Board 82

great china wall / munster monster mastership / gap 1328 / rozhovor peter molec / mystic sk8 cup / horsefeathers trip sofia / wsr 05 rotterdam / super star session / ledovec po česku / aeon czech tour / summer camp prachatice / exotický skateboarding malajsie

82

+ zdarma DVD Adio / Mega DC Poster / Buyer’s Guide / Katalog Horsefeathers / Katalog Vehicle

great china wall / munster monster mastership / gap 1328 / rozhovor peter molec / mystic sk8 cup / horsefeathers trip sofia / wsr 05 rotterdam / super star session / ledovec po česku / aeon czech tour / summer camp prachatice / exotický skateboarding malajsie

limitovaná edice s DVD Sk8isGr8 vol. 8 za 165 Kč číslo 82 / září 2005 / ročník 11 / 65 Kč / 95 Sk

82

ww w.h ors efe ath ers .cz

HONZA JANDA

5-0 revert

team : pavel jaroš , aleš vond ráček , mare k štrun c, honza janda , jan bárta , arnoš t ceral , honza zajíc, ondra marč ík, kamil mráz ik, richa rd skand era, roma n dlauh ý, kryšt of just, jakub choc hola, petr kucha ř, libor podm ol, marti n koreň , micha l maty s, štěpá n herin k, richa rd gasp erotti , tomá š hušek

foto: davidblaz ek.cz

INFO: 420 602 127 060

BASTIEN SALABANZI

CAB FLIP FRONT BOARD

born at Bells

E GOOD BUYM S MER!

ripcurl.com

H C A E B S L BEL a i l a r t s u A cz .

The a t f @ o inf s ’ 0 7 e h t of

STIGMA DISTRIBUTION www.stigma.cz info@stigma.cz 377.455.925

82

Doufám, že jste se o prázdninách při užívání pohody vorvali aspoň tak dobře, jako tyhle boty.

Naše redakční dovolená probíhala ve velkym stylu, a to celej červenec. Někdo se podíval na hory, někdo k moři, jinej na chatu a moc se tom všem líbilo. Část party se za účelem kvalitní a levné zábavy bláhově vydala na louku u Tachova a zbytek redakce se na ně potom v přímém přenosu se zájmem díval, jak si v závoji slzného plynu hrají s černými kamarády na Obušku z pytle ven, Berany berany duc a Vodní války. Naštěstí se nikomu nic vážnýho nestalo, Kivovi shořely místo voka brejle, a tak jsme se v redakci zkraje srpna v plný síle sešli a začli dřít na tomhle 160-stránkovým tlouštíkovi.

No ještě sem vám chtěl říct, že jak klepu tenhle úvodník, tak čumim v televizi na VyVolení. Jo, řítí se na nás v září televizní peklo, a to jak na Primě, tak na Nově. Disko debílci se budou mezi sebou vyjebávat, všichni na to budou nadávat, ale všichni na to budou čumět, to bude veselo. Koukám na tu rozjařenou Pergnerku a už bych ten pořad přejmenovával, názvů je celkem dost. Diváci u televize budou VyKulení, divačky VyBulený, soutěžící rošti jsou určitě VyHolený, maj je VyValený a týpci ve vile doufaj ve VyHulení.

Váš Velkej brácha Mirek Špek

042 046

the great wall of china

münster monster mastership

052 062

rozhovor peter molec

070 080

gap 1328

mystic sk8 cup

horsefeathers trip sofia

088 wsr 05 rotterdam 094 super star session 102 ledovec po česku 108 aeon czech tour 116 summercamp prachatice 120 spotcheck domažlice 122

exotický skateboarding malajsie

Signature Rider Series.

Jacket, Sweater, and Jeans Designed by the hands of

Marc Johnson

WWW.MATIXCLOTHING.COM WWW.REDFROG.CZ / 220.570.482

See Steve and the rest of the DVS team in the Skate More DVD. Available now at a finer skateshop near you.

Kickflip FS N oseslide Seq: Atiba Po rtrait: Reda

The Berra 4

Zered Bassett Steve Berra Chico Brenes Dennis Busenitz Daniel Castillo Jason Dill Kerry Getz l Keith Hufnage Torey Pudwill s Jereme Roger Daewon Song Mikey Taylor Jeron Wilson

is available

in various

colorways including

Black/Red Leather sh

own.

DVSSKATE.COM DVSSHOES.COM SKATE-MORE.COM DVS-BIGRED.COM

WWW.REDFROG.CZ / 220.570.482

82 BOARD MAGAZÍN vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE

Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@board.cz www.boardmag.cz PREZIDENT

Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR

Radek Hruška FOTO

Kiva, Robert Franek, Panker, Hofik, Martin Karas, David Chvátal, Jan Zach, Aleš Foff, Sörfi TEXT

Mirek, Radek, Soňák, Kiva, Ondra Sláma, Martin Karas, Martin Křivánek, Míra Bartoš, Libor Dostál, Affro ŠOTEK

Sviňák KOREKTURA

Sváťa INZERCE

Radek Hruška DESIGN

Petr Bosák, Petr Kačaba, Pajka Burdová PREPRESS

studio G27 DISTRIBUCE ČASOPISU

PNS, a.s., Mediaprint&Kapa, Pressmedia NÁKLAD

náklady ověřuje ABC ČR, člen Mezinárodní federace ABC www.abccr.cz © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 Nevyžádané materiály nežádejte zpět. Jezdci na fotkách označeni G jezdí pravou nohou dopředu a ti, co jsou označeni R, jezdí levou nohou dopředu. Jezdci označeni X dojezdili.

Všichni jsme jen hovna mezi božími prsty! ročník 11 / číslo 82 / září 2005 toto číslo vyšlo 31.8. 2005 příští číslo vyjde 12.10. 2005 cena 65 Kč / 95 Sk Peter Molec /g/ fs boardslide / foto Kiva

'050 %"7*% 4$) #-"Ç&,

#.9 .*$)"- 130,01 50.«À 70/%3«è&, )0/;" +"/&è," .*$)"- #&3"/ 4/08 +04&' 1&1² 107ÅÀ*- ;%&/ê, 70-&$) )0/;" %0%0 %0-&+À¶ %"7*% è0/," 4,"5& 50.«À 7*/53 "-&À #6#-" .*$)"- 46$)01«3 ."3&, ;«13"Ç/Å 50.«À ,"%-$ 7"À&, À5&$)&3 %"/ &-*«À&, ,-«3" ,"À1"307« "/% .64*$ 45"3 %+ 7&$ 3*%& 7&)*$-& &/+0: ª 7&)*$-& $-05)*/( $0.1"/:

$0/45"#-& +"$,&5

$&-« ,0-&,$& /" 888 7&)*$-& $;

%"7*% è0/,"

244 402 795 office@ndistribution.cz - www.globe.tv

FOR MORE INFO AND TOUR UPDATES GO TO C1RCA.COM N DISTRIBUTION WWW.NDISTRIBUTION.CZ OFFICE@NDISTRIBUTION.CZ P. 244 402 795 BACKSIDE FLIP PHOTO: SKIN

funstorm team petr löwy, tadeáš pavlík, martin pavlačič, ivan thai, vašek kutil, ondra bauer, tomáš tuzar, honza dostál, honza nečas, lucka janouchová, eliška šírová, adam vágner, bulwa, johny martínek, renata válková, martin kuklík, david čadek, víťa kuklík.

foto © david chvátal

quicknews

final party Hnedka z kraje srpna, přesněji šestýho, proběhl v Prachaticích další závod Českého poháru. Tohle město je kromě prostoru k ježdění známé i velmi velkým prostorem pro kalbu, takže se sem při příležitosti závodů sjel výkvět naší republiky. Oficiální kalba proběhla v rohu hlavního, bary a hospodami přeplněného náměstí, kde stojí Národní dům. Tam to jelo ve znamení punku, večírek načali prachatičtí Noir, které ovšem část publika vůbec nestihla. Jako druhý to nakopli rock’n’rollový Pražáci Phantoms On Fire a při třetích jihočeských Locomotive to už v sále jelo a po parketu pogovala nejedna skejt legenda. Finále večera obstarali strakoničtí The Outsiders, při kterých si hodně zařádil i Peter Molec. V závěru se na pódium vyškrábal Martin Hanusek, sebral mikrofon a předved něco beatboxu, což bylo sice na punk konciku velmi odvážný, ale publikum to vzalo. Neoficiální kalba probíhala na místní diskotéce, kam zavítala ta část závodníků, která si chtěla ověřit, že v jižních Čechách bejvá u roštěnek pořád vlhko a ještě za to poděkujou. Komu se nepovedla družba, skončil stejně jako pankáči v baru, odkud se odcházelo za světla. A ten, kdo přijel na jednu noc a sehnal si ubytování, litoval, že se to na ty dvě hodiny ranního spánku ani nevyplatilo...

vans sk8-hi bad religion Tak tyhle boty jsou nejnovějším počinem ve Vans sérii s motivy rockových kapel. Dnes již legendární Bad Religion jsou se skateboardingem úzce spojeni, a tak se není co divit, že právě na ně padla volba. Kapela se dala dohromady někdy začátkem let osmdesátých a jejich první album „How Could Hell Be Any Worse?“ z roku 1982 udalo styl kalifornského punkrocku. Za svojí kariéru zatím mají na svém kontě dvanáct regulérních alb a taky několikanásobnou účast na Vans Warped Tour. Botky byly navrhovány celou kapelou, každý si mohl říct svou představu, co by bota měla splňovat. Díky tomu vznikl velmi oldschoolový model, který je ovšem vyroben z nových materiálů zabraňujících protrhnutí. Boty se budou prodávat v limitované sérii pouze po dobu několika měsíců, čímž bude zajištěna exkluzivita pro jejich nové majitele. Cena by se měla pohybovat kolem 1.800 Kč, což celkem ujde. Více na www.vans.com

events Za pár dní je tu podzim, tedy doba, kdy se většinou koštuje to, co se přes léto vypěstovalo, a šetří se síla na zimu. A tím nemáme na mysli jenom hulení, ale třeba i víno, prostě podzim je tak línej, že nikdo nemá chuť organizovat nějaký závody. Podle toho vypadá i náš kalendář.

3. září, ČSP 2005, skatepark Fifejdy, Ostrava.

Poslední pohárový závod, ve kterém můžete potrénovat na blížící se Mistrovství republiky. Jako vždy se můžete přihlásit přes mail, bude předkvalifikace olíčkem a prize money klasických 25.000 Kč. Více na czechsk8cup-csp.cz 10. září, Extreme day 4, skatepark Mladá Boleslav.

Jedná se o velkou přehlídku extrémních sportů a tréninkový kemp pro všechny. Exhibice a trénink zajišťují Petr Löwy, Jan Tomšovský, Milan Haspeklo 020

(flatland), Libor Beneš (bmx), Petr Nečas (bmx), Lukáš Bier (jednokolka), Petr Manďák (in-line) a další skvělý rideři. Celou akci podpoří DJ R-Bosch a exhibice v breakdance, bojové akrobacii, diabolo show, ninjutsu a podobně. Po akci následuje free open after party na Vostrově v Mnichově Hradišti. Vstupné 50 Kč, začátek ve 12:00. Více na www.mandisagency.com 17.-18. září, Mistrovství ČR ve skateboardingu, Štvanice, Praha. O tom, kdo se stane králem skateboardingu pro rok 2005, rozhodnou štvanické překážky a přísní rozhodčí. Dvoudenní skejt peklo bude jednou z posledních sk8 akcí roku, takže byste si ji určitě neměli nechat ujít. Informace o ceně vstupenek, doprovodném programu a dalších věcech budou

01

Brazílie hostila 29. a 30. července první TTR soutěž v Jižní Americe.

V kvalifikačním kole Brazil Big Airu se sešlo 24 jezdců, z toho 16 Jihoameričanů, sedm Evropanů a jeden Novozélanďan. Nakonec bylo vybráno sedm nejlepších, kteří postoupili do nedělního finále. To mělo opravdu šťávu a brazilské publikum šílelo. Aby taky ne. Vítězství z Jižní Ameriky vyrval Eero Ettala neuvěřitelně čistým switch double backflipem a monstrózním rodeo 720.

Druhý skončil Stefan Gimpl a třetí Chris Kröll.

Antihero team se vrátil z letního pobytu v Evropě se čtyřiceti hodinami různých záběrů, z čehož by se mělo to nejlepší dostat na připravované video.

Schválně jestli si taky natočili, jak team manažer udělal Franku Gerwerovi novej sestřih.

A máme tu zprávy ze skejtové divize Horsefeathers týmu. Sezóna byla perná, a tak to někteří odnesli i úrazem. Marek Štrunc to přepálil na Summercampu v Prachaticích a zlomil si loket. Aleš Vondráček se po výronu kotníku stále zotavuje. Už kvůli němu musel oželet Sofia trip.

Oběma přejeme brzké uzdravení. Řady HF skate komanda nově rozšířil Arnošt Ceral. Po tripu do Sofie byl uznán platným členem HF týmu.

Pavel Jaroš byl fotit s Davidem Blažkem ve Stodůlkách, kde vrátil z devíti schodů bs flip. Fotka určitě stojí za to a nejspíš se objeví i v evropském časopise Kingpin.

Honza Nečas to nejen zabíjí, kam s prknem vleze, ale zároveň používá hlavu a jde na to pěkně od lesa. Nebo lépe řečeno od moře. Odjel totiž na léto do Anglie vydělávat, aby bylo v zimě na pořádný ježdění. V Brightonu hákuje dvanáctihodinovky u Parker Pen a ve volném čase spolu s freeskierem Romanem Daleckým chodí metat rodea na kamenitou pláž. Ne snad proto, ze by byli masochisti, ale vody je málo. Neči už má taky zdárně odmaturováno, takže se do toho letos plánuje pěkně obout. Držíme palce, jen tak dál.

Magický Eero Ettala má nového sponzora DVS Shoes. Proslýchá se, že po partech ve „White Balance“, „Straight Jacket“ a „Diary of a Madman“ Eera čeká první role ve

TOUGH, GRIPPY & LIGHT.. IS RIGHT. www.vans.cz info@vans.cz

quicknews

guest dj Petr Komárek Best CDs: Guns N´ Roses / Appetite For Destruction Iggy Pop / Nude & Rude (The Best Of) Ramones / Anthology Best Of Playlist: 1. Iggy and The Stooges / Open Up and Bleed 2. Johnny Cash / Hurt 3. Johnny Cash / Ring of Fire 4. Bob Dylan / Lay Lady Lay 5. Iggy Pop / Passenger 6. Secret 9 Beat / Blue Horizons 7. The Streets / Could Well Be In 8. Guns N´ Roses / Paradise City 9. Neil Diamond / Solitary Man 10. Clash / Spanish Bombs Aparatura: Když jsem doma, tak hudbu poslouchám převážně na počítači přes WinAmp, mám tam tunu alb, tak je z čeho vybírat. Zvuk mám klasicky přes bedny, žádný 5.1, ale i tak se to dá. Když jsem na streetu, tak používám svůj MP3 player Support Plus 512MB. Žádná sláva, Ipod by byl lepší. Při skejtování hudbu neposlouchám, páč se nemůžeš vyzývat s kámošema na spotě. Pak by to bylo jen „Co? Co si řikal?

Počkej, sundám si sluchátka“. V autě bohužel rádio už nemám. Díky všem čorkám, jste fakt kámoši!

Takže i tam poslouchám empétrojku. A jinak poslouchám hudbu, jestli se tomu tak dá říct, když u nás ve zkušebně hrajem s kapelou Sundance Kid.

Giro Fuse + TuneUps II Zimní sezóna se pomalu blíží, a tak je potřeba se na ní kvalitně vybavit, abyste třeba po prvním ježdění ve snowparku nebo na freeridu neskončili s rozbitou hlavou. Zabránit tomu můžete kromě sezení doma taky kvalitní přilbou designovanou speciálně pro freestyle snowboarding, kterých má značka Giro v letošní nabídce celkem dvanáct kousků včetně jedné full face (tzv. integrální přilba na celej xicht). Top modelem nadcházející zimní sezóny je model Fuse, který je k dostání buď jako samotná helma a nebo s audio kitem TuneUps II, to znamená integrovanými sluchátky a možností připojit mobilní telefon nebo nějaké externí audio zařízení, například walkmana nebo mp3 přehrávač. Fuse je vyrobena prověřenou konstrukční technologií In-Mold, která dodává na pevnosti a odolnosti proti nárazům.

Přilba dále disponuje funkcí Thermostat, která spočívá ve vnějším nastavení šestnácti ventilačních otvorů. Helmička váží krásných 410 gramů, k dostání je ve velikostech M pro obvod mozkovny 55,5-57 cm, L (57-59 cm), XL (59-60,5 cm) a XXL (60,5-62,5 cm) a černé barvě. Fuse bez audio kitu je nabízena i v nejmenší velikosti S (53,5-55,5 cm) a v barvách matně černá, titanová, matně platinová a bílá. Cena Fuse včetně TuneUps II činí 3.990 Kč, verze bez něj je o tisícovku levnější. Více na www.progresscycle.cz, www.giro.com a také v Buyer’s Guidu tohoto čísla BM.

dopisy pro mirka Zdar špeku a ostatní! Máme pro vás příběh o Amíkovy... Jezdil sem na sk8 jako normalně a najednou křup, deska v prdeli. Další den sem si pučil prachy a razili sme do skety. Prohlížim desky a najednou deska creme, můj sen. Druhej den sme s kámošema jeli na stáčko.

Zkoušim takhle kino z metrový zídky a po dopadu sedim na zemi na zlomený desce s rukama v klíně. Poté sem truchlil nad svojí deskou. Asi po hodince se u nás objevil ňákej Amík, co tam jezdil. Ukázal na zlomenou desku která byla na lavičce a něco mumlal anglicky a vyznělo to tak, jakoby se ptal čí je. Kámoš ukázal na mě... Amík 022

zase něco zamumlal a poslal kompleta k nohám, se slovem co vyznělo jako tigred se k nám otočil zády a s úsměvem na rtech spokojeně odcházel. Více sme ho už nevyděli... Tady vydíte že Amíci sou naprosto v poho. Za chvíli si kámoš všim dvou Američanek s deskou navíc. Řek mi ať se jich du zeptat jestli jí prodaj tak sem vyrazil.

Přišel sem k nim a česky sem se zkusil domluvit na ceně, ale oni moc nerozuměli. Chvilku sme důmali a poté kámoš vytáhl 200 Kč a chtěl je dát jedné z nich ale ta se k tomu moc neměla a tak se slovem please to zkusil eště jednou. Američanky se podívali na sebe a přikívli

02

filmu od Mack Dawg „With Love from MDP“. K letošním úspěchům tohohle superjezdce patří vítězství na Toyota Big Airu v Japonsku a výhra na Big Airu v Brazílii.

Richard Skandera se kromě práce na projektu BG 06 na freeride.cz věnuje s Hlůšou návrhům railů pro nově vznikající snowpark v Černém dole v Krkonoších, kde se pravděpodobně uskuteční třetí ročník unikátního rail contestu Horsefeathers Jib Masters 2006. Aby si od tý náročný práce taky oddychnul, začal se Riči po třech letech opět věnovat skejtu a squashi, navíc v září vyráží do Francie za surfingem.

Quiksilver předělal svoje webové stránky. To sice dělá celá řada firem, ale Quiksilver přeci jen chystá něco výjimečného.

Na stánkách bude live on-line k vidění celá řada soutěží. Kromě již proběhnuvšího Kelly Slater Invitational 21.-27. srpna vaše monitory čeká The Quiksilver Pro Japan 1.-7. září, The Boost Mobile Pro Presented by Quiksilver 13.-18. září, The Quiksilver Pro France 23. září - 2. října a The Quiksilver ISA World Junior Surfing Championships 8.-16. října.

Když se Čech dostane do nějakého mezinárodního teamu, je to událost s velkým U, ovšem tentokrát je navíc ještě s velkým Z. Ano, Honza Zajíc se stal členem Nitro International Teamu a zařadil se po bok profíků jako Marc Frank Montoya, Eero Ettala, Lukas Huffman nebo Andrew Crawford. Co tohle členství pro Záju znamená? Hlavně přístup do světa velkého snowboardingu, na závody, na photosessiony... Necháme se překvapit, ze kterýho videa nebo časáku se na nás tenhle jablonecký lokál usměje. Tímhle povýšením se ovšem v českém Nitro týmu uvolnilo jedno místo, které volné moc dlouho nezůstalo. Stájovým kolegou Romana Dlauhého, Kamila Mrázika, Jima a Zuzany Tomčíkové se stal jeden z nejstylovějších českých jezdců, neklidský odchovanec Martin Matoušek. Už brzo se na horách bude ukazovat s prknem T2 LTD a v botách Darkseid.

Botky 3120 jsou nyní lepší než kdy předtím, a to díky změně továrny, kde se vyrábí. Nové modely na podzim by už pomalu měly zaplavovat vaše skateshopy a pokud je tam nenajdete,

%*453*#65*0/ %&&14,"5& 4 3 0 5&-

distribuce tel: 222.812.223

quicknews

Girlie Skate Camp Stověžatá matička měla 3. až 10. července tu čest, že hostila skejtový camp pro holky, který pořádala agentura Girlie International Ltd. Tahle firma se již několik let specializuje na výuku sk8, snb a surfu v holčičí části populace a nejspíš se jim docela dobře daří, protože letošní léto objeli se svýma svěřenkyněma několik hlavních evropských skate měst. Může nám bejt proto ctí, že je Praha považována za jedno z nich. A jak celá akcička probíhala?

No především šlo o výuku základů, protože většina kemperek zas tak dobře jezdit neumí. Jako nejvhodnější se proto ukázal sk8 park ve Strašnicích, kde je jak slušnej park, tak i plácek pro beginnery.

V roli trenéra se představil Francouz JB, ke kterýmu se přidala po několika dnech i Belgičanka Evellien Boulliart, to je ta, jak to neuvěřitelně zabijí na zábradlích. Mezi kemperkama byla i Klára Kašparová, pár dalších Češek a nějaký holky z Holandska, Dánska a Německa.

O celkové atmosféře nejlíp vypovídají zápisky z camp deníku, do kterýho si holky zaznamenávaly dění.

Takže jsme se dozvěděli o tom, jak se jim na jednotlivých skate místech líbilo, jak jednu rošťu ošahávali týpci v klubu Akropolis, jak holky nechápali ze snídaně v podobě párku s hořčicí, jak se dá celkem v klidu vychcat v křoví na Stalinovi a podobně. Měli byste zájem se na nějakej kemp taky podívat? Pokud se vám nehoupou koule mezi nohama, sledujte www.girliecamps.com

nixon best trick 81 Je za námi BM #81 a s ním i „Velká cena prezidenta Špeka“ s názvem Nixon Best Trick, dotována částkou 3.000 korun českých. První místo, minimálně o šest koňskejch délek, si za svůj taxisův skok z jedný střechy na druhou odnáší pardubickej žokej Tadeáš Pavlík, jehož kobyla Jart 7.74 už cení zuby na výhru 1.500 Kč (932 hlasů, 44%). Druhý a třetí místo doběhlo velmi těsně, rozdíl byl menší než půl hlavy, přibližně tak délka koňskýho chlupu, možná ani to ne. Druhým místem se pyšní brněnský pašák Jirka Franěk za crooked ze sedmiček (396 hlasů, 19%), za což si odnáší litránek, a třetí místo spolu s pětikilem patří benešovskýmu Tomášovi Ondrejkovi za kickflip to bs tailslide (389 hlasů, 19%). Pak následuje větší mezírka a zbytek startovního pole se seřadil takto: Ondřej Papež (148 hlasů, 7%), Ivan Thai (141 hlasů, 6%) a Honza Kesler (120 hlasů, 5%). Další kolo Nixon Best Tricku hledejte někde kolem strany 136 a hlasovat můžete na www.boardmag.cz, kde by už konečně měla být zveřejněná úplná pravidla týhle soutěže.

dopisy pro mirka a podali mu desku. My sme pak spokojený odjeli domu.

A tady je vidět že Amíci sou štedrý a v poho... Čus, SK8 Barrandov. Čau Barrandovský, vy ste strašný vypravěči! Jako rád bych tý vaší příhodě věřil, ale zdá se mi to přehnaný. Mám takovej dojem, že největší problém je neznalost angličtiny, vaše příhoda totiž ve skutečnosti vypadala úplně jinak.

Když Amík přijel a ukazoval na zlomenou desku, tak se ptal: „Ou šit, kdo to takhle přelomil desku? To musí bejt fér typ, s tím bych si rád zašel u mě na hotelu do sprchy.“ Teď kámoš ukazuje na tebe a Amík povídá: „Ou jés, pěknej ty seš hošík. Hele, tady máš mýho skejta, zajezdi si na něm, já si mezitím skočím na jídlo a pro něco k pití a pak půjdem ke mně na pokoj!“ Teď ti poslal desku a ty ses pro ní pokrčil, což ukázalo, jakej máš pěknej zadek. Amík na to: „That’s great“, ale tvýmu uchu to znělo jako „tigret“.

026

Ani se nedivim, že odcházel s úsměvem na rtech, asi už přemejšlel, jak rozpíchá tu mladou českou řiť. Je ovšem možný, že jsem se ve svým převyprávění tvý příhody trošku odchýlil od skutečnosti a že to bylo přesně tak, jak píšeš. Jestli ses na mě teď nasral a nemůžeš mi přijít na jméno, tak fakt sorry, ale sranda na cizí účet se dělá nejlíp... Čusák Špeku. Hele mam takovou wotázečku. Do našeho lokálního skejtparku se furt serou malý děti s rodičema a kloužou se tam po překážkách, fšude se motají, řvou, no prostě hrůza. Dyž jim řeknem, aby vypadli, že mají kousek vocaď ňáký svý prolejzačky, dou hned bonzovat matičkám a fotříkům. Ty si pak vodevíraj hubu, že je to tady pro všechny, že sem může chodit kdo chce a tady můžou bejt voni stejně jako my. Co už máme kurva dělat aby tam furt nelezli? Předem dík. Bam

03

mrkněte na www.3120usa.com Martin Černík vyhrál kvalifikaci brazilského kola TTR luxusní cab 9.

Cestu ke slávě však druhého dne přerušilo nečekané neštěstí. Když Martin v neděli ráno procházel skleněnými dveřmi hotelu, vypadly nečekaně z pantů a rozbité sklo spadlo Martinovi na nohu. „Mám tam sice osm stehů, dvě rány po čtyřech, ale naštěstí mi to sklo nic nepřeseklo, takže budu brzo zase fit,“ řekl nám Martin pár dní po úrazu. Finále se tak ale zúčastnit nemohl.

Legendární kanadská značka Westbeach má v Česku a na Slovensku nového distributora, stala se jím firma Destiny Distribution s.r.o. Navíc „západní plážáci“ letos slaví 25 let od svého vzniku a při této příležitosti na vás ve skateshopech čeká speciální dárkový balíček. Za pouhých 990 Kč můžete zakoupit tričko, pásek, nášivku, klíčenku a originál termosku, vše vyvedeno ve Westbeach designu.

Více informací naleznete na www.destinydistribution.cz A teď něco pro nesponzorované.

Nová značka snowboardových prken na našem trhu Sapient hledá do svého teamu ridery. Pokud něco umíte, zašlete fotky nebo videa spolu s nějakými informacemi o sobě na e-mail lukas.puchta@seznam.cz Firma Symphony Clothing značně zapracovala na svém teamu. Do skejt sekce vedle Nikity Ivanova a Petra Matušky angažovala Michala Vozába, týpka z Prahy, který jezdí převážně na Stáčku, ale samozřejmě se objevuje i na závodech ČSP. Mezi snowboardisty dokonale zapadli Martin Prouza a Ondřej Svoboda přezdívaný Frýmen, dikt ve vzduchu i na railech. Kluci v současné době objíždí ledovce a fotí ostošest.

A nesmíme zapomenout ani na bikery, kde k Jirkovi Karlíkovi a Vikimu Plasovi přibyli flatlandisté Martin Dražil a Dominik Nekolný. Fotky všech jmenovaných můžete skouknout na www.sphy.cz Whel, desingér firmy Nomad skateboards, zemřel při autonehodě, kterou zavinil nepozorný mladík, co vyletěl ze silnice. Whel byl tvůrcem Pro Tribu série, která se již po několik let objevuje v katalozích firmy Nomad. Svět nepřišel jen o nadaného umělce, ale také o úžasného člověka.

Horsefeathers team se na přelomu června a července objevil na ledovcích v Tignes a Les Deux Alpes, kde se kromě snowboardingu věnovali lezení, tenisu, nohejbálku

n O i t C e L L o a NEw c on THe wAy...

V Jáme 2 10 00 1 , 1 a h a r P 6 277 2 2 6 9 2 0 tel.: +42 fta.cz @ a m a y : l emai

quicknews

webmix Prázdniny jsou v tahu a to je těžce na prd. Na druhou stranu teď máte tu správnou chvilku na vzpomínání a přemítání o všech těch letních zážitcích. Určitě jich pár bude a vsadíme kolečka, že jsou taky pěkně členité a různorodé. Abychom byli naladěni na stejné vlně, rozhodli jsme se i webovky vybrat tak nějak různorodě.

Na svoje si přijdou lidé se smyslem pro humor, umění, perverzi, násilí i odhalené krásky. Enjoy! http://www.vesmirni-lide.cz/petice_strasidla.htm „Milujte se a mějte se rádi“, ták hlásají Vesmírní lidé a my plně souhlasíme s prvním bodem tohoto programu. Co se ale nestalo? Vesmírní lidé se bojí. Ne, není to tím, že by snad v sámošce zdražili polárku. Oni se bojí strašidel. Těžko říct, kolik jich pod postelí mají, ale neoficiální odhad je 15 na běžného spoluobčana, 23 na osobu s šedou pletí, malou postavou a velkou hlavou, a pokud náhodou patříte k majitelům temnosférického ultraradiolokátoru, očekávejte pod postelí až 57 strašidel a možná i jednoho policajta. Podrobnou zprávu skrývá link. http://users.skynet.be/J.Beever/pave.htm Hladovějící umělec, pojem starý jak Helenka Mindráčková, dnes nabývá širšího významu. Julian Beever trpí neuznáním a především nedostatkem peněz. Chtěl by malovat, jenže když si koupil pastely, zjistil, že už nemá dost peněz na papír. Před smrtí uchlastáním ho spasil nápad malovat na zvířata. Od toho však upustil po incidentu s policií. Hlídače v londýnské ZOO probudilo vzrušené hýkání lachtana obřího. Policie pak Beevera přistihla, jak zvířeti krouživými pohyby dlaně dráždí tukové váčky. Vše se nakonec vysvětlilo, Beever se polepšil a rozhodl se pro jiný materiál. Teď maluje na zem a podívejte se sami, jak pěkně mu to jde. http://www.eightlines.com/neil/stills/index. php?sec=2&page=1 Vloudil se nám sem ještě jeden umělec. Jmenuje se Neil Marshall, je to mimo jiné maskér a jak sami uvidíte, taky trochu vynálezce. „Když nalíčit, tak celou hlavu,“ zní Neilovo krédo, a protože je perfekcionista, rozhodl se,

že si celé hlavy svých zákazníků nafotí.

Takový člověk se položí na zem a pak válí sudy, dokud se nepřevalí nad foťákem, který jej vyfotí. Akce se zkomplikovala ve chvíli, kdy jedna paní s extrémní nadváhou sudy jaksi válet nemohla. Když ji pak Neil s kolegy konečně roztlačil, čtvrtá brada nebohé modelky rozmačkala na zemi ležící fotoaparát. Neil se naštěstí nepřízní osudu zviklat nenechal a vy se můžete kochat jeho aktuálními pracemi. http://www.luvgalz.com/ Jestlipak se i do vaší světnice dostávají nové trendy ve světě sexu? Mno jo. U nás v redakci to máme v popisu práce. Momentálně je in (teda jako ne vevnitř) ženský nikoliv svlékat, ale oblékat. S čím se v TV dřív snažilo penetrovat Počasíčko, pokouší se dnes i web. Erotiky na internetu najdete víc než fotek Sagvana Tonfiho v bytě Sagvana Tonfiho, a tak se do toho obuli i páni z luvgalz.com http://sf.indymedia.org/news/2002/05/129413_ comment.php No a na konec trochu násilí na dětech. Příslušník sanfranciské jízdní policie byl přistižen při nemravných hrátkách s nezletilým děvčátkem (11), koněm, pendrekem a plastovými pouty. Verze svědků se v detailech poněkud rozcházejí, shodují se však, že k podobným incidentům by u policie rozhodně nemělo docházet. Podle všeho kníratý jezdec v parku vybídl dívku k laškovnému válení sudů. Brzy po válení se dostal do ráže a ve chvíli, kdy sudy odmítl válet i jeho služební kůň, nebohé zvíře zastřelil. Poté, co šokovaná dívka odmítla skákat „žabky“, rozčilený jezdec ji spoutal plastovými pouty. Než se mu podařilo vymyslet novou hru, dorazila konečně zásahová služba a policistu zadržela.

dopisy pro mirka Viva la Bam, na rodiče nejlíp zapůsobíte, když v nich vyvoláte pocit strachu o jejich ratolest. Jen málo kterej otec s matkou se chovaj jako kukačky, kterým jsou vlastní potomci ukradený, a tak pocit nejistoty o zdraví dítěte udělá zázrak. Prostě až přiběhnou rodiče, tak jim řekněte, že skatepark neni na hraní, ale na ježdění a že by se tam prckům moh stát nějakej úraz. Až na to nesmyslně zareagujou, že je to veřejnej prostor a že naopak skejťáci musí dávat pozor, aby se dětem nic nestalo, vytáhněte trumf! Řekněte, že třeba silnice je taky pro všechny a že nikoho nenapadne, aby si uprostřed natáh deku, leh si na ní a začal se tam opalovat jako u rybníka. A pokud přeci jen, udělá to jenom jednou... Čus Boarde! Chtěl bych se zeptat, koupil jsem si 028

kompletku desku Kryptonics ze skateshopu a hned druhý den se mi začal odlupovat grip a lak na desce se taky rychle loupe! Nevíte jestli tato značka vyrábí kvalitní desky nebo ne? Dikes, Kamil Kryptonics nemá zrovna nejzvučnější jméno na trhu desek, ale je to americká skate firma, která již od roku 1965 vyrábí kolečka pro skateboarding. Takže nejspíš vědí, co dělaj.

