UNIE 1-2/2017

dvouměsíčník České unie neslyšících

1–2/2017 • roč. XXI

str. 18

str. 25

První farnost pro neslyšící v ČR

Jeden den neslyšícího: herec

Televizní spolecnosti jsou silná lobby...

Vera Strnadová str. 12 o problematice skrytých titulku

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři,

vítám vás tímto úvodníkem v novém roce 2017 a zároveň se jím s vámi loučím.

V životě člověka vždy nastane čas, kdy je třeba přehodnotit své síly, záměry a jiné poten­ ciální možnosti. Tento okamžik u mě již nastal a já se rozhodla po téměř dvou letech ve vede­ ní UNIE skončit. Zdá se to možná málo, je třeba však vzít v potaz to, že v UNII jsem (mimo pře­ stávková léta 2010–2015) již od roku 2006, kdy jsem nastoupila jako redaktorka a spolupodílela se tak na její historii.

V roce 2015 mě oslovil pan prezident Mar­ tin Novák s nabídkou vzkřísit UNII. Tuto nabídku jsem přijala s nadšením, neboť všichni jsme cíti­ li, že nechat UNII ležet ladem by byla převeliká škoda. Přede mnou a mými kolegy se tehdy roz­ prostřely neznámé obzory plné výzev; nikdo ne­ věděl, zda nám vyjdou dotační řízení, zda zvlád­ neme křísit UNII s omezenými prostředky a jak moc bude třeba bojovat s elektronickou platfor­ mou, na které UNIE stojí (a padá).

Spoustu výzev se nám podařilo udolat, přes­ to je znát, jako kdekoli v neziskovém sektoru, že prostředky máme velmi omezené.

Bohužel se mi zatím nepovedlo dostát slibu ohledně překladů textů do českého znakového jazyka, nebylo to v našich silách a možnostech, zejména personálních, časových a finančních.

Nejprve bylo třeba obnovit zavedenou „značku“, najít „tvář“ časopisu, dát mu směr a začít budo­

vat marketingové základy. Nicméně překlady a naplnění jazykových potřeb Neslyšících jsou stále ve hře a začíná snad svítat na lepší časy.

Již teď bych chtěla poděkovat alespoň týmu Deaf Friendly za jejich články, které překládal do českého znakového jazyka a pomáhal nám tak naplňovat podstatu Zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.

S tímto vědomím mohu UNII přenechat nové šéfredaktorce Lucii Sedláčkové Půlpánové, kterou mnozí z vás jistě znají. V tomto čísle vám Lucie přinese zajímavou reportáž z otevření prv­ ní farnosti pro neslyšící u nás.

Jejímu týmu velmi přeji, aby se jim dařilo v rea­ lizaci jejich plánů, cílů a snů, které spějí k jedno­ mu jedinému: přinášet neslyšícím/Neslyšícím časopis, který budou s radostí a chutí číst/sle­ dovat, protože je o jejich jazyku a kultuře. Totéž ale platí i o čtenářích s jiným typem sluchového postižení, kteří s poselstvím UNIE rezonují a ne­ brání se prostřednictvím její četby seznamovat se s rozdílnou a přitom blízkou kulturou.

Krásné čtení přeje

Lenka H ejlová

šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Monika Ťuláková

2

Ivana Hay Tetauerová

časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

Kristýna Kučerová

Irena Maňáková

Lucie Štefková

OBSAH

Obsah 4

Mohlo by vás zajímat…

12

Téma čísla: Skryté titulky

18

Farnost pro neslyšící v České republice

ČUN/ČMUN PRAHA

5 ČUN/ČMUN BRNO 6 ČUN/ČMUN LIBEREC 7 ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ, OSTRAVA 8

25

Z DOMOVA 11

Jeden den neslyšícího: herec Dominic Mac Henzl

ZE SVĚTA 24 SPORT

• 1–2/2017, roč. XXI ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 šéfredaktorka: Lenka Hejlová redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Monika Ťuláková, externí spolupracovníci: Lucie Sedláčková Půlpánová, Kristýna Kučerová, Irena Maňáková jazyková korektura: Lucie Štefková grafický design, sazba: Johana Kratochvílová

Kde nás v síti najdete…

ISSUU www.issuu.com/casopisunie WEB www.cun.cz FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie

Česká unie neslyšících

3

ČUN/ČMUN PRAHA

SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY ČUN PRAHA: BŘEZEN–ČERVEN 2017 TEXT:

Monika Pailová, SAS ČUN Praha

• Kurzy PC každé úterý 16:30–18:30, v malé klubovně, lektor Martin Ťulák • Kurzy AJ pro začátečníky každé pondělí 13:45–15:15 v malé klubovně, pro pokroči­ lé každý čtvrtek od 18:00–19:30 v redakci UNIE, vede Mgr. Ivana Hay Tetauerová • Klub neslyšících maminek, každý čtvrtek v prostorách Rodinného centra YMCA, Ha­ štalská 21, Praha 1, v čase 11:30–15:30. Ter­ míny: 30. 3., 27. 4., 1. 5., 25. 5. a 8. 6. 2017 • Cvičení pro seniory, v čase 10:30–11:30. Ter­ mí­ny: 23. 3., 6. 4., 20 . 4., 4. 5., 18. 5. a 1. 6. 2017

• Cvičení pro maminky s dětmi v prostorách velkého sálu, termíny stejné jako pro Klub maminek, vždy 9:45–10:45 • Čtení nás baví – 1× 14 dní ve středu od 14:30–15:30, vede Mgr. Lenka Kučabová.

Termíny: 8. 3., 22. 3., 5. 4., 19. 4., 3. 5., 17. 5., 31. 5., 14. 6., 28. 6. 2017 • Přednášky Petra Pánka • Sociální aktuality p. Brožíka, 1x měsíčně ve velkém sále, od 17:00–19:00. Termíny: 6. 3., 10. 4., 22. 5., 12. 6. 2017

ROZLOUČENÍ SE STARÝM ROKEM 2016 TEXT A FOTO:

Kamila Spěváková, matrikářka ČUN

„R

ozloučení se starým rokem“ byla jedna z posledních klubových akcí v roce 2016.

Do prezenční listiny ze dne 29. 12. 2016 se pode­ psalo 125 účastníků, kteří přišli do ČMUN slavit nejen Silvestra, ale i se náramně bavit. Všech­ ny prostory ČUN, zejména Velký sál a Malý klub ČMUN, praskaly ve švech. Velké akce se zúčast­ nili nejen členové ČMUN, ale i hosté předdůcho­ dového věku z jiných organizací. Toto byl důkaz, že se předdůchodová a důchodová generace různých organizací dá bez problémů spojit. Na akci panovala příjemná atmosféra.

Vřelé poděkování patří dobrovolníkům ČMUN, kteří se podíleli na přípravě pohoštění. Od účast­ níků bylo také hezké to, že přinesli něco na zub ze svých zásob.

4

časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

Nechybělo ani vyhlášení „nejpilnějších“ tu­ ristů ČMUN. Vedoucí klubu turistů, pan Pet­ rus, rozdal prvním deseti turistům věcné odmě­ ny. Nejaktivnějším turistou roku 2016 se stal pan Vladimír Landa z Kladna s 19 potvrzenými účastmi z 21 turistických akcí. Na druhém místě skončily paní Eva Petrusová, na třetím pak paní Helena Rzounková.

Oslava skončila v cca 21:30 vzájemným přá­ ním do Nového roku a závěrečnými objetími. Tě­ šíme se na rozloučení zase za rok a přejeme Vám hodně zdraví v novém roce!

