UNIE 11-12/2018

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú.

11–12/2018 • roč. XXII 45 Kč

str. 18

str. 28

Rozhovor s J. Dufkem: Český znakový jazyk je nejkrásnější

Vánoce ekologicky

str. 14

Mezinárodní den neslyšících ve znamení oslav

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, snad každý člověk chce vědět, proč je na světě. Ví, že se narodil z lásky muže a ženy, ale leckdy neví, jakou životní cestu si má zvolit. Člověk zkouší různé věci, než zjistí, co mu doopravdy přináší potěšení, či dokonce naplnění.

Pro někoho mohou být takovým naplněním úspěchy ve vrcholovém sportu, jiného naplňuje tvořivá činnost, dalšího zas pomoc druhým. Činnost těchto lidí vždy zaujme a inspiruje.

Na to myslela Pavlína Spilková, předsedkyně ASNEP, když navrhla, aby se na zářijové akci předávalo ocenění těm, kteří pro komunitu neslyšících vykonali mnoho užitečného a zvýšili tím její životní úroveň.

O ocenění těchto lidí, které se letos předávalo si můžete přečíst v reportáži Mileny Brožové.

Tvoření jako smysl života – to je téma krátkého rozhovoru Ivany Hay se zajímavým neslyšícím malířem, panem Melkou. Prostřednictvím rozhovoru malíř vzkazuje, že i přes nepříznivé podmínky okolo nás je možné vždy tvořit. Chce

to jen chtít, ostatní přijde samo.

Mezi námi jsou lidé, kteří mají cíle jako mít perfektní, doslova dokonalou postavu. Touha dosáhnout tohoto cíle může však vést až k mentální anorexii. Zkušenosti s touto psychosomatickou poruchou popisuje Kristina Pánková Kratochvílová ve svém Psychokoutku.

Vánoce se blíží a s nimi lavina dalších odpadků, které během svátků vyprodukujeme. Jak tomu zabránit? Přečtěte si náš Ekokoutek!

Přeji vám radostné nalézání smyslu ve vašich činnostech. Redakce Unie vám přeje krásnou atmosféru Vánoc a šťastný nový rok 2019!

Vaše

Lucie Sedláčková Půlpánová šéfredaktorka UNIE

Naše redakce vám přeje Veselé Vánoce a Šťastný nový rok!

2

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

OBSAH

Obsah 4

ČUN/ČMUN PRAHA

5

ČUN/ČMUN BRNO, LIBEREC

6

ČUN/ČMUN OSTRAVA

7

ČUN/ČMUN PRAHA, BRNO

8

Z DOMOVA

10

150 LET SPOLKOVÉ ČINNOSTI

Mohlo by vás zajímat…

12

XVIII. Světový kongres WFD

30

Mistrovství světa v šachu v Anglii

NESLYŠÍCÍCH 12

ZE SVĚTA

14

MEZINÁRODNÍ DEN

Můžete si nás předplatit

NESLYŠÍCÍCH

Roční tištěné předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI:

Kde nás v síti najdete…

ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK

WEB ISSUU www.cun.cz www.issuu.com/casopisunie

JE NEJHEZČÍ!

FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

18

22

DEN OKUPACE – 2. DÍL

• 11–12/2018, roč. XXII

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

24

UČITEL VÁCLAV PRINICH

26

PSYCHOLOGIE: PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY

28

EKO: VÁNOCE EKOLOGICKY

30

SPORT

31

KALENDÁRIUM

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová, Barbora Flusserová překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová figuranti: Eva Kastnerová, Dominik Mac Henzl externí spolupracovníci: Petr Pánek, Kristýna Kučerová • jazyková korektura: Lucie Štefková • redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně: Martin Jarůšek grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o.

Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 Vydáno za podpory:

Česká unie neslyšících

3

ČUN/ČMUN PRAHA

CESTOVATELSKÁ PŘEDNÁŠKA

PSYCHOREHABILITAČNÍ POBYT

O VÝCHODNÍ EVROPĚ

V JANSKÝCH LÁZNÍCH

TEXT:

Barbora Flusserová / FOTO: Kathy Kolísková

TEXT:

Irena Maňáková / FOTO: Monika Ťuláková

A

D

ne 18. října 2018 proběhla přednáška cestovatelky Adély Vaškové o cestování po východní Evropě. Adéla s dalšími čtyřmi neslyšícími spolucestovateli navštívila na Ukrajině uzavřenou zónu Černobylu, viděla retro automobily a ochutnala ukrajinskou polévku zvanou boršč. Po Ukrajině všichni navštívili Moldavsko a Rumunsko, kde absolvovali náročné turistické výšlapy a zdolali nejvyšší vrchol Monumentul Alpinistilor. V Rumunsku měli také možnost spatřit Drákulův hrad Bran a navštívit bahenní sopky v Berce. Vyčerpaní cestovatelé se po 14 dnech úspěšně vrátili do vlasti. Začátkem roku 2019 chystáme přednášku opět s Adélou, a to na téma „Život v USA“.

kce Českomoravské unie neslyšících Praha jsou u svých klientů oblíbené, a proto se další pobyt konal ve dnech 27.–30. září 2018 v Janských Lázních, v podhůří Krkonoš. Ubytování bylo zajištěno v hotelu Zlatá kotva na hlavní kolonádě.

První den pobytu se odehrál ve znamení gastrofestivalu. Široké nabídce jídel, nápojů a různých pochutin se velmi těžce odolávalo. Páteční den byl věnován Stezce korunami stromů, kterou všichni zúčastnění hladce zvládli. Sobotní procházka začala jízdou na nedaleké lanovce, pokračovala přes Černou horu a končila v Peci pod Sněžkou. Během pobytu byla možnost využít nedalekého bazénu a relaxační masáže se saunou.

TOULKY PRAHOU 1918–2018 TEXT:

Kamila Spěváková

Č

MUN Praha ve spoluprací s Plzeňskou unií neslyšících připravila na pátek 19. října 2018 celodenní sváteční akci pro pražské a plzeňské zájemce. Akce započala u Národního muzea na Václavském náměstí, kde si zájemci prohlédli monumentální stavbu muzea. Následovala procházka vybranými místy spojenými se vznikem Československa, např. palác Lucerna, kdysi Ústředí obilního úřadu, barokní palác Harrachů v Jindřišské ulici, kde ihned po 28. 10. 1918 vznikl Národní výbor československý aj.

4

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

Na Starých zámeckých schodech k Pražskému hradu byla věnována vzpomínka prvnímu československému prezidentovi T. G. Masarykovi. Na odpolední prohlídku Národního divadla a Nové scény se dostavilo 29 lidí, dvě tlumočnice do ČZJ a jeden průvodce. Prohlídka byla zahájena výkladem o historii ND, po návštěvě vnitřku ND jsme prohlídku zakončili návštěvou venkovní terasy ND, odkud je neobyčejný výhled na Pražský hrad, Petřínskou rozhlednu i Novou scénu.

ČUN/ČMUN BRNO | ČUN/ČMUN LIBEREC

MIŠÁK OPĚT JE TU! TEXT:

Irena Maňáková / FOTO: Iveta Melichar

Č

UN Brno pod vedením Ivety Melichar a Ireny Maňákové obnovilo činnost oblíbeného klubu Mišák. První akce se konala 18. října 2018 v nově upravených prostorách Unie. Dorazilo sedm dětí se svými maminkami. Pro děti bylo nachystáno kreativní tvoření na téma Podzim

a jeho listí. Druhá část akce byla zaměřená pohybově, dokonce došlo na soutěž, po níž nikoho neminula sladká odměna.

ZAHRADNÍ SLAVNOST TEXT:

Bc. Hana Hasoňová / FOTO: Ondřej Kači

D

ne 18. září 2018 se uskutečnil již třetí ročník Zahradní slavnosti, pravidelné podzimní akce konané k příležitosti Mezinárodního týdne neslyšících a Mezinárodního dne znakového jazyka. ČUN Liberec tuto akci zorganizovala ve spolupráci s Centrem pro zdravotně postižené Libereckého kraje a Tichým světem. Celá akce se povedla na jedničku. Každoroční fotokoutek a minikurz znakového jazyka příjemně vyplnil toto úterní podzimní odpoledne. Překvapilo nás až „tropické“ počasí a potěšila opět velká účast lidí nejen z Liberce, ale i ze vzdálenějšího okolí.

Novým prvkem v doprovodném programu, který zaujal všechny věkové kategorie účastníků, bylo vystoupení skupiny šermířů, v čele s vedoucím šermířem panem Václavem Havlem . Závěrem jsme si s chutí všichni opekli buřty.

Česká unie neslyšících

5

ČUN/ČMUN OSTRAVA

KURZ DEKUPÁŽE TEXT:

Marcela Hyklová /FOTO: Stanislava Bartáková

D

ecoupage nebo-li dekupáž je název metody, při které se zdobí nejrůznější předměty pomocí ubrousků. Touto technikou lze zdobit v podstatě cokoli. Základem je výběr vhodného ubrousku s vybranými motivy. Z ubrousku se nejdřív vystřihne motiv, pomocí speciálního lepidla se nalepí na vybraný předmět a po zaschnutí se přelakuje. Pokud je potřeba, lze mo-

tiv dotvořit akrylovými barvami.

Dne 13. října 2018 tuto metodu ukázala zájemcům kurzu lektorka Marcela Hyklová. Během tohoto kurzu se ubrousky lepily na dřevěnou krabici. Účastnice kurzu byly nadšené, další kurz dekupáže se tedy plánuje na leden 2019.

OSTŘE SLEDOVANÁ PRSA TEXT:

Marcela Hyklová / FOTO: Irena Přibylová

N

eslyšící členky ČUN Ostrava se dne 15. října 2018 zúčastnily akce Ostře sledovaná prsa.

Cílem kampaně Ostře sledovaná prsa zaměřené na všechny generace je upozornit veřejnost na

6

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

důležitost prevence v boji proti rakovině prsu.

Kampaň chce přivést neslyšící ženy k odpovědnosti za své zdraví.