Největší průser je, že si většina lidí při nákupu sk8 nebo snb výbavy myslí, že to za ty prachy musí vydržet na furt.

Bohužel to tak neni. Speciálně třeba u skejtový desky věci jako lak (barva), grip nebo hrany, to se vůbec nemůže brát jako ničení. Prostě při ježdění to různě odíráš, ošoupáváš, oboucháváš a pak to jednou praskne nebo se to úplně ubrousí, že se na tom nedá jezdit a ty si deš koupit novou desku. To je prostě koloběh života!

04

a jiným letním radovánkám. Fotilo se především do HF katalogu, který vyšel jako příloha tohoto čísla. Spolu s teamem se výletu zúčastnili i dva rookie jezdci, které Horsefeathers testovalo v rámci budoucího rookie teamu. Poté se část teamu vrátila domů na Mystic a později se všichni setkali v rakouském Söldenu na HF weeku, kde si zajezdili a nafotili report, který se dostane do dalšího board magazínu.

A teď ve zkratce o jednotlivých členech HF teamu. Roman Dlauhý si mezi teamovými snb výlety dal ještě se Zájou Nitro week v Saas Fee a po měsíci snowboardingu bez přestávky si užil prázdniny bez jakýkoliv povinností, kdy jezdil hlavně na skejtu. Ondra Marčík po HF výletu do Francie tam rovnou se svojí přítelkyní zůstal, ještě pár týdnů věnovali snowboardingu a teď cestují společně Evropou, jezdí na kole, surfují, lezou po skalách a celkově si moc užívají léta. Jakub Chochola se zotavil ze svýho zranění a pořádně se opřel do sk8, squashe a golfu.

Kamil Mrázik se přes léto na horách moc neobjevuje, ale zato ho můžete spatřit na windsurfingu, kterému obětuje veškerý svůj volný čas.

A Kryštof Just opět skáče z letadla jako blázen.

Ačkoliv měl Ivoš Jílek v minulém čísle Boardu čtyřstránkový rozhovor, moc mu to nepomohlo od vyhazovu z teamu Broken Bone clothing.

Momentálně je tenhle šikovnej skejtr z Jičína bez sponzora, což mu ovšem v ježdění zas tak nebrání.

Přestupy ve zkratce. Matěj Novák se dostal do mezinárodního teamu Global Quiksilver.

Značka Eina vytváří československý skate team a smlouvu již podepsal Martin Pavlačič.

Matěj Hakl doplnil team Nomad skateboards a Andre přestupuje k Jartu. Brněnský MC Janek doplnil Sykum crew. Gratulujeme!

Na Božím Daru se dějí velké věci, obecní úřad se rozhodl vybudovat snowboardovou U rampu s vlastním vlekem a umělým zasněžováním.

V současnosti je zpracována projektová dokumentace a probíhá schvalovací řízení na úřadech pro stavební povolení. Rampa by měla mít podobné parametry jako ta na Klínovci, a pokud vše klapne, tak zde bude k vidění zřejmě evropský unikát, kdy v okruhu pěti kilometrů

ta.cz

info@f

reklama 3120

reklama 3120

quicknews

diskuze : čórky Dnes si tu otevřeme jedno ožehavý téma, a to krádeže neboli čórky. Každej z vás už nejspíš měl to štěstí, teda spíš neštěstí, že mu něco šlohli, takže v týhle diskuzi určitě budete mít co říct.

Ti, co patřej do tý druhý skupiny, mezi ty svině, co čórujou, asi nebudou chtít promluvit, a proto jsme oslovili našeho redakčního Radka Hrušku, kterýmu je to jedno a prej řekne cokoliv. Takže co si myslíš o krádežích ve skateboardingu, respektive snowboardingu?

Skejt, snoubič a ostatní board sporty jsou pekelně drahý, navíc na ně vzniká závislost a to je nebezpečná kombinace, která přivede na šikmou plochu nejednu spořádanou duši. Třeba mě nedostatek ložisek v mládí dovedl do druhého vagónu tramvaje, kde není řidič, a tak je tam na pár stanicích před konečnou klid. Pět minut strachu a práce s klíčem, jedna rána kladívkem a už se vám v dlani mele vazelínou zašmudlaný nekrytý ložisko. Dlouho sice nevydrží, ale je zadarmo!

No a mluvit tady o svíčkách ze supermarketu, aby se daly navoskovat schody, to skoro ani nemá cenu, protože ty byly na denním pořádku. Když se k tomu ještě připočítá všechen materiál ze staveb, billboardů a různejch zahrad, odkud jsme měli trubky, palety a překližky na stavbu překážek, cestu do pekla mám zajištěnou. Kdyby se tak daly vlastní hříchy vykoupit těma, co na vás spáchali ti ostatní! To bych letěl až do toho nejvyššího nebe, kde by na mě čekal zástup nejmíň sto panen. Jednou mě totiž v parku oslovil takovej celkem známej skejtr, že prej má možnost získat skvělý desky, jako výprodej ze skladu, za 600 stovek jednu, že tam pro ně dojde. Ty vole, to je cena, myslel jsem si a hned jsem běžel domů pro těžce našetřený prachy. Cestou jsem ještě potkal kámoše, kterej šestikilo taky rovnou vytopil, takže nakonec od nás ten vejlupek dostal dvanáct set a odpochodoval směr sklad a jako že na něj máme počkat. Padla tma a typ se pořád nevracel. V depresích jsme šli domů, druhej den po škole hned do parku a pořád jsme vyhlíželi ty skvělý desky. Hádáte správně, týpek se měsíc neukázal a pak zmrd zapíral, že by od

nás prachy někdy dostal. A jelikož byl starší, tak jsme mu nemohli ani rozbít hubu, takže mrsk jak sviň. A proto co se čórek týče, jediný, co k tomu řeknu je: Nekraď a snad tě pak taky nikdo neokrade!

Radek 3DMr.Q: No třeba u nás ve STRA se Náhlíkovi ztratil baťoh s kamerou, mobilem a dalšíma věcma, někomu dalšímu PDA... Je to svinstvo! Smrt čórkám!!!

Shorty: Jo to u nás v Pardubicích to je v celku v pohodě, akorát na Dukle (čtvrť cikánů) se čóří o sto šest... Ale mě okradli „jen jednou“. Ščóřili mi peněženku, když sem jel z našeho in-line parku (už aby sme měli skatepark).

Miláššek: Já občas chodim do jednoho pidi parku a tam sou skoro pořád cikáni, ale nikdy mi nic nečorli, protože jejich šéf je můj bejvalej spolužák.

R.O.zmar: Člověk musí bejt neustále opatrnej na svoje věci, nikde nic nenechávat bez dozoru atd. Na Stalinu kdysi chodíval týpek, co čóřil věci u kterejch nikdo nebyl...

Muska: Tak takový ty čorky (mobili, kamery), to je svinstvo. Ale takový paletky nebo zábradlíčko nebo bedínka, to se vždycky hodí. S kámošem si to pujčujem docela často.

Escape: Jako nechutnou zvrhlost pokládám to, když si jedeš na kopec zajezdit do pohody a v nechutně dlouhý frontě na vlek ti ukradnou mobil ze zajištěný kapsy... lukas.zero: To sme jednou udělaly fungl nowej rail, sme se s nim řádně sraly!!! Sme ho dali před barák, že si pudem po obědě zajezdit. A do prdele odpoledne už tam nebyl!!! No vzaly nám to fotbalisti, kteří vybírají po naší vesnici kovošrot, aby měli na chlast a ňáký „gumotexky“.

Hold sou to svině!!! w@rlé: U nás v prdeli se místní smažky tak zhulili, že v parku naházeli na hromadu 2 kickery a pyramidu, zapálili to a wopejkali si nad tim rybu...

Výsledky ankety na www.boardmag.cz Kvůli skejtu nebo snowboardu jsem...

1. kradl 8% 2. byl jsem okraden 28% 3. nic se mi nestalo 64%

dopisy pro mirka

032

Čus, chtěl jsem se zeptat, jak to je se skatema, když profi jezdec dostane novou desku, tak co se děje s tou starou? Díky W{0}W. Nejspíš jí zahodí do popelnice. Hrozná výhoda potom je znát adresy pro riderů, protože peneřinou v jejich odpadcích máte zaručeno velmi levné ježdění. Bohužel ale v Česku žádný opravdový pro nemáme, a tak ojetý desky od sponzorovaných jezdců povětšinou končí prodejem za levný peníz někomu ve skateparku. Některý firmy ve sponzoringu trošku přitvrdily, protože vychcaný sponzorovaný skaters jezdili jednu desku půl roku, ale ke sponzorovi si chodili dvakrát do měsíce pro funglovku. Tu pak obratem prodali a za prachy se vožírali, hulili jointy a píchali krutý kundy. Sponzorovi to nepřišlo fér, tak utáhnul kohoutek a desku novou dává pouze výměnou za tu starou.

třeba na skákání schodů nebo vyšších zídek... Dík a peeeaaaceee! Panker Johhny Strachu se můžeš zbavit různě. Buď seš hrdina a postupně ho překonáváš hustějšíma a hustějšíma věcma, až ti ve finále nedělá problém udělat blunt to fakie v u-rampě nebo bs flip z 15 schodů. Některý přehnanosti se ovšem nedaj trénovat, ty potom musíš poslat na první pokus a je to buď a nebo. V těchhle záležitostech vynikaj tzv. „bezmozci“, kterým je úplně jedno, jestli se zabijou nebo ne. A ty největší husťárny v podání některých pro riderů, to se říká, že sou u toho snad vyjetý, že to jinak neni možný. Prostě vyluxuješ lajnu koksu, rázem je z tebe král zeměkoule a nic není nemožné. Ale já osobně se radši držim při zemi, lepší je překonávat sám sebe bez jakejchkoliv lektvarů. Tuhle sem zkoušel boardslide na railu ze schodů a ještě teď mě z toho cuká ve voku!

Čau špeku, napadlo mě jestli se dá nějak zbavit strachu

Mirek Špek

05

budou stát hned tři rampy. Kromě klínovecké a božídarské bude hned za hranicemi v nedalekém německém Oberwiesenthalu k dispozici třetí rampa, jejíž hliněné základy, vlek a zasněžování jsou již dva roky hotové. Bohužel se zatím nenašel schopný shaper, který by dílo dotáhl do konečné zimní podoby.

Slovenská snb star Tomáš Hafner si přes Tomi Toiminena, manažera Quiksilver teamu, a Braňa Bombu, šéfa slovenského Quiksilveru, dohodnul práci v Anglii, v obchodě Quiksliver BRC Carnaby. Tenhle obchod vzniknul jako jeden z prvních svého druhu, takže tu pracují jenom samý ověřený týpci. Díky tomu se Tomáš dostane s kolegama z práce, kteří hodně skejtujou a surfujou, na super místa a užívá si to úplně maximálně. Navíc si vydělá i docela dost peněz, který si šetří na zimní sezónu, aby jí celou strávil na horách.

Honza Bárta natáčí spolu s dalšíma brněnskejma riderama skejt video, ale opřel se do toho trošku víc, než na co mu síly stačily, a odrazil si patu. Tohle zranění je pěkně pitomý, při normální chůzi to zas tak nebolí, ale skejtovat se s tím nedá vůbec.

Jindra Fencl hlásí z Karlových Varů víc než pozitivní zprávu, a to že se v Karlových Varech daly věci konečně do pohybu a začala výstavba skateparku. Pokud všechno poběží podle plánu, měl by tenhle svatostánek skateboardingu stát někdy na přelomu září a října. Jestli nebude moc velká zima, plánuje Jindra nějaký závody, takže se těšte a držte palce.

Vehicle zamakal na nových webových stránkách, který mají nyní výraznější design, spousty fotek, novinek, navíc by tu každý měsíc měla běžet soutěž o ceny a samolepky zdarma. Mrkněte na www.vehicle.cz. A k týhle značce ještě jeden dodatek, za skejtový team začal jezdit Martin Pek z Prahy.

Francouz Julien „l’Arrogs“ Haricot začal jezdit za Nixon team, kde se zařadí po bok ostatních diktátorů jako Nico Droz nebo Morgan Lefaucher. Nejvíc, co nás na týhle zprávě dostalo, je ovšem Julienovo vyjádření ke sponzorovi: „Nixon je luxusní značka a pro jezdce je opravdovou ctí reprezentovat značku s tak silnou image. Taky proto za Nixon jezdí ti nejlepší, a to nejen na snowboardu, ale i na surfu

MONARCH

shown in w hite / black also availa leather. ble in blac k

nubuck, wh and white ite leather, / navy leat her.

Lakai Limited Footwear : The Shoes We Skate : www.redfrog.cz : 220.570.482 Ad #71 : www.lakai.com and www.crailtap.com : Photo by Landi

quicknews

fotostory : kouzelník 1 | Ty vole, nejdřív sem si myslel, že je to nějaký hovado ožralý, co si jde zlámat hnáty. Za prachy prej zmizí v kaluži.

Tak jsme se ještě s ostatníma čumilama složili. Takovej bohatej fracek Šáhlík to dorovnal na litr, kterej sme položili na pařez vedle litru toho eskamotéra.

2 | Studoval prej u Kožíška.

Spíš sem dával pozor, jestli bude čas sbalit ty dva litry, než se sem od tý kaluže (jen po rukách) doplazí. Ale to už neohroženě šplhá na kadiboudy a odhazuje svršky. Šáhlík opodál nafukuje záchranný člun.

3 | Skokan začíná bejt trochu nervózní. Asi mu dochází, že šest piv a čtyři meruňkovice z člověka kouzelníka nedělaj. „Těm lidem, co čuměj a nemaj vsazíno, řekněte, ať jdou pryč.

Jinak odmítám skákat!“ Nikdo neodchází...

4 | „Když se složíte ještě na jeden litr, tak do toho dám salto!“ - „Nám je to jedno.

Hlavně dělej!“ Strategicky se stahuju k pařezu s penězma, abych zabránil jejich zmizení. A jejej, kolem pařezu už čtyři stojej.

5 | Dobře von!

Dává saltíčko, voda cáká, natahuju se pro prachy...

6 | Všichni čekaj řev jak svině a dvě otevřený zlomeniny, já jako první balím prachy a mám se k odchodu. Ty vole, ale ten frajer fakt zmizel. Na baru objednávám pro holky panáky za právě vydělané peníze. Ty vole, ale stejně, kam zmizel, ptaj se všichni.

Hlouček se rozchází. Sázkaři peníze nehledají, protože prohráli. Haha! Já věděl, že mám do tý jámy, co si ten švindlíř vykopal, nastražit voko z drátu!

034

Čau kluci! Fakt dík, že jste mi zařídili tu akreditaci na Mystik, abych moch všude! Samozřejmě mě na tý listině nemohli najít a nepomohlo, ani když sem mu řikal, že sem Marcel, dopisovatel z Boardu. Prej že to nikoho nezajímá!

Takže sem si to musel koupit, jako nějakej vobyčejnej skejťáček. Nejenže mě to stálo fotrovy prachy, ale navíc sem se nedostal ani do parku k focení! Ty vole, skejťácký fotky žádný, ale zato mám sekačku, jak kouzelník zmizí v kaluži.

06

nebo skejtu. Mám teď pocit, že jsem součástí elity.“ Jo, z toho by si čeští sponzorovaní rideři mohli vzít příklad.

Začátkem srpna se v Los Angeles v Kalifornii uskutečnily již jedenácté X Games a bylo to peklo jako vždycky.

K nejzajímavějším opět patřil Big Air, kterej má díky svým poletům rezervovanej Danny Way. Bohužel ale kvůli zlomenině v kotníku, kterou si přivodil v Číně a při jednom z pokusů si jí na X Games skoro obnovil, to s ním nevypadalo dobře. Celej den seděl s nohou ve kbelíku s ledem a soustředil se na svůj finálovej pokus.

V něm vyprásk dvaadvacetimetrovou frontside 360 a šestimetrovej Christ air na kvótru a zlato bylo doma. Ve vertikálce nejlépe zalítal Pierre Luc Gagnon, kterej musel dávat strašný pekla, protože třeba Sandro Dias se svojí 900 v jízdě skončil až třetí.

Streetek vyhrál Paul Rodriguez a jak to dopadlo na dalších místech necháme v tajnosti do příštího čísla, kde by měla vyjít reportáž.

Příznivci Erica Kostona a jeho závodu Game of SKATE by měli zpozornět, neboť právě 10. září v rámci výstavy ASR v San Diegu se pojede Amatérské mistrovství světa v tomhle závodě na fotra aneb jeden dá nějakej trik a ti ostatní ho musí zopakovat, jinak vypadnou.

Amatérský mistr světa, který bude po závodě značně rozježděnej, bude mít jedinečnou příležitost si zazávodit v Game of SKATE s profíky, kde se už pojede o prize money 15.000 dolarů.

Více na gameofskate.com Andrew Reynolds bude fotřík, příští měsíc by se mu měl narodit synek, což ví díky moderní technologii ultrazvuku, s níž se dá určit pohlaví potomka již v druhým měsíci těhotenství. Pár let si teď budeme muset počkat, jestli jabko nespadne daleko od stromu a mladej Reynolds to bude zabíjet stejně jako fogin.

Pokud jste majiteli hodně zničených Etnies bot, máte už na půl vyhráno.

Etnies totiž na svém webu pořádají soutěž o nejzničenější pár bot.

Když jim pošlete fotografii a odborná porota složená z pro riderů týhle firmy vás vybere, získáte výlet do Ameriky do skateparku v Lake Forest, víkend plný ježdění s Etnies teamem a komplet výbavu nejmíň na dva roky.

Více na www.etniesskate.com

Jožin Toufar_zügspitze

Jožin Toufar Vašek Gába Michal Hubálek /hugo Jakub Flejšar Honza Kašpar Aleš Zeman /zemič Martin Zdráhal Emil Franěk Vla ka Kratochvílová

www.nugget.cz ©2005 NCS__foto_Nugget_razzia_mišan

text: Soňák, ilustrace: Filip Škoda

VÝLET...

Dnešní příhodu měla na starosti stará skejťácká páka Jáchym Kocman. Jeho příhoda byla ale moc drsná a navíc dost aktuální, takže po zveřejnění by přibližně pět lidí přišlo o život, čtyři o práci, tři o čest a jedna o panenství.

No necháme to trochu vyšumět a třeba do roka se tomu všichni srdečně zasmějeme. O poněkud vyměklejší historku z cest se s námi podělil Soňák, kterej sem napsal už spoustu hovadin, tak tady je další z nich.

Takže toto se stalo asi před třemi roky v létě, kdy jsme s partou ve složení já, Panker, polocígo Suďas, Michal Musil a vozidlo Citroën BX vyrazili okouknout betonový park v Brixleggu u Innsbrucku. Vyráželi jsme tradičně na půlnoc, čemuž předcházel nákup v Tescu. Už takhle narvanej kufr věcma jsme ještě víc narvali různejma trvanlivejma pochutinama a kartonama Gambrinusů.

Asi kolem druhý ranní jsme dorazili na hranice s Německem. V tý době už byla na čáře taková uvolněná atmosféra, několikrát se stalo, že jste jenom zamávali pasama u jednoho okýnka a tím to bylo vyřešený. Čekal jsem to i zde. Češi nás pustili po dvou sekundách, tak pasy házím za sebe a šlapu na plyn, když se ozve strašnej německej přízvuk: „STUJTE!“ Auto dohnala asi největší Němka, co jsem kdy v životě viděl. Dva metry do vejšky, jeden do šířky, zelená uniforma, růžovej ovárek a tvářila se hodně přísně. „Vy nefíte, še máte na celnice zastavit u češký okýnko a pak u nemecký?“ svítila mi do ksichtu Brunhilda. „Pardon, bitte,“ připosraně na to já. „Vesete alkohol?“ - „Nein.“ -„Otevšete kufr, schnell!“ Tak otvírám kufr, nebylo vidět vůbec nic, všechno bylo ukryto pod dvouma kartonama piv. Němka na mě koukala asi minutu, že jsem se zmenšil o 10 centimetrů, co vymyslí. Už jsem jí viděl, jak si natahuje namydlenou

038

rukavici a kontroluje mi tělesný heroinový skrýše. Pak mávla rukou, až to zahučelo, směrem do Jochenska, tak jsem urychleně nasedl a odjel.

Zhruba 50 kilometrů před Mnichovem mi začalo trochu škubat ve volantu. No to budou asi nevyvážený pneumatiky, řikám si a udržuji rychlost na vesmírných 130 km/h. Na benzínce jsem to okouk, ale nic podezřelýho jsem nezjistil. Za Mnichovem to začalo škubat víc. Takže jsem zastavil přímo na dálnici a vylezla parta tzv. automechaniků. Každej měl svojí verzi o vychýlený poloose, zadřeným ložisku a podobně, načež jsme došli k závěru, že to není nic závažnýho. Tak nějak devadesátkou jsme dojeli do Brixleggu a rozhlíželi se po skateparku. Když jsme zjistili, že ho máme přímo za sebou, tak jsem zastavil, abych vzal plnej rejd na cestu k parku. No a v tu chvíli to kolo upadlo. „Ty volé, tak co teď budeme dělat?“ Klika v průseru byla, že celý incident pozoroval tyrolský zemědělec, kterýmu i s naší chabou němčinou nebylo třeba dlouho vysvětlovat, že potřebujeme pomoc. Nastartoval traktor a odvezl mě do čtyři kilometry vzdáleného autorizovaného servisu Citroën, kde jsem si domluvil odtah a opravu se servisákem Aloisem Schnabbelem. Řikám mu, že budu chtít znát cenu za opravu dopředu, protože jednak nemáme dost peněz a třeba odtah z Čech by vyšel levnějc. „Ja, sicher,“ říká Alois a na celej den odjíždí shánět nějakou součástku po Tyrolích. Už jsem viděl, jak si po návratu domu budu muset sehnat tři zaměstnání.

V podvečer nám to vítězoslavně předal. Na naše to pak bylo 5000 Kč za nějakej čep, což by prej v Česku

stálo stejně, a 5500 Kč za ten odtah čtyři kilometry (ty vole, tos mě nasral, Alojs!). Ale v podstatě jsem byl rád, že to tak dopadlo. Zvlášť, když mě Panker založil svoji dolarovou kreditkou. To byl docela drahej první dovolenkovej den, ale ty hory tam na člověka působěj jako nejlepší uklidňovadlo. Taky naprosto vyklidněný jsou ty místňáci.

Tak auto bylo drahý, ale je v klidu, teď už mě čeká jen příjemný skejtování, říkal jsem si. Bohužel zapracovala únava z probdělý noci a z dlouhýho nudnýho dne.

Asi třetí točka ve vertovým bazéně mě nebezpečně vyhazuje. Takže radši odjezd do chráničů. Ale betonek jede trochu jinak než dřevo, zásek na kolenou a saltíčko až dolu na plošinu, kde jsem si vší silou narval patu do betonu. Nevím, jestli jste měli někdy odraženou patu.

Nejdebilnější zranění. Můžete chodit, trochu běhat, ale v žádnym případě skejtovat. Deset dní určitě ne. No vzal jsem to sportovně, díky těm majestátným uklidňujícím Alpám a díky tomu, že jsem netušil, že si dva tejdny nestoupnu na skejta.

Další den jsme dali vejlety po okolí, trocha skateboardingu, načež jsme vyrazili na prohlídku Innsbrucku. Tam jsme se sice navzájem ztratili, ale dobře to dopadlo. Pak se ovšem strhnul ukrutnej liják.

Takovej, že jsem pak úplně autem minul náš exit do ráje u Brixleggu. Ale jelikož jsme neměli stany, moc ráj by to asi nebyl. Tudíž jsme se tak nějak shodli, že bysme měli jet domů. Na benzínce nám řekli, že má stejně chcát ještě tři dny. „Moc se nám to nevyvedlo,“ řiká Panker, „ale co se dá dělat?“ Přitom si kupuje litrovou plechovku piva.

Pak další a další a za chvíli vezu v autě tři vožralý čuňata. A totálně nametenej Panker před hranicema hlásí: „Jestli bude ten německej celník s kňourem, tak se poseru smíchy. Fakt to nevydržim.“ Přijíždíme k budce, tam německej celník s deváťáckým kňourem, jak když pšoukne Šárka Vaňková. Dvě sekundy na něj čumíme v klidu, on na nás. A když se koukne na Pankera, tak Panker spustí vohromnej řev na celý auto. Tak jsme se v autě začali smát všichni, ale Panker měl fakt záchvat.

Němec nám bez hnutí brvy vrátil pasy a pustil nás. Tak na to šlápnu a „STŮJTE!“. Českej celník na mě výhružně kouká a připomíná mi, že musim ukázat pasy nejdřív Němcovi a pak Čechovi. Panker mlátí hlavou o palubku.

Byl jsem z toho najednou celej zmatenej, měl jsem hrachy, že nás budou prohlížet kvůli těm tlemícím se hovadům. Tak znova řadím a rozjíždím se, když najednou je u našeho auta další celník, už třetí v pořadí.

Tak mu podávám pasy a řikám: „Vy to chcete taky vidět?“ A celník se předkloní, aby viděl, kdo se to tam směje. Teď si všímám, má sice čepici a košili, ale že je jen ve slipech, v ruce mejdlo a ručník. Evidentně nebyl ve službě. A řve na mě z jednoho centimetru: „Cože?! Čemu se smějete?? Nepoznáte hodnost?! ZMIZTE!“ Já mám zrychlení z 0 na 100 za čtyři sekundy, zatímco Panker je ze smíchu ve smrtelný křeči...

BENJAMIN SANCHEZ WEARS THE LODOWN TI | 200 BEACHES AT YOUR FINGERTIPS. A CUSTOM DIGITAL PRE-PROGRAMMED WITH

MORE AT

NIXONNOW.COM

REAL-TIME TIDE CHARTS FROM AROUND THE GLOBE, AVAILABLE IN EITHER TITANIUM OR STAINLESS STEEL CASES TO KEEP THE BIG PICTURE IN VIEW.

PREMIUM ACCESSORIES

THE LODOWN TI, THE ICON BELT, AND THE THREEPEAT BEANIE

WWW.STIGMA.CZ | INFO@STIGMA.CZ | 377.455.925

text: Radek, foto: Steve Robertson

Že Danny Way na skejtu lítat umí, to dokázal za svojí kariéru, kterou nastartoval již ve svých šesti letech, nespočetněkrát. Před dvěma lety si ale postavil v kalifornské poušti megarampu a začal psát nové dějiny tohodle okolečkovaného sportu. Považte, doletět na skočce 24 metrů do dálky a 7,14 metru do výšky na quarteru, to zní spíš jako snowboarding. Ve snaze posunout hranice o pěkný kus dál, vyzval Danny letos v létě na souboj Velkou čínskou zeď.

Skočit Čínskou zeď není jen tak a už se o to v historii pokoušelo spousty různých dobrodruhů, někteří úspěšně, jiní méně. Snad nejhustější pokus, o kterém víme, si dal před pár lety čínský mistr na trialovém kole. Na rozjezd měl rampu asi tak třetinovou, než je ta Dannyho, a na dopad si nechal ušít velký pytel pět krát pět metrů z igelitovýho materiálu, jak z něj maj ty velký tašky ve vietnamskejch tržnicích. Pytel pak nacpal molitanem a už si to solil ze skočky. Bohužel to ale přepálil, netrefil dopad a na místě se chudák zabil.

Danny Way je ale profík, a tak nechtěl riskovat nějaký zranění, natož svůj život. V sázce byla nejen jeho pověst, ale při úspěšným pokusu se mohl do historie zapsat jako první člověk, který bez pomoci motoru přelétl Velkou čínskou zeď.

Nechal si proto od amerických firem MegaRamp Events a VP Industries a lokální skatefirmy Zealand postavit unikátní Beijing MegaRamp. Ta se hned po svém dokončení stala největší skejtovou překážkou světa. Rozjezdová plošinka je ve výšce 30 metrů nad zemí, mezi odrazovou a dopadovou hranou to má 18,6 metru mezeru a quarter pro ladný polet na konci je férových 9,7 metru vysoký. Prostě masakr, při jehož několikadenní stavbě šedesát dělníků spotřebovalo 60000 šroubů, 4000 lešenářských trubek, 410 překližek a 210 Skatelate desek, přičemž překážka dohromady stála něco kolem půl milionu amerických dolarů.

Danny přijel do Číny již pár dní předem a asistoval při stavbě a ladění skoku. Den před vlastním pokusem již natvrdo

043

01

bs 360

02

03

trénoval a při jednom z tréninkových poletů měl celkem ošklivej pád. Okamžitě se ho ujal jeho osobní doktor a se zraněním kotníku a kolena musel být převezen do místní nemocnice. Ne moc dobré vyhlídky na zítřejší pokus. Jenže Danny se za pár hodin vrátil a hlásil: „Od skoku přes zeď mě nemůže nic zastavit. Ještě proběhnou nějaký menší úpravy celý mý strategie a jsem si jistej, že se mi to povede. Každá mega skočka je taková velká výzva, ale jsem na to psychicky a mentálně připravenej.“ Den D byl stanoven na sobotu 9. července. Část zdi, přes kterou Danny skákal, se nazývá Ju Yong Guan brána. Je skoro tři tisíce let stará, a tak není divu, že patří k nejnavštěvovanějším turistickým památkám. Dannyho pokusům tak přihlížela nejen parta skejťáků, kámošů, novinářů a soudruhů z různých čínských ministerstev, ale taky početný davy turistů. První pokus byl takovej zahřívací, kterej si Danny v půlce rozmyslel, kontrolovaně zahodil prkno, vrátil to do chráničů a doklouzal až na spodek rampy.

Druhej skok byl o něco úspěšnější, takovej klasickej rovnej method na jistotku, po kterým následoval pokus o mega

bs air na corneru. Ve třetím až pátým pokusu dal Danny na skoku vždy čistou bs 360 a v nějakých osmi pětkách za hodinu si to soustředěně kulil na co nejvyšší air. Dvakrát nabral mega vejšku a svůj rekord 7 metrů nad koping by v klidu překonal, jenže vždycky něco málo chybělo, aby to odjel. Bohužel při pátým skoku to Dannyho trochu odneslo směrem do quarteru a z nějakých dobrých devíti metrů nad kopingem dopad do půlky rádiusu, takže sečteno a podtrženo, pád tak ze 14 metrů do rádiusu, což odneslo zápěstí a kotníček a bylo doskákáno.

Danny to celý shrnuje: „Přijel jsem do Číny s cílem přeskočit tu Velkou zeď a to se mi taky povedlo, čímž jsem splnil svůj úkol, i když jsem nepřekonal žádný ze svých světových rekordů. Po celou dobu mi srdce bušilo napětím, ale díky velký podpoře mýho teamu jsem to zvládnul a velký dík patří i Číně, že mi splnění mýho snu umožnila.

Skateboarding má ještě spousty možností a doufám, že jsem to tímhle skokem dokázal lidem na celém světě. A taky že jsem přispěl k budoucnosti skateboardingu a udělal mu globální reklamu, jakou si zaslouží.“

04

02 03 04

bs air na quarteru dannyho rampa letec

045

01

tomáš vintr /r/ ollie transfer to tailslide to fakie

text: Soňák, foto: Pan Ker

Ještě mě bolí prdel, jak mi jí včera můj milý tatínek zmasakroval vařečkou s cvočkama a už mě Špek cpe do auta na devítihodinovou jízdu do Münsteru. „Já nechci,“ marně oponuji, „dneska je 1. července a já mám prázdniny!“ „Hele, žádný výmluvy, mladej,“ povidá Špek, „jednou je to 24. ročník, navíc se Monstership přesunul z Dortmundu zpátky do Münsteru, tak tam nemůžeme chybět. A moc dobře víš, že já mám v sobotu toho kadeřníka.

Ale abys neřek, tak ukaž zadek.

Namažu ti to solnym roztokem, ten má chladivej účinek.“

VYRÁŽÍME NA CESTU A tak v pátek navečer vyrážíme do Jochenska. Parta se skládá ze mne jakožto odborníka na rozličnou skejtovou problematiku, Pankera, kterej přijel z Argentiny na dvoutýdenní dovolenou a coby začínající fotograf v plenkách byl ihned vyslán na svou první hácé fotografickou akci, a z Tesila, stavitele mystikapových překážek, maflového Stradiváriho a fundovaného kamaráda, kterého zajímalo, jak jdou na překážky a organizaci závodů v Německu. Tesil nacpal CD měnič sebranými hity Jirky Šelingra, prásknul knírem a vyrazili jsme.

