SCOOL! 15

no. 15 / Listopad 2009

Dojmy z prvních tanečních str. str.5–6 No Justová vs. Hakl Rozhovor se Sněžnou str.ženou.

11–12 str. No Rozhovor se Sněžnou ženou.

Justová vs.

Hakl str.str.

17–20 No Křížovka str. No 22 str.

editorial

Nová redakce, nový kurs

svoje. Jinak tu můžete čekat více aktuálních a lokálních témat. Též čekejte více článků o historii, protože historie se prolíná do všech témat každodenního života a do Zdravím všechny čtenáře všech vědních oborů. Co je našeho časopisu. Dovolte však pro vás velmi důležité abych vám představil první je to, že můžete do časopisu číslo letošního časopisu. Ten přispívat opravdu všichni a prodělal jak sami zjistíte ne jen pár vyvolených jako mnoho úprav, já věřím že tomu bylo dosud (no já to k lepšímu. Najdete tu mnoho musím vědět ne? Já jsem stálých rubrik, zabývajících se přesně ten případ) pokud se hudbou, kulturou, sportem, zajímáte o nějakou nevšední módou a spousty dalších, aby záležitost, byli jste na si v časopise našel každý to zajímavém místě nebo třeba

OBSAH

píšete povídky, rádi vám něco otiskneme. kdokoliv mě může kontaktovat, když mě navštívíte v kvintě (můj zjev myslím nepřehlédnete, většinou sedím vzadu u okna a chrním na lavici, v takovém případě se mnou klidně zatřeste) nebo mi napíšete na mail Dr.Akul@seznam.cz nebo vyhledejte kohokoliv z redakce. Nyní vás už nebudu zdržovat a přeji vám za celou redakci pěkné počtení.

Tom Antoš-šéfredaktor

Issue No. 15 / listopad 2009 Vydavatel Gymnazijní společnost při G TGM v Zastávce Adresa redakce Gymnázium T. G. Masaryka, Zastávka U Školy 39, Zastávka Kontakt scool-mag@seznam.cz evakokesova@seznam.cz Web www.scool-mag.net www.gzastavka.cz grafika Jan Čermák Cover/ Back Cover Jan Čermák, II. ročník

ÚKOČJ

Jsou vám dva měsíce prázdnin málo? Nehorujete pro pochodová cvičení na závěru každého roku? Národní institut dětí a mládeže pro vás má skvělé řešení: jeďte na Ústřední kolo Olympiády v českém jazyce a celý jeden týden nebudete ve škole! Na místě je otázka, zda vás ten poslední týden nějak zachrání, ale....je to zdarma, vydatně a často vás krmí a navíc se podíváte do Zapadákova v jižních Čechách (pro zvídavější Lučkovice u Blatné).

Snad jediným nedostatkem je téměř žádný mobilní signál, jste-li tedy na někom/něčem závislí, počítejte s několikakilometrovými pochody křížem krážem po poli, než najdete místo, kde má právě váš operátor alespoň dvě čárky. Když jsem říkala, že pobyt je zdarma, myslela jsem otázku peněz. (Popravdě je zde poplatek 300 Kč, který však laskavě zaplatila Gymnazijní společnost.) Ona se totiž vyžaduje jakási mozková činnost – stylistická, mluvená a gramatická. Nechci nijak pomlouvat porotu, ale zdála se mi lehce sadistická: není nad to, když v rozmezí čtyřiadvaceti hodin dostanete tři úkoly, které máte do dvou dnů odevzdat, přičemž jeden z těchto dnů zabere celodenní výlet...V každém případě si tuto „dovolenou“ nedejte vymluvit, je to zábava.

SPOILER #1: Netušila jsem, že na oficiální akci se dá hrát tolik úchylných her.

SPOILER #2: Obzvláště „výživná“ je Teorie prsku....

Kateřina Bochníčková, kvinta

ENGLISH LIBRARY Do you like books?

Do you pretended to like books?

Do you want to get top grades in Englisch lessons?

Then you should borrow a book from the schools new Englisch library!

It contains 116 titles (in 2 copies each) at 7 different language levels.

Boldly go whre no man has gone before ( which is the classroom 7 in the left-hand corner).

Don’t hestitate! The interest of stutends is enormous and the number of books limited.

(For more information ask Mrs Hemalová.)

How to become a general consul or the journey of David A. Beam

These people, who know Mrs. Kokešová, understand why this article is so tiny. For these people, who don’t know: be glad. She just tells you ‘Do it.’ and you have to do it. Without any time to prepare, only with time to forget your English. By the way, does anybody noticed his tie’s pattern? Yes, there are American flags...

O nej školní časopis

I v tomto školním roce bychom se rádi s naším školním časopisem zúčastnili celostátní soutěže O nej školní časopis.

Naši věrní čtenáři si pamatují, že vloni SCOOL! v této soutěži zvítězil, takže to vypadá, že se náš časopis nemá v čem zlepšovat. Přesto bychom rádi nový ročník „vytunili“ na vyšší level.

Kromě této soutěže, kterou vyhlašuje Asociace středoškolských klubů ČR (askcr.cz), chceme zabojovat i v další soutěži, a to O nejinspirativnější středoškolský časopis, kterou vypsal Klub volných novinářů Syndikátu novinářů ČR v Praze.

Tak nám držte palce!!!

I grew up in a small town called West Chester in Pennsylvania. I went through the twelve years of grade – something like high school.

After graduation from my high school I involved to university in Washington D.C. The university is called Georgetown university. Well, I would have to say I was pretty good student (laughing). At high school I got mostly the top marks and in university not so much because I had some fun, but I did pretty well. My favorite subject at school was always history. Before I became a diplomat, I worked in education so I have true respect for teachers and people who run schools because they prepare the next generation to take over the responsibility.

Based on a talk with David Beam; written

by K. Bochníčková

Studentská rada

Dne 19. 10. 2009 se poprvé konalo zasedání školní rady. V této radě jsou vždy dva zástupci třídy. V brzké době pak bude zvolen předseda a dva místopředsedové. Školní rada se bude scházet každé poslední úterý v měsíci. Na těchto zasedáních se budou řešit různé problémy a požadavky studentů. Touto cestou by se měla zlepšit komunikace mezi učiteli a žáky. Povinností každého zástupce je vyslechnout připomínky nebo problémy svých spoluřáků a předložit je na těchto schůzích.

Vaši volení zástupci T.A a B.K.

Blahopřejeme!

Pan profesor Jindřich Šmíd oslavil před několika dny své 60-tiny. Redakce SCOOL!u se připojuje ke gratulantům s přáním pevného zdraví a dobré kondice i v dalších letech. Ať se mu stále běhá tak dobře jako na titulní straně! (foto titulní strany: Tomáš Brestič)

Petr Kroutil, David A. Beam… … a T. G. Masaryk Pozn.red.: Tento text a fotografie vznikly v den státního svátku 28. 10. při příležitosti znovuotevření Masarykovy studánky v Zastávce, kdy v rámci této akce naši školu navštívil generální konzul USA .

Více informací na www.gzastavka.cz

kultura

Naše první taneční aneb jak to všechno začalo Je pátek 2. října 2009 a pro studenty kvinty, 1. ročníku a pro některé další účastníky v tento den začínají taneční.

Období nervozity, stresu, ale i radosti z tanečních výkonů, zábavy a období, na které nikdo, kdo toto zvláštní kouzlo vyzkoušel, nikdy nezapomene.

Ale tanečním jako takovým předcházela dlouhá příprava. Děvčata obešla mnoho obchodů, než narazily na ty správné šaty, než objevily takové boty, které jim sluší a zároveň jsou pohodlné, a to nemluvím o shánění různých doplňků a dalších důležitých věcí. Ale nemyslete si, kluci to nemají o nic jednodušší. Pro mnohé je už vyčerpávající jenom po obchodech chodit, natož když si mají každou košili, oblek a boty zkoušet.

Když už všichni mají všechno nakoupené, není ale přípravám ještě konec. V den D byli všichni více nervózní než před velkou písemkou. Holky už potřebovaly být doma, aby se stihli připravit, namalovat a krásně se učesat. A i kluci chtěli být doma co nejdřív, protože potřebovali najít své košile, kalhoty a kravaty, které, když přišli z obchodu, někam doma zahodili.

Ale u chlapců byl také kamenem úrazu vytvořit na kravatě nějaký uzel, který by ten uzel kravatový trochu připomínal. Naštěstí se s tím poprali znamenitě a ostudu si neudělali.

je to nejjednodušší standardní tanec.

Většina nás se ale po ukázce obávala, že to tak jednoduché nebude. Naštěstí se naše obavy nenaplnily a vše dopadlo dobře. Pak to začalo ale být trochu ostřejší. Na řadu přišla čača. Ta byla trochu obtížnější. Někteří to ale zvládli na jedničku, a dokonce byli i tací, kteří byli opravdu pochváleni. Bohužel pro některé bude čača ještě chvíli noční můrou. Ale i přesto jsme odcházeli s pocitem, že jsme něco důležitého dokázali a těšili se už na další lekci

oblek tmavé barvy, odpovídajícího střihu a za rozumný peníz nemají všude. Výběr košile byl vinou prodavačky, která otravně často používala slovo „moderní“, také delší, než jsem čekal. Co se týče konečných příprav, ty se také protáhly. Kravata se zavazovala na osmdesátkrát a vždy špatně, košile byla najednou zmačkaná a boty náhle ztracené. Ale stihl jsem to.

Tomáš Brestič, O5.A II. Stále se snažím s tanečními smířit.

Kateřina Bochníčková, O5.A III. Musel jsem si pořídit nový oblek, neboť svému starému jsem nevěřil, jelikož kalhoty měly nemravný zvyk opouštět mé tělo. V samotný den D jsem už hodinu před začátkem.......seděl doma a koukal na Simpsonovy.

Samotné přípravy se skládaly z nasoukání se do obleku, odhození své identity, pohledu do zrcadla a konstatování, že vypadám jako idiot.

Tomáš Antoš, O5.A 2)Pocit s jakým jsi přicházel/a do sálu a s jakým jsi odcházel/a?

I. Když jsem vcházela, byla jsem nervózní a třásla se mi kolena, říkala jsem si, proč jsem sem vlastně chodila.

Odcházela jsem natěšená na příští taneční.

