc zájem účastnit se akcí ČUN a té starší generace ubývá.

Co se týká sociálních služeb, jsou na nás stále kladeny větší nároky z krajů ve vykazování a plnění sociálních služeb. Pozitivní je zájem veřejnosti o komunitu Neslyšících a změna pohledu na tuto komunitu – k lepšímu. Stále je zájem o kurzy českého znakového jazyka a o komunikaci s neslyšícími.

Co byste rádi změnili, pokud by to bylo ve Vašich silách?

Pro naši klubovou činnost a práci bychom si přáli větší prostory.

30. 4. 2016 ČUN Liberec

kdy kde

Jaké je vaše přání do roku 2016 – co byste rádi vzkázali čtenářům časopisu UNIE? Přání je hlavně zdraví pro všechny členy i zaměstnance ČUN, zachování a pokračování ČUN a časopisu Unie. Aby byl stále větší zájem členů do ČUN chodit a společně se věnovat svým zájmům, ale i problémům a starostem.

5

Oslava měla bohatý program a nápadité masky. Bavili se dospělí i děti.

ČUN KROMĚŘÍŽ

ANKETA S PŘEDSEDOU

AKCE

BŘEZEN 2016 akce kdy kde akce kdy kde

DUBEN 2016

Přednáška na téma „Finanční gramotnost“ 4. 3. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

akce kdy kde

přednáška na téma Český jazyk a gramatika 1. 4. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

Velikonoční hrací soutěžní den 26. 3. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

akce kdy kde

beseda, jarní bazárek 8. 4. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

akce kdy kde

beseda a turnaj šipek 15. 4. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

akce kdy kde

beseda a turnaj šipek 22. 4. 2016 klubovna v ČUN Kroměříž

MIROSLAV HANDL text Ivana Hay Tetauerová foto osobní archiv Miroslava Handla

Jak byste zhodnotili celý loňský rok 2015 – co vaší oblastní organizaci ČUN dal a vzal?

Loňský rok byl pro nás velmi chaotický kvůli naší tragické ztrátě paní Handlové (hospodářka ČUN Kroměříž, pozn. red. Unie). Druhou polovinu roku jsme se prokousávali problémy, ale ČUN Kroměříž to ustála. Zvládli jsme to a jedeme, byť je to hodně těžké, dál.

Co byste rádi změnili, pokud by to bylo ve Vašich silách?

Chtěli bychom být nadále co nejvíce nápomocni neslyšícím, kteří naši pomoc potřebují. Usilujeme o co nejvíce uskutečněných pobytů v tomto roce 2016.

Jaké je vaše přání do roku 2016 – co byste rádi vzkázali čtenářům časopisu UNIE? Přejeme si letos pořádat více přednášek, poskytovat vysokou informovanost pro neslyšící a být našim neslyšícím k dispozici. text Monika Ťuláková foto archiv ČUN Kroměříž

6

ČUN OSTRAVA

ANKETA S PŘEDSEDKYNÍ

AKCE

VELIKONOČNÍ VAJÍČKA

STANISLAVA BARTÁKOVÁ text Ivana Hay Tetauerová foto archív ČUN

Jak byste zhodnotili celý loňský rok 2015 – co vaší oblastní organizaci ČUN dal a vzal?

Začali jsme fungovat v únoru roku 2014, takže je vše čerstvé a ve stádiu zrodu. Samozřejmě, není to jednoduché, neboť se to dlouho vyvíjí, a v Ostravě je hodně organizací, z nichž si neslyšící těžko vybírají.

Co byste rádi změnili, pokud by to bylo ve Vašich silách?

Máme malý prostor, jen jednu místnost, takže to není ideální, protože se zde neslyšící nemohou setkávat. Nemáme bufet, který by byl vhodný k takovýmto setkáním. Pouze se zde konají kurzy ČZJ. Pokud by byly potřebné finance, určitě bychom rádi rozšířili prostory, aby se Neslyšící mohli u nás setkávat a konaly se i různé akce. V současné době jsme malý tým zaměstnanců, je nás pět, z toho tři lektorky ČZJ. Určitě je důležité udržet kulturu Neslyšících, a tak doufám, že se podaří díky nějakým dotacím zvětšit prostory.

Jaké je vaše přání do roku 2016 – co byste rádi vzkázali čtenářům časopisu UNIE? Chtěli bychom mít v nabídce na programu více aktivit jako jsou přednášky, vzdělávací akce, zlepšuje se to rok po roce. Letos budeme mít více zaměstnanců, takže od toho také očekávám nějaký další pozitivní vývoj pro naši organizaci, větší zájem neslyšících. A vím, že neslyšící by rádi kavárnu, kde by si mohli popovídat apod.

Velikonoční svátky se blížily, tak jsme zkusili namalovat nebo lepit vajíčka. Vyrobili jsme jednoduchá barevná velikonoční vajíčka z barevného a novinového papíru, z obrázkových ubrousků, z krepového papíru a dalších materiálů.

21. března 2016 v budově ČUN Ostrava

kdy kde

ZNAKOVÁRNA JANA WIRTHA

Jan Wirth v rámci své Znakovárny navštívil i neslyšící v Ostravě, kde zopakoval svoji pražskou přednášku. Jednalo se o první přednášku z pásma Znakovárna v jiném městě než Praha.

Život a smrt 22. dubna 2016 v budově ČUN Ostrava

téma kdy kde

text Monika Ťuláková foto archiv ČUN Ostrava

7

Z DOMOVA

BŘEZEN

Příspěvek na péči Na konci března letošního roku schválili poslanci v Poslanecké sněmovně novelu o zvýšení příspěvku na péči o deset procent. Osoby se zdravotním postižením, které příspěvek na péči pobírají, ho mohou dostat od 1. srpna 2016. Novela platí pro všechny stupně závislosti i pro skupiny věku mladší 18 let a starší 18 let. Zároveň se v zákoně o sociálních službách upravují podmínky pro poskytování pobytových sociálních služeb bez souhlasu klienta.

