Board 156

Board Magazine | Boardmag.cz číslo 156 | únor 2016 | ročník 22 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

156

DUŠAN

SPOTQUEST/ BUCHAREST, SOFIA 686 SECONDS | CALIFORNICATION SKATE OF MIND

KŘÍŽ

MARK MCMORRIS Rides the Process,

Malavita and Ion.

13Things.com/McMorris

„Líbí se mi, jaký bývá v Laaxu specifický počasí, jak si tam s tím příroda hraje. Mraky vytvářejí na obloze zajímavý obrazce, je to fakt úlet.“ říká Dušan Kříž v rozhovoru, který začíná na straně

156

INTRO

24

ročník 22 / číslo 156 / únor 2016 toto číslo vyšlo 3. února 2016, příští číslo vyjde 30. března 2016 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

kickflip/Photo: Záhul

Vojta Freitag

Fanda Šesták

Štěpán Bareš

Darkslide.cz chargeskateboards.cz

Honza Rathouský

156 18 18

SPOTQUEST/ BUCHAREST, SOFIA Poslední letošní Spotquest zavedl naše výletníky do Bukurešti a Sofie. Původně sice plánovali výlet do Švýcarska, ale příroda těsně před odjezdem zamíchala karty. Ale což, hodinky i čokoládu mají v Rumunsku taky, že jo?

50

REAL SKATEBOARDING/ SRÍ LANKA Až vám někdy bude připadat, že žijete ve strašný bídě a nemáte vůbec nic, tak si vzpomeňte na tenhle článek. Jedna srílanská rodina, která nemá opravdu nic, nechala partičku postavit DIY spot přímo na svý zahradě. Díky tomu teď můžou lokálové skejtovat, naboso, každý den!

36

686 SECONDS Mezinárodní team značky 686 v loňském roce natočil film s příznačným názvem 686 Seconds a naší redakci se poštěstilo si o celém projektu povídat s hlavním kameramanem Ianem Postem.

52

NÁZOR/ SKATEBOARDING NA OLYMPIÁDĚ Letos se rozhodne, jestli bude za 4 roky zařazen na olympiádu skateboarding. Přejete si to?

Jaký máte na věc názor? V tomto článku si můžete přečíst, co na to říká Miloš Ogurčák.

SKATEBOARDING

SNOWBOARDING

ENTERTAINMENT

18 42 46 50

24 INTERVIEW DUŠAN KŘÍŽ 36 686 SECONDS

10 31 35 52 54 58 64

SPOTQUEST/ BUCHAREST, SOFIA CALIFORNICATION MAKING OF/ SKATE OF MIND REAL SKATEBOARDING/ SRÍ LANKA

NEWS RIDERS, BYZNYS, PRODUCTS POSTERS Z PAMĚTI/ MIKI PAJER NÁZOR/ SKATEBOARDING NA OLYMPIÁDĚ TEST THE BEST/ SNB BOTY, RUKAVICE, BRÝLE WALL LAST TRICK

50

36

52

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

FOTO > Peter Mercell, Annie Mac, Chris Peiffer, Lukáš Wagneter TEXT > Radek Hruška, Tomáš Gaži, Jan Lohynský, Mirek Kvapil, Miloš Ogurčák, Martin Malo, Kateřina Petroušková KOREKTURA > Redpen.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Altair, Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia

na obálce: Krátká návštěva sluníčka v Laaxu – Dušan Kříž /r/ fs rodeo 5 (foto: Peter Mercell)

10

RIDER‘S NEWS 2

1

3

4

5

6 8

7

1/ Skoro celý prosinec strávil Tomáš Vintr s Micky Papou v LA a Miami Beach, ale na Vánoce už se mu stejskalo po rodině, a tak se vrátil domů. Koncem ledna však opět odletěl do LA dotočit zbytek záběrů pro Vans a Theeve video party. Volný čas, pokud nějaký vůbec má, věnuje Tomáš přípravám na Grand Prix Beroun, který se opět uskuteční na konci června.

2/ Svojí veleúspěšnou sezónu zakončil Rišo Tury na prosincovém závodě v norském Trondheimu, kde vše potvrdil druhým místem. Leden proběhl ve znamení zkouškového, ale jen co padla tahle poslední překážka, Rišo zmizel za teplem, aby se pořádně připravil do nové sezóny. Jsme sami zvědaví, co předvede, neb nepříznivou část roku strávil na Slovensku v krytém bowlu a celkem se v těch rádiusech vyjezdil. Svůj technický skateboarding teď proto může kombinovat, a pro rozhodčí by tak měl být ještě zajímavější.

3/ Tomáš Krňávek je po vánoční session v Lošticích na nějakou dobu mimo hru. Při natáčení si zlomil lýtkovou kost a celkem pochroumal kotník, ve kterym hrozí i plastika vazu. To si ale radši nepřipouští, jinak by léčba trvala ještě o nějakej měsíc dýl. Po sundání sádry Krnise čeká spousta práce, aby to bylo opět jako dřív.

Když vše půjde dobře, během dubna nebo května bude

9

v cajku a může se připravovat na letní Darkslide tour po Slovensku.

jak super byly předchozí zimy, který komplet trávila na horách.

4/ Nedostatek sněhu v období Vánoc vyřešil Matěj Nedorolík ježděním s malými dětmi. Potvrdilo se mu, že děckám je třeba se věnovat, a pokud mají nějaký vzor, tak se rádi učí a poslouchají na slovo. Se zvětšující se vrstvou sněhu se rozrůstá i jeho home Riders Park v Donovalech, takže tam jezdí jak o život a vyhlíží jib možnosti na streetu.

7/ Větší část zimy tráví Martin Pek v ČR a připravuje se na novou sezónu. Takže klasický fitko, různý rehabilitace, a pokud to jen trochu jde, vychutnává skateboarding na Stalinu, kde toho loni moc nenajezdil.

Konec ledna strávil Martin v Barceloně, kde natáčel pro Vans. Fotky ze zákulisí najdete na jeho Insta @martinpeks.

5/ Vzhledem k tomu, že meteorologové předvídali zimu bez sněhu, zabalil Matěj Novák nádobíčko a odjel na Bali, kde dělá v Riviera house surf instruktora.

Ježdění na vlnách mu už jde tak dobře, že se mu povedlo vytvořit u svého českého sponzora Vans novou kolonku – surfers. O svým životě v zeleno‑modrých barelech tvoří blog, který si můžete vychutnat na Czechsurfer.blogspot.com.

8/ Přes Vánoce využíval Pája Vyroubal setup, který zbyl z jib kontestu v Karolince, a s kámoši mastili trubky jako o život. Lednovou nadílku sněhu pak věnovali na začátek výstavby parku v Karolince, a pokud mráz a sněžení vydrží, již brzo by měly přijít na řadu street záběry do filmu Trill.

6/ Diana Augustinová se po zápasení s boreliózou v kombinaci se zápalem mozkových blan pomalu vrací do normálního života. Udělala si kurz instruktora snowboardingu a v blízký době se chystá zkusit i ježdění v parku. Aby to tělo zvládlo, dost maká na fyzičce a chodí na crossfit. Do toho poctivě dodržuje školní docházku, připravuje se na maturitu a vzpomíná,

9/ Snowboardová sezóna Kuby Šimůnka už je v plnym proudu a kromě ježdění ve Vítkách proběhly i nějaký streety. Nevyhejbá se ani contestům, v plánu je Red Bull Fragments v Bulharsku, kde se s partou zdrží i na spotech, 20. 2. King of Jib ve Vítkovicích a spousta dalšího. Opičák myslí i na skateboarding a blbne v jabloneckym D‑Epplu, kam vás 13. 2. zve na Dárkšlíd Miniramp Session!

12

BUSINESS NEWS 2

1 3

4 6

5

1/ Technologickou novinku představuje snowboardové vázání Xon Snow-1 od firmy Cerevo, které má případné zákazníky zaujmout tím, že pomocí detailně propracovaného sběru dat v reálném čase umožňuje analyzovat ježdění. Jak přesně zatím není příliš jasné, ale určitě se najdou nadšenci, kteří o svém ježdění budou rádi informovat na sociálních sítích.

2/ V pořadí 34. ročník Burton US Open se letos opět uskuteční v legendárním coloradském resortu Vail.

Závod proběhne v termínu od 29. února do 5. března a k vidění bude to nejlepší, co současná scéna závodního snowboardingu nabízí. Podle dostupné tiskové zprávy se pojede o celkové prize money ve výši 343.000 $, a to je pro ridery už slušná motivace.

3/ Se skvělým produktem, který pomáhá vyčistit oceán od plastových a dalších odpadků, přišla dvojice australských surfařů Andrew Turton a Pete Ceglinski.

Vymysleli proto Seabin, zařízení, které funguje na podobném principu jako skimmer v bazénu, jen

7

s tím rozdílem, že místo listů sbírá plastové lahve, plechovky a tak dále. Pokud žijete u oceánu, Seabin se dá lehce připevnit k molu. Pokud ne, můžete produkt alespoň podpořit na Indiegogo: Seabinproject.com.

4/ Kelly Slater se svým týmem surfových nadšenců vybudoval firmu Kelly Slater Wave Company, která se specializuje na stavbu umělé vlny. Kelly uvedl, že se jedná o nejlepší umělou vlnu, kterou kdy člověk postavil. Ještě aby ne, práce na tomhle projektu trvala 10 let a Kelly Slater je ta nejpovolanější osoba, které by se na stavbě měla podílet.

5/ Josh Enslin před několika dny překonal Guinnessův rekord v nejdelší zaznamenané surfové session.

V jihoafrické vodě v Port Elizabeth strávil celkem 30 hodin a 11 minut. Josh uvedl: „Nejtěžší pro mě byla ta část mezi 2. a 4. hodinou ráno, kdy mi byla vážně zima. Taky se tou dobou zvedly vlny, takže jsem musel dělat pořád dokola duck dive.“ Nejenže Josh překonal rekord, zároveň také během této doby nasbíral 2.000 $

na podporu komunity v Port Elizabeth.

6/ Vans do svého globálního pro teamu přivítal 19letého Nizozemce Daana Van Der Lindena. Justin Regan, global skate marketing manažer, uvedl: „Daanův nevšední talent je naprosto nezpochybnitelný.

Co ale celý Vans tým baví nejvíc, je jeho easy-going charakter. Jsme naprosto nadšení, že můžeme Daana posunout na další level.“ 7/ Burton a Playboy spojily síly a vytvořily novou kolekci prken pro sezónu 2016. Designy navrhl známý tattoo umělec Chris Nunez. Desku seženete za cenu okolo 479 $ a ano, budete mít radost při oprašování sněhu...

8/ Za asi nejlepší novinku, o které vám v tomhle vydání byznys news řekneme, považujeme vychytanou aplikaci Noisapp pro smartphony. Dokáže regulovat hlasitost přehrávané hudby podle vašeho pohybu a za nápadem i realizací stojí skejtr a snowboarder

text: Jan Lohynský

8

9 11

10

12 14

13

Michael Kabat. Noisapp není hudební přehrávač, ale pouze nástroj, který popsanou funkci zprostředkovává.

Proto funguje s přehrávači, jako je Spotify, iTunes, Pandora, Google Play Music atd. Appku seženete buď zdarma s reklamou, nebo za 2 dolary bez ní. Více Noisapp.com.

9/ Z nového produktu Lume Cube budou mít fotografové a kameramani všech levelů radost. Jedná se totiž o malou kostku, která funguje jako externí, přes bluetooth ovládaný blesk/světlo. Výrobce uvádí mezi nejvhodnějšími zařízeními pro použití s Lume Cube akční kamery, chytré telefony a klasické digitální kamery. Největší předností téhle externí světelné kostky je fakt, že dokáže svítit až silou 1.500 lm, čímž výrazně překonává zabudované světla u většiny chytrých telefonů a dalších zařízení. K dostání je za 80 $, více Lumecube.com.

10/ Burton jmenoval Donnu Carpenter novou CEO. Od 1. února se tak Donna, která je zároveň

spolumajitelkou Burton snowboards, přesune i do role generální ředitelky. Při této příležitosti Donna uvedla: „Nikdy v minulosti jsme ještě nebyli v Burtonu tak dobře sehraný tým a nikdy jsme neměli tak jasno, kdo jsme a kam s firmou jdeme, jako je tomu teď. Těším se na tuhle novou kapitolu.“ Jake Burton, zakladatel a spolumajitel Burton snowboards, bude pokračovat ve své roli předsedy představenstva.

11/ Firmy BRG Sports a 360fly se spojily k vytvoření snb helmy Giro 360fly s integrovanou 4K 360° kamerou. Editovat záběry a následně je nahrávat na internet bude možné přes 360fly mobilní aplikaci.

Prototyp helmy byl představen na veletrhu Consumer Electronics Show 2016 v Las Vegas.

12/ Halldór Helgason rozšířil portfolio svých snowboardových značek o Atrip Apparel. Značka si klade za cíl vytvářet designově jednoduché a čisté produkty, které však budou maximálně funkční.

V cestě za vytvořením nového brandu se Halldór spojil

s českou Stigma distribution, která vlastní značku Horsefeathers. První kolekce spatří světlo světa na podzim 2016.

13/ Vans a Real skateboards vytvořily kolaboraci inspirovanou skateboardingem pro 100% skatery.

Kromě bot Chima Pro a Chima Estate Pro kolekce obsahuje i oblečení a každý produkt této kolaborace oslavuje ideály, kterých se tyhle značky a jejich společní team rideři dlouhodobě drží.

14/ Novinka, která potěší všechny surfaře, je špunt do uší SurfEars 2.0. Mnoho surfařů v důsledku studené a znečištěné vody trpí na problémy s ušima, známýma jako „Surfer’s Ear“. Největší výhodou ucpávek je, že zabraňuje vniknutí vody a zároveň však propouští zvuk, což je nejen na line-upu při surfování velmi důležité.

14

PRODUCT NEWS 3 1

2

4

5

6 7

1/ Čepice Nike SB Fisherman Beanie za 540 Kč je klasika. Někdy míň je víc a v tomto případě není potřeba nic měnit, fisherman style snad nikdy neomrzí.

2/ GLCR je série americké značky 686 určená do těch nejostřejších podmínek. Patří do ní i bunda Vector, lehká, skvěle padnoucí a zároveň největšímu hegeši odolná, to vše za cenu 6.490 Kč. Oblečení 686 dnes hrdě oblékají a doporučují i shapeři nejlepších snowparků v Česku.