ČUN/ČMUN BRNO

PŘEDNÁŠKA CANISTERAPIE A ZOOTERAPIE TEXT:

Kateřina Kynclová / FOTO: Jaroslava Struhařová

D

ne 7. února 2017 se konala přednáška na téma canisterapie a zooterapie, kterou ved­ la Monika Drgelová. Kromě našich seniorů se přednášky zúčastnily ještě tři fenky. Pro všech­ ny to byl velice příjemně prožitý podvečer – je­ den účastník dokonce ihned skypoval kamará­ dovi, aby mu alespoň na dálku zprostředkoval setkání s pejsky. Všem zúčastněným se líbilo, že jedna fenka byla již starší a sama téměř ne­ slyšící, přesto i tak zvládla plnit úkoly a rozve­ selit všechny přítomné. Celou dobu vládla tak příjemná atmosféra, že si někteří účastníci stě­ žovali, že vše uteklo až příliš rychle :-)

PŘIJĎTE V BŘEZNU DO KLUBU MIŠÁK V BRNĚ NOVINKA: přednášky v Klubu Mišák, 1x 14 dní, středa, 16:30 hod. (děti si hrají a maminky se vzdělávají v oblasti mateřské dovolené, pracovní oblasti, pedagogické oblasti apod.)

1. 3. Šikana – jak ji předcházet a řešit s Tomášem Čechem 15. 3. Význam a možnosti trávení volného času dětí školního věku s Tomášem Čechem Zajímavosti z přednášek pro seniory, vždy v úterý od 16:30: 14. 3. Národní týden trénování paměti

TEXT:

Tým ČUN Brno

Zajímavosti z přednášek pro mladé, vždy ve středu od 18:00: 1. 3. Původ a historie Romů do 20. století 8. 3. Kyberšikana 15. 3. Sportovní střelba

s deaflympionikem Markem Bartoškem 22. 3. Proč se učit český jazyk?

s Lucií Štefkovou Tvořivá dílna, vždy ve čtvrtek od 18:00: 9. 3. Antistresové omalovánky 16. 3. Velikonoční tráva NOVÝ KURZ: Kurz českého znakového jazyka a odezírání pro neslyšící vede Bc. Gabriela Pecová

Česká unie neslyšících

5

ČUN/ČMUN LIBEREC

VÁNOČNÍ BESÍDKA TEXT A FOTO:

P

Lena Marx

oslední školní den v roce 2016 proběhla na MŠ a ZŠ logopedické v Liberci tradiční vá­ noční besídka. Účinkovali všichni žáci školy. Pro­ gram byl pestrý – pohádky zpívané i hrané, ko­ ledy, tanečky a jiné. Po dlouhé době jsem já, Lena Marx, opět mohla učit neslyšící děti taneč­ ní kroužek. Děti to náramně bavilo, byly z tance, přestože neslyší, velmi unešené. Jejich vystou­ pení bylo úžasné, byla jsem na ně velmi pyšná.

O potlesk nebyla nouze. Ráda bych poděkovala za spolupráci paní učitelce Daně Vaszily.

I

ZIMNÍ TVOŘENÍ

TEXT A FOTO:

Lena Marx

v zimě najdete mnoho nápadů na zimní kre­ ativní tvoření pro děti i dospělé. Ve dnech 8. a 22. prosince 2016 se v ČUN Liberec sešli ne­ slyšící, aby vytvořily tematické kreativní ozdo­ by. Někteří vyrobili zimní čepičky, jiní vánoční stromečky z plsti a korálků. Setkání se poda­ řilo, všichni si s sebou odnesli vánoční pohodu a vzájemně si popřáli bohatého Ježíška a mno­ ho zdraví do roku 2017.

6

časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

ČUN KROMĚŘÍŽ | ČUN/ČMUN OSTRAVA

PUTOVNÍ POHÁR V KARTÁCH TEXT:

Martina Latíková / FOTO: archiv ČUN Kroměříž

V

sobotu 21. ledna 2017 se bojovalo o Putov­ ní pohár, kterého se zúčastnilo 24 hráčů.

Akce proběhla v pronajatých prostorech kromě­ řížského Starého pivovaru. Výsledková listina v kategorii jednotlivců: 1. místo Milan Sklenák, 2. místo Zdeněk Látal a 3. místo Petr Brejšek.

Výsledková listina v družstvech: 1. místo ČMUN KM „A“, 2. místo BSN Brno a 3. místo SKN Kro­ měříž.

MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA PRO SSK VÍTKOVICE DEAF + ČUN OSTRAVA Zuzana Juřinová FOTO: Stanislava Bartáková TEXT:

D

ne 9. prosince 2016 jsme spolupracova­ li s SSK Vítkovice DEAF a s organizátorkou Marcelou Hyklovou. Zúčastnilo se 58 lidí. Ko­ legyně Michaela Kosiecová měla krátké pohád­ kové vystoupení pro děti. Její vymyšlená pohád­ ka byla o Šípkové Růžence, šlo o pohybovou hru.

Po jejím vystoupení se konalo mikulášské překvapení pro děti i dospělé. Přišli nás navští­ vit štědrý Mikuláš (Lubomír Hykl), dva hodní a něžní andělé (Zuzana Juřinová, Veronika Har­ tošová) a dva zlobiví čertíci (Irena Přibilová, Ra­ dim Hartoš). Mikuláš se zajímal o děti, zda byly celý rok hodné. Některé děti nám odříkaly krát­ ké básničky, pochlubily se výsledky ve škole apod. Andělíčci rozdávali dětem sladké balíčky. Čertíci strašili děti, že půjdou do pytle a s nimi do pekla.

Celková mikulášská nadílka nám trvala sko­ ro dvě hodiny. Mikuláš a čertíci se pěkně zapo­ tili v obleku, ale zážitek pro ostatní stál opravdu za to! Večer se konala poklidná zábava. Chtěli bychom srdečně poděkovat Marcele Hyklové, ostatním spolupracovníkům ze SSK Vítkovice DEAF za hezkou spolupráci.

Česká unie neslyšících

7

Z DOMOVA

Adventní koncert pro Tichý svět TEXT:

Lucie Křesťanová / FOTO: Ondřej Kači

V

e vznešené bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě se 19. prosince 2016 uskuteč­ nil adventní koncert pro Tichý svět. Aby moh­ li hudební zážitek z koncertu sdílet také nesly­ šící, byl celý program tlumočený do znakového jazyka. Vystoupil pěvecký sbor Musica Oecono­ mica Pragensis pod vedením Martiny a Kryšto­

fa Spiritových, Hans Krása Kvartet, var­ hanice Jarmila Kubá­ tová, na trubku hráli Pavel Doležal, Hynek Doležal a Jiří Bachtík a na tympány Miro­ slav Vytiska. Návštěvníci koncertu mohli dob­ rovolným příspěvkem na vstupné finančně pod­ pořit sociální služby Tichého světa. Koncert si přišlo poslechnout a zhlédnout asi 180 hostů.

Vynikající výkony pěveckého sboru i hudebního doprovodu umocňovali tlumočníci znakového ja­ zyka, kteří přípravě uměleckého tlumočení vě­ novali velkou pozornost – a výsledek stál za to!

Děkujeme všem, kteří přispěli k úspěchu toho­ to nezapomenutelného večera i všem, kteří při­ šli mezi nás.

Ivana Hay Tetauerová Mezinárodní konference: neslyšící pracovníci a výzkumníci ve VŠ sektoru TEXT:

V

e dnech 10.–12. srpna 2017 se bude v dán­ ské Kodani konat 8. Mezinárodní konferen­ ce věnovaná neslyšícím pracovníkům a výzkum­ níkům ve vysokoškolském sektoru. Le­ tošním tématem bude „Deaf research and Deaf Researchers in a New Paradigm – Výzkum neslyšících a neslyšící výzkumníci v novém paradigma.“ Cílem konference neslyšících akademic­ kých pracovníků je prezentovat a sdílet své výsledky výzkumu, získat lepší pochope­ ní problémů, kterým čelí v akademickém pro­ středí, a vzájemně se podpořit a vyměnit si kontakty. Stále více a více neslyšících se vy­ sokoškolsky vzdělává v různých oborech jako jsou například jazyky, věda, člověk a společ­ nost.