ZÁŘÍ

ČUN na zářijovém BeachHelp Cup turnaji

DUBEN

Setkání neslyšících lektorů a učitelů ČZJ v ČR V Pevnosti – Českém centru znakového jazyka proběhlo dne 16. dubna 2016 první setkání neslyšících lektorů a učitelů českého znakového jazyka v České republice.

Program akce byl rozdělen do dvou hlavních částí. První blok byl věnován neslyšícím učitelům českého znakového jazyka. Mezi přednášejícími vystoupil Petr Vysuček, Marie Basovníková, Robert Milič, Ondřej Klofáč a další. V rámci odpoledního bloku, který se zabýval především problematikou neslyšících lektorů českého znakového jazyka, vystoupila se svým vstupem Radka Nováková, Vladimír Šimon a další. Po přednáškách následovala závěrečná diskuze ke všem proběhlým tématům.

Ženy rodí tak, jak žijí

Zveme vás na premiéru krátkého dokumentárního filmu dne 30. 9. 2016 od 18.00 hod. Promítání se bude konat v místě zvaném Znakovárna, na adrese Újezd 26, Praha 1.

Následuje volná debata s autorkou a s hosty o porodu současných žen. koncept dokumentu

Lucie Sedláčková Půlpánová

překlad ze čzj do čj

Radka Stará

scénář, střih a kamera

Kamil Panský

vstupné na znakovárnu 50 Kč pro vsechny, 30 Kč pro studenty a seniory

Po loňském pěkném umístění na 7. místě má Česká unie neslyšících (ČUN) zajištěnu účast na charitativním turnaji BeachHelp Cup pořádaném společností Hornomlýnská, o. p. s. dne 3.–4. 9. 2016.

Reprezentovat čili hrát za ČUN budou stejní loňští hráči, duo LosLiberos na lodi.

Cílem turnaje je: atraktivním a unikátním způsobem propojit hráče plážového volejbalu a organizace poskytující registrované sociální služby, získané finanční prostředky předat organizacím, které jen s velkým úsilím shánějí peníze na svou činnost, spojit obě zdánlivě nesourodé skupiny a vytvořit prostor pro vznik nových přátelství, novým a neotřelým způsobem informovat veřejnost o sociálních službách.

Přijďte fandit České unii neslyšících a podpořit ji tak na cestě k výhře! www.beachhelpcup.cz (Hornomlýnská, o. p. s.)

Pevnost – české centrum znakového jazyka, z.ú. (redakčně kráceno a upraveno)

připravily Lenka Hejlová a Monika Ťuláková

8

ZE SVĚTA

Diskutující účastníci

Jednání v Bruselu Dne 1. března v belgickém Bruselu proběhlo debatní jednání u kulatého stolu zakončené obědem. Hostujícími byli členové EU parlamentu, neslyšící poslanci Ádam Kósa (Maďarsko) a Helga Stevens (Belgie).

Akce Hearing Awareness je pořádána každý rok s cílem prezentovat problematiku hluchoty na půdě parlamentu EU a danou problematiku představit slyšícím poslancům. Tohoto setkání jsme se zúčastnili za EFHOH (Evropskou federaci nedoslýchavých).

Video ze setkání můžete najít zde: https://youtu.be/e-mkei1G6rg foto Martin Novák, prezident ČUN

Ádam Kósa představuje svoji vizi na příští setkání (vloni debatu zahajoval sám, letos s Helgou Stevens a příští rok doufá, že už EP bude mít dalšího zástupce neslyšících :–)

EP má již běžný dostupný přepisovatelský servis pro kohokoliv

9

Zástupci AHIMA, EFHOH a OSN

ZE SVĚTA

Výroční valná hromada EFHOH Ve dnech 1.–3. dubna 2016 jsme se za Českou unii neslyšících zúčastnili pravidelného setkání členů EFHOH (Evropské federace nedoslýchavých) a následně i samostatné konference.

Tentokrát byla místem konání Paříž. foto Martin Novák, prezident ČUN

8. WFD RSA Youth Camp Ve dnech 4.–10. října 2016 se v Singapuru uskuteční World Federation of the Deaf Regional Secretariat for Asia Youth Camp (WFD RSA Youth Camp). Je určen účastníkům ve věku 18–35 let.

Cílem kempu je, aby mladí účastníci z asijských zemí měli možnost se navzájem setkat a vyměnit si zkušenosti, jazyky a kulturní zvyky. V tomto prostředí se mohou setkat s mezinárodní problematikou tolerance a schopnosti uznávat ostatní kultury. Mladí účastníci se budou učit rozeznávat a vážit si různorodosti, která existuje v každé komunitě Neslyšících po celém světě bez ohledu na etnikum, náboženství, jazyk, pohlaví a postižení. Více informací zde: www.wfdasia2016.sg/youthcamp. foto archív WFD

připravili Ivana Hay Tetauerová a Martin Novák

10

Rozhovor s Ivetou Melichar

ROZHOVOR

ozhovor s Ivetou Melichar, momentálně jedinou neslyšící ženou na vyšší manažerské pozici v České republice se odehrával v poměrně živém duchu. Iveta Melichar je velmi energická žena, což osobně poznáte zejména z jejího projevu. Do své práce se opřela s plnou silou zrovna v momentě, kdy to chtěla vzdát, a kdy by to pravděpodobně vzdala spousta jiných lidí. Málokterý neslyšící se může pyšnit tím, že se dostal na vyšší manažerský post v oboru zabývajícím se finančním poradenstvím především pro neslyšící klienty. I když to už není podmínkou; portfolio Ivetina týmu sice neslyšící klienty zahrnuje, ale najdete v něm i například slyšící sportovce na profesionální úrovni. Jak momentálně vypadá Ivetina cesta na vrchol? text Lenka Hejlová foto Markéta Maradová

12

ROZHOVOR

Iveto, nyní jsi tzv. GST manažer?

Mohla bys osvětlit, co tato pozice konkrétně znamená?

