Board Magazine | Boardmag.cz
BOARD 153
NO NAME TOUR HANNOVER | VANS MONUMENT TOUR | CZSK SELECTION: ŠESTÁK, LUPTÁK, RAICHL, VARTÍK | DIY MARGECANY | SPOT QUEST: KRAKOW & BELGRADE
číslo 153 | srpen 2015 | ročník 21 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK
153
CZSK SELECTION
ŠESTÁK/LUPTÁK RAICHL/VARTÍK SPOT QUEST/ KRAKOW & BELGRADE NO NAME TOUR HANNOVER VANS MONUMENT TOUR DIY MARGECANY
WHAT’S UP WITH THESE SHOES? —JB SMOOVE —J
THIS O THER SKATER DUDE WAS SAYIN G THAT THESE NEW NIKE SB SHOES LOOK LIKE RUNNING SHOES. Qgm Ykc$ O`q hml jmffaf_ l][`fgdg_q af l`]k] kcYl] k`g]k7 O]dd$ A k]] qgm kcYl]jk Ydd l`] lae]$ ] lae]$ bmehaf_ Yf\ ^dqaf_ l`jgm_` l`] Yaj$ ^dahhaf_ Yf\ loaklaf_ dac] al k kge] Zj]Yc%\Yf[] [gfl]kl l]kl af mf\ lg Y ^Ykl%^gg\ hYjcaf_ dgl& 9l d]Ykl l`gk] Zj]Yc%\Yf[]jk hml Y ha][] g^ [Yj\ZgYj\ gf l`] _jgmf\ lg kg^l]f al mh Y Zal& Qgm ^gddgo e]7 L`]k] k`g]k `Yn] _gl Rgge 9aj af l`]e$ kgf Al _an]k qgm egj] m egj] kcYl]jk [mk`agf ^gj qgmj hmk`af <gf l qgm oYfl lg `Yn] kge]l`af_ lg kg^l]f l`Yl dgY\7 A k]] qgm kcYl]jk ] YoYq gml l`]j] _]llaf_ [`Yk]\ Zq l`] Yml`gjala]k Qgm \gf l bmeh gf qgmj kcYl]ZgYj\ Yf\ kcYl] f\jYadk ^jge l`]e Ydd ^Ykl dac] qgm \g o`]f qgm j] gf l`] klj]]l$ ljqaf_ lg bmeh gf [mjZk$ \gof `Yf\jYadk f\ qgm Yf\ gn]j [Yjk Yf\ hYjcaf_ [gf]k& Fg O`Yl qgm kcYl]jk \g ak qgm ha[c mh qgmj ZgYj\ Yf\ ac] ^gj jmf Qgm \gf l kcYl] ^jge l`] Yml`gjalq Qgm jmf ^jge l`] Yml`gjalq Kg qgm [Yf l`Yfc Fac] \gaf_ qgm Y kgda\ Yf\ caddaf_ log Zaj\k oal` log k`g]k& B:
PAUL RODRIGUEZ 9 ELITE
YOU NEED SOME AIRBAGS FOR YOUR FEET BECAUSE OF THE HARD ASPHALT YOUR ASS FELL ON.
— JB
NIKESB.COM
WHAT’S UP!
O]dd qgm Yj] [gjj][l$ eq \m\]$ qgm \g k]] YeYraf_ kcYl]jk o`g Yj] Z]af_ ^ade]\ oal` hja[]q [Ye]jYk& L`Yl k l`]aj bgZ Qgm bmkl hgafl]\ gml Yfgl`]j Y\nYf[]e]fl af l`] `aklgj q g^ kcYl]ZgYj\af_& ;gf_jYlmdYlagfk :Y[c af l`] \Yq$ kcYl]ZgYj\af_ oYk dgf_%`Yaj [Yn]e]f$ [Yjnaf_ \gof l`] ea\\d] g^ l`] \mklq jgY\ gf Y hdYfc g^ ogg\ oal` ^gmj ZYddk g^ [dYq bmkl lg c]]h al jgddaf_& Qgm ogmd\ Z] dm[cq a^ qgm [gmd\ ]n]f ^af\ Y ha[lmj] g^ al& O] j] lYdcaf_ YZgml l`] Y\nYf[]e]fl g^ eg\]jf l][`fgdg_q af kge] kcYl] k`g]k& <gf l qgm oYfl qgmj k`g]k lg Z] l`] [Yl k hYbYeYk7 L`Yl k o`Yl l`gk] [Yn]e]f ogmd\ kYq2 A f]]\ eq ^]]l lg ^]]d dac] l`] [Yl k hYbYeYk& A \a\f l cfgo o`Yl l`gk] [Yn]e]f e]Yfl l`]f$ Zml A \g fgo A oYfl ]n]jql`af_ Yjgmf\ e] lg Z] l`] [Yl k hYbYeYk& Qgm cfgo qgm [Yf l klgh l`] ogjd\ ^jge ]ngdnaf_& Qgm l`afc a^ l`] ]Yjl` klghh]\ jglYlaf_ qgm ogmd\ [gflafm] lg \g l`gk] egn]k l`] kYe] oYq7 O] f]]\ l`] ogjd\ lg lmjf$ eq eYf$ kg l`Yl qgmj o`]]dk [Yf lmjf& 9k l`] ogjd\ lmjfk$ kcYl]ZgYj\af_$ [Ye]jYk$ kcYl]jk Yf\ k`g]k Ydd g^ al$ eYf$ Ydd g^ mk [`Yf_] @gh]^mddq Z]^gj] l`] ogjd\ klghk lmjfaf_ qgm oadd Yddgo qgmj ^]]l lg ]fbgq kge] [mk`agf kg l`Yl qgm [Yf c]]h hmk`af & B:
I HEA RD A D UD E T HE O T HER DA Y JA BBERIN G A BOUT T HES E S K A T ERS W EA RIN G T HES E C RA ZY S KA T E S HOES , BEIN G FILMED ALL DA Y BY EXPENSIVE C A MERAS. JUS T FUSSIN G A RO UN D W IT H T HEIR BOA RD S , EA T IN G BURRIT OS A N D DRINKIN G ICED COFFEES.
THAT’S — JB
PAUL RODRIGUEZ FRONTSIDE KICKFLIP
TH I S S KA TE R WA S TA L KI N G TH E O T H E R DA Y A BOUT N I KE S B MA KI N G TH E MOS T H I D E OUS PA I R OF S H OE S I N TH E I N D US T RY.
Qgm eYq l`afc l`]k] k`g]k Yj] m_dq$ Zml A Z]l qgmj ^]]l \gf l l`afc l`]q Yj] m_dq& :]Ymlq ak af l`] ]q] g^ l`] Z]`gd\]j$ eq ^ja]f\& Al k j]Yddq o`Yl k afka\] l`Yl [gmflk& O`Yl k afka\] l`]k] k`g]k7 Rgge 9aj Dac] dalld] ^dm^^q [dgm\k af qgmj k`g]k lg [Yl[` qgm A l]dd qgm o`Yl$ l`] oYq qgm kcYl]jk lj]Yl qgmj ^]]l l`]k] \Yqk ak [jaeafYd Bmehaf_ \gof l`af_k$ k[jYhaf_ mh Y_Yafkl kYf\hYh]j& @Ynaf_ kge] fa[] haddgok Y eafa eYllj]kk lg dYq l`gk] ^]]l \gof gf k]]ek dac] Y Z]Ymla^md l`af_& A \Yj] qgm lg hgkl Y ha[lmj] g^ qgmj ^]]l gfdaf] Yf\ k]] `go eYfq h]ghd] dac] qgmj ^]]l& FgZg\q oYflk lg k]] qgmj e]kk]\%mh kcYl]j ^]]l& A^ qgmj ^]]l [gmd\ kh]Yc lg qgm$ l`]q ogmd\ dggc mh Yl qgm Yf\ kYq$ @Yn] qgm dgkl qgmj \Yef eaf\7 A e fgl ^]]daf_ l`ak Yfqegj]& L`ak j]dYlagfk`ah ak gn]j& Lj]Yl qgmj ^]]l ja_`l& Lj]Yl qgmj ^]]l dac] Y dY\q& DY\a]k dac] haddgok$ kg _]l qgmj log _fYjdq$ `Yajq$ ke]ddq%dggcaf_ kcYl]j ^]]l%dY\a]k kge] haddgok& B:
VANS AND ANTIHERO TEAM RIDER ANDREW ALLEN
Limited edition Vans X Antihero Pro Classics featuring Durcap Reinforcements DQG 8OWUDFXVK +' FXVKLRQLQJ SOXV RWKHU À QH 9DQV ; $QWLKHUR SURGXFWV DYDLODEOH now at crustier skate shops worldwide.
'$11< '$9,6 5LGHV WKH (DV\ /LYLQ¶
0DODYLWD ,RQ
7KLQJV FRP 'DQQ\
153
18
NO NAME TOUR HANNOVER Pro podporu naší česko-slovenský scény bereme neznámé jezdce na menší výlety po Evropě. Tentokráte jsme nacpali do redakční káry Štefánika, Lejska a Kanise, otočili volantem prudce doprava a hulili to směrem Hannover.
24
VANS MONUMENT TOUR Velký projekt se zrodil v hlavě Petera Mercella, a to hledání a skejtování po prapodivných monumentech ve východní Evropě. Posádku hledačů pokladů tvořil Rišo Tury, Igor Hanečák a Przemek Hippler, a během asi sedmi dnů se jim podařilo nejen projet 13 států, ujet několik tisíc kilometrů, ale najít mnoho podivností
36
CZSK SELECTION/ ŠESTÁK, LUPTÁK, RAICHL, VARTÍK Vypadá to, že naše padlá scéna se pomalu, ale jistě začíná zvedat alespoň na kolena. Profily několika našich jezdců by vás o tom měly přesvědčit.
52
DIY MARGECANY Východní Slovensko rozhodně nepatří k nejbohatším regionům Evropské unie, což místním skaterům rozhodně nebere chuť do ježdění, a vlastně veškerého dění kolem skateboardingu. Možná právě kvůli bídě se o to víc snaží a jejich vlastnoručně postavený skatepark neunikl naší pozornosti.
68
18
68
SPOT QUEST/ KRAKOW & BELGRADE S Monster energií v zádech i nádrži jsme vyrazili na trip do zahraničí. Karty, skoro jako vždy, míchalo počasí, ale nakonec se vše povedlo a s výsledkem jsme nad míru spokojení. Pojďte se spolu s námi podívat na skůček do Polska a velký skok do Srbska.
SKATEBOARDING
ENTERTAINMENT
18 24 36 52 66
10 16 58 74 78 80
NO NAME TOUR HANNOVER VANS MONUMENT TOUR CZSK SELECTION/ ŠESTÁK, LUPTÁK, RAICHL, VARTÍK DIY MARGECANY SPOT QUEST/ KRAKOW + BELGRADE
NEWS RIDERS, BYZNYS, PRODUCTS Z PAMĚTI/ MARTIN PEK WALL TEST THE BEST/ BACKPACKS, GRIPS, LONG SLEEVES MUSIC/ YOUNG FATHERS ARCHIV/ BOARD 81, 82
24
36
52
BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell TEXT > Radek Hruška, Tomáš Gaži, Jan Lohynský, Mirek Kvapil, Petr Novák, Igor Hanečák
KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588
na obálce: Tomáš Krňávek pod Trojským mostem v Praze vrací stylové fs ollie. (foto: Peter Mercell)
Posledních pár let se ve skate médiích na netu začaly objevovat články o různých, na první pohled intergalaktických monumentech, a toho si všimlo i umělecké oko dvorního Board fotografa Petera Mercella. V hlavě se mu pak skloubila potřeba zachytit na objektiv vše zajímavé s potřebou mít na fotce skate, je to hold srdcař, a vzniknul z toho ojedinělý projekt – monument tour. Přijměte naše pozvání na putování s bezva partou lidí balkánskou krajinou, která vás v mnohém překvapí... Vans Monument tour začíná na straně
26
ročník 21 / číslo 153 / srpen 2015 toto číslo vyšlo 12. srpna 2015, příští číslo vyjde 30. září 2015 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
153
IN
TRO
10
RIDER‘S NEWS 3
2
4
1
6
7
5
8
9
1/ Do nový sezóny se Klára Janíková domluvila na spolupráci se značkou 686, takže už se pilně připravuje, a to na Dachu. Koupila si sezonku, snowboarduje, natáčí, jezdí z kámošema, prostě si to užívá. Na ledovci proběhla i Girls shred session, kde se objevila jména jako Urška Pribošič či Ana Rumiha. Klára tam taky dostala pozvánku a měla možnost si zajezdit i něco natočit. Strašně se jí session líbila a už teď vymýšlí, že by s holkama z Vítek uspořádala něco podobnýho. 2/ Mladý osmnáctiletý slovenský rider David Kordiak má našlápnuto k velkým trikům a vděčí za to novýmu bratislavskýmu centru Line 36. Do airbagu se totiž skáče jako do peřinky, takže člověk může celkem bez obav pilovat několikanásobné rotace přes hlavu. No, tak uvidíme, na co si troufne na sněhu. 3/ Letní přípravu si Láďa Hrstka zpestřil návštěvou Line 36 v Bratislavě, kde si super zaskákal do novýho airbagu a potrénoval double backflip. Vypadá to, že by ho mohl na sněhu už odjet, takže jsme i my zvědaví, jestli to dá. Láďa si nenechal ujít ani Harakiri Water Jump, kde do vody taky pořád točil dvakrát, prostě motivaci má na tenhle trik obrovskou. 4/ Letní přípravu Maťo Nedorolík zatím moc nepřehání, takže užívá tepla, vody, skateboardingu a občas pracuje. S tréninkem začíná až v těchto dnech a řídí se heslem: Co v létě namakáš, v zimě jako bys našel. A fyzička se mu bude určitě hodit, protože si dává do kupy naviják a ten
10
umožní pokořit ještě větší, nevyzkoušené spoty. Držte palce, ať mu napadne hodně sněhu. 5/ Několik zahraničních akciček stačil v nedávné době objet Rišo Tury. Na Berlin Open skončil čtvrtý, hned odtamtud se přesunul do Kodaně, kde mu padly dva besttricky. Následoval Vans shop Riot v Ústi nad Labem, což je pro Riša ve svý podstatě taky zahraničí, a s partičkou Street marketu závod vyhrál. Na vavřínech pan Tury ale rozhodně neusíná a v současné době ho můžete nejčastěji potkat na vysočanské plaze v Praze, kde poctivě trénuje. 6/ Hned, co si Dušan Kříž uzavřel známky, vypadl na týden za ségrou do Zlína si trošku zaběhat a zapotit se. Celý červenec pak strávil s kámošem v holandském Haagu, kde si udělal takové letní soustřeďko. Je to tam placka, a tak se na kole jezdí podstatně lépe než u nás. Taktéž se poprvé po čtyřech měsících po operaci kolena podíval na sníh, a to do místní snow haly. Jinak ten opravdový by ho měl čekat někdy v srpnu na ledovci v Zermattu a pak si ještě frkne nějaký ten surfing ve Španělsku. Zkrátka má to léto pěkný. 7/ Od začátku prázdnin surfuje Miki Pajer na Srí Lance a domů se vrací až někdy v srpnu. To už bude nejvyšší čas začít makat na fyzičce na novou sezónu, přičemž techniku pojede vypilovat do bratislavských airbagů. Ve volném čase se pak bude snažit co nejvíc skejtovat a samozřejmě i pracovat, aby měl cash na zimu.
