UNIE 11-12/2017

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú.

11–12/2017 • roč. XXI 45 Kč

str. 14

str. 22

Rozhovor se Zuzanou Procházkovou (Silovskou)

Mnišské znaky

str. 10

Mluvící ruce

JUBILEJNÍ 20. ROČNÍK

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, Toto číslo je poněkud jiné. Kromě tradičních zpráv o dění festivalu Mluvící ruce jsme se také věnovali duchovnějšímu tématu, a to ženství. K tématu ženství a k němu se vážících ženských kruhů jsme v rozhovoru tohoto čísla vyzpovídali dlouholetou tlumočnici Zuzanu Procházkovou (roz. Silovskou). Rozhovor jsme tematicky propojili s rubrikou Psychokoutek, kde se nám svěřila Lucie Štefková, kterou všichni známe jako neslyšící lektorku českého jazyka a korektorku UNIE. Jak jsem již zmínila, ani letos jsme nepřišli o festival Mluvící ruce; tentokrát jubilejní 20. ročník byl zakončen oslavou konající se v prostorách České unie neslyšících. Oslava samotná byla pro pracovníky ČUN velmi příjemnou změnou. Upravené a nasvícené prostory zvenku i zevnitř prostupovala večerní a slavnostní, ne-li přímo kouzelná nálada. Vše z této oslavy je k vidění ve fotogalerii, najdete v ní také momentky z festivalového jeviště.

Tímto číslem zakončujeme seriál o komunikaci, který jsme načali v létě článkem o komunikaci slyšících s neslyšícími ve spojení s projektem Náznak a znázorněním komunikace pomocí indiánských znaků od Karla Redlicha na zadní

obálce (UNIE 7–8/2017). Pokračovali jsme rozhovorem s Janou Lapčákovou na téma komunikace s hluchoslepými (UNIE 9–12/2017) a zakončujeme zde článkem o komunikaci mezi mnichy.

Proč právě mniši? Způsob komunikace je u nich totiž také velice důležitý – životní rytmus mnichů zahrnuje období, ve kterých se dodržuje naprosté ticho a zákaz mluvení. Jak to tedy mniši dělají, když se potřebují na něčem nutně domluvit? Více najdete v článku na dalších stránkách!

Věřím, že témata, o kterých píšeme v tomto vydání Unie, budou pro vás opět podnětná a inspirující. Své povídání bych ráda zakončila dobrou zprávou: Počet odběratelů našeho časopisu se stále zvyšuje, z čehož máme u nás v redakci velikou radost.

Krásné klidné Vánoce naplněné tichým zamyšlením (nejen nad časopisem Unie) a do nového roku 2018 mnoho nových nápadů vám za celou redakci přeje

Lucie Sedláčková Půlpánová šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Irena Maňáková

2

Monika Ťuláková

Lenka Hejlová

Ivana Hay Tetauerová

Kristina Pánková Kratochvílová

Kristýna Kučerová

Lucie Štefková

Milena Brožová

Eva Kastnerová

Martin Jarůšek

Petr Pánek

časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

OBSAH

Obsah 4

ČUN/ČMUN PRAHA

5

ČUN/ČMUN BRNO/ LIBEREC

6

ČUN/ČMUN

Mohlo by vás zajímat…

18

Rozhovory se seniory z Ostravy

30

Jak se hrálo na Mluvících rukou

LIBEREC /KROMĚŘÍŽ 7

ČUN/ČMUN OSTRAVA

8

Z DOMOVA

10

MLUVÍCÍ RUCE 2017:

20. JUBILEJNÍ ROČNÍK!

14

ROZHOVOR: KAŽDÝ IMPULZ VÁS POSUNE BLÍŽ K SOBĚ…

18

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN: DOKTOR ŘEKL, ŽE INVALIDA NEMŮŽE PRACOVAT JAKO HAVÍŘ

20

ZE SVĚTA

21

2 OTÁZKY PRO DIVÁKY FESTIVALU MLUVÍCÍ RUCE

22

ROZHOVOR: MNIŠSKÉ ZNAKY VYCHÁZELY Z TVARU NEBO Z VLASTNOSTÍ OZNAČOVANÉHO PŘEDMĚTU…

26

PSYCHOLOGIE

NESLYŠÍCÍ ŽENY – DVOJNÁSOBNÁ DISKRIMINACE? 28

SPORT / KALENDÁRIUM

31

JAK SE HRÁLO NA MLUVÍCÍCH RUKÁCH

Můžete si nás předplatit Roční předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

Kde nás v síti najdete…

WEB ISSUU www.cun.cz www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie • 11–12/2017, roč. XXI

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová externí spolupracovníci: Petr Pánek, Kristýna Kučerová • jazyková korektura: Lucie Štefková • redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně: Martin Jarůšek • foto na zadní straně: Josh Boot grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o.

Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802

Česká unie neslyšících

3

ČUN/ČMUN PRAHA

ZÁŘIJOVÝ POBYT V LITOMĚŘICÍCH TEXT: Monika

Ťuláková / FOTO: Jana Lapčáková

S

polek ČMUN Praha pořádal pětidenní psychorehabilitační pobyt pro neslyšící rodiny s dětmi a seniory, a to od 27. září do 1. října 2017. Celou akci vedly Jana Lapčáková a Monika Ťuláková.

Návštěvníci byli ubytováni v hostelu U Sv. Štěpána v Litoměřicích. Rekonstruovaná budova se nacházela blízko historického náměstí. Pro zajímavost, tato budova byla prvně postavena v 19. století pro neslyšící uchazeče, kteří se vzdělávali na zdejším diecézním Institutu pro hluchoněmé.

V hostelu byl i pivovar, kde se vyrábělo domácí pivo a nabízelo se chutné jídlo. Každý den celá výprava účastníků vyrážela na různá poznávací, herní, historická nebo turistická místa.

Pojďme nahlédnout na zajímavá místa, kam se stihli účastníci podívat: město Litoměřice, věž u katedrály sv. Štěpána, pamětní deska K. H. Máchy, miniatura litoměřického města, vrchol Radobýl, vinobraní ve Velkých Žernosekách,

pevnost Terezín, zámek Ploskovice, dětské zábavní centrum v Bohušovicích nad Ohří. Organizátoři připravili pro děti soutěžní stanoviště – Pohádkový les ve Vaňově, kde děti plnily úkoly a následně obdržely odměny.

Výletníci měli možnost vidět město i Ústí nad Labem a jeho ZOO, Vaňovský vodopád a tamější hrad Střekov. V Ústí vyjeli lanovkou na zámek Větruši a shlédli celé panorama ústeckého města a okolní krajiny. Všichni účastníci byli velmi nadšení z bohatých kulturních programů, navíc jim krásně přálo počasí, bylo jako pravé babí léto. Během pobytu panovala příjemná atmosféra mezi rodinami s dětmi a seniory. Neslyšící si přejí znovu podniknout společnou akci podobného rázu.

SENIORSKÝ POBYT V JETŘICHOVICÍCH TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: František Tichý

N

a podzim, od 8. do 14. října 2017 proběhl v oblasti Českého Švýcarska psychorehabilitační pobyt pro seniory. Celou akci organizovali pan František Tichý a paní Vlasta Primasová z ČMUN Praha. Do programu se zapojila tlumočnice Anežka Růžičková. Neslyšící hosté byli ubytováni v hotelu Bellevue v Jetřichovicích. Účastníci každý den vyráželi na různé výlety, navštívili například zámek Děčín nebo vyšlapali na Pravčickou bránu.

Jindy se šlo na místo zvané Dolský mlýn, kde se natáčela česká pohádka Pyšná princezna. Na pobytu se realizovala i cvičení pro ženy a muže. Kurzy cvičení vedla lektorka Monika Ťuláková, která se zaměřila na protažení a posílení

4

časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

těla. Jeden večer byl věnován i časopisu Unie, kdy se účastníci seznámili s jeho činností a záměry. Celý pobyt se jim vydařil, senioři byli spokojení a usměvaví.

ČUN/ČMUN BRNO | ČUN/ČMUN LIBEREC

EXKURZE V ČESKÉ TELEVIZI TEXT A FOTO:

Kateřina Kynclová

N

a poslední říjnový den jsme domluvili exkurzi do České televize, která nově sídlí v městské části Líšeň. Již dříve jsme měli přednášku o skrytých titulcích a dalších výhodách, které Česká televize připravuje pro neslyšící diváky.

Klienti byli proto natěšení na přímý kontakt se zákulisím. Ujala se nás usměvavá Petra Eliášová a provedla nás zákulisím pořadů Sama doma, AZ kvíz, Dobré ráno a Zpravodajství. Postupně nám přiblížila činnost moderátorů, reportérů, kameramanů, režie a dalších činností. Měli jsme

možnost si zblízka prohlédnout kulisy, technické zázemí a na vlastní kůži si zkusit být hostem Dobrého rána nebo moderátorem Zpráv. Zjistili jsme, kolik práce se skrývá za každým pořadem, od přípravy u maskérů a kostymérů až po finální vysílání, které vidíme na obrazovkách.

DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ TEXT:

Renata Šedivá / FOTO: Lenka Marxová

I

PŘÁTELSKÝ TURNAJ TEXT A FOTO:

letos jsme stejně jako loni pořádali tlumočené divadelní představení, a to dne 4. října 2017.

Tentokrát se jednalo o představení „Strasti života“, které se neslyšícím divákům velmi líbilo.

Skvělými tlumočníky byli Kristýna Siková a Roman Vránek.

Těšíme se na další spolupráci s divadlem F. X. Šaldy v Liberci, které se o nás zmínilo na svých stránkách: www.saldovo-divadlo.cz/aktuality/ detail-aktuality/r/divadlo-f-x-saldy-opet-mysli-na-neslysici.

Lena Marx

D

ne 7. října 2017 se v Liberci konal přátelský turnaj v badmintonu. Celkem se jej zúčastnilo 18 hráčů (z toho deset žen a osm mužů).

Soutěžilo se v kategorii: dvouhra ženy, dvouhra muži a čtyřhra mix. Ve dvouhře žen vyhrála Lena Marx, dvouhru mužů ovládl Martin Havlíček. Čtyřhru v mixu vyhráli Havlíček a Vodičková. Celková atmosféra turnaje byla příjemná.

Děkujeme sponzorům: ELEVEN Sportswear s.r.o., DencoHappel CZ a.s. a SVED, elektrotechnické družstvo za krásné dary!