Eliška Murycová, O5.A

II. Přicházela jsem do sálu celkem nervózní V pět hodin začaly a taky jsem nervózní oficiálně naše taneční. odcházela, protože Všichni byli nervózní, jsem zjistila, že jsem klepali se nám kolena, úplné kopyto, co se týká Věra Francálková a Ludvík Vaverka - krotitelé dravé zvěře ale také jsme cítili, že se blíži tanečních kroků.

1)Jak probíhaly tvé přípravy na neuvěřitelný zážitek. Ze začátku jsme Klára Kozumplíková, O5.A taneční? vyslyšeli lekci chování ve společnosti a poté už jsme šli tančit. Začátek byl volnější, protože jsme se učili waltz. Prý

3

I. Přípravy byly překvapivě náročné.

Zjistil jsem, že prodloužený a zúžený

III. Přicházel jsem s pocitem nepopsatelného strachu, naprosté

bezmoci a absolutní potřeby vyběhnout ven a začít řvát o pomoc.

Oproti tomu jsem odcházel s pocitem, že to až tak hrozné nebylo a dalo se to přežít. Příští lekce budou rozhodně zajímavé.

Jakub Chupík, O5.A IV. Přicházel jsem do sálu s pocitem nejistoty a strachu, že se nějak ztrapním. Tyto pocity rychle zmizely a

když jsem odcházel, byl jsem spokojený s tím, jak to proběhlo.

Ondřej Janošík, O5.A 3)S kým bys někdy chtěl/a tančit a proč?

I. Tahle záležitost mě do této doby nezajímala a ani teď se tím nehodlám zabývat.

Pavel Přibyl, O5.A

II. Já bych si chtěl zatančit s těmi hrdiny, co posedávají kolem a smějí se, ať taky vidí jaké to je, ale jedno vím jistě, příští rok budu mezi nimi.

Jakub Fojta, O5.A III. Zatím nevím o nikom, s kým bych chtěl tančit a nemohl, nebo si s ním nezatančil, až se tančit naučím.

Jakub Wagner, O5.A Martina Zoblivá, kvinta

Dravá zvěř

4

sport

Sportovní den aneb trochu pohybu nikdy neuškodí Bylo úterý 22. září a na naší škole se uskutečnil první sportovní den tohoto školního roku. Měli jsme štěstí, protože počasí bylo nádherné.

Vše začalo asi o půl deváté zahajovacím ceremoniálem. Všichni pozorně stáli a naslouchali slovům pana ředitele a paní Gajduškové. Samozřejmě, že celý tento projev byl velmi důležitý, ale většinu studentů určitě zaujala a i trochu zarmoutila informace, že se letos nebude zase konat štafeta učitelů a studentů. Zrovna tato štafeta byla taková třešnička na dortu. Všichni se na ni těšili a převážně studenti se nemohli dočkat, že zase uvidí třeba svého chemikáře místo v bílém plášti tak ve sportovním oděvu, jak z plných sil běží pro vítězství. Ale některé nejstarší studentky se nezalekly, přemluvily učitele a vše zorganizovali. Myslím si, že by to několik lidí mrzelo, kdyby se tato štafeta neuskutečnila. Naštěstí vše dobře dopadlo a taková naše malá tradice nebyla přerušena.

Ale na tomto sportovním dni se neběhala jenom štafeta. K vidění bylo i mnoho dalších výborných sportovních výkonů. Například v mladší kategorii předvedl skvělý výkon Ondřej Vališ ve vrhu koulí. A další skvělý výkon, ale už ve starší kategorii, předvedla třeba Nikola Procházková z kvinty ve skoku dalekém. Ale na druhé straně je tabulka výsledků v jednotlivých disciplínách a pro srovnání, tabulka školních atletických rekordů.

Ranní ptáče dál doskáče. Tak tento student musel vstávat opravdu brzy

Martina Zoblivá, kvinta

Takysportovec…

5

Jak vidíte, tak i při náročném sportu může někdo vypadat dobře

Vrh koulí mladší chlapci

2. Martina Fojtová

3:05,00

septima

3. Anežka Nedvědová

3:08,2

oktáva

1. Ondřej Vališ

10,27 m

kvarta

Běh na 1000m

2. Vít Čermák

5,98 m

tercie

mladší chlapci

3. Rudolf Žežula

4,80 m

tercie

1. Mikuláš Neuřivý

3:45,6

kvarta

2. Aleš Chatrný

4:00,1

tercie

1. Klára Jelínková

8,23 m

kvarta

3. D. Maděránek

4:13,00

sekunda

2. Hana Smutná

6,25 m

tercie

Běh na 1500m

3. Šárka Hvězdová

3,03 m

tercie

starší chlapci 1. Jan Sobotka

5:26,8

septima

mladší dívky

starší chlapci 1. Filip Řezanina

11,33 m

oktáva

2. Michal Škvařil

5:30,9

3. ročník

2. Radek Řezáč

11,27 m

septima

3. Michal Zatloukal

5:33,8

oktáva

3. Jiří Vyhnalík

10,20 m

sexta

Štafety

starší dívky

mladší

1. Veronika Palánová

9,65 m

2. ročník

1. kvarta

3:41,51

2. Leona Bílá

8,48 m

septima

2. tercie

4:04,08

3. Alice Klímová

8,07 m

septima

3. sekunda

4:17,60

4. prima

4:42,46

Skok do dálky mladší chlapci

starší

1. Ondřej Valeš

457 cm

kvarta

1. septima

3:37,25

2. Patrik Machálek

397 cm

tercie

2. 2. ročník

3:38,56

3. František Kazlepka

358 cm

tercie

3. 3. ročník

3:40,48

1. Romana Jatičová

348 cm

sekunda

ATLETICKÉ REKORDY ŠKOLY

2. Kateřina Jedináková

344 cm

kvarta

60 m

Kateřina Šauerová

7,90 s

3. Marta Šikulová

329 cm

kvarta

60 m

Štěpán Wagner

7,49 s

200 m

Ivana Macků

30,1 s

1. Ondřej Hlavatý

526 cm

3. ročník

400 m

Petr Ondrášek

58,5

2. Roman Stromecký

500 cm

1. ročník

500 m

Gita Gajdušková

1:44 min

3. Boris Valo

477 cm

4. ročník

500 m

AlenaRemešová

1:44 min

600 m

Romana Budínová

1:59,5 min

1. Nikola Procházková

388 cm

kvinta

800 m

Lenka Valová

2:41,7 min

2. Barbora Köttová

376 cm

2. ročník

1000 m

Ivo Šauer

3:18,4 min

3. Klára Sochorová

371 cm

2. ročník

1500 m

Marek Liška

4:26,4 min

Běh na 200m

Skok do výšky

Hana Staňková

150 cm

Starší dívky

Skok do výšky

Věra Sojková

150 cm

1. Alena Ferková

32,5 s

oktáva

Skok do výšky

Štěpán Wagner

180 cm

2. Kriss Kratochvílová

34,2 s

2. ročník

Skok do dálky

Kateřina Šauerová

463 cm

sexta

Skok do dálky

Ondřej Hlavatý

615 cm

Hod kriket. míčkem

Pavlína Horáková

48,20 m

Hod kriket. míčkem

Filip Křivánek

42,50 m

Vrh koulí 3 kg

Lenka Valová

11,77 m

Vrh koulí 4 kg

Petr Kavalec

10,86 m

Vrh koulí 5 kg

Marian Černý

11,95 m

4 x 60m dívky

L.Dvořáková, M.Hussová, K.Peštálová, KŠauerová

34,9 s

4 x 60m chlapci

T.Kuba, J.Dvořák, J.Hemala, M.Sedlák

33,9 s

Štafeta tříd na 1 kolo

septima 2009/2010

3:37,25 min

mladší dívky

starší chlapci

starší dívky

3. Anna Šmídová

35,9 s

Běh na 600m mladší dívky 1. Kateřina Hladíková

2:17,9

kvarta

2. Nataša Richterová

2:26,3

tercie

3. Natálie Horváthová

2.27,4

sekunda

Běh na 400m

Štafety

starší chlapci 1. Josef Hort

1:00,4

3. ročník

2. Tomáš Richter

1:06,5

septima

3. Jan Nekvapil

1:06,7

4. ročník

3:01,7

2. ročník

Běh na 800m starší dívky 1. Veronika Jelínková

6

exkurze

Byl jsem v Praze zážitky účastníků zájezdu V sobotu dvanáctého září kolem třetí hodiny odpolední jsem z okýnka autobusu znuděně sledoval ubíhající dálnici, když mě najednou z této bohulibé činnosti vyrušila přes uličku sedící paní profesorka Kokešová.

Během pěti minut jsem se dozvěděl, jak by se jí náramně hodilo, kdyby někdo ze sexty napsal čtivou rekapitulaci právě proběhnuvší čtyřdenní exkurze do Prahy.

A tak se stalo, že jsem dalšího dne zasednul ke stolu a pokoušel se vybavit si, kde všude jsem to vlastně byl. Brzy jsem si naštěstí uvědomil, že pamatovat si všechny informace, jež jsem během výletu nabyl (a většinou i rychle pozbyl), by ze mne činilo nadčlověka.

A tak zde tedy nebudu vypisovat heslovitý program prohlídky, ale pokusím se ty největší skvosty zakomponovat do vět, které by alespoň dávaly smysl.

Tak tedy. Hned první den jsme zavítali do Nového a Starého města, kde byla pochopitelně největší perlou Staroměstská radnice. Její prohlídka se ale nečekaně zkomplikovala, když jsme zjistili, že naše objednávka se z přízemí do vyšších poschodí jaksi nedostala. Jinými slovy… dole nás čekali, ale nahoře netušili, co tam děláme. Obětavá paní průvodkyně se nás naštěstí ujala a nepřipravila nás o jedinečný zážitek umocněný pohledem z věže. Přestože se prohlídka zdála být některým

9

studentům nekonečná, mně připadalo, že podstatně déle z radnice vycházíme.