ČUN/ČMUN PRAHA | ČUN/ČMUN BRNO

VÝTVARNÉ DÍLNIČKY V ČUN PRAHA TEXT A FOTO:

Ivana Hay Tetauerová

O

d září se nově jednou měsíčně konají výtvarné dílničky pro neslyšící dospělé zájemce. V září a v říjnu jsme tvořili technikou decoupage (ubrousková technika).

Zdobili jsme květináče nebo kuchyňská prkénka.

V listopadu se nás sešlo více, u velkého malířského plátna, na které jsme všichni společně malovali akrylovými barvami. Účastníci byli spokojeni a nadšeni, že si mohli vyzkoušet a naučit se opět něco nového. Sledujte náš facebook ČUN Praha nebo nástěnky, ze kterých se o nadcházejících dílničkách dozvíte. Přihlašovat se můžete na e-mailu: iva.hay@cun.cz

Movember Black Party TEXT:

S

Irena Maňáková / FOTO: Jaroslav Klein

obotnímu plesu dne 3. listopadu 2018 s názvem Movember Black Party předcházel přátelský hokejový zápas mezi reprezentací

České republiky a Finskem, který se konal na hokejovém stadionu Lužánky v Brně v odpoledních hodinách.

Večer v 19:00 to začalo v sálu Babylon na Kounicově ulici vřít. K účasti na plesu byl povinný dress code: černý outfit a škraboška, který všichni dodrželi.

Na programu večera bylo vystoupení neslyšících umělců a vyhlašování hokejových výsledků. Volná zábava byla doprovázena živou kapelou skupiny Frontmen a nezapomenutelná atmosféra plesu byla dovršena skvělou světelnou show.

Ples byl zaštítěn ČUN a organizován ČMUN p.s. Brno a především týmem Sorry, jsme hluchý.

Česká unie neslyšících

7

Z DOMOVA

Medvěd z Tamtamu TEXT A FOTO:

Lucie Křesťanová

C

entrum pro dětský sluch Tamtam představilo novou aplikaci Medvěd – Znakujte s Tamtamem. Obrázkový slovník umožní neslyšícím i slyšícím dětem naučit se jednoduchou a zábavnou formou základní znaky českého znakového jazyka. Slavnostní křest se konal 26. září 2018 v obřadní síni radnice MČ Prahy 13.

V aplikaci jsou k dispozici herní prostředí „Školka“, „Kuchyň“ a „Doprava“, ve kterých děti hledají různé předměty. Po nalezení předmětu

se objeví jeho obrázek a video se znakem pro předmět. Aplikace je určena pro tablety s operačním systémem Android i iOS. Ke stažení zdarma na Google Play a App Store.

Symbol pro neslyšící TEXT:

Kateřina Pešková / ILUSTRACE: DeafFriendly

T

aké nemáte rádi značku přeškrtnutého ucha pro neslyšící? My v Deaf Friendly si také myslíme, že se ke svému účelu příliš nehodí a že jako logo by byl vhodnější motiv znakujících rukou.

Zatím žádná taková jednotná značka neexistuje, proto jsme vytvořili univerzální označení, které poskytujeme volně ke stažení. Podívejte

se a napište nám na e-mail, co si o tom myslíte: budu@deaffriendly.cz Logo volně ke stažení v křivkách zde: https://onedrive.live.com/?authkey=%21ALr7wIuzzNqXhMk&cid=76D79F07C4E076A7&id= 76D79F07C4E076A7%212988&parId=76D79F07C4E076A7%212987&o=OneUp Editovatelý text

Deaf Friendly aplikace TEXT:

Kateřina Pešková / ILUSTRACE: DeafFriendly

P

ro neslyšící, kteří mají problémy s porozuměním čtenému textu a preferují videa ve znakovém jazyce, natáčíme v Deaf Friendly videopřeklady na webové stránky.

8

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

Přidání videí na web je často problematické.

Umístit videa přímo vedle českých textů vyžaduje totiž upravit celé stránky a zasahovat tak do jejich kódu, a to není možné. Vyrobili jsme proto speciální rozšíření do prohlížeče, které si můžete nainstalovat do počítače. Po jeho nainstalování videa uvidíte!

Instalace je snadná a ZDARMA. KeEditovatelý stažení zde https://chrome.google.com/webstore/detext tail/deaf-friendly/nkdddgjkkjdidpbljjemngcmbnagmacm?hl=cs Poté se podívejte do seznamu, jaké webové stránky jsme pro vás již přeložili (viz obr).

Z DOMOVA

Videa v ČZJ o sociálních službách TEXT:

Martina Macurová

C

entrum pro komunitní práci pro střední Čechy (CPKP) se věnuje mimo jiné upozorňování na komunikační bariéry různých skupin občanů. Snaží se, aby všichni občané měli přístupné informace tam, kde žijí, a mohli se zapojit do aktivit v místní komunitě, vyjádřit se k dění v obci, či hledat pomoc skrze různé sociální služby.

Protože u nás v CPKP víme, že pro neslyšící, kteří komunikují ve znakovém jazyce, může být čtení textů někdy obtížné, připravili jsme videa v ČZJ o sociálních službách.

Ve videích jsou nejrůznější situace, které lidé řeší v souvislosti se sociální službou. Neslyšící se na ně mohou podívat, aby věděli, kam se obrátit. Videa jsou ke zhlédnutí na Vimeo stránkách CPKP, nebo přímo na webu MSPV – po nainstalování Deaf Friendly rozšíření.

Projekt DeafTravel se představil veřejnosti TEXT:

N

Lenka Hejlová / FOTO: Jaroslav Klein

eslyšící tým projektu DeafTravel (DT) se 2. října 2018 v prostorách Autoklubu ČR oficiálně představil širší veřejnosti a zároveň tím oslavil své působení. Tým svoji činnost zahájil v květnu 2018, kdy na českou startupovou scénu vešel se svým projektem proti komunikačním bariérám při cestování neslyšících.

Tato snaha byla v září 2018 oceněna 1. místem v kategorii Nejlepší sociální startup (Best Social Impact Startup) v rámci národního kola CESA (Central European Startup Awards), kam bylo nominováno až tři sta startupů.

Večírek zahájil úvodním slovem Jan Wirth, ředitel projektu, poté se představili ostatní členové týmu DT, kteří si společně s hosty připili

na úspěšné fungování projektu.

Pro pozvané byl připraven pestrý program včetně bohatého pohoštění, který zahrnoval vyhlášení nejlepšího reportážního videa v rámci soutěže DT (vítězná Marie Pangrácová), vystoupení neslyšících cestovatelů s promítáním fotografií a zábavný kvíz, který otestoval zeměpisné znalosti přítomných.

Česká unie neslyšících

9

POHLED DO HISTORIE

150 let spolkové činnosti TEXT:

Petr Pánek / FOTO: archiv Petra Pánka

Když na jaře roku 1868 zakládal neslyšící učitel Václav Josef Wilczek náš první spolek neslyšících, byla to pro české neslyšící přelomová událost, avšak žádná novinka. O založení spolku neslyšících v Praze se uvažovalo už o 20 let dříve.

W

ilczekův starší kolega z Pražského ústavu pro hluchoněmé, náš první neslyšící učitel Hubert Kauzner (1816–1856), se přes svoje pracovní povinnosti ve škole a na internátu věnoval především následné péči o dospělé neslyšící, kteří školu dávno opustili. Jeho záměr, spojení neslyšících do spolku pro hluchoněmé, byl ale uskutečněn až 12 let po jeho předčasné smrti.

Náš první spolek neslyšících – Podpůrný spolek hluchoněmých sv. Františka Saleského v Praze – byl založen 22. května 1868. Letos jsme si na různých akcích, které pořádal Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, z.s., připomněli 150 let od této významné události. Historie tohoto Podpůrného spolku hluchoněmých je podrobně popsána v Průvodci od Jaroslava Hrubého (1999, s. 206–211), proto se teď podíváme spíše na další zajímavé milníky po roce 1868: 22. 5. 1868 – Založen Podpůrný spolek hluchoněmých, jeho prvním předsedou byl skoro 30 let Václav Wilczek 27.–29. 9. 1918 – Velké oslavy 50 let Podpůrného spolku hluchoněmých s mezinárodní účastí, spolek začal vydávat časopis Obzor hluchoněmých (spolu se Zemským spolkem pro péči o hluchoněmé, v němž byli především slyšící učitelé neslyšících) 13.–16. 8. 1921 – Podpůrný spolek spolu s dalšími spolky neslyšících, které vznikaly po roce 1900, pořádá v Praze na Slovanském ostrově První sjezd československých hluchoněmých. Předsedou sjezdu byl předseda Podpůr-

10

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

ného spolku Jaroslav Čáp. Zúčastnilo se jej přes 600 neslyšících z celého Československa.

Na tomto sjezdu byl ustaven přípravný výbor pro vytvoření plánovaného Československého svazu spolků hluchoněmých.

4.–9. 7. 1928 – Podpůrný spolek uspořádal velmi úspěšný Mezinárodní sjezd hluchoněmých 1940 – Během tohoto válečného roku pokračovala snaha o sjednocení českých spolků neslyšících, především těch z Prahy. Pro začátek je vytvořen Ústřední spolek neslyšících v Čechách a na Moravě, jenž měl mít odbory tvořené dosavadními spolky v Praze (podpůrný, sportovní, turistický a tenisový). Praktickému uvedení do života však bránilo mnoho věcí, především válka, finance i neschopnost domluvit se mezi sebou.

1942–1945 – Spolková činnost Podpůrného spolku během heydrichiády a po ní prakticky neexistuje, fungování je omezeno na občasná setkání v restauraci U tří Bojovníků ve Vyšehradské ulici a z akcí jen na občasné nedělní vycházky 16. 12. 1945 – Založen Spolek pražských neslyšících, v němž se scházeli především mladší neslyšící. Prvním předsedou byl zvolen Karel Tomáš Sever (manžel Mobi Urbanové) 20. 1. 1946 – Založen Československý ústřední svaz neslyšících (předchůdce dnešního ASNEP). Předsedou je Jiří Bubla (nevlastní otec Mobi Urbanové). Zakládajícím členem byl i Podpůrný spolek hluchoněmých.