3/ Prkno Nitro Afterlife je mašina, s kterou vyhrál Denis Bonus plzeňský City Jib. Railová deska se zesílenými

hranami Rail killer, která si díky protažené špičce i patce dokáže pošmáknout na prašanu. Připravte si 12.690 Kč.

využijete za deště, podložka na přezouvání bot na sněhu, thermokapsa, upínací popruhy na prkno atd.

4/ Lehká bunda Manning od Nitro Snowboards vám umožní lehký pohyb v jakémkoliv počasí i terénu. Vodní sloupec 10 K, dýchavost 10 K, kriticky podlepené švy, odepínací protisněhový pás, prostě lahůdka za 5.790 Kč.

6/ Vans pro model Chimy Fergusona s Pro Vulc lite střihem je ušit ze semiše s koženými detaily. Pohodlíčko zajišťuje UltraCush vložka, vaflová podrážka zase dobře drží, díky Duracap zpracování boty dýl vydrží, prostě za 1.790 Kč jasná volba.

5/ Technologií a vychytávkama nadupanej 26litrovej bágl Burton HCSC Shred Scout Backpack je super věc. Seženete ho za 2.200 Kč a čeká na vás spousta libůstek. Například odepínací skrytá kapuca, kterou

7/ Bunda Nike SB Coaches jacket je standard všech skate kolekcí. Navíc konkrétně tenhle kus je trochu vylepšenej: bavlněná podšívka, zipy, stahování a hidden pocket, to vás bude za 2.790 Kč bavit.

16

PRODUCT NEWS

2

3 1

4

6

7

5

1/ L1 je značka, která jako první přinesla do snowboardingu oblečení inspirované ulicí a pracovními oděvy. Prošívaná bunda Ellis napěchovaná umělým peřím tě ochrání před mrazem při drcení nočního strýtu. Našetři 6.590 Kč.

2/ Na trhu se v těchto dnech objevuje nová česká značka Charge skateboards. V týmu má jména Šesták, Freitag, Bareš plus Rathouský a za prvním designem stojí pražskej skejtr Roman Špaček. Cena desek je 990 Kč s gripem a pro další info čekněte webovky Chargeskateboards.cz.

3/ Dunky IW – neboli Ishod Wair, najdete v obchodech pod označením Nike SB Dunk Low Pro IW za cenu

2.490 Kč. Ishodovi se Dunky vždycky líbily, je to Nike klasika, skate držák, takže svůj pro model nechal jen trochu poupravit. Vyhodilo se zbytečný, přidalo pohodlí, skate fit a flex, a vznikla neskutečná skejtová bota.

4/ Vymakanej střih Nike SB mikiny Everett Motion Crew vám umožní se co nejlíp hejbat, a tím pádem i skejtovat. Proč si za 1.790 Kč nedopřát věc, která funguje líp než klasickej standard?

5/ Burton Total Impact Short jsou pánský ochranný šortky na snowboard. Pytlík se vám moc nezapotí díky použitému materiálu Dryride Ultrawick a při nárazu zafungují spolehlivé D3O chrániče kostrče, boků a stehen.

Investice 2.475 Kč do ochrany se určitě vyplatí.

6/ Nitro batoh Local s epesním designem pro gamery stojí 1.450 Kč. Obsah 27 litrů bohatě postačí na věci do školy i skatesession. O svůj comp se bát nemusíš, ochrání ho polstrovaná kapsa, láhev s pitím dáš do postranní kapsy a skate si připneš předníma páskama.

7/ Vans Rowley Solos boty střihem připomínající klasické Era se mohou pochlubit Xtuff matrošem, což je v podstatě pogumovaný canvas odolný vůči vodě. Dále nechybí pro skate důležité technologie, tedy konstrukce Pro Vulc, vložka Ultracush HD, vaflová podrážka a Duracap zpevnění. Cena 1.890 Kč.

18

honza špalek /r/ bs feeble výtrh na railu před bankou carpatia, bukurešť

BUCHAREST & SOFIA POSLEDNÍ VÝLET SNŮ POD HLAVIČKOU SPOT QUEST JSME NAPLÁNOVALI SMĚREM NA ZÁPAD, ALE NAKONEC JSME STEJNĚ VYRAZILI NA VÝCHOD. ČLOVĚK PROSTĚ MÍNÍ, ALE ŽIVOT HOLT MĚNÍ. SVÝM OSOBITÝM STYLEM NÁM O VŠEM POVYPRÁVÍ MARTIN MALO. text: Martin Malo, foto: Peter Mercell

Neděle 8:50, vydatný déšť konečně přestal a řidič autobusu mě hned po ránu jebe za nezabalený skate.

Postupuji dále směrem k nagelovanýmu stevardovi Davidovi, jehož věrným vzorem je Draco Malfoy a který mě nakonec pouští na palubu žlutého expresu.

Sedám si a rovnám fotobatoh na kolenou do co nejpříjemnější pozice, čeká mě osm hodin pod teplým dohledem Davida, který neustále lajkuje nejnovější trendy v ofinovém průmyslu. V této chvíli ještě netuším, že tahle trasa Zvolen–Praha je jen slabým zahřívacím kolem.

Na Florenci mě vyzdvihuje Bulet a slovenskou partu brzy rozšíří i první trip rider Juraj Kedroň, který se sérkami zahřívá na Stalinu, a všichni čekáme na telefonát Peťa Mercella, toho času stále na jiném skatetripu v Hannoveru. Všechny cesty vedou do Říma, teda do Darkslidu, kam se konečně vrací Peťo spolu s dárkšlídím týmem, a my se dozvídáme, jak západní Evropu zkrápí déšť. Iluze skateboardingu v nablýskané Ženevě s pohledy do alpských kopců pomalu vyprchává jako pěna na kvalitním čepovaném pivku a já zjišťuju, že to asi nebude to pravé, orosené. Následně z Peti vypadne slovo Bukurešť, což mou duši zklame jako sněhobílé ponožky pod stromečkem. Ale v mokru se jezdit nedá, takže pokorně přijímám alternativu a zatahuji zip na oranžovém spacáku. Ráno ještě s Jurajem čekujeme rumunské, slibně vypadající spoty, zatímco Peťo vybavuje fungl novou káru na cesty, a před obědem už v kompletní sestavě spolu s Honzou Špalkem opouštíme Prahu.

New car, new rules – Peťovo heslo stoplo všechny plány úspěšných bagetových drobičů, a tak první sousto polykáme až na zastávce u filiálky dědy s lupami místo brýlí, který celý svůj život zasvětil sekáčku na drůbež.

Posilněni pikantní stravou a bezednými kelímky jsme

1

juraj kedroň /r/ bs noseslide, další nádherná zídka u národního domu kultury v sofii

připravení zvládnout 1.400 km v rekordním čase.

S objeveným tempomatem ubíhají kilometry jako voda a den se pomalu blíží ke konci. V pološeru zjišťujeme, že naše světla asi nesvítí moc dobře, protože sotva dohlídneme na kapotu. Peťo ve snaze zlepšit situaci nasere pár protijedoucích řidičů dálkovkami a konečně přichází na to, jak se svícení ovládá. Po 700 km jízdy už bylo na čase.

Spokojeni pokračujeme dále, když tu se náhle objevuje další možný problém, a tím jsou utečenci. Svým telefonátem nás trošku zmrazí šéf Radek, který hlásí, že

vesnice plné barokně nazdobených creepy domů. Tenhle typ architektury evidentně není blízký mému vkusu, v žaludku mám smíšené pocity, a musím se uklidnit myšlenkou, že velkoměsto bude jiná káva.

Za rozbřesku dorážíme na předměstí Bukurešti.

Nafialovělá ranní záře nasvěcuje popraskané fasády paneláků a já mám pocit, že jsem se ocitl na konci války v roce 1945. Možná je to jen můj nezvyk, ale i na zbytku posádky spatřuji znejistění z této vizuální facky. Čím více se blížíme k centru města, tím se situace naštěstí zlepšuje, ale ten dirty feeling mě rozhodně neopouští.

2

3

si na netu přečetl, že Rumuni uzavírají některé hraniční přechody. Bohužel tahle informace přichází asi 100 km od hranic, takže už nemá cenu měnit plány, a proto jedem směrem k možnému riziku vyzbrojeni úsměvem na tváři. Žádná tragédie se nakonec nekoná a bez problémů vjíždíme do Rumunska, kde se nám parťákem na cestu stávají stěrače. Situace se k ránu trochu umírní, a tak si z okénka vychutnávám pohledy na liduprázdné

Moje nitro si pomalu přivyká na rčení „Jiný kraj, jiný mrav,“ a město a jeho „smrad“ mě pomalu začíná uchvacovat. Pizza, čerstvé pečivo nebo krevety se již prodávají v nasvícených pouličních obchodech a je jasné, že tohle město dlouho nevyspává.

Z proudu dopravního ruchu konečně parkujeme již řádně zajetou káru v páchnoucí ulici, kterou pomalu začíná rozehřívat ranní sluníčko. Babička na rohu popíjí kafíčko a k nám si to hned štráduje podivně vypadající týpek. Jeho zájem nejspíš vzbudila naše poznávací značka, ale taky za to může úplně narvaný kufr filmovou technikou a skejtama. Ve vší slušnosti odmítáme jeho podezřelé podání ruky a radši přesunujeme auto na placené parkoviště, kde nás pro změnu vítá ukřičený Rumun. Podle toho, jak mává rukama, bych hádal, že v mládí pracoval jako dopravní policista. V záplavě slov nám přiděluje naše parkovací místo a s rukama točícíma se jak větrný mlýn běží za dalším zákazníkem.

Ubytovat jsme se mohli až od dvou odpoledne, a tak naše první kroky vedou do první prodejny potravin.

Zažíváme tu pocit boháčů a s rukama plnýma jídla podáváme prodavačce pár drobných v hodnotě jednoho eura. Tohle příjemné překvapení v podobě nižších cen nejvíc ocenil Juraj, který však přesto koncem tripu vyhlásil hotovostní bankrot. Plná břicha nám dala zelenou, a tak jsme vyrazili na ranní cruising městem.

2/ honza špalek /r/ ollie přes rail, který najdete ve čtvrti tineretului v bukurešti

3/ vojáci nemaj skateboarding rádi

21

Zanedlouho jsme objevili gapík mezi stromy a kluci po náročné cestě začínají vyhánět mravenčení z noh.

Vybaluju si své foto náčiní, když mě osloví mistr policajt, kterého však bleskově vyplaší neznalost angličtiny, a tak nám s úsměvem přenechává první spot, kde Juro po pár pokusech vrací flip.

První fotka a záběr je na světě, takže s dobrým pocitem překračujeme práh místního fastfoodu, který se stává naším dočasným alternativním domovem. Velký fail přichází v momentě, kdy nás Peťo vyzve, abychom vybrali některý z vyznačených spotů v počítači. Rádi bychom to udělali, kdyby sem tím kreténem, co vypínal noťas, nebyl já a nezapomněl spoty uložit. Kluci ale berou zodpovědnost na sebe a Peťo se mezitím ukládá

vydáváme do terénu, bohužel neúspěšně, protože ani jeden ze dvou vybraných railů nedává klukům příležitost. Juraj se rozhodne neztrácet čas a chce vyzvat velký gap před univerzitou. Na místě však zjišťujeme, že tu není vhodný rozjezd ani dopad, což nám mění plány, ale naštěstí nedaleko objevujeme podobně velký gap s dopadem na struhadlo. Pár fs flipů na rozjezd a jde se na to. Juro to cítí v nohách a po pár skoro odjetých olíčkách letí v luxusním fs flipu přes gap, avšak odkopává a nepříjemně dopadá na patu, která se zdá být odražená. Pozornost se tak přesouvá na Honzu, který si v centru města vybírá první jezditelný rejlík s výtrhem. Zřejmě pro víc štěstí hnedka vyšlapuje psí hovno, krátký dopad z rychlého bs feeblu si pak s ním

do města za záběry. Klukům jsem nedal žádnou jinou možnost a zatrhl jim i sprchu, protože pak už bych je z apartmánu nevytáh. Jediný, kdo mohl do postýlky byl Peťo, aby načerpal řidičské síly na další den, takže nás čekala dlouhá cesta do centra bez řidiče. A taky stojatý vzduch, ani větříček a město duchů. Tak jak brzo tady život začíná, tak i končí. Prázdné ulice jako stvořené na noční pojezd. Potkáváme jen pofidérní tuláky a naše jízda nemá konce, možná i proto, že jsme blbě odbočili.

Unavení mění svůj cíl, hurá do postele.

Ráno nebylo shovívavé jako ty předchozí a přivítalo nás deštěm. Uděláme si lifestyle zastávku u místního monumentálního parlamentu a hurá do Sofie. Trápí nás nedostatek fotek a doufáme, že se to v Bulharsku

1

k spánku v socka stylu přímo uprostřed fastfoodového dění. Ani se nenadějem a hodiny ukazují 13:30, manažer provozovny začíná pošilhávat po Peťových praktikách, a tak radši hlásíme odchod. Všichni už máme strašnou chuť se natáhnout, v čem nám vyhoví pan domácí Andrej, který nám ukazuje velmi příjemný apartmán, skoro jako ve snu. Prohlídku zakončuje zamyšlením na téma, že větším problémem v Rumunsku je nekouřit než kouřit, protože si každý kouří, kde chce, a tím pádem nám dovoluje apartmán zahulit až po strop.

Konečně si můžu dobít baterky i já a po hodinovém spánku opět vyrážíme na street.

Odpolední provoz nemá hranice a řidiči, přemotivovaní ságou Rychle a zběsile, přeměňují každý dostupný i nedostupný centimetr asfaltu na závodní dráhu.

Myslím, že Peťo je velmi přizpůsobivý člověk, a tak se zanedlouho i jeho oblíbenou částí vozu stává klakson.

Troubení se tak z recese stává poznávacím znamení tripu a nadměrné používání už nikoho nepřekvapuje.

Nekonečná snaha najít pro Honzu vhodný rail nás zavede na zábro mezi paneláky, přes které navrhujeme vyslat olíčko, což taky Honza za vřískotu postarší dámy z okna do pár pokusů vrací. Tímto také končí první den.

Ráno nám počasí opět přeje, a tak se bez zdržování 22

2

3

hraje, ale nakonec vítězí Honza a ne spot.

Downtown Bukurešti taktéž ukrývá parčík s výhledem na jezero, jehož stavba zřejmě sáhla hlouběji do městského rozpočtu, a nám tak dopřála set několika vydařených schodů s lukrativním rozjezdem i dopadem.

