Výstava GŁUSZA v polských Katowicích

24. června 2022 se ve Slezském muzeu v polských Katowicích konala událost významná pro komunitu Neslyšících – byla zde otevřena dlouho očekávaná a připravovaná výstava s názvem GŁUSZA, což ve volném překladu znamená Země Neslyšících (Deafland). Výstava je věnována komunikaci, kultuře, historii a umění Neslyšících. Jejím mottem je „Odkud jsme? Kdo jsme? Kam jdeme?“. Vernisáže výstavy se kromě polských neslyšících umělců zúčastnila i americká neslyšící malířka Nancy Rourke, pro niž zde bylo vyčleněno čestné místo na její výtvory žánrového umění De‘VIA, které od ní Slezské muzeum jako první v Evropě zakoupilo. Výstava je zcela první svého druhu v Polsku a svým rozsahem zřejmě i v celé Evropě a potrvá jeden rok, tedy do června 2023.

Na zorganizování výstavy se kromě hlavní, slyšící kurátorky Dagmary Stanosz a slyšícího kurátora Michała Burdzińskiho podíleli i dva neslyšící kurátoři – Michał Justycki a Agnieszka Kołodziejczak , kteří jsou oba zároveň doktorandy v oblasti umění. Kurátory jsem pro náš časopis UNIE ohledně této výjimečné výstavy vyzpovídala:

Kdy a jak vznikl nápad uspořádat tuto výstavu?

DAGMARA: V roce 2017 jsme zahájili aktivity směřující k začlenění komunity Neslyšících do programu muzea. V roce 2019 rozhodnutí o uspořádání výstavy schválila Alicja Knast, bývalá ředitelka Slezského muzea (a v současné době generální ředitelka pražské Národní galerie – pozn. red.).

AGNIESZKA: Pokud si vzpomínám, myšlenka výstavy spojené s kulturou Neslyšících vznikla před několika lety a byla inspirovaná Michałem Justyckim a aktivitami neslyšících umělců.

MICHAŁ J.: Głusza je výstava, která boří bariéry a učí lidi chápat, kdo jsou Neslyšící. V Polsku málokdo zná jejich historii. Mnoho slyšících lidí neví, jak vypadá kultura Neslyšících, nechápou, co si Neslyšící myslí a jaký je jejich život. Myslím, že stálo za to Dagmaru kontaktovat. Nebýt jí, tuto výstavu bychom nezorganizovali. Byla to velmi těžká práce. Zpočátku jsem měl obavy, jak budu se slyšícími komunikovat. Říkal jsem si, že zkusím pracovat dva měsíce, a když budou s komunikací problémy, skončím, protože přetěžovat se a nervovat se nemá smysl. Zkusil jsem první měsíc, pak druhý, třetí a ukázalo se, že jsou lidé ke spolupráci velmi otevření. Nepracoval bych v našem muzeu, kdyby tam nebyly Dagmara Stanosz nebo

Alicja Knast. Bez nich by to bylo velmi těžké. O otevření výstavy o historii Neslyšících jsem snil tak dlouho, ale je k tomu zapotřebí i kontakt se slyšícími a odhodlání bojovat za lepší zítřky. Spolupráce mezi slyšícími a neslyšícími, vzájemné obohacování a výměna zkušeností z obou světů stojí za to. Písemných informací o historii, kultuře a životních zkušenostech Neslyšících je velmi málo.

Jaká byla vaše role v tomto projektu?

DAGMARA: Jsem hlavní kurátorkou výstavy a koordinátorkou projektu Głusza a dalších aktivit souvisejících s bezbariérovostí v oblasti vzdělávání.

AGNIESZKA: Jsem kurátorkou výstavy zodpovědnou za shromažďování děl neslyšících umělců z Polska a za popisy některých výstavních exponátů. Téma komiks Neslyšících byl můj nápad, protože se jím zabývám ve svém výzkumu, též teorie fyziognomie byl můj návrh. Jsem neslyšící umělkyně a znám téměř všechny polské neslyšící umělce, spolupracuji s nimi a účastním se plenérových workshopů po celém Polsku. V minulosti jsem se také zúčastnila mnoha důležitých akcí o kultuře Neslyšících, takže vím mnoho o historických aktivitách Neslyšících v Polsku v posledních dvou desetiletích. Pro výstavu jsem shromažďovala předměty a psané materiály.