(NE)PIJTE MATÉ Münster není zrovna nejblíž, takže jsme dorazili někdy nad ránem. První věc teda bylo, najít nějaký místo, kde si dáchneme před celodenní náloží skateboardingu.

Naštěstí přímo uprostřed města se nachází velkej park s rybníčkem a spoustou místa na zátah, takže za chvíli

jsme již pohodlně podřimovali, zatímco kolem nás joggingovaly mladé Němky se sluchátky. Trochu jinej problémek měl Panker, který si z Argentiny přivezl pytel maté a neopomněl si to vzít i na tuhle cestu.

V autě držel asi hodinovou exkurz, co to vlastně to maté je, že v Jižní Americe je to strašně rozšířený, je to zdravý, trochu zmašťující, ale působí to blahodárně na psychiku i celý organismus. Panker to v Argošce dává třikrát denně. My jsme mu to samozřejmě věřili, i když na ochutnání to bylo dost podobný tomu, jako když se snažíte vypít načuzenej popelník plnej teplý vody.

Panker spokojeně srkal brčko a těšil se, jak si dá tělo do rychtyku. Jenže, nad ránem zbělel na max, pak rychlym krokem obešel s toaleťákem celej park, zablokoval na tři čtvrtě hodiny záchodky na nedaleký pumpě a teprve k večeru si troufnul na jeden suchej rohlík...

CHCEME DOVNITŘ Když už jsme tedy byli ze sladkého tříhodinového

047

spánku vytrženi, rozhodli jsme se najít halu Münsterland, kde by tou dobou měl začínat závod.

Ani jsme moc nebloudili a jakmile se začala zhušťovat koncentrace floutků v poslední skejtové módě, už jsme koukali, kde zaparkujem. Před halou bylo připravený povyražení pro dlouhou chvíli - rampa na freestyle motokros. Takže jsme auto nechali hned u dopadu a šli se akreditovat jako zástupci novinářské obce z ČR. Slečně to sice trochu trvalo, protože chtěla jako důkaz vzorek tištěnýho časopisu, kterej jsme samozřejmě neměli. Takhle jsme každej museli udělat před slečnou ss hardflip na první, abychom byli vpuštěni. Teda Tesil nemusel, protože ten byl zaregistrovanej jako jezdec rovnou a mohl pak chodit do zákulisí na rejži a banán.

Dovnitř jsme přišli akorát včas, protože dojížděl první rajdr. Hned po něm byl vpuštěn na trať náš Maxim Habanec, který do ofiko závodu přigrindoval z páteční předkvalifikace. Svojí první sobotní jízdu Maxík zajel naprosto v klidu a pohodě. Ne moc náročný triky, ale všechno stopro odjetý, stylový. Takovej Frank Hirata odjel s Maxem vyrovnanou jízdu. I když se to takhle subjektivně moc brát nedá, výsledky to potvrzují.

Ve svým heatu byl Max určitě výrazná postava, dvě třetiny lidí jely jasně hůř. Ale bohužel takovej fakt není propustka do čtvrtfinále. Okoukli jsme ještě jízdy Thomase Webera, Aviho Luzii a Boulaly, kterej tradičně nevrací, a šli jsme okouknout areál a nastudovat park zblízka.

totiž opravdu Monstership, alespoň co se týče parku a překážek. Pomůžeme si vyjádřením dle matematického vzorce používaného při porovnání skateparků: Dortmund vloni = Štváňa x 2.5, Münster letos = Štváňa x 0.9. Z toho jsme byli trochu zklamaní.

Navíc, až na pár velmi vzácných výjimek nedorazili žádní Amíci. O veškerý diktát se tak museli postarat Evropani a Brazilci. Fámy, který kolem nás proběhly, mluvily o tom, že na Monstership nějak letos nevyšly peníze a ještě několik týdnů před začátkem se nevědělo, zda se vůbec něco bude konat. Na postavení celýho skateparku pak vyšlo prej asi pět dní. A navíc se ve Státech, téměř ve stejnou dobu jako je Monstership a Mystic, konaly Gravity Games s prize money o dost tučnějšími, než jaký mají tyhle dvě evropský akce dohromady. Mimochodem, Gravity Games se jedou taky pod hlavičkou WCS. Zbejvalo najít další Čechy, ale v parku se pohyboval už jen Tomáš Vintr. Pavouk Tomšovský piloval pouze vert a nad vším měli dohled porotci z Prahy, Martinové Karas a Vichr. No a vedle našeho auta ještě stáli nějací Kladeňáci.

Pořadatele ale musíme pochválit za jeden dobrej nápad.

A sice, že vedle korektního závodního skateparku byl ještě jeden, takovej tréninkovej. Do něj měli přístup i kluci, co nezávodili, takže když byli unavení ze sezení a čumění a nebo řádně navnazený z jízdy takovýho Chada Bartieho nebo Chrise Astroma, mohli si jít prověřit svý dovednosti do parku vedle.

PARK

SANDRO UMÍ

Kamarádům jsem s očima navrch hlavy líčil, jakej to bude v Německu odvaz. Loňskej Dortmund byl

Ty jo, sobota byla dlouhá. Po tý cestě, nespaní, vedru v hale a sto osmdesáti jízdách už nám občas padaly hlavy. Na večer však bylo ještě připraveno finále vertu, kde naprosto nekompromisně diktoval Sandro Dias. Pavouka jsem potkal na plošině, už svlečenýho (z chráničů) a zničenýho z nějakýho zákeřnýho pádu, kdy si odrazil koleno. Sandrovi tam zdárně sekundoval Mathias Ringstrom, kterej se po delší době objevil na WCS závodech. U něj jedinýho to vypadalo, že by mohl Sandrovi konkurovat. Pak trochu mezera a následovala parta hodně vyrovnaných vertových matadorů Cristiana Mateuse, Jürgena Horrwartha, Neala Hendrixe a Terence Bougdoura. Velkej ohlas u diváků zvedly dvě superlegendy, starší pánové, ovšem stále diktoši jak sviňa, Tony Magnusson a Nicky Guerrero. No ale co dělá Sandro... vloni na Mystiku byl hustej jak hovado a za ten rok se ještě o dost zlepšil, což je co říct. Ta rampa mu byla fakt malá. Ve strašný kudle dával sedmimetrový grindy a slajdy všeho druhu, macatý airy a skoro všechny flipovaný, devítikilo v jízdě jak prd. To se snad ani nedá tady popsat. Čumíš na něj a obracej se ti vnitřnosti, krev se ohřívá na 40 stupňů, v publiku obrovskej bordel. Sandro se jen tlemí, ve třech metrech honí rotující prkno někde za uchem, narve si to pod nohy, odjezd a na druhý straně další vražda. A další a další. Takhle nějak by to asi mělo vypadat, že? Hotová nirvána. Okamžitě po odjetí vypuknul na pódiu u vertky punkovej minifestiválek s pár kapelama jako US Bombs nebo Turbonegro. Když odzpíval Duane Peters první písničku, poděkoval německýmu publiku česky: „Díky moč!“ Asi si myslel, že už je v Brodě na festivalu, kde měl bejt až za dva dny. Taky mu Němci tu děkovačku moc neocenili.

02

KOLEM MÜNSTERU

03

02

brazilský dožínky

03

sandro dias /r/ madonna air v krutý vejšce

Pozdě v noci už jsme fakt sotva stáli na nohou.

Vyzkoušeli jsme asi šest hotelů, levný byly obsazený a na drahý jsme nedostali diety. Blížila se vidina nocování na mezi, na kterou jsme se těšili stále víc, i když to vypadalo na déšť. Ale spaní za řekou se nám vyplatilo, protože jsme se nejen spokojeně a zadachse vyspali, ale navíc jsme ráno, cestou zpátky do haly, objevili legendární skatepark Fidel s minirampovým

04

austen seaholm /r/ 360 flip to fs nosepick, trik letošního léta

04

05

06

050

ricardo oliveira porva /g/ ollie transfer to backside lipslide

snakerunem a oldskůlovým betonovým bazénem. Tady se jezdily závody už před patnácti rokama a podle místních je to jeden z nejstarších bazénů v Evropě.

Náhodou jsme tam zastihli australskýho vertkaře Trevora Warda, holandskýho Boba Joostena a za chvíli dorazilo německý číslo jedna, už zmiňovaný Horrwarth. Vzniknul z toho celkem slušnej jamík, Panker fotil co mohl. Pak odložil fidlátka a v tý díře s metrovým vertikálem vracel bez chráničů fs faiva a ty svoje lieny a různý prohazovačky. Skoro jsme ho odtamtud nemohli dostat. Chtěli jsme ještě okouknout jeden indoor skatepark od Titusu, kterej je od tý Münsterland haly vzdálen asi 200 metrů. Bohužel byl zavřenej, ale my jsme měli nejvyšší čas, abychom stihli aspoň semifinále, když už jsme propásli ten ženskej

06

nejstarší skate bazén v evropě a nad ním trevor ward

strýt. Ale ten se jel fakt móc brzo.

ČTVRT-SEMI Neděle byla o dost našláplejší, jak skejtem, tak lidma.

Jak jinak, že? Dorazili jsme akorát na čtvrtfinálový jízdy. Opět se jelo trochu změněným stylem, než jsme zvyklý od nás. 20 jezdců bylo rozděleno do šesti heatů, každej heat měl svůj trénink, načež jezdci odjeli svý minutový jízdy a následoval desetiminutovej jam.

Z heatu postupují dva nejlepší do semi. Tomáše Vintra ani chválit nemusíme. Zkuste si sami představit, že jedete hned po Vieirovi a Seaholmovi. Tom to zvlád v klidu, rozhodčí ho uznali jako třetího nejlepšího z heatu. Bohužel, jak jsme si řekli, postupují pouze první dva. Stejně tak probíhalo i semi, jely už jen dva

05

Výsledky street:

Výsledky vert:

1. Daniel Vieira 2. Ricardo Oliveira Porva 3. Ryan Sheckler 4. Ronnie Creager 5. Austen Seaholm 6. Rodil Junior 7. Chris Wood 13. Tomáš Vintr

1. Sandro Dias 2. Mathias Ringstrom 3. Cristiano Mateus 24. Pavouk

heaty po šesti lidech, první 3 postupují. Kliku měl Ryan Sheckler, kterej skončil ve svým heatu čtvrtej, ale měl nachlup stejně bodů jako třetí muž z heatu č. 2, Chris Wood. Proto ho rozhodčí vzali jako sedmýho do finálka.

A dobře udělali.

FINÁLE Tohle finále bylo asi největší hustota, co jsem kdy měl možnost na skejtovejch závodech vidět. První Ronnie Creager začne ss 360 flip přes pyramidu, ss fronbor na railu, ss heelflip na schod. Celá jízda bez chyby. Druhej Porva v luxusním stylu, dlouhý skoky do fs boardslidů, fs nosegrindů a podobně, opět bez chyby. Pak Austen Seaholm, jednou lehce vyšlápne, ale jinak jízda jak od pánaboha, na závěr zabíjí svojí klasikou noseslidem

do ss faiva na macatym railu z třímetrovýho banku.

Další bezchybák Ryan Sheckler flipoval všechny triky: přes pyramidu, na fs boro, macatý indy z rádiusu přes bank do druhýho rádiusu, dál fs feeble na lámačce a ve finálních strašnejch dal nádherný, snad pětimetrový kino přes mramorovej sokl a vietnamskou džungli, co tam rašila na fanálu. Chrise Wooda si moc nepamatuju, snad jen 360 flip nahoru přes schody, následuje otočka a krooks z toho macka rejla dolu. Následovala jízda Rodila, což byla docela prdel. Duncan ho asi osmkrát vyvolával, že jede, ale Rodil nikde. Asi po minutovým prostoji se vynořil Rodil s limonádou a i-podem, že mu to jako můžou odstartovat. Ale ani potom to moc nehrotil. Šnečí rychlostí dojel na druhej konec parku, tam si otevřel pití, napil se, nandaval sluchátka, hledal

vhodnej song. Rozjetá hala z toho zničehonic klidu málem explodovala. Pak se teda Rodil rozjel a celou půlminutu odjel, snad až na jeden trik, na switch. Pak jel ještě Daniel Vieira, kterej už padal únavou, ale naflipoval taky co šlo. A jen tak mimochodem to vyhrál. Pak se jel ještě jamík, kde jeli všichni ještě víc nabuzený a vraceli hrozný zhovadilosti. Porvovi se povedlo nollie do noseslidu na dlouhym, prudkym grindboxu, Ronnie Creager dal switch hardflip z banku, přes schody, na plošinu, a aby si nezadal, otočil to a dal to samý nazpátek! V závěru vrátil mladej Sheckler flipa z tý třímetrový zdi. Entusiasmus německejch diváků docela překvapil, udělali kotel jak prase a finalisti se fakt předháněli, kdo udělá větší vraždu. A jak se blížil závěr, krátila se i paměť na Pankerově kartě a nás už volali naše maminky a přítelkyně, ať už jedem domů.

01

052

roman dlauhý /r/ hezký indy air za hodně špatnýho počasí

Také letos se celá řada českých studenokrevných více i méně známých jezdců vydala přežít alespoň část právě začínajícího léta na Summercamp Gap 1328 do GaPa neboli na Zugspitze. Park jel opět na maximum, a na dlouhou dobu tak představoval snowboardové zázemí nejednomu sněhovému zhýralci.

Pětitýdenní snb radovánky ve velkém stylu. Tak můžeme Gap 1328 ve zkratce popsat. O víkendu 7. a 8. května proběhla ve vší slávě otvíračka a monstrózní ježdění mohlo začít. Češi rozhodně nezůstali pozadu, i letos si jich plno našlo alespoň pár dnů volna na výlet do GaPa. Ne však nákladnější cestou oficiálního zápisného na campu, nýbrž sháněním vlastních permic a vlastního ubytování. Těm šťastnějším lupeny ošéfoval sponzor nebo časopis, ti ostatní si ho museli koupit sami. Co se ubytování týče, většina klasicky „punkovala na parkáči“ nebo v podobném stylu tábořila v nedalekém kempu. O mnohou srandu tak ale přišli.

Pro oficiální účastníky summercampu organizátoři samozřejmě připravili placený coaching, stejně jako možnost nechat se nafotit či dokonce natočit, a domů si tak odnést DVD s vlastní jízdou.

První, kdo nás napadl v souvislosti s Gapem, byl ostřílený resident, tryskáč a mladá krev Roman Dlauhý: „Letos jsem tam byl snad už po desátý, GaPa za to prostě stojí. To středisko je dobrý, hodně navštěvovaný, má super park a jsou tam levný permice, proto tam tak často jezdíme i my. To znamená já spolu s různejma kámošema a hlavně Horsefeathers týmem. Ten totiž takovýhle ježdění pořádá hodně často. Letos jsme tam strávili skoro celej summercamp, celejch pět tejdnů.“ Naproti Gap-zkušenému Romanovi, Tomáš Tuzar přijel na camp úplně poprvé. Na tři dny přijal naše pozvání a taky nám o tripu něco málo pověděl: „Je to tak, letos jsem tam byl poprvé. S fotografem Alešem Foffem, Davidem Čonkou a ještě jedním kámošem. Měli jsme původně jet se Zvondou, ale on nakonec nějak nemohl.

Měl to domluvený s tím fotografem, protože to je jeho kámoš a místo Zvondy jel nakonec David. Cesta byla v pohodě, ono je to z Čech blízko. Na místě jsme samozřejmě museli nějak zajistit ubytování, tak se nám podařilo načerno zabydlet v jednom nedalekým kempu.

Hlídal to tam takovej jeden týpek, ale jenom do šesti hodin a pak už tam nikdo nebyl. Tak jsme tam přijeli, postavili si stany a nikdo si toho nevšimnul. Mimo jiné proto, že ten kemp byl dost velkej. Jenomže pak přijeli

text: Ondra Slamparkplatz, foto: Aleš Foff

02 03 04

tomáš tuzar /r/ fs 270 to fs boardslide fs 270 out david čonka /r/ tailpress na skalním railu tomáš tuzar /r/ stejná prasečinka jako na sekačce. tomáš to má na litry.

kámoši a ten týpek tam bohužel ještě byl. Začal nás skrytě pozorovat, pak prudit, jestli tam jako normálně bydlíme a tak no. Tak jsme se radši sbalili a vypadli na jeden den spát na parkáč.“

MŮJ PARKENPLATZ, MŮJ HRAD

03

Je to už taková česká GaPa tradice, a tak i Roman, Ondra Bauer, Ondra Marčík, Richard Skandera, Jája Čechová a další pobývali ve stanech a autech na parkáči u řeky.

Celý summercamp se tak stává spíše „Gap summer parkinglot experience“, která je v mnoha ohledech určitě krušnější a šťavnatější než hnípání v hotelu. Jak říká Roman: „Přijel jsem vlastně na otvíračku celýho summercampu. Postavil jsem si stan a přebýval tam stylem tejden jezdit, pak třeba na čtyři dny domů a do školy a pak zase tejden na horách. Vždycky jsem tam nechával ten stan, a když třeba někdo přijel, tak v něm pak spal a pak za těch pět tejdnů na konci června jsem si ho prostě složil a odjel.“ Kolegové na noc skládali ježděním namožená těla i do aut, ale hodně Čechů prý dalo přednost stanu. Protože se horské počasí mění skoro tak často jako Paroubkovy výmluvy, čekali byste, že na stanaře dříve či později udeří zlo z nebes.

Roman ale počasí zvládal v pohodě: „V létě tam zima ani moc není, takže to nebyl problém. Spal jsem jenom ve spacáku, v tričku a trenkách a bylo to úplně v klidu.“ Dokonce i chálka byla zajištěná: „Jídlo jsme měli s sebou a nějaký plynový bomby taky, takže o stravu bylo docela postaráno. Všichni jsme tam toho vezli strašně moc.“ A konečně hygiena, protože jak praví matka snowmoudrost: „Shnilé nožky mají vyšší lámací tendenci než ty řádně vypucované.“ „No ty ostatní věci jako mytí a tak, to jsme řešili koupáním v řece. Poblíž je tam taky takovej strašně drahej kemp (hádejte kterej - pozn. aut.) a tam jsme chodili načerno do sprch, takže to se taky dalo. Na parkáči totiž vůbec nic neni, jenom řeka a ohniště.“ Zajímalo nás, jak celou tuhle osidlovací metodu řeší německá bengálie neboli oficajti: „Právě

že asi po prvních třech dnech tam přijeli a hned že to musíme vyklidit. Nic tam prej nesmí bejt, jinak že dostanem úplně mega pokutu. Tak jsme stan rychle sbalili do auta a na jednu noc jsme odjeli na jinej parkáč.

Tam jsem normálně přespal, druhej den jsme se zase vrátili a nikdo už to neřešil.“ Takže cajk.

Z PARKÁČE DO PARKU Mezitím už summercamp probíhal v plném proudu.

Vydatně se jezdilo, pořadatelé zasypávali účastníky početnými parties a semo tamo proběhly i méně či více organizované contesty. Kdo z vás sledoval oficiální stránky summercampu na www.gap1328-events.de, mohl shlédnout akční videa z každého týdne (byly spíše o party než o ježdění). Nálada byla poměrně dobrá, a to i přesto, že se počasí hodně střídalo. Ani Romanův stan ale neušel masírování seshora: „Občas bylo úplně nádherně, třeba dva dny azůro a pak se to najednou zkazilo a tři dny jenom chcalo nebo sněžilo.

To počasí se opravdu hodně střídalo.“ A tak byli kluci připraveni na každý záblesk slunečních paprsků, a když to šlo, tak se jezdilo. Zajímalo nás, jak se park od loňska změnil: „Největší změny dostálo zábradlí.

Letos jich v parku přibylo a měly vyšší úroveň. Určitě se taky vytáhli s rampou, ta byla rozhodně lepší. Ostatní překážky už byly stejné a všechno při starém.“ Tak se tedy podívejme blíže na to zábradlí. „Ono to bylo tak, že letos je sponzoroval Red Bull a oni si na tom docela vyhráli. Postavili velký raily, jako třeba velkou lámačku s přítlačákama, velkou bednovou trojvlnu, rainbow, nějakej street rail, už ani nevim... Všechno poměrně hodně ostrý. Oni tady totiž vždycky mají třeba patnáct lidí na park a ti se o něj staraj. Třeba z Čechů tam letos byl i Jirka Lausecker, kterej normálně pomáhal šejpovat. Vlastně to byl on, kdo stavěl ty velký skoky.

Byly tam celkem dvě řady skoků střední velikosti. Vedle toho stála řada malejch skoků a ještě dál řada railů.

To celé byla taková jedna sekce a ta druhá měla velký

02

04

055

056

05

05

dodo /g/ 50-50 to boardslide 270 out

skoky, vedle toho rampu a na druhý straně stál ještě rail park.“ Na měsíc ježdění je to pohádka. Bohužel pro něho, Tomáš s partou nevychytal zrovna dobré počasí a možná i proto nebyl z parku zas tak nadšený: „Když jsem ho viděl poprvé, tak mi připadal docela v pohodě. Spousta jibů, ale skoky nic moc. Ty byly asi ze všeho nejhorší, protože byly hodně malý a měly dost divný tvary. Corner byl dobrej, tam to šlo docela přelítávat a rampa byla příjemná. Sice byla dost měkká, ale měla hodně dobrej tvar. Corner jsem se pokoušel transferovat a v rampě vychytávat techniku, hlavně na frontside, fs nosegrab a tak. Vcelku ale žádný extra hrocení.“ Byla to tedy rampa a corner, které Tomášovi sedly nejlíp, a co Romanovi? „Hmm... no mně fakt asi nejvíc bavila ta rampa. Asi u mě zvítězí, protože v Čechách si jí tolik neužiju a podle mně byla opravdu nejlepší. Taky v ní jezdilo hodně lidí. Místní to tam sázeli moc pěkně. Z Čechů tam moc lidí nebylo. Ty skoky byly, no... záleželo jak který. Některý se jim fakt povedly, ale měli s nima problémy. Třeba je postavili a pak tři dny pršelo, takže se to změkčilo a museli to dělat znova.

Problém byl, že se nedalo moc skákat. Když to ale postavili, tak to bylo super. Prostě na GaPa je dobrý právě to, že tam můžeš překážky hodně střídat. Dáš si třeba pár jízd na skocích, pak pár jízd v rampě... zajezdíš si všechno.“ Gap také každoročně přivítá celou řadu evropských nebo dokonce světových pro-riderů. Chtěli jsme proto vědět, jak se ve snowparku letos urodilo a kdo ze známých tváří přijel nadiktovat, takže jsme se zeptali Romana: „No já takhle letos moc lidí nepotkal.

Loni a předloni se tam sjelo hrozně moc novejch lidí z Evropy, letos jich ale bylo strašně málo. Zahlídl jsem Davida Benedeka a pak taky pár lidí, co přijeli na Nitro víkend. Celkově si ale myslím, že tam bylo míň profíků a dobrejch jezdců než loni v létě. Nevim, čím to je... možná, že se profíci snažili jezdit hlavně závody kvůli olympiádě. Myslim, že zrovna v tý době byla nějaká kvalifikace nebo možná nějakej podobnej závod. No nevim.“ Ježdění je taky o učení a zdokonalování se. Co tomu dával Roman? „Kromě skvělýho polítání v rampě jsem se naučil spoustu novejch věcí na skokách. Na nich bylo výborný, že se daly jezdit po lajnách. V praxi to znamená, že když třeba spadnete, nemusíte se bát, že se na další skok nerozjedete. Proto se tam dá dát spousta triků.“ A co konkrétně Roman zkoušel a učil se? „Na skokách jsem se učil hlavně na backside, protože ten mi zrovna moc nejde. Byl jsem proto rád, když jsem skočil bs pět. Naučil jsem se, podle mě výborně, fs

06

07

pět tailgrab, kterej teď už můžu sjíždět. No a opakoval jsem ty starý triky a dával nějaký nový. Hlavně spousta novejch grabů, který jsem dřív vůbec nezvládal. Snažil jsem se to prostě oživit. Spíš jsem si jezdil takovou pohodu. V klidu jsem se učil a nijak zbytečně jsem to nehrotil, protože bylo léto a bavilo mě jenom jezdit.

Hlavně jsem si to užíval.“ A jak si zajezdil Tomáš? „No my jsme tam vlastně přijeli jenom na tři dny a to ještě tejden před koncem. Z těch tří dnů jsme pak jezdili jenom jeden, protože bylo dost hnusně. Šlo to jakž takž a lidí tam moc nebylo. On už ten park byl dost odtátej, takže se na to asi všichni vykašlali.“ Když počasí snowboardingu nepřeje, sahají

mnozí do auta pro skejty v naději, že najdou nějaký skatepark. GaPa jeden má a záštitu nad ním drží Red Bull, což samo o sobě často znamená půlku úspěchu. „Na ten skejtpark jsme se těšili,“ říká Tomáš a dodává: „Slyšeli jsme, že je obrovskej a určitě to pak stálo za to.

Byla tam například jedna hardcorová minoška.“ V tom samém skejtparku se v průběhu summercampu konaly dokonce dva skejt contesty, ve vší parádě a dokonce i s live kapelkou. Naši nelenili a na parkáči si udělali malý ollie contest. Kdo měl skejta, tak skákal a byla sranda.

A komu že to skákalo nejvýš? Tomášovi Tuzarovi. Že by to bylo tou strašnickou školou?

No a nakonec nám ještě zbylo trochu místa na zážitek.

08

06 07 08 09

dodo /g/ fs 360 indy-závěrečný skok dne pohled na sérii skoků ze shora alpy krásné rampa podél vleku

09

Tomáš jen tak mimochodem prohodil něco ve smyslu: „Docela dobrý bylo, když jsme zdrhali z kempu...“ Takže můžeme jen doufat, že nám tohohle mistra neodvedou deutschlandscajti v klepetch. Romana potkala mnohem kurióznější událost. Parkáč terorizovala liška! „Jednou jsme se šli koupat do ledovcovýho jezera. Když jsme se pak večer vrátili, abychom si na parkáči uvařili jídlo, tak tam stála liška. A tím to začalo. Normálně nás prudila, byla vychrtlá a pořád k nám běhala. Bylo to celý divný, protože se vůbec nebála. Šla třeba až metr k nám, koukala nám do jídla a tak. My jsme se pořád schovávali do auta. Je klidně možný, že měla vzteklinu. No nevim, byla taková vychrtlá a pořád koukala na to jídlo.“ 059

text: Soňák, foto: Kiva

Napodruhý se nám už podařilo udělat rozhovor s opravdovým Peterem Molcem a nespletli jsme se jako Marcel posledně.

Peter přijel „Žltým Expresom“ rovnou na Florenc, kde jsme si ho vyzvedli a řádně legitimovali. Řidič autobusu si nám navíc stěžoval, že tento mladík ho nutil odjet půlky trasy na switch, že je prej tak zvyklej.

Nemohlo být pochyb, že toto je ozajstný chalan od Zvolena, Peter Molec.

062

01

hardflip

02

Jakto, že jsi dneska v Praze?

Jsem tady, jelikož zítra se jede další závod Českého poháru v Prachaticích. Kámoš nás má tady vyzvednout a jedeme tam. Potom vyrážíme na takovou malou tour s Red Bullem po Slovensku. Teď mám ještě chvíli času, takže vyrazím na Stalina a možná něco s Chvátalem natočíme.

Po kolikátý už jsi letos v Česku?

Ty vole, tak to fakt nevím. Každý rok je to ale častějc a častějc. Letos fakt hodněkrát.

OK. Můžeš se trochu představit a říct, kdo je Peter Molec?

Jmenuji se Peter Molec, mám dvacet let a jsem ze Zvolenské Slatiny, to je taková malá dědinka u Zvolena, uprostřed Slovenska. Se skejtem jsem začal asi před sedmi lety v Žiaru nad Hronom. Zbadal som chalanov a nějak mě to chytilo a od té doby jezdím stále.

Rodina, škola, manželka?

Manželka žádná, přítelkyně taky žádná. Mám vdanou ségru, takže jsem doma jakoby jedináček, jen s rodičema. Ale už tam teď taky často nejsem, tak si mě vážej, když tam jsem. Dají mi najíst a tak. Skateboarding

mi zabírá hodně času, tak se doma moc nevyskytuju.

Akorát jsem dokončil střední školu a od září budu chodit na vejšku, tak ještě nevím, jak to s tím časem celý bude.

sebe si říkám, že jsem kretén, když mi něco dlouho nejde.

Chodíš i do kostela?

Hej chodím.

Co budeš studovat?

Jak vysoký máš ollie a ss ollie?

Je to něco jako strojárna, zaměřená na lesní techniku.

To taky nevím, jestli to dostuduju. Hlavně tam brali bez přijímaček, tak to zkusím a uvidím, jestli mě to bude bavit nebo jestli to vůbec zvládnu.

Nejvyšší olíčko, co jsem kdy dal, bylo devadesát osm centimetrů. Na switch jsem to nikdy neměřil. Tak třeba sedm skejtů bych si asi troufnul na switch.

Nejseš náhodou příbuznej s Eliahem Woodem? Toho by se dalo využít někde na disko!

He? To ani nevím, kdo je. Jo, Frodo Pytlík, jo? Hehe, to už mi říkalo hodně lidí, no. Ale ještě jsem toho nevyužíval. To by mě vůbec ani nenapadlo, takovéhle věci.

Když jsi začínal, měl jsi dilema, kterou nohou dopředu, nebo to bylo přirozený?

Normálně jsem se na to postavil a už to jelo. Kterou nohu dát dopředu jsem vůbec neřešil. Ale na snowboardu jezdím zase druhou nohou dopředu.

Takže ti to na switch nepřijde zas tolik nepřirozený?

Koukám, že máš v gripu vyříznutej kříž. Jsi věřící?

Ani ne. Ale záleží podle triku. Switch ollie je úplně normální. Pak nějaký flipy, ty jsou těžký i na normál, natož na switch.

Jsem.

Kdy tě napadlo jezdit na switch?

A když ti nejdou triky, nebereš jméno boží do pusy nadarmo? Třeba řekneš „kurvafix“?

Já jsem měl ty začátky takový těžký. Když jsem jezdil ten první rok, tak jsem ani neznal nikoho, kdo skejtuje.

Rok jsem skejtoval úplně sám, sám jsem se učil ollie

Co já vím? Ale spíš moc nenadávám. Akorát sám pro

02

a tak. Vůbec jsem nevěděl, jak na to, ale hrozně mě to bavilo. Učil jsem se vlastně jedině podle televize.

Neměl jsem ani žádný skate videa. Něco běželo na Eurosportu nebo na těch našich stanicích, tak jsem si to nahrál a pak zpomaloval a odkoukával. Pak jsem vyrazil po dědině skejtovat. Potom jsem začal jezdit víc do Zvolena, našel si kamarády a všechno začalo jít rychleji.

Teprve pak jsem poznal, že existuje nějakej switch. Ale stejně to bylo až po nějakých dvou nebo třech letech od začátků. Nejdřív ss ollie, pak ss flip, pak zkusíš na ss nějaký zábradlí a tak. V budoucnu bych se chtěl naučit switch flipy do dalších triků, jako na slajdy nebo grindy.

To jsou takový triky, na který si moc nevím rady, nejdou mi, ale určitě je chci vychytat.

Užíváš si v Česku volno, když už tu jsi? Nebo hned po závodech zas na Slovensko?

Záleží hlavně podle financí. Pokud něco zbyde nebo něco vyhraju, tak určitě rád zůstávám. Vždycky je příležitost něco nafotit nebo natočit, protože tady je to určitě lepší než u nás doma. Myslím, co se týče skejtu. Já to tu vlastně ani jinak neznám. Pokaždý, když jsem tady, tak se hlavně skejtuje, žádný výlety moc

360 flip v Rotterdamu

nepořádáme. Maximálně jsem se byl podívat v Praze na Hradě, ale jinak znám z Česka hlavně skateparky a street.

Kde to je dobrý?

Street je dobrý v Brně, tam se mi to páčí moc. Tam jsou dobrý raily a spousta dalších dobrých věcí. Stačí akorát běhat po Brně a najdeš toho hodně. A v Praze taktéž.

Dobrý park je třeba ve Veselí nad Moravou. Je tam nový, blízko Brna. Potom třeba v Ostravě. No a Štvanice, ta je bez komentáře.

A kámoše tady máš?

Jasné, spoustu! Když přijedu sem, tak se tu můžu obrátit na Petra Nietsche nebo Láďu Čiháka. A teď třeba byl u mě na týden Kubo Brož. Dovolenka, skejtování, táboření a tak. Stanovali jsme u přehrady, večer byl vždycky kopec srandy. Třeba když jsme místo do stanu šli spát na tu přehradu. Já jsem teda prchnul, ale kámoši se vzbudili ve čtyři ráno, na tom zmrzlym betonu, všude mlha, ani nevěděli, kde jsou.

Vy jste určitě něco pili...

Nó... aj hej, hehe.

Kdys byl tady poprvé na závodech?

