Skip to main content

Board 77

Page 1

77

limitovaná cd příloha notes from prague / sk8 at all hazards vol.2

číslo 77 / únor 2005 / ročník 11 / 65 Kč / 95 Sk

funstorm v barca / rozhovor ondra marčík / spotcheck hintertux / air & style innsbruck / skate závody / nugget trip kaunertal / cz vs sk / red bull off rails vienna

77

funstorm v barca / rozhovor ondra marčík spotcheck hintertux / air & style innsbruck / skate závody nugget trip kaunertal / cz vs sk / red bull off rails vienna


www.horsefeathers.cz


team: honza zajíc, ondra marčík, kamil mrázik, richard skandera, roman dlauhý, kryštof just, jakub chochola, pavel jaroš, aleš vondráček, marek štrunc, honza janda, jan bárta, petr kuchař, libor podmol, martin koreň, michal matys, richard gasperotti, tomáš hušek


H A N G O U T. ” “LET IT ALL —ARTO

MCSUP DISTRIBUTION PH. 420.602.127.060

www.etnies.com/skate


STIGMA DISTRIBUTION

info@stigma.cz

377.455.925


77 Kdo z vás vyhodil svýho starýho skejta do koše v očekávání krutý zimy a štědrýho Ježíška, ten se zle přepočítal. Jak to vypadá venku, sami dobře víte. Půlka ledna, mikina to donedávna ještě jistila a skejtovat se dalo i v tričku. Kdo mohl, ten jezdil a kdo neměl na čem, drbal se v rozkroku. Prostě zima zklamala a dle naší ankety ve skateshopech štědrý Vánoce taky! Z průzkumu mezi sk8 prodavači, kteří se v prosinci dotazovali nakupujících lidí, jestli kromě toho trička a ponožek pořídí třeba desku, trucky nebo kolečka, vyplynuly krutý čísla. Pouhých 5% lidí koupilo pod stromeček nějakej skate hardware, takže devět a půl natěšenců z deseti, kteří zhltli kapra i s kostma, aby mohli dosprintovat pod okouličkovaný smrček, čekalo krutý zklamání. Ten dlouhý balíček, do kterého by se skejt pohodlně vešel, neskrýval funglový pro model, dokonce v něm nebylo ani minilogo či prašivej čínskej šunt bez designu... Po rozervání papíru se do očí začaly drát slzy, pohled na věci typu školní rýsovací souprava i s pravítky, deset dílů Ottova naučného slovníku, hvězdářský dalekohled a podobně poslal ty slabší povahy do kolen. A tak nezbývalo nic jiného, než si pětadvacátýho pořádně vyčistit zuby a vyrazit do parku, postávat a vlčím zrakem sledovat, kdo je unavenej a jde si sednout, abyste mu mohli plnejma lžícema namazat med kolem huby a na pár minut si pučit jeho skejta. Je z toho nějaké ponaučení? Těžko říct, snad jen: Nevyhazujte starý desky a boardy do koše, nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit! Mirek Špek


g nu ge

tt r ip

rca

eck h

0

ka un

er

fun

v ba

ma ndra

spotch

08

038

m stor

o | 048

056 rčík |

sk8 závody tyle | 072 4 air & s 6 0 | x u intert

ta

l| 08 8c

zv ss

k|

09 ed 6r

ll bu off

l rai s

ho hip

p: a

.m.

o

18 tan len b|1 a a r v g j e se : tad 0 no s 72 rder b a : o k b w tri sno hard euro 116 6 | 2 s 1 res lt | osep nau c es ik: n i r r t e y eas fred ter: | 114 oska trick r t u s e e b 24 nixon ip | 1 ersh ě | 108 t v s a r a o en m o na m an op é měst g erm o a nov 2 n r 2 b 1 k | c he tour 104 spotc tance k resis a p t s a krock: e 120 pun


THE BERRA 3 IS AVAILABLE IN VARIOUS COLORWAYS INCLUDING, BLACK/GREY PEBBLE GRAIN LEATHER. SHOWN PHOTO: REDA DVSSHOES.COM OR DVSSKATE.COM SEE STEVE AND THE REST OF THE TEAM IN SKATE MORE , COMING SOON, WELL MAYBE . . . SKATE-MORE.COM

WWW.REDFROG.CZ / 220.570.482


STEVE BERRA CHICO BRENES JASON DILL KERRY GETZ KEITH HUFNAGEL DAEWON SONG JERON WILSON DANIEL CASTILLO JEREME ROGERS MIKE TAYLOR


77 BOARD MAGAZÍN vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE

Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@board.cz PREZIDENT

Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR

Radek Hruška FOTO

Kiva, Jan Zach, David Chvátal, Robert Franek, David ,,Sch“ Blažek, Kév TEXT

Mirek, Radek, Soňák, Kiva, Petr Solil, Ondřej Sláma, Jožin Toufar, Libor Dostál, Affro ŠOTEK

Sviňák KOREKTURA

Sváťa INZERCE

Radek Hruška DESIGN

Petr Bosák, Petr Kačaba, Pajka Burdová PREPRESS

studio G27 DISTRIBUCE ČASOPISU

PNS, a.s., Mediaprint&Kapa, Pressmedia NÁKLAD

náklady ověřuje ABC ČR, člen Mezinárodní federace ABC © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 Nevyžádané materiály nežádejte zpět. Jezdci na fotkách označeni G jezdí pravou nohou dopředu a ti, co jsou označeni R, jezdí levou nohou dopředu. Jezdci označeni X dojezdili. Nový rok - nový krok. ročník 11 / číslo 77 / únor 2005 číslo vyšlo 26. 1. 2005 příští číslo vyjde 9. 3. 2005 cena 65 Kč / 95 Sk

Ondra Marčík /r/ transfer fs boardslide v Rejdicích, foto: Kiva


EÈKA, TOMÁŠ DRÁČEK, HONZA JAN PROKOP, TOMÁŠ VON AT VISIT OUR WEBSITE DODO DOLEJŠÍ, MICHAL CES ZA PIE HON RE , MO ECH FOR VOL . R VEC ÝŠIL, ZDENĚK DAN ELIÁŠEK, DJ STA ÁR, HOP CREW: JOSEF PEPÉ POV SUC HAL MIC VAŠEK ŠTECHER, Y VINTR, ALEŠ BUBLA, E CLOTHING COMPAN OY. ©2005 VEHICL VEHICLECO.COM. ENJ


O ZBOZÍ STÁLE VELKÝ VÝBER ZIMNÍH Y CEN SÍ LEP TE JES NYNÍ ZA

HURÁÁÁ, KONECNE KOM PLET TAK KDY JEDE M?

...NA HORY

...H JEN MM, SE J NAU ESTE CIT !

NA M PRK -3000.a další

FORU

Y VELKÉ SLEV ZIMNÍ V ÝBAVY

N1 SNOW & SKATE

Benediktská 12 (za pasáží KOTVA) Praha 1


01

Předvánoční shon vzniká hlavně z toho, že je to od půlky prosince jeden večírek za druhým. Člověk se skoro každej večer vožere a pak přes den nestíhá. Velký zpomalení Kladna vyvolala velkolepá Vehicle Store X-mas párty, která se odehrála 11. prosince v místním Klubu 19. Sešlo se zde kolem pětiset lidí, mezi kterými nechyběli Vehicle rideři jako Suchopár, Vintr, bikeři Prokop a Vondráček a další. Hlavním tahounem večera byla kapela Wohnout, kterým předskakovali UDG, a večer pak zakončil v punkrock rytmu DJ Petr Šídlo, což je i vedoucí Vehicle Storu. O půlnoci proběhla tombola o věcičky v celkové hodnotě 40.000 Kč, takže spousta šťastlivců šla domů s úsměvem na rtech. Chlastání, fotbálek a balení roštěnek doplňovala projekce sk8 videí a výstava kladenskýho fotografa FX, který tu měl kolekci velkých fotek lokálních skaterů a bmxařů. Kdy párty skončila, si samozřejmě už nikdo nepamatuje, ale k nejvíc společensky unavenejm patřil jednoznačně známý pražský freestyle bmx biker David Pánka.

Insight je firma na oblečení, jejíž reklamu jste v Boardu loni na podzim možná postřehli. Stejně jako většina z vás jsme ani my neměli vůbec tušení, že nějaká takováhle značka existuje a o to víc nás překvapilo, že se jedná o surfařskou firmu s historií starou několik desítek let. Ještě větší haló pak v redakci zavládlo nad katalogem a reklamama pro rok 2005, kde se to hemží slušnejma modýlkama a ještě hustějšíma fotkama. Jako ilustračku přikládáme pár obrázků a určitě už se taky těšíte na tu slečnu z růžovýho hajzlíku.

A se závody se nám roztrh pytel. Teda aspoň s těma snowboardovýma, příznivci skejtu najdou jen pár lahůdek. Vzhledem k tomu, jak to u nás vypadá se sněhem, ale většinu contestů zahaluje, stejně jako lyžařská střediska, hustá mlha. Pokud dojde k nějaký změně programu, neni to naše vina. 5. února, Flow slopestyle, Bílá, Beskydy. Pojede se slopestyle o 10.000 Kč prize money, závod pro lokály je zařazen do local série 4x4 Českého poháru ve freestyle snowboardingu. Vítězové se kvalifikují na national závod 4x4 na Dolní Moravě. Startovné 100 Kč. Více na www.snowboarding.cz 5. února, Flow a Nugget contest, Dolní Morava, Jeseníky. Pojede se Big Air a večerní wallride o věcné ceny v hodnotě 50.000 Kč. Večer bude párty a koncert kapely Burani z New Jersey. 020

Více na www.snowboard-zezula.cz 5. února, Winterfresh Freesnow série, Neklid, Krušné hory. Slopestyle závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 5. února, Sessions City Air Contest, Zlín. Největší snowboardový city contest sezóny o 20.000 Kč se odehraje v centru Baťova města. Přihlásit se může každý, kdo si na skok troufne, a o vítězi budou rozhodovat sami jezdci mezi sebou. Kromě snowboardingu budou k vidění i nějaký kousky freestyle lyžařů, na závěr je samozřejmě nachystaná párty s hip hop kapelama a DJs. Více informací na 603 522 908 nebo www.houseboard.cz 6. února, Winterfresh Freesnow série, Neklid, Krušné hory. Big Air závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com

Ve éSu všichni zpívají halelůja, jelikož se firma ve zdraví a při penězích dočkala desátých narozenin. Po Novém roce vyslala tým ve složení Eric Koston, Rick McCrank, Justin Eldridge a Cale Nuske na soustředění do Hongkongu. Bude se hodně fotit, což má na starost Atiba Jefferson, a točit, to má zas na triku Scuba Steve. Další díl party, tj. Javier Sarmiento, Rodrigo Tx. a Tom Penny, se chystá na točení do Španělska koncem ledna. Jen P. J. Ladd brousí kolem San Diega a nic nedělá. Zato Rick McCrank je doma v Kanadě jak na trní. Spolu s kámošem natočil dvacetiminutový nezávislý film Ethan and Elliot a zúčastnil se s ním filmového festivalu Sundance. Vyhlídky jsou dost slušný a vítězství 100.000 babek na obzoru. Ethan a Elliot jsou dva mladý týpci, který objevují svět velmi zvláštním způsobem. Teď nic pro nečtenáře. Firma Independent vydala knihu Built To Grind. 320 stran evoluce trucků, firmy samotné i skateboardingu obecně. Spousty profíků a amatérů od 70. let do dneška. Z obrázků se na vás budou usmívat Steve Olson, Steve Alba, Duane Peters, Christian Hosoi, Tommy Guerrero, Steve Caballero, Ray Barbee, Mark Gonzales, Colin McKay, Danny Way, Tim Brauch, Andrew Reynolds, Peter Hewitt, Bucky Lasek, Tony Trujillo a další a další. A distributor Rock´n´Roll neváhá a knihu už má na pultech. Avizovaná cena je 990 Kč. Rock’n’Roll taktéž vyslal svého „zaměstnance měsíce - prosinec 2004“ Petra Karlíčka na pracovněodpočinkovou cestu do USA. Během ní se Karlos chystá i na akci firmy Independent spojenou s vydáním výše zmiňované knihy. A jelikož si

Karlos s těma všema nezávislejma masérama dobře tyká, nechá od nich knihu podepsat a věnuje ji naší milé redakci. My povečeříme drůbež, namažeme si chleba hodně sádlem, mastnými prsty knihu prohlédneme, zrecenzujeme a snad už v příštím čísle si o ni vy budete moci zasoutěžit. Evelien Bouilliaertová je doma v Belgii, kde si dala 50-50 na railu ze známých bruselských třináctek Mont des arts. A Fin Janne Saario konečně dodělal civilku a plně se může


- info@vans.cz


01

Best Of Playlist: 01. Sublime / What I Got 02. Twisted Sister / I Wanna Rock 03. Inner Circle / Sweat 04. Sublime / Carres Me Down 05. Sepultura / Roots 06. Fear Factory / Demanufacture 07. The Best of Louis Armstrong / Skokiaan 08. System Of A Down / Toxicity 09. Wyclef / Stayin’ Alive 10. Spooks / Things I´ve Seen 11. Hyerogliphics / Soveto

Best CDs: Jack Johnson / On And On Korn / Follow The Leader WAW / Wíatkowych okolycznosca Aparatura: Nejvíc času na poslouchání hudby mám, podobně jako všichni stále cestující, v autě. Dřív jsem jezdil Renaultem Twingo, kde je skutečně pramálo místa i na lepší aparaturu. Momentálně mám možnost využívat i VW Transporter, který je na tom podstatně líp. Šest repro Helix - 60 W rms a MP3 rádio. Domov mám teďka spíš v Olomouci, kde v našem studentském hnízdě posloucháme Aiwu NSX–520, což není žádná hitparáda, ale v propojení s noťasem je zcela dostačující.

Pro Bama Margeru, známého punkáče z Jackass a momentálně i z vlastní show na MTV „Viva La Bam“, nechala firma Electric vyrobit nový model brýlí, který se právě teď objevil na trhu. Nese označení BSG, tedy Bam Signature Glass a k dostání je hned ve čtyřech odstínech obrouček - dvakrát variace černý barvy a pak bílá a růžová. Více na www.electricvisual.com

12. února, Quiksilver cup 05, Výstaviště Olomouc. Hurá, skateboarding! Jediný halový závod v Česku se odehraje na olomouckém výstavišti v Pavilonu A, letos se pojede již pátý ročník. Trénink probíhá od pátku, vlastní závod začne v sobotu po 12 hodině. Startovné činí 100 Kč a prize money jsou 25.000 Kč. Poprvé v historii se tady též uskuteční samostatný závody jenom pro holky s názvem Roxy jam. Večer proběhne párty v klubu Envelopa, holky mají vstup zdarma. A ty kozatý mají zdarma úplně všechno. 12. února, Slopestyle, Klínovec, Krušné hory. Další lokální slopestyle z local série 4x4 ČP ve freestyle snowboardingu, prize money 10.000 Kč a vítězové se kvalifikují na national závod 4x4 na Neklidu. Startovné 100 Kč. Více na www.snowboarding.cz 12. února, Batyskaf Snow Session „Fošna 2005“, ski areál Harusův kopec, Nové Město na Moravě. Slopestyle závod na dvou skocích a dvou handrailech bude doplněn o best trick, celkové prize money jsou 022

20.000 Kč. Během závodu budou dole pod kopcem vyhrávat kapelky, vstupný je nula, závodníci platí 100 Kč startovné. 12. února, Winterfresh Freesnow série, Herlíkovice, Krkonoše. Slopestyle závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 13. února, Winterfresh Freesnow série, Herlíkovice, Krkonoše. Big Air závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 19. února, DC Shop Picnic table kontest, pasáž Česká národní banka, Praha. Skate závod na piknikáči a na handrailu se pojede před DC obchodem v pasáži ČNB (ul. Na Příkopě, kousek od Václaváku). Začátek celý akce je kolem poledního, startovné 0 Kč a pro vítěze jsou připraveny věcný ceny od DC v hodnotě 15.000 Kč. Bližší informace přímo v DC obchodě (tel. 222 244 587). 19. února, Skateshop.cz slopestyle, Dolní Morava, Jeseníky. Tenhle závod ve slopestylu je pro lepší ridery, prize money 20.000 Kč a zařazení do national série 4x4 ČP ve freestyle snowboardingu tomu napovídá. Startovné 200 Kč. Více na www.snowboarding.cz

věnovat skateboardingu. Koncem ledna vychází nové video Element skateboards: Getting Nowhere Faster. Hlavní hvězda videa je Vanessa Torres, která se zařadila do pro teamu. Dalším novým skaterem firmy se stal Chris Senn. Evropský team Element skateboards má taky spousty novinek. Janssen, Janne Saario a Jean Marc Soulet se před zimou klasicky schovávají v Barceloně, Michael Mackrodt je pro změnu až v Austrálii. Už jednou jsme informovali o tom, že se tvůrci Puzzle videa odhodlali k radikálnímu počinu, a to rozdávání svého videa zdarma. Původně jsme se domnívali, že to budou dělat pouze jednou za rok, jako jakýsi dárek k Vánocům, ale opak je pravdou. Všechny další díly Puzzle jsou od teďka free. Pro celou Evropu bude vyrobeno 25.000 kusů videí, takže je dost velká pravděpodobnost, že se na vás nedostane. Proto si můžete video zdarma stáhnout z www.puzzlevideo.com Kdybyste byli dětičky z Dětského domova v okrese Orange v Kalifornii, nejspíš byste se z Vánoc tetelili štěstím. Firma Etnies totiž všechny tyhle ústavní chovance obdarovala párem bot a navíc je o svátcích pozvala do skateparku v Lake Forest, kde pro ně Arto Saari, Rune Glifberg, Ryan Sheckler, Justin Eldridge, Lance Mountain a další zajezdili exhibici. Ve dnech 24.-27. února proběhne 1. snowboardový víkend pouze pro holky, který ve spolupráci s Pavlem Karasem a Lukášem Drbohlavem pořádá Nikita crew. Zvány jsou všechny holky, které se chtějí zdokonalit ve freestylu, společně si zajezdit a navzájem se inspirovat. Více informací o ubytování, programu, ceně a způsobu přihlášení najdete na www.nikitaclothing.cz Firma Sur distribution, která k nám dováží několik skate značek, vyhlásila složení svých teamů na rok 2005. Za Nomad skateboards budou jezdit Honza Minol (Ams), Dan Eliášek, Martin Křivánek, Martin „Andre“ Andrýsek a nová posila, třináctiletý Michal Veselý ze Žďáru nad Sázavou. Sykum footwear team tvoří Peter Molec (Ams), Martin Křivánek, Jakub Otoupalík, Andre Andrýsek, Matěj Hakl, Tadeáš Pavlík a Michal Veselý. Za Eina jezdí Jirka Dobeš (Ams) a Honza Přehnal, Ensi clothing sponzoruje Honzu Minola, od dubna i Petera Molece a dále pak Matěje Hakla,


DISTRIBUCE : DEEPSKATE S.R.O., TEL. 312243195, 777 557 324


01

Burton snowboards a Motorola právě představili společné výrobky pro snb sezónu 05/06. Jedná se o drsnou technologickou vychytávku, která se objeví hned ve třech modýlcích. Nejvíc vymazlená je bunda, která má zabudovaná sluchátka v kapuce a mikrofon v límci. Pomocí bluetooth si je bezdrátově připojíte k vašemu iPodu nebo mobilu a díky ovladači na rukávu můžete fungovat v teple a v klidu i v tom největším mrazu uprostřed pláně vysypaný půlmetrem čerstvýho prašanu. Stejnej komfort jako bundička nabízí i čepice a helma, která má též díky bluetooth propojený sluchátka a mikrofon. Co se údržby týče, je to víc než easy, ze všeho se tyhle elektronický komponenty dají vyndat, takže věci pak můžete normálně i prát a navíc se večer při poslechu hudby na pokoji nemusíte potit s čepicí na hlavě.

19. února, King Of Spin, Fuschl am See, Rakousko. Tenhle závod je skvělá příležitost pro všechny amatérský ridery, aby si to dali s profíkama jako Wolle Nyvelt, Marko Grilc, David Benedek nebo Martin Černík, a mohli tak ukázat, že na to maj. Závodit se bude v big airu a krom hlavního závodu jsou připraveny ještě sranda kontestíky jako například high jump o pivo. Více informací na www.kingofspin.at 19.-20. února, Winterfresh EC, Klínovec, Krušné hory. Á, konečně nějaký závod v rampě, vše pořádá opět Český lyžařský svaz, takže prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 19.-20. února, Snowboardel Open, Černý Důl, Krkonoše. Seriál závodů pro juniory, tzn. lidi do 18 let. Závodit může každý, není potřeba žádná licence a startovné je 0 Kč. Kontest bude rozdělen do tří kategorií a závodit se bude o věcné ceny. Na programu tohoto víkendu bude snowboardcross. Více informací na www.snowboardel.cz 26. února, Vehicle Nitro slopestyle, Neklid, Krušné hory. Jedná se o slopestyle závod pro lepší ridery, je zařazen do national série 4x4 ČP ve freestyle snowbordingu s prize money 20.000 Kč. Startovné 200 Kč 026

a více na www.snowboarding.cz 26. února, Winterfresh Freesnow série, Bílá, Beskydy. Slopestyle závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 27. února, Winterfresh Freesnow série, Bílá, Beskydy. Big Air závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Prize money a startovné se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 27. února, Snowboardel Open, Pec pod Sněžkou, Krkonoše. Závod ve slopestylu pro juniory. Více informací na www.snowboardel.cz 5. března, Elan Slopestyle, Rejdice, Jizerské hory. Tenhle slopestyle o 10.000 Kč prize money je zařazen do national série 4x4 ČP ve freestyle snowboardingu. Startovné 100 Kč a více na www.snowboarding.cz 5. března, Winterfresh Freesnow série, Dolní Morava, Jeseníky. Slopestyle nebo big air závod pořádaný Českým lyžařským svazem. Detaily se zatím neví, možná později vše najdete na www.czech-ski.com 5.-6. března, Snowboardel Open, Mladé Buky, Krkonoše. Seriál závodů pro juniory, tzn. lidi do 18 let. Závodit může každý, není potřeba licence a startovné je zdarma. Kontest bude rozdělen do tří kategorií a závodit se bude o věcné ceny. Na programu tohoto víkendu je slopestyle. Více na www.snowboardel.cz

Michala Veselýho, Andreho a Jakuba Otoupalíka. Jeden z prvních závodů série Ticket To Ride se pod názvem Nissan X-Trail uskutečnil v půlce prosince v japonském Tokiu. Do místní mega

haly navezli snaživý japončíci tuny sněhu a udělali závod na quarterpipu a na skoku. První den se jel quarter, přišlo se podívat víc než 25.000 lidí a za bouřlivé atmosféry vyhrál Andy Finch před Travisem Ricem a Terje Haakonsenem. Druhý den se jel Big Air a strhlo se ještě větší peklo, 40.000 diváků tlačilo ridery do hrozných věcí. Vyhrál Heikki Sorsa, druhý skončil Andy Finch a třetí Travis Rice. Další závod ze série Ticket To Ride se jel ve švýcarském Davosu a pro změnu to tam zase zabíjel Andy Finch před Nicolasem Müllerem a Risto Mattilou. Vašek Štecher si na nějakej čas dává pauzu od skateboardingu a snowboardingu, což neni kvůli nepříznivýmu počasí, ale proto, že si nedávno utrhl stehenní sval. Do jara by měl být v pořádku, takže držíme palce, ať to vyjde.

Hlavní organizátor a „fádr“ akce Horsefeathers Jib Masters Richard Skandera anoncuje spuštění webových stránek www.jibmasters.cz, kde se dozvíte všechny podrobnosti o týhle akci. Nejen že tam najdete, jak se na akci dostat, ale je tu i spousty zajímavostí okolo, fotky, videa, rozhovor s Ričim a podobně. V prosinci Danny Way vyhrál anketu časopisu Thrasher „Skater of the Year“. Jako jediný tuto cenu vyhrál podruhé, poprvé před dvanácti lety v roce 1992. Do českého Vans teamu přišla nová posila, a to známý Maxim Habanec. Ač je to se sněhem na štíru, na Neklidu je v současnosti park ve výborné formě. Na kopci stojí sedm slidů, dva funkční skoky a další tři by v době, kdy si tohle čtete, měly být


NUGGET SNOWBOARD CAMP & CONTEST 2005 SNOWPARK Čenkovice 13.2. - 19.2.2005

CAMP Termín: 13.2. - 19.2.2005 Místo konání: SNOWPARK Čenkovice Program campu: Coaching (Jožin Toufar, Luděk Žáček, HUGO, Zemič, René Dobeš & Vla ka Kratochvílová), videocoaching, test centrum. Cena campu: 5.400,- Kč zahrnuje (ubytování, polopenzi, vleky + program campu) Přihlášky a bližší informace: WWW.NUGGET.CZ, nugget@nugget.cz Info tel.: 602 77 85 94 Info tel.: 602 80 82 51 Uzavírka přihlášek: 4.2.05 ZÁVOD VOD Camp bude zakončen otevřeným závodem o věcné ceny za 20.000 Kč! NUGGET BIG AIR & JIBBING CONTEST 2005 Termín: 19.2.2005 (10.00 prezentace, 12.00 začátek závodu) Místo konání: SNOWPARK Čenkovice Startovné: 100,- (pro campery zdarma)

SNOWBOARD ZEZULA

Jožin Toufar - FS 540 /Čenkovice/ foto: Razzia

ve spolupráci se SNOWPARKEM ČENKOVICE, FLOW & BSS pořádají PRVNÍ ROČNÍK SNOWBOARDOVÉHO CAMPU


01

Pokud nevíte, jak si doma krátit dlouhý zimní chvíle a máte už plný zuby šachů, piškvorek a dloubání se v nose, zkuste zkontrolovat pár odkazů na hry, který vás rozhodně nezklamou.

www.bombtheworld.net Nenechte se zmást názvem odkazu. Opravdu nejde o nábor nových sebevražedných atentátníků do řad Al Kajdy, ale o super graffitti simulátor. Po tom, co úspěšně projdete registrací, máte možnost malovat vlaky a metra od Berlína až po New York. Na výběr tu je pestrá paleta barev, trysky, co se nikdy neucpou a hudba, která dodá inspiraci a zpříjemní atmosféru. Dejte pozor na fízly, security a hladový psy.

www.cbc.ca/kids/games/bmx/ Tahle hra je hlavně pro příznivce BMX. Ovládá se na šipkách (směr jízdy) a písmenech (pro šlapání a triky). Písmenem P dupete do pedálů, A je brzda, skáče se mezerníkem a rotace ve vzduchu se řídí levou a pravou šipkou. Na výběr jsou tu i dva triky – tailwhip (D) a superman (S). Občas se vám do jízdy připlete vozík s hotdogama, tak se nelekněte.

http://adverts.freeloader.com/zurich/preloader.swf Myslíte si, že umíte dobře parkovat? Tady máte možnost si to pořádně vyzkoušet popřípadě natrénovat. Hrát můžete buďto za mužský nebo ženský pohlaví. Klávesou Z nastartujete a po zaparkování opět vypnete motor, šipkama určujete směr auta. Hodnotí se čas a ladnost jízdy.

http://indamix.org/goflin/padzeschodu.zip Víte, jak správně padat ze schodů? Že ne? Tak si to zkuste nacvičit na týhle simulaci. Není to sice typická flashovka, ale zaručeně se při ní pobavíte. Pomocí myši nastavíte úhel a sílu skopnutí panáčka, kterej se potom slušně krosí na docela dlouhým schodišti. Hodnotí se počet zlomenin a naraženejch končetin. Good luck!

http://www.crapville.com/games/skate.asp A na závěr něco ze skateboardingu. Ježdění v rampě neni žádná prdel, tak proč si to nevyzkoušet v klidu při hodině počítačů. Zvolit si prkno, pozadí k rampě a už můžete šipkou dolu v rádiusu rampy pumpovat. Ve vzduchu lze různejma písmenkama na klávesnici chytat různý graby a šipkama a se do toho točit. Za komba je víc bodů.

Nazdar Špeku, sere mě jedna věc, která se týká spousty lidí okolo skejtu, a tou věcí je hulení. Sere mě, že skoro každej člověk, co vidí týpka se skejtem v ruce, musí bejt vyhulenec. Je dost divný, že to řikám zrovna já, když sem ještě před pár měsícema pálil špeky na ulici. Pochopil sem ale, že hulení je pěkný svinstvo a že je naprosto k ničemu. Pořád to je droga (i když lehká), která má účinky na mozek, a to i když to zrovna nehulíte denně. Jestli si někdo myslí, že hulčo patří ke skateboardingu, tak by se měl nad sebou zamyslet. Nevim co je na tom skvělého, když si někdo koupí gramáč a pak ho to ani nezhulí nebo naopak pošle do sraček. Jéje, kdyby si s těma prachama, co za to utratí vytřel prdel nebo koupil něco na sk8, bylo by to mnohonásobně lepší. Já board čtu docela pravidelně, tak asi dokážu odhadnout váš postoj na tuhle věc. Spousta lidí si teď o mě bude myslet, že sem totální krypl, ale tohle je můj názor na tuhle věc. Sk8 je prostě lepší. mTOU Kámo, je mi jasný, že máš poselství, na kterým něco je, ale nemůžu si pomoct... Dvakrát jsem si přečet ten tvůj dopis, hlavně druhou větu a máš pravdu, že hulčo za dobu tvýho pálení fakt asi zapůsobilo. „Skoro každej člověk, co vidí týpka se skejtem v ruce, musí bejt vyhulenec“, he, he, to se 028

ti fakt povedlo. No nic, v rozčílení se stane. Pár dnů motáš čvaňháky v jednom kuse, pak si dáš na dva dny pauzu a jsi v řiti, mozek nefunguje, znám to z vlastní zkušenosti. Některý lidi maj peněz dost, takže jim zbyde i na hulení, o utrácení tohle není. Někoho prostě baví skejt, někoho hulení a někoho obě věci dohromady. Důležitý je, jak si připadáš pro sebe a jak dokážeš fungovat pro lidi kolem. Pokud zvládneš gram skančáka denně, jezdíš jako bůh, máš dobrou práci nebo ti to jde ve škole, tak v tom klidně pokračuj. Sice jsem nikoho takovýho ještě neviděl, ale možná že právě ty budeš ten první... Zdar Míro, víš něco o značce sk8 bot Venice? Já sem si je koupil a přijdou mi celkem dobrý a nejsou moc drahý, takže se tě chci zeptat, jestli je to dobrá značka? Femyli Přiznám se, že jsem ty boty nikdy neviděl a až doteď jsem o nich ani neslyšel. Těžko proto posoudim, jestli jsou dobrý. Jednou jsem si ale koupil ve Sport a kočárky Horáček strašně levný šunky, pomaloval jsem je fixkama a byly to moje nejlepší boty. Hele, teď tu čumim na net a ty boty jsou asi nějaká německá značka, hmm. Čirou náhodou, že ty boty neprodáváš sám a neděláš si na ně takhle levně reklamu, co?

také v provozu. Aktuální informace najdete na www.neklidsnow.com 17. prosince se v Hollywoodu oženil Andrew Reynolds. Na obřadu byla spousta lidí z emerickýho týmu a za úkol měla rozhazování rejže. Něco málo se nám doneslo i ze stáje Rock’n’Roll, která u nás zastupuje velmi početnou partu značek. Takže Vláďa Polívka začal jezdit na Santa Cruz snowboardech a k tomu byl dovybaven DC snb botama a DC snb oblečením. Roman Dlauhý již v říjnu otestoval helmu TSG, byl s ní velmi spokojen, čímž zapadl mezi další slavná česká jména TSG teamu. Martin Dvorský se po čtyřech měsících tajuplného mlčení vyjádřil: „...nejlepší snowboardový boty v Plzni...“ Přeložte si to asi tak, že Plzeň je hlavní město Prahy a dnes už i Bruselu a on jezdí v DC snb botech. Local skateboards finišují nové web stránky a od Nového roku přibrali do svého teamu třináctiletého skatera Jakuba Páva. Aeon footwear oznámil složení CZ teamu pro tento rok. Firmu propagují Lukáš Vlček, Jirka Puffer, Sajmon a bratislavský Maťo Kardelis. Firma Nugget pořádá snowboardový kemp, a to od 13. do 19. února v Čenkovicích. Jako koučové tu budou Jožin Toufar, Luděk Žáček, Zemič, Hugo a další, ubytování s permicí, polopenzí a programem vyjde na 5.400 Kč. Více se dozvíte na www.nugget.cz. Na závěr pobytu (19.2.) je připraven závod o věcné ceny v hodnotě 20.000 Kč. Honza Zajíc se vrhnul do organizování snb kempů, a to ve svém domovském resortu v Rejdicích. Pokud byste se chtěli něco naučit pod jeho vedením a máte na pár dnů mezi 14. a 28. únorem čas, můžete se přihlásit na e-mailu: zaja.snb@seznam.cz. Cena sedmidenního pobytu bude 5.900 Kč a zahrnuje ubytování s polopenzí, permici na 6 dní, coaching, videocoaching, camperský závod o ceny v hodnotě 10.000 Kč, školení o pohybu v horách od členů horské služby a spoustu další zábavy. Burton snowboards si pod patronaci vzali Film Up, filmový festival amatérských snb filmů. Pokud tedy natáčíte snb filmy, máte jedinečnou příležitost udělat díru do světa. Stačí poslat ukázku své práce do 4. února na adresu, kterou najdete na


01

Je na čase podtrhnout a sečíst výsledky Nixon Best Tricku z Boardu #76. Hned na úvod musíme poznamenat, že se nějaký vychcánci naučili obcházet naše primitivní zabezpečení a hlasujou víckrát, což značně zkresluje výsledky. Nic se ale vy kurwi podwodny nebojte, teď tu makáme na nový verzi hlasování a fixling už nebude tak jednoduchej. Ale přejděme k výsledkům. Největší počet hlasů - 616 (22,6%) a krásných 1.500 Kč prize money si za svůj gap to tailslide odnáší Tadeáš Pavlík. Druhý flíček, odměněný litránkem, si zasloužil noseslidem z deseti Ivoš Jílek (553 hlasů, 20,9%). Třetí místo (439 hlasů, 16,1%) s pětikilem v kapse patří Jakubovi Ostenovi za noseflip a k týhle fotce ještě musíme poznamenat, že právě ona byla pro část redakce horkým favoritem. Čtvrtý místo obsadil Martin Rinda s nollie kickflipem do bs grindu (427 hlasů, 15,6%), pátý skončil Lukáš Vlček s bs olliem přes žulovej kvádr (383 hlasů, 14%) a šestej flíček má Maxim Habanec za ollie z doublesetu (308 hlasů, 11,3%). Další kolo Nixon Best Tricku je věnováno snowboardingu a začíná na straně 108. Tak mrk na to!