MICHAŁ J.: Historie Neslyšících není obvykle předmětem zkoumání, ale je stejně bohatá a rozsáhlá jako historie většinového světa. Historici umění vědí o významných neslyšících umělcích velmi málo, chceme je proto s nimi seznámit a ukázat, že Neslyšící jsou svébytnou komunitou s vlastní kulturou. Chtěli jsme také poukázat na to, jak strastiplná byla cesta Neslyšících ve vzdělávání kvůli historickým metodám výuky, diskriminaci a zákazům používání znakového jazyka. Výstava návštěvníkům poskytuje vhled do toho, jak se Neslyšícím ve světě žije, a ukazuje, kdo jsme, pomocí symbolů a obrazů charakterizujících hluchotu, neslyšícího člověka v dané kultuře, komunitě, rodině, práci, znázorňuje naši identitu. Historiky zajímá to, jaké možnosti volby Neslyšící měli, možnosti pro seberealizaci a hledání identity. Historie Neslyšících se zamýšlí nad tím, co v různých historických obdobích znamenalo být neslyšící, vypráví o Neslyšících, kteří kdysi žili, o jejich práci a kariéře. Bez poznání kultury Neslyšících, bez analýzy historických textů a jejich umění by nebylo možné výstavu uskutečnit.

MICHAŁ B.: Do projektu jsem se zapojil jako člověk, který se zabývá výzkumem moderního a současného výtvarného umění z různých úhlů pohledu, nahlíží na ně komparatistickým způsobem a uvažuje o jejich vazbách na realitu, společnost a historii, jakož i na fyzické a metafyzické dimenze lidskosti. Účastnil jsem se četných diskusí o podobě celé výstavy, přičemž moje hlavní role se týkala prostorů s vybranými obrazy, kresbami, grafikami a knižními díly polských i zahraničních umělců – představitelů komunity Neslyšících.

Co je obsahem výstavy?

DAGMARA: Výstava se zabývá tématem komunikace ve spojení s jazykovou a kulturní menšinou Neslyšících. Je rozdělena do tří částí – jazyk a komunikace, historie a formování identity Neslyšících a umění Neslyšících.

V první části odpovídáme na otázku, co je jazyk, na základě antropologických a lingvistických definic. Tento kontext návštěvníkům dokazuje, že znakové jazyky jsou rovnocenné jazyky a že komunikační problémy mohou být velmi složité.

Důležitou součástí výstavy jsou instalace jako např. „Cocenses“ nebo „Observatoř zvuku“, které prezentují téma proto-komunikace a synestézie prostřednictvím prožitku. Animace o komunikačních problémech jsou prezentovány také jako videoinstalace. V první části jsme představili dílo Viktorie Tofan „Poruchy v krvi“ vytvořené během její performance. Tato práce odkazuje na kontext situace Neslyšících jako imigrantů ve svých vlastních zemích.

„Multisign box“ je místo, v němž neslyšící lidé popisují pasáž z filmu Charlieho Chaplina ve svých národních znakových jazycích, aby upozornili na jejich rozmanitost (v této části je též český znakový jazyk, vypravěčem je Vojtěch Haluška – pozn. red.). Druhá část představuje předměty související s historií Neslyšících ve Slezsku, s dějinami vzdělávání Neslyšících a jejich vztahem k dějinám Polska. Velmi cenným objektem jsou dokumenty týkající se účasti neslyšících ve Varšavském povstání za 2. světové války poskytnuté TVP na základě licence. Důležitou součástí výstavy jsou dokumentární filmy natočené v rámci výzkumné činnosti muzea od roku 2019 obsahující výpovědi polských i zahraničních neslyšících ohledně jejich vzdělávání (též je zde video i z ČR, vypovídá Ivana Hay Tetauerová – pozn. red.).

Historická část zahrnuje také díla neslyšících umělců z polské historie – Felikse Pęczarského zapůjčená z Národního muzea ve Varšavě, Kazimierze Wiszniewského a Ksaweryho Preka.

Výtvarná část představuje díla americké malířky Nancy Rourke a současných polských umělců Daniela Kotowského, Tomasze Grabowského, Justyny Kieruzalské, Marka Laseckiho, Mirosława Śledźe. Nechybí ani komiks Neslyšících.

