SCOOL! 18

No. 18/ květen ‘10 studentský magazín zastáveckého gymnázia

Múzy v našem okolí a mnoho dalšího…

editorial

Ach, ta inspirace!

Milí čtenáři!

Psát úvodník. To se vám to řekne, když nemusíte. Co tam má člověk pořád psát? Věci dávno minulé, historické či snad nějaká výročí?

Snad se to nemusí rvát ještě do editorialu, nebo jo? Věci, které se dějí ve škole? Jsem přesvědčena, že těch si člověk s průměrnou schopností vnímat všimne sám.

Věci, jež nás teprve čekají? Přece vás nepřipravím o překvapení…

Ach jo. Čte editorial vůbec někdo? Nemůžu sem prostě jen vygenerovat nějaký lipsumovský text a tvářit se, že má smysl nebo že je to nepříliš známý cizí jazyk? No, tohle si pro jistotu nechám do zásoby pro úvodník v dalším čísle (ha ha), teď nutně potřebuji inspiraci. Ale kde ji vzít?

Na internetu? Vyhledávače mne asi nemají příliš v lásce, nechtějí mi pomoct. Naděje, že mne do uzávěrky nalezne Erotův šíp, jehož božský řecký vlastník by skrze mne promlouval, taky nejsou příliš reálné. To už rovnou můžu vzývat Múzy, když mluvíme

OBSAH

1, 2.......................................................................Editorial 3,4..........................................................Téma: O múzách 5-10.......................................Téma: Múzy v našem kraji 11, 12...................Učitelé: Petr Kroutil a Eva Kokešová 13.............................................................Kultura + Sport 14..................................................Rozhovor s kuchařem 15, 16............................................Absolvent: Leoš Kuba 17...........................................................Pujdeme do kina 18........................................................................Křížovka

o antickém Řecku… Kalliopo!

Erató! Thaleio! Nic. Nic. Nic! Snad ne ty, Melpomeno? Nic. Asi dělají něco lepšího nebo mne jen okázale ignorují. Mají jediné štěstí, že článek o nich už je napsaný, jinak bych se asi neubránila zatrpklosti.

Mne Múzy opustily, když jsem je potřebovala, to se však nemusí stát vám, našim čtenářům. V tomto čísle naleznete několik více či méně známých umělců našeho regionu, jejichž životy se můžete inspirovat.

Ať už se začtete do profilu herce, divadelního souboru, animátorky nebo dáte-li přednost rozhovorům – s hudebním skladatelem, s paní Kokešovou nebo s panem Kroutilem (tentokrát spíše z učitelské, nikoli „ředitelovské“ stránky), přeji vám za celou redakci hezkou zábavu.

K. Bochníčková, kvinta

Issue No. 18 / květen 2010 Vydavatel Gymnazijní společnost při G TGM v Zastávce Adresa redakce Gymnázium T. G. Masaryka, Zastávka U Školy 39, Zastávka Kontakt scool-mag@seznam.cz evakokesova@seznam.cz Web www.scool-mag.net www.gzastavka.cz Cover Jan Čermák, II. ročník (tvář titulní strany je Veronika Szemlová) Backcover Jan Čermák, II. ročník Grafika Jan Čermák, II. ročník Tisk Pamiro Rosice Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.

ZN. LITRU

SEVER

DÁNSKÁ STAVEBNICE DOMÉNA NAMIBIE

ZN.RYCHLO STI MNOŽINA. PŘIR.ČÍSEL

HINDUISTIC KÝ BŮH

ŘÍM. 1000

SPOJKA

STUPEŇ V JUDU

13 V HEXADEC. SOUSTAVĚ

OKO anglicky

ČESKÝ ZPĚVÁK

ČÁSTI ROSTLIN

VÝROBCE AUT. STŘÍKAČEK

JAPONSKÉ MĚSTO

INSTITUTE for ADVANCEMENT of JOURNALISM

NEPRAVDY

HÝBAT VÍČKEM

SPZ OLOMOUCE

PUK

TYP NÁDOBY

KNIHA KINGA

OHMATÁNÍ

ZN. HOLMIA

8:00 – sraz ve třídách 8:30 - 11:30 – soutěže a filmy 12:00 – předání klíčů od školy a od obce Zastávka 12:15 – průvod v maskách 13:00 – vyhlášení vítězů soutěží (Dělnický dům) 13:15 – představení 3. ročníku a poté představení septimy.

O financích

Zajímáte se o peníze? Víte jak s nimi správně zacházet? Pojďte se naučit rozumět svým financím a získejte informace, které jsou pro dnešní život nepostradatelné.

Akademie akreditovaná ministerstvem školství ČR vás na jednom ze seminárních hotelů naučí, jak se chytře pohybovat ve světě financí, jak ušetřit peníze sobě nebo rodině a ještě si při tom vydělat, například formou slušné brigády. Více informací po dohodě s E. Kokešovou, nebo na telefonním čísle 732314434.

JEDNO Z POHLAVÍ

Třída septima a 3. ročník vás srdečně zvou na Majáles, který proběhne v pátek 7. 5. 2010

Pozvánka

1. TAJENKA

MPZ GABONU

ZNAČKA WOLFRAMU

Á M

4.TAJENKA

VIET.JEDN.HMO TNOSTI

ZE slov.

OZVĚNA

REVÍR

HRDÁ

Majáles 2010

MAĎ. MĚSTO

ZNÁ

JEDEN ZE SVĚTADÍLŮ

ZNAČKA DUSÍKU ŘÍMSKY 4000

ČESKÝ HEREC

ZN. YTTRIA

EXISTUJE

PŘEDLOŽKA

CENNÝ PAPÍR

TĚLO PÁNĚ

NÁZEV SOUHLÁSKY

NETEČNOST

ČESKÝ REŽISÉR

OPS ŠIVA RLS IAJ DAN TOUŠ TA

PROVAZ

LESNÍ ZVÍŘE

ZÁPOR

ZNAČKA AMERICIA

Pomalu, ale jistě začínají rozkvétat kaštany, což je i po letošní dlouhé zimě nezvratným důkazem toho, že se blíží maturitní zkoušky. Jejich písemná část se již uskutečnila 7. dubna 2010 (viz foto také na www.gzastavka.cz). Ústní maturitní zkoušky budou na naší škole probíhat 17. – 20. května 2010. Všem maturujícím držíme palce a přejeme úspěšné zakončení jejich studia na této škole.

POLOMĚR

ŠKRÁBNUTÍ

Maturity

Jaromír Sobotka, sexta

foto: Pavel Matoušek, Rosice

Po slušném rozjezdu akcí znovuotevřeného rosického kina se pro vás připravuje další MFF. Po úspěchu loňského Tanečněfilmového MFF (19. – 20. 6. 2009), kterého se zúčastnilo v obou dnech přes 400 diváků a tanečníků, naplánovali KIC Rosice a Mighty Shake na 18. – 19. června 2010 další pokračování podle již osvědčeného scénáře.

Budou se střídat projekce filmů s tanečními workshopy (M. Jackson, společenský tanec, …) a taky si můžete vyzkoušet žonglování pod vedením zkušených žonglérů. Akce proběhne opět v Rosicích (kino Panorama, sál Crystal). Bližší informace budou brzy zveřejněny v KIC Rosice.

FORMÁT OBRAZU

NELÉTAVÝ PTÁK

ORGÁNY ZRAKU

Michal Keda, septima

http://scool-mag.net/board Pomocí této internetové adresy se dostanete na fórum našeho školního časopisu SCOOL!, kde se nachází i nově vytvořené fórum Studentského parlamentu, který se mi zde na škole nepodařil zavést ani přes naléhání na pana ředitele. Proto zkouším tento způsob. Podle mého názoru je to i jednodušší způsob, než se scházet ve škole, jelikož nikdy nemáme všechny třídy společně volnou hodinu.

Kdokoliv ze školy může napsat jakýkoliv smysluplný návrh na fórum, kde se věc projedná a projde hlasováním. Jestli návrh projde při hlasování více než polovinou hlasů od všech členů parlamentu, bude se řešit s vedením školy.

Další informace najdete na stránkách.

DOSTOJEVSK ÉHO ROMÁN

3.TAJENKA CHRAPTĚT

MPZ ŠVÝCARSKA

100 m2

MED. SLAB.

ZBRAŇ

NÁPADNÍCI

TECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ

"ZEPTAT SE" anglicky

HUDEBNÍ TELEVIZE

V pátek 14. 5. se těsně po vyučování konečně uskuteční celoškolní turnaj v piškvorkách. Brzy se na dveřích profesorky Kokešové a na nástěnkách objeví informace, ve které učebně se to odehraje.

Tak nezapomeňte přijít!

ZNAČKA TEPLOTY

AROMATICKÝ UHLOVODÍK

SEVEŘAN

TĚLOVÝCH. JEDNOTA

IT. FYZIK

ANGLICKÉ ZÁJMENO

2.TAJENKA

BOH. ÚRODY

V sobotu 24. 4. 2010 se v rosickém kině nepromítalo. Zato se návštěvníci mohli potěšit vystoupením jedné z legend českého hudebního světa – Spirituál kvintetu, skupiny, která úspěšně existuje už 50 let. K hudebním zážitkům tohoto večera ale přispělo také přistoupení pěveckého sboru našeho gymnázia pod vedením paní Romany Sedláčkové. Pro naše děvčata bylo setkání a vystoupení s profesionálními Klokan 18. března foto: E. Kokešová hudebníky jistě inspirativní.

-ekNa naší škole proběhlo ve všech předmětech mnoho různých soutěží a olympiád. Vzhledem k tomu, že vyšší kola soutěží stále probíhají, nejsou zatím výsledky úplné. Přejeme všem soutěžícím mnoho úspěchů a v dalším čísle SCOOL!u přineseme souhrnné hodnocení školních soutěží.

Piškvorky

Studentský parlament

JM.KOMENSKÉH O

Spirituál kvintet v Rosicích

2 anglicky

MNOŽINA REÁLNÝCH ČÍSEL

Soutěže

ZÁJMENO

OZNAČENÍ POVLAK NA WC ZUBECH

OBAVA

zábava

vzpomínky na loňský majáles

18

téma

Na slovíčko s… …dámami, které člověku pomáhají tvořit.

Kdo jste?

Jsme Múzy, bohyně umění. Můžete nám říkat řecky Músai, latinsky Musae, to necháme na vás. V římské mytologii s námi byly ztotožněny Kamény, vodní nymfy, bohyně zpěvu a hudebního umění.

básníky a pěvce. Ale když se někdo vychloubá, že je lepší než my, „neznáme bratra“.

Byl už někdo takový opovážlivec? Co jste mu provedly?

Jakýsi pěvec, Thamyris bylo jeho jméno, Odkud pocházíte? se vytahoval, že nás snad v něčem porazil Z antického Řecka. Jsme dcery nejvyššího či co. Tak jsme jej oslepily a zbavily hlasu boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. i paměti. No, možná jsme trošku ješitné.

Bydlíme buď na Olympu, nebo u pramenů Ale dokážeme být i spravedlivé. Když mezi v Boiótii či na Parnasu. umělci vypukne spor o to, kdo je lepší, nehledíme na žádné osobní sympatie či Kolik vás je? nějaké výhody, rozhodujeme objektivně.

Náš počet u různých autorů kolísá, můžeme Jednou si také král Pyréneos usmyslel, že se být třeba i jen jedna souhrnná Múza, nás zmocní. To ovšem neměl dělat, zahubil ale básník Hésiodos, který nás všechny jej samotný Zeus. pojmenoval a prozradil naše zaměstnání, napsal ve svém díle Zrození bohů, že nás je Ačkoli máte básníky a pěvce nejraději, mají devět. Mimochodem to, že začal Hésiodos to těžké. Když jim nejste nakloněny, moc básnit, máme na svědomí také my. toho nenapíší… Čím se tedy živíte?

To je pravda, však si nás také pořádně hledí.

Rozptylujeme olympské božstvo při Vždycky, než začnou psát, žádají nás… ne, hostinách. spíše prosí, aby mohli tvořit. Obvykle stačí, když se napijí z nějakého našeho pramene, Jaké jsou vaše záliby? ale když je to „ztracený případ“, to jim pak Bavíme se tancem a zpěvem. diktujeme slova tak zblízka, až se některým Víte, co se o vás říká? lidem zdálo, že je líbáme na čelo, čímž jim Ano, prý jsme velmi krásné, ušlechtilé, dáváme inspiraci. Vlastně z toho vznikl cudné a přinášíme klid. Někdy se také říká, jeden frazém, že někoho políbila Múza. že jsme vševědoucí. Jsme laskavé a milé, ale jen do té doby, dokud si to lidé zaslouží. Máte nějaké symboly, které vás Z pochopitelných důvodů máme nejraději charakterizují?