Jeden z nejzkušenějších výrobců snowboardů Mervin Mfg. přichází na trh s revoluční novinkou, která znamená velký zlom v konstrukci snowboardů - prkna Lib Technologies s názvem MagneTraction udělali se zvlněnými hranami! Na každé straně prkna je sedm vlnovek, díky kterým se snowboard chová úplně jinak než ten s klasickou rovnou hranou. Při zatáčkách to více připomíná jízdu na skejtu a na handrailech se nezakusují hrany. Nejdrsnější je ovšem využití v ledový rampě nebo na ledový sjezdovce, kde podle reklamního letáku „Změníte led na prašan!“ Prken byla vyrobena limitovaná série pěti set kusů v dýlkách 156 a 160 a až trh ukáže, jak velký bude o novinku zájem. Pokud se v zahraničí uchytí, můžeme se brzy dočkat těchto snowboardů i u nás. Vzhledem k ledovým podmínkám, který u nás panují, by to byla pro většinu z nás velká záchrana. Více na www.lib-tech.com

Čus bus Špekus, chtěl jsem se zeptat, jak je to s fízlama, třeba když mi budou chtít sebrat skejta? Diskmag Planemag Jak by to s nima bylo, s kurvama chlupatejma. Maj strašný pravomoce, a když je překročej, tak se z toho stejně vykroutěj a sami sobě nevinnost dosvědčej. Čus Špeku, chci se zeptat, za kolik bych mohl sehnat nějakej dobrej bágl na skejta a video Really Sorry a kde bych to mohl sehnat?? Jo a nemohli by ste mi poradit nějakou internetovou stránku vod kud stáhnout nějaký hustý sk8 videa? Bágly na skejta si vychytáš od většiny českých firem na oblečení, prohlídni si reklamy, nebo dobrý dělá i firma Da Kine a ta má taky reklamu. Za Really Sorry fakt sorry, to teď nevim, nejspíš nějaký český web shopy, jejichž seznam máš na konci Boardu. A na stahování je vynikající dc++ (dcplusplus.com), což je takovej prográmek na sharing. Nainstaluj si ho a budeš jenom čumět, kolik tam toho je. Nazdar redakcion, mam váš časák docela dost rád a tak sem se rozhod vám napsat. Aféra Marcel je už asi dost vodrbaná, ale já se k ní vrátim. Divim se, že to nikdo nepoznal. Lidi! Marcel je pouhým výplodem Špekovo bujné fantazie. Nikdo jako Marcel nemůže existovat. Mirek nejspíš jen trpí rozpolcenou osobností a Marcel je ta horší polovina Mirkovo duše. Už jen ze stylu 032

Marcelových odpovědí vám musí dojít, že si z nás Mirek utahoval. Marcel i Špek používají slovo „korektní“, tím se Špek nejvíc prozradil. Navíc, myslíte, že Mirek je tak nezodpovědnej a nechá na dopisy odpovídat někoho jinýho? Ne, všechny ty odpovědi psal on sám, akorát odpovídal trochu vostře. Což na některý otázky bylo na místě. Možná, že někdo jako Marcel fakt existuje a je i takovej, jakej se nám jevil ze svých odpovědí. Každopádně neřikam, že to je debil. Něco na jeho filozofii života bude. A abych nežvanil jenom o Marcelovi. Bohatého sk8 a snb Ježíška, hodně vrácených triků bez zranění a všechno, co chcete v novém roce. Feeling this! Sony z Plzně. P.S.: Mirku, vzkaž Marcelovi, že v tý Plzni je možný opravdu všechno. No jo, Ježíšek byl fakt skejtovej. Ponožky, trencle, knížka, litr od báby a hrnec na špagety do novýho kutlochu. Marcel fakt existuje a je i dost korektně rozpolcenej. Nestuduješ nějakou psychologickou školu? To mě nikdy nenapadlo takhle pečlivě pročítat texty v Boardu. Počkej, počkej, teď na to čumim... Já to asi celý píšu sám! Pořád se opakujou slova dal, vrátil, vyprásk, zabil, ustál, furt dokola... Hele, už to na mě leze, já už jsem teď vlastně někdo jinej, už nemám ani čas odpovídat na dopisy. Teď se musím jít trošku přivožrat, budu totiž psát jako Soňák a to je postava hospodskýho povaleče. Ale vy pište dál, koš na vaše dopisy čeká. MRek Špek, největší Ček

www.filmup.at, a budete zařazeni do soutěže. Cena pro nejúspěšnějšího autora je budget 5.000 Euro na produkci prvního pro snb filmu. Nuggeťáci si pořídili nový obří stan o průměru 11 metrů. Nejenže ho

budou používat na svých akcičkách, ale komukoliv ho zapůjčí. Zájemci se můžou ozývat na nugget@nugget.cz Novou posilou Vehicle teamu se stal pražskej lokál Tomáš Kadlc, známej svejma technickejma parádama. Lednem 2005 počínaje začíná jezdit i za Crème skateboards a tenhle sponzoring rozhodně nemá zadarmo, neboť například loni skončil na celkově třetím místě v Českém poháru. Jinak Vehicle má v teamu ještě jedno volné místo, které možná čeká právě na vás. Velká renovace se chystá na dolním Manhattanu. Ta měla zastihnout i profláklej Brooklyn Banks skate spot. Na radnici tedy vyrazil Steve Rodriguez, skater a manažer 5boro týmu, a kupodivu tam všechny přesvědčil, že skatepark musí zůstat. Kdo z vás má zkušenosti s jednáním s radnicí, tak tomu asi těžko uvěří. Druhý lednový víkend se v estonském Talinu uskutečnila mega akce Pop Session winter bash. Lokálové sehnali strašně tučný prize money, který přilákaly partu skate a bmx pro riderů, byl tady Vallely, Boulala, Forsberg a další. Dorazila i početná skupiny lidí z Česka a Slovenska, ale v podstatně různým komfortu. Třeba Tomáš Vintr sem letěl pár hodin letadlem a ti ostatní jeli šestnáct hodin autem. Street vyhrál Bastien Salabanzi, druhý byl Madars Apse, třetí Chris Aström a čtvrtý Tomáš Vintr. Zbytek nám známějších tváří dopadl asi takhle: 6. Mike Vallely, 12. Marek Zápražný, 17. Ali Boulala, 20. Foppa Forsberg, 23. Aleš Bubla, 28. Lukáš Daněk. Pepé Povýšil v prosinci podstoupil operaci kolena, což je pro snb ridera bohužel přesně na začátku sezóny. Měl s ním ale dlouhodobý problém a už to muselo pod kudlu. Doktoři mu vyřízli část menisku, chvíli pak pobyl v nemocnici, ale už je ve Špindlu a šejpuje park na Mísečkách a ve Svatým Petru. Jelikož ale koleno pořád rehabilituje a není to zatím na sto procent, plodů svý šejperský práce si ještě moc neužil.


ADVANTAGE

shown

in charcoal / whi te ft nubuck. also available in white pebble grain leather and

black ft nubuck.

Lakai Limited Foo twear : The Sho es We Skate : Ad and www.crailtap #63 : www.lakai.c .com : Photo by om Mehring : www.red frog.cz : 220.570 .482


Tímto číslem startujeme novou rubriku, kde se budete moci konečně vyřádit i vy, kteří máte naléhavou touhu sdělit svý názory světu. Každěj měsíc nadhodíme jedno tématko, o kterém budeme my i vy diskutovat, vždy s některou celebritou naší skejtové, snowboardové nebo jiné taky zajímavé scény. Bude to takový otevřený fórum o tom, jak na určitej problém koukáte vy a jak někdo, koho se to přímo týká. Pojďme tedy nakousnout první věc úzce spojenou se skejtem i snowboardem. Bude jí debata o sponzoringu a Honza Minol je určitě osoba, která má k tomu co říct. Jak to vidí? Tak já jsem sponzorovanej asi tak čtyři roky, začalo to se slevama a pak se to pomalu rozjíždělo. Prostě čím jsem byl víc vidět, tím jsem dostával víc věcí. První sponzor byl Coks shop z Brna, kámoš, kterýmu jsem ukázal nějaký svoje záběry a on řek „OK, sleva dvacet procent“. Nechtěl za to po mně nic konkrétního, nejspíš jenom to, abych jezdil na závody a hlásil ho tam jako sponzora. Tehdy ještě o nějakých fotkách do časáku nebyla ani řeč. Když se snažíš naučit nový triky a zlepšuješ se, tak to při takovýmhle základním sponzoringu stačí. Nějaký závazek vůči sponzorovi jakoby máš, ale není to až tak zásadní. Prostě platí tady taková úměra, že čím víc věcí dostáváte, tím víc se od vás očekává. Když začnete mít věci zadarmo, sponzor už přijde s nějakou smlouvou a je v ní přesně napsáno, co musíte a co za to budete mít. To už je jako v práci. Kdybych měl někdy svojí firmu a team, tak bych se snažil jezdcům udělat co nejlepší podmínky pro skateboarding. Prostě aby dostávali hodně věcí a za to bych po nich chtěl hodně záběrů a fotek. Jezdce bych si do teamu vybíral podle toho, jak skejtujou, jakej maj styl a určitě bych sledoval, jak jsou vidět a jak se snaží.

Tak pozor. Marcel si opět vyškemral místo na našich stránkách. Chce bejt druhej Atiba a neváhal tedy oslovit Ježíška, aby mu přinesl digitální fotoaparát. Zatím cvičí oko na stabilnějších objektech, jako jsou například momentky z vánočního oběda na Boží hod, zachycující vzorek Marcelovy rodinky. Tak Marceli, cos to dneska přines? To je můj bratranec Eman Habásko, kterej se učí šestým rokem na revizora v MHD. Letos se přihlásil do SuperStar, očekává se v první desítce. Do foťáku mi zazpíval: „Oddej se touze a líbej mě dlouze a nenech mě stáááát!“ Tahle holka přišla o vánocích s Emanem. Adriana! Všichni z ní byli úplně unešený. Hlavně můj fotr, kterej sám vychlastal celou zelenou a jí furt šahal na kozy! Matka byla celou dobu u toho a vzpomínala s brekem na mládí, kdy měla taky šlank figuru! 034

Sponzoring je druh reklamy, podle mě pro rozvoj skateboardingu a skate byznysu ten nejlepší. Pokud máš v týmu známý lidi, co maj svý jméno spojený s tvou značkou, je to dobrá reklama.

A co si myslí o sponzoringu naši čtenáři? Fera: Mě jen sere to, že některejm lidem de jen o ten sponzoring a tim se stává sk8ing a snbing strašně komerční... Je dobrý mít sponzora, ale záleží na člověku. Komu de jen o to, aby machroval, tak ať de do piči. Kubajz Čermadkovic: Myslim si, že sponzoring je práce jako každá druhá. Někdo by sponzoring uvítal, protože to neni žádnej zazobanej krypl a nemá na všechno, co by zrovna potřeboval. Ale zpět k věci, když tak vidim ty malý děti v parku, jak se projíždej na skejtu a neuměj ani ollie a už se bavjej vo sponzorovi, tak si jenom povzdychnu a přemejšlim, jestli se ty lidi posrali a nebo jenom špatně stojej nohama na zemi. Lidi, sedněte si na prdel a přemejšlejte, jesli je ten skate jenom vo sponzoringu! Cambell, Chomutov: Si myslim, že na sponzora nejsem připravenej a zatim ho ani nechci. Je to moc starostí, teda co jsem slyšel. Jako má to výhody, dostáváš hadry, desky, zkrátka všechno. Až budu pan skejťák jako třeba od nás bratři Štáfkovi, tak potom ano, ale zatim ne!

Tohle jsem jen zkoušel fotit fotku v časopise, co měl Eman s sebou. S Adrianou se zamkli u mě v pokoji a asi si ho prohlíželi! Eman tam funěl, jak když jde prase z bukvic. Pak vylez a dělal, jako že nic, ale když šel kolem mě, rychle sroloval časák a touhle mastodontní vílou mě přetáh přes hubu. Hrajeme se strejcem lízanej mariáš, kterej nás naučil, protože se nudil. Proti strejcovi jsme se spikli s mým druhým bratrancem Richardem a obrali ho o šest stovek. Strejce jako. S Richardem jsme vodplácli každý vyhraný kilko. „Gimme five, ooh yeah!“ Tady je můj nejlepší kámoš z baráku, Jirka. Sice teď neskejtuje, protože si dodělává docenturu na UK, ale občas přijde, jestli jdu ven. Balí nejlepčí brka a nejlepčí roštěnky. „Sorry, Jirko, dneska je tady návštěva!“

Dalibor Novák: Myslím, že sponzoring je dobrej a docela bych ho i chtěl. Snowboarding je dost drahej sport a těm lepším jezdcům sponzor pomáhá. Já jsem na horách každej víkend v zimě, když se někomu zlomí prkno, tak většinou nemá 15-20 tisíc na nový, a když jezdí na hory hodně, je daleko větší pravděpodobnost, že se mu s vybavením něco stane a třeba na opravu nemá peníze, to je pak špatný. Tolik tedy debata o sponzoringu a příště se bude diskutovat na téma „Skateboarding v zimě“, přesněji řečeno v čem jezdíte a kde. Jestli jako na lehko a zahřát se neustálým diktátem, nebo právě naopak se pořádně nabalit, aby zimou nepraskaly kosti a pády nebolely. A nebo máte vychytanou vytopenou halu, tričko, šortky, pohoda. Tak napište, těšíme se na vaše názory. Pište na e-mail: redakce@board.cz

Tohle byl průser jak hovado, protože moje matka dala do bramborovýho salátu hrášek. A ten nesmí dementní přítel mý dementní ségry, protože se po hrášku prej „trochu“ osypává. Haha! Nechtěl se s tím fotit, ale dal jsem si ho! Ségra se na matku nasrala a odešla i s tim svým Ekzémem ještě před večeří. Tahle jeho fotka jediná vyšla, protože mi furt zabeďarovával objektiv, jak to z něj lítalo. No a tohle je ze Silvestra někde u Sokolova. Jdu normálně, samozřejmě střízlivej, asi ve tři ráno spořádaně po ulici a najednou se na mě vyřítí nějakej magor v autě s prázdnejma kolama a našije to do mě. Tak jsem ho z toho auta vytáh, dal mu dvě kladiva a prohodil první výlohou, co tam byla. Já jsem dopad takhle, toho druhýho trochu štrejchnul střep po ksichtě a v novinách z toho dělaj aféru!


Skateboarding a snowboarding není jenom o samotným ježdění. Je to prostě o tom, že ráno vstanete a už se všechno točí, dokud potom někde neulehnete, abyste nabrali síly na další den. A za tu bdělou dobu se semele takovejch událostí, že neni na škodu o některých napsat. S první historkou přichází Michal Auředník.

text: Michal Auředník | ilustrace: Filip Škoda

Vzhledem k mému zakončení školy, které bylo spojeno s nemálo starostmi a zkouškami, píšu tohle dost opožděně. Ale i tak, snad lepší něco než nic. Tahle stórka je spíš taková tragikomedie a pobavení na můj účet. Já, Bajb (Bubla), Elis a jeho holka Bára jsme se dohodli na návštěvě Slowakey-RAPUbliky, kde se konaly závody se zajímavou dotací. Že tahle cesta nebude zcela dle plánu, nám dala najevo už máti Praha, kde jsme uvízli v lehký, zhruba čtyřhodinový zácpě. To odneslo pár blantů, ale nakonec se zadařilo a přece jen jsme vyrazili po dálnici směr Trnava city. Cesta ubíhala rychle a pohodlně. Přece jen plná nálož Audi A6 už zaručuje určitý pohodlí. Asi v jedenáct v noci jsme dorazili do restaurantu u hranic, kde jsme dali večerní chálku a chtěli pokračovat. Při rozjezdu si Elis všiml lehkého drncání na jeho straně auta. Následovalo zjištění, že máme bouchlý kolo, což nás docela překvapilo, hlavně mě z pozice řidiče. Celou cestu jsme jí kulili kolem dvoukila a krom jedný rány, která ale spíš připomínala odskočení kamene od vozovky a následného nárazu do auta, jsem si ničeho nevšiml - jízdní vlastnosti zcela nezměněny. No nic, museli jsme nasadit rezervu. Sám jsem se chopil práce a začal celou akci zkušeně organizovat. Pod mým dohledem Elis vyměnil kolo, za což mu díkes a jeli jsme dál. Něco před půlnocí jsme dorazili do Trnavy. Zabalili jsme a začali shánět ňáký ubytování. První hotel 036

stál ale devítikilo na osobu, což se nám zdálo trochu moc i vzhledem k pokročilý hodině. Šéfoval to tam starší děda, kterej hned spustil o fotbale, jak nám fandil a tak. Ten večer jsme totiž prdli s Řeckem v semifajnlu Mistrovství Evropy. Zkusili jsme na něj vybalit klasický šméčko, ať nás nechá přespat všechny na jednom pokoji za poloviční love, ale děda byl podělanej z ranních uklízeček, takže to neprošlo. Vyrazili jsme teda shánět další alternativu ubytování. Mezitim se docela hustě rozpršelo, takže jsem při vjezdu do křižovatky a debaty, kam teď pojedem, zcela přehlíd značku vedlejší silnice. No a jak už to tak bejvá, po hlavní jelo auto, který jsme kvůli tmě a dešti zaregistrovali pár metrů od nás. Na jakejkoliv úhybnej manévr už bylo total pozdě a následovala pecka jak hovado. Naše A6 tam poslala regulérního shove-ita 360 než zůstala v klidu. Všichni lehkej šok, co se to stalo. Sotva jsem vylez z káry, tak ke mně naběh majitel druhýho auta. Nám všem, když jsme pak o tom později přemýšleli, zůstal stát rozum nad tim, jak mohli frajeři hned po čelním nárazu do nás bejt zcela fit a neporušený. Že by měli bezpečnostní pásy? Majitel auta byl tak 170 centimetrů vysokej „nigga“ zbombenej klasa muklovskejma kérkama. Prostě na první pohled kriminál jak hovado. A spustil: „Hej, hej, ty, ty... tys řídil? Hele, žádný policajty, rozumíš?! Něco jsme pili a nemám papíry od auta.“ Mně hned došlo, že to nejspíš budou zdejší čórkaři aut, místní mafia. Moc se mu

nelíbily moje argumenty, že benga zavolat musim, jelikož mám v autě zraněný lidi. Pár pohotovejch svědků se toho už ale stejně chopilo. Během chvilky dorazila sanitka, která odvezla Elise a Báru na pozorování do nemocnice. Přijelo ale i dalších pět aut, ne policejní, nýbrž samý vraky, ze kterejch vyskákalo tak dvacet pochybnejch existencí. Já a Bajb na jedný straně silnice a dvacet hovad, převážně „nigga ražení“ na druhý straně. A benga nikde. Existence naštěstí jevily zájem hlavně o tu zbořenou káru. Byla to stará Audi 100 a celej předek měla v totálních hadrech, jelikož to napálili přímo do mýho zadního kola. Tím pádem byla i má šestka nepojízdná, což bylo mega k nasrání. Existence se daly na ústup a začaly odklízet vrak. Přivázaly zbořeninu za jiný auto a zmizely z dohledu se vším všudy. Benga dorazili chvíli potom. My je zkušeně naprášili, takže začala honička. Za deset minut je benga přitáhli zpátky na místo. To se kumpánům vůbec nelíbilo a koukali na mě a Bajba dost vražedně. No, nebylo to moc příjemný: cizí město, po půlnoci, jen dva fízlové a dvacet grázlů odhodlanejch nás okamžitě povraždit. Nebejt tam ty dvě benga, tak nevim, nevim. Ale nutno říct, že fízlové skákali, jak oni pískli. Já jen pak něco podepsal a čau. Víc nic. Ňáká moje verze? Ehm, ne! Flojd i nigga byli celkem sehraný, takže se moc argumentovat nedalo. Nigga nadejchal 0,5 promile, toho jediného jsem byl svědek. Než dorazila odtahovka, tak tam ještě přišli ňáký typové, věkově kolem třiceti. Asi ucejtili vůni Bajz-zkera. Chvíli civěli na tu zbořenou káru a nechápali, jak kluk jako já může mít takový dělo. Tak jsme si z nich chvíli s Bajbem dělali srandu, abychom si aspoň trochu spravili pochmurnou náladu. Zcela nechápali, že si Bajb nerušeně pálí blanta, když o kus dál stojej bengálové. Na to jim Bajb sdělil, že Slováci jsou proti Čechům měkký, tak proto. Následoval náš výtlem, po němž radši typové odešli. Za chvíli přijela odtahovka. Pán byl velmi ochotnej, takže jsme jeli do nemocnice navštívit Elise a Báru. Oba dva jsme je dost litovali, vzhledem k prehistorickejm podmínkám nemocnice. Elis chtěl vzít čáru, což jsem docela chápal, ale nakonec jsem ho přesvědčil, že když ho sem dovezli, že by byla aspoň od něho slušnost zůstat do rána. A navíc to měl aspoň jako nocleh. I když vzhledem k dalším deseti lidem na pokoji docela náhulovej. Typ s odtahovkou byl tak férovej, že nechal Bajba přespat u sebe ve firmě a se mnou rovnou vyrazil na 400 kilometrů dlouhou štreku směr Beroun. Holt skateboarding není jen prkno. Aspoň že Bajb ty závody nakonec vyhrál. Nutno dodat, že jeho otci, kterej tam pro něj přijel, stačili nějací hodní lidé vykrást auto. A to je konec týhle story. Snad někoho pobavila na můj účet (dost drahej), snad poslouží jako inspirace ostatním lidem podělit se o ňákej zážitek kolem skejtu. A třeba se příště pobavim zas já na cizí účet. A ještě vyhodnocení? Jsem strašně rád, že se nikomu téměř nic nestalo, mohlo to skončit o hóódně hůř. Stačilo málo... Peace!


DAVE DOWNING THE RIGHT MAN FOR THE JOB. PHOTOGRAPHY BY EMBRY RUCKER

THE ROVER, THE SUPER ROVER SS, & THE SUPER ROVER NO MATTER WHAT THE CONDITIONS, HERE ARE THREE OPTIONS OF ROVERS THAT CAN GO ANYWHERE AND TAKE ANYTHING ALL ALONG THE WAY WITHOUT SKIPPING A BEAT.

STIGMA DISTRIBUTION | info@stigma.cz | 377.455.925


Schylovalo se ke konci listopadu, což je část roku, která skateboardingu u nás zrovna moc nepřeje. Zato v Barceloně je touto dobou kolem 15°C, prostě ideální skejtovací teplota. Funstorm team manager Petr Löwy začal zařizovat vše potřebné, tým se sešikoval během chvíle a zbývalo sehnat Davida Chvátala kvůli focení. Ten byl však několik dní nezvěstnej, ale když se zjistilo, že už v tý Barceloně dávno je, udělali kluci všechno pro to, aby ho rychle následovali. Během několikadenního pobytu pořídili kvalitní fotky, ke kterým Petr sepsal následující článek. Užijte si ho.

text: Petr Löwy a Soňák, foto: David Chvátal

01

petr löwy /g/ casper u multikina, kde normálně vyhazujou, ale měli jsme štěstí


01

039


POTÍŽE PŘED ODLETEM Protože let byl s přestupem ve Švýcarsku, které není v Unii, nestačily by občanský průkazy, ale museli jsme mít i pasy. V zásadě to není takový problém, pokud se to nezačne řešit den před odletem. Byl jsem ještě ve Funstormu vybrat nějaké oblečení na cestu, když mi manželka telefonicky oznámila, že mi pas propadl. Tak co teď? Situaci je třeba chladnokrevně řešit. Řekl jsem jí tedy, aby mi přivezla starý pas a vše potřebné do města a hurá na pasové oddělení. Bohužel u nás na pasovém mají vždy jeden den v měsíci vyhrazen na sanitární den a já ho pochopitelně trefil. Po chvíli klepání nám naštěstí někdo otevřel. Rychle jsem vysvětlil situaci, paní se nad námi smilovala a šlo se k zavřené přepážce. Během vyplňování formuláře se zjistilo, že manželka omylem vzala svůj pas a můj zůstal doma. Slíbili jsme, že pas určitě doneseme hned, jak to půjde. I to zázrakem prošlo, paní se jala mě vyhledat v pasové databázi, jestli nemám nějaký škraloupy z minula. Problém nastal, až když v té databázi o mě nebyla ani zmínka. Starý pas mi totiž vystavili před lety v Praze. Paní úřednice tedy musela volat na pasové oddělení do Prahy. Marně. V pátek odpoledne už tam nikdo nebyl. Co by taky kdo dělal ještě v pátek ve dvě v práci, že? Zdálo se být po všem. Úřednice se na nás vážně podívala a řekla: „Jestli mě zavřou...“ Během patnácti minut jsem vlastnil nový pas a druhý den se mohlo vyrazit na letiště, kde se celý tým měl sejít. No a ani nebudu moc rozmazávat potíže Tadeáše Pavlíka, kterej se doma o výletě zapomněl zmínit, a když to pak nahlásil den před odletem, tak se rodiče šprajcli a nechtěli ho pustit. Tak jsme museli ještě honem na Pardubice a tatíka přesvědčit svou důvěryhodností. Že je na cestu všechno oukej připraveno přesvědčí tatíka i úrazové pojištění do zahraničí, které uzavíráme ještě v devět večer. Martin Hanusek neměl pas pro jistotu vůbec. Naštěstí jeho tatík má spoustu kontaktů, takže druhej den v Curychu na letišti všichni věděli, že sem dorazí jeden Čech, kterej bude mít pouze občanku, bude mít zvláštní výjimku a bude moct pokračovat v letu...

MĚSTO, KDE ARCHITEKT MRAMOREM OPRAVDU NEŠETŘIL Naše první ochutnávka místního mramoru proběhla na místě zvaném Macba. Až tam se nám podařilo definitivně zapomenout na to, že nám v letadle nedali vůbec nic najíst. Macba je něco jako Stalin, ale úplně v centru. Obrovskej mramorovej plácek se nachází před nějakým muzeem a je tu jeden velkej schod a spousty schůdků a zídek. Některý dny se tam ale skejtovat nesmí, je to asi závislý na otevíračce toho muzea. Hlavně je tam dobré pouliční osvětlení, takže se tam normálně jezdí asi do půlnoci. Potkáte tam lidi z celého světa, kteří fotí, točí videa, nebo jen tak jezdí. Nikoho tolik nezajímá, jestli jezdíte profi, nebo jestli začínáte. Spíše je zajímá, odkud jste, jak jste tu dlouho, které dobré spoty jste kde viděli a jak se k nim dostanou. Člověk si na takovou pohodovou atmosféru rychle zvykne. Dejchla na mě taková vlna, kterou jsem znal

02

SKUTEČNĚ LETÍME Přes tyto i jiné pikantnosti jsme v sobotu 27. listopadu pražské letiště zdárně opustili. Po těch včerejších průšvihách se to zdá skoro neuvěřitelný. Sestavu tvořil Ondrej Leskovianský, Tadeáš Pavlík, Martin Pavlačič, Martin Hanusek a moje maličkost P.L. Vzhledem k počasí, které bylo v Čechách, všechno ostatní mohlo být jedině lepší. Do Barcelony jsme přiletěli už za tmy. Když jsme vylezli z letištní haly a dýchl na nás teplý vzduch od moře, rychle jsme přepnuli na letní režim. Po chvíli jsme našli stanici autobusu, který nás dovezl do centra. Z okna jsme pozorovali palmy a já chvílemi listoval v průvodci Barcelonou, který jsme dostali v cestovce k letenkám. Už jsme rozhodnuti, že půjdeme ještě dneska skejtovat. Sraz s Davidem v centru jsme dali na Universitat, místě často okupovaném profíky z celého světa. Ale to se dá říct skoro o každém místě v Barceloně. David nás zavedl do hotelu kousek od Rambly, což je něco jako Václavák v Praze. Shodili jsme ze sebe všechny zavazadla a hurá do Burger Kinga. A sotva nám v žaludku trochu slehlo, vzali jsme prkna a vyrazili do města. Rád bych dodal pro lidi, kteří se do Barcelony chystají, že ten spot Universitat je dobře k nalezení, jelikož to je i stanice metra. Může sloužit jako takovej startovací bod, zde se dá doptat ostatních skejťáků na další a další místa na ježdění.

040

02 03

martin hanusek /g/ flip bs lipslide v historickém centru maťo pavlačič /r/ poctivej shifty flip na macbě


03


05

04

05 06 07

martin hanusek /g/ bs grind v drogovým parku, kde přičmoudlej dealer sleduje dění tadeáš pavlík martin hanusek a che guevara na la rambla maťo si kontroluje podvrknutej kotník

dřív jen ze závodů, vlna pocitu sounáležitosti k tomu skejtu. I třeba s lidma, cizincema, se kterýma jsem se neznal, jsem se cítil jak s dobrejma kamarádama. Jednou ke mně přišel z ničeho nic takovej černoch a řiká, že zpívá rap a že je v tom dobrej a já že jsem prej dobrej na skejtu a to že je dobře, he, he. Prostě hrozná pohoda, lidi jsou rádi, že vás viděj. Tadeáše, kterej zná celou Barcelonu ze skejtovejch videí, ten večer evidentně zaujalo pět schodů na kraji placu, kde i po únavném letu vrátil za nočního osvětlení fakie heelflip, takže jsme měli za ten den splněno a mohli jsme jít spát. Druhý den jsme přesunuli své působiště na Paral-lel, obrovský plac na zemi s litou pryskyřicí, spoustou laviček a venkovní divadelní scénou. Tady si Ondra Leskovianský splnil svůj sen. Na kraji placu u zdi našel pingpongový stůl. Využil chvíle, kdy žádná arabská rodinka stůl zrovna neokupovala, a vrátil na něm backside smith grind. Ondra je člověk s obrovským olliem, takže během toho našeho pobytu objevoval a mohl si dávat spoustu věcí, na který jsme my třeba

už nestačili. Další zastávku jsme udělali na konečné metra, na stanici Fondo. Co nás tam čekalo? Tři patra mramorových placů kaskádovitě propojených schody, pyramidové transfery a asi tři metry vysoký bank lemovaný nekonečným bazénem s fontánou, ve kterém jsem dvakrát vykoupal prkno. Natočili jsme tu několik dobrých záběrů. Tak jeden za všechny například 360 varial double flip z pěti schodů.

I ZDE PRŠÍ Následující den exceloval „Mr. Všude a všechno“ Martin Hanusek, který se evidentně dobře vyspal na flip backside grind na zídce z triple setu. Všechno bylo tak super, až bychom skoro zapomněli, že i v Barceloně může pršet. Ano, stalo se to, čeho jsme se nejvíc obávali. Někteří nejmenovaní z týmu řešili dlouhou chvíli obchůzkou po obchodech s elektronikou, což se jim vzhledem k nízkým cenám stalo osudným. Tak například Tadeášův mp3 přehrávač dostal nová sluchátka a i já už mám konečně jak přehrávat hudbu při ježdění.


04

06

Rovněž jsme plánovali návštěvu vyhlášené kaktusové zahrady, kam jsme se ale nakonec stejně nedokopali a na otočku jsme skoukli světoznámý kostel Sagrada Familia. Nejhůř nesl ten déšť mladej Maťo Pavlačič, kterej je zvyklej jezdit denně minimálně dvacet hodin. Skoro onemocněl z toho, že nemůže skejtovat.

A KONEČNĚ ZASE SKATEBOARDING Naštěstí, i přes nepříznivou předpověď, se mraky následující den rozehnaly a my jsme hned ráno vyrazili vstříc prosincovému španělskému slunci. Poté, co jsme se trochu rozehřáli na zídce blízko moře a nafotili jeden zajímavý záběr, který jsme dříve fotili pouze v noci, vyrazili jsme na další kultovní místo, na Sánts. Ondrej i Tadeáš tady natočili solidní sérky. Pochopitelně se i fotilo, Ondrej zapózoval v backside nose grindu na piknikovém stole a mně se zadařil handstand flip ze tří schodů. V okolí Sánts jsme pak projeli několik spotů, na které jsme se další dny chtěli vrátit, ale už se nám to nepodařilo do těch několika zbývajících dnů vtěsnat. Barcelona je totiž jeden velký spot sám o sobě, na

který by člověk potřeboval průvodce. Za deset dnů, které jsme tam strávili, jsme podle Davida viděli asi jen desetinu těch základních míst. Je to až s podivem, kolik toho může být v jednom městě. Údajně kdysi lidi z Transworldu kontaktovali architekta, kterej několik takovýchto míst projektoval, a prej našli člověka, kterej měl ke skejtu velmi úzký vztah. Sám kdysi jezdil, nebo aspoň někdo z jeho rodiny. Prostě když naleznete místa jakože bank, na něm schod a na schodu hrana se zapuštěnym kopingem, tak to snad ani nemůže bejt náhoda. Zbývající dny jsme se snažili využít naplno, proto se fotilo i v noci. Po dlouhé procházce podél moře Tadeáš nafotil crooked grind na opěradle lavičky. Křoví mu dělala palma. Některé z nápadů jsme realizovali na Macbě, kde jsme za pouličního světla trávili dlouhé večery. Podařilo se zvěčnit frontside heelflip varial ze zídky přes popelnici v podání Tadeáše a nebo solidně provedený backside shifty flip Martina Pavlačiče, který měl ke konci našeho tripu trochu shifty i kotník, ale nakonec to rozchodil.

07

043


08

tadeáš pavlík /g/ heel varial na macbě

09

tadeáš /g/ krux na lavičkách u pobřeží

10

löwy a dealer

11

team u parallelu (komplexu starých továren zrenovovaných v luxusní centrum)

08

09

BLÍŽÍ SE KONEC

MALÝ POMOCNÍK

Poslední den naštěstí nepršelo, a tak jsme ještě v rychlém sledu objeli několik míst. Povedl se natočit dobrý záběr na náměstí s arabským trhem lemovaným palmami. Fakie varial finger flip 360 a nollie shove-it 720. Lidi v Barceloně jsou na skateboarding natolik zvyklí, že se dá klidně točit nebo fotit snad úplně všude. Jednu fotku jsme udělali na ulici mezi lidmi, dokonce za přítomnosti policie. Stáli opření o otevřené auto a občas se některý z nich otočil, když Ondrej prolétl ve světle blesku, jen několik metrů od nich. Prostě pohoda.

Jestli se tam někdo chystáte, tak asi uvítáte pár základních informací. Ubytování v hotelu nebo hostelu se dá sehnat od 17 Euro za noc. I s jídlem je to celkem v pohodě. Fast food od čtyř do šesti Euro, normální restaurace od šesti do dvanácti Euro na osobu. Když si to vychytáte jako my, seženete u Araba falafel za 2,40 E. V Barceloně se dá i pronajmout byt na měsíc, třeba pro pět lidí v přepočtu asi za 16.000 Kč, předem se to dá vychytat po internetu už odsud. Vystačíte si pohodlně s rukama a základama angličtiny. Při tom všem ale platí zásada, že ať vás Barcelona bude stát jakékoliv peníze, rozhodně se vám to vyplatí. To, co vám město nabídne pro skateboarding, je k nezaplacení. Akorát čas tam běží moc rychle...