Honzovi se to však nějak nepozdávalo, a proto se situaci rozhod zachránit nohelem ze šesti raněný Juro.

Tuhle romantiku při západu slunce nezkazila ani jeho odražená pata, a tak jsme po chvíli spokojeně odjížděli na večeři v podobě lasagní. Jako páni jsme se najedli a pak už to všechny táhlo do postelí, jen mě samozřejmě

1/ juraj kedroň /r/ flip přes pěkný flat gap na třetí pokus a.k.a. první fotka tripu přímo ze srdce bukurešti 2/ gangsteři u svý káry jedou rap 3/ v bukurešti na streetu jak doma v kuchyni

změní. Po x hodinách jízdy přijíždíme na místo, slunko je na ústupu, odhadujeme to na pár desítek minut, než přijde slejvák. Není čas na žádné omyly, a tak nás Peťo vede na prověřený spot. Honza pod časovým tlakem vysílá grind na lomené hubbě a bs 5-0 na railu s propastí. Množství různých spotů na jednom místě se stává naší záchranou, Juraj ještě prubne dlouhou zídku bs noseslidem a vzápětí nás skropí déšť. Léto už bohužel končí a nastává podzim. No nic, jedeme domů, v hlavách si přehráváme zážitky z výletu a básníme o tom, kam nás Spot Quest zavede v roce 2016.

honza špalek /r/ grind na lomený zídce při ndk v sofii

4

DUŠAN KŘÍŽ text: Radek Hruška, foto: Peter Mercell

PŘED 20 LETY SE VE ZLÍNĚ NARODIL DUŠAN KŘÍŽ A AŽ DO TŘINÁCTI TAM BĚHAL PO LOUKÁCH. ZIMY NAŠTĚSTÍ TRÁVIL V KRKONOŠÍCH, BOHUŽEL VĚTŠINOU NA LYŽÍCH. PAK SE JEHO RODINA PŘESTĚHOVALA DO ŠPINDLEROVA MLÝNA, LYŽE LETĚLY DO POPELNICE A DUŠAN SE NAPLNO ZAČAL VĚNOVAT SNOWBOARDINGU. DÍKY TOMU SE OTEVŘELA ÚPLNĚ NOVÁ DIMENZE A JEHO ŽIVOT ZAČAL BÝT POŘÁDNĚ ZAJÍMAVÝ. NAPŘÍKLAD LETOS JIŽ PÁTÝM ROKEM STUDUJE ČTYŘLETÝ GYMNÁZIUM...

TAK SCHVÁLNĚ, CO NÁM ŘEKNE?!

tady máme bs 3 melon, který je momentálně mým nejoblíbenějším trikem. nejvíc to však zabila matka příroda tím, co nám zde připravila za kompozici, a samozřejmě mistr fotograf!

25

1

crippler flip z knocklu byla hodně velká zábava. laax je plnej takovejhle výjezdů, a tak sem řekl peťovi, že by byla velká škoda toho nevyužít. navíc foceno jako největší romantika, haha

Ježdění na prkně Dušanovi celkem jde, patří mezi naše reprezentanty. Na Mistrovství světa v Quebecu vylítal dvanáctý flek v Big Airu a ve Slopestylu skončil devětadvacátý. Z evropského poháru si přivez první místo v Big Airu, na našem Snowjamu skončil pátý a v českém poháru skončil celkově druhý. Úspěšnýho ridera tak sponzoruje Vans, Bataleon, Switchback bindings, Smith optics a Level gloves.

Začínal si už taky věřit, že letos fakt žádná zima nebude?

Popravdě jsem pořád doufal, že napadne. Přes léto nebyly žádný srážky, na podzim taky nepršelo, tak jsem si myslel, že se to všechno chystá na zimu, kdy nasype brutál a budem moc prášit. Nějak se to ale zpozdilo... Celkově se to nějak posunuje, brzdí, má to měsíční zpoždění. Možná v budoucnu budeme jezdit od února do června a léto bude začínat v září, hehe.

Pořád ale ještě jedem podle klasickýho kalendáře, a tak jsme si focení rozhovoru naplánovali na prosinec a začátek ledna. A bylo to dost tragický, že jo?

Původní plán byl nafotit vše v prašanu v backcountry. Čekali jsme dlouho, bohužel nic velkýho nespadlo, tak jsme byli nucený pracovat ve vyhrocených podmínkách a dost narychlo. Naštěstí vše dopadlo super. Ale škoda toho sněhu, měli jsme vymyšlený zajímavý věci, který tu ještě nebyly. Všechno má svůj

čas a důvod, ještě to přijde.

Kde se tedy fotilo?

V krizi jsme uvažovali o Švédsku, ale nejsem zas až tak dobrej street jezdec, takže by to nemělo moc cenu. Taky ubytko stálo strašně moc, a proto jsme se rozhodli pro Laax, kde teď trávím docela hodně času a mám tam zázemí. Popravdě nikde jinde v Evropě tou dobou nebyl lepší park, kde by šlo něco vytvořit.

A taky se mi líbí, jaký bývá v Laaxu specifický počasí, jak si tam s tím příroda hraje. Mraky vytvářejí na obloze zajímavý obrazce, je to fakt úlet. Jinak focení s Petěm je vždy rychlá spolupráce, rozhovor jsme nafotili během pár dnů, kdybych to zaokrouhlil, tak během pár hodin. Prostě bum, bum, bum, čtyři fotky za den a bylo vystaráno.

A jak to tak vypadá, když je sníh a máš normální snowboardovej den?

Záleží... Když napadne, běžim hned na lanovku a jdu prášit, nejlíp s bandou kámošů. Paradoxní je, že teď nejvíc času trávím v Laaxu s českýma freeskierama a spolu blbneme, vymejšlíme spoty a tak. Jsou do skákání a backcountry stejně zapálení jako já, takže si s nima rozumím. Musím říct, že lyžování, i když se to nezdá, je pro snowboarding celkem inspirativní.

Například do doublecorků dělaj různý přechyty, což na prkně dosud nebylo k vidění. Pokud neni prašan, jdu do parku. Začínám tak kolem desátý, dřív to nemá cenu, protože je to tvrdý. Lukin Mikula, s kterým hodně

jezdím, mě nutí k tomu, abych se snažil jezdit co nejvíc na styl a měl kontrolu. Takže jezdím třeba jen čtyři, pět triků dokola, ale tak, aby to vypadalo smooth and steezy. Na to se fakt soustředím. A když nemám den, tak prostě dávám jenom pilu po sjezdovce, různý carving oblouky, přetáčení do revertu, prostě mít prkno absolutně pod kontrolou. To vás pak nikde nic nezaskočí. V pomalý jízdě na překážku nemáte problém, že vám chybí balanc. A v rychlosti se vám zase nesekaj hrany. Pokud tohle člověk zvládne, tak se na tom dá jednoduše stavět. O úspěšných odjezdech triků totiž rozhoduje kontrola nad prknem na dopadu, a to se právě naučíte jenom na sněhu. Nějaký double corky a podobně, to je orientace ve vzduchu, to se dá trénovat v létě na trampolíně nebo ve foampitu.

Zbejvá ti na svahu vůbec čas na dělání blbostí, prostě nějakých kreativních triků?

Já už to právě vůbec nehrotím, jezdím proto, abych z toho měl radost. Hodně mně v tom pomohli ti freeskieři, dostali mě ze stereotypu. Já to měl tak, že jsem přišel do parku a mrskal furt to samý dokola. Teď v Laaxu postavili takovou obrovskou vlnu a na tom se dá strašně vymyslet – hand drag s tailgrabem, switch hand drag se stalefishem, hand drag 5 přes obě ruce... Úplně sem žasnul sám nad sebou, jak se dá jinak přemejšlet nad snowboardingem. Člověka to fakt baví a posouvá, když dělá a zkouší věci, který nikdo jinej nedělá. A musím říct, že se teď cejtím jak už dlouho ne.

pokus před tímhle jsem to lehce nedoletěl a rail mě šíleně vytrestal. už se mi do toho ani moc nechtělo, ale když jsem viděl, jak to vypadá, tak jsem se oklepal a utíkal znova nahoru s rozhodnutím, že si pro to už jdu. a povedlo se! děkuju svým lyžařským kamarádům za inspiraci, byl to let transfer tak 8 metrů a musím říct, že jsem z toho měl dost respekt

27

2

Když jsem začínal, každej den jsem se naučil nějakej novej trik, a to mě hrozně bavilo. Po určitý době už má člověk svou zásobu a musí to na závody trénovat dokola. Při vymejšlení kreativních věciček se člověk zase učí něco novýho, má z toho radost a progres ho uspokojuje. To je bomba, to miluju.

V začátcích si ale o ježdění takhle nepřemejšlel...

Já strašně dlouho dělal lyžování a měl z toho v hlavě nastaveno, že trénuju na závody, abych tam vyhrál, něco dokázal. Proto jsem se dlouho snažil někomu něco dokazovat. První, kdo mi to ukázal z jinýho úhlu, byl Pepa Povýšil, který mně vysvětlil, že snowboarding o tom není, že si to člověk musí užívat. Svým způsobem je ježdění na prkně jako umění, člověk se prezentuje svým pohybem. Tím, jak to zkombinuje a vymyslí, pak za sebou zanechává nějaký vizuální dojem. Já se snažim být odlišnej, dělám různý blbůstky jako třeba trojka přes nose před jibem a podobně. Blbnutí na sjezdovce v rychlosti, skákání přes všechny boule, to je tak krásný, že z toho můžeš natočit i edit. No a jsme zpátky u freeskierů. Co třeba dokázal Candide Thovex jenom na obyčejnym svahu, jak propojil terén s triky, tak z toho jsou všichni hotový. Prostě to taky využil jak malíř plátno.

Jen jestli tahle pohodová atmosféra, kdy lidi vymejšlej zábavičku, neni daná tím, že je zrovna díra mezi olympiádama a od příští sezóny se zase bude hrotit. Jak to vůbec máš s OH ty?

To máš pravdu, olympiáda bude 2018, a je teď strašně in říkat, jak jsou triply humus. Ze snowboardingu se stal olympijský sport a já jako syn olympioničky bych se tam chtěl taky dostat, reprezentovat Českou republiku. Když se ale podívám na ten závodní snowboarding, tak si nejsem jistej, jestli je to ten správný směr. Točí se v tom obrovský peníze, a level se proto posunuje někam, kde to možná ani samotný jezdci nechtěj mít. Když se takhle na závodech bavím s ostatníma, tak všichni říkají, že by radši dělali někde v prašanu kreativní triky než se mrskat třikrát, nedej bože čtyřikrát, přes hlavu. V Soči se stal slopestyle nejsledovanější disciplínou her, takže teď se budou všichni ještě víc snažit. Obyčejný, sváteční divák tomu nerozumí, tomu nic neřekne, když uděláš backside hand drag 1. A přitom je to tak strašně těžká věc, což nezjistíš, pokud sám nejezdíš. Lidi u obrazovky spíš baví mnohonásobný rotace do velký dálky, to je, co chtějí vidět, a prostě se ze snowboardingu stane show... Ale nijak ty rotace nehaním, lidi, kteří umí stylový triplecork, jako Stale Sandbach nebo Mark McMorris, se mi fakt líbí. Mají tu rotaci stoprocentně pod kontrolou a je krásný se na to koukat. Někdo ale přitom vypadá jak vyhozená kočka, a to by fakt měl dělat radši něco jednoduššího, hezčího.

Takže přání je se dostat na olympiádu, ale co nějakej snowboardovej sen?

Začít jezdit backcountry a velký hory. Zkusit třeba

World freeride tour, kde však musím nejdřív projít kvalifikací, uvidíme příští rok. Chtěl bych do těch velkých hor přinýst víc freestylu. Když se na to teď koukám, tak všichni sjedou kopec, ale chybí mi tam ta kreativita, ještě moc lidí nevyužívá spojení snowparku a velkých hor. Prostě chci jezdit jako Eric a John Jackson, Kazu Kokubo, Nicolas Müller, posunout se tímhle směrem. Je neuvěřitelný, jak dokážou z prvního pokusu vracet strašný věci. Na novým TWS videu posílá Eric fs 9 tak padesát metrů daleko v šíleně prudkým kopci, to si řikáš, kde končí lidský možnosti...

V poslední době mně taky na klasických závodech začalo vadit, že se člověk musí poměřovat s ostatníma.

Jenže když má každý vlastní styl, tak jak se to má posoudit? Každýmu se líbí něco jinýho, prostě já bych se nejradši chtěl porovnávat sám se sebou a zjišťovat, co dokážu. Když si vezmeš park, tak ten je navrženej člověkem a postavenej rolbama, chybí mi tam to vlastní hledání, vymejšlení, moment překvapení.

Každej prostě ví, že když se rozjedeš na kicker, tak budeš skákat. Při jízdě v prašanu nikdo neví, co se chystáš udělat. Tam je to o tobě a o tý přírodě.

Zabrzdily tě v tvém snb vývoji zranění?

Samozřejmě jsem nějaký měl, ale nemůžu říct, že by mě zabrzdily. Já k tomu přistupuju tak, že zranění vzniká kvůli tomu, že něco děláš špatně, a je to takový ukazatel, že by si v životě měl dělat něco jinak. Teď jsem měl dva roky po sobě zranění, nejdřív

28

tak tohle je můj nejnovější trik – switch backside 7 japan a naučil jsem se ho dvě jízdy před tím, než jsme šli fotit. ale v hlavě jsem ho nosil už dost dlouho. teď už to jen připravuju do doublu a bude to podle mých představ, hahaha

natrženou slezinu a pak jsem si utrhnul meniskus.

Vždycky mě to vyplo na jaře, kdy je snowboarding v parku nejzábavnější. Při ležení v nemocnici si pak člověk může rozmyslet, co udělal špatně, a bilancovat život. Díky zraněním jsem se tak vlastně dopracoval k názorům, který tu v rozhovoru prezentuju.

Tvoje máma se na olympiádě blejskla bronzovou medailí v lyžování. No a tvý ségry taky lyžují, jsou v reprezentaci a jedna byla dvakrát na olympiádě.

Nejseš jim svym snowboardingem trochu trnem v oku?