Výstavu doplňuje publikace Głusza , ta je dostupná v polštině a díky QR kódům též v polském znakovém jazyce a mezinárodním znakovém systému s anglickými titulky. Dále je k dostání publikace pro děti Maluj migiem představující kulturu Neslyšících prostřednictvím umění. Doprovodný program zahrnuje přednášky, performance, workshopy pro děti a semináře.

AGNIESZKA: Na výstavě jsou 4 okruhy: a) dějiny znakového jazyka, b) dějiny vzdělávání Neslyšících a dějiny Neslyšících v Polsku, c) kultura Neslyšících s pracemi slavných neslyšících umělců z Polska z 18. a 19. století, d) umění Neslyšících s prezentací díla Nancy a současných polských neslyšících umělců.

Jak dlouho trvala příprava? Bylo těžké shromáždit všechny vystavované materiály?

DAGMARA: Práce na výstavě si vyžádala mnoho složitých projektových činností a rozhodnutí souvisejících s odstoupením od mnoha plánovaných pronájmů. Na základě samotného vývoje seznamu objektů bylo pak mnohem složitější navrhnout narativ tak, aby byl dostupný pro slyšící, neslyšící, nevidomé i osoby s poruchou autistického spektra.

AGNIESZKA: Dlouholetá spolupráce s neslyšícími umělci byla efektivní a se sbíráním předmětů a informací jsem neměla problémy. Všichni umělci z Polska mi ochotně zapůjčili požadované materiály a sdíleli potřebné informace. Také spolupráce s konzultanty v oblasti umění a historie Neslyšících v Polsku mi poskytla vše, co bylo potřeba. Na výstavě formálně pracuji od prosince roku 2019, ale některé materiály nebo informace byly de facto shromážděny již dříve. Práce na výstavě byla náročná, bylo těžké vybrat konkrétní témata do okruhů, je to naše první výstava tohoto druhu v Polsku. Proběhlo mnoho setkání, diskusí. Výsledkem tak je vlastně první výstava v Evropě této velikosti – zahrnuje totiž skutečně velmi široký záběr historie a kultury Neslyšících, včetně složitých, kontroverzních záležitostí. Pařížská výstava Neslyšících v Pantheonu byla oproti tomu malá, jen s historickou perspektivou, ale zato první výstava o Neslyšících v Evropě na tak slavném místě.

MICHAŁ J.: Na výstavě jsme pracovali opravdu poctivě a dlouho.

Nancy Rourke vysvětluje příběhové pozadí svého obrazu s názvem "Second Wave of Milan", kde byla inspirována obrazem Guernica od Pabla Picassa.

V jakých jazycích je výstava přístupná?

DAGMARA: Výstava je k dispozici v polštině, angličtině, polském znakovém jazyce, mezinárodním znakovém systému a ukrajinštině (v doplňkovém průvodci). Osoby se zrakovým postižením mohou kromě toho využít také audio popis dostupný prostřednictvím QR kódů, texty převedené do Braillova písma a hmatové materiály.

MICHAŁ J.: Poskytujeme workshopy pořádané ve znakovém jazyce, vhodné pro vzdělávání neslyšících dětí, jejich rodin a pro komunitu Neslyšících obecně. Pro usnadnění komunikace mezi neslyšícími a ostatními návštěvníky jsou poskytovány služby tlumočníka znakového jazyka. Uspořádali jsme i přednášku na téma „Je polský znakový jazyk a znaková řeč totéž?“. Výstava je skvělou didaktickou pomůckou k osvětě o komunitě a kultuře Neslyšících.

Výstava byla otevřena v červnu 2022. Využili jste prostor, který nabízí, i k doprovodnému programu, např. komentovaným prohlídkám a workshopům včetně prohlídek s průvodcem ve znakovém jazyce? Jak na výstavu reagují slyšící návštěvníci?

DAGMARA: Pořádáme kurátorské prohlídky, muzejní lekce, workshopy. V závislosti na konkrétní skupině probíhají v polštině, polském znakovém jazyce nebo v obou jazycích za přítomnosti tlumočníka. Výstava je velkým zážitkem a překvapením pro všechny návštěvníky. Většina z nich se s takovým tématem setkala poprvé.

MICHAŁ J.: Nejde jen o krok k dostupnosti a otevřenosti vůči komunitě Neslyšících. Samotné muzeum obohacuje, posiluje svůj potenciál a stává se stále více vyhledávaným, protože rozmanitost lidských zkušeností, kulturních zvyklostí a forem komunikace je nejdůležitější hodnotou harmonicky se rozvíjející společnosti.