A DOMU!

10

044

Zatímco v kalendáři se každý den datum neúprosně měnilo, na zpátečních letenkách zůstávalo stejné. A tak jsme 7. prosince brzo ráno vstali a zamířili na letiště. Rozloučili jsme se s Davidem, který měl letět jiným letadlem o několik hodin později, a vyrazili vzdušným prostorem do Prahy. My jsme si užili dost zábavy před odletem do Barcelony, ale Davida čekalo překvápko až při cestě domů. Po našem odletu zjistil, že nemá na kartě peníze na rezervovanou letenku. I při všech snahách nechat si bleskově poslat z Prahy peníze na účet letadlo nestihl. Takže si chtě nechtě dal jeden bonusový den navíc a pak i on, i když nerad, Barcelonu opustil. Jediné, co nás po příletu zpět na letišti hřálo, byly materiály, které jsme tam natočili, počasí to rozhodně nebylo. Všechny uvedené triky vyjdou na připravovaném Funstorm videu, které by se mělo objevit někdy během příštího roku. Tak se těšte!

PÁR SLOV ZÁVĚREM Barcelona nám všem hodně dala. Mne inspirovala k tomu, abych znovu oprášil triky, které jsem tak deset let nezkoušel. A dostal jsem větší chuť učit se nové věci. Tadeáš byl určitě rád, že právě na takových místech, který doma sjíždí na videu, může točit svůj profil. Bylo vidět, že mu to tam sedlo. Martin Hanusek jezdí poslední dobou více ve skateparku, a tak mu náš trip dal určitě alespoň motivaci jezdit více i mimo park. Asi v každém z nás něco zůstalo. Ta zvláštní atmosféra, která nás všechny strhla, vedla ke kvalitnímu skateboardingu a k opravdové radosti z ježdění. Doufám, že to v nás vydrží co nejdéle. Už chystáme další vejlet!


11


01


Kdo z vás uhodne, kterej českej snb rider jezdí velkej diktát už několik let, má dredy do pasu, pravidelně se objevuje v našich reportech a ještě nikdy neměl rozhovor? Tak co, už víte? A když ještě napovíme, že pochází z Jablonce nad Nisou, musí to bejt všem jasný. No správně, je to Ondra Marčík a tady je jeho první boardovský rozhovor.

text: Radek, foto: Kiva, Jan Zach

Tys měl nedávno zajímavej zážitek na hranicích, co to bylo? No trošku nás Němci čekovali cestou na hory i zpátky. Právě při návratu měl fízl na hranicích podezření, že jsem zhulenej. Prostě viděl dredatýho týpka, tak si řikal, že jsem jasnej, he, he, a začal si nás dávat. Mě to bylo jedno, ale jel s náma ještě Kuba Flejšar se zlomenou rukou a byl z toho trošku nervózní. Měl strach, že nás budou zase prohledávat v garáži, protože to nám udělali cestou na hory a tahle sranda trvá skoro hodinu. Kuba furt něco řikal Německy a tim asi jenom prudil, takže nám fízl třikrát prohledal auto. Když nic nenašel, tak kontroloval důkladně nás všechny, a když ani to nepomohlo, tak si mě zavolal a ptal se, jestli jsem hulil. Řek jsem, že jsem večer předtím měl špeka, což byla pravda, a on že se v Německu nesmí řídit, když jsi hulil večer předtím. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdo jinej řídit nemůže a ať nás buď pustí nebo zatkne, ale ať to udělá co nejrychlejc, protože potřebujeme s Kubou do nemocnice. Nakonec jsem šel udělat test na hulení a ještě mě tam nechali půl hodiny stát u pultu.

Jak ten test probíhá? Jsou to takový lakmusový papírky, maj to namočený v nějaký vaničce, strčej ti to do pusy, votřou o jazyk a o zuby a během asi deseti minut maj výsledek. U nás to má bejt taky, ale slyšel jsem, že to ještě neni schválený. Je to aktivní test, jako že když hulíš ten den, tak máš stopy THC v držce. Nejspíš ale tim, že jsem měl špeka den předtím, jedl jsem a celej den jezdil na snoubiči, tak byl test negativní. Ale přesto do mě furt šli a zkoušeli mě, ať se přiznám a ať jim ukážu, kde to hulení mám schovaný. Když mi ukazoval ten test, jestli tam jako 049

něco je, chtěl jsem vysvětlit, jak to funguje. Tak mi to ukazoval, byly tam dva stejný rámečky, u jednoho bylo napsaný cannabis a u druhýho bylo něco jinýho, ale to měl zakrytý palcem. Čárka se ukázala v obou rámečkách, tak jsem se ptal, co znamená ten druhej, odkryl to a byl to test na chemky, kdybych měl třeba tripa nebo něco takovýho. Nakonec nás pustil, ale bylo vidět, že nás chtěl vyloženě dostat, nejradši by mi udělal krevní testy, ale to asi neni jen tak. Ještě se tam bavili s kolegou asi pět minut mezi sebou německy, tak jsem řikal, ať se bavěj anglicky, že jim nerozumim a oni že se nebaví se mnou. Potom mi nasraně hodil papíry a řikal „tak to bylo nejrychlejc, jak jsme to kdy dokázali.“ Celý to trvalo asi hodinu, prostě hustý.

Kvůli těm dredům máš asi dost problémů. Proč je nosíš? Ty jo... no je to pohodlný. Měl jsem dlouhý vlasy, to mě sralo, protože se všude pletly a dredy se mi vždycky líbily. Za odměnu, že jsem odmaturoval, jsem si je nechal udělat. Postupem času jsem se dostal i mezi rastafariány, trošku jsem přičich k týhle kultuře a asi mi to něco řiká. Je to o pohodě, nějakým sebepoznávání, prostě zařídit si ten život tak, aby byl člověk spokojenej a aby všechno fungovalo.

Rastafariáni žijou trochu jinak než ostatní, můžeš o sobě říct, že děláš některý věci jinak? Tak já nevim, asi dělám některý věci jinak, ale nemyslim si, že by to bylo zrovna těma dredama. Spousta dredatejch typů se chová úplně normálně a nebo zase úplně jinak, než bych se chtěl chovat já. Prostě snažim se žít zdravě v souladu s přírodou a zdravě jíst. Éčka a takový ty geneticky upravený věci, to mě moc nebere. Hledám tu nejzdravější možnou cestu, ale když chce člověk aktivně snowboardovat, neni to moc jednoduchý.

01

tail step na vrcholu střechy / rejdice

Áách snowboarding... No jak ses k tomu vlastně dostal? Já jsem hodně lezl po skalách, dokonce i závodně, a právě kámoš, se kterým jsem trénoval a jezdil po všech závodech, si rok přede mnou pořídil snoubiče. Já po něm taky koukal, už to u nás bylo celkem rozjetý, tak jsem nakonec přemluvil tatíka, aby mi koupil prkno. Chyt jsem se hnedka, he, he, he. První den, co jsem přišel z ježdění a bolely mě svaly, o kterejch jsem ani nevěděl, že na těle mám, jsem zjistil, že je to docela zajímavý a od tý doby jsem z toho skoro neslez.

Teď jsi sponzorovanej a jezdíš za nejlepší tým, co tady u nás máme. Jakej byl ten vývoj, jak to všechno přišlo? Hele byla to i velká náhoda a měl jsem štěstí. Asi tři roky jsem jezdil normálně jako každej člověk po sjezdovce, zkoušeli jsme různý blbosti, hlavně s Vencou Kutilem. Pak jsme jeli na první závody a tam byli zrovna lidi z Horsefeathers, který sháněli jezdce, protože zakládali novej tým. Mě se na těch závodech povedlo bejt třetí a porazit i Záju, he, he, což ho určitě dost štvalo, ale on mi to pak hodněkrát oplatil. Záju Horsefeathers oslovili už před závodama, protože se vědělo, že jezdí dobře, a já jsem se tam takhle vyloup, takže se zeptali i mě. Tenkrát, i když jsem byl už sponzorovanej, jsem ještě moc dobře nejezdil, ale postupně jsem se vypracoval a šlo to ruku v ruce, díky Ričimu jsem se pak dostal do Ride teamu a objevili se další sponzoři.

Byly v tom vývoji nějaký důležitý momenty, kdy jsi věděl, že teď ses zlepšil? Ty jo, tak to nevim. Spíš se porovnávám s lidma, co


02

necháváme na těch pořadatelích... Myslim, že každej by se měl věnovat tomu svýmu, někdo dobře jezdí a jinej je talentovanej na zařizování akcí.

Jenže moc lidí tady něco takovýho nedělá...

jezděj venku, když jsme někde po těch kempech a různejch akcích. Jak jsem tenkrát přijel poprvý na Hintr, tak jsem chtěl sponzorům vrátit všechny věci, protože mi připadalo, že je úplně zbytečný mě sponzorovat, že v porovnání s lidma venku bysme se na to u nás měli všichni vysrat. Ale teď si myslim, že už jsme to celkem dohnali a že i nás je docela vidět. Věci se mi vracet už ani nechce, he, he, he, myslim si, že teď mám sponzoring docela zaslouženej. Hodně pomohlo, jak se u nás začaly stavět parky. Lidi ze středisek konečně pochopili, že je potřeba dělat i něco pro snowboardisty. Třeba loni, co byly Rejdice, tak jsme se všichni o třídu zlepšili.

Jak často jezdíš někam ven a jak to probíhá? 050

Většinou už na podzim jezdíme za prvním sněhem na různý akce, buď na nějakej opening, což je nejčastějc,

pak třeba na fotosešn na ledovci, a nebo jen tak pojezdit do nějakýho parku. Kromě toho se jezdí ven se sponzorama nebo časopisama a jsou taky zahraniční kempy pro Čechy, kde působím jako kouč, což mě docela baví, někoho něco učit.

Říkal jsi, že v létě makáš a v zimě se živíš snowboardingem. Jak se tím dá uživit? No... dá se přežít, he, he. Uživit, to je takovej zvláštní pojem. Zima se dá prostě přežít tak, že máš nulový výdaje. Dejme tomu na závodech, když se nějaký povedou, se dá něco vydělat, plus něco od sponzorů. Nejlepší je placená exhibice v resortu, ale to hodně záleží na pořadatelích, jestli něco udělaj.

A zkoušeli jste s klukama třeba udělat nějakej tým a objíždět střediska? To je docela těžký to takhle dělat, protože k tomu je potřeba ještě spousta zařizování, aby to středisko udělalo skok a zajistilo veškerý nezbytný věci. Když chce člověk aktivně jezdit, tak na tohle nemá moc času, nebo má, ale pak už neví, kam dřív skočit. Spíš to

No je jich málo, ale třeba právě teď se v Jablonci objevil brácha Ondry Bauera, takovej schopnej a šikovnej týpek, co se snaží dělat takovýhle akce. Stejně jsou exhibice nejlepší pro lidi, lepší než závody, kde je moc stresu, shonu a člověk si tam ani nezajezdí, kdežto na exhibici máš čas jenom pro sebe, na to ježdění, nikdo to nějak extrémně neorganizuje. To mě baví.

Co na těch závodech bejvá špatný? Nejhorší je, když se postaví překážka, na který se nedá skoro ani jezdit. Ty závody jsou pak o tom, kdo na tý bídě něco vyhrotí. Myslim si, že překážka by měla bejt připravená tak, aby na ní všichni mohli ukázat to, co uměj. Teď už se naštěstí začínaj víc dělat skoky, který jsou snazší na postavení, takže nějaký ty big airy jsou zábavnější než třeba rampa. Nevim, proč se tady udržuje taková tradice, jako že „máme závody v rampě“, když se v ní deset let v podstatě nedalo jezdit. Jedinej, kdo to dokázal, byl Horváth, jinak se tam všichni plácali.

Závody u nás dělaj buď lokálové nebo nějaký asociace. Jak to na tebe jako na ridera působí, když se podíváš na snažení těch lidí? Já mám dobrý vzpomínky na lokální závody, protože jsem je začal objíždět nejdřív. Byla tam vždycky prdel a bylo vidět, že lidem, který to dělaj, jde hlavně o to,


Co řikáš na ten Lyžařskej svaz, jak maj pod sebou sekci snowboadingu? Určitě bych byl radši, kdyby závody dělala snowboardová asociace. Výhoda ale je, že ty lyžaři maj peníze, a když se to udělá nějakým pohodovým způsobem, tak se daj použít na dobrou věc. Nechci to hanit jenom kvůli tomu, že jsou to lyžaři, prostě to u nás takhle máme a mělo by se to využít, jak nejlíp to jde. FIS může dělat hodně pro mladý, na to se dřív dost prdělo. Taky některý rideři FIS hodně odsuzujou, že maj daný rozměry překážek a všechno musí bejt podle pravítka. Na jednu stranu je snowboarding o tom, že se dá jezdit na čemkoliv a na různejch typech překážek, ale na druhou stranu tyhle daný rozměry

aby ty závody byly dobrý. Nějaký sponzoři a tyhle ty věci okolo, to k tomu prostě patří, tak jim tam vyvěsej banner a tim to tak nějak končí. Pak jsem začal jezdit na pohárový závody a to byl vždycky takovej vopruz, že mě z toho to závodění přestalo bavit. Všechno se tam děsně hrotilo, byl to takovej kocourkov. Teďka už se to zlepšuje, už to není jako dřív, že jsem přijel do Špindlu na rampu, která byla vždycky stejná a vždycky stejně špatná. Sice do toho nevidim, ale na závodech Asociace to působí tak, jako že tam je hodně peněz a že se snažej úroveň těch závodů držet někde hodně vysoko, jenže pominou tu základní věc, a to překážku. Na druhou stranu ale oceňuju veškerý lidi, co pro to něco dělaj, nechci nikoho hanit, protože lepší aspoň něco než vůbec nic.

02

boardslide to ss fs boardslide v rejdicích


03


03

powder na kaunertalu

04

barley grind v rejdicích

nutěj organizátory dělat překážky tak, aby se na tom dalo jezdit.

A na jakejch překážkách baví jezdit tebe? Bavěj mě skoky, čim větší, tim lepší, protože je víc času. U nás je to takový omezený, tak jsem rád, když se dostanu někam ven a je tam supr velkej a dobře postavenej skok, na kterým je radost si zaskákat. Hodně by mě bavila rampa, kdyby u nás nějaká byla. Loni jsem si v tý na Klínovci nějak nestihl zajezdit, ale prej byla dobrá. Raily jezdim, protože prostě jsou a protože je to u nás v podstatě jediná věc, která se dá nějak dobře dělat, neni na to potřeba tolik sněhu. Jinak ale radši skáču, jezdim v rampě a úplně nejradši jezdim freeride, he, he.

Co rozměry překážek, co je pro tebe ideální, třeba patnáctimetrovej skok? To jo, takovej je v pohodě. Kdyby u nás byl někde natrvalo, tak by se to podle mě hodně posunulo. Dejme tomu, že desetimetrovej tejbl se ještě dá, ale když na tom chce člověk skočit sedm dvojku, tak je to vyhrocený, to už se musí hodně točit.

Aspoň pak dáš lehce devítikilo na macatým, he, he. Jakej máš setup a v čem jezdíš? Prkno mám Ride Prophet, sidewallový, 157. Myslim, že to je nejlepší prkno, na kterým jsem jezdil. Dá se na něm dělat všechno, jak freestyle, tak jezdit rychle, jibování na něm taky jde, je to takový příjemný prkno pro všechno. Pak mám vázko Ride SPI, boty 32 Team 2, oblečení od Horsefeathers a snowboardový brejle Adidas.

A co stance? Vepředu plus dvacet jedna, vzadu mínus dvanáct, nohy od sebe asi padesát čtyři. Nemám to tak pořád, zkoušim to i měnit a hledat, co mi vyhovuje víc. Začínal jsem samozřejmě nula nula, he, he, to bylo nejvíc. A nejhustější postoj jsme měl, když jsem jezdil asi dva roky na slalomáku, to jsem měl asi plus 45, plus 35, to byl úlet. Jinak vzadu teď mívám kolem těch mínus dvanácti, víc už z toho bolej kolena a to je na hovno. Chce to vychytat tak, aby člověka nic nebolelo a zároveň se mu na tom dobře jezdilo. Takhle mi to sedí už docela dlouho.

Máš víc prken, třeba jiný na jibbing? Letos jsem dostal prkýnko přímo na jibování, ale snažim se jezdit všechno na tom Prophetu. Když se ovšem jde třeba někam na street, kde se odjíždí po asfaltu, tak to je trochu škoda rušit to suprový prkno. Na tom jibovacím jsem zjistil, že se na zábradlích chová líp, takže to není úplně od věci.

Upravuješ ho nějak? No strhávám hrany, na zábradlích, he, he. Já jsem zevlák na tyhle věci, třeba prkno někdy jen tak namažu, ale opravuju ho, až když je už hodně zrasený.

A hrany brousíš? Záleží na podmínkách. Když je hodně zmrzlej skok nebo rampa a mám úplně vojetý hrany, tak si to radši nabrousim, abych měl z ježdění dobrej pocit.

Čím sis nejvíc posunul svoje limity, kdy jsi měl fakt strach? No ty jo, mám spousty takovejch svejch strachů. První byl při frontside točkách, to jsem měl nějakej blok, že jsem mohl točit jenom backside a docela dlouho mi trvalo, než jsem to odboural. Ale teďka už je mi to skoro jedno, skočim si první frontside tři stejně jako backside tři, spíš je to o tom, že každej má nějakou přirozenější stranu, na kterou se mu to na začátku dělá líp. Mě baví tohle překonávat a odbourávat, vychytat si, abych měl jistotu i v tom, co mi jde hůř. Když to má člověk zezačátku těžší, tak si to víc zapamatuje. Teď se snažim točit víc i na switch, takže už neřešim, jestli se točim frontside nebo backside. A to je právě ten moment, kdy se mý ježdění posunulo dál, he, he. 053

04

A co nějakej konkrétní skok, třeba z tý hráze? Než člověk něco drsnýho vyzkouší, má takovej pocit, jako že neví, má strach a snaží se to různě překonávat. Největší adrenalin na hrázi byl ten první skok. Sice jsem to neodjel, ale byl jsem šťastnej, že jsem přežil a že to prostě půjde. Takhle to mám často, třeba jibování mi tolik nejde, ale o to víc mě láká se to učit. Když třeba Richard někde jiboval nějaký streetový zetka, tak jsem tam půl hodiny stál, otálel a nevěděl, jestli do toho jít. Pak jsem se k tomu šel podívat blíž a nakonec jsem to přejel aspoň grindem. Ale ten pocit, když to překonáš... zezačátku si řikáš „přece nebudu idiot, abych jezdil na trubce na schodech“, ale pak ti to nedá a prostě musíš.

Co nějakej freeriding? No vidíš, tos mi připomněl, úplně nejhustější freeriding jsem si dával s Vencou Kutilem na Kaprunu. Byli jsme tam s našima a měli tři úplně suprový dny, kdy vždycky přes noc napadlo půl metru sněhu. Poslední den, když jsme jeli gondolou nahoru, jsme pod sebou zahlídli stopu, kde to někdo sjel. Rozhodli jsme se, že do toho jdem taky, ale asi to před náma jel týpek, kterej to v tý době uměl evidentně líp než my a určitě to tam znal. Ze stopy bylo vidět, že před skalkou ani nepřibrzdil a skočil tam. My jsme na hraně museli zastavit, odskákat to

a objet, ale byla to paráda, super freeriding. Končilo to ale korytem na šířku prkna, z jedný strany skála, z druhý ledová stěna, takže jediný, co jsme dělali, bylo šoupání po hraně. Já jel dole po přední hraně a snažil jsem se chytat hroudy, co lítaly od Vency, kterej byl nade mnou, abysme nehodili lavinu. Ten žlabíček byl dlouhej tak padesát metrů, sjeli jsme dolů a takhle nám dělali srdíčka. Dole stáli lidi, co si náš všimli z gondoly a hrozně na nás řvali, jako že dobrý, he, he.

To jste měli štěstí, že se to s váma neutrhlo... No to jo, ale ono se tam nejspíš už něco utrhlo, že to bylo projetý. Ale člověk nikdy neví, navíc jsme tehdy byli nezkušený, samozřejmě bez pípáků, v tý době jsme ani nevěděli co to pípák je.

Dneska s ním jezdíš? Už jsem si ho pořídil. Loni měl příhodu jeden můj sponzor, co mi dává Adidas brejle, Schorfi z Rakouska. Zapadnul dva metry pod lavinu, byl tam hlavou dolů, ale díky tomu, že měl pípák, tak ho hned našli kámoši a vyhrabali ho. Podruhý se narodil! Když jsi dva metry pod sněhem, tak to asi chvilku trvá, než se k tobě dostanou a zachrání tě.


05

Mluvil jsi už o Richardovi a Vencovi, s kým teda jezdíš? Slavná partička Zarikuts, he, he, he, jablonecká parta Ondra Bauer, Zája, Venca Kutil, Riči s náma dost často jezdí a pak samozřejmě spousta dalších lidí z Jablonce. Všichni se hodně zlepšujou, teďka máme dalšího přírůstka sponzorovanýho, Míru Sameše, kterej měl loni v Boardu nějakou fotku, a dává to čim dál tim líp. A to je v pohodě.

Co říkáš na ceny permic u nás? Je to hodně, já teda nevim za kolik jsou třeba ve Špindlu...

Asi 650 nebo tak nějak. No tak to je fakt psycho, to už se snad vyplatí jet do Alp. Já se ale pohybuju spíš v těch lokálních střediscích, kde jsou permice za tři kila na den, to mi nepřijde zas tolik, je to takový rozumný. Mám celoročku v Rejdicích a od sponzora Ride jsem jí dostal do Špindlu, kde budeme učit v Ride škole. Každej z týmu máme dva víkendy na to naučit malý caparty něco pořádnýho. S dětma je prča jezdit, dávat jim jinačí pohledy na snowboarding, než maj, nebo než jim vtlouká někdo jinej, třeba rodiče, he, he. Hlavně ty prckové jsou fakt nadšený.

Co nějaký hobby kromě snoubiče?

054

No dělám spoustu věcí, jezdim na kole, lezu po skalách, to jsem teda dělal hlavně dřív, před snoubičem, ale teď postupně zjišťuju, že mi to chybí a že mě to pořád hodně baví. Oproti snowboardingu je to hodně o pohodě, jedeš do skal a nepotřebuješ nic víc, než máš s sebou v autě. Můžeš tam vegetit v podstatě jako dlouho chceš, cesta na měsíc do Francie mě vyjde stejně jako cesta na tejden na hory.

06

Když jsi v tom závodil, to asi dokážeš slézt všechno... No všechno ne, já jsem vlastně závodil do nějakejch juniorů, takže ta úroveň nebyla tak vysoko. Baví mě převisy, věšet se za dobrý chyty někde na stropech. Na lezení je skvělý, že se kolem toho pohybujou jinačí lidi než třeba ve snowboardingu, ten sport je o něčem jiným.

Neni to tak namasírovaný... S kýmkoliv se potkáš ve skalách, tak si s ním můžeš v klidu pokecat o čemkoliv, neřešíš věci jako v tom normálním světě. No a ještě to kolo mě baví. Postavil

jsem si nový freeridový, s přední odpruženou vidlí, pořádnej sloping. Předtím jsem měl totiž kolo na cross country a to jsem během asi dvou měsíců úplně zrušil, tohle nový by mělo vydržet. V Jablonci máme partičku kolem profesionálního bikera Adama Vágnera, kolem něj se motá spousta mejch kámošů, všichni se hodně rozjezdili, je tam velkej progres, takže s nima si občas jdu zajezdit a na to jsem si pořídil to nový kolečko. A ještě točim takovou tyčí s ohněm.

A foukáš taky plameny? To ne, plameny nefoukám, he, he, to mě nějak nebere. Ale jednou mi od tyče chytly dredy, byla to nějaká


05

bs 720 / zugspitze

06

fs 360 stalefish na zugspitze

Ondra Marčík běhá po světě již dvacet tři let a z toho celých sedm řeže zatáčky na širokým prkně. Pochází z Jablonce nad Nisou a snaží se živit snowboardingem, což docela funguje přes zimu, ale v létě musí vydělávat jinak. Hodně dobře mu to jako bývalému horolezci jde při výškových pracích na laně, a tak se živí touhle robotou. Za nejlepší výsledky jeho kariéry lze považovat titul Mistra republiky v rampě a též šesté místo na Big Airu Martina Černíka ve Špindlu. Jeho sponzory jsou Ride, 32 boots, Horsefeathers oblečení, Adidas brejle a sněžnice MSR.

garden party u babičky na zahradě. První den mě vůbec nechtěla nechat točit, že prej tam zapálim zahradu, ale když viděla, že by se mohla předvíst před sousedama, tak svolala lidi z okolí a musel jsem rotovat před nima, až z toho nechytla zahrada, ale moje hlava, he, he. Plácal jsem se po ní, abych to uhasil...

Kdybys mohl mít přání, že by ses najednou zlepšil ve snowboardingu, na jakej level by ses chtěl dostat? Já bych to chtěl mít asi na takový úrovni, abych nemusel nic řešit, měl co nejmíň starostí s věcma okolo a mohl se věnovat jenom svýmu ježdění a svýmu progresu.

Myslíš, že se na takovouhle úroveň dá u nás dostat, že se dá jít ještě někam dál? U nás asi už moc ne, spíš to chce směřovat někam za naše hranice. Nějaký možnosti by byly, ale radši o nich nechci moc mluvit, protože většinou když o něčem mluvim, tak to pak nevychází. Hlavně musí přijít ten můj progres, aby si mě lidi v Evropě mohli všimnout, a když tam pak přijedu, aby věděli, kdo jsem.

Jestli by to nechtělo venku strávit delší čas... To jo, ale to je právě otázka těch peněz, neni to snadný, zároveň se věnovat tomu, co musíš dělat tady u nás, co po tobě chtěj sponzoři, a zároveň bejt venku. Taky je potřeba se dostat na akce, kde tě můžou vidět lidi, který pak rozhodujou, jestli budeš jezdit za nějakou firmu nebo ne.

A můžeš jako Čech někoho v zahraničí oslovit? Já jezdim za ten Adidas a distributor, kterej mi dává ty věci, tady u nás sice zastoupení nemá, ale asi ten můj sponzoring pro něj nějak zajímavej je, i když nedokážu říct, jak je to z jeho pohledu. Nikdy jsem nad tím ale moc nepřemejšlel, myslim si, že z mý stránky je to

hlavně o tom ježdění, že když budu jezdit dobře, tak mám možnost bejt sponzorovanej venku. A jestli to je pro tu firmu lukrativní, to záleží spíš na ní. U nás je taky problém, že ne všechny český firmy nebo distributoři cizích značek maj návaznost na ten světovej nebo evropskej tým. Je to taková zeď, přes kterou se ne vždycky dá dostat, ne všechny domácí firmy maj snahu tě protlačit ven.

Takže sice jezdíš za zahraniční značku, ale její team manager o tobě nikdy neslyšel? Přesně tak a je to škoda. Líbí se mi, jak to dělají Horsefeathers, to je dobrej příklad, jak se dá naložit s riderem. Používaj moje jméno a dávaj mě na svý reklamy. Prostě snažej se tu reklamu stavět na jezdích a na tom týmu, což málokterá firma u nás takhle dělá. I tímhle si myslím, že může firma pomoct tomu jezdci dostat se někam dál, zviditelnit se.

Oblíbený restorty u nás a venku? Vyloženě oblíbený nemám, rád si zajezdim všude, kde je to dobrý, kde se dá jezdit. V Rejdicích jezdím nejčastějc, tam je to takovej home resort a v Čechách je to asi jediný místo, kde se dá letos jezdit. Venku mě baví Francie, tam bych se rád podíval častějc, ty hory

jsou tam fakt úlet. A jinak se mi líbí všude, kde napadne prašan a vysvitne sluníčko, tam je to nejlepší.

Co Amerika? Ty jo, ta mě lákala už kvůli lezení, protože tam jsou úplně nehorázný hory a skály, určitě bych se tam chtěl podívat a poznat, co že to tam teda maj.

Přes ty hranice to ale nebude jednoduchý... He, he, he, no možná bude hrozit ostříhání dredů. A nebo se to třeba na ně nějak pěkně navlíkne a klapne to.

Řekni něco, na co jsem se tě ještě nezeptal, ale chtěl bys to v tomhle rozhovoru říct. Tak to je zapeklitá otázka, ty jo...

No promluv prostě k lidem. Jezděte všichni a dělejte to, co vás baví. A slunce nad hlavou a v duši a chodit po světě s otevřenejma očima, nic víc, he, he. A díky sponzorům!


Během letošní zimy bychom vám chtěli představovat střediska, kde si dobře zajezdíte a nebude vás to stát spousty peněz. Jako první nám pod ruku přišel Hintertux, kam se na podzim vypravila partička kolem Horsefeathers teamu a kromě pěknejch triků pro vás připravila i vyčerpávající tourist guide.

01

richard skandera /g/ cab 7

text: Riders to Mag, foto: David „Sch“ Blažek


01

057


03

CESTA S VOLANTEM HONZY ZAJÍCE Mezi nejrychlejší a nejlevnější bych zařadil trasu přes Plzeň. Nejen že jedete více než 95% cesty po dálnicích, ale také se můžete zastavit v Tescu Plzeň, a doplnit tak potřebné zásoby všeho možného za neuvěřitelný peníz. Slovo „Akce“ tady opravdu chápou a modely jako litr a půl vody za dvě koruny nebo křupky za dvě pade vám díru do peněženky rozhodně neudělají. Až vyřešíte, jak ty všechny lahůdky narvat do kufru, hurá z Plzně směr Rozvadov, zamávat kurvičkám a dál po dálnici A8 na München. Z Mnichova se vám nabízejí dvě různé varianty. Tou pohodlnější po dálnici přes Rosenheim sice ušetříte trochu času, ale horších už je 8 Eur za rakouskou dálniční známku a navíc je to o 22 kilometrů delší. Jestliže se nebojíte sjet z dálnice mezi německé vesnice a městečka, učiňte tak na devadesátém sedmém sjezdu dálnice E45, E60 směrem na Bad Tölz. Pojedete pak přes Gmünd, Tagernsee a Kreuth. Hlavní směr, kterého se musíte držet, je vcelku veliké alpské jezero jménem Achensee, kolem něhož se projíždí. Jak dálnice, tak i tahle folklórní zkratka se potkává u Jenbachu (třicátý devátý sjezd dálnice A12), odkud vás už vítají značky a cedule s nápisy Welcome in Zillertal. Jako další cesta z jihu republiky se nabízí štreka směr Tábor, České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz, Salzburg a před Jenbachem opět sjet směr Zillertal. Tenhle výlet ale nedoporučuju, protože je to pomalý a kolem Dvořiště i nebezpečný. Navíc si musíte ještě koupit dálniční známku, a tak vás to vyjde dráž. Moraváci to mají nejsnazší přes Brno do Mikulova, odtud do Vídně, Salzburgu a zase sjet u Jenbachu. Kdo je ve vatě, může si zaletět letadlem přes Mnichov do Innsbrucku, tam si půjčit auto a zbytek cesty dojet. Párkrát jsem si to takhle dal, ale trvá to 8 hodin a na letišti prohlížej, jestli nevezete drogy. Proto radši jeďte autem, dávejte pozor na cestu a dobře si zajezděte.

04

02

ondra bauer /r/bs 360 bs grab

03

zája se láduje před překročením hranice

04

park

05

kabinková lanovka


02

RESORTEM PROVÁDÍ ONDRA BAUER Snowpark na Hintertuxu má za sebou bohatou historii a v průběhu několika posledních let prošel velkými změnami. Největší rozkvět to tu mělo v dobách SPC Summer Campu, kdy místní Kingsize superpark byl určitě jedním z nejlepších parků v Evropě. Hintertux se proto stal velmi oblíbeným místem snowboarders z celého světa a nechyběly ani zástupy Čechů, jenž většinou vychutnávali léto spánkem přímo pod ledovcem na parkáči. Po pár letech pohody se ale SPC přesunulo do jiné lokality a to byl skoro konec ježdění na Hintertuxu. Park tu sice zůstal, ale spíš šlo o pár špatnejch neupravenejch skoků a ještě horší rampu. Aspoň že se daly jezdit freeridy, tedy samozřejmě za dobrého sněhu. Letos se středisko, nejspíš díky šířící se vlně snowboarders, rozhodlo park aktualizovat. Jako

shapera najali Williho Kaufmanna a pod jeho vedením vybudovali park v novém kabátě. Není už to sice stavba takových rozměrů, jako býval Kingsize park, ale lepší něco než nic. Najdete tady čtyři kvalitně postavený skoky, rampu a jibpark skládající se z A railu, longrailu a malýho céčka. Pokud vychytáte počasí, zaskáčete si luxusně na dvou malejch (asi 9 metrů) či dvou velkejch skocích (15 metrů) do parádních širokejch a dlouhejch dopadů, který se spolu s odrazy šejpujou každej den. O tom, že se Hintr snaží oblibu u snowboarders obnovit, svědčí i uspořádaní Warm-upu před Air and Stylem, což bylo jakési rozeskákání a photosession jezdců pozvaných na A&S. Co se cen týče, je to tady taková rakouská klasika. Celodenní permu seženete za 35 ojro, juniorská koštuje 28 a dětská férových sedumnáct pade. No a teď takový malý shrnutí plusů a mínusů. Kladný je, že samotného snowparku, který je 3240 metrů vysoko, se naštěstí

05


06


zatím moc nedotklo globální oteplování. Tenhle prevít totiž poškozuje ledovce, vlivem tepla tajou a vznikají v nich trhliny, takže některý níže položený místa se musejí kvůli bezpečnosti zavírat. Decentní nevýhodou se zdá vlek. Podél snowparku máte sice dvě kotvy, ale bohužel není nástupní stanice hned u konce snowparku, ale až daleko na úpatí kopce. Navíc se tu hodně často tvoří velké fronty, protože zde trénují lyžaři - závodníci a zbytek teploušského lyžařského osazení. Více informací o týhle lokalitě získáte na www.hintertuxergletscher.at. Kontaktní adresa je Tourist office Tux, A-6294 Tux, telefon: +43 5287 8506, fax: +43 5287 8508, e-mail: info@tux.at

skvěle vytvořená info síť přímo na místě. Na začátku Mayerhofenu stojí světelná tabule s mapou hotelů, kde zjistíte polohu a počet volných pokojů a další informace. K dispozici je zde i telefon, z něhož můžete bez poplatku zavolat na hotel a domluvit se. Během dne lze zajít i do turistického informační centra, která jsou jak v Mayerhofenu, tak v o něco výše postaveném městečku Juns, a nechat si vše zařídit od ochotné paní za přepážkou. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné sehnat ubytování, tedy apartmán s kuchyní od 12 Eur na noc a osobu při počtu čtyř lidí. Obvyklá cena se na podzim pohybuje kolem 15-25 Eur na noc i se snídaní.