Česká unie neslyšících

5

ČUN/ČMUN LIBEREC | ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

ZAHRADNÍ SLAVNOST Renata Šedivá FOTO: Lenka Marxová, Ondřej Kači AUTOR:

V

rámci TKOSP jsme dne 19. září 2017 opět pořádali „Zahradní slavnost“ s atraktivním programem pro neslyšící i slyšící veřejnost. Na závěr hezkého slunečného odpoledne s tombolou jsme si opekli buřty a rozloučili se s příslibem setkání v příštím roce.

DOPRAVNÍ SOUTĚŽ TEXT:

Martina Latíková / FOTO: ČUN/ČMUN Kroměříž

P

rvní zářijovou sobotu u nás proběhla dopravní soutěž ve spolupráci s ÚAMK Zlín a jejím předsedou, panem Jaroslavem Manďokem. Navštívili nás neslyšící přátelé z Polska, kteří se zúčastnili soutěže. Díky firmě M servis, s.r.o. jsme mohli utvořit stejné podmínky pro všechny zúčastněné. A to při jízdě zručnosti, kdy nám zapůjčili vůz značky Citroën Cactus. Všichni si tak vyzkoušeli jízdu tímto luxusním vozem. Město Kroměříž nám taktéž vyšlo vstříc, neboť nám poskytlo parkoviště a zároveň i dotaci na pořádanou akci. Děkujeme jim.

6

časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ČUN/ČMUN OSTRAVA

PROHLÍDKA LANDEK PARKU TEXT:

Zuzana Dluhošová / FOTO: Irena Přibilová

P

oslední zářijový den jsme strávili hezké dopolední chvíle v ostravském hornickém muzeu Landek Park. Zúčastnilo se jej 14 zájemců, dospělí i děti. Před návštěvou dolů jsme měli možnost vidět převlékání v historických řetízkových šatnách. V doprovodu průvodce jsme sjeli výtahem do dolu, napřed nám ale dali ochranné přilby. Průvodce nám celou dobu poskytoval fundovaný výklad o historii důlního pracoviště a náročné práci horníka.

Další expozice nás čekala v budově báňského záchranářství, kde jsme se seznámili s technologiemi používanými při záchranných akcích

v podzemí. Měli jsme například možnost spatřit dýchací přístroje včetně těch z roku 1883 až po ty ze současnosti.

Komentovaná prohlídka byla tlumočena do českého znakového jazyka.

HALLOWEEN NA CHATĚ BÍLÁ TEXT:

Zuzana Dluhošová / FOTO: Stanislava Bartáková, Irena Přibilová

vu – Halloween začal. Hrály se pohybové hry, vyřezávaly se dýně a opékaly se buřty. K večeru se pokračovalo uvnitř chaty ve znamení zábavních a soutěžních aktivit.

Děkujeme všem kolegům z organizace SSK Vítkovice za skvělou spolupráci, za jejich připravené akce a za odměny pro soutěžící. Těšíme se na Vás všechny příští rok! Děkujeme!

V

ečerní pátek 13. října 2017 byl ve znamení sjezdu na horské chatě Bílá, v chráněné krajinné oblasti Beskydy, kam přijelo asi 70 účastníků (neslyšící rodiče i se slyšícími dětmi).

V sobotu ráno jsme se vydali na turistickou trasu kolem kostela sv. Bedřicha. Někteří zašli do lesa sbírat houby nebo vyjeli lanovkou na kopec, kde se jim naskytlo krásné horské panorama. Cestou zpátky dolů jsme šli směrem k pramenům Smradlavka. Během odpoledního klidu se dospělí a děti převlékli do strašidelného odě-

Česká unie neslyšících

7

Z DOMOVA

Neslyšící senioři a jejich vztah k domovu neslyšících TEXT:

Kamila Spěváková / FOTO: Jaroslav Winter

O

dborná konference o seniorech neslyšících nebo s jiným typem sluchového postižení se konala v pátek 22. září 2017 zahájením ze strany Kamily Spěvákové, předsedkyně Tichého domu neslyšících, z. s., a to u příležitosti pět let od založení spolku TDN. Byly zde slyšeny příspěvky od Kamily Spěvákové, Bc. Milana Fritze, Ing. Martina Nováka, Mgr. Františka Šmolíka, Anny Polenské, Bc. Jany Lapčákové a Jaroslava Wintera: o rozdílu mezi neslyšícími seniory a seniory s jiným typem sluchového postižení, o složité problematice sluchového postižení, o neznalosti personálu ve zdravotnictví a sociálních službách, o svéprávnosti neslyšících klientů, o definici českého znakového jazyka jako jednoho z komunikačních prostředků, o komunitě starších neslyšících znakujících osob a jejich právech, potřebách a nárocích na komunika-

ci, o zákonu o sociálních službách, o vhodných službách pro seniory se sluchovým postižením, o volnočasových aktivitách u neslyšících seniorů, o zkušenostech pečovatelek v zařízení sociálních služeb a mnoho dalších…

Pevně doufáme, že média, odborníci a stát vyslyší palčivé problémy seniorů neslyšících / s jiným typem sluchového postižení, a že v budoucnu budou hybateli k vybudování zázemí Tichého domova poskytujícího veškeré služby pro seniory včetně možnosti najití nového pracovního uplatnění.

Vřelý dík patří panu starostovi, Mgr. Bc. Vítu Rakušanovi, za převzetí záštity nad konferencí, dále sponzorům Město Kolín a Konto Bariéry za finanční podporu, přednášejícím za zajímavé příspěvky, agentuře Aldea za konferenční servis a organizaci Orbi Pontes, z. s. za propagaci akce mezi širokou veřejností.

Film „Po strništi bos“ v Brně i pro neslyšící TEXT:

Irena Maňáková

B

rněnské Univerzitní kino Scala se dne 4. října 2017 rozzářilo světly benefiční projekce pro Nadaci Mathilda (Nadační fond Mathilda podporuje organizace a projekty, které smysluplně pomáhají nevidomým lidem, patronkou je hraběnka Mathilda Nostitzová).

Film Jana Svěráka Po strništi bos byl zde uveden s titulky pro sluchově postižené diváky a zároveň popisnou audio stopou pro diváky s postiže-

8

časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ním zraku. Určen byl taktéž širokému publiku, které mohlo na vlastní kůži pocítit, jak film „vidí“ a „slyší“ lidé s postižením zraku / sluchu. Téměř plné hlediště naznačuje zájem veřejnosti o takové akce i do budoucna.

Z DOMOVA

Kalendář Velikáni ticha TEXT:

Lucie Křesťanová / FOTO: Ondřej Kači

C

haritativní kalendář organizace Tichý svět pro rok 2018 představuje dvanáct slavných osobností, které spojuje jejich vlastní životní zkušenost se světem neslyšících. Patří mezi ně Ludwig van Beethoven, Francisco Goya, Bedřich Smetana, Marlee Matlinová a další.

Společnost přizvala ke spolupráci uměleckého maskéra Marka Maxe Capouška, pod jehož šikovnýma rukama se k nepoznání proměnilo dvanáct jejích neslyšících zaměstnanců – osobností Tichého světa. Někteří se přitom přenesli i o několik století zpět. Fotografem kalendáře

je Ondřej Kači, grafik Tichého světa, pro něhož je fotografování koníčkem a má za sebou několik samostatných výstav. V prestižní soutěži Nikon kalendář 2017 se v obrovské konkurenci dostal mezi 50 nejlepších v České republice. Úspěch slavila i jeho putovní výstava Svět ticha, představující život neslyšících.

Křest kalendáře proběhl ve středu 8. listopadu v Tiché kavárně, první pražské kavárně s obsluhou neslyšících. Jednotlivé fotografie z kalendáře jsou v Tiché kavárně vystaveny do konce listopadu.

Michal Hrůza a Hands Dance TEXT:

S

Kristýna Kučerová / FOTO: Archív společnosti O2

myslů-plný koncert je netradiční spojení známého zpěváka Michala Hrůzy se skupinou Hands Dance. Koncert byl k vidění a slyšení v neděli 5. listopadu 2017 v brněnském Divadle na Orlí. Slyšící i neslyšící diváci mohli zakusit úžasnou podívanou a mít zážitek na celý život.

Koncert byl pořádán pod taktovkou Linky pro neslyšící a nevidomé Nadace O2 ve spolupráci s oborem Výchovná dramatika neslyšících. Celým koncertem provázeli herečka Kateřina Jebavá a herec Pavel Anděl, výtěžek ze vstupenek koncertu a příspěvek nadace O2 byl věnován Centru pro dětský sluch Tamtam.

Netradiční koncert byl živě přenášen na face-

bookové stránce Linky pro neslyšící a nevidomé. Na záznam se tak může dodatečně podívat každý.

Česká unie neslyšících

9

MLUVÍCÍ RUCE

Mluvící ruce 20. jubilejní ročník!

TEXT:

Lucie Sedláčková Půlpánová / FOTO: Tomáš Devera, Martin Jarůšek a Michael Trousil

V

sobotu 21. října 2017 se v divadle Theatre Image konalo tradiční kulturní setkání Mluvící ruce, tentokráte jubilejní – 20. ročník!

Začalo již v 15 hodin, aby mohly přijít i děti.

Největším bonusem tohoto velkého setkání bylo představení Alenka v říši znaků (psali jsme v čísle 5–6/2017). Při této příležitosti se podávaly divákům dary v podobě sborníku, průvodce dvacetiletou historií festivalu Mluvící ruce a kalendáře pro rok 2018: Posloucháme očima od fotografa Michaela Kratochvíla (z Orbi Pontes, z.s.). Na chodbě s kavárnou kousek od jeviště se promítalo sestřihané video oslovených bývalých moderátorů festivalu.

Letošní ročník moderovali Eva Kastnerová a Šimon Skopový. Z českého znakového jazy-

10 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ka do českého jazyka tlumočily Jitka Kubištová a Naďa Hynková Dingová. Simultánní přepis obstarali Vojtěch Kocza a Tomáš Portych.

Po představení se návštěvníci přesunuli slavit výročí do prostor ČUN, které vypadaly zcela jinak díky fantasknímu osvětlení. Oslava se nazývala „Pavlač párty“, podávalo se tam občerstvení od kočovné kavárny Coco Van a zpestřila ji ještě některá menší vystoupení: Tři sestry neslyšících v podání holek z Liberce, dále Jin Jang v podání Michaely Kosiecové. Mezitím probíhala soutěž Kufr, účastníky byli jak důchodci, tak i děti, všichni si užili legrace dosyta. Celým večerním programem provázely moderátorky Marie a Anna Pangrácovy. Akce končila kolem půlnoci a všichni odcházeli v dobré náladě.