11
8/ Igor Hanečák zažívá svou letní klasiku s hudebníma festivalama, kérováním a cestováním. Nedávno rozběhl projekt Nejebemnato, kterým by chtěl lidem ukázat, že když se jim něco nelíbí, můžou začít tvořit něco svýho, a hlavně uvažovat vlastní hlavou. Najděte si to na facebooku a třeba i podpořte koupí trička. Kromě toho Igor zkouší přejít na veganskou stravu, aby ho prej měl zapřísáhlej masožravec Kudrnáč za co buzerovat. 9/ Tomáš Krňávek si řekl, že toho alkoholu už bylo dost a začal abstinovat, což by do něj nikdo neřekl. Na začátku léta v Dětenicích makal na natáčení nový český pohádky s názvem Řachanda a poznal se tu se spoustou zajímavejch lidí, včetně Bolka Polívky. Teď je doma v Šumperku, skejtuje v Loučný a chodí si prohlížet stavbu novýho skateparku, kterej prej bude hroznej metal! 10/ Filip Lucký odjel k Rudému moři zrehabilitovat výron v koleni, který si udělal na spotu Freestyle Snb House ve Vítkovicích. Po návratu začal hned jezdit na skejtu, aby návrat do plný formy proběhl co nejdřív, a on tak mohl vyrazit na hory a užívat si naplno snowboardingu. 11/ Pokažený léto má Diana Augustinová, neb se právě zotavuje ze zákeřný encefalitidy, která jí na delší dobu vyřadila z normálního života. Učení z minulýho školního roku bude muset doladit v září, jestli jí to mozek dovolí. Bohužel na hory si ještě bude muset pár měsíců počkat, jelikož s fyzickou námahou bude moct začít až tak od listopadu. Drž se, Didi!
12
BUSINESS NEWS 1
2
5
3
4
6
7
1/ V roce 2014 bylo jen v Americe zhruba 6,5 miliónu aktivních skejtrů a tohle číslo vzrostlo od roku 2013 o 5,7 %. Surf Expo a TransWorld SKATEboarding připravili průzkum mezi core ridery s názvem State Of Skate, týkající se oblíbených značek a nákupního chování obecně. Z grafu na obrázku můžete vyčíst, jací lidé se do průzkumu zapojili. Pokud máte o data zájem, můžete si k nim zaplatit přístup a stáhnout si je na bit.ly/stateofskate. 2/ Firma Nike SB uvedla na trh nový pro-model bot Paula Rodrigueze. V pořadí se jedná už o 9. model a není pochyb o tom, že bota prošla od svého představení spoustou změn. Mezi ty největší proměny patří technologie, které jsou mnoha jezdci odsuzovány. Nike SB tak reaguje s představením bot i kampaní, do které byl obsazen komik J. B. Smoove, ve 30vteřinovém spotu položí skejtrům několik vtipných řečnických otázek. Na video se můžete podívat na nikeSB.com. 3/ Nick Sargent se stal novým prezidentem asociace SnowSports Industries America. Nick dříve pracoval v Burton Snowboards, kde zastával pozici
viceprezidenta. Ve své nové práci bude nyní využívat své zkušenosti z marketingu a prodeje s cílem spojit značky, lidi, nápady a vše, co může pomoct snowboardovému trhu růst. SnowSports Industries America je nezisková asociace, která se snaží o posílení a zlepšení situace na trzích s vybavením pro zimní sporty. 4/ Zařízení s názvem Gnarbox, které umí stáhnout 4K záběry natočené na vaší akční kameru, nahrát je do vašeho telefonu, kde vám dále umožní záběry vytřídit a sestříhat v editoru, bylo nově uvedeno za 149 dolarů na Kickstarter. Hlavní myšlenkou tohoto produktu je zajistit možnost okamžitě se záběry pracovat, a šetřit tak čas, který člověk jinak u editování stráví. Za projekt se jako hlavní ambassador postavil například Travis Rice. 5/ Outerknown, firma Kellyho Slatera, uvedla svou první kolekci. Značka se prezentuje jako eco-friendly, a cenová hranice se tak pohybuje hodně vysoko. V kolekci najdete boardshortky, trika, mikiny a další oblečení. Designér pánské kolekce John Moore prohlásil: „Jsme surfaři, kteří dospěli se surfovými značkami, a už jsme vyrostli z oblečení, jehož největší perlou je velké
logo uprostřed. Chceme nyní prostě nosit věci, které jsou kvalitnější a lépe sedí.“ Více informací najdete na outerknown.com. 6/ Wakeboarding se po 10 letech vrací na X-Games. Tenhle vodní boardsport byl součástí X-Games v letech 1996–2005 a nyní přichází na scénu v novém světle. X-Games a výrobce wakeboardových lodí MasterCraft se spojili a vytvořili dva úplně nové eventy MasterCraft Throwdown a Real Wake. Osm nejlepších wakeboarderů současnosti se střetne 8. 8. 2015 v závodě MasterCraft Throwdown o největší prizemoney v historii tohohle sportu. Formát Real Wake není třeba příliš představovat, protože se moc neliší od zimní verze Real Snow. 8 jezdců a 8 kameramanů vyústilo v 8 videí. Vítěz, který dostane za svůj edit nejvíce hlasů od fanoušků, si odnese 5.000 dolarů. 7/ Nixon a Poler představují novou kolaboraci. Produkty (přenosný reproduktor a hodinky) jsou inspirovány letním outdoor životním stylem a typickou kempovací atmosférou. Současně s představením kolaborace rozběhly firmy kampaň na sociálních
text: Jan Lohynský
9
8
10
11
12
13
14
médiích, kde mohou fanoušci pod hashtagem #NIXONHUNT sledovat, kam se team vydá na cesty a kde bude během cestování produkty skrývat. Pak už to bude jen o tom, kdo dokáže lépe hledat. 8/ Firma Lamax Electronics představila novou akční kameru X7 Mira. Kamerka, která natáčí ve Full HD 1080p se pyšní integrovaným LCD displejem, širokým úhlem záběru (170°), cyklickým natáčením, integrovanou Wi-Fi, množstvím příslušenství, vodotěsným pouzdrem do 30 m a spoustou dalších funkcí. Více informací najdete na lamax-electronics.com. 9/ DC Shoes uvádí lookbook Defined By, tentokrát s Tommym Fynnem. Touto cestou značka zobrazuje oblíbené produkty osobností s firmou spjatých formou každodenního života z jejich pohledu. Tommy Fynn se přestěhoval z rodné Austrálie do Los Angeles a vy se teď můžete podívat na styl, jakým Tommy žije. Více informací najdete na dcshoes.com/riders-lookbook. 10/ Legendární surf shapeři Gary Linden a Jose Cuervo vyrobili prkno, které je 100% z rostliny agáve.
15
Gary vyrábí surfy z agáve a dalších materiálů už po dobu 25 let, nyní se však rozhodl udělat zásadní a inovativní krok a vyrobit prkno pouze z této rostliny. Rozhovor s Garym si můžete přečíst po zadání bit.ly/Linden-Cuervo-agave. 11/ Pro-snowboarder Mike Basich si s pomocí kámošů postavil mobilní dům. Vše je vyrobeno z recyklovatelných materiálů a na střeše jsou také solární panely. Dům tak funguje jako stylovější a prostornější karavan. Na více fotek se můžete podívat na odkaze bit.ly/Basich-adventure-mobile. Nechte se inspirovat! 12/ Na trh přichází nový výrobce slunečních brýlí Sikk Shades. Brýle jsou určeny všem aktivním skejtrům, snowboarderům a dalším. Produkty se pohybují v cenovém rozmezí okolo 100 dolarů a jejich největší výhodou je jejich robustnost, která zaručuje, že se v extrémních podmínkách jen tak nezničí. 13/ Na pozici International Sales Director v Horsefeathers nově nastupuje Daniel Dougherty,
který nahrazuje Honzu „Havroše“ Havránka. Dan do firmy přináší více než dvacet let zkušeností z obchodu, výroby a maloobchodu. Dan také žil v 90. letech v Praze, kde zastupoval ikonickou značku Airwalk. Ze své nynější pozice má tak prostor pro budování HF značky napříč evropskými a globálními trhy. 14/ Po 20 letech strávených ve skate byznysu jako pro skater se Tony Ferguson rozhodl založit vlastní značku bot s názvem Rone. Tonyho hlavním cílem je dělat ručně vyráběné a kvalitní skate boty, které budou stylem vyhovovat aktuální poptávce. Kolekce podzim 2015 bude uvedena během následujících pár týdnů, kdy dojde k finálnímu představení značky. 15/ Německý designér Florian Bürkle navrhuje dřevěný nábytek inspirovaný skateboardingem. Z katalogu jeho výrobků zaujme například dřevěná stolička Mister Wilson ve tvaru srdce, která je zhotovena z ojetých nebo v půlce přelomených skejtů. Takže co kus, to originál. Cena se podle provedení pohybuje od 99 do 259 eur, přičemž z každého prodaného kusu putují dvě éčka na charitu. Podívejte se na mister-wilson.com.
14
PRODUCT NEWS
2
1
3
4
5
7
6
1/ Klasická záležitost s kapucou, tak to je 686 Knockout pullover. Tuhle bavlněnou pohodu pořídíte v několika barevných kombinacích a za cenu 1.690 Kč. 2/ 5panelka Nike SB Perform Print perfektně sedí a super se v ní skejtuje. Tahle značka prostě ví, jak věci vyrábět. Cena 990 Kč. 3/ Tenhle batoh Chase od Nitra s objemem 35 litrů vás pronese celým podzimem. Má všechno, co chcete. Oddělenou, chráněnou kapsu na comp či tablet, velkou
hlavní kapsu, organizér na tužky a kabely, kapsu na flašku a tak dál. Cena 1.990 Kč. 4/ Nike SB tričko DF Flip Flop s designem perfektních žabek rozhodně přitáhne pozornost. Kvalita a dobrý matroš zaručen, stačí mít 790 Kč. 5/ Kdo chce, může oblíknout svůj tablet do Burton obalu Hyperlink, který potěší polstrováním a zapínáním na zip. K dostání ve čtyřech barevných kombinacích za cenu 890 Kč.
6/ Nyjahův pro model od DC s názvem Nyjah High Vulc SE v sobě skrývá botu navrženou pro výdrž a pohodlí při ježdění. Připravte si 2.290 Kč. 7/ Mikina s kapucou přes hlavu, to je prostě klasika. Tenhle kousek od DC nese název Willingdon, je vyroben ze směsi 80 % bavlna, 20 % polyester a k jeho pořízení vám postačí 2.150 Kč.
9
8
12
10
14 11
13
8/ Pěkný Quiksilver triko vyrobený ze 100% přírodní bavlny nese romantický název Beach Attack a určitě vás zaujme svým designem. Našetřete si na něj 790 Kč. 9/ Baseballové Matix triko z kolekce Marca Johnsona, ve kterém ti lokty zcela jistě neofouknou! V obchodech si ho cení na 1.090 Kč. 10/ Mikinotriko od Matixu nese název World Henley a je pěkně s kapucou a na knoflíky pro tvůj každodenní boj. Stačí mít 1.290 Kč.
11/ Zdánlivě malý batoh Burton Tinder, který je díky svému minimalistickému designu velmi stylový, vás překvapí svou kapacitou díky plnění shora. Kapsa na počítač a spousta barevných kombinací jsou samozřejmostí, ceny začínají na 1.790 Kč. 12/ Škola se blíží a s ní i doba studijního temna. V čepici 686 OG Snapback s batikovaným kšiltem si ale můžete krásně zavzpomínat na prázdninová komata. Cena 850 Kč.
13/ Nike SB boty Zoom Stefan Janoski Premium, tak to už je fakt léty prověřená klasika. Fajnový slim tvar vám zaručuje skvělý boardfeel a Nike Zoom technologie zase pohodlí a výdrž. Cena je 2.390 Kč. 14/ Lehoučká bunda Quiksilver New Wave Jacket za 2.390 Kč se hodí jako ochrana při zhoršeném počasí. Je zhotovená ve slim fit střihu a vyrobená ze 100% nylonu.
16
Z PAMĚTI 2
3
1
6
4
5
9
7
8
MARTIN PEK
EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ Letos jsem se opět podíval do Paříže a samozřejmě si udělal fotku s Eiffelovkou, kde se shodou náhod objevilo něčí jméno. 2/ Wall Of Fame v pařížským skateparku, kde se každoročně jezdí Světový pohár. 3/ Ne všichni v životě máme štěstí, ale aspoň na chvíli jsem rozveselil tohohle kluka Alana bojujícího s rakovinou. 4/ Finále na Mystic Cupu jsem vyhrál a v Super finále skončil na druhym místě. Byl to obrovský nápor, ale myslim, že jsem to zvládnul, jak nejlíp se dalo. Díky všem za podporu.
5/ Pár dní na chalupě s pivem a steakama byl zaslouženej odpočinek. 6/ Výlet do Berlína s částí Tlakers crew. 7/ Je třeba mít všechno čerstvý. 8/ Občas je třeba se zchladit s kámošema. 9/ V Kodani jsme si půjčili kola a odjezdili jsme toho pravdu dost. Doporučuju všem se občas taky projet, je to skvělej relax a výborná rehabilitace pro nohy.