Jsou nám zasvěceny včela, vavřín a cikáda (to je také symbol věčného zpěvu). Každá sestra má samozřejmě také předměty, jež zastupují oblast umění, kterou ona sama zaštiťuje.

Kalliopé

3

Euterpé

1) Múzy „předhésiodovské“ Múza Meleté – Pečlivost, Múza vynalézavosti Mnémé – Paměť Aoidé – Zpěv, znala budoucnost, ochránkyně věštců

2) Múzy „hésiodovské“ Erató – Patronka milostné poezie, je považována za objevitelku erotického básnictví a tance. Bývá zpodobňována ve volném oděvu držíc v levé ruce lyru S kterým olympským bohem máte nejlepší či kitharu, někdy má na hlavě korunu, může s ní být i Erós, řecký bůh lásky. Bývá vztah? ztvárněna jako jedna z nejhezčích Múz.

Nedá se říct nejlepší, ale nejbližší vztah Nejznámější její socha je ve Vatikánském máme s Apollónem, ten náš zpěv také muzeu. někdy doprovází na lyru. Dobré vztahy Euterpé – „Utěšitelka“, Múza lyrického máme i s ostatními bohy, tedy s výjimkou básnictví a hudby. V levé ruce obvykle Area, boha války, ten nás nemá příliš drží flétnu. Nejlepší sochy najdete v lásce. Ovšem my také nijak zvlášť ve Vatikánském muzeu, v Louvru nehorujeme pro bitvy a zbraně, možná by zde nebylo od věci zmínit rčení „Inter arma a v neapolském Národním muzeu. silent Musae“, tedy „Mezi zbraněmi Múzy Kalliopé – „Krásnohlavá“, bohyně epického básnictví, z Múz byla nejstarší. V rukou mlčí.“ Čtenář si je jistě správně vyloží. obvykle drží voskové tabulky a rydlo. Jejími potomky jsou údajně Ialemos, Orfeus, Linos Víte o tom, že k vám, devíti Múzám, a Sirény, jejich otcem pak má být sám bůh přiřadili desátou?

Apollón. Sochy Kalliopé naleznete v již Ano, doslechly jsme se o tom. Sama naše zmíněných muzeích. matka tak nazvala řeckou básnířku Sapfó.

Kleió – „Zvěstovatelka“, Múza dějepisectví.

Jediné, co k tomu můžeme dodat, je to, že Je zobrazována se svitkem papyru a rydlem ona je pozemšťanka. Proto preferujeme v rukou, ve vlasech může mít vavřínovou spíše Voltairovu desátou múzu – Kritiku, ratolest. Některé příběhy uvádějí, že byla která se pouze zpozdila, protože dřívější matkou Hyakintha, kterého si oblíbil sám poezie ji nepotřebovala.

Apollón.

téma

Erató Melpomené – „Pěvkyně“. Ochranitelka tragického umění. V ruce má tragickou masku, v druhé kyj a ve vlasech vetknutou ozdobu z břečťanu.

Polyhymnia (Polymnia) – „Plná zpěvů“, zástupkyně náboženských zpěvů.

Zachycována byla vždy ve vážném postoji a bez ozdob. Údajně neměla, na rozdíl od sester, žádný soukromý život.

Melpomené

Polyhymnia

Kleió

Terpsichoré – „Křepčící“, Múza tance. Bývá uměleckých děl zobrazují s glóbem, dříve ztvárněna s lyrou či tepátkem, obvykle s kružítkem. Další kandidátka na matku v taneční póze. Údajně měla s Apollónem Ialema nebo Hyakintha. syna Hymenaia, pěvce svatebních písní.

Thaleia – „Kvetoucí“, je patronkou K. Bochníčková, kvinta komedie, v ruce drží veselou divadelní Zdroje: ptejteseknihovny.cz masku a někdy i pastýřskou hůl.

B. Fučík, J. Pokorný – Zakopaný pes Úrania – „Nebešťanka“. Bohyně cs.wikipedia.org hvězdářství a počtářství, kterou na většině cojeco.cz

Terpsichoré

Úrania

Thaleia

4

téma

Múzy v našem okolí aneb každý někdy potřebuje políbit…

V tomto čísle přinášíme výběr žijících osobností a skupin lidí z blízkého okolí (z pochopitelných důvodů pomíjíme Brno),

které se nechaly ovlivnit Múzami více než ostatní, přičemž nezáleží na tom, jestli se zde narodily nebo se sem přistěhovaly. Seznam

samozřejmě není kompletní, pokračování se (snad) dočkáte v některém z dalších čísel. I vy, čtenáři, můžete dát redakci tip!

Jindřiška Smetanová

Z vyprávění Jindřišky Smetanové: „… v Rosicích jsem prožila nádherných pět, skoro šest let. Úžasný čas! Bydleli jsme v domě naproti hřbitovu, přátelila jsem se s dcerkou hrobníka, a ten hřbitov, který byl velice krásný, jsem milovala… Od jara do podzimu jsem měla před domem postavené štokrle s malou židličkou, tam jsem seděla a pozorovala cvrkot. Maminka mi tam nosila i jídlo v talířku. Nechtěla jsem ztrácet čas, co kdyby mi něco uniklo.“ zdroj fotografie: KIC Rosice Jarmila Helsnerová

má tři výrazné oblasti: První je hudba koncertní a hudebně dramatická, druhá hudba duchovní a třetí hudba k filmům, činohrám, pro rozhlas a televizi. Autonomní Pololáníkova tvorba zahrnuje na 280 titulů.

Některé skladby jsou psány na biblické texty, mnohé jsou svou formou určeny pro bohoslužby. Poněkud odlišná, především svým určením, je hudba třetí oblasti: okolo 400 hudeb filmových, televizních, scénických a k rozhlasovým hrám.

Zdeněk Pololáník žije se svou manželkou Mgr. Jarmilou, roz. Linkovou, v Ostrovačicích u Brna. Jeho žena učila mnoho let na našem gymnáziu.

Za svou uměleckou práci byl Zdeněk Pololáník odměněn několika cenami v soutěžích liturgické hudby, udělením čestného občanství městyse Ostrovačice (1998), Řádem sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference (2001) a Cenou Jihomoravského kraje (2005). V České Třebové se od roku 2005 koná každoročně Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka.

Pokračovateli hudební tradice v rodině Zdeňka Pololáníka jsou jeho dcera, varhanice Mgr. Jana Kubová-Pololáníková a syn, dirigent, aranžér a skladatel Mgr. Petr Pololáník.

Klára Jelínková, kvarta

Narodila se 26. října 1923 v Rosicích v roce 1928 se s rodiči přestěhovala do Prahy. Studovala gymnázium, později přestoupila na obchodní akademii.

Pracovala jako úřednice a knihovnice, v roce 1948 se provdala za architekta Pavla Smetanu, žila na Kampě, kde vznikaly její první povídky. V šedesátých letech působila jako scénáristka a dramaturgyně Československé televize. Za svou hru Konec velké epochy získala cenu Trilobita. Účinkovala v několik let trvajícím rozhlasovém pořadu Sedmilháři, ve kterém populární osobnosti vyprávěly neuvěřitelné historky. Po roce 1968 nesměla publikovat, pracovala jako zahradnice, šatnářka a pomocná dělnice. V roce 1977 odešla do důchodu, věnuje se literatuře, překládá z polštiny, angličtiny a ruštiny.

Zdeněk Pololáník

Zeptali jsme se:

1) Kdy jste začal vnímat hudbu jinak než běžný posluchač a od jakého věku jste Své první povídky a fejetony Jindřiška začal hudební motivy přenášet na notovou skladatel, varhaník, narozen 25. 10. 1935, Smetanová zveřejňovala v novinách osnovu?

Brno. a časopisech. Inspirovala se v nich nejen Přitahoval mě zvuk hudebních nástrojů od Rodiče bydleli v té době v Tišnově. Otec prostředím Kampy a Čertovky, kde nejútlejšího věku, kdekoliv jsem je slyšel. měl hostinec Humpolku, řeznictví dlouhodobě žila, ale i pobyty na chalupě S notovým písmem jsem se seznámil ještě a uzenářství. v Říčkách v Orlických horách. Po prvním v předškolním věku. Byla to jen dětská hra.

Absolvoval brněnskou konzervatoř ve souboru povídek Koncert pod platanem Vážně jsem začal komponovat rok před varhanní třídě Josefa Černockého (1952-57), z roku 1959 následovaly povídky příchodem na konzervatoř. Tehdy vznikly skladbu studoval zprvu soukromě Růžové šaty ve vojenské torně, Ustláno moje první skladby… u Františka Suchého, poté na JAMU na růžích, sbírka fejetonů Pozor vyletí u Viléma Petrželky a Theodora Schaefera ptáček a Ustláno na růžích a pod nebesy.

2) Jaké máte vzpomínky na školní léta (1957-61). Již během studia zaujal zcela Po nedobrovolné pomlce se roku 1990 a jaký byl Váš vztah ke vzdělávání? mimořádným skladatelským talentem, vrátila na literární scénu sbírkou Domovní Návštěvu školy jsem bral jen jako nutnou spojujícím bohatou, velkorysou a osobitou důvěrnosti. V roce 1996 zpracovala a vydala a nudnou povinnost. Raději jsem zkoušel hudební invenci s neobyčejně vyspě1ou vzpomínky svého strýce Antonína Schenka, hru na několik hudebních nástrojů. a zralou kompoziční technikou i oslnivou osobního sekretáře T. G. Masaryka pod Ve vážné hudbě jsem získával potřebné instrumentací. názvem TGM: Proč se neřekne pravda? znalosti a zkušenosti studiem a analýzou Skladatelská tvorba Zdeňka Pololáníka skladeb, které mne zaujaly, dále návštěvou

5

Muž v kuchyni

koncertů a operních představení, ba i jejich zkoušek. Vše vyplynulo z vlastního zájmu.

3) Kdy jste se cítil v životě nejšťastnější?

Proč ten minulý čas? Prožívám jen samé šťastné dny.

Lukáš Hejlík

Lukáš Hejlík se narodil v roce 1980 v Mostě.

Momentálně ale žije na statku v Říčkách u

aneb nejen múzami živ je člověk Jak většina z vás pravděpodobně Veronika Szemlová zaregistrovala, minulý čtvrtek 29. dubna

Tato téměř 23letá (narozeniny slaví se května) na našem školnímz jídelním 16. rodačka Náměštělístku nad Oslavou objevila dvě pro naši jídelnu opustila naše gymnázium sicepoměrně teprve netypicky jídla.

Proale ty už z vás, kteří si před čtyřmiznějící lety, má toho docela nepamatujete déle než 5 vteřin na po dost za sebou. názvy Po maturitě se dostala zadání do terminálu, to byla ta jídla, která Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, Fakultu měla naprosto netypickou barvu. Omáčka multimediálních komunikací, obor barvy vlasů paní profesorky Krejčíkové a rizoto, přičemž jsme mohli jen hádat, co všechno v těch jídlech bylo. Jak jsem se dozvěděl později v rozhovoru, byly v něm takové ingredience jako pohanka a hlíva ústřičná.

Příčinou tohoto neobvyklého oběda byla návštěva kuchaře Zbyňka Diatky. Tento kuchař byl pozván na naši školu, aby zpestřil provoz naší školní jídelny a našim kuchařkám nabídl nové recepty na využití surovin firmy Laris, kterou zastupoval.

A nám tím poněkud zpestřil jídelníček a pohled do výdejního okénka. Dle jeho slov se mu zde pracovalo velmi dobře, zvláště Animovaná tvorba.

Loni získala bakalářský díky úžasnému kolektivu, který máme titul, pokračuje dále magisterským v kuchyni.

S jídly tohoto kuchaře sestudiem, můžete momentálně června) je na studijním setkat skoro (do na celé jižní Moravě, protože pobytu na istanbulské Yeditepe University, navštěvuje školy a školky a prezentuje zde –svá jídla. Samozřejmě Podle toho, obor Plastic Arts malba. co říkal to nebyla zkušenost prospousty naši musí „točit“ (tedy jen spíše animovat) kuchyni, ale i pro filmů, něj, protože krátkometrážních které pracoval poté posílá 11 různých let v restauraci a Zatím přece jen pracovat do soutěží. nejúspěšnějším v jídelně, je kde oškrabat 150kg snímkem jejímusíte bakalářská práce.

Videoklip brambor, vařit a těstovin Opustíme vzory30kg pro rýže skupinu Epy de a nachystat kg aloni to vše na jeden Mye obdržel35 např. na pouze Mezinárodním den nebostudentských dokonce jen na jídlov číslo festivalu filmů Písku1 nebo první 2 a k ve tomu to uchovat, abytaké to bylo co cenu, stejný rok získal ocenění nejteplejší a nechutnější, neboVvařit na AEROKRAŤASU v Praze.