MLUVÍCÍ RUCE

2017

Mluvící ruce 2017

ÚČINKUJÍCÍ 1) Alenka v říši znaků (divadelní adaptace dle příběhu Alenka v říši divů od Lewise Carrola) 2) Deaf Dance (hudební vystoupení maminek pod vedením Lenky Marx) 3) Tamara Zúdorová (storrytelling ve ČZJ: „Skutečný příběh“)

4) „Tanec je naše radost“ (vystoupení souboru ZŠ logopedické, Liberec) 5) Sandra Bovkunová (storrytelling ve ČZJ: „Svoboda“) 6) Tři sestry neslyšící (taneční vystoupení) 7) Michaela Kosiecová (umělecké vystoupení se šálou: „Panenka Stella“)

Jak to vidí moderátoři Mluvících rukou PŘIPRAVILA A UPRAVILA:

Lucie Sedláčková Půlpánová, z ČZJ přepsala Milena Brožová

o byste o sobě řekli? Odkud jste, co C právě děláte a jaké jsou vaše koníčky?

Eva Kastnerová: Vyrůstala jsem v Brně, nyní žiji v Lounech. V současné době jsem na mateřské dovolené a zároveň jsem na částečný úvazek zaměstnána jako překladatelka psaného textu do ČZJ v časopisu Unie. Mezi mé koníčky patří především snowboard, který se mě drží dodnes. Dále mám ráda míčové hry jako florbal a volejbal. Jezdím na kole a s dětmi a se psem rádi podnikáme výlety. Také se zajímám o zdravý životní styl, ekologii a vaření.

Šimon Skopový: Když jsem dostal nabídku, tak jsem si řekl, proč si to nevyzkoušet. Nejsem stydlivý a s vystupováním mám zkušenosti díky herectví s brněnským souborem PSI. Ale s moderováním jsem neměl žádné zkušenosti.

Nyní studuji obor Asistent zubního technika v Radlicích a připravuji se na maturitu. Mezi mé koníčky patří sport, auta, spaní a především cestování. Také mě zajímají ženy, prostě typické chlapské věci. A také mě baví opravdová, tvrdá manuální práce, např. se dřevem. Práce v kanceláři není nic pro mě.

Česká unie neslyšících

11

MLUVÍCÍ RUCE

aká byla vaše příprava? A jak byste J zhodnotili výsledek?

E. K.: Jak probíhala příprava? Viděli jsme se osobně na poslední chvíli – den před akcí. Domlouvali jsme se, Šimon napsal scénář a zkoušeli jsme si jej projet nanečisto. Zajímavé je, že když jsme den před akcí zkoušeli, přišlo nám to dobré, ale v den akce za námi každý chodil s připomínkami, takže jsme scénář museli pozměnit.

S výsledkem jsem spokojená, uvědomila jsem si, že jsem na nic nezapomněla a snad i nic trapného neřekla. Š. S.: Příprava nebyla jednoduchá. Poprvé jsme se nad scénářem potkali s Evou den před akcí. Scénář mi nepřišel zajímavý, byl podobný těm předchozím. Proto jsme nějaké pasáže pro nadbytečnost vypustili, doplnili o aktuálnější a zajímavější informace. A zda jsem byl nervózní? Byl, a to dost. Sice jsem měl zkušenosti s pantomimou, ale to už jsem znal. Moderování je o něčem jiném. Sice došlo k několika přešlapům, ale nikdo to nepoznal a moderování bylo úspěšné. ěhem vaší přípravy na moderování vznikl B nový znak pro „Mluvící ruce“? Kdo ho vymyslel?

E. K.: Když jsme den před vystoupením připravovali scénář, tak interpretace původního znaku MLUVÍCÍ RUCE (znakuje) či jiná varianta významu MLUVÍCÍ RUCE (Eva opět znakuje), mi neseděla. Provádění znaku mi přišlo zdlouhavé.

Ale díky Šimonovým kamarádům ze školy, kteří si utahovali ze znaku s trochu hanlivým nádechem ve významu „UKECANÉ RUCE“, mě napadlo, že pozměním tvar ruky, aby význam byl neutrální. A vznikl tak nový znak, který je vizuálně zajímavý, přijatelný a pro tu artikulaci jednodušší. Také jsme chtěli přijít s něčím novým a symbolickým, byla vhodná příležitost změnit tento znak právě k dvacátému výročí Mluvených rukou a začít tak jejich novou éru. Š. S.: Pravdou je, že to byl původně můj znak. Ale měl trošku negativní kontext, prostě něco jako upovídaný. Znak jsme užívali víceméně mezi sebou, vydržel dodnes. Já jsem si z Evy

12 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

Moderátorky Anna a Marie Pangrácovy na Párty Pavláči

utahoval a ukázal jsem jí ho. Evě se však znak moc líbil, ale hledala pro něj vhodnější artikulaci v rámci pravé (dominantní) ruky. A právě Evu napadl tento tvar ruky A s třepetajícími prsty.

Jenže mnohým neslyšícím se znak nelíbí, protože je prý převzatý ze znakované češtiny. Teď jim musím dát za pravdu, že jsme měli užít znak jakože „znak znakového jazyka“.

yli jste během dvacetileté tradice se B podívat na Mluvící ruce? Pokud ano, co se vám líbilo nejvíce?

E. K.: Tuším, že jsem byla jen jednou. Ale nejsem si jistá, už jsem to zapomněla. Já totiž do Prahy moc nejezdila. Studovala jsem v Brně, v Hradci Králové, co bych dělala v Praze? Jo, vzpomínám si, že jsem zde byla jednou jako divačka a zároveň i jako vystupující v rámci dramatické výchovy z Hradce Králové. A jako divačce se mi moc líbilo vystoupení Deaf Boys, což byli tři neslyšící kluci – Kamil Panský, Lubomír Hykl a Sergej Bovkun. Pak trio holek „VolVis 50“ a jejich vystoupení v podání Zuzany Hájkové, Majky Basovníkové a Moniky Zaoralové. Také si vzpomínám i na jednoho vystupujícího ze Slovinska. Š. S.: Na Mluvících rukou jsem byl kdysi dávno, v roce 2003 či 2005. Byl jsem ještě hodně malý. Bylo to Tříkrálové setkání v divadle ABC. Některá vystoupení byla pro mě jako malého i zajímavá. Mojí vášní je hudba, která je spojená s bubny. Vnímám ji díky vibracím z bubnů, a když ji slyším, tak se cítím takto s hudbou spojený. A jedno takové vystoupení se mi líbilo. Ano, i jiná vystoupení byla taky pěkná, ale to s bubny bylo pro mě nejlepší.

MLUVÍCÍ RUCE

tihli jste se během pauz dívat na nějaké S vystoupení?

E. K.: Zda jsem viděla nějaká vystoupení? Viděla jsem jen pohádku „Alenka v říši znaků“, pak nebyl čas, protože jsme se Šimonem v zákulisí trénovali naše moderování. Vlastně…ještě jsem viděla i poslední vystoupení, vystoupení Michaely Kosiceové, které se mi líbilo nejvíce. Bylo to něco neobvyklého a neotřelého, co nikdo jiný z neslyšících neumí. Michaela měla skvělý nápad; myslela i na nejmladší publikum – tedy děti.

Spojila své akrobatické vystoupení na šátku s figurkou panenky. Obecně jsem trošku zklamaná z celého ročníku. Pamatuji si časy, kdy přišlo více lidí a bylo i více vystoupení. Storytelling či jiná hudební vystoupení byla předtím spíše skupinovou záležitostí. Taková tria jako Deaf Boys a VolVis a jejich pěkné příběhy. Napadá mě…co se stalo s „Tichou hudbou“? Už o ní není slyšet. Š. S.: Abych byl upřímný, tak jsem byl trochu z akce i smutný. Přestože tato akce má za se-

bou dvacet let různých vystoupení, letos bylo účinkujících jen sedm! A to je málo, mělo jich být více, alespoň deset. Dříve byl program mnohem zajímavější a pestřejší.

byli jste na afterpárty ČUN? A E. K.: Ne, nebyla jsem na afterpárty ČUN kvůli našim malým dětem. Š. S.: Byl jsem a samotná oslava se mi líbila, přišlo i dost neslyšících. Atmosféra byla skvělá, nebyly žádné problémy ani rvačky, což je dobře.

Akce měla hladký průběh a klidné zakončení. o byste přáli Mluvícím rukám do C budoucna? A jaké vy máte přání do života?

E. K.: Co bych přála Mluvícím rukám do budoucna? Ráda bych, aby se jim vrátily hojné časy, kdy bylo hodně vystupujících. Nevím, zda to vnímají ostatní, ale s dvacátým výročím akce určitě neskončí, měla by pokračovat. Možná by tomu prospěla roční pauza. Zkrátka, Mluvící

Šimon Skopový, Eva Kastnerová

Vznik nového znaku nabízí příležitost začít novou éru MR. ruce by mohly být jednou za dva, tři roky, získaly by punc vzácnější akce, která se tak často neopakuje. Ale to je můj názor. A co bych si přála v osobním životě? Tak u mě je to především zdraví. Aby naše rodina trávila více času spolu.

Aby se mi podařilo vychovat děti, které nebudou závislé na technických vymoženostech dnešní doby, možná s nějakým přimhouřením očí, a aby měly dost lásky. Š. S.: Doufám, že Mluvící ruce budou i příští rok a že nikdy nezaniknou, že se tato krásná tradice dlouhodobě udrží. Jen by to chtělo na nich zapracovat. Vím, že je to náročné na organizování. Sám tuším, že jsou i někteří neslyšící, kteří by rádi vystupovali, jen neví, jak to udělat.

Mám rád Mluvící ruce, rád bych je podpořil.

Česká unie neslyšících

13

ROZHOVOR

Každý impulz

vás posune blíž k sobě…

Mnoho lidí dnes potřebuje nějakého průvodce, kouče, terapeuta, psychologa, lektora, který nám pomůže na naší cestě životem nebo poprat se se svými problémy. Po mnoho staletí funkci „duchovní pomoci“ plnilo náboženství prostřednictvím farářů nebo jiných duchovních. V současné době více a více proniká do širšího podvědomí fenomén ženských a mužských kruhů – cílené setkávání se za účelem proniknutí do svého nitra a sdílení životních zkušeností s ostatními v kruhu, doslova tady a teď. Pro UNII nám podstatu ženských kruhů přiblížila ZUZANA PROCHÁZKOVÁ (roz.

