EXPERIMENT K-ANÁL

NEJLEPŠÍ NA SKATEBOARDINGU JE TA SVOBODA. MÁŠ SVÝ PRKNO A MŮŽEŠ SI DĚLAT, CO CHCEŠ. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÝ HRANICE, ŽÁDNÝ PRAVIDLA. TEDA, POKUD MLUVÍME O SKATEBOARDINGU NEZÁVODNÍM, O TÉ ČISTÉ A PRAVÉ POHODĚ, KDY JEN NA TOBĚ ZÁLEŽÍ, KAM TO POSUNEŠ A JAK SI TO UŽIJEŠ. STRAŠNICKÁ PARTA SKATEBOARDING POZVEDLA DO DALŠÍHO LEVELU A LUKÁŠ NÁHLÍK VÁM K TOMU TEĎ ŘEKNE VÍC.

text: Lukáš Náhlík, foto: Peter Mercell

K-ANÁL

Celý projekt vznikl úplnou náhodou... Klasicky ve strašnickym skateparku u lahvového chmelu. Poblíž místa našich externích toalet nechali dělníci otevřený poklop kanálu a netrvalo moc dlouho, než jsme si toho všimli. Né že by to bylo nějak extra zajímavé, prostě díra do země, ale pivo v hlavě někdy vymyslí zajímavej plán. Já, vršovický prase, už jsem měl pár kanálů z dětství prolezlejch, a tak jsem se nabídnul býti menším průvodcem pro pár kamarádů. Doma jsme vzali baterky, koupili chmel v plechu a vyrazili. Následovala klasika. Fotky... facebook... nějaký like... Toho si všiml Tarzan a projevil velkej zájem. Záhy jsme objevili první spot a padla fotka nahozeného wallridu, kterou jste mohli vidět v Boardu pár čísel nazpátek. Celé nás to pohltilo, ta magie podzemí. To neznámo. Šli jsme po dalších místech, s amaterskýma baterka, kdy světelnost byla tak na 4 metry. Temné hučení, které se přibližovalo každým krokem a vhánělo šílenej adrenalin. Co to tam kurva je? Zaplaví nás to? Ne, to byl jen přepad splaškové vody... Během několika návštěv jsme se dostávali hlouběji a dál. Pořizovali jsme lepší vybavení, světla, holinky, nářadí, lékárničku a objevovali místa a spoty. Naučili jsme se orientovat v kanalizačních mapách Prahy, rozeznávat poklopy a jejich uzamykání. Dokázali jsme poznat určité zvuky, a lecčemu se tak vyvarovat. Někdy jsme chodili až po okraj holin v nefalšovanejch hovnech, jindy se plazili po břiše rourou a nevěděli, kam vůbec lezem a zda tam něco je. Většinou jsme se pak s prázdnou vraceli na povrch ale s dalším zážitkem a pocitem: „Kurva jo! Byli sme tam! Sice jsme neobjevili žádný spot, ale víme to sakra jistě.“ Žádnej kanál není stejnej! Člověk objeví jinej svět,

zvláštní pavouky, rostliny, divný houby, všelijak a po všem roztoucí plíseň... Ale už bylo na čase začít i něco tvořit. Přizvali jsem dalšího Jamrtálníka, technicky nadaného Romana Špačka a jako fotograf jedině Peťo Mercell. Začli jsme se vracet na místa, kde jsme usoudili, že by šlo skejtovat, a postupně zjišťovali, že to, co člověk udělá s prstem v prdeli v parku, tak tady to je kurva hardcore. Prohlídněte si fotky a přečtěte jejich popisky, přinášíme první část našeho nelehkého putování, které trvalo bez mála rok a půl. A kecy typu „já bych tam udělal lepší věci“ si strč do holin, baterky, páčidla a jdi hledat! Tak díky a někdy příště. Tadle cesta nikdy nekončí a třeba jsme zrovna pod tebou... See you in the Dark!