Náměšti v restauraci jiné. restauraci vždy nad Oslavoujea úplně ve Zlíně jižVměla několik nejvíce záleží na tom, jakého máte šéfa společných výstav. a jaké jsou jeho priority, v jídelně Veronika sama kdežto o sobě říká, že je hlavní prioritou vyvážená strava a žáci, má ráda tvůrčí činnost – malbu, kresbu, kteří nereptají.

Doufejme že v budoucnosti animaci.

Ve volném čase cestuje, pěstuje se s tímto kuchařem ještě setkáme a čekají turistiku, čte a jezdí na vodu. Také se nás další pestrá jídla. Dobrou chuť podílí na organizaci náměšťského festivalu -bkFolkové prázdniny a jiných kulturních akcí foto: Matouš Kolařík, septima tamtéž.

Brna, kde mimo jiné chová ovce a zastává alternativní způsob života.

Po studiu na Obchodní akademii v Lounech byl přijat na Vyšší odbornou hereckou školu v pražské Michli, zde v roce 2002 úspěšně absolvoval. V tom samém roce nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. O rok později přesídlil do Městského divadla v Brně, zároveň hostuje i v Opavě.

V divadle má za sebou již hodně zajímavých rolí jako Treplev (Racek), Laca (Její pastorkyňa), Francek (Maryša), Ariel (Bouře), Biff (Smrt obchodního cestujícího), Poručík Emil (Slaměný klobouk), Mortimer (Marie Stuartovna), Isidoro (Poprask na laguně) či Pierre Brochant (Blbec k večeři).

Kdo z vás jezdíte se školou do divadla, mohli jste Lukáše Hejlíka vidět v roli Bricka ve skvělém psychologickém dramatu T. Williamse – Kočka na rozpálené plechové střeše nebo v konverzační komedii Kumšt v Městském divadle v Brně.

Na poli celovečerního filmu debutoval Úspěchy: v roce 2007 coby Martin ve snímku Kryštofa 2010: Klapka Kladno – 2. cena Hanzlíka Crash Road. V televizi se poprvé 2009: Ostrava Picture – 1. cena objevil jako prezident společnosti KM Styl 2009: Mohelnická filmová písnička, Tomáš Meduna v seriálu TV Prima Ošklivka Mohelnice – 1. cena Katka či jako doktor Jakub Hanzlík v Dobré 2009: AEROKRAŤAS Praha – 2. cena čtvrti.

2009: Mezinárodní festival studentských Lukáš je také autorem dnes již kultovního filmů Písek – 1. cena projektu scénických čtení LiStOVáNí, který Pozn.: Díla Veroniky Szemlové naleznete na sdružuje několik herců z českých divadel serveru youtube.com, kanál VeronikaSzemlova. a který zrcadlí aktuální knihy ve formě čteného divadla. Vystupují pravidelně v několika českých městech (Praha, Brno, České Budějovice, Havlíčkův Brod), ale i na Slovensku v Bratislavě. Před Vánocemi 2008 se svým představením Gotland vystoupili

jídlo téma i u nás ve škole, jinak je můžete vidět často v Rosicích.

Několikrát do roka zde vystupují s pořady pro děti i dospělé.

Dříve se Lukáš věnoval i práci na Českém rozhlase 3 - Vltava, psal pro časopis BBaRáK, jehož je spoluzakladatelem, stejně jako festivalu Hip Hop Kemp.

Další zajímavé informace o Lukášovi Hejlíkovi se můžete dočíst na jeho stránkách www.hejlik.cz 1) Jaký máte vzpomínky na školu a jaký je váš vztah ke vzdělávání?

Nijak výrazné, střední škola mě moc nezasáhla. Dnes toho lituju. Často s LiStOVáNím hrajeme po středních školách a gymnáziích a plesám, když vidím školu, kde to studenty baví, kde jsou profesoři jejich guru, kde to nese svůj účel.

2) Kdybyste si mohl prožít pár dní v kůži některé z divadelních postav, která by to byla a proč?

No, jsem s nimi každý večer, tak nevím, jestli bych je přes den radši nenechal spát.

Jsou to samé strašné osudy. Treplev spáchal sebevraždu, Francek se upil, Laca pořezal své milé tvář, Biff se trápil se svým otcem, který do něj vkládal přílišné naděje, Lukáš z Kumštu je stále zbabělý a zmatená rozbředlá osobnost, Biff čeká, až mu z chlastu cvakne a tak mi zbyde Pierre Brochant, který zjistí, že dělat si z někoho Blbce k večeři se nemusí třikrát vyplatit.

3) Co je podle vás štěstí?

Většinou krátké chvíle. Když je venku hezky a všechno kvete, nebo když si pustíte muziku, která Vás přivede k momentu, kdy si řeknete je to radost, štěstí žít.

4) Co plánujete pro své příznivce v nejbližší budoucnosti?

Věnuju se maximálně LiStOVáNí, budeme se těšit do Rosic, i k vám na školu. Máme spoustu dobrých představení. Točím seriál Znamení koně a doufám, že vás zase brzy potkám v Městském divadle Brno.

Kristýna Kratochvílová, II. ročník

foto: Adéla Bartoníčková,

Tino Maso s rýží, houbami a paprikou, sýr, salátKratochvil (10 porcí) rýže

500g

pohanka

100g

vepř. maso mleté

500g

paprika

500g

hlíva ústřičná

500g

sýr – cihla

400g

cibule

250g

kečup

200g

sůl

přiměřeně

pepř

přiměřeně

olej

přiměřeně

146

téma Vladimír Kokolia (*1956, Brno)

Významná osobnost z nedalekých Veverských Knínic

Zájmy tohoto pána jsou velmi široké – je malířem, grafikem, kreslířem, básníkem (kokolia.bloguje.cz), textařem, hudebníkem, pedagogem, držitelem titulu Miss kompost České republiky 2007… Jistě se věnuje i spoustě dalším činnostem (např. již 25 let cvičí taiji), a proto ho považuji za velmi aktivního a akčního člověka. Po přečtení několika informací o něm mě hned zaujal jeho projev. Je velmi osobitý a ve svém vyjadřování myšlenky nijak „nestrojí“. Je celkem těžké vystihnout v několika větách člověka, kterého neznáte osobně. Proto jsem teď musela nahlédnout do kamarádky Wiki a zbytek tohoto odstavce je vycucán z ní.…

Ve své tvorbě klade důraz na podstatu světa a úlohu člověka v něm. Lidského jedince vnímá jako nicotné individuum, poukazuje na lidskou malost, která se během dějin lidstva ani technickým pokrokem nemění.

Jeho díla nepostrádají tematickou hloubku, nápaditost zpracování a samozřejmě ani originalitu. Myšlenku do díla vkládá v geniální zkratce.

Střední školu vystudoval v Uherském Hradišti – Střední umělecko-průmyslová škola. Dále pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Smetany. Nyní působí jako pedagog Grafiky II na AVU v Praze a samozřejmě se věnuje malování svých obrazů.

S jeho tvorbou jsou spjaty mnohé výtvarné techniky, jako například olejomalba, malba akrylovými barvami, kvaš, temperové malby, akvarel, perokresba, kresba tužkou, uhlem a rudkou, lavírovaná kresba, pastel, linoryt, suchá jehla, litografie, fotografie, sken a digitální obraz. Doufám, že čtenáři budou mít nějakou představu o těchto technikách alespoň ve „větší“ polovině.

Mezi významné události patří zisk první ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 1990. Zajímavostí také je, že v letech 1984 až 1997 pan Kokolia zpíval v brněnské hudební skupině „E“. Ta patřila ve své době k absolutní špičce alternativní a undergroundové hudby. Kdo ví, třeba někdo někde v undergroundu chystá návrat Ečka… Ale nechme raději věci samovolně plynout.

7

Děkuji panu Kokoliovi za zodpovězení následujících otázek a přeji mu mnoho inspirace a radosti ze života.

Magdalena Schlosserová, septima 1) Jaký máte názor na současné vzdělávání?

Já vím, že se všude mluví o kreativitě – a zrovna vy působíte přímo vzorově kreativně! – ale mně v dnešním vzdělání kupodivu schází některé ty hrozné věci, které jsou úplným opakem tvořivosti.

Hlavně biflování. Není nad to nosit v hlavě vyjmenovaná slova, hlavní města všech zemí, Mendělejevovu tabulku a slovíčka, která v životě nepoužiju. Skutečně věřím, že kdo se mezi kreativními jedinci dokáže navíc biflovat, má důležitou konkurenční výhodu.

No, a pak mi chybí i všelijaké další mučinkování, jako písemné tresty, dusno kolem docházky a dochvilnosti, a vůbec formální nesmysly a povinnosti. Ať je vzdělání i malinko protivné, protože nás učí se taky překonávat.

2) Kolik hodin by měl mít den?

Jasně, čas běží, a tak valíme za ním, jsme vždycky pozdě, hodin není nikdy dost.

Ale mě skoro nezajímá, jestli se do dne vejde tolik a tolik hodin, hlavně ať se stane okamžik. Den, ve kterém se neobjevil okamžik, se nežil. A to, i kdyby se během pětadvaceti hodin stihlo bůhvíco.

3) Čím se nejraději necháváte inspirovat?

Ničím. Nejlepší inspirace je nic, z něhož se teprve začíná klubat něco. Ale jak jistě víte, nic se špatně hledá, všude je to samé něco, kdoví, jestli nic vůbec je. Když na ně přece narazíme, zažijeme úžas. Souvisí to i s dýcháním: inspirace znamená nádech a nádech začíná z ničeho.

4) Plánoval jste narodit se do současnosti?

Pořád se pokouším narodit se do současnosti.

5) Co je podle Vás štěstí?

Dumat nad štěstím ke štěstí nepotřebuju.

Mně stačí, když se věci dějí tak, jak mají. Což nemusí být vždycky příjemné, ale pocit, že je to správně, i kdyby jinak bylo všechno špatně, je k nezaplacení. Problém je jenom zjistit, jak se věci mají dít. K tomu je potřeba cit a občas i trochu štěstí.

-bkzdroj foto: archiv VK pozn. redakce: více se dozvíte na www.kokolia.cz

Ria, linoryt 1973

Robin Kašpařík (*1986)

24-letý rodák z Rosic Robin Kašpařík už od dětství projevoval výrazný zájem o hororové příběhy v jakékoli formě, ať už se jednalo o knihy, povídky či filmy. Proto není překvapením, že si pro své studium vybral filmovou režii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a věnuje se právě žánru hororu.

Jeho tvorba je ovlivněna jak filmy (např.

Vymítač ďábla nebo Vládce temnot), tak třeba povídkami mistra hororu Stephena Kinga. Velmi inspirativním pro něj bylo také osobní setkání s legendárním představitelem Draculy Christopherem Lee, nebo oscarovým režisérem Rogerem Cormanem. Výrazná zkušenost pro něj určitě byla rovněž spolupráce s hororovým klasikem, režisérem Jurajem Herzem.

Robinův zatím poslední počin, krátkometrážní film Seance, který byl celý natáčený v prostředí rosického zámku, se setkal s překvapivým úspěchem. Byl oceněn jako nejlepší krátký film na festivalu Dark Carnival Film Festival 2009 v USA a cenu za nejlepší mezinárodní krátký film na South African HORRORFEST 2009 v Jižní Africe.

V současné době připravuje další krátkometrážní snímek, horor Jsem brána, který je adaptací povídky Stephena Kinga.

1) Vzpomínáte někdy na zastávecké gymnázium? Jaký máte vztah ke vzdělávání?

Můj vztah ke vzdělání je rozhodně kladný.

Na vzdělávací instituce mám rozporuplné vzpomínky. Na jednu stranu rád vzpomínám na některé výjimečné učitele, kteří mě v mé práci posunuli dále. Na druhou stranu mě někdy dodnes zamrazí, když si vzpomenu, jak se na některých školách spíše potírá individualita studentů, místo aby se podpořil jejich talent nebo schopnosti.

téma 2) Kdybyste si mohl prožít pár dní s postavami nějakého filmu, které by to byly a proč?

Těch by bylo víc. Napadá mě třeba Chaplinův tulák nebo frajer Luke Paula Newmana.

zde je pamětní deska zpěvačky lidových životě, již dva roky je ženatý a má ročního písní Boženy Šebetovské na tělocvičně Sokola syna Matyase. v Kounicově ulici.

1) Jak moc váš život ovlivnila soutěž Superstar? Jak si myslíte, že vás vnímá 1) Vzpomínáte někdy na zastávecké gymokolí? To je ten ze superstar, nebo to je ten názium? Jaký máte vztah ke vzdělávání? zpěvák Petr Bende?