NO NAME TOUR
HAN NO VER
DALŠÍ NO NAME TOUR NÁS UŽ PO NĚKOLIKÁTÉ ZAVEDLA DO NĚMECKA, ALE TENTOKRÁTE JSME SE ROZHODLI PROBÁDAT NEPOZNANÉ A ZVOLILI SI, SPOLEČNĚ S NONAME TROJICÍ, DAVID ŠTEFANÍK, IVO LEJSEK A ROMAN KANIS, MĚSTO HANNOVER. text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell
david Štefaník /g/ fs smithgrind na railu hannoverský čtvrti bemerode
19
20
1/ roman kanis /g/ bs crooked to fakie
2/ kdo maže, ten jede
Tour probíhala klasicky česky, takže se nám začala komplikovat hned od začátku. Náš oblíbený meteorologický portál yr.no predikoval velké chcanky, což je při třídenním tripu celkem průser. Jediný den, kdy nás počasí nemělo srát, byl den číslo jedna. Proto jsme nenechali nic náhodě a vyrazili jsme z Prahy už v 2:30 ráno! Hodina a půl spánku každému extrémně prospěla, zvláště našemu pro řidiči Peťovi, který měl
3/ starším třeba pomáhat, z dávida si vemte příklad
vyčaroval krásný varial heelflip. Povedený začátek nás naladil a vyhecoval na další, tentokrát chillovejší spot. Zídečka vzhůru se železným elkem také seděla všem, ale jediným, kdo si získal její srdce, byl Roman, který odjel bs tailslide a bs crook revert. David truchlil, že je zatím bez fotky, proto jsme mu našli railík ze šesti, který si oťukal fs borem, hned za tím vrátil na fotku fs smith a pro další sekundy ve
1
před sebou 500 km šlapání do pedálů. Trip od tripu Peťa v redakci čím dál tím víc obdivujeme, nebýt jeho řidičských, fotografických a organizačních schopností, tak by no name tour vůbec nebyly. Kilometry plynuly jako minuty vašeho oblíbeného seriálu a po šesti hodinách cesty a několika přestávkách na čůrání, kouření nebo šlofíka jsme překročili hranice města Hannover. Ještě předtím, než se pustíme do poutavého vyprávění o nekompromisním boji se spotama další německé metropole, představíme si naši trojku nounejmů. Začneme nejmladším a klasicky nejšikanovanějším. Tentokrát největší čočku dostával šestnáctiletý David Štefaník z Prešova, který má jen za neuvěřitelné dva roky skateboardingu pod nohama triky jako flip bs blunt nebo 360 flip lipslide. Českou stranu posádky tvořil Ivo Lejsek, kterého jsme si vyhlédli na ostravské zastávce Bomb the Spot, a Roman Kanis, milovník changefootů a late shove-itů, který na poslední chvíli nahradil Joja Paňka. A jdeme na to, čeká nás desetihodinový spotový maraton, kterému jsme se postavili čelem i přes extrémně krátký spánek. Neumíme si představit lepší spot na začátek dne než sketchy double set s krátkým rozjezdem z cesty, vy snad ano? No vidíte! Kluci se ale double setu nelekli a pustili se do něj všichni najednou. Roman si hned nadělil jednu šňůru jako hvězda facebookové stránky Pražské roztahovačky. Davidovi padlo jedno protáhlé olliečko a Ivo nepochopitelně
2
3
ivo lejsek /g/ varial heelflip z double setu u finančního úřadu
4
1
david Štefaník /g/ bs boardslide na railu v ulici kriegerstrasse
2
videu odjel 50-50. Mezitím se Roman začal rozskákávat ze schodů a v plánu měl vrátit late shove-it. Když jsme mu konečně našli schopné schody, následoval roztahovák číslo dvě. Nikdo jiný momentálně schody nefeeloval, tak jsme se přesunuli na další rail, kde David zkoušel bs noseslide. Jeho poloha mezi dvěma baráky na nás jen zbytečně přitahovala pozornost a počet německy křičících babiček rostl geometrickou posloupností, tak jsme vytasili bílou vlajku a vydali se dále. Následovala menší pauza na testování dojčlandských čokolád, nějaký territorial pissing a honba za spoty Hannoveru může pokračovat. Na místě, kde naše provizorní spotová mapa hlásila zídečky, jsme objevili celkem strmý pole jam, který Roman pokřtil rovnou do lajny. Společně s tímto trikem jsme měli na kontě již čtyři fotky a od uskutečnění článku nás dělil poslední trik. Chillových spotů bylo dost, nastal čas na rail z devíti, kterého se dobrovolně chopil David. Svým bs boardslidem si získal nejen pozornost kolemjdoucích, ale i titul MVP, protože se tímto trikem dostáváme do úspěšného konce. Neuvěřitelně náročný den nás automaticky zaklincoval do postelí v našem hostelu, ve kterém si za wi-fi účtovali jen 5 € na den (!?!). Náš norský meteorologický 23
2/ roman kanis /g/ 50-50 na náhodou objeveným pole jamu
3
věštec se bohužel nemýlil a celý další den se nesl ve znamení neutuchajícího deště. Volný čas jsme využili na objevování dalších spotů, které bychom vyzvali před cestou do Prahy. Bohužel nás poslední den čekalo úplně stejné probuzení, tak jsme do matičky stověžaté vyrazili hned ráno a pouze s materiálem z prvního dne. Nad počasím ještě sice nikdo nezvítězil, ale nám se podařilo remízovat. Mír a slunce v no name duších... 3/ zleva: ivo lejsek, david Štefaník, roman kanis
24
igor uctil podgaric monument olliečkem z 11 schodů přesně v 8:21 ráno
VANS
MO
GENERACE NAROZENÁ PO ROCE OSMDESÁT DEVĚT MÁ TO ŠTĚSTÍ, ŽE ZATÍM PŘÍMO NEZAŽILA ŽÁDNOU DIKTATURU, VĚTŠÍ VOJENSKOU UDÁLOST ANI NIC PODOBNÉ. O DOBÁCH MINULÝCH NÁS POUČUJÍ RODIČE ČI ŠKOLA, MINULÝ REŽIM ZNÁME Z FILMŮ, KNIH ČI VYPRÁVĚNÍ... ALE KAŽDÝ SKEJŤÁK SI URČITĚ UVĚDOMUJE, ŽE KOMUNISTI A SOCIALISTI ZA SEBOU ZANECHALI KROMĚ ZLÝCH VZPOMÍNEK I NĚCO HMOTNÉHO, ČASTO VELMI VHODNÉHO K JEŽDĚNÍ.
Když si porovnáte třeba domy v centru Prahy s různými sídlišti na okraji, musí vám být jasný, že komančové na obyčejných lidech neplýtvali kreativitou. Hlavní byla účelnost, a tak vznikaly králíkárny. Avšak co rudouši ušetřili na masách, to pak rádi investovali do různých soch a pomníků na oslavu vládců či jako památníky pro ně důležitých událostí. Kdyby například soudruh Stalin netrpěl vážnou potřebou oslavit svoji osobnost, tak teď nemá půlka Prahy kde jezdit.
Posledních pár let se ve skate médiích na netu začaly objevovat články o různých, na první pohled intergalaktických monumentech, a toho si všimlo i umělecké oko dvorního Board fotografa Petera Mercella. V hlavě se mu pak skloubila potřeba zachytit na objektiv vše zajímavé s potřebou mít na fotce skate, je to hold srdcař, a vzniknul z toho ojedinělý projekt – Vans monument tour. Vše už vlastně začalo při Darkslide.cz Sarajevo
tour, kdy jsme si dali slušnou zajížďku k pomníku v chorvatské Podgorici. Obklopený krásnou přírodou a malým jezírkem tu stojí pomník, který nejspíš ovlivnil George Lucase při tvorbě lodí Temné strany síly ve Star Wars. Tento monument byl postaven v roce 1967 Dušanem Džamojnem z pověření jugoslávského diktátora Tita na památku revoluce v Moslavině. Tito byl zřejmě diktátor s uměleckou duší a na mnoha místech velkých bojů druhé světové války dal postavit
NUMENT TOUR
1
przemek hippler se v plovdivu velkého betonového věnce nezalek, ba naopak. mocně se rozjel a poslal tam překrásný boneless
2
3
4
památníky. Jeho idea spočívala v tom, že se nebude vzpomínat na válku, ale vše bude působit futuristicky a vzhlížet k budoucnosti, svobodě, rovnoprávnosti a nezávislosti, která může existovat právě díky lidem, co ve válce padli. Památníky tak neukazují na náboženství, národnost, válečný hrdiny a podobně, ale snaží se být novou formou jazyka, která bude stejná pro všechny. Bohužel, po rozpadu Jugoslávie se o většinu z nich nikdo nestará, a tak pozvolna chátrají. Na druhou stranu, když si na ně přijdete zaskejtovat, nikdo vás tam neotravuje. Ale zpátky k jarnímu Dárkšlíd výletu. Už když vidíte fotky monumentu v Podgorici, napadnou vás dvě věci. První je wallride vedle schodů, ale na fotce bohužel není vidět hranatý sloup na stěně, který vám brání v nájezdu. Samozřejmě, dalo by se do wallridu naskočit, možná... někdo... z jiné galaxie. Ale určitě né v půl sedmý ráno po čtrnácti hodinách sezení v autě. Druhá možnost je vrchol pomníku, avšak v šesti metrech nad zemí, přičemž nikdo z nás neměl horolezeckou výbavu. Zbývá proto jedině ollie ze schodů, a ani to nebude procházka růžovým sadem, protože začátek rozjezdu je do kopce, a navíc přes noc pršelo. Všichni z Darkslide teamu tak nějak čekali, že si to dá Honzík, který jako jediný z týhle party ovládá schody. Bohužel měl odraženou patu, a tak to přenechal mně, nevyspalému a vínem a pivami po cestě posilněnému Hanetlakovi. Po x pokusech, nechuti, rozjebaném kotníku a třech tunách bolesti to však padlo a jelo se spokojeně dál. Vzniklá fotka, ačkoli jsem se kvůli ní dojebal na celou tour, se do článku nepoužila, právě díky Peťově odvaze z toho udělat něco většího. Obvolal pár lidí, vyzjistil podmínky a dokázal naplánovat týdenní tour, počas které jsme projeli 13 států a zažili neskutečně mnoho věcí. Za všechno tohle vděčíme i Boardu a taky Tomshovi z Vansu, bez jehož finanční podpory bychom seděli doma, a v neposlední řadě mojí mámě, která nám na cestu nabalila hodně veganského papáníčka. Původně jsem to ani nechtěl brát, ale nakonec nás to mnohokrát zachránilo. Na cestu jsme se vydali v půlce června z Prahy, kam dorazil mladý polský zabiják Przemek a já. Následoval přejezd do Bratislavy, kde se vyzvedl Rišo, a hurá na celonoční cestu na spot v Podgorici, tentokráte vybaveni horolezeckým náčiním. Cesta bez pivem vynucených čůrpauz trvala už jen nějakých devět hodin, takže časně z rána jsme podupávali na místě. Následovala hodina pokusů přehodit lano přes pomník, což se ve finále povedlo, ale když jsme k němu přivázali mladýho Przemka, stejně jsme ho na vrchol nedokázali vytáhnout. Tak jsme si pro pocit dali wallride ze čtvrtýho schodu a jeli nespokojený pryč s vědomím, že před sebou máme ještě dva spoty a večer budeme v Sofii. Realita však byla úplně jiná. Jak jsme si to jeli Bosnou a Hercegovinou, s úšklebkem, že po měsíci opět projíždíme kolem Sarajeva a tentokrát nesněží, do očí nám padli tři uzavřené fullpipe, do který se dalo nalézt seshora. Vevnitř byly sice malé, občas mokré, ale doprdele jsou to přece fullpipe, a tak v nich musíme zajezdit. Vytáhli jsme lano, vyšplhali jsme se s jeho pomocí nahoru, ale jak tak hodnotíme situaci, došlo nám, že tyhle obrovský sila jsou proti odkutálení se z kopce zabržděný pouze párem zlomených prkýnek a několika kameny. Přesto jsme dál pokračovali v přípravách, ale Peťovi se hlavou honily černé myšlenky a pak si někde na ceduli přečetl, že roury pocházej ze sarajevských jatek, což nám ten challenge absolutně znechutilo. Nasedat a hurá v pekelným horku přidat další čas k naší už beztak dvacetihodinový cestě autem, bez fotky, bez spotu...
5
6
2/ vchod do buzludzhy vzbuzuje respekt 3/ vylézt na podgaric se klukům bohužel nepodařilo 4/ v autě kluci trávili většinu času, ale sranda je neopouštěla 5/ igorovy emoce po dobití vrcholu věže buzludzhy. tenhle popsatelný pocit si musíte zasloužit neskutečným výšlapem 6/ ráno v montenegru bylo těžké... spalo se na pláži bar
27
Zanedlouho nám do rány vleze polorozpadlá budova, takže brzdíme a vyrážíme na obhlídku. Podobných míst je v celý bývalý Jugoslávii celkem dost, buď jsou to nedokončený stavby, nebo zbytky po bombardování z války v devadesátých letech. Barák vypadal velmi zajímavě, tak jsme vlezli dovnitř a zkoumali ho. Peťo s Rišem se po chvíli rozhodli vrátit pro nádobíčko do auta, a najednou slyšíme, jak křičí: „Igor, chalani, rýchlo preč.“ Vyběhneme teda ven a nechápeme vystrašené výrazy kluků. Jak jsme se dozvěděli, když šli zpátky k autu, potkali mladíka na kole. Peťo, netušíc co drží v ruce, ho slušně pozdravil. Pak si ale všimnul, že svírá DIY sekyrku. Je otázka, jestli s ní chtěl rozbít okýnko, nebo naše lebky, ale nejspíš se mu ještě nikdy nestalo, že by ho někdo slušně pozdravil, takže se na kluky jen chvíli díval, potom se otočil a ujel. A to stejný jsme udělali i my. To je krása, 30 hodin cesty, stále žádná fotka a už na nás vytahujou sekyrky a kyje. Nakonec jsme ale po dlouhém hledání objevili i druhý monument, Tjentište, který byl postaven roku 1970 jako památník bitvy o Sutjeska v roce 1943. Neměcko-italská armáda tu zaútočila na partyzány, který jim dokázali měsíc vzdorovat, což si vyžádalo přes 8.000 mrtvých, většinou z řad civilistů. Monument se skládá ze dvou obrovských sculptur, mezi kterými je cestička, kousek dál stojí čtvercový pomník padlým a nad ním schody do neznáma. K celý týhle stavbě vedou polem dvě schodiště tvořící společně tvar osmičky. Je to celkem neuvěřitelná záležitost, bohužel tu nejde nafotit nic jinýho než trik na zemi. A protože flipy na zemi jsou moje ultraslabá stránka, ale chtěl jsem mít na spot nějakou památku, napadnul mě drop s odjezdem do trávy. Jen co jsme začali jezdit, přihrčelo si to polem auto s dvěma týpkama, zřejmě myslivcema, kteří jen zastavili a šli do lesa. Nikdo nechápal, proč z něj po nějakym čase vylezli s cihlama v ruce, ale po víc jak třiceti hodinách v autě už se nad blbostma nepozastavuješ. Něco jsme nafotili, ale začalo pršet. Šli jsme pryč, avšak pak jsme objevili ještě jeden zajímavej úhel, takže se všechno rozložilo a pustili jsme se do toho znova. Úspěšně. Naše další putování vedlo nějak podezřele na jih, až jsme se nakonec dostali do Černé Hory, kde nám jezera, útesy a asi tlakilion tunelů, které nebyly zpevněné betonem, absolutně vyrazily dech. Nechápajíc tyhle krásy jsme putovali dál a dál, úplně zničený po celonočním a celodenním cestování. Bylo už to hodně kritické, a řídit jsem musel dokonce i já. Přiznám se, že jsem z toho měl strach jak Dárkšlíd team z představy, že jednou dojde pivo. Zastavili jsme proto v nějakým městě poblíž moře, abychom si tu dali pár hodin spánku. Venku nás hlídalo stádo divokých psů, ale v autě bylo takový dusno, že se nedalo spát, a tak jsme se po chvíli přesunuli pár kilometrů do města Bar, jehož název nás jako správný hospodoplavce potěšil. Parkovali jsme kousek od pláže, Przemek zůstal spát v autě a my si dali pár hodin spánku na lehátkách u moře. Zní to jako sen, jenže po chvíli vás začnou štípat komáři tak, že se to nedá vydržet, a jdete radši zpátky do zapařeného auta. Ale to koupání při východu slunce stálo za to. Bylo třeba se vrátit k naší misi, a tak jsme začali rozmýšlet nejlepší možnou cestu do Sofie, s čímž nám trochu pomohl i pán s paní z místního baru. Nabízela se možnost vrátit se pár desítek kilometrů a jet přes Srbsko, nebo si dát tour de Kosovo et Albania. Na to ale místní hned reagovali posměchem a pazvukmi typu booom, jak nás tam hned zlinčujou. Nadšení nevzbudila ani skutečnost, že musíme zaplatit 38 euro za místní zelenou kartu, ale prostě to vypadalo jako nejrychlejší řešení, a protože jsme kluci nebojácný, šli jsme do toho. Komu by se chtělo vracet třicet kilometrů, když může na tour navštívit další stát.