SILOVSKÁ), kterou mnozí neslyšící čtenáři znají jako dlouholetou tlumočnici z/do českého znakového jazyka. Zuzana sama říká, že ženské kruhy jí daly to, co nikdo jiný.

14 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ROZHOVOR

Lenka Hejlová FOTO: Jana Maradová (Žena má ráda) TEXT:

Zuzko, co bylo pro Tebe prvním impulsem zúčastnit se ženských kruhů?

Jistou dobu jsem sama měla problémy. Se sebou samou, se svým mužem, se svými rodiči.

Nechápala jsem, proč reaguji tak, jak reaguji, proč mám problémy v určité komunikaci. Kdosi mi řekl, že bych měla začít nejdříve u sebe. No ale jak? Od kamarádky jsem věděla o Maitree (centrum osobního rozvoje na Praze 1, pozn. redakce), tak jsem se podívala na jejich program, že mě zaujme třeba něco, co by mě mohlo bavit. Že zde najdu něco nového, co mě láká, ale co jsem si dříve z různých důvodů nedovolila.

Na tamějším ženském kruhu jsem potkala Janu Maradovou, která mi řekla, že také pořádá pravidelně ženské kruhy. Přešla jsem k ní a…již jsem zůstala. Janu můžete poznat také prostřednictvím jejího webu Žena má ráda (www. zenamarada.cz). Šla jsem do toho s tím, že zkouším nové věci. Nechávala jsem se překvapit tím, kde jsem a co to se mnou dělá.

Co je tématem, náplní ženských kruhů? Ženství, ženské cykly, menstruace, sebeláska, porod, vztah s matkou, vztah s rodiči… To vše nás formuje jako jeden celek a utváří naše já.

S nadsázkou bych řekla, že ženské kruhy jsou obdoba ženských setkání „jen tak“, říkejme tomu třeba babinec. Rozdíl je v tom, že nás neruší cizí lidé, kteří by nás mohli slyšet a vidět.

V ženském kruhu jsou přítomny jen ty dané ženy. Ženy, které se mohou uvolnit při tanci tak, jako by se na ně nikdo nedíval. Mohou říkat vše, co potřebují, protože informace z kruhu nikdo nevynese ven. To je pravidlem kruhů – informace se nevynáší. Posloucháme se navzájem a respektujeme se. Rodině či kamarádkám můžeme sice sdělovat své pocity a poznatky, ne však příběhy či starosti toho a onoho člověka….

Na ženské kruhy si bereme to, co by nám mohlo zpříjemnit prožitek, některá bere svůj ob-

líbený čaj, víno nebo pochutiny, které má ráda.

Co si do kruhu přineseme za jídlo a pití, to tam máme. Mimochodem, červené víno je symbolem např. krve, plodnosti, tedy i víno může sloužit k rituálům kruhů. Během kruhů si ženy připomínají svátky spjaté s oslavou přírody. Ladí se na to, co je uvnitř a co je venku – cítí to a prožívají; aklimatizují se na roční období. K tomu jim právě napomáhají rituály. V rituálech se často využívá principu čtyř elementů k očistě či k nabití energie: země, voda, vzduch, oheň. Například voda – očista, země – výroba předmětů, vzduch – uvolnění, oheň – svíčka nesoucí přání.

Připomíná mi to dávnověké rituály z úsvitu dějin, kdy se ženy pohromadě setkávaly…

Ano, ženské kruhy se vrací k přirozenému řádu, oslavují energii člověka v souladu s přírodou kolem nás. Mezi naše rituály patří například divoký tanec, během kterého se uvolníme, jak jsem již zmiňovala. Nebo vijeme věnečky – do nich, jako do výroby jiných předmětů v kruzích – vnášíme svou vděčnost, svá přání. Vždy po kruhu, po tom veškerém sdílení, hýčkání, po všech těch aktivitách a hrách, jsem vždy odpočatá, nabitá energií a inspirovaná. A také vždy překvapená, jak skvěle byl opět program toho večera vymyšlený a povedený.

Jak vypadá konkrétně setkání v ženském kruhu?

To záleží na samotné ženě, která kruh vede.

Většinou jdeme na kruh s tím, že se bude pro-

Česká unie neslyšících

15

bírat téma například menstruace, ale vždy je prostor na odbočení od tématu a můžeme si jen tak užívat a radostně sdílet své pocity. Vlastně mnoho témat ženských kruhů souvisí se sebeláskou. Možná byste se i divili, jak je téma sebelásky důležité, mocné, hluboké a rozsáhlé.

V místě setkání máme oltářní místo, kam klademe svíčky, květiny, nebo i pochutiny, které si přineseme. Kolem toho místa pak sedíme a i tancujeme. Jde o tanec bez pravidel. Žena se v takovém tanci učí být sama sebou, zbavuje se studu a dovoluje si hýbat se tak, jak je jí to příjemné.

Když probíráme různá témata, dozvídáme se spoustu věcí, které nám ukazují, jak moc jsme se odcizili přírodě a jejím cyklům. Na tématu menstruace se dozvídáme, jak dávní lidé, kteří byli blíže přírodě, nahlíželi na menstruaci a na obecně dnes intimní témata. Vše bylo propojené s přírodou, nikdo se nestyděl. Menstruace byla naopak oslavou ženy, ženství, plodnosti, signálem pro zdraví.

Dnes? Kolikráte je problém pro matku vysvětlit své dceři, jak se zachovat v případě první menstruace! Častokráte matky nevědí, jak reagovat, ba naopak nevhodnou reakcí dceru „zabrzdí“, nedají ji ten pozitivní signál.

Holčička, která se náhle stala ženou, má pak pocit, že se jí přihodilo něco ostudného, něco, za co se musí až do konce života stydět. A to je špatně. Vždyť díky menstruaci můžeme mít děti, což je neuvěřitelný dar.

16 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

Určitě. Spousta lidí si tyto předsudky nese v sobě…

Bohužel. Je to nekonečný vzorec, kteří rodiče předávají svým dětem, neboť takto byli vychováváni a naučeni. A ty děti jej předávají svým dětem a ty zas svým a tak dále. Ženské kruhy se s tím snaží pracovat, překonat tyto špatné vzorce. Ovšem, záleží na samotné ženě, jak moc chce se sebou pracovat, co vše je ochotná k sobě pustit.

Když sedíme v kruhu a dojde na uvolnění emocí, necháme onu dotyčnou vyplakat, Nekoná se žádné: „Ale jdi, neplakej, to bude dobré.“ Kdepak, díváme se na ni vlídně, ale necháváme ji vyplakat a nasloucháme jí. Poté s ní sdílíme své zkušenosti, které ji pomáhají získávat jiný náhled na daný problém.

Základem je však mít se ráda, být sebe-vědomá. To znamená přijmout svoji sexualitu se vším všudy. Tím se dostávám k tomu, že ženy mají kolikráte problém se vyjadřovat spontánně o své vagíně. Přitom je dobré dát jí jméno, „skamarádit se“ s ní. Existují na to jednoduchá cvičení, která je potřeba ale prožít.

Sebevědomá žena. Jak bys ji definovala? Žena je sebe-vědomá. Ne sebevědomá ve smyslu, že je pro muže přitažlivá jako objekt sexuální touhy, a tím pádem i namyšlená. Sebevědomí ženy spočívá v tom, že žena přijala sebe samotnou takovou, jaká skutečně je. Bez obav, ostychu, kritiky, s vědomím svých předností,

ROZHOVOR

znalostí, schopností, své vlastní krásy. Každá jsme jiná a každá jsme krásná, v pořádku, normální.

Zmínila jsi i mužské kruhy. Znáš nějakého muže, komu pomohly?

Ano, mému muži. Měli jsme krizi a velmi nás to trápilo. Když jsem začala chodit do ženských kruhů a zjišťovala o sobě spoustu věcí, nechal se můj muž mnou inspirovat a naskočil do vlaku, který dohonil ten můj, obrazně řečeno.

Dnes toho nelituje. Oba jezdíme i na víkendové kruhy, kurzy, semináře…

Jako dlouholetá tlumočnice neslyšících, vidíš možnost realizace ženských/mužských kruhů pro neslyšící?

Neslyšící ženy mohou mít dvojitou bariéru: odhodlání zkusit ženský kruh a komunikační bariéru. Přesto je možné se v mnohém inspirovat četbou článků na webových stránkách a četbou knih, které pro příklad uvádím (viz dole), Něco jsem přečetla, na další knihy, články se chystám.

Komunita Neslyšících je navíc velmi malá, spousta neslyšících o sobě ví dost věcí, myslím, že i tento faktor by mohl být odrazující.

Nicméně, co vím, nějaké kruhy pro neslyšící se konaly v Brně. Nevidím problém tlumočit v ženském kruhu pro neslyšící ženu. Nejlepší by však bylo, kdyby ženský kruh pro neslyšící vedla sama neslyšící. Bez tlumočníka. Neslyšící, která cítí, že ji toto zajímá a má chuť s tím pracovat, se musí jen inspirovat, získat pár svých prožitků. Své zkušenosti může pak aplikovat a šířit dále.

Jak překonat první Tebou zmiňovanou bariéru – odhodlání? Ženám doporučuji nejprve informovat se o cykličnosti. O ženské cykličnosti a vším, co s ní souvisí. To vnímám jako zásadní poznatek, o kterém jsem se dozvěděla až v dospělosti.

Bohužel. Mladé dívky je totiž potřeba o svém těle informovat včas.