Občas vzpomínám a můj vztah ke vzdělání Bylo to skvělé období, které mě mnohé je kladný.

3) Co je podle vás štěstí? naučilo a dalo neměnitelné zkušenosti. Jsem To je těžká otázka. Pro mě je to někdy hlavně muzikant a baví mě hrát. Ať si každý střídání kontrastů v životě. Někdy jsem rád 2) Kdy jste se cítil v životě nejšťastnější? rozhodne, až zajde na náš koncert a myslím, S touto otázkou si nezahrávám. zavalený prací na scénáři, jindy rád pařím že tam bude mít jasno, kam patřím… Ale na chatě. Celkově je určitě důležitý pocit, že i hrdě se hlásím k soutěži, která mi ujasnila 3) Na čem zrovna pracujete? máme někoho rádi, někdo má rád nás a že a ukázala další hudební cestu… Od třinácti Momentálně pracuji na svých volných náš život má smysl. let, kdy jsem začal hrát s první větší kapelou věcech. S manželkou chystáme společnou jako bubeník, jsem postupoval po schůdcích výstavu v Hranicích na Moravě.

4) Kam chodíte pro inspiraci a na čem Václav Kadlček, septima hudbou, přes mnoho kapel a žádný z těchto právě pracujete? schůdků bych neměnil… Vše mě obohatilo Inspiruje mě hodně věcí. Třeba staré a otevíralo nové obzory. filmové horory, knížky, tajemná místa.

Momentálně pracuji na scénáři filmu podle 2) Jaké máte vzpomínky na školní léta povídky Stephena Kinga, který mi dal a jaký je v současnosti váš vztah ke práva za symbolický jeden dolar. Moc si vzdělávání? toho vážím a denně makám. Film se bude Vzpomínky na školní léta mám příznivé jmenovat Jsem brána. Je to příběh bývalého a bylo to skvělé období. Na základní školu astronauta, který po návratu na zem zjistí, jsem chodil do Zbraslavi u Brna a na Zaže se nakazil zvláštním virem, který ho stávku u Brna a na střední pak do Brna. Byla začne ovládat. Na natáčení se strašně těším. to léta inspirativní, plná svobody a taky Momentálně sháníme sponzory společně jsem se nadělal pár „průserů“ a lumpáren. s hercem Pavlem Novým. Více na Každopádně jsem už ve třinácti letech hrál www.seance.cz nebo na připravovaných s první kapelou a tak nějak se snažil vše, stránkách www.jsembrana.cz školu i muziku, skloubit dohromady a většinou se to dařilo.

A jaký je můj vztah ke vzdělání? Stále se člověk někam posouvá a i já se snažím stále jít dopředu, ať v nových cestách při skládání Jeho hudební kariéra se začala rozvíjet již skladeb a psaní textů, tak při studiové práci v pěti letech, když od svých rodičů dostal s mnoha různými nahrávacími programy. první bicí soupravu. Absolvoval ZUŠ ve Myslím, že pokud člověk nehledá nové Velké Bíteši, obor klavír, hudební teorie a orchestrální hra, bral také soukromé hod- cesty, tak se nemůže ani sám dál někam posouvat… iny ve hře na bicí nástroje. Později ovládl také foukací harmoniku a kytaru.

Profesionální kariéru nastartoval ve třinácti 3) Kdy jste se cítil v životě nejšťastnější?

V podstatě je štěstí o tom, jaké si ho letech, když vyhrál konkurz na bubeníka uděláme. Byl jsem šťastný v pěti letech, skupiny Svěrák 3. Veřejnosti se poprvé když jsem dostal první bicí od mých rodičů, významněji představil roku 1996, kdy pak ve třinácti, když jsem začal hrát v první zvítězil v soutěži Zlín hledá talent, katekapele. Štěstí jsem měl vlastně v životě, že gorie zpěvák. V průběhu let vystřídal ještě vůbec můžu hrát a vydávat desky, mít svoje kapely Extáze a Carmen, než založil svoji Tento sochař a malíř se narodil řeckým posluchače a zabývat se hudbou. To byla vlastní, Petr Bende band.

Složení kapely uprchlíkům v Brně 14. března 1953. V letech hudební stránka života, která mě naplňuje, zůstává neměnné od roku 2003, ustálilo se 1970-1974 studoval Střední školu uměleckých ale od minulého roku mám další a asi vůbec na členech: Borek Nedorost – klávesové řemesel v Brně a v letech 1974-1980 Akademii výtvarných umění v Praze. Samostatně vysta- nástroje, vokál, Dalibor Dunovský – basová nejšťastnější období mého života. Narození mého syna bylo jedinečné a každé chvíle kytara, Pavel Bříza – bicí, Karel Nováček vuje od počátku devadesátých let. Žije s ním jsou neopakovatelné. To vše ve spoji– trumpeta, vokál a Daniel Hlaďo – kytara. a pracuje ve Veverských Knínicích, kde je Ke zviditelnění jim dopomohla i šance dělat tosti s rodinou a hudbou mě naplňuje. jeho ateliér také volně přístupný veřejnosti. předkapelu na turné skupiny V Brně můžete zahlédnout jeho sochu No Name, nejlepší příležitost ale Petr Bende 4) Co chystáte hudebně na tento rok? krokodýla uprostřed kašny v Galerii dostal v soutěži Česko hledá SuperStar, kde Zrovna jsme s kapelou ve studiu Vaňkovka. Pokud se někdy vyskytujete a dokončujeme dva projekty. Na podzim v Praze, můžete vidět bronzovou bustu Jana skončil druhý. Jako poděkování divákům uspořádal dva koncerty, jeden v Třebíči, na tohoto roku vyjde naše DVD a live CD Wericha na Kampě nebo v hotelu Merkur z Vánočního Tour 2009 a v zápětí po Novém který přišlo asi 10 000 lidí, druhý v Újezdu také bronzovou bustu Franze Kafky. u Rosic. Na tamní loučku se vměstnaly čtyři roce vyjde třetí řadová desky s mojí kapeV Mikulově zase mají několik plastik lou. V létě jezdíme po mnoha festivalech, tisíce lidí. Zájem, vyvolaný touto soutěží, v budově České spořitelny a dále několik pamětních desek, např. Alfonse Muchy, konečně umožnil vydat debutové album pb. a tak můžete mrknout na naše stránky www.petrbende.cz, kde se dozvíte, kde v různých městech či obcích (Kralupy Roku 2005 se stal Skokanem roku v anketě zrovna hrajeme nebo uvidíte náš nový klip nad Vltavou, Kozlovice, Kunčice pod Zlatý slavík, poskočil o sto příček vzhůru Ondřejníkem) se podílel na výzdobě na deváté místo. Následující rok získal páté a další info. Tak se zastavte…

Natálie Plešáková, kvinta smutečních síní. A konečně v Brně naleznete místo a nominaci na cenu Anděl Allianz, vymnoho jeho děl v areálu Masarykovy univer- dal také zatím své poslední album, Život ve foto: Radek Kaftan/Sony BMG zity, jeho zatím posledním odhaleným dílem vteřinách.cz. Daří se mu také v soukromém zdroj foto: www.muzikus.cz

Petr Bende

(*8. srpna 1977, Ivančice)

Nikos Armutidis

(*14. března 1953, Brno)

8

téma

Divadlo Prádelna Psal se rok 1994, když se v hospodě na rosickém koupališti sešlo několik nedávných absolventů zastáveckého gymnázia a jejich přátel s gardou o generaci starších divadelních matadorů z již rozpuštěného ochotnického uskupení.

Volné divadelní sdružení, které z této symbiózy vzniklo, bylo z prostého důvodu nazváno Prádelna, koupališti a jeho okolí se totiž odjakživa říkalo „na prádelně“. Zprvu skromný cíl – pobavit se a nazkoušet při tom ochotnickou klasiku „Hadrián z Římsů“, pod taktovkou zkušené Jarky Burešové st. byl zdárně zdolán v první sezóně a nebývalý zájem publika jaksi organicky nastartoval mašinku jménem Prádelna směrem k dalším a již ne pouze divadelním metám. Nasnadě byly aktivity hudební, a tak z iniciativy Lukáše Volánka a dalších hudebníků začala Prádelna organizovat i festival Život na zámku, který v průběhu let hostil významné kapely nejen české provenience (Psí vojáci, Vltava, Peter Lipa aj.)

Pod její hlavičkou také proběhlo množství výstav, vernisáží, skečí, koncertů nebo několik ročníků volných hudebně divadelních večerů „Přátelská setkání“, ze kterých vzešlo i první autorské představení později kmenového scénáristy Pavla Strašáka „Mejdan“. Aktivity divadelní totiž logicky zůstávaly v centru zájmu.

Prádelna se postupně přesunula do rosického zámku, kde si vybudovala divadelní zázemí a mimo jiné zde v r. 2002 odpremiérovala legendární představení „Stínohra“, které úspěšně plnilo nejen domácí hlediště, ale několikrát vyprodalo i např. brněnský klub Fléda.

Téměř montypythonovská féerie, kde se objevily i postavy z komixu Čtyřlístek v sousedství Bachových oratorií však byla poměrně náročná personálně, kostýmově i časově a tak nebyla ideálním „vývozním“ artiklem Prádelny. Tou se stala až následující hra Misionáři, kde trojice vyšinutých pozemských delegátů představuje ve vzdálené galaxii planetu Zemi a její obyvatele. Misionáři získali řadu ocenění, probojovali se až na Jiráskův

9

Hronov a především ve více než 100 reprízách procestovali křížem krážem Česko a dokonce se představili i na festivalu v Londýně. V posledních letech se Prádelna přes léto usadila ve Starém pivovaře v Rosicích a vzniklo zde i náročné představení Hovory ryb, kde byla přizvána ke spolupráci i taneční skupina Mighty shake ze Zastávky. Reportáž z představení natočila Česká televize a uvedla v pořadu Divadlo žije. Dětského diváka pak Prádelna oslovila v pohádkách Jarky Burešové ml.

Prádelna má nyní za sebou 15 let existence.

Nemá cenu ji vnímat jako nějaký jednolitý proud, vždy to bylo spíše volné seskupení lidí usilujících o realizaci svých představ a fantazií a scházejících se na základě určitého konkrétního projektu. Nyní chystá další představení s pracovním názvem „Žízníci“, jehož plánovaná premiéra v rosickém kině má proběhnout před prázdninami a přinést jasnou zprávu egyptských patricijů, uniklo širší veřejnosti o podobě divadelního hledání v dnešní tiché, leč houževnaté snažení grónských Prádelně.

Legendy o založení divadla Prádelna: vědců. Ti ve 20. letech minulého století v tichosti, jen se štětečky a s ledviňáky kol Jistá legenda praví, že počátky divadla beder odhalili na své parcele v Abúsíru Prádelna lze hledat až na úsvitu řecké několik miniaturních nápisů na očních mytologie. Tehdá totiž Kronos potřísnil krví ze svého uříznutého mužství (ufik mu rohovkách mumifikovaného strážce královských paláců z 3. dynastie Střední ho Zeus, pozn.překl.) lněné plátno, které utkala v hájích kolem Tróje bohyně Artemis. říše. Na levém oku odhalili skromný nápis: „Až tě Bůh Re vyšle pro svačinu, chvátej To plátno bylo třeba vyprat.

I chopili se ho múzičtí satyrové, rozložili ho mílovými kroky“. Na pravém oku pak pěkně na louce a zpívali mu bělostné písně. nepříliš zřetelný text, který se však díky Kolem šel zrovna jistý nepříliš společenský radiokarbonukleové metodě a silné lupě podařilo posléze přečíst takto: a navíc paranoidní Dušan a plátno jim „Až se budou jistí lidé nudit, založí jistý sebral v domnění, že je to hanebný moták popisující jeho tajné výpravy do maminčina ochotnický spolek.“ A ještě jiná legenda pak praví, že játra se špajsu na světlehnědý kompot (doufejme, mají solit až nakonec, obzvláště jedná-li se o že hřiby) a v amoku ho pozřel, načež po játra jistého nepříliš společenského právu zkameněl. Ten kámen si pak po a navíc paranoidního Dušana. Nechápeme staletích omylem nastrouhal do svého sice, jak tato legenda (dá-li se tak vůbec nedělního pudinku jeden americký voják, co bojoval ve Vietnamu. Poté, co pozřel ten nazvat) souvisí se založením divadla pudink, stihla ho v pralese náhle nečekaná Prádelna, ale někteří by mohli oprávněně namítnout, že stejně tak nechápeme, proč vize a zavěšen na liány pravil: někdo zpívá písně v kožichu z nutrií, či „ Pošlete mé ženě do L.A. odvar z mé jak mohli příslušníci primitivního kmene kanady stříknutý trestí z parovodíkové Dogonů ve střední Africe vědět celá staletí pumpy. Uzří-li má žena pak ve snu dvanáct panen, jak se sklání nad lotosovým o přítomnosti okem neviditelné hvězdy Sirius C, která byla za pomocí Hubbleova kvítkem, čeká lidstvo skvělá budoucnost. teleskopu objevena až ve 20. století!