065

03

50-50

04

heelflip

05

ss lipslide

Ty vole, to už jsou nějaký tři roky. Tenkrát jsem měl sponzoring od Spectrumu. Ale když jsem začal jezdit sem, tak jsem si to financoval sám. Začalo to tak, že jeden Slovák, co se přestěhoval do Prahy, Paľo Koreň, mě sem pozval. Že tu bude za týden na Štvanici mistrovství a že kdybych chtěl, tak můžu přijet, zůstat u něj a skejtovat. Tak jsem poprvé vyrazil na české závody. Ani si nepamatuju, jak jsem dopadl. Finále to určitě nebylo, hehe. Od dalšího roku už jsem začal jezdit, jak to jen šlo. Sponzor mi na to začal přispívat, takže to byla větší pohoda.

A teď máš jaký dohody se sponzorama?

Teď mám dva evropské sponzory. Jart skateboards, to jsou Španělé, a Sykum, boty od Němců. Ještě jezdím za Ensi, to je taky jakoby evropský sponzor. Tady jsem v týmu s Honzou Minolem a jedním Španělem. Od Slováků dostávám trucky Core.

Těžká byla cesta do evropskýho týmu?

To jo, ale já jsem měl štěstí, že mě tam protlačil ten český distributor. Zpočátku mě sponzoroval přímo on a potom se údajně uvolnilo místo v tom evropském týmu, tak jsme dali do kupy nějaká videa a fotky a po jednání v Německu nám to vyšlo a já se stal členem Sykum teamu. S tím Španělem to probíhalo nějak podobně, ale u toho jsem osobně nebyl. Český distributor předal videa a fotky a opět to dopadlo.

Jak jsou na tom ostatní kámoši Slováci?

Většinou sem jezdíme čtyři. Já, Ondro Leskovianský, Marek Zápražný a Maťo Pavlačič. Buď nám dají sponzoři, tak jedem, a nebo to dáme nějak dohromady jinak.

Pěkně autobusem, z Bratislavy jsme v Praze tak za pět hodin. Ze Zvolena to jedu devět hodin. Ale dá se to vydržet, stojí to za to!

Jsou tam ještě nějací další talenti, o kterých bychom mohli v budoucnu slyšet?

To je jasné! Kopec lidí. Třeba nový člověk u Spectrum, jmenuje se Potkan, sedmnáctiletý kluk, který jezdí dobře. Nebo Roman Lišivka, ten je z Košic. Má krásný styl, lehkost, jezdí fakt nádherně. Potkan vyrazil s námi na Mystik, chtěl jezdit, ale nějaké ty pravidla mu to nedovolily. Neměl odježděno, ani nevím co, ale prostě ho tam nepustili. Ani na předkvalifikaci. Nechápu proč, nevyznám se v tom.

Cesty do zahraničí?

03

Jednou v Barceloně, Marseille, Montpellier, dvakrát Holandsko... hodně toho bylo. V Marseille znají všichni jenom bazény, ale to město je obrovské. Jdeš se jen projít a najdeš tam spousty streetových spotů. Tam jsem si to užil. V bazénech jsem byl samozřejmě taky, ale nejsem zrovna bazénový jezdec. Dám tam pár triků a to je tak všechno. Ale baví mě to, určitě se to jednou naučím. Když se tedy nebudu moc rakvit, protože to mě baví nejmíň. Na Slovensku to moc rozjeté nemáme, jediná mini je snad v Bratislavě. Než zavřeli Skatelab, jezdili jsme v zimě hodně do Vídně.

A triky?

Před pár týdny jsme byli s Kivou v Rotterdamu na závodech, tak tam to bylo skvělé. Povedl se mi tam právě backside do switch bs smith grindu na takový rejlík. To bych chtěl vychytat moc a napokaždé.

Rotterdam byl super! Výborný park, výborná organizace. Sice jsem se moc neumístil, postoupil jsem mezi prvních třicet dva a pak už do finále ne. Ale stálo to za to, taková zkušenost. Zajezdil jsem si s profíkama, bylo tam hodně Amíků, různých týmů a tak. Park byl obrovskej, rozlohou i překážkama.

Jak je to vůbec s těma závodama na Slovensku?

04

066

04

Tam je to takové bídné. Letos tam například nebyly ještě ani jedny závody. Dřív býval Spectrum cup v Mikuláši, to byl takový kultovní slovenský závod.

05

06

07

06 07

08

ss crooked grind ss noseslide u městskýho úřadu v brně čau chalani

069

Snad bude i letos, ale skatepark je tam shnilý, tak je to otevřené. Doufejme, že se to zorganizuje. Pak má být něco v Blavě a ve Zvoleně. Ale všechno je to takové... něco jako Český pohár tam nemáme, přitom by to bylo potřeba. Ale nemáme ani tolik parků, aby se mohla jet nějaká série. Proto jezdím hlavně sem, snažím se skoro na všechny závody Poháru. Pokud to tedy není někde v prdeli daleko.

Až pojedem na Slovensko, na takovou skejtovo-poznávací-užívací dovolenku, kam máme vyrazit?

Kde je skatepark a zároveň pěkná příroda a okolí, tak to je Liptovský Mikuláš. No a všude to máme pěkný! Pokud to není nějaké bolševické město z paneláků, jako třeba Petržalka.

Kulturní vložka. Dělá ti problém číst v češtině?

Vůbec. To je úplně to samé. Mi bylo asi osm let, když jsme se rozdělili, takže češtinu znám dobře už od dětství. Trochu mě to i mrzí, že jsme rozdělení. Podle mě to mohlo být lepší. Nevím, nevyznám se v tom. Mně osobně by vyhovovalo být spojený.

A skejtově-kulturní vložka?

To mám oblíbený Toy Machine „Good and Evil“, nové Zero „New Blood“, vlastně všechny Zero videa, Foundation „That´s Life“, „88“ a další. Oblíbení skateři?

Určitě Corey Duffel, Johnny Layton, Josh Harmony, Jaime Thomas. V tom Rotterdamu jsem viděl Lea Romera, to jsem nechápal. Jsou to fakt magoři.

Pozdravy a díky?

Hlavně rodičům, že mě podporují a sponzorují. Bohu.

Sponzorům Jart Skateboards, Sykum Footwear, Ensi Clothing, Core Trucks, Avropa Shop a Žer hovno crew za všechny věci. A všetkým kámošům.

08

01

text: Soňák, foto: smečka Kiva, Franek & Panker

Potřetí na mě padla volba písemně zdokumentovat letošní Mystik. A abych se neopakoval, rozhodl jsem se připravit tuhle několikadenní skejtovou masáž jako deník některého z profíků. A teď koho vybrat? Je čtvrtek, zejtra Mystic Cup začíná, musím to jít promyslet na bar... Když si po nějaké chvilce otírám zamlžené oko, naproti mně se směje Chris Senn a po dvou větách je celej lačnej do našeho projektu: „Ou jés, lec dů it. Bórd megzín is maj fejvrit van!“

01

bastien salabanzi /r/ fakie flip transfer

Bohužel Chris závody příliš neprožíval a své místo u baru opouštěl jen zřídka. Ale vždycky, když jsem šel kolem, tak volal, že to sleduje a že určitě už zejtra to dáme dohromady. Nakonec si ještě zkurvil nohu a bylo po ježdění. To už se od piknikáče s pivama nehnul.

Taky to podle toho dopadlo: „Hele, já nějak nemůžu moc chodit, skejtovat už vůbec. On by ten článek stál asi za prd, já jsem z toho skoro nic neviděl. Tak sorry.“ Hm, to potěší. Musím vybrat někoho jinýho, zdravýho a někoho, kdo tolik nekalí a má náběh, že se dostane do finále. A kdo na mé všelijaké důmyslné otázky neodpovídá ano/ne. Zeptám se asi Vieiry, co on na to.

No a už je tady, skejtový kouzelník a milovník racionální stravy, Daniel Vieira. Takže Dane, dej nám nakouknout do tvého mystikapového deníčku!

STŘEDA, 6. 7. 2005 Daniel vypráví: Ještě minulý týden jsme byli v Münsteru, kde jsem to mimochodem vyhrál, hehe. Měl jsem úplně super náladu. Bylo to poprvé, co jsem něco v Německu vyhrál, vlastně to bylo poprvé, co tam kdy vyhrál strýt někdo od nás z Brazílie. Do Prahy jsem se tedy těšil.

Byl jsem naprosto vyrovnanej, svý už jsem měl jakože splníno a tady bych to už mohl jedině vylepšit. Taky jsem se sem těšil kvůli holkám. I love the girls of Praha!

Bezvadně to přispívá k tý pohodě tady, hehe. Mám rád i typ skateparku, kterej se tady staví. Pokaždý je jinej, ale přece stejnej. Hlavně mě bavěj ty raily.

Ale abych nepředbíhal. Takže v tom Münsteru jsem jezdil až do poslední chvíle, byl jsem totálně vyřízenej.

Závody tam byly hrozně náročný. Jak to skončilo, tak jsem se odplazil na hotel a víc si nepamatuju. Dávali jsme oraz v pondělí i v úterý. To jsem si akorát vypůjčil auto a ve středu jsme vyrazili do Český republiky. Jeli jsme to snad deset hodin, tak to byl další nářez. Snad větší, než ten kontest. V autě jsem jel já a mý kámoši Austen Seaholm, toho určitě znáte, a Diego Olevio Santos, kterej tady skončil druhej. Dojeli jsme nějak odpoledne, do mýho oblíbenýho hotýlku v centru Prahy. Už to tady mám vyzkoušený!

Ze všeho nejradši mám jídlo u McDonalda! Takže jsem tam okamžitě zamířil. Vzal jsem si i foťák, že si udělám procházku po městě, ale za jedno odpoledne se to nedá stihnout. Byl jsem na takovym velkym náměstí s hodinama... jak se to tam jmenuje, nevíš?

Soňák: „Orloj...“ Daniel: „Jó, Omrdrloj!“ Soňák: „Chachá!“ Daniel: „Chachá, tak tam jsem si fotil ty panáky. U nás nic takovýho nemáme, čuměli jsme na to jak zjara.

U nás je historická budova, když má sto let. Už jsem byl v Praze třikrát, pokaždý chodím někam jinam a furt je co objevovat. Ale zas takovej nadšenej turista nejsem. Spíš trávim sedm hodin denně ve skateparku,

071

073

když jezdím po světě. Letos jsem byl ale poprvé na Hradě, no nádhera. Pak jsem dal ještě jednou ty hodiny a McDonalda. Nakoupili jsme ve skateshopu šroubky a boty a konečně mohli jít na Štvanici skejtovat.

Kupodivu mi to docela šlo, po tý cestě a po vejletu, byl jsem docela znavenej. Hrozně mě to bavilo, poznávání novýho parku, byl to můj nejlepší skejtovej den tady.

Všechno mi padalo hned napoprvý, a i když to bylo takový rozklepaný, hodně jsem si to užil. Piloval jsem kickflip to bs lipslide na railu u schodů, fakie frontflipy, normal frontflipy. A 360 flipy všude, kde to jen šlo.

Támhle ten týpek (Daniel ukazuje do tmy, kde zaručeně nikdo není - autor. vsuvka) mi vždycky řiká: „Hele, Danieli, 360 flip je tvý druhý jméno, hehe!“ Pak si dávám hodně kickflip fronbor, ss frontside kickflip, bs tailslide nebo nollie fronbor na railech. Všechno mi ten den šlo, byl jsem spokojen a dobře naladěn. Vydržel jsem skejtovat až úplně do noci.

ČTVRTEK, 7. 7. 2005 Další den ráno jsem vyrazil do McDonalda, na menu číslo dvě. Vlastně bylo už spíš poledne. Pak zpátky na hotel a hurá do skateparku. Jezdil jsem jakoby s Austenem, i když park byl samozřejmě plnej jinejch lidí. A to ještě ani nebyl kompletně dostavěnej.

S Austenem jsme jezdili různý hecovačky a prdelky.

Mám rád jeho styl ježdění, i když je trochu jinej. Myslím, že se tam byl ve čtvrtek podívat i Bastien. Musím říct, že on je fakt dobrej. Dělá hodně těžký, technický triky a přitom má jeden z nejlepších stylů. Tisíckrát jsem viděl ten jeho caballerial flip a pokaždý mě tím dostane. Pak se k nám připojil můj brazilskej kámo Ricardo Porva. Skoro místo pozdravu osadil bednu 360 flipem do crookedu, jakože má v rukávu nový eso.

Tak se všichni ukazovali, co uměj novýho. Olevio dal switch bs flip boardslide na rail a já chtěl ukázat ss 360 flip revert. Lítali jsme tam asi šest hodin. Pak jsme si šli chvíli sednout na bar, trochu jsme popíjeli, ale nechtěl jsem se moc ožrat, takže já jen decentně. Šel jsem sám napřed na hotel a už usínám, když přišli kluci a s nima nějaký tři holky, Češky samozřejmě. Řikám: „Co se děje, kurva? Já už spim...“ Kluci se tlemili, že tyhle holky prej nemaj kam jít a že by bylo dobrý, kdybysme je tady na jednu noc nechali. Jak jsem byl rozespalej, tak jsem to moc nepochopil. Ještě jsem se ptal, jestli tady náhodou nebudou chtít zůstat až do pondělí. Že prej né, že příští noc už si najdou něco jinýho. Tak to mi to teprv došlo!

Ty holky tam furt jedna přes druhou něco žvatlaly česky, my jsme jim nerozuměli ani slovo. Ale byla to docela sranda. No, co se dalo dělat? Říkám teda tý jedný, jestli si nechce sednout ke mně na postel, hehe.

A pak...hehe, měla takový... to už se asi nebudu pouštět do podrobností. Bylo to úplně ideální, holky naštěstí hned ráno vypadly a já mohl jít v pohodě na snídani do McDonalda.

PÁTEK, 8. 7. 2005 Po cestě jsem si to rozmyslel, že bych mohl jíst taky trochu zdravě. Tak jsem to stopnul v nějakým krámu, koupil si lasagne a na pokoji si udělal super snídani.

Cestou jsem si ještě koupil mobilní telefon, abych byl dosažitelnej i v Evropě, když jsem tu skoro furt. Jsem se najed a musel jít ještě spát, protože jsem byl z tý noci celej ztahanej, hehe. Odpoledne jsem zašel do skateparku, kde se jela předkvalifikace. Takže jsem jenom tak očumoval, občas vtrhnul do parku na pár liptriků, ale moc jsem nepojezdil. Z toho pátku si pamatuju akorát jednoho Portugalce. Ten jezdil fakt dobře proti těm ostatním. Myslím, že tu svojí skupinu vyhrál, ale pak už jsem ho neviděl. Z Čechů si bohužel

02

02

03 04

alan mesquita /r/ ollie to fs smithgrind to fs 180 out wohnout v akci škoda, že nejsme přičmoudlí brazilci

03

konkrétně nepamatuju nikoho. Pití a holky jsem dneska úplně vynechal, jen jsem se občas projel a šel spát.

SOBOTA, 9. 7. 2005 V sobotu jsem měl volno, tak jsem vyrazil do supermerkáda nakoupit zeleninu a uspořádal jsem si piknik. Byl jsem kvalifikovanej rovnou na neděli, takže jsem ani v sobotu na skejta nevlez. Jen na dvě hodinky.

Sledoval jsem kámoše, kvalifikoval se Diego Olevio, tak jsem měl radost i za něj. Taky prej jely závod holky.

To mě docela mrzí, že jsem to neviděl, ale bylo to fakt moc brzo. Viděl jsem skejtovat v tréninku tu Evellien a nevěřil jsem, jak může takhle holka jezdit. Navíc v patnácti, nebo kolik jí je. Takovej styl a takový triky, dobrý! Hned jak přijedu domu, tak to tam těm našim chicas musim říct, jak tady mladá Belgičanka dává.

Soňák: „Jako na zavolanou támhle právě prochází Jana Bartáková! Janičko, pojď nám, prosím, říct pár slov k dívčímu kontestu.“ Jana vypráví: Tak já jsem přišla, jakmile byl skatepark připravenej, projela jsem se a hned od prvního okamžiku jsem začala v hlavě spřádat, jak bude vypadat moje jízda v závodu. Zjistíš si, kde ti jde olíčko, kde ti jde flip. A já umím stejně jen tyhlety základy. Až

04

05

06

06

ricardo oliveira porva /r/ backside nosebluntslide fabio sleiman tenhle suicide drop zkusil dvakrát, pak mu to rozmluvili

07

profi skateboarding už neni jenom zewl

05

07

mnohem pozdějc, po závodech, mě napadla sérka, která by byla o dost lepší. Tak tu chci zajet aspoň na Českým poháru v září, určitě bude mnohem našláplejší.

První věc, která mě tady zaskočila byla, že oficiální start dívčího kontestu byl v 10:45 a diváky sem měli pouštět až v jedenáct. Tak to jsme byly docela zklamaný,

protože nás vidělo naprostý minimum lidí. Viděli nás akorát lidi, který tady pracujou, nebo který jezděj. Je to škoda, protože podle mýho by dívčí závody měly bejt taková hvězdička na programu.

I hodně lidí mi to potvrdilo. Další věc, která mě mrzela, že Vanessa Torres, se kterou jsem si chtěla zajezdit, tady skoro vůbec netrénovala. Ale pak jsem zjistila, že ona vrací všechno na první nebo na druhej, takže proč by zase trénovala, že jo.

Dávala 5-0 ze šikmý trubky, tailslajdy, hodně

075

08

08 09 10

alan mesquita /r/ backflip indy grab táta mysticu tomáš rejman vidí budoucnost růžově daniel lopes /r/ nollie double heelflip to bank

NEDĚLE, 10. 7. 2005

09

pěkný. Evellien, ta co to vyhrála, tak ta trénovala super.

Zabíjela od první chvilky, co přišla do skateparku. Třeba na tý betonový bariéře dala bóro v sérce, fifty a faiva na bednách, fronbora. V jamu pak lipslide na velkým railu a bluntslide na tom menším railu. To bylo prostě jasný hned - nářez naprostej.

Já jsem jela až jako poslední, a když jsem viděla, co mám v podstatě před sebou za sérky, tak jsem naprosto znervózněla. Bylo z toho předposlední místo, no. Jela taky moje kámoška Anička. Ta dávala normálně olíčka, heelflipy, fifty grindy. Nesmím zapomenout na další Češku, Kláru. Ta jezdí o něco líp než my s Aňou. Jak vypadala výsledková listina, tak to vlastně ukazuje, jak jezdíme i normálně, na jaký jsme úrovni. Abych se přiznala, tak radši bych jela závody s chlápkama. Protože přece jen mi tak nějak udělá líp na duši, když zajedu kluky. A moc mi nevyhovuje ta forma jamu, protože mi jdou spíš sérky. Když teda neznervóznim jako tady, hehe. Padla na mě úplná deprese. Musím víc zabrat!

Daniel zase vypráví: Tak tady zase Daniel Vieira z Brazílie. Vám dopovím svůj příběh, kterej uzavírá finalový den, neděle. Na snídani jsem šel zase do krámu a koupil plnej batoh gatorades, redbullů, snickersek a různejch čokolád, abych měl energii na celej den. Do skateparku jsem šel už v půl desátý, abych načerpal atmosféru. Ani jsem si nebral skejta. Tady jsou ty závody stejně větší pohoda. Jednak jsem byl už kvalifikovanej, takže jsem nemusel každej den dřít, jako třeba v tom Münsteru, kde jedeš furt: minuta plus náročnej jam. A to ve čtvrtfinále, v semi i ve finále. Pak nemůžeš ani chodit. Asi v jednu jsem začal pomalu skejtovat, až se na mě konečně dostalo v ofiko závodě.

Ta jedna minuta mi moc nevyšla, ale session dopadla skvěle. Všechny triky, co jsem měl v plánu, jsem dal. Ti kluci, co se mnou byli ve skupině, jezdili výborně, ta jedna minuta jim vyšla. O to víc jsem byl motivovanej v jamu. Nakonec jsem skončil čtvrtej, což bylo lepší, než jsem doufal. Navíc jsem vyhrál best trick se switch 360 flipem přes celou pyramidu a revertním odjezdem,

10

077

takže asi budu na letošní Evropu rád vzpomínat. Ten ss 360 kick revert jsem se naučil nedávno, ale vždycky jsem to dal jenom na rovině. Tak to zkoušim a přijel Bastien a začal mě hecovat. Asi na osmej pokus jsem to ustál, hurá! Ještě jsem na best tricku odjel ss kickflip backside ze schodů. Teď se těším na jedno pivo a asi půjdu domu, protože zejtra chceme vyrazit na závody do Rotterdamu. Tak ahoj, zdravim všechny Čechy a chtěl bych jim vzkázat, ať choděj hodně jezdit. A ať choděj hlavně na překážky. U Čechů, co jsem viděl skejtovat na Mystiku, mi přišlo, že jsou jim ty překážky velký. Tak zase za rok!

KONEČNÁ Nezbývá, než se spolu s Danielem a Janou rozloučit.

Snad bych jej ještě doplnil o pár postřehů. Jak asi budeme na letošní Mystic Cup po letech vzpomínat?

Jako na ten Mystic, jak tenkrát nevyšla vertka, protože chcalo jak hovado, jak tenkrát dával Alan Mesquita

backflip z rádiusu, jak se tenkrát vedly hrozně vzrušený debaty, jestli měl vyhrát Salabanzi nebo Seaholm, jak jel konečně finále Tomáš Vintr, jak prasknul igelit plnej vody, která se vyvalila do parku, že i Arto Saari musel prchat před vlnou a tenkrát, jak vražda Fabio Sleiman (brazilskej Poborskej) dal piva a šel sjíždět nesjízdnej wallride, kterej si navíc upgrejdoval čtyřmetrovym boxem. Určitě si postřehy rozšíříte i o svý zážitky.

Doufáme, že byly samý pěkný, jako třeba: to byl ten Mystik tenkrát, jak jsem se tam zamiloval do svý budoucí manželky, a né že to byl ten Mystik, jak jsem dostal přes držku, ukradli mi tam peněženku, navíc em see jsem zmoknul a chytil pohlavní nemoc, protože jsem vydával za Brazilce.

080

083

085

086

V Evropě je letní sezóna nejen obdobím dovolených na plážích Středozemního moře, obdobím nekonečných mejdanů, táborů v přírodě, nejrůznějších hudebních festivalů, ale také obdobím, kdy se zde konají velké skateboardové závody, například holandský Worldchampionship Skateboarding Rotterdam – WSR 05. Svoje zážitky z celé akce nám vylíčí Martin Karas.

text: Martin Karas, foto: Kiva

01

Na tento závod jsem byl pozván jako rozhodčí a naše výprava se v konečném důsledku skládala z deseti zástupců Česka a Slovenska zahrnující mou osobu, Tomáše Vintra, Maxima Habance, Aleše „Koalu“ Bublu, Marka Zápražného, Dana Eliáška, Martina Pavlačiče a „Natural Rail Killera“ Petera Molece. Podporu dělal ještě fotograf Kiva, který se zde účastnil fotokontestu evropských a amerických skateboardových fotografů, a David „Madmax“ Maxim, jenž se tu účastnil setkání místního „Breakfast Clubu“.

CESTA DO MĚSTA Do Rotterdamu jsme dorazili ve středu večer, po malé zastávce v krásném městečku Nijmwegen, kde jsme doplnili hladinu všech potřebných vitamínů, a srovnali tak únavu a stres z dlouhé cesty. Po příjezdu do Rotterdamu nás dostala modernost jeho centra,

opičí muž /r/ fs boardslide pro banán

tenhle přístav vypadá opravdu úžasně se všemi neonovými světly a skleněnými mrakodrapy. Jinak je to středně velké město s velkou univerzitou a moderním skateparkem přímo ve středu města u Westbank, příjemnými lidmi, dobrou atmosférou a mnoha malými útulnými obchody s kávou. Narozdíl od Amsterdamu je Rotterdam daleko čistším a klidnějším městem , kde ovšem uspokojíte vaše esoterické potřeby úplně stejně.

Ale dost už o zábavě a přejděme k vlastním závodům, kvůli kterým tohle určitě čtete.

SPOUSTA PŘEKVAPENÍ Závod byl situován do místní Ahoy Areny a překážky pocházely z dílny evropské firmy IOU ramps, která na tomto závodě skutečně zazářila a vystavěla neuvěřitelně streetový skatepark snad se všemi typy

089

090

03

02

02

tomáš vintr /r/ 360 flip transfer přes plošinu pyramidy

03

sandro dias /r/ mega 900 v jízdě

překážek, aby si každý jezdec našel něco pro sebe.

Vertikální rampa se nejela na stejném místě jako závod ve streetu, ale byla umístěna do středu Rotterdamu, aby si také široká veřejnost užila svůj spektákl světového formátu.

Navíc WSR 05 se jel zcela novým a ojedinělým způsobem. Do celkového skóre se tu totiž započítávalo jednak skóre od rozhodčích (představovalo zhruba 50% celkového hodnocení), dále skóre od samotných jezdců, kteří mohli hlasovat na zvláštních přístrojích uvnitř skateparku, a nakonec se k tomu ještě přidalo hodnocení diváků, kteří měli vlastní hlasovací zařízení v hledišti. V podstatě něco jako systém pořadu „Natoč to!“, kdy diváci z hlediště volí ten nejlepší videoklip.

Nutno ovšem říci, že tento systém není zcela nejlepším řešením pro finálová kola, jelikož „laičtí“ diváci z větší části neznají obtížné triky nebo nepoznají triky na switchstance, a tak nemohou plně docenit kvalitu a obtížnost prováděných triků. Jejich hodnocení tak nemusí favoritu závodu nakonec pomoci, ale spíše naopak.

Samotný závod ve streetu probíhal formou kombinovaného jamu, kdy po představení všech jezdců z pětičlenných skupin následoval čtyřminutový jam, ze kterého do dalšího kola postupovali pouze dva nejlepší jezdci. Pro zkušené skatery a především pro rozhodčí je tento systém mnohem přijatelnější

a časově méně náročný, než tradiční formát závodu.

Vertikální rampa se jela na tři bodované jízdy v kvalifikaci a třicetiminutový jam pro deset nejlepších.

Soutěž o Best Trick probíhala na největším zábradlí ve skateparku po dobu třiceti minut.

ZÁVODNÍ ŘEŽBA Z páteční předkvalifikace se podařilo postoupit všem Čechoslovákům, kteří závodili. V sobotu se ovšem situace trochu změnila, jelikož si Aleš nepříjemně pohmoždil koleno, a tak nemohl pokračovat v závodě.

Ostatní nastoupili v plné síle. Nejlepší výkony po celý víkend předváděli Tomáš Vintr, Peter Molec a Maxim Habanec. Ostatní jeli svou klasiku, a tak nakonec zanikli mezi dalšími 130 startujícími. Marek jel svoje flipové sérky, které se snažil kombinovat s raily a grindovacími krabicemi. Na postup do nejvyšších sfér to ovšem nestačilo. Maxim byl asi nejvíce našláplým jezdcem naší výpravy a se svými jízdami zajel mnoho zkušenějších a starších skaterů. Povzbuzen přítomností legendárního Toma Pennyho se vyhecoval a udělal obrovský kickflip z miniaturního banku přes velmi dlouhou plošinu se schodem, a sklidil tak zasloužený potlesk a respekt ostatních přihlížejících jezdců.

Mezi účastníky závodu excelovali jezdci jako Leo Romero, který ladně projížděl skateparkem a prováděl těžké triky na těch největších zábradlích a bednách.

04

05

092

bastien salabanzi /r/ kickflip bs tailslide to fakie

05

ali boulala testuje nákup

Místní Wieger van Vageningen tu předvedl svůj inwardheelflip tailslide nebo fakie flip to switch frontside crooks na zábradlí a to ho spolehlivě dostalo do finále. Luy-pa Sin předváděl stylové technické triky jako například frontside pop shove-it to backside nosegrind na velké grindovací bedně nebo třeba backside 180 to switch backside 5-0 revert na tom samým. Chris Astrom měl také skvělé jízdy a jeho flip to fakie na vrcholu danger banku byl hodně drsný.

Daniel Vieira z Brazílie jezdil po celý víkend našláple a předváděl těžké triky na všem, co mu přišlo do cesty, a tak ho finále WSR nemohlo minout.

Jenže fajnl patřil třem jezdcům, kteří skatepark zcela nekompromisně rozsekali. Bastien Salabanzi, Javier Sarmiento a Tomáš Vintr ukázali ve finále WSR 05, jak vypadá skateboarding v podání profesionálů!

Tomáš tu zajel asi nejlepší jízdu, kterou jsem od něj na závodech zatím viděl. Projel všechno, neopakoval se a zkoušel všechny triky na všech překážkách. Lipslide a crooked grind na railu z dvanácti schodů na první, kickflip crooks na railu v sérce, mega 360 flip transfer, backside tailslide na Hubbě a spousta dalších triků mu přinesly zasloužené 3. místo. Javier Sarmiento je člověk, který vrací triky na první, maximálně druhý

06

park měl zajímavej design

pokus a podle toho vypadaly i jeho jízdy. Ve finále dal na railu pouze jediný trik na normal, jinak jezdil na switch a udělal v něm prostě všechno. K tomu přidal switch 360 flip na danger banku, backside flip 270 transfer, switch frontside flip transfer the hardway nebo nollie inward heelflip over gap. A nakonec Bastien Salabanzi, kterej nezůstal svýmu jménu nic dlužnej, takže jsme viděli caballerial flip do všeho, přes všechno a ze všeho. K tomu přidal největší backside flip asi metr nad ohromný danger bank, switch heelflip z dvoumetrové plošiny do banku, caballerial heelflip transfer nebo switch frontside 270 to backside lip na railu a nakonec ještě backside flip 360 over gap. Tenhle zásyp a následný potlesk již nemohl nikdo překonat, a tak Bastien zaslouženě zvítězil.

Best Trick se jel na největším zábradlí ve skateparku a dominovalo mu jen několik jezdců, třeba Bastien Salabanzi, Manuel Margreiter a Peter Molec. Musím zde říci, že právě kvůli hlasování diváků, kteří nepoznali jeho jízdu na switch, Peter nevyhrál. Nejenže udělal switch boardslide na první, switch crooked, switch frontside boardslide, ale především switch feeble grind, což byl ten nejtěžší trik Best Tricku, bohužel nedoceněnej. Snad to vyjde příště, Peter! Best Trick tak

04

07

park

08

tom vintr a basta salabáč / prachy jsou doma

nakonec vyhrál Manuel Margreiter za nádherný kickflip backside lipslide.

Vertikální rampě kralovali známí diktátoři jako Renton Millar, Jean Postec, Jürgen Horrwarth, Neal Hendrix, Marcelo Kosake a především Mistr 900 Sandro Diaz.

Všichni jezdili nádherně a mohli jsme vidět krásné McTwisty, dokonce jednu backside 720 indy v podání Jeana Posteca nebo switch flip to switch frontside noseslide od Rentona Millara. Ale to, co předváděl Sandro, to nebylo možné přebít. Nejenže lítal o úroveň výš než všichni ostatní a dával ty nejtěžší triky, ale ve finálovém jamu ukázal úplně čistou jízdu opepřenou 900 rotací. To mu vyneslo bodové skóre kolem 95 bodů a jasné vítězství. Gratulace a velký respekt, Sandro!

DÍKYČAU Na konec tohoto článku bych chtěl poděkovat pořadatelům závodu WSR 05 za jeden z nejlepších závodů, kterých jsem se kdy zúčastnil, a především thank you: Leaderu Geelhoedovi za pomoc, Marco Jongeneelovi a Peteru Derricksovi, Monice Bocian, Seb Marcqovi, Luy-pa Sin, Spanish mafia members Javier, Alain, Daniel a Jesus a všem ostatním, kteří máte rádi skateboarding. Díky!

06

07

08

text: Ondra Superslámasession, foto: Jan Zach

01

richard skandera /g/ fs 360 indy, do záběru se připlet sfefan gimpl se svou fs 540 slob

Možná o nich jenom čtete a možná na ně dokonce jezdíte. Řeč je o snb tripech a photosessionech. Organizátoři a otcové těchto projektů maximální mírou ovlivňují, jak budou celé akce probíhat a jak budou úspěšné. Že to není žádný med, je jasné každému z vás. Jak to ale funguje už asi ví málokdo. Rozhodli jsme se, že vám nějaký příklad ukážeme a třetí ročník Dachstein SuperStarSessionu odehrávající se ve dnech 6. až 20. května k tomu úplně vybízel.

Abyste mohli trochu nakouknout do zákulisí a přípravy, domluvili jsme se s Janem Zachem, který nám o svém „session dítku“ rád povyprávěl. Pohled ze strany jezdce nám ochotně poskytl Honza Dostál.

094

CO SE SKRÝVÁ ZA SSS Neděste se té SSS zkratky. Pána s knírkem a zdviženou pravicí potkáte v Rakousku leda na dětské sjezdovce coby vlekaře přidržujícího dětem pomu. Asi mezi vámi bude jen málo z těch, kteří Dachstein SuperStarSession neznají, ale neuškodí, když nám to Zach vysvětlí z pohledu organizátora: „Hlavní myšlenkou je připravit dobré podmínky. Pro jezdce, aby mohli dělat dobré triky, a pro média, aby mohli natočit dobrá videa a nafotit dobré fotky. V roce 2003 jsme pořádali první ročník a tehdy jsem se také seznámil s lidma z Boardu.