Zuzana říká: „Nechte se určitě vést jen svou intuicí, chutí a zvědavostí…“ A doporučuje PUBLIKACE: • Lilia Khousnoutdinova: Ženské příběhy 1 – Cyklická cesta životem • Lilia Khousnoutdinova: Ženské příběhy 2 – Když promlouvá tělo • Alice Kriš: 17 tváří ženy • Miranda Gray: Cyklická žena aneb jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchů a naplnění • Miranda Gray: Rudý měsíc • Adéla Nováková a kolektiv autorů: Život bez hormonální antikoncepce • L. Khousnoutdinová, K. Kramolišová: Novodobé ženské rituály • Diana Richardson: Vědomé milování • Christiane Northrup: Bohyně nestárnou • David Deida: Cesta nespoutané ženy • Will Bowen: Svět bez stížností • David Deida: Cesta pravého muže • Pavel Michalík: Srdce muže: Příběhy mužů, příběhy (ne)jen pro muže • Robin S. Sharma: Mnich, který prodal své ferrari A také WEBY: • Cesta pravého muže (mužské kruhy, osobní rozvoj): http://cestapravehomuze.cz • Žena má ráda: www.zenamarada.cz • Ženy ženám: www.zenyzenám.cz • Ženské kruhy: www.zenskekruhy.cz • Mužské kruhy: www.muzskekruhy.cz • Žena luna (sexualita, cykličnost, plodnost, antikoncepce): www.zenaluna.cz • O menstruaci: www.kalisek.cz • Cesta Extáze (Lilie je žena, která u nás opět zavedla kruhy): http://cestaextaze.cz • Denisa Říha Palečková a Richard Vojík (seberozvojové a partnerské akce): http://www.denisaarichard.cz Každý z nich má také vlastní stránky: • Mužské kruhy, akce pro muže, ale i pro muže a ženy: www.richardvojik.cz • Ženské akce: www.denisapaleckova.cz • www.nestezujsi.cz • www.umimtovklidu.cz

Česká unie neslyšících

17

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN







Doktor řekl, že invalida nemůže pracovat jako havíř

Irena Maňáková FOTO: Stanislava Bartáková TEXT:

Ostrava je známá jako město horníků a jak by citoval známý český básník Petr Bezruč: „Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly“. Jak to ve skutečnosti bylo se zaměstnáváním neslyšících v letech minulých v tomto regionu? Byla jsem pověřena vyzpovídat tři seniory do malinké, ale krásné klubovny v centru Ostravy. Pánové Pavol Barošinec (75 let) , Jiří Lukašík (71 let)  a Dušan Tomáš (59 let)  se rozpovídali, jak to vlastně s prací tehdy bylo.

Prozraďte našim čtenářům vaši bývalou profesi a kolik let jste se jí věnovali?

Pavol Barošinec: Dělal jsem popeláře přímo v Ostravě. Od roku 1967 až do svého odchodu do důchodu v roce 2003. Do Ostravy jsem se přestěhoval ze Slovenska. Předtím jsem pracoval jako krejčí v trenčínské Oděvě.

Jiří Lukašík: Pracoval jsem celý život v jednom zaměstnání, od vyučení až do důchodu, a to v letech 1965 až 2004 v podniku s 25 tisíci zaměstnanci jménem Nová Huť Ostrava. Byl jsem nástrojář, dokonce jsem se vypracoval na předáka, kdy jsem i zastupoval mistra. Práce mi vyšla na 200 %.

Dušan Tomáš: Mým prvním zaměstnáním byla pozice strojírenského zámečníka u havířů na povrchovém dole SALMA, kde jsem zůstal sedm let. Pak jsem se dostal do Technických služeb města Ostrava, kde jsem řídil auto, které válí asfalt pomocí malého válce. Tuto práci jsem sehnal přes známé, neslyšící tuto rizikovou prá-

18 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ci běžně nemohou dělat. Tam jsem zůstal celých 25 let.

Neslyšící mívají v zaměstnání problémy s komunikací, dorozumět se s vedoucím a kolektivem. Jak tomu bylo u vás?

Pavol Barošinec: V práci nás pracovalo asi přes dvacet neslyšících, s komunikací nebyly žádné problémy. Rozuměli jsme si skrze odezírání; s někým lépe, s někým hůře. Nejhorší byly začátky po nástupu do nové práce, ale díky pomoci neslyšících kolegů-kamarádů jsem se vše naučil.

Jiří Lukašík: Žádný problém s komunikací jsem neměl, slyšící kolektiv mě přijal. Odezírám výborně. Zjistili, že dokážu naučit se vše nové a ovládat různé stroje. Práce mě kromě toho velmi bavila.

Dušan Tomáš: Komunikace byla ze začátku velmi těžká, ale kolektiv si zvykl, a pak už jsme se dorozuměli. Pracoval jsem sám neslyšící ve slyšícím kolektivu. Vyhovovalo mi pracovat

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

sám, neboť v kolektivu s neslyšícími bych se moc zapovídal a práce by pak stála (úsměv). Při pracovní činnosti jsem si musel dávat velký pozor, protože jsme pracovali za běžného dopravního provozu na silnicích. Zvlášť nebezpečná byla auta, která jezdila okolo.

Jak jste se ke své práci dostali? A co říkáte na možnosti zaměstnání neslyšících v dnešní době?

Pavol Barošinec: Do Ostravy mě vyloženě přetáhl kamarád s tím, že je zde dobře placená práce, a svou roli sehrál fotbal (úsměv). V současné době jsou těžší podmínky pro neslyšící při hledání práce.

Jiří Lukašík: Do zaměstnání nástrojaře v Ostravě jsem se dostal díky spolupráci Svazu invalidů a Základní škole na Kopečku (sv. Kopeček u Olomouce). Ptali se nás, kam půjdeme po škole do zaměstnání. Vyzkoušeli jsme si možnost práce nástrojaře v Nové Huti v Ostravě a ze 13 neslyšících adeptů jsme byli vybráni dva. Tento obor mě už zaujal na oné základní škole, kdy jsme měli jednou týdně praxi v oboru zámečník nebo dřevař. Tam jsem „přičuchl“ k různým strojům. Dokonce mi můj tatínek, který byl zaměstnancem Železáren Svinov, zařídil měsíční brigádu. Bylo mi patnáct let a moc se mi to líbilo.

Dušan Tomáš: Práci mi pomohla sehnat moje babička, která byla slyšící. Jsem z rodiny neslyšících, já sám jsem ze třetí generace neslyšících. Velmi dobře znám situaci dnešní doby, kdy jsou podmínky pro neslyšící při hledání práce o dost těžší. Ještě se vrátím ke své babičce.

Odebírala časopis Gong, odkud čerpala důležité informace a používala je v běžném životě. Dokonce došlo i na použití některých paragrafů.

Je obecně známo, že Ostrava je město horníků. Měli jste možnost či chtěli jste pracovat v dole?

Pavol Barošinec: Byl jsem v práci velmi spokojený, nehledal jsem jiné možnosti zaměstnání.

Super kolektiv a velmi dobrý plat. Vůbec jsem neuvažoval o jiné práci a již vůbec ne o práci horníka.

Jiří Lukašík: Když jsem měl jednou pocit, že beru málo peněz, tak se třemi kamarády jsme chtěli dát výpověď a přejít k havířině. Neprošlo nám to přes doktora, který řekl, že invalida nemůže pracovat jako havíř. Panu doktorovi jsem řekl, že dělám těžkou práci nástrojáře, následně byl jsem klasifikován jako zdravý. Takže takový paradox (úsměv).

Dušan Tomáš: Tuto možnost jsem vůbec nezvažoval, beztak již jsem dělal práci, kde se neslyšící vůbec nezaměstnávali.

Nechme už práce… Co váš osobní život?

Pavol Barošinec: Jsem zde na Ostravsku v komunitě neslyšících velmi spokojen. Nabízí se mi různé možnosti volnočasových aktivit. Před pár lety jsem ovdověl, mám jednoho syna.

Jiří Lukašík: Jsem sportovec, hraji fotbal od mládí. Hrával jsem tři roky za dorost při FC Baník Ostrava, ale pak jsem bohužel jako neslyšící nemohl jít na vojnu. Tak jsem začal hrát za neslyšící SSK Vítkovice. V České unii neslyšících jsem byl dlouhá léta členem a velmi rád jsem organizoval rekreační pobyty a různé turistické akce.

Dušan Tomáš: Žiji v Ostravě a ve volném čase se věnuji sportu jako je fotbal, kolo, stolní tenis a turistika v SSK Vítkovice.

Ještě mě zajímá, zda využíváte tlumočnických služeb. Jste s nimi spokojeni?

Pavol Barošinec: Některé lehčí věci na vyřizování zvládám sám. K těžším a složitějším věcem potřebuji tlumočníka.

Jiří Lukašík: Situaci v současné době vidím tak, že je málo tlumočníků. Sám je nevyužívám, jen ve vážných případech.

Dušan Tomáš: Vnímám jako dost zásadní nedostatek tlumočníků – na to, že je v Ostravě poměrně dost neslyšících a klubů pro ně.

Pánové, moc vám děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho krásných chvil u vašich oblíbených činností, a co byste chtěli našim neslyšícím čtenářům vzkázat?

Jiří Lukašík Neslyšící, táhněte za jeden provaz!

Česká unie neslyšících

19

ZE SVĚTA

Nadcházející mezinárodní akce ve světě neslyšících ICEDHI 2018: 20th International Conference on Education of the Deaf and Hearing Impaired 20. Mezinárodní konference vzdělávání neslyšících a nedoslýchavých • 25.–26. června 2018, Paříž, Francie • www.waset.org/conference/2018/06/paris/ ICEDHI

Minifotoreportáž

Mluvící ruce 2017

Před zahájením trénink moderátorů Představení Alenka v říši znaků

4th WFDYS Children Camp 4. WFDYS tábor pro děti

• 8.–14. dubna 2018, Buenos Aires, Argentina • http://dj.cas.org.ar/camp2018/

10th Deaf History International Conference 10. konference Mezinárodní historie neslyšících

Přestávka mezi představeními MR

Téma: Colonialism in Deaf History – Kolonizace v historii neslyšících • 17.–21. července 2018, Sydney, Austrálie • https://dhi2018.com/

7th WFDYS Youth Camp WFDYS tábor pro mládež

Téma: Unlock new world with Sign Language Rights – Otevřme nový svět právy znakového jazyka • 14.–20. července 2019, Paříž, Francie • www.wfdyscamp2019.org

Představení Tamary Zúdorové Skutečný příběh

XVIII. World Congress of the World Federation of the Deaf (WFD) 18. světový kongres Světové federace neslyšících

Téma: Sign Language Rights for All – Práva znakového jazyka pro všechny • 23.–27. července 2019, Paříž, Francie • www.wfdcongress2019.org

20 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

Po představení MR na Pavlač Party

2

MLUVÍCÍ RUCE

otázky

pro diváky festivalu Mluvící ruce

1) Jaké představení z 20. výročí Mluvících rukou se Ti nejvíce líbilo?

2) Co bys do budoucna Mluvícím rukám přál/a?

Alenka v říši znaků

Mluvící ruce 2017

František Půlpán

1) Samozřejmě Alenka v říši znaků! Líbilo se mi jejich stínové tlumočení, takové efektivní představení není jednoduché udělat.