Uzří-li však dvanáct houslových virtuosů, Smíříme se tedy s tím, že svět je plný jak si zapínají poklopce nad hromadou záhad a pro úplnost uvádíme i tuto trochu prošlých kečupů, bude v nedaleké pochybnou „legendu“. budoucnosti založen jistý spolek a lidstvo Nevíme, která z legend je blíže pravdě, čeká pěkný opruz. a nepátráme po tom. Divadlo Prádelna je tu Jiná legenda se pak váže k slavnému a nedá se s tím patrně v nejbližším století rozluštění hieroglyfického písma francouzským lingvistou Champollionem. nic dělat.

Pavel Strašák Poté, co byly díky Rosettské desce Foto: archiv souboru rozluštěny slavné nápisy na hrobkách

téma

Mashy Muxx Kapela Mashy Muxx vznikla v roce 1993.

První nahrávka (Controversions) je vlastně z části dílem kapely Venušiny kuličky, nicméně i díky personálním změnám už spatřila světlo světa coby nahrávka tehdejších „Mashy Mugs“.

Z této prapůvodní sestavy zbyli tři: Radek (Onehalph, bubny), Baňa (Klávesy) a nově příchozí Jura (kytara) – až do léta 94, kdy se přidává s druhou kytarou Prochin.

Tehdy se název kapely mění na definitivni Mashy Muxx. Na přelomu ´94 -´95 přichází první basista Efťa, který s námi vydržel rok, během něhož je odehráno několik koncertů (např. s Už jsme doma v Brně na Musilce) a je natočen materiál dalšího dema „Physiognomie“. Po odchodu Efti přichází začátkem r. 1996 Ahmed. Na podzim oslovujeme Hanku, coby novou zpěvačku.

Vzniká nový program, který obsahuje v létě nahrané „Promo´97“, a ještě o něco málo později nahraná dvoupísňová „Skládanka“, která je sice demosnímkem, ale nahraná byla ve studiu Českého rozhlasu Brno, v rámci akce podpory regionálních kapel. Na konci r. ´97 Hanka odchází, a po několika neúspěšných pokusech se zpěvačkami přichází Jerza. 1998 – odchod Baně, klávesy nahrazují samply.

Vzniklo první demo v novém hávu – „Pandemonium“, které bylo natočeno na jaře ´99. Téhož roku zakládá Onehalph svůj původně studiový drum`n bassový projekt zvoucí Radium.nfo. Koncem roku 2000 jsme si zajeli na „výlet“ do Lucemburska, kde jsme odehráli dva koncerty – v Luxembourgu a v Esch Alzette. To už byl na světě skoro celý materiál k albu Sound – The Prompt Communicator. Tuto

nahrávku jsme dokončili na naše poměry velmi rychle na jaře 2001 a vzhledem k tehdejším vyšponovaným cenám cédéček jsme se nakonec rozhodli vydat CD sami.

V roce 2001 se tři z nás zapojují do hudebního spektáklu divadla Husa na provázku „Husaparty“, 2002 vydává u Indies Records album Radium.nfo, takže zkoušení je roztříštěno mezi několik projektů. Koncerty však pokračují, a kapela funguje. Důkazem toho je účast na české kompilaci Some Great Celebration kde jsme připojili svoji coververzi depešáků (People Are People).

Za tu poněkud delší dobu vznikl materiál, který jsme zpracovali na jaře ´04 do dema a předložili poptávajícím a urgujícím

Indies Records. Po vzájemné dohodě bylo rozhodnuto, že nahrávku natočíme sami a vydáme u nich. Hrubá nahrávka byla hotová začátkem roku 2005. Mix se bohužel ne naší vinou poněkud protáhl, a tak se stalo, že dlouho avizovaná poplašná zpráva vychází až 3.3.2006 pod názvem „HOAXX“ Na podzim 2006 oznámil Ahmed, že je bohužel z různých důvodů nucen skončit.

Za basou ho po opravdu krátkém hledání vystřídal Gaben, kterého známe již dlouho (hrál např. v kapelách Zhawanadra nebo Leash). Ahmed ještě do konce roku dohrává koncerty, jak slíbil. Na koncertě v Rosicích proběhlo dokonce střídání basáků během vystoupení. Takže od r. 2007 Mashy Muxx pokračují v nové sestavě…

Aktuálně kapela chystá vydání svého třetího oficiálního alba, a to s názvem “Light”. Novinka bude obsahovat 9 skladeb a několik remixů skladeb z předchozí desky Hoaxx (Indies Scope Records, 2006). Na nahrávce se objeví i řada hostů, jako Radek Malý z Model Bazaar, Ibe z Voodooyoudo nebo Ondřej Havlík z Mako!Mako. Pod tímto počinem bude rovněž podepsán přední český producent Ecson Waldes (Studio Biotech).

Datum vydání byl stanoven na 23.4.2010, což je také datum brněnského křtu v domovské Staré Pekárně. Desku si můžete zakoupit také online, kapela na svém webu (www.muxx.cz) nabízí předplatitelům lisované CD v luxusním balení za velmi nízkou cenu.

Mashy Muxx Foto: archiv skupiny

10

učitelé

Petr Kroutil 1) Stihnete za celý den to, co máte naplánované?

Protože si na každý den dělám plán, tak ano.

2) Co vás vedlo k výběru předmětů, které učíte?

Několik historických věcí, já v roce 1969 přemýšlel, co vystudovat. Původně jsem chtěl učit matematiku a fyziku, jenže v roce 1968 došlo k celkovému uvolnění, dala se studovat i historie. Rozhodl jsem se tedy pro dějepis a nevěděl jsem, co k němu. Zkusil jsem to spíše negativní metodou, nechtěl jsem žádný jazyk, tak jsem si vzal filosofii, i když jsem v té době ještě nevěděl, co to je.

A později při studiu jsem zjistil, že mě to vlastně velice zajímá a baví, dokonce víc než dějepis.

3) Jak vypadá vaše obvyklé ráno?

Vstávám kolem sedmé hodiny, do tří jsem v práci, kde dělám spíše úředníka než učitele. Doma mě poté čeká pes, který mne vytáhne do lesa. Po návratu začnu dělat domácí práce, v sedm sleduji zprávy a pak, s televizí jako kulisou, dělám něco do práce.

Spát chodím o půl jedné.

4) Myslíte si, že jste technický typ?

Myslím si, že ano. Hodně věcí z techniky zvládnu.

11

Míval jsem vždy poslední modely všemožné techniky – od magnetofonu a fotoaparátu po všemožné vrtačky a další nástroje.

5) Jaké je největší radost učitele?

Největší radost mám, když jsem v hodině a vyučuji. Teď, když jsem spíše v roli manažerské než učitelské, tak je pro mne radost samotné to učení. Těším se na hodiny, protože nebudu muset vyřizovat telefony a různé žádosti. Těším se spíše na samotný proces výuky než na jeho výsledky.

6) Ctíte 1. máj?

Ctím ho jako lásky čas, ale i jako svátek práce, protože to není komunistický svátek, ale svátek všech, kteří pracují, a to jsme přece všichni.

7) Na co se nejvíce těšíte?

Na svého vnuka.

8)Chtěl byste mít nějakou superschopnost?

Ne, nechtěl bych superschopnost. Lepší je, když člověk své vlastní schopnosti dovede využít, ne k dokonalosti, ale ke svému maximu.

9) Kde berete inspiraci na své projevy? (smích) Obvykle je píšu v jedenáct večer den před tím, než mají být. To je zkrátka musím napsat, obvykle mne téma napadne poté, co napíšu úvodní větu „Vážení kolegové, milí studenti…“ 10) Kde načerpáváte energii?

Při sportu a v přírodě.

11) Jak byste popsal sám sebe? (přemýšlí) Malý, temperamentní, ctižádostivý, mající rád lidi (ale ne zase všechny).

12) Které jídlo ve školní jídelně vám nejvíce chutná a které naopak nemusíte?

Rád mám záhorácký závitek a svíčkovou. Nejím ryby a játra.

13) Co se změnilo poté, co jste nastoupil na post ředitele?

Přestal jsem tolik učit. A kdybyste si mohl vybrat znovu? Udělal bych to znovu, ale asi na škole, na které jsem dřív neučil.

14) Jste spokojen s časopisem?

Ano, i když ne vždy se ztotožním s obsahem článků, tak je pěkná grafika a volba témat.

15) Jaká je vaše první myšlenka, když vejdete do školy?

Už jsem zase v tom…

16) Co prvního uděláte po příchodu domů?

Umyji si ruce.

17) Které oblasti kultury dáváte přednost?

Dříve to byly knihy, dnes film, je to pohodlnější a rychlejší 18) Jaký jste byl ve věku našich studentů?

Dobře a rád jsem se učil. Byl jsem vždycky v tom aktivním jádru třídy. Prohřešky vám ale říkat nebudu. Když už, tak se zeptejte mé ženy nebo paní Dumkové, obě se mnou chodily do školy.

19) Čím vás okouzlila vaše žena a čím vy ji? Čím já ji, to jsem dodnes nepochopil.

A čím ona? Byla to velmi hezká a zároveň nekompromisní, přímá dívka. Seděla přede mnou v lavici a já ji se spolužákem píchal do zad kružítkem, takovým tím obrovským dřevěným, které tu na škole stále je.

Vydržela to asi dvakrát a poté na mě skočila, shodila mne ze židle a já spadl hlavou přímo do koše. V té chvíli jsem si řekl, že to je holka do nepohody a imponovalo mi to.

20) Čemu/Komu neodoláte?

Neodolám dobrému vínu a jakémukoliv sportu. Teď ještě svému dvouletému vnukovi. A nedovolím si odolat své ženě.

21) Máte nějaký vzor?

Velmi často myslím na své rodiče, čím jsem starší, tím častěji. Z pedagogů jich bylo několik, tou první byla paní učitelka Veselá, maminka paní profesorky Dvořáčkové, tu jsem miloval a kvůli ní jsem šel na učitele.

Později i moji kolegové, Jindřich Šmíd, Helena Marešová, Marie Sehnalová, Zdeněk Kožmín a nejvíc snad Zdeněk Valeš.

22) Bez čeho byste nedokázal žít?

Asi bych měl říct, že bez lásky, ale to zní moc nadneseně. Je to takřka filosofická otázka, ale ač učitel filosofie, nepřemýšlel jsem nad ní.

Asi bez pocitu jistoty. Žena, děti, dům, vždy hledám jistotu.

23) Po čem toužíte?

Teď už musím říct po zdraví, ne že bych je neměl, ale abych je měl nadále.

24) Jak jste se dostal k ředitelování?

Po roce 1989 jsem se rozhodl jít do konkurzu, byla změna, revoluce. Dělal jsem Občanské fórum tady na škole, tak jsem to zkusil a vyhrál.

25) Jaká jsou vaše oblíbená umělecká díla? (knihy, výtvarná díla, hudba, filmy, …)

Epiktétos – Rozpravy, to je moje oblíbená kniha, potom celé dílo Liona Feuchtwangera a Vladimíra Körnera. Z výtvarného umění mám rád baroko a z hudby tu šedesátých let.

učitelé

Eva Kokešová 1) Stihnete za celý den to, co máte naplánované?

Jak kdy, já jsem dříve často používala slovo „nestíhám“, ale pak jsem si je zakázala používat a od té doby stíhám vše.

2) Co vás vedlo k výběru předmětů, které učíte?

V době, kdy jsem končila školu, se němčina vyučovala pouze na střední škole a já chtěla učit na střední, tak proto německý jazyk.

A český jazyk asi kvůli panu Kožmínovi, ten mne naočkoval a taky mne vždy bavilo číst, šlo to nějak samo. Ale co chci dělat, jsem se rozhodla až v polovině čtvrtého ročníku,… zatím nelituji.

3) Jste technický typ?

Jak se to vezme. Když pochopím, jak to funguje, tak ano, ale něco ani moc nechci chápat, třeba svět počítačů. Spíš když je vedle mě někdo, kdo to umí líp, tak to ráda nechám na něm.

4) Jaká je největší radost učitele?

Když mám pocit, že ta práce má smysl.

Poslední dobou mám pocit, že jsem spíš krotitel dravé zvěře, raději bych byla učitelem. Lépe učit jen pár studentů, co o to má zájem, než někomu něco nutit.