GST je zkratka pro obchodního vedoucího. Na tuto pozici jsem se vypracovala během jednoho a půl roku, kdy jsem začínala jako pojišťovací agent. Aby ses mohl/-a stát Obchodním vedoucím, musíš prokázat, že umíš někoho vést. Jako obchodní vedoucí logicky vedu tým lidí, řešíme otázky ohledně zkvalitnění práce s klienty, řešíme nabídky finančních domů, se kterými spolupracujeme, vybíráme pro naše klienty ty nejlepší produkty na trhu. Je toho tolik. Toto všechno nezvládnu sama, od toho mám právě tým spolupracovníků, které vedu a za které zodpovídám. Práci máme striktně rozdělenou mezi sebe.

Mohla bys, prosím, stručně, nastínit, jak probíhal postup od pozice pojišťovacího agenta k momentální pozici GST? Obchodní vedoucí jsem se nestala ze dne na den. Sledovací období mělo své podmínky pro povýšení. Jednak jsem musela prokázat znalosti, jednak jsem musela souběžně vykazovat výkon. Nebylo to jednoduché, svou manažerskou pozici jsem si tvrdě vybojovala, protože jsem si šla za svým cílem. Chtěla jsem.

A kdo chce, ten je malý krůček od toho, aby se mu chtěné splnilo.

Co se týče začátku, u nás v Deafgroup máme svůj kariérní plán, který vychází z plánu makléřské firmy, pod kterou spadáme. Nováček musí prokázat znalosti, a zároveň by měl plnit předepsané výkony. Zní to asi tvrdě, ale obavy nejsou na místě. Nováčky u nás řádně zaškolíme, děláme jim supervizi, na schůzky s klienty je připravíme a snažíme se na ně chodit s nimi. Nemůžeme si dovolit dělat chyby či dopustit, aby nový poradce provedl přehmat nebo při supervizi mluvil nesmysly. Vše musí probíhat na profesionální úrovni a tato úroveň musí zůstat konstatní. Jsme poradci, takže klientům radíme, ukážeme jim, jaké mají možnosti a probíráme s nimi pozitiva a negativa. Konečné rozhodnutí je na nich.

Po tomto startu se dostáváme k další pozici, kdy je pracovník víceméně samostatný. Sám by měl zvládnout

“Raději budu tvrdě dřít tři roky, abych si zbývajících třicet let mohla užívat života. Abych se mohla ohlédnout a být hrdá na to, že jsem pomohla spoustě neslyšícím.” poradenství klientovi přímo na míru a být aktivní ve vyhledávání novinek a produktů našich p­artnerů. Pracovník na této pozici si musí umět aktivně budovat klientský kmen, se kterým neustále pracuje. Nelze klienta jen podepsat a pak ho “opustit” s tím, že vše je hotovo. Tím, že se člověk stane naším klientem, pro nás práce teprve začíná. U nás služby klientům nekončí pouhým podpisem, ba naopak tím začíná neustálý servis jdoucí vstříc potřebám onoho klienta.

Pamatujte si, všechno jde, když se chce. A já jsem chtěla a pořád chci.

Můj tým spolupracovníků se vloni rozrostl až na 15 lidí, ani jsem nevěděla jak. Rozrůstal se velmi rychle. Spousta lidí u nás chtělo pracovat. Nejvíce v centrech na ose Brno–Praha–Ostrava. Již tenkrát jsme měli dobré jméno.

Klienti se na nás až doteď obracejí sami, protože vědí, že jim poskytneme náležitý servis.

Máte předepsaný určitý časový limit na splnění těchto postupů?

Není žádný časový limit. Podle mě je ale hloupost přešlapovat dlouhou dobu na jednom místě. Člověk chce být lepší a lepší, alespoň já si to myslím. To je i podstata mé práce. Raději budu tvrdě dřít tři roky, abych si zbývajících třicet let mohla užívat života. Abych se mohla ohlédnout a být hrdá na to, jak jsem pomohla spoustě neslyšícím. Chci tím dceři vynahradit onen čas, kdy jsem tvrdě pracovala, a chci, aby se moje dcera měla jednou dobře. :–) Znám tě původně jako studentku psychologie na brněnské MU. Co zapříčinilo ten profesní posun k oboru, jakým je finanční poradenství?

Před třemi lety mi napsal kamarád, že je v Brně a že se staví. Přijel s Remigiem Machurou. Oba pracovali

13

tenkrát ve Sport Group a můj manžel Radek hrál v té době hokej. Dali se do řeči, manžela to velice zaujalo a vzešla z toho spolupráce. Později toho dne jsem s nimi měla ještě jednu schůzku ohledně práce. Velice mě nadchla možnost budovat něco podobného pro neslyšící. Pojistky jako takové mě v té době vůbec nezajímaly, popravdě jsem ani nevěděla, že něco takového na trhu je. Takže i pro mě osobně to bylo nové.

Spíš se mi líbila myšlenka, že můžu šířit osvětu mezi neslyšícími. To je podobné jako s psychologií, ne?! Pořád pomáhám a snažím se proniknout do myšlení a pocitů těch druhých. :–) Ví se o tobě, že máš malou dcerku.

Jak se ti daří sladit profesní a rodinný život?

Je to těžké, samozřejmě. V tomto mi velice pomáhá manžel, je doma se Sofinkou a stará se o ni, když já nemo-

ROZHOVOR

hu. Snažím se ale nikde příliš zbytečně nezdržovat a být doma co nejvíce.

Pomáhají i babičky, když je potřeba.

Jako jediná neslyšící manažerka v této branži se nejspíš nesoustřeďuješ jen na Brno, kde teď působíš…

Mám na starosti celou Českou republiku. V současné době není žádný jiný neslyšící na stejné nebo vyšší pozici v této branži jako já. Takže ta „velikost“ mé role je přímo úměrná tomu, kolik času strávím prací.

Považuji se za průkopníka, protože tuto cestičku jsem vyšlapanou neměla, nemám a ani mít nebudu.