POHLED DO HISTORIE

neslyšících duben 1948 – Posledním předsedou Podpůrného spolku byl na valné hromadě zvolen nedoslýchavý tlumočník Josef Zeman 11. 8. 1949 – Založena Ústřední jednota invalidů 20. 11. 1949 – Likvidační valná hromada spolku. Po Únoru 1948 musely spolky sdružující lidi se zdravotním postižením formálně skončit, odevzdat svůj spolkový majetek a jejich členové vstoupit do Ústřední jednoty invalidů. Do Ústřední jednoty invalidů tak „vstoupilo“ asi 40 spolků neslyšících, které v té době v Čechách a na Moravě existovaly.

7. 6. 1952 – Komunisté zakládají ještě větší organizaci – Svaz československých invalidů, kam je převedena i Ústřední jednota invalidů včetně majetku bývalého Podpůrného spolku.

5. 6. 1965 – Založena Celopražská základní organizace neslyšících. Pražští neslyšící byli po roce 1952 rozděleni do několika základních organizací Svazu invalidů v jednotlivých praž-

ských obvodech. Teprve v roce 1965 dosáhli u Svazu invalidů částečné autonomie a podařilo se jim sjednotit se.

29. 6. 1968 – Tato organizace pod Svazem invalidů připravila velkolepé oslavy 100. výročí založení původního Podpůrného spolku hluchoněmých. Společenský ples v Obecním domě tehdy navštívilo 2 tisíce neslyšících z celého Československa i ze zahraničí.

1969 – Předsedou této Celopražské základní organizace neslyšících se stal Josef Zeman, bývalý předseda Podpůrného spolku hluchoněmých.

1975 – Celopražská základní organizace neslyšících získala klubovnu na Janáčkově nábřeží na Smíchově.

1990 – V souvislosti se společenskými změnami po Listopadu 1989 je Celopražská základní organizace neslyšících přejmenována na Pražský spolek neslyšících. Předsedou byl zvolen Václav Ptáček.

1995 – Předsedou Pražského spolku neslyšících je zvolen Pavel Šturm (je jím dosud).

1996 – Spolek se stěhuje do Radlic do ulice Na Neklance.

2000 – Spolek se stěhuje do Modřan do Darwinovy ulice, kde sídlí dodnes.

Širší výbor I. Sjezdu hluchoněmých v Praze 1921

Česká unie neslyšících

11

ZE SVĚTA

9. ročník mezinárodního uměleckého festivalu Clin d‘Oeil TEXT:

Ivana Hay Tetauerová

Kdy: 4.–7. července 2019 Kde: Francie, Reims (Remeš)

S

družení CinéSourds již od roku 2003 organizuje pravidelně každým druhým rokem festival Clin d‘Oeil, jehož posláním je objevování znakového jazyka v celé jeho rozmanitosti v oblasti kultury a uměleckých forem. Na tomto mezinárodním uměleckém festivalu neslyšících je možné zhlédnout divadelní i pouliční představe-

ní, soutěžní filmy, hudební koncerty a koncerty ve znakovém jazyce. V blízké festivalové vesničce jsou vystavena díla výtvarníků a stánky organizací. Souběžně jsou zde pořádány i sekce věnované dětem a mládeži – výukové a umělecké workshopy určené dětem a mládeži ve věku 6 až 17 let. Festival v příštím roce očekává návštěvnost zhruba 8 100 účastníků. Více se o festivalu můžete dočíst na webových stránkách www.clin-doeil.eu.

XVIII. Světový kongres WFD Kdy: 23.–27. července 2019 Kde: Francie, Paříž – kongresové centrum Téma: Právo na znakový jazyk pro všechny

S

větová federace neslyšících je organizací sdružující neslyšící ze 134 zemí. Jejím posláním je prosazovat lidská práva neslyšících lidí a plný, kvalitní a rovnoprávný přístup ke všem oblastem života. Oficiálními jazyky WFD kongresu budou mezinárodní znakový systém, francouzský znakový jazyk, angličtina a francouzština.

Colin Allen, prezident WFD, očekává účast až 3 000 delegátů, kteří se zúčastní světového kongresu v Paříži. Kongres WFD poskytuje platformu k poznání celosvětové rozmanitosti neslyšící komunity, včetně dětí, mládeže, seniorů, žen, neslyšících s přidruženým postižením, osob hluchoslepých, homosexuálů, bisexuálů,

12

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

transsexuálních komunit, CODA, rodičů neslyšících dětí, odborníků pracujících s lidmi, kteří mají kontakt s komunitou neslyšících apod.

Více informací o ceně vstupného na kongres, jeho programu a přednášejících najdete na www.wfdcongress2019.org.

ZE SVĚTA

Malíř bez hranic TEXT:

Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Michael Trousil

V České unii neslyšících Praha se ve dnech 20.–27. září 2018 konala výstava obrazů neslyšícího malíře Romana Melky, původem Čecha nyní žijícího v Německu. Hlavním motivem jeho obrazů jsou intimní portréty a akty malované technikou akryl nebo olej na plátně.

Povězte nám něco o své životní cestě.

Narodil jsem se v roce 1947 v Praze, základní školu jsem vychodil ve škole pro neslyšící na Smíchově. Již v průběhu dětství jsem věděl, že mě baví malování. V něm jsem chtěl pokračovat na střední škole uměleckoprůmyslové, v čemž mě podporoval i můj dědeček. Na školu mě nevzali; bylo to pravděpodobně kvůli tomu, že jsem neslyšící a že komunikuji primárně ve znakovém jazyce. Vyučil jsem se tedy zámečníkem.

Později jsem pracoval jako automechanik a poté jako svářeč. Moje manželka, která je také neslyšící, chodila do školy v Radlicích. V roce 1972 se nám narodila dcera. V roce 1978, tedy deset let po okupaci, jsme se rozhodli, že emigrujeme do Německa.

Začátek nebyl jednoduchý, ale po roce se vše prolomilo, když jsem se setkal s mecenášem, páterem jménem Amandus Hasselbach, díky němuž jsem se dostal tam, kde jsem teď.

Díky spolupráci s knězem a sociální pracovnicí v biskupství, paní Christinou Kupczak, jsem začal tvořit i grafiku a kresby s náboženskou tematikou, které si u mě objednával. Současně jsem pokračoval ve své práci svářeče.

Jak jste se dostal k malbě aktů, které byly k vidění na výstavě v ČUN Praha?

V roce 1990 jsem využil nabízené možnosti navštěvování uměleckého kurzu kresby aktů na soukromé škole pod vedením grafičky Hetty

Krist, které jsem v roce 1996 úspěšně dokončil.

Chodila tam se mnou studentka, která měla zájem naučit se německý znakový jazyk a snažila se mi vše přeložit. Díky tomu jsem se mohl začlenit mezi ostatní umělce. Akty jsme malovali nejvíce pastelem a uhlem. V téže době jsem se také seznámil s akvarelovou technikou, kterou mne naučil grafik Rolf Bottcher. Jinak moje tvorba obsahuje kromě aktů i zátiší, karikatury a malování na hedvábí. Mám i zkušenosti s navrhováním divadelních kulis, ilustrováním, malováním náboženských motivů na různé podklady apod.

Kde všude jste ještě vystavoval?

Výstavy jsem měl ve Frankfurtu, Stuttgartu, Hamburku, Berlíně, Drážďanech, Mnichově, v Praze…

Jste členem nějaké skupiny neslyšících umělců v Německu?

V Německu se neslyšící umělci setkávají jednou za čtyři roky při příležitosti Německých kulturních dní neslyšících (Deutsche Kulturtage der Gehörlosen), jejichž místo konání se vždy mění a na nichž jsem právě také vystavoval, ačkoli členem nejsem. Po smrti pátera Amanda se s německými neslyšícími umělci již moc nesdružuji. Není to jako dříve. Za tuto životní šanci jsem však moc vděčný a jsem moc rád, že se mi podařilo dělat to, co mne baví.

Česká unie neslyšících

13

REPORTÁŽ

Sandra a Tamara ve hře O dvou sourozencích

Mezinárodní den Ne Pavlína S. s pamětnicí Věrou M.

Právnička Jana H.

14

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

TEXT:

Milena Brožová a Pavlína Spilková, prezidentka ASNEP

FOTO:

Věra Beranová a archiv oceněných

Na sobotu 22. září 2018 připravili organizátoři pod vedením Pavlíny Spilkové, prezidentky ASNEPu, Mezinárodní den neslyšících (MDN). Konal se na místě netradičním, přesto úzce spjatým s historií komunity neslyšících – v horních zahradách škol pro neslyšící v Holečkově ulici na Smíchově. Novinkou tohoto ročníku bylo udělování cen vybraným osobnostem jako poděkování za celoživotní přínos lidem se ztrátou sluchu.

REPORTÁŽ

O

podál hlavního pódia byly připraveny stánky pro prezentaci výrobků od lidí, kteří neslyší. Návštěvníci mohli obdivovat nápady různých organizací týkající se nových aplikací nebo jejich výrobky, jako byly obrazy, košíky, svíčky apod. Ženy si kromě toho mohly okusit samovyšetření prsou od proškolené neslyšící Veroniky Rafflerové.

Návštěvníci festivalu měli možnost probrat svá práva s neslyšící právničkou z Kanceláře Veřejného ochránce práv, doktorandkou Janou Havlovou, nebo mohli sledovat průběh tisku na 3D tiskárně nastavené programátorem Ladislavem Beranem.

Pamětník Jiří D. a Pavlína S.

Kadeřnice Martina T. v akci

slyšících K dispozici byly i kadeřnické služby nedoslýchavé kadeřnice. Festival měl opravdu pestrý program a čas tak všem rychle plynul. Celým programem z pódia provázeli neslyšící moderátoři Radka Blaszcyková a Josef Valdman.

Závěrečnou zábavnou část programu obstarala vědomostní soutěž nazvaná „Zázraky neslyšících“, prověřující znalosti napříč generacemi. Uměleckou vložku obstaraly Sandra Bovkunová a Tamara Zúdorová a uskupení Hands Dance. Hudební doprovod zajistili Pavel Syrový a Radek Šlangal.