Těsně před skupinku, jíž jsem byl členem, se zařadil svatební průvod a všechno to veselí probíhalo ve velice pomalém tempu. Delší by byl snad už jenom pohřeb. Ven jsem se dostal právě ve chvíli, když počet Japonců a Japonek na náměstí začal růst geometrickou řadou. Pak se otevřely oči pozorovatelů, čelisti kostlivce a dvě malá dvířka… a apoštolové se mohli začít procházet. Když byl všemu konec, několik lidí zatleskalo… Jsem přesvědčen, že tihle tleskají i po hymně.

No a potom už jen kolem Týna přes Senovážné náměstí na koleje. Tedy na koleje Vysoké školy ekonomické (či jak byl její název), kde jsme byli ubytováni. Následně jsme měli nějaký čas na regeneraci a vyrazili jsme do blízké menzy na večeři. Na místě jsme se dozvěděli různé organizační pokyny (například, že večerka by měla být v deset) a mohli jsme se pustit do jídla. Systém jídelny byl podobný jako u nás ve škole, jen nás nenutili „čipovat“. Dostali jsme vcelku chutný kuřecí řízek s bramborovou kaší a nápojem, o kterém si zcela jistě 95 % osazenstva myslelo, že jde o kofolu.

Zvláštní pozornost bych ještě rád věnoval inteligentním táckům na talíře.

Neznámému, jež je navrhoval, bylo jasné, že si lidé, co na něm mají jídlo, budou sedat ke stolu. A jelikož mívá většina stolů rohy, měly

Vidím třídu velikou, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat…

tácky tvar šestiúhelníků (pro lepší představu- obdélník s uříznutými horními rohy pod úhlem 45 °), na stole jsme se netlačili a na tácku bylo stále dost místa (za zakoupení tohoto vybavení ode mne patří dík společnosti Gastro s. r. o.).

Den druhý. Nejsem si jist kolik studentů respektovalo večerku, ale podstatná část z nich vypadala nevyspale. Ráno byl na řadě Strahovský klášter a hned po něm Pražský hrad. Několikrát nám bylo zopakováno, že jde o největší funkční areál svého druhu v Evropě a vykročili jsme do chrámu svatého Víta. Sympatický pán se s námi podělil o informace a ještě než jsme vešli do krypty si oblíbil Barborku Köttovou (pochopitelně díky jejím vědomostem).

Během prohlídky hradu samotného se panu profesoru Leitnerovi nejspíše zdál výklad jeho kolegy profesora Nováka příliš vyčerpávající neboť ho popoháněl nezvykle často.

Nicméně jsme se ještě protáhli Zlatou uličkou a vypravili se k chrámu sv. Mikuláše, na Kampu a lanovkou jsme vyjeli k Petřínu. Rozchod zde byl dostatečně dlouhý na to, abychom zjistili, že zrcadlové bludiště vlastně není bludiště, dobrovolně si vyšlapali schody na rozhlednu a zájemci se ujistili o tom, jaký byl Cimrman génius (pod rozhlednou měl totiž malé muzeum). Následoval odjezd, večeře (knedlík s chutnou omáčkou a masem) a postel.

Den třetí. Noc byla zcela jistě ještě divočejší než ta minulá.

Zrána Loreta, kde si studenti sami latinsky přečetli a přeložili nápis na portrétu zakladatelky Benigny Kateřiny Lobkowiczové. Také jsme si prohlédli zde uložené Pražské slunce- nejkrásnější monstranci, a poslechli zvonkohru. Poté byl na řadě Valdštejnský palác a senát, ve kterém jsem si připadal jako na letišti. Hned za dveřmi na nás totiž čekaly detektory kovu. Jeden po druhém jsme si ze zad sundali batoh, nechali ho projet všem dobře známou „troubou“, jež ho skrz naskrz prošacovala, a následně jsme prošli „futry“, které v ideálním případě nezapískaly nepříjemně vysokým tónem. Bez něj se to ale

samozřejmě neobešlo. Jestliže futry prošla mírumilovně vyhlížející slečna a „zapískala“, nic se nedělo.

Jenže jakmile jsem jimi prošel já a „píp“!, musel jsem se okamžitě vrátit. Duchapřítomně jsem si počal rozepínat pásek a paní, co stála vedle přihlížejícího policisty, řekla tónem, jako bych jí přejel pejska parním válcem: „Řikala sem pásky dólu…“.

Když byl pásek dole, vrátil jsem se do futer a uslyšel známý nepříjemný zvuk. Otočil jsem se na patě a vyšel k paní. Začala mi celé tělo kontrolovat jakousi plácačkou, o jejíž účelu jsem nepochyboval. Poprvé plácačka vydala zvuk na zipu na mikině.

Mikina šla do trouby. Paní mě mezi futra už ani neposílala a pokračovala v šacování sama plácačkou. Ta ještě pípla na každém cvočku na mých kraťasech (bylo jich tuším deset) a po ručním prohledání obsahu kapes jsem mohl pokračovat. Jako druhý nejnebezpečnější člověk byla vyhodnocena paní profesorka Kokešová, která se kvůli pípání vracela podobně jako já. Jen pochopitelně v menším měřítku.

Senátoři, jež mezitím o čemsi jednali, stihli schůzi přerušit s tím, že pokračovat budou v 15:00. Fakt, že ve skutečnosti se jednání znovu rozběhlo až o půl osmé, ponechám bez tučného písma či kurzívy. Další na programu byl Josefov. Před vstupem do Staronové synagogy každý muž a chlapec dostal jarmulku z neidentifikovatelného modrého materiálu s potiskem a mohli jsme být vpuštěni dovnitř.

Zajímavá byla také Pinkasova synagoga na jejíž stěnách byly vypsány jména Židů, jež se nevrátili z koncentračních táborů.

Z Židovského hřbitova si myslím většina studentů pamatuje jen to, že ta (s prominutím) pitomá jarmulka (nic proti Židům a jejich kultuře a zvycích) padala z hlavy vždycky, když jste ji nahnuli nebo zafoukal vítr.

Pak už jen Ovocný trh, výtečné kuřecí maso s těstovinami a spánek.

Poslední den. Naše poslední noc stála za to. Osobně si myslím, že ještě byla divočejší než ty dvě předešlé. Po nacpání všech věcí do zavazadel a jejich „nalodění“ jsme začínali u Betlémské kaple. Vskutku nádherný výhled byl z barokních hradeb Vyšehradu na všechny možné i nemožné strany. Brzy jsme se procházeli po národním pohřebišti,

kde byl nejatypičtěším hrobem nejspíše ten Milady Horákové, jehož zvláštnost spočívala v tom, že tam jmenovaná paní není pohřbena. Prohlédli jsme si Slavín a zjistili, že máme smůlu, neboť v něm už není místo (poslední volnou mezírku mezi rakvemi si v něm prý před lety totiž zamluvil jeden absolvent našeho gymnázia se slovy: „Eště je tam takle místa, eště se tam vlezu“). No a pak už jsme se jen naskládali do autobusu a vyrazili.

A zhruba kolem třetí hodiny odpolední se mnou paní profesorka Kokešová navázala zajímavý rozhovor vedoucí k sepsání tohoto šílenství, jež by se mělo dát klasifikovat jako „čtivá rekapitulace“.

Marek Zouhar, sexta

Je září, a stále se otepluje

Helé…véď…

9.9. 6.00 Poprvé jsem nastoupil do žlutého autobusu Student Agency, kde mi bylo fajn, protože mají pohodlné sedačky.

9.9. 13.30 V hlavě mi utkvělo podzemí Staroměstské radnice a pan Leitner, který vypadal, jako kdyby všechny ty kameny počítal a dělil trojčlenkou.

9.9 19.00 (koleje) Mám skvělý pocit svobody. Téměř

všichni jdou do Národního divadla a my, co jsme zůstali na koleji, si můžeme dělat, co chceme. Jediní dva učitelé se šli občerstvit a my bychom si je rádi vzali za vzor…

9.9. 21.00 O přestávce v představení Cyrano z Bergeraku jsem poprvé z balkonu Národního divadla viděla noční Prahu.

Byl to krásný zážitek.

10.9. 10.00-14.00 Na druhý den jsme byli navštívit Chrám sv. Víta. Prováděl nás tam velmi milý pán, vzal nás dokonce i tam, kam nemohli ani Japonci 10.9.10.00-11.00 Jeden z nejkrásnějších zážitků patří návštěvě Chrámu sv.Víta. Úžasný pan průvodce nás vzal do krypty, kde v klidu odpočívají nejpřednější čeští vládci, včetně Karla IV. Tento zážitek vzbuzoval cosi národního… snad hrdost…

11.9. cca 11.30 Jedna ze vzpomínek, která mi utkvěla v hlavně byla chvíle, kdy jsem cestou z Hradu narazila na antikvariát. Ta vůně starých knížek a vůbec celá atmosféra! Potýkala jsem se s velkým nutkáním koupit si minimálně 5 desek Šimka a Grossmana. Nakonec jsem zůstala jen u Othela.

11.9. 15.05 Lukáš uklouzl do Vltavy 11.9. 15.30 Navštívili jsme Pinkasovu synagogu, kde na mě velice zapůsobilo 77 297 jmen židovských obětí. Hrůzným dojmem působil i hřbitov kousek opodál.

11.9. 15.40 Dnes odpoledne jsme měli v plánu navštívit petřínskou rozhlednu, ale po dlouhé noci nám nezbylo zrovna mnoho sil, a tak si někteří z nás raději lehli do krásného parku a pozorovali oblohu a šumějící stromy.

11.9. 17.00 Poprvé jsem měl na hlavě židovskou pokrývku hlavy na hlavě. (pozn. redakce: to tak ještě, abys ji měl někde jinde) 12.9. 11.45 Únava posledního dne nám rozhodně nekazí náladu.Když jsme vycházeli z KFC, každý z nás už měl na hlavě onu večerníčkovskou čepičku.

Pokrývka hlavy byla natolik originální, že mnozí turisté neodolali pokušení, vyfotit si nás.

Zážitky druháků

10

interview

Martina Justová

1) Proč jste šla zrovna na učitelku?

Nabízí se samozřejmá odpověď – má mamka byla učitelkou, ale tato odpověď by nebyla zcela pravdivá.

Na střední škole se mi líbilo, měla jsem ráda prostředí školy. Spolu s kamarádkou jsem vedla přírodovědný kroužek a byla to velká radost. Takže to nějak vyplynulo z okolností.