UBYTKO SHÁNĚLA JÁJA ČECHOVÁ

PHOTOSHOOTING OČIMA RICHARDA SKANDERY

V letních měsících je Hintertux mezi českými jezdci vyhlášený, jelikož se dá skvěle „punkovat“ na parkovišti nedaleko místní ledovcové říčky. Bohužel v podzimním a zimním období spát venku moc nelze, a tak je zapotřebí sehnat nejlevnější variantu pod rakouskou střechou. Lokální hotely a penziony jsou velmi rozmanité a nejlíp se zorientujete na webu www.tux.at nebo www.hintertuxergletscher.at. Kromě veškerých informací o ubytování v nejrůznějším luxusu, od hotelů s x hvězdičkami až po penziony a apartmány s kuchyňkou, je zde řada aktuálních informací o počasí a různých akcích, co se zde konají. Dokonce se dá spaní rezervovat online, v sekci Online Zimmersuche, prostě ideální pro lidi, který mají rádi jistotu. Nevýhoda internetu ale je, že tu neinzerují to nejlevnější ubytování. Kdo nechává vše na poslední chvíli, pro něj je tu

No pokud bych napsal, že udělat fotky pro tenhle článek bylo bez obtíží, tak bych lhal. V podzimním období je focení ve snowparku na Hintertuxu poměrně vražedné, protože nedaleká skála vrhne v půl jedenáctý na celej svah stín. Snažit se pak něco vyfotit nemá cenu, protože to prostě bude špatně vypadat. Ve svý podstatě jediná možnost se naskýtá brzo ráno, takže z celýho dne máte pro foto práci pouhou hoďku a půl. Poprvé jsme jeli na Hintertux fotit ve složení Jana Čechová, Honza Zajíc, Mišo Benco, Pepa Samek, Ondra Bauer, David „SCH“ Blažek, Iva Dobešová, Roman Dlauhý, Martin Večerka a já. Poměrně početná grupa. Jeli jsme přes noc a než jsme se vyhrabali na kopec, bylo 11 hodin. Nahoře jsme zjistili, jak se věci kvůli proklaté skále maj a jaká je to škoda, že kus hory ničí hezké počasí ve snowparku a vlastně v celém resortu.

07

08

06 07 08

honza zajíc /g/ fs 7 lanovka podruhé jája v kuchyňce s úsměvem

È Ê «> Þ]ÊÌi \ÊÓ{{Ê{äÓÊÇ Î]Êv>Ý\ÊÓ{{Ê{äÓÊÇ {]ÊÈ V «> ÞJ L Ý°Û °Vâ

>ÀV iÌÞ«iÊ >V iÌ È°{ äÊ ć ÜÜܰÃiÃà ðV

/ Ê-V i `iÀÊvÉÃÊÇÓäÊÊ iÊ i iÃ> iÊÊ À> ` Ê ÞLiiÊÊ, LiÀÌ>Ê, `}iÀÊÊ iÊ/ L >ÊÊ ÀiÜÊ Õ iÀÊÊ ÀiÌÌÊ ÕÌV iÀÊÊ `ÞÊ Õ ÌÊÊ

ÊÊ*>ÌÌiÀÀÃ

061


Takže první den probíhalo testování snowparku a boj o přežití. Dvě hodiny spánku v autě během cesty není moc relaxační a síly na ježdění chyběj. Po pár hodinách snowboardingu jsme všichni jeli s poklidnou představou luxus snowparku a dobrého počasí hledat ubytování. Jenže! Druhej den ráno jsme se probudili a zjistili, že na kopci se usadil na celé dva dny hegeš a člověku nezbylo nic jiného než pít až do němoty ze žalu po hezkém počasí. Mejdan skončil v pět ráno po hořčicové bitvě zasáhnutím domovnice, co křičela: „Polizei, Polizei!“ Po dvou dnech hnusu se čtvrtý den objevilo azůro a my, nadrženi na snowboarding, jsme se jali vzít horu ranním útokem v 7 hodin. Bylo nám to ale celkem na prd, pač jsme nahoře v devět ráno zjistili, že vleky do snowparku nepustí kvůli větru. Uff, azůro a nemůžete jezdit! Takže jsme si pěkně zacarvovali po sjezdovce a schlíple odjeli domů. No nechtěli jsme se dát zadarmo, takže jsme se Šubrtem, Ondrou Bauerem a Zájou jeli znovu zkusit štěstí a opět žaludismus a náš pozdní příjezd první den. Takže bez focení, ale „pouze“ snowboarding, který ovšem stál zato a rotovali jsme jako blázni. Druhý den vstávačka v sedm, stihnutí prvního vleku, hned velké skoky olíčkem a pak rotování pro pana Šubrta.

09

10

11

12


09

honza zajíc /g/bs 720 bs grab

10

richard skandera /g/ fs 360 indy

12

roman dlauhý /r/ řeže prašan

13

vyjedete nahoru a čeká vás překvápko v podobě živý muziky

11

mega akce v tescu, ale pouze do 10 kusů

Za pár jízd byl stín na horním skoku a za 25 minut i na druhém. Počasí položilo fotografa do sraček, a tak si šel odfrknout na čaj, zatímco zbytek party jezdil. Další den jsme byli opět bez fotografa, nějak onemocněl, a tak jsme jenom jezdili. Sečteno a podtrženo, za celé tři dny jsme si super zaskákali a padly nový triky, Ondra cab 7 a cab 9, Zája ss bs 720 a já cab 9 a omylem skoro 1080. Pohoda v srdci a odjezd domů do českého ghetta.

13

063


text: Ondřej Sláma, foto: Kiva


01

shaun white /r/ nosepress nosegrab

Do Seefeldu jsme se coby píšící-fotící duo vydali v pátek pro jistotu už v mrazivé čtyři hodiny ráno. Když vyrazíte jako my ze zakouřenýho Práglu, připadá vám tohle tyrolský městečko jako malá pohádka. Všude se tyčej mocný bílý štíty a k tomu stojíte 1200 metrů nad mořem. Do nosu vás hned praští svěží čerstvej vzduch, ke kterýmu si nikde jinde než v horách nepřičuchnete. Prostě tohle místo je na ježdění jak stvořený a my se už nemohli dočkat závodů. Auťák jsme zalomili na parkovišti před press centrem a hola! Jen co z něj vylezeme, už na nás z okna hotelu mává Martin! Máme štěstí. Přes den mají totiž jezdci tréninky, a tak nebylo jistý, jak se vlastně potkáme. Pozval nás rovnou do pokoje, takže za chvilku už sedíme na gauči a vyzvídáme.

VYRAKVENEJ COURSE

01

Venku mrzlo a do bílých závějí se syčením dopadaly žhavé jiskry vykřesané z railů hranami snowboardů. Byly snb vánoce a slavily se už 10. prosince v rakouském Seefeldu. Je to tak, proběhl už dvanáctý ročník snowboardový mega akce Air & Style a Board vám z ní nadělí exkluzivní report, na jehož vzniku se ježíškovskou mírou podílel Martin Černík. Provedeme vás spolu celou tou melou, od ledového zákulisí až po záře reflektorů.

Martin je rád, že nás vidí, ale hned na uvítanou má špatnou zprávu: „Je to blbý, narazil jsem si patu! Course je hrozně zledovatělej a k tomu dost vysokej. Včera jsem přijel a hned si šel zaskákat. Dal jsem olíčko, pak bs 180... vracel jsem to, a i když jsem dopadal do dobrýho místa, tak to byla hrozná rána, házelo to totiž hodně vysoko. No a pak jsem zkoušel fs 540, byl jsem asi o metr krátkej a dopadl jsem přední nohou přesně na hranu. Byla to taková pecka, že mě to zabrnělo až do krku. Naštěstí se mi ten náraz nějak podařilo utlumit, ale přesto mě to trochu vykoplo do vzduchu, a tak jsem z toho dal 360 do dopadu a vodjel do hazjlu. Noha neni úplně shit, ale znáte to, každý takovýhle malý jakoby zranění vás ovlivní...“ Martin vypadá, že ho ta noha fakt trápí. Koukáme na baseplate u předního vázání a masivní kov je lehce ohnutý. Musela to bejt fakt šleha! Problém A&S v Seefeldu byl letos v coursu a počasí, jezdilo se totiž na uměle nastříkaným sněhu. To by samo o sobě ještě nebylo tak špatný, ale ono zpočátku vůbec nešlo kopec upravovat. Dopad byl totiž tak strmý, že ho rolba vůbec nevyjela. Pak se navíc vše začalo rozpadat, a tak to organajzři ještě postříkali vodou a course zmrznul! Prostě den před závodama park vypadal jak čtrnáct dní neupravovaná sjezdovka. Martin z toho moc nadšenej nebyl. „Je tam vlastně úplně ledovej skok, kterej tě kopne tak, že když přeletíš hranu tak padáš třeba i z patnácti metrů! Navíc to nemaj kolem moc vychytaný, Fesenko tam včera úplně zničil prkno. Kluci z motorek maj po stranách dopadu položený rozjezdový pruhy. Jsou to takový koberce z laťek přibitý na dlouhej plechovej pás. No a Fesenko udělal bs 5, letěl trochu do strany, najel na to železný a normálně si vytrhl hranu.“ Zdálo se, že podmínky výkonům moc nepřály a šlo spíš o to se nerozsekat. Jinak celkově bylo na kvalifikaci pozvanejch dvacet jezdců, z nichž mělo šest postoupit. Nakonec postupovalo sedm, protože Marc Montoya se někde vyrakvil, a tak museli přidat. Při tréninku si pak ještě Andreas Monsberger zlomil ruku a místo něho nastoupil Paavo Tikkanem. „Zdraví je fakt asi ze všeho nejdůležitější... S pořadatelema normálně na mítinku řešíme naše připomínky. S tím coursem se snažej, ale nemaj moc možností. Jinak A&S jako celek je v pohodě. Je to celý takový o snowboardingu, tak jak si to chceme dělat my rideři, ale samozřejmě je tu ještě ta druhá část. To jak je to velký, že je tady televize, hromada stanů a motorky. Mají vyprodáno na oba dny dvanáct tisíc lístků. Taky je dobrý, že je to velká akce s koncertama. To je fakt mega produkce, to až uvidíte...“ Tak jsme šli a viděli.

TAK TAKHLE VYPADÁ VELKÁ AKCE Z městečka na místo, kde se celá akce konala, to byl kousek. Už z dálky byl vidět patnáctimetrovej

065


02

02 05

frederik austbö /r/ ss boardslide to bs lipslide martin černík 06 na startu 07 chris kröll

03 08

danny kass /r/ stříbrný z OH zkusil trénink a pak to zabalil 04 nicolas muller shaun white právě zjistil, že zvítězil 09 gentleman 10 ožralí němci

reklamní nafukovací balón a opodál obří odrazovej můstek pro skok na lyžích. Mezi tím stál A&S course, kterej asi uplácali na menším bráchovi toho velkýho skokanskýho. Course se každej rok mění a letos měl například na rozjezdu auto s railem. Martin už ho zkoušel, takže mohl všechno blíž popsat. „Moc se jim tam nepovedl nájezd. Přes noc ho předělávali, protože včera to nikdo ani nesjel. Pod tím je nájezd a kicker, kterej hrozně kope do vejšky, a za ním už strmej dopad. Horší než ve Špindlu na tom big airu, o kterým všichni tokaj, jak je strmej. Dole je fun box, kde máš několik možností. Nalevo je rovnej rail, napravo rovnej flat down, tam můžeš dělat olíčko, a uprostřed table.“ Zajímala nás Martinova teoretická příprava. Bodovalo se totiž jako obvykle stylem 60% na skocích a 40% na jibbingu a to už vyžaduje jistou vypočítavost. Skoro byste čekali, že si jezdci budou plánovat jednotlivý jízdy s papírem, tužkou a kalkulačkou. „No spíš než kalkulovat musíš udělat celkovou jízdu. Musíš dát něco na railu nahoře, pak pěknej trik na skoku a ještě něco dole na překážce. Od všeho kousek a všechno dobře. Když dáš jenom jednu věc super a zbytek ne, tak to není úplně ideální. Co se mě týče, tak jeden technickej bude určitě switch 900 a druhej asi fs 720 až 900. Ve stylovejch dám asi bs 180 a fs 54, ale to se uvidí. Ono jde spíš o to zajet to přesně celý. Může postoupit každej, když dá dvě dobrý jízdy.“

Celá plocha A&S akce byla rozdělená coursem na dvě části. Na „Friends area“ pro novináře, jezdce, jejich kámoše a sponzory, a na takzvanou „Rock ‘n’ Roll area“ pro všechny ostatní. Friends měli například velkej vyhřátej stan s bufáčem a tribunou, rokeři zase pódium na muziku a hromadu propagačních stanů s free věcma. Všude postávali knírkatý Helmutové a Fritzové s oranžovejma pláštěnkama a nápisem ORDNER. Tyhle drsný „pořádníci“ nepouštěli nikoho, kam nepatřil, a to dost svědomitě. Označujících pásek na ruku bylo asi šest druhů i barev a k tomu ještě existovaly karty na krk ve stejným počtu kombinací. V praxi to znamenalo, že na novinářskou zelenou mě občas nechtěli pustit ani do novinářský sekce, natož do tý rokáčský za muzikou. Kiva na tom byl o něco líp, protože měl ještě zelenou foťáckou na krku. Do rokáče ho ale nepustili a to se tam na pódiu vyhlašovali vítězové! No nebudu vás napínat, moc jsme si s těma jejich duhovejma hrátkama hlavu

04

nelámali. Suverénně jsme prolezli až do takový „no-go area“, jako je brána úplně nahoře coursu, ze který jezdci mávaj na kameru než vyjížděj. Kiva potom ještě použil plížící-maskovací skill, co se naučil od svýho asijskýho bojovýho mistra, a v nejdůležitější moment - při předávání cen - se vyloupl přímo před pódiem! Schytal pěknou dávku šampáňový spršky a než se to z něj po cestě v autě odpařilo, byli jsme z těch výparů málem ožralejší než vítěz.

KVALIFIKAČNÍ SOUPEŘENÍ Rozřazovacímu klání předcházely dopolední zkušební jízdy. Trénink probíhal celkem v klidu, až na to, že dobrá polovina riderů to na velkým skoku nevracela. Nedaleko postávala výhružně vypadající tlupa mladejch zdravotníků. Pozorovali držkopády, pokuřovali, fotili si vyrakvený jezdce, ale rudá gumoigelitová rakev naštěstí zůstala v klidu. Nemuseli jsme se kolem skoku potloukat moc dlouho a potkali jsme Shauna Whitea. Loňskej vítěz měl trochu čásku, tak jsme se hned poptali, jak se vede a tak.

05

06


„Jo, dík, cejtim se dobře, pohoda. Trochu jsem řešil ten course, ale už jsem si našel svojí lajnu, takže je to v klidu. Já mám totiž astma, a když jsem takhle vysoko v horách, tak mám problém s dechem. Když ještě musím vylézt celej ten kopec až nahoru, tak jenom sípu (předvádí sípot) a deset minut čekám, než zase popadnu dech.“ Asi by tam měli postavit výtah, co? „No to mi povídej...“ A co jinak řikáš na sníh a na ten course? Prej neni úplně v pohodě... „No máš pravdu, je to celkem výzva, protože je to zledovatělý. Vím, že ten sníh přivezli včera. Právě dodělali ten skok, no tak uvidíme... je to dost technickej course. Musíš si ho dávat celej od railu přes skok až dolu.“ Myslíš, že je to nebezpečný? „No neřekl bych, jako mám tam problémy, ale nebezpečný to není. Spíš je trochu potíž s tím dřevěným kobercem pro motorky tam po stranách. Když se zachytíš, tak se tam můžeš pěkně rozsekat. Je to hrozný.“ A co řikáš na to, že příští ročník bude v Mnichově? „Mrzí mě, že se to stěhuje, ale myslím, že Mnichov bude nářez. Víš co, stadion, sranda, víc lidí bude moct přijít, víc lidí si to tam užije... Takže nakonec je to tak lepší.“ Popřáli jsme hodně štěstí a šli omrknout, co bude dál. Netrvalo dlouho a propukla kvalifikace. Nejdřív kolo s technickejma skokama a pak se stylovejma. Sešlo se v něm dvacet jezdců, mezi nima byl i Martin, aby bojovali o postup do finále, což je ve skutečnosti takovej fajnovej název pro druhý kolo. Po něm následuje jestě superfinále, do kterýho postupuje pět nejlepších. Začínalo se vždy jakoby od těch horších a ti nejlepší jezdili až poslední. Martin se díky loňskému výkonu řadil k těm lepším, a tak skákal z dvacítky jezdců v pořadí až osmnáctý. Nakonec se to ukázalo bejt trochu nešťastný, kvůli rozježděnýmu coursu. Nejdřív zkoušel bs to fakie devítikilo a pak bs dole na funboxu. V první jízdě udělal po dopadu revert, za což mu rozhodčí strhli něco bodů. V druhý jízdě měl smůlu a sklouzla mu hrana na kickeru. „Letěl jsem jak ryba vzduchem. Točil jsem se hlava, ruka, noha a byl jsem rád, že jsem vůbec dopadl na prkno a že jsem se nerozsekal. Bylo to hodně způsobený tím, že ten kicker neupravovali. Já jsem byl vždycky předposlední, kdo ho jel, a to už byl zvoranej jako pole brambor. Takže i trochu smůla.“ No a pak byla pauza a po ní se jely stylovky. Martin dal bs 180, akorát tu první trochu přepálil a letěl moc vysoko. Podle všech nejvyšší jump celýho závodu, ale bohužel to nešlo čistě odjet, takže zase body dolů. V druhý jízdě se mu vedlo dobře, udělal bs 180 trochu nižší a vrátil. Na spodním railu to ale nedal celý čistě, a tak nakonec dostal 244 bodů z celkových 510 možných. „Skončil jsem devátej. K postupu chybělo třeba jenom deset bodů, ale tak to na contestu je. Prostě se mi to nepovedlo úplně čistě, tak jak bych si to představoval. Nicméně jsem rád, že jsem to vůbec vodjel a že jsem neskončil poslední.“ Co noha? Bolela? „No ty dopady jsem fakt cejtil. Speciálně ty na fakie mě docela bolely. Taky jsem měl smůlu, že jsem při svým představovacím skoku trefil kameramana, co stál u railu. Dělal jsem fakie bs v plný rychlosti, byl to vlastně switch nosepress, a jak jsem jel po patce na tom zábradlí, tak jsem to do něj špičkou napálil. Hodil jsem z railu držku jak svině. Naštěstí jsem se vyhnul trubce a vrátil jsem ten kotrmelec do dopadu, takže jsem to ňák tak přežil s naraženým zadkem. Tohle bylo fakt nepříjemný, ten člověk tam

03

neměl co dělat, ale i to se může stát. Dělal jsem, co jsem moh a jsem rád, že se mi nic nestalo.“ Škoda, škoda, Martin se snažil, ale bohužel to nestačilo. Rozhodně jsme drželi palce.

SOBOTNÍ TICHO PŘED FINÁLNÍ BOUŘÍ V sobotu bylo krásný počasí a to se hodí vždycky - jak jezdcům, tak divákům. Jelo se finále a superfinále a měla přijít vlastně první Whiteova soutěžní jízda. Zajímalo nás, co o něm Martin ví. „No tak já ho znám docela dlouho. Potkali jsme se už x krát. Poprvý jsme se spolu hodně bavili v Austrálii v roce 2002, když tam byl na Slope Style. On byl první, já druhej a na big air jsem byl já druhej a on třetí. Dobrej kluk, mega talentovanej, velice unikátní kousek, taky dobrej skejťák. Teď udělal ten novej film, White Album. Je velmi profesionální, hodně dobrej.“ Shaun loni vyhrál. Myslíš, že má letos taky dobrý šance? „Určitě. Třeba na skokách nemá úplně nejlepší styl, mě se víc líbí například Nicolas Müller, ale on je hrozně vyváženej v kombinaci raily, rampa i jumpy. Ve všem je téměř nej. Je těžký takovýho 067

07

08

09

10


11 12

068

mathieu crepel /r/ cab 5 dopad se musí průběžně udržovat

12

člověka zajet, protože mu tam postavíš cokoliv a on na tom nadiktuje. Shaun je v pohodě. Párkrát jsem se s ním potkal taky v Americe, pak na Zélandu, když jsme si tam jen tak jezdili v parku. Ty lidi, co tady jezděj, jsou vůbec hrozně v klidu. Já se znám skoro se všema a je to úplně úlet, když se s nima bavíš. Když takovýho týpka vidíš někde na koncertu, tak ani nevíš, kdo to je, protože je to takovej skromnej pohodář. Narozdíl od takovýho týpka, co tam přijde jako ňákej hiphopovej gangster a huláká na celý kolo. Čím je lepší jezdec, tím je jakoby víc v klidu. Čím je horší, tím kolem sebe musí dělat víc humbuk, aby získal pozornost, když jí nemůže získat tím, že diktuje. Pak najede diktátor a všichni ztichnou a čuměj. To tak je. V našich krajích je to bohužel trochu jinak. Ta scéna je taková zakrslá a úroveň je o dost horší než ve světě. Proto si tam můžou masírovat i lidi, který nejsou venku ani na úrovni teenagerů. U nás můžou bejt nejlepší jibbeři, bejt hrozně drsný a sponzorovaný, ale venku by jim nikdo nedal ani tričko. Já to neříkám proto, že bych se

posmíval, ale tak to prostě je.“ Na place jsme byli už od rána, abychom všechno stihli. V průběhu tréninku jsme proklouzli skrz dvojitou stráž až ke schodům vedle sjezdu. Řekne se schody, ale byl to spíš výsměch všem dlaždičům i smyslu pro přežití. V podstatě tu schody imitovaly takový do ledu vysekaný ohyby. Úplná hrůza, každej krok klouzal jak mejdlo na tobogánu. Naštěstí pořadatelé podél natáhli lano, takže se rideři mohli aspoň přidržovat. Ale šlapat tu vejšku, která měla něco okolo dvou set schodů s prknem v ruce asi nebyla žádná prdel. Časovej rozestup mezi jednotlivejma jezdcema srazili ze dvou minut na 1.25, takže se rideři, obzvlášť ve finále, naběhali až až. Jednomu chudákovi skoro úplně nahoře vyklouzlo prkno z ruky a dohonil ho až dole. Na půl cesty seděl Shaun s kámošem a odpočíval. Poblíž stál Mathieu Crepel a zkoumal desku. „Ty jo, já mám škráblý prkno! To bude asi tim ledem. Je to tady tak zmrzlý, že mi to škráblo skluznici.“ Že by pořád ledovka? „Né, dělám si srandu, to mám ze včerejška. Vážně, dneska je


11

FINAL RESULTS Nokia Air & Style 2004: 1. Shaun White / USA / Burton / 711 bodů 2. Nicolas Müller / SUI / Burton / 682 bodů 3. Jussi Oksanen / FIN / Burton / 674 bodů 4. Mathieu Crepel / FRA / Quiksilver / 658 bodů 5. Chris Kröll / AUT / Völkl / 534 bodů

fakt pěkně. Hlavně ten dopad je mnohem měkčí, asi to bude tim sluníčkem.“ Takže přeci jen změna. Šlapeme nahoru a v bráně všichni odpočívaj. Poslední se škrábe Frederik Austbö a hlásí: „Slyšel jsem, že si Dimitri (Fesenko) dneska při tréninku zlomil prkno.“ Docela hustý, nějak to ten chlapec rakví. Zdravíme Frederika a ten se hned rozpovídá. „Čau, mám se super. Hele, myslíš, že je pravda, že máš po bublinkách křeče?“ No to nevim, ale možný to je. „Já jsem včera vypil strašně moc tý perlivý vody a pak jsem měl dvakrát hrozný křeče.“ U pořadatelů si objednává zelenej blivajz bez bublin. „Počasí je fakt super.“ Byl jsi na nějaký party? „No byl jsem na riders party. Pohoda, dobře jsem se najedl.“ Dobrý, a co teď dáš? „Asi bs 720.“ Načež nasadil prkno a bs 720 dal. Na pohled mladej kluk, ale docela schopnej. Kolem se motala akorát TV crew z německý VIVA2. Měli s sebou moderátorku, takovou menší povedenou kočičku, která večer vyváděla na pódiu. Davy jí možná braly, ale tady na sjezdu se jí jezdci moc nevěnovali, tak byla trochu zpruzená. Mezi očíslovaný

tryskáče se taky furt řadil takovej starší týpek bez čísla. Dával si to celkem dobře a hrozně řval a hulákal - ať už to vrátil nebo se rozmlátil. Bylo nám to trochu divný a nikam jsme si ho nemohli umístit. Prkno měl dlouhý 1,9 metru a místo sponzorů na svět blejskalo tisíc a jedna variací na téma FUCK OFF. Než jsme to rozluštili, týpek zastavil pod hlavním kickerem, prkno sundal, oblíkl postroj s vysílačkou a začal řvát pro změnu do ní. Tak takový jsou pořadatelé na A&S.

FINÁLE A SUPERFINÁLE Shaun White, Joni Malmi, Nicolas Müller, Friedl Kolar, Eero Niemelä, Christoph Weber, Hampus Mosesson. To jsou jména profíků, kteří ve finále vystupovali automaticky za loňskej úspěch. V pátek si tak kromě tréninků vůbec nezajezdili a až v sobotu pěkně zčerstva vysmahli svoje jízdy. Připojilo se k nim osm nejlíp obodovaných jezdců z pátku. Původně jich mělo být jen sedm, ale Danny Kass nakonec nenastoupil. Jeden z pořadatelů naznačil něco o rušný noci plný

alkáče... Martin se tak posunul na první místo pod čekací čárou, ale nic jinýho se už nestalo, a tak se do finále nedostal. Jezdci si to dávali. Někdo víc, někdo míň. White a Müller svejma jízdama dokázali, proč jsou ve finále automaticky. Friedl Kolar naopak pořádně nevrátil ani jeden ze dvou technických i stylových skoků a skončil předposlední. Lokály opěvovaný Stefan Gimpl se poprvé propadl, a to na 8. místo. Naštěstí pro místňáky do první pětky doskočil Chris Kröll, který byl v prvním kole řazený nejhůř. Malé překvapení - Sani Alibabic - kterému to lítalo moc pěkně, se zapíchl těsně pod lajnu, čili šestý místo. Müller předváděl psí kusy a bylo jasný, že na Whitea tlačí, jak může. No a White si jel svojí jistotku s přesností jezdce z počítačový hry.


Superfinále na sebe nenechalo dlouho čekat. Finálem splavená pětka si naposledy zčekovala desky, protáhla svaly a šla to tam vysázet. První kolo bylo pěkně hustý a svižný. Kluci se do toho opřeli a všech pět jich napoprvé vysmahlo přesnou a pěknou jízdu. Druhý ze tří kol už bylo slabší. Crepel nedopadl úplně čistě, Oksanen to neustál a Kröll vyletěl úplně rozhozenej a při dopadu si narazil pravou ruku. Asi minutu pak ležel v bolestech na zemi, než se za doprovodu zdravotníků odkulhal z dopadovky. Naštěstí po svých. Müller předvedl pastvu pro oči neboli switch bs cork 540! Lidi čuměli a zdálo se, že i dost cenili - víc než Whiteovu železně se opakující jistotku. Ostatně „jistota“ je asi jediný slovo, kterým lze jeho jízdu popsat a s jistotou si dal i cab 900 mute. Müller si úžasnej cork dal ještě jednou a dole doložil macatým cab 900 nosegrab, ale ouvej! Limit na stylový skoky byl 540, takže se to nepočítalo. Prostě White byl nej, a tak si pěkně načrtnutý první místo i hezky vybarvil. Druhej Müller a třetí Jussi Oksanen. Všechna čest a sláva borcům nejen zvítězivším!

DOJEZD, ODJEZD A JAKÝ TO VLASTNĚ BYLO 13

Pak už se jenom kalilo, jela muzika a my uhýbali před mega-aktivní uklízecí četou. S Martinem jsme to všechno shrnuli. „No jo, Müller pěkný. Je to vůbec jeden z nejstylovějších jezdců na světě. Ty průtahy, to je prostě o něčem jiným... Nevím, někomu se třeba nelíbí, ale mě teda hodně. A taky Crepel, to jak má čistý ruce, když lítá ve vzduchu. Gimpl si jel takovou svojí klasiku, to je úplně úlet, a Shaun White, to je prostě robot.“ Na tý poslední mu to ale taky nějak nevyšlo, ne? „Poslední zkurvil no, ale jak ho hodnotili na technický jízdě bohužel znamenalo, že už ho nemohl nikdo

dohnat.“ A co Kröll, jak se tam rozsekal? „No von ten závod je taky o tom, jak vydržíš. Jedeš odpoledne a pak ještě večer. Ty kluci byly už fakt utahaný. Jak šlapeš nahoru a máš malý pauzy, vytuháváš, vychladneš...“ A co celkově? „A&S je dobrej v tom, že je to vlastně největší závod v Evropě vůbec. Je tu spousta jezdců, co se přijedou jenom podívat. Jak už jsem říkal, letos je tu Jamie Lynn, což je můj kámoš, kterej jezdí za Libtech. Zároveň je to legenda snowboardingu, kterou tady všichni obdivujem. Mám hroznou radost, že jsem mohl nějakej čas strávit právě s tímhle člověkem. Tady na A&S nejde jenom o nějaký body, je to prostě pohoda. U nás takováhle věc bohužel moc není. Občas to dokonce vypadá, jako by si ten druhej přál, abys spadl. Tady jsou všichni v klidu. Každej má ty svý sponzory a nikdo to moc neřeší. Jediný, co můžeš řešit, je stejně to tvoje ježdění, protože když se budeš zlepšovat, tak na tom budeš líp. Když budeš stagnovat, tak tě ty jiný budou předbíhat, ale za to nemůže nikdo jinej, vždycky jenom ty. Tak proč bys měl bejt na někoho nasranej? A rozhodčí? Samozřejmě jim to taky občas ulítne. Jednou ti trochu přidaj, jednou uberou, ale holt ve snowboardingu se s tím musíš smířit. Když se zasekneš na tom, že jseš dobrej, tak se potom stěží dostaneš někam dál. “ A s těmi slovy jsme se rozloučili. Martin nám ještě popřál šťastnou cestu poté, co nás ukecával, ať zůstaneme na párty, že prej můžem přespat u něj v pokoji, a my vyrazili na dlouhou noční cestu do české domoviny. A&S se povedl, a i když se Martinovi nedařilo tak, jak jsme si všichni přáli, byla pro nás celá akce o tolik zajímavější právě díky němu. Přejeme mu, ať se mu příště daří mnohem víc a kdo ví, třeba mu pogratulujeme i na stupni vítězů.

14

070


15

13

eero niemelä /r/ ss fs 540

14

martin černík /r/ bs 180

15

marko grilc /r/ bs smith grind


01

honza „pavouk“ tomšovský /r/ kickflip indy to fakie na extensionu / štvanice 02 elis /r/ nosegrind / brno


073

Konec roku s nula čtyřkou nebyl ve znamení žádných teplotních rekordů, takže o nějakých venkovních závodech se všem mohlo jen zdát. Naštěstí se ale našlo pár dobrotivých organizátorů, kteří zajistili flek pod střechou a udělali kontest. Naše redakce samozřejmě nemohla chybět, a tak si teď uděláme malý vlastivědný kolečko časem. text: Radek a kojetínský lokál, foto: Kiva (Brno), Robert Franek (Kojetín), David SCH Blažek (Praha)

01

02


03


04

03

ondro leskovianský /r/ 50-50

04

andré /r/ crooked grind / brno

SPORT LIFE 2004, BRNO, 13. LISTOPADU Tenhle brněnský závod na místním výstavišti nás hodně zajímal. Nejen proto, že závody na piknikáči, slide boxech a railu se nekonaj každý den, ale hlavně proto, že jsme sami byli organizátorem. Jo, jo, již několik let se nám úspěšně daří spolupracovat se sportovní výstavou Sport Life, takže je v půlce listopadu v Brně kde jezdit. Překážky v hale totiž rozložíme z kraje tejdne a do sobotního závodu je pěkně v teple a suchu využíváme. Loni a předloni jsme dělali závody v minirampě, což bylo super, ale přeci jen tuhle disciplínu nejezdí tolik lidí, a tak bylo na čase provést změnu. Špekův fotr je vášnivej chatař, má haciendu u Berounky a víkend co víkend tam s matkou chlastá u tábornickýho stolku. Přes zimu tam nejezdí, takže jsme tam zajeli, proběhlo pár úprav a hele, picnic table jak z americkýho videa byl na světě. K němu jsme sehnali od jednoho šikovnýho chlapíka z Český Lípy handrail, tak tři metry dlouhej a s nastavovací výškou 40 až 60 centimetrů. Pohoda! Jenže pak jsme si tyhle překážky představili na ploše velikosti průměrnýho českýho skateparku a spadnul bobek do gatí. Vymejšleli jsme už různý fígle, ale zaplať pánbůh se na nás usmálo štěstí a nedaleko Brna jsme objevili firmu, která vyrábí skate překážky. Dokonce tam byli tak ochotný, že nám zdarma zapůjčili minirampu a spinu pro bikery a pro skate závod dva pěkný, žlutomodrý slideboxy. Óóó, díky pane Šebela, Ikva Ivančice je fér podnik. Teď už stačilo jen vylicitovat s pořadatelem výstavy co největší prize money, které se na konec zastavily na slušný částce 10.000 Kč, a vše mohlo začít. Brány výstaviště se otevřely již v deset a do haly se začali hrnout první návštěvníci a rideři. Z Prahy dorazili bráchové Hanuskové spolu se svým tátou, o kterým si teď myslíte, že ho neznáte, ale opak je pravdou. No ten pán s tim kovbojským kloboukem, kterej je na všech závodech, to je von. Speakrování se ujal Pinďa, ten do auta vzal Maxima Habance, zanedlouho se objevilo trio slovenských vrahů Molec, Leskovianský, Zápražný a samozřejmě se přišla podívat i celá brněnská skate galerka. Volný ježdění a zewling probíhal do půl druhý, kdy Pinďa během minutek zpacifikoval neforemně skejtující dav v úhlednou skupinku třiceti závodníků. Tučný prize money, který se smály skoro na každýho, kdo postoupil do desetičlenného finále, vyprovokovaly ridery k diktu hnedka od začátku. Nejvíc samozřejmě bylo vidět trio ze Slovenska, Peter Molec kvaldu vyhrál a Zápražný s Leskovianským byli na předních místech. Pak byla kratší přestávka, kdy se početnej několikasethlavej zástup diváků odreagovával sledováním závodů na freestyle bmx kolech, a ve čtyři vypuknul skateboarding nanovo. Ve finále si pátý místo vyjel domácí Aleš Binder, těsně před ním to tam poslal pardubický objev Tadeáš Pavlík se svou sérkou na handrailu fs 180 to 075


076

ss 5-0 a fakie noseslide. Na třetí místo se „propad“ Peter Molec, kterej jezdil s přehledem a v rychlosti věci jako ss crook, nollie boardslide nebo ss nosegrind. Druhý místo čekalo na mladýho youngpunka z Malacek, Marka Zápražnýho. Ve stylu podiktoval nollie bs lip, kick bs 50-50 revert na největší bedně a na závěr ladnej mega kickflip v přilehlém rádiusu. A kdo asi vyhrál 3.000 korun za první místo? No punkáč největší, momentálně v Praze žijící Martin Jurášek. Po překážkách lítal jako démon a vraždil to tam netradičníma trikama. Na rádiusu loupnul handplant, na piknikáči vostrej crooked a vše zakončil strašným airem. A pak už se jenom rozdaly prize money, pro který si i přes neustálý vyzývání nepřišel Jirka Dobeš a Aleš Binder. Vzpomněli si na to až na párty ve Flédě, kde se ten večer premiérově promítalo HF video, ale to už se jim nikoho z naší redakce sehnat nepodařilo. Do celý anabáze se pak ještě namočil fotograf Kiva

05

a řešilo se to tak dlouho, že peníze kluci obdrželi až po Vánocích. No, aspoň je neutratili za dárky!