Hlavním bodem programu však bylo poděkování lidem, kteří pro komunitu neslyšících vykonali velký kus práce. Vzhledem k tomu, že dnešní doba mi přijde skoupá na poděkování, přišel mi nápad prezidentky ASNEPu jako skvělý počin. Sama Pavlína mi řekla: Moderátoři Radka a Josef

„Už delší dobu ve mně klíčil pocit, že bychom měli poděkovat lidem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o to, abychom se my, lidé se ztrátou sluchu, měli lépe. Když se ohlédnu zpětně do historie, tak si záslužná vyznamenání nijak nevybavuji. Tuto myšlenku jsem sdělila na setkání rady ASNEPu. Všem se nápad zalíbil, a tak začaly přípravy. Vytvořila se komise, kterou tvořili lidé z různých koutů České republiky a různého věku, vzdělání, jak slyšící, tak i neslyšící a nedoslýchaví lidé s dobrým přehledem o naší společnosti.“

Česká unie neslyšících

15

REPORTÁŽ

Stánky s rozmanitou nabídkou

Porota vybírala z tipů, které veřejnost mohla zasílat na e-mail prezidentky ASNEPu do konce července letošního roku. Aby bylo rozhodování snazší, byly navrženy čtyři kategorie: tlumočení, funkcionáři, umění a speciální pro ty, kteří nespadali do předchozích tří oblastí.

Dle sdělení prezidentky dorazilo hodně tipů a nakonec byly ceny uděleny takto: • V kategorii tlumočení získala cenu Naďa Hynková Dingová.

• Cena pro funkcionáře putovala do Olomouce Otovi Panskému.

• Za přínos umění převzala ocenění Zlatuše Kurcová.

• Poslední, speciální cena byla předána profesorce Aleně Macurové.

Všichni čtyři si odnesli krásnou sošku ve tvaru rukou, kterou vyrobil neslyšící umělec Jan Žampach podle návrhu neslyšící výtvarnice Ivany Hay. Pavlína by touto cestou ráda poděkovala panu Žampachovi za krásná díla a dodala, že ji těší, že se podařilo domluvit spolupráci

Zlatuše Kurcová, rodačka z Prahy. Všestranná, talentovaná umělkyně, členka souboru Pantomima S. I. Vedle pantomimy působí jako pedagog a dříve se podílela na tvorbě slovníku českého znakového jazyka. V současné době moderuje Televizní klub neslyšících.

16

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

Prof. PhDr. Alena Macurová, CSc., rodačka z Klatov. Díky paní profesorce se od roku 1993 začal v České republice odborně zkoumat český znakový jazyk. Roku 1998 se otevřel na FF UK obor Čeština v komunikaci neslyšících, který má mít letos dvacáté výročí svého vzniku. Jako jedna z prvních se zasloužila o to, aby český znakový jazyk začali i samotní neslyšící vnímat jako plnohodnotný jazyk.

Deskohraní

na soškách pro příští ročníky. Tímto však celá akce neskončila. Vzhledem k to­mu, že tipů od neslyšících přišlo opravdu hodně, rozhodla se rada ASNEPu udělit krásné sošky jako poděkování ještě dalším lidem – pamětníkům, kteří se zasloužili o vzestup komunity neslyšících: 1. Stanislav Kleisner – za podporu v oblasti pantomimy nejen v ČR, ale i ve světě. Oceněn byl i jeho přínos v pedagogice neslyšících.

2. Ladislav Spilka – za podporu v oblasti pantomimy. Pan Spilka působil svého času jako pedagog ve školách pro nedoslýchavé děti, mimo jiné pořádal zimní rekreace a tábory pro neslyšící.

3. Jiří Dvořák – za aktivitu a pořádání zimních rekreací a táborů pro neslyšící. Byl mezi prvními lidmi v Pražském sportovním klubu neslyšících, který bojoval za práva mládeže v oblasti fotbalu a sportu.

4. Václav Ptáček – za boj o legislativní změny, propagování a výuku českého znakového jazyka. Pan Ptáček taktéž učil neslyšící, jak vyučovat český znakový jazyk.

REPORTÁŽ

5. Věra Macháčková – za kreativitu v umění a podporu neslyšící mládeže v oblasti umění.

6. Emilie Mrzílková – za dlouholeté tlumočnické služby a podporu komunity neslyšících.

7. Jaroslav Paur – za podporu změn v legislativě ve prospěch neslyšících spoluobčanů a taktéž za podporu komunity neslyšících vůbec.

8. Svatopluk Žamboch – za podporu komunity neslyšících a prosazování legislativních změn v jejich prospěch.

9. Olga Masníková – spolu s manželem za podporu komunity neslyšících. Paní byla oceněna jako tlumočnice a její manžel jako výtvarník (animátor) a kameraman.

10. Vojtěch Volejník – za podporu komunity neslyšících jako dlouholetý prezident Českého svazu neslyšících sportovců.

11. Věra Strnadová – za velkou podporu v oblasti titulků. Díky paní Strnadové došlo k velkému pokroku v oblasti titulkování, a to jak po legislativní, tak i po kvalitativní stránce.

Oceněny byly i její zásluhy za velkou podporu v oblasti neslyšících – byla prezidentkou ASNEPu.

Vítězka Zlatuše K. s bratrem Václavem P.

Při předávání cen bylo vidět, že jsou lidé dojatí. Pavlíny jsem se ještě zeptala, proč se špatně chápaný název MDN změnil na Mezinárodní den znakového jazyka? „Jde o nový významný svátek komunity Neslyšících lidí nejen ve světě. Dosud se slavil Mezinárodní den Neslyšících v rámci Mezinárodního týdne neslyšících (MTN), který vyhlásila Světová federace neslyšících již roku 1958. Nicméně loni Organizace spojených národů (OSN) zavedla oficiální významný den 23. září jako Mezinárodní den znakových jazyků

Mgr. Naďa Hynková Dingová, Ph.D., rodačka z Karlových Va­rů. Jako tlumočnice českého znakového jazyka působí již dvacet let. V současné době působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a za­štiťuje kulturní akce pro Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Členka JTP, ASKOT, ČKTZJ a Komory soudních tlumočníků v České republice.

(MDZJ). Název Mezinárodní den Neslyšících naznačoval, že jde o akci pro uzavřenou skupinu neslyšících. Mezi námi však žijí lidé nedoslýchaví, ohluchlí a další uživatelé znakového jazyka.

To mohou být studenti či zájemci o znakový jazyk. Proto Mezinárodní den znakového jazyka je výstižnější a k širšímu světu i „otevřenější“.

Vítaný bude každý, komu se znakový jazyk líbí, popř. kdo znakový jazyk používá. Slyšící zájemce byl vždy vítaný, ale dostal především informace. Předchozí akce byly cíleně vedeny jako osvětové. Propagovala se naše kultura, jazyk a komunita. To je ale v naprostém pořádku. Jen jsem to chtěla letos uchopit jinak – jako oslavu našeho svátku.“ Závěrem Pavlína Spilková dodala: „Chci poděkovat panu řediteli Chmelířovi za to, že ke konání festivalu poskytl pozemky školy. Dále všem lidem, kteří se podíleli na přípravě a uskutečnění oslav. Děkuji těm, co připravovali program, dobrovolníkům, vystupujícím, tlumočníkům i těm, co prodávali ve stáncích. Opravdu jim moc děkuji.“

Mgr. Ota Panský, rodák z Jihlavy. Byl prvním neslyšícím prezidentem ASNEPu. Působil v několika organizacích, v současné době je prezidentem Českého svazu neslyšících sportovců a předseda Českomoravské jednoty neslyšících.

Česká unie neslyšících

17

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI

Současní manželé Dufkovi

Český znakový jazyk je nejhezčí!

TEXT:

Lucie Sedláčková Půlpánová / FOTO: Lucie Sedláčková Půlpánová a archiv JD

Zálibou Josefa Dufka byly a jsou motorky. Josef Dufek je především hrdý na to, že je neslyšící, a nikdy se nebál probojovávat se světem. A to mu dodnes zůstalo…

Jaký je jmenný znak pro Vaše jméno? (pan Dufek ukazuje) Vznikl dle čísla, které jsem jako malý dostal na skříň v šatně školy na Smíchově – bylo na ní číslo čtyři.

A odkud pocházíte?

Z Košťálova u Semil. Narodil jsem se přímo doma (vzpomíná na maminku). Moje maminka to neměla lehké. Chtěla více dětí, neboť dvě děti přede mnou zemřely, jedno v 11 letech a dru-

18

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

hé bylo mrtvé již při narození. Konečně v roce 1938 jsem se narodil já. Víte, jak se ukazují Semily (pan Dufek znakuje)? Vím, že to vypadá jako znak pro ZADEK, ale podoba znaku vychází z tvaru housky, které se tady kdysi pekly a byly velice populární. Nyní se SEMILY znakují jako PAROHY, neboť paroží je ve znaku města Semily. Tento znak navrhl kdysi zdejší tlumočník. Ale u nás, u starší generace, spíše vyhrává artikulace původního znaku HOUSKA ve významu SEMILY.

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI

Chodil jste tedy do školy v Liberci?

Ne, to bylo takto: Můj táta kdysi zajel podívat se do Hořovic u Hradce Králové, ale zdálo se mu to tam moc malé a nepraktické, takže ještě zajel se podívat do Prahy na Smíchov do Holečkovy ulice. Viděl, že tamější škola je velká a krásná a rozhodl, že všichni se přestěhujeme do Prahy. Stalo se tak roku 1942.

Jsem moc rád, že jsem tam vyrůstal, všude se znakovalo. Jeptišky byly moc milé, učily nás trpělivě, i když jejich znakování bylo velice jednoduché. Přesto se mi jako malému často zastesklo po domově.

Ze Smíchova jsem ve věku 11 let přestoupil do Radlic, kde jsem dokončil základní školu. V 15 až 17 letech jsem navštěvoval na učilišti obor Chirurgická mechanika, a to rovnou na třech místech. Obecné předměty jako český jazyk apod. se učily ve škole na Smíchově, odborné předměty se vyučovaly na Vyšehradě a praxi jsme vykonávali rovnou ve firmě Chirana v Praze-Libni, kde se vyráběly chirurgické nástroje.