28
rišo tury si to v buzludzhe nádherně vyčistil, a tak si mohl zajezdit v jedné z nejbizardnějších budov světa a dát heelflip přes zídku z tribuny
1
przemek si zamiloval diy park v sofii od prvého svezení, transfer nosegrab to tailslide si dal jako třešničku na dortu a lokálové jen nevěřícně kroutili hlavami
s offroadem, ale naše boarďácká Kia zvládne všechno. Kanál měl celkem prudký stěny a povrch, na kterým byste si obrousili i desku z titanu, takže jediný schopný trik byl wallride. Na skejt si ale stoupnul náš polský bratr a ukázal, že dokáže zajezdit na všem. To heclo i mě, takže tam nakonec padly celkem pěkné vraždy jako bonelles drop in, no comply tailslide od Przemka nebo bonelless do nosebluntu ode mne. Spokojeně jsme si jeli dál, i přesto, že jsme si byli vědomi velkého časového skluzu. Na hranicích nás
Vyrazili jsme proto serpentýnami, krásnou prázdnou albánskou dálnicí a cestami, po kterých místní jezdili v protisměru, zřejmě aby pobavili turisty. Kochali jsme se krásami albánských pohoří, když tu jsme u dálnice spatřili něco, z čehož by dostal nekonečnou erekci nejen bazénový skejťák, a to 20 full pipe vedle sebe. A tak i přesto, že byly součástí nějaké právě probíhající stavby, jsme to museli risknout... Nezastavil nás ani zaměstnanec, který volal svému vedoucímu nebo rovnou na policii, takže Przemek se stačil pěkně
kartu, jsme projížděli městečky, kde lidi místo aut parkují před obchoďákem třeba koně, a vesničkami, kde skoro neznají elektřinu a kde vám každých pár kilometrů zatarasí cestu ovce nebo kráva... A obloha se začala stmívat. Měli jsme za sebou dva neskutečný dny zavřený v autě, ale řekli jsme si, že už se nikde nebudeme zastavovat a že to prostě dáme. Peťo se totiž začal řídit mým heslem, že spánek je přeceňovaný, a vydržel být za volantem až do půl třetí ráno. Stačili jsme ještě popřát Rišovi k jeho
2
3
4
vysoko pohoupat a já vyzkoušel transfer. Nakonec nám to ale překazil déšť a muselo se jet dál. Pohled na celkem podařený fotky nám po těch několika těžkých dnech zvednul náladu, i když ta díky nekonečným kecům celé posádky byla stále celkem dobrá. Zanedlouho jsme u cesty spatřili betonový kanál, který vypadal celkem schopně. Auto jsme nechali stát na blikačkách na krajnici dálnice, na sebe si oblíkli oranžový vesty a šlo se to zkusit. Spot to byl ale skoro nejezditelný, mokrý a kluzký, takže se po pár marných pokusech pokračovalo dál. Jediný, co nám z toho vzešlo, byly 3 litry potu a spousta špíny. Za několik kilometrů jsme se ale přesvědčili, že albánští architekti musí být duší skejťáci, protože jsme spatřili obrovský kanál se šikmými bankovými stěnami, ke kterému se dalo relativně dobře dojet. Pokud teda člověk vyrazil
5
přivítala parta krav seroucích na silnici v doprovodu týpka s lopatou, kterou to po nich hnedka uklízel. Všichni jsme měli dobrou náladu až do doby, kdy si celník vyžádal ode mě a od Riša k naší občance i cestovní pas... Rišo ho měl, já ale raději investoval peníze do oříšků, které nás živily. I když jsme pak úřední osobu přesvědčovali, že i na netu je napsáno, že nový typ OP jako doklad postačí, v Kosovu nám vypsali papír o nepovolení vstupu do země a poslali nás zpět. Sice nás pak pobavilo, jak si Albánci dělají z Kosovčanů srandu, že mají pořád nějaký problémy, ale nálada byla víc jak zlá. Museli jsme totiž objet spodní cíp Kosova do Makedonie a to celé ve strachu, že nás tam nepustí. Cesta už nebyla plná rovných dálnic, naopak jsme se proplétali samými serpentinami hor. Utěšováni pomyšlením, jak jsme ušetřili 38 eur za zelenou
2/ igor hanečák uprostřed monumentu tjentiste dává tailblockslide 3/ na cestě k monumentu tjentiste 4/ čest práci – srp a kladivo 5/ buzludzha... a pak že ufo neexistuje!
31
1
22. narozkám a přišel čas na střídání šoférů. Byl jsem čerstvě probuzenej, zalepený oči, a měl jsem celkem strach, ale jakákoliv otázka kolem řízení nebo pravidel provozu byla zbytečná, protože Peťo vytuhnul. V šest ráno jsme však konečně po třech dnech cesty dorazili do Sofie. Ještě hoďku a půl jsme museli počkat na majitele apartmánu, který celkem nechápal, zvlášť když jsme mu dva dny pořád volali a stále posunovali náš příjezd. Konečně jsme se mohli natáhnout v posteli s tím, že po obědě vstaneme a pujdem si něco natočit. Tři dny v autě nás ale zničilo natolik, že jsme se probudili až večer. Venku pršelo, a tak jsme šli aspoň na obhlídku spotů, hlavně Národního domu kultury, kvůli kterýmu jsme sem jeli. Aby nešvaru nebylo dost, na místě jsme zjistili, že je NDK v rekonstrukci a hlavní část je uzavřená. Chválabohu se dalo jezdit alespoň na boku stavby, takže jsme si ho hned na druhý den naplánovali. Po cestě na ubytko jsme ještě na oslavu Rišových narozek nakoupili šampaňský, respektive perlivý víno, který si můžeme finančně dovolit. Budíček byl časně z rána a hned jsme u snídaně zkoumali, kam se vydáme. Napadly nás města jako řecké Thessaloniki, a protože jsme na jedný dálniční značce viděli slovo Istanbul, věděli jsme, že všechno je možné. Při pohledu na předpověď počasí jsme se rozhodli strávit další den v autě, neboť v Sofii to s oblohou nevypadalo nejlépe. V plánu bylo dojet na nejzajímavější spot, a to bulharské ufo, monument Buzludzha, vzdálený asi 300 km. To je pro nás přece procházka růžovým sadem. Po cestě byl navíc ještě jeden monument v Plovdivě, v angličtině Hillock of Fraternity, což je v překladu „návrší bratrstva“. Obrovské ohniště vysoké 23 metrů, vytvořené ze šikmin uspořádaných do kruhu, které tu postavili na počest 100. výročí dubnového povstání, díky kterému se pak roku 1878 Bulharsko vymanilo z osmanský nadvlády. Pomník byl slavnostně otevřen 30. září roku 1974, a to i na počest 30. výročí socialistické revoluce. Prostě komunistická památka, jak má být. Bohužel dovnitř se jít nedalo, tak jsme aspoň pojezdili na střeše. Przemek si dal fs bonelles a nějaké srandičky, a pokračovali jsme dál k hledanému ufo. Auto jsme zaparkovali na první trávě s vědomím, že nás čeká ještě poměrně náročný výstup na kopec, na jehož vrcholu socialističtí mimozemšťani přistáli. Na úpatí nás hned překvapili dvě obrovské pěsti držící oheň, které si vysloužili náš udivující pohled. Výšlap vzhůru byl opravdu náročný a každýmu bylo jasný, že skutečný důvod opuštění a zatracení stavby nebyl pád režimu, ale lenivost komunistických papalášů sem chodit na párty... Po propoceným výšlapu jsme však nahoře objevili cestu, po které se sem dá vyjet! Parkovalo na ní však auto nějaké místní policie, takže jsme se domnívali, že to tady stráží kvůli vandalům, ale nakonec se z toho vyklubalo, že se v práci nudili a dojeli si nahoru udělat jen pár fotek. Stála před námi obrovská budova. Vím, že slovo obrovský používám často, ale všechno tady bylo doprdele kurva drát obrovský. Prostě obrovský ufo, za kterým se tyčila obrovská, 107 metrů vysoká věž
32
2
s rudou hvězdou. Pod ufem, na zavřených dveřích, zářil graffiti nápis: „Never forget your past.“ Na minulost se tady rozhodně zapomenout nedá. Tento vrchol zažil roku 1868 bitku mezi Bulhary a Turky, takže se komunisti v čele s Dimitarem Blagoevem rozhodli tu na památku postavit socialisté centrum budoucnosti, prostě pomník připomínající socialistický komunismus. Práce začaly roku 1974, spolkly asi 7 milionů eur, a to jak z vládních zdrojů, tak národní sbírky. Stavitelem byl generál Delcho Delchev a autorem projektu Georgij Stoilov, a týpci na sebe můžou být právem hrdý, protože po nich zbyla jedna z nejbizarnějších opuštěných staveb světa. U zamčených vstupních dveří je na stěně tabulka, která mluví za vše: „Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni, jež hlad zhnět!“ Jsou to slova z Internacionály, revoluční písně z 19. století, ve které našli zalíbení všichni komunisti a různý levicový skupiny. Každý rok zde u památníku organizovala Bulharská socialistická strana střetnutí, na který vždy dorazilo kolem 30 až 40 tisíc lidí, prostě kalba největší! Po pádu komunismu v roce 89 ale památník osiřel a kvůli nájezdům vandalů zle chátrá. Obešli jsme budovu kolem dokola a objevili ve stěně malou díru, skrz kterou jsme se rozhodli vlézt dovnitř. Když jsme se tam dostali, nikdo nic nechápal. Obrovský kruhový prostor, mramorová podlaha posetá světelnými kužely, pronikajícími skrz rozbitou střechu. Na stěnách pozlacené mozaiky Marxe, Engelse a Lenina, o kus dál alegorie mladých ruských vojáků, které vítají bulharské ženy chlebem, solí a květy. Díky Peťovi jsme se dozvěděli, že na tomhle mástrštichu pracovalo víc jak 60 umělců. Uprostřed všeho obří srp s kladivem a nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Chvíli jsme to všechno vstřebávali a pak začali pátrat po budově. O spoty tu nebyla nouze a bylo jasný, že se tu určitě něco nafotí. Peťo se však někde dočetl, že se dá vystoupat až nahoru na věž a rozhodl se, že najde kudy. Vzal mě s sebou, z čehož sem měl velkou radost, ale nadšení po pár chvílích vystřídal pocit strachu. Procházení se tmavými podzemními prostory, kde nebylo naprosto nic vidět, a člověk vůbec netušil, kde je, ve vašich střevech vyvolává pocit akutní potřeby. Jinak řečeno, byl jsem posranej až za ušima. Hledali jsme, hledali, už jsme se na to chtěli vykašlat, ale přeci jen, když už jsme se dostali tak daleko, tak to nevzdáme. A najednou se v malé místnosti před námi objevilo rezavé strmé schodiště, respektive něco mezi žebříkem a schody. Moje věta „Našiel som to Peťo, ale neteš sa“, hovoří za vše! V jakési úzké šachtě, po mokrých stupíncích, to znamenalo nahoru asi 245 schodů. Ocitli jsme se pak uvnitř prosklené rudé hvězdy, a když jsme překonali strach, vylezli jsme úplně až na vrchol, odkud byl nádherný výhled po okolí. Nadšení přerušil Rišův telefonát, že tu jsou nějaký lidi a ať jdem okamžitě dolu. Jak se ukázalo, byli to jen lokálové, kteří sem chodí chillovat. Potkali jsme je při našem sestupu v půlce věže, takže naše představy, jak je místo opuštěný, vzaly za svý. Ale stejně, zážitek to byl obrovskej. Rišo si mezitím připravil
1/ voda v baru byla průhlednější než ta kupovaná v obchodě, tady stojí fotograf skoro po kolena v moři... 2/ igorovi občas ruply nervy, ale nejebal na to a trik vrátil
przemek si užívá náhodou nalezené fullpipy, které leží nedaleko dálnice kdesi uprostřed albánie
3
spot, a přesto, že povrch byl celkem mokrý, padnul mu přes zídku heeflip a mně pak nosebonk, protože #neviemflipyzaboha. Plánovali jsme ještě nějaký spoty, třeba wallie z rádiusového, hodně rozborbardovaného okna, ale nakonec jsme se rozhodli jít pryč, což se ukázalo jako dobrý řešení. Těsně před příchodem k autu nás totiž zastihl obrovský liják... Následující den se konečně konalo to, co jsme plánovali už od prvního dne tour, a to skateboarding v Sofii. I přesto, že se NDK přestavuje, v blízkém
okolí je spotů dost, a tak tam padly nějaké sérky a Rišův nepochopitelný nollie fs 180 to ss fs nosegrind bigspin out. Po městě nás provázel Vladimír Ivanov Gibon, což je týpek, který se do Sofie přestěhoval, a kromě občasných brigád nedělá nic jinýho, než že skejtuje. Ukázal nám třeba zídku ze sedmičky se skoro metrovým kinkem na konci. Przemek do pár pokusů vyprásk bs grind, bohužel dřív, než sem si stačil zapnout kameru. Zkoušel pak ještě bs 5-0, ale to už nepadlo. Rišo si poměrně dlouho hrál s noseslide
dorazili v šest ráno. Původní plán zajet cestou domu do Bělehradu vzal tak za svý, a přehodnotili jsme to na odjezd směr Zvolen, kde Peťo Molec oslavoval svůj promodel u Antiz. Peťo Mercell nahecovaný vidinou domova dokázal dojet 1.000 km jen s několika přestávkami, a asi si dokážete představit to přivítání na party, kde nás nikdo nečekal. Poděkování letí všem zúčastněným, díky kterým se nám celý výlet takhle povedl, a Rišo, já už na tebe fakt budu milejší... Občas. A na závěr si dovolím
1
34
1/ objevování albánských spotů u dálnice, tentokrát igor vrací fs boneless to noseblunt indy out na řádně ostrém banku
nollie flip out, avšak i přes nadějné pokusy a dopady to neodjel. Brali jsme to jako best trik tohodle spotu, ale pak nám náš průvodce ukázal svůj úvodní trik v profilu, a to flip noseslide no heel out na zídce o kus vedle, asi ze třinácti... To nám padla brada a šli jsme radši na DIY spot. Díky zkušenostem z Darkslide víme, že lidi z DIY komunity jsou skvělý, a tak tomu bylo i tady. Místní byli úplně hotoví z Przemka, který tam poslal hromadu triků, největší highlight byl fs nosegrab transfer do taislidu na rádiusovém gapu. Dali jsme si pak s nima pár piv, půlka osádky se přesunula na hotel, půlka šla slavit spolu s lokálama Rišovy narozky. Průběh radši popisovat nebudu, stačí říct, že na hotel jsme
malé filozofické okénko. Pomníky jsou postavené na počest padlých, bohužel v každé válce jich je zbytečně moc. Válčí se často kvůli materialismu a kvůli lehké ovlivnitelnosti lidských ovcí. Nebuďte teda ovce, mějte svůj názor a nenechte se pohltit vším, co vidíte na internetu nebo v telce. Dávejte si kurva pozor na xenofobii, neboť to je ta nejlehčí zbraň, kterou třeba Hitler zle zneužil. Řiďte se tím, že život by byl krásný, kdyby každý měl svůj názor a nesnažil se o něm přesvědčit za každou cenu ty druhé. Každý má svou pravdu a vy nemůžete nikomu cestu přikázat, ale jen ukázat. Takže když chcete změnu, začněte u sebe. Je to otřepaná fráze, ale je to doprdele tak. Místo hejtu toho zlého radši podpořte to dobré! Cheers.
rišo tury na ndk v sofii prvníkrát v životě vrátil nollie fs 180 to ss fs nosegrind bigspin out. neskutečný!