Rodiče mě podporují úplně nejvíc, jak to jde, platí mi skoro osmdesát procent nákladů na sezónu. Vlastně jsou jen doma a chodí do práce, abych já a moje ségry

mohli dělat, co nás baví. Je pak pro mě dost těžký, když jsem na závodech a nedaří se mi, a vím, že to rodiče stojí velký úsilí, abych mohl snowboardovat. Člověka to pak přivede i k myšlenkám, jestli má vůbec cenu to dělat. Ale mám fakt skvělý rodiče a neznám nikoho, kdo by měl doma tak velkou podporu jako já. Naše celá rodina žije sportem, u nás se nic jinýho ani neřeší. Muj sen by bylo dostat se na olympiádu, abychom tam byli spolu já i moje ségry. To by bylo asi největší děkuju, který bych rodičům mohl říct.

Jenže kvalifikovat se tam musíš skrz ty závody. Jak vidíš ty český a světový?

Když srovnám, jak vypadaly naše závody před pár lety a teď, tak dřív tam bylo na startu víc jak padesát

lidí a bavilo je jezdit. Potkaly se tam partičky ze všech koutů republiky, zašly si spolu do hospody, byla to prdel, a o tom by to mělo bejt. Teď se to však vytratilo, celosvětově, což bude tím, jak se ten sport profesionalizuje. Když chce mladej kluk začít jezdit a jeho rodiče vidí, jak to tam dávaj třikrát přes hlavu, tak ho v tom nejspíš nezačnou podporovat, a kluk to vlastně ani nezkusí. A tím pádem i nepřinese žádný peníze a celej snb byznys upadá. Značky pak nemaj na to podporovat profi jezdce a začíná se točit spirála směrem dolu. Nejspíš snowboarding jednou skončí jako třeba skákání na lyžích, člověk se taky jen tak nesebere a nejde si skočit na mamuta do Harrachova.

Ale zpátky k závodům. Už tam na ně u nás ani nejezdí

tolik lidí, protože když tam přijede celá česká repre a dělá switch 9, tak se nikdo jiný nemá šanci umístit.

A tohle znechucení na začátku to všechno brzdí.

Naštěstí už letos bude součástí závodů open kategorie pro amatéry a jsem sám zvědavej, jestli to přiláká nový tváře... Světový závody jsou pak jak přes kopírák, akorát že s hustějšíma poletama. S trikama, kterýma se to před pěti lety vyhrávalo, tak s nima se začíná už v kvalifikaci. Dokonce už se to teď dostalo tak daleko, že se mění tratě a skoky, protože jezdci odmítají jezdit původní setupy. Chtějí, aby se díky trati ukázalo, kdo je všestranný jezdec a kdo to má jen nadřený z trampolín.

A podle mě náš Snowjam teď bude patřit k tomu nejlepšímu, co se v sezóně pojede. Trať je kombinací

spousty různých překážek a je to tak technicky náročný, že tam není prostor se nějak nesmyslně mrskat. Takže velkej big up Martinovi Černíkovi, že dokázal něco takovýho vymyslet a zorganizovat.

Co očekáváš od letošní sezóny?

Mám takový dva body, na který se soustředím. První byl Laax open, kde mi to moc nevyšlo, dvakrát jsem spadnul. Druhý bude Snowjam, který je součástí světovýho poháru. Loni jsem si tam utrhl koleno, ale měl jsem připravenou našlapanou jízdu, celou na switch, tak bych to chtěl letos dotáhnout do konce.

Jsem sám zvědavej, jak budu ohodnocenej. V plánu mám ještě natočit backcountry profil. Sezonu jsem si rozdělil tak, že dvě třetiny dám do závodů a třetinu

do backcountry a ježdění sám pro sebe.

Sponzoři dobrý? Máš všeho dost, abys ses moh ježdění na sto pro věnovat?

Sponzoring je kámen úrazu pro všechny jezdce. Jezdím za Vans, který mě podporujou úplně nejvíc, že nebýt jich, tak už jsem s tím musel dávno skončit. Dalším sponzorem je Bataleon, a tam je to jak přes kopírák, jsem fakt vděčnej. Díky těmto značkám mám alespoň nějaký peníze na ježdění a můžu v tom pokračovat.

Kdybych se ale chtěl dostat třeba do top padesát jezdců světovýho poháru, musel by můj rozpočet být tři sta padesát tisíc ročně, a to fakt nemám. Podpora sportu je v ČR tak mizivá, že tě to přímo demotivuje a trápí. Ale problémy nejsou jen u nás, bavil jsem se

30

fs 270 bong 270 out. po pravdě, tohle mě chviličku potrápilo, jelikož nebylo nejlehčí se po bongu srovnat a správně dopadnout na rail. nic se ale nemá vzdávat a vyplatilo se!

teď se Seppem Smitsem a Maxem Parrotem, a oni taky nemají sponzora. Možná si jen ale říkají o moc peněz, hehe. Všechno se to zkrátka odvíjí od toho, že snowboarding v současnosti upadá. V podobný fázi byl skateboarding taky a dostal se z toho. Snad se to povede i nám... Člověk nesmí brečet a musí se snažit prosadit, jakýmkoliv způsobem, a najít si tu svojí originální cestu.

Na co tak ve snowboardingu nejvíc čumíš s otevřenou hubou?

Freeriding, backcountry a part Kazua Kokuba ve filmu Origins od Transworldu. To je absolutně něco neuvěřitelnýho, když tam frajer vyjede na strom a z něj dělá bs 5 japan na totálně flat dopad. Prostě to má sto pro pod kontrolou a nic ho nerozhodí. Baví mě i jak se rozjela móda carvingu, jak lidi vymýšlejí různý oblouky.

Je to úplně něco novýho, co tu nebylo. Všechny tyhle kreativní triky mě dokážou zaujmout a nadchnout.

A taky mě baví nový způsob stavění parků, který umožňuje překážky projíždět na mnoho způsobů.

A co takhle naživo na kopci, jaký jezdci tě baví?

Jak teď trávím hodně času v Laaxu, kam se sjíždí celá špička, člověk fakt vidí zajímavý jezdce. Nicolas Müller jezdil v parku ve strašným stylu. Udělal třeba obyčejnej bs 3 mute, ale to sem nikdy nikoho neviděl to takhle dát, to sem si sednul na zadek. A Nico taky umí projet celej park a vymyslet si svoje lajny, čumíš na něj s otevřenou hubou. Z Čechů mě pak nejvíc baví Horis.

To je typ člověka, kterej když se pro něco rozhodne, tak jde a prostě to tam naloží. To mě fascinuje, protože já to tak neumim. David Horváth je můj vzor, jak lítá na Aljašku a umí jezdit ve velkých horách. Je u nás fakt nejlepší. Taky se mi vždycky líbil jeho styl v rampě

a celkově přístup ke snowboardingu. A taky mě baví Honza Nečas, tomu už je přes třicet a frajer dělá triple.

No já sem zvědavej, co já budu dělat v jeho věku, jestli budu mít motivaci jako on.

Co děláš přes léto, respektive když nejezdíš?

Trošku jsem změnil svůj přístup, a to díky svým zraněním. Teď už vím, že je důležitý posilovat, aby měl člověk pevný svaly a tělo bylo připravený, když se něco posere. Takže dokonce chodím na kondiční tréninky s Pepou Andrlem, kterej trénuje i Ondru Banka, takže fakt největší kapacita u nás. Začal jsem s tím až koncem léta, ale už teď na sobě cítím pokrok. Na velký věci musíš mít nad prknem, ale i nad sebou, absolutní kontrolu, a to je právě přístup Pepy. Cvičíme spolu koordinaci, senzomotoriku, rovnováhu, soustředěnost, psychiku a podobně. Šíleně mně to sedí a myslím že i do budoucna, kdybych chtěl jezdit velký hory, to bude mít přínos.

Hele, jak ty seš na tom se sociálníma sítěma?

Facebook, Instagram?

Dnešní doba si to žádá. Pokud chceš nějakou značku reprezentovat, tak se bez toho neobejdeš. Ve svý podstatě jsem ale hater těchhle věcí, člověk tím ztrácí svoje soukromí. Každej ti může napsat, každej ti může zavolat, a jakmile někomu chvíli neodpovídáš, už je nervózní, a může se i naštvat. Byly období, kdy jsem třeba neměl půl roku Facebook, jenže pak člověk zjistí, že to kvůli kontaktu s ostatníma potřebuje.

A ve snowboardovým životě je to důležitý, abych o sobě mohl dávat vědět a lidi bavit. To mě celkem naplňuje, že to moje ježdění někdo sleduje a že se někomu líbí. Proto z tohodle úhlu pohledu sociální sítě respektuju. Nevýhodou pak je, že každej si může něco

nahodit, těch snowboardových editů vyjde tisíc za den a prosadit se je o hodně těžší.

Letos tě čeká maturita, nějak se s tím trápíš, ne?

Já studuju čtyřletý gymnázium úspěšně pět let, hehe.

Ve třeťáku jsem měl posunutý pololetí do konce září, ale nějak sem to kvůli snowboardingu stejně nestíhal.

Tak jsem poprosil ředitele o odložení do konce října, což se podle nějakých ministerských směrnic nesmí. Ředitel byl ale v pohodě, vyšel mi vstříc, takže jsem se vesele učil. Bohužel nám do školy přišla hloubková kontrola. A aby nevznik nějaký megaprůser, ředitel mě musel znovu zapsat do třetího ročníku. Ale já jsem za to rád, aspoň jsem měl víc času si promyslet, co chci v životě dělat.

Takže předpokládejme, že maturitu uděláš, a pak?

Doufejme, že jí udělám, hehe. Chtěl bych jít studovat psychologii na Karlovu univerzitu a v budoucnu se věnovat sportovní psychologii v kombinaci s východníma filozofiema a meditacema. Já třeba začal před dvěma rokama s meditací a víc a víc mě to utvrzuje v tom, že jsou tyhle věci propojený. A musím říct, že studium psychologie mě baví stejně jako snowboarding.

Tak snad ti to vyjde! Ale už ten rozhovor nebudem protahovat, dneska je zatim nejlepší den zimy, blue bird, čerstvej sníh, pod nulou...

Vypadá to pěkně. Sedim teďka v autě ve Vítkovicích, koukám skrz okna a je tam sluníčko. Kluci postavili perfektní setup, tak se těším, jak to pošredím.

Každopádně i vy všichni byste měli vyrazit někam na hory, užít si ten pravej snowboarding s kámošema a vykašlat se na všední starosti. Na chvíli to můžete úplně v klidu opustit, vždyť vám nic neuteče!

Z PAMĚTI 2

3

1 5

6

4 8

7

9

MIKI PAJER EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ Víkendová akce na Line 36 v Bratislavě.

5/ Na HF city jibu jsem potkal Kata z PragoUnion.

2/ První prašan sezóny byl na Stubaii a dostal se mi úplně všude.

6/ Na pivu v plzeňským pivovaru. #zijusburtonem i #pijusburtonem

3/ Na závodech na Kaunoši byla strašná klendra, tak jsme se spojili s freeskierama, abychom se zahřáli.

7/ Povánoční ježdění ve Špindlu... Sníh moc nebyl, ale fronta jo!

4/ Parťák z Burton team David Kordiak a radost ze zrušenýho contestu na Kaunertalu, kde šlo kvůli počasí fakt o život.

8/ V Laaxu jsem potkal největšího frajera Staleho Sandbecha.

9/ Takovýhle rána + čerstvej prašan musí bavit každýho.

35

156

Ryan Tarbell tuhle cab 270 melon stylově odjel na spotu v Bostonu minimálně patnáckrát. (foto: Annie Mac)

Roman Špaček /g/ – wallride v Humoru.

Operace K-anál. (foto: Peter Mercell)

156

686 SECO

36

riley nickerson pokořil tenhle klasický clevelandský spot switch frontboard pretzel 270

ONDS

SE SNĚHEM TO LONI V ZIMĚ BYLA VELKÁ BÍDA. CO SE NÁM VŠAK NEDOSTÁVALO V EVROPĚ, TO SE VYSYPALO NA ZALIDNĚNÉM VÝCHODNÍM POBŘEŽÍ SEVERNÍ AMERIKY. ULICE VELKÝCH MĚST POKRYLA TLUSTÁ BÍLÁ PEŘINA, A OTEVŘEL SE TAK JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH STREET JIB PARKŮ VŠECH DOB. MEZINÁRODNÍ TEAM 686 PROTO VYUŽIL PŘÍLEŽITOSTI A BĚHEM NĚKOLIKA MĚSÍCŮ TU NATOČIL VĚTŠINU SVÉHO FILMU 686 SECONDS. JIŽ BRZO BUDEME MÍT JEHO EXKLUZIVNÍ ONLINE PREMIÉRU U NÁS NA WEBU! text: Radek, foto: Annie Mac

Jak to tak bývá, na začátku všeho je nápad. Firma 686 ještě nikdy nezkoušela udělat vlastní velký film, takže proč se do toho nepustit. Zvlášť, když se na začátku řeklo, že se všemu nechá volný průběh a výsledek bude překvápko. Sixeightsix má celkem velký team, od evropských backcountry riderů přes japonský park jezdce až po americký jibery, prostě všechny styly, a zamýchá-li se to dohromady, přinese to zajímavou podívanou. Tvůrce filmu a hlavní kameraman Ian Post natáčel především v USA a Kanadě street party, záběry z backcountry a prašanu pak dodali externí spolupracovníci. „Byla to kolektivní práce,“ říká Ian. „Všichni natáčeli jak o život a potom se záběry sešly v mým počítači. Já si to všechno prohlídnul a udělal dramaturgii. Můj plán, takový scénář, bylo natočení filmu, který nebude jen čistě street nebo čistě backcountry. Řekli jsme si s team manažerem 686, že budeme jezdit tam, kde bude sníh, dáme dohromady lidi z teamu a ukážeme, o čem je jejich ježdění.“ Vše začalo již v listopadu 2014 natáčením v New Yorku, kde napadlo docela hodně sněhu a povedlo se udělat pěkný záběry. Pak parta vyrazila na pár týdnů do Quebecu v Kanadě, hodně toho proběhlo i mimo město. Prostě kluci sedli do auta, jezdili po okolí a hledali místa. Pořádná sněhová nadílka pak zasypala Boston, a proto se tady strávilo nejvíc času. No, celkově stát Massachusetts nabídl spousty zajímavých lokací a Ohio jakbysmet. Zkrátka East Coast rules.

Natáčení v Americe je velmi podobný tomu, jak to máme tady. Ian to popisuje: „Já už mám pár filmů a projektů za sebou, možná znáte Afterhours, kterej vznikal s konceptem – cestovat, hledat, natáčet.

