AHASVER PERIFERIÍ

Ondřej Nezbeda

Svůj život asi nemohl zakončit jinak než tragicky. Ze svých nároků na osobní volnost a autorskou upřímnost, až bezohlednost slevovat nechtěl nebo spíš nemohl. Život a psaní u něj splývalo v autentickou, existencialistickou výpověď, jednu z nejnaléhavějších próz porevoluční literatury. Jeho sbírka povídek Bez tebe se letos dostala do širší nominace na Magnesii Literu. Deset let po své smrti se tak Pavel Růžek snad konečně dostává z okrajů literárního a čtenářského nezájmu.

Básník Daniel Hradecký škrtne zippem a roztřesenou rukou rožne viržinko. „Mohl jsem ho přemlouvat, že spolu půjdeme na protialkoholní režimovou léčbu, a možná by tu byl o nějakej rok dýl. Věděl jsem ale, že je to jeho projekt, že se pro to rozhodnul, prostě umřít, tak jsem mu do toho nekecal.“

Poslední tři roky svého života ho Pavel Růžek přivolával k sobě domů, nechtěl vycházet mezi lidi, později už toho nebyl fyzicky schopen. Co má Daniel nebo dalších pár přátel, kteří ho navštěvovali, přinést s sebou, zmiňovat nemusel. Rum, levnou brandy, tabák. Postupoval metodicky. Prodal auto, garáž. Když docházely peníze na alkohol, přestával i jíst, denně pozřel jen pár koleček salámu. Ke konci už ani vodu nepil, aby to stihl.

Litvínovským bytem, který byl podle svědectví návštěv pečlivě uklizený a nijak nepřipomínal pijácké doupě, chodil v ošoupaném červeném županu. Stěny obložené knihovnou s oblíbenými ruskými a americkými autory, v pracovně počítač, desky s rockovou a bluesovou hudbou, jejichž datum vydání končilo v osmdesátých letech. Občas sedl k pianu, hrál cizí i svoje písničky, v rozhovorech s Danielem Hradeckým vzpomínali na život, diskutovali o literatuře, mlčeli nebo vedli řeči, které vzápětí zapomínali, jak se propadali do opilosti. Poslední roky drtil do kláves notebooku texty, ve kterých sepsal zoufalství svého života. Podle svědectví přátel nebyl nešťastník, zoufalství přijímal jako existenciální stav, nad kterým nemá smysl brečet ani se jím dojímat. Byla to podstata světa, do kterého se jeho „vynechaná generace“ narodila. Dětství prožili nevinně v brutálních padesátých letech, pak je zmámila naděje socialismu s lidskou tváří, hnutí hippies a sexuální revoluce. Nejlepší léta svého života prožili v tupé, svazácké normalizaci. S jeho inteligencí, sečtělostí a senzitivitou ubíjející peklo. Jedinou záchranou byl alkohol a psaní. V posledních letech Růžkovi zůstalo opravdu už jen to. Literární úspěch se nedostavil, jeho povídky vyšly v době, kdy se devadesátková vlna autenticistní a beatnické prózy rozbila o útes nezájmu čtenářů, kteří už vyhlíželi jiné, nové horizonty. Když ho opustila žena, kterou bezmezně miloval, ztratil poslední kotvu, která ho držela při životě. Rozhodl se metodicky upít a mezitím dokončit cestopis po svém životě. Čítá na osm set stran, rozdělený vyšel ve třech povídkových knihách: Bez kůže (2010), Bez růže (2011), deset let po jeho smrti následoval soubor Bez tebe (2022), který k vydání připravila jeho dcera Alžběta. Nejlepší texty těch sbírek patří k vrcholům české porevoluční prózy. Výjimečné senzuálním, neurvalým proudem řeči, zdrcující, bezohlednou autenticitou, v níž se Růžek nevyhýbá ničemu. Svým selháním, pozérskému hulvátství, rozpadu manželství, sebevraždě otce, milostným avantýrám, které střídají poetické, smyslové popisy šumavské a krušnohorské krajiny, kam utíkal do samoty, v níž mu bylo asi nejlíp. Celý život obrážel geografické i společenské periferie. Sepisoval svůj život v hrabalovském, beatnickém proudu a rytmu vět, jen namísto euforického ohlazování perliček vynášel ze dna věci zanesené říčním bahnem a chemickými splašky litvínovské chemičky. „Livin’dyin. I’m too nice for this fuckin’world. Born to die. Freedom’s just another word for nothing left to lose,“ poznamenává si anglicky v jednom z textů souboru Bez tebe „Byl zklamanej, skeptik, ale zahořklej myslím nebyl,“ říká Daniel Hradecký. „Nenadával na komunisty ani na to, že mu zničili život, rodnou Konobrž a Most, kde to miloval. Bral jako holej fakt, že podstatou činnosti lidskýho druhu je destrukce.“

K HRANICI

„Pavel byl vznícenej cit,“ vypráví další z Růžkových přátel, esejista a literární kritik Viktor Šlajchrt. Působil prý jako solitér, spíš uzavřený a plachý, se specifickým půvabem, lehkou přezíravostí a charismatem. Nebál se dát najevo pohrdání banalitou

Jak Se St T Jin M

Édouard Louis

T La

Klára Vlasáková

Les V Dom

Alena Mornštajnová revue 119

Nové číslo vychází 14. 6. 2023.

Bartlová * Barta * Beránek Jan *

Beránek Vojtěch * Binka * Bittner *

Bolechová * Čáp * Halousek *

Horváthová * Hyklová * Grygar * Jelínek * Kabáth * Kepler * Kováčová