2
36
bs feeble na railu v čimicích
FANDA ŠESTÁK
text: Radek, foto: Peter Mercell
Z JEDNÉ Z NEJCHUDŠÍCH ČÁSTÍ NAŠÍ ZEMĚ POCHÁZÍ FANDA ŠESTÁK. MĚSTO MOST, KTERÉ MU ŘÍKÁ DOMOV JIŽ OSMNÁCT LET, MU NEJEN UMOŽŇUJE DOCHÁZKU NA STŘEDNÍ ŠKOLU TECHNICKOU, ALE TAKÉ SE SEDM LET VĚNOVAT SKATEBOARDINGU. VYPRACOVAL SE CELKEM SLUŠNĚ, LETOS VYHRÁL AM KATEGORII NA GRAND PRIX BEROUN A SPONZOŘI NIKE SB, DARKSLIDE.CZ, RESTART SKATEBOARDS A THRASH IS KING Z NĚJ MUSEJÍ MÍT RADOST.
Tak jak sis užil tropický červenec? Začalo to GP Beroun, kde jsem si vychutnal nejen závod, ale i zajímavou kalbu. Pak to pokračovalo Max Pool party, což byl taky super den. Zmíním i Mighty Sounds, třídenní hudební fesťák, a radši se k tomu nebudu moc vyjadřovat, protože to bylo šílený. Hned odtamtud jsem jel na Stalina na Skate every day akci, co pořádal Darkslide.cz a Nike SB, kde jsem překvapivě po strašný Mighty kalbě skončil druhej, což znamenalo další kalbu, hehe. Pak sem si chvíli užíval volna a pak přišel Vans Shop Riot, kde jsem se celej zkurvil při skoku do bazénu ve skateparku, nalomil si ruku a rozsek hlavu. Tvoje máti se teď bude zlobit, ale řekni víc o těch kalbách, to čtenáře zajímá... Tak třeba na Mighty sem se objevil v pátek odpoledne něco kolem jedný a potkal Tarzana. Byl už úplně vylitej a začal lejt i mně, přičemž jsme stavěli minirampu. Chvíli jsme poskejtovali, ale bylo hrozný vedro, tak jsme šli s Igorem na koncert nějaký popradský kapely. Byla to sranda a ke konci už jsme byli úplně hrozně vylitý, což pokračovalo do soboty do rána a ani jsme nešli spát. Pak jsem se ocit někde v poli, vůbec nevim jak, a šel si koupit jídlo do Kauflandu. Telefonem mě naháněl Krnis, kterej se o mě bál, protože nevěděl, kde jsem. Vše pokračovalo další kalbou, pak byla neděle, kdy to vrcholilo koncertem Off! a Red Fang, který jsem rád viděl, protože na ně skejtuju. A pak jsme se zase vylili, hehehe. Ta ruka z Ústí tě teď zabrzdila. Co zranění celkově? Jednou jsem měl vykloubený koleno, ale to zas nebylo až tak hrozný. Ruka bude za chvíli v pohodě, je to jen naštíplý, ukecal jsem doktora na dva týdny sádry a budu ready na B*local a Nike SB tour. Asi máš v sobě trochu magora, že se pouštíš do těch prasáren jako ten drop do bazénu... To si nemyslim, to byl zkrátka jen takovej nápad, kterej jsem měl už dost dlouho. Hrozně se mi líbila ta představa, že bych to odjel, že by to bylo hustý a asi jsem chtěl dokázat, že Jaws je úplně normální člověk... Ale asi neni.
Chodíš ještě do školy, ale musíš si už nějak vydělávat, abys měl na skateboarding? Teď mám před sebou poslední rok školy a čeká mě maturita. Prachy si vydělávám trochu skateboardingem a chvíli jsem makal v Darkslidu. Ve školním roce nemám na brigády moc čas, ale dostávám nějaký peníze od státu, protože nemám tátu, a taky mi máma někdy něco dá. Jinak všechno volno věnuju ježdění, skejtuju šest hodin denně, každej den, teda podle počasí. Při takovým poctivým ježdění to budeš mít dost nákladný, to se ti musí hardware rozpadat pod nohama, ne? Naštěstí už mám nějakou dobu sponzora na desky, protože kdybych ho neměl, nedokázal bych jezdit. Spotřebu mám tak deska na měsíc, no a trucky a kola vydržej věčně. Boty jsem vždycky lepil, úplně neuvěřitelně, že už ani moc netáhly a ani nevypadaly jako boty. Teď jak jezdím za Nike SB, tak se mi to změnilo k lepšímu. Jsem vždycky úplně překvapenej, kolik toho od nich dostanu. Manažerka Karolina mi vždy píše, že mi posílá dvě, tři věci a pak přijde plná bedna. Jsem za to vděčnej a strašně moc děkuju. Do profilu sis připravil větší záležitosti, což o tobě celkem vypovídá. Jak se ti fotilo? Docela dobře, protože na všech spotech byl s námi i Brazilec Luiz Neto, kterej mě do všeho vždycky vyhecoval. S fotografem Petěm se spolupracuje skvěle, vše navíc natáčel Bulet, se kterým se taky znám... můžeme se spolu bavit normálně a nejsme na sebe nasraný, když něco nevyjde. Všechno sem to nafotil za den, nejvíc si asi cenim backside feeble ze žlutýho railu. Docela jsem se toho bál, i když trik mám najetej, ale neni to úplně nejnižší zábradlí, a velkej respekt patří všem, co tam něco udělali. Trvalo mi to deset pokusů, sedmkrát jsem to netrefil, ale borem to vždy sjel až dolu, a na desátej to přišlo. Co nejvíc ovlivnilo tvůj styl ježdění? No... Baker a Emerica videa, na to jsem dokázal koukat furt. Naše mostecká parta jezdila podobnej styl, vždycky jsme se u někoho sešli a celej večer koukali třeba na
Stay Gold. Celkem nás to posouvalo dál. Jinak za vzory mám dvě jména, Justin Figueroa a Collin Provost, ty mě dostávaj. Dělaj si i jiný sporty? Spoustu, ale všechno jsem hrozně šmelil. Úplně malej jsem hrál dva měsíce fotbal, ale nejdýl jsem vydržel u gymnastiky, to trénovala moje máma, a já skákal závodně na trampolíně. Docela mě to bavilo a už ani nevím, proč jsem přestal. Pak jsem dlouho dělal judo, ale to sem fakt flákal, protože sem začal jezdit na skejtu.
pokutu, že je to prej černá skládka. Nakonec to ale kluci ukecali. Potom si Thrash postavil minirampu v takový garáži, dokonce tam i ve spolupráci z Darkslide byly závody. Vypadá to tam jak v surfařský dílně, je tam gril, prostě všechno a vyplatí se to navštívit. Jak jsi na tom s životosprávou sportovce? Co si pod tim představuješ? Mám to trochu v punku. Jim, jak se mi chce, co se mi chce, necvičím... No, jednou sem si řek, že budu běhat, a tak sem uběh čtyři kilometry a šel na kebab, haha.
chtěl jezdit co nejdýl a co nejvíc procestovat. A co budeš dělat teď? Nebudu řikat, že pujdu kalit... Vyrazim k Buletovi, volal mi, abych se stavil. Hlavně musim vyléčit ruku, začal jsem žrát Wobenzin, třicet prášků denně jak nějaká smažka, a na to se asi stejně nedá chlastat. No a za tejden jedu na Slovensko na Bomb the Spot, pak se vrátim, sundaj mi sádru, a vyrážim na B*local a odtud do Slovinska na Nike SB tour. A pak už skončej prázdniny, bude vše v hajzlu a budu maturovat.
1
Dostal jsem za to tenkrát hroznej hate od mámy. Třeba jsem místo tréninků chodil skejtovat a máma to poznala, protože jsem měl v tašce furt čistý složený kimono... Ale nakonec to pochopila. Jak se skejtuje u vás doma v Mostě? Dost na hovno, nikdo nejezdí, jsme tu tak tři. Já, David Luu a Lukáš Soukup. Pak je pár mladejch, ještě se občas objeví někdo starší, ale v parku najednou jezdí tak maximálně čtyři lidi. Takže to nemá budoucnost? Spíš ne, protože mladý spíš hulej, místo toho aby skejtovali. Přitom by ale dávali dobře, třeba na rádiusech, tam hrotěj šílenosti. Jeden týpek, chodí tak do prváku a jezdí fakt chvíli, tak minule sem ho viděl v bigspin flip feeble revert v rádiusu. Vůbec sem nechápal, jenže on si pak zase sednul, dal si bongo a vysral se na to... Jsou to malý kreténi. Stavíte si i nějaký DIY? Zkoušeli jsme. Jednou kluci od Thrash is King chtěli na takovým spotě rádius a v momentě, kdy už tam dávali sutě, tak přijeli fízlové a chtěli napálit padesát tisíc 38
1/ bs 360 ollie z nového pražského gapu, který najdete u stadionu ac sparta
Co tě v poslední době nejvíc zaujalo na československý skate scéně? Hodně mě zaujal Braňo Mrváň, ten už i dřív, ale jak jsem ho teď viděl na Stalinu, tak mě překvapila jeho vyježděnost. No, jsem rád, že jezdím za Darkslide, protože Mirek toho dělá pro českou scénu hrozně moc, a to mě baví. Je to ten nejlepší shop, za který můžu jezdit. Jsem neskutečně vděčnej, že mi poslal smsku, že jestli chci jezdit za Darkslide, ať odpovim jo, a pokud ne, tak ať napíšu jebat vás do huby. Viděla to naneštěstí moje máma, která se toho chytla a totálně Mirka vyhejtovala. Fakt ho nemá v lásce, haha, což mně vadí a snažim se jí vysvětlit, že je to normální člověk, a dokonce má vystudovanou vejšku. Kam by si chtěl svoje ježdění v budoucnu dostat? Určitě někam daleko a budu pro to dělat vše, co jde... Kromě skákání do bazénu, abych se u toho zbytečně nerakvil, protože od toho je tady Jaws. Nepočítám s tím, že se tím budu živit, to je u nás nemožný a nejspíš se nedostanu někam do zahraničí, aby ze mě byla nějaká slavná osobnost a dostával jsem prachy. Určitě bych
bs tailslide na zídce v břevnově
2
SPIŠSKÁ NOVÁ VES JE DOMOVEM FREDERIKA LUPTÁKA, PATNÁCTILETÝHO NADĚJNÝHO SLOVENSKÝHO SKATERA. OD ZÁŘÍ NASTUPUJE DO PRVÁKU NA SOŠ DŘEVAŘSKOU, OBOR FOTOGRAFICKÝ DESIGN, TAKŽE BUDE MÍT NA JEŽDĚNÍ MÍŇ ČASU, NEŽ TOMU BYLO POSLEDNÍCH ŠEST LET NA ZÁKLADCE. FEĎO CELKEM ZABÍJÍ I NA ZÁVODECH, VYHRÁL TŘEBA CASSOVIA SK8 CUP, KATEGORII DO PATNÁCTI LET, A NA LOKÁLKÁCH TAKY POBÍRÁ PŘEDNÍ MÍSTA. SKATEBOARDING MU PROTO SPONZORUJÍ THE CHILL SKATEBOARDS.
Vlaky máte teďka díky bláznivýmu Ficovi na Slovensku zadarmo, využíváš toho? Hodně, jezdím všude a snažím se toho využít, dokud to jde, dokonce jsem byl i v Praze na Mysticu a na Grand Prix v Berouně. Ale Slovensko jsem díky těm vlakům projezdil úplně celý, západ, střed i východ. Vyrážíme do měst na street, ale třeba i do skateparků, někdy i na pár dní. S sebou si berem spacák a spíme na punkáče, kde se dá. Neštípou ráno komáři? Jo, štípou... Aspoň se člověk probudí a může jít skejtovat.
Chodíš ještě do školy, je ti málo, ale zkoušel sis už nějak vydělávat peníze? Jasně, například chodím s Milošem Ogurčákem betonovat skateparky, pomáhám mu a on mi dává plat. Skateboarding mi podporuje moje máma, a jsem jí za to hodně vděčný, ale chtěl bych si na to vydělávat i sám, a tak se snažím. Času na ježdění máš ve svým věku asi dost... Skejtuju dost často, snažím se každý den. Třeba jak teď chodím betonovat v Šuranech, tak mám čas jen chvíli ráno a pak večer, ale tahle brigáda neni pořád. Ve školním roce přijdu odpoledne domu a vyrážím do
skateparku, kde vydržím až do tmy. Když jezdíš často, asi víc opotřebováváš desky? Ve skateparku jsme měli starý povrch, a tak se to ničilo dost, ale teď je tu nový beton a hned to víc vydrží. Naštěstí už teď mám sponzora, takže když mám desku zničenou, tak hned dostanu novou. Myslím, že jich spotřebuju tak kolem deseti za rok. Jezdím osmičku The Chill, k tomu Independent 149 trucky, Bones STF kola a Bones Reds ložiska. To je top výbava. Co ostatní sponzoři? Nechtěl bys někoho? Tak po těch mých šesti letech ježdění by se mi něco hodilo, už jsem o tom přemýšlel. Ale zatím si věci
FREDERIK LUPTÁK text: Radek, foto: Peter Mercell
bs boardslide ve zvoleně
41
kupuju a nejspíš tomu tak bude i dál. Nejlíp se mi skejtuje ve Vansech, pořizuju si, co mi přijde pod ruku, třeba Lindero. Hlavní je, aby to bylo ze série pro. Na rozhovor sis nachystal raily a zídky, takže to bude asi tvoje oblíbená věc... To je, vysoký věci mě baví, ale třeba gapy vůbec
nemusím. Peťo Mercell mi zatelefonoval, že bychom mohli jít něco nafotit. Takže jsme vyrazili po spotech, našli rail u obchodního centra a celkem mě to tam potrápilo. Pak jsem se nějak rozhodl, že zkusim gap a odrazil si u toho patu, no prostě já tyhle věci nemám rád. Na chvilku jsem si dal pauzu, zlepšilo se mi to
1
42
1/ bs noseslide v liptovském mikuláši
a vyrazili jsme fotit na zídku, kde se to taky cvaklo hned a stejně dobře to šlo i při závěrečným feeble na railu. Čemu vděčíš za to, že jezdíš v tak hezkým stylu? Díky za pochvalu, ale já si ten svuj styl ani nějak neuvědomuju. Vždycky si říkám, jak to proboha jezdím, a lidi kolem to vidí jako top. Myslím, že za to vděčím Klokanovi, který mě hodně inspiroval a chtěl sem být jako on. A taky Peťo Molec. Jak se skejtuje u vás doma ve Spišské Nové Vsi? Je to bídný, aktivně se tomu věnuju já a pak tak další dva lokálové, no celkem nás tu fakt nebude jezdit víc jak tři. Úplně to upadlo, ale aspoň když se jede někam na trip, tak jedou i kluci, který už moc skejtovat nechodí. Ale taková ta stará Spišská crew, ta už se úplně rozpadla. Podmínky tu teď ale máme skvělý, park nám všichni chválí, a i já si osobně myslím, že je to výborné. Skateři ze Spišské jsou známí jako dobrá parta, co si točí svá videa, jezdí společně na výlety a tak... To tady je, točíme, ale už se prostě nejezdí tak intenzivně, že by tu lidi skejtovali od rána do večera, učili se triky, teď už je to spíš takový chill. Já hodně jezdil s Klokanem, který má v současnosti bohužel problémy s kolenem, což mě štve, protože jsme se spolu hecovali. Když teď chci jít třeba na rail, tak můžu jedině sám, nikdo jinej to tady nejezdí. To máš blbý... Právě proto cestuju, teď chci hodně začít jezdit do Prahy, do Řep. Mám sehnaný ubytko u kámošů zadarmo. Závodník seš jaký? Vždycky sem měl a mám stres, ale snažím se v hlavě přesvědčit, že o nic nejde a že si dělám jen triky, který umím. Tenhle způsob mi pomáhá. Proč být vyklepaný a debilní, vždyť je to prostě chill! Snažíš se žít zdravě? Víš co, ani moc necvičím, nejsem vegan, prostě nic... Žiju normálně jako všichni a zdraví mi zatím slouží, nebyly žádný zlomeniny. Mám sice takovou hrudku pod kolenem, občas to zabolí, ale nemyslim na to a je to v pohodě. Co tě v poslední době nejvíc zaujalo na československý skate scéně? To, že v Čechách skejtuje víc lidí, že jsou namotivovaný, učí se věci, nemají strach... Když jsem byl teď v Praze, tak to byla pecka, a přijedu domu a tam je to mrtvý. Kam by si chtěl svoje ježdění v budoucnu dostat? Hlavně chci cestovat, a kam se dostanu, nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Zatím je pro mě ježdění fun, nejspíš se to za pár let změní, ale chtěl bych, aby to prostě vždy byla ta zábava. Nechci nikdy dělat jiný sport, doufám že mě pro skateboarding vydrží všechny končetiny co nejdéle. A co budeš dělat teď? Pujdu spát, abych si odpočinul a v neděli vyrážím na King of Tlak po Slovensku, což je taková obdoba Thrasher King of the Road. Až se vrátím domů, tak jedu na tři týdny do Prahy, a pak už začíná škola.