8

časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

Nápad organizování Deaf Academics konfe­ rencí vznikl díky Amsterdamskému manifestu, který byl vytvořen 35 osobami dne 26. červen­ ce roku 2000.

Předešlé konference DAC: 7. DAC – Leuven, Belgie – 5.-7.2. 2015 6. DAC – Lisabon, Portugalsko – 2013 5. DAC – F lorianópolis, Brazílie – 21.-24.11. 2010 4. DAC – Dublin, Irsko – 25.-27.6. 2008 3. DAC – Stockholm, Sweden – 10.-12.8. 2006 2. DAC – W ashington DC, USA – 19.–21. 2. 2004 Workshop „Neslyšící ve vysokoškolském sektoru“ – Austin, Texas, USA – 8.–10.3. 2002 Více informací o této mezinárodní konferenci a přihlášky viz www.dac2017.com

Z DOMOVA

Další překlady webových stránek pro Neslyšící TEXT:

ým Deaf Friendly, T překlad článku do ČZJ zde

S

novým rokem Deaf Friendly představí nově zhotovené překlady pro své dva největší klienty: 1) OZP – videopřeklady Vitakarty on-line, které pojištěncům OZP dávají informace, jak se do Vitakarty přihlásit a jak jim mohou údaje, kte­ ré jsou v ní zanesené, pomoci při komunikaci s lékařem bez tlumočníka.

2) Sdružení českých spotřebitelů – překlady dvou dalších témat: Smlouvy v denním životě (smlouvy a rizika při jejich uzavírání) vě­ nující se typům smluv, jejich formám, mož­ ným rizikům při jejich uzavírání a Naše dluhy a jejich dopady (aneb následky nepromyšlených půjček), kde se popisuje zdravé a ne­ zdravé zadlužování, sestavování osobního a rodinného rozpočtu, typy půjček, čeho se vyvarovat při uzavírání smluv o půjčce.

Překlady naleznete v aplikaci Deaf Friendly Rozšíření, které si můžete stáhnout zde: https://chrome.google.com/webstore/detail/deaf-friendly/nkdddgjkkjdidpbljjemngcmbnagmacm Deaf Friendly se těší na vaše reakce, jak se vám překlady líbí. Kdybyste měli nějaký nápad, jaké webové stránky bychom měli přeložit, ur­ čitě nás kontaktujte na budu@deaffriendly.cz.

Radlice lyžovaly ve Francii

Překlad Zákona o komunikačních systémech do českého znakového jazyka TEXT:

T

lexandr Zvonek, Středisko Teiresiás MUNI A (redakčně kráceno a upraveno)

ým Oddělení vizuální komunikace Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity realizoval překlad Zákona o komunikačních systémech ne­ slyšících a hluchoslepých osob. Reagoval tak na skutečnost, že mnoho z těch, kterých se ten­ to Zákon přímo týká, má o tomto zákoně a jeho obsahu jen základní, v horším případě nepřesné nebo dokonce žádné informace. Jeden z důvo­ dů, proč tomu tak je, je pravděpodobně i fakt, že tento zákon doposud nebyl veřejně dostup­ ný ve verzi v českém znakovém jazyce. Nyní je tedy text je veřejně přístupný všem zájemcům a to ve dvou formátech. První je formát hybridní knihy třetí generace, což je speciální pu­ blikační formát, který obsahuje text v psaném (českém) jazyce + text/video v (českém) znako­ vém jazyce + zvukový záznam mluveného (čes­ kého) jazyka.

Materiál je dostupný na odkazu www2.teire­ sias.muni.cz/hybridbook/book/zakon-155. Spolu s ním vznikl také samotný překlad jen v českém znakovém jazyce, který najdete na Youtube: https://youtu.be/Zxi_wwKTHhI

TEXT:

Petr Pánek / FOTO: Radim Hartoš

V

e dnech 7.–14. ledna 2017 probíhal pro střed­ ní školu pro SP z pražských Radlic lyžařský výcvikový kurz ve Francii. Krásné lyžařské stře­ dis­ko Vars se nachází v Savojských Alpách na pomezí Francie, Itálie a Švýcarska s pěkným vý­ hledem na nejvyšší horu Alp Mont Blanc.

Celkem 17 studentů a dalších 20 neslyší­ cích lyžařů z řad veřejnosti si užívalo lyžová­

ní na 185 km sjezdovek a za krásného počasí.

Studenti se navíc naučili lyžovat (ti, co začínali) i dělat carving (ti pokročilí).

Česká unie neslyšících

9

Z DOMOVA

Oslavy 90. výročí založení školy v Radlicích ěra Pavličková, ředitelka škol pro SP V (redakčně kráceno a upraveno) FOTO: Jaroslav Klein TEXT:

V

e dnech 24. a 25. listopadu 2016 slavila naše škola ve Výmolo­ vě ulici v pražských Radlicích 90 let od svého založení. Pro širší veřejnost byla připrave­ na konference zabývající se problematikou dětí s naruše­ nou komunikační schopností.

Plnohodnotný program a veli­ ce erudovaní přednášející zajis­ tili bohatou účast a kladné ohlasy účastníků.

Pak přišel „Velký pátek“ – hlavní těžiště oslav. Děti, žáci i studenti pod vedením svých

První farnost pro neslyšící v ČR TEXT:

Lenka Hejlová

D

ne 8. ledna 2017 se neslyšícím římnskokato­ lického vyznání otevřela první farnost a s ní například mše tlumočené do českého znakové­ ho jazyka.

Správcem farnosti byl kardinálem Dukou usta­ noven kněz polského původu, Stanislaw Góra, který se duchovnímu vedení nabízenému neslyšícím věnuje od roku 1997.

Více informací o této jedinečné události při­ nášíme v tomto čísle na stranách 18 až 23.

10 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

pedagogů předvádějí v rámci programu Akade­ mie úchvatná vystoupení. Hojná účast rodičů i hostů umocňuje krásné zážitky. Mezitím se ve škole připravuje otevření výstavy Škola ve fotografii dříve a dnes a prezentace o historii školy. Již v průběhu dopo­ ledne přicházejí ke škole skupin­ ky neslyšících, kteří přijíždě­ jí ze Vsetína, Hradce Králové a dalších koutů naší republi­ ky. Škola se nakonec otevírá již po dvanácté hodině a účast a zájem neslyšících je obrovský.

Klubovna je nabitá k prasknu­ tí, v prostorách celé školy se tvo­ ří hloučky diskutujících, jsou tu bývalí zaměstnanci, bývalí žáci, všichni se radostně vítají, objímají a vzpomínají. Dojde i na slzy. Krás­ né a láskyplné odpoledne!

Večer byl ve znamení neodmyslitelného spo­ lečenského plesu! Organizace se ujala střední škola. Našla reprezentativní prostory a připravi­ la poutavý a zábavný program, ve kterém ne­ chybělo šerpování maturantů. K tomu hudba a tombola. Na nic se nezapomnělo. Příjemný ve­ čer! A nejenom večer. Celé oslavy nás všech­ ny stály hodně sil, ale určitě ničeho nelitujeme.

Bylo to úžasné!

Kdo jste nemohli přijít osobně, podívejte se do archívu TKN z 11. ledna 2017 na TKN zde. Celý díl je věnován oslavám 90. výročí naší školy.