2) Jaká jste byla ve škole? Byla jste spíš andílek, nebo rebelka?

(Smích) Na základní škole jsem byla hodná, protože tam učila moje mamka, tak jsem byla pod přísným dohledem.

Na gymnáziu jsem si to vynahradila.

Prospěchově jsem problémy neměla, spíše jen s chováním. -Byly i důtky?

Důtky byly, ale nemůžu zveřejnit.

3) Čemu neodoláte?

Očím našeho psa.

4) Co vám vadí na studentech?

Vadí mi, když příliš vyrušují. Je to nepříjemné jak pro mne, tak pro ty, co se snaží něco z té hodiny odnést.

5) Za kolik a z čeho jste maturovala?

Maturovala jsem za čtyři. Z fyziky, chemie, ruštiny a češtiny.

6) Máte ráda přírodu?

Ano. Příroda je nedílnou součástí mého života, alespoň jednou týdně chodím do lesa, i proto si neumím představit život ve velkoměstě.

Bydlíme asi 10 minut od lesa, takže stačí sednout na kolo a za chvíli se můžu procházet. Jen nemám ráda, když tam potkávám lidi. Je to pro mě místo odpočinku a během procházek mě většinou napadají nejlepší řešení problémů, o kterých v danou chvíli přemýšlím.

7) Co vy a hudba?

Já mám v podstatě hudební hluch, ale hodně ráda mám Chinaski. Je to v podstatě stejný ročník jako já.

8) Kde bydlíte?

V Ivančicích.

9) Jaký máte vztah ke sportu?

Aktivně sportuji. Chodím do fitka a běhám. To vám šel ve škole určitě tělocvik...

10) Máte nějaký vzor?

Ze vzorů jsem už vyrostla, ale jako dítě jsem chtěla být vědkyní, takže asi Marie Curie-Skłodowska.

11) Jakými slovy byste se charakterizovala?

To je docela složitá otázka.

Myslím, že jsem společenská, mám ráda společnost mladých lidí, proto taky učím. Jsem spíše nekomplikovaná povaha.

12) Co plánujete do budoucna?

(Smích) Chci přesvědčit manžela, abychom si pořídili ještě jednoho psa.

13) Bydlíte v rodinném domku a máte ráda přírodu. Asi se staráte o malou ZOO. Jaká máte zvířátka, jak se jmenují etc.?

Bydlím v rodinné domku a mám moc ráda přírodu, ale bohužel jediným zvířecím obyvatelem je u nás náš pes Eliška. Psi jsou má nejoblíbenější zvířata, prakticky celý svůj život se starám o nějakého psa, přináší mi to velkou radost. Ale ráda bych touto formou připomněla, že pes je odrazem svého pána a každý pes musí být vychovaný.

14) Účastnila jste se nějakých olympiád?

Z jakých předmětů a

11

jakého největšího úspěchu jste dosáhla?

A co vám to dalo?

Pravidelně jsem se účastnila olympiád z biologie, chemie, zeměpisu a největší úspěch bylo umístění v krajském kole v olympiádě z matematiky. Byla to zábava.

15) Jste technický typ?

Myslím, že v porovnání s jinými spíše ano.

16) Na co nikdy nezapomenete?

Nikdy nezapomenu, když mi někdo v nouzi nezištně pomůže.

17)Kde všude jste byla? A kam byste se ještě chtěla podívat?

Byla jsem v běžných evropských a afrických destinacích. Ráda bych se znovu podívala k pobřeží Baltu, je to krásné moře se spoustou cyklostezek podél pobřeží. Také bych se ráda někdy podívala do Austrálie a do Kanady na národní parky.

18)Jaká je vaše oblíbená kniha?

Ráda čtu Agathu Christie, ale mou nejoblíbenější knihou je Saturnin od Zdeňka Jirotky.

19)Víme o vás, že ne vždycky jste učila. Co jste dělala dříve?

Po škole jsem chvíli učila, potom jsem dělala vedoucí průmyslové laboratoře na zpracování asfaltu a poté ve farmaceutickém průmyslu.

20)Máte nějaké zábavné historky ze školního života?

No, pár by jich tu bylo, ale ty nemůžu zveřejňovat...

21) Vaše oblíbené jídlo? Chodíte do školní jídelny a jak vám tam chutná?

Jsem poměrně nenáročný strávník, mé oblíbené jídlo je kuře s rýží a zeleninový salát. Jinak mám ráda vegetariánská jídla a málokdy odolám možnosti dát si jídlo v dobré vegetariánské restauraci.

Ve školní jídelně mi chutná a musím říct, že v porovnání s předchozí jídelnou, ve které jsem jedla, se jedná o výrazné zlepšení.

22) Vaše oblíbené žánry filmů?

Mám ráda filmy s detektivní zápletkou.

Například v nedávné době mě potěšila série detektivek s Herculem Poirotem.

23) Jakou stránku na internetu navštěvujete nejčastěji? www.google.com 24) Co byste vzkázala studentům?

Zažíváte nejlepší léta svého života, ale až si to uvědomíte, bude už bohužel pozdě.

a Radek Hakl 1) Co vás lákalo na učitelství? (zmatený výraz)....Vlastně ani nevím. Asi práce s mladými lidmi, baví mě učit, předávat informace a něco vysvětlovat.

2)Jaký jste byl ve škole? Spíše andílek a nebo rebel?

Já byl spíš hodnej. Musím jít příkladem. (smích) 3)Čemu neodoláte? (smích) Nečemu dobrému k jídlu.

4)Co vám vadí na studentech?

Když se baví a nedávají pozor.

5)Za kolik jste maturoval?

Maturoval jsem za 5. Z českého jazyka jsem měl dvojku, potom matematika, němčina a angličtina.

6)Jaké to je, mít za kolegy vaše bývalé učitele?

Je to zajímavé, zatím je to pro mě docela dost nezvyklé...

7)Máte rád přírodu?

Jistě, pocházím z venkova (smích).

-Máte nějaké zvíře? Mám doma psa, labradora jménem Endy.

8)Co vy a hudba?

Hraju sem tam na akordeon a zpívám ve folkrockové skupině Soumrak. Jinak poslouchám všechno, od dechovky až po..... všecko.

9)Jaký je váš vztah ke sportu?

Velmi kladný. Je to moje nejoblíbenější volnočasová činnost.

Nejvíc mě baví tenis, volejbal a ze zimních sportů carvingové lyžování.

10)Jaký je váš vzor? (smích) Asi Hermann Maier.

11)Co plánujete do budoucna?

To kdybych věděl. (smích) 12)Účastnil jste se nějakých olympiád? Pokud ano, v jakých předmětech, jaké byly vaše největší úspěchy a co vám to dalo? Účastnil jsem se matematické a zeměpisné olympiády, ale spíše mi to šlo na základní škole. Byly tam zajímavé příklady a navíc jsem hrozně soutěživý. Na gymplu jsem reprezentoval ve skoku do dálky a taky to nebylo nejhorší.

13)Myslíte si že jste technický typ?

Já doufám, že ano, rád sem tam něco „vytvořím.“(smích) 14)Na co nikdy nezapomenete?

Na vypjaté tenisové a volejbalové bitvy.

15)Kde všude jste byl a kam byste se chtěl ještě podívat?

Nejdál jsem byl v Itálii a Holandsku. Chtěl bych se podívat do východní Evropy a Pobaltí.

16)Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?

Polák (sahá do poličky), sbírka matematiky (smích). Já moc nečtu.

17)Máte nějaké zajímavé nebo veselé historky ze studentského nebo pedagogického života?

Jistě by se nějaké našly, ovšem teď mě zrovna žádná nenapadá.

18)Vaše poslední myšlenka před vstupem do třídy?

Mám všechno?

19)Jak se cítíte, když vcházíte do třídy jen o pár let mladší studenty?

Cítím se dobře. (smích) 20)Jistě jste si všiml, jaké reakce vyvoláváte u dívek.

Já myslím, že je to normální. Nedá se říct, že by mi to nějak vadilo – pokud to tedy není až přehnaně okaté.

21)Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Chodíte do školní jídelny? A jak vám chutná?

Mám rád hlavně maso a pak těstoviny, nejlépe po italsku. Do školní jídelny chodím a chutná mi, zatím.

22) Jaký je váš

nejoblíbenější film (žánr)?

Mám rád horory, rád se bojím.

Naposledy jsem viděl film 3:15 zemřeš.

23)Co vám šlo a nešlo ve škole? Šla mi matematika (překvapivě), jazyky a zeměpis. Přemýšlím, jestli mám říct i fyziku (smích). Nešla mi literatura a dějepis.

24)Jaké internetové stránky nejvíce navštěvujete?

Momentálně asi facebook (kouká do historie). Jen doufám, že teď nebudu mít moc žádostí o přátelství...

25)Co vzkážete studentům?

Ať jsou hodní a učí se. ptala se: Natálie Plešáková, kvinta Katka Bochníčková, kvinta foto:Matouš Kolařík, septima

12

móda

Versace aneb šaty dělají člověka Nádherné šaty, kreativnost, nekonečná fantazie, provokativnost, pod vším můžeme najít jedno slovo = VERSACE Pokud jste už někdy viděli šaty od tohoto modního návrháře, obyčejné obchody vám nikdy nebudou stačit. Ale jak všechno toto vlastně vzniklo? 2. prosince 1946 se v chudém italském městě narodil Gianni Versace, chlapec s velkými sny. Už odmalička ho to táhlo ke krejčovskému salonu jeho matky. Když mu bylo 25, odstěhoval se do Milána a začal navrhovat šaty pro známé firmy.

Od svých kolegů se lišil hlavně tím, že jeho modely byly vždy o krok napřed. Byly nespoutané, provokativní, ale hlavně v sobě nesly erotický náboj. Vzhledem k Gianniniho homosexuální orientaci se i pánským modelům dopřávalo té jiskry erotičnosti. Jeho fantazie byla naprosto nekonečná a jeho kreativita nevyčerpatelná. Díky těmto hlavním znakům se stal nejznámějším módním návrhářem své doby.

Stala se z něj velká hvězda. Splnil

Gianni Versace

13

v Paříži a na Giovanniho počest dodržela všechny jeho obvyklé show-prvky, jako je skleněné molo nad vodní hladinou hotelového bazénu.