bs feeble v ružomberku
2
44
ollie přez zídku do pěknýho dropu na chodník. tento těžký spot se nachází ve zvoleně u domu kultúry žsr
KAREL RAICHL MLADOBOLESLAVSKÝ ZABIJÁK KAREL RAICHL UŽ PO SVĚTĚ BĚHÁ CELÝCH 24 LET, Z ČEHOŽ NĚJAKÝCH DESET VĚNUJE SKATEBOARDINGU. ZA JEDEN ZE SVÝCH NEJVĚTŠÍCH ÚSPĚCHŮ POVAŽUJE POSTUP DO SEMIFINÁLE PŘI SVÉ PREMIÉROVÉ ÚČASTI NA MYSTIC SK8 CUPU, A SAMOZŘEJMĚ MÁ NA KONTĚ I VÍTĚZSTVÍ NA PÁR ČESKÝCH ZÁVODECH. KARLA SPONZORUJE RESTART SKATEBOARDS, BOARDMANIA.CZ, LIFE IS PORNO, GARAND BRAND, SLUCHÁTKA URBANEARS, LANDO FOOTWEAR A VOSKY SPOT POLISHER.
Tak jak si užíváš letošního pěknýho počasí? Letos je to super, nějak sem teď dokázal tři měsíce nepracovat a jenom sem skejtoval a užíval si. Už mi to ale skončilo, protože jsem teď nastoupil do práce a asi bude míň času na ježdění. Byl jsi i na nějakým zajímavým výletě? Největší zážitek byl teď, jak jsme byli s klukama od vás v Berlíně. Na jednom spotě jsme potkali Haslama, Barlettu, Janoskiho... Jezdil ale jenom Appleyard, ostatní jen tak popíjeli pivka. Jak sem je tam viděl stát vedle sebe, řek sem si, že je to životní šance. Šel sem za nima a zeptal se, jestli se s nima můžu vyfotit, a oni byli úplně v pohodě, vysmátý a řikali mi, ať si stoupnu mezi ně... Prostě zážitek jak svině, životní! Ty pocházíš z Mladý Boleslavi, ale teď žiješ v Praze, takže se už o sebe staráš sám. Je to těžký? To je jasný, musím z něčeho zaplatit nájem, z něčeho jíst a skateboardingem si na to nevydělám. Takže různě brigádničim a teď mám fulltime job, rozvážim dodávkou Coca Colu po obchodech a restauracích. Jezdím zatím týden a půl, zakázky máme mimo Prahu, takže je to celkem dobrý, že se člověk podívá po vesnicích. Vyhlížíš spoty? Tve, to je mor. Někdo kouká po autech a já z kabiny sleduju schody, raily a podobně, haha. Jenže asi ti stejně moc času kvůli práci na ježdění nezbyde? To je právě blbý. Začínáme v šest ráno a domu se dostanu tak v pět, takže v úvahu pak připadá večerní Štváňa nebo víkendy. Jsem na sebe celkem zvědavej, jak to budu dávat.
Kolik musíš utratit za hardware a celkově za skateboarding? Dá se říct, že nic. Hardware dostávám od Boardmanie, desky od Restartu, takže jediný, za co utrácím, je cestování. Co se setupu týče, tak protože mám jedenáct a půlku nohu, jezdím desku 8.25, spíš placku, k tomu trucky Indy 149 a Bones kolečka 52. Desek tak mám dvacet na rok, když jezdím hodně, tak to ničim víc. Boty nosím Lando, což je polská značka, a jsem s nima celkem spokojenej, držej. Co ostatní sponzoři? Tak nejlepší je Restart, ale pak mám strašně rád Life is Porno, to je bandička kámošů, máme výbornou spolupráci. Vždycky, když přijde nová kolekce, zavolaj mi, a můžu si vybrat nějaký věci. Dobrý je i sponzoring od Paulie Garanda, on má značku Garand Brand, a protože sám skejtuje, tak rád podpoří lidi, jako jsme my. Teď pojedeme na víkend něco natočit, nafotit, Paulie tam bude s námi, tak jsem zvědavej. Podle těch tvejch vražd, co se objevujou na FB, by si jeden řek, že ti to tam teďka padá. Původně jsme s tebou chtěli nafotit velký rozhovor, ale nakonec je z toho jen čtyřstránka. Jak to? No, to je jednoduchý. Já beru skateboarding jako ježdění s kámošema. Nevim, jak je to možný, ale prostě se nedokážu hecnout, když jezdim sám. Navíc mám teď poslední dobou odražený paty, to mě celkem zabíjí a pořádně si zajezdim tak jednou za měsíc. Blbý období... U rozhovoru tady mám fotku třeba toho olíčka ze Slovenska, kde sem si to hodně vytrápil. Byl to poslední spot, náhodou mi ho ukázal Peťo, kterej tam kdysi taky skákal. Už jsem byl celkem zničenej, ale
na patnáctej pokus sem to nakonec odjel. Já na to sice skoro pořád dopadal, ale s těma zničenejma nohama to vůbec nedokázal ustát. A třeba tailslide flip out z Berlína, to jsem si myslel, že bude hned, jenže po pár pokusech tam přišel nějakej zájezd dětí a půl hodinu tam seděly a svačily. Takže sem musel čekat a pak se s tim trápil dvacet pokusů. Já se prostě pořád u triků trápim. Co si myslíš, že tě nejvíc posunulo ve skateboardingu? Určitě jak jsem se přestěhoval do Prahy. Jezdím teď v různých skateparcích, mám to najetý. Letos jsem si
řek, že chci bejt jinej než ostatní, že tu moc lidí nejezdí velký věci, tak do toho pujdu já. Zatim mi to vychází, pravda, až na tenhle rozhovor, ale jinak se daří. Jiný sporty si zkoušel? Já hrál až do patnácti fotbal za Boleslav, dělal jsem brankáře, a na docela dobrý úrovni. Jenže zvítězil u mě skate... Zajímavý je, že teď asi tři kluci, co hráli se mnou, tak kopou první ligu. Jak teď vůbec vypadá skateboarding v tvym domácím boleslavským hoodu? Už tam jezdí jenom jeden muj kámoš, takovej srdcař, co už skejtuje asi patnáct let, a zachraňuje tak místní
scénu. Jinak je to tam úplně mrtvý. Neni tam žádnej skatepark, nezačínaj jezdit žádný nový lidi, prostě úplně na hovno. Ještě když sem tam bydlel, snažili jsme se vždycky něco postavit, nějaký bedýnky, nic velkýho, ale vždycky to někdo rozkopal. Ty si spíš dáš pivo a hambáče než vodu a čočku, že jo? Haha, já jsem na pivo a hambáč, to je jasný, na Kozel a hambáč. Naštěstí jsem nikdy, kromě často vyvrknutejch kotníků, neměl žádný zranění, zlomeniny, operace... klepu teď na zuby... A ještě mě teda zloběj ty odražený paty, to musím vyléčit. Takže na nějakej
1
46
1/ fs noseslide na známém spotě v berlíně
zdravej život zatim nemyslim, mám na to čas, jsem mladej a budu si ještě chvíli užívat. Přijde to pak samo.. Závodník seš jakej? Ze začátku jsem byl velkej závodník, pořád jsem vyhledával, kde a co jet. Teď už po contestech jezdím jenom kvůli kamarádům, abych se potkal s lidma, který normálně nevídám. Jízdu si tam zajedu rád, to jo, ale už to nemám tak, že bych chtěl nebo potřeboval vyhrát. Prostě si to jen tak užívám. Co tě v poslední době nejvíc zaujalo na československý skate scéně? Nejvíc Rišo Tury, to je prostě robot, nadčlověk, vůbec nechápu, jak může takhle dávat. Je to šílenec! Kam by si chtěl svoje ježdění v budoucnu dostat? Chtěl bych to posouvat dál, dávat větší a větší věci. Nebaví mě jezdit techniku, to si radši dám boro ze schodů, nebo třeba i olíčko ze šesti, a mám z toho lepší pocit než z impossible nosegrind hardflip ven na bedně. A co budeš dělat teď, až skončíš rozhovor? Právě sem se vrátil z High Jumpu, kde to bylo úplně šílený, velký... Takže se osprchnu, najim a budu jenom ležet a střízlivět, abych mohl jít zejtra do práce. Sem totiž ještě úplně vyřízenej!
fs tailslide flip out před berlínským akváriem
2
Půlka léta za náma, jak sis to zatím užil? Super. Skejtoval jsem, trochu pracoval, užíval si léta, objel nějaké závody a podíval se třeba do polského Lešna, kde jsme organizovali skate camp. Je těžký dělat skate instruktora? Neni, pokud tě to baví... A mě to baví hodně, ta práce s lidmi, a především s dětmi, kteří více poslouchají. I když někdy tedy ne. Ale je to super jim to přiblížit. Zajímám se i o nějaké techniky, jak učit, a snažím se pochopit tu lidskou psychologii. Navštívil si třeba nějaký hudební festival? Byl jsem na Pohodě a chystám se na Grape, kam jezdíme s minirampou pravidelně každý rok. Pohoda byla super, maj to skvěle zorganizované, všechno běží přesně na čas, hrají tam dobré kapely, které nejsou zas až tak moc komerční a dělají dobrou muziku. Na Grape se těším hodně, jak tam jezdíme v rampě a děláme exhibice, užijeme si hudbu, kalíme a bavíme se s kámošema. Tam mně nic nechybí. Chodíš sice do školy, ale určitě už někde brigádničíš. Máš ještě vůbec čas pořádně skejtovat? Na ježdění si čas vždycky vyčlením, nedopustím nějaké omezení skateboardingu. Pracovat musím, to je jasný, ale vymýšlím to tak, abych moc nemusel, haha. S tátou děláme nábytek a různé práce se dřevem, takže odtud mi plynou peníze. Přes zimu moc nenajezdím, tak jednou týdně, ale v sezóně minimálně tak třikrát za týden se svezu, někdy i každý den, prostě podle počasí a školy. Většinou na tom vydržím dvě, tři hodiny bez přestávky, nejsem ten typ, co by vysedával. Prostě jezdím, jezdím a pak jdu domu nebo na pivo. Na tvým FB jsem si všimnul, že vyrábíš Lowely cruisers. Na tom se dá určitě taky vydělat, hehe... Je to takové moje hobby. Jak s tátou děláme se dřevem, tak mám na to vybavení, a proto jsem se do toho pustil. Můžu do výroby dát kus sebe, něco z mé hlavy, a bavím se tím. Jde to sice pomalu, ale lidi to už pomalu začali oceňovat, no rozhodně v tom budu pokračovat. Na živobytí to moce není, spíš takové kapesné, haha. Od cruiserů přejdeme na klasiku. Jakej hardware používáš? Jezdím desku Hoity, mám 8.25. Pár let nazpátek jsme měli signature modely, celkem asi tři byly s mým jménem, ale teď jsme to zrušili a jezdíme společnej design. Trucky mám Indíčka 149 Reynolds a kolečka Bones, pouze Bones. Když už jsme nakousli různý značky, co tvý sponzoři? New Spirit skateshop mi dává veškerý hardware kromě těch Hoity desek. Boty nemám žádný, ale oblečení dostávám Jackpot clothing, což je taková rozrůstající se bratislavská značka. Neni toho moc, ale o to víc si toho vážím, protože to dělají kluci stejně starý jako já a snaží se to budovat, takže jim můžu pomáhat. Podle fotek, co máš tady v rozhovoru, by jeden hádal, že si spíš na street a techniku než na bazény? Bazény mě baví hodně, dokážu se v nich celkem dobře vozit, ale lítat mi zatím moc nejde. Doufám však, že to přijde. V minirampě jsem jak doma, rád si v ní zajezdím, jednu jsem dokonce postavil v Nitře. Snažím se zkrátka jezdit všechno, ale na fotky jsem si vybral kvůli různým aspektům street triky. Všechny focení probíhaly v pohodě, akorát když jsme fotili noseblunt, tak fotografovi, takovýmu mladýmu a nadějnýmu sedmnáctiletýmu týpkovi, nějak z kapsy vypad telefon a během pěti sekund mu ho někdo ukrad. Jinak do backsidu jsem šel s takovým menším otazníkem, protože už jsem to měl v hlavě delší čas a chtěl to vrátit. A na frontside do switch 5-0 jsem oslovil dalšího kámoše, dobrýho fotografa, spot se líbil nám oběma a padlo to. Čemu vděčíš za to, že jezdíš na současným levelu? Ani nevím. Nejspíš životu... Kámošům, kteří mi dokážou říct, co dělám špatně, a lidem, kteří na
48
fs 180 to ss 5-0 revert na piknikáči na bratislavském sídlišti dlhé diely (foto: andrej žabkay)
JURAJ text: Radek, foto: Peter Mercell
SLOVENSKOU SELEKCI ZASTUPUJE JURO VARTÍK Z NITRY, DVAADVACETILETÝ STUDENT MÍSTNÍ VYSOKÝ ŠKOLY, OBORU MARKETING A REKLAMA. SKATEBOARDINGU SE S MENŠÍMI PŘESTÁVKAMI VĚNUJE JIŽ OD SVÝCH SEDMI LET, ČAS OD ČASU SE MU NA ZÁVODECH POVEDE ZAJET DOBRÝ UMÍSTĚNÍ, ALE VÍC SI CENÍ TRIKŮ VRÁCENÝCH NA STREETU. JURA SPONZORUJE HOITY TOITY SKATEBOARDS, NEW SPIRIT SKATESHOP A JACKPOT CLOTHING.