Takže jsem to aplikoval i na 686 Seconds a sedlo to tam. Prostě jsme hodně jezdili v autech a hledali sníh. Možná vám to v Evropě připadalo, že jsme měli v Americe dobrou zimu, ale byla to mizérie. Až jsem si říkal, že pracovat v takových podmínkách na velkým filmu je nesmysl. Naštěstí se přihnala strašná bouře do Bostonu a bylo na pár týdnů vymalováno.“ Nejvíc vás ve filmu bude bavit partička, jejíž jádro tvořil Cam Pierce, Riley Nickerson, Ryan Tarbell, John Murphy, Austin Young, Ian Hart a Max Lyons, ale svoje ukáže i Matt Belzie, Forrest Burki, Enzo Nilo či Atsushi Hasegawa. Přesto, že je každej v teamu z trochu „jinýho těsta“, dokázali se dát dohromady a společně tvořit zajímavý snowboardový hodnoty. „Cam má rád obří věci,“ začíná Ian vyjmenovávat svý oblíbený jezdce. „Riley je na technický raily, Austin zbožňuje kink raily, John Murphy rád proskakuje skrz. Co člověk, to jiný styl, a prostě bylo zajímavý vidět, jak se dali

1

tohle sketchy héňo v bostonu, projetý transfer 50-50, znamenalo pro iana harta poslední záběr sezóny

2

3

dohromady, i když spolu normálně nejezdí. Chtěli natočit co nejlepší věci, aby film dobře vypadal.“ Práce na 686 Seconds rozhodně netrvala šest set osmdesát šest sekund. První klapka padla na Díkuvzdání, což bylo 27. listopadu 2014, a poslední úpravy ve střižně se dělaly 1. září 2015. No vlastně se ještě v jednom místě předělával zvuk, takže úplný finále bylo až v říjnu. Sečteno a podtrženo skoro rok.

Ian nad tím strávil nejvíc času ze všech: „Editace mi

zabrala pár měsíců, hodně jsem se zdržel zařizováním práv k hudbě. Musel jsem hledat nějaký dobrý kapely a vydavatelství, s kterýma se šlo dohodnout. Nakonec to dopadlo dobře, máme tam mix velkých i menších kapel a různých hudebních stylů.“ Během natáčení proběhlo spousty legračních momentů, ale někdy to bylo spíš k pláči. Parta filmařů například vyrazila na čtrnáct dní do Ohia, což není zrovna stát, kde by se natáčely snowboardový videa.

Ale kluci dostali reference, že jsou tam zajímavý spoty, a tak si na to vyhradili dva týdny. Bohužel, během prvních dvou dnů sníh roztál a pak se tam trápili hledáním zbytků bílejch záplat v plus patnácti.

Ian: „Fakt jsme se snažili, pořád jsme někde jezdili, podle mě jsme mohli na tacháči natočit tak tři a půl tisíce kilometrů. Nakonec z toho byly jen tři záběry.

Prostě celý Ohio bylo ježdění autem, nacházení spotů a shánění sněhu. Klasickej příklad toho, že ač se snažíš sebevíc, tak to někdy nejde.“ Naopak ježdění v Bostonu bylo jak za odměnu. Kluci se ve městě a jeho okolí poflakovali víc než dva měsíce a taky většina fotek v tomto článku je odsud.

Kameraman Ian Post bydlí ve Vermontu a do Bostonu to má nějaký tři hodiny, takže nebyl problém

2/ riley nickerson přes gap do switch frontboard na double downu v bostonu

3/ tvůrce filmu ian post v quebecu

39

1/ dokonce i obyčejný schody v quebecu dokáže ryan tarbell kreativně využít, tady zrovna nollie poke 2/ ryan tarbell a mark reznikov aka markass mondays 3/ riley, ian, tarbell, cam a ian staví první spot na jejich francouzsko-kanadské zastávce

40

často tyhle vyznavači veřejnýho pořádku ježdění překazí. Při filmování 686 Seconds ale kupodivu nedošlo k žádným problémům. „Překvapuje mě, že to šlo tak hladce. Náznaky nějakých problémů byly párkrát v Bostonu, ale to jenom kvůli tomu, že tam v jednu chvíli fakt působilo několik crew současně, místní už začínali být nevrlí a tlačili na policii, ať

a opravdu kdokoliv tak celkem jednoduše může svoje dílo zákazníkům prodávat.“ A závěrem ještě dodáváme, že exkluzivní československá 48hodinová premiéra filmu 686 Seconds proběhne na Boardmagu, a to v neděli 14. února od osmi večer, kdy film uvidíte zcela zdarma.

Ian pak dodává: „Nejdřív bych chtěl poděkovat za to,

1

na zavolání okamžitě dorazit. Párkrát si kluci přes Airbnb pronajali apartmán ve městě, pokaždý trochu na jiným místě, aby to měli ke spotům blíž. Ian stále kroutí hlavou: „Bylo neuvěřitelný, kolik snowboardingu se loni v Bostonu odehrálo. Ještě nikdy jsem nezažil město, kde kamkoliv vyrazíš, najdeš postavený spoty nebo vidíš partičky, jak točí street. Lokálové, crew z Austrálie, Evropy, prostě všichni se sjeli do Bostonu, aby využili tu obrovskou sněhovou nadílku. Hodně zajímavý. Nejspíš za to může to, jak na CNN dělali přímej přenos během sněhový bouře, a taky fakt, že se sem dá celkem relativně levně doletět.“ 686 Seconds je narváno trikama, každej si tu najde tu svojí pecičku. Ian má taky svoje favority: „Můj nejoblíbenější trik filmu je obří boardslide do dropu od Cama Pierceho. Škoda, že nemohl mít celý part.

Během natáčení v Quebecu se totiž extrémně vyprasil a měl konec sezóny. Jeho záběry jsme tak použili na intro. To boro byl vlastně první záběr, který jsme natočili, a je ve filmu pro mě top. A pak se mi líbí všechno, co jsme natočili s Ryanem Tarbellem. Hrozně mě baví sledovat jeho snowboarding, a teď jsem ho navíc mohl u toho i natáčet.“ V Améru, stejně jako u nás, probíhá natáčení a focení na street spotech pod dohledem různých angažovaných občanů, sekuriťáků či policie, a dost

2

s tím něco udělá. Dokonce jsem slyšel, že pár lidí pak dostalo za snowboarding pokutu.“ Kdo má chuť, může si film zakoupit na iTunes, Google play nebo na Vimeo. „Velký filmy se vždycky vydávaly na DVD, ale teď už je prostě jiná doba,“ zamýšlí se Ian. „Sice se tak nemůžete doma pomazlit s krabičkou, ale zase se vám film z iTunes nikde neztratí a máte ho uloženej v knihovně navždycky. A taky je dobrý, že když dáš film do online distribuce, dostane se k němu víc lidí než jen zákazníci snowboardshopů. Pro firmu 686 je online distribuce rozhodně lepší řešení. Líbí se mi i ten systém Vimeo on Demand, kde nejsou složitý pravidla jako při umísťování filmů na iTunes,

3

že jste mi dali v Boardu prostor ukázat můj film a náš snowboarding. Česko a Slovensko nejsou pro nás v Americe známý snowboardový země, nejspíš máte svojí vlastní scénu, svůj vlastní snowboardovej svět a jsem rád, že vám ten náš můžu ukázat. Nenatáčeli jsme nějaký veledílo jak z produkce Transworldu, ale prostě jsme s partou kolem 686 zaznamenali naši zimu a ježdění. Doufám, že se film bude líbit a inspiruje vás k tomu, abyste skočili do auta, objížděli spoty a posouvali váš snowboarding do dalšího levelu.“

austin young z rozjezdu sleduje, jak si ian hart dává 50-50 na kink railu na předměstí bostonu

4

Makak pochází z východoslovenských Košic a celou jeho skejtovou kariéru ho doprovází mramor. Nejprve začal před košickým Bielakem, pak se přesunul na pražský Stalin a už nejmíň dva roky to grinduje na Macbě. Díky pobytu v Barceloně a postupu do evropského Nike SB se párkrát objevil na sociálních sítích Street League Skateboarding a výlet do Států mu přinesl sponzoring například od P-Rodovy značky Primitive Skateboards.

Po delší době ses opět podíval do Států, jak hodnotíš svoji návštěvu Kalifornie?

Je to pravda, už je to nějaký ten pátek, co jsem byl naposled v Americe. Podívat se do Kalifornie už jsem chtěl dlouho, zaskejtovat si tady a poznat tohle místo.

Takže svojí návštěvu hodnotím pozitivně.

Předtím ses byl podívat v New Yorku. Jaký zásadní rozdíly si vypozoroval mezi NY a LA? Těžko se mi to posuzuje, protože v NY jsem byl jen týden, z čehož tři dny jsem strávil na Manhattanu na závodech Red Bull Manny Mania a zbytek kvůli nepříznivýmu počasí poznáváním města. No, za tři dny toho stejně moc nepoznáš. Ale New York je takové velkoměsto, kde je všechno zahuštěné v jednom prostoru. Naproti tomu Los Angeles se rozkládá na veliké ploše, což je o dost náročnější na přesuny, takže člověk se bez auta nepohne. A pak se navíc ještě musí obrnit trpělivostí, protože dopravní zácpy jsou nekonečný.

Skate sen je pro většinu lidí přestěhovat se do LA a stát se profíkem. Dokážeš si to představit, nebo u tebe vítězí Barcelona?

Na nějakou dobu si LA představit dokážu, člověk tu má možnost navázat zajímavé kontakty, které pomůžou v kariéře. Taktéž počasí je tu ideální celý rok, a proto se tu dá pořádně vyjezdit. Jenže já nejsem ten typ, co

ZE SLOVENSKA DO KALIFORNIE JE CESTA DALEKÁ, A NE KAŽDÉMU SE TAM PODAŘÍ JEN TAK DOSTAT. ROMAN LIŠIVKA, ZNÁMĚJŠÍ POD PŘEZDÍVKOU MAKAK, SE KONCEM LOŇSKÉHO ROKU PODÍVAL DO LOS ANGELES, KDE PRO NÁS NAFOTIL PÁR FOTEK, A PŘI TÉTO PŘÍLEŽITOSTI JSME SE HO ROZHODLI VYZPOVÍDAT O JEHO ZÁSADNÍM TRIPU.

CALIFORN 42

fs noseslide na legendárním hollywood blvd

NICATIONS text: Tomáš Gaži, foto: Kubo Križo

1

fs ollie přes rail na long beach

dlouho vydrží na jednom místě, a potřebuju změnu, objevovat nová místa. Chtěl bych ještě cestovat, podívat se třeba do Shanghaie. Ale svůj headquarters chci určitě mít v Evropě, přeci jen je to blíž k mým kámošům a rodině.

Když už jsme u těch profíků, koho zajímavýho jsi potkal?

Protože je LA taková Mekka skateboardingu, tak tu o profíky není nouze. Nejvíc bylo opětovné setkání s P-Rodem, když jsem byl za lidmi v Primitive. Taktéž jsem se šel podívat na premiéry videí DC a LRG, kde samozřejmě byli úplně všichni jezdci, co znám z netu.

Ale v Los Angeles natrefíte na profíky třeba i jen tak ve Starbucksu, a nepotkáváte jen skejťáky, třeba i různý celebrity.

Platí i v LA, že spoty jsou ve skutečnosti o mnoho náročnější, než jak to vypadá ve videu?

Naživo je to vždy jiné než na videu, ale musím říct, že na některých spotech jsem byl překvapen, jaké to tam mají perfektní.

Podle fotek zjišťujeme, že ses stihl podívat i do San Francisca. Padnul tam i krutý downhill?

Tak výlet do SF byl čistě na náhodu. Přesvědčil nás

Jesse, abychom dojeli za ním do Sacramenta, a odtud je to do SF už kousek, takže by byla škoda toho nevyužít. Downhill jsme dali a je to dost crazy.

Co jídlo?

Je tu spousta různých stylů vaření z celého světa, takže máš co na výběr. Protože jsme pořád někde cestovali, tak jsme nejvíc využívali fastfoody, kde si taky dokážeš najít něco dobrého. Nejvíc jsme chodili k Mexičanům a do Starbucksu, plus jsme ochutnali všechny známé i neznámé fasty jako třeba In-N-Out. A co je tvůj největší zážitek z celého výletu?

Viděl jsem UFO, hehe. Nakonec jsme však zjistili, že to UFO nebylo, ale jednalo se o nějaký meteorit. Jsou z toho i různá vida na youtube, hledejte Massive Blue UFO 11. 7. Los Angeles. Něco takového se fakt nevídá každý den.

Nedávno ti vyšlo welcome video pro Skate Sauce, objevilo se to na RIDE Channel, obletělo to svět a začal jsi jezdit na deskách Primitive. Jak se tohle všechno událo?

Začalo to všechno v létě v Barceloně, kde jsem byl v pravou chvíli na pravém místě. Během Street League jsem se seznámil s Amritem Jainem, který vlastní

2/ když už je člověk v kalifornii, měl by navštívit i san francisco. a vidět golden gate je povinnost 3/ cruising po hollywood blvd, je to nejlepší povrch na světě 4/ být v la a nemít takovouhle fotku? ani náhodou! 5/ american highway

2

4

3

5

značku Skate Sauce. Trávil jsem s ním většinu času jeho pobytu v Barceloně a točili jsme spolu. Ve stejný čas byl v Barceloně i Primitive team, se kterýma jsem se potkal na Macbě, a měl jsem se možnost tam s nimi seznámit osobně. Bavili se o tom, že bych se mohl dostat do jejich EU teamu, a protože měl Marek

Zápražný už v tý době od nich support, zprostředkoval naše kontakty.

Celý rok si byl stále vidět na světových stránkách Street League, čemu vděčíš za to, že si tě všimli?

Opět za to vděčím Amritovi, s kterým jsme točili na Macbě. Kromě toho, že vlastní Skate Sauce, taky pracuje pro Street League. Moje videa tam měly docela ohlas. Zároveň mě díky felákovi Thomasovi Winkelovi oslovili i lidi z Pacsunu, abych pro ně natočil reklamní spot, který běžel během závodů Street League.

Máš už nějakou představu, jak bude vypadat tvůj rok 2016?

Stále se snažím něco vymýšlet, abych cestoval, poznával země a posouval se dál. Hlavní je, abych strávil co nejvíc času v zahraničí. Ale žádný přesný plány zatím nemám, uvidíme, jak se to vyvine.

Jaký je recept pro Čechy a Slováky na zviditelnění se ve světě?

Je důležitý si uvědomit, že když chce být někdo pro a živit se tím, tak je to zaměstnání na full time. Nedá se rychle posouvat, pokud skejtujete jen někdy. Musíte se tomu věnovat naplno a přizpůsobit skateboardingu svůj život.