Já jsem ta, kdo ji vyšlapuje ostatním, kteří pak kráčí v mých stopách. Působím hlavně v Brně, ale jezdím ještě do Prahy, Ostravy a nově i do Bratislavy.

Písní budoucnosti je, aby každé větší město v České republice a na Slovensku mělo svoji pobočku. To by nás ale muselo být mnohem více než teď.

Momentálně je nás 15 aktivních poradců jen pro celou ČR a osm poradců pro Slovensko. Ano, někdo si řekne, že je nás hodně.

Ale vezmi si, kolik je v ČR neslyšících, kteří chtějí bydlet, kolik je zde pracujících neslyšících, kteří nemají chráněný příjem, kolik je zde neslyšících, kteří chtějí mít přilepšený důchod. Sedm tisíc nebo patnáct tisíc potenciálních klientů?

Kolik z nich ví, kde nejlépe peníze zúročit? Kolik z nich ví, že již není možné sjednat 100 % hypotéku, tudíž končí v dluhové pasti.

Ten nepoměr 15 poradců k obrovskému množství potenciálních klientů je šílený. Práce na nejméně sto let. A ani za těch sto let nemáte záruku, že se dostanete ke všem. Takže ano, čím více nás bude, tím lépe pro klienty a tím kvalitnější servis můžeme poskytnout.

na Slovensko. Díky mé šikovné spolupracovnici Lucii Štefkové, která na Slovensku žije, jsme v únoru 2016 oficiálně otevřeli pobočku v Bratislavě. Lucka to tam má na starosti a bez ní bych to nezvládla. Slovenští klienti mohou být rádi za takového člověka; je velice chytrá a orientuje se na finančním trhu jako nikdo jiný. Do budoucna plánujeme i další města na Slovensku a kdo ví, možná se dostane i na sousední státy. Znakovým jazykem se přece domluvíme všude. :–) Na této pozici a v současné době jsi jediná neslyšící?

Ano, a nevím o nikom takovém v minimálně sousedních státech.

“Všichni pochybovali, že by v této branži mohli být neslyšící jakkoli úspěšní, zejména ženy. Ženy tvoří 98 % mých spolupracovníků a nedám na ně dopustit.”

A na Slovensku je situace jaká?

Na Slovensku ještě v lednu 2016 nic podobného nebylo. Ale klienti ze Slovenska věděli, že v ČR Deafgroup existuje a začali se na nás obracet s dotazy, kde je nejlepší zúročení volných finančních prostředků, jaké jsou možnosti ochrany příjmu, jak nejlépe chránit zdraví dětí… Zájem Slováků stále sílil, a to byl podnět pro expanzi

14

Jediná neslyšící a k tomu žena v poměrně náročném dravém odvětví jako finanční poradenství…

Mám to štěstí, že ovládám český jazyk a mluvím jím bez problémů. To mi hodně pomohlo. Ale občas narážím na bariéry, zejména ty genderové.

Párkrát mi bylo naznačeno kolegy, že mě přeci nebudou brat vážně, když jsem žena. To, že neslyším, je leckdy druhořadé. Vlastně... je to úsměvné, ta rivalita. Všichni pochybovali, že by v této branži mohli být neslyšící jakkoli úspěšní, zejména ženy. Ženy tvoří 98 % mých spolupracovníků a nedám na ně dopustit.

Působíš po celé republice. Je ale nemožné být všude, od toho tu je tvůj tým, který se zaměřuje na různé kraje, ale například na Ústecku nebo Karlovarsku jsme o Deafgroup neslyšeli.

Sice jsem začínala v Praze a stále tam často jezdím, nicméně zázemí mám v Brně. Teď vzniká pobočka v Plzni, takže sem soustředíme své síly, ale přiznávám, že nejvíce energie

ROZHOVOR

mi berou pobočky na ose Praha–Brno–Bratislava.

Pokud má klient zájem o setkání vyloženě se mnou jako s poradcem, musí přijet do Brna nebo Prahy, ale samozřejmě i já jezdím za svými klienty.

Snažím se, pokud to čas dovolí. O svůj stávající klientský kmen se ale starám poctivě.

Co se týče zmíněných poboček, naším největším nepřítelem je čas.

My, poradci, jsme časově limitovaní. Většina spolupracovníků má ještě jinou práci nebo studují VŠ.

Byla bych raději, kdyby nás bylo více pracujících na hlavní pracovní poměr.

Takto by bylo zakládání dalších poboček mnohem jednodušší. Naštěstí již ted mám pár kandidátů na příští manažery.

A ti pracovníci pod Tebou? O kolika lidech mluvíme?

Momentálně mám pod sebou 15 lidí, minimálně těch aktivních. Můj tým tvoří lidé z Prahy, Brna, Ostravy, Českých Budějovic a ze sousedního Slovenska. Není jednoduché je vést.

Každý je individuum a osobnost a každý má jiné požadavky. Ke každému z nich přistupuji individuálně.

Před chvílí jsi zmiňovala, že bys ráda měla vedle sebe někoho, kdo by Tě následoval. Takový člověk ale musí splňovat nějaké osobnostní předpoklady, ne?!

Ano. Ne každý se hodí na tuto práci, ale snažím se nikdy nikoho neodsuzovat na první pohled. Dávám šanci lidem, kteří mají o práci zájem. Občas ale přijde člověk, kterého vzít nemohu, protože již z prvního setkání vyplyne, že se pro tuto práci nehodí.

V Deafgroup má každý z nás svoji cílovou skupinu. Uvedu příklad: Jana Ratajská, mladá holčina, studentka VŠ, sportovkyně, která hraje florbal.

Ona jako poradce osloví spíše mládež

žaduje individuální přístup a je občas těžké mu to ukázat a vysvětlit tak, aby to pochopil.

a sportovce než rodiny s dětmi. Je to logické. Klient si může mezi poradci sám vybrat, s kým chce řešit svou situaci. Je to stejné jako s kadeřníkem: Každý z nás má toho svého, který mu vyhovuje a kterému důvěřuje ohledně kvalitní péče o své vlasy.