ZE SVĚTA

Neslyšící kandidátka ve volbách na prezidenta Evropského parlamentu TEXT:

Ivana Hay Tetauerová (přeloženo z: www.eud.eu) / FOTO: helga2017.eu

Dne 17. ledna 2017 se ve francouzském Štrasburku konaly volby prezidenta Evropského parlamentu. Během pětiletého funkčního období Evropského parlamentu členové dvakrát volí svého prezidenta, který je pak ve funkci dva a půl roku. Letošní volby byly však výjimečné tím, že kandidovala i Belgičanka Helga Stevens – neslyšící politička a členka Evropského parlamentu. Byl to proto historický okamžik pro neslyšící, neboť poprvé v historii Evropského parlamentu byla kandidátem i neslyšící osobnost.

B

ylo nominováno sedm kandi­ dátů z různých politických stran: • Antonio Tajani (Evropská li­ dová strana, Itálie) • Gianni Pittella (Strana pro­ gresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, Itálie) • Helga Stevens (Evropská konzervativní a reformní strana, Belgie) • Jean Lambert (Strana Zele­ ných / Evropské svobodné aliance, United Kingdom) • Eleonora Forenza (konfede­ race Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, Itálie) • Laurentiu Rebega (strana Evropa národů a svobody, Rumunsko) • Guy Verhofstadt (Strana Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, Belgie) V den voleb odstoupil Guy Verhofstadt, tak­ že nakonec zbylo jen šest kandidátů. Během vo­ leb Helga Stevens připomněla motto evropské komory „jednotni v rozmanitosti“ a zdůrazni­ la, že by se stala prezidentkou, která by repre­ zentovala europoslance a jejich volební obvody z celé Evropy, jelikož „na každém hlasu záleží“ („every voice matters“).

Aby mohl být kandidát zvolen prezidentem, potřeboval získat absolutní (nadpoloviční) vět­ šinu odevzdaných hlasů. Toho v prvních třech

kolech nebylo dosaženo. Nejvyšší počet hlasů získal Antonio Tajani, následoval Gianni Pitte­ lla a třetí se umístila právě neslyšící poslanky­ ně Evropského parlamentu Helga Stevens. Po třech kolech bez absolutní většiny v souladu s jednacím řádem Evropského parlamentu bylo hlasování omezeno na dva europoslance s nej­ vyšším počtem hlasů v předchozím kole. Vol­ by tak probíhaly celý den a ve čtvrtém kole byl nakonec zvolen prezidentem Evropského par­ lamentu italský poslanec Antonio Tajani.

Ve svém povolebním rozhovoru se Helga Stevens vyjádřila, jak její kandidatura napo­ mohla tomu, aby se znakový jazyk zviditelnil v Evropském parlamentu a jak skutečnost, že je neslyšící uživatelkou znakového jazyka není překážkou pro efektivní komunikaci a účast v politice.

Česká unie neslyšících

11

TÉMA ČÍSLA: SKRYTÉ TITULKY

Čeká nás

tvrdý boj…

Věra Strnadová FOTO: osobní archív Věry Strnadové TEXT:

Článek VĚRY STRNADOVÉ, znalkyně problematiky skrytých titulků u televizního vysílání v České republice. V současné době působí jako předsedkyně Komise pro skryté titulky při Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP). Věra je aktivní žena, která se se svými spolupracovníky podílí na odstraňování komunikačních bariér pro osoby se sluchov ý m postižením formou legislativních úprav. Prosadila například do zákona povinnost titulkovat i česká DVD s platností od roku 2007 a je spoluautorkou Zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. V rozhovoru nám přiblížila pozadí problematiky skrytého titulkování současně vysílaných pořadů českých stanic, včetně praktik jejich provozovatelů.

12 časopis unie • 1/2017 • ročník XXI

SITUACE PŘED ROKEM 1989

Až do konce osmdesátých let minulého stole­ tí byly u nás pouze televizní titulky překlado­ vé, které se objevily přímo v obraze. Měly pomo­ ci slyšícím divákům porozumět řeči ve filmech v originálním znění. V té době to byly zejména so­ větské válečné a budovatelské filmy v ruštině.

Mnozí Češi totiž ruštinu až tak dobře neovláda­ li, i když se ji museli povinně učit na všech stup­ ních škol a úspěšná zkouška z ruštiny byla tehdy podmínkou pro vstup na střední a vysoké školy.

Lze předpokládat, že tyto sovětské filmy sle­ dovali především lidé s postižením sluchu. Ne kvůli tématu, ale kvůli faktu, že byly titulková­ ny. Ostatní pořady v televizním vysílání jim to­ tiž nebyly přístupné. Já jsem v té době televizi neměla vůbec. Slyšící divák by také nesledoval v televizi příběh při vypnutém zvuku. Filmů s ti­ tulky však bylo tak málo, že se jich lidé s posti­ žením sluchu dožadovali čím dál více. Eva Houd­ ková-Tesárková, Anica Dvořáková, Ivo Herzán a ostatní v požadavcích neustávali. Marně. Zá­ stupci televize tvrdili, že slyšícím divákům ti­ tulky v obraze vadí. A tak jsme chodili do kina, kde tehdy byla většina zahraničních filmů s ti­ tulky. Takže jsme poznávali otitulkované zahra­ niční filmy, zatímco české filmy jsme sledovat nemohli. Tato situace trvala až do začátku de­ vadesátých let.

Příznivý obrat nastal díky panu Jaroslavu Hru­bému, který měl neslyšící dceru, a proto se živě zajímal o možnosti, jak pomáhat neslyšícím lidem. Jako vědeckotechnický pracovník ČSAV, který u nás vyvíjel kochleární implantát a další technické kompenzační pomůcky, jezdil pracov­ ně i do zahraničí. V USA se seznámil se skrytý­ mi titulky, o kterých nás v roce 1986 jako prv­ ní informoval formou článků v časopise Gong.

Skryté titulky, které by se zobrazily až po na­ volení na straně diváka, se jevily jako dobré ře­ šení, protože umožňují lidem se sluchovým po­ stižením zpřístupnit televizní vysílání, aniž by to obtěžovalo slyšící diváky.

AMERICKÝ NEBO BRITSKÝ SYSTÉM?

V USA používali technologii nazývanou „21. řá­ dek“ podle způsobu, jakým se titulky umožňo­ valo zobrazení titulků na televizním přístroji.

Tento americký systém však měl jednu velkou nevýhodu. Malá písmena, která měla „nožičky": q, p, g a j zobrazoval nesprávně. V řádku byla tato písmena byla oproti ostatním vždy trochu vyvýšena a slova se špatně četla. Bylo tedy do­ hodnuto, že skryté titulky založené na 21. řádku budou zobrazovány pouze velkými písmeny (ca­ pitals), a z toho vznikl i americký název titulků: „captions“. Od té doby se tedy v USA skryté ti­ tulky nazývají „closed captions".

Česká unie neslyšících

13

TÉMA ČÍSLA: SKRYTÉ TITULKY

V Evropě byly ve stejné době skryté titulky vysílány pomocí teletextu, který vznikl ve Velké Británii a měl oproti americkému systému řadu výhod. Jednak dobře zobrazoval i malá písmena, takže nebylo nutno zobrazovat text jen kapitál­ kami a nešlo tedy o „captions“, nýbrž o podtitul­ ky „subtitles“. Další výhodou byla možnost pro­ mluvy jednotlivých mluvčích barevně rozlišovat.

Náš systém byl zvolen podle britského modelu.

TELETEXTOVÉ TITULKY U NÁS

V roce 1991, kdy pan Hrubý již pracoval ve Vlád­ ním výboru pro zdravotně postižené občany v ČR, začal jednat s tehdejším ředitelem České televize Jiřím Kanturkem o jejich zavedení u nás a později i s ředitelem Ivem Mathém). V roce 1992 proběhla několikaměsíční etapa zkušeb­ ního provozu a oficiálně se první skryté titulky u nás začaly vysílat 1. července 1992 v 16 hodin u pětiminutových odpoledních zpráv.