A nakonec i panenka Stella. Jednoduché, nápadité!

2) Mluvící ruce do budoucna… Jako zajímavým shledávám nový znak pro „MLUVÍCÍ RUCE“, líbí se mi. Co se týče tradice; pokračovat by festival měl. Byla by škoda, kdyby vymizel.

Děti i dospělí potřebují projevovat emoce, ukázat odvahu a sounáležitost. Přál bych si, aby se zas vrátilo více amatérských souborů jako kdysi. Mluvící ruce samy o sobě jsou krásná kulturní akce!

Veronika Rafflerová

1) Poslední vystoupení jmé­nem Panenka Stella. He­ rečka jím navazovala kontakt/vztah s dětmi.

A ty jí porozuměly, jak jsem si všimla. Bylo leckdy vidět, jak děti přitom mimoděk znakovaly: „Ano, to

Tři sestry neslyšící

je ono.“ Bylo vidět, že umělkyně se dokázala vcítit do duše dětí. Krásné vystoupení!

2) Byla bych ráda, aby se nadále rozšiřovala nabídka uměleckých souborů, zejména těch dětských. Navrhla bych oslovovat více škol pro žáky, studenty se sluchovým postižením. Například vím, že v pražských Radlicích by se našli šikovní sólisté nebo skupinky dětí, které by měly zájem vystoupit. Sama jsem kdysi vedla děti v Radlicích v rámci divadelního představení „Boudo, boudo“. Bylo to moc hezké (Veronika si posteskne).

Pavla Černá

Tanec je naše radost

1) Ano, líbilo se mi nejvíce poslední představení „Panenka Stella“. Poprvé v životě jsem viděla neslyšícího umělce, který propojil akrobacii na šále s představením hračky-panenky.

2) Přeji si, aby Mluvící ruce do budoucna pokračovaly.

Česká unie neslyšících

21

ROZHOVOR

Lucie Sedláčková Půlpánová FOTO: osobní archív Radky Ranochové TEXT:

Mnišské znaky vycházely z tvaru

nebo

z vlastností označovaného předmětu…

Socha sv. Benedikta, který naznacuje ticho

22 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

V článku na str. 14 z Unie 9–10/2017 jsme se dozvěděli něco o LORMově hmatové abecedě a jiných komunikačních systémech pro hluchoslepé, které si půjčují i znaky z českého znakového jazyka. Stejně tak existovaly (možná ještě i existují) „domácí“ znaky, které se užívaly nezávisle na českém znakovém jazyku, například v některých rodinách, školách. Používaly se i tam, kde bychom to nejméně čekali, a to v některých klášterech mezi mnichy! Co je k tomu vedlo? Tím se zabývá RADKA RANOCHOVÁ, se kterou jsem udělala rozhovor.

ROZHOVOR

Co Vás vedlo k tomu zabývat ký význam, hodil. Nebylo totiž se znaky používanými mezi možno mlčet donekonečna. mnichy v klášterech?

Vždy bylo potřeba se nějak doVedla mě k tomu fakta souvimluvit, ale zároveň se musel sející se zkoumáním života ve dodržovat řád, předpisy, které středověkých klášterech, dostanovovaly striktní dodržovásud máme velmi málo pramení ticha. nů, které vypovídají o každoTakže jaké řešení se nasRukopis vyšebrodského denním životě ve středověku, kýtalo? Používat ony znaky, katalogu znaků z 15. století o tom, co mniši opravdu dělali. kterým se mohly sdělit banálAsi před deseti lety jsem pracovala s tzv. viní, jednoduché nebo méně podstatné věci, např. zitačními listinami, které popisovaly, co mniši pokud bylo třeba něco přinést, něco zařídit, tehdy dělali špatně, jak by se mohli zlepšit apod. případně rozdělit práci. Zkrátka ty znaky měly Byla tam i zmínka o znacích v tom smyslu, že sloužit k tomu, aby se sdělila jednoduchá mynesmí při mluvení znakovat. Mniši totiž mluvišlenka, jejíž realizace byla v tu chvíli důležitá. li a spolu s tím i používali znaky či nějaký sysRozhodně to nebyla náhrada komunikace. tém znaků. Dále se v listinách zmiňovaly pozdní příchody na bohoslužbu, projevy neposlušnosti Mlčení museli zachovávat po celý život opatovi nebo porušení půstu skrze jezení masa v klášteře? Nemám ponětí, jak život v klášteře apod. přesně vypadá… ;-) Samozřejmě nějakou část dne mniši mluvili.

Cože? To, že používali mezi sebou znaky, bylo Neznamenalo to, že by jen mlčeli nebo se modšpatné? lili. Během dne existovaly situace, třeba při jídAno i ne. Znakovat nebylo špatné, v některých le nebo modlitbě, kdy se mluvit nesmělo, jinak chvílích se to dokonce i vyžadovalo. Ale v tomto mluvit mohli. Znaky se tedy užívaly jen v době zmíněném případě se se znakovalo a současně ticha, říká se tomu „silencium“. i mluvilo. To už špatné bylo. Zjistila jsem, že se v archivu kláštera ve Vyšším Brodě nachází něZkuste prosím popsat, jak a podle čeho se kolik stránek katalogu znaků z 15. století, to mě mniši inspirovali k vytvoření svých znaků? začalo více a více zajímat, proto jsem se začala Tvořili z nich plnohodnotné věty nebo danému tématu věnovat.

A ty znaky tedy vznikaly už v 15. století?

Ne, zjistila jsem, že určitý soubor znaků poprvé užívali benediktini, a to zhruba již v 11. století. Řád sv. Benedikta je naším nejstarším řádem, jeho mniši a jeptišky žijí v uzavřeném klášteře, kde se věnují modlitbě, studiu a práci, podle toho, co je v jaké zemi potřeba. Klášter neopouštějí, žijí v něm celý život. Od nich převzala znaky většina církevních řádů, zvláště ve 12. století to byl naprosto „moderní“ jev. Čím to?

Protože všichni chtěli zachovávat ticho a k to­ mu se ustálený soubor znaků, které nesly něja-

Česká unie neslyšících

23

ROZHOVOR

se jednalo o artikulaci stické církve mluvím o jednotizolovaných znaků? livých klášterech než o celém Zřejmě si je sami vymýšleli řádu. a snažili se vymýšlet co nejjedTrapisté se vrátili k původnodušší znaky, aby byly snadním kořenům, kladou důraz na no naučitelné, zapamatovatelticho v klášterech, věnují se né. „Mnišské“ znaky vycházely modlitbě, práci a studiu. V naz tvaru nebo z vlastností oznašem prostředí je máme hodně čovaného předmětu, byly tedy spojené se zemědělskou prave vyšší míře ikonické. Znaky cí, vyrábějí a prodávají vlastní Španělský Benediktin Pedro Ponce de artikulovali rukama jakoby za produkty; známé je trapistické Leon, který učil v 16. století neslyšící děti sebou, ve smyslu znak – znak pivo nebo hořčice.

– znak. V tu chvíli vznikal spíše jakýsi jednoduchý znakový systém. Na rozdíl od Zkoušela jste také zjistit, které trapistické znakového jazyka obecně tento systém nenesl kláštery užívají tento druh komunikace? žádné gramatické významy, nezahrnoval mimiJelikož jsou trapisté uzavřený řád, nepovedlo ku apod. se mi oslovit všechny, abych dostala nějakou odpověď. Co mohu potvrdit, nejpravděpodobněji Jaké jsou doložené znaky? znaky v komunikaci užívají ve Francii, v klášteře Známy jsou znaky např. ve významu „VODA“, Sept Fons. „VÍNO“. Sloveso JÍST se nikde neobjevuje. PřevážV klášteře v Novém Dvoře u Dobré Vody na ná většina znaků se týká oblasti liturgie, kosteKarlovarsku se údajně také užívá tohoto druhu la, jídla, jídelny, ložnice… To byly prostory, kde se komunikace, ale nemohu to potvrdit, mniši se nesmí mluvit. Přestože se zde výlučně modlilo, o tom bavit nechtěli. zpívalo, stávalo se, že bylo potřeba pořešit prakDíky jedné velmi dobré přítelkyni, která již zetickou stránku věci: přinést zapomenutou knihu, mřela, jsem se mohla setkat s „klášterními znanebo poukázat, na které straně sboru má dotyčky“ ve Švýcarsku, a to v jen jediném ženském ný zpívat. K tomu posloužily znaky. Připomínám, trapistickém klášteře. Když trapistky zjistily, že v prostoru křížové chodby se také nemluvilo. že je o lingvistický výzkum znaků velký zájem, Kromě těchto prostor se zachovávalo mlčení řekly si, že by byla škoda zapomenout na tuto také v čase večera až do úsvitu, a to všude. tradici. Rozhodly se, že vytáhnou z hlubin zapomnění tento systém klášterních znaků, a že Zmínila jste, že takový způsob komunikace všechny nově příchozí ženy se naučí alespoň jejako první užíval řád benediktů a že jej později jich základy. Stala se z toho další tradice. Jsou převzaly jiné církevní řády. Které to byly?

Převzalo jej hodně řádů, ale udržel se pouze u cisterciáků, kteří jsou reformou benediktinského řádu. V 17. století se někteří cisterciáci rozhodli, že je potřeba reformovat, tedy obnovit, případně zpřísnit i tento řád. A tak vznikla nová větev: trapisté. Ti znaky převzali a některé trapistické kláštery je v rámci způsobu komunikace používají dodnes. Ani u benediktinů, ani u cisterciáků již znaky užívány nejsou. Pokud se tedy nějaký řád dorozumívá systémem znaků, pak to jsou trapisté. I když v rámci trapiKlášter trapistek ve Švýcarsku La Fille Dieu

24 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

ROZHOVOR

jedny z mála, které to ještě umí. Já tam byla již několikrát, sestry mě ty znaky učily, vysvětlovaly mi jejich podstatu apod. Byla to velmi dobrá zkušenost.

Tyto jejich současné znaky jsou odlišné od těch z 11. století?

Tolik se od sebe neliší, ba jsou si hodně podobné, protože pořád vycházejí z tvarů a vlastností.

Sice se v tomto souboru znaků leccos změnilo vlivem vývoje doby, jiné znaky se musely vymyslet nově: telefon, sprcha. Znak pro „CHLEBA“ mají pořád stejný. Ano, artikulují tento význam opisem tvaru kruhu, protože chléb býval často ve tvaru kolečka – bochníku (ukazuji znak „CHLÉB“ z českého znakového jazyka). Ano, máte to jako „krájet“. Motivovanost je v činnosti. Oni mají znak inspirovaný tvarem.