Občas mě mrzí, když se šíří pomluvy typu: “V Deafgroup pracuje ta XY, to mi teda řekni, ona tomu rozumí?”

Jak jsem řekla, za svůj tým bych se rvala. Nechť si klient vybere, koho chce. Jestli se mu nezdá Jana, ať se obrátí na Lucku. Jestli se mu nezdá Lucka, tak ať se obrátí třeba na Lukáše.

Tato práce vyžaduje, aby poradce byl časově flexibilní a přizpůsoboval se okolnostem. A to nejdůležitější: Poradce musí umět klientovi vysvětlit jednoduše, stručně a jasně, co si vlastně platí za produkt. Poradce může být jakkoli chytrý, může mít všeobecný přehled, ale jak to neumí předat dál, tak je mu to k ničemu. Každý klient vy-

15

Vraťme se ještě k Tvému týmu. Co jako šéf vyžaduješ na prvním místě?

Očekávám od lidí v mém v týmu maximální nasazení. Ne, že si to takřka odsedí, kdy přijdou, prosedí mlčky celé školení a nic si z toho neodnesou. V takových případech je zle. Vybouchnu, protože jsem tomu obětovala čas, který mám omezený a který jsem mohla věnovat něčemu užitečnějšímu.

Počkám si, zda se tento nešvar nebude opakovat víckrát, a pokud ano, další měsíc mají u mě “zavřené dveře”. Neposkytuji jim mentoring, oni v tom začnou plavat a okamžitě si uvědomí, že spolupráce se mnou je pro ně důležitá. Vím, že je vytáčí, když je kontroluji. Ale když to neudělám, jejich případné chyby jdou na mou zodpovědnost. To nemohu a nechci dopustit.

Vybouchneš… Došlo to někdy až k bodu, kdy sis říkala, že již máš dost?

V podstatě ano. Letošním březnem to vyvrcholilo tím, že jsem na poradě doslova vybuchla. A tentokráte hodně, nebyl na mě hezký pohled. Před očima Remigia Machury, mého nadřízeného, a týmem, který to nečekal, jsem podepsala výpověď.

Došlo mi, že svou práci neberou vážně a že mé úkoly nebrali vážně.

Když nic nesplnili, tak se odvolávali větou “že to bude příště”. Ne, takhle to nefunguje. Pokud má být něco nyní, tak to bude teď a nikoli příště. Mohu se přetrhnout, aby vše šlapalo jak hodinky, ale to neznamená, že Deafgroup jsem jen já a že ostatní “se jen svezou”. Některé kolegyně se rozplakaly, některé byly zcela v šoku. Nakonec jsem zůstala, přesvědčili mě, že půjdou

ROZHOVOR

do sebe a zlepší svůj přístup k práci.

Zlepšili, dělají pokroky.

K Tvému klientskému kmeni. Valnou většinu jej tvoří neslyšící klienti, ti slyšící mnohem méně. Je pro neslyšící něco typické, oproti slyšícím?

Ano! A netajím se tím. Hodně neslyšících má zvláštní způsob, jak přistupovat k budování důvěry mezi mnou jakožto poradcem a nimi. Nevím, jak to pojmenovat. Lehkomyslnost? Liknavost? Nedostatek taktu?

Dám příklad: Z Brna jsem jela do Ostravy za neslyšícím klientem. Blížím se do Ostravy, když tu mi přijde SMS od něj, že naši schůzku ruší, protože jde na nákupy s kýmsi z rodiny. A že tedy jako někdy příště. Domluva jak mezi kamarády, co měli jít na pivo. Tohle prostě naštve. Můj čas je drahý, nemůžu jím takto plýtvat.

Přiznávám, to mě dovede… abych nebyla sprostá, velmi, velmi naštvat!

O finanční gramotnosti se ví, že je celoplošným problémem. Jak bys popsala její nedostatek u neslyšících v praxi?

Samostatnost neslyšících v rozhodování o svých financích je tím největším problémem. Každý třetí neslyšící je závislý na rodičích! Jako příklad uvedu manželský pár, oba ve středním produktivním věku. Člověk by řekl, že mají jasno v tom, co chtějí, zejména když jim to kvalifikovaně poradíme v jejich jazyce. Co myslíte?

Jejich odpověď zněla: “Zeptáme se mámy, ona je slyšící a určitě tomu rozumí”. Za týden se ozvou s tím, že maminka říkala, že mají dobré spoření (např.), že to tak mají i jejich příbuzní, tak to musí být určitě dobré. Naskýtají se otázky: “Maminka je kvalifikovaná?” “Maminka rozumí tomu, co je inflace a jaké jsou vůbec možnosti zúročení volných finančních prostředků?”

Je až k pláči být přímým svědkem toho, jak někdo takový dovede zabrzdit finanční možnosti svého potomka, které by mu zkvalitnily život.

A zabrdzit jeho samostatnost, rozvoj osobnosti a socializaci.

Těžko pak šíříme osvětu a s tím ruku v ruce jdoucí finanční gramotnost. Neslyšící často věří slyšícím,

protože prostě slyší. Protože když tomu neslyšící sám nerozumí, není možné, aby tomu rozuměl jiný neslyšící. Když se neslyšícího klienta zeptám, jestli má již nějaký produkt, a on jej má, tak neví jaký. Pak se ptám, proč tedy platí za něco, když neví vlastně za co? A já často slýchám větu: “Máma říkala, že to musím platit, tak platím.”

Velmi smutné.

Ale vy jste přece neslyšící poradci, kteří poskytují poradenství v českém a teď i slovenském znakovém jazyce.

To musí přece zvyšovat vaši důvěryhodnost, ne?!

“Neslyšící často věří slyšícícím, protože prostě slyší. Protože když tomu neslyšící sám nerozumí, není možné, aby tomu rozuměl jiný neslyšící.”