Od té doby se do celé akce postupně zapojovalo více a více lidí a letos se účastnili jezdci a média celkem z dvanácti zemí.“ Spolu se svými kolegy Zach vytvořili

firmu nebo lépe řečeno firmy, které pak mimo jiné dostaly na starost marketing Burton Superparku. Tak se zrodila myšlenka SSS. „Přemýšleli jsme, jak sem do parku dostat co nejvíce lidí. Sám v něm jezdím a myslím si, že takovýhle sessions jsou dobrá cesta, jak lidi po celé Evropě upozornit na Dachstein jako dobré místo pro snowboarding. Nejsou to však actionscouts.com, kteří se o park starají. To je vlastně jen jedna z našich značek. Ta, která se stará o Superpark, se jmenuje Scoutsmarketing a v podstatě jsme jí založili dohromady s kolegou Juergenem Kippererem, který zrovna teď cestuje po Indonésii. Pomáhají nám ještě tři kamarádi. Sedí s námi v kanceláři a mají na starost

internetové stránky actionscouts.com. Spolupracuje s námi také celá řada fotografů a shaperů, mezi nimi také parkdesigner Bernd Mandlberger. Jejich počet se liší podle sezóny, ale v zimě je nás celkem asi čtrnáct. Ale zpět k parku. Tím, že organizujeme SuperStarSession, Burton Superpark získá dobré mediální pokrytí a to je jeden ze základních principů celého SSS.“ Jedním z odvážlivců českých luhů a hájů, kteří přijali výzvu SSS, byl i Honza Dostál. Mimo jiné je to jediný český jezdec, kterého známe, co studuje vysokou školu ve Francii. Sice tam prý jen dojíždí na zkoušky a konzultace, ale uznejte, že to si jen tak někdo nedá.

02

02 03 04

michael zirngibl /r/ fs boardslide pretzel out michi bacher /r/ bs 180 indy zaječí ocásek aneb honza zajíc /g/ air to fakie nosebone na corneru

I Honzy jsme se zeptali na SSS: „Letos jsem tu podruhé.

Začátkem května se mi ozval Radek z Boardu, jestli nechci jet a já toho moc rád využil. Spolupráce resort - Zach - Board celkově dobře funguje, takže se bylo na co těšit. Navíc jsem se před SSS, stejně jako řada dalších jezdců, rozjezdil pár dní na začínajícím Gap campu. No prostě na SSS jsem jel pln očekávání dobrého ježdění.“ Když všichni pozvaní v pondělí 16. května na Dachstein přijeli, panoval už na ledovci hegeleš. Někteří dokonce přijeli až později, protože věděli, že počasí není dobré. Jezdit se prostě nedalo, a tak mnozí zůstali v apartmánech a čekali, až se to zlepší. Někteří si ve snaze nepropadnout panice našli náhradní zábavu, a nebo jeli nakupovat. Našla se dokonce i dedicated group nadrženců, kteří jeli skejtovat do St. Johannské skejthaly. A bohužel byli i tací, kteří to kvůli marastu zabalili úplně. Organizátoři na první večer naplánovali bbq, ale počasí bylo tak špatné, že akci museli zrušit.

Další zábavu neplánovali a Zach vysvětluje proč: „SSS totiž není jako contest, kde máte party a tak. Je to více uvolněné. Příležitost pro crews přijet, získat ubytování a permici a dobře zajezdit v perfektním parku. Když si někdo chce zapařit, tak prosím, ale my se hlavně snažíme dát jezdcům příležitost podat dobrý výkon.“

SUPERPARKOVÁNÍ

03

096

Přejděme už tedy k parku. Zach: „Od doby, kdy se ještě jmenoval Dachstein Superpark, to bylo před pěti lety, se hodně změnil. Pamatuju si, jak jsme tam tenkrát sami jezdili a pomáhali. Park dřív ležel na druhé straně kopce, kde je nyní Beginnerpark, a měl v podstatě jenom halfpipe a dva malé kickery, to bylo vše. Pak jsme postupně začali překážky přidávat a najednou jsme dostali od resortu k dispozici celou novou sjezdovku.

Bohužel není všechno ideální, teď už třeba zase druhým rokem nemáme halfpipe. Hlavním důvodem je, že nejsou dostatečné shaperské kapacity. Ani stroje, ani řidiči. Všechny rolby jsou potřeba na sjezdovku, a abychom mohli udělat dobrou hp, potřebovali bychom jeden stroj navíc. Doufám, že se to příští rok změní. V podstatě je to jediná věc, která tu chybí.

Park je jinak velice kompletní. Má všechno od skoků, přes boxy a raily, corner až po quarterpipe, která letos přibyla. Sice chvíli trvalo, než jsme jí vytvořili, a při openingu ještě nebyla moc dobrá, ale pak jsme jí ještě poupravili. V polovině června tak už začala být opravdu super, protože sis z ní mohl dávat polety čtyři až pět metrů. Vzato kolem a kolem, myslím si, že za ta léta se park nejen rozrostl, ale i zkvalitnil.“ Přestože si Zach později trošku postěžoval na omezený prostor sjezdovky, park rozhodně není žádný drobeček a je dokonce rozdělen na dvě části. Již zmíněný Beginnerpark a Professionalpark. Ten první je už podle názvu obtížností spíše jednodušší a mnohým slouží jako škola základů skákání a jibbingu. Zahřívací jízdou v něm však nepohrdnou ani mnozí pokročilejší, kteří právě celí ztuhlí a rozlámaní vystoupí z auta po celodenním cestování. Beginnerpark tedy začíná malou sérii kickerů. Jsou to v podstatě dva kickery za sebou následovány malým cornerem. Druhá série má dva boxy a jeden malý rainbow rail. Oba boxy jsou opravdu malé a hodí se právě pro začátečníky, co se chtějí naučit slidovat. Navíc je v parku ještě takový box ze sněhu zakončený railem. Malé, ale pro výuku praktické. Profesionální část parku popíšeme z pohledu zdola. Zleva doprava se po sjezdovce táhnou čtyři lajny překážek. První, ta vlevo, je čistě jibline s malým uprailem, downrailem, kink boxem, dlouhým down railem a na konci ještě haldou sněhu, které kraluje a-box. Druhá lajna už se zaměřuje na skoky, sestává ze dvou středně velkých kickerů (table zhruba 12 až 15 metrů) postavených za sebou. Polety pak můžete zakončit na quarterpipe. Třetí lajnu tvoří vlastně jen jediný obrovský kicker. „Big Bomb“, jak mu lokálové důvěrně říkají, je ale tak velký (skoro 20 metrů table), že se na něj musíte rozjet až ze shora. Potřebujete totiž všechnu rychlost, kterou můžete při jízdě nabrat. Konečně čtvrtou a poslední lajnu uzavírá duo dlouhatánský butter box a corner hned v závěsu.

Svůj dojem z parku nám popsal taky Honza: „Park na Dachsteinu je příjemnej a hravej. Má samostatný vlek, takže se dá jezdit bez čekání pořád dokola, což se ne

04

05 06

honza dostál /r/ bs 180 mute prcek roman dlauhý /r/ metůdek na kórnru

06

098

všude najde. Na relativně malém prostoru park nabízí rozsáhlé možnosti ježdění. Kromě rampy tu je snad všechno. Dokonalost letos kazily akorát dost tvrdé dopady. Na ty jsem taky doplatil. Poté, co jsem kicker trochu přelítl a dal si do kolen, jsem v přesvědčení „lepší nedoletět než přeletět“ začal ubírat na rychlosti. Skončilo to ale tím, že jsem dopadl na buben a pochroumal si koleno.“ Zranění jsou velice ošemetná věc a ještě se k nim vrátíme. Také proto nás zajímalo, jak moc může Zach a potažmo jeho kolegové mluvit do vzhledu parku nebo jeho aktuálního stavu. „Firma vlastnící vleky nám v podstatě dává volnou ruku. Jsme limitováni jenom naším rozpočtem. Rolby si můžeme kdykoliv půjčit, což je dobré. Bernd má na starosti design parku, a tak je to také na nás. V jiných resortech se to liší, neboť oni účtují používání rolby na hodiny. Na Dachsteinu prostě můžeme šejpovat, jak chceme. Není tam tolik místa, proto musí Bernd každý rok pečlivě plánovat, kde co bude stát, aby z toho prostoru dostal maximum.“

LEDOVCOVÉ POLETY Dachstein letos zažil snad všechny druhy počasí. Od mlhy, kdy si nevidíte pomalu ani na špičku od jointa, až po jasnou, čistou a rozzářenou oblohu. První polovinu session bylo opravdu ošklivě, ale pak se naštěstí počasí umoudřilo a dalo prostor veškeré té kráse, co vidíte tady okolo. Nejlepší fotky tak kluci nafotili až poslední den. S rozbřeskem zamračeného ledovce tak do parku nastoupily početné mezinárodní crew, aby naplno rozpoutaly svůj snowboarding. Krom té početné české v zastoupení Honzy Dostála, Richarda Skandery, Ondry Marčíka, Romana Dlauhého a Honzy Zajíce se dostavili Rakušané, jako například bratři Kroellové, Bernd Mandlberger, Mone Monsberger a všichni tři Gimplové - Stefan a bratři Thomas a Martin, Němci Vinzenz Lüps a André Kuhlmann, Slovinci Tadej Valentan, Marko Grilc, Mateuz Pristavec a Ziga Susa, celá řada Slováků a Poláků, například Marek Sasiadek, pak Belgičané se svým SCS magazine, Angličani Jody Koenders a Danny Wheeler v doprovodu Document magazine, Italové

05

Davide Lantermoz a Max „BUBA“ Ferro a Maďar David Liptay, který je prý na Dachsteinu pořád. Prostě hafo profíků a celá řada amatérů. Všichni do jednoho byli motivováni k vysoký úrovni ježdění přítomností médií.

Zach byl nadšený hlavně Norem Eirikem Haugem, který na Dachsteinu mimo jiné točil 16 mm video pro Santa Cruz, kde je členem national teamu: „První, co mě napadá, když si vzpomenu na to, jak jezdil, že byl pro ježdění maximálně zapálený. Když byla mlha, byl Eirik jediný profík, který seděl nahoře v restauraci a čekal, až se to roztrhne. Když to pak šlo, jezdil naplno. Dával ze sebe maximum a zabíjel to snad až za hranice bytí. Na velkém kickeru sázel switch bs devět jeden za druhým ve vynikajícím stylu a s perfektním dopadem.“ Taky Honza Dostál si ježdění užíval: „Podle mě si během těch pár dnů jezdec v parku stihne do plnosti osahat všechno. V pondělí sice bylo dost hnusně, ale jezdit se dalo. V parku jezdilo snad šest lidí včetně Hauga a mě osobně to dost bavilo. Dával jsem si třeba 180 náskoky na butter box a 180 až 540 ven, což je fakt zábava.

S Richardem jsme se pak rozeskákávali na malým skoku a na konci dne jsem dal zhruba pětkrát velkej kicker. V úterý se nejezdilo, protože bylo hnusně, takže probíhala vegetace na apartmánu. Ve středu se počasí roztrhalo a konečně se dalo jezdit, aniž bys čekal, až uvidíš na skok. Pro většinu jezdců to byl první den, a tak se rozeskákávali na malým skoku. Výjimku tvořil Zája, kterej se takřka ihned pustil do velkýho kickeru. Mě se kolem poledne vyrasilo vázání, takže mi zůstaly oči pro pláč. Ve čtvrtek bylo úplně nádherně. Mírně namrzlý nájezdy udržovaly skoky v dobrým stavu a většina jezdců se vrhla na velkej kicker. Dal jsem párkrát bs 180, pak switch bs 180, a když jsem šel na switch fs 540, tak jsem neodhadl rychlost a dopadl na buben. Odsoukal jsem se do chill zone na konci parku a zhruba pět minut na to se vysekal Misho a přetrhal si vazy v koleni. Sérii zranění zakončil Richard, když při pokusu o cab 900 totálně přepálil skok, narazil si žebra a prokousl jazyk.

Když jsme potom jeli domu, ještě hodiny po úrazu pořád odplivoval chuchvalce krve.“ Park se během

SSS jezdci jenom hemžil a stejně tak i odvážnými, stylovými, ustátými i neustátými triky. Velký kicker byl opravdu výzvou, ale naši kluci ji přijali s odhodláním. „Kromě Ondry Bauera, který po zranění šetřil svůj kotník, jezdila na kickeru celá CZ crew. Richard dost piloval fs 360, což je na takhle velikým skoku dost obtížný na ustání. Roman Dlauhý hned na druhý pokus předvedl mega fs 540, z čehož se mnohým tajil dech.

Marčus jezdil dost čistě. Viděl jsem ho točit hlavně bs a jednou skok tak přepálil, že ho z toho bolelo celý tělo.

Největším rotátorem byl asi Zája, který točí už skoro všechno a na všechny strany a dnes už je dokonce international Nitro team riderem. Big up.“ K tomu samozřejmě gratulujeme. Podle toho, co nám Zach o kickeru řekl, prý ti nejlepší jezdí právě tam: „Ten velký kicker je vždy nejdůležitější, jak pro dobré jezdce, tak pro fotografy. V průběhu let se jej snažíme umístit vždy na stejné místo na sjezdovce, protože se kolem něho obepíná nádherná scenérie. Na focení je tak ideální a jezdci ho mají velice rádi. Všichni profíci

07

07 08

jsou většinou na něm.“ Kicker samozřejmě nebyl jediný, a tak bylo například vidět, že i a-box na konci jibline patří k velice oblíbené překážce. „Jibbeři ho úplně milují. Když je tu sníh mokrý a měkký tak, že se na kickery těžko rozjíždí, pak všichni jezdí na jibbing line.“ Se Zachem už celá řada našich jezdců spolupracovala na vlastních fotosessionech. Možná vás proto zajímá, jaká je nejoblíbenější překážka fotografova. „Rád fotím na corneru, protože nabízí celou řadu úhlů a možností pohledu. Bohužel letos se na něm tak dobře nefotilo, protože byl postavený poměrně malý, ale na druhou stranu ho zase ocenili jezdci. Corner měl asi jen tři až čtyři metry, a když chcete poslat fotografie, co obletí svět, musí být hodně vysoké. Ale co se týče okolí, pozadí a úhlů pohledu, nejvíc mi na Dachsteinu sedí corner.“

ondra marčík /r/ fs 360 indy slavnej thomas “beckna” eberharter na kickeru

08

100

ORGANISIEREN

oteplování se dá říct, že spíše ultrafialové. Ano, jestliže hádáte, pak správně. Ani Dachsteinský ledovec stoupajícím teplotám neunikl, a proto se musí park v létě jednou za čas zavřít. Sníh pak musí shapeři po sjezdovce rovnoměrně rozprostřít, jinak by se ledovec postupně rozpustil. Ježdění v parku tak vlastně bývá přerušeno z důvodu ochrany životního prostředí.

Když skončí sezóna, je park zavřený a čeká se na podzim až napadne sníh. „Musíme počkat na první velkou sněhovou nadílku. Až napadne sníh, tak park přestavíme a otevřeme. Těžko říct, kdy se tak stane.

Vloni to byla půlka října, ale stejně tak to může být už koncem srpna. Takhle to děláme již potřetí. Doufám, že budou dobré podmínky na Pleasure Jam, který se koná ještě 11. až 13. listopadu,“ říká Zach. „Park potom bude otevřený až do Vánoc a pak zase zavřený až do jara, zhruba do poloviny května. To znamená, že na Dachsteinu jsou vlastně dvě sezóny.“

Ježdění super, park super, hromada pozvaných jezdců super, ale jak to vlastně celé funguje? I tady Zach ochotně vysvětluje: „Většinou vše funguje skrz média.

Například Čechy kontaktuji přes Board magazín. Před třemi lety, když se to celé rozjíždělo, jsem se zeptal kluků, jestli by měli případně zájem o mé fotky. Vzali je, fotky šly do časopisu a rok na to už vybrali a vyslali české jezdce, kteří se pak Supersessionu zúčastnili.

Většinou to tak opravdu funguje. Já pozvu média z různých zemí a ony vždy vyberou jezdce, se kterými chtějí spolupracovat. Proto jich tu je tolik. Z dob, kdy jsem byl pro-snowboardovým fotografem, mám plno kontaktů. Znám se s celou řadou profíků, kterým můžu kdykoliv zavolat, takže sem dostaneme plno mezinárodních profesionálů. Někteří s sebou mají celé skupiny s vlastními fotografy a kameramany, naproti tomu mnoho jezdců jen tak přijede a jezdí v očekávání, že je někdo vyfotí, a oni se tak dostanou do médií.“ Nic není stoprocentně růžové a v době globálního

A nakonec malé lákadlo na příští ročník. Samozřejmě, že Zach opět plánuje uspořádat SSS ve stejnou dobu, což je v podstatě opening parku. Co se nám od něj ale podařilo vyzvědět, je vylepšení, které na příští sezónu plánují. „Uvažujeme o speciálních vychytávkách pro profíky. Máme spoustu nápadů a některé z nich už plánujeme uskutečnit. Mimo jiné chceme postavit speciální jedinečný překážky. Takové, které ještě nikdo nikdy neviděl. Musíme totiž najít něco nového a zajímavého na focení. Takhle sestavený park už je tu třetím rokem a je těžké nafotit na něm něco nového.

Je perfektní pro kohokoliv, kdo si chce dobře zajezdit, ale pro fotografie a videa je vždy důležité mít něco nového. Nějaké lákadlo, chcete-li tomu tak říkat. Prostě na příští rok chceme vymyslet nějakou megajedinečnou překážku. Možná ji postavíme jen pro SSS a pak ji zase zboříme, protože by mohla být příliš nebezpečná. Co to ale bude, je momentálně top secret!“

technical jacket

Waterproof zipy | Snowsystem | Kapuce s kontrolou objemu

mill collection 2005/2006

Jednodotykové stahování kapuce | Kapuce s pružnou vnitřní légou proti větru | Dvě kapsičky na rukávech | Dvě horní kapsy na zip | 3D tvarované rukávy | Odvětrání v podpaží Zip krytý dvojitou venkovní légou se suchými zipy Dvě spodní kapsy na zip | Stavitelný pružný rukáv Pružný uchycený pás proti sněhu s protiskluzovou gumou | Obousměrný waterproof zip | Stahovací jednodotykový pružný okraj bundy | Pružné lokty a kapuce

GELANOTS XP 3L 27 000 mmH2O | 20 000 g/m2x24hod Novinka pro letošní sezónu. Třívrstvý laminovaný materiál, vrchní vrstva z Nylonu stejné gramáže, jako u Gelanotsu XP, zespodu nalaminovaná podšívka světle šedé barvy. Hodnoty nepromokavosti jsou ještě lepší, než u Gelanotsu XP, prodyšnost zůstala zachovaná. V kombinaci s třívrstvým Gelanotsem XP používáme i díly z pružného třívrstvého Gelanotsu XP, který umožní v exponovaných místech oblečení (rukávy a kapuce) volnější pohyb.

mill czech republic | kupkova 118, 638 00 brno | czech republic | e-mail: mill@sky.cz | www.mill.cz | tel/fax: +420 541 239 207 | tel: +420 603 226 640 | +420 604 258 433

102

01

čenda /r/ mute air na rozehřátí

text: Ondra Krnapláma, foto: Hofik

Akce, která dala vzniknout článku, co právě čtete, byla tak trochu výjimečná. Šlo totiž o punkově laděný jednodenní snb trip do Pece pod Sněžkou. Vše se odehrálo v půlce června, kdy teploměr ukazoval pětadvacet nad nulou, a ze srandy jsme tohle skákání překřtili v redakci na „KRNAP Big Air“.

Dobrodruhy, kteří se v létě na Sněžku vydali, byli Honza Heller, Zdeněk „Čenda“ Urbanec, David, Šimi, Nikita, Meggie a Vigo, přičemž ti poslední tři jsou psi. Čendu s Honzou možná někteří z vás znají z Tora Bora skateshopu, kde oba dva úderničí. Hafani v Tora Bora nehákujou, zato jste je mohli potkat někde na výletě, protože je kluci prý s sebou berou skoro všude. K těm všem se ještě připojil Hofik, aby ta sranda, co měla přijít, nezůstala nezvěčněná. Prostě tahle grupa dostala echo od no name oldschool partičky o tom, že Krkonoše ve svém horském lůně skrývají snowboardový poklad v podobě sněhu. Jak řekl Honza: „Dozvěděli jsme se to od taťků. Od starších riderů, který už jsou moc tlustý na to, aby tam vylezli. Tak poslali nás.“ Byl čtvrtek 16. června a naši snb dychtivci vyrazili do Pece pod Sněžkou. „Věděli jsme, že tam, kam chceme, je chráněná krajinná oblast KRNAP neboli Krkonošský národní park,“ vysvětluje Honza a pokračuje: „Normálně je tam vstup zakázanej a vloni byl dokonce problém. Kluci tam přišli a během půlhodiny, co postavili skok, zezdola vyběhl Krnapák a okamžitě se jim postavil do cesty, prostě jim tam nedovolil jezdit.

02

03

Snowboarding tady je určitě zakázaná aktivita a letos jsme zkrátka měli strašnou kliku. Dole na vrátnici jsme se totiž domluvili s chlapem, kterej to tam hlídal, a ten nás pustil. Což je docela důležitý. Ono když tam naběhne partička třeba dvaceti lidí a začne lítat po jediným sněhu, kterej tam na jaře zbyl, tak to přitáhne pozornost...“ No a tak partička povzbuzená Krnapákovým svolením vyrazila na túru. Ona to sice zas taková túra nebyla, ale pořádný vejšlap určitě. Hodinu a půl do kopce v plný pohorní, to dá zabrat i sportovci. Každá píle však přináší své ovoce a tohle stálo za to. Jak výprava postupovala dál a dál, hnědonazelenalý povrch hor se postupně halil do dobře známé běloby chladivého sněhu. Je to tak!

V červnu, kdy v nížinách panují vedra o výhřevnosti 32 stupňů, se v Peci válel sníh. Když vám k tomu ještě naložíme informaci od lokálů, která říká, že v zimě se na tomhle místě nakupí třeba i dvacet metrů sněhu (ano - na výšku), tak asi nezachápete. My jsme nevěřili, ale tenhle trip je důkaz. Funguje to prý tak, že z polské strany navane vítr přes hřebeny sníh a ten tam sedí do roztátí. A jak z fotek sami vidíte, netaje zrovna rychle.

Kluci si hned odložili, popadli lopaty a začali stavět miniskočku na rozblbnutí. Pár malejch skoků a najednou jim do oka padlo dění opodál. Obří lívanec sněhu, který se rozlehl na stráni, kompletně zavalil cestu do jedné boudy. Paní domu byla nešťastná a plakala dokonce i v televizních zprávách. Naštěstí jí na pomoc přijely stroje. Nejdřív to byly frézy, ale ty pak nestačily, a tak nastoupila těžší technika. Den před naší akcí nechal jeden bagr ve sněhu radlici, a tak si na záchranu pozvali speciální bagr, aby radlici a asfaltku k boudě konečně prokopal. Nebyla to žádná sranda, protože sněhu v tom místě byly skoro čtyři metry.

Honza: „Byla to neuvěřitelná klika, protože bagrovali zrovna v tom místě, kde jsme měli skok. Tak jsme

řidiče poprosili a on nám postavil skočku.“ Kluci chtěli bagristu přemluvit ještě na úpravu dopadu, jenže v tu chvíli se zjevil bagrmanův šéf a muselo se do práce. „Dopad jsme pak museli doházet lopatama, ale jedno na něm bylo výborný. Jak ten bagrista bral ty kry, že jo, vezmeš radlici, nabereš kus sněhu a hodíš to ze stráně, tak tam dole ležely třeba metr a půl vysoký a metr široký kusy sněhu. Potřebovali jsme dopad čistej, a tak jsme je třeba házeli dolu ze svahu. No a pak si kluci na jeden ten kus normálně sedli a jeli na tom dvě stě metrů dolů. To byla strašná prdel.“ Na odrazový straně byla vrstva sněhu tak čtyři metry, na dopadu asi dva a půl, takže to na skoky chtělo kus odvahy. Hodně se proto skákaly rovňáky na jistotku. „Ty stoosmdesátky a třišediny... šlo by to, ale když je pět metrů pod tebou cesta, letíš patnáct metrů do dálky, sedm dolů, tak do toho moc netočíš, to neni prdel,“ popsal skákání Honza. Sníh v červnu je sám o sobě div všech divů, ale jak řekl Čenda, tenhle se nemusel stydět ani za svojí kvalitu: „Byl to takovej firnek. Dokonce se tam našel i nějakej čerstvej, protože tejden předtím sněžilo. Nějakýho osmýho nebo devátýho napadlo asi dvacet čísel novýho. Sečteno a podtrženo, na tu dobu to byl sníh hodně kvalitní.“ Protože bylo léto, zapadlo slunce na snowboardingový dýchánek nečekaně pozdě. Kluci se snažili o fotky, takže to zabalili až kolem sedmý, když se slunce schovalo za kopec. Vidět ale venku bylo až do půl deváté. „Ona je tam potom k večeru taky docela zima.

Některý lidi jezdili normálně v zimním, rukavice, kulichy, všechno,“ dodal Čenda.

105

02 03

čenda /r/ tweaked v půl sedmý večer v plný polní...

04

05

04 05 06 07

106

06

bagrista byl fér, dokud ho nepřijel zkontrolovat vedoucí pětadvacet v peci pod sněžkou honza heller /r/ řezání firnu na začátku vejšlapu to byla ještě sranda

07

Asi vám letní snowboarding v Čechách zní jako rajská hudba, ale vězte, že naši dobrodruzi si pěkně mákli.

Jak by taky ne, když nefungují vleky, co Honzo? „To je právě ten největší masakr. Prostě jdeš buďto z Pece nebo ze Špindlu, což je třeba čtyři a půl kiláku, do kopce. Všechno si neseš, stoupák jak kráva, lezeš do největšího krpálu... Chce to třeba teleskopický hůlky. Vylezeš nahoru, převlíkneš se, hodinu a půl stavíš skok s lopatou, hodinu a půl skáčeš a hodinu a půl zase jedeš dolů. Takže totální vejplach. Ale je to absolutní adráč. Když tam nahoru vylezeš, seš úplně vorvanej. Když pak uvidíš ten sníh, tak tě to tak strašně nakopne, že pak stavíš jak magor. Když to máš postavený, tak zase skáčeš jak šílenej a dolu už pak běžíš, i když seš úplně vyflusanej. Nesli jsme si troje ponožky, troje trička a troje trenky. Lezeš nahoru a jseš tak zmáchanej, že si to musíš všechno převlíknout, pak jezdíš, takže se zase zmácháš úplně totálně a pak se převlíkáš na cestu dolů, abys nebyl furt v mokrým. To je o nastydnutí.“ Nakonec celej trip Honza shrnul: „Je to nářez. Po měsíci, cos nikde nebyl, vylezeš a v českejch horách jezdíš jak někde na Zugspitze. Fakt masakr. Jezdili jsme v době, kdy GaPa měla zavříno, protože tam bylo moc velký teplo. Fakt dobrý. Fakt originál.“

108

01

01

kufr /r/ flip rail

02

maťo /r/ nollie tailslide

02

text: Radek & David Chvátal, foto: David Chvátal

To nám jednou do redakce zavolali Milan Kojan a Radek Hašek z Metro company a že se s náma musí co nejdřív sejít, že pro nás něco maj. Hmm, to bude asi síla, když se o tom nechtěj bavit po telefonu, to bude nejspíš nějakej nelegální dárek. A taky že jo!

Teda nešlo o žádnou nelegálnost, ale nápad přivést do republiky na tour Aeon team plnej hustejch pro riderů je skvělým dárkem pro nás všechny.

110

Tour začala v hlavním městě piva Plzni, kde je i hlavní centrála Metro company, českého distributora bot Aeon. Ačkoliv vše začínalo až v pondělí, dorazili jsme s Maťem Kardelisem, Honzou Minolem a Jirkou Pufferem již o den dřív, protože nás pozval Milan Kojan, že si ještě v neděli zajdem na Plzničku. První naše kroky vedly k Milanovi do bytu, kam jsme se šli ubytovat. Kufr tady docela zápasil s nafukovací matrací, na který měl spát. Asi dvě hodiny se ji snažil nafouknout, čímž si tak okysličil krev, že to vypadlo na totální kolaps a že tour bude probíhat bez něj. Naštěstí ho cigárko postavilo zpět na nohy a nastal čas to jít zapít. Bohužel ale všechny bary, kde točí Plzeň, byly zavřený, a tak jsme skončili na Staropramenu. Chutnal taky dobře!

Druhej den byl sraz se zbytkem party v místním skateparku. Dorazili sem Lukáš Vlček, Simon Kunc, Vašek Holub, kameraman Láďa Čihák a Radek Hašan. Strašný vedro nedovolovalo moc náročnej skateboarding, a tak jsme šli na chvilku k vodě, kde jsme nakonec zůstali až do příjezdu Aeon Europe teamu.

Ti nakonec dorazili ve složení Alex Carolino - Brazilec s obrovským popem, Francouz Franck Barattiero, William Phan - týpek s nejlepším stylem, původem z Vietnamu a hovořící šesti jazyky, další Frantík Baptiste Myzor i se svojí kytarkou, na kterou ho původně učil hrát jeho kamarád Bastien Salabanzi, a Amík Lee Smith, který poslední léta žije v Barceloně a kromě jinýho jezdí i za legendární FTC skateshop. Doprovod jim dělal team manager Benoit a pak ještě fotograf s kameramanem.

Organizovat tour s tolika lidma není žádná sranda, a tak byl Milan trošku nervózní, což zbytku nahrávalo si z něho utahovat.

První demo proběhlo v plzeňským parku, kde například Franck Barattiero vypráskl obrovskej nofrontheel transfer. Simon to komentuje: „Na demo jsem přijel dobrým busíčkem od Student Agency, pěkně s hudbičkou, pouštěli samý vypalovačky. Jeli jsme s Vaškem Holubem, přes mobil jsme si dohodli s Radkem Haškem odvoz do parku, takže jsme si po příjezdu sedli na zadek a čekali. Z deseti plánovanejch minut byla nakonec hodina. Pak nás Radek dovez do parku a jel na hranice pro Aeon team. Frantíci poté přijeli, začli skejtovat, a to i jejich fotograf a kameraman, koukali jsme na ně a hned na začátku bylo vidět, že největší diktát dává Baptiste Myzor.

Do parku se přišlo podívat pár kluků, moc jich tam nebylo, asi jak byl všední den a prázdniny. Hustý je, jak maj v Plzni postavenou jenom půlku skateparku a za druhou půlku peněz jim tam místo překážek postavili obrovskou sochu skejťáka, která vypadá jak zavírací špendlík v nosebone.“

03

honza minol /g/ nollie bs lipslide

112

04

04 05

franck barratiero /r/ nollie fs heelflip aeon team u kašny

05

Poté nastal čas se přesunout na Summercamp v Prachaticích, z čehož nám v hlavě nejvíc utkvěla rychlost jízdy, nefungující CD přehrávač, kterej jenom občas spustil něco z Milanovy 50 Cent produkce, a kamarádský prudění do Milana, jestli náhodou nemá cédo Čistychova. Na to vždycky zareagoval, že ho nemá, že ho nechal doma. Pak si teprv uvědomil, že jsme se ho na to ptali už nejmíň dvacetkrát... Ale tour je tour a starosti jsou starosti. Kromě skejtu byl k dispozici i basketbalovej balón, takže Vlček využíval přestávky na pumpách a učil nás točit ball na jednom prstě... yeah. Simon: „Všichni měli na přesun správný tekutiny ve správných nádobkách, a tak to proběhlo bez problémů.“ V Prachaticích nastal čas se jít opět ubytovat. Českej team bydlel v komunistickým hotelu s dvěma sochami pionýrů v džínách, muž a žena, ta nahoře bez, prostě veliký umění, a Europe team měl ubytko poblíž centra.

Jestli si kluci z Aeonu na něco potrpěj, tak je to večeře

a oběd... Každej má svůj speciální jídelníček co jí a nejí, takže jenom výběr jídla trvá přibližně jednu hodinu.

Na večeři jsme potkali Horváta s Putem, kteří tam byli s evropským DC teamem, takže o zábavu bylo postaráno. Simon: „V Prachaticích to vyzval Carolino, tam jak je u toho parkoviště před hřištěm takovej ten trávníček, tak přes něj udělal switch front bigspin pop, možná tedy jenom front bigspin pop, ale i tohle je hodně velká výzva.“ Skatepark v Prachaticích je podle názoru hodně lidí celkem strašnej, hlavně co se týče překážek, ale jinak Summercamp jako takovej je super.

Proběhlo první demo, bohužel celej další den pršelo, a tak jsme uspořádali turnaj v ping pongu. Večer se konala opět několikahodinová večeře a někdo se po ní šel ještě koupat do místního bazénu.

A následuje přesun do města zábavy, do Olomouce, na další demo. Simon: „Tenhle přejezd byl hodně velká dálka, takže jsme přijeli celkem pozdě. Bylo to dlouhý, furt jsme zastavovali na benzínkách, takže pohoda.

06

06 07 08

vašek holub /r/ bs smith luxusní apartmá v hotelu gól alex carolino /r/ ss 360 flip

07

Jedinej, kdo z toho byl na prášky, byl Milan.“ V Olomouci nás ubytoval král města Jakub Střelec. Večer proběhla akce v bejvalý Barumbě, teď již předělaný na Tropico bar. Bohužel tu byla absence místních krasavic, ale aspoň tři mladý děvčata z Prahy to s náma roztancovaly a dokonce se i druhej den objevily na demu ve skateparku. Simon: „V tý Barumbě to byl běs.