THRASHER INDOOR MINI, KOJETÍN, 4. PROSINCE

05 06 07

06

peter molec /g/ ss nosegrind / brno pinďa předává kamilu počovi / štvanice martin jurášek /g/ fs indy / kojetín

Co má společnýho venkovních nula stupňů celsia, dvacet čtyři upocenejch riderů, tři sta čumilů a jeden sťatej speaker? Odpověď je jednoduchá, hledejte jí v sobotě 4. prosince loňského roku. Pořád nic? Tak vězte, že v tenhle den, onu osudovou noc, proběhl contest u příležitosti otevření Thrasher indoor mini v Kojetíně u Přerova. Celá tahle akce nesla příznačný název Night of the Living Skate, neboť contest a následná skate party vládla místnímu Bowling centru celý večer. V mini je skutečně mini místa, a tak se závod jel na tři skupiny, poněvadž pobyt víc než deseti lidí v prostoru rampy, která je vklíněná mezi zdí a squashovým kurtem, neni bezpečnej. Pokud tady s partičkou jezdíte, máte podobnej pocit jako při cestování hromadnou dopravou napříč Indií. Tento nedostatek byl ovšem luxusní videoprojekcí plně vyvážen při přímém přenosu dění v mini. Všechny triky jste měli jako na dlani a přitom nebylo potřeba opustit pohodlné místečko na baru. Závody byly nastartovány okolo půl deváté večer, jela se kvalifikace ve třech heatech po osmi lidech na dvě kola, což trvalo do deseti. Porotci to pak bleskurychle sečetli a mohlo začít finále, bitva osmi statečných. Všechny o třídu zajížděl svojí technikou Kamil Poč, ale za zmínku stojí i mazec Martina Juráška s ladnými airy a bluntslidy nebo Honza Tomšovský a jeho fs shifty ollie to fakie přetočené o více než 90 stupňů. Z Českých Budějovic přijel a do finále

07


Zrcadlovka s výměnnými objektivy 6,1 mil. pixelů, pokrokové zpracování digitálního obrazu, optika Nikkor pro živé snímky s ostrými detaily, optimální vyvážení fotografických a digitálních technologií pro rychlou odezvu a schopnost zachycení akčních scén, sedm digitálních motivových programů, pokrývajících veškeré fotografické situace, přehledná menu s velkými

w w w. n i ko n . c z

Fotoaparát D70 je konstruován tak, aby uspokojil vaši zálibu ve fotografování. Poprvé je kvalita obrazu profesionální úrovně dostupná každému, bez ohledu na fotografické zkušenosti - díky možnosti volby sedmi použitelných digitálních motivových programů pro s

všechny

fotografické

6.1 miliony

příležitosti.

Obrazový

snímač

formátu

Nikon

DX

efektivních pixelů poskytuje v kombinaci s vysoce dokonalými

systémy zpracování obrazu překrásné snímky vytištěné přímo z fotoaparátu pomocí tiskárny. S oceňovaným systémem 5ti bodového dynamického autofokusu, sériovým snímáním frekvencí 3 obr./s a s automatickým výklopným bleskem je fotografování rodiny a přátel hračkou.

Prezentační centrum Nikon Kodaňská 46, 100 10 Praha 10, tel.: 267 154 577 http://www.nikon.cz


08


09

08 10

10

tadeáš pavlík /g/ 5-0 to tailslide / brno 09 vítězové / brno kuželkář a skater / kojetín 11 vašek sedláček z bratislavy / štvanice

se probojoval Vláďa Hlaváček se svojí sérií flipů a fs flipů a skoro domácí Pepa Škrabala z nedalekého Kroměříže dával na litry stylové ollie to fakie a taky vracel heelflip přes disaster to fakie. Vyhlášení výsledků proběhlo po půlnoci, záběry z mini poté vystřídala videoprojekce novinkovejch DVD z produkce Thrasher a Anti-Hero a k tomu všemu mastil na gramce ostřílený harcovník DJ Rocco. To, že zábava pokračovala do ranních hodin, není třeba psát. Výsledky contestu: 1. Kamil Poč, 2. Martin Jurášek, 3. Vláďa Hlaváček, 4. Honza Tomšovský, 5. Pepa Škrabala. Příští rok naviděnou. Možná přijde i Masorád... opět.

Í Z Á H VYC

n o vá k n i h a u g n i d r a o b e t a o sk D V D s i z r e v e iv

VÁNOČNÍ POOL CONTEST, PRAHA, 18. PROSINCE Ty tam jsou doby, kdy se na podzim v Čechách odehrával jeden indoor kontest za druhým. Potom, co se z Českých Budějovic odstěhovala Final minirampa na Moravu, pěkně nám to tu prořídlo, a tak můžeme být jedině rádi, že na Štvanici ctí tradici a připravili asi tak 6. ročník tohodle závodu pod střechou. V místním baru se v poslední adventní sobotu kalilo a jezdilo již od soumraku, avšak zatím to všechno bylo jen nanečisto, neboť vše mělo vypuknout až kolem osmé večerní. Skaterů postávalo kolem pípy spousty, ale jen třináct nejodvážnějších, možná nejnenamazanějších, se pustilo do souboje s rádiusem a trubkama. Mezi porotci se objevil Mirek Tovaryš, který na štvanických indoor kontestech vždy zajížděl přední pozice, jenže letos si do toho kvůli operaci kolena nemohl jít. Celou akci speakroval Pinďa, což už možná ani neni potřeba říkat, protože v současný době v celý republice nenajdete lepšího mluviče, a tak jste-li na nějaký dobrý akci, s mikrofonem v ruce tam běhá právě on. A jedeme dál. Třináctka je pro ty pověrčivý smolný číslo a možná aby se to vyvážilo, do finále se probojovalo šťastných sedm. Nejvíc ze všech se předváděli lokálové, který mají štvanický trubky a stěny hodně najetý. Aleš Vodvářka dával svoje neuvěřitelný kombinace, bs smíťo, bs telo, stand upy a navíc wallridový extension zprznil rock’n’rolly na všechny světový strany. David Klos to má v noze a probíhala jeho šílená liptriková klasika, různý bs stand upy, smíťa, prostě všechno, čim jde ohudlat koping. Kamil Poč předváděl svoje liptriky stylu 270 do toho, 270 ven a tak. Občas celkem dobře povyletěl, ale zatim to nemá s liptrikama moc propojený. Pavouk Tomšovský se naučil pár nových triků, třeba switch 360 a podobně, ale bylo na něm vidět, že už se teď víc věnuje vertikální rampě. Jízda Davida Horvátha byla ukázka, jak se má jezdit v bazéně. Na svý starý horváthovský kolena už sice nedával tolik těžkejch triků, ale má to prostě najetý a umí kombinovat. Prostě bazénař! Porotci pak vše sečetli, předaly se prize money a rozjela se kalba, teda vlastně pokračovalo se v ní dál. Výsledky: 1. Aleš Vodvářka, 2. Kamil Poč, 3. David Klos, 4. Honza Tomšovský, 5. David Horváth, 6. Michal Musil, 7. Vašek Sedláček.

0021 kniha bez DVD7: KKčS/597 Sk 104 stran, 39 026 kniha s DVD: K7SK0č/747 Sk 104 stran, 49 Kontakty pro objednání: distribuce@cpress.cz, bezplatná linka: 800 555 513, SMS: 608 009 127 (ve tvaru: kód knihy, počet, jméno, příjmení, ulice, číslo, PSČ, město, heslo), www.knihy.cpress.cz Knihy zasíláme na dobírku (cena knihy + poštovné).

Věrnostní program pro Vás! Sledujte: www.knihy.cpress.cz

11

079

Při nákupu na www.knihy.cpress.cz v hodnotě nad 200 Kč neúčtujeme poštovné a balné.


text: Jožin Toufar, foto: Jan Zach

Letošní začátek zimní sezóny probíhal v trochu netradičním stylu hezkého počasí a téměř nulových sněhových srážek. Tento fakt se potvrdil i na Kaunertalu, kde téměř dva měsíce od Openingu nespadla ani vločka, a kvůli tomu proběhla několikrát přesouvaná akce Nugget Session až v čase vrcholně předvánočním.

01

jožin toufar /r/ ss fs boardslide to 50-50 to fs noseslide

02

dupeme nahoru


01

02

Na Kaunoš jsme se vypravili dvacátýho prosince. Příroda se během dvou předcházejících dní slitovala a nadělila resortu alespoň 30 centimetrů sněhu. Účast Nugget jezdců byla z rozličných pochopitelných důvodů poloviční, dárky nakupovat nemusel Aleš Zemič Zeman, Kuba Flejšar, Emil Móťa Franěk a Jožin Toufar. Po fotografický stránce to celý zajišťoval Jan Zach, který má jako místní rakouský fotograf zmáklý hory i snowboarding. Odjezd probíhal jako vždy. Jožin a Zemič vyráželi z Brna v pondělních odpoledních hodinách horským vozidlem Renault Twingo, které má za sebou již slušnou dávku výletů po celé Evropě, například Norsko ve složení Jožin, Richard Skandera a Ondra Bauer na 14 dní = 5500

kilometrů a podobně. Druhá část party, obohacená navíc o VW Transporter Ondry Marčíka, kterej si jel na Kaunertal pro fotky do rozhovoru, vyrážela tím pádem z Jablonce a Prahy a při všemi oblíbené předvánoční panice se zasekala jak v Tescu, tak i v zácpě na Plzeňské dálnici. A aby toho neměli kluci málo, tak se na hranicích podrobili kompletnímu prohledání všech věcí a celého vanu. K překvapení všech celníků však auto neskrývalo žádné drogy, ale zato spoustu jiných „dárků“ v podobě pytlů s odpadky či neumytých hrnců z četných Marčusových horolezeckých výprav. Do luxusního ubytka Haus Landes ve Feichtenu, poslední vesnice kaunertalského údolí, tak dorazili až ve tři ráno, zatímco Jožin se Zemičem si už dávno chrupkali.

081


03


04

Úterní ráno jsme se probudili do azurové oblohy a teploty kolem mínus dvaceti. Kdo v posledních letech Kaunertal navštívil, pojezdil si v parku postaveném v nejhornější části ledovce, napravo od vleků. Letos jej středisko přemístilo do dolní části, při pohledu zespoda přímo u levého dojezdu sjezdovky, kousek od parkoviště a dolní stanice nejdelší kotvy. Tahle změna má svoje výhody i nevýhody. Dobré je, že do parku na novém místě svítí delší dobu slunko (v době našeho pobytu zhruba od dvanácti do půl třetí), nevýhodou pak je menší prostor pro překážky. Navíc ti, co byli na Kaunoši zvyklí na ježdění zdarma (přelezení prvního turniketu a následné celodenní ježdění na horní části vleku u parku), mají asi po srandě... Tedy pokud nebudou chtít šlapat, což jde dobře, protože park je hnedka dole. Jo a ještě jednu výhodu skýtá tohle umístění, na webkameře z Kaunertalu můžete vidět park pěkně jako na dlani (www.kaunertal.at). Park letos na Opening připravovala parta kolem Bernda Mandlbergera, head shapera snowparku na ledovci Dachstein, a do naší prosincové návštěvy zůstal v relativně nezměněné podobě. Stála tady slopestylová trať, která se skládala ze dvou tablů vždy po dvou kickerech, a taky street rail, kink bedna a A kink bedna, na které jsme se vyřádili asi nejvíc. Rozjet na skoky se dalo z velké špičaté hromady sněhu, ze které jste lehce nabrali dostatek rychlosti na první skok, a i dopady byly dostatečně široké a dlouhé. Prostě v klidu. Navíc nám místní rolbaři v rámci svých možností všechno vyšejpli, a to včetně rampy, která byla ideální na učení handplantů či podobných oldschool triků. Jakmile odbyla dvanáctá hodina a slunce si všimlo snowparku, začal Honzik Zachů cvakat a my se snažili bavit na skocích. Nutno dodat, že největší z nich vzbuzoval respekt díky svému totálně zmrzlému a netradičně boulovatému odrazu a po hodině ježdění

i dopadu. Zemič dával svoje stylovky bs 3 na všechny způsoby, Jožin fs 3 a bs 1 v různých podobách. Jakub se po vyoperování sleziny v klidu rozlítával rovňákama a Emil Móťa si užíval menší skok. V závěru dne jsme se ještě stihli přesunout na A kink bednu, která sklidila největší úspěch. Nicméně slunce bylo nekompromisní a zašlo dřív, než jsme stačili vyrobit první pořádnej obrázek. Večer jsme pak vše u pivka, večeře a Eurosportu probrali a naladili se tak na další den. Středeční ráno vypadalo velice podobně jako v den včerejší, a tak jsme se po drobném zaváhání Marčusova totálně zmrzlého dieselu vymotali až na kopec, kde zlehka přifukovalo a zima byla jak v Rusku. Jožin a Zemič začali jezdit v rampě, zkoušeli Terjeho copingový triky a zbytek party šel s Janem nafotit pár zatáček v čerstvém poprašku. Je to taková loterie, když jdete jezdit do dvaceti centimetrů prašanu, kterej nemá jinej podklad než šutry. To se stalo bohužel osudným Kubovi, kterej si při třetí zatáčce kvůli rafinovaně skryté skalce rozpáral prkno, zlomil ruku a rozsekl hlavu. Surprise 3 v 1 během chvilky malinko znepříjemnilo jinak pohodovou atmosféru našeho předvánočního výletu. Jakub k tomu dodává: „Kaunoš byl pěknej, teda alespoň do jedenácté hodiny dopolední, než došlo k focení ladného freeridového oblouku na krásné sněhové duně. Po rozjetí se značnou rychlostí a následném zatočení jsem zjistil, že se jedná o kamenitou dunu s lehkým popraškem. Následný zásek měl za následek rozbitou hlavu, zlomenou ruku a pár děr velikosti kaunertalského kamene ve skluznici na novém prkně. Jinak tam ale byla zábava i přes značnou zimu, která mě první den zaskočila tak, že mi to nešlo a druhej den tak, že jsem si sjel jen dvakrát a pak radši trefil ty kameny, abych se zbytečně netrápil.“ Dalším mínusem, nejen teplotním, byl fakt, že kickery

03 04 05 06

kuba flejšar /r/ zařezává do prašanu pár vteřin před úrazem emil franěk /r/ bs noseslide kuba flejšar pár vteřin po úrazu kaunertal má taky panoramata

05

06

083


07

nebyly šejpnutý a skákat na ledové hoře se nikomu moc nechtělo. Zbytek dne jsme tak strávili jibbingem na A bedně, kde zmíníme pár pěkných kousků účinkujících. Zemič si dal grind to bs noseslide to fs noseslide, z grindu transfer do fs boro, Móťa jezdil stylovky noseslide, grid to boro, Jožin například ss boro to grind to fs boardslide a ani po urputném snažení pořádně neodjel to stejný na svou nohu do ss fs boro. Slunce se opět chystalo zalézt kamsi za kopec, zima byla neúprosná a donutila nás, ne příliš zvyklé snowboardisty, ukrýt se do tepla místní restaurace. Nutno poznamenat, že největší respekt si určitě zasloužil Zach, kterej v té kose celej den jen stál s prstem na spoušti svého nového digi Nikonu.

Klobouček dolu, Herr Fotograf! Po sjezdu k nejnižší stanici sedačky, kde jsme zaparkovali i vozidla, se zbývalo už jen rozloučit, popřát si navzájem hezké svátky a vydat se na cestu domů, do Podolí... Moc jsme pak cestou nechápali smsky, který nám přišly od Jakuba. Jejím obsahem byla informace o kompletním prohledání „hipíkovskýho“ Transporteru a o dalším drogovém neúspěchu. Posedlí celníci se ale pro tentokrát nehodlali vzdát a s argumentem, že pan řidič má nějak podezřele zakalený zrak, odvedli Marčuse na test THC, který odebrali ze slin. Celá tahle maškaráda trvala dvě hodiny a ukázalo se, že byla zase zbytečná. Stání venku a na mrazu nejspíš nebylo nic

příjemnýho zvlášť pro Jakuba, kterej měl namířeno do nemocnice. Holt pan řidič Marčus asi nevypadá jako typický spořádaný EU občan a někteří uvědomělí lidé to nerozdýchávají. Nám nezbývá než takový individua litovat, ale ať si každej udělá svůj vlastní názor na chování tohoto typu. No nic, ještě zbejvá kus místa, a tak tu máme rozhovor se Zemičem. Tak co, Zemič, jak se ti líbilo či naopak nelíbilo na Kaunertalu? No na to, jaká je letos bída se sněhem, tak si myslím, že to bylo docela OK. Co se týče parku, tak vlastně zůstal stejný od openingu, což byla lajna dvou dvojskoků, k tomu ještě postavili rampu, která ale bohužel nebyla dodělaná, pak tam bylo nějaké to zábradlí a celkem


07

08

aleš zeman /g/ bs 360 indy

08

kuba flejšar /r/ fs boardslide na bedně

příjemný A box. Počasí bylo luxus, až na ten mráz, třináct pod nulou celý den, takže každý byl zmrzlý doslova a do písmene jak hovno a o parku už vůbec nemluvím, ten byl jak vylitý z ledu. Jinak parta supr, seznámil jsem se s některýma riderama, který jsem ještě pořádně neznal, pohoda. Škoda, že někteří z teamu nemohli jet, docela jsem se na ně těšil, že je po dlouhé době uvidím. A co snowboarding, co tě teď nejvíc baví, nebo co se chceš naučit? No, já to asi tak moc nerozlišuju, baví mě všechno, vždycky je to různý, asi nejspíš co mi ten konkrétní

085


09


10

09

jožin toufar /r/ fs 540 mute

10

aleš zeman /g/ fs lipslide

resort nabízí, když jsou to pěkný skoky, tak skoky, když je pěkná rampa, tak rampa a podobně. Ale důležitý jsou taky lidi, se kterýma člověk jezdí. Jak jsou všichni dohromady na nějaký překážce, tak je to supr, dobrá inspirace, prostě sranda. A co se chci naučit? Tak hlavně v mým případě bejt zdravej a pak už to půjde... he, he, nějakou představu mám, ale ono to stejnak vždycky dopadne jináč. Jak vidíš letošní sezónu, jaký máš plány? Určitě jezdit nejvíc, co to půjde. V únoru letím s kámošema tam od nás do Států do Aspenu, na to jsem hodně zvědavej, i když na snowboarding budeme mít jen pár dní. Potom budu jezdit někde u nás, kde to bude dobrý, a pak hodně do Gapa, protože tam je to co se týče parku hodně luxus. A to je z Kaunoše úplně všechno. Tyhle dva dny uběhly hodně rychle a byly příjemným vytržením z předvánočního shonu. Ten se ve stínu rakouských hor potvrdil jako nesmyslnej a vtipnej pro většinu lidí, kteří se ho možná i nevědomky účastní. Taky to byl vlastně první výlet nové Nugget party, i když jen v polovičním složení. Zcela určitě jich bude ještě celá řada a věřme, že za příznivějších sněhových podmínek.

087


text: Soňák, foto: Kiva

Nástup zimy začal opět klasicky. Tam, kde se má snowboardovat, je teplo, obleva, umělé zasněžování a další podobné libůstky pro milovníky čistého snowboardingu. A tam, kde se má skejtovat, je mokro, marast, zima a větry. Nezbývá než se poohlédnout po něčem krytém, ale na to je u nás potřeba opravdu dobré lupy.

AŽ SE JARO ZEPTÁ... Snowboardingu jsme si užili za ten prosinec fakt požehnaně, sněhu furt plná kapuca a kulky od tatrapomy už skoro šišatý. Tak jsme si řekli, že bychom si možná mohli trochu zaskejtovat, nebo to do jara zapomeneme. Ale kam asi, když je všude leda bahýnko, na halu budeme čekat ještě asi 20 let a omílat pořád fotky ze Štváni taky nejde. Nápad přišel během koulovačky, která proběhla z dlouhé chvíle před redakcí. Špekovi volal jeho teplý strýc, který peče každý Vánoce cukroví pro celou rodinu, ať okamžitě přijde, jelikož dneska se pečou Mozartovy koule a Mírova vánoční výsada je stanovení správného stupně tuhosti a hnědkovosti čokoládové náplně. Špek rozmrzele odhazuje rozcucaný rampouch, nasazuje běžky a odbíhá ke strýci. Ale my se radujeme, protože už víme, kam pojedeme. V místech, kde před dlouhými lety malý Wolfgang našel svou první notu, stojí nyní obrovská hala a v ní první, a zatím jediný, salzburský skatepark. Rozmyšlený jsme, zbývá nažhavit linku na

salzburskýho skejtovýho guru Maxe Stamlera, který zařídí vše potřebné k naší návštěvě, dokonce z toho ani není otráven a už se na nás těší.

ČEŠI VS. SLOVÁCI VS. BASA PIV O redakci Boardu je známo, že umí ze skejta občas něco slušnýho nafotit a ucházejícího napsat. Dloubat v nose se umí taky báječně, avšak na skejtový výlet je ještě potřeba někoho přizvat, aby svým diktem a nasazením zvedl skate úroveň a poskytl momentky k ofocení do článků z vejletu. Tudíž jsme roztočili dva velký soutěžní plexisklový bubny, z jednoho vylosovali pár kamarádů a z druhýho vyžrebovali zopár slovenských kamarátov, který vyrazili na cestu s náma. Navíc jsme to pojali jako skejtový duel Češi vs. Slováci. Trochu se do toho motal jeden Moravák, což je teda taky Čech, ale zase jel ve slovenskym autě, tak teď jsem z toho trochu nejistej. Podmínka neutrální půdy byla splněna, a aby se kluci víc snažili, byl v banku jeden basák s dvaceti dvanáctistupňovejma Plzničkama. Za ČR vyrážíme das ich, Jirka Kufr, Dan Eliášek,

03

hala na fotce je rozestavěná, ale pro představu to stačí marek zápražný /g/ flip to fs boardslide ještě pohled na bazén

01 02 03


01

02

089


04


Mates Brož a Lukáš Náhlík, tedy samí skejťáci, mladí a hezcí hoši. Za SR vyráží v druhým autě taky samí fešáci, mladej Marek Zápražný, Peter Molec a Ondra Leskovianský. Mezi ně se infiltroval agent ČR Honza Minol z Brna, který tajně vyzvídá strategii slovenských pretěkárov, a ještě řidič, fotograf a starej pašerák Kiva. Celej prosinec je sice hic, ale na naší sobotu vychází námraza na silnicích, sněhové a dešťové přeháňky a mlhy, takže pro řidiče je cesta jedna radost a sedmihodinová pohoda za volantem. Jak to tak chodí a všichni to znáte, se skejťákama je dost těžký dohodnout nějaký přesný srazy. Takže když vás jede pět a každej si nechá diplomatickou čtvrthodinku (až půlhodinku), přijedete do Salzburgu o dvě hodiny pozdějc. A to má náš fotograf už připravenou rákosku. No ale honem přezout, sebrat skejta a jde se na to.

KIVA DODÁVÁ, ČÁST PRVNÍ Naše brněnsko-slovenská osádka se sešla již den předem, abychom mohli vyrazit tak nějak zavčasu. Kluci přijeli v pátek na osmičku do Brna, tak jsme to vzali ještě přes nějakou hospůdku a vydali se spát. Ráno jsme vyráželi kolem čtvrté hodiny po dálnici přes Vídeň a Linz směr Salzburg. Hlavním úkolem bylo dojet tam co nejdřív. Cesta probíhala docela v pohodě, až na občasný brutální protivítr, který dával našemu služebáku docela zabrat. Hranice jsme projeli v pohodě a na jedenáctou přijeli do Salzburgu, jak bylo dohodnuto. Tu jsme navázali sms kontakt s druhým, pražským autem, který však ještě ani nebylo v Rakousku a přitom to maj do Salzburgu skoro ještě 200 kilometrů. To je jasná nezodpovědnost a zevláctví. Přijeli až v půl druhý!

JE TO TAJNÝ, TAK BACHA! Mezitím, co se kluci rozjíždějí, my si povíme něco

o hale. Dostanete se tam tak, že sjedete z dálnice Linz – Salzburg hned na prvním exitu Salzburg Nord. Následuje pár odboček, projedete kolem Mekdonalda a budete se snažit držet směr do centra. Pak už je to hodně těžký popsat. Nás radši vyzvedával Rakušák Max hned u dálnice a dojel do skateparku s námi. Ale od ní to není daleko, zahnuli jsme asi dvakrát doleva a třikrát doprava, přijeli jsme ke dvoum velkejm halám a tam to bylo. Další poznávací znamení jsou železniční dráha a vysokej tovární komín. A tam to musí bejt. Teď si určitě řikáte, proč sem ten dement nenapíše adresu a název toho parku, abysme se tam mohli dostat v pohodě. V tom je právě ten zádrhel. Totiž ta hala ještě není oficiálně otevřená. Ona spíš tedy není ani dostavěná, a tudíž je jasný, že se do ní nesmí. Jenomže v Rakousku je to trošku něco jinýho, tam je prostě rozestavěný sportovní centrum, s veškerým stavebním materiálem, nářadím a podobně, volně přístupný různým živlům. Nikoho tam však nenapadne jít krást, něco rozbíjet, ze zábavy kurvit všelijaký věci či chcát do rohů. A proto to ani není zamčený, dokonce tam nejsou ani žádný dveře. Takže teď vám tady svěřujeme obrovský tajemství a kdo ho poruší, bude vypátrán! Že je to takhle možný nám vysvětlil Max. Zhruba před dvěma lety se mu podařilo přesvědčit všechny amádeuse z radnice, že je potřeba postavit ve městě skatepark. Město si řeklo, když už, tak tam uděláme skejťákům ještě horolezecký stěny, plážový volejbaly, sauny, fitness mučírny, fyzioterapeuty a různý další. Narveme do toho pěknou euroškváru a bude. Takže už to bylo všechno skoro hotový, skatepark a stěny téměř kompletní, zbývalo namontovat světla, obkládky, ale práce se z neznámých důvodů najednou zastavily. Na radnici už skejťáky tahaj půl roku za fusekli, že už se bude otvírat, ale snad konečně koncem února se to

05

04 05

peter molec /g/ ss feeble grind galérka /odshora/ leskovianký, molec, zápražný, minol, max, elis

091


dodělá a bude. Místní kluci tady skejtují aspoň občas, když už to fakt nemůžou vydržet. Kvůli tomu ale musej dvě hodiny předtím uklízet, protože ve vzduchu se pohybuje asi tuna prachu, vápna a cementu, kterej když se usadí, tak klouže. A kdo má trochu respirační potíže, tak tam asi brzo zkolabuje, popřípadě ke konci odpoledního skejtování vychrchlá dvě korektní tvárnice.

SCHUTZI VYPRAVUJE 07

Jak park vypadá jsme si mohli okouknout a projet, ale hlavně jsme měli kliku, že se tu zničehonic objevil náš

kámoš Schutzi z IOU Ramps, kterej park naprojektoval a sehnal a postavil překážky. Jelikož park není ještě definitivní, zeptali jsme se ho, jak tenhle skatepark pojal: „Tahle hala není na skatepark moc obvyklá, ale zase je dost veliká, takže s tím nebyl velký problém. Byl tu takovej větší výklenek, tak do něj jsme udělali bazén. Má jeden transfer v tupým úhlu, průměr je v největší délce kolem patnácti metrů. Poloměr rádiusu je dva osm metru a je vysokej dva metry. V hale jsou sloupy, takže jsme to upravili tak, že ve větší části jsou větší překážky, který tvořej ten hlavní course, a v menší části za sloupama jsou menší překážky, pro takový


06

blbnutí nebo pro malý kluky. Je to udělaný tak, aby se lidi nemotali a nesráželi se, když jich tady bude hodně, a zároveň aby se dalo jezdit po celym parku, když je vás tady míň. Park ani nebyl moc drahej, protože jsou sem svezený překážky z různejch evropskejch závodů, na který se dělali extra překážky. Fungl jsme dělaly jenom ten bazén.“ Co do nápaditosti toho tu zas tolik není. Volně ložený tři rádiusy, jedna velká banková stěna, klasickej bankovej centrál a jedna členitější stěna s grinboxama, railem a wallridem. Občas se tedy budete muset odrážet. Menší park ještě není úplně dotaženej, ale nejspíš tam

bude všechno volně k dispozici a vy si to budete moct přeskupovat podle libosti. Jak to tam přibližně vypadá můžete vidět na stránkách iou-ramps.com, v sekci indoor projekty.

06 07

ondrej leskovianský /r/smith grind to 50-50 češi, slováci a pivo – v rakousku

V PARKU Mezitím v parku již probíhá urputnej boj o Plzně. Jezdí se hodně tam, kde je postavenej Kiva a fotí. Oblíbený místo je héňo na centrálu, bankový transfery a skoky z banku na plošinu. Honza Minol někde uzmul zednický kolečko, postavil ho na plošinu a netrvalo dlouho a vyslal přes něj nádhernej 360 flip, Elis fs flip a Peter

093


08


dablgrab. Občas se zatáhne a začne zhusta sněžit, takže se v hale setmí natolik, že si myslíme, že už budeme muset odjet. V hale se totiž nesvítí a zásuvky, co máme k halogenům, nepasujou do rakouskej dírek. Takže holky pozor, až pojedete do Rakouska na dovolenou a budete si chtít oholit knírek strojkem, nezapomeňte na správnou redukci. Naštěstí Max odněkud, opět z jedný nezamčený cimry, vytahuje obrovskej halogen, takže se dá jezdit do vyčerpání. Hlavně tedy kluci slovenský drtili, třeba nosebluntslidy, až do úplnýho finiše. Pak už přichází kosa, konečný fotografie, jeden smotnutej propašovanej a vyhlašování výsledků. Ty jsme pojali velmi spravedlivě: bylo nás deset, piv dvacet. Každej dobře pojezdil, Kiva dobře nafotil, jak můžete posoudit, takže každej vyhrál dvě pivka a ty si sbalil nach Hause.

09

KIVA DODÁVÁ, ČÁST DRUHÁ Pro ty kluky, co jsem je vez, to mělo být takový malý překvapení. Řekl jsem jim až po cestě, kam přesně jedeme, a pak když tu halu viděli, tak řikali jen: „Ty pyčo!“ Myslím, že se jim park líbil, čekali něco mnohem menšího a rozestavěnýho nebo polorozbořenýho. Tak to okoukli, Zápražný tam hned z první vyslal flip fs boardslide a už to jelo. Mně tam ke konci docela štvala ta tma. Sekačky už potom tolik nevyniknou, a nebo musím fotit tak, abych kluky moc neoslňoval při dopadech.

08

honza minol /g/ flip 360

09

jirka puffer /r/ fakie fs flip

10

dan eliášek /g/ bs boardslide

CESTA DOMŮ Max ještě vypráví o tom, že máme pozvat všechny český skejťáky na únor. Hala se bude jmenovat Fun Hall, bude mít určitě svý webový stránky, kde bude popis cesty, otvíračky, vstupy a další informace. Dodává, že půl hodiny od Salzburgu je ucházející ski resort, kde se nabízí luxusní snowboarding. Ubytování se tu dá sehnat už kolem 10 až 15 Euro za noc. Pak nás ještě vyvedl na dálnici, to znamená asi dvakrát doprava a třikrát doleva, kolem Meka a hurá. Sjetý zimáky drží stopu v tom marastu relativně dobře, a když pak kolem nás profrčí Kiva ve služební Filcce 140 km/h, ztrácím i já ostych a šlapu na to. Radost z jízdy nám vydrží až na rakouský hranice. Transparenty a cedule ve stylu „Scheisse Temelin!“ vzbuzují obavu, že kdyby se nám tady něco stalo s autem, asi by nám nikdo nepomohl. Nestalo se naštěstí nic, zato si nás dal rakouskej celník kvůli nepřipoutaný trojce na zadním sedadle. Debílek s funkcí, kterej se s váma baví přes zvukotěsný skleněný dveře a s přiblblym úsměvem jen ukazuje papírek, kam napíše výši pokuty, vytočí snad každýho. Tak až tam někdy pojedete, tak se připoutejte a pak ho za nás, prosim vás, kopněte do prdele. Servus!

KIVA DODÁVÁ, ČÁST TŘETÍ Naše cesta nazpátek stála taky za to. Samozřejmě probíhaly ty vyhraný pivka, až jsme dojeli na odpočívadlo. Vim, že rakouský kořeni neradi vidí pivní láhve venku. No a my po levý straně auta láhve, po pravý láhve a já řikám: „Kurňa, to byste si pak měli uklidit, hoši“, ale nikdo nic. Tak odjíždíme, flašky neflašky, když kolem nás projíždí Gendarmerie, což jsou rakouský strážníci. Rozsvěcujou bodovku, projížděj kolem nás, jak tam sedíme v autě, kužel světla se vrací k tomu místu, odkud jsme před vteřinou vyjeli a tam ty láhve. Tak jsem se tam hned zase vrátil, jakože jsme tam ty flašky jen zapomněli. No ale to už do nás šli, hlavně je zajímal mladej Marek, kterýmu není osmnáct. A kde teda má papír od rodičů, že může do zahraničí a tak podobně. Dusili nás tam asi čtvrt hodiny, ověřovali, jestli neni Marek unesenej a pak takovýto klasický, co tady děláme a kam jedeme a ukažte kufr a kdy odjedeme z Rakouska... Tak jim říkám, že dneska a teďka, tak se jim ulevilo a pustili nás. Prostě je vidět, že už do tý Unie opravdu patříme.