Ale ano, jsou i tací neslyšící, kteří to ocení a jsou rádi, že Deafgroup existuje. Jsou rádi, že si to mohou vyřídit sami, že se mohou ptát, aniž by se cítili hloupě a trapně za své otázky.

Jsme kvalifikovaní, skládáme náročné zkoušky u České národní banky, pravidelně se účastníme produktových školení našich partnerů, spolupracujeme s nimi velice úzce, takže máme aktuální přehled o novinkách ve finančním poradenství. A hlavně, jsme nezávislí. Můžeme nabídnout nespočet bank, pojišťoven, investičních společností apod.

O jaký segment pojistných produktů mají neslyšící největší zájem?

48 % z celeho klientského kmene (mám cca 300 klientů) tvoří klienti se zajmem o investice, přičemž také aktivně investují. Jedná se o formu zúročení volných finančních prostředků. Druhým nejčastějším uzavíraným produktem je životní pojištění. Je vidět, že neslyšícím není jedno, co se stane, když budou dlouhodobě nemocní a nebudou moci chodit do práce a jejich příjem klesne.

Co jim doporučujete ohledně investic?

Je to individuální. Záleží, v jak dlouhém časovém horizontu chce klient investovat, jakou částku a na co investované peníze plánuje použít. Přímá investice (do podílových fondů) je v současné chvíli mezi klienty nejoblíbenější.

Kdybys měla vystihnout Deaf Group a její cíle, bylo by to?

Deafgroup je poradenská firma, která poskytuje klientům informace z finančního trhu. Jsme kvalifikovaní nezávislí finanční poradci a komunikujeme znakovým jazykem. Naším největším esem v rukávu je klientský servis se vším všudy – přebíráme administrativu, zastupujeme klienta v případných problémech s pojišťovnou, jsme schopni zajistit nadstandartní lékařskou péči v případě vážnějších zranění atd. V případě neslyšících klientů má tento “full servis” obrovský úspěch.

16

Je lepší chodit do společnosti mezi Neslyšící a poznávat je 17

ROZHOVOR

e svém dětství zažil integraci mezi slyšící děti na základní škole a následně skok do světa Neslyšících na škole střední.

Vystudoval tři vysoké školy a pracoval jako učitel na základní škole, lektor znakového jazyka, tlumočník a teď pracuje již několik let jako odborný asistent a koordinátor Centra podpory studentům se specifickými potřebami na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci.

Mgr. BcA. Pavel Kučera – nejen o něm, ale hlavně o jeho práci na univerzitě se dočtete v následujícím rozhovoru.

Jak teď vnímáš svou integraci na základní škole mezi slyšícími?

Proč sis po střední škole vybral zrovna vysokou školu pedagogickou?

Přihlásil jsem se na JAMU, protože žádná vysoká škola pedagogická pro sluchově postižené nebyla. Potom později jsme na JAMU navštěvovali základní školy pro sluchově postižené a já jsem se rozhodl pro další studium, abych získal více informací.

Teď pracuješ v Olomouci jako odborný asistent a koordinátor Centra podpory studentům se specifickými potřebami. Co si mám pod těmito rolemi představit?

Vyučuji znakový jazyk a surdopedii.

Vyučuji vše, co k surdopedii patří.

Samozřejmě v českém jazyce. Pracuji také jako koordinátor Centra podpory studentů se specifickými potřebami, to znamená, že když nějaký neslyšící student nebo student se sluchovým postižením kterékoliv fakulty na univerzitě Palackého potřebuje tlumočníka, přepis, individuální učebnu atd., já to zařídím. Nebo pokud nějaký vyučující nebo administrativní pracovník potřebuje komunikovat s neslyšícím studentem, poradím mu.

Neměl jsem s tím žádný problém.

Měl jsem pocit, že je to normální.

V pohodě jsme se domluvili, také díky integraci jsem se naučil docela dobře český jazyk. Ale cítím se lépe mezi neslyšícími. Komunikace ve znakovém jazyce je pro mě jednodušší.

Jak vnímáš studenty 1. ročníku, vědí, co studují a co chtějí?

Mám pocit, že studenti 1. ročníku docela vědí, co chtějí. Ale většina z nich se zaměřuje na logopedii, na surdopedii se zaměřuje málo studentů.

Někteří studenti chtějí studovat surdopedii, jenže potom zjistí, že je potřeba naučit se znakový jazyk. Často říkají, že nevěděli, že je to potřeba. Hodně studentů naráží na těžké překážky (znakový jazyk), ale někteří se to snaží překonat a nakonec to zvládnou.

Máš pocit, že jsi byl vytržen ze světa Neslyšících a hozen do světa slyšících na základní škole?

Skok ze základní školy na střední školu nebyl tak hrozný. Už jsem tento svět trochu znal. Hlavně díky mému neslyšícímu bratrovi a také díky mojí mámě, která kdysi dávno pomáhala při házené neslyšících. Proto, když jsem byl malý, pohyboval jsem se v tomto prostředí a snažil se s neslyšícími komunikovat. Na střední

Surdopedie je hlavně znakový jazyk, zvládají se ho studenti naučit za tři nebo pět let studia?

Výuka znakového jazyka u nás probíhá pouze dva semestry za dobu studia. Myslím si, že je to málo. Lepší je navštěvovat kurz znakového jazyka po celou dobu studia v nějaké organizaci nebo být mezi Neslyšícími a také tady na fakultě po celou dobu studia mít znakový jazyk. Je blbost učit se znakový

text a foto Kristýna Kučerová

Ahoj Pavle, mohl by ses nám víc představit?

Ahoj, narodil jsem se jako slyšící. Asi v pěti letech jsem měl problémy se sluchem a nyní na pravém uchu nic neslyším a na levém uchu nedoslýchám, kde teď také nosím sluchadlo. Na základní škole jsem byl integrován mezi slyšící a na střední školu jsem už chodil mezi neslyšící. Vystudoval jsem Výchovnou dramatiku pro neslyšící na JAMU v Brně.

