Hrachovina uctí Mendelovy zákony dědičnosti

Rok 2022 se ponese ve znamení oslav 200. výročí narození otce genetiky Gregora Johanna Mendela. Důležitou součástí bude i zhotovení monumentu věnovaného tomuto vědci, a to přímo na zrekonstruovaném Mendlově náměstí. Ve veřejné mezinárodní soutěži nejlépe uspěl návrh třiašedesátiletého brněnského umělce Jaromíra Garguláka, jehož díla jsou zastoupena v galeriích v České republice i v zahraničí a také v soukromých sbírkách v Kanadě, Japonsku, Švýcarsku či Norsku.

Dílo, které vznikne na Mendlově náměstí u příležitosti 200. výročí narození G. J. Mendela, má název Hrachovina. Jak vás takové pojmenování napadlo?

Původně to bylo pracovní pojmenování, ze kterého se nakonec stal i název soutěžního návrhu. Název vznikl jaksi spontánně při klíčení hrášku.

Z čeho jste při tvoření návrhu vycházel? Zkoušel jste Mendelovu teorii dědičnosti převést do praxe?

Při vytváření návrhu jsem vycházel ze skutečnosti, že Mendel pracoval s hrachem a choval včely, což se promítlo i do výsledné podoby díla. Spěchalo to, doma žádný hrách nebyl, tak jsem volal kamarádce, jestli má hrách, ať jich 16 zasadí do vaty a nechá klíčit. Potřeboval jsem vidět, jak to postupuje a jak se to chová.

Přemýšlel jste nad tím, že byste sochu navrhl jako figurální ztvárnění samotného Mendela? Nebo jste se chtěl rovnou popasovat spíše s výsledky jeho bádání?

Figurativní pojetí jsem vyloučil jako první. A to z důvodu, že taková zpracování existují z dob minulých – socha z bílého mramoru na zahradě opatství na Mendlově náměstí a pak dvě další někde na univerzitě. Rovněž jsem vyloučil DNA šroubovici. Mendel s ní nepracoval a ani ji neobjevil. Tak učinil dlouho po něm, zhruba v letech 1952–53, J. D. Watson. Soustředil jsem se na jeho tři postuláty, které byly následně prohlášeny za zákony.

Jaká bude velikost sochy a materiál, z něhož bude vyrobena?

Materiálové provedení Hrachoviny bude bronzová slitina s maximální výškou stély 4,6 metru. Myslím, že to bude vypadat jako „přerostlá zahrada hrášků“. Z hrášku vyklíčí opět hrášek, nikoliv lusk, ale opravdu hrášek příslušného tvaru a barvy, a to v poměru 9:3:3:1. Jde o Mendelův třetí zákon.

Nebojíte se, že monument bude na tak exponovaném místě poničen? Dá se tomu nějak zabránit?

Je to o kultuře nás všech. Vše se dá nějakým způsobem znehodnotit, ať už graffiti, nebo třeba mechanickým poškozením v podobě rytí iniciál či obrazců.

Jak vy sám vnímáte osobnost Gregora Johanna Mendela?

Představil jsem si ho jako vyrovnaného, uvážlivého správce ve smyslu duchovním, který trpělivě šlechtí hrášky a stejně tak se oddává chovu včelstev.

Hrachovina bude stát na významném brněnském náměstí. Cítíte obavy, jak lidé dílo přijmou?

Přijímání děl ve veřejném prostoru je takovou zvláštní oblastí, neboť každý má potřebu se vyjádřiti. Odezva je vždy subjektivní. Abych toto obešel, tak bych použil slova klasika, profesora V. V. Štecha, že každý umělec se snaží svoji představu o světě sdělit veřejnosti. Ne každý má však s každým společnou řeč, názory, cit a životní zkušenosti. Proto si zcela logicky lidé vybírají „své“ umělce, a naopak umělci si vybírají „své“ publikum. V tomto smyslu je tedy každé umění srozumitelné.

Jaké byly vaše pocity po zjištění, že jste v mezinárodní soutěži zvítězil?

Tři pocity: vánoční dárek, zodpovědnost, šibeniční termín.

Kateřina Gardoňová | foto: Zdeněk Kolařík