Všude spousty diskantů, prostě fuj. Radši jsem se tam ani nevožral, abych se nedostal do nějakýho problému.“ Co se skateboardingu týče, v tomhle městě jsme omrkli místní streetspot, kde Maťo vrátil nollie tailslide na obrovskym muriku a Kufr kickflip přes rail, což byl nejhustší trik celý Aeon tour.

Další destinace byla zastávka na streetu v Brně, a to na railu, kde Honza Minol vrátil nollie bs lipslide a Lee Smith bs smithgrind. Kousek od Brna je ještě devět schodů s railem, kde Maťo vrátil nollie flip. Mezitím se tam na nás přijel podívat jeden kluk na kole a ptal se, jestli si může s náma zaskejtovat, že si jenom dojede domů pro prkno a že se za chvilku vrátí. No proč ne? Přišel, ani se moc nerozjezdil a v roztrhanejch neskejtovejch botách udělal z devíti schodů ollie, flip a backside, vše v moc pěknym stylu. Vysloužil si velký uznání a Aeoňáci ho hned ocenili párem bot, aby se mu líp jezdilo. Snad tenhle týpek teďka neztratí motivaci a ještě o něm uslyšíme, protože bylo vidět, že má sakra talent.

Poslední místo tour byla Praha, a protože opět pršelo, jediným, i když nejlepším místem, na kterým jsme byli, se stal Stalin. Proběhlo nějaký natáčení a nakonec začal Alex Carolino zkoušet switch 360 flip přes velkej červenej schod a udělal to v nejlepším stajlu.

A byl tu závěrečnej den a závěrečnej mejdan, tentokrát ve složení Lee Smith, William Phan, fotograf z Chill magazínu Nikwen a David Chvátal. Bohužel nebyl

víkend, takže nebylo moc kam jít, a tak je David vzal do Karlovejch lázní. Tam to neni moc český, spíš takovej turistickej mix, ale i tak se kluci celkem bavili a hlavně ocenili krásu noční Prahy. Simon: „Francouzům se u nás líbilo. Jídlo jim chutnalo, pivo prej máme taky dobrý.

Zaslech jsem od nich hlášky, jako že si daj jedno a jsou z toho hned zmaštěný. Nejsou prostě zvyklý na pivo, na Plzničku. A taky bylo dobrý, jak si Phan myslel, že je u nás legální hulení. Prostě vůbec nestih, jak se tady u nás pálí.“ Všechny ostatní věci, které se na letošní Aeon tour odehrály, a nebyly v tomhle článku zmíněny, jsme ze slušnosti radši zcenzurovali.

114

08

116

01

alan mesquita /r/ nosegring na bartošovic škodovce

O článek z Prachatic jsme požádali osobu k tomu nanejvýš povolanou, Míru Bartoše, kterej má celý Summercamp na triku. A to triko už má pěkně umolousaný, jelikož ho má na sobě po dvacátý! Mírův report by však vydal na menší brožurku, což se nám na tento prostor nepodařilo vtěsnat. Ale kdo tam byl a viděl to, tak tomu to zas tolik vadit nebude. A kdo tam nebyl a vadí mu to, tak by se měl spíš stydět, protože nebejt v Prachaticích, to je pro skejťáka největší ostuda. To je horší, než zapomenout flipa. text: Míra Bartoš, foto: Panker & Míra Bartoš

Z poetického pera Míry Bartoše: „...Summercamp v Prachaticích je však něčím jiný a tak trochu se zde zastavil čas. Dnešní sumec se moc neliší od těch z konce minulýho tisíciletí. Stále se více či méně daří zajistit účast zahraničních profesionálů, pro které není čas v Prachaticích stresovým sbíráním bodů či vyděláváním peněz a bojem o prize money. Berou to jako dovolenou, na které se mažou rozdíly mezi hvězdou a lokálním skaterem, co jezdí opravdu jen pro radost. Stále je zde zachován punkový duch mladých rebelských let

skateboardingu podpořen kytarovou muzikou. Pro mnohé účastníky je to období prvních setkání s profíky, ale i s alkoholem, holkama a kalbou, kterou si v určitém věku projde poprvé snad každej.“

DEN PRVNÍ, PONDĚLÍ Dnes máme parádní počasí! K hloučku skaterů, kteří přijeli již o den dříve, se přidávají další bandičky z celé republiky. Očekávaný Euro DC team na sebe rovněž nenechal dlouho čekat a během časných odpoledních hodin se ve skateparku prohání například Ruben Garcia a další DC kluci. Je to pro ně hlavně dovolená, takže brzo nechybí ani pivko v ruce. Na pořad dne přichází první disciplína, kterou je ollie contest. Začínáme ve výšce 45 cm a zvyšujeme po pěti cenťákách. Bitva byla ukrutná. Nakonec na třetím místě skončil Vít Kindl s olíčkem 75 cm, na druhém místě s 80 cm skončil Eda Ortman a první místo, rovněž s 80 cm, si vyskákal Marek Štrunc, protože oproti Edovi postupoval na tuto výšku bez jediného špatného pokusu. Musíme ještě dodat, že vítěz později ošklivě padl na loket, následovala pohotovost, diagnóza zlomenina a sádra. To bohužel nebylo vše, protože další den už ležel na operaci v plzeňské nemocnici.

Následující soutěžní disciplínou byl best trick na banku.

Každý prezentovaný si mohl vybrat bank dle libosti a měl čtyři pokusy, z nichž se hodnotil ten nejlepší.

Nutno říct, že spousta zúčastněných neodjela ani jeden pokus, ale o to na Summercampu nejde. Třetí tady skončil Marek Štrunc, druhý Koláč a diplom za první místo si odvezl Adam Lukas. Ještě během dne přijela TV! Večerní akcičky se konaly, stejně jako v minulých letech, na Kandlově mlýně známém jako Kandlák.

Zhruba od devíti večer spustila první kapelka Korupce.

Po ní nastoupili Better Way, na který už byl slušnej kotel a finálovou hitovku si s nimi zahulákalo slušný procento osazenstva. Nejnabitější první večer výročního Summercampu s námi přišli oslavit Krucipüsk, kteří tu byli snad popáté, a tudíž už k Summercampu neodmyslitelně patří.

DEN DRUHÝ, ÚTERÝ Počasí dle předpovědi i dle pohledu z okna, totální průser. Ač to mnozí oplakali, tak dozajista nebylo málo těch, co naopak byli rádi, že mohou alibisticky dospat pondělní kalbu a zrehabilitovat své údy i útroby.

Většina campovníků prováděla prohlídku historického města, a to především skrze nespočet restaurací. Pršelo nepřetržitě, jediným rozruchem bylo, když dorazil obří luxusní autobus firmy Quiksilver. Dorazil taky team Aeon, kterej si prodloužil pobyt kvůli dešti až do středy.

Večer tedy přišli lidi na Kandl mnohem dříve, a tak první rozjezdová kapelka Pennis nemusela svůj nátěr drtit před prázdným sálem. Druhá kapela byl trochu neozkoušený risk, který se rozhodně vyplatil - kapela Skapollo až z Vrchlabí. Hudební dýchánek ukončila partička Clou.

DEN TŘETÍ, STŘEDA Středa jak má být. Tedy jen občas mráček zmírňující hic, ale hlavně že je sucho, předpoklad dobrého skateboardingu. Dopoledne bylo jako vždy ve znamení protaženého večera. Kdo neměl kocovinu, tak si ideálně zajezdil, dokud nebyl park přelidněn. Na programu byla minirampa a best trick na funboxu. Po prezentaci deseti lidí na funbox best trick zasedl do poroty, jako většinou, Libor „Zrza“ Mikeš a samozřejmě velmi ochotný, po třech dnech velkej kamík, Ruben Garcia. Na třetím schodě se umístnil Jakub Jarolím, druhý byl Koláč a první místo si zajel Maxim Habanec.

Po tomto sranda závodě byla vyhlášena prezentace v minirampě, tedy již prestižnější disciplína, která slibovala pěknou podívanou, neb se v korytě objevilo pár týpků z Quiksilver teamu v čele s Marcem Hazizou,

02

Tak to bylo tedy po dvacáté vše, a pokud to někdo viděl jinak, je to možné. Vězte, že tento report je ryze subjektivní, neb jinak to snad ani nelze. Těšte se na příští rok. Tradice trvá a pokud se nic zlýho nestane, sejdeme se tu zas.

josh rouillon /r/ smithgrind

Ráno, ještě ospalejší než ta všechna předchozí, věstilo, že poslední den bude jako každý rok mírně prořídlý, a to z několika důvodů. Někdo musel do práce, někdo nevydržel třídenní kalbu a dva dny ježdění v kuse a nakonec převážná většina odjela především proto, že jim prostě došly prachy, který mnozí prokalili hned první den. Nejprve jsme odjeli náhradní handrail z úterka. O druhé a třetí místo se podělili zraněný Martin Jurášek s Michalem Přibilou a první byl Nikolas Tušl, který by měl se svou ramonesovskou partičkou dostat diplom za nejdelší účast, tedy od neděle až do čtvrtka. Handrail stihla jediná přeháňka dne, a tak se tato disciplínka jela pouze na dva pokusy. To využil DC team a na přání Rubena Garcii ochutnat pravý český jídlo byli odvezeni k nám domu, kde snědli hrnec svíčkový s kynutým knedlíkem od mé manželky, až se jim dělali boule za ušima.

Mezitím přestalo pršát a mohli jsme jet street. Kluci si jeli do pohody a třetí místo si těsně před Nikolasem Tušlem vyjel Jirka Bulín, druhý skončil Adam Lukas a první Pavel Jaroš. Poté si šli kluci dát škodovku, co ji ogrindovali jihoamerický skokani, a popravdě řečeno, přinejmenším Pavel Jaroš by se mezi nima neztratil.

Nakonec si odšoupli dopadovej bank a zkoušeli vysoký sto osmdesátky přes střechu až na zem. Poslední večírek byl ve znamení ztrhaných tváří, sípajících hlasivek a vyluxovaných peněženek. Avšak poslední síly byly zmobilizovány, takže Zničeho nic, Status Praesents a Nobody Knows naštěstí nehráli před třema skalníma.

03

DEN ČTVRTÝ, ČTVRTEK

04

02

kterej si to samozřejmě v mini stylově brousil.

Prezentace uzavřena, rozjíždíme závod a co se nestalo. Do rampy vtrhla jihoamerická smršť, parta osmi Argentinců a Chilanů. Jako bonus tu byl i jeden Brazilec, kterého netřeba představovat, stačí říct Alan Mesquita. Rozhodčí si je dopsali do prezenčky a jam se rozjel. Podle očekávání vévodili cizáci, ale myslím, že pro nás, český kluky, je paráda zajezdit si s nima v jednom závodě, aniž bychom byli zrovna reprezentanti. Vzhledem k účasti profíků vám pořadí předložíme od desátého místa. To obsadil Ivan Sendrei, 9. Tomáš Pech, 8. Brett Whitley, což je Amík žijící v Budějovicích, 7. Vašek Paták, letitá ozdoba a příklad pohody Summercampu, 6. Vláďa Hlaváček, 5. Jakub Jarolím, 4. Jorge Ladas z Argentiny, 3. Josh Rouillon z Quiksilveru, 2. jeho kolega Marc Haziza a první, zcela bez pochyb, Alan Mesquita. Mimo krásnýho štýlu a obrovskejch protaženejch poletů dal asi na třetí pokus blunt na minirampovým zábradlí. Lidi řvali nadšením až bubínky praskaly. Tenhle týpek byl na Summercampu již podruhý a to, co předváděl, tu dosud za těch dvacet let nedal žádnej Amík. A že se jich tu sakra vystřídalo.

Závod v mini byl parádní zážitek, který vlil novou krev do žil a probral z posledních zbytků kocoviny.

Odpoledne pak probíhalo ve znamení volného ježdění spojeného s focením a točením, ale ještě přibyl další vrchol, a to když si Latinos všimli, že tam máme krásnou Škodu MB 1000 obloženou bankama, která dosud zůstávala ladem. Řádně vysokej nosebone jim byl pouze rozcvičkou a pak již lítaly samý flipy a padaly pokusy o nosegrindy, bluntslidy, crookedy a podobný zhovadilosti, který se jim na tý hrbolatý střeše často podařilo i odjet. To byla super tečka za skejtovou středou, která se mimo plán protáhla až do soumraku.

Večer nám, hádejte kde, zahrály partičky Sundance Kid, Delusion a strhující Gaia Mesiah.

jody smith /g/ kickflip 360

04

ruben garcia podepisuje stejně rychle jako pije pivo

05

pantáta franta zíka a jeho oldschoolovej handplant

03

05

119

domažlice Skateboarding se tady z velké části odehrává v místním skateparku. Pokud přijíždíte od Plzně, tak se na první světelné křižovatce dejte doprava a na kruháči taktéž, minete benzínku a do třetice zatočíte doprava. Park je obklopen lesy, takovou romantiku ovšem skaters tolik neocení, protože kvůli tomu například po dešti místo bohužel neusychá nejrychleji. Překážky se nacházejí na velkém asfaltovém plácku, jehož většinu zabírá rozlehlá dráha pro motokáry. To naopak po celodenním skejtování oceníte. Pivko v přilehlém klubu a hurá závodit s kámošem mezi pneumatikama. Povrch parku bohužel odpovídá spíše těm motokárám, takže rozjíždění na triky je celkem namáhavé. Nicméně od

04

03

01

text: Křivan, foto: Kiva

02

andré /r/ transfer 50-50 minirampa panorama celého domažlického skateparku matěj hakl /g/ bs flip

01

Když zabloudíte do západních Čech, téměř až k hranicím s našimi „Deutsche Nachbarn“, tak vězte, že i tady si můžete zajezdit. Kde? Přece v Domažlicích, městě slavných historických bitev a zajímavých pamětihodností, ve městě, který předčí Bavorov ve všech směrech.

toho je tu jeden veliký bank a o nic menší rádius naproti přes celý park. Centrální funbox oplývá rádiusovým transferem dimenzovaným spíše na kola, klasickou pyramidou a asi patnáct centimetrů vysokou trubkou dolů z ní. Dál v Domažlickém parku najdete výborný dlouhý grindbox, kulatou trubku na zemi a ještě její druhé lámané vydání o zabijácké délce sedm metrů.

Za zmínku rozhodně stojí mikro minirampa, která leží hned v koutě celého prostranství. Má sice téměř vertikální rádius, ale jinak se v ní každý vyřádí. Překážky jsou železné a zkáze tudíž nepodléhají, nemusíte proto s případnou návštěvou nikterak pospíchat ve strachu, že by to tu nějaký ten pátek ještě nevydrželo.

02

03

120

04

text: So

ňák, foto

: Sörfi

za í cesty ačován r k e o p m je e tu apu A mám které m i ř p ě , n y tán hod orangu zemích li ding v r a o jsme by b ii s te ska doné jský In la V a .

M h c ý e přes s d vzdálen tu d h m le ule a o jsie. V to la a předmin M o ostali d zmínit průliv d a e chtěli m i dnesk js u ho už s to úvodník a l n y b ana, ale ndokan Sandok ene. Sa m očejší o iv p z jd v e n o j měl e r málokd y te k , y divák ý tygr všechn il malajsk z a r měl , jímž m . Navíc pohled agionu M o o h íh ý každ , čtvrtečn kterou , rukama li v a a š jm u le o o tr h s o il v lbu zab l, tygra val na a lupraco rozseka o ru p ů s h a jedy ak vz ldem. T polykal a tv o K em a s Hložk ! okanem d za San

02

CO NA TO PRŮVODCE? Malajsie se nachází v jihovýchodní Asii na Malajském poloostrově a na severu ostrova Borneo. Území je poměrně hornaté, pobřeží bažinaté, navíc podnebí mají vlhké a teplé, takže více než polovinu území pokrývají deštné pralesy. Negramotnost Malajců je poměrně nízká, cca 15%, což je dokonce o 2% míň, než má naše redakce. Hlavní město je Kuala Lumpur, platí se tady rinngitama (za cca 7,50 korun dostanete 1 rinngit). Za ubytování v hostelu utratíte 30 až 60 rinngitů, za desku s gripem asi 200 R. Co ještě dodat? Nějakou zajímavost?

Snad to, že za držení jakéhokoliv množství jakýchkoli drog je v Malajsii doživotní trest. A jeden z hlavních busových dopravců má název SMRT. Ale třeba ČSAD může v malajštině znamenat „chcípni“ a taky to tam nikomu nevadí.

01

01

strážci jsou na každém rohu

02

skatepark

03

kieron brodie /r/ fs flip

CO NA TO KÁMOŠI? Těžko dělat cestopis, když tu nikoho neznáme.

Pomůže nám proto malajský skater Kieron Brodie, který je vidět i za hranicemi svojí země. Je něco jako náš Tom Vintr. Nesedí doma na zadku, ale snaží se vyrážet do světa, ukazovat se na závodech, udávat svoje fotky do časopisů, odplácet svejm sponzorům.

Navíc ho to i nejvíc baví, takže mu to jde celkem slušně i na malajský poměry. Kieronovi je něco kolem sedmadvaceti let, žije v Kuala Lumpur ve čtvrti Bangsar.

Sám, jen s kocourem Checkersem. Tihle dva nám popíšou malajskou skate scénu trochu detailněji.

ZAČÁTKY

122

Skateboarding v tom pravém slova smyslu začal v Malajsii až kolem roku 1989. Předtím byly nějaké pokusy, které však zůstaly naprosto zapomenuty. A tak mezi legendy a pionýry patří hlavně lidi, kteří začali skejtovat na prahu let devadesátých. Během dvou nebo tří let se však sk8 rozšířil nevídaně rychle, skejta měl snad každej druhej kluk. Smůla byla, že se nedalo nikde moc skejtovat, nikdo ten sport nechápal, a proto s tím byla spojená spousta problémů. Hlavně se strážníkama.

Skejtovalo se před imigračním úřadem, kde je žulovej plac, nebo před sídlama zahraničních společností, který tady začaly stavět svoje paláce. Zvlášť v lásce bylo sídlo IBM. To byly ovšem spíš jen víkendový

03

04

125

spoty. Hodně kluků si stavělo rampičky a malý benžíky přímo před barákem. Rozjet se po chodníku, skočit si a zase zpátky. Hodně lidem to vydrželo na deset let, každej byl připravenej stát se profesionálem. Pak ale přišly přítelkyně a manželky a bydlení, takže peníze bylo třeba začít shánět jinde. V současný době už lze vidět na skejtu jen tři veterány. Právě Kierona a další dvě velký jména Podina a Joe Ipoha, který ještě nejsou připravený to vzdát.

SOUČASNOST Dnešní scéna je stále velmi rozjetá, k módě teď patří dělat hlavně technický záležitosti, k čemuž ty mladý kluky hodně tlačej sponzoři. V Malajsii se skejtuje převážně ve skateparcích, ačkoliv je zde spousta výbornejch míst na street. Skateparky jsou právě teď v kurzu, protože se jich začalo od roku 2000 dost stavět. Často se tu pořádají i závody, ale spíš ty lokální nebo sponzorský, jelikož Malajskej skejtovej pohár se nejezdí.

Podle toho vypadají i prize money, se kterými jsou závodníci často nespokojení. Za náročný vítězství se dostává maximálně 600 rinngitů, takže peníze na cestu do zahraničí se takto vydělat nedají. Až se octnete na malajských závodech, dávejte si pozor na Ipoha, Fuada, P.J. Boye, Adama, Thon Kha Sana a Davea Bodnara. To budou asi adepti na první příčky, ostatní se tu údajně „jen tak plácaj“. A kdo neskejtuje, ten surfuje.

AŽ SI PŮJDOU ČEŠI ZASKEJTOVAT Skejtuje se hodně od března do září, ale bohužel tak od deseti do čtyř je teplota přibližně na 35 stupních, takže to na ježdění moc není. A vůbec to není na skate od října do února, protože to tady kropí monzunové deště.

Prší téměř každý den, hlavně odpoledne. Alternativa je skejtovat s deštníkem, protože krytý parky tu moc nefrčí. A kam zajít, když budete v Kuala Lumpur? Ptejte se po Arina skateparku, kterej naleznete v blízkosti Petaling Jaya. Kieronův oblíbenej je Kampong Batu skatepark. Ale je složitý se tam dostat. Řeknete taxikářovi: „Batu 5, Kampong Batu metropolitan park“ a tam se musí hledat. Tady se scházejí skejťáci z celýho města, hlavně po tý šestý hodině. Určitě si tu uděláte hodně kámošů, který vám poraděj, jak se po K. L. orientovat. Nezapomeňte vlastní vodu, protože tam široko daleko není nic, jen hic jak sviňa. Ku strýtu hledejte Putra Jaya, K.L.C.C. a nebo všude v centru, kde je to kompletně vymramorovaný. Ale s tolerancí policie moc nepočítejte.

05

AŽ BUDOU ČEŠI ZEVLOVAT Kousek je to do Singapuru i do Thajska. Všude kolem je spousta ostrovů, kde vládne dovolenková atmosféra, takže mraky holek (roztomilejch opálenejch Asiatek!), který jsou z evropskýho ksichtu úplně hotový. Takže na ně vyloženě pozor! A pak bacha na různý vykuky autobusáky a taxikáře (ale prej to tam tak dělá většina), který vás nalákaj na něco, co je hrozně levný a výhodný, ale nutěj si vás připlácet za různý voloviny kolem, takže vás oškubou, a když už jim nemáte co dát, klidně vás nechaj někde v džungli. Na půli cesty klidně vysadí i aerolinka, jako se to stalo Kieronovi. A to je místní...

06

04

kieron brodie /r/ kickflip to fs boardslide

05

kid /r/ kickflip to bs lipslide

06

klc-nejvyšší mrakodrap světa

David Maxim| věk 26 | regular | bs wallride | lokalita Praha (tajné místo) | počet pokusů 4 (těžký rozjezd) | sk8 od 1993 | sponzoři: žádní | setup: deska Impact 7.625 (placka), trucky Royal (nízký, povolený), kolečka Kolawheels 51 (úzký), ložiska Zero | fotograf Martin Karas (martinkaras@email.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

BEST TRICK

BEST TRICK

Maťo Kardelis | věk 22 | regular | nollie kickflip | lokalita Brno (okraj města) | počet pokusů 14 | sk8 od 1995 | sponzoři: Aeon, Peace, Thunder, Spitfire | setup: deska Peace model Kardelis 8.0 (střední konkejv), trucky Thunder (nízký, povolený), kolečka Spitfire Hardline 51 (širší), ložiska obyč Abec 3 | fotograf David Chvátal (dchvatal@seznam.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

BEST TRICK

Matěj Hakl | věk 17| goofy |switch heelflip | lokalita České Budějovice (benzínka Aral) | počet pokusů 10 | sk8 od 1998 | sponzoři: Nomad skateboards, Sykum footwear, Thunder | setup: deska Nomad minilogo 7.75 (co nejplacatější), trucky Thunder (nízký, středně utažený), kolečka Spitfire 51 (úzký), ložiska Super Swiss6 Bones | fotograf Hofik (foto@hofik.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

BEST TRICK

Honza Král | věk 17 | goofy | ss 360 flip | lokalita Brno (hotel Grand) | počet pokusů 6 | sk8 od 2000 | sponzoři: Horsefeathers skateshop, Local skateboards, Aeon shoes | setup: deska Local 7.8 (placatější), trucky Local (nízký, povolený), kolečka Local (úzký), ložiska Abec 5 | fotograf Kiva (kiva@board.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

BEST TRICK

Adam „Žerák“ Chválek | věk 14 | goofy | bs wallride na plotě | lokalita Čelákovice (skatepark) | počet pokusů 3-4 | sk8 od 2000 | sponzoři: žádní | setup: deska Local 7.8 (s konkejvem), trucky Royal (nízký, utažený), kolečka E (širší), ložiska Abec 5 | fotograf Kačer (info@skaterock.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

BEST TRICK

Zdenál Komárek | věk 28 | goofy | boardslide | lokalita Blansko (centrum) | počet pokusů 4 | sk8 od 1990 | sponzoři: Meatfly | setup: deska Meatfly 7.5 (střední konkejv), trucky Rellik (nízký, středně utažený), kolečka Rellik 52 (úzký), ložiska normální | fotograf Kiva (kiva@board.cz) | hlasování a pravidla soutěže na www.boardmag.cz

Dnešní ízina neni až tak jednoduchá, zvlášť třeba když ještě pořádně neumíte ollie, musí vám tenhle nose ollie frontside heelflip na banku připadat jako španělská vesnice. Věřte ale, že to neni zas tak těžký a trik se navíc odehrává jen pár desítek centimetrů nad zemí. S výukou nám pomůže Míla Hroch, šestnáctiletej týpek z Třebíče. Skejtuje již čtyři roky, sponzorují ho Specific, chodí na gympl do kvinty a ve volným čase kromě skejtování ještě natáčí a stříhá sk8 videa.

učitel a rider: Miloš Hroch, foto: Kiva

133

Takže nollie fs heel je kombinace dvou triků, nollie heel flip a nollie fs. Základem je vychytat si tyto dva triky, nejprve na zemi a pak teprve zkoušet na banku.

Stance na tento trik je následující: přední noha lehce na kraji desky, aby se trik dostal do výšky, a zadní noha trošičku před šrouby, lehce vytočená dolů. Lepší je trik zkoušet prvně na něčem méně prudkém, abyste si vychytali odjezd.

Na trik si zvolte větší rychlost. Po nájezdu na bank se nejprve trošičku zakloňte, abyste vyrovnali těžiště s náklonem banku. Trik se snažte kopnout co nejvýš, takže přeneste váhu na přední patku a zadní nohou

kopněte heel flip. Ve vzduchu dávejte pozor na rotaci flipu, aby nedošlo k dopadu prkna na hranu. Pak se vám to pod nohama smekne a následuje brutální pád na záda, většinou doprovázanej křísnutím vaší palice o bank. Při učení se to stává, ale později do toho dostanete jistotu. Ve vzduchu ještě dotočte 180 tělem, dopadněte na šrouby, hlídejte si rovnováhu a v klídku sjíždějte bank.

Tohodle triku se opravdu nemusíte bát, je to taková efektní technická záležitost a učení moc nebolí. I když taky jsem se přitom párkrát natáh. Jděte do toho, určitě se to brzo naučíte. And that's all…

regular / Choc skateboards 7.5 (placka) / grip Jessup

trucky Local / medium / povolený koleþka Local 51 ložiska Nomad

Tenhle trik je taková sranda, kterou jsem se naučil, když mi nešly normální triky. Jeho přesnej název nevim, prostě to je první duben. Rozjeďte se pomalu jako na nollie s tím rozdílem, že přední nohu máte na šroubkách a tu, kterou to kopete, si dejte úplně podélně s hranou. Teď přichází moment, kdy prkno potřebujete přetočit o půlflipa, což uděláte tak, že co nejvíc zatlačíte na vaší zadní nohu, a když ve stejným momentě nadzvednete vaší přední, tak se vám prkno překlopí. Přední nohou se okamžitě snažte hamstnout na nose a nártem zadní podeberte prkno zespodu. Když se vám tenhle manévr povede, tak se nohou ani nedotknete země, maximálně si jen tak trochu škrtnete zadní.

Teď balancujete v takový, jak já tomu říkám, kolíbce. Váhu máte na přední noze, zadní nohou a vlastně celým trupem to točíte o 180 stupňů. Dobrý je si to přetočit o víc než 180, protože bude následovat revert a stupně navíc se vám hodí. Teď je na řadě přetočení prkna do původní polohy, uděláte jakoby takovej shove-it a trochu i impossible kolem vaší nohy na nousu. Švihem to prostě vykopnete do vzduchu a už se pomalu hořejškem těla natáčíte do revertu, prkno přilepíte k nohám a po dopadu na zadní kolečka doděláte revert.

Já osobně jsem se tenhle trik naučil celkem rychle, takovýhle oldschooly zkoušim vždycky, když mi nejdou normální triky. Nejtěžší fáze je si to dobře nakopnout a chytit si to pod nohy, aby se vám povedl ten revert.

134

regular / deska Local 7.8 (placatČjší) /grip Blackhole učitel a rider: Simon, foto: Kiva

trucky Local (nízký) koleþka Local 51 ložiska Abec 5

Přesnej název tohodle triku neznáme, je to taková oldschool kombinace. Možná by se to dalo popsat jako casper 180 revert, ale ruku do trikovýho vohně za to nestrčíme. Náš vyučující Simon tomu říká „První duben“, protože udělat tenhle trik je podle něj hroznej apríl. Jinak Simon pochází z Čelákovic, na hřbetu má 23 křížků a na skejtu jezdí od roku 1996. Sponzorují ho Cuckoo, Aeon a Local.

text: Affrizzle, foto: archiv

Východočeský producent DJ Side, který nedávno vydal společné album s rapperm jménem C.A.B.A. a na kontě má vedle domácích spoluprací s projekty jako Špatnej Wliw a D.Real C. i pecky pro Amíky Flow Official, konečně vydává i svůj instrumentální vinyl. Nese název „The Renaissance – Abstract hip hop beats by DJ Side“ a na sedmi z celkových osmi skladeb (tu osmou totiž dělal přizvaný producent Sinuz) Sajdka dokazuje, že je jménem, se kterým je do budoucna potřeba počítat.

S měsíčním skluzem konečně vychází tolik očekávané album Prago Union „HDP“ (Hrubej domácí produkt). Materiál vznikající v průběhu posledních čtyř let je jistě pádným argumentem pro rozšíření dosud trojhlavé pražské rapové špičky. Těžištěm a středobodem desky je samozřejmě Kato aka Def, který produkoval, rapoval a dával do kupy, ale mít na desce hosty jako on, taky by mi nedalo je nezmínit, pač to tu ještě nebylo – US MCs Planet Asia, Masta Ace a EdO G a producenti Architect a KutMasta Kurt, k tomu německý MC Dendemann a domácí James Cole aka Phatski a De Zrechts. Tomu říkám vybraná rapová společnost.

V Praze sídlící americko-mexická parta (nespletl jsem se, česká sekce totiž v kapele již nepůsobí) Cherry Hill, jenž se nedávno v roli předskokanů představila na nechvalně proslulém pražském vystoupení Kelis, vydává začátkem září své album „For The Love Of The Art“. Mluví o snaze posunout laťku termínu „hiphopové album“ směrem vzhůru, koncerty, stejně jako jejich vinyl EP „No Surrender“, naznačují, že to nejsou úplně kecy do větru, ale vše se potvrdí nebo rozplyne až s vydáním LP. Album se chystají ještě v letošním roce vydat i Jižní Pio. Natáčí doma ve studiu u DJ J-Kida. O produkci se podělí především J-Kid s Eurodelem, ale ke slovu přijde i několik velice zajímavých hudebních kreací od Slováka jménem Grandmajster. Vedle toho rap bude jak jsme u PIO zvyklí v režii Martina a Filipa jen s minimem hostí, jejichž jména nechtějí zatím prozrazovat. O co se však podělit chtějí, je ujištění, že by mělo jít o rozmanitý materiál a všechno jen ne hodinu pohodovýho hiphopu.

Před nějakými šesti a více měsíci byl vytáhlý MC jménem Idea jen další hlavou nekonečného zástupu členů „demo kapel“. Další z nadějných MCs, co tancoval na oné hraně vedoucí k dobrému rapu, kde jich většina při podobných pokusech spadne. Ani Idea ještě není v cíli a nerad bych to tedy zakřiknul, každopádně je obdivuhodné, kam se za poslední dobu vyhoupnul. Z nuly až ke stříbrné medaili druhého nejlepšího freestylera u nás.

Zvlášť vyhlášené jsou jeho battly s tím vůbec nejlepším, Tafrobem. Jedou do sebe navzájem tak, jak to dokáží jen kamarádi. Ti, co minuli podstatu freestylu, pak nechápavě kroutí hlavou, jak můžou být kamarádi před battlem a po battlu, ale při něm si dávat takovou rychtu? Přijde jim to nahrané a falešné. Ještě jsem ale neslyšel, že by se někdo pozastavoval nad tím, že se po zápase objímají boxeři, nebo že by kvůli tomu někdo pak zpochybňoval „realovost“ jejich natlučených žeber, monoklů a zlomených nosů. Freestylem to ale pro Pepíčka nekončí, freestylem to pro něj jen začíná.

Není už jedním z davu a o tom by vás měla přesvědčit další velmi zajímavá kapitola, ke které se blíží - společné album s producentem Fattem. Vítejte ve světě rapu z Botova.

Tvůj krásný domov, Zlín aka Botov, je synonymem cviček od Bati, ale určitě ne rapu. Jak se ve městě, kde všichni mluví spisovně, člověk dostane ke sprostým prudám freestylových battlů?

No, první musím souhlasit s přízviskem „krásný domov“, protože to Zlín bezesporu je. Jestli je synonymem rapu, to už je individuální pohled na věc.

Ze začátku jsem věci okolo rapu viděl jinak. Neříkám že špatně, přesto bych se s nimi teď už neztotožnil. Víš, že začátku tady bylo jenom De Fuck To, takže každý mohl, a nebo nemusel poslouchat jejich texty, které daly leckomu pohled na rap. Včetně mně. Jenže věci se změnily, začal jsem přicházet na to, že je to pro

mě idealizovaný svět a pomalu jsem se začal zajímat o freestyle. Jenže už mě nebavil freestyle „já jsem tady a mě to baví“, ale chtěl jsem battlovat. Tak to mám.