5) Ctíte 1. máj?

Jako svátek práce prací a s Karlem Hynkem Máchou jako lásky čas taky.

6) Na co se nejvíce těšíte?

Na večírek ve vinném sklípku, na zájezd do Prahy a na to, až se nám uzdraví kocour 7) Chtěla byste mít nějakou superschopnost?

No někdy bych potřebovala být na více místech současně…

8) Kde berete inspiraci?

Z hodně různých zdrojů, tak se to slévá, že to nemůžu říct konkrétně.

9) Kde čerpáte energii?

Poslední dobou dost ráda spím, jinak při knížkách, hudbě, u dobrého filmu a v přírodě.

10) Jak byste popsala sama sebe? (přemýšlí) Možná bych napsala cílevědomá a sveřepá, někdy až anarchistka.

11) Které jídlo ve školní jídelně vám nejvíce chutná a které naopak nemusíte?

Mám ráda krupičnou kaši, ona bývá někdy i s jáhlami, tu dělají lepší než já doma.

Obvykle si nedávám buchty, ale jinak mi v jídelně chutná.

12) Jste spokojena s časopisem?

Jsem spokojená, protože máme diplomy z celostátních soutěží, což o něčem svědčí.

Ale také vím, že by to mohlo být lepší. Ale to je normální, že když člověk něco dělá, vidí, kde jsou rezervy. Těší mě, že je časopis pěkný po vizuální stránce a na první pohled upoutá. Ale ještě větší radost mám z toho, jaké jsou články. Ve srovnání s jinými studentskými časopisy jsou daleko delší

a na velmi slušné úrovni. Na jedné ze soutěží nám to dokonce vytýkali, ale já si myslím, že jsme časopis gymnázia, tudíž nemůže být laťka při zemi. Jen je škoda, že je tak málo lidí ochotných tomu věnovat svůj čas.

13) Co prvního uděláte po příchodu domů?

Zuji se. -A potom? Sundám kabát. -A v létě? Když je doma pes, tak ze sebe servu psa, když je pes na dvoře, tak pro něj jdu, aby tam nebyl sám. Prostě se normálně přivítám s domácím zvířectvem a ostatními přítomnými členy domácnosti. Pak většinou projdu zahradu, abych se podívala, co nového narostlo, případně co pes zničil.

14) Kterou oblast kultury preferujete? Řekla bych, že to mám takové rozložené, pokaždé mám chuť na něco jiného...

Nemusím horory, operu, občas nechápu některé moderní spisovatele, z hudby mám ráda folk, klasiku, nemám ráda hlučnou hudbu… teď se těším na Spirituál kvintet v Rosicích.

15) Jaká jste byla ve věku našich studentů?

Tady na gymnáziu jsem byla taková normální studentka s výsledky snad lehce nadprůměrnými, jinak ve třeťáku jsem organizovala Den studentstva a jazykový pobyt, ve druháku jsem vyhrála taneční soutěž, na což ráda vzpomínám. Jinak asi nic výjimečného. Ale asi jsem byla jako studentka zodpovědnější, víc jsem se učila, i když, jak do čeho.

16) Čím vás okouzlil váš muž a čím vy jeho?

Je vtipný a inteligentní. Našli jsme spoustu společných témat.

17) Čemu neodoláte?

Dobré knížce, dobrému filmu, nabídce k tanci, a kdyby mi někdo nabídl vilu a hezké auto, tak asi taky neodolám. (smích) 18) Máte nějaký vzor? (přemýšlí) Asi ne. Ovlivnilo mě hodně lidí, většinou učitelé, ale i někteří

literární či filmoví hrdinové, ale vědomě bych nikoho z nich kopírovat nechtěla 19) Bez čeho byste se neobešla?

Asi bez práce.

20) Po čem zrovna toužíte?

Aby se nám uzdravil kocour, dlouhodoběji abychom konečně dokončili opravu domečku, aby se kvinta polepšila, aby maturanti úspěšně odmaturovali. A ten světový mír a ty deštné pralesy bych taky zmínila…

21) Jaké je vaše oblíbené umělecké dílo?

Z knížek vede Labyrint světa a ráj srdce – Jan Ámos Komenský, z obrazů se mi líbí Sixtinská madona od Rafaela, z hudby mám ráda Hradišťan, film Milenci za polárním kruhem, Dvojí život Veroniky… Teď se mi líbilo i Vykoupení z věznice Shawshank.

22) Všimli jsme si, že máte v kabinetu diplom za učitele roku. Co přesně to bylo?

To byla anketa v Lidových novinách, vyšlo to jako výzva k hlasování pro veřejnost a já dostala nejvíc hlasů. Asi mě studenti měli rádi víc než ty ostatní navržené učitele. (smích) Což samozřejmě potěší, ale jinak to žádná převratná událost mého života nebyla.

Ptaly se: K. Bochníčková, N. Plešáková, kvinta

12

kultura + sport

Čtenářský koutek

francouzské bestsellery Henri Charrière: Motýlek

Simone Berteautová: Édith Piaf

Každý ji znáte. Když uslyšíte toto jméno, vybaví se vám naprosto úžasná zpěvačka, která od roku 1935, kdy se jí podařilo zviditelnit se, obšťastňovala celý svět svými písněmi. Její nevlastní sestra (měly společného pouze otce Louise Gassiona) Simone napsala tuto knihu, kde popisuje život této ženy. Édith nikdy nebyla z lepší rodiny. Jako malá žila u své babičky, a když vyrostla, připojila se k otci, který na ulici předváděl akrobacii.

Ona nikdy jako akrobatka nevynikala, ale svým hlasem už v dětství okouzlila mnoho lidí. Zpěv se stal její obživou. Zpívala na ulici, lidé ji poslouchali a v té době netušili, že ta malá dívenka bude jednou z nejlepších zpěvaček ve Francii. První, kdo se postaral o její úspěch, byl Louis Leplée.

Začala vystupovat a zlepšovala se. Stala se hvězdou. Za jejím úspěchem však stálo mnoho lidí. Édith milovala zábavu a muže.

Její život jich byl plný. Milovala všechny, ale některé více než ostatní. Životopis, který je napsaný takovým způsobem, že vás bude bavit. Život Édith „Z vězeňského pekla umí uniknout jedině tak, jak ho možná neznáte. Co obnášelo být Motýlek.“ kamarádkou této hvězdy, co zažívala při Dvanáct let strávil tento Francouz každém ze svých vystoupení, to všechno v trestanecké kolonii na Ďábelských Simone popisuje v této knize a každý, ostrovech ve Francouzské Guayaně.

Až dvacet let po úniku se rozhodl, že sepíše kdo má zájem se o této malé, tedy co do velikosti, zpěvačce dozvědět, ať popadne toto období svého života. Henri Charrière, tuto knihu a nerušeně čte. přezdívaný Motýlek, se vypsal ze svých N. Plešáková, kvinta zážitků a jeho kniha se stala naprostým zdroj fotek: Google.cz bestsellerem. Ponořte se i vy do jeho příběhu. Snad vás okouzlí natolik, jako okouzlil již mnoho čtenářů.

Henri byl neprávem odsouzený, zavřený na otřesném místě, nucen vidět a zažít věci, které by nám přišly naprosto neskutečné.

Ve svých 25 letech je odsouzen za čin, který nespáchal, k doživotnímu trestu nucených prací. Avšak neztrácí hlavu. Od této doby byl Motýlek připraven utéci. A ne pouze jednou. Za celý svůj život se pokusil uniknout celkem osmkrát, ale ne každý útěk byl zdařilý. Až ten poslední, osmý, se konečně povedl. Při útěcích se dostal na všelijaká místa, například půl roku žil s indiánským kmenem.

Nebudete litovat, že jste tuto knihu četli.

Je napsána s takovým citem a s takovými detaily, že na vlastní kůži pocítíte, co zažíval a co cítil Henri Charrière během těchto dvanácit let. Budete mu držet palce při každém útěku a budete zklamaní, když se to nepovede. Tato kniha vás naprosto pohltí.

13

Karel Abraham Brňák na dvou kolech

Tento dvacetiletý rodák z Brna, který si oblíbil stroj se dvěma koly, je česká motocyklová hvězda. Už od roku 2005 se účastní mistrovství světa v silničních motocyklech. Ale vše mohlo být i úplně jinak.

Když mu bylo šest let, začal se závodně věnovat sjezdovému lyžování a vydrželo mu to až do roku 2001. Naštěstí pro motocyklové fanoušky v sobě pocítil vášeň pro trochu jinou rychlost. Prvně začal jezdit na minibike 40. Jeho větší první úspěch zaznamenal v roce 2002, a to v Evropském poháru minibike 40 v kategorii Junior B, kde skončil na krásném osmém místě. Ve stejném roce však přešel na kubaturu 125 a hned získal třetí místo na národním šampionátu v kategorii junior. Pro Abrahama to byl opravdu velký krok ke krásné kariéře.

V roce 2003 dostal Abraham cenu za svou píli a to v podobě ocenění „Talent roku“, které mu udělalo obrovskou radost.

Abraham stále tvrdě a pilně trénoval, aby mohl odstartovat svůj první závod v MotoGP. A stalo se tak v roce 2005, když debutoval na španělském okruhu na stroji Aprilia vedle Daria Giuseppettiho v Semprucci Racing Team. V roce 2006 dále získával zkušenosti na palubě Cardion AB Motoracing Aprilia, a ačkoliv měl klidné období, bodoval ve dvou Grand Prix a skončil na 24. místě.

V roce 2007 jezdil znovu za Cardion AB, ale přestoupil na 250 ccm. A tento přesun se mu vyplatil. Během sezóny bodoval v 10 závodech a celkově skončil na skvělém 16. Místě. Další rok zajel znovu parádně, ale výš než na 16. Příčku to nestačilo. Za to v roce 2009, kdy posbíral za sezónu více bodů než v obou předchozích ročnících dohromady, se posunul na báječnou 14. Pozici.

Letošní sezónu Karel Abraham a jeho tým odstartoval za novou 600ccm Moto2 třídu, kde bude mladý nadějný český jezdec řezat okruhové zatáčky na RSV. Doufejme, že mu čerstvě započatý ročník MotoGP vyjde minimálně stejně dobře jako ten loňský a budeme mu držet palce, aby se vyhnul nebezpečným pádům.

Martina Zoblivá zdroj foto: Google.cz

Muž v kuchyni koncertů a operních představení, ba i jejich zkoušek. Vše vyplynulo z vlastního zájmu.

3) Kdy jste se cítil v životě nejšťastnější?

Proč ten minulý čas? Prožívám jen samé šťastné dny.

Lukáš Hejlík

Lukáš Hejlík se narodil v roce 1980 v Mostě.

Momentálně ale žije na statku v Říčkách u

aneb nejen múzami živ je člověk Jak většina z vás pravděpodobně Veronika Szemlová zaregistrovala, minulý čtvrtek slaví 29. dubna Tato téměř 23letá (narozeniny se května) na našem školnímz jídelním 16. rodačka Náměštělístku nad Oslavou objevila naše dvě pro naši jídelnu opustila gymnázium sicepoměrně teprve netypicky jídla.

Proale ty už z vás, kteří si před čtyřmiznějící lety, má toho docela nepamatujete déle než 5 vteřin na po dost za sebou. názvy Po maturitě se dostala zadání do terminálu, to byla ta jídla, která Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, Fakultu měla naprosto netypickou barvu. multimediálních komunikací, oborOmáčka barvy vlasů paní profesorky Krejčíkové a rizoto, přičemž jsme mohli jen hádat, co všechno v těch jídlech bylo. Jak jsem se dozvěděl později v rozhovoru, byly v něm takové ingredience jako pohanka a hlíva ústřičná.

Příčinou tohoto neobvyklého oběda byla návštěva kuchaře Zbyňka Diatky. Tento kuchař byl pozván na naši školu, aby zpestřil provoz naší školní jídelny a našim kuchařkám nabídl nové recepty na využití surovin firmy Laris, kterou zastupoval.

A nám tím poněkud zpestřil jídelníček a pohled do výdejního okénka. Dle jeho slov se mu zde pracovalo velmi dobře, zvláště Animovaná tvorba.

Loni získala bakalářský díky úžasnému kolektivu, který máme titul, pokračuje dále magisterským v kuchyni. S jídly tohoto kuchaře sestudiem, můžete momentálně června) je na studijním setkat skoro (do na celé jižní Moravě, protože pobytu na istanbulské Yeditepe University, navštěvuje školy a školky obor Plastic Arts malba. a prezentuje zde –svá jídla. Samozřejmě Podle toho, musí „točit“ (tedy jen spíše animovat) co říkal to nebyla zkušenost prospousty naši krátkometrážních které pracoval poté posílá kuchyni, ale i pro filmů, něj, protože do soutěží. nejúspěšnějším 11 různých let v restauraci a Zatím přece jen pracovat snímkem jejímusíte bakalářská práce.