J VARTÍK
1
fs nosebluntslide na památníku před krajským úřadem v nitře (foto: matej matuška)
všechno jen neodpovídají ano. Starý partě z Nitry, která mi dala pořádný skejtový základ, a možná i sám sobě za svoji trpělivost. Dělal jsi někdy nějaký jiný sporty? V šesti jsem hrál chvíli fotbal, což se nedá ani počítat, a pak jsem v začátcích jezdil i pár měsíců na bruslích. Skate je ale prostě moje věc číslo jedna, za nic jí neměním. Jak se vůbec skejtuje u vás doma v Nitře? Před pár lety nám tu postavili skatepark, a tim pádem se tu street vůbec nejezdí. Vytvořila se tam taková komunita, žijí si tam v tý svojí parkový bublince, je jim dobře a nejezdí třeba ani po závodech, pokud to tedy
není Game of Skate. Jsem z toho trochu zklamaný, snažím se dávat i nějakou street inspiraci mladým, ale zatim je to marný. Stavíte si vlastní DIY spoty? Zatim ne. V plánu máme něco s Igorem Hanečákem, který tu studuje. Počkej, počkej, vždyť si postavil mini, to je taky takový DIY... Jo, to jo. Nachází se to v areálu Hidepark, což je sportovně kulturní centrum. Každý, kdo má nějaký nápad, jim ho může předložit, a to, co majitelům připadá dobrý, to se zorganizuje. Moje myšlenka na mini se jim líbila, a shodou okolností jsem pak vyšmelil
a dívat se na televizi. Jinak se snažím jíst zdravě, ale nijak to nepřeháním. A celkem super věc je jóga, tu jsem začal dělat na popud Braňa Mrváně, u kterého jsem viděl, jak mu to pomáhá. Co tě v poslední době nejvíc zaujalo na československý skate scéně? Záleží, jestli v dobrém, či zlém. Zvláštní je, jaká teď přišla nová vlna módy, jakej je to swag, že se jezdí takové ty starší triky. Pokud to někdo umí, prosim, ale když si na to někdo jen hraje, to se mi mi moc nelíbí. Taky se mi nelíbí, jak to kluci hrotí a chtějí jenom sponzory, a potom posílají sponsor me videa všem značkám, přitom jezdí na neadekvátní úrovni, prostě
tisíc euro od jednoho týpka na kalbě. Poslal mi to hned v noci na účet, abych tu rampu postavil. Tak mu druhý den ráno hned volám, jestli si to pamatuje, a on že ano a že je to v pořádku. Takže jsem rampu postavil a dodnes tam stojí. Jakej si závodník? Olympijský sen nemám, spíš jezdím po kontestech kvůli kámošům, že si tam spolu dobře zajezdíme. Prostě závody jsou místo, kde se spolu potkáme a užijeme si to. Samozřejmě se snažím být co nejlepší a předvést to, co si vymyslím. Když ale skončím poslední a dobře si u toho zajezdím, tak mám stejně úsměv na tváři. Zdravý životní styl versus kalba. Jak to máš? Určitě třeba kalbu, ale chce to zůstat nohama na zemi. Nějak si to manažuju a je to fajn. Nejsem slušňák a ani nějakej pankáč rozbíječ, ale zakalím si rád, jsem rád s kámoši. Na pivo chodím furt, ne se opít, jen tak si pokecat po práci. Určitě je to lepší než přijít domu
chtějí to všechno moc rychle. A jsem rád, že se teď objevují DIY spoty, kluci se dohromady složí na beton a jdou něco postavit, to je pure skateboarding. Kam by si chtěl svoje ježdění v budoucnu dostat? Chci jezdit... Kam se dostanu, to nevím, ale chci se zdokonalovat, jak jen to pujde. Jak skončím, to opravdu nevím, třeba teď dodělám rozhovor a porazí mě auto. Speciální cíle proto nemám, vím, že se ježděním živit nebudu, ale taky vím, že v tom můžu být dobrý. Ono se prosadit jako Slovák nebo Čech je taky celkem dost těžké. A poslední otázka, co budeš dělat teď? Teda kromě toho, že se budeš rozhlížet, aby tě nesrazilo auto... Hahaha. Tak mám sebou Lowely cruiser z mé dílny, co jsem si včera namontoval, takže ho jdu testnout a povozit se s kámošem, co pojede na biku. A potom, až dostanem žízeň, skočíme na pivečko, dvě. No a zejtra odjíždím do Chorvatska na dovolenou... No, mám se teďka fakt dobře.
2
2/ bs ollie z dlouhých schodů před divadlem andreje bagara v nitře
51
DIY
MA text: Radek a Lukáš Plako, foto: Peter Mercell
tomáš čekovský /r/ fs hurricane grind
KDO SI NĚKDY ZKUSIL POSTAVIT SKATE PŘEKÁŽKU, PŘESNĚ VÍ, O ČEM DIY FEELING JE. NEJDŘÍV PŘIJDE NÁPAD A HLEDÁNÍ SPOTU, PAK SHÁNĚNÍ MATROŠE, DŘINA, NAPĚTÍ, JESTLI TO BUDE FUNGOVAT, A PAK ZASLOUŽENÁ RADOST Z POJEZDU. U NÁS V REDAKCI CHOVÁME VELKÝ RESPEKT KE VŠEM STAVITELŮM, A PROTO JSME SE VYPRAVILI NA DÁLNÝ SLOVENSKÝ VÝCHOD, ABYCHOM VÁM PŘIVEZLI REPORTÁŽ O SPOTU V MARGECANECH.
RGECANY
53
Při pohledu na mapu, zvlášť když sídlíte třeba v Praze, jsou Margecany fakt z ruky. Musíte do Košic nebo do Prešova, a odtud nějakých 15 km autem či vlakem, kterým je to tedy nejideálnější. Hlavně proto, že spot se nachází přímo naproti vlakovýmu nádraží, hned vedle fotbalovýho hřiště. Místní kluky vyhecovalo k DIY stavbě několik faktorů. Za prvý jejich původní, plechový park, který mimochodem taky stojí
u fotbalovýho hřiště, má celkem nepoužitelný hrubý povrch. Za druhý, kluci získali stavitelské zkušenosti v nedaleké obci Jaklovce, kde si na železniční zastávce udělali pěkný spotík. Pamětníci si na něj určitě vzpomenou, byl o něm i článek v Boardu s názvem Jak Ovce. Bohužel tohle místo vzalo „díky“ přejícím spoluobčanům brzo za své. Kluci se DIY myšlenek rozhodně nechtěli vzdát,
připravující se dílo vůbec nadšeně. Navíc, když odmalička dáváš pravidelně hlavičky do míče, máš z toho mozek trošku vyklepanej, a tak tě napadají různý podivnosti. Čutálisti si například usmysleli, že klukům nedají povolení k další výstavbě, pokud jim nepřispějí 500 eury na stavbu ochranné sítě kolem spotu, aby se nestalo, že někomu vyletí prkno a nedej bože zraní chudáka sportovce s míčem. No, co se holt
1
54
1/ lukáš plako /r/ fs 180 to ss grind
v hlavách se jim rodily nápady na stavbu něčeho novýho, většího, lepšího. Následně se dozvěděli o projektu firmy Orange, která se rozhodla podpořit sportovní nápady. A protože nápad v hlavách margecánských skejťáků byl, přihlásili se. Dávid „Žima“ Šima si sednul k počítači, vypracoval projekt, poslal ho k posouzení, pak následovala chvíle napětí a pak obrovská radost, že to vyšlo a že kluci dostanou podporu. Nedlouho na to na účtě přistálo krásných 3.500 euro a to zvedne ze židle každýho – „Hybaj robic!“ Všechny přípravy a plány na výstavbu měly finále na začátku prázdnin v létě 2013, kdy se kluci do díla pustili. Jejich aktivita samozřejmě neušla pozornosti kámošů od vedle, fotbalistů, kteří se netvářili na
dalo dělat, kluci šáhli hluboko do své kapsy a peníze těm nagelovanejm primadonám dali... A hádejte, jak vypadá situace mezi spotem a hřištěm dnes? Ano, žádná síť tu nikdy postavena nebyla! Přestože na začátku proběhly tyto malé nepříjemnosti, nic jiného už partu nebrzdilo, a tak se mohlo začít stavět. Atmosféra na pracovišti byla super, neb se makalo na skate spotě, a tak všichni dřeli jako o život. Dokonce chodili pomáhat i ostatní kluci z vesnice, kteří třeba vůbec nejezdí, prostě pro ten pocit euforie ze vznikajícího díla. Velká podpora byla i od Žimi souseda, starýho pána zedníka, kterej rozuměl práci s betonem, a v neposlední řadě kluci dostávali velký support od svých rodičů. Makat se začínalo už v devět ráno a v momentě, kdy už se teplo od pražícího sluníčka
matúš greňa /g/ fs smithgrind
2
1
dávid „džurka“ onofrej /g/ monstrozní lien to tail
nedalo vydržet, přesunula se parta koupat na pár hodinek na přehradu Ružín. Po návratu na pracoviště tu vykoupaný makáči vydrželi až do tmy, kdy si to začali přisvicovat halogeny a s betonem se dalo lépe tvořit, protože vysychal pomalejc. No a takto to šlo den za dnem, čas od času někdo z tempa odpadl a musel se jít vyvalit za altánek, kde
Redakční návštěvu Margecan jsme si naplánovali na prázdniny, aby měli kluci čas si s námi zajezdit. Dopředu jsme si nakontaktovali Tomáše Čekovského, protože je velký kápo, a měli tak jistotu, že dá dohromady zbytek partičky. Zhostil se toho úkolu s velkou chutí a pozval svoje kamarády ze Spišský, a samozřejmě kontaktoval lokály Lukáše Plaka,
pravidel. Třeba aby si každý po sobě uklidil svůj nepořádek. Samozřejmostí je i to, že všichni by se měli k parku a překážkám chovat tak, jako kdyby byly jejich vlastní a stavěli si je svýma rukama. Doufám, že tento článek přitáhne ještě víc riderů do naší lokality a budou si tu moc vychutnat náš skateboarding alá Margecany.... Tu še dre!“
2
3
4
5
6
se energie doplňovala jointy. Vše rostlo jako z vody, jeden se ani nenadál, už tu byl konec prázdnin, DIY spot taky finišoval a dodělat do perfektu se ho povedlo někdy během září. A hned tu byl důvod uspořádat na oslavu otevření nějakou akcičku. Sešlo se na ní spousta lidí, aby projekt podpořili. Jezdilo se, točilo se pivo, byla tu výstava fotek, zkrátka správná do it yourself atmosféra. V parku padaly celkem vraždy, na to, že v tom lidi jezdili poprvý, třeba věci na „hrobu“ v podání Maťa Chominca, tak z toho mnohým spadla brada. Pro další rozvoj spotu se o poslední točený pivko uspořádala dražba, která vynesla překvapivých 45 eur, no prostě bylo vidět, že všichni cítí tu důležitost téhle stavby a jsou rádi, že tu něco zůstane a mladý mají kde skejtovat.
Dávida „Džurku“ Onofreja a Paťa Kočíka. Naše session probíhala super, teda až na špatný počasí, který trápilo celý okolí. Déšť se přibližoval ze všech stran, ale skate spotu se stále vyhýbal a různě ho obcházel. Nejspíš skejtový bůh tam nahoře držel nad lokálama ochrannou ruku, protože si za tu svoji dřinu fotky do časáku určitě zaslouží. Kluci ze Spišský se toho ježdění taky nebáli, posílali tady jednu bombu za druhou a pomáhali vytvářet skvělou skate atmosféru. A na závěr jsme ještě poprosili Lukáše Plaka, aby nám k tomu jejich margecanskému veledílu řekl pár slov: „Náš DIY skatepark jsme postavili, aby sloužil lidem, skejťákům, jako jsme my. Máme fakt radost, když tu vidíme nový tváře, který si přišly zajezdit. Jediný, co tu od návštěvníků vyžadujem, je dodržování několika
2/ urob si sám parta ze spišskej a margecian 3/ vyřezánim asfaltu kolem překážky docílíte toho, že se beton zaleje do země a nájezdy se nekazí 4/ hladění, jedna z nejdůležitějších činností nejen při stavění diy 5/ stavbyvedoucí dávid tahá beton poctivě 6/ lukáš plako /r/ transfer fs flip
57
1
2
1
Štěpán Bícha: „Kolem tohodle spotu jezdím tramvají do skateparku do Řep, tak sem tam chtěl něco dát a jen tak si to vyfotit na telefon. Pak mi to přišlo škoda, tak jsem s sebou vzal Honzu Fučíka a vznikla z toho tahle fotka. Dělal jsem to asi deset pokusů, zrovna šel kolem kámoš z Moravy, Michal Karlíček, a ten mě hecnul a switch boro přišlo hned.“ (foto: Honza Fučík)
2
Štěpán Bareš: „Tenhle spot je u obchodního centra v Sarajevu, kde jsme byli z Darkslidem v dubnu na tour. Fs lipslide mi tu padnul asi do čtyř pokusů, ale protože se to Kudrnáčovi kvůli projíždějícímu autu nepovedlo natočit, tak jsme se ještě xkrát museli vrátit. Vždycky nás vyhodili a při poslední návštěvě navíc začlo sněžit! Takže bohužel záběr nemám...“ (foto: Peter Mercell)
58
Honzík Rathouský: „Jeli jsme s klukama do Košic, že tam něco natočíme a nafotíme. Vyrazili jsme po spotech a tady na tom na nás hned po chvíli vyběh sekuriťák. Vypadalo to, že už nám nedá ani pokus, prostě řekl, ať jdeme pryč. Tak jsme se začali balit... Jak tam ale s náma po spotech chodily místní holky, tak s chlápkem začali koketovat, a ani nevim jak, ale prostě ho ukecali. Dal nám deset minut a úplně v pohodě mi tam do pěti pokusů padnul hardflip.“ (foto: Peter Mercell) 61
1
2
1
Luiz Neto: „Zúčastnil jsem se v Košicích Cassovia Skate cupu a druhý den nato jsme vyrazili na street po městě. Objevili jsme tyhle perfektní schody, dal jsem si olíčko a užil si u toho srandu s lokálníma holkama.“ (foto: Peter Mercell)
2
Marek Zápražný: „360 flip padnul při jedné z mnoha misí, které jsem si letos v Barceloně dal. Tenhle perfektní spot najdete v malé španělské vesnici Sabadell, kam je to z bcn jen kousíček, a jezdilo se mi tam fakt nádherně a všechno padalo, jak má.“ (foto: Roger Ferrero)
62
1
2
1
Vojta Freitag: „Tohle je takovej secret spot v Praze, zavedl nás tam Záhul. Měl jsem na to čtyři pokusy, protože po prvních dvou vylezl týpek ze zahrádky a nadával, že se mu nechce znova natírat zeď. Ukecal jsem ho ještě na jeden pokus, ten sem nedal, tak jsem rychle zkusil další, wallride odjel, ale zahrádkář čuměl dost blbě.“ (foto: Záhul)
2
Rišo Tury: „Byli jsme s klukama točit v Barceloně, někdy v únoru, a na náhodu našli tenhle spot. Trochu sem se rozjezdil a začal zkoušet kick nosl. Chvíli jsem se trápil, zámkovka nahoře i dole, ale pak to konečně padlo a mohli jsme pokračovat v hledání dalších míst.“ (foto: Tomáš Gaži)
64
KRAKOW & BELGRADE V ŽIVOTĚ MÁTE DVĚ JISTOTY, ŽE ZEMŘETE A ŽE SE VŠECHNO ZAČNE SRÁT V TOM NEJNEVHODNĚJŠÍM OKAMŽIKU. JINAK TOMU NEBYLO ANI BĚHEM FOCENÍ SPOT QUESTU, KTERÝ NÁS NEJPRVE ZAVEDL DO KRAKOWA A POZDĚJI DO SRBSKÉHO BĚLEHRADU. text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell
honza navrátil /g/ pressure hardflip ze skočky v areálu beoexpo, za budovou č. 1; bělehrad
67
1
štepán folkmann /g/ flip to bs noseslide na diy zídce v bělehradu
Původně jsme měli namířeno do Francie, ale imigrantské tlaky a jedna odříznutá hlava všechno změnila. Nechtěli jsme riskovat životy naší posádky, kterou mimochodem tvořila trojice s věkovým průměrem 15 let, proto jsme se rozhodli pro bezpečnější destinace, a to Krakow a Bělehrad. Auto jsme naložili až po střechu, na zadních sedačkách nechali místo pro Štěpána Folkmanna, Štěpána
Bareše a Honzu Navrátila, a už se těšili na naší cestu do Polska. Den před odjezdem nám Honzík oznámil neskutečně radostnou zprávu, že si dal stehnem o rail a neví, zda může jezdit. To je to pověstné šetření se před focením, o kterém by vám nejlépe mohl popovídat Fanda Šesták. Nevadí, Honzíkovi jsme dali šanci a vzali ho do Krakowa, kde jsme měli v plánu strávit tři dny.