Ráda pořádá třpytivé večírky a jejími oblíbenými hosty jsou Elton John, Liz Hurley, Kate Moss a dokonce se na jednom z večírků objevil i princ Charles.

Donatella má se svým manželem, modelem Paulem Blackem, dvě děti, dvacetiletou dceru Allegru, která má zdědit převážnou většinu jmění značky Versace.

Cenová relace: dámský parfém Versace stojí asi 2000 kč (Bright Crystal) pánské džíny stojí 6500 kč pánský svetr 5500 kč pánská košile 5000 kč Klára Kozumplíková, kvinta

jeden z modelů od Versace si své dětské přání. Ale žádný sen nemůže trvat dlouho. Ve věku 50-ti let byl Versace zabit šíleným vrahem Andrewem Cunanem. Jeho podnik po něm zdědila jeho sestra Donatella.

Vždy pro něj byla múzou, inspirativní éterickou bytostí a zároveň bystrým poradcem i kritikem v jeho práci. V osmdesátých letech pro ni Gianni dokonce vytvořil parfém s názvem “Blonde” a zároveň ji nechal pracovat na její vlastní módní kampani s názvem Versus.

Donatella je proslulá tím, že pro prezentaci svých modelů ráda využívá známých tváří světových celebrit místo neznámých modelek. Díky svým schopnostem dovedla značku Versace bezkonkurenčně prosadit po celé Evropě a Spojených státech.

Už rok po smrti Gianniho uvedla svou první couture kolekci v hotelu Ritz

Donatella Versace

Kousni mě

kultura

aneb sága Twilight

Jistě jste už všichni slyšeli o knize Stmívání (Twilight). A jistě už víte, že vznikla celá sága složená ze čtyř knih a jedné nedokončené, a to Stmívání, Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk a Midnight Sun, jehož datum vydání bylo odloženo na neurčito (kvůli internetovému zneužití). Osoba, která stojí za rozpoutáním této mánie, je Stephenie Meyerová. Tato 35-ti letá spisovatelka s místem narození v Connecticutu, nyní bydlící v Phoenixu vystudovala Brigham Young University. Je šťastně vdaná a má tři syny. Ale zpátky k jejím knihám.

Její první román (Stmívání) vyšel v roce 2005 a hned si získal své fanoušky.

Vypráví o obyčejné dívce Isabelle Swanové, která se přestěhuje do městečka Forks ke svému otci. Žije si docela poklidně, než jí cestu zkříží záhadný Edward Cullen. Od této doby její život začíná nabírat jiný směr.

Zjišťuje, že bytosti, které kdysi považovala za bájné, zase až tak bájné nejsou. A zjišťuje ještě něco mnohem důležitějšího. Zjišťuje, že láska si nevybírá. Bella se do Edwarda naprosto nekontrolovatelně zamilovala.

Neodradila ji ani výhružka její vlastní smrti, neodradilo ji ani odhalení Edwardovy pravé existence. Nic ji od něj nemůže odtrhnout. Celá Edwardova rodina, Carlisle, Esme, Emmet, Rosalie, Alice a Jasper, Bellu přivítala s otevřenou náručí. Vypadá to, že tuto idylku nemůže nic zničit, ale zdání klame. Pokaždé, když kniha nabere správný směr, přijde něco, co jejich štěstí zničí. Bella se stane obětí dychtivého Jamese. Jako v každé správné romanticko-akční knize dojde v závěru knihy k boji. James z ní vychází jako poražený, z čehož nemá moc velkou radost jeho družka Victoria. Můžeme jen hádat, co se bude dít dál.

Druhá kniha (Nový měsíc) vyšla v ČR v roce 2006. Otevřený konec z prvního dílu zůstává nedotčen, a i když kniha lehce zmíní problémy s Victorií, k nějakému hlubšímu rozebrání nedojde. Místo toho se zde spíš dozvíme hodně o Belle.

Edward, natolik zničený z toho, že Bellu vystavil nebezpečí, se rozhodne odejít. Po tomto zjištění její život ztrácí smysl. Dočíst se tedy můžeme hlavně o tom, jak strašné pro ni je přijít o osobu, kterou naprosto zbožňovala. Tohle období pro ni není lehké, a proto se obrací na svého přítele Jacoba. Jejich vztah je přátelský, ale oba cití i něco víc.

Jenže pro Bellu je stále nejdůležitější Edward, i když už není v její blízkosti.

Při jedné nevinné věci se však něco zvrtne. Edward si myslí, že Bella zemřela, a rozhodne se požádat rodinu Volturiových o smrt. Začíná závod s časem, který se Bella snaží vyhrát.

Jak je už zvykem, romantické příběhy končí většinou šťastně a ani v tomto případě tomu není jinak. Tedy další happy end.

Třetí kniha (Zatmění) s rokem vydání 2007 měla být poslední díl triologie.

Avšak jeho úspěšnost doslova donutila autorku napsat ještě další část. A co dozvíme z Bellina a Edwardova života tentokrát? Na scénu vstupuje Jacob a celá kniha je snůškou emocí, které Bella prožívá. Její naprostý pocit rozpolcenosti, když se její lásky dožaduje jak Edward, na kterém je skoro závislá, tak Jacob, věrný přítel, jenž jí byl v nejtěžších dobách jejího života vždy nablízku. V této knize se také dokončuje otevřený konec ze Stmívání. Objevuje se Victoria toužící po pomstě. Druh za druha. Bella za Jamese. Navíc Bella zjišťuje, že nejen Edward je nadpřirozená bytost, ale ani Jacob není úplně normální, a ačkoli se naprosto liší od Edwarda, láska k Belle je donutí spolupracovat, aby Victoria se svým vojskem „novorozených“ nezkřivila Belle ani vlásek. Na konci

této knihy si každý sám rozhodne, zda je pro něj konec šťastný. Záleží na tom, jestli nosí placku „Team Edward“ nebo „Team Jacob“. Pozitivní věcí však je naprosto nulová ztráta na životech, samozřejmě na straně kladných hrdinů. Čtvrtá a poslední kniha (Rozbřesk) vyšla v roce 2008 je rozdělena na tři části.

Kniha první, kterou vypravuje Bella. Její dojmy ze situací jež ji potkají. Dá se říct, že co jí osud připravil není ta správná růžová budoucnost. V této části knihy se uzavírají jisté otevřené konce z knih předešlých. Svazek druhý je vyprávěn z pohledu Jacoba, který sleduje Bellu a vůbec se mu nelíbí její volba. Jenže jako by mluvil do zdi. Bella je rozhodnuta a ani Jacobovy, ani Edwardovy prosby ji nedokážou odradit. Svazek třetí, kde se slova znovu ujala Bella, už zakončuje celou tuto ságu. Ani zde se nevyhneme romantickým scénkám, někdy v dosti nevhodném místě a čase. Když jsem četla závěr knihy připadala jsem si jako bych zabrousila do svých dětských let. Vše bylo tak dané, stejně jako už od pradávna růžová značí holčičku a modrá kluka, tak zde byl typický příklad černé pro zlo a bílé pro dobro.

Jak to dopadne nechám už na vás.

Pro někoho dobrý konec, pro někoho špatný a někdo knihu odloží se slovy, „už nikdy“.

Na to, jak byly všechny čtyři knihy obsáhlé, se dá říct, že na příběh, který je nám vypravován, by stačila jedna, maximálně dvě. Autorka se očividně snažila zaujmout větší okruh čtenářů než jen dívky pubertálního věku dychtící po dalším příběhu o lásce. Do knih se snažila dát napětí a akci. Někdy velmi vydařeně, někdy by naopak více seděl ten láskyplný příběh.

Celou ságou jsem se docela úspěšně prokousala za pár dní a dychtivě čekala na konec celého příběhu. Nutno podotknout, že jsem očekávala trochu více, ale i přesto si jistě knihy najdou své fanoušky, kteří snesou, či doslova touží, po takové hromadě lásky v knihách.

Natálie Plešáková

14

hudba

Hudební novinky aneb co je „in“

RAMMSTEIN – LIEBE IST FÜR ALLE DA STYL: Industrial/Tanze/death metal

LEONA LEWIS – ECHO STYL: pop, r´n´b

MEGADETH – ENDGAME STYL: heavy metal, USA

Tato anglická zpěvačka, která odstartovala svoji kariéru v pěvecké soutěži X-Factor, vydá v listopadu své druhé album s názvem ,,Echo“. Tato deska má třináct pisní a pilotní singl se nazývá ,,Happy“. Tato deska bude velice pestrá, a to hlavně proto, že spolupracovala s několika známými osobnostmi. Jsou to třeba Timbaland, Justin Timberlake neboBeyoncé.

50 CENT – BEFORE I SELF DESTRUCT

STYGMA – PAIN FOR MY BODY STYL: Death metal, Česká republika Německo Dlouhé měsíce čekání jsou u konce.

Východoněmecká kapela s těžko určitelným stylem vydala nové album.

Dle očekávání je nové album o něco tvrdší než poslední Rosenrot. Blíží se spíš k prvnímu albu Herzeleid a jistá podobnost je i s asi nejlepším albem Reise Reise. Ještě před albem byl vydán singl Pussy s údajně velice kontroverzním (ale mně se moc líbil) klipem, kde všichni členové kapely ….checheche…nooooo….však víte.

Zajímalo by mě, co na tento klip řekly jejich manželky, určitě se taky podívejte na překlad textu, protože Strč svůj Bratwurst do zelí je docela síla ne? Ze songů stojí za to určitě Weidmans heil! (problbečkyštouralynacistohledače toznamená lovu zdar) který je skvěle propracován, včetně použití lesních rohů. Dále Weiner Blut, tedy vídeňská krev. Tento song je inspirován kauzou Fritzl a jeho atmosféra je skutečně děsivá. Ústřední song Liebe ist für alle da tedy Láska je tu pro všechny pojednávajíc o tématu láska je tu pro všechny, takže pro mě taky, se zabývá pohledem na svět devianta. Nové CD vám určitě doporučuji!