Videoklip v jídelně, je kde oškrabat 150kg brambor, vařit a těstovin Opustíme vzory30kg pro rýže skupinu Epy de a nachystat kg aloni to vše na jeden Mye obdržel35 např. na pouze Mezinárodním den nebostudentských dokonce jen na jídlov číslo festivalu filmů Písku1 nebo první 2 a k ve tomu to uchovat, abytaké to bylo co cenu, stejný rok získal ocenění nejteplejší a nechutnější, neboVvařit na AEROKRAŤASU v Praze.

Náměšti v restauraci jiné. restauraci vždy nad Oslavoujea úplně ve Zlíně jižVměla několik nejvíce záleží na tom, jakého máte šéfa společných výstav. a jaké jsou jeho priority, v jídelně Veronika sama kdežto o sobě říká, že je hlavní prioritou vyvážená strava a žáci, má ráda tvůrčí činnost – malbu, kresbu, kteří nereptají.

Doufejme že v budoucnosti animaci.

Ve volném čase cestuje, pěstuje se s tímtočte kuchařem ještě setkáme turistiku, a jezdí na vodu.

Také asečekají nás další pestrá jídla.náměšťského Dobrou chuťfestivalu podílí na organizaci -bkFolkové prázdniny a jiných kulturních akcí foto: Matouš Kolařík, septima tamtéž.

Brna, kde mimo jiné chová ovce a zastává alternativní způsob života.

Po studiu na Obchodní akademii v Lounech byl přijat na Vyšší odbornou hereckou školu v pražské Michli, zde v roce 2002 úspěšně absolvoval. V tom samém roce nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. O rok později přesídlil do Městského divadla v Brně, zároveň hostuje i v Opavě.

V divadle má za sebou již hodně zajímavých rolí jako Treplev (Racek), Laca (Její pastorkyňa), Francek (Maryša), Ariel (Bouře), Biff (Smrt obchodního cestujícího), Poručík Emil (Slaměný klobouk), Mortimer (Marie Stuartovna), Isidoro (Poprask na laguně) či Pierre Brochant (Blbec k večeři).

Kdo z vás jezdíte se školou do divadla, mohli jste Lukáše Hejlíka vidět v roli Bricka ve skvělém psychologickém dramatu T. Williamse – Kočka na rozpálené plechové střeše nebo v konverzační komedii Kumšt v Městském divadle v Brně.

Na poli celovečerního filmu debutoval Úspěchy: v roce 2007 coby Martin ve snímku Kryštofa 2010: Klapka Kladno – 2. cena Hanzlíka Crash Road. V televizi se poprvé 2009: Ostrava Picture – 1. cena objevil jako prezident společnosti KM Styl 2009: Mohelnická filmová písnička, Tomáš Meduna v seriálu TV Prima Ošklivka Mohelnice – 1. cena Katka či jako doktor Jakub Hanzlík v Dobré 2009: AEROKRAŤAS Praha – 2. cena čtvrti.

2009: Mezinárodní festival studentských Lukáš je také autorem dnes již kultovního filmů Písek – 1. cena projektu scénických čtení LiStOVáNí, který Pozn.: Díla Veroniky Szemlové naleznete na sdružuje několik herců z českých divadel serveru youtube.com, kanál VeronikaSzemlova. a který zrcadlí aktuální knihy ve formě čteného divadla. Vystupují pravidelně v několika českých městech (Praha, Brno, České Budějovice, Havlíčkův Brod), ale i na Slovensku v Bratislavě. Před Vánocemi 2008 se svým představením Gotland vystoupili

jídlo téma i u nás ve škole, jinak je můžete vidět často v Rosicích.

Několikrát do roka zde vystupují s pořady pro děti i dospělé.

Dříve se Lukáš věnoval i práci na Českém rozhlase 3 - Vltava, psal pro časopis BBaRáK, jehož je spoluzakladatelem, stejně jako festivalu Hip Hop Kemp.

Další zajímavé informace o Lukášovi Hejlíkovi se můžete dočíst na jeho stránkách www.hejlik.cz 1) Jaký máte vzpomínky na školu a jaký je váš vztah ke vzdělávání?

Nijak výrazné, střední škola mě moc nezasáhla. Dnes toho lituju. Často s LiStOVáNím hrajeme po středních školách a gymnáziích a plesám, když vidím školu, kde to studenty baví, kde jsou profesoři jejich guru, kde to nese svůj účel.

2) Kdybyste si mohl prožít pár dní v kůži některé z divadelních postav, která by to byla a proč?

No, jsem s nimi každý večer, tak nevím, jestli bych je přes den radši nenechal spát.

Jsou to samé strašné osudy. Treplev spáchal sebevraždu, Francek se upil, Laca pořezal své milé tvář, Biff se trápil se svým otcem, který do něj vkládal přílišné naděje, Lukáš z Kumštu je stále zbabělý a zmatená rozbředlá osobnost, Biff čeká, až mu z chlastu cvakne a tak mi zbyde Pierre Brochant, který zjistí, že dělat si z někoho Blbce k večeři se nemusí třikrát vyplatit.

3) Co je podle vás štěstí?

Většinou krátké chvíle. Když je venku hezky a všechno kvete, nebo když si pustíte muziku, která Vás přivede k momentu, kdy si řeknete je to radost, štěstí žít.

4) Co plánujete pro své příznivce v nejbližší budoucnosti?

Věnuju se maximálně LiStOVáNí, budeme se těšit do Rosic, i k vám na školu. Máme spoustu dobrých představení. Točím seriál Znamení koně a doufám, že vás zase brzy potkám v Městském divadle Brno.

Kristýna Kratochvílová, II. ročník

foto: Adéla Bartoníčková, Tino Kratochvil Maso s rýží, houbami a paprikou, sýr, salát (10 porcí) rýže

500g

pohanka

100g

vepř. maso mleté

500g

paprika

500g

hlíva ústřičná

500g

sýr – cihla

400g

cibule

250g

kečup

200g

sůl

přiměřeně

pepř

přiměřeně

olej

přiměřeně

146

absolvent

Leoš Kuba život mezi notovými osnovami Leoš Kuba (* 1967), hudební skladatel s osobitým stylem, jenž propojuje populární a vážnou hudbu. Na zastáveckém gymnáziu maturoval v roce 1985, roku 1996 ukončil studium Janáčkovy akademie múzických umění. Na klavír hraje od svých šesti let, skládá od deseti.

Jeho tvorba se vyznačuje hravou melodickou invencí, svěžími rytmy a bohatou harmonií.

Rozhovor musel z nedostatku času vzniknout přes e-mail.

dětskými stavebnicemi, jako je například Lego, a při tom jsem si (podle vyprávění svých rodičů) broukal nějaké populární písničky např. od Olympiků.

Jak vzpomínáte na léta strávená na našem gymnáziu? Dalo vám vše, co jste potřeboval?

Rád si občas zavzpomínám, vidím se, jak jedu vlakem údolím řeky Bobravy, a přitom mi v uších zní píseň Michala Tučného (tenkrát se hrála v rádiu) – Tak odjíždí poslední kovboj, …Obecně Čím jste chtěl být jako dítě? Děláte to, jakákoliv škola vám dá vždy jen co jste si vysnil? tolik, kolik si každý sám dokáže vzít.

Rád jsem si hrál s různými skládacími Gymnázium v Zastávce mi poskytlo

solidní základy a pomohlo připravit se ke studiu na vysoké škole. Jestli mi to dalo vše, co jsem potřeboval? Myslím, že ano a třeba, že mně něco nevyšlo tak, jak jsem chtěl, to přičítám tehdejší době a svým problémům. Musíte si také uvědomit, že jsme žili v jiných společenských podmínkách. Vládla tu komunistická strana, byla branná povinnost, existovala Železná opona…

Na kterého profesora/profesorku rád vzpomínáte? Kdo vás nejvíce ovlivnil?

Vzpomínám na tvůrčí hodiny české literatury pana profesora Zdeňka Kožmína, na lekce občanské nauky a filozofie pana profesora Petra Kroutila, který nám svým způsobem výuky hodně pomohl, na hodiny matematiky paní profesorky Pragerové a na další pedagogy, profesory Dumkovou, Mášu, Marešovou, Kudláčkovou, Strnadovou a samozřejmě na našeho třídního profesora Josefa Malého, se kterým jsme zažili mnohé veselé chvíle.

Jaký jste byl student?

Mě bavila občanská nauka, angličtina, zeměpis a literatura. Ostatní předměty jsem bral jen jako povinnost, kterou musím splnit. Takže pokud bych se měl hodnotit, tak jsem byl spíše průměrný student.

Byl váš nejoblíbenější předmět hudební výchova? Pokud ne, tak jaký?

Hudební výchova se bohužel tenkrát na škole neučila, takže jsem se vzdělával v hudební škole a měl jsem soukromé lekce od různých pedagogů a výkonných umělců. Jak už jsem uvedl, např. občanská výchova, angličtina, zeměpis a literatura.

Kam vedly vaše kroky po gymnáziu?

Hodně mě bavilo hrát jazz, už od dob studií v Zastávce jsem pravidelně hrával na klavír v brněnském jazzovém klubu Bohémka v budově Janáčkovy opery. Měl jsem jazzovou skupinu Jam Trio, účinkovali jsme na jazzových festivalech v Kroměříži, Přerově, na jazzové přehlídce Jazz na hradě Roštejn u Telče a samozřejmě

15

v Brně na Jaztivalu. Souběžně s tím jsem měl kapelu v Bratislavě, kam jsem jezdil zkoušet s kontrabasistou Jurajem Kalaszem, bubeníkem Jurajem Varzsányim nebo Pavolom Kozmom (od roku 1988 žije v USA) a saxofonistou Vladimírem Tamaškovičem. Sám jsem se zúčastnil klavírních soutěží v Paříži, Katovicích a Kaliszi, kde jsem v roce 1987 získal titul laureáta. Jeden čas jsem vytvořil duo se zpěvačkou Zuzanou Růžičkovou, pro kterou jsem napsal několik písní, které jsme pak také natočili pro Český rozhlas. V roce 1988 natočila brněnská televize záznam mého vystoupení s kytaristou Milanem Kašubou.

Po roce 1989 jsem se začal zabývat divadelní hudbou, hrál jsem v divadlech Reduta, v Mahelově divadle a pak v Městském divadle, kde jako host působím dodnes. Vystudoval jsem Janáčkovu akademii múzických umění, kterou jsem absolvoval Koncertem pro saxofon a symfonický orchestr. Pak jsem hrál na klavír na Taneční konzervatoři a muzikálovém oddělení Divadelní fakulty JAMU. Účastnil jsem se několika zámořských zájezdů, kde jsem hrál na palubě lodi plující kolem západního pobřeží USA, Aljašky a kolem Kamčatky, pak také cesty do Chicaga, kde jsem s hercem Miloslavem Částkem uvedl několik pořadů pro české krajany.

V posledních letech jsem spolupracoval (hudební aranžmá a instrumentace) se skladatelem Milošem Štědroněm a dramatikem Milanem Uhdem na dvou muzikálech pro Městské divadlo v Brně. Muzikál Nana měl premiéru v dubnu 2005, režie Petr Kracík. Pak následoval muzikál Červený a černý, který měl premiéru v prosinci 2007, režie Juraj Deák. V další sezóně by měl být další, ale název zatím neprozradím.

V kolika letech jste začal hudbu zapisovat do notových osnov?

Když mně bylo kolem deseti let, tak jsem si začal zapisovat svoje nápady a psát skladbičky pro klavír, byla to taková spontánní činnost. Opravdu cílevědomě jsem se však začal zabývat kompozicí až po maturitě.

Máte nějaký vzor?

Přímo vzory to ne, ale měl jsem a mám několik oblíbených jazzových klavíristů, jako jsou např. Chick Corea, Herbie Hancock, Keith Jarrett, Tete

Montolju. Ze skladatelů klasické orchestrální hudby jsou to např.

Antonín Dvořák, Giacomo Pucinni, Richard Strauss, George Gershwin, Leonard Bernstein. Ze skladatelů filmové hudby jsou to Ferda Grofé , Hugo Friedhoffer, Elmer Bernstein, Enio Moricone, John Williams, Danny Elfmann. Skladatelé muzikálůA.L.Webber, Alain Boublil , ClaudeMichel Schönberg. Neméně oblíbené jsou mi kapely jako je Beatles, Queen, Deep Purple, Rolling Stones a Abba.