V době zavádění skrytých titulků u nás ne­ měl televizní přístroj s teletextovým dekodé­ rem každý, takové přístroje patřily do vyšší ce­ nové kategorie. Proto byly – též zásluhou pana Jaroslava Hrubého – zavedeny příspěvky na te­ levizor s teletextem jako kompenzační pomůc­ ky. Lidé se sluchovým postižením si mohli po­ dat žádost o příspěvek na televizi – podmínkou

14 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

Až do poloviny roku 1997 byly skryté titulky v České televizi vysílány na dobrovolné bázi.

TÉMA ČÍSLA: SKRYTÉ TITULKY

bylo, že přístroj obsahoval teletextový dekodér.

Takto mohli dostat příspěvek až ve výši polo­ viční ceny přístroje, nejvýše však 7000 korun.

V tehdejší době to bylo při průměrném výdělku hodně peněz. Když se později televize s teletex­ tovým dekodérem staly již samozřejmostí, pří­ spěvek byl zrušen.

PRVNÍ UZÁKONĚNÍ TELEVIZNÍCH SKRYTÝCH TITULKŮ U NÁS

Až do poloviny ro­ku 1997 byly skryté titulky v České televizi vysílány na dobrovolné bá­zi.

V březnu 1997 podal Jaroslav Hrubý ve funkci vysokého vládního úředníka návrh na doplnění zákona číslo 468/1991 Sb., o provozování rozhla­ sového a televizního vysílání, aby bylo povinně zpřístupněno 25 % vysílaných pořadů. V parla­ mentu návrh přednesl tehdejší poslanec Václav Krása. Novela vyšla jako zákon 135/1997 Sb. ze dne 12. června 1997 a stanovila povinnost Čes­ ké televize opatřovat titulky 25 % vysílaných pořadů.

Již tehdy se však objevila první chyba ve formulaci zákona, která způsobila výklado­ vé rozpory trvající dodnes. Původní formulace zněla „opatřovat pořady titulky", což dovolu­ je dvojí výklad: jednak z hlediska počtu pořadů

a jednak z hlediska časového objemu odvysíla­ ných pořadů. Česká televize si vybrala výklad pro ni jednodušší, a to počet pořadů. Bylo to pro ni výhodné v tom, že mohla opatřit titulky několik krátkých dokumentárních pořadů typu „Náš venkov“, takže měla povinné procento ihned naplněno, aniž by se k neslyšícím divá­ kům dostaly zajímavé filmy.

Bylo snadné spočítat si, že ačkoliv Česká televize uváděla výrazné překročení povinné­ ho procenta přes 30 %, z hlediska času odvy­ sílaných pořadů to bylo třeba i jen 11 %. Tento rozpor ve výkladu zákona mezi Českou televizí a organizacemi hájícími zájmy osob se slucho­ vým postižením se nepodařilo odstranit do­ dnes. Jediným řešením bylo zvýšit povinné pro­ cento pořadů opatřených titulky.

DALŠÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY TÝKAJÍCÍ SE SKRYTÝCH TITULKŮ

V dopise tehdejšího vládního úředníka Jaro­ slava Hrubého ze dne 15. února 2000 je uve­ deno: „Navrhuji pozměnit zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání takto: V paragrafu 78 „Opatřování pořadů titulky“ se nahrazuje číslo 25 % číslem 75 %.“ Tento poža­ davek byl již předtím podpořen peticí, kterou

Česká unie neslyšících

15

TÉMA ČÍSLA: SKRYTÉ TITULKY

zorganizoval Ivo Herzán. Peti­ POTŘEBNOST NOVELIZACE ce obsahovala požadavek na­ VYSÍLACÍHO ZÁKONA výšení povinného procenta Další nedostatky zákona se pořadů vysílaných s titulky projevily v době, kdy bylo za­ v České televizi z 25 % na vedeno více vysílacích kaná­ 50 % a současně žádala za­ lů. Zejména komerční televize vedení povinnosti vysílat titul­ využívají toho, že v zákoně není kované pořady i v komerčních určeno, aby byl zpřístupněn ka­ Bývalý ministr kultury televizích. Jaroslav Hrubý v sou­ ždý vysílací kanál a některé kaná­ Pavel Dostál činnosti s tehdejším ministrem kul­ ly nám zpřístupnily málo či vůbec ne. tury Pavlem Dostálem a s poslanci ten­ A tak divákům s postižením sluchu zů­ to požadavek podpořili a byl posléze stal nepřístupný naučný kanál Prima poslaneckou sněmovnou akcep­ ZOOM. Je stále jasnější, že se pro­ tován. Skryté titulkování v Čes­ vozovatelé televizního vysílání ké televizi bylo rozšířeno na chovají dle hesla: „Co není zá­ 70 %. Současně byla uzáko­ konem zakázáno, je dovoleno. něna povinnost vysílat i pořa­ A co není výslovně přikázáno, dy ve znakovém jazyce a ve­ to dělat nemusíme.“ dle zákona o České televizi Veškeré stížnosti diváků se vznikl nový „velký“ vysílací zá­ sluchovým postižením i organi­ Jaroslav Hrubý, kon 213/2001 Sb., kde byla uve­ zací hájících jejich práva skonči­ iniciátor zavedení skrytých titulků dena též 15% povinnost titulkování ly konstatováním ze strany RRTV, pro komerční televize. že ačkoliv náš problém chápou, jejich Česká televize proti zvýšení povinné kvóty úkol spočívá v dohledu na dodržování zákona z 25 % na 70 % protestovala, tvrdila, že to a že podle znění stávajícího zákona je všech­ není technicky proveditelné a žádala o snížení no v pořádku. RRTV pouze jednou ročně obdrží na 50 %, avšak neúspěšně. V olomoucké kan­ souhrnné procentuální číslo za všechny kaná­ celáři se v únoru 2001 odehrála schůzka Pavla ly dohromady a nemůže ani zkontrolovat jejich Dostála s Raimundem Koplíkem doprovázeným správnost. Přitom je jasné, že provozovatel vy­ zástupci Olomoucké unie neslyšících Otou sílání nebude prozrazovat případné nesplnění Panským a Vladimírem Kozákem a podařilo se své povinnosti, které je sankciováno pokutou ministra přesvědčit o tom, že 70 % zpřístup­ až do výše 2.500.000 Kč. Jestliže Rada má mít nění vysílaných pořadů je reálné. Byly dohod­ větší pravomoc, je nezbytné, aby došlo k nove­ nuty ještě další změny, bohužel však z důvodu lizaci příslušných ustanovení zákona o vysílání. onemocnění a následného úmrtí ministra Pavla Dostála zůstaly nerealizovány.

JAKÝ ZÁKON POTŘEBUJEME Změna zákona v roce 2001 tedy sice zlepši­ Z hlediska zpřístupnění vysílaných pořadů oso­ la situaci v titulkování, ale formulace stále ješ­ bám se sluchovým postižením je nutné, aby tě nebyly upraveny tak, aby z nich bylo jasné, všechny formulace ustanovení, týkající se zpří­ jak se budou titulkované pořady počítat. Navíc stupňování televizních titulků, umožňovaly pou­ tento zákon uváděl společnou kvótu jak pro ti­ ze jediný výklad. Jen tak se vyhneme sporům tulkování, tak i pro znakový jazyk. Až při noveli­ v aplikační praxi a zabráníme obcházení zákona zaci zákona v roce 2011 se nám podařilo prosa­ ze strany televizních společností. Dále je zapo­ dit, aby byla kvóta pro znakový jazyk oddělena třebí prosadit ještě několik dalších bodů. od skrytých titulků a stanovena na 2 %. Další  Plnění povinnosti provozovatelů vysílá­ potřebné úpravy však nebyly umožněny. ní musí být kontrolovatelné. Nestačí jen jednou

16 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

TÉMA ČÍSLA: SKRYTÉ TITULKY

ročně uvést procentuální údaj shrnující výsled­ ky za všechny vysílací kanály dohromady. Měl by být poskytnut jmenný soupis veškerých po­ řadů včetně stopáže s označením, které z nich jsou zpřístupněné a kolik bylo zpřístupněno pre­ miér, a to u každého vysílacího kanálu zvlášť.