Mají trapistky ve Švýcarsku nějaký slovník těchto znaků? Kdyby se na nějaký již domluvený znak pozapomnělo… Vím totiž, že u nás se s českým znakovým jazykem takto pracovalo. Obrázek znaku a vedle něj popis jeho produkce…

Ony mají spíše textový popis, jak se ty znaky tvoří, ale tak to měli trapisté vždy. Ve všech dobách existoval jednotný slovník, popisující, jak se ty či ony znaky tvoří. Dnes bychom jej nazvali metodickou příručkou. Takový slovník se opisoval a uchovával po všech klášterech. Díky tomu máme katalogy znaků od středověku až do 20. století. Cisterciáci i trapisti jsou centralizovaný řád, proto se snažili používat stejné předlohy či učebnice, a proto většina klášterů používala a používá dosud podobné znaky. Šlo by vytvořit modernější slovník odpovídající současnosti?

Co vím, chtěli by je určitě zachovávat právě v této podobě. Problém je zejména s fotkami – řeholnice, které jsem potkala, nechtěly být na fotkách. Udělaly jsme se sestrou jen fotky pro jejich interní potřebu. Uvažujeme, jestli by se někdo jiný nenechal nafotit, aby vůbec existoval obrazový záznam; přece jen z textu není pří-

Z katalogu studie o amerických trapistech

liš dobře poznat správná podoba znaku. Vlastně…

Jedni mniši to již tak udělali – existuje obrazový seznam klášterních znaků, který v 80. letech 20. století vydal americký lingvista Baracat, který se tím také zabýval. Ten zřejmě přemluvil mnichy, aby se nechali nafotit. Přeci jen existuje alespoň několik stránek obrázkového katalogu klášterních znaků. Mám jej doma a mohu Vám ho poskytnout.

Zabýváte se nadále výzkumem klášterních znaků?

Ne, ne, již v tomto směru nebádám, přece jen tímto tématem jsem se zabývala přes deset let.

Byla to má disertační práce v oboru Historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Nyní o něm spíše vyprávím na různých přednáškách, například chodím občas na tutéž fakultu na obor Čeština v komunikaci neslyšících.

Jinak pracuji jako průvodkyně. Doprovázím skupiny, které přijedou do Čech. Jsme malá křesťanská cestovní kancelář CK Křížek (jméno zakladatele cestovní kanceláře, pozn. red.), zaměřená na německé skupiny.

Realizujeme pro ně program, který většinou tvoří nejen návštěva památek, ale i setkávání s lidmi a poznávání zajímavých míst, která leckdy ani Češi neznají, např. polorozbořený a pozvolna opravovaný kostel ve vojenském újezdu Libavá, klášter ve Vyšším Brodě, Plasy u Plzně… Takže je to pro mne dobrá a navýsost přiléhavá práce.

Česká unie neslyšících

25

PSYCHOLOGIE

SERIÁL Koute psycholokg ie

Kristina Pánková Kratochvílová ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová FOTO: archív Lucie Štefkové TEXT:

Neslyšící ženy – dvojnásobná diskriminace?

Možná jste nedávno v médiích zaregistrovali kampaň #MeToo (Já také), která upozorňuje na sexuální obtěžování žen. Ty v ní popisují svoje nepříjemné zážitky s muži. Ženy dodnes nemají stejné postavení jako muži. Často mají za stejnou práci menší platy, očekává se od nich větší péče o děti a domácnost apod. Neslyšící ženy často zažívají dvojnásobnou diskriminaci – jako ženy i jako neslyšící.

V

e srovnání se slyšícími ženami mají neslyšící ženy méně možností studia i pracovního uplatnění. Obtížněji se dostávají k informacím – např. o výchově dětí, o zdraví nebo o tom, co se děje kolem nich.

Může být pro ně nesnadné najít partnera. Svět neslyšících je malý a se slyšícími muži se zase jaksi moc nedomluví. Hůře utíkají před drby…

Všichni se znají ze škol, takže stačí mít smůlu a špatná pověst se s vámi potáhne hodně dlouho. Neslyšícím ženám chybí pokec se sousedkou nebo s ženami ve fitku, při vyzvedávání dětí ze školy… Nebo neslyšící ženy v domově seniorů, jak se tam asi cítí osamělé mezi slyšícími babičkami, které si spolu pořád něco vyprávějí… Je pravda, že u mužů je to podobné. Ženy to však nesou hůře, protože mají větší potřebu si povídat. U neslyšících žen je i větší riziko sexuálního obtěžování.

A mohla bych pokračovat…

Ale stačí! Být neslyšící ženou je i úžasné!

Máme svoji komunitu, bohatou kulturu i krásný jazyk. Domluvíme se s neslyšícími z celého světa a díky internetu můžeme komunikovat i na dálku. Je příjemné využívat výhod ženství – parádit se, svádět muže a nechávat se od nich opečovávat… Mateřství je pro mnohé ženy nejhezčí role, i porod může být nádherný zážitek zrození nového života. Záleží i na našem nastavení.

26 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

Co když žena sama se sebou není spokojená? Pak je nejlepší čas začít s tím něco dělat. Někdy stačí se vypovídat. Umět říci si o pomoc. Ženám hodně pomáhá sdílení, ženské kruhy, kurzy a semináře pro ženy.

Hledat v sobě zdroje pro vnitřní změnu. Nejefektivnější je vyhledat terapeuta nebo kouče, klidně s tlumočníkem. Oba musí dodržovat mlčenlivost. Další tipy najdete v článku o sebelásce (Unie 7–8/2017).

Eva několik let nemohla otěhotnět, i když byli s partnerem oba v pořádku. Zkoušeli i umělé oplodnění, ale nedařilo se jim. Lékař Evě doporučil psychoterapii zaměřenou na neplodnost. Eva na ni začala chodit s tlumočníkem. Po několika sezeních si uvědomila, že jí nevyhovuje partnerova sobecká povaha a je s ním jen proto, že se bojí zůstat sama. Díky terapii zpracovala své obavy a rozešla se s ním. Za pár měsíců se zamilovala do jiného muže a hned s ním otěhotněla.

Jana měla velmi bolestivou menstruaci a „svoje dny“ nenáviděla. Jednou ji na internetu zaujal článek na téma „Cyklická žena“ a začala se více zajímat o své tělo. Uvědomila si, že menstruace byla v její rodině něco, o čem se nemluvilo. Když dostala „měsíčky“ poprvé, vůbec nevěděla, co se děje, vylekalo ji to. Když Jana přijala menstruaci jako součást sebe sama, bolesti zmizely.

PSYCHOLOGIE

Závěrem mám pro vás příklady tří různých žen. Co myslíte, která z nich je nejvíce „správná“ žena?

1) Zajímá se o módu, obléká se podle posledních trendů. Bez make-upu by nevylezla z domova. Má přítele a hodně spolu cestují po světě, ale děti mít nechce.

2) Odmalička se cítila spíš jako kluk a i v dospělosti se obléká jako muž a má nakrátko ostříhané vlasy. Ráda chodí do posilovny. Přitahují ji muži i ženy. Momentálně má přítelkyni.

3) Je rozvedená a žije se sama se dvěma dětmi.

Mají spolu hezký vztah, i když pracuje na směny. Děti bývají tak často samy doma. Ráda vaří, hlavně sladké. Má silnější postavu, ale neřeší to.

Která z nich má nejblíže ke „správné“ ženě?

Všechny stejně! Je úplně jedno, jak žena vypadá a jaký život má, jestli má partnera a děti.

Hlavní je, aby byla se sebou spokojená taková, jaká je! Takže buďte samy sebou. A užívejte si své ženství!

Je krásné být Ženou a jsem na to nesmírně hrdá

Jistě mnoho z vás zná naši kolegyni Lucii Štefkovou (Kastnerovou), která v UNII dělá korektury. Od narození neslyšící Lucie je maminka dvou synů a inspirativní žena. Zajímá se o zdravý životní styl, cvičí jógu, medituje a chodí do Kruhu ŽeN, který vede terapeutka a tlumočnice do ČZJ Soňa Procházková v organizaci Životpro, z.ú. (www.zivotpro.webnode.cz).

Lucy, jak ses dostala ke Kruhu ŽeN? Soňu znám již z dřívějška. Ví­ me o sobě, že nás přitahuje duchovno. Když Soňa před dvěma lety začala pořádat Kruhy, oslovila mě s nabídkou a bylo to. Na Kruh chodím moc ráda, napřed jsem jezdila do Hradce Králové a nyní se Kruh pořádá i v Brně, tam

jsem pravidelným návštěvníkem. Kruh velmi doporučuju nejen proto, že terapeutka umí ČZJ. Neříkám, že zprostředkovaná komunikace s tlumočníkem je špatná, ale přímá je holt lepší, to víme všichni.

Co ti Kruh ŽeN dává?

My ženy se tam setkáváme a sdílíme svoje zážitky, zkušenosti. Jsme na jedné vlně. Hodně mě to tam uklidňuje. Nikdy neodejdu s prázdnou, nalézám tam odpovědi na své otázky, inspirace, tipy, jak dál na sobě pracovat a spoustu dalšího. Každé to setkání mě posouvá dál a dál.

Posunuly tě Kruhy ŽeN v něčem?

Stoprocentně. Víc o sobě přemýšlím. O svém přístupu k sobě, k rodině a okolí. Měním svoje zažité předsudky a učím se myslet a přistupovat ke všemu jinak. Příklad: měla jsem dříve docela špatný vztah s tchyní. Díky sezení jsem se naučila s ní lépe vycházet.

Také se snažím víc chovat jako Žena. Byla jsem víc kalhotový typ, ale nyní se snažím oblékat ženštěji, nosit barvy. I když v zimním období to stále vyhrávají kalhoty, ups. Je pro mě také důležité zdobit domov kytkami. Občas se nalíčit, učesat. Rozmazlovat se kúrami, masážemi, rituály… Něco tvořit.

Co pro tebe znamená být Žena?

Je krásné být Ženou a já jsem na to nesmírně hrdá. Vnímám ji jako jemnou bytost, která má přirozenou schopnost hladit, hýčkat, opečovávat, konejšit apod. To v nás prostě je. Jen to umět v sobě vzkřísit a pracovat s tím. Muž je napojený na Vesmír, zatímco Žena na Zemi.