Paul Rodgersem. Hudebně je teď velmi zajímavá finská kapela Nightwish. Z tvorby českých interpretů jsem v poslední době poslouchal pozoruhodné písně Romana Horkého a skupiny Kamelot.

Za co jste v životě utratil nejvíce peněz?

Je to za bydlení a služby s tím spojené.

Jaké země byste chtěl navštívit a ve které z navštívených se vám líbilo nejvíce?

Jak byste popsal vaši tvorbu?

Byl jsem v USA, Kanadě, Anglii, Francii Tvůrčí fáze sebekriticky rozděluji: (14 dní a déle), krátce v Japonsku na jazzovou – v tomto období jsem a Grónsku. Všude se mně líbilo, ale žít komponoval pouze pro klavír nebo bych tam asi nemohl. zpěv (období tvůrčího tápání a růstu), Rád bych se ještě podíval do Austrálie doba studií na JAMU – většina skladeb a znovu na západní pobřeží USA, ale je psána pro jiné nástroje než klavír trochu jižněji, do Los Angeles. (období tvůrčího růstu a tápání), období tvorby na objednávku (trvá do Jste manuálně zručný? současnosti).

Minulý rok jsem začal pracovat se dřevem. Musím se pochlubit, že se mi Čeho byste ještě chtěl v (profesním) podařilo navrhnout a vyrobit vkusný životě dosáhnout? a funkční nábytek dcerám do pokoje Svoje plány a sny samozřejmě mám, a obložit chodbovou stěnu smrkovými ale jak to někdy bývá, musí se čekat na palubkami. Je na tom úžasné to, že vhodnou příležitost, aby se vůbec daly výsledky mé práce jsou hned vidět! uskutečnit. Uvidíme…

Kde se vidíte za deset, patnáct let?

Na čem zrovna pracujete?

Rád bych pokračoval ve své práci, které Koncem minulého roku jsem měl jsem se věnoval doposud. možnost spolupracovat s největším českým profesionálním dechovým Bez jaké věci se neobejdete? Co je orchestrem – Hudbou hradní stráže podle vás naopak zbytečný vynález? a Policie ČR. Napsal jsem pro ně Obejdu se bez cigarety. Ty by vůbec několik aranží populárních písní např. nemusely být. Naopak se neobejdu píseň z filmu Shrek apod., ale také každý den bez ranní vlažné sprchy. jednu svoji původní instrumentální kompozici s názvem Sic luceat lux Co děláte ve volném čase? vestra, kterou jsem věnoval památce Snažím se zdokonalovat v německém popravených vězňů v koncentračním a anglickém jazyce. Jako protipól táboře Mauthausen za 2. světové sedavému zaměstnání se chci věnovat války. Začátkem tohoto roku jsem co nejčastěji všestranným pohybovým napsal komorní skladbu – Téma aktivitám… a rondo, pro baryton saxofon pro Pražskou barytonsaxofonistku Kdy jste se v životě cítil nejšťastnější?

Kateřinu Stupkovou-Pavlíkovou. Nyní Myslím si, že je důležité umět se připravuji notové podklady pro vydání radovat z každého dne, i s takzvaně zpěvníku písničkáře Romana Horkého. „obyčejných“ věcí, jako je zdraví mé a mých blízkých. Radovat se, když mě Kdo je váš oblíbený skladatel z doby čas od času v profesní kariéře něco baroka? pozitivně překvapí a když mám to J. S. Bach štěstí a vyhnu se setkání s člověkem, kterého štve, že ostatní mají dobrou Kdo ze zahraniční i české populární náladu. hudby je váš oblíbenec? ptaly se Katka Bochníčková a Natálie Jak už jsem uvedl, ze zahraničních Plešáková, kvinta kapel mám rád skupinu Queen – i v zdroj foto: archiv Leoše Kuby jejich současné sestavě se zpěvákem

16

filmy

Quo vadis?

Do kina!

Brzy si bude celá naše země, ale vlastně celý svět připomínat výročí konce II. světové války. Tomuto tématu bude věnována i naše další celoškolní návštěva filmového představení. Ve čtvrtek 6. května navštívíme rosické kino Panorama a budou nám promítnuty filmy Život je krásný (pro nižší stupeň gymnázia) a Ostře sledované vlaky (pro vyšší stupeň), které téma II. světové války reflektují.

Bližší informace o filmech si můžete přečíst již teď ve SCOOL!u nebo na csfd.cz. Při návštěvě kina vám přeje celá redakce kvalitní filmový zážitek.

Ostře sledované vlaky (1966, režie: Jiří Menzel)

Naše gymnázium nám nezajišťuje pouze příval strohých textových informací, ale v rámci filmové výchovy nám dodá i nějaké ty obrázky. Obrázky, které se střídají tak rychle, až to vypadá, že se hýbou. Někdy a někde (všichni víme kde) s tím mají ale problémy, tak se raději celý týden před spaním modleme, ať rosická technika zvládne Menzelův Oscarem ohodnocený film Ostře sledované vlaky (1966). Jeho kvalitu dokazují i nominace na jiná ocenění, například ceny BAFTA a Zlaté glóby.

s obsazením některých rolí docela potíže.

Sovětská kritika dštila na film a tvůrce zdrcující kritiku pro znevážení protinacistického odboje. Vadilo jim, že Miloš není uvědomělým odbojářem a hrdinou se stane jen tak mimochodem, jelikož ho nezajímá nic jiného než jeho osobní problémy. A co hůře... erotické osobní problémy. (DaViD´82) Jen jedna scéna ve filmu se musela točit dvakrát. Byla to ta, kdy Václav Neckář (ve filmu jako Miloš Hrma) jde za paní přednostovou do sklepa. (kapsomut) V úvodní scéně se objeví sovětský tank SU152, přezdívaný „zabiják tanků“. (HellFire) Zajímavý je osud neherce Vladimíra Valenty, který ztvárnil přednostu stanice.

V padesátých letech byl politickým vězněm, poté úspěšným scénáristou, ovšem po roce 1968 emigroval do Kanady. Tam se sotva uživil mytím aut. Po nějaké době v kině u jeho práce dávali právě Ostře sledované vlaky. Někdo ho poznal a Valenta za oceánem zahájil kariéru převážně televizního herce. (DaViD´82) Ve filmu má malou roli i Pavel Landovský jako zloděj drůbeže. K roli totiž přišel tak, že se jednoho dne šel podívat na natáčení a bylo. Při tvorbě titulků se na něj však zapomnělo, a tak v nich není vůbec uveden.

(DaViD´82) Zdroj zajímavostí: http://www.csfd.cz/ film/6664-ostre-sledovane-vlaky/zajimavosti/ Michal Keda, septima Foto zdroj: http://ceskyfilm.web2u.cz/

Život je krásný

Zajímavosti:

Film vůbec nemusel být takový, jaký dnes je. Původně se zvažovali jiní režiséři a Menzel měl po svém jmenování

17

Zajímavosti:

Guidovu ženu Doru hraje skutečná manželka Roberta Benigniho Nicoletta Braschi. Číslo uniformy Roberta Benigniho ve vězení je stejné, jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor.

Oscar pro Benigniho za nejlepší výkon v hlavní roli je teprve druhý v historii, kdy herec obdržel Oscara ve filmu, který zároveň režíroval. Poprvé to byl Laurence Olivier v Hamletovi roku 1948.

Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960).

Horst Buchholz (představitel doktora Lessinga) se sám nadaboval pro anglickou a německou verzi. (tohoto herce jinak můžete zná z filmu Sedm statečných, kde hrál nejmladšího z pistolníků jménem Chino) Zdroj: csfd.cz Obrázek zdroj: http://www.filmopolis.cz Poznámka redakce: Po filmech si zájemci mohou prohlédnout v kávárně nad kinem výstavu fotografií z konce války.

SPOILER ALERT: Následující může obsahovat vyzrazení částí příběhu.

Během filmu mladý začínající železničář Miloš Hrma, kterého představuje Václav Neckář, se vším všudy prožívá své dospívání. Atmosféra je navíc zostřena druhou světovou válkou, během níž se mladíkovy peripetie odehrávají a která tvoří důležitou součást filmu i po dějové stránce, poněvadž se Hrma zaplétá do protiněmeckého odboje...

transportu i se synkem. …

Ocenění: Velká cena poroty na MFF v Cannes 1998, Felixy (Evropské filmové ceny) za film roku a za herce roku pro R. Benigniho, 1. cena na MFF ve Varšavě 1998, ceny diváků na festivalech v Locarnu, Torontu, Montrealu a Vancouveru, osm Donatellových Davidů (italské národní ceny), César za zahraniční film a Ocenění novinářů akreditovaných ve Francii za zahraniční film ve francouzské distribuci, tři Oscary (ze sedmi nominací v kategorii herecký výkon v hlavní mužské roli (R. Benigni), hudba v dramatu a cizojazyčný film, Cena Britské filmové akademie v kategorii herec pro R. Benigniho.

(1997, režie: Roberto Benigni) Trochu snový, trochu pohádkový příběh je rozdělen na dvě části: v první, odehrávající se v době fašismu těsně před druhou světovou válkou kdesi v Toskánsku, se do sebe zamilují chudý číšník Guido a učitelka Dora, pocházející z místní buržoazie.

Ve druhé části jsou už Guido a Dora manželé a mají pětiletého synka Josua.

Jednoho dne musí Guido jako Žid do

STUPEŇ V JUDU

OKO anglicky

DOSTOJEVSK ÉHO ROMÁN

ČESKÝ ZPĚVÁK

VÝROBCE AUT. STŘÍKAČEK

1. TAJENKA

ZNAČKA TEPLOTY

NÁZEV SOUHLÁSKY

ČESKÝ REŽISÉR

OPS ŠIVA RLS IAJ DAN TOUŠ TA

13 V HEXADEC. SOUSTAVĚ

NETEČNOST

PROVAZ

ZN. HOLMIA

ČÁSTI ROSTLIN

INSTITUTE for ADVANCEMENT of JOURNALISM

ZN.RYCHLO STI

MNOŽINA. PŘIR.ČÍSEL

HINDUISTIC KÝ BŮH

JAPONSKÉ MĚSTO

DOMÉNA NAMIBIE

VIET.JEDN.HMO TNOSTI

DÁNSKÁ STAVEBNICE

ZE slov.

NEPRAVDY 4.TAJENKA

OZVĚNA

ČESKÝ HEREC

ZN. YTTRIA

EXISTUJE

HÝBAT VÍČKEM

JEDNO Z POHLAVÍ

ŘÍM. 1000

SPZ OLOMOUCE

PUK

REVÍR

KNIHA KINGA

MAĎ. MĚSTO

HRDÁ

JEDEN ZE SVĚTADÍLŮ

PŘEDLOŽKA

OHMATÁNÍ

TYP NÁDOBY

POLOMĚR

SPOJKA

ZNÁ

MED. SLAB.

IT. FYZIK

ANGLICKÉ ZÁJMENO

M

2.TAJENKA

BOH. ÚRODY

ZN. LITRU

SEVER

Á

MPZ GABONU

ZNAČKA WOLFRAMU

JM.KOMENSKÉH O

MPZ ŠVÝCARSKA

OZNAČENÍ POVLAK NA WC ZUBECH

3.TAJENKA

TĚLOVÝCH. JEDNOTA

CHRAPTĚT CENNÝ PAPÍR

SEVEŘAN

ŠKRÁBNUTÍ

ZNAČKA DUSÍKU

AROMATICKÝ UHLOVODÍK

TĚLO PÁNĚ

ŘÍMSKY 4000

HUDEBNÍ TELEVIZE

100 m2

TECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ

NÁPADNÍCI

"ZEPTAT SE" anglicky

ZÁJMENO

ORGÁNY ZRAKU

ZBRAŇ

NELÉTAVÝ PTÁK

ZÁPOR

ZNAČKA AMERICIA

FORMÁT OBRAZU

LESNÍ ZVÍŘE

2 anglicky

MNOŽINA REÁLNÝCH ČÍSEL

OBAVA

zábava

18

KIC Rosice A VVC BŘEZNÍK VÁS ZVOU NA VZPOMÍNKOVÝ PROGRAM USPOŘÁDANÝ U PŘÍLEŽITOSTI 65. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ, KTERÝ SE KONÁ V SOBOTU 8. KVĚTNA V ROSICÍCH

13.00 – Příjezd kolony vozidel VVC Březník Příjezd od zámku po Palackého náměstí na ulici Kpt. Jaroše 13.10 – Výstava vojenských vozidel 15.00 – Předání cen města za rok 2009 17.00 – Pietní akt na rosickém hřbitově 18.00 – Zahájení výstavy historických fotografií z doby okupace a osvobození Rosic (v prostorách kavárny a foyeru kina) 18.30 – Projekce filmu Tanková brigáda – kino Panorama