V ěnovali se Vám?

Měli mě rádi, to jsem cítil, žel vládla u nás chudoba, takže rodiče to měli těžší. Musel jsem si brzy hledat přivýdělek k práci, protože rodiče mi na nic nepřispívali, jak byli chudí.

Díky tomu, že jsem nebydlel na internátě, začal jsem chodit i mezi slyšící a shánět brigády.

Myslím si, že to se mi vyplatilo – nebát se komunikovat se slyšícími a prosazovat si své.

Jak to bylo dál po učňovských studiích?

Když jsem ve věku 18 let udělal zkoušky, naC o dělali Vaši rodiče? stoupil jsem do jedné továrny, kde mi se příliš

Můj táta byl v Košťálově mistrem v obrovské tonelíbilo. Záhy jsem dal výpověď a nastoupil várně zaměřené na tkalcovství a maminka mu jsem do firmy MEOPTA v Záběhlicích, kde jsem vypomáhala. Po přestěhování do Prahy se ropůsobil jako soustružník. Bohužel se mi tam dinné a finanční poměry trochu zhoršily. Tatínek také nelíbilo. Nakonec jsem se dostal do vývšak na Žižkově koupil obchod s mléčnými prozkumného ústavu TELEKOM díky rodičům, kteří dukty, což nám pomohlo. Bohužel však poté přitam také pracovali. V TELECOMu jsem zůstal až šli komunisti a sebrali mu majetek, takže doma do doby, kdy jsem se rozhodl emigrovat do Švýto bylo opět špatné. carska.

Tatínek poté nastoupil do továrny firmy TESLA jako seřizovač, kde maminka pracovala jako Máte nějaké koníčky?

pomocná dělnice. Později Miloval jsem odjakživa motatínek dostal tuberkulózu torky. (Mluví hrdě) Ve svých a zemřel. Maminka odešla 19 letech jsem si z vlastve věku 70 let na špatně ních peněz koupil svou zhojený žlučník, v té době první motorku, se kterou jsem byl s manželkou v emijsem pořád jezdil na závody, graci ve Švýcarsku. Mrzí a to pod záštitou organizamě, že jsem se jejího pohřbu ce SVAZARM. V jejím čele nemohl zúčastnit – tehdejší byli tenkrát Dědič, Buberrežim v ČSR mi to zakázal. le a Macháček (Svaz pro Josef se svými rodiči

Česká unie neslyšících

19

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI

spolupráci s armádou, od roku 1951 Svazarm neslyšících, kam byl začleněn Automotoklub neslyšících, pozn. redakce). Závodil jsem také mezi slyšícími, kde mě čekaly při závodech obtížnější úkoly, a přesto jsem pořád vyhrával. Po dosažení potřebných bodů jsem dostal průkazku s licencí řídit opravdovou sportovní motorku. Musím poděkovat svému učiteli, panu Dědičovi, který mě pilně učil.

sef. Mysleli jsme si automaticky, že se nám narodí neslyšící syn, dokonce i lékaři to tvrdili, ale nám to bylo jedno. Těšili jsme se na dítě i tak. Po narození byl synovi proveden sluchový test, který zjistil, že je slyšící, z čehož jsem měl obavy. Přesto jsem na syna znakoval a manželka na něj mluvila. Dnes by se tomu říkalo bilingvální výchova.  Za mlada s Jaruškou

A s manželkou jste se seznámil jak?

(Dívají se na sebe a smějí se.) Když mně bylo 20 let a jí 17, tak na mě věrně čekávala před továrnou, kde jsem pracoval. Rád jsem ji vozil na motorce. Svatba přišla po pěti letech vztahu, tehdy jsme se vzali na Staroměstské radnici.

Tlumočník nebyl k dispozici, ale zachránil nás nedoslýchavý pan Vohryzka starší. Za dva roky, v roce 1966, se nám narodil náš jediný syn Jo-

Jak to bylo s emigrací do

Švýcarska v období socialismu u nás?

Emigrovali jsme vlastně…spontánně (oba se smějí). V roce 1969 jsme jeli na tři dny do Švýcarska navštívit neslyšící Švýcary žijící v Curychu, kteří měli syna ve věku 14 let. V zemi se nám tak zalíbilo, že jsme se nechtěli vrátit domů. Naši švýcarští známí nám pomohli vyřídit potřebné kroky k novému životu v nové zemi.

Jejich syn nás tehdy doprovodil na úřady, kde jsme zažádali o azyl.

Bylo docela těžké začít od nuly, zvlášť s malým synkem. Naštěstí ve Švýcarsku existovala organizace pro neslyšící – něco podobného jako Česká unie neslyšících. Velmi nám pomohli, například nás učili základy německého jazyka. Bydleli jsme různě v nájmech, až jsme se nakonec usadili v centru Curychu.

Jak to zvládal Váš Josífek?

Jako malé dítě měl tu výhodu, že vše se učil rychle. Ve školce nesměl mluvit česky a sousedé kolem nás na něj pořád mluvili německy.

Němčinu si tedy osvojil velmi brzo a i na nové podmínky si rychle zvykl.

Se svou rodinou na dovolené v Holandsku

20

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

C o práce v cizojazyčné zemi?

Představ si, že to bylo celkem snadné. Díky zmíněné organizaci pro neslyšící v Curychu jsem již po měsíci nastoupil jako pomocný dělník ve strojírenství. Za tři roky jsem si v novinách všiml inzerátu poptávajícího opraváře na chirurgické nářadí od pobočky firmy Chirana. Hned jsem tam šel, s sebou jsem vzal starou výplatní pás-

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI

ku a učňovský list a vše jim ukázal. Divili se mé odvaze, ale vzali mě pod podmínkou, že budu pod dozorem mistra. Souhlasil jsem a po Vánocích jsem nastoupil. Mistr brzy zjistil, že si vedu bravurně a od dozoru upustil. Pobočka Chirany ve Švýcarsku byla malinká; já tam byl jediný, kdo jejich nářadí opravoval, takže bylo stále co dělat. Pracoval jsem až do svých 65 let. Podotýkám, že výplata byla velmi pěkná. Mé ženě se život ve Švýcarsku velmi líbil, vyhovoval jí způsob života tamějších obyvatel. Mně se tam také líbilo, ale byl jsem to já, komu se více stýskalo po rodině a přátelích.

ikonické. Nebyly tak často spelované jako jiné znakové jazyky. Byl jsem velice hrdý na náš český znakový jazyk!

Úžasné. Pak jste se vrátili…

Ano, ale postupně. Po revoluci v ČR jsme roku 1990 poprvé přijeli se podívat do naší vlasti. Začali jsme ji pravidelně navštěvovat, autem dvakrát do roka a to po celých pět let. Roku 1997 jsme koupili nový dům pro přechodné bydlení v Turnově, v Hrubých skalách. Jezdili jsme tam především na dovolenou, na měsíc, dva. Pak jak jsem ve Švýcarsku odešel do důchodu, ale ve firmě Chirana o mém odchodu nechtěli ani slyšet, a tak jsem tam ještě dva měsíce v roce vypomáhal až do mých 69 let. Až roku 2006

P ovězte o životě neslyšících

ve Švýcarsku.

Velký rozdílem bylo to, že zde ve Švýcarsku se nevedou žádné Práce s chirurgickými nástroji průkazy ZTP, slevy pro neslyšící a podobně. Společnost neslyšících se dělila na dvě části, v první byli rodilí jsme se konečně v ČR v Turnově natrvalo usaneslyšící Švýcaři a do druhé skupiny patřili emidili. Tady v Čechách se mi více líbí, kultura pro granti jako já nebo uprchlíci nebo ti, kteří sem neslyšící je zde pestřejší. Později jsme prodali přišli za prací, to byli nejčastěji Italové, Portugaldům, byl pro nás moc velký a přestěhovali se do ci, Španělé a Jugoslávci. Když jsem šel poprvé Mladé Boleslavi do vlastního bytu, kde dosud žido klubu, nejvíce mne překvapil způsob komujeme. Se svým synem, který zůstal ve Švýcarnikace Švýcarů, oni mezi sebou moc neznakují, sku a má tam rodinu a kamarády, jsme nadále ale spíše více artikulují a odezírají. Já jsem na v kontaktu především díky videohovorům a jedně stejně začal znakovat. Nejprve byli překvanou za rok ho navštěvujeme. pení, ale pak postupně začali znakovat víc a víc.

Uvědomili si, že mají také svůj znakový jazyk.

C o děláte nyní?

Zajímavostí také bylo, že se tam nedalo mluvit Před sedmi osmi lety jsem byl místopředsedou o politice, protože Švýcarsko je jako země neklubu neslyšících v Mladé Boleslavi – tehdy utrální. Hlídala to policie. Jednou do klubu přišel jsem dojížděl z Turnova a do toho jednou měsíččlověk, který zkoumal znakový jazyk. Vybral si ně navštěvoval v Semilech klub pro neslyšící. z každé země jednoho neslyšícího a mezi nimi Nyní působím jen ve výboru klubu v Mladé Boi mne jako zastupitele ČR. Ten člověk nám poleslavi. A samozřejmě dělám věci, které ke stáří stupně ukázal obrázky a my jsme je odznakovali neodmyslitelně patří, chodím po doktorech atd.  tak, jak se v našich zemích znakují. Poté se výzkumník zeptal publika, který znakový jazyk jim C o byste přál mladým neslyšícím?

připadal jako „nejhezčí“. A všichni jednohlasně Udržujte svůj rodný znakový jazyk, vtipkujte, určili náš český znakový jazyk! Líbilo se jim, že rozdávejte radost kolem sebe! Já sám jsem rapro všechny obrázky jsem měl znaky a krásně ději s mladšími lidmi. A prosím, nepovyšujte se!

Česká unie neslyšících

21

TÉMA OKUPACE

V tomto čísle pokračujeme s dotazy na další neslyšící pamětníky na téma okupace: Co jste dělal/a 21. 8. 1968 v den okupace vojsk Varšavské smlouvy?