Pak bude možno kdykoliv zkontrolovat jejich správnost. Zpřístupnění premiér by mělo být mezi sledovanými kritérii.  Ze znění zákona musí být jasné, že mají být osobám se sluchovým postižením zpřístup­ něny všechny tematické vysílací kanály, ne pouze některé. A všechny musejí splňovat ale­ spoň minimální povinnou kvótu uvedenou v zá­ koně.  Pořady, které byly v komerčních televi­ zích odvysílány včetně skrytých titulků, a ná­ sledně uloženy do internetového videoarchívu, by měly obsahovat též skryté titulky. Jestli­ že titulky již byly vyrobeny, je škoda, že nejsou dále recyklovány, a že jsou služby internetové­ ho archívu oso­bám se sluchovým postižením nedostupné. Vý­mluvy, že to není možné, nejsou pravdivé, vždyť například Česká televize to au­ tomaticky takto dělá na svém archívu iVysílání již několik let.

 Měla by být stanovena postupná míra na­ vyšování povinnosti opatřovat vysílané pořady skrytými titulky až do téměř úplné dostupnos­ ti. Dokud není dostupnost vysílaných pořadů pro osoby se sluchovým postižením úplná, je nabíd­ ka otitulkovaných pořadů v komerčních televi­ zích žánrově omezená, protože je na libovůli te­ levizní společnosti, které pořady opatří skrytými titulky. Obvykle bývají skrytými titulky zpřístup­ něny některé seriály a filmy, ale nikoliv dokumen­ ty, magazíny a zpravodajství. Takto jsou osoby se sluchovým postižením vyloučeny ze sledová­ ní některých složek obsahu televizního vysílání a to jen z rozhodnutí provozovatele. Pokud bu­ dou muset provozovatelé zpřístupnit veškeré vysílané pořady, pak si budou moci diváci se slu­ chovým postižením sami vybrat z obsahové na­ bídky pořady na základě svých preferencí.

Tyto a další požadavky na změnu vysílacího zákona se televizním společnostem samozřej­ mě nelíbí a všemi prostředky se snaží novele vysílacího zákona zabránit. Televizní společnos­ ti jsou silná lobby, a abychom dosáhli toho, co potřebujeme, čeká nás ještě tvrdý boj.

Česká unie neslyšících

17

REPORTÁŽ TEXT:

Lucie Sedláčková Půlpánová / FOTO: Martin Jarůšek

S ohledem na český znakový jazyk bylo třeba upravit průběh mše Dne 8. ledna 2017 nastala významná událost, poprvé v historii neslyšících se založila farnost pro neslyšící v České republice. Kardinál Duka jako duchovního správce farnosti ustanovil kněze polského původu, STANISLAWA GÓRU. Tento kněz neslyšící nevede poprvé. Neslyšícím se věnuje již od roku 1997 s několikaletou pauzou a od roku 2012 se jim věnuje intenzivně. Dosud se netradičně tlumočené mše a setkání konala každý měsíc na faře ve Vršovicích, od září 2016 již v Praze-Stodůlkách. Praha je v naší republice unikátem, co se týče duchovního vedení lidí se sluchovým postižením, například je možné se vyzpovídat přímo ve znakovém jazyce, zpovědi jsou tlumočené.

C

o je farnost? Čím je tak důležitá pro neslyšící? Nechali jsme si to vy­ světlit u jejich pastorační asistentky, Aleny Čojdžildžav Voráčové, která skupinu Neslyšící Katolíci již čtyři roky zastupuje: „Farnost je území, kde se věřící setkávají, pořádají se různé akce a samozřejmě se konají i mše svaté. Dá se říci, že má i sociální charakter, neboť sdružuje osoby, které užívají jiný, menšinový jazyk. Mít vlastní farnost je výhodou, protože nám umožňuje vytvářet vlastní systém vedení zahrnující libovolné aktivity vyhovující kultuře neslyšících s respektem k jejich jazyku. Zpočátku bylo potřeba trochu upravit průběh mše – kvůli povaze českého znakového jazyka. Neslyšícím, kteří se k nám přihlásili, jsme tak dali možnost připravit se na křtiny, první svaté přijímání nebo na zpověď. To samé platí pro slyšící, kteří ovládají český znakový jazyk. Bez ohledu na svůj jazyk mohou využít služeb jak neslyšící, tak i slyšící pastorky, která ovládá český znakový jazyk. Nemusí tudíž čekat na samotného kněze.“ Tato událost se oslavila první mší svatou v již existující farnosti nesly­ šících a poté přípitkem s malým pohoštěním. Mše svatá se konala v ko­ munitním centru sv. Prokopa ve Stodůlkách, kam se rovněž přestěhova­ lo společenství neslyšících katolíků. Mši svatou jak pro neslyšící, kterých bylo kolem dvaceti, tak i pro slyšící celebroval pomocný biskup pražský,

18 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

REPORTÁŽ

pan Václav Malý, známý svou přirozenou skrom­ ností. S ním koncelebrovali kněz Radek Tichý a kněz neslyšících, Stanislaw Góra. Mše se zú­ častnili také hosté, pan Petr Bratský, býva­ lý starosta Prahy 13, a pan Jan Wolf, zastupi­ tel a radní Hlavního města Prahy, který se o mši vyjádřil slovy: „Moc jsem rád vyslechl prosbu kněze Stanislawa, jsou to krásní lidé!“ Během první části bohoslužby sami neslyší­ cí četli v českém znakovém jazyce První čtení, žalmy a evangelia. Kázání pak měl samotný bis­ kup Václav Malý. Všimla jsem si, že mnozí slyší­ cí lidé začali více fotit, když neslyšící odpovídali kněžím v českém znakovém jazyce a sami zna­ kovali modlitbu Otče náš. Atmosféra byla milá

a radostná. Konečně se po dlouhé době podařilo založit farnost! Ke konci kázání pomocného bis­ kupa Malého se připojil kněz Góra se slovy: Farnost pro neslyšící a jejich jazyk, to byl můj velký sen, byť to trvalo přes dvacet let. První slovo poprvé padlo, když jsem potkal Romanu Petráňovou před dvaceti lety právě zde v Praze-Stodůlkách, kde jsem působil tenkrát jako kněz. Spolu jsme mluvili o tom, že by bylo fajn mít vlastní farnost s vlastními podmínkami pro neslyšící. Ale cesta byla složitá – mé povolání vyžadovalo jiné povinnosti, Romanu zas volaly

její rodinné povinnosti. Před pěti lety se setkání opět obnovilo ve Vršovicích na Duchovní obnově s knězem Vellou. Viděl jsem, že je pravý čas založit farnost. Vyžadovalo to ale vlastní území, což ve Vršovicích nešlo, proto jsem díky nápadu Romany zkusil jednat tady ve Stodůlkách v komunitním centru sv. Prokopa. Místní kněz Radek Tichý i místní farníci souhlasili. Odtud už byl jen krůček ke schválení kardinálem Dukou. Moc jim za to děkujeme!

Po mši se všichni sešli v komunitním centru k oslavě, kde se gratulovalo i prohodilo pár slov.

Důležité osobnosti tam mohly poznat neslyšící zblízka. Bylo vidět, že se snaží na neslyšící mlu­ vit, a přitom se na ně hezky usmívaly. Bylo to milé. U několika lidí jsem se zastavila a vyptala se jich na jejich dojmy.