10

095


První prosincový víkend nula čtvrtýho se v rakouské metropoli Vídni konal již druhý ročník závodů v jibbingu. Sešlo se zde dvacet nejlepších a nejznámějších jezdců dvanácti národností a celé akci přihlíželo přes tisíc diváků. Naší malou zemičku reprezentoval Richard Skandera, takže jsme drželi palce a jdem se mrknout, jaký to tam bylo.

text: Petr Solil, foto: Kiva

01

dimitri fesenko / switch ss fs booardslide 270 out

Myšlenka těchto závodů se vyklubala v hlavě Roba Mathera, který žije ve Vídni už delší dobu a snowboarding ho hodně baví. Se svýma kámošema vyráží rok co rok do okolních Alp, který nabízejí skvělý fleky jak pro freeride, tak i mnoho snowparků na pořádný vyblbnutí. Ne vždycky se ale naskytne čas sednout do káry a jet stovky kilometrů daleko, takže se Rob začal poohlížet po něčem bližším. Na periferii Vídně narazil na zajímavej flek na Friedrich Engels Platz. Pod čtyřproudovou silnicí je tady vybudovanej podchod, ke kterýmu vede schodiště, co vypadá jak amfiteátr. Kdo neví, co tohle řecký slovo znamená, tak ať si představí takovou půlkruhovitou tribunu, jejíž jednotlivá patra se stupňovitě zvedají nahoru, a tím pádem mluvčí stojící na spodu je skvěle slyšet na všech místech. Středem tribuny vedou tři zábradlí, který byly později pro potřeby závodů

upraveny. Původně tady kluci jibovali ilegálně, ale pak přišel nápad uspořádat tenhle skvělej mejdan. Rob požádal radnici o povolení, sehnal Red Bull jako sponzora a sám se ujal role organizátora. „Nic podobnýho se v minulosti v Evropě neodehrálo, jenom v Americe, tak jsem si řekl, že zkusím požádat Red Bull o podporu a byli velice vstřícný, stejně jako vedení města, který nám moc pomohlo. Minulej rok nám přípravy trvaly dva měsíce a všechno bylo hodně ve spěchu, ale nakonec to dopadlo skvěle. Jsem moc zvědavej, jak to proběhne teď. Podařilo se nám pozvat takový lidi jako Eero Niemelä, Joni Malmi, Zach Leach, Ikka Backström, Mathieu Crepel a mnoho dalších. Bude tu velká konkurence a jsem moc zvědavej, kdo vyhraje. Tipnul bych asi někoho z Finska, ale teď se jede teprve trénink a všichni se šetřej na večer. Pevně věřim, že nám kluci ukážou to nejlepší, co dovedou.“


097

01

Lidi, co to tady dávali dohromady, odvedli velkej kus práce. Místo je taky super, vypadá to tady jak v aréně. Myslím, že tohle je vhodnej způsob, jak přitáhnout lidi ke snowboardingu, ukázat jim, čeho všeho je schopnej a že nám stáčí málo, abysme byli šťastný. Musí jim to připadat naprosto šílený, když viděj maníky na prknech, jak se kloužou na zábradlí. Bylo by dobrý udělat něco podobnýho v Praze, byl jsem tam minulej rok a moc se mi tam líbilo. Jinak překážky jsou dobře postavený a co se týče dopadu, ten je super tvrdej. Nejtěžší z railů je box, špatně se na něj naskakuje. Koho tipuješ na vítěze? Při tréninku jsem sledoval Eero Niemelu, skáče hodně dobře. Řekl bych, že právě on bude vítěz.

Závody se jely na třech railech - první, úplně vlevo po směru jízdy, byl rovnej down rail, uprostřed gap/kinked rail se zlomem v půlce trubky a poslední byl box rail, který měl ještě po stranách takový dva malý raily - přítlačáky. Najíždělo se z provizorně vybudovaných věží, na který se lezlo po žebříku. Dopad byl hodně složitej, jezdci si stěžovali, že je dost tvrdej a krátkej, ale nakonec to všichni zvládli na výbornou. Doskočiště bylo ohrazený a náraz změkčovaly molitanový žíněnky upevněný po obvodu. Nejhorším rizikem byly betonový schody pod zábradlím. Žádnej sníh, žádný peřiny, ale ostrý betonový schody. Pro případ, že by se na nich někdo zrakvil, tu byla přichystaná sanitka a trojčlenná posádka zdravotníků v následujícím složení: ženská ve věku asi 45 let, co vypadala jak hodně přísná učitelka ze základky, a pak dva chlapíci padesátníci, který vůbec

netušili, kam se to dostali a co se to tady vlastně děje. Při každým pádu už měli nastartováno s kufříkem první pomoci. Když jim klučina ukázal, že je v pohodě, tak se zase stáhli a dál nervózně sledovali situaci. Mezi rozjezdovejma věžema stála Red Bull kára, kterou místní fellaz koupili od rakouský armády a udělali z ní pojízdnej dýdžejskej pult. Měla šest kol, do kabiny se vešli tři lidi a v nákladovém prostoru byly repráky, gramce a mixák. DJ odklopil střechu, otevřel boční stěnu, položil jehlu na vinyl a diskotéka mohla začít. Během tréninku bylo trochu času, a tak jsme chodili mezi riderama a vyzvídali. Jako prvního jsme chytli rakušana Seppi Schollera, velkou naději místních fanoušků. Jak jsi spokojen s organizací závodů a co říkáš na překážky? Organizace je výborná, všechno tady funguje, jak má.

No vida, všichni Rakušani tipujou Finy. Zkusíme zabrousit do jejich tábora a zjistit, jak to vidí oni. A támhle jde Eero Niemelä, tak schválně. Co říkáš na místo, jaký vybrali organizátoři pro konání závodů? Super cool! Hustý raily, teda ještě jsem nezkoušel box. Hodně se mi líbí kinked rail, je dost punkovej, přijde mi jak provizorně vybudovaný raily někde na ulici a to já rád. Dost lidí tipuje, že vyhraješ. Na koho sázíš ty? Joni Malmi, posílá tam výborný back lipy revert out. Velkým favoritem byl i jediný Američan na seznamu, Zach Leach, třiadvacetiletý vítěz titulu Nováček roku 2003, sponzorovaný Gnu, Red Bull, Grenade a Oakley. Jak hodnotíš překážky? Připadaj mi hodně smrtící a rozjezd je dost vysoko, ale to je dobře, aspoň to tam můžeme pořádně posílat.


02


Zkoušel jsem už všechny tři raily a je to legrace. Hodně se mi líbí box. Kdo to vyhraje? No buďto Malmi nebo Niemelä.

03

No a to už skoro začíná první kolo, ale ještě vidíme Mathieu Crepela, malýho Francouze, který má rád velký skoky. Je to vítěz slalomu na Mt. Baker v roce 2000 a poháru Quick 2001 a 2002, sponzoruje ho Quiksilver a Gnu. Jseš tu poprvé? Jo, je to moje první představení a doufám, že mi to vyjde. Moc se mi tu líbí, Vídeň je pěkný město. Skvělý místo, dobrá organizace a hodně známejch lidí. Přiletěl jsem teprve včera. Mám kde bydlet a co jíst, to mi stačí. Překážky jsou dost těžký, nechci se na nich zrakvit, protože je teprve začátek zimy a byl by to pro mě konec sezóny, takže to nebudu moc přehánět. Myslím, že down rail je z nich nejlehčí, zbylý dva jsou poměrně obtížný. Koho tipneš na vítěze? Těžko odhadnout. Chris Sorman je hodně dobrej, taky Eero a Joni, ale myslím, že všichni jsou velká konkurence, takže to bude rozhodně těžkej závod. Máš připravenej nějakej trik? Mám něco v hlavě, ale většinou to při rozjezdu zapomenu a udělám něco úplně jinýho, než jsem chtěl. Vždycky to tak přijde nějak samo. Viděl jsi teďka během tréninku nějakej trik, co tě hodně překvapil, nebo byl pro tebe úplně novej? Ani ne, většinu jsem už znal, ale něco mě taky překvapilo. Třeba fs 270 gapping the kinked rail, to bylo pěkný. Nějakej vzkaz pro čtenáře? Hodně jezděte, užívejte si co nejvíc legrace. Ježdění je nejdůležitější věc, abyste si sehnali sponzora. Ale hlavně ta sranda, ta musí bejt. A taky že byla! Všechno začalo během pauzy mezi tréninkem a závody. V provizorně vybudovaným stanu se podávalo teplé občerstvení – řízek s rýží! Protože byla zima jak v Rusku, popíjela se další specialita – horký Red Bull s vínem a vodkou. Nevíme, jestli za to mohl ten drink nebo řízek, ale hned po tom, co se odpískala první oficiální jízda večera, začalo peklo, ze kterýho jsme ani trochu nechápali. Stejně jako ta první pomoc, co stála opodál. Zdravotnice se ladně pohupovala do rytmů hudby vycházející z transportéru a zbylí dva chlapíci už byli úplně zelený hrůzou a divili se, kam je to tentokrát šéf poslal. Mezi raily se postavil hořící sud, na doskočiště vběhnul moderátor v obleku Santa Clause (Drew Stevenson - organizátor TTR) a davy se začaly bouřit. Santa s mikrofonem určoval pořadí jezdců a zároveň komentoval celou akci. Zezadu ho sněhovejma koulema odstřeloval gang asi dvanáctiletejch dětí z ulice, který v jedný ruce žmoulaly krabičku „malborek“ a druhou nabíjeli parťákovi další sněhovou kouli. Mohlo jich tam bejt tak deset a absolutně ovládly přední řadu. Nalepily se na zábrany, který z druhý strany změkčovaly náraz jezdců, a pokaždý, když se jim někdo dostal pod ruce, tak mu strhávaly čepici a plácaly ho po zádech. Celou atmosféru umocňovaly jiskry od snowboardů a zvuk, jako když zubatá brousí kosu. Podle nás tam byla schovaná někde v davu a čekala, až si někdo špatně naskočí na zábradlí a rozbije se. Naštěstí zůstala bez kšeftu a po závodech jsme jí viděli, jak se potácí na afterparty. Ale zpátky k závodům. Jako první vyjíždí Mathieu Crepel a dává až neuvěřitelně čistej frontside boardslide 270 out. Vůbec všechny triky, co Francouz předváděl, byly pastvou pro oči. Jako třeba back lip revert out. Další se připravuje Eero Niemelä. Narozdíl od ostatních, kterým připadal rozjezd moc prudkej, se

02 04

04

roman marti / ss back lip 03 eero niemelä / ss transfer 180 to grind mathieu crepel 05 seppi scholler 06 eero niemelä 07 zach leach

05

06

07

08

rob mather

08

09

richardův „make-up“

09

099


Eero nahoře ještě pořádně rozpumpoval a skoro celej nájezd přeskočil tak, že to vypadalo, jakoby rovnou z věže naskočil na rail. Ten člověk musí bejt totálně vyšinutej. Celý to zabil příšerným mega transferem ss fs 270 to fs boardslide. Hodně zlobivej kluk byl taky Rus Dimitri Fesenko, kterej furt něco sázel, ale hodně neodjížděl. Skoro se mu povedlo frono 270 out, ale měl prostě smůlu. Dalším letcem byl Joni Malmi, u kterýho jste skoro nepoznali, jakou nohou jezdí dopředu. Dával tam všechno na svojí i switchovou nohu. Richard Skandera udělal během prvních dvou triků barley grind a frontside boardslide, ale pak to přišlo. A pokračuje Richard: „Rozjel jsem se na třetí jízdu s tím, že zkusím bs 270 do bora. Nikdo to tam nedělal kromě dvou typů, co se u toho rozbili. Dobře jsem se odrazil a přistál na rail přesně, jak jsem chtěl, ale bohužel jsem měl špatně váhu a podjelo mi to.“ Následovala krysa a náraz do ksichtu. Richard měl odřený obličej, ale nebylo to nic vážnýho. „Než jsem se vzpamatoval, byl konec jamu. Že jsem dal a vrátil na street railu stand up, grind, boardslide, barley grind, noseslide a fs boardslide pro mě zas tolik neznamená jako tenhle pokus. Teď vím, že to jde a už se těším na street v Čechách, kde to určitě zkusim,“ dodává Richard. Posledním zabijákem byl mladej Švéd Chris Sorman. Zřejmě se držel hesla, že Red Bull dává křídla a po vzoru finskýho kamárada Niemely se odrazil, co to šlo. To co poslal na double kinku posadilo na prdel celou Vídeň – ss fs 270 transfer to frontside boardslide 270 out! Hodně velký zlo. Tímhle zaklínadlem ukončil závod a výsledky byly následující: Open Session (volná jízda): 1. Eero Niemelä (FIN),

10

10

pohled na celý „amfiteátr“ s raily a nájezdy / eero niemelä v akci

¬#OMPANY ¬TEL ¬ ¬ ¬ ¬FAX ¬ ¬ ¬ ¬ COMPANY MBOX VOL CZ

100

11

richard skandera / fs boardslide to fakie


07

11


12 13 14 15

mathieu crepel / fs transfer 180 to ss smith grind iouri podladtchikov / back lip seppi scholler při rozhovoru noční atmosféra

14

2. Roman Marti (CH), 3. Hannes Metzler (AUT). Best Trick Down Rail: 1. Joni Malmi (FIN), 2. Chris Sorman (SWE), Best Trick Box: 1. Joni Malmi, 2. Cheryl Maas (NED), Best Trick Kinked Rail: 1. Eero Niemelä, 2. Chris Sorman. A to je asi tak všechno, co bylo k vidění. Následovala závěrečná after párty, ale mi se spíš snažili najít Richarda a udělat s ním rozhovor. Našli jsme ho a interview je tady. Tak co na to všechno říkáš? Organizace závodu byla super a všechno proběhlo, jak se dopředu řeklo, měli jsme riders meeting, kde nám byl sdělen systém závodu. Postarali se o nás luxusně, měli jsme zdarma ubytko, jídlo a pití, na což nejsem z českejch závodů moc zvyklej, možná jen tak na Horsefeathers Jib Masters, he, he. Systém bodování byl poměrně spravedlivej, všichni jezdci zvolili prvního, druhýho a třetího, každý místo mělo určitej počet bodů a po sečtení vzniknul vítěz. Co se týče railů, tak byly dobře udělaný s luxusníma nájezdema. Trochu

mi vadilo, že jak byly prudký, tak končily nízko nad zemí a byly to občas šlehy do nohou. Chtěl jsem zkusit hranol lámačku grindem, ale tenhle double kink měl jen nájezd na transfery a nájezd na mojí stranu boardslidu, což jsem tam nechtěl dělat. Jinak luxus. Seznam jezdců byl fakt našláplej, měl jsem z nich už předem respekt a hlavně jsem se těšil na Joni Malmiho a Ikku B., kterej se bohužel zrakvil a ze závodu odstoupil. A ještě k tomu jsem mu půjčil šroubovák a nevrátil ho, takže ho asi někde sejmu, he, he. Diváci byli, ale myslel jsem, že jich bude víc. Jak moc obtížný ti připadaly jednotlivý překážky? Tak pro mě byl určitě nejjednodušší rovnej rail, protože to byl tak jedinej, na kterej jsem si troufnul. Na zbytek jsem neměl moc morál, protože to byl můj první street od března, kdy jsem si zlomil páteř, takže jsem to nechtěl mega hrotit. Každopádně kdybych jezdil dýl na railech, tak by asi nebyl problém žádná překážka. Akorát to, co bych na ní dal, by nejspíš nebyl takovej hardcore, jako dávali ostatní. Nejtěžší překážka byl


103

13

12

určitě double kink hranol, ale ne transferem, jak to dávali téměř všichni jezdci, co to jezdili, ale její celý přejetí. Jediný dva, který jsem viděl to přejet, byli Fesenko a Malmi boardslidem, ale možná to bylo tím, že tam chyběl ten rozjezd z druhý strany. Co se týče bedny double kinku, tak to bylo pro mě stejný jako s normál double kinkem. Byl jsem z toho vybobenej, protože skoro nikdo nenaskakoval nahoru na box, ale na postranní raily, což jsem nikdy nedělal a nechtěl jsem se zabít při špatným pokusu. Okolo schody a trochu mi vadilo, že na konci bedny bylo málo prostoru, mohl ses zachytit prknem o další rail. A představa utrhlýho kolena mi nepřidala na morálu. Kdo byl podle tebe nejlepší? Hmm, to je fakt hodně složitý říct, kdo byl nej, protože ta úroveň byla hrozně vysoká a všichni to až na pár výjimek zabíjeli. No asi pro mě byl celkovej vítěz Roman Marti, kterej to vraždil na všech překážkách hroznýma kombama a jezdil i hodně na switch. Co se týče výsledku, tak musím jenom tiše souhlasit, protože

jsme si to odhlasovali sami, ale přijde mi, že to nebylo správný. Eero Niemelä to sice dával hodně dobře, ale zase třeba vůbec nejezdil na double kink boxu. Trochu mi přišlo, že je to o jménu, páč já jsem se taky víc koukal na Malmiho, než na nějaký neznámý rakouský či švýcarský dítě. Já jsem hlasoval pro Romana Martiho, Mathieu Crepela a Joni Malmiho. Začíná zima, jaký máš plány? Co se týče plánů, tak nejsou skoro žádný. Chci se věnovat co nejvíc focení jak v Čechách, tak v cizině, určitě street raily, pak možná TTR závod - slopestyle Burton European Open, teda pokud mě vylosují. Budu couchovat jeden týden u Záji na campu, stavět Horsefeathers snowpark, až napadne sníh na Kramolínu a totéž i v Mladých bukách, pár závodů v Čechách a pak nastane v březnu největší mazec, a to Horsefeathers Jib Masters, s kterým mám starosti já i Mišo celou zimu. Plán je se taky tentokrát nezrakvit, dobře si zajezdit, naučit se nový triky a mít štěstí na fotky v časákách, abych si udržel sponzory, mohl dál jezdit co nejvíc to

15

jde na hory a nemusel si kupovat vybavení. A na závěr, než popadnete prkno a poběžíte na schody u baráku, ještě poslední vzkaz od hlavního organajzra Roba Mathera: „Nikdy se jibbing neučte rovnou ve městě. Nejdřív jeďte na hory, kde pod sebou máte sníh. Většina jezdců má chrániče, hlavně na záda a na hlavu, takže si je sežeňte taky. Může vám to zachránit život.“


Kdo na letní brigádě v naší matince EU při sklizni vína nebo pomerančů nevydělal prachy na pořádný zimní zevlování ve svým bytě někde na jihu Francie a skejt nezaměnil za surf, zůstává v našich končinách. Jednou z variant, jak se pobavit, trošku protáhnout a nenechat nohy zapomenout, co se všechno od nich chce, je dávat to pořád do nich kdekoliv to jen jde. Na jedno takový místo jsme nemuseli ani daleko. A řekli bychom, že ani vy nemusíte. Stačí mrknout trochu po horizontu a vaše školené spotuhledací oko ani nemrkne. Malých parkovišť a plácků jsou mraky, občas se najde i nějaká paleta či lavička a máte vystaráno. Není ani tak důležitý, jak jsou překážky vysoký, dlouhý, hubený nebo macatý. Podmínky jsou takový, jaký jsou, někde lepší, jinde řeklo by se k pláči, ale znáte to pořekadlo? Zahulíme, uvidíme! No a hned je veseleji...

104

03

02


text a foto: Kiva

01 02 03

honza minol /g/ fakie flip ss 5-0 honza roušal /r/ nollie fs nosegrind revert plácek od kraje ke kraji

01

Pro většinu triků to většinou stačí, a až ledy povolí, nebudete aspoň muset měnit desku, která by vám jinak během třech měsíců opřená o topení vyschla a následně praskla při prvním boardslidu. Jeden takovej schopnej plácek je třeba v Brně Komíně. Jezdí se tu samozřejmě celý rok, ale návštěvnost v zimě je někdy i vyšší. Na tomhle místě je vše, co byste mohli z malých překážek potřebovat. Rozjezd, tedy bank ani rádius potřeba nejsou, ale najdeme tu vše ostatní. Od již zmiňovaných palet a laviček, až po nízké handraily na zemi. Až se sem budete chtít dostat, stačí jet v Brně jednoduše tramvají č. 1 směr Bystrc asi patnáct minut z Hlavního nádraží na zastávku Jundrovská. Po vystoupení se před vámi objeví most, na který vyjdete po schodech, nebudete přecházet přes silnici a dáte se na druhou stranu, tedy od tramvaje. Na první odbočce zahnete doleva, tím obejdete vozovnu trolejbusů a po dvaceti metrech stačí po levé straně očekávat tenhle plácek. Tak jen do toho a bacha na kosti a klouby, v zimě to všechno snadněji praská.

Máme tady už nějaký ten pátek zimu. Letos sice zatím jenom v uvozovkách, ale pro skejtový ježdění pořád beze změn. Přišel čas kulichů, kapucí a zvýšené spotřeby vizitek – nic nového v tomto teplotním pásmu severní polokoule. Slunce se ukáže jednou do týdne, a když vyloženě neprší, tak zas třeba fouká.


Na Vysočině bylo, je a nějakou dobu určitě ještě bude jedno malé městečko. Kromě světově proslulého ski areálu se může chlubit i největší minirampou v Česku, která se sem nedávno přestěhovala z Českých Budějovic.

02

01 02 03

text a foto: Kiva

03

Novoměšťáci z místní firmičky na výrobu snowboardů a skateboardů vychytali nepoužívanou kotelnu na sídlišti a právě sem minirampu umístili. Jakmile jsme se o této bohulibé skutečnosti dozvěděli, nelenili jsme a vyrazili tenhle spot očíhnout. Na pomoc jsme si přizvali Martina Křivánka a Tomáše Pecha za ridery, Toma Koudelu za technickou a odbornou pomoc a v neposlední řadě taky jako navigátora. Znáte Vysočinu? To je samá 180 40° pravá, krátká rovinka, zase 120 65°levá a takhle je to celou cestu už od dálnice, takže navigátor k ruce bodne. Držíce se pak hesla „Kdo nesjíždí Need for Speed Underground 2, jako by nebyl“, cesta nám na náledí pěkně ubíhala. Mini si svůj primát největší rampy bezesporu zaslouží a při vstupu do místnosti zbývá jen asi metr a půl místa na nějaký to sezení. Ale zevlovat se tady stejně moc

martin křivánek /g/ feeble grind tom pech /g/ fakie bluntslide fingerflip to rock‘n‘roll to fakie ex-budějovická mini

nemá, takže no problem. Jdeme na věc, mini má na šířku asi deset metrů a od půlky se na obou stranách zvedá o extension 40 centimetrů, takže v nejvyšším místě to dělá něco okolo dvou a půl metru. Za následek to má při vyšším poletu velmi pravděpodobnej kontakt se stropem, ale jinak v pohodě. No však to už je vidět z fotek. Najít tenhle flek není nic tak těžkého. Odbočte z dálnice D1 směr Žďár nad Sázavou, po příjezdu do Nového Města je dobrý se dostat na náměstí a odtud jet směrem k jedinému sídlišti u nemocnice. Pro pěší bychom jako vodítko doporučili Billu, od které se dáte nahoru směr na sjezdovku, na náměstí pak okolo sochy pasáčka doprava a pořád nahoru k nemocnici. U ní doprava a stačí hledat kotelnu. Pořádně to v ní rozhulte!


01

107


BEST TRICK

Jura Matiáš | 22 | boardslide | počet pokusů 3–4 | lokalita Chata Modřín Pec pod Sněžkou | regular | snb od 1998 | sponzoři: bez sponzičů | setup: stance 55 cm, úhly +18/-15, offset 0 cm, deska Burton 7 (délka 155 cm, šířka 24,4 cm), vázko Burton Mission, boty 32 Team 2 | fotograf Hofik (hofik@board.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz


Jožin Toufar | 22 | fs 360 tailgrab | počet pokusů 1 | lokalita Gap1328 Zugspitze | regular | snb od 1997 | sponzoři: Flow, Nugget, Spy, Sensor, snowboard-zezula.cz | setup: stance 59,5 cm, úhly +21/-9, offset -2 cm, deska Flow Team FS (délka 157 cm, šířka 24,7 cm), vázko Flow Pro-S FS, boty Flow TXP | fotograf Michal Odehnal (studio Razzia.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz

BEST TRICK


BEST TRICK

Martin Matoušek | 18 | fs noseslide | počet pokusů 10 | lokalita Vehicle Nitro snowpark Neklid | regular | snb od 1998 | sponzoři: Burton, Gravis, Anon, TJ Jáchymov | setup: stance 51 cm, úhly +18/-12, offset 0 cm, deska Burton Motion (délka 146 cm), vázko Burton Cartel, boty Burton Ion | fotograf Kiva (kiva@board.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz

BEST TRICK

Venca Kutil | 20 | transfer ss 270 to fs boardslide | počet pokusů 5 | lokalita Elan snowpark Rejdice | regular | snb od 1995 | sponzoři: Ride, 32 boots, Funstorm | setup: stance na prostřední šrouby, úhly +18/-12, offset neřeší, deska Ride Mikey LeBlanc (délka 156 cm), vázko Ride SPI, boty 32 Team 2 | fotograf Kiva (kiva@board.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz


BEST TRICK

Honza Nečas | 20 | bs rodeo 540 | počet pokusů 5 | lokalita Vehicle Nitro snowpark Neklid | goofy | snb od 1997 | sponzoři: Funstorm, Frople, GSB | setup: stance 58 cm, úhly +10/-10, offset 4 cm, deska Frople Limited (délka 158 cm, šířka 25,2 cm), vázko GSB Check L95, boty Dee Lux | fotograf Kiva (kiva@board.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz


BEST TRICK

Honza Zajíc | 24 | alleyoop bs rodeo 720 | počet pokusů 3 | lokalita Nitro Summer Camp Saas Fee | goofy | snb od 1993 | sponzoři: Nitro, Horsefeathers, Electric, Nixon, Osiris, Pro-Tec, Sensor, Kamikaze | setup: stance 60 cm, úhly +24/-9, offset -2 cm, deska Nitro Shadow (délka 163 cm, šířka 25,5 cm), vázko Nitro Raptor Raiden, boty Nitro Team | fotograf Pavel Karas (fotokaras@seznam.cz) | hlasuj na www.boardmag.cz


Duotone Grand Style / 161 cm

18˚ 26,2 stance 56 cm

cm

offset -2 cm

-6˚ R

Klíčem k úspěchu jibových triků je absolutní kontrola nad prknem v momentě náskoku na překážku, protože jedině tak se vám povede správně rozložit váhu na trubky. Jakým směrem tam tu váhu položíte, tím směrem i pojedete. Pokud chcete přejet celou překážku, musíte to nasadit eňo ňuňo. K naučení nosepressu je nejlepší najít si nějakou bednu nebo placatý rail. Samostatný kulatý trubky jsou totiž na tenhle trik velmi obtížný. Takže jedete si to k překážce, trošku pomaleji než například na boardslide, a odrazíte se lehce z přední hrany. Ještě než dopadnete na překážku, je důležitý přesunout váhu na přední nohu. Trik se jmenuje nosepress, a tak byste měli na railu jet po špičce. A teď pozor. Čím víc vytočíte prkno do strany a tail se vám bude od překážky vzdalovat, tím blíž musíte mít rail k přední noze. Když to například vytočíte o celých devadesát stupňů, musíte na překážce stát přední nohou, jinak vám prkno sjede. Naskočili jste správně a jedete si v nosepressu. V tomhle momentě se soustřeďte na konec překážky, protože tam chcete dojet a ne seskakovat někde v půlce. Na seskočení je nejlepší lehký nollie, který vás dostane zase nad prkno a vypadá to o hodně stylovějc, než obyčejný sešoupnutí. Až si tenhle trik vychytáte, budete fakt spokojený. Je to sick feeling!


učitel a rider: Alex Fischer, foto: Jan Zach, Paco, lokalita: Silvretta Nova

Na výuku tohodle potřebnýho a lehčího triku jsme si pozvali Railexe, což je týpek, který stavěl jibovací překážky pro Air and Style. Vlastním jménem Alex Fischer, je mu 24 let, pochází z rakouského Oetztalu, na prkně jezdí devět let a v současnosti ho sponzorují Santa Cruz, 686, Version, Vans a Wholly Cow Shop v Innsbrucku.

115


05

06

02

116

Safety first | Dřív než si dáte speed-check trik, tak si ten skok pořádně prohlédněte. Hodí se vám to, protože se určitě nechcete rozmlátit na plošince nebo ještě hůř - přeletět dopad. Hodně záleží, jestli bs sedm dvojku nosegrab chcete dělat na velkým nebo malým skoku. Musíte odhadnout, kolik vám dá skok času ve vzduchu a jak rychle budete muset rotovat, abyste udělali přesný

dvě otočky kolem osy. The inrun | Smažíte si to na skok, rychlost dle odhadu a soustředíte se na místo odrazu. Takeoff | Lehce se odrazíte, trochu víc z přední hrany, a přikrčený začnete s backsidovou rotací. Všimněte si na druhým obrázku, jak jsem nájezdovou rychlost přetransformoval do mýho pravýho ramene a vlastní


12˚ offset -2 cm

29,5 cm

stance 55 cm

-9˚ G

Santa Cruz Viking / 156 cm

Backsidová sedm dvojka je celkem náročnej trik, proto nám s ním poradí Fichtl, známý též jako Marco Feichtner z Rakouska. Tomuhle týpkovi je dvacet jedna let, pochází ze St.Gallenkirchu a na prkně už jezdí neuvěřitelných jedenáct let. Sponzorují ho Santa Cruz, Spy, 686, Deeluxe, Level, Reef, Sajas skate&snowshop, Delusion-Pirates, Actionscouts.com a Silvretta Nova, což je i místo, kde se to fotilo.

rotace. Je potřeba se otočit dvakrát tři šede a nechci kvůli tomu máchat rukama, protože to neni styl. Airtime | V první fázi letu si snažte chytit prkno za nose, já to dělám na pátý fotce, což se vám povede pouze tehdy, když zůstanete kompaktní. Jakmile držíte prkno, je to celkem hustej pocit, kterej se dá ještě umocnit menším vystylováním triku, třeba lehkým tweakem, jako na šestý

učitel a rider: Marco Feichtner, foto: Chris Ortmann, lokalita: Silvretta Nova

fotce. Pořádně si tenhle moment užijte, držte prkno, jak nejdýl to půjde. Samozřejmě ale nezapomeňte, v jaký fázi letu se nacházíte, ať neztratíte kontrolu. Landing | Jakmile budete mít sedm dva už skoro dotočenou, je na čase pustit prkno a začít se soustředit

na dopad. Hezky už na něj ze vzduchu vidíte, nezavírejte oči a ono to samo přijde. Pokud dopadáte do prašanu jako já, tak dejte hodně váhy na zadní nohu a můžete se začít usmívat, protože vám do repertoáru právě přibyl nový trik. Have fun trying!


Konec roku 2004 znamenal na Slovensku hned dva těsně po sobě vydané vinylové singly. Drvivá Menšina (polovina Názov Stavby) vydala svůj singl „Daj mi to! / Dneska každý chce žiť“ a na jaro chystá celé album. Podobně tak AMO vytlačili „Rap 2005 / Bratislava“. Oba stojí za poslech, i když nejste DJ, doporučuji. Jednou z očekávaných domácích desek jara 2005 je určitě pokračování alba Teritorium, sóla Oriona z PSH. Venku bude do konce února, produkce se nechopí jen Wich, ale i několik nových producentů - stejně jako minule, tak i tentokrát uslyšíme, jestli Ori překoná debut PSH. Svou desku chystá i Cába. Ještě nedávno patřil ke kapele Špatnej Wliw, ale ta se tak dlouho postupně rozpadala, až se rozpadla úplně, aby po sobě zanechala jediný vinyl singl a pecky na kompilacích Lyrik Derby. Začátkem dubna se to ale všechno změní a Cába se svým trackmakerem DJ Sidem jsou ready nést kůži na trh. Další část zmiňovaného ŠW - Nezvaní Hosté - mezitím zremixovali ranný hit „Podzim“, pozvali k němu Bémana, natočili klip a prý taky chystají album. Tak že by se nakonec ti, co měli stagnovat, dali do pohybu? Vlny Tsunami sice devastovaly a zabíjeli jen v Asii, ale zasáhli, jak vidno, celý svět, ten rapový nevyjímaje. Vlna solidarity, jedoucí opačným směrem, snad bude nejméně stejně silná a dorazí na místo včas. O něco podobného se svým dílem snaží vedle spousty jiných i takoví drsňáci, jako jsou MOP, kteří vystoupili 12. ledna na charitativním koncertu v New Yorku. Jejich výstižná hláška snad ani nepotřebuje komentáře: „To je to nejmenší, co můžeme pro všechny oběti udělat“. Benefiční hiphopový koncert se chystá i v Praze, sledujte informace a podpořte správnou věc. Ras Kass je dlouhodobě jeden z nejtalentovanějších západopobřežních MCs, zároveň se mu však smůla lepí na paty jako nikomu druhému. K neprůstřelné smlouvě s Priority, kteří mu nechtěli vydat novou desku, ani ho nechat odejít, ho ještě před rokem zavřeli za katr. Aspoň prozatím ale story vypadá, že končí americkým happy endem. Ras je konečně doma a chystá se do studia prý se stovkou (!) nových skladeb. Wau! Víte, co je to „ghostwriting“? Teoreticky něco, co by v hiphopu nemělo nikdy existovat. Hip hop přeci stojí a padá na poslechu osobní zpovědi toho, kdo vám do ucha rapuje. Hip hop přeci nemá žádné textaře a interprety, ne? Že ne? Realita „nej real“ žánru je hodně jiná než ideály jejích posluchačů. Už roky se mluví o tom, že Dr.Dre nepíše žádný ze svých textů, stejně jako Puff Daddy, Fat Joe a tak dále. Veřejné tajemství číslo jedna se teď řine ven jak hnis z puklého vředu. Kanye West, hiphopová osobnost roku 2004, dostal za pecku „Jesus Walks“ deset nominací na Grammy. Má to ale háček. I na bookletu je jako spoluautor uveden člověk říkající si Rhyme Fest. Ten teď vytáhl s tvrzením (a dokonce i peticí), že si Kanye Grammy nezaslouží, protože skladbu složil a její koncept vymyslel on - Rhyme Fest. Kanye jí prý jen koupil a Grammy by neměla být na prodej. Otázkou je, jestli by se Rhyme Fest, s penězi za track v kapse, ozýval a bojoval proti bezpráví, i kdyby Kanyeho jmenovali na nejhorší track roku. A mimochodem, kdo ho kurva nutil track prodávat, proč si ho nevydal sám a nesklízel teď Grammy úrodu osobně?

text: Affro (affro@bbarak.cz), foto: archiv kapely

Kluci DJ Amen, Moe a Opak, hiphopová trojka z Blavy známá jako AMO, nejsou v Čechách nejprofláklejším slovenským projektem. Omyl by ale byl domnívat se, že jde o nějaké nováčky nebo snad o skupinu, o které jste dosud neslyšeli a po dočtení tohoto rozhovoru znovu neuslyšíte.Už jako Krakalla o sobě dávali sakra nahlas vědět a neubrali ani po změně sestavy a jména, právě naopak.