Nejprve jsem pracoval na základní škole pro sluchově postižené v Brně, potom na Masarykově univerzitě v Brně a teď pracuji na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci.

škole jsem se rychle přizpůsobil a hlavně jsem se chtěl více naučit znakový jazyk.

18

ROZHOVOR

jazyk jeden semestr, pak se třeba dva semestry nic neučit a pak se zase jeden další semestr učit. To je na nic.

jinak nebo bude chtít něco vyjádřit a psanou formou to vyzní jinak, než by to řekl ve znakovém jazyce. Nakonec studenti raději otázky pozmění, aby s neslyšícím nemuseli komunikovat.

V Olomouci je Oblastní unie neslyšících, potkáváš tam studenty?

Slyšící studenty z univerzity Palackého tam potkávám výjimečně, když je nějaká zajímavá akce. Většinou potkávám ty, kteří chodí do OUN na kurz znakového jazyka.

Je potřeba více studentů, kteří by pořádně zvládli znakový jazyk?

Většina studentů se hlásí na logopedii, vědí, že logopedických vad je mnoho. Neslyšící lidé jsou málo vidět, a proto se na surdopedii nehlásí moc studentů. Jednou za čas se najde jeden student, který by chtěl více výuky znakového jazyka. Občas studenti chtějí individuální výuku znakového jazyka, já je posílám do různých organizací.

Ale moc nechtějí, chtějí výuku tady na fakultě. Nechtějí si ji zaplatit. Avšak takových studentů je velmi málo.

Já si myslím, že nejdůležitější je být v této kultuře, v této komunitě. Nemyslíš si to taky?

Ano, souhlasím. Důležité je kulturu poznat, nestačí se jen učit znakový jazyk. Je lepší chodit do společnosti mezi Neslyšící a poznávat je. Potom je i lehčí se naučit znakový jazyk.

Máš pocit, že se studenti snaží do této do této komunity proniknout, nebo ji znají pouze z literatury?

Většina studentů z univerzity Palackého kulturu Neslyšících zná z knih. Jen málo studentů chodí mezi Neslyšící.

Je to špatně, nejlepší je, aby se tam šli všichni aspoň podívat, nemusí to být v Olomouci, ale třeba v jiných městech. Praxe dává víc než knihy.

Pomáhá studentům praxe na vysoké škole?

Pomáhá. Nejlepší je připravit studenty na praxi ve výuce, což děláme. Aby studenti věděli, co je na praxi čeká.

Když student přijde na praxi, nejprve se musí rozkoukat. Vyučující by jim měli ukázat učebnice, materiály a vysvětlit jim vše, co by měli vědět. Sami studenti by měli učitele prosit o informace, materiály, rady atd. Říct si, že si výuku chtějí vyzkoušet, zeptat se pedagogů zda to dělají dobře. Zeptat se, jestli učitel nepotřebuje pomoct, co mají připravit, namalovat a podobně. Bohužel, většina pedagogů je ze studentů otrávená, protože jim do třídy pořád někdo chodí a jim výuka utíká. Proto raději studenty posadí a nenechávají si do výuky zasahovat, aby stihli splnit plán.

Je těžké to takhle posoudit, ale nejlepší je být s těmito lidmi v kontaktu.

Jak studenti zvládají bakalářské a diplomové práce, když musejí komunikovat s neslyšícími?

Pedagogové tady na fakultě dávají studentům různá témata bakalářských a diplomových prací. Já témata vyvěsím na nástěnku a studenti se sami podívají na to, co se jim líbí a můžou si vybrat.

Můžou přijít za mnou a zeptat se, co téma obnáší, popřípadě téma trošku pozměnit. Ale všímám si, že studenti si vybírají taková témata, aby nemuseli komunikovat s neslyšícími. Zřejmě se bojí, že komunikační bariéra bude obrovská. Témata si studenti vybírají stylem čím jednodušší tím lepší. Aby se k materiálům dostali jednoduše a nebyla pro ně práce tak náročná.

Občas dávám těžší témata a myslím si, že jsou to témata, co by studenti měli zvládnout. Jenže zjišťuji, že tomu tak není a nakonec témata musím stejně zjednodušit.

Studenti často přijdou se svým vlastním tématem a myslí si, že téma je dobré nebo přijdou s dotazníkem a já se jim snažím vysvětlit, že je kvůli porozumění českému jazyku pro neslyšícího těžký. Snažím se se studenty otázky v dotazníku pozměnit, aby to bylo jednodušší. Často vysvětluji, dotazník je dlouhý, to neslyšícího odradí. Nejlepší je sejít se s neslyšícím osobně a pokládat otázky ve znakovém jazyce. Může se stát, že neslyšící otázku pochopí

19

Myslíš si, že je důležité ve světě neslyšících žít, nebo v něm pracovat a lépe jej takto pochopit?

Je pravdou, že vysoká škola se snaží dávat studentům důležité informace, ale praxi a zkušenosti jim předat nemůže. Vím, že praxe je nejlepší a studentům dá mnohem víc.

Je rozdíl mezi studentem dálkového studia (dálkařem), který zná praxi, ale nezná přesné teoretické informace. Učí se to a spojuje si praxi s teorií. Oproti nim studenti denního studia praxi nemají a učí se teorii, která se jim s ničím nespojuje, ale studenti se to snaží pochopit a vžít se do toho. Až nastoupí do praxe, začnou se jim všechny naučené informace spojovat s praxí. Teorie je jen základ a praxe může vypadat jinak.

Stále studentům opakuji, každé dítě je jiné, každý rodič je jiný. Já si myslím, že dálkové studium s praxí je nejlepší.

Protože dálkaři si vybírají přesně obor, který potřebují k práci. A studenti denního studia si něco vyberou a pak se uvidí, co s oborem dál.

Máš nějakou životní filosofii nebo životní motto?

Filosofií a životních mott je hrozně moc. Snažím se řídit mottem „K jednomu určitému cíli vede několik cest“, před překážkou to člověk nesmí vzdát a musím si najít jinou cestu k cíli.