Battlovat můžeš, i když jseš z Vatikánu, nezáleží na tom, odkud jsi, ale jakou máš povahu. Pozná se, když jseš nebo nejseš zmrd uvnitř, hehe…

Hrdost na domácí hroudu bývá v rapu pravidlem, ale při pohledu na tvé triko „Botov Sucks“ je jasné, že to asi nebude tvůj případ. Co tě na Zlínu tak štve?

Mě nic neštve, ale serou mě určití lidí. Tady je jich totiž většina taková, že jim stačí jít na připosrané pivo a něco si dokazovat. Sorry, ale lidi, co je jejich priorita v pohodičce huleníčko a pivíčko, hlavně neříkat pravdu a nehádat se, už nemusím. Řekl bych, že se to tak „pěkně vykrystalizovalo“, alespoň z mého pohledu. Pro toye budu pořád toyem. Suckers neřešit.

Každý město má svoje – jednou je to Brno hardcore, podruhý Vypálený Pražský štýlo, v Botově jsou De Fuck To alias luční rap. Ovlivnili tě kluci nějak na tvé cestě za rapem?

Určitě mě ovlivnili a nebyl jsem jediný. Ale postupem času rosteš, posouváš se… a nebo stojíš na místě jak poník. Jako sorry, ale MC, co si nenapsal více než jeden text do prdele NENÍ MC. A já se s takovýma lidma o rapu prostě bavit nebudu. Někdo z DFT zase dělá, ale jsou to jen dva. A s Fattem teď makáme, že by ti spadla jedna nohavice. No a taky si zkoušíme podle porna různé cviky na slečnu Vítkovou. Všechno bude, když budem...

Dával jsi už vůbec někdy nějaký „oficiální

prudit? A mluví o falešném divadlu, protože jakmile je battle u konce, jdou spolu MCs chlastat.

No, ti lidi jsou poníci. Jsou to tupci, co asi mají pocit méněcennosti. Tohle mu spíš vysvětlí moje mamka Mňauglina. Oba dva víme, o koho jde. Ať se mě zeptají sami. Falešné divadlo s povelem prudit? Máš to podobné, jako když nejhodnější herec má v divadle hrát v nové hře vraha a zmrda.

Jak se koukáš na současnou vlnu popularity RnB a českého „pimpovství“?

RnB pohoda, každý podle svéhu gusta. Já jsem začal taky něco málo poslouchat, takže je mi to vcelku jedno.

A CZ pimps? Usmívám se, protože tady je pimp každý, kdo má na Marlbora a řídí fotrovu Fabii, nebo fakt nevim. Prostě nejsou a nevím, jestli budou.

Hlavním důvodem našeho rozhovoru je tvá našláplá hudební dráha. S Fattem jste se chystali na společný singl a najednou je z toho celé album. Jak to přišlo?

Koupil si kredit a prozvonil mně, hehe. Fatte mi prostě vyhovuje a je to takový „můj největší pán“. Prostě chci natočit fifty-fifty projekt. Akorát tam budu mít hosty jako MCs, protože si myslím, že tyhle lidi potřebujou být slyšet. Čeho se posluchači dočkají po zvukové a textové stránce?

Budu to textově já a produkčně David. Víc nemůžu prozradit. Hlavně si to kupte.

Jak se deska bude jmenovat, kdy a u koho vychází a kde se o vás čtenáři dozvědí více?

Jmenovat se bude „A pak sem šel“, vyjde zpozarohu Štefánikové ulice. Dozví se o nás na tvojem webu, na koncertech, až Fatteovi koupím nové tílko a odnaučím ho být napnutý. Takže na podzim.

Dokázal bys udělat skladbu pro svojí holku nebo si myslíš, že něco takového do rapu nepatří?

Chci černovlásku, ale nemám. Pak nebude problém.

Na závěr vám přeju, aby zdraví sloužilo, Fatte pořídil MPC a všechno vám to vyšlo. Chceš ještě něco vzkázat nebo někoho pozdravit?

Za to zdraví díky, Fatte už ho možná v den vydání časáku bude mít a doufáme, že nám všechno vyjde.

Zdravím moje lidi a díky za rozhovor.

freestyle battle“ s Lattem?

Co myslíš? Nedával samozřejmě. Akorát jednou a to byla taková sranda, to jsem byl ještě v začátcích a jednalo se o graffiti neshodu mezi 3D Plastikem a SCTX´S robertkama. No a jelikož jsou to moji největší fellánci, tak jsem se za ně postavil proti L Osmičce. Ale říkám, byl to takový Zlíneček.

Když se trochu vrátím, demo tvé kapely Dilema přece produkoval Fatte, který je taky z De Fuck To. Není to tak trochu paradox?

Asi je, ale život je plný paradoxů. Zašel jsem za ním, protože je to můj kámoš už dlouho a chtěl nám pomoct, tak nám to demo produkoval. Udělal pecky, se kterýma jsem byl na tu dobu a na to, že to bylo demo, velmi spokojený. Demo se vydalo a celkem fér ohlasy. Po čase už mě to ale nebavilo po stránce textové i produkční. U normálních lidí je přece přirozené, že nejsi po čase spokojený s tím, co vydáš, ne? Zmrdi totiž neznají slovo vývoj a posun, takže to tady všechno vypadá tak, jak vypadá.

Tím demem kariéra tvojí kapely začala a skončila zároveň. Bylo to demo se vším všudy, na poměry určitě slibný začátek. Připadalo ti pak, že tě zbytek kapely zdržuje a nestačí tvému tempu, nebo proč jste to zabalili?

Tohle jsme spolu vyřešili myslím krutě, s Daesem jsem vyrůstal a Pilot je můj pejsek už dlouho. Bavilo mě to, bylo to prostě maximum, co jsem mohl v té době

137

poskytnout. Ale po čase jsem prostě začal všechno táhnout já a kapela mi nedávala prostor, tak jsme se rozpadli. Konciků jsme jeli dost a myslím, že lidi bavily.

Pořád jsou to moji lidi, na které nedám dopustit, jenže profesionalita už není jenom o kamarádství.

Jako sólistu tě během posledního roku hodně zviditelnily freestylové battly. Jak tuhle disciplínu vůbec bereš? Nemáš obavu, že se budeš těžko zbavovat nálepky „freestyle MC“?

Nechci řešit, jak to bude v budoucnu, prostě teď dávám battly jak to jde, jsem rád a baví mě to. Jakmile mě to přestane bavit, tak toho nechám, ale zatím nemám proč. Holkám při tom padají písmenka z čítanek, tak je to OK. No a co se týče nálepky freestyle MC, tak si stejně vole myslím, že je to součást MCho. Stejně jako DJ dokáže dávat na ITF v kategorii Advancement class, tak by MC „měl“ dávat texty (scratche) i freestyle (beat juggling). No a pak sem šel…

Je tedy pro tebe battle zábava, disciplína, která tě kope, aby sis zlepšoval techniku, nástroj jak se představit a připravit posluchače na vlastní hudební tvorbu, a nebo je pro tebe freestyle absolutním vrcholem?

Tuhle otázku dáváš každému, kdo freestyle dává. Ano, je to vším, cos řekl. Je to adrenalin prostě. Má to svoje kouzlo zpindat nejlepšího kámoše teď a tady.

Co si myslíš o lidech, co se freestylu vysmívají a je pro ně nepochopitelné, že se někdo na povel začne

Tentokrát jsme se s několika našimi dotěrnými punkovými dotazy obrátili možná trochu netradičně na východ. Naše dobře mířená výzvědná střela zasáhla slovenskou metropoli Bratislavu, konkrétně pak jádro i u nás dobře známé slovenské punkrockové perly Plus Minus.

Původně se měl hlavním objektem tohohle rozhovoru stát bubeník Dodo, který byl otevřen ochotně odpovídat na cokoliv, vyjma otázek „na tělo“, jako třeba kolik váží a podobně. Nakonec se mě ale vzhledem k nedostatku Dodova volného času z důvodů plnění prázdninových povinností ujal jeho k tomuhle účelu naprosto stejně kompetentní bratr, baskytarista Wayo.

Tak jak se daří punkrocku na Slovensku?

Nic moc. Na Slovensku je to tak, že jak tu nějaký punkrock je, tak si ho tu moc neváží.

Vy jste ale taky dlouhá léta žili v Čechách, že jo?

No jo, už nám lezlo na nervy to věčný přejíždění přes hranice a ta nekonečná dálnice D1, takže jsme zvolili nejjednodušší způsob, a to přesun z Bratislavy do Čech, konkrétně do Prahy. Stejně když si vezmeš, kolik z našich koncertů jsme odehráli v Čechách, tak se zdá náš přesun ještě dost opožděný, měli jsme tam být už

mnohem dřív. Ale to je teď už jedno, dokázali jsme, že jako kapela držíme spolu a toho si cením nejvíc. Není jednoduchý přesvědčit čtyři lidi, aby se vykašlali na práci doma a přestěhovali se do Prahy. Nikdo z nás se ale nenechal ukecávat.

Proč jste se pak rozhodli vrátit?

My jsme šli z Prahy rovnou do Austrálie a pak jsme se vraceli domů do Bratislavy, kde už byl i Dodo, takže jsme začali zkoušet nový materiál a shánět kytaristy.

Nějak to šlo jak po másle, tak jsme už prostě zůstali doma. Doma je doma.

Austrálie, co tam? To jste odjeli celá kapela?

No nejdřív já, pak Gza a taky měl přijet Dodo, ale nedostal vízum, tak to celý krachlo. Škoda. Pak jsme tam trochu rozjeli Plus Minus, zkoušeli jsme naše věci s místníma kamarádama a byli jsme připravený na koncerty i na studio, ale pak mě neprodloužili vízum

a jel jsem taky domu. Pak se vrátil Gza a byli jsme zpátky. Minulý léto pak Brad, náš kytarista, co tam s náma hrál, přijel za náma a zahostoval si s náma na dvou koncertech na Slovensku.

Jako Plus Minus existujete už pěkně dlouho, jak přesně?

Je to přesně pět let, dva měsíce, jeden tejden, tři dni, čtrnáct hodin, třicet tři minut a padesát devět sekund… což už asi nebude platit, až tenhle rozhovor vyjde, to už to bude zas o něco víc.

Co takhle udělat trochu jasno ve vašich deskách, line upu a tak?

No regulérní desky jsou v podstatě tři. První album „133“ vyšlo u Universal Music, nahráli jsme ho v původní sestavě Cibi zpěv, Bob kytara, Dodo bicí a já, Wayo, basa. A teď si nevzpomínám, jestli tam s náma nahrával už i Lochy. Myslím ale, že tehdá s náma zatím jenom zkoušel a do studia ještě nešel. Tam nám taky zahostoval Richard Müller... jo, ten Richard Müller.

Normálně nám přijel zahostovat na album, což nebylo špatný. Někde jsme se předtím potkali a řekli mu, že chcem udělat cover k jeho skladbě „Ludia 20. storočia“.

A on na to že super a že si to s náma chce zazpívat, že se mu ta skladba nikdy nelíbila a že do punkrocku by to mohlo být to pravé ořechové. Takže nakonec přišel, zazpíval a odešel. Potom nám hostoval i na křtu tohoto alba na koncertě, přišel si to s náma naživo zazpívat do klubu Duna v Bratislavě. Dalším důležitým počinem byl singl Workoholix. To jsme už vydali u Cecka. Universal odmítl vydat další věci v angličtině, tak jsme se dohodli s Jakubem Tauberem od Cecek Records. Cédéčko nebylo lisované, Jakub ho pálil a tisknul obal, bylo to v podstatě jenom takové limitované EP pro Čechy, na Slovensku se nedalo moc sehnat. A to už s náma nahrál nový zpěvák Gza a taky přibyl Lochy na kytaře. No a pak vyšlo několik výběrů a kompilací, kde se objevily naše skladby. Ani nevím, na jakejch všech. Bylo jich dost, něco vyšlo u Universalu, některá u Musica Records a taky Final kompilace. Koncem roku bysme pak rádi

139

vydali další album, slovenské album, ale jestli to vyjde, to zatím nevíme. Momentálně je naší hlavní prioritou naše nejnovější splitko „Unity Split“ s finskou kapelou Flippin‘ Beans.

Je hustý, že hned vaše první deska vyšla u Universalu. Myslíš, že tomu pomohlo třeba i to, že vás tam s bráchou už znali z Iné Kafe?

Tam šlo hlavně o to, že my s bráchou jsme měli s Universalem podepsaný smlouvy právě ještě jako interpreti z časů Iné Kafe, takže my jsme ten materiál museli vydat ještě tam, nemohli jsme odejít. No aspoň jsme neměli problém vydat Plus Minus.

Proč jste vlastně s bráchou z Kafe odešli?

Odchod z Kafe byl tehdy jen otázkou času a dál k tomu prostě nemám co říct.

Jasně. Ještě taky říkáš slovenskou desku, mám tomu rozumět jako ve slovenštině?

Jo, určitě. Když ne celé album, tak aspoň na půl. Máme hodně novejch věci nahraných ve studiu a většina je ve slovenštině.

Teď k tomu vašemu novýmu splitku. Co jsou to zač, tyhle Fini, a jak jste k nim přišli?

Fini jsou v pohodě, máme se rádi, hehe. Gza na ně narazil na festivale v Bratislavě, kde byl jako stagemanager a měl je na starosti. Dobře se o ně postaral a druhý den jsme hráli spolu v Praze. Dali jsme jim naše CD „Workoholix“ a asi se jim líbilo, poněvadž se po týdnu ozvali, že s náma chtějí udělat splitko.

Samozřejmě jsme nebyli proti, materiálu jsme měli až až. Poslali jsme jim do Finska mástr a oni nám v květnu přivezli na koncert do Bratislavy cédéčka. Toho si na nich taky cením, že dokázali přijet kvůli jedinému

text: Libor Dostál foto: autor & BHR

koncertu na Slovensko. Sami si zaplatili letenky, aby si tady s náma zahráli, prostě jako z pohádky.

Dodo mi říkal, že snad i vy plánujete nějaký koncerty tam u nich, je to tak?

Jasně, plánujem. Měli jsme s nima původně jet turné po Evropě, to ale padlo, takže zatím přijeli jenom oni sem na ten jeden koncert a my pojedem na nějaký čtyři až šest koncertů tam do Finska. Je to ale ještě pořád dost otevřený, nemáme na to zatím moc prostředků.

Taky prej teď doděláváte nějakej videoklip...

Jo, klip máme jeden skoro hotovej, je na skladbu „Unexpected Things/Deaf“ a dělal ho náš kytarista Fero s velkým F neboli „brokolice“. Teda spíš půjčil kameru a sestřihal to. Pomáhal mu Špako, to je takovej punkovej režisér, točí klipy Zóně, S.P.S., taky Kafe točil. Druhej nám pak dodělává náš kamarád Oki. To je na skladbu „When I Can‘t Sleep“ a budou tam použitý záběry z Austrálie, možná pak nějaký záběry z jízd Martina Pecníka, Mistra Slovenska ve skateboardingu a tak. Doufám, že oba se nejpozdějc koncem roku objeví i na vašem Óčku.

Jak se vůbec ty díváš na punkový klipy a jejich hraní na MTV a podobnejch stanicích?

Pravda je, že dřív jsem v tom býval asi o dost radikálnější, ale už jsem na to trochu změnil názor, nebo přesněji spíš pohled. Prostě když se člověk dostane na chvíli nahoru a zjistí, jak se vlastně věci maj, tak všechno pochopí a zjistí, že to tak asi má bejt. Když jsem hrál v Kafe, tak jsme měli úspěch na Slovensku. Dostali jsme se nahoru a tam jsem zjistil, co je to tam za špínu, ale i jak fungujou věci, takže vím, že ani kapely venku to nemaj lehký a že si kolikrát zaslouží takovej obrovskej úspěch.

Ještě mi řekni co vy a skate nebo snowboard?

To je vhodná otázka na Gzu, ten si dává sem tam takovýhle věci. Má skejt, myslím že i na snowboardu jezdí v zimě. Já jsem taky zkoušel skejt, ale když jsem si pak v Sydney rozjebal koleno, tak jsem se na to vysral. Dodo je spíš na pivo a fotbal. A vím, že Lochy dával snowboard, ale už s námi nehraje. Oženil se v Praze a zůstal tam.

Poslední otázka, kolik teda Dodo váží?

To zůstává tajemstvím i pro nás jako kapelu, hehe.

Dva dlouhé prázdninové měsíce rozhodně nebyly odpočinkem pro hudební vydavatelství, která to do nás zase sypala jak lopatou. Už desátá „Punk-o-rama“, tradiční našláplá přehlídka všeho nejlepšího, co v ten moment label Epitaph nabízí, tentokrát i s druhým stejně tak našláplým DVD diskem, vyšla v půlce léta. Dvacet osm skladeb, k tomu čtyřiadvacet videí, to vše za cenu jednoho obyčejného CD. Uznejte sami, to je fakt slušnej kotel.

Obdobně ani bratrskej label Hellcat nezahálel. Jejich „Give’em The Boot“ DVD, stvořeno přímo rukama samotného šéfa labelu Timem Armstrongem, překypuje videoklipy i dosud veřejně nepublikovanými live shoty z koncertů Rancid, Larse Frederiksena and the Bastards, Joa Strummera a mnohých dalších.

Tohle léto má ve svém rodném listě i další regulérní album bostonských Irů Dropkick Murphys. V katalogu Epitaph ho najdete pod názvem „The Warrior’s Code“.

A nezaháleli ani Irové kanadští, The Real Mckenzies. Jejich třináct zbrusu nových skladeb tradičního irsko-folklórního punkrocku shrnutých pod titulní název „10.000 Shots“ hledejte v katalogu Fat Wreck Chords.

Fat Wreck má na svědomí i následující kousek. Další položenskou punkovou kapelou, která uvízla v jejich sítích, jsou The Soviettes z Minneapolis. Jejich Fat Wreck debut, v personální diskografii kapely však už celkově třetí album, nese velmi prostý název „LP III“.

Z poněkud vostřejšího pekáče je pak další novinka, která přišla z původně temného hardcorového Victory Records. Nové album Darkest Hour „Undoing Ruin“ dává zavzpomínat na staré dobré časy největší slávy labelu.

Asi jen málokdo očekával, že se už možná víc jak rok slibované nové album mexickokalifornskejch grázlů Manic Hispanic stane realitou. Nakonec konečně i těmto jedenácti novým coverům legendárních punkových hitů toto léto přálo. Shrnuto pod jmenovatel skupinového sexu „Grupo Sexo“ vyšlo na BYO Records.

Druhé album populárních floridských emo kids Yellowcard „Where We Stand“, původně vydané v roce 1999, se teď rozhodl oprášit label Kung Fu. Jejich letošní re-edice obsahuje navíc jeden videotrack a tučnej booklet se spoustou starejch, dosud asi nevídanejch fotek z doby originálního vzniku alba. Úplně nové Yellowcard album by pak mělo následovat v několika nejbližších měsících.

Stejně tak vzal Kung Fu Records spolu s necelou dvackou kapel prachovku i na stále se lesknoucí slávu legendárních Sublime. Tribut „Look At All The Love We Found“ ukazuje, kolik rozmanitých kultur i generací tahle kalifornská parta za svojí bohužel ne moc dlouhou, osudem velmi předčasně ukončenou kariérou stačila zasáhnout.

A ještě něco z očekávaných novinek. Kanadští punkrock stars Propagandhi spolu se svým domovským labelem Fat Wreck potvrdili nové album „Potemkin City Limits“. Obě strany by jej rády zrealizovaly ještě do konce tohoto roku.

Stejně tak pražští emo city rockers The Airbags oznámili vydání svého debutního EP „For All Of You Who Hold The Fire“. Pětiskladbové EP, které oficiálně vyjde 1. září, je mírnou ochutnávkou před jejich dlouho připravovaným albem, které se s definitivní platností odkládá na jaro 06.

01

flip do nosegrindu

02

fs kickflip 360

Jak ses dostal k fingru?

Vždycky se mi tahle zábava líbila, s kámošema ve škole jsme si vyřezávali fingry z pravítek, různě jsme to ohýbali nad ohněm, sranda. Pak mi otec přivez něco jako origoš fingr, koupil to někde na pumpě za šedesát korun, dole byl potisk Pokemon, takže s tim jsem začal jezdit. No a postupem času jsem si pořídil lepší výbavu, začal jsem i díky tomu líp jezdit, stloukal si překážky a tak.

Kolik času tomu věnuješ?

Sem tam to vezmu do ruky, teď v prázkách skoro vůbec... Jináč tak kolem hoďky denně, když se nudim, tak si zajezdim, nebo když jdeme s klukama venku a vidim nějakej zajímavej spot, tak to zkusim.

Co máš doma ve svým parku?

Nějaký překážky mám, jináč na sebe vždycky poskládám knížky a je to.

Triky bereš kde?

To máš jak se skejtem. Někdo něco udělá, tak to vokoukáš, zkusíš něco novýho, třeba i něco vymyslíš.

Taky se daj stáhnout nějaký videa, vysleduješ si to.

A co závody?

Teď se chystám do Blanska, tam bude takový otevřený Mistrovství Česka, prostě větší závody. Mělo by se to jet v nějaký hale nebo tělocvičně, ještě nevim.

Popiš ten svůj flip do nosegrindu.

text: Radek, foto: Kiva

01

To je jednoduchý, stačí umět rovnýho flipa, a když to hodíš nad hranu, tak první na to hňápneš ukazovákem a přitlačíš to na přední truck. Když se to budete učit, tak největší problém bude nejspíš v tom rovným flipu.

Jakmile ho nedáte, nepovede se vám to potom přitlačit na hranu, prostě to trochu přetočíte do frontsidu nebo odskočíte a už to netrefíte. Musíte holt toho rovňáka trénovat. Když to vytahujete z rampičky, klidně si to trochu vytáhněte nahoru. Líp se to pak točí a v triku se orientujete. Ovšem když to ale rozcvrknete rovnou při odrazu, vypadá to líp.

Honza

Vondráček

Tenhle týpek se jmenuje Honza Vondráček, je z Třebíče a na fingeru jezdí čtyři a půl roku. Normálního skejta nemá, vždycky měl chuť na něm jezdit, ale zjistil, že je na to levej. S prstama to ale umí, párkrát to zkusil i na nějakejch závodech, na lokálkách v Třebíči skončil třetí. V současnosti studuje obchodní akademii a k jeho dalším zálibám patří free diving a freerunning neboli le parkour, takový to skákání po budovách.

140

02

01

02

Martin Machát

Udělat lolitku mladší patnácti let, to je zaprvý nezákonný a zadruhý to po nás v redakci nikdo ani nechce. Ovšem po mladých skejtrech je poptávka furt, takže jsme tentokrát udělali fotky a rozhovor s Martinem Machátem, čtrnáctiletým týpkem z Třebíče, kterýho již brzy nejspíš začnou sponzorovat Meatfly.

Škola zaklepala na dveře, kam chodíš?

Docházim na základní školu Benešova v Třebíči, do deváté třídy, a vůbec se na ten školní rok netěšim. Sice jako už brzy začnou ženský a chlast, ale budu se muset učit, protože letos končim. Nevím ještě, kam pudu, buďto na střední nebo na učňák, záleží podle známek.

Co skejt?

Jezdim už dva a půl roku, dostal jsem se k tomu přes hru Tony Hawk. Připadalo mi to na PlayStationu docela jednoduchý, tak jsem si řek, že bych to moh vyzkoušet a nějak mě to chytlo. V Tony Hawkovi jsem měl najetý krutý komba, třeba některý kolem dvou milionů. Pak

jsem to teda zkusil na skutečným skejtu a zas tak rychle mi to nešlo, i když třeba ollie na místě jsem udělal hned první den. Ale furt to trénuju, teď přeskočím tak pět desek. Zezačátku jsem chodil jezdit po streetu, učil jsem se základy. Stejně v tý době v Třebíči ještě nebyl skatepark. No a když ho pak postavili, tak už jsem trochu uměl a začal jezdit tam. Jinak moc nás tady nejezdí, asi tak dvacet, takže skejtuju se všema.

A jak jseš na tom po trikový stránce?

Teď se zrovna neučim nic novýho, spíš si vychytávám věci, co už umim. Spíš technika, různý komba na bedně, na trubce, flipy do něčeho a tak.

Závody?

Snažím se jezdit co nejvíc. Minulej rok jsem jel třeba Skate.eX v Oslavanech, tam jsem teda moc neuspěl, následoval Českej pohár v Chrudimi, kde jsem skončil třicátej z padesátidevíti. Letos jsem jel lokálky u nás v Třebíči, výsledek radši nevim, a teď se chystám do Humpolce a pak by se ještě něco mělo jet u nás v Třebíči. Klidně bych objížděl Českej pohár, ale nemám se tam čím dostat a rodiče na to nemaj čas. Jinak se skejtem už jsem projel pár měst, byl jsem v Jihlavě, v Brně a několikrát v Praze, na Stalinovi, kde to bylo nejlepší.

01 02

ollie drop crooked shove-it

text: Radek, foto: Kiva

Jakej máš setup?

Kolečka Revolution 53, ale už se mi docela sjely, mám je dlouho. Trucky Phantom 2 a desku... sakra, teď mi to vypadlo z hlavy, musim se podívat... jo Eina 7.6. Desky měnim podle toho, jak lámu, záleží na tom, co zkoušim za triky. Když skáčeme nějaký velký zdi, tak to praská hodně. Dohromady mám tak devět, deset desek za rok.

Co točíte?

To je takovej lokální projekt, jmenuje se to Woogy Southyard. Točí to kámoš, kterej to i stříhá, pořád to upravuje, neni s tim spokojenej, uvidíme, kdy se to dá dohromady. Ale až to bude, uvidíte hustej film. Těšte se!

143

01

takováhle sranda page by naám už dnes neprošla

02

petr löwy

03

ed templeton

04

david horváth

01

02

03

První legální číslo Boardu vyšlo 20. září 1995 a z jeho obálky se na vás směje, teda spíš se jen tak ve spánku šklebí, neznámej Brazilec na Mysticu. Jó, holt jsme byli boardeláři už od samýho začátku a čas od času někde neudělali popisek. Chyba! Nevadí?

V úvodníku si Radek vylévá srdce plné dojmů z toho jedinečného okamžiku vydání skejt a snb časáku, vůbec prvního s tímhle zaměřením v celé střední a východní Evropě. V tiráži, kde jsou uvedena jména tvůrců, kontaktní adresa a podobný věci, si můžeme přečíst pracovní dobu redakce - pátek od 8 do 15 hodin. Kde jsou ty časy...

Jako první je tu článek o sk8 závodech v Hradci Králové, který se tady jely koncem května 1995. Do streetu se přihlásilo 55 lidí, na minirampu 10, takže touhle účastí by si organizátor neutrhl ostudu ani dnes. Mezi největší killery patřili bratři Šídlové, Löwy, Vichr, Zapletal, Kotvald, Tischer, triky se dělaly ve stylu mutegrab transfer na fanálu, bs nosebone, flipy, heelflipy na zemi, bs tailslide na malym railu a podobně. Vítězem streetu se stal Standa Šídlo, mimochodem v současnosti spolumajitel firmy Vehicle, a rampu vyhrál Honza Homola, kterýho zase znáte z Wohnoutů. Největší drška

04

text: Radek

dne proběhla v podání Petra Löwyho: „...neměl všeho dost a zkoušel boardslide na hodně vysokým zábradlí, takový zátarase jak používaj bengové při demoškách.

Jenže se mu to nějak vymklo z ruky, tedy spíš z nohy.

Chvíli sice jel po prkně, pak už ale letěl vzduchem, potom dělal kouleslide a nakonec to vrátil na zem.

Potíž byla v tom, že nejel na prkně, ale ležel na zádech a dával si mdloby (boardslide to krankenhaus). Přijela pro něj sanitka a odvezla ho do neznáma.“ Redaktor Matěj Homola se v časáku snažil zkulturnit národ, a tak často psal různé povídky. V Boardu #1 byla jedna o meziplanetárníkovi Tuttim, což bylo vlastně o výletu na Slovensko za legendární komixovou postavičkou z krabičky na pastu. Ta druhá byla o Edovi, kterej poznal, jak to chodí, respektive o tom, jak magor Eda policajt patřil k největším mlátičkám a dostal za úkol zlikvidovat skateboarding na Scéně u Národního divadla. Zkoušel různý finty, ale nakonec se převlík za skejťáka, aby se vůbec k partě dostal. To se mu stalo osudným, protože ho ostatní skaters okamžitě zhulili takovým způsobem, že se nemoh hejbat a jenom se smál. Na Scéně se pak objevili další policajti a nemohli vystát, že se jim Eda, kterýho v tom přestrojení nepoznali, směje. No a tak ho strašným způsobem zmlátili, vystříkali slzákem, pochcali ho a nakonec mu utrhli hlavu. Prostě klasika. Pak bylo vyšetřování, ale policajti zapírali a že si to Eda udělal sám, že mu kolega K.K. řekl nějakou informaci, že tomu Eda nechtěl věřit, a tak dlouho nad tím kroutil hlavou, až mu upadla.

Snowboardingu se věnuje článek o závodech Ballantines continental open ve Špindlu. Hlavní sponzor, výrobce whisky, zahalil celý víkend do mlhavého oparu mnohem důkladněji než Krakonoš.

Autor článku si stěžuje, že celodenní permice stojí 350 Kč a že jsou fronty. Ale k závodu. Rampa byla 2,5 metru vysoká, 100 metrů dlouhá, lítaly se dvou až třímetrový airy nad hranu, točilo se 540 a 720 a vítězové si mezi sebe rozdělili 10 tisíc dolarů prize money.

A co je v časáku dál? No hlavně spousta blbostí, třeba Hustotest, kde jste si mohli otestovat, jak hustá je vaše osobnost, přičemž těm nejslušnějším ubožákům se radilo si koupit knihu o konopí a jíst 3 kg jíšky denně.

Výživná je i dvoustrana vtípků, z nichž by se v dnešní době dala otisknout tak pouze půlka, protože za tu druhou by okamžitě nastaly žaloby. Dále Board doktor radí, co s poraněným kotníkem, ing. Godzila 9 odpovídá na dopisy, přečteme si něco o kapele Primus a zbytek časáku tvoří fotogalerie, povětšinou tvořená z fotografií okopírovaných z Transworldu. Jo, začátky jsou těžký.

září 1995

V tomhle čísle vznikla nová rubrika, tak trochu podobná televiznímu pořadu na ČT2, kde se ukazuje zvěrstvo, co se u nás odehrávalo před padesáti lety.

Historie Boardu sice nesahá tak daleko, pouhých deset let, ale někdy ta procházka minulostí taky stojí za to.

144

LEFT ALONE | Lonely Starts & Broken Hearts

01

Hellcat Records / Maximum Underground / recenze Libor Dostál

Rock‘n‘roll nezemřel, rock‘n‘roll žije dál. Možná se teď jenom hraje a poslouchá trochu jinak než dřív, třeba s čírem na hlavě. Vzhledem k tomu, že Elvis Cortez, hlavní protagonista tohohle punkovýho cirkusu, vyrost místo na nahrávkách svýho o padesát let staršího jmenovce na pro něj mnohem stravitelnějších The Clash nebo Operation Ivy, není se ani v tomhle případě vůbec čemu divit. Vedle punkový syrovosti okoukal od svých pozdějších idolů třeba i prvky ska a stranou nezůstali ani country vsuvky. Standardní punkové trio kytara, basa, bicí je tady navíc doplněno o lehce ospalého saxofonistu a několikrát se z povzdálí do přednější linie vyřítí dokonce i hostující, ne o moc vyspalejší violista. Lonely Starts & Broken Hearts je zajímavá, syrovostí rozhodně nešetřící směska, které by ale, podle toho jakým směrem se vydala, o krapet vyzrálejší vokalista byl jen a jen ku prospěchu.

PENNYWISE | The Fuse Epitaph Records / Maximum Underground / recenze Libor Dostál

Když vyjde nové album Pennywise, je to vždycky svým způsobem svátek pro všechny ty, kteří mají opravdu upřímně rádi tenhle původní, klasickej, sakra rychlej a pořád sakra dobrej kalifornskej punkrock. Ani tady teď nechci počítat, kolik svíček už tenhle sváteční dort má, snad osm, ale to je v zásadě jedno.

Nekompromisní pravdou každopádně zůstává, že psát v takřka pravidelném dvouletém intervalu pořád dokola tu samou recenzi už zas taková pařba není. Bohužel je to ale přesně tak.

Pennywise si obdobně jako třeba Bad Religion vybudovali své jasné a pevné postavení, kterého se v žádném případě nehodlají vzdát. Navíc jsou kapelou, na které plynoucí čas nezanechává žádné šrámy. Takže stejně jako před dvěma nebo ještě předtím před čtyřma lety dostáváme do rukou vynikající, energií a upřímností až po okraj napěchované album, které se ve vaší domácí Pennywise diskografii sice za pár týdnů pravděpodobně zařadí po bok svých starších, stejně zdařilých sourozenců. Ale chybět by tam rozhodně nikomu nemělo.