2

3

HOME STOKA

První kanál, který jsme při hledání spotů prošli. Není dlouhý, ani něčim zajímavý, ale s Tarzanem jsme si ho oblíbili a nazvali Home Stoka. Byli jsme v něm zatím asi nejvíckrát ze všech. Nejlepší na tomhle kanálu

48 1/ okno big s stoky otevřené dokořán a lukáš náhlík se v něm větrá fs feeblem 2/ při hledání spotu se prostě zaserete

je, že od výlezu se co by kamenem dohodil nachází hospoda s móc dobrým pivem a polívkou! Celá roura je kruhového tvaru, má několik pozvolných zatáček a spotů je tam hned několik! Párkrát můžete objet rouru, kterou najdete cca uprostřed hlavní stoky. Dále tu stojí celkem hardcore radius, od kterého jsme se i vraceli s nepořízenou. Nakonec byl ale pokořen a máme z něj pár fotek. Opodál se táhne krátkej úsek z luxusního povrchu jako fullpipe na vyblbnutí se. A bohužel ten nejlepší spot je nepoužitelný z důvodu vyvěrající spodní vody. Na Home Stoce zaujme i fakt, že veškerá vlhkost je čímsi neznámým ovlivňována, někdy jsou spoty suché, jindy zas všude malé kaluže vody. A vlhkost je největším nepřítelem skateboardingu, což potvrzuje Tarzan: „Při sebemenší vlhkosti, natož při čůrku protékající vody se z povrchu stává kluziště a jakékoli pokusy o ježdění jsou zbytečné. Spousta skvělých spotů, které jsme v kanálech našli, byla kvůli mokru nepoužitelná. Naštěstí v Home Stoce je suchý úsek potrubí, kde si člověk může dát downhill v největším speedu. A třeba si přitom objet díru na backside...“

HC RADIUS

Tohle je přesně ten radius z kategorie „na pohled lehce, v realitě těžce“. Nevypadá nijak zle a být někde venku nebo ve skateparku, troufnu si říct, že by byl hodně oblíbenej. Tady jsou však problémy od začátku až do konce. Rozjezd je kvůli vlhkosti celkem krátký, musíte to rozdupat tak akorát rychle, a navíc na radius najíždíte podélně. Chce si to najít trasu, jak a kde se zhoupnout, abyste udělali ten správný oblouk. A pak vyjet z kruhové roury, trefit se přesně tak na půl metru širokou plošinku a odjezd znova nasměrovat podélně spotu. To vše za svitu čelovky a na supr drncajících cihličko-kachličkách. No prostě paráda, kterou třeba Roman Špaček pokořil bs noseslidem.

a to hned dvakrát. Poprvé z důvodu, že celou cestu od vstupu, nějakých 300 metrů, jdete v malém čůrku vody. To naprosto vyřazuje jakoukoliv možnost ježdění na hladkých cihlách či kachlíkách, který pokrývají 95 % kanalizační sítě pod Prahou. A najednou voda zmizí a objeví se spot. Druhé překvapení, aspoň pro mě, je obtížností a rozmanitost místa. Dá se tu zkusit sérka uvnitř a střídat triky na fs i na bs, jelikož stoka je poměrně dlouhá a lehce se kroutí, a na konci udělat nějaký trik do banku nebo to rovnou přeskočit. Takhle se to hezky píše a představuje, ale samotné fs 5-0 tu není prdel. Stoka je velikosti člověka a při každém triku na hraně jste nalepený na stěně. Tarzan k tomu říká: „Zatím posledním nalezeným spotem se stala tahle menší roura s hrankou a s vyústěním do větší roury. Jelikož je hranka fakt miniaturní, tak nic jinýho než obyčejné fs nebo bs 5-0 v podstatě nejde udělat, ale byla by škoda spot nevyužít. Kvůli tmě a stísněným podmínkám jsem se i s tímhle fajvem celkem potrápil. Nakonec to tam padlo a vznikla parádní fotka!“

STOKA NEKONEČNÉHO TRÁPENÍ

Spot nekonečných možností, ale i nekonečných útrap. Nejednou jsme odsud odcházeli s křečema ve stehnech. Strop tak akorát ve výšce člověka, takže při rozjezdu musíte být lehce pokrčený a při výskoku ještě víc. Do toho hlídáte snižující se strop a mokrou zem na rozjezdu i dopadu. Kolem žlabu na splašky se sice táhne téměř nekonečně dlouhý „chodníček“ umožňující poklidný rozjezd i odjezd, bohužel jeho šířka je tak lehce přes metr a půl. To si řeknete: „pohodička, to pujde všechno!“ Jasný, šlo by, jenže zem je místy vlhká a klouže. A do toho při focení oslepující blesk přímo uprostřed triku. Nejednou jsme skejt všichni vykoupali. Velkej hec přišel v podobě pokusu o ollie a nakonec padl i flip, a určitě padnou i další triky. „Dalším úskalím ježdění v podzemí,“ říká Tarzan, „je černočerná tma všude kolem. Jediný zdroje světla jsou jeden nebo dva kužely z baterek nasměrovaných na spot a vaše čelovka, která osvítí maximálně tak nohy se skejtem. Takže některé triky, jako třeba flip, děláte ze tmy do tmy v podstatě poslepu. Pro mě osobně je Stoka nekonečného trápení nejhezčí, co jsme zatím našli, ideální třeba i na procházku s rodinou.“