45

MAKING OF

SKATE OF MIND URČITĚ JSTE ZAZNAMENALI NEJNOVĚJŠÍ VIDEOPROJEKT MAXE HABANCE S NÁZVEM SKATE OF MIND, KTERÝ SE JIŽ PÁR MĚSÍCŮ OBJEVUJE NA REDBULL.COM. V JEDNOTLIVÝCH EPIZODÁCH ZVE MAX DIVÁKY NA RŮZNÁ MÍSTA PO SVĚTĚ, UKAZUJE SKATEBOARDING, SPOTY, JÍDLO I KULTURU. ZA KAMEROU STOJÍ MARTIN ŠTEMBERA, KTERÝ MÁ NA CELÉM POŘADU VELKÝ PODÍL A DÍKY KTERÉMU SE PRÁVĚ TEĎ MRKNEME POD AUTORSKOU POKLIČKU. text: Radek, foto: Lukáš Wagneter / Red Bull Media House

46

jedna z nejsložitějších věcí, co kluci natáčeli. full speed sérka ze zídek a banku

Martine, co pro tebe osobně projekt Skate of Mind znamená?

Podíval jsem se na spousty zajímavých míst a mohl tam natáčet věc, ke které mám celý svůj život blízko.

Spojil jsem dohromady všechno, co mě baví, tedy cestování, skateboarding a mojí práci kameramana.

A taky se mi podařilo dostat do povědomí lidí, kteří se pohybují kolem tohoto sportu, udělal jsem dobrý promo sobě, ale i Maxovi. Prostě na projektu Skate

of Mind není vůbec nic špatnýho, byla to pro mě jasná volba a velká motivace.

Máte nějaký plán, scénář, nebo vše vzniká za pochodu?

Někdy na začátku, před rokem, padl menší briefing, jak by to mělo vypadat, a na papír jsme si napsali města, kam bychom chtěli jet. Nakonec z tohodle všeho zbyly dvě, tři věci. Lokace si hledáme podle momentálního počasí nebo dáváme na doporučení

lokálů o aktuální situaci. Tohle všechno ale stejně nejvíc řeší Max, protože já na skejtu umím pouze cruisovat ulicema, a on si prostě vybírá místa, kde se budou dát dělat triky. Volba města je fakt důležitá, protože během osmi, deseti dnů musíme natočit dvě různé části – jednu čistě skejtovou s trikama a druhou lifestylovou. Během naší spolupráce jsem už Maxe naučil vnímat města vizuálně podle mých představ, takže lokace jsou teď takový průsečík mezi

skejtovatelností a podobou místa.

Kolik hodin hrubýho matroše máte natočeno na jednu epizodu?

To se vždy trochu liší, někdy mám patnáct hodin, jindy třeba osm, záleží podle zajímavosti místa. V Budapešti byli místňáci úplně nejvíc v pohodě, provázeli nás celých deset dnů a odjížděli jsme s nejlepším pocitem.

Doma jsem si pak myslel, že si ustřelím hlavu, protože to dalo na osmnáct hodin hrubýho materiálu... Když

to stříhám, tak si nejdřív udělám první hrubý výběr, který baví mě. Pak si udělám druhý výběr pro lidi, no a potom to nějak zkombinuju, aby to bavilo mě, Maxe i ostatní. Nejnáročnější právě je si vytvořit tu dramaturgii a vybrat záběry, všechno osekat a připravit. To zabere spousty času. Navíc jak nejsem úplně zběhlej ve skate točení, a možná právě proto si mě Max vybral, aby to nebylo stereotypní, trvalo mi to na začátku trochu dýl. Třeba než jsem si zvyknul

1

tuhle sérku natáčeli kluci ve splitu minimálně hodinu

dávat ruku před objektiv po odjetým triku, uběhly tři epizody, a při přebírání záběrů jsem si pobrečel.

Ale už se blížím do fáze, kdy to jde, jako když bičem mrská. Vše mi jde líp od ruky, už při natáčení vím, jaký záběry chci, co použiju. Takže epizodu teď stříhám s korekturama, titulkama a exportem tak týden, ale třeba pilotní epizoda mi trvala měsíc, protože jsme za pochodu potřebovali najít tu správnou dějovou linku, aby to všechny bavilo. Nejspíš bych teď zvládnul epizodu sestříhat i rychlejc, ale bylo by to na úkor kvality.

U projektu velikosti SoM se vše bude muset řešit dost legálně, kolem toho asi bude taky hodně práce...

Všechno musí být absolutně ošetřený, takže na vše počínaje grafikou od Andrease Golda po intro od NobodyListen musí být sepsány smlouvy o poskytnutí práv a souhlas s podmínkami Red Bull.

V každý epizodě jsou navíc potřeba dvě, tři písničky, které vybírám z Red Bull audio content pool, což je hudební banka. Písniček je tam strašně moc, mnoho stylů, ale já už to všechno vyčerpal. Je těžký něco najít, jsem strašně náročnej a vybíravej. Ale tak to mám u všech hudebních bank, a ta Red Bull je přitom nejrozsáhlejší. Prostě výběr hudby je asi to, co mi dělá

největší vrásky na čele. Pokud tenhle článek teď čte nějaký beatmaker a myslí si, že má něco, co se bude do našeho projektu hodit, tak ať se mi určitě ozve.

Jak náročný je cestování s drahou filmovou technikou?

Všeobecně strašnej vopruz, risk a hektika. Právě proto jsme se s Maxem snažili techniku minimalizovat do příručního zavazadla, aby se nám nestalo, že někam přiletíme a ztratí se po cestě batoh s výbavou. Navíc většinu času trávíme cruisováním po městě a jezdíme mhd, takže nemá cenu s sebou tahat šest batohů a tisíc věcí. Točíme na jeden foťák a sadu objektivů, která se vejde do normálního batohu. A když jsou náhodou potřeba světla nebo něco dalšího, tak díky Red Bullu nebo lokálům to vždycky nějak pořešíme na místě. Jo a ještě doporučuju si vždy vše před cestou tisíckrát zkontrolovat, aby se vám nestalo jako mně, že přiletíte 25. prosince do Barcelony, chybí vám baterka do mikrofonu a všude mají tři dny zavřeno.

Dostali jste se na nějaký nebezpečný místo, kde bys měl strach?

Zatím jsme byli na samých peace místech a žádný hroty neproběhly. Největší adrenalin jsme zažili ve Splitu na krutý střeše plaveckýho bazénu. Vypadalo to jak rampa, dalo se na to ze strany vyběhnout,

akorát že se spot nacházel hned vedle vojenskýho areálu, a všude navíc chodilo spousty policajtů.

Nakonec jsme se tam s Maxem a jedním místňákem vyšplhali, ale nahoře zjistili, že to moc nejede. Tak jsme zase lezli dolů a na tom místě, odkud se nalejzalo, stál policajt. Lokál celkem ztuhnul a začal vysvětlovat, že kdyby nás policajt chytil, bude pěknej průser. Je to tam docela přísný, zvlášť pro cizince. Tak jsme zůstali ležet na střeše, dokud neodešel. Adrenalin z toho byl na pár desítek minut. Jinak strach jsem měl na útesu v Bilbau, což bylo nepříjemný, ale to jsem se spíš bál o ostatní než o sebe.

Nutí tě Max na tripech dělat věci, do kterých se ti moc nechce?

Každej den ráno vstávat, to je moje nejmíň oblíbená činnost. Deset dnů musím od rána do pozdní noci natáčet, skejtovat, takže jsem maximálně unavenej.

Navíc jsem nejhorší člověk na usínání a pak je to ráno tragédie. Max mě taky pořád nutí točit, i když já už vim, že skateboardingu máme dost. Pak sedím ve střižně a vyhazuju jeden záběr za druhým, protože už to neni kam dát. Musim ale uznat, že Max je na spotě zdravě přehajpovanej a extrémně důslednej, takže se snaží mít všechno na sto procent, i za cenu, že to nebude vypadat úplně nejlíp. Od toho jsem tam

3

2

4

5

pak já, že to uvedu na pravou míru, a nádherně se doplňujeme.

A nějaká veselá historka z natáčení?

Je jich spousty, že nevim co dřív. Nejoblíbenější je, jak si Pašík natrh během skejtování v Budapešti kalhoty. Večer jsme šli na místní Náplavku, kde bylo tak tisíc lidí, všichni načančaný, pěkně se tam pilo.

Když jsme pak odcházeli, Maxe nenapadlo nic lepšího, než Pašíkovi kalhoty komplet roztrhnout, od pasu až ke kotníkům. Hrozně z toho zrudnul, my se začali strašně smát, tím pádem na sebe strhli pozornost tak sto padesáti lidí. Pašík se to snažil nějak zamaskovat, ale nešlo to, a navíc ještě musel projít takovou „uličkou hanby“ k východu z areálu. Já se tak smál, že jsem omlád nejmíň o dvacet let. Poslední epizodu uděláme jako sestřih všech těchto sranda momentů. Nejvíc jich tam bude mít Max, protože ty jeho přeřeky a faily při mluvení, to je k nezaplacení.

Kdo všechno se kromě tebe a Maxe na natáčení podílí?

Natáčení a stříhání dělám komplet já, produkci zařizuje Max, ale asi nejvíc nám pomáhá Martin Kretík, který dělá korekturu. Ruku k dílu přiložil NobodyListen přípravou hudby do intra a Andreas Gold se postaral o logo, popisky a titulky. Na pár posledních

6

epizod jsme s sebou brali i fotografa, abych se mohl soustředit jen na točení.

A plány na letošek?

Nerad bych tu něco zakřiknul. Do první série jsme šli trochu s velkýma očima a docela jsme si naběhli s objemem práce. Teď už jsme poučený, takže pojedeme na míň míst, ale o to zajímavějších, a z každý lokace natočíme vždy dvě čistý skate epizody plus jednu hezkou lifestylově turistickou. Doufám, že se Max nebude zlobit, když prozradím, že první lokace bude město Tchaj-pej na Tchaj-wanu. Jinak v plánu je všechno posunout dále, takže druhá kamera, externí fotograf a podobně. Vše se ale odvíjí podle financí, uvidíme, jestli se nějaký sponzor blejskne.

Berem příspěvky jakýhokoliv typu, vše je dobrý. Tyhle projekty už nemohou vznikat, jako když si parta kámošů řekne, že jde něco dělat. Je to pro nás práce a všichni se musí zaplatit. Čím víc prostředků bude, tím se to bude dělat líp a s větší chutí, protože budeš moct realizovat nápady, který tě baví. A to je nejdůležitější, dělat to, co tě baví!

2/ maxi, tak z toho dropu kino tři šede 3/ nová deska, více energie 4/ ve splitu u moře se tvořilo skate of mind samo 5/ martin s maxem mají skate of mind pod kontrolou 6/ natáčení ve varšavě

49

50

1/ sanke, nejtalentovanější lokál, v laybacku. od svých sedmi žije sám, tátu nemá a máma odešla za prací do ománu a už se nevrátila. jeho brácha je alkoholik a taky sankovi moc nepomáhá. thug life 2/ chari ve 5-0 naboso. jeho rodině patří zahrada, kde stojí tenhle diy park 3/ střechu vzal monzun, nyní se staví nová 4/ na zahradě kromě skateboardingu pěstují i ovoce a zeleninu. k tomu chytají ryby, je to jejich jediná obživa 5/ bernardo, spoluzakladatel projektu skatepark midigama

REAL SKATEBOARDIN AŽ PŘÍŠTĚ BUDETE NADÁVAT NA NEVHODNÝ PODMÍNKY U VÁS VE MĚSTĚ, VZPOMEŇTE SI NA TENTO ČLÁNEK. PODÍVÁME SE V NĚM NA SRÍ LANKU, KDE JEŽDĚNÍ JE PRO LOKÁLY ČISTÁ RADOST PRO POCIT A ÚSMĚV NA TVÁŘI. PROSTĚ REAL SKATEBOARDING... text: Kateřina Petroušková, foto: Chris Peiffer

Navštívíme vesnici Midigama, malou rybářskou osadu na jihu Srí Lanky, asi 160 km od Colomba. Že jste na místě, poznáte i po čichu, ryby se tu totiž suší úplně všude. Poslední 2 roky zažívá Midigama, se svými čtyřmi spoty pro surfování a zvětšujícím se počtem ubytovacích zařízení, velký boom. Jednoho dne se tu taky objevili čtyři kamarádi, skejťáci a surfaři v jednom, kteří se poznali v Belgii. Rutger Embrechts, Arno Van Elsen a brazilští bratři Henrique a Bernardo Figueiredo, díky kterým tu vznikl DIY spot. A právě s posledně jmenovaným máme o celém projektu připravený rozhovor. Čau Bernardo, tak nám o skatespotu něco prozraď...

Všechno to začalo v roce 2012 jako surfový výlet s kámošema. Ve dnech, kdy nebyly žádný vlny a my se pěkně nudili, můj kámoš Arno dostal nápad udělat malej bazén na skejtování nejen pro nás, ale i pro místní kluky. Nějak se zabavit. Začali jsme vybírat peníze, abychom mohli co nejdřív začít stavět. Místo ke stavbě jsme zvolili na zahradě kámoše Chariho,

jehož rodina nemá vůbec nic. Chtěli jsme tak k nim přitáhnout i turisty, aby si mohli pomalu vydělat nějaký peníze. Původně u nich totiž nebyla zavedená ani voda.

Tohle bylo první rok našeho projektu. Další rok jsme se vrátili, a protože se lidem náš nápad líbil, tak jsme se rozhodli udělat malou kampaň a sbírku. S pomocí coffeePointu a taky dalších podniků tady v Midigamě jsme vybrali dost peněz na to rozšířit bazén. Teďka doděláváme malý obchod vedle bazénu.

Jaký obchod to bude? Rotti shop, tedy palačinkárna?

Nene, chtěli bychom, aby prodávali vodu pro skejťáky, ale i lidi, co jenom procházejí kolem. Rodina má na zahradě hodně banánů a kokosů, který můžou taky prodávat. Ale jak jsem říkal, taky pro to musí něco udělat oni sami. Nemůžeme všechno dělat jen my.

Takže pomalu, pomalu doděláváme všechno, jak jsme si plánovali.

Kdo jsou ti místní kluci, vaše parta?