O úplných počátcích setkávání „raných“ vě­ řících neslyšících nám pověděla samotná nesly­ šící pastorka, Alena Čojdžildžav Voráčová: Tenkrát jsme se scházeli u Karlova mostu, v kostele sv. Salvátora pod vedením kněze Tomáše Halíka. Scházeli jsme se zatím jenom o Velikonocích a na Vánoce. To bylo nějak kolem roku 2001. Úplně první věřící neslyšící jsem potkala díky svému manželovi brzy poté, co jsem se kolem roku 2001 přestěhovala z Moravy do Prahy, kde jsem nikoho neznala. Zeptala jsem se manžela, jestli nezná nějaké věřící a ten mi doporučil Františka a Lucii Půlpánovy.

Začali jsme se scházet, poté jsem potkávala další neslyšící. Na fakt, že chodím do kostela, mi říkali, že by také rádi chodili, ale nebaví je tam chodit samotné. Tak takto nějak se utvořila skupinka věřících neslyšících, přidala se k nám např. Pavla Coufalová, poprvé nám tlumočila Marie Horáková. To bylo v Kobylisích.

S Romanou Petráňovou jsem se seznámila díky zařizování bytu, kde nám tlumočila. Zjistili jsme, že je také věřící, a tak jsme se domluvili, že nám občas bude tlumočit mše svaté. Po mši jsme si vždycky zašli na kávu nebo čaj a popovídali si. To bylo tak jednou za půl roku. Pak setkání ubyla, protože Romana měla děti a byla

Česká unie neslyšících

19

REPORTÁŽ

zaneprázdněná. My jsme pak tlumočníky objednávali přes Centrum zprostředkování tlumočníků českého znakového jazyka a platili si je sami.

V roce 2012 Romana dostala nabídku od kněze Stanislawa Góry, zdali by se neslyšící nechtěli podívat na Duchovní obnovu vedenou knězem Vellou. Zeptala se nás a my souhlasili, i když jsem nevěřila, že bude zájem. Hlavně jsme také nevěděli, zda vydržíme čtyři dny po sobě sledovat přednášky. Dopadlo to tak, že neslyšících se přihlásilo celkem devět, dokonce několik jich bylo z Moravy, a vydrželi!

To nás tak nabudilo, že jsme se domluvili na pravidelných setkáváních. To byl velký krok k založení společenství Neslyšící katolíci.

A právě Stanislaw nám pro naše setkávání nabídl svou faru ve Vršovicích.

Vyzpovídali jsme i věrnou tlumočnici a pastorační asis­ tentku, Romanu Petráňovou:

20 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

ak ses vůbec poprvé setkala J s neslyšícími věřícími?

No, už si moc nevzpomínám. Ale vždy jsem měla radost, když jsem potkala neslyšícího, kte­ rý měl v sobě víru, protože jsem hledala cestu, jak učit neslyšící náboženství. Když jsem praco­ vala ve školce v Pipanu, dostala jsem od slyší­ cí pastorační asistentky za úkol učit neslyšící náboženství a já nevěděla jak. Měla jsem jet na tábor a tam učit neslyšící děti, což byli Pangrá­ covi a Pičmanovi. Bránila jsem se tomu, ale ona říkala, že když není nikdo jiný, musím to vzít já!

Já? Tak jsem to vzala. Později mi hodně pomoh­ lo, když do Prahy přijela paní Vesta Dee Sauter a ukazovala mi, jak lépe znakovat či převyprá­ vět biblické příběhy ve znakovém jazyce. A to mě víc podněcovalo, a pak už to pokračovalo. elkým krokem pro vás vůbec je nyní V vlastní farnost. Jak k tomu došlo, že ses stala pastorační asistentkou?

Po skončení práce na vysoké škole mi kněz Stanislaw nabídl, abych se stala pas­ torační asistentkou. Jsem jí dodnes. Ale vel­

REPORTÁŽ

ký posun nastal díky Duchovnímu obnovení s knězem Vellou.

ak si představujete farnost pro neslyšící J za 20 let?

Akorát jsem včera vzpomínala na to, že před dvaceti lety jsem ani za mák netušila, kde bu­ deme dnes, takže jak to bude za dalších dva­ cet let, si netroufám představovat.

Vyptávali jsme se i několika neslyšících a slyšících, kteří se této události zúčastnili: 1. Proč jsi přišel navštívit tuto událost a jak ses o ní dozvěděl? Jaký máš z toho pocit?

2. Co bys farnosti do budoucna popřál?

Anna Černovská (neslyšící): 1. Dozvěděla jsem se to od neslyšících. Já byla už odmala zvyklá chodit do kostela na Slo­ vensku. Ano, jsem ze Slovenska, do Čech jsem se provdala.

I když jsem znala svaté přijí­ mání a podobně, přesto jsem tady v ČR nikam nechodila.

A teď jsem moc ráda, na mši jsem už dlou­ ho nebyla. Konečně je tu místo, kde si mohu popovídat ve znakovém jazyce. Na Sloven­ sku jsem se cítila osamělá. Dnes jsem tady potřetí, předtím jsem byla dvakrát ve Vršo­ vicích a vzala jsem sem i svou vnučku, aby také viděla neslyšící.

Alena Čojdžildžav Voráčová (neslyšící): 1. Ze dnešního setkání mám dob­ rý pocit, přišlo dost neslyšících a hlavně také i slyšící, kteří naši událost podporují a kteří nás, neslyšící, přijali.

2. Netuším, co bude za dvacet let, to nechám na Bohu, on má svoje plány. Pro mě je důleži­ tější, co je dneska. Co bude další zítřejší dny, netuším. Cíl nemám.

Radka Nováková (neslyšící): 1. Přišla jsem, protože se tady cí­ tím dobře, mám to tady ráda.

Je to příležitost, kde se mohu zastavit a vypnout.

Česká unie neslyšících

21

REPORTÁŽ

2. Aby se farnost nadále udržela a stále zde vládla láska.

Alena Dvořáková (slyšící): 1. Přišla jsem, protože to byl kdysi můj sen.

2. Aby vydržela, aby vzkvétala, aby ti původní lidé nadále zů­ stali a přitom chodili noví. Dále, aby se nezanedbávalo to, co má farnost dá­ vat. Neslyšící ať získávají stejně plnohodnot­ né informace tak jako slyšící.

Milan Fritz (neslyšící): 1. Pozvala mne kolegyně z prá­ ce. Tehdy jsem nemohl při­ jít na vánoční mši, přišel jsem proto aspoň dnes na založe­ ní farnosti. Fandím tomu, že je to tlumočené, je tu příjemně. Jako malý jsem ob­ čas chodíval na mši s babičkou, která mi vše ukazovala, snažila se, avšak až tady popr­ vé jsem pocítil teplo, ze společného modlení jsem měl skoro husí kůži. A také je pro mě ne­ zvyklé si sundávat bundu.

Když jsem chodíval do kos­

22 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

tela, bylo to vždy utrpení, protože to zname­ nalo vydržet uvnitř tu hroznou zimu.

2. Především farnost co nejdéle udržovat.

Jiří Dachovský (neslyšící): 1. O tom se dozvěděla moje man­želka, přečetla si to v no­ vinách.

2. Pamatuji si, že první církevní setkání pro neslyšící vedl kněz Petr Zach na náměstí Míru, ten uměl výbor­ ně znakovat, pak to nějak vyšumělo. A nyní po deseti letech se našel kněz, který je ochotný vést neslyšící. Důležité je však, aby také uměl znakovat nebo aspoň mít kolem sebe více tlu­ močníků. To bych té farnosti přál, protože to více přitáhne neslyšící. Kněz a tlumočník jsou klíčovými osobami k fungování farnosti.