Eva Volerábová (tehdy 24 let)

Onoho rána babička říkala, že rádio nefunguje a že je asi na něm závada. Připravila jsem si věci do práce a chtěla vyjít ven. Když jsem vyšla ven, lidé se tu a tam dívali vzhůru, čemuž jsem se divila.

V práci jsem na vrátnici potkala paní, která plakala. Pomyslela jsem si, že její manžel zřejmě onemocněl nebo zemřel. Chvíli poté za mnou přišla jedna neslyšící kolegyně a křičela, že bude válka. Řekla jsem jí, že je to hloupost.

Mistr nás záhy pustil domů a mně došlo, že teď je to opravdu vážné. Cestou domů jsem potkala babičku a maminku, jak čekají ve frontě. Společně jsme nakoupily zásoby másla.

Městská doprava nefungovala, takže já a maminka jsme s těžkými taškami šly pěšky až do Kateřinek, tehdy vesnice za Prahou. Viděla jsem, jak kolem nás projíždí tanky a že ruští vojáci leží na zemi, jak moc byli unavení. Můj tatínek tehdy vedl hospodu a ruští vojáci po něm chtěli pivo, ale tatínek jim řekl, že je zavřeno. Za dva dny přišli znovu a výměnou nám nabízeli vodku, kakao, čokoládu a zrcadlo, za což jim tatínek pivo dal.

Ruští vojáci nám tvrdili, že nám nechtějí ublížit a že chtějí být přáteli, ale dostali rozkazy od vedení. Za pár dnů jsem se již mohla vrátit zpátky do práce v Praze. Nechápu, proč došlo k okupaci, když nebyl žádný důvod. Rusové se zřejmě báli, že ČSR se stane demokratickým státem a vazby mezi ČSR a SSSR se zpřetrhají.

Anonym (tehdy 23 let)

Venku jsem uviděla, jak se lidé shlukují, navzájem si povídají a občas se dívají vzhůru k nebi.

Náhle jsem slyšela nějaký rámus. Nechápala

22

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

Monika Ťuláková a Petr Pánek FOTO: Monika Ťuláková a Rostislav Goliáš PŘIPRAVILI:

Den okupace jsem však, co se děje, protože jsem neslyšela.

Napadlo mě podívat se vzhůru k obloze a tam jsem spatřila vojenská letadla.

Do práce v podniku ZPA Košíře jsem jela tramvají. V práci mi neslyšící kolegové řekli, že nás okupují Rusové a že bude válka. Divila jsem se, protože v té době byly státy ČSR a SSSR v přátelském svazku.

Mistr nás pustil domů, ale nebylo jak jet, protože doprava nefungovala. Chtěla jsem se sejít s manželem, který pracoval ve Vysočanech.

Před Palackého mostem nás nechtěli pustit dál, marně jsem vojákům vysvětlovala, že se chci sejít s manželem. Dostala jsem se s neslyšícími kamarády na dolní část Václavského náměstí, do ulice Na Příkopech, když tu zrovna vjel tank.

Lidé, kteří tam stáli u zdí budov, se ihned otočili čelem ke zdi, zatímco já se neotočila. Tank zastavil přede mnou a mířil na mě dělem. Držela jsem kabelku a byla jsem v klidu, nenapadlo mě totiž, že by dělo mohlo vystřelit. Zatímco dělo na mě mířilo, vedle mě neslyšící kamarád mi naznačoval rukou, že se musím otočit čelem vzad, jenže já stále nechápala.

Tank náhle odjel a neslyšící kamarádi mi spolu s ostatními lidmi kolem vynadali, proč jsem takto probůh stála. Přijel další tank, a to už jsem raději stála čelem ke zdi. Neslyšící kamarádi mi také doporučili, ať se nenápadně dívám, jak stojí ostatní, a dle toho se řídím. Po této epizodě jsme šli nahoru po náměstí, kde jsme náhodou potkali mého manžela, který byl také brzy puštěn z práce. Manžel nám rozrušeně sdělil, že ve Vinohradské hoří budova Československého rozhlasu.

21. 8. 1968

TÉMA OKUPACE

2. část

František Tichý (tehdy 27 let)

V den okupace jsem byl v Lounech.

O okupaci jsem se toho rána dozvěděl od tchýně, která mě varovala, že po okupaci bude válka a že si mám dávat pozor. Odjel jsem do práce do Litvínova autobusem, kde nám kontrolovali věci, někomu sebrali i hodinky.

V následujících dnech jsme si brali pouze to nejnutnější, žádné hodinky a podobné cennosti…

Rostislav Goliáš (tehdy 21 let)

Tehdy jsem se těšil, že se uvolní poměry v ČSR. Rád vzpomínám na 1. máj, kdy si Dubček za všechny občany přál změnu v politické orientaci ČSR. Lidé byli veselejší, všeobecně panovala lepší nálada a pracovní morálka. Často jsem četl noviny Pražské jaro a zajímal se o dějiny Komunistické strany v ČSR. Povídalo se všelijak, že zabojujeme proti komunismu, respektive proti socialismu, ale pořád jsme se jaksi báli. Přicházela postupně varování, že přijdou Sověti a udělají pořádek. Moc jsme tomu nevěřili, přece by Rusáci-Sověti neudělali ostudu před celým světem.

Zničehonic přišla okupace. Sovětská vojenská letadla tehdy přelétla nad Československou socialistickou republikou a táta mě ráno vzbudil s tím, že bude nejspíše válka.

Otevřeli jsme okno, uviděli jsme letadla a dostali jsme strach. Musel jsem jít do práce, jenže v práci byla stávka, šli jsme tedy na Vinohrady, kde se nacházela budova Československého rozhlasu. V práci jsme se totiž dozvěděli, že se v budově něco děje. Ze zvědavosti jsme si to tedy namířili tam. Bohužel, přišli jsme pozdě, na-

Praha – Československý rozhlas Vinohradská ul. 21. 8. 1968

víc před ní hořel autobus a odevšad zaznívaly rány.

Všichni jsme měli vztek a já si neuvědomil, že jsem v nebezpečné situaci. Byl jsem holt mladý.

Najednou jsem dostal ránu a v ruce jsem měl střepy, zatímco jeden větší střep se mi zařízl do bundy.

Všude panoval neklid, propukaly demonstrace a stávky a všude visely protiokupantské plakáty. Náhodou jsem na zdi jedné budovy našel vyvěšený papír s oznámením, že padnul jistý člověk – v tom jménu jsem poznal spolužáka z učňovské školy. Pravděpodobně byl zastřelen nebo zahynul při výbuchu. Šel jsem s bratrancem po Václavském náměstí dolů do ulice Na Příkopě, zatímco kolem nás vládl zmatek. Došli jsme k budově Ústředního výboru Komunistické strany ČSR, já jsem s sebou měl fotoaparát, kterým jsem udělal již dnes historické snímky. Byl to starý fotoaparát po tatínkovi, značka Harmonie. Jeden ruský velitel si mě s ním všiml a chytl mě; měl jsem však dost duchaplnosti, abych se mu vytrhl a utekl.

Okupaci jsem hodně prožíval. Po jejím skončení jsem věřil, že Sověti nás nechají na pokoji a bude klid. Mýlil jsem se. V době okupace bylo na našem území přítomno přes 4 000 tanků.

Česká unie neslyšících

23

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

Petr Pánek FOTO: archiv Anny Lacinové a Petra Pánka TEXT:

5. DÍL (Polo)zapo menuté pří běhy

Učitel Václav Prinich Učitelé hráli vždy důležitou roli v komunitě neslyšících. Jedním z nejvýraznějších učitelů byl Václav Prinich. Pamětníci na něj vzpomínají jako na velmi přísného učitele, který však uměl učit.

V

áclav Prinich se narodil v Praze 19. září roku Svačina. Oba milovali hudbu. Strýček u nás 1895 do poměrně chudé rodiny. Měl staršídoma v bytě na Letné pořádal hudební večírky, ho bratra, který zemřel za druhé světové války hrál na klavír a především na housle.“ na infarkt. O dětství Václava Prinicha se mi více Začátkem 20. let 20. století najdeme Váczjistit nepodařilo. Požádal jsem proto Annu Lalav Prinicha mezi učiteli První pomocné školy cinovou, aby na svého nevlastního dědečka zaměstské pro hluchoněmé (založena r. 1917) na vzpomínala. Řízením osudu učí Anna Lacinové Jánském náměstí v Praze. Zde byl dokonce říve stejné škole jako její dědeček: dícím učitelem. Tato škola byla v květnu 1932 „Já mu však říkala spíše strýčku, protože připojena ke smíchovskému ústavu v Holečkoto můj pokrevní dědeček nebyl. Prinichovi mít vě ulici (více viz str. 182 ve Velkém ilustrovaném vlastní dítě nemohli, tak si vzali do pěstounské průvodci neslyšících a nedoslýchavých po jejich péče čtyřletou neslyšící holčičku, která byla na vlastním osudu od Jaroslava Hrubého). internátě smíchovského ústavu. Tou byla RůžeSe smíchovským ústavem je Prinichovo jména Šandová, má maminka,“ vzpomíná Anna Lano pevně spojeno po dalších téměř 40 let, až do cinová.

Mladý Prinich měl odmala jasno, že bude učitelem.

Chtěl studovat na učitelském ústavu, ale již při studiích si musel přivydělávat.

Jeho prvním učitelským místem bylo místo učitele krasopisu-kaligrafie.

Jak a kdy se Václav Prinich dostal k neslyšícím, neví přesně ani Anna Lacinová: „Myslím si, že ho pro neslyšící získal jeho celoživotní přítel a kolega z VýmoUčitelský sbor smíchovské školy v r. 1945. Václav Prinich stojí nahoře druhý zprava lova ústavu, pan Stanislav

24

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

roku 1969, kdy Václav Prinich odešel do důchodu.

Prinichovo jméno spojujeme také se založením I. Praž­ ského sportovního klubu hlu­ choněmých, který založil dne 12. dubna 1922 neslyšící Jaroslav Říha. Stanislav Sva­ či­­na se stal ve dvacátých le­tech prvním sekretářem a Vác­ lav Prinich prvním trenérem neslyšících fotbalistů.