Indika s Chamarou, ti nám doporučili postavit park na Chariho zahradě, taky s náma od začátku pracovali na celým projektu. Pak Chari, na jehož zahradě park je

a jehož rodině se snažíme pomoci. A pak ještě Sanke, asi nejlepší skater na Srí Lance. O tátu přišel, když byl ještě malý klu,k a mamka pracuje v Ománu, ale to nestačí. Teď má práci v Surf clubu a jinak mu na jídlo přispíváme.

Kdo učí místní kluky skejtovat?

Oni to prostě zkouší. V poslední době sem jezdí hodně turistů, takže je místní kluci pozorují a pak kopírují.

Každý den procházím kolem a vidím, že místní kluky to fakt baví a pořád jezdí. Takže to funguje. Je to teprve začátek skejtování na Srí Lance.

Odkud mají lokálové výbavu?

Kluci tady nepotřebují boty, jen skejty. Vlastně na celý Srí Lance není jedinej skateshop. Všechno je z darů, převážně z Evropy, a pak taky hodně turistů, co k nám jezdí, tu pak nechává svoje skejty pro lokály – to je cool.

Myslíš si, že mají místní kluci nějakou šanci vycestovat z ostrova díky svýmu skejtovým umu?

Jasně, jsem sto pro přesvědčenej, že ano. Srí Lanka nemá žádný profi skejťáky, takže to je skvělá příležitost pro jakoukoliv značku, aby je ulovila. Víš co, občas sem někdo přijede a pozve je na závody nebo tak.

1

2

3

NG Máš představu, kolik lidí tady skejtuje?

Asi kolem dvaceti. Z naší party jsou to čtyři kluci, co tu jezdí každý den. Pak přijíždějí kluci z Welligamy, Galle. Občas dorazí taky parta z Colomba – Push skateboards, mají skvělej projekt a teď hodně bojují za to, aby postavili první skatepark v Colombu. Náš minipark je vlastně první skatepark na Srí Lance!

Tak to na sebe musíte být hrdí! Skejtuješ i ty sám?

Jojo, jsme hrdý. Já neskejtuju, jsem surfař, heh. Tohle všechno se semlelo dík mým dvěma kámošům, co skejtujou i surfujou. Byl jsem zrovna na cestě kolem světa, začínal jsem na Srí Lance a od prvního okamžiku jsem věděl, že je to tady skvělý místo na nějaký projekt. Pak jsem cestoval a cestoval, ale furt jsem měl pocit, že se sem musím vrátit sem. Všechno to začalo jen jako zábava a taky udělat něco pro lokály. Nakonec jsem se vrátil a cítil se tu líp a líp, taky jsem viděl, jak místní kluci vyrostli a jak se zlepšují. Skejtováním se jim mění životy.

Nebojíte se, že si to majitelé zahrady jednoho dne třeba rozmyslí a nikoho tam nebudou pouštět?

Ne, toho se nebojím. Jasně že se to může stát, ale tahle rodina je pyšná, že skatepark stojí právě na jejich zahradě. Možná i proto jsem měl ten pocit, že Srí Lanka je nejlepší místo na projekt. Prostě těm lidem tady věřím.

5

4

Kdo postavil skatepark? Vy sami, nebo jste si najali „profesionály“?

Postavili jsme to sami, s místníma klukama, Indikou, Chamarou, Sankou a Charim... vlastně každej trošku pomohl. Spotřebovali jsme asi 150 pytlů betonu a na konci jsme si najali pána, který bazén vyhladil.

Měli jste při budování skateparku nějaký překážky?

Museli jsme zažádat o stavební povolení, ale začali jsme stavět bez něj. Nějaký sousedi nevěděli, o co jde, a zavolali na nás kontrolu. Nic moc se ale nezměnilo, každý věděl, že chceme hlavně pomoci.

Jak skatepark vypadá v sezóně dešťů? To v tom plavete jak v opravdickým bazénu, hehe?

No proto právě teď opravujeme střechu, stará nevydržela ty loňský monzuny. Ale moc se za deště skejtovat nedá. Rodina vždy tvrdě pracuje na tom, aby vylila všechnu vodu ven z bazénu. Rádi bychom to opravili, aby se dalo skejtovat celoročně.

Máte ještě nějaký jiný projekty?

Kromě skateparku máme ještě Surf club, který je založen na stejným nápadu – dávat místním dětem

něco navíc, v tomhle případě lekce surfování, ale zatím ještě pořád sbíráme peníze. Potřebujeme surfy a další vybavení.

Jaký jsou vaše plány do budoucna?

Tohle je třetí sezóna projektu a vypadá to dobře.

Pořádáme další sbírku, čím dál víc lidí náš projekt zajímá. Takže tuhle sezónu chceme rozšířit park o další bazén a minirampu na druhý straně. Chtěli bychom taky postavit záchod, protože rodina žádný nemá. To je taky hodně důležitý, jestli chceme, aby sem lidi chodili a strávili tu co nejvíc času. Co nevidět budeme otvírat ten obchod s vodou a ovocem, opravíme střechu a prostě celkově chceme pomoct rodině, jak nejvíc to půjde. Chariho mamka potřebuje na operaci, má nádor v krku. Tak bychom chtěli vybrat peníze i na tohle.

No a v budoucnosti, blízký budoucnosti, potřebujeme zapracovat na konceptu skate projektu. Chceme dávat skejtový lekce, pro kluky i pro holky. Taky pomáháme ostatním rodinám ve vsi. Každý má nějaký problémy a občas je těžký vybrat komu zrovna pomoct.

Nechceme jim jen dávat peníze, spíš příležitost a popostrčit je, aby dělali něco víc a pracovali.

52

NÁZOR

SKATEBOARDING NA OLYMPIÁDĚ SKATEBOARDING BUDE NEJSPÍŠ ZAŘAZEN MEZI OSTATNÍ SPORTY NA LETNÍ OLYMPIÁDĚ. JE TO DOBŘE, NEBO ŠPATNĚ? CO SE STANE, POKUD SE TO STANE? ZKAZÍ TO, NEBO ZLEPŠÍ NAŠÍ SCÉNU? TYTO A PODOBNÉ OTÁZKY SI POLOŽIL MILOŠ OGURČÁK A NAPSAL NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY. text: Miloš Ogurčák

V letošním roce se definitivně rozhodne, jestli bude skateboarding na olympiádě v Tokiu v roce 2020. Mělo by se to jet v disciplínách street a bowl, a závodu by se účastnilo 20 jezdců ve dvou kategoriích – muži a ženy. Kromě skateboardingu jsou ve hře další čtyři sporty jako karate, sportovní lezení, baseball/softball a surfing. Finální slovo padne na meetingu International Olympic Committee (IOC, po našem Mezinárodní olympijský výbor) během her v Rio de Janeiro. Máme se těšit, nebo ne?

Pohled veřejnosti na skateboarding se v poslední době rychle mění. Pamětníci se určitě shodnou na tom, že dřív jste mohli poznat skatera podle jeho bot, což dnes není možné, protože podobný boty nosí klidně i fotbalisté. Kdysi byl skater vyvrhel společnosti a důchodci mu na ulici přáli, ať si zlomí nohy. Dnes jsou z těch nejlepších mediální hvězdy, které trénují, jedí zdravě a neužívají drogy. Ať se vám to líbí, nebo ne, skateboarding se stává plnohodnotným sportem se vším, co k tomu patří. Nejlepší atleti (hnusí se vám tohle slovo?) mají soukromá tréninková centra (a tohle?), mají své doktory specialisty, jako je

například Dr. David Sales, kteří se starají o předcházení úrazům a o rehabilitace. Sportovní agenti a manažeři, jako třeba Ryan Clements, se pak starají o finance profíků a jezdecké smlouvy.

Jedna strana mince je tedy definitivně skateboarding jako sport. Druhou stranu reprezentují lidé jako Jim Greco. Ten se ve svém nejnovějším interview pro Thrasher vyjádřil, že skateboarding je performance art, tedy činnost jednotlivce nebo skupiny na určitém místě v určitém čase představující umělecké dílo.

Nikdy nejezdil za nadnárodní značku, nikdy nebyl sponzorovaný energetickým nápojem a už dlouhé roky se neobjevuje na žádných závodech, ale přesto má dlouhou a úspěšnou kariéru. Pak je ještě „třetí“ strana mince, a tam je většina z nás, prostě lidi, ze kterých se nikdy nestanou ani olympijští sportovci, ani profíci, i když o tom pravděpodobně sní, nebo už se dozdálo a život jde dál. Jestli jsou ještě nějaké další strany, netuším, ale pojďme se zaměřit hlavně na tu olympijskou.

V červnu 2015 Mezinárodní olympijský výbor oznámil, že kategorie roller sports, ve které je

kromě skateboardingu i inline rychlobruslení, je v užším výběru pro olympiádu v Tokiu. Hned na to World Skateboarding Federation vydala historicky první žebříček street skaterů, tedy něco, co pomůže organizovanému skateboardingu v přípravě na olympijskou příležitost. Prezidentem WSF je Tim McFerran, bývalý basketbalista, který udělal kariéru v byznyse, později začal organizovat basket campy a přes ně se dostal ke skateboardingu. Následně začal pracovat pro bratry Maloofovi a rozběhl s nimi sérii závodů Maloof Money cup, která byla konkurencí Street League. Nicméně Maloof cup je v současnosti v podstatě závod World Skateboard Championships, posledně se uskutečnil v Jižní Africe, a jestli mě paměť neklame, zúčastnil se ho Habanec a Pek. Určitě ale vím, že to byl první závod v historii skateboardingu, kde proběhly dopingové testy... Jinak členem vedení WSF je také Tim Gavin, zakladatel DVS, Lakai a Matix a v dnešní době Filament brand, anebo legenda Felix Arguelles, majitel Ammo skateboards a komentátor některých závodů Street League.

Olympiáda je v první řadě obrovský byznys, ve kterém utápí své sponzorské peníze nadnárodní megakorporace, a také dobrá příležitost „ukázat“ se světu pro různé autokratické, či přímo zrůdné režimy. Z nedávné historie si vzpomeňte na olympiádu v Číně nebo v Rusku, a asi největší peklo byl rok 1936 v Mnichově, kde vedle sebe vysely olympijské a fašistické vlajky. Na příští olympiádě v Tokiu to bude v demokratickém duchu, takže půjde hlavně zase jen o ty peníze, a protože těch není nikdy dost, zatím není vůbec jasné, která organizace bude zastupovat skateboarding v olympijských strukturách.

Kromě WSF totiž mají chuť si do rozpočtu hrábnout i subjekty se zkratkami ISF a FIRS.

První jmenovaná, International Skateboarding Federation je plná nejzvučnějších jmen. Prezidentem je majitel Woodward Camps Gary Ream, viceprezident je Tony Hawk, členové olympijské komise jsou lidi jako Brian Harper z CA productions, John Magnusson z Malmö, prezident Street League Brian Atlas nebo zakladatel Skatepark Of Tampa Brian Schaefer. K tomu se v různých dalších poradních sborech přidávají hlavní postavy světového skateboardingu, dokonce i zástupci hlavních značek, jako je Nike, Vans či DC. Kromě jiného se ISF podílela na juniorských olympijských hrách v Nanjingu v létě 2014, kde byl i Tomáš Vintr.

Přes všechny tyto trumfy ale ISF, stejně jako WSF, není uznaná Mezinárodním olympijským výborem jako světová federace odpovědná za skateboarding.

Kdo ale uznání od MOV má, tak to je parta FIRS, teda Fédération Internationale Roller Sports, která zastřešuje hlavně sporty na bruslích a již jednou neúspěšně kandidovala na zařazení na olympiádu s rychlobruslením na inlinech. Na jejich stránkách toho o skateboardingu moc nenajdete, v novinkách je zařazeno třeba Mistrovství Itálie z roku 2014.

O skate sekci se stará Německo a předsedou je Titus Dittmann, zakladatel asi nejznámější německé značky a distribuce Titus. Čeho je ale ve FIRS hodně, to jsou disciplíny jako Aggressive, Artistic, Inline Alpine, Inline Downhill, Inline Freestyle, Inline Hockey, Rink Hockey, Roller Derby a Speed Skating. A tito bruslaři v roce 2015 vyhlásili, že to budou oni, kdo případně bude organizovat skateboarding na olympiádě. No ale uvidíme, jestli v MOV zvítězí zdravý rozum a přiřadí skateboarding pod federaci skeťáků, anebo pojedou v zaběhlých kolejích, jako když před dvaceti lety dali snowboarding pod lyžařskou asociaci.

Ne každý skejťák ale olympiádu chce a důkazem je i sepsaná petice proti zařazení našeho sportu do programu OH. Bohužel to už ale obyčejná skate veřejnost nemůže změnit, už je to tak velký nadnárodní byznys, že je o sportovní budoucnosti skateboardingu rozhodnuto. Důkazem je i divácky poměrně atraktivní závod Street League, ve kterém jsou jezdci nuceni vracet poměrně složitý triky na první pokus a v průběhu závodu se kdokoliv ze startovního pole může dostat do vedení, přičemž nejnapínavější je to samozřejmě na závěr. Dá se tedy předpokládat, že podle podobného systému se pojede i na olympiádě, takže aspoň to bude pro lajcké diváky napínavý.

A vzhledem k tomu, že většina skate superstar nejspíš nebude olympiádu bojkotovat, proběhne zařazení do mainstreem proudu velmi hladce, podobně jako když do skateboardingu svými penězi vstupovaly megakorporace a jezdci se omlouvali slovy: „Když za to jezdí mý kámoši, tak nevidím důvod, proč bych neměl já.“ Blízká budoucnost ukáže, jak to všechno dopadne.

Když před lety MOV přiklep organizování snowboardingu lyžařům z FIS, zezačátku mnoho profíků protestovalo a na olympiádu nejezdilo.

Postupem let se na to ale zapomnělo a teď už se skoro nikdo nad rozhodováním lyžařské federace ani nepozastavuje. Například v roce 2012, kdy se slopestyle stal olympijskou disciplínou, FIS vůbec nebral ohledy na snowboardery a zavedené slopestyle hodnocení Ticket to Ride, a udělali si to prostě po svém lyžařském. Tak co, dovolíme, aby se něco podobného stalo ve skateboardingu? Můžeme to vůbec nějak ovlivnit? Nebo už je pozdě? Platí ještě: Keep skateboarding in hands of skateboarders?

1 2

3

4

LUXURY BOOTS 1/ Burton Ion Burton Ion je volbou Burton tým riderů Marka McMorrise a Dannyho Davise. Kožený snowboardový boty Ion Leather vznikly ve spolupráci s vyhlášenou firmou Red Wing specializující se na výrobu kvalitní kožený obuvi. Boty maj unikátní konstrukci, která zaručuje vysokou stabilitu a kontrolu. Navíc díky skvěle odpružený podrážce zažijete i totální pohodlí a skvělej cit. Burton Ion vyjdou na 11.000 Kč.