Díky progresivnímu přístupu patří dnes k tomu nejzajímavějšímu, co má slovenská scéna v nabídce. Pokud si tedy vedete jakýsi seznam, připište si za Vece, Názov Stavby a Kontrafakt i AMO, jejichž dva výborné singly jen připravují půdu pro album. Čtenářům Boardu možná jméno AMO nic moc neřekne, mohli byste se tedy na úvod trochu představit? AMO: Sme DJ a dvaja MCs pôsobiaci na scéne zhruba osem rokov. Viktor Hazard aka Amen za gramofonmi, Moe a Opak za mikrofónmi. Svou kariéru jste co se týče vydávání jako AMO začali singlem „Čo si čakal“. Jaké na něj byly reakce? AMO: Také aj také. Bol to nový spôsob a ľudia si museli chvýlu zvykať, ale OK... Koncerty sa hrnuli takmer hneď. Aj teraz ich máme dosť, čiže v podstate sme spokojní. Mně na něm přišlo hodně sympatické, že byla každá ze tří skladeb v jiném duchu. Byla new schoolová produkce na titulní skladbě a příchuť dancehallu na SK scéně velkým překvapením? Opak: Zjavne ano a ľudia ešte neboli na takýto rap pripravení. Amen : Skladba „Čo si čakal“ bola podľa môjho názoru nedocenená, vždy keď príde niekto z novým spôsobom, ľuďom chvýlu trvá kým to strávia. Podobná situácia bola u vás okolo sólo albumu od Phata. Vydáváte nový singl „Rap 2005 / Bratislava“, máte k němu i klip. Opak hostuje na desce Čistychova a začíná se tu o vás mluvit jako o jedné z nejnadějnějších kapel ze Slovenska. Cítíte i vy nějakou změnu vaší situace v Čechách? Moe: Cítime to tak, zlepšuje sa to... Amen: Je to cítiť napríklad na koncertoch. Překvapilo mě, že točíte klip na skladbu ze strany B. Proč to? A ještě, téma hlavního města vydá na mnoho skladeb, nesetkali jste se ale už s hláškami o tom, že byste se opakovali? Jako Krakalla jste přeci měli skladbu „Bratia sláva“. Opak: Nie, pretože „Bratia Sláva“ bol môj prvý štúdiový track a táto nová skladba je pohľad z inej perspektívy než boli všetky doterajšie.

Moe: Je veľa tém, ktoré sa u MCs opakujú, mesto, rodina a podobne, a aj napriek tomu sa dajú urobiť rôznymi spôsobmi, dôležitý je výsledok. Prečo je na Béčku? K „Bratislave“ bol natočený klip skôr ako vyšiel maxač a „Rap 2005“ mi príde viac ako titulná skladba, je aj novšia. Nemá to nejaký špeciálny dôvod. Svůj vinyl máte zanedlouho křtít v Praze na akci se Supercrooo a dalšími. Těšíte se na akce v Čechách nebo konkrétně na tuto? Je mezi nimi nějaký rozdíl? Amen: Akcie sú dobre, a tiež napiču – u vás aj u nás. V Česku je často oveľa lepšia organizácia a technické podmienky pre koncert... čo naozaj oceňujem a rád sem chodím hrať. Do Prahy sa teším, mám rád SuperCrooo... takže tak. Jak byste popsali skladby na nové placce někomu, kdo zná jen singl předchozí? Navazujete zvukově nějak na své předchozí dílo nebo jste zase úplně jinde? Amen: Nepopisovali by sme ich... nech si ich vypočuje. Každopádne to nie je úplne tradičný hiphop v zmylse vykradnútých jazzových loopov a chlapíka, ktorý ti mrmle ako má rad hiphop. Opak: Tak isto ako na platni „Čo si čakal“, bola každá skladba iná, tak isto je aj na novom singli „Rap 2005“ každá skladba iná a tak isto rozmanitý chcem mať aj album. Moe: Zvukovo aj v podstate ano, ale textovo je maxi „Rap 2005“ bohatší a zrelší. Vaše vinyly jsou jistě k mání i v Česku, a protože to je zatím jediná možnost, jak vaše skladby poslouchat, kde se dají pořídit? AMO: Ukázky, klip aj info je na www.hip-hop.sk, www.artattack.sk, ale aj na www.bbarak.cz. V Bratislave sa dá kúpit priamo v Nepale, VinylStore, RoofTope a Notape. V Prahe v Bbarák shope a v Boombape. Opaku, ty si libuješ v dancehallových rytmech. Můžeme se těšit i na nějakého ragga hosta na skladbě od AMO? Opak: Ano, MC Erik aka Chichiman... to je slovenský ragaman ako hovado. Čekuj jeho staré veci. Většina lidí v hiphopu, kteří se věnují kombinaci rapu a produkce, se časem profiluje a to, co jim jde lépe, dostane přednost. Nemíchá se ti to, Opaku? Opak: Nikdy som nad tým takto nerozmýšlal, robím to takto dlho a nemám pocit, ze by som mal s jednou alebo druhou vecou končiť, skôr by som ešte pridával dalšie...


A.M.O.

, Bratislavsky rap roku 2005 Jak vůbec vypadá tvůj běžný tvůrčí proces? Opak: Niektoré skladby píšme rovno do hotového beatu. Inokedy príde impulz od Moeho, alebo sample od Amena ako nápad a začneme pracovať na téme a súčasne vzniká aj beat. Hlavne ma chalani atakujú a kritizujú, aby som pripravoval nové a nové beaty, aby som z toho MPCčka vymačkal čo najlepší zvuk. Amen, krom toho, že když chce, umí solidně zaskrečovat, se teď věnuje na Slovensku dost populární rádio show – Sampler. Amene, řekl bys nám, o co jde? Amen: Hej, pekne si to povedal... „ak sa mu chce“. Sampler sa stal celkom oblubený. Robím na tom spolu s Lyrikom H. Je to klasická rapová show, akú môžeš vidieť takmer vo všetkých krajinách. Známy ludia zo scény majú svoju show, do ktorej si pozývajú hostí, veľmi uvolnená atmosféra a dobré sety od DJs. Dá sa počúvať aj cez net, napríklad priamy stream je na www.90bpm.sk a bude aj na www.hip-hop.sk Co pro tebe vlastně dneska DJing znamená? Nepřipadáš si v kapele trochu moc v pozadí? Amen: Vždy sa mi páčil turnablism a ak mám trochu času, tak sa chodím pozerať na battle. Bohužial ma väčšina battle DJs neoslovuje. Často sa zo setov vytráca hudba a rytmus... to platí hlavne o juggloch, kedy tam niektorý DJs len plieskajú zvuky halabala. Ale na druhej strane viem oceniť napríklad D-Stylesa, J-Bouncea nebo J-Rocca. Battle už zrejme nedám, chcem sa venovať mixtapom, čoskoro jeden vydám a rád by som tak začal celú sériu. Vyhovuje mi byť v pozadí... je to OK. Moja úloha je na koncerte, ktorý mám vlastne celý na starosti. Mám aj MPC... niečo produkujem a ked to bude stáť za to, tak o tom budeš vedieť. 119

Patříte na scéně už ke „starým psům“, jak to v současnosti na Slovensku vidíte? Co vás na scéně sere? Amen: Chlapci, ktorý berú rap ako spôsob prerazenia niekam, zlí promotéri a príšerné komerčné hiphopové produkty, ktoré sprevádzajú spopularizovanie rapu na Slovensku. Moe: Viac možností vytvará priestor pre viac pičovin. Ale aj dobrých pičovin... Měl jsem pocit, že se u vás roztrhl pytel s MPC. Je cítit nějaká změna v kvalitě slovenských instrumentálek? Moe: Je vela dobrých stálých aj začínajúcích producentov. MPC može mať a ma každý, kto má peniaze, ale produkcia je zložitejšia. Myslím, ze viacerých prešlo, ze im MPC spraví hudbu samo. Preto boom bol a je, ale chce to čas. Netvrdím ale, že by si ho niekto nemal kúpiť. Opak i Moe dokážou solidně freestylovat. Povede se vám třeba někdy ve freestylovém záchvatu vymyslet tak dobrý rým, že byste ho použili i pro svou psanou skladbu? Moe: Stalo sa mi velakrát, ze som niečo vymyslel vo freestyle a aj to, ze som to v zápetí zabudol. Určité veci si aj pametám, ale freestyle ma čaro momentu, ktoré potom v texte nemusi vyzniet dobre. Volakedy som si chcel kúpit aj diktafon, ale dodnes ho nemam, he, he. Opak: Freestyler v A.M.O. je jednoznačně Moe. Robím freestyle skor ako doplnok k šoférovaňu. Má někdo z vás takové ego, že by už teď chystal své sólo skladby nebo celé album? AMO: Ego... zatial sú priority jasné - AMO! Čo bude po albume, neviem. Další? A veď uvidíme... určite vídu aj nejaké sóla.

Je už někde v dohledu celá deska AMO? AMO: CD bude na jesen 2005, zatial pripravujeme nové veci. Kludne si necháme na čas, ale ne až toľko zasa... Najdou si skladby z vinylů cestu i na album? AMO: Rádi by sme spravili úplne nové skladby, a k albumu víde ešte pred letom maxáč. Vydáváte si na vlastním labelu 24 Hodin, chtěli byste pod křídla nějakého majoru?

Moe: Ono ako AMO sme schopni produkovat, písat texty, zabezpečit vylisovanie, obal. Čo potrebujeme je distribucia, to nezabespečí nikto tak, ako major. Jaké máte v rapu plány a sny? Amen: Vlastné štúdio, label, mixtapy, album, kurvy... no a tak. Moe: Ano... Opak: Vlastný major label. Máte nějaké vzkazy a pozdravy na závěr? AMO: Jasné, zlomte tie dosky a začnite robiť rap... he, he. No ale vážne, AMO praje čo najmenej zlomených hnátov, klbov a krkov. Yeah, yeah!


Eastp Eastpak Ea astpak k Eastpak Resistance istance stance anc nce c ist Resistan nce Když jsem jedno loňské podzimní odpoledne našel ve své schránce právě vydané album 7 Seconds Take It Back, Take It On, Take It Over!, několik minut jsem tomu vůbec nechtěl věřit. Až když jsem ho roztočil v přehrávači a ujistil se, že jsou to skutečně oni, pak ve mě naplno zajásalo punkrockové srdce. Na druhý infarkt jsem měl zaděláno jen o několik dní později, kdy se ke mně stejným způsobem dostala kompilace Eastpak Resistance Tour 2004.

Když jsem nahlédl do přiloženého rozpisu aktuálních shows, figurovalo tam jméno téhle kalifornské legendy jako řemen a co víc, v době, kdy byl tenhle cirkus v bavorském Norimberku, pobýval jsem necelých sto kilometrů od něj. Takže Norimberk, pátek 12. listopadu, Eastpak Resistance Tour a 7 Seconds.

7 SECONDS Kapela: Já jsem Troy, tohle je Bobby, kytarista, já hraju na bicí. Tady v Evropě jsme byli naposled v devadesátým třetím roce. Od tý doby ale pořád hrajem a je to opravdu vzrušující, zase tady být a hrát takhle daleko od domova. Od alba The Music, the Message, což je rok tak 1995, jsem o vás v podstatě vůbec neslyšel, až teprve teď, nová deska a taky tohle tour. Troy: 7 Seconds existují stále. Naše poslední studiové album Good to Go jsme vydali v roce 1999 (Side One Dummy Records, vyšlo pouze v USA - pozn. aut.). Potom jsme vydali ještě live desku Scream Real Loud v roce 2001. Z The Music, the Message ale máme pořád dost skladeb v koncertním setu, pak samozřejmě několik věcí z naší nový desky a potom taky některé mnohem starší skladby, které pořád rádi hrajem. Bobby: Několik posledních let jsme hrávali jenom lokální shows doma v Renu nebo jinde v Kalifornii, to je

proč si možná lidé myslí, že 7 Seconds už neexistují, ale ve skutečnosti jsme nikdy nepřestali hrát. V dnešní sestavě jste všichni pořád původní? Kdy vlastně přesně 7 Seconds začali? T: To byl březen 1980... Kevin a Steve jsou dva zakládající, já jsem v kapele dvacet tři let, Bobby už skoro dvacet, od osmdesátýho šestýho... Teď k tý vaší novince, co byste o ní řekli? T: Jsem na ní doopravdy pyšný, mám jí moc rád a už při práci na ní jsme si užili spoustu zábavy. Jsou tam rychlejší i pomalejší pasáže, i po textové stránce se nám myslím moc povedla. B: Skladby sypou jedna za druhou, jde z nich energie, moc nás bavilo už to vlastní nahrávání. V poslední době se stalo v punk a hardcorový scéně poměrně populární organizovat všelijaký takovýhle „pack“ tours. Jaký je to pro vás, oldschoolovou, původem klubovou kapelu, společně jezdit se Slapshot a Sick Of It All a hrát na takovýchhle minifestivalech?

astpak stp esistance nce 120

T: Sick Of It All jsou opravdu skvělá kapela a je užasný bejt s nima zase na jednom pódiu. Slapshot jsem neviděl už spoustu let, na druhou stranu tady poznáváme spoustu výbornejch novejch kapel, o kterých jsme nikdy předtím ani neslyšeli. Jinak si ale nemyslím, že tahle show je nějaká moc velká. Hlavní věc pro nás je vzdálenost mezi náma a publikem, tady jsou bariéry těsně za sound systémama, což je fajn. Velikost scény je tu perfektní a zvuk se tady dá udělat hodně reálný. Jak se vy, hudební veteráni, díváte na dnešní


pak e Tour 200 2004 tance text: Libor Dostál, foto: archiv (Side One Dummy & Fat Wreck Chords)

vydat? L: Spousta lidí se nás po těchhle věcech pořád ptala, hledali ty skladby a sehnat některý z nich bylo dneska už hodně těžký, možná se daj sehnat někde tady, ale ne v Americe. A některý skladby nikde takhle nevyšly, proto jsme vzali co nejvíc materiálu a vydali tohle. Po mnoha letech se na tomhle tour objevili taky 7 Seconds a Slapshot... L: Vždycky jsem měl rád 7 Seconds i Slapshot, je to

Bavilo nás to, baví nás to pořád a dokud to budou pro zábavu dělat i ostatní, tak to bude fajn. Co byste rádi řekli na závěr? T: Rád bych řek, že turné jde opravdu skvěle, dneska to bude naše šestá show, protože první jsme zmeškali, naše letadlo mělo problémy. Děkujeme našim fans za podporu, opravdu hluboce si toho vážíme a všem bych rád vzkázal, aby si opatřili naší novou desku a přišli se p na nás podívat. B: Troy už to vš všechno řek, jenom snad to, že pro nás je fakt úžasný d dě tohle už skoro pětadvacet let a zase dělat být pozváni do Evropy, máme se tu skvěle. A hlavně si taky všichni moc m přejeme co nejdýl dělat tuhle muziku. Samozřejmě, mě že ž jednou skončíme, ale určitě ne teď.

fajn, že jsou tady taky. Rád se dívám na 7 Seconds, jsou pořád strašně energický, kamarádský a Slapshot jsem neviděl už hrozně dlouho. Váš basák Craig v jednom rozhovoru uved, že má radši koncerty v Evropě než v Americe. Pravda je, že tady hráváte docela často, jak se na tohle teda díváš ty? L: V Americe těm lidem chybí to nadšení, přijdou na koncert a vypadaj tak otráveně, ale tady v Evropě vypadaj opravdu nadšeně, chtějí, abys hrál. V Americe je totiž všechno hodně trendový, zásadní problém v mainstreamu je v podstatě ten, že record labely jsou ovlivňovány undergroundem, ale oni nepodporují underground, to mě fakt sere. Dřív to bylo všechno lepší, ale teď když nemáš video na MTV, když nemáš tu správnou image... Je to úplně stupidní, protože hardcore byl vždycky o přemejšlení a ne o tom, jak vypadáš. Poslední otázka, trochu jsi to nakousl na začátku. Nová regulérní deska, kdy se do ní pustíte? L: Psát začneme v lednu, v únoru a sepíšeme co nejvíc materiálu. Jezdili jsme během posledních let hodně koncertů a taky chceme zase do Evropy, ale budeme muset nejdřív na nějakej čas vysadit a napsat hodně nových věcí. Doufáme, že to bude to nejlepší, co jsme kdy udělali.

stpak

punkovou unkovou a hardcorovou scénu? scé T: Řek bych, že se to hodně změnilo, celá ta hardcore generace, ale pořád je tu dost dobrý muziky a hraje spousta dobrých kapel. B: Já žádné zásadní rozdíly nevidím, je to prostě pořád hudba a všichni jí pořád hrajou tak, jak je baví. Furt je v tom dost energie a zábavy, takže je pořád dost důvodů chodit na koncerty. I my to děláme pořád stejně, pro zábavu, jak jsme to začali dělat už jako kids.

SICK O OF IT ALL Když jsem se po p rozhovoru proplétal ven z backstage, narazil jsem em u jednoho j ze stolů na zdrceně vypadající sourozence Ko sourozen Kollerovi. Vzhledem k tomu, že i oni před nedávnem sv svo svojí diskografii obohatili o další výživný kousek, využil jsem setkání a poprosil o několik odpovědí i jednoho jedn jed z nich, frontmana Loua. Vypadáš hroz hrozně unaveně... Lou: Unaveně? veně To ne, spíš je to nuda. Podívej, teď je nějakejch čtvrt na devět, my hrajem od půlnoci a do tý doby tady budu bud takhle sedět. A tak je to každej večer. No a co c je teda u Sick Of It All novýho? L: Akorát korát to CD je nový. Jsou na něm ale starý věci, který terý vycházely vycháze vycházel na kompilacích a B stranách našich singlů. inglů. A my? Ž Žijem svý životy a jsme připravený psát novou desku. Co o vás vedlo k tomu takovouhle zvláštní kompilaci

Nejen všechny Turbojugend potěší nový dvojdiskový DVD pack The ResErection tohohle skutečně zvláštního, značně teatrálního bandu. Nosnou kostrou celého díla je zhruba hodinový dokument, ve kterém nás asi nejvíce svým soukromím provede frontman Hank. Druhý disk ukazuje velmi kvalitně zpracovaný sestřih záznamů jejich vystoupení na několika festivalech v roce 2002 a navíc i něco z archivních nebo raritních záznamů jako třeba hostování Turbonegro v norské televizi a podobně. Vše je navíc velice úhledně zabaleno do přímo dárkového kompletu a pozor - region free, takže si ho můžete stejně tak pustit vy jako váš tlustej strejda na Aljašce. Nezaostávají ani kanadští revolucionáři Anti-Flag. Svoje live DVD Death of a Nation, natáčené během severoamerických koncertů jejich předloňského The Terror State Tour a samozřejmě obohacené videem Turncout a premiérově také Post-War Breakout, rozhovory, scénami z natáčení a pochopitelně i trochou té politické agitky, si vydali takříkajíc sami na svém vlastním A-F Records (v Evropě ho distribuuje Dynamic Discord Agency). Stejně tak i tahle placka vychází v kódování region free. Všechny milovníky klasického kalifornského old school punku s novodobými pop punkovými vlivy, navíc s vynikajícím melodickým ženským vokálem, pak potěší ať už novinka Look Inside nebo re-edice první LP z roku 2001 Hidden Agenda kapely Boobie Trap. Obě dvě zmiňovaná CD vyšla před pár týdny poprvé v Evropě na Coretex Records. Jedna z nových evropských klasických old schoolových kapel Criminal Waste z Portugalska vydala nedávno své druhé, tentokrát pouze čtyřskladbové EP Heaven and Hell na berlínském Mad Mob Records (distribuce Coretex Records). Dalšími v koncertní Live in a Dive Fat Wreck sérii jsou vůbec první dítka tohohle labelu Lagwagon. Záznam jejich show spolu s tradičně tlustým doplňujícím bookletem a několika dalšíma bonusama můžete objednávat od 7. února. Z dalších novinek, co nás v nejbližší budoucnosti na Fat Wreck Chords čekají, to budou dvě nové posily týmu, a sice už velmi brzy Smoke or Fire z Richmondu, na ty by měli zbystřit všichni příznivci Avail nebo Hot Water Music, a o něco později pak The Sovittes z Minneapolis se svým nakažlivým, žensky zpívaným pop-punkem. Dvojku s orwellovským názvem 1984 má nachystanou Roger Miret a jeho The Disasters (Hellcat Records). Dva roky od debutního s/t alba se teprve před nedávnem stroj The Disasters konečně na chvíli zastavil, a měl tak čas zdárně dokončit všechny songy pro tohle své nové, zas řádně prdel drásající album.


01

02

Skejťákům sezóna dávno skončila, ale fingerskejťáci to brousej v plným proudu. Bohužel se u nás zrovna moc závodů a akcí pro tenhle druh zábavy neorganizuje, takže je to spíš hodně undergroundová záležitost po koupelnách a pokojích. Čas od času se někdo předvede ve škole nebo v hospodě, ale to je tak všechno. Zato v Německu jdou na to z úplně jinýho konce, fingercontestů je tam požehnaně a dokonce se nedávno odehrálo otevřené Mistrovství Německa. text: Radek, foto: blackriver-ramps.com

No jo, 11. prosince se ve Freiburgu nedaleko německošvýcarsko-francouzských hranic sešlo kolem šedesáti fingrařů z pěti zemí, aby si to mezi sebou hezky ručně vysvětlili. Přihlíželo tomu v místním Mládežnickým klubu víc než dvě stě diváků a fakt se bylo na co dívat, protože fungl nový Blackriver finger park nabízel nebetyčný množství rádiusů, banků, railů a hran ke krutejm kombinacím, který jdou dělat pouze a jedině na fingru. Po krátkým rozježdění se začalo velmi zhusta závodit, každej z borců měl dvacet sekund, aby předvedl nějaký krutosti, což šlo rychle a hned bylo jasno, kterých třicet lidí postupuje do druhého kola. V něm už to bylo podstatně náročnější, hlavně pro porotu, ale taky pro samotný jezdce, protože už se muselo jezdit poctivých 45 sekund. Při takovýhle jízdě se už docela zadejcháte, čemuž dost pomohl i fakt, že pouze deset nejlepších mohlo postoupit do finále. Snažil se o to i náš Karel Valenta z Aše, ale narozdíl od posledních závodů v Německu, kde vychytal parádní čtvrtej flek, mu nevyšly komba, prkno mu párkrát ulítlo a skončil až na


123

03

dvacátém devátém místě. Byl z toho trochu smutnej, přeci jenom ty švýcarsko-německý hranice jsou krapet z ruky. Finále se jelo na minutu plus best trick a napětí bylo cítit ve vzduchu. Domácí Německá špička měla velmi početné zastoupení, ale stejně to nakonec nejvíc zabíjeli přespolní. Švýcar Boris Dietschi, přezdívaný D Rex, dával zajímavý záležitosti, k hajlajtům určitě patřil loop ollie crossfinger nollie nosegrind nollieflip off, ale stačilo mu to jen na druhé místo. Nejlepším se totiž stal Rakušan Elias Assmuth, kterej neměl vůbec žádnou konkurenci a 500 Euro za první místo putovalo spolu s ním do rodného Štýrska. No kdybyste tam byli, sami byste viděli, že sérka kickflip manual popshovit manual kickflip manual at the gap to kickflip frontside lipslide to frontsideflip manual si ty ojra zasloužila. Čest domácím zachránil třetím flekem Dimitri Schlotthauer, který předved pěknou záležitost switch-kickflip backside tailslide kickflip out na rail gapu, ale bohužel na to potřeboval čtyři pokusy. No a pak už jenom speaker Martin Winkler vyhecoval

diváky, rozdaly se prize money a dárky od hlavních sponzorů a šlo se na afterparty s pivem a punkovejma koncertama. A úplnej závěr se pak odehrál v místním hostelu, kde většina lidí bydlela.

01 02 03 04 05

Výsledky: 1. Elias Assmuth, 2 Boris Dietschi, 3. Dimitri Schlotthauer, 4. Henrik Scherer, 5. Basti Kiefer, 6. Diego Strotzyk, 7. Michael Zimmer, 8. Marc Gork, 9. Tobias Phieler, 10. Lennart Behmke. Kompletní výsledky najdete na www.boardmag.com/ readarticle.php?article_id=241

05

04

06

karel valenta / bluntslide flip out fingrový megacourse kickflip fs noseslide mládežnický klub ve freiburgu patrick märkle / ss pop shove-it luxusní provedení překážek

06


text: Soňák, foto: Lars Garta, trik: hardflip

Poslední z řady Aeon rodiny je cápek zaměstnanej u obuvnický firmy na poloviční úvazek. Jmenuje se Frederic Esnault a narodil se a žije v Norsku. Z norskýho Osla pochází i tento fotopříběh o hardflipu z velkejch trojek na jednom hřišti oselský... oslovský... nebo radši osloňácký střední školy.

Jak jsi získal prvního většího sponzora ? Bylo to právě od Aeon shoes, ale já jsem pro to neudělal skoro nic. Něco jsme natáčeli s mým kámošem Jörgenem a on z toho pozdejc něco vybral a poslal do Puzzle video magazine. Asi je to bavilo, protože Benoit, kterej je tam velký zvíře, mi volal hned potom, co to viděl u sebe v kanceláři. Tak jsem se stal členem flow teamu. Hned jsi přijal nebo jsi dělal drahoty? Hehe, no jasný! Měl jsem radost! Měli dobrý designy a boty, který mi hned sedly. Mají i dobrej tým a potěšilo mě, když jsem se s ostatníma klukama seznámil, padli jsme si hned do noty. Teď když spolu někam jedeme, jsme dobrá parta a to je pro mě hrozně důležitý. Užiješ si tak skateboarding mnohem víc, naučíš se víc a jseš v pohodě. Jak koukáš na evropskej skateboarding? Samozřejmý je, že to není takový jako v Americe a myslím, že ani nikdy nebude. Nebo aspoň v nejbližší době. Co do úrovně ježdění se jim hodně Evropanů určitě vyrovná, ale co do byznysu jsou o míle před náma. Je to asi tím, že Amíci do toho pumpujou hrozný peníze. Evropani sice míň, ale i tak jsou tam ty peníze v poslední době vidět. Vznikají skateshopy, skateparky, lidi jsou sponzorovaný. Skejťáci dávaj vydělat firmám, firmy pomáhaj skejťákům a taky se natáčej lepší a lepší videa. Třeba Puzzle 23... Jo, hehe. Puzzle reprezents! Tam mě najdete! Co čekáš od sponzora? Že mi bude dávat samý dobrý věci a vůbec se ke mně bude chovat příjemně. Potřebuju pohodu na to, abych mohl něco dělat. A občas by mě mohl vysílat skejtovat různě po světě. A on ode mne čeká, že budu prodávat jeho zboží, budu fotit, točit a taky nezapomenu bejt vděčnej a nebudu se chovat jako idiot. Jaký ses naučil triky v poslední době? Double hardflipy. Kdybys měl vybrat nějaký lidi a spoty, kam bys teď jel nejradši natáčet nebo fotit? Vzal bych kámoše skejťáky Oyvinda Nissena, Thomase Kahlboma a Anderse Sollieho nebo Henninga Braatena. Fotil by to Henrik Edelbo a točil Jörgen Johannesen. Spot by byla Letná, ale muselo by tam bejt sucho.


text: Ondřej Sláma, foto: Jan Zach, trik: ss bs 540

126

Jak je to se snowboardingem ve Slovinsku? Scéna bohužel není moc velká. Je tu jenom pár jezdců, který mají snowboarding tak rádi, že chtěj jezdit pořád. Na sjezdovkách se ale snowboarďáků najde dost, což je dobrý. Akorát se nedá říct, že by snowboarding byl ve Slovinsku nějak extra populární. Těžko se tu proslavíte, a proto s týmem většinou jezdíme v jinejch zemích. A ne jenom proto, třeba v Rakousku je i lepší sníh. Doufám, že se k nám časem připojí víc kluků, abychom mohli reprezentovat naši zemi. Jak těžký je prosadit se ve světě jako jezdec z východní Evropy? Jak jsem říkal. Když jezdíš jenom ve Slovinsku, je to docela těžký, skoro až nemožný. Když jseš venku dobrej jezdec, tak nezáleží na tom odkud jseš. Musíš si prostě věřit a diktovat. Znáš nějaký český jezdce? Pár jich znám, ale jenom od pohledu. Jménem znám jenom Richarda Skanderu. Kde jezdíš? Většinou v Rakousku, ale občas se rád vrátím do lokálního Pohorje a nebo dám nějaký street raily v Mariboru. Taky jezdím do Německa, Itálie a sousedících zemí, ale ne tolik. Ve Státech jsem byl

na měsíc a plánuju se tam podívat v dubnu znova. Kterou z těchhle věcí máš radši a proč - park nebo freeride, závody nebo jam? Vždycky jsem měl radši park, protože doma jsme nikdy žádnej neměli a já vždycky toužil po takových, co mají v Rakousku. Teď už to mám trochu jinak. Hrozně mě bavěj backcountry skoky a street raily. Dobrý parky mám rád pořád, podobně je to s těma soutěžema. Rád si tam zajezdím, ale teď se spíš věnuju natáčení a focení. Co je podle tebe na snowboardingu nejlepší? Je to hodně pohodovej sport. Prostě žádnej stres, když jseš i ty v klidu. Hodně se jezdí v přírodě a tu já mám rád. Můžeš si jezdit, jak se ti chce, nemusíš se starat o to, jak jezděj ostatní, jakou maj techniku. Každej prostě může mít svůj vlastní styl.

Slovinsko asi většina zná spíš z letních katalogů cestovních kanceláří, jenže oni tam mají i dobrý hory a nejsou to žádný toyové. Snowboarding pro ně rozhodně není jenom pojem v dětský encyklopedii, a tak vám představujeme jednoho z nejlepších Slovinců. Jmenuje se Tadej Valentan, je mu 22 let, pochází z Mariboru a kromě snowboardingu ještě skejtuje a dělá do počítačů. Výbavu dostává od Atomic Snowboards, Deeluxe Boots, Sessions Clothing, Smith Goggles a Frame Skateboards.


02 03

01

04

06

05

07

09

08

10

12

11

13

16

14

15

V dnešní vystřihovánce si zaděláme na dobrý grindy a slajdy, a to tak, že si postavíme vlastní grindbox. Stavbu pochválil a rozhoupaným šampaňským pokřtil Radek Teichmann z Mystic Constructions, který rovněž přispěl dobrou radou a partou překližek. Pro tento díl si budeme sdělovat i přesné rozměry (vy si je můžete samozřejmě upravit podle svýho) a postavíme menší boxík na blbnutí dlouhý 2500 mm, široký 640 mm a vysoký 280 mm.

brebenty, obrázky, vercajk: Soňák, matroš: Mystic Constructions

01 Seženeme si na pile nebo v řezivu fošny o profilu 40 x 150 mm. Z těch nařežeme následující fundamenty: 2x 246 mm, 6x 14 mm a 6x 60 mm. 02 Stovkovejma hřebíkama stlučeme krabičku, jako na obrázku. 03 Počet krabiček se ustálí na počtu tři. 04 Rozestavíme krajní dvě krabičky na délku toho prkna 2460 mm a prostřední šoupneme tak nějak přesně doprostředka. 05 Pro jistotu metrem ještě přeměříme délku úhlopříček. Pokud jsou stejné, můžeme pokračovat. 06 A to tak, že na okraje přibijeme ty dlouhý prkna. 07 To už nefotíme, ale budeme znovu řezat. Tentokrát překližku z finský břízy o tloušťce 2 cm na rozměry 2460 mm x 260 mm. Uřízneme si rovnou dvě, protože právě ty budou tvořit delší stěny g-boxu. Pak uchopíme vrtačku, nasadíme bit PZ-2 a vrutama, např. 5 x 70 se zápustnou hlavou, chytneme překližky. 08 Šmikneme si přední a zadní stranu, zase z překližky a zase dvakrát. A rozměry jsou 640 mm x 260 mm. A přivrutujme! 09 Takhle nějak by to teda mělo zatím vypadat. Ještě pro sichr jsme dali doprostřed starší prkno, aby to nějakej tlusťoch neprodupnul. Ale není to nezbytně nutné, pokud budete mít kvalitní překližku. 10 Zakryjeme vršek boxu překližkou 2500 mm x 60 mm. Protože jsme využívali zbytky překližek, udělali jsme to ze dvou menších. Rozměry zůstávají zachovány. 11 Na jedné straně netáhneme překližku až do krajů, protože tam přijde kovový profil, mezi námi odborníky nazývaný jekl (jackel), který seženete třeba v Praze u Kondora nebo v jiných byznysech s hutním materiálem či ve sběrnejch surovinách. Jekl má profil 40 x 20 mm, tlustej je 2 mm a délka je 2500 mm. 12 Jekl se bude přichytávat vrutama, takže si budeme muset předvrtat díry. Nejdřív použijeme vrták 10 a projedeme jekl skrz na skrz, zhruba po 80 cm. Díry dělejte spíš ke straně, ne doprostřed, protože jinak by uchytávací vrut přišel rovnou do škvíry mezi prkno a překližku a špatně by držel. Kam díru umístit je vidět i na obrázku 15. 13 Vyměníme vrták 10 za vrták 13 a každou horní díru znovu projedeme. To proto, aby 11 nebo 12 mm hlavička vrutu, který bude jekl držet, prošla horní dírou, ale už ne tou spodní. 14 Jekl usadíme. Když bude trochu přečuhovat, tak to neva. 15 Seženeme pár vrutů, který maj hlavu o průměru mezi 10 a 13 a zatáhnem to. 16 A takhle by to nějak mělo vypadat už doopravdy. Grindovat však nemusíme jen na jeklu. Dokonce o něco jednodušší je řešení, které lze uplatnit na druhé straně našeho g-boxu. Bude nám stačit jeden dlouhý kovový profil ve tvaru písmene V, tzv. vingl. Ten zařízneme na délku boxu a opět několikrát provrtáme, aby dírama prošly vruty. Větším vrtákem, který bude mít stejný průměr jako hlava vrutu, každou díru zahloubíme, aby hlavička vrutu nevykukovala.