Na smíchovském ústavu zažil Prinich pět ředitelů: před válkou Antonína Vetešníka, Aloise Nováka a po válce Josefa Haška, Františka Šroma a Olgu Tůmovou.

Přísný učitel

Václav Prinich učil celý život na prvním stupni ve třídách pro nedoslýchavé. Jeho kolegou zde byl například Josef Zíma, otec pozdějšího krále dechovek. Ve stejné době učili v oddělení pro neslyšící další známí učitelé Vlastimil Císař a Jaroslav Štverák. A pak už jen řádové školské sestry.

Podobně jako ředitel Novák měl i Prinich svou teorii, že když budou neslyšící znakovat, tak se nenaučí mluvit. Ve své době byl naším předním zastáncem tzv. orální metody, což byl nejspíše důvod, proč si jej ministerstvo školství pozvalo jako oponenta Josefu Zemanovi na svou poradu o „posunkové řeči“ dne 13. března 1951 (viz Hrubého Průvodce, s. 326). „Strýc byl velmi přísný nejen ve škole, ale i na nás doma. Měli jsme doma prosklené dveře, a když moje maminka s kamarádkami někdy znakovala a on je viděl, měly problém,“ vzpomíná Anna Lacinová. „Až teprve ve stáří, v 60. letech 20. století, byl už mírnější a tolerantnější.“

Vynikající společník

lova ústavu, nebo učitelka Jaroslava Kudrnovská, která bydlela ve stejné ulici, a další lidé.

Chodili k nám i bývalí Prinichovi žáci,“ vypráví Anna Lacinová.

Prinich diskutoval s přáteli a kolegy o politice, společně hráli na hudební nástroje a v létě často cestovali. Smíchovská škola měla už od 30. let 20. století výměnnou družbu s jugoslávskou školou v Bělehradu. „Strýček cestoval především s kolegou učitelem Svačinou.

Rád jezdil svým černým prvorepublikovým vozem Praga a opakovaně jezdil s manželkou Jaroslavou Prinichovou do Jugoslávie a Francie,“ vypráví paní Lacinová. „Měl se svou ženou, přáteli a kolegy hezký vztah, práce ve škole ho bavila, život ho uspokojoval. Komunistický převrat v r. 1948 ho asi poznamenal víc, než si připouštěl. Vždyť za první republiky patřil ke střední vrstvě a žilo se mu dobře,“ uzavírá své vzpomínky jeho nevlastní vnučka Anna Lacinová. Mimochodem, jablko zde nepadlo daleko od stromu. Od roku 1984 učí Anna Lacinová ve stejné škole jako její „strýc“ Václav Prinich.

Závěrem dodejme, že odborný učitel Prinich byl skutečně všestranným člověkem. Vedle hudby a politiky byl také vášnivým čtenářem a malířem. Pro svou rodinu namaloval velký obraz Praha o zimní noci. A pro své neslyšící a nedoslýchavé žáky ilustroval svá vlastní skripta i učebnice. Za všechny připomeňme kdysi hojně citovaná skripta Předškolní výchova hluchoněmých (nakl. Svoboda, Praha, 1946). Do časopisu Paedologické rozhledy psal na pokračování odborné úvahy o pedagogice neslyšících a výuce logopedie sluchově postižených.

Václav Prinich zemřel na cukrovku 23. října v roce 1978 v nemocnici Na Františku. Bylo mu 83 let. Jeho manželka ho přežila o 25 let.

Václav Prinich promítá svým žákům dokumentární filmy

„Doma jsme moc soukromí neměli. Neustále u nás bylo na návštěvě deset až dvanáct lidí.

Strýčkovi přátelé, ale hlavně kolegové učitelé: ředitel Josef Hašek, Stanislav Svačina z Výmo-

Příště: Rostislav Vaněk

Česká unie neslyšících

25

KOUTEK PSYCHOLOGIE

SERIÁL Koutek psycholog ie

Kristina Pánková Kratochvílová ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová TEXT:

Poruchy příjmu potravy Jedním z nejčastějších novoročních předsevzetí je ZHUBNOUT. Nebezpečí drastických diet a hubnutí spočívá v tom, že mohou vyústit až v psychické onemocnění. Nejznámějšími jsou mentální anorexie a bulimie. Víte, jaký je mezi nimi rozdíl? Znáte i další poruchy příjmu potravy (PPP)? Co dělat, když se to týká vás osobně nebo někoho z vašich blízkých?

V

článku se dozvíte základní informace o tomto onemocnění, které je nebezpečné tím, že hladovění poškozuje zdravotní stav a může skončit až smrtí. Přinášíme příběhy dvou neslyšících.

• Mentální anorexie se projevuje odmítáním jídla a neustálým hubnutím. Člověk je přesvědčený, že je tlustý, i když je hubený. Stále se snaží snižovat svou hmotnost; nejí a užívá projímadla nebo zvrací či přehnaně cvičí.

• Bulimie se projevuje přejídáním a poté úmyslným vyzvracením potravy. Cílem nemocného je najíst se a zároveň nepřibrat. Když se nají, má pocity viny a nutkání vyzvracet jídlo. Po vyzvracení má zase hlad, což vede k dalšímu přejídání. Vzniká tak bludný kruh.

Bulimie se většinou pozná později a hůře než anorexie. Anorexie může přejít v bulimii, mohou se i překrývat.

• Záchvatovité přejídání má podobné projevy jako bulimie, ale bez zvracení.

Existují ještě další méně známé poruchy příjmu potravy, které byly pojmenovány teprve před pár lety. Uvádíme některé z nich: • Ortorexie: Patologická posedlost zdravou výživou a přehnaný strach ze všeho nezdravého. Člověk se zabývá pouze jídlem a drasticky omezuje svůj jídelníček.

• Bigorexie: Posedlost dokonalým tělem a svaly, extrémní cvičení a užívání různých přípravků pro růst svalů. Týká se především mužů.

26

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

• Drunkorexie: Spojená se závislostí na alkoholu. Postižení extrémně hladoví, aby mohli pít co nejvíce alkoholu bez obav, že přiberou.

Další informace a tipy:

• PPP mohou potkat každého, nejčastěji mladé dívky.

• U lidí s PPP se problémy s jídlem nedají ovlivnit vůlí. Zjednodušeně řečeno, jejich mozek je nemocný, tudíž nedokážou změnit své myšlení. Léčba je proto velmi obtížná. Neodkládejte ji! Čím dříve se s léčbou začne, tím lépe to půjde.

• Nemocní své problémy často skrývají, nosí volné oblečení s dlouhými rukávy, chtějí jíst o samotě, bývá jim zima. PPP bývají spojené s úzkostmi, depresemi a sebepoškozováním.

• Nekomentujte negativně postavu jiných lidí, obzvlášť dětí a dospívajících. Pokud má dítě kila navíc, řešte to vhodným způsobem, například společnými pohybovými aktivitami, úpravou jídelníčku celé rodiny apod.

• Tatínkové, říkejte svým dcerám, že jsou krásné. Je to důležité pro jejich zdravou psychiku.

• PPP často signalizují, že v rodině něco nefunguje. Například rodiče u svého dítěte nepřijmou plně sluchovou vadu, přetrvávají narušené vztahy, vázne komunikace apod. Pro uzdravení je žádoucí udělat změny v celé rodině. Doporučuje se rodinná terapie.

• Pro úspěšnou léčbu se doporučuje vyhledat

KOUTEK PSYCHOLOGIE

psychoterapeuta a nutričního (= výživového) terapeuta, kteří se specializují na PPP a znají tedy postupy efektivní léčby.

• Zajistěte si bezproblémovou komunikaci s odborníky, také při případné hospitalizaci. Většinou nemají zkušenosti s neslyšícími a proto je důležité říct si o to, co potřebujete. Máte právo na tlumočení nebo přepis (i online).

• Má-li někdo z vašich přátel PPP, nevyhýbejte se mu. Můžete mu nabídnout pomoc, nasměrovat jej, ale rozhodně ho k ničemu nenuťte.

Při podezření na PPP u dcery nebo syna kontaktujte okamžitě dětského lékaře, který doporučí další postup.

• Nemoc se může vrátit i po uzdravení. Je potřeba hlídat si zátěžové situace (např. stres, ztráta práce).

mám dělat, a já jsem jej musela podepsat, že jsem si ho přečetla.

Nakonec mě zachránilo seznámení se s přítelem. Potkali jsme se na akci neslyšících. Byla tam tma, a tak si nevšiml, jak jsem hubená.

Zamilovali jsme se ale do sebe. On mě přijal i s mojí nemocí a podporoval mě. Láska prochází žaludkem, a tak tomu bylo i u mě. Pomalinku jsem přibírala a menstruace se mi vrátila, i když jsem stále měla výkyvy. Pak jsem otěhotněla.

Kvůli kojení jsem se učila pravidelně jíst, neboť jsem měla velkou motivaci. Jak dítko rostlo, začala jsem více vařit a společně s ním jíst. Nechtěla jsem mu předat špatné stravovací návyky. Díky tomu dnes dobře jím a nebojím se přibírat. Ale musím být stále opatrná, aby se mi problémy nevrátily.

Příběhy neslyšících Adriana (jméno změněno):

Dominik Mac Henzl:

Anorexie u mě vypukla v pubertě na ZŠ. Děti ve škole mě šikanovaly a smály se mi, že jsem tlustá. Tajně jsem začala vyhazovat svačiny a přestala jsem chodit na obědy. Jako první si toho všimla mamka, která slyšela, jak zvracím na záchodě. Snažila se mi pomoci; hlídala mě, abych jedla, a také všechno řekla učitelům ve škole.

Nic z toho nepomohlo. Bála jsem se dokonce i pít vodu, abych nepřibrala. Anorexie se u mě střídala s bulimií, kdy jsem se přejídala a pak jsem všechno na WC vyzvracela. Můj zdravotní stav se hodně zhoršil. Byla jsem zesláblá, vypadávaly mi vlasy, kazily se mi zuby a přestala jsem menstruovat. Z 65 kg jsem spadla až na 35 kg a musela jsem být několikrát hospitalizovaná v nemocnici na oddělení pro léčbu poruch příjmu potravy. Byla mezi námi komunikační bariéra, já lékařům nerozuměla a oni neměli zkušenosti s neslyšícími. Tlumočník tam nikdy nebyl. Když bylo potřeba, přijela mamka a přetlumočila mi, co doktoři říkají.