YOUNG JEEZY – TRAPORT DIE 2 STYL: rap LIL’ JON – CRUNK ROCK STYL: rap, hip hop DEW TOWN DOGZ – THERAPY MIX TAPE 2009 STYL: rap, hip hop, r´n´b

15

Nové CD jihomoravské kapely Stygma se mnoho neliší od těch předchozích.

Bohužel se tato kapela stejně jako ostatní české kapely křečovitě drží daného stylu a nepřichází s ničím jiným. Jejich death metal je sice dobře zahraný, ale stále stejný. Za zmínku však určitě stojí to, že zde zpívá žena, konkrétně Alžběta Hejlová a samozřejmě zpívá growlem (chrčivý zpěv vznikající vtahováním vzduchu) a to opravdu stojí za poslech.

ENSIFERUM – FROM AFAR

STYL: rap, hip - hop, USA A je to tu. Tento americký rapper konečně naplánoval vydání svého nového alba, které bylo několikrát odloženo. Deska by se měla dostat na trh začátkem prosince. Album obsahuje 19 skladeb a sám 50 Cent o albu říká, že bude přelomem celého hip-hopu. Také tvrdí, že tato deska je agresivnější a temnější než desky minulé. Věřím, že se toto album bude hodně lidem líbit.

EPICA – DESIGN YOUR UNIVERSE STYL: gothic/symfonic/power metal Nizozemsko BRAINSTORM – MEMORIAL ROOTS STYL: power metal, Německo THE GAME – HEAVEN STYL: rap

STYL: Viking/Battle metal, Finsko Kapela zabývající se severskou historií a vikingskými mýty vydala své další album. Je pravdou, že toto album je takové spíše průměrné. Ale určitě stojí zato song From afar a klip na něj, kde se odehrává konec světa dle vikingské mytologie, kdy se vrací Einherjerové (padlí válečníci) na zem a bojují v bitvě s démony. A také doporučuji velmi melodický chorál bez doprovodu muziky Tumman virran taa ve finštině.

Ale jak už sem říkal, nové album nepřekonalo ty starší, zejména proslulé Victory songs.

RIHANNA – RUSSIAN ROULETTE STYL: r´n´b, soul

hudba

12.9. se v Praze na Vypichu odehrál mega koncert rockové kapely Kabát.

Koncert se konal na oslavu 20. výročí od začátku kapely ve složení, jak ji známe dnes. Na koncert přišlo neuvěřitelné množství lidí, oficiálně se uvádí 60 000, ve skutečnosti jich však bylo ještě mnohem víc.

A koncert za to opravdu stál, Kabát totiž měl pro tento koncert zapůjčenou stejnou techniku, kterou jinak používají třeba němečtí industrial metaloví Rammstein. (Na jejich koncert se můžete těšit v listopadu). Na koncertu nebyli žádní předskokani, což mě tedy rozhodně nechybělo, místo toho čekání na koncert zpříjemňovalo CD Rammstein Reise Reise a několik hudebních videoklipů na velkých LCD obrazovkách, které si nechali zahrát přímo členové Kabát. Zhruba v osm hodin to propuklo, Kabát vtrhli na scénu a začali pěkně od podlahy, songem Porcelánový prasata, který byl okamžitě odměněn mocným jásotem diváků. Kapela se několikrát pomyslně obrátila do minulosti a postupně zahrála skladby ze všech svých desek kromě dema Orgasmus (1990).

Mezi jinými zazněli i Burlaci, Žízeň, Moderní děvče, Ďábel a syn, Číňani, Óda na konopí, Děvky ty to znaj, či moje oblíbená Má jí motorovou.

Atmosféra v hledišti byla opravdu perfektní, dokreslována hektolitry plzeňského piva a pocitem, že dobrý vkus náš národ neopustil, o čemž svědčí i to, že na Kabáty, přišlo mnohem více lidí než na Madonnu.

Koncert měl být sice ukončen striktně v deset hodin, ale jak řekl Pepa Vojtek: „Jsou v našem repertoáru písničky, bez jejichž zahrání nás odtud prostě nedostanete!“ a následovaly další tři songy - Burlaci, Žízeň a Moderní děvče. Potom se kapela rozloučila

velkolepým ohňostrojem a posluchači se za mohutného zpěvu, jásotu a halekání začali cpát ven. Byl to

zábavách, za odvoz na místo koncertu.

Postupně však nabírali na popularitě, až se vypracovali na nejpopulárnější kapelu v ČR. SESTAVA: Milan Špalek: Baskytara, zpěv, texty, vokály, Josef Vojtek: zpěv Tomáš Krulich: kytara, vokály Ota Váňa: kytara, vokály Radek „Hurvajz“ Hurčík: bicí v dřívějších dobách občas i zpěv (např Kabát Živě, Zase jsem na mol)

Josef „Pepa” Vojtek opravdu neopakovatelný zážitek i přes vlasy polité pivem a na podobných akcích nezbytnou snahou policistů být opět těmi nejchytřejšími, čímž vznikl menší chaos v dopravě a potvrdila se má teorie, že doprava funguje pouze tam, kde se do ní nevměšuje Policie ČR. Ale i tak jsme se z Prahy dostali celkem snadno. Ty, kteří na koncertu nebyli, mohu utěšit tím že bude stoprocentně DVD, a s těmi, kteří si koncerty nenechají ujít, se snad potkám na tom příštím…a tam to zas rozjedem!

Historie: Počátky kapely lze hledat už v roce 1983, ale v podobě, jak ji známe dnes, se objevila až v roce 1988, hrála pouze po

STYL MUZIKY Prvotním stylem kapely byl trash metal, který byl velmi populární na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Postupně však přešli na hard rock a nyní se styl hudby pohybuje mezi hardrockem a heavy metalem.

Alba 1.Má jí motorovou (1991,Monitor) 2.Kabát Živě! (1992, Monitor) 3.Děvky ty to znaj (1993, Monitor) 4.Colorado (1994, Monitor) 5.Země plná trpaslíků (1995, Monitor) 6.Čert na koze jel (1997, Monitor) 7.MegaHu (1999, Monitor/

EMI) 8.Go Satane Go (2000, Monitor/EMI) 9.Suma sumárum (2001, Monitor/EMI) 10.Dole v dole (2003, Monitor/EMI) 11.Corrida (2006, EMI) DVD 1.Best of video Koncert (2002, EMI) 2.Kabát Live 2003 - 2004, 2DVD (2004, EMI) 3.Kabát Corrida tour, (2008, EMI) Singly 1.„S čerty tancoval“ (1989, Supraphon) 2.„Jak ti šlapou Kabáti“ (1994, Monitor) 3.„Mistři světa“ (1996, Monitor/EMI) 4.„Učitel“ (1999, EMI) 5.„Stará Lou“ (2003, EMI) 6.„Corrida“ (2007, EMI) Tom Antoš, kvinta foto zdroj: www.kabat.cz

16

absolvent

Olga Bohuslavová směžná žena

Olga Bohuslavová (*1981) je studentkou doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor fyzická geografie, zaměření polární ekologie. V letech 2007 a 2008 se zúčastnila antarktických expedicí, kde spolu s dalšími vědci žila na české polární stanici Johanna Gregora Mendela a s geology, klimatology, biology a geografy zkoumala velkou část ostrova.

Na našem gymnázium jste absolvovala už před nějakou dobou. Vzpomínáte na svoji střední školu ráda? Dala vám vše, co jste na VŠ potřebovala?

Dobře že se ptáte. Letos je to totiž přesně deset let od maturity našeho ročníku (Septimy) a už jsme to se spolužáky stihli i oslavit. Jojo, nějak moc to letí! Na gympl vzpomínám moc ráda, určitě nejradši ze všech studií, protože jsme měli bezvadnou partu a na to je potřeba mít štěstí. Např. na vysoké škole jsem takové štěstí na partu neměla.

Bylo to fajn, ale ne takové jako sedm let na gymplu, kde nejvíc samozřejmě vzpomínám např. na všechny výlety, co jsme absolvovali, ať už to byly hory v zimě, mockrát voda v létě (od té doby jsem velkým vodákem, všechny taneční, volejbalové turnaje, plesy, majálesy a spousty dalších zážitků se spolužáky a nezapomenutelnými vyučujícími!

A jestli mi gympl dal vše, co jsem potřebovala? Řekla bych, že v rámci možností ano – na začátku studií na VŠ jsem potřebovala více průbojnosti, dá se říct – ale to je spíš osobnostní charakteristika – nicméně se dá do jisté míry naučit ve školním kolektivu. No a za mě se ještě v takové míře nedaly využít různé pobyty v zahraničí – ať už z důvodů praxe v jazyku, nebo účasti na nějakém projektu, atd.

17

Toho bych dnes na gymplu určitě chtěla využít hodně, i se účastnit různých projektů podporovaných z EU (jako třeba Váš časopis tuším) a rozhodně bych se věnovala v co největší možné míře jazykům!!!

To nám pořád všichni opakovali a my jsme to sice nepodceňovali, ale rozhodně jsme svůj potenciál nevyužili naplno... Dnes bych byla, co se týká studia jazyků, suprpoctivá a iniciativní a už taky všem doporučuji, ať jim věnují co největší možnou pozornost.

u experintu simulující klimatickou změnu

Váš obor je polární ekologie. Co si pod tím mám představit? Sníh, led, zimu a tučňáky nebo i něco „teplejšího“?

Je to prostě pohled na fungování ekosystému, jen se děje v polární oblasti. To má samozřejmě svá specifika, protože jinak budete studovat ekologii (tudíž žití a podmínky pro život organismu v konkrétním prostředí) v tropech a jinak v Antarktidě.

Dalo by říct, že téměř celý tým, co v Antarktidě bádal (biologové, meteorologové, rostlinní fyziologové), se zabýval „ekologií antarktických oáz“ což jsou oblasti

v Antarktidě, kde je alespoň po část roku (letní období) dostupná voda v kapalné formě a tudíž může dojít k rozvoji společenstev řas, sinic, mechů a dalších. Takovou oblastí je právě část ostrova Jamese Rosse, kde stojí česká vědecká stanice a spíš než jen sníh a led byste se divili spíše temnému povrchu, který byl tvořen v třetihorách vyvřelými bazalty a pískovými sedimenty z druhohor. Na tomto povrchu sníh velmi rychle taje, a proto je v letním období, kdy se do Antarktidy jezdí bádat (prosinec - únor), prostor, kde se pohybujeme spíše bez sněhu a celkově působí smutně, protože zde samozřejmě nic neroste (viz fotky). Sníh, led a kry pozorujeme v moři, které nás obklopuje, a na protější straně Antarktického poloostrova, kde jsou vysoké hory a ledovcový příkrov.