2/ Burton SLX Burton SLX je nejvychytanější a nejspolehlivější bota z katalogu týhle legendární firmy. Šněrování Speed

Zone utáhnete jedním tahem pomocí anglickejch lanek s doživotní zárukou, vnější materiál Dragon Skin má extrémní životnost a vložky Infinite Ride 5 s Dryride systémem odráží tělesný teplo dovnitř a zároveň odvádí vlhkost ven. Na pultech českejch obchodů SLX seženete za 13.480 Kč.

3/ Flow Helios Focus Helios Focus, nový snowboardový boty v kolekci Flow, vás snadno posunou na další level. Jsou určený pro všechny, kteří chtějí funkčnost a výkonnost vyšších modelů, ale za o něco příznivější cenu. Heliosy jsou vybaveny dvouzónovým utahováním Boa H3 Focus

a vnitřní botičkou se samostatným utahováním Ripper.

Flex je 7 z 10 a cena 8.250 Kč.

4/ Flow Hylite Focus Hylite Focus z nabídky značky Flow jsou vynikající boty, ve kterejch jezdí například Tim Humphreys. Jedná se o all-mountain model, kterej nabízí výbornou směs pohodlí a výkonnosti. Dvouzónový utahování BOA H3 Focus umožňuje precizní nastavení utažení, podrážka Vibram se přirozeně ohejbá a zajišťuje skvělou trakci.

Tahle paráda s tvrdostí 8 z 10 vyjde na 10.500 Kč.

5/ Nitro Select Nejtvrdší bota z nabídky značky Nitro poskytuje pevnej

TEST THE BEST

5

6

7

8

VE SNOWBOARDOVEJCH BOTÁCH JSME CELÝ DNY, A TAK NECHCEME ŽÁDNÝ NEPOHODLNÝ KŘUSKY. DALŠÍ DŮLEŽITOU VĚCÍ JE TO, ABY PO PRVNÍM JEŽDĚNÍ NEZMĚKLY A STÁLE NOHÁM POSKYTOVALY POTŘEBNOU OPORU. BEZ TOHO JE TOTIŽ PROVÁDĚNÍ TRIKŮ O DOST TĚŽŠÍ. PŘESNĚ TYHLE VLASTNOSTI A DALŠÍ SPOUSTU VĚCÍ MAJ MAXIMÁLNĚ VYCHYTANÝ ŠŮZKY, KTERÉ SI TEĎ PŘEDSTAVÍME. PROSTĚ TOP SNB BOTY NA TRHU!

krok a naprostou kontrolu jízdy v tom největším pohodlí.

O tlumení nárazů i prokluzů při výšlapech se postará podrážka Vibram. Boty pohodlně, pevně a snadno utáhnete za pomoci Nitro systému TLS. Tvrdost jazyka, a tím i celý boty, poštelujete za pomoci extra plátku plastu. Vložka boty, která je tepelně tvarovatelná, má speciální madlo v jazyku pro lepší nazouvání. Cena týhle parády je 10.990 Kč.

6/ Nitro Team Team je nej freestylová bota od Nitro a obouvá ji i takovej kanón jako Eero Ettala. Do vázání perfektně sedne a nárazy vytlumí podrážka Vibram vybavená pod

patou macatýma airbagama. Pevný a přesný utahování zajišťuje systém TLS. Vložka má do jazyku všitej plátek materiálu D3O, kterej se vyznačuje vysokou schopností absorbovat energii a brání otlakům na nártu. Navíc vám ji přesně na nohu tepelně vytvaruje váš Nitro dealer.

Na tyhle botky si připravte 9.490 Kč.

7/ Vans Infuse Po roční přestávce ve výrobě snowboardovejch bot je Vans zpátky v plný síle a do světa vypouští i svůj nejlepší model jménem Infuse. Tahle bota nabízí utahování pomocí klasickejch tkaniček s doladěním pomocí BOA systému a maximální support pro vaši nohu. Infuse

jsou vhodný jak pro backcountry, tak na velký skoky do snowparku, a pořídíte je za 8.550 Kč.

8/ Vans V-66 LX Taka Hayashi Tenhle klasickej model snowboardordový boty značky Vans s nepřehlídnutelným sidestripem nese označení V-66. Jedná se o tkanicovou botu vhodnou do všech terénů a v nabídce je i tenhle colorway vyrobenej ve spolupráci s designérem Taka Hayashim. Luxus inspirovanej motivama původních obyvatel americkýho kontinentu vyjde na 7.190 Kč.

55

1

3

2

4

5

TOP GLOVES FIREM, KTERÝ NA ČESKEJ TRH DOVÁŽEJ SNOWBOARDOVÝ RUKAVICE, JSME SE PTALI PO TĚCH NEJVYCHYTANĚJŠÍCH KOUSCÍCH Z JEJICH NABÍDKY. VÝSLEDKEM JE TAHLE STRÁNKA, KDE VIDÍTE ŠPIČKOVÝ PRODUKTY Z TĚCH NEJLEPŠÍCH MATERIÁLŮ, KTERÝ POSKYTNOU SKVĚLOU OCHRANU RUKY I PŘI NE ZROVNA SKVĚLEJCH PODMÍNKÁCH.

1/ Neff Dynamite Tech Mitt Palčáky jsou poslední dobou na svazích ve velký převaze a dobře to věděj i u Neffu, v jejichž katalogu jich najdete tuny. Nechybí ani tahle luxusní kožená rukavice Dynamite Tech s membránou Hipora a rozepínáním, který hodně ulehčí život každýmu snowboarďákovi!

Cena na našich krámech je 2.190 Kč.

2/ Analog Shifter Mitt Shifter Mitt z dílny značky Analog vyjdou na 3.300 Kč.

Za tuhle cenu se vám dostane luxusu v podobě pravý kůže, kterou výrobce neobvykle naohejbal a vytvořil velkou designovou parádu. Dlaňová část je z materiálu,

kterým můžete obsluhovat displej svýho telefonu, takže čekování fejsbůčku nebude problém.

3/ 686 Sammy Luebke Burner 686 Sammy Luebke Burner jsou rukavice, který spolunavrhoval prašanovej lord Sammy Luebke.

Průsaku vody zabraňuje 686 membrána Infidry. Pro focení a textování už si díky spešl materiálu nemusíš rukavice sundávat, a pro obsluhu nosu jsou rukavice změkčený na vrchní straně palce. Cena tohodle kousku je 2.150 Kč.

4/ Grenade Kassius Mitt Firma Grenade známýho snowboardisty Dannyho Kasse má v nabídce i tyhle mega stylový palčáky vypadající

jako boxerský rukavice vyrobený z tlustý pravý kůže.

Nepřehlídnutelnou červenou barvu doplňuje velká nášivka a logo firmy na dlani. V teple, suchu a stylu můžete rozdávat snb údery za 3.000 Kč.

5/ Burton AK Yeti Všechny výrobky Burton AK jsou synonymem maximálně kvalitního produktu určenýho do extrémních podmínek a ani rukavice Yeti nejsou výjimkou. Seženete je za 3.850 Kč a na horách se pak můžete spolehnout na výborný vlastnosti materiálu Gore-Tex. Kromě jinýho pak potěší i vylepšenej grip dlaně a prstů, kterej oceníte třeba při stavbě backcountry kickeru.

TEST THE BEST

1

2

3

4

5

6

TOP GOGGLES TECHNOLOGICKEJ VÝVOJ JDE STÁLE KUPŘEDU A MOC PĚKNĚ JE TO VIDĚT I NA SNOWBOARDOVEJCH BREJLÍCH. DO TOHODLE PŘEHLEDU JSME VYBRALI TO ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ, CO SE DÁ NA ČESKYM TRHU SEHNAT, TEDY BREJLE, O KTEREJCH NA SVAHU VŮBEC NEBUDETE VĚDĚT. POHODLÍ, ŽÁDNÁ MLHA A PERFEKTNÍ VÝHLED, TO JE, OČ TU BĚŽÍ!

1/ Electric EG3 EG3, tedy nástupce EG2, kterej je k dispozici od minulýho roku, kromě všech vychytávek staršího bráchy disponuje patentovanym systémem výměny skla péro-drážka. Letos v Electricu navíc udělali ještě zmenšenou verzi pro menší obličeje s názvem EG3.5, která taktéž vyjde na 5.990 Kč.

3/ Smith I/O7 I/O7 jsou kvalitou naprosto stejný jako I/OX, ale maj novější a líbivější design. Výměnu skla zvládnete naprosto hravě během několika sekund, protože ho drží jen jeden úchyt. Brejle vyjdou na 5.199 Kč a poskytujou ten nejlepší výhled s pohodlím, jaký se vám může u značky Smith dostat!

2/ Electric EG2 Electric EG2 byly první takhle velký snowboardový brejle na trhu. Model za 4.290 Kč je k mání už od roku 2007 a stal se tím nejoblíbenějším z nabídky značky. Veliký odvětraný kulovitý dvojitý polykarbonátový sklo poskytuje ochranu proti UV záření, zamlžení, odleskům a poškrábání. Skla do mlhy jsou zdarma součástí balení.

4/ Smith I/OX I/OX je už klasickej model legendární americký značky Smith s jednoduchou výměnou skel. Vyjde na 4.699 Kč, v balení vždycky najdete dvě skla, aby se vám jezdilo pohodlně i v mlze, a na výběr je nespočet barevnejch kombinací. Vychytávkou je i Porex – revoluční mikroporézní filtr, kterej umožňuje vodě, aby opouštěla brejle, zatímco brání vnější vlhkosti vniknout dovnitř.

5/ Anon M3 Na vývoji novejch a lepších produktů samozřejmě pracujou i u firmy Anon. Tím nejlepším, co od nich na horách můžete nosit, je model M3. Vyjde na 6.600 Kč a za pomoci technologie Magnetic Facemask Integration chráněj váš obličej před vnějšími vlivy a zabraňujou zamlžení. Výměna skla tu už snad ani nemůže bejt jednodušší. Drží na čtrnácti magnetech.

6/ Anon WM1 Jak už zkratka v názvu napovídá, brejle Anon WM1 jsou určený pro něžný pohlaví. Kromě krásnýho designu se vám za cenu 5.500 Kč dostane podobně vychytanýho a před větrem a hnusem chránícího produktu jako v předchozím pánským případě. Magnety jsou budoucnost!

57

Martin Pek: „Tahle fotka vznikla v Kodani, spot jsme objevili při naší turistický jízdě městem na kole. Dřevěnej podklad na vodě se mi líbil, byl tam takovej krátkej rozjezd, tak jsem si tam dal židli a udělal přes ní kino. Samozřejmě to bylo těžký, všude kolem voda, a proto jsem to musel dát přesně do perfektu. Na dopadu byly neopracovaný dřeva s velkejma spárama, bylo nebezpečí, že mi skejt spadne do vody. Párkrát jsem to odjel na fotku, ale jednou se mi na dopadu zasek skejt do velký spáry a málem jsem se koupal.“ (foto: Peter Mercell) 58

1

2

61

1

David Luu: „První den focení na můj profil do Boardu, fotograf Peťo za mnou přijel do Mostu. Bohužel nic nepadlo, měl jsem totiž vymyšlený těžký a asi nereálný věci.

Naštěstí nám odpoledne poslal Kvapil do chatu fotku banku na Klínech, tak jsme tam hned jeli. Spot byl zajímavej, měl hrubej povrch, tak jsem si to nejdřív jen dropnul a pak skočil seshora na první ollie.“ (foto: Peter Mercell)

2

Filip Lucký: „Vyrazil jsem za kámošem do Hořic, omrknout nějaký nový spot a vzpomněl jsem si na místní lom, kde jsem před pár lety dropoval skálu. Během chvíle jsem tam našel tenhle wall ride. Rozjížděl jsem se z protějšího kopce, takže rychlost byla dostatečná a během půlhodiny bylo hotovo.“ (foto: Lukáš Ruml)

2

1

1

Libor „Zrza“ Mikeš: „Jaký otec, takový syn... dělám se svým klukem Šimonem fs a bs 5-0 grind ve skateparku v Lišově.

Trik neni těžkej, šlo to na každej, akorát byla potíž to zesynchronizovat na fotku, a tak jsme to museli párkrát opakovat. Fotka už je nějakej ten pátek stará, letos už mě možná Šimon dokáže překlítnout airem, hehe.“ (foto: Panker)

2

Štepán Bareš: „Fotka vznikla při natáčení promo videa Charge skateboards, což je nová značka, za kterou teď jezdím. Na rail v Praze na Dejvický jsem se několikrát vracel. Odjel jsem ten smith grind sice hned, ale Chudoba to blbě natočil a musel jsem tam jít podruhý. Bohužel jsem u toho dal hroznou, takže do třetice jsem vyrazil s lepším kameramanem a rovnou i s fotografem. Padlo to pak během dvou, tří pokusů.“ (foto: Záhul)

62

64

LAST TRICK

ŠVÉDSKO, HEMAVANSKÝ PLÁNĚ, SUNSHINE, ČERSTVĚ NAKYDÁNO... JE JASNÝ, ŽE HONZA HŮRKA MUSEL ZE SKÁLY TWEAKNOUT METHODA A PAK TO V KULÍCH POSLAT DÁL DO ÚDOLÍ. ZIMA, KTERÁ VYPADALA, ŽE NEBUDE, NAKONEC ZAČALA. MÁTE TEĎ MĚSÍC A KUS ČASU SI TO POŘÁDNĚ UŽÍT. ZAVŘETE ČASÁK, VYPNĚTE FB A KOUKEJTE TU BÍLOU HMOTU POŘÁDNĚ ROZPRASIT. AŽ SE SEJDEME NAD BOARDEM PŘÍŠTĚ, NEJSPÍŠ UŽ BUDE NAD NULOU... VIDÍME SE 30. BŘEZNA! foto: Domantas Kvedaras

Sleva 150 Kč na váš nákup při zadání kódu: SYJ5N5PU. Platnost kódu 3. 2. - 31. 3. 2016. Platí při nákupu nad 500 Kč. Nevztahuje se na zboží vymezené v obchodních podmínkách.

www.blackcomb.cz

PHOTO: MIKE YOSHIDA

FOREST BAILEY

KONTAKT PRO ČR: SES V.O.S. OFFICE@686.CZ, FB 686.CZ