Takže, když muži si létají v oblacích, a když začíná jít do tuhého, ženy je pak pěkně přitáhnou k Zemi, a tak to má být.

Naučila jsem se vnímat svoje ženské cykly a řídit se jimi. Nic nedělat násilně a proti přírodě.

Kolikrát se mi to pak potvrdilo…

Česká unie neslyšících

27

SPORT STRÁNKU PŘIPRAVILA:

Monika Ťuláková

Lední hokej

FOTO:

SKN Brno

Mistrovství ČR v ledním hokeji

V

Brně se uskutečnilo Mistrovství ČR neslyšících v ledním hokeji. Zápasy se odehrály v sobotu 21. 10. 2017 a nastoupily k němu 3 klubové týmy: SKN Hradec Králové (1. místo), SKN Brno (2. místo) a SKN Plzeň (3. místo).

Futsal

FOTO:

archiv facebook ČSNS

Mistrovství ČR ve futsalu žáků a juniorů

D

ne 21. 10. 2017 se v ostravské místní části Poruba konalo Mistrovství ČR neslyšících ve futsalu žáků a juniorů do 23 let. Výsledky: • Žáci: 1. místo SSK Vítkovice DEAF, 2. SportNes, 3. I.PSKN, 4. Olympia Praha.

• Junioři: 1. místo SKN Brno, 2. SportNes, 3. I. PSKN, 4. SSK Vítkovice DEAF, 5. Olmypia Praha.

FOTO:

Anna Pangrácová

Orientační běh U Helfštýna rganizátoři ze sportovního klubu SKIVELO Olomouc pořádali ve spolupráci s STK orientačního běhu v sobotu 14. 10. 2017 Mistrovství ČR neslyšících v orientačním běhu. Dopoledne se konal závod na krátké trati (middle) na místě u hradu Helfštýn. Odpoledne závodníci zajeli do Valašského Meziříčí, kde proběhl další závod ve sprintu. V rámci akce bylo i soustředění zaměřené na mapové tréninky.

O

28 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

SPORT / KALENDÁRIUM

Bowling

FOTO:

SKN Brno

Mistrovství ČR v bowlingu

V

sobotu 21. 10. 2017 se taktéž odehrála další sportovní akce – Mistrovství České republiky neslyšících v bowlingu v Brně. Soutěžilo se v kategorii jednotlivců.

Vítězové: • Muži: 1. místo Jaromír Vohryzka (I.PSKN), 2.

Petr Hošek (I.PSKN), 3. Matyáš Čuřík (SKN Brno) a Vojtěch Jahoda (SKN Brno).

Petr Pánek archiv Petra Pánka

• Ženy: Kateřina Janošcová (Skivelo Olomouc), Dáša Vohryzková (I.PSKN), 3. Pavlína Maléřová (SSK Vítkovice DEAF) a Kateřina Klofáčová (SKN Brno).

TEXT:

FOTO:

prosinec 1992

Před 25 lety začal vycházet INFO-zpravodaj Informačního centra Národního institutu pro neslyšící

3. prosince 1902 listopad 1937

Před 80 lety začal vycházet časopis Československý neslyšící. V roce 1939 však vydávání časopisu zastavili nacisté.

Před 115 roky zemřel brněnský básník a filozof Hieronymus Lorm (vl. jménem Jindřich Landesman, 1821– 1902). Objevitel dotekové abecedy pro hluchoslepé, která nese jeho jméno.

V 15 letech ohluchl a postupně ztrácel zrak až k úplné slepotě.

2. listopadu 1997

Před 20 lety zemřel ve věku 80 let Josef Hruška, dlouholetý učitel a ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Plzni. Autor učebnic pro neslyšící.

12. listopadu 1932

Před 85 lety se narodil Stanislav Florián, první ředitel Střední průmyslové školy oděvní pro sluchově postiženou mládež v Brně.

3. prosince 1942

Před 75 lety byla rozhodnutím Zemského úřadu založena Baletní škola pro neslyšící dívky Mobi Urbanové, naší vynikající neslyšící tanečnice.

20. prosince 1942

Před 75 lety se narodil významný neslyšící malíř Antonín Kovařík.

23. listopadu 1872

Před 145 roky se narodil Richard Sedlák (1872– 1948), dlouholetý učitel Ústavu pro hluchoněmé v Ivančicích a šéfredaktor časopisu Zájmy hluchých.

23. prosince 1932

Před 85 roky se narodil Josef Ruml, ředitel Základní školy pro sluchově postižené v Radlicích.

Česká unie neslyšících

29

MLUVÍCÍ RUCE

Jak se hrálo na Mluvících rukou K rozhovoru jsme přizvali účinkující Sandru Bovkunovou, která vystoupila s představením „Svoboda“, a Michaelu Kosiecovou s vystoupením Panenka Stella.

Ne, organizátoři mě požádali. Já jsem ráda souhlasila. Také proto, že polovina lidí ve Švédsku mé vystoupení neviděla, ani na videu jej nezhlédla. Proto jsem zde ráda vystoupila a je to pro mě veliká čest a jsem na to pyšná.

Teď jsem si vzpomněla, ty jsi vlastně i herečkou. Viď? Jak se jmenoval ten film?

Ano, hrála jsem ve filmu „Kill Boss“ (usmívá se).

Sandra Bovkunová

Sandro, bylo Vaše vystoupení s názvem „Svoboda“ premiérou zde na Mluvících rukou?

Ne, s premiérou příběhu o svobodě jsem vystupovala nedávno ve Švédsku.

Co jste chtěla svým příběhem o svobodě říci?

Jak Vás toto téma napadlo? Mohla byste to našim čtenářům více přiblížit?

Mým cílem bylo ve vyprávění zachytit svobodu, která je nepřímo spojená i se zoologickou zahradou. Mým nejoblíbenějším zvířetem je sova, jsem známá i pod přezdívkou „Sova“. Jednou jsem byla v ZOO a zjistila jsem, že tam zvířata nejsou vlastně svobodná. Když jsem se procházela mezi pavilóny, hledala jsem je. Jenže byla daleko, schovaná a bez zájmu. Zvířata přeci nebaví být blízko lidí, k čemu nás potřebují? Vcítila jsem se do nich, proto v mém vyprávění bylo často střídání rolí. Chtěla jsem poskytnout námět k zamyšlení – abychom se společně zamysleli nad osudem zvířat.

To bylo moc pěkné. Líbilo se mi to propojení sovy a dítěte. Přihlásila ses sama se svým vystoupením?

30 časopis unie • 11–12/2017 • ročník XXI

Jsi šikovná. A co bys přála do budoucna akci Mluvící ruce?

Já bych přála této akci úspěšné pokračování.

Nerada bych, aby zanikla. Jde zatím o ojedinělou kulturní akci s různými žánry pro neslyšící diváky. Jsou i jiné akce, ale ne takového rozsahu a formátu. Také bych uvítala větší návštěvnost a více účinkujících. Když bude více diváků, bude větší zájem o účinkující, a naopak, když bude více vystupujících na podiu, přijde i více diváků. Dávat si navzájem takovou motivaci. Díky znakovému jazyku spousta z nich má v sobě potenciál k uměleckému vyjadřování.

A toto umělecké cítění je třeba podporovat.

Sandro, děkuji moc za milé povídání a i vysvětlení Tvého krásného příběhu.

MLUVÍCÍ RUCE

Mluvící ruce 2017

ních představení. Zoja nás chtěla učit právě to slaňování. Poslala nás do workshopu, nás bylo vybraných asi osm lidí. To bylo tak před sedmi lety. Na první pohled mne zaujala právě ta šála. Zjistila jsem však, že je to fyzicky fakt náročné! Na první pohled to nevypadá, ale tam se vážně rychle zapotíš. Jen dva z nás zvládli po šále vylézt.

Michaela Kosiecová Znám Tebe jako již dlouholetou umělkyni hrající v různých představeních – pantomima, divadlo apod. Jak vlastně dlouho hraješ?

Já, hm, prostě odmalička! Před obecenstvem jsem poprvé stanula ve školce v rámci vystoupení pro rodiče, když mi bylo devět let. Od té doby téměř každý rok vystupuji. Na svou uměleckou dráhu jsem se rozhodla hned po absolvování JAMU. V divadle se setkáváme s různými žánry: pantomima, balet, tanec, slaňování… Které z nich máš nejradši?

Jsem na volné noze a beru téměř vše, co se mi nabídne. Rozhoduji se i podle projektů. Bývá to tak, že mi nabídnou nějaký projekt ve formě měsíční spolupráce. Když přijmu, jedu s nimi a spolupráci s nimi si vyzkouším. A když to zvládnu, tak zůstanu s nimi, přiučuji se a vracím se zpět domů. A takto se to opakuje. Rozhoduji se i dle zaměření festivalu – to slaňování mám z festivalu cirkusu.

A dle nich ses inspirovala ve svém vystoupení?

Ne, to mám od JAMU. Díky Zoje Mikotové, která přemýšlela o něčem novém do svých divadel-

A pověz mi prosím, to dnešní představení, čím ses inspirovala? Náladou, filmem či knihou?

Loni jsem byla s dvěma herečkami ve Francii na festivalu Clin d´Oleil. Hrály jsme představení Dolly, které mělo velký úspěch. Z toho festivalu jsem měla doma vlastnoručně ušité obleky. Co s nimi? Zjistila jsem, že většinu obecenstva budou tvořit děti. Tak jsem si domyslela, že by se to mohlo spojit s panenkou, které jsem dala jméno Stella. A k tomu námětu: Víš, že dnes je všudypřítomná technologie a děti se s ní poměrně často setkávají.

Chtěla jsem toto téma zprostředkovat skrze divadlo jako ožehavé, aktuální téma, při kterém se fantazie, představy rozvíjí. Podle mě technologie nerozvíjí myšlení a představivost, navíc sedění u iPadu škodí očím a můžeš i ztloustnout. Takže ráda dávám při představení nějaký vyšší cíl. Vlastně o tom celé umění je.  Poslední otázka se ovšem týká Mluvících rukou – co bys jim přála do budoucna?

Mluvícím rukám přeji, aby co nejdéle vydržely.

Bylo již desáté, nyní je dvacáté výročí, a tak do budoucna přeji padesáté výročí. Třeba jako stará paní vám velice ráda zahraji.  Míšo, děkuji ti za zajímavý náhled do uměleckého světa a přeji ti, abys mohla nadále rozvíjet svůj talent!

Česká unie neslyšících

31

Veselé a šťastné Vánoce přeje redakce