BIG S

Spot s velkým S, i jak se říká, taková ta třešnička na dortu! Jeho nalezení předcházel celej úmornej den v podzemí. Stále rovná cesta a téměř žádné odbočky, sem tam poklop na povrch, dunění aut, metra, hlasy lidí a bůh ví čeho všeho. Pochod lemovaný pradivnými žebry z cihel či různých trubek, z kterých tekly hovna. Po několika kilometrech, kdy se střídal profil kanalizace z kulatého do hranatého a naopak a kdy jsme se už asi desetkrát rozhodovali, že se otočíme, jsme našli šíleně zajímavou kanalizační stoku. Krásné cihly, veškerej sajrajt, co tekl pod nohama, byl zapuštěn do země podél dvou chodníčků lemovaných zídkami. Vyústění byl úžasnej gap a vše s tak akorát vysokým stropem.

Všichni chytli druhej dech, vymlátili z bot zbytky vyšlapaných sraček a začali zkoušet všemožné kraviny. Po chvíli jsme se vydali prozkoumat, kam až to vede. Najednou se koryto se splaškama zvyšovalo, ale sním i zídky po stranách, což vytvořilo rail z kachliček… Cože? A jako poslední, na konci cesty, kdy už se nedalo moc dál dojít, neboť hladina by převyšovala výšku holin, nás čekala odbočka. Průměr tak na to Oblíbená komora ve stoce Big S. Chudák fotograf Peťo, aby získal tenhle záběr, musel prolézt oknem na římsu nad hovnama, vtěsnat se do prostoru okénka a doufat, že mi ten fs feeble neustřelí... Kdyby jo, šel by po zádech rovnou do hoven. Možná se ptáte, proč mám montérky a roušku? Montérky z důvodu vstupu do podzemí, někdy se snažíme být nenápadný. fs boardslide výtrh, má v nohách a po pár pokusech byla fotka na světě! Následovalo ještě točení a poté hurá na čerstvej vzduch. Vždycky mě pobaví pohledy lidí, když se poblíž otevře poklop a kouknete na ně se slovy „dobrý dén“, a následně vylezou čtyři individua se skejtama. Pak už jen koupit mejdlo, vodu, umejt se v parku na lavičce a zajít na pár zasloužených, orosených, krkonošských pohádek.

se ohnout a jít. Před náma se objevují pootevřená protipovodňová vrátka. To, co bylo uvnitř, a ten výraz nás všech při pohledu na spot – k nezaplacení. Velkej chtíč se tam jít podívat, ale zároveň ten strach z vrat. Co když se zaklapnou?! Stejně jsme tam všichni ihned vlezli. Odlehčovací komora s radiusem a wallridama po stranách. Suchá a čistá zem. Nikdo nevěřil. Rozjezd z vyústění tak na jedno velké nebo dvě rychlé odražení a hned trik. Za okny v radiusu je ale hned velká past. Metr místa a hned kanálek, kde slušným proudem teče plnohodnotnej shit, vložky, tampony, hajzlák, květák... Prostě to tam nesmíš poslat, viďte pane Špaček? Padlo zde hodně triků na kameru a na fotku dvě, bs tail a fs feeble. Strašně rádi se na Big S vracíme, protože je zde tolik možností a pokaždé člověka napadne něco nového. Už jsme tu strávili hodně hodin a spousta dalších nás ještě čeká! Dále se maskujeme pracovní helmou, rukavicema, reflexní vestou, holinkama, nářadím, čelovkama plus velké ruční baterky. Roušku si nechávám i při ježdění. Vzduch je v kanálech většinou čistý a dobře dýchatelný, ale jakmile začnete jezdit, víc dýchat, potit se, a hlavně zvíříte usazený prach z míst, kde protékaly hovna... To v puse a do plic moc nechcete, že?

SPOT 1903

Jedním slovem: Nádhera! Spot 1903 v Big S stoce, konkrétně hned před odlehčovací komorou s radiusem. Na fotce je krásně vidět celá stoka a její lemování, vše postaveno v roce 1903. Letopočtu vzniku odpovídá i patřičná architektura a poctivá práce, kterou jsme cestou pozorovali. Zídka nesměla zůstat nepokřtěná! No ale jelikož já sem vocas a na zídce a rejlu umím maximálně zaclánět a Tarzanův oblíbený půllitr to taky není, přišel na scénu mistr Špaček! Tydle voloviny, jako

2