Na skupinových terapiích jsem jen seděla a zírala, anebo mi jen napsali na papír, co

Mám za sebou lehčí formu ortorexie. To je porucha příjmu potravy, kdy jíš pouze „přírodní“ stravu bez chemie, cukrů, umělých přísad, éček. Člověk má i po jediném soustu nezdravého jídla velké výčitky, nadává si a trestá se za to.

U mě to začalo nepřijetím svého těla. Byl jsem spíše oplácaný, takže jsem si přál být štíhlý a nosit hezké oblečení. Neustále jsem se bál, že budu obézní, a začal jsem přehnaně kontrolovat, co jím. Nastalo období stresu z hledání obchodů se zdravou výživou, který mě provázel všude, dokonce i na dovolené. Pořád jsem řešil váhu a kontroloval jsem se, jestli jsem zhubl alespoň 200 g. Když jsem přibral kilogram, bylo mi z toho špatně a omezil jsem jídlo ještě víc.

Tak to šlo tři roky, než mi začalo vrtat hlavou, jestli je to normální. Začal jsem si vyhledávat informace o PPP a došlo mi, že mám problém.

Hodně jsem si o této problematice přečetl a rozhodl jsem se zkusit uzdravit se duchovní cestou; zaměřit se na sebelásku a sebepřijetí.

Zvládl jsem to sám díky tomu, že jsem měl jen lehčí formu, nebo si aspoň myslím, že už je to úplně za mnou?

Česká unie neslyšících

27

a u o s d f o paed u v n é zřč lk s dfj os ufoia os odfdoeriuvn éč s o u a i o f u Vánoce ekolo úa h zřčé nvu i o f d s o u a i o f u d souaiofu so j EKO

5

1

6

2

3

4

Vánoce jsou nádherným křesťanským svátkem, kdy všechno svítí, voní, děti se radují a dospělí se alespoň na chvíli zklidní. Je tomu skutečně tak, anebo jsou Vánoce spíše stresující a chaotické? Všude se povalují nějaké věci včetně živých a umělých stromků, obchody jsou přeplněné až běda a velké množství papíru se spotřebuje na dárky. Po Vánocích se všechno vyhodí a život jde dál.

N

ení vám líto opuštěných uschlých stromečků vyhozených před domy? Není vám líto těch krásných papírů, do kterých se balí dárky, a které se roztrhnou během minuty a následně zamoří skládky?

Věřím, že mnohým z vás to líto je. Existují ale řešení, jak se tomu vyhnout.

Stromeček

Zkuste si pořídit stromeček v květináči. Až splní svůj účel, můžete jej přesadit do zahrady nebo

28

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

umístit do zimní zahrady, pokud ji máte. Je však třeba mít na paměti, že stromeček může dostat „teplotní šok“. Znamená to, že když jej ze zimy přemístíme do tepla a zakrátko z tepla do zimy, opadne a nevydrží. Řešení: • Stromeček musíme změnám podmínek přivykat postupně. Po koupi ho uložte např. do garáže či do zimní zahrady. Za nějaký čas do pokoje, kde se netopí, a poté do místnosti, kde vám udělá plnou parádu. To samé udělejte i po Vánocích. Jedině tak vydrží déle.

d f h o s d o ire s d ú k d ) ú a auos dfop zps d h čřz h as dúk d) s o j f d s k l d ogicky eo d so hfd s a ú ) d k ú d s a odjfsdksl kd ld e ea 9

10

11

EKO

12

7

13

8

Jaroslav Klein (1, 2), Monika Pavlíková (3, 21), Michaela Mejstříková (4), Simona Šedivá (5, 18, 27), Ivana Horváthová (6), Daniela Hyklová (7), Václava Ouředníková (8), Petra Čuříková (9, 29), Martin Kunetka (10, 15), Stanislava Bartáková (11), Lucie Daleká (12), Laura Svozilová (13), Daniela Svozilová (14), Darina Paličková (16, 17, 22, 23, 24), Pavla Netušilová (19, 30), Martin Jarůšek (20), Barbara Štefková (25), Matyáš Čuřík (26, 28) FOTO NA TĚCHTO A POSLEDNÍ STRANĚ:

TEXT:

• Pokud se i přesto rozhodnete koupit živé stromky, zkuste to u prodejců, kteří myslí ekologicky. Jeden švédský obchod s nábytkem vrací za dovezené suché stromečky část peněz.

• Další variantou jsou umělé stromečky. Jejich nevýhodou je, že nevoní, zato ale vydrží déle.

Myslíme si však, že není nad pravé stromky vonící jehličím.

Balení dárků

Balicí papíry vypadají perfektně, jsou lesklé, barevné a mají krásné motivy. Ale jen co rozbalíte dárky, je po nich. V rozích pokoje se pak kupí hromádky spolu s umělými provázky a dalším materiálem. Nám jich vždy bylo líto, a proto vám nabízíme ekologičtější možnosti:

Lucie Štefková, Eva Kastnerová

• Kraftový papír – obyčejný hnědý papír, který na první pohled vypadá neefektivně, ale dá se s ním vykouzlit originální balení! Převážeme jej například jutovým provázkem, zastrčíme jedlovou větvičku a máme zcela netradičně zabalený dárek! Papír můžete také orazítkovat pomocí razítek vyrobených z brambor. Fantazii se meze nekladou!

• Látkové balení – z látek s vánočními motivy lze ušít pytlíčky různé velikosti, které můžeme používat každý rok.

Je jen na vás, jak budete přemýšlet a jaké si uděláte Vánoce. Nejdůležitější je, aby byly plné lásky a harmonie a bez zbytečných stresů. Moc vám takové Vánoce přejeme!

SPORT

Mistrovství světa v šachu v Anglii

Helcelův maraton v Budapešti

Eva Borovičková Mistrovství světa v šachu neslyšících družstev mužů a žen se konalo dne 6.–16. července 2018 v budově Manchester Deaf Centre v Anglii. České výpravy se zúčastnili Milan Orság, Jaroslav Schmid, Tomáš Petráň, Martin Paulík a kapitán družstva mužů Jiří Císař, z žen to byly Anna Rývová a kapitánka Eva Borovičková. Čeští reprezentanti se umístili na 11. místě a ženy na 7. místě. Proběhlo zde i Mistrovství světa v bleskovém šachu. Hrálo se se švýcarským systémem 11 kol s tempem 3 minuty na jednu partii. Milan Orság získal skvělé 8. místo a Martin Paulík 23. místo.

TEXT:

TEXT A FOTO:

Monika Ťuláková / FOTO: Michal Hýža

Český neslyšící běžec Richard Helcel se zúčastnil závodu 33. ročníku Spar Budapest Marathon. Maraton se konal dne 7. října 2018 v maďarském hlavním městě.

Helcel uběhl maraton za 3:05:56 hodiny a skončil tak na 16. místě v mužské kategorii ve věku od 45 do 50 let. Trasa vedla centrem Budapešti, přes několik mostů, kolem Budínského hradu a parlamentu na břehu Dunaje, který je třetím největším parlamentem v Evropě.

MČR v badmintonu Dne 27. října 2018 se v Praze konalo Mistrovství České republiky v badmintonu neslyšících. Pořadatelem byl oddíl SK Olympia Praha SPS. Mistrovství se zúčastnilo pouze 12 hráčů, z toho čtyři ženy a osm mužů.

Hrálo se od 10 do 17 hodin ve dvou soutěžních kategoriích: 1. dvouhra žen a mužů, 2. čtyřhra mix a čtyřhra mužů. Hrálo se do 21 bodů a na dva vítězné sety.

Výsledky-muži: 1. Antonín Hudi, 2. Lukáš Hošek, 3. Jan Žídek st. (všichni z SK Olympia Praha SPS). Výsledky-ženy: 1. Jana Havlová (SKN

30

časopis unie • 11–12/2018 • ročník XXII

TEXT A FOTO:

Lukáš Hošek

Hradec Králové), 2. Lenka Marxová, 3. Magda Jandusová (obě z SK Olympia Praha SPS).

KALENDÁRIUM

Petr Pánek FOTO: archiv Petra Pánka a wikipedie.cz TEXT:

2. 11. 1883

Před 135 lety se narodil Tomáš Bečvář, ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Plzni a člen výboru Spolku učitelů hluchoněmých v Čechách.

21. 11. 1948

Před 70 roky byla v Praze založena Zájmová skupina neslyšících motoristů.

5. 12. 1923

Před 95 roky bylo zrušeno německé oddělení na Ústavu pro hluchoněmé v Hradci Králové a němečtí žáci byli převedeni do Litoměřic.

17. 12. 1953

Před 65 lety se narodila významná autorka několika knih ze života neslyšících Věra Strnadová. Ohluchla v šesti letech.

25. 11. 1883

Před 135 roky se narodil Hubert Synek (1883–1951), ředitel Zemského ústavu pro hluchoněmé v Lipníku a propagátor péče o nedoslýchavé a vadně mluvící. Pracoval mj. na daktylologii (prstové abecedě) pro hluchoslepé.

19. 12. 1928

Před 90 roky se narodila Libuše Tesková, ředitelka Střední školy oděvní pro hluchoněmé v Brně.

25. 12. 1938

1. 12. 1923

Před 95 lety začal vycházet časopis Revue pro vzdělávání a výchovu hluchoněmých. Jeho vydavatelem byl Svaz spolků učitelů hluchoněmých v RČS.

Před osmdesáti lety zemřel nejslavnější český spisovatel Karel Čapek (1890–1938). Trpěl převodní nedoslýchavostí.

31. 12. 1928 2. 12. 1923

Před 95 lety byl v Praze založen Ochranný svaz německých nedoslýchavých v Republice československé.

Před 90 lety se narodila Milada Smutná (1928–2004), prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých. V letech 1979 až 1991 byla členkou Světové federace neslyšících.

Česká unie neslyšících

31

15

16

14 17

18

19 20

22

23

21 25

26

27

29

28

30

24