Tenhle lokál ná m nech kvůli klu těl proz kům ze radit sv třídy, kte ý jméno No norm rý nevě , prej álně by řili, že to sme fotk rozlišen otiskne u v takh í nezve me. le mize řejnili, a věřit, že rným le nějak bys na s e n ám nec tý fotce zajímav hce, kám byl ty. Z ější 5-0, ajímavý o, pošli víc zvědav heňo a záběrů ý. PS: Ba ještě svýho u cha, ať riderů n m ě p n řitom h í, jsme echytíš ledání fo do počít tek cizíc ače něja h kýho vir a!

130

ou s fotk spolu o m íh á kn lokáln Rade jejich avák o e r d s o a u z m o ánk slov tej Jih pozv jeho m pro áctile oslal podle dna ji m Šestn odů p e a t b h c a o s t ů í e jl n z e e a r N ár olíčk clavi. ox, p v Bře funb k, ale parku a r z á ej z tačí. takov avy s u záb troch

SUPER SLEVY!!! V rubrice "VŠE ZA PŮL" najdete super nabídky!

POŠTOVNÉ ZDARMA!!! Při objednávce zboží v ceně 2 000 Kč a vyšší!

KE KAŽDÉ OBJEDNÁVCE DÁREK!!! K objednávce dostanete jeden z dárků (přívěsek na klíče VANS, odznaky VANS, samolepky (VANS, PRO-TEC, DICKIES) a další! Mar ti a na n Prok eš n v ejez nev íc ješt ěs ypa ma dí zas dá ú lou t pln roč ak dlo ě zl ní p uho e. J řes ,n en t ak d távko ěco ko u, a ál! le je lem dv ou ho l olíč ko p et řeš š

utr

t let í dva roky, je mu patnác Jožo Sandy Sándor jezd jeho e-mailovou i kli otis ou fotk s m a poprosil nás, abycho u mu to oo.com. Čert ví, k čem adresu: jozosandy@yah dělali. neu áře čten vás pro bude, ale co bychom

text: Mirek

Týpek z Český Tře bový, Dalibor Novák , je lokál z Čenkovic svým bráchou sta , kde si se ví malý snowpark a tráví tam celou zim kilo osmde, taky ho u. Rád dává dně zábradlí, klasik y jako fs nebo bs bo ro a tak.


Promo Copy Defectivefilms.com, 30 minut+bonus, DVD Pal, www.x-tremevideo.cz, 990 Kč

Defective films nám naservírovali horkou novinku a je fakt, že voní pěkně. Z riderů, co se u toho sešli, můžeme jmenovat například Joni Malmiho, Eero Niemelu, Eddieho Walla a Simona Chamberlaina. Celkem jich je čtrnáct a jeden je lepší než druhej. Street raily, parky, backcountry, všechno, co si dávaj je šťavnatá pastva pro oči. Každej profil má taky ukázku aspoň jedný tlamy nebo držkopádu a nutno dodat, že se tam kluci lámou hodně ošklivě. Co to kecám, ty magoři dělaj takový věci, že když jim to nevyjde, řikáte si, že už je určitě po nich. Například Iikka Backstrom (pro jeho hyperaktivitu mu říkají „Energizer králíček na cracku“) skočí aspoň pět metrů ze skály a po dopadu v největší rychlosti se hlavou zalomí do sněhu jak špatně zabodnutej nůž. Na dlouhatánským railu ve městě mu to zase ujede tak, že se na místě zasekne a na férovku zakousne do zmrzlejch schodů. Chris Coulter zase otvírá monstr letem ze skály, kdy už asi od poloviny ztrácí kontrolu. Se zatajeným dechem jenom čekáte, kolik skalních výčnělků ho potrhá a kde vlastně dopadne. Když takovýhle hrůzy vidíte, ceníte kouzla, který tyhle rideři předváděj, dvakrát víc. Bonusová sekce je zdařilá a kromě dvou vtipnejch extra komentářů, který se formou comicsovejch bublin objevujou v průběhu profilu, jsou na DVDčku ještě letmý návody na tři triky. Promo Copy je fakt super kousek, krása se vším všudy. Vytknout mu jde snad jenom to, že je poměrně krátkej. To ale vůbec nevadí, protože u něj sedíte přibitý od začátku až do konce. Jestli to není jasný, tak to řeknu teď: tenhle titul je absolutní povinnost!

01

Almost: Round three Almost, whytehouseproduction.com, 115 minut, DVD Pal, www.x-tremevideo.cz, 990 Kč

Dabl DVD Almost je mimo jiné třetím kouskem z profláklých duelů Rodney Mullen vs. Deawon Song, ale svý nepřehlédnutelný sekce tu mají ještě další rideři z týmu - Ryan Sheckler, Greg Lutzka, Chris Haslam, Cooper Wilt a William Patrick. Tohle dohromady tvoří nosnou část videa. Hustou sekci má mladej Ryan. Ten si sice během natáčení zlomil loket, takže nemohl dokončit všechno, co měl v pácu, ale i tak to stačí na jeden z nejhustších partů poslední doby. Od Songa a Mullena už tušíme, co můžeme čekat, třeba Mullen se zdokonalil v primu na sto způsobů. Součástí DVD jsou i ukázky z jejich předchozích duelů, Almost team na turné a bonusový klípky. Natáčelo se po celým světě, je tu hodně Evropy, zablejskne se tam i Stalin. Navíc je zde i 3D extravaganza, takže nasadíte přiložené 3D brejle a čumíte na Lutzku a další, jako kdybyste zrovna jezdili v tom samým skateparku. Druhej disk je velice vtipnej, jmenuje se Pirate Copy a spočívá v tom, že je natočenej během premiéry kamerou jednoho z diváků. Takže vidíte vlastně to samý, co na prvním disku, jen v horší kvalitě a s třema rozdrbanejma hlavama týpků, co seděj v řadě před váma. Nebo jestli to mělo ještě nějakej smysl, tak ten mi bohužel za to jedno skouknutí utek. Ale Ryan je fakt nejvíc!

BDUJPO BOESFB DPEPSP@QJD BMFTTBOESP TJNPOFUUJ

28. ledna, Scratch vol. 2, Brno – Fléda. Názov Stavby (SR), Super Crooo kapela, která urazila už kdekoho a jejich deska je tak sprostá, že by z ní cenzura udělala morseovku. Parta, co má takový sebevědomí, že neví, co s ním, se řítí na Brno! DJs support: Hajtkovič, 4021, Nneser, Opia, Freestyle battle. Vstupné: 130/160 Kč. Info: www.fleda.cz 28. ledna, Blackout vol. 4 - SOS Srí Lanka, Liberec - Casta club. Tahle akce podporuje sbírku SOS Srí Lanka. Vystoupí kapela Jižní Pionýři a DJs J-kid, Delebre, Clyde a Anita. Za pokus to určitě stojí a svůj dobrej skutek můžete na místě pořádně zalít. Vstupné: 90 Kč. Info: www.castaclub.com 29. ledna, Prago Union, Znojmo – DeJavu club, cocktail bar. Jestli to nemáte do DeJavu daleko, přijďte prověřit Prago Union (Praha) a Města sput (Znojmo), nebo si třeba i trochu zastřílet ve fotbálek cupu (zápis do 22 hodin, max. 16 dvojic). Vstupné: 50 Kč. Info: www.bardejavu.com 3. února, Cursed (CAN), Gospel of the Future (CZ), Praha – 007 Strahov. Trochu pořádnýho hardcoru doslova přímo z pekla si nenechejte ujít první únorovej čtvrtek na jindy relativně poklidný strahovský Sedmičce. Cursed

$0/ ,č

XXX ICT CPPUT DPN $PNQBOZ UFM GBY DPNQBOZ!NCPY WPM D[

132


! e j am to

V

t e v d Jame

super vyber: helmy LEEDOM

JaPramhaa1, 211000

tel. +420 296 226 277


NAS | Street’s Disciple

Čistychov | Né produkt!

Columbia / Sony / recenze Affro

Neighbor beats / EMI / recenze Affro

Pokud má východní pobřeží Spojených států své rapové legendy, patří Nas bez debat mezi tuto smetánku. Jeho rodná čtvrť Queens jednou postaví jeho sochu na piedestal, aby ukázala, kdo jí dostal zpátky na hiphopovou mapu, ze které jí kdysi nekompromisně vymazal Krs-One. Ani reputace někoho tak vyzdvihovaného, jako je Nas, ale není bez poskvrnky. Nechybělo mnoho a v tvrdém konkurenčním prostředí hiphopu možná navždy zmizel v propadlišti dějin. Po geniálním debutu Illmatic z roku 1994 se mu nedařilo kouzlo zopakovat. „Ztracený syn“ se ale k radosti svých fandů zase nachází a po hymnách „Made You Look“ nebo „I Can“ z desky God’s Son a beefu s Jay-Z, všeobecně braným jako Nasovo vítězství, je Nasir Ben Olu Dara Jones připraven na okamžik pravdy se svou další deskou. Preventivní nedůvěra má něco do sebe. Znáte ten pocit, když jdete do kina na ten film, „co vás zaručeně donutí pochcat se smíchy“ a pak hledáte v půjčovně Ace Venturu, abyste si spravili chuť? Něco podobného se vám dost možná stane i s deskou Street’s Disciple. Naplněni očekáváním „události“, „přepsání rapových dějin“ a „desky lepší než legendární Illmatic“ si pustíte double CD a neubráníte se dojmu, který nejlépe vystihl anglický časák HHC: „Kdyby desku, jako je Street‘s Disciple, přinesl na label kdokoliv jiný než Nas, nebo kdyby to byla jeho deska číslo jedna, poslali by ho zpátky do studia nebo donutili zkrátit na jediné CD“. Deska naznačuje, co by Nas dokázal udělat za album. Co se týče jeho vokálního výkonu, je to zážitek, zkuste se zaposlouchat čistě jen do jeho rapu a přestaňte mně otravovat s otázkou „co je to flow?“, ale některé beaty jsou zkrátka fádní a nudné. Přes singlové hity „Thief’s Theme“ a „Bridging The Gap“ s jeho tátou jsem neviděl, aby se deska dostala na jediný seznam nejlepších desek roku, a to nebude náhoda. Při kratší stopáži velmi solidní album, od někoho jako Nas však zklamání.

Dano aka Čistychov je uchu domácího fanouška rapu dobře známým rapovým lídrem bratislavské formace Názov Stavby. Nejen díky svým hostovačkám na desce PSH, případně teď čerstvěji dvojicí skladeb na albu DJ Wiche, jasně naznačil, kdo že je z kvintetu eNeS nejprůraznější a má největší sólové ambice. Co od desky čekat mohl napovědět singl „Hanba ti / Naša“ (na první ze skladeb dokonce vznikl i celkem pěkný klip... i když na to, kolik se o něm mluvilo a jak dlouho se chystal, jsem zase čekal více) nebo ony dvě pecky s DJ Wichem – „Zakou mierou“ a „Vidlák, rep, já...“. Technicky nemá Čistychov na Slovensku už delší dobu vážnější konkurenci a jeho deska na tom nic nezměnila. Některé hostovačky mi tedy přijdou spíše na škodu věci, čím více Čistychova, tím lépe, i když i v tomto ohledu se najdou výjimky. Jinak dostanete porci solidního rapu, který není ani monotónní, ani monotematický. Moje nejoblíbenější skladby jsou zmiňovaná „Vidlák, rep, já...“ a především geniálně uvolněná, dancehallovým rytmem prodchnutá a v závoji zeleného dýmu se pohupující „Staraj sa o seba“ s hostujícím Opakem z AMO. Sečteno a podtrženo: určitě deska, která by neměla uniknout vaší pozornosti.

Sk8 At All Hazards!!! Vol.2 Final Skateboards / recenze Libor Dostál

Oproti prvnímu dílu nám druhé pokračování pěkně nakynulo. Přibylo i několik zahraničních zúčastněných a to ne jen tak ledajakých, ale třeba hned kalifornský holky Fabulous Disaster nebo z Německa několikanásobný skejtový mistr Evropy ve vertikálce, legendární Claus Grabke se svým ansámblem Alternative Allstars. Naopak pro některé bylo CD zase úplně první příležitostí se předvést, to se týká dvou pražských The Airbags a Sandboy. A aby toho snad někomu nebylo málo, tak jako bonus nám tady třeboňští Suffer vystřihli premiérově svojí Secret Girl v podobě videa. Zajímavá kompilace prokousávající se skutečným českým punkovým undergroundem, navíc za velice přátelskou, punkově undergroundovou cenu.

Strung Out | Exile in Oblivion Fat Wreck Chords / recenze Libor Dostál

Na rozdíl od podobných kapel, které většinou s každým dalším albem lehce ubírají plyn, neberou si Strung Out na svém letošním Exile in Oblivion skutečně žádné servítky. Jak propagační předpovědi labelu Fat Wreck varovaly, Strung Out vydali svůj doposud nejmetalovější, velmi technický a agresivitou nijak nešetřící majstrštyk. Větší důraz než na svojí tradiční rychlost klade tentokrát pětice především na technickou stránku věci. Výrazné metalové rify jsou proplétány typickými Jasonovými melodickými linkami, ale i jeho občasným hardcorovým výřevem, a nechybějí ani tradiční tělo i mysl strhující rytmické přechody. Svůj podíl na jasně metalovějším soundu celého alba má pravděpodobně i jeho producent Matt Hyde, podepisovaný pod počiny jako Slayer či Hatebreed. Strung Out k metalu tíhli odjakživa, ale teprve Exile in Oblivion je skutečně tou pravou kombinací typického zpěvného melodického So-Cal punkrocku na jasně metalovém hudebním základu. Zcela jednoznačně se jedná o vůbec nejlepší loňský release labelu Fat Wreck.

134

01

z kanadského Toronta a spolu s nima domácí novinka obdobného ducha Gospel of the Future. Večírek fakt pro ty nejotrlejší! Info: 723 078 854 nebo www.czechcore.cz 4. února, Indy & Wich live, Olomouc - Dance Hall Envelopa. Kultovní duo to přijede rozdunět do Olomouce. Absolut local must! Kapely: Indy & Wich, LA4. DJs: Wich, Rocco. Vstupné: 79/99 Kč. 9. února, The Neck (UK), Praha – 007 Strahov. Absolutní povinnost pro všechny Pogues, Flogging Molly a další jím podobným fans. Poměrně nová, šestičlenná parta ze severního Londýna, kterou dal dohromady původní kytarista Shane MacGowanových The Popes, s banjem, housličkama, flétnou a vším, co má takováhle správná, tradičním Irskem žijící kapela mít! Info: 606 374 413. 17. února, Downset (USA), Demean (USA), Luca Brasi (CZ), Street Machine (CZ), Praha – Abaton. Crossoverhardcorový večírek v pražském Abatonu pod dirigentskou taktovkou legendy tohoto stylu Downset. Info: 603 47 27 27 nebo www.conspiracy.cz 19. února, Hit From The Bong, Praha – Matrix. Známej pražskej klubík připravuje pěkně vyšťavenou a slibně vypadající akci. Zapařit si budete moct na kapely De Zrechts, D. Real. C., Projekt - ILL, freestyle battle Kunny vs. Birk, Beatbox Tournament a DJs Maro, Oomar, Dra a Croad. Vstupné: 90 Kč. Info: www.escrew.wz.cz 19. února, Live Is Life, Plzeň - klub Alfa. Jako malý tsunami vás určitě rozvlní Bow Wave a krev v těle rozpálí 100°C. DJs: At Work a Draco. 25. února, Návrat Alkohola Story 3, Mělník - Music club (Velký Borek). Super Croo tentokrát u Mělníku na mejdanu do pěti do rána. Pořadatelé slibujou luxusní prostor, levný drinky a dárek u vstupu pro každýho. DJs: Kwé, Kena, Ghet 22, Wosa a Dyrty, b-boys: NGS. Vstupné: 100 Kč.


Ratchet and Clank 3

WRC 4 The Official Game of the FIA World Rally Championship

Insomniac - leden 2005, typ: arkáda, počet hráčů: 1-4 (8 s PS2 Ethernet Network Adaptorem a připojením na internet), vybavení PS2, ovladač (DualShock2), paměťová karta (8 MB)

Evolution Studios - únor 2005, typ: závodní, počet hráčů: 1-4 (16 s PS2 Ethernet Network Adaptorem a připojením na internet), vybavení: PS2, ovladač (DualShock2), paměťová karta (8 MB), volant (Speedster 3)

Ratchet a Clank - hlodavcoid s fatální vášní pro železo, co nosí smrt, a jeho plechovkovej robopřítel jsou zpátky. Na první pohled se toho moc nezměnilo, ale zdání klame. Pod povrchem se skrývá vroucí jádro sopečný zábavy. Autoři ubrali na zdlouhavejch přesunech mezi lokacema a vypíchli to směr systém „po hlavě do bitky“. Prostě supr grafika, blesková akce, hromada nepřátel, sranda při cut-scénách a hlavně střílení, skákání, lezení, řízení... Je toho přehršle a nemusíte na to bejt sami. Hrát se dá až ve čtyřech na split-screenu, což většinou bejvaj největší masakry. Kdyby se vám náhodou poštěstilo mít PS2 připojený na internet, můžete to drtit až v osmi. A drtit se to dá všelijak. Na výběr máte regulérní Deathmatch a Capture the Flag, ale ten hlavní vývar přichází až s novým Siege módem. V podstatě se hraje na strany, z nichž každá má svojí pevnost. Na mapě zabíráte strategický body a tím vám přibývá score, za který se stavěj pasti, hlídací kanóny a podobně - prostě mega maso. Ve hře se teď taky dá drandit obrněnou kárkou a nebo lítat nablejskaným vznášedlem a solit šmejdstvo plasmou z nebes. Zbraní je dvacet a to znamená dvacet efektních a ulítlejch cest, jak odlehčit nepřátelským hordám od jejich ubohejch životů. Namátkou zmíníme Infector, po jehož zásahu se potvory kosej mezi sebou, nebo totálně okouzlující, nepřátele porcující Plasma Whip. Prostě je to dobře vyvážený, velice chytlavý a je toho hromada. Ratchet and Clank 3 je živoucím důkazem toho, že i dobrý může bejt lepší a shrnout to jde jenom jedním: tahle hra je fakt hodně v pohodě!

Ultimátní rallye se na vás z televizí řítí se svým již čtvrtým pokračováním. Přišel čas prohnat high-end rallye plechovkám pérka. Už z intra to vypadá na pořádnou jízdu, takže se připásejte a jede se! Autoři spoléhají na osvědčený přednosti hry, a tak vás i ve čtvrtým díle čeká hlavně hustá jízda a kvalitní autentická grafika (i když na Gran Turismo nemá). Na výběr je hned několik módů ježdění a kromě závodů s časem, championshipu a duelů si můžete s patřičným připojením na internet zajezdit až v šestnácti na jedný trase a to už musí bejt fakt hukot! Díky kvalitnímu ozvučení vás navigátor přesně informuje o trase v průběhu celé jízdy. Škoda jen, že není ve volbě jazyků na výběr i čeština. Nebyl by to koneckonců zas takový div, když ve hře můžete řídit hned tři verze Škody Fabia. Auta i jezdci jsou totožní s těmi oficiálními ze závodů po celém světě. Můžete tak usednout za volant dravců jako je například Subaru Impreza WRC a nový Peugeot 307 WRC. K těm ještě přibyly vozy tříd Super 1600 class a Group N4. Těšit se můžete na tratě rozmístěné po celém světě, a prohánět se tak prérií, horami, vesničkami, lesy... Prostě všude okolo lítaj trsy trávy, víří se prach, kamínky a kapky deště padaj do oken. Tomu se říká pravá závodní atmosféra. Kárka se nedbalým řízením taky nehezky otlouká, a tak se všechny její části postupně mačkají, ohýbají a jízdní vlastnosti horší. Navigátor všechna poškození poslušně hlásí, a občas si tak říká spíš o roubík do pusy. WRC 4 je zdařilá adrenalin pumpující závodní záležitost a žadnej km/h faktor pozitivní hráč by si ji neměl nechat ujít.

Minimax, Pasáž Lucerna, Praha 1, tel: 224211240 Revolution, Revoluční 2, Praha 1, tel: 222327173

Mambo Černá růže, Na příkopě 12, Praha 1, tel: 221014428 69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, tel: 296326969

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, tel: 257317172

Rock‘n‘roll, Václavské nám. 28, Praha 1, tel: 224235790

Tora Bora, Řeznická 17, Praha 1, tel: 296325500

N1 snow&skate, Benediktská 12, Praha 1, tel: 223826073

Easy Rider, Jugoslávská 15, Praha 2

Hope Shop, Navrátilova 4, Praha 1

El Niňo, Palackého nám. 2, Praha 2

XXX TOPXCPBSEFM D[ 4FOPWÈäOÈ 1SBIB UFM (BMFSJF #VUPWJDF 1SBIB UFM &WSPQTLÈ 1SBIB UFM 136


OCTMGVU VTGPFU KPHQTOCVKQP GOQVKQP

JQY FQ [QW IGV [QWTU"

FEB -ESSE -àNCHEN 'MB( -ESSEGELÊNDE -àNCHEN 'ERMANY 4EL &AX INFO ISPO COM WWW ISPO COM POUZE PRO ODBORNIKY


Boarderking, nám. Jiřího z Poděbrad, Praha 3 Skateshop Anděl, Praha 5 Balance shop, Metropole Zličín, Praha 5 Boarderking, Vítězné nám. 11, Praha 6 Sun & snow, Milady Horákové 19, Praha 7, tel: 220106178 Balance shop, Letenské náměstí 6, Praha 7 Puerto boardshop, Tesco Letňany, Praha 9, tel: 284052143 Total boardshop, Praha 9

Swis boardshop, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, www.swis-shop.cz

Temple skatesport, OC Ravak, Pražská 150, Příbram, tel: 318624196

Out-street wear, Masarykova 431/46, Teplice, tel: 603295748

Hard Core, Hodonín Dream shop, Ostrava Mamut, Ostrava Cryt shop, Koperníkova 867, Třinec, www.cryt.3nec.cz

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, tel: 777837659

Blackcomb, Vendryně, www.blackcomb.cz

Sabotage, Tržní 383, Litvínov

Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, tel: 608866174

Sunpoint skateshop, Sokolov

Snowbirds, Wilsonova 8, Přerov, www.snowbirds.cz

Funstorm, Revoluční 66, Liberec

Sub form, tř. T. Bati 201, Zlín, tel: 577220645

Ollie boardshop, Máchova 20, Jablonec nad Nisou, tel: 607520667

Houseboard, nám. Práce 1099, Zlín, www.houseboard.cz

Top sport, Hrnčířská 737, Česká Lípa, tel: 487825900 Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, tel: 606202482

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, tel: 585230955

MYD-store skate shop, Palackého 223, Nymburk

Big shock, tř. Svobody 4, Olomouc, tel: 585234793

Crystal skate shop, Komenského 29/11, Poděbrady

Hot Zone, Žižkova 8, Zábřeh

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, tel: 377323890 United boardshop, Plzeň

Funbox skateshop, Školní 20, Prostějov, tel: 777 569 493 Funbox skateshop, OC Arkáda, Konečná 23, Prostějov

Ghetto, Zlatnická 79, Klatovy, tel: 777552781 Extreme shop Šely, Msgr. Staška 68, Domažlice

Blackcomb, Český Těšín, www.blackcomb.cz Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hradec Králové, tel: 495511132 Freeride, Jiráskova 129, Turnov Escape boardshop, Jindřišská 828, Pardubice, tel: 466615287 Crompel, Smilova 485, Pardubice, tel: 466614458 Terárium skateshop, Filištínská 20, Chrudim, tel: 604165787

Fun B, nám. Republiky 119, Tachov

Shot boardshop, M.R. Štefánika 346, Ústí n. Orlicí

Dark.one, Cheb

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun

Temple skatesport, OG Dvořák, nám. Př. Otakara II 123, České Budějovice, tel: 386350962

Black Sheep, Havlíčkův Brod

Snowbitch shop, Karlovy Vary

Bloom, Masarykovo nám. 23, Jihlava, tel: 567331412

Surfsport, Kájovská 63, Č. Krumlov, tel: 602453673

Sub form, Běhounská 7, Brno, tel: 542221282

Tritone, Chotěboř

Nugget skate&snow shop, Orlí 11, Brno, tel: 542 211 693, www.nugget.cz

e.shopy www.skatebox.cz www.skateshop.cz www.a-boardshop.cz

Final, Velké nám. 5, Prachatice, tel: 388315159

138

PLZEŇ > KLATOVSKÁ 20, TEL: 377 323 890 BRNO > FRANTIŠKÁNSKÁ 7, TEL: 541 212 114

www.shockboardshop.cz www.snowboardonline.cz www.abadon.cz

Temple skatesport, Velké nám. 140, Strakonice, tel: 383328862

Choc sport, Třebíč

Switch board, Masarykovo nám. 31, Pelhřimov, tel: 724114430

Sub form, Růžová 1254, Uherské Hradiště

Street system, nám. Svobody 42/5, Teplice

Free style Sport, Uherské Hradiště

Lords of the Boards, Žižkova 12, Vyškov


78

Dobrý barvy, ty má jedině Herr Speck! Sami se o tom přesvědčíte v čísle 78, které vyjde 9. března. Doufejme, že do tý doby napadne sníh, abychom mohli nafotit nějakej snowboarding. Ne že by nás skejt nebavil, ale za mokra kolem pěti nad nulou se toho moc udělat nedá... No nic, v sedmdesát osmě na vás bude čekat rozhovor s Vencou Kutilem, což je diktátor ze severu, kde jsou krutý větry. Jedna z největších akcí zimy, Burton European Open, se odehraje ve švýcarském Laaxu, takže ani tam nebudeme chybět. Již za pár dnů vyráží Vehicle skate team do Barcelony a jsme hodně zvědavý, jaký spoty tam objeví. Rozjíždí se nám i snb závody série 4x4, uvidíte spolu s námi, na jakej level se náš český snowboarding posunul. Dohromady taky dáváme sk8 crew na menší výlet po skate halách, což by se mohlo zvrtnout v zajímavou reportáž. A nejvíc bude unikátní fotoreportáž o skateboardingu v jeden lednový den odpoledne v Praze, Brně a Ostravě. Uvidíte, ucítíte, nebude to žádnej Schüt.

next > 78 > 9. března


SEZÓNNÍ VÝPRODEJ ZBOŽÍ - SLEVY AŽ 60%. KOMPLETNÍ NABÍDKU NAJDETE NA ADRESE :: WWW.A-BOARDSHOP.CZ

NEJLEVNĚJŠÍ PROFI SKATE KOMPLET NA TRHU

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

SK8 batoh :: RIDE_model VANDAL

zimní výprodej 60% :o)

:/ technický batoh na skateboard :/ speciální otvor na sluchátka :/ postranní kapsy dříve :: 1.890,- NEW :: 999,-

SNB batoh :: RIDE_model Lz BACKPACK

:/ technický batoh na snowboard :/ kapsa na camelbak :/ SNB lze nosit horizontálně /vertikálně dříve :: 2.200,- NEW :: 1.399,-

s:ma

dříve 4.050,-

NEW :: 1.999,-

SK8 deska :: SPEED DEMONS

SK8 kola :: SPEED DEMONS

SK8 šroubky :: BEER CITY

:/ model_BIG BAR :/ rozměr_7,75x31“ běžná cena :: 1.490,-

:/ rozměr_55x30 mm běžná cena :: 890,-

:/ velikost_7/8“ běžná cena :: 120,-

SK8 grip :: JESSUP

SK8 treky :: SPEED DEMONS

SK8 ložiska :: ABEC 5

:/ kvalitní_středně tvrdý grip běžná cena :: 180,-

:/ barva_černé / rozměr_127 mm běžná cena :: 1.090,-

:/ 8 kusů běžná cena :: 280,-

zimní výprodej 60%

SK8 deska :: SPEED DEMONS :/ model_METAL HEAD : / rozměr_7,875x31“ mbo: běžná cena :: 1.490,-

SKATE:SNB:ON.LINE:SHOP

zimní výprodej 60%

»

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

SUPER::CENA

SKATE:SNB:ON.LINE:SHOP 01/2005

termín ide:b 23. 2. - 27. 2. 2005, místo: Ski areál Kramolín (Šumava), v ceně zahrnuto: ubytování v luxusním hotelu Slunečná louka, e:r2-3 n o lůžka, polopenze, možnost zapůjčení SNB vybavení od firmy RIDE zdarma, permanentka, návštěva akvaparku, instruktor. z time

:/ barva_žlutá, červená, modrá :/ rozměr_125mm dříve :: 1.290,- NEW :: 999,-

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware: SK8 deska :: ALMOST

SK8 deska:: BLIND

:/ model_Daewon Song :/ rozměry_7,88 x 31, 38“ dříve :: 1.890,- NEW :: 1.199,-

:/ model_Corey Sheppard :/ rozměry_7,75 x 31“ dříve :: 1.990,- NEW :: 1.299,-

zimní výprodej 60%zimní :o) výprodej 60% :o)

SK8 treky :: RELLIK

:/ barva_černá :/ velikost_10, 11, 12 US dříve :: 2.590,- NEW :: 1.999,-

techdeck - trick street

SNB vak :: RIDE

:/ fingerboard :/ překážky :/samolepky :/ náhradní kolečka, šroubky, klíč dříve :: 299,- NEW :: 199,-

SK8 mikina :: WORLD INDUSTRIES

SK8 mikina :: BEER CITY

:/ dětská mikina :/ barva_modrá a černá :/ velikost_M, L, XL dříve :: 1.890,- NEW :: 1.099,-

:/ se zipem i bez zipu :/ velikost_M, L, XL zip - dříve :: 2.290,- NEW :: 1.399,bez zipu - dříve :: 1.590,- NEW :: 1.099,-

:/ délka_180cm :/ černá, červená a šedá :/ přes rameno :/ dvě poutka :/ díky zádovým poutkům lze nosit jako batoh dříve :: 2.500,- NEW :: 1.490,-

SNB rukavice :: RIDE - dámské - pánské :/ barva_šedá :/ velikost_L dříve :: 1.890,- NEW :: 1.199,-

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

SUPER CENA :: SNOWBOARDOVÝ ZÁJEZD BORMIO (LIVIGNO) - ITÁLIE termín 08. 04. - 17. 04. 2005, ubytování v 4 až 6 lůžkových apartmánech s kuchyní a soc. zař., (7nocí), skipas (6 dní) je platný pro celou oblast ALTA VALTELLINA, která zahrnuje 5 středisek včetne Livigna, doprava z Bormia do Livigna zajištěna naším autobusem, asistence instruktora, testování výbavy RIDE.

Cena 6.799,- info na tel. 777-788-799

SNB :: RIDE_model MIKEY LeBLANC 151 :/ konstukce wood_sidewall dříve :: 16.000,- NEW :: 7.999,-

:nitr o

zimní výprodej on60% e: :o) e:rid timez

SNB :: RIDE_model CONCEPT 158 :/ konstukce wood_CAP 3D dříve :: 20.000,- NEW :: 9.999,-

»

n bur to

e tni :dv c:

es:m

a

mbo:

SNB :: RIDE_model KASHMIR 157 :/ konstukce wood_CAP 3D dříve :: 16.000,- NEW :: 7.499,-

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

SNB :: HAMMER_model PSM 153 :/ konstukce wood_sidewall dříve :: 15.000,- NEW :: 8.999,-

SNB :: HAMMER_model TRINITY 153 :/ konstukce wood_sidewall dříve :: 15.000,- NEW :: 8.999,-

SNB :: RIDE_model VISTA :/ konstukce wood_CAP dříve :: 14.000,- NEW :: 8.999,-

SUPER SLEVY NA SNOWBOARDOVÉ VYBAVENÍ NA WWW.A-BOARDSHOP.CZ ZBOŽÍ OBJEDNÁVEJTE NA WWW.A-BOARDSHOP.CZ nebo na tel.: 777 788 792 (

»

od 8 - do 18 hod) A DO 2 DNŮ HO MÁTE DOMA!

Zboží zasíláme na dobírku do 2 dnů od potvrzení objednávky. Záruka vrácení peněz. Poštovné 99,-. Při objednávce nad 3.000,- poštovné zdarma. Balné vždy zdarma. Kompletní nabídku naleznete na WWW.A-BOARDSHOP.CZ. Zobrazené barvy produktů nemusí přesně odpovídat realitě. Nabídka platí do vyprodání zásob.

OBJEDNÁVKY PO TEL. POUZE V PRACOVNÍ DNY OD 8-18HOD. OBJEDNÁVKY PO TEL. POUZE V PRACOVNÍ DNY OD 8-18HOD.

timezone:ride:burton:nitro:dvc:etnies:mambo:

SK8 boty :: ETNIES_model ETHIC

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

:/ barva_šedivá :/ velikost_8, 9, 10, 11, 12,13 US dříve :: 2.790,- NEW :: 2.099,-

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

SK8 boty :: ETNIES_model VESTA

Cena 4.990,- info na tel 777-788-799

KE KAŽDÉ OBJEDNÁVCE SAMOLEPKY ZDARMA KE KAŽDÉ OBJEDNÁVCE SAMOLEPKY ZDARMA

snowboards:skateboards:in.line:fashion:hardware:

nie v c:e t d : o INSTRUKTORSKÝ SNOWBOARDOVÝ KURZ - UDĚLOVÁNO POD MŠMT ČR r :nit ur ton


“adding System G2™ is_the best part” The EK-01 is a stone cold classic. Though visually it is virtually identical to the Koston 1, the EK-01 is far superior to the original. Not only is it impressively lighter, the System G2™ in place of the traditional air bag has allowed the EK-01 to absorb much more impact while offering increased board feel and control.

filming in progess!

filming in progess!

filming in progess!

filming in progess!

McSUP distribution_phone +420.602.127.060 white/navy/red. check the team report_esfootwear.com the squad:_koston_penny__mccrank_tx._ladd_eldridge_nuske_sarmiento photos: atiba

eric koston


MCSUP DISTRIBUTION PH. 420.602.127.060

WWW.EMERICASKATE.COM /DEFY


WRC4. DRSNÝ. S protihráči sice můžeš mít plný ruce práce, ale nikdo si s tebou nepohraje tolik, jako matka příroda. Naštěstí máš k dispozici oficiální piloty a auta sezóny 2004, dokonce i ze třídy Super 1600 a Group N4. www.wrc4-thegame.com www.playstation.com WRC 4: Oficiální hra FIA World Rally Championship a jeho překladů © 2004 Sony Computer Entertainment Europe. Všechna práva vyhrazena. Vydalo Sony Computer Entertainment Europe. Vytvořilo Evolution Studios. Oficiálnímu výrobku FIA World Rally Championship udělena licence od International Sportsworld Communicators Limited.


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Board 77 by Radek Hruška - Issuu