J-LIVE | The Hear After Penalty / Panther / recenze Affro

Co se týče flow, nemá J-Live příliš mnoho konkurentů. Od druhé poloviny devadesátých let a boomu horečky nezávislého rapu jsou skladby jako „Braggin’ Writes“ v seznamu evergreenových hymen a na jeho techniku rapu se vystavuje zbrojní pas. Jenže o nějakých deset let později, kdy z oné horečky doznívají poslední ozvěny a jeho tehdejší parťáci buď zmizeli v propadlišti dějin jako Shabaam Sahdeeq, nebo naopak sbírají Grammy a vysoké prodeje jako The Roots nebo Mos Def, zůstává J-Live stále kdesi uprostřed mezi těmito dvěma extrémy. Nevede se mu zle. Nechce a ani nemusí měnit styl podle trendu, dementnět ani se přetvářet a pořád ho rap uživí, na druhou stranu ho ale neuvidíme na trůnu krále New Yorku ani nikde poblíž. Je to škoda, protože skills by na to jistě měl a nic na tom nezmění ani jeho nové album, kloubící jeho obdivuhodný rap s příliš průměrnými beaty.

VIKTOR HAZARD | RapSuperstar Vol. 1 Hip-Hop.sk / Universal / recenze Affro

Bavil jsem se o téhle průřezové kompilaci/mixtejpu slovenského rapu s jedním kamarádem a jeho hodnocení „mnoho povyku pro skoro nic“ mi přišlo bohužel až příliš blízko dojmu, jaký deska udělala i na mě. Její dokumentární hodnota je nezpochybnitelná, ale jestli je to mezník, ke kterému se budou lidi otáčet přes rameno i za několik let, už si tak úplně jistý nejsem. Baví mě živelný Zverina, to je neuvěřitelný poděs. Baví mě AMO, i když mám obavu, že můj asi nejoblíbenější SK MC Opak schéma svého nazpívaného refrénu opakuje až příliš, mrdám se na totálně suverénním rapu Kardinála a kosí mě Čisty. Další pecky mě baví, i když už je znám z jiných desek („Kam vítr tam plášť“, „Free“, „Sa zobuďte“) a pak zůstává dosti velká část, kterou raději přeskakuju. Druhá Strana, Biely a dvě třetiny Drvivé Menšiny mi stejně jako Lyrik H vůbec nejdou do uší. Jako mixtape solidní práce, kde zavedená jména dávají v nových skladbách většinou jen svůj průměr a jména nová jsou zklamáním.

146

1. září, Mark Foggo´s Skasters (NL), The Chancers (CZ), Praha, Matrix. Šok z prvního dne nového školního roku můžete hned večer přijít roztancovat do žižkovského Matrixu, který ten večer bude patřit neoficiálním oslavám desátého výročí Rude Boy rytmu u nás. Ska night na 110 procent! Info: 606 374 413, www.ladrogang.wz.cz 2. září, The Lonely Kings (USA), La Par Force (D), Eastern Star (CZ), Praha, Rock Café.

Tuzemský návrat našláplého post HC punkrockového tria z Kalifornie. Info: 603 472 727, www.conspiracy.cz 3. září, Semtex Culture Brno Music Open Air Festival 2005, Brno, Mariánské údolí.

Vystoupí: Morcheeba (UK), Looptroop (SWE), The Regime (USA/UK), D. Real. C., ZW Cirkus, Kontrafakt, Naše Věc, Tata Bojs, Wohnout, Sunshine, Skyline, Moimir Papalescu & The Nihilists, Umakart, Nana Zorin. Jako DJs se představí Questablist DJ Team exhibice, solo sets by Five, Arsen, Bart, DJ Ghonzales, DJ Babe LN, DJ Philip TBC, DJ X.morph. Navíc summer cinema, divadlo a film, freestyle, beatbox, breakdance, bike exhibice, hakisak, zorbová dráha, ohňostroj, hair & tattoo studio a mnoho dalšího!

Vstupné: 230/280 /350 Kč. Info: www.semtexculture.cz 9. září, Walter Shreifels Unplugged (USA), Austin Lucas (USA), Praha, 007 Strahov.

Nekompromisní svátek pro všechny pravé oldschool

02

How To Go Pro? Shorty’s / 45 minut + bonus / DVD Video / distribuce: www.skatebox.cz / cena: 690 Kč / recenze Víťa Kratochvíle

Na kompletní video od Shorty’s se čekalo přes tři roky, takže jsem na něj byl docela zvědav. Nuže co si pro nás připravili? Jak název napovídá, půjde tu o mlaďáky, kteří se stali PRO, a jak se jim to povedlo. Po úvodním intru, který je klasicky nacpaný trikama a různýma záběrama z natáčení, se představí Sammy Baptista. Jeho profil začíná záběry z dob, kdy byl ještě prcek a k tomu nám vypráví Mr. Muska o tom, jakej to je nadějnej jezdec. Pak se rozjede pohodová muzika a Sammy už tam sází samý technický triky. Dalším na řadě je mlaďoch Torey Pudwill, kterého určitě znáte z DVS videa, opět záběry z mládí a komentář. Tenhle týpek se nebojí techniky, schodů ani railů (kickflip to crooked na macatym), takže tam práská jednu hustou sérku za druhou. Poté následuje společná část profíků Brandona Turnera, Fabrizia Santose a Chada Musky. Sekci začíná Brandon Turner, jehož není nutno představovat, technicky nadanej a hlavně se nebojí railů, na který jezdí v ohromný rychlosti. Končí písnička a přichází Fabrizio Santos. Tenhle rider je u nás celkem známej, hlavně díky svým pravidelným návštěvám Mystic Cupu. Na videu nám ukáže, jak umí street. Posledním profíkem je podivín Chad Muska, kterej svou image a extra oblečkama vždy překvapí, ale na to, že má ze všech trikově nejdelší část, už to není taková bomba, na jakou jsme od něj byli zvyklí. No možná až ten poslední noseslide na mega zdi docela překvapí. Pro mě osobně byl ale tenhle profil celkem zklamáním, je vidět, že Chad už má asi jiný zájmy než skateboarding a přenechává to mladším. Posledním panákem je Rodrigo Lima a podle hesla „to nejlepší na konec“ i jezdí. Samý těžký technický triky a naprosto úžasnej styl, kterej v kombinaci s pohodovou hudbou dělá z tohohle profilu tu nejlepší část videa. To, co jsem od „How To Go Pro?“ očekával, se bohužel nesplnilo, a tak se dá říct, že mě spíš zklamalo, až na tu poslední vynikající část Rodriga Limy. Doufejme, že se v Shorty’s poučí a příští video bude už naprostá bomba.

Lost and Found Blueprint / 55 minut + bonus (dvojdisk ) / DVD Video / recenze Víťa Kratochvíle

Konečně se nám do redakce dostalo britské video, na které si v Transworld magazínu vyhradili dokonce půl stránku, což znamená, že nepůjde o žádný „Neváhej a toč!“. Už při úvodním intru poznáte zásadní rozdíl. Oproti jiným sk8 videím tu neuslyšíte žádnej drsnej punk ani rap těžkýho gangstera, naopak nám vyhrává klidná britská muzika, kterou je video doslova přeplněno. Dýchá na vás tak absolutní pohoda a dokonce si při poslechu budete i prozpěvovat a pokyvovat do rytmu hlavou. Grafické zpracování se drží hesla „v jednoduchosti je síla“, ale naproti tomu je dovedeno skutečně k dokonalosti a příjemně se na něj kouká, nejsou to žádné složité moderní efekty. Video je založeno na jednoduchém střihu, občas nějaká ta prolínačka či zrychlený nebo zpomalený záběr. Co se týče barev, ty jsou sladěné do jednotného stylu a mezi jednotlivými kapitolami nedochází k žádným velkým skokům. Video je filmované z většiny na Britských ostrovech, což je pro nás dost neznámá oblast, ale sem tam se objeví i známější spoty, třeba z Barcelony. Co se ježdění týká, nečekejte žádný supermegadiktát typu kickflip na rail ze 30 schodů. Stejně jako hudba, je to především o pohodovým ježdění v super stylu, na který se prostě skvěle kouká. Blueprint team se představí ve složení Danny Brady, Neil Smith, Scott Palmer, Ben Grove, Paul Shier, Vaughan Baker, Mikey Wright, Colin Kennedy, Chewy Cannon, Nick Jensen a vše doplní pár kámošů. Nejvíce vynikají Danny Brady, kterej sází nehoráznou techniku a samé manuály, vše v absolutním klídku a stylu. Dalším diktátorem je Ben Grove, který jede trošku v hardcoru a je mu totálně jedno, jestli na switch nebo normal. Mezi nej triky patří třeba bs flip z triplesetu a jeho ježdění v bazénech. Nejlepším jezdcem celého teamu musí být zaručeně Chewy Cannon, protože dokáže jezdit na všem, dokonce i na tom, na čem se nedá. Posledním jezdcem je talent Nick Jensen, je to taková třešnička na dortu na závěr tohohle skvělého videa, jeho gap manuály, switch flipy do manuálu a závěrečná rail sekce jsou fakt hrubý. „Lost and Found“ patří mezi to nejlepší, co v poslední době na sk8 scéně vzniklo. I přes svou jednoduchost je naprosto dokonalým kouskem a rozhodně stojí za to jej shlédnout.

HC fans. Legenda oldschool NYHC scény jen tak s kytarou vzpomíná na své největší hity původně zdobící repertoáry Gorilla Biscuits, Quicksand či Rival Schools. Jako velice speciální host se představí Austin Lucas, který obdobně jako teď Walter objíždí svět už nějaký pátek. Naprosto unikátní show! Info: 603 472 727, www.conspiracy.cz 10. září, PD-Hip-Hop. Sk party č.8, Prievidza, klub Flashdance. Jedná se o afterparty ke skateboardovým závodům sk8shopu Boardparadise (prize money 10.000 Sk). Vystoupí kapely: J.S.S., Lyrik H, Hlas Reality. Jako DJs se představí: Spinhendz, Konko, Hoody, Mate, J.R. Navíc freestyle battle, DJs battle a po borovičke všetci na zemi. Vstupné 100 Sk. Info: www.pd-hip-hop.sk 13. září, The Bones (SWE), Phantoms On Fire (CZ), Praha, Futurum. Rock´n´roll ve své ryzí punkové podobě z rukou a hrdel skutečných profesionálů stylu - švédských The Bones. Info: 606 374 413, www.ladrogang.wz.cz 16. září, Palm Beach Heart Attack - RnB Hip Hop vol. 7, České Budějovice. Vystoupí VEC + DJ Jazzy, The Yellow Sisters. Jako DJs se představí

;CPäÓ UJ [BÝMFNF OB EPCÓSLV EP IPEJO PE QPUWS[FOÓ PCKFEOÈWLZ ;ÈSVLB WSÈDFOÓ QFOŞ[ ,PNQMFUOÓ OBCÓELV OBKEFÝ OB XXX HSPUUB D[ /" ,"Ç%06 &ʰ0#+&%/«7,6 4-&7" " ./0)0 %"-À¶$) ,7"-*5/¶$) $&/

148

03

SONY PSP (Playstation Portable) Datum vydání: září 2005, barva: černá, hmotnost: 260 g, rozměry: 170 x 74 x 23 mm, display: úhlopříčka 11cm (16:4), TFT LCD 480 x 272 pixelů (16.77 miliónu barev), paměť: Memory Stick PRO Duo (32MB karta v balení), přenos dat: Wi-Fi, USB 2.0, IrDA, disk audio/video/hry: UMD 1.8GB

Sony PSP? To je fakt žrádlo! Držíte tenhle blýskavej hi-tech, co vypadá jak přerostlej mobil, v tlapkách a řikáte si: „Co to proboha je?“ To, co se na vás vyvalí po stisknutí tlačítka „power“, je totiž osobnímu životu nebezpečné. Prostě to od té krabičky nečekáte. Obří display vás oslní grafikou tak nádhernou, že kdyby vaše přítelkyně byla malbou, připadala by vám v porovnání s PSP jako dětská čmáranice. PSP si možná kolemjdoucí spletou s přenosnou televizí, ale nemohou mít ani potuchy, co vše se v té malé věci skrývá. Playstation všichni znáte. Jednička byla fajn, ale s PS2 se nemůže měřit. A teď si představte technologický mezistupeň mezi PS1 a PS2 a smrskněte ho do handheldu neboli příruční konzole. Ano, ano (slint a vytřeštěné oči - pozn. aut.), tak nějak by se PSP dalo popsat. Díky výkonnému hardware se 3D akcelerovaná grafika může směle měřit i s takovými hity, jako je playstationovský lesk a sláva Gran Turismo. Ostatně na jeho PSP kolegovi jménem „Ridge Racer“ už teď máme lehkou závislost. PSP je ale také multimediální. Na read-only UMD discích s úctyhodnou kapacitou 1.8GB můžete krom her zakoupit také hudbu a dokonce i filmy, na které se opravdu dá koukat. Krom toho využívá PSP přepisovatelné paměťové karty, na které můžete zkopírovat vše počínaje mp3, fotkami a dokonce i filmy.

Omezeni jste jen velikostí karty a žádný software není potřeba, po propojení USB kabelem je PSP v počítači vidět jako další disk. Konečně multiplayer čeká opravdová revoluce. Jednotlivé PSP jde totiž propojit pomocí bezdrátového připojeni Wi-Fi. Jaká virtuální řež pak může nastat si asi dokážete představit sami. Nechte se oslnit technickými možnostmi a taji herního světa PSP. Kdo může, ten musí...

Chce vám radnice postavit skatepark a neví co, jak a za kolik?

Nechte si zaslat nabídku od Šulc ramps & parks

český výrobce s bezpečnostními certifikáty EU použitý materiál a konstrukce maximálně tlumí hluk, a překážky tak vyhovují přísným hygienickým normám vysoká životnost materiálu 36 měsíců záruka na spoje a spojový materiál 60 měsíců záruka na pozinkové konstrukce odběratelé z Německa, Rakouska, Holandska a Portugalska

150

závodů: Překážky znáte ze t Life v Brně Spor na nk ba a ina sp ssion ers Author Bike Se wallride na Snick

+420 776 633 933 +420 603 264 445 radek.sulc@quick.cz

Vec, Jazzy, Enemy, Aphect, Draco, Admiral Kolibal, Babylon Rocka, Cee. Vstupné 80/120 Kč.

21. září, The Nerds (IT), Bible Of The Devil (USA), Praha, 007 Strahov. Valivý HC punk přímo z kotle pekelného. Info: 606 374 413, www.ladrogang.wz.cz 24. září, Druhá Šance - street dance battle 2 vs 2, Olomouc, Apetit Music Club. Druhé pokračování úspěšné taneční soutěže s netradičním způsobem organizace. Na premiérové akci v dubnu 2005 se sešli špičkoví tanečníci, přičemž své síly s nimi mohli poměřit i začínající odvážlivci. Přijeli, viděli a zvítězili bratislavští Street Dance Academy, což jsou mimo jiné účastníci prestižní světové akce Juste Debout každoročně pořádané v Paříži.

Hraje DJ Miloš, vstupné 50 Kč.

Info: www.alyaschcacrew.com

ZACHRAŇTE STALINA / SAVE STALIN

zde odstřihnout

Jak to tak vypadá, nad Stalinem se stahují mraky. Pod plochou, na který se skejtuje, jsou vybudovaný velký podzemní prostory. Nikdo se o ně léta nestaral, pomalu chátraly, až to dospělo do dnešního stádia, kdy už hrozí nebezpečí propadnutí. Rekonstrukce je finančně nákladná, a tak vlastník „Stalina“, Magistrát hlavního města Prahy, hledá způsob, jak by ho nejlépe zrekonstruoval za co nejmenší peníze. Na scéně se objevila společnost Underwater World Oceanarium s projektem podzemního akvária, což se Magistrátu zalíbilo a teď probíhají různá jednání a schvalování, aby se mohlo začít stavět. Problém je, že pokud se akvárko postaví, nebude už na Stalinovi místo pro skateboarding. A teď vstupujete do hry vy. Chcete pomoct se záchranou Stalina pro skateboarding? Vystřihněte si tuto petici, sežeňte na ní co nejvíce podpisů a urychleně ji pošlete k nám do redakce: Board, 8. listopadu 53, 169 00 Praha 6, heslo „Petice“. Aby vše bylo legální a vyjednavači měli co nejlepší pozici, dodržujte následující: pište jména a bydliště čitelně, nefalšujte jména a podpisy, podepisovat se vám může kdokoliv, nepotřebujete být starší 18 let, petice musí dojít do redakce nejpozději do 30. září 2005. Pokud se vám časopis nechce trhat, petici si stáhněte a vytiskněte z www.boardmag.cz

Petice za zachování unikátního místa pro skateboarding na ploše v okolí bývalého Stalinova pomníku v Letenských sadech na Praze 7 Petiční výbor: Radek Hruška, vydavatel časopisu Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 David Chvátal, skateboardový fotograf, kameraman, producent, Raisova 2, 160 00 Praha 6 Martin Halaxa, skateboarder, webmaster, U Rybníčku 108, 250 92, Šestajovice Zástupce petičního výboru: David Chvátal, Raisova 2, 160 00 Praha 6

Adresáti petice: Magistrát hlavního města Prahy Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 Underwater World Oceanarium (CZ), s.r.o.

U strže 150/1, 140 00 Praha 4

V souladu se zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, my, níže podepsaní, požadujeme, aby při stavebních změnách v prostorech a v okolí bývalého Stalinova pomníku v Letenských sadech v Praze 7 byla zachována tato plocha pro vyznavače jízdy na skateboardu. Pokud to nebude možné, požadujeme vybudování adekvátní náhrady v blízkém okolí.

Plocha v okolí bývalého Stalinova pomníku je domovem skateboardingu již od doby, kdy se tento sport v naší zemi poprvé objevil. Za těchto několik desítek let se zde vystřídaly generace vyznavačů skateboardingu, z nichž vzešli i velmi úspěšní reprezentanti, kteří svými výsledky dělají čest naší zemi. Navíc s rozvojem turistiky se toto místo stalo známým a vyhledávaným i zahraničními sportovci, o čemž svědčí mnoho filmových dokumentů, jakož i článků a fotografií uveřejněných v médiích po celém světě.

Největší předností této plochy je design a stavební materiál, ze kterého je prostor vybudován. Právě to z něj dělá jedno z nelepších míst pro skateboarding na světě. Jakoukoliv náhradou za materiály jako je dřevo, plech, beton a podobně se nedá dosáhnout unikátnosti tohoto prostoru.

Pevně věříme, že se podaří najít s Magistrátem hlavního města Prahy řešení, které umožní zachování skateboardingu v okolí bývalého Stalinova pomníku.

Sběr podpisů pod tuto petici bude ukončen dne 30. září 2005 a petice i s podpisy bude předána (odeslána) adresátům 10. října 2005. jméno a příjmení

bydliště (ulice, město, PSČ)

podpis

04

PSP Hry Rozhodli jsme se pro vás shrnout pár prvních dojmů z her, které jsme měli na PSP možnost vyzkoušet. Téměř všechny nás překvapily množstvím nastavení, bonusů a délky hraní, která je na handheld nevídaně dlouhá.

Skutečný adrenalin z virtuální jízdy, našlápnout plyn a zatáčky kosit stylem „kontrolovaný smyk“. To všechno je závodní simulátor Ridge Racer. Grafika je čistá, svižná a má grády. Podobně jako v Gran Turismo jste odměňováni novými vozy, tratěmi a přístupy do soutěží.

Ape Academy

World Tour Soccer je snad první fotbalovou hrou, která nás opravdu bavila. Na konverzi kopané je hra neuvěřitelně dynamická, nabízí nečekaně mnoho možností ovládání jednotlivých hráčů, řadu druhů zápasů a osobitý soundtrack. Zpracovány jsou všechny významné týmy světa, a to i s ozvučením všech jmen, takže kdykoliv hráč dostane přihráno, hlasatel volá jeho jméno.

Atmosféra nájezdu na branku je tak nepopsatelná.

je překvapivě první PSP hra mířená na mladší hráče. Jedná se o bratříčka PS2 Eye Toy verze stejné opičárny. Celá hra je složena z nespočtu velmi krátkých ale obtížných miniher. Jejich splněním získává hráč na piškvorkovém poli políčko pro sebe a v případě prohry jej získá oponent. Tím je opičí učitel, který žáka nepustí do dalšího ročníku, pokud nezvládne získat daný počet políček v řadě.

Hra je opravdu chytlavá a jedinou vadou na kráse je čas, který hra vyžaduje pro nahrání jednotlivých miniher.

30. září, Chip Hanna (USA), Austin Lucas (USA), Praha, 007 Strahov. Po jarní akustické country show na pražském Újezdě se Chip Hanna, bývalý bubeník U.S. Bombs a One Man Army, vrací jako countryboy do Prahy znovu. Spolu s ním i Austin Lucas, který v tu dobu bude mít Sedmičku ještě v čerstvé paměti ze svého hostování s Walterem Shreifelsem (9. září). Info: 606 374 413, www.ladrogang.wz.cz 1. října, Hip Hop párty, Mělník, Kotelna. Nově otevřený prostor, 2 bary, velkej výběr levnejch drinků, ženský, mejdan až do rána. DJs: Abdul Rahman52, Dyrty, Ghet22, Wosa. Vstupné 40 Kč.

9. října, Scurvy Dogs (USA), Praha, 007 Strahov. Hardcore pro všechny milovníky stylu v jeho nejrychlejší podobě. Info: 606 374 413, www.ladrogang.wz.cz

Medievil Resurrection

je 3D arkáda ovládáním podobná sérii Tomb Raider. Oproti prsaté archeoložce si však cestu fantasy zemí kosíte v kostnatém těle oživlé mrtvoly padlého bojovníka. Hra se nese ve stylu lehkého až morbidního humoru a živé akce. Ostatně právě akci vám okoření nespočet zbraní, které postupem dobrodružství získáváte. Dojde i na puzzle a interaktivitu s herním světem.

Minimax, Pasáž Lucerna, Praha 1, tel: 224211240 Revolution, Revoluční 2, Praha 1, tel: 222327173

staroNOVÝ Snowboardel v Senovážné po sedmi letech v parádním novém kabátě!! nové kolekce Etnies, éS, Emerica, Quiksilver, Horsefeathers a další

Mambo Černá růže, Na příkopě 12, Praha 1, tel: 221014428 69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, tel: 296326969

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, tel: 257317172

Rock‘n‘roll, Václavské nám. 28, Praha 1, tel: 224235790

Tora Bora, Řeznická 17, Praha 1, tel: 296325500

N1 snow&skate, Benediktská 12, Praha 1, tel: 223826073

Easy Rider, Jugoslávská 15, Praha 2 El Niňo, Palackého nám. 2, Praha 2 Boarderking, nám. Jiřího z Poděbrad, Praha 3

www.snowboardel.cz shop.snowboardel.cz Senovážná 6, Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice, Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331, Praha 6, tel: 235 363 151

152

Skateshop Anděl, Praha 5 Balance shop, Metropole Zličín, Praha 5 Boarderking, Vítězné nám. 11, Praha 6 Sun & snow, Milady Horákové 19, Praha 7, tel: 220106178

Hard Core, Hodonín

Temple skatesport, Velké nám. 140, Strakonice, tel: 383328862

Dream shop, Ostrava

Switch board, Masarykovo nám. 31, Pelhřimov, tel: 724114430

Foxtrotsk8shop, Dolní česká 44, Znojmo

Mamut, Ostrava

Cryt shop, Koperníkova 867, Třinec, www.cryt.3nec.cz

Balance shop, Letenské náměstí 6, Praha 7

Blackcomb, Vendryně, www.blackcomb.cz

Puerto boardshop, Tesco Letňany, Praha 9, tel: 284052143

Piraňa shop, Generála Hlaďo 29, Nový Jičín, www.piranashop.com

Total boardshop, Praha 9 Ballanc board shop, Prokopova 1644, Vlašim

Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, tel: 608866174

Temple skatesport, OC Ravak, Pražská 150, Příbram, tel: 318624196

Snowbirds, Wilsonova 8, Přerov, www.snowbirds.cz Sub form, tř. T. Bati 201, Zlín, tel: 577220645 Swis boardshop, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, www.swis-shop.cz

Houseboard, nám. Práce 1099, Zlín, www.houseboard.cz

Out-street wear, Masarykova 431/46, Teplice, tel: 603295748

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, tel: 585230955

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, tel: 777837659

Big shock, tř. Svobody 4, Olomouc, tel: 585234793 Hot Zone, Žižkova 8, Zábřeh

Sabotage, Tržní 383, Litvínov Combo, U Stadionu 119/7, Most Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, tel: 777202481

Sunpoint skateshop, Sokolov

Baboon, Trojanova598, 34/2,Kutná Rakovník, Freak, Masarykova Hora,tel: tel:777202481 774040500 www.freak.cz

Reespect me, Teplická 13, Děčín 2

MYD-store skate shop, Palackého 223, Nymburk

Ollie boardshop, Máchova 20, Jablonec nad Nisou, tel: 607520667

Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady www.crystalshop.cz

Funstorm, Revoluční 66, Liberec

Top sport, Hrnčířská 737, Česká Lípa, tel: 487825900

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, tel: 377323890

Funbox skateshop, Školní 20, Prostějov, tel: 777 569 493

United boardshop, Plzeň

Funbox skateshop, OC Arkáda, Konečná 23, Prostějov

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hradec Králové, tel: 495511132 Freeride, Jiráskova 129, Turnov Ghetto, Zlatnická 79, Klatovy, tel: 777552781 Extreme shop Šely, Hradská 82, Domažlice

Escape boardshop, Jindřišská 828, Pardubice, tel: 466615287

www.skatebox.cz

Terárium skateshop, Filištínská 20, Chrudim, tel: 604165787

www.a-boardshop.cz

www.skateshop.cz

Shot boardshop, M.R. Štefánika 346, Ústí n. Orlicí

www.shockboardshop.cz

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun

www.snowboardonline.cz

Black Sheep, Havlíčkův Brod

www.abadon.cz

Tritone, Chotěboř

www.boardonline.cz www.grotta.cz

Fun B, nám. Republiky 119, Tachov

Bloom, Masarykovo nám. 23, Jihlava, tel: 567331412

Chill sk8 & snow, K.H.Borovského 345, Sokolov

Sub form, Běhounská 7, Brno, tel: 542221282

Dark.one, Cheb

Nugget skate&snow shop, Orlí 11, Brno, tel: 542 211 693, www.nugget.cz

Temple skatesport, OG Dvořák, nám. Př. Otakara II 123, České Budějovice, tel: 386350962

e.shopy

Crompel, Sladkovského 484, Pardubice, tel: 466614458

Snowbitch shop, Karlovy Vary Surfsport, Kájovská 63, Č. Krumlov, tel: 602453673 Final, Velké nám. 5, Prachatice, tel: 388315159 Street system, nám. Svobody 42/5, Teplice

PLZEŇ > KLATOVSKÁ 20, TEL: 377 323 890 BRNO > FRANTIŠKÁNSKÁ 7, TEL: 541 212 114 Skatebox, Průchodní 2, Brno, www.skatebox.cz Choc sport, Třebíč Lords of the Boards, Žižkova 12, Vyškov Sub form, Růžová 1254, Uherské Hradiště Free style Sport, Uherské Hradiště 153

„Gearresteerd haar eerste echtgenoot...!“

83

...povídá tak desetiletá polonahá Holanďanka a výhružně vystrkuje prostředníček. My si jí jenom chtěli vyfotit a vona na nás takhle zhurta. Co přesně chrochtala, to nevíme, ale se skoro jistou oznamujeme, že příští Board, s pořadovým číslem 83, vychází 12. října a budete si v něm moct přečíst následující: větší report z Mistrovství České republiky ve skateboardingu v Praze na Štvanici a podobnou nálož ze skejt Mistrovství Evropy ze Švýcarska, kde se doufejme Čechům a Slovákům zadaří.

Během sezóny to totiž dokázali na různých světových závodech, takže konečně by mohlo něco vyjít. Velkej rozhovor chystáme s Martinem Křivánkem, už máme něco rozpracovanýho a doufejme, že zdraví vydrží jak na naší, tak i Martinově straně, aby to byla bomba. Ze snowboardingu tu bude pár reportáží z různejch výletů po ledovcích, no a pak chystáme nějaký zahraniční reporty jako Nixon snb trip, X Games nebo Making of Skate More video.

A co nějaký dárečky? No samozřejmě nebudou chybět.

Megaposter si do příštího čísla rezervovali Horsefeathers, ale ještě se přetahujou s Osiris, takže se necháme překvapit, jaká plachta 84 x 56 cm se v časáku objeví. Celý léto jsme s Richardem Skanderou pracovali na snb trik manuálu a jako příloha vyjde právě v tomto čísle. Jestli máte nepořádek v názvu triků a překážek, nenechte si tuhle příručku ujít. Tak čus v říjnu...

KERRY GETZ

REDA

NOLLIE HEEL

Family Tree Tree:: Kerry Getz · Louie Barletta · Mike York Jeremy Holmes · Rodrigo Lima · Casey Rigney · Daryle Angel Stewart Graham · Sean Conover · Nick Maliszewski LIP distribution s.r.o., mobile: +420 777 788 797, info@peace.cz

KOMPLETNÍ NABÍDKU PODZIMNÍHO ZBOŽÍ NAJDETE SKATE:SNB:ON.LINE:SHOP

NA ADRESE :: WWW.A-BOARDSHOP.CZ

09/2005

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware: s

nie

:et :dvc

SK8 kalhoty :: HORSEFEATHERS DELUX tech deck :: ULTRA DELUXE :/ náhradní treky, kola, šrouby :/ samolepky, stojánek, klíč dříve :: 299,- NEW :: 199,-

:/ pláťáky_béžové, šedé, černé, zelené :/ jeansy_pískové, světle a tmavě modré :/ velikost_26, 28, 30, 32, 34, 36 dříve :: 1.590,- NEW :: 899,-

o nitr : n rto SK8 mikina u HORSEFEATHERS :b::různé :/ různée modely, barvy d i e:r:/ velikost_M, L, XL

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

bo:

m :ma

SK8 kola :: BEERCITY BEER CITY

SK8 mikina :: CONSOLIDATED

SK8 treky :: AXIS

:/ barva_černá :/ velikost_M, L, XL dříve :: 1.590,1.990,- NEW NEW :: :: 1.199,1.199,-

:/ barva_modrá, černá, červená :/ šířka_130 mm / cena za pár dříve :: 1.700,- NEW :: 1.199,-

:/ model_Half Barrel :/ velikost_53, 55x30 mm :/ ložiska ABEC 3 dříve 240,:/ cena kol dříve: 1.100,nyní vše dohromady :: 899,-

n ezo dříve :: 1490,- NEW :: 899,m i t VELKÝ VÝBĚR ZLEVNĚNÝCH BATOHŮ A PENĚŽENEK NA WWW.A-BOARDSHOP.CZ bo:

m :ma

ies

:etn snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware: :dvc

o nitr

n: urto

e:b

SK8 boty :: ETNIES :/model VESTA :/ barva_šedá US :/ velikost_8, 9, 10, 11, 12, 13 13US dříve :: 2.790,- NEW :: 1.999,-

e:rid n o ez

SK8 boty :: ETNIES tim :/model B-WAY

:/ barva_šedá, černá :/ velikost_9, 10, 11, 12US dříve :: 2.790,- NEW :: 1.999,-

SK8 boty :: ETNIES :/model SIDEKICK

SK8 batoh :: PROLIMIT

:/ barva_bílá, černá :/ materiál_kůže :/ velikost_7, 8, 9, 10, 11, 12US dříve :: 2.790,- NEW :: 2.099,-

:/ barva_modrá, červená :/ velikost_25 x 22 x 44 cm dříve :: 990,- NEW :: 799,-

SK8 batoh :: LIQUID :/ barva_černo/modrá :/ velikost_29 x 20 x 44 cm dříve :: 1.490,- NEW :: 599,-

SK8 deska :: ALMOST :/ model_APPLE :/ 7 vrstev :/ rozměr 7,75“ x 31“ :/ grip JESSUP v ceně 200Kč ZDARMA dříve :: 1.890,- NEW :: 1.199,-

NOVÁ PODZIMNÍ KOLEKCE ZNAČKOVÝCH SK8 BOT NA WWW.A-BOARDSHOP.CZ ZBOŽÍ OBJEDNÁVEJTE NA WWW.A-BOARDSHOP.CZ nebo na tel.: 777 788 792 (

od 8 - do 18 hod) A DO 2 DNŮ HO MÁTE DOMA!

Zboží zasíláme na dobírku do 2 dnů od potvrzení objednávky. Záruka vrácení peněz. Poštovné 99,-. Při objednávce nad 3.000,- poštovné zdarma. Balné vždy zdarma. Kompletní nabídku naleznete na WWW.A-BOARDSHOP.CZ. Zobrazené barvy produktů nemusí přesně odpovídat realitě. Nabídka platí do vyprodání zásob.

\ÇàÜÉwâv|Çz à{x °fDC çxtÜ vÉÄÄxvà|ÉÇA

McSUP distribution_phone +420.602.127.060 peep the 10 year timeline_esfootwear.com

MCSUP DISTRIBUTION PH. 420.602.127.060 www.emericaskate.com

t l e F BrandonWestgate Emerica proudly welcomes

Hry. Video. Hudba. Fotky. PlayStation Portable. www.yourpsp.com