Petr Bratský (slyšící, býv. starosta Prahy 13): 1. Dozvěděl jsem se o tom mi­ nulý týden, bylo to všude na­ psané. Poprvé jsme informace o této události viděli na nástěnce v kostele sv. Panny Marii Sněžné.

REPORTÁŽ

2. Aby sem chodilo stále víc a víc lidí, proto­ že samotné komunitní centrum sv. Proko­ pa je převeliké a tím větší sílu mají požehnání a modlitby do nebe.

Pana biskupa Václava Malého se svou sympatickou tváří se nedalo přehléd­ nout, velmi rád si povídal s lidmi, tedy spíše jim naslouchal. Na mých několik položených otázek rád od­ pověděl, často i vtipně:

nes jste celebroval mši D svatou, jaký jste měl pocit vidět přitom znakující lidi? Bylo to pro vás poprvé?

Ano, bylo to dnes pro mne poprvé, měl jsem ra­ dost z toho, že neslyšící jsou splynutí se mší díky tomu, že znakují a nejsou pasivní, že se také vyjadřují a komunikují s námi. erušili vás tlumočníci, jak některým N kněžím to vadí?

Ne, nevadilo mi to, protože to je hlavně pro ne­

slyšící a je to služba především pro ně, ne pro nás. Ano, je to zvláštní vidět vedle sebe znaku­ jící osobu, a pak mávající ruce neslyšících. Moc se mi líbil znak ALELUJA. Bylo to tak veselé.

A ještě znak pro prezidenta TRUMP, jak jsem se ptal tlumočnice. A také znak BISKUP. Dále se mi také líbilo, jak se četlo a zpívalo při žalmu. Dojalo mne to a obohatilo o novou zkušenost.

o byste přál této farnosti do C budoucna?

Toto byl první krok a já doufám, že si z toho okolní farnosti vezmou vzor a že se budou zakládat další farnosti pro nesly­ šící. Jenom jedna jediná farnost pro celou ČR nestačí. A přeji neslyšícím, kteří sem budou chodit, aby se zde cítili jako v duchovním do­ mově. Když neslyšící chodí mezi slyšící, ti si jich nevšimnou, protože jejich vada je neviditelná, tudíž na první pohled není poznat, že mají vadu.

A to se musí změnit, je třeba myslet také na ne­ slyšící.

Česká unie neslyšících

23

SPORT

XI. Brněnský turnaj neslyšících ve futsalu TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: archív SKN Brno

N

a konci listopadu loňského roku proběhl XI. Brněnský turnaj neslyšících ve futsalu, kte­ rý organizoval sportovní klub SKN Brno. Zápasy se odehrály v hale Vysoké školy veterinární. Na turnaj se přihlásilo šest týmů. Na prvním místě se umístilo domácí družstvo SKN Brno „A", dru­ hé místo vybojoval tým Deaf Znojmo a třetí mís­ to obdržel oddíl I.PSKN. Organizátoři poděkova­ li účastníkům za dobré sportovní chování. Tento turnaj se bude opakovat koncem letošního roku.

70. výročí založení klubu SSK Vítkovice TEXT:

Monika Ťuláková

S

portovní klub SSK Vítkovice Ostrava uspo­ řádal 2. prosince 2016 velkolepou akci na počest 70. výročí založení klubu SSK Vítkovi­ ce. Během dne se odehrály turnaje ve futsalu a bowlingu. Turnaje se zúčastnilo šest týmů, o celkové vítězství se postaral tým SSK Vítkovi­ ce a na Staré gardě bylo pět týmů, vyhráli hrá­ či ze SSK Vítkovice. Na utkání bowlingu se při­

24 časopis unie • 1–2/2017 • ročník XXI

hlásilo celkem 18 hráčů a hráček. Na závěr akce se konal galavečer, kde se předávala oceně­ ní účastníkům soutěží. Jako host na galavečer byl pozván nejstarší sportovec a poslední žijící fotbalista, 89letý František Sabák, který se zú­ častnil Světových her neslyšících v roce 1949.

JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

M ůj herecký den

J

sem DOMINIK MAC HENZL, je mi 24 let, ovládám češtinu a český znakový jazyk, no­ sím kochleární implantát, se kterým mohu DO­ CELA dobře slyšet (kromě televize a mobilu).

Pracuji různě s neslyšícími, ve svém volném čase se někdy scházím se slyšícími, anebo cho­ dím na kurz herectví mezi slyšící. Výhodou pro mě je, že herci musí při mluvení dobře vyslovo­ vat. Ne kvůli mně, ale kvůli ostatním lidem, di­ vákům v divadle a televizi, aby ti jim mohli rozu­ mět. Tak proto jim většinou rozumím. Oni mně také, ale když mám líné dny, kdy se mi skoro ne­ chce mluvit nahlas a plete se mi huba, tak mi někdy nerozumí.

Jedno úterý večer jdu na onen kurz herec­ tví, scházíme se všichni v ateliéru Starbag pod vedením Radky Stupkové. To je naše lektorka, dává nám návod, jak se máme chovat na jevišti, vyjadřovat se před lidmi apod.

Dominic Mac Henzl FOTO: archív Dominika Maca Henzla TEXT:

JEDEN DEN

Zrovna ten večer v naší míst­nosti pan údržbář praco­ val s příklepovou vrtačkou; skoro jsme nic neslyšeli a já NESLYŠÍC odezíral ze rtů lektorky Rad­ ÍHO ky. Ta ani nemusela mluvit na­ hlas, rozuměl jsem jí. Oznámila nám, že i přes hlasité vrtání musíme mluvit nahlas, což je pro nás dobrý trénink – diváci nás musí slyšet. Prý někteří z nás mlu­ ví potichu a diváci je neslyší. Pro mě to není problém, protože mám silný hlas: ten je sly­ šet z ateliéru na Andělu až k Národnímu diva­ dlu. Vzpomenu si v tu chvíli na dávné zkoušení u lektorky na chatě, kolem které projížděly vla­ ky. Vždy, když kolem její zahrady projel vlak, mu­ seli jsme během zkoušky křičet, aby nás lektor­ ka slyšela. Neexistovalo, že bychom zkoušení přerušili.

Muž konečně dovrtal a odešel. A my moh­ li již zkoušet. Na jevišti se ocitají dva herci. Já musím jít znovu za oponu, ale jak nemám vyt­ rénovaný sluch na naslouchání jejich dialogů, nemohu jim dobře rozumět. Lektorka mě zná a reaguje: „Prosím vás, kdo je z vás slyšící, ať řekne Macovi, kdy má jít na scénu.“ Poté si uvě­ domuje svůj omyl; všichni jsou slyšící.

Přichází má chvíle. Mám být na jevišti a po­ jednou se mi plete můj text, či nejsem schopen se na něj rozpomenout, protože jsem líný se učit. Vycházejí ze mě (alespoň to tak vnímám) převážně slova: ŽE, A TAK, TEDY, K TOMU, ŽE A TO. Zrovna v té scéně je více takových slov, uvědomuji si, že to musím ještě vypilovat. Hm, naštěstí je ještě „dost času‘‘; až do dubna, kdy máme premiéru v divadle.

Přijďte se podívat na naše představení, budou k němu i titulky. Končíme, tak jde­ me domů. Loučím se s lektorkou a ona říká: „Zavoláme si! Tedy, napíšeme si!“

Česká unie neslyšících

25

VÁS ZVE

~

VÝSTAVA OBRAZŮ A KRESEB Mgr. Zuzany Juřinové (vedoucí CSS ČUN Ostrava)

Rostoucí Kráska, akrylová malba, plátno 80x60cm, 2017

1. 3.–28. 4. 2017 Knihovna / A. Vaška 73 / Háj ve Slezsku