MICHAŁ B.: Kurátorské prohlídky s průvodcem jsou samozřejmě standardem. Bohužel musím konstatovat, že z různých důvodů je o výstavu, včetně počinů neslyšících umělců, ve světě poměrně malý zájem. Znamená to, že je před námi mnoho výzev a spoustu práce, kterou musíme vykonat. Na druhou stranu, co se týče speciálního programu akcí ve Slezském muzeu, důležitá pro mě zůstala moje přednáška Nové dějiny umění a kultura Neslyšících, pravděpodobně jedna z prvních vůbec připravená slyšícím odborníkem. Těmto otázkám bych rád věnoval článek, až bude více času… Mým tajným přáním je také inspirovat nás k vydání krásného alba s reprodukcemi uměleckých předmětů prezentujících fenomén kultury Neslyšících, jmenovitě toto rozrůstající se vizuální dědictví, v celé jeho kráse.

Výstava v Katowicích je naplánována na jeden rok – jaký bude váš další krok?

DAGMARA: V muzeu mělo vzniknout samostatné oddělení zabývající se tímto tématem, ale nevíme, zda k tomu dojde. Chceme pokračovat ve výzkumné a vzdělávací činnosti. Výstavu je též možné využít jako putovní a prezentovat ji na jiných místech. Na tom mi také hodně záleží.

MICHAŁ J.: Sníme i o tom, že budeme pokračovat v pořádání výstav neslyšících umělců a vznikne tak Głusza č. 2, kde bychom vystavovali i práce neslyšících umělců z USA, Evropy a Asie. Rád bych poukázal na to, že se v Evropě ma- luje málo obrazů ve stylu De’VIA ( psali jsme o něm v UNII 3–4/2021, 3–4/2022 – pozn. red.), který je v USA mnohem více rozšířen, a chtěl bych také představit, jakým stylem malují neslyšící umělci v Asii. Je důležité ukázat většinové společnosti, že Neslyšící jsou také vynikajícími umělci.

Co byste ze své dosavadní zkušenosti rádi předali našim neslyšícím a slyšícím čtenářům?

DAGMARA: Tématem komunikace a přístupnosti se zabývám 12 let, ale teprve díky poznání světa Neslyšících jsem si uvědomila, jak důležité je umět komunikovat svým přirozeným jazykem a jak inspirativní může znakový jazyk být pro slyšící lidi.

AGNIESZKA: Tato výstava, tato možnost shrnout aktivity Neslyšících na jednom místě, je prvním krokem k překonání „propastného nedostatku znalostí o Neslyšících“. Stálo to za to – spokojenost je na místě. Je to i můj soukromý pocit zadostiučinění, protože jsem si uvědomila, že jsem sama byla účastníkem mnoha významných akcí kultury Neslyšících v Polsku a se svými neslyšícími přáteli, umělci, jsem se podílela na mnoha průkopnických aktivitách – jsme tímto navždy zapsáni v historii Neslyšících.

MICHAŁ J.: Často se setkávám s idealizovanou představou propojení světa slyšících a neslyšících – neslyšící perfektně odezírají a slyšící se učí znakový jazyk. Jenomže ne každý to zvládne a ne každý slyšící je schopen akceptovat Neslyšící spolu s jejich kulturou. Také mne mrzí, že přestože žijeme ve 21. století – neslyšící řídí auta, pracují v muzeu nebo ve školství, máme dokonce i neslyšící profesory – stále se ve společnosti setkáváme s takovými pojmy jako například „hluchoněmý“. Rád bych slyšícím vzkázal, aby se nebáli setkat s neslyšícím, aby mu dali šanci na to, být svobodný, a neomezovali jeho možnosti práce a vzdělání. Slyšící by měli Neslyšící podpořit v tom, aby dosáhli svých snů. MICHAŁ B.: Uprostřed životních útrap bych rád zdůraznil samotný fakt, že jsme do sbírky našeho muzea již zakoupili vynikající obrazy neslyšících malířek – tři od Nancy Rourke a dva od Justyny Kieruzalské. Věřím, že je to úspěšný začátek něčeho velmi důležitého a významného.

Výstava GŁUSZA potrvá do 4. června 2023. Více se můžete dočíst na https://muzeumslaskie. pl/pl/wystawy/glusza/