Pak ovšem za pár dní přijde vánice a i zbytek odledněné části Jamese Rosse se stane na pár dní bílou pustinou.

Věděla jste už v dětství, že biologie bude vaší budoucností?

Ovlivnil vás učitel biologie?

Kdepak, v mém případě to byla (jako ostatně u spousty ostatních docela souhra okolností. Mě odmala bavilo dost věcí, ale nejvíc jsem chtěla být detektivem tuto představu jsem postupně opouštěla a postupně jsem se hodně viděla v geografii, ale např. i psychologie a filozofie mě hodně bavila. Jak jsem byla starší, tak mi ale nejvíce zajímavé přišly ony souvislosti mezi obory – to je stále to, co v našem školství dost chybí.

Nemůžu ani říct, že by mou hlavní náplní v současnosti byla biologie – je to opravdu propojení bádání v biologii, geografii a geologii, tudíž vědách, které jsou právě pro studování ekologie polární oblasti esenciální.

Na „Rossovi“ jsem byla dvakrát a vždy to byly cca i s cestou 2,5 měsíce. Domeček je jednoduchý, ale účelný a útulný – rozměry jsou asi 20x10 m a náleží k němu 9 technických kontejnerů, v nichž se nachází třeba sklad potravin, garáž pro pásové vozidlo a čluny Zodiaky, sklad materiálu a další.

Na samotné stanici jsou jedno a dvou-lůžkové pokoje, malá kuchyň s jídelnou, strojovna a mokrá a suchá laboratoř. Pitná voda se získává z blízkého potoka pomocí rozvodu trubkami a někdy je to opravdu komplikované – protože nejde čerpat, když například mrzne, nebo odpoledne se dostává do potoků tající voda ze sněžníků a potoky jsou velmi tučňák kroužkový kalné atp. Elektřina se vyrábí pomocí větrných elektráren, které Náš učitel biologie byl Libor Hejda jsou na kontejnerech, a když je (mimochodem náš třídní po celých spotřeba větší, tak jsou k dispozici 7 let studia) a určitě mě ovlivnil malý a velký generátor. Co se jen v tom pozitivním slova smyslu. týká odpadů, tak sklo a kovy Biologie u něj byla náročná a se odváží a ostatní spalitelný zajímavá, hodně nás naučil a to byl odpad se pálí ve speciální peci na přesně ten potřebný základ pro vysokou teplotu, aby nedocházelo studia na vysoké škole. k úniku nežádoucích spalin v tomto neporušeném prostředí.

Jak se člověk dostane ze školní Z dalších alternativních zdrojů lavice až na Antarktidu? Byla to zde jsou sluneční kolektory, které klikatá cesta? se využívají především k ohřevu Ano, cesta byla klikatá, ale zase užitkové vody. ona souhra okolností. Studovala jsem učitelství biologie, geografie a geologie pro SŠ na PřF MU v Brně a Museli jste se nějak aklimatizovat? Trénovali jste na zůstala na doktorandském studiu, náročné podmínky? protože jsem byla přesvědčená, že Aklimatizace není nutná, i kdyby kombinace studia těchto oborů je byla, jede se přes Jižní Ameriku a dobrý základ právě pro studium ekologie (třeba té polární). Měla jsem myšlenku na výzkum na tehdy začínající stanici J.G. Mendela v Antarktidě, oslovila školitele, který by vedl mou doktorskou práci a přihlásila se jako jeden ze studentů k realizaci tohoto záměru. Měla jsem štěstí, mou práci vybrali, a tak nastala ta nejtěžší práce: shánění peněz a příprava celého projektu.

V Antarktidě jste strávila několik měsíců. Jak vypadá takový antarktický domeček uprostřed polární pustiny? Je hodně složité získat pitnou a teplou vodu, elektřinu, zlikvidovat odpady?

Spoléháte se na alternativní zdroje energie?

tam v té době bývá (Buenos Aires nebo Santiago de Chile) klidně přes 30°C – na jihu mezi 20-30°C, takže by asi nebyla moc platná. Teploty se v austrálním létě v Antarktidě pohybují průměrně mezi cca 5°C až 10°C, tudíž to není nic extrémního (do doby, než začne foukat). A že tam fouká opravdu často. Silný vítr pocitovou teplotu velmi snižuje, ale pro pobyt v této části Antarktidy jsou důležité spíše zkušenosti s pobytem v horském prostředí (Tatry, Alpy) a samozřejmě kladný vztah k tomuto prostředí a obecně outdooru.

S jakým objevitelským cílem vaše expedice vyrážela? Podařilo se vám vše, co jste si předsevzali? Úplně objevitelské cíle jsme neměli – snad až na algology například, kteří objevili některé druhy nových řas a sinic. Expedice jela s konkrétním programem prací, které bylo v průběhu sezony potřeba realizovat, nasbírat data (vzorky, měření), která se následně zpracují buď ještě na stanici v laboratoři anebo odvezou domů, kde se s nimi pracuje dál.

Většinou je to tak, že samotná práce na expedici je dost rutinní a musí být pečlivá, výsledky a případně zajímavé objevy přijdou až později, právě po zpracování všech dat a vzorků a jejich vyhodnocení. Toto se už ale ve většině případů děje doma po skončení expedice a je to práce už rozhodně ne tak zajímavá jako v terénu a také náročnější.

Stanice J.G.Mendla

18

absolvent Co bylo náplní vaší práce?

Pracovala jste více v terénu nebo laboratoři? Jak vypadal váš běžný den?

Věnovala jsem se ekologii lišejníků, hodnocení jejich biomasy na stolových horách, založila jsem experiment na sledování potenciálního dopadu klimatických změn na společenstva lišejníků.

Jak jen to dovolilo počasí, tak jsem pracovala venku – to ostatně všichni, kvůli tomu jsme tam byli. Na práci v laboratoři došlo v případě špatného počasí, což někdy mohlo být třeba tři dny v kuse, když přišla vánice. Pokud bylo počasí vhodné na práci v terénu, tak běžný pracovní den začínal snídaní 8 hod., následovala příprava věcí do terénu, odcházelo se mezi 9-10 hod. a domů se vracelo podle potřeby. Když bylo hezky a práce hodně, tak třeba i v 9, nebo později večer. Nutno podotknout, že cesta na moje pracovní plochy (okolní stolové hory), trvala asi 1,5 hodiny.

Měla jste nějakou speciální výstroj pro sebe a přibližovadla pro pohyb v terénu?

Speciální výstroj není potřeba a přibližovadla určitě také ne.

Alespoň ne po souši. Na delší vzdálenosti jsme měli dva čluny Zodiaky, které byly využívány hlavně na delší a vícedenní campy v odlehlejších místech od základny.

A je pravda, že geologové, když se pohybovali po ledovci, tak měli výbavu pro toto potřebnou, tj. mačky, cepíny, lano, atd.

Going back from fieldwork

V souvislosti s Antarktidou se často mluví o ozonové díře a globálním oteplování. Pozorovali jste změny oproti dřívějším rokům?

Ozonová díra a klimatické změny jsou jedny z hlavních témat, kvůli kterým naši vědci v Antarktidě bádají. Ozonová díra měla zatím největší rozvoj – pokud si dobře pamatuji – v roce 2006. Realita je taková, že zhruba od 90. let 20. století se ozonová díra nad Antarktidou stále zvětšuje a dochází jen k menším fluktuacím v její velikosti.

Ne všude na světě dochází k růstu teplot směrem k plusu, tudíž je vhodnější používat termín globální klimatické změny. Změny teplot a obecně charakteru počasí

oproti dřívějším letům kolegové určitě pozorovali, ale k obecným závěrům – zda se otepluje nebo ne, je v případě klimatologie vždy dlouhodobá měření. Ta se na ostrově Jamese Rosse uskutečňují zatím zhruba 5 sezon, nicméně se také porovnávají s dalšími daty z okolních stanic a je evidentní, že ke změnám dochází, někdy i poměrně výrazným. Já jsem na ostrově zažila jen dvě sezony, ale i ty byly diametrálně odlišné.

V první jsem zažila sněhové vánice, které se pravidelně střídaly s obdobím hezkého počasí, v okolí stanice byly sněžníky, malé ledovce, které zůstávaly po celou letní sezonu. Zatímco v sezoně následující jsme měli hlavně hodně sucho, velmi málo srážek, téměř všechny ledovce a sněžníky v okolí zmizely a když přišla bouře, tak většinou jen větrná, bez srážek.

Překvapila vás něčím Antarktida (příjemně – nepříjemně)?

Myslím, že Antarktida překvapí každého. I když o ní budete mít načteno spousty knih a nadíváno spousty filmů a dokumentů, když se tam ocitnete, je to nezapomenutelný pocit, který se nedá dost dobře popsat…Člověk ho hlavně prožívá, když se někdy pohybuje po terénu sám a může si vychutnat ten zážitek být v Antarktidě a plně si uvědomit,

Group of scientists leaving on Zodiac boats for field camp

19

jak je ten „normální“ svět neuvěřitelně daleko. Jednoznačně mě překvapila hlavně nádhera ledových ker, moře, zasněžených obrovských hor a ledovců a neuvěřitelné dálky a prostor…

Co vám nejvíce chybělo? Že by mi něco vyloženě chybělo, to asi ne…jen by se pár věcí navíc asi hodilo v první sezoně, kdy jsem ještě neměla zkušenosti a také kontakt s domovem by mohl být častější, ale nebylo to nijak dramatické.

Byla jste jediná žena mezi polárníky. Byli vaši kolegové praví polární gentlemani?

Sama žena jsem byla jen jednu sezonu, na druhou jsme už byly s kolegyní Lindou Nedbalovou z PřF UK. Rozhodně to byl lepší pocit, když jsme byly dvě holky, než první sezonu,když jsem byla sama, ale myslím, že to bylo úplně v pohodě, s naprostou většinou kolegů jsme v pohodě vyšli. V expedici jsou vždy někteří „více“ a jiní „méně“ gentlemani, ale je pravda, že nám vždy pomohli, když bylo třeba řešit

např. něco technického u realizace experimentu a podobně.