Někdo se řídí mottem „Žijeme jen jednou.“, ale já žiju tak, aby každý den za něco stál, protože rok má 365 dní.

SPORT

Skupina závodníků s ředitelkou Markétou Spilkovou

foto Martin Malý

co kdy kde

Slavnostní vyhlášení 3. března 2016 Top Hotel, Praha

Český paralympijský výbor pořádá každoročně vyhlášení Nejlepšího handicapovaného sportovce roku. Slavnostní akce se letos konala 3. března 2016 v Top Hotelu v Praze.

Nejlepším handicapovaným sportovcem se stala nedoslýchavá lyžařka Tereza Kmochová, která získala pět zlatých medailí ze zimní deaflympiády v ruském Chanty-Mansijsku a Magnitogorsku. Na druhém místě se umístil nedoslýchavý snowboardcrossař Tomáš Pazdera, který z deaflympiády přivezl rovněž zlatou medaili. Třetí místo získal vozíčkář David Drahonínský, závodník v lukostřelbě. Čtvrté místo vybojovala neslyšící lyžařka Veronika Grygarová, která se také zúčastnila ruské zimní deaflympiády.

Mezi nejlepších deset se dostali další handicapovaní sportovci, například sportovci s mentálním postižením.

naše lyžařka Tereza Kmochová

ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ foto Markéta Spilková

co kdy kde

Mistrovství České republiky v alpském lyžování 13.–15. března 2016 Kouty nad Desnou, Jeseníky, ČR

Závodů se zúčastnilo 22 závodníků se sluchovým postižením od těch nejmenších až po dospělé. První den se konal závod v obřím slalomu a druhý den v slalomu. Pořadatelem celého závodu byl I. Pražský sportovní klub neslyšících a ředitelkou závodu Markéta Spilková. Závodníci byli rozděleni do kategorií: přípravka, předžáci (10–12 let), mladší žákyně, starší žáci, ženy a muži. Výsledky jsou k vidění i na facebookových stránkách Českého svazu neslyšících sportovců.

FOTBAL NAPŘÍČ CELOU ČR co kdy kde

Fotbalová soutěž neslyšících 2016 19. března 2016 Česká republika

Letošní soutěž ve fotbale byla zahájena prvním kolem, kdy se utkali fotbalisté Brna a Vítkovic na Ostravsku. Fotbalisté Brna zvítězili poměrem 1:0. Tato fotbalová soutěž se dělí podle místa přihlášených týmů na dvě skupiny: českou a moravskou. Českou skupinu čítají týmy I. PSKN Praha, SKN Hradec Králové a BSKN České Budějovice. Moravu reprezentují týmy SKN Brno, SSK Vítkovice a SportNES Ostrava. V každé skupině hrají hráči dané „zemské“ skupiny mezi sebou.

Přehled odehraných zápasů: připravila Monika Ťuláková

20

3. KOLO 2. KOLO 1. KOLO

NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU 2015

SKN Brno – SSK Vítkovice 1:0 SKN Hradec Králové – I. PSKN Praha 8:1 SKN Hradec Králové – BSKN České Budějovice 12:0 SportNES Ostrava – SKN Brno 1:0 I. PSKN – BSKN České Budějovice 2:0 SSK Deaf Vítkovice – SportNES Ostrava 3:1

JEDEN DEN V ŽIVOTĚ NESLYŠÍCÍHO

Příběhy komunikačního šumu, aneb lidé, znakujte!

Lucie Sedláčková Půlpánová, neslyšící matka pěti dětí

MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ

V CUKRÁRNĚ

Na chvilku jsem se ocitla ve světě bez bariér: Jedu v tramvaji se třemi dětmi, pojednou se mne na něco ptá jistá cestující. Nerozumím jí; opět ta známá komunikační bariéra. Cestující rychle pochopila a začala na mne znakovat v mezinárodním znakovém systému. Ptala se mne klasicky na jízdenku a její koupi. Jak kultura neslyšících velí, tak se ptala i na to, odkud jsem, zda mám slyšící nebo neslyšící děti. Byla totiž „z oboru“ – tlumočnice, akorát z Německa.

No není to báječné?! Lidé, prosím, znakujte! :–)

Sedíme v cukrárně. Děti si vzájemně pochutnávají na svých vybraných kopečcích zmrzliny a sem tam se pošťuchují, dokonce se k nim přidává i můj nejmladší. Poočku pozoruji obsluhující, zda neprotestují, byť jen náznakem. Uff, jsou v pohodě, usmívají se. Nejstarší dítko mi začne ukazovat žákovskou. No, na známky moc nedám, tak se honem začnu vyptávat, o čem diktát byl a proč jí ve škole nešel. Jenže má dcera mne pojednou přestává vnímat. Vrtá mi hlavou, proč tomu tak je.

Aha, vidím, že Joly se pomalu otáčí nahoru a dívá se na "blbou" živou reklamu a spolu s ní se dívají i ostatní děti.

Tak a kde je téma, které načala? No jo, vzpomenu si, že mi bylo řečeno, že zvuky vyhrávají nad tichou komunikací. A že se my, neslyšící rodiče, se na ně nemáme zlobit, protože zvuky je prostě lákají. Tak příště do cukrárny bez televizní obrazovky!

P. S. Joly se přece jenom ovládla a dopověděla mi svůj zážitek s diktátem. V tu ránu jsem si uvědomila, že užití znakového jazyka nás zachránilo od toho, že jsme se nemuseli navzájem překřikovat přes vtíravé znělky reklam. Hurá, lidé, znakujte! ;–)

Komiks nakreslila a napsala Radka Stará

21

VÍTE, KDE VŠUDE MŮŽETE ČÍST UNII?

dv ou mě

sly šíc un ie ne Če ské XX síč ník 6, roč .

3-4 /2 01

ích

www.cun.cz www.issuu.com/casopisunie Facebook: Časopis UNIE Facebook: Česká unie neslyšících

Enjoy it