Kdybych se s vámi chtěla vypravit já (amatér, fotograf, novinář, …), měla bych nějakou šanci?

Myslím, že v současnosti spíše ne, na vědecký pobyt na stanici je teď větší poptávka než je míst a vědci budou mít vždy přednost.

Na stanici pobýval jednu sezonu novinář Hynek Adámek z české verze National Geographicu, ale to se ještě stanice začínala stavět, tak bylo míst víc (po většinu pobytu stejně tehdy spali ve stanu).

Máte nějaký zvlášť silný zážitek z vašeho pobytu? Nepotkala jste třeba sněžného muže?

Moje nejsilnější zážitky jsou spojeny právě s pozorováním okolní nádherné krajiny a užíváním si antarktických ledovcových krás…nejsilnější zážitky tohoto typu mám asi z meset (stolových hor), odkud se dá moře s tisící ker přehlédnout v neuvěřitelné šíři a i pohledy do dálek jsou nesmírně nádherné…

Těšila jste se domů? Láká vás další podobná expedice?

Domů jsem se těšila, ale zároveň mi bylo dost líto, že už Antarktidu opouštím, možnost dostat se na takové místo se člověku nenaskytne každý den…Určitě mě ještě expedice lákají, letos jsem dokonce měla možnost účastnit se expedice na Špicberkách a potvrdila jsem si, že mě tento typ práce opravdu zajímá a baví.

Jak vidíte sebe za deset, patnáct, dvacet let? Máte nějaký plán?

Hm, zajímavá otázka. Plány mám, ale nemyslím si, že by se všechny měly ventilovat, často to vede k tomu, že se nesplní… Za deset let se vidím se zajímavou prací, díky níž se občas dostanu do světa, s nějakým potomkem, manželem, snad budu i někde v pohodě bydlet a mít koníčky. To snad pro obecnou představu stačí, zbytek si nechám pro sebe.

Děkuji vám za rozhovor. Hodně úspěchů!

Klára Bochníčková, septima zdroj foto: archiv O. Bohuslavové

království ledu

20

téma

Bořič mýtů

První část: Svatý Václav - patron země české, slaboch své doby

Legenda

Svatý Václav byl dle legend moudrý a prozíravý kníže, jenž dobře vládl české zemi. Byl vychováván svojí babičkou Ludmilou až do té doby, než ji zrádná Drahomíra, Václavova matka, nechala zavraždit. Václav měl však po dobu své vlády neshody i se svým bratrem Boleslavem. Tyto neshody nakonec skončily podlou vraždou ve Staré Boleslavi, kde Boleslav svého bratra zavraždil a sám se chopil moci. Václava po smrti svatořečili a stal se patronem a ochráncem české země.

Desáté století bylo ve střední Evropě neklidná doba.

Velkomoravská říše se rozpadla nesvárem mezi potomky mocného imperátora Svatopluka.

S říší padla i dřívější stabilita našeho území.

Na jihovýchodě se objevil nový nepřítel, Maďaři. Nebyli tak silní, aby vyvrátili Velkomoravskou říši, ale přispěli k jejímu zhroucení. Nyní pořádali svobodně nájezdy na území bývalých moravských držav. V české kotlině bylo tehdy několik různých knížectví, z nichž nejsilnějším byl Přemyslovský stát s centrem v Praze. Jeho postavení však v této době nebylo lehké. Kromě Maďarů na východě stále zemi ohrožovali německé státy na západě, zejména Sasko a Bavorsko. Na knížecím stolci v této době seděl Vratislav, mladší syn prvního knížete z rodu Přemyslovců Bořivoje. (Odkud Přemyslovci přišli přesně nevíme, buď to byli, jak říkají legendy, potomci bájného Přemysla Oráče, dávného slovanského vladyky, nebo to byla odnož velkomoravských Mojmírovců, o tom se však můžeme pouze dohadovat.) O Vratislavových činech toho mnoho nevíme. Víme však to, že pojal za choť kněžnu Drahomíru a měl s ní dva syny, Václava a Boleslava. Do dění

21

v království se však vážně angažovala ještě jedna žena - Ludmila, vdova po Bořivoji a Václavova babička. Ludmila byla na tuto dobu nezvykle ortodoxní křesťankou. Své vnuky takřka úplně odloučila od matky a jejich výchovy se ujala sama, v duchu křesťanské víry. Drahomíra neunesla ztrátu svých synů a určitě jí nebyla po vůli ani jejich křesťanská výchova, neboť možná byla pokřtěná, své pohanské víry se však určitě jen tak najednou nevzdala.

Když tchýnin vliv na syny přesáhl únosnou mez, vyslala své dva nejlepší válečníky, Vikingy Tunnu a Gommona,

aby Ludmilu inhumovali. Ti to také vykonali, údajně ji uškrtili šátkem.

V té době se však Václav již ujímal trůnu. Stál před ním od počátku těžký problém. Okolní vládci vycítili slabost nově nastoupivšího panovníka a hrozili napadnutím země. Václav jim ve strachu před útoky odesílal obrovské výkupné ve formě stříbra, dobytka a jiných naturálií. V zemi s dvojpolním zemědělstvím jistě vypukl hladomor.

To vše pozoroval rázný Boleslav. Jistě cítil, že on, ač mladší, je pro knížectví ideálnějším panovníkem než Václav.

Boleslav se rozhodl k činu, nijak neobvyklém v této těžké době. Pozval Václava na svoje hradiště ve Staré Boleslavi. Druhý den se kníže jako obvykle vydal do kaple na ranní mši.

Po cestě ho však překvapil Boleslav s několika svými bojovníky. Přemohli Václavův doprovod a údajně sám Boleslav bratra proklál mečem. Záhy se ujal vlády. Prvním důležitým krokem byl útok na nově vzniklou Svatou říši římskou, tedy na Němce. Jeho vojska byla sice Otou poražena, nicméně císař, možná unesen Boleslavovou odvahou, které si v této době lidé velmi cenili a které se Václavovi nejspíš nedostávalo, Boleslavovi odpustil, učinil z něj svého spojence a společně roku 966 dosáhli velkého vítězství nad Maďary. Tím se Boleslav zbavil nepřátel jak na západě, tak na východě.

V této době se také začíná rýsovat polský stát. Boleslav provdal svoji dceru Doubravku za Měška, prvního známého vládce Polska.

V budoucnu se tento tah ukázal být trochu nešikovný, ale v době vlády Boleslava to byl dobrý diplomatický krok.

Boleslav byl tedy velmi úspěšným panovníkem, jehož jméno by se nemělo očerňovat.

Jak došlo k vytvoření mýtu?

Křesťanské církvi se vždycky velmi vyplácely příběhy o mučednících.

Nalezneme jich celou řadu, od Ježíše Krista a apoštoly po různé lokální mučedníky.

Tyto příběhy byly nejspíš spolehlivým lákadlem nových vyznavačů církve.

V české zemi, kde měli stále naprostou převahu původní pohanské kulty, bylo třeba lidi spojit uctíváním jednoho křesťanského hrdiny, a tím byl právě svatý Václav. Tak se postupně stával Václav symbolem a patronem českých zemí. V dnešní době už svatého Václava nevnímáme jako křesťanského mučedníka, ale jako symbol české státnosti. Tak to také patrně zůstane.

A možná je to dobře. Naše zmatky proslavená země si zaslouží svého patrona. Na tom se myslím shodneme všichni, jak ti, co můj článek oslovil, tak ti druzí.

Tom Antoš, kvinta

volný čas TORZE, ID, VIVE, IVY, AY, YAT, SADHU, GARD, SAL SYMBOLST ŘELCE (šachy)

SETINA HEKTARU

LODĚNICE

SLOVENSKÉ POLITICKÉ HNUTÍ

SVAHILSKY „SVOBODA“

1 ABSOLUTE DAY NUMBER

PODPIS ANONYMA

STŘEH

ZNAČKA AMPÉRU

INICIÁLY ČESKÉ MODELKY JAPONSKÝ HUDEBNÍK MYŠLENKA

HLÁŠKA V MARIÁŠI MAĎARSKÁ PŘEDLOŽKA

FYZ. ZNAČKA KAPALINY

CHLUP

KROUCENÍ

VČELÍ PRODUKT

ŠIŘITEL NÁBOŽENSTVÍ HODNOST NÁMOŘNÍKA

POLOMĚR

DEKL

NERV (lat.)

NE (anglicky)

ZJISTITI

VYHLÍDKA SPORT. KATEGORIE

SLOŽKA SNB

DUCH. VŮDCE

DEMOKRATICKÁ UNIE

KŘESŤANSKÁ

ZÁPALKY

BŘEČŤAN (anglicky)

MNE

STAVEBNIC E

ČASNĚ

SÍLA

CHEM. ZNAČKA TELURU PŘÍTOK DONU

FILM USA ('07) ODEBER

MED. SLAB.

POTĚŠEN

MPZ LUCEMBURSKA

UKAZ. ZÁJMENO

NĚM. TV

PŘEDLOŽKA

DRUŽSTVO

EMOCE

365 DNÍ

ZAVÝSKNUT Í

NEVĚDOMÁ VRSTVA OSOBNOSTI

ŽIVĚ (esper.)

BÝVALÝ EVR. STÁT

ČÁST STROMU

PÍSMENO ŘECKÉ ABECEDY

KŮŇ

2

Í

NÁZEV PÍSMENE

GRAMODESKA ZAČAROVANÝ

SPOJKA

NÁZEV PÍSMENE

ZN. SPORT. VYBAVENÍ

ANGLICKÁ SPOJKA

KREVNÍ SKUPINA VYPOUŠTĚNÍ ŠKODLIVIN

ZÁJMENO

MET. DRUŽICE SPZ. RAKOVNÍKA

ČÁST TĚLA NĚKTERÝCH OBRATLOVCŮ

SÍLA V ČÍNSKÉ FILOSOFII

DRUH PAPOUŠKA

ANGLICKY „NOŽE“

HRAD V ČR

TURECKY „JACHTA“

VODNÍ PLOCHA

PŘEDLOŽKA

22