69
2
2/ honza navrátil /g/ pressure ss fs flip ze schodů u katedrály svatého sávu v bělehradě 3/ v krakowe do mapy nejvíc čumel štepkoš 4/ zachránce pan rosso, jeho apartmán vřele doporučujeme
V pořadí třetí komplikace je klasicky spojena s počasím a podobně jako na No Name Tour v Hannoveru, i v Krakowě nás čekaly dva dny celodenního deště. Naštěstí první den servírovali azuritko, tak jsme se to pokusili vybombit za den. Se spoty nám pomohl Jasiek Zborowski, který nás navedl do Skate or Die shopu s velmi ochotnou obsluhou. Za pár minut jsme v mapě měli 11 spotů a souboj s prvním městem mohl začít. Warm up jsme si dali na luxusně vypadajících, vyhazovem zapáchajících zídečkách, na kterých Walkmann bleskurychle vrátil kombíčko noseslide
3
4
shove-it noseslide. Je třeba dodat, že v Krakowě ukazoval teploměr přes třicítku, ale refreshing mělo město ošéfované stříkajícími hadicemi na více spotech. První sekačka je na světě a nahecovaní jsme se vydali na spoty do centra. Tam na nás čekaly zídečky ze schodů a perfektní rail z deseti. Hubbu obdaroval Štěpkoš fs tailslidem, za což si vysloužil obdiv početného davu pozorovatelů. Přesunuli jsme se na rail, kde Folkmičovou ambici vrátit crook překazil sekuriťák a asi stovka lidi, která kolem railu za minutu prošla. Spotů v zásobě bylo ještě dost, ale žádný z nich nevypadal přehnaně fotogenicky. A kvůli počasí, ošklivému, debilnímu, nepřejícímu, jsme to museli v Krakowě zabalit. Vždyť ti to karma vrátí! Mezipřistání před Bělehradem jsme si dali ve Zvolenu, kde kluci okusili lokální skatepark a vychillili se před šestihodinovou cestou, v našem případě osmi, protože jeden nejmenovaný čurák slovenského rodu, nazvěme ho „já“, si zapomněl nabíječku na baterky od foťáku. Do Bělehradu jsme dorazili o čtvrté místního času. Ještě před prvním oťukáním města jsme si složili věci na úbytku, kde nás přivítal šváb a nefungující klimatizace, kterou by při 37 stupních ocenil úplně každý. Naštěstí jsme tu měli strávit jen dvě noci, protože jsme měli zabookovaný další hotel
70
1/ štepán folkmann /g/ fs flip přes rail v areálu beoexpo u budovy 3 2/ hmyz z apartmánu kacavenda všechny vyhnal do jediné čisté místnosti 3/ honzík schytal nejvíc štípanců
na termín, ve kterém jsme sem měli za normálních okolností dorazit. V každém nepoznaném městě si všímáme dvou věcí: spotů a žen. Při první návštěvě nákupního centra jsme zjistili, že bělehradský pussy faktor je na výborné úrovni. Raději jsme se zchladili ledovou vodou značky Jana, nakopli se Monsterem a šli očekovat první spot. Walkmann si brousil zuby na schody, z nichž nás okamžitě vyhodili, a stejně tomu bylo i při nedalekých sedmičkách. Neztráceli jsme hlavu a zašli na nedaleký mírný, ale dlouhý rail. Folkmič byl v hecu a začal
Noc v 40stupňové sauně jsme přežili, každý zhubl aspoň pět kilo a takto odlehčení jsme se konečně mohli vydat na spoty. Folkmič se pustil do druhého battlu s dlouhým railem, který naštěstí skončil happyendem. Dalším bělehradským klenotem byly betonové vulkány, které do oka padly Honzíkovi, a vrátil stylový bs blunt ještě před tím, než na nás stihli nespokojené babičky zavolat policii. Ani na následujících dvou spotech jsme se nedočkali přátelského přivítání a znovu nás čekal vyhazov. Naštěstí se další místo nacházelo na výstavišti, kde naši přítomnost nikdo neřešil. Dlouhou
1
zkoušet boro. Světla už bylo čím dál tím méně, proto jsme to museli odložit na další den. Ještě před spaním v sauně se chtěl Peťo odměnit za své celodenní řízení auta vychlazeným pivkem lokální značky Jelen. Slečna v stánku Peťovi vysvětlila, že mu lahvové pivo neprodá, dokud jí nedonese prázdnou láhev. No prostě nesmysl, a tak se musel spokojit s třetinkovým, které se prodávalo bez zálohy. Mimochodem, lokální obyvatelstvo v angličtině excelovalo minimálně tak dobře, jak Amíci v češtině. Ani se nedivím, jediná cizokrajná SPZtka tu patřila nám.
2
3
nákladovou plošinu pokořil Honzík signature pressure hardflipem, Walkmann při snaze o fs kick klasicky zlomil a cestou do auta pro novou desku objevil rail z pěti, přes který se dá skákat. Zde si vykompenzoval svůj fsflipový deficit, i když se při tom trochu natrápil. Každé setkání se zemí znamenalo nejen bolest, ale i popálení, protože jsme se škvařili při tropických teplotách. Honzík se také nenechal zahanbit a do sérky vrátil heelflip, za co ho odměnil Folkmann 220 dináry, což je přibližně pade. Z výstaviště jsme se přesunuli na trochu dirty vypadající DIY spot, jehož okolí tvořil vrak lodi, cikáni grilující podivné tvory a hromada cyklistů. Slunce už téměř zapadlo, tak jsme dali šanci alespoň jednomu triku. Té se chopil Folkmič, který vrátil flip bs noseslide dvakrát po sobě. Přehecovaný ještě zkoušel bigspin ven, který mu i dvakrát padl, ale bohužel nepoužitelně. Druhá noc v sauně nás už nijak zvlášť neobtěžovala, proto jsme se hned od rána vrhli na třetí den bělehradského spot questu. Byla by škoda si pořádně nezajezdit na zmiňovaném DIY, proto jsme jím odstartovali den. Oba Štěpánové přispěli do videa po jedné sérce a Folkmannova snaha o flip nosl bigspin skončila podobně jako v předešlý den. Nedaleko DIY stál zaprášený fullpipe, který by byl hřích neoshredit. Dokonce jsme kvůli tomu koupili
štepán bareš /g/ fs tailslide na zídce u krakovského obchodního centra galeria krakowska
4
1
štepán bareš /g/ transfer to fs lipslide na skvělých černých zídkách u bělehradské katedrály
předešlých dvou večerů. Honzík nás vyvedl z omylu a po deseti pokusech odjel ukázkový switch pressure fs flip. Spot se nám zalíbil natolik, že jsme se na něm plánovali zaseknout celý další den. Třetí noc v Bělehradě nás čekala v novém bytě, který jsme měli zarezervovaný online již z Čech. Když jsme tam dorazili, prvních pět minut bylo jako z nepovedeného hororového filmu. Po otevření dveří jsme viděli po stěně lézt švába a po rozsvěcejí světla v ložnici se na nás z koberce smály deseticentimetrové potvůrky, nemluvě o obrovských pavoucích v každém
i koště! Pár Štepkošových otoček probudilo ze zimního spánku zuboženě vypadající starou paní, která nás nepříjemným způsobem vyhazovala, volala policii a prohlížela si poznávací značku. Raději jsme se zdekovali dřív, než by policistům nakecala, že jsme zloději, vandalové a podobně. Spoty nám postupně docházely, ale večer jsme objevili ještě perfektní sedmičky při neuvěřitelně nádherném kostele. Honzík si celou dobu brousil zuby na schody a teď měl příležitost, akorát jsme se báli, že další podvečerní hecování skončí podobně jako během
73
2
2/ štepán folkmann /g/ dlouhý bs boardslide na flat bar railu na začátku nového bělehradu 3/ folkmič má osobité metody čištění fullpipu, štepkos to při ježdění určitě ocenil 4/ goofy team zleva: štepán folkmann, honza navrátil a štepán bareš
3
rohu. Ze strachu jsme křičeli jak teenagerky na koncertě One Direction s Justinem Bieberem dohromady, a dosratí jsme se rozhodli spát v jediné místnosti bez koberců, co nám ve výsledku bylo i tak k hovnu, protože jsme se vzbudili komplet poštípaný. S láskou jsme vzpomínali na sauničku, v níž byl jen jeden šváb – kamarád, dobrý internet a čistá koupelna. Čtvrtý den jsme věnovali mramoru v okolí zmíněného kostela, který jsme si i vyfotili na mobil, analog, digitál, časosběrně a nevím co ještě. Peťo se při své návštěvě interiéru dozvěděl, že 40tunovou
4
kopuli kostela stavěli na zemi a pak ji teprve zvedli do vzduchu. Celkem hec! Skateboarding na spotu odstartoval Štěpkoš stylovým transferem do lipslidu, který je zároveň poslední fotkou našeho bělehradského tripu. Video jsme ještě chtěli obohatit dalšími sérkami, ale starý sekuriťák z kostela nám svižnými pohyby rukou dal najevo, že o naše lajny nestojí. Když zašel za roh, alespoň jsme vyhecovali krátkou session na schodech, během níž Folkmann vrátil varo a Honzík zas hardflip. Kromě spotů jsme v podstatě v Bělehradě ještě neviděli nic, pokud nepočítám stovky potenciálních matek mých dětí, proto jsme zaparkovali auto v centru a procruisovali se po ulicích. V hlavě nám z toho utkvěla stará pevnost s krásným výhledem a sochy Transformerů. Nastal poslední večer, ale žádnou kalbu jsme neplánovali. Noc jsme radši věnovali odpočinku před další šestihodinovou cestou, během níž pro vás píšu tento článek. A jak bych teď z předního sedadla naší redakční káry shrnul své pocity z Bělehradu? Skvělé spoty, ne zas tak skvělí sekuriťáci, tmavé ženy a levné potraviny. I když za vším stojí hodně komplikací, vyplatí se podívat na nová, nepoznaná místa! Zvlášť když máme jistotu, že nám díky plechovkám Monsteru na výletě nikdy nedojde energie!
1
2
3
4
SCHOOL B 1/ Nike SB RPM Nike SB RPM je bágl od firmy Nike SB inspirovanej výbavou americký armády, která má všechno maximálně vychytaný. Batoh perfektně sedí, vejdou se do něj všechny potřebný věci, včetně notebooku, stojí 2.590 Kč a seženete ho ve více barevnejch kombinacích. 2/ DC Detention II Nástupce oblíbenýho modelu batohu Detention od DC prošel menším faceliftem, ale jeho super vlastnosti
a praktičnost zůstaly. Kromě jedný velký kapsy tu najdete další přední s organizérem nebo třeba síťky na pití a částka 1.090 Kč až tak nezatíží vaši peněženku. 3/ Burton Marvel Youth Day Hiker Nejprodávanějším batohem značky Burton je model Day Hiker, kterej se nyní vyrábí i ve spolupráci s legendou jménem Marvel a všema oblíbenejma superhrdinama. Má naprosto dostačující objem 20 litrů a vyjde vás na 1.380 Kč.
4/ DC Bunker Bunker je bágl klasickýho tvaru vyrobenej značkou DC. Jeho pořizovací cena je 950 Kč, a i při svý jednoduchosti překvapí třeba oddílem na komp. Samozřejmostí jsou různý barevný provedení, nastavovatelný popruhy nebo kvalitní zipy. 5/ Vans Van Doren II Backpack Za cenu 890 Kč můžete sehnat báglík Vans Van Doren II, a to i v týhle stylový barevný kombinaci
TEST THE BEST
5
6
7
8
BAGS Parasailing/Checkerboard. Ve velký kapse najdete i oddíl na notebook, vepředu pak místo na drobnosti. Prostě za málo peněz, hodně muziky. 6/ Nitro Stash Stash je nejpopulárnějším batohem značky Nitro na českym trhu. Důvody proto jsou tři, batoh má ideální rozměr a objem 27 litrů, skvělou cenu 1.590 Kč a velmi širokou paletu nabízenejch barev. Nechybí ochrannej
JSME ZA PŮLKOU PRÁZDNIN A HODNĚ Z VÁS UŽ URČITĚ V HLAVĚ NIČÍ VYHLÍDKA ŠKOLNÍ LAVICE A POVINNOSTÍ S NÍ SPOJENEJCH. K NÁVŠTĚVÁM ÚSTAVU NEODMYSLITELNĚ PATŘÍ I POŘÁDNEJ BÁGL, KAM SE V KAŽDYM PŘÍPADĚ MUSÍ VEJÍT SVAČINA, NĚJAKÝ TY SEŠITY, PŘÍPADNĚ NOTEBOOK A TAK DÁLE. A JAKÝ PECIČKY SOU LETOS NA TRHU?
oddíl na notebook, brejle a o kvalitě u týhle firmy není pochyb. 7/ Quiksilver Prism Za cenu 1.350 Kč je k sehnání batoh Prism z dílny firmy Quiksilver. Nabízí objem cca 30 litrů, vyztužený dno i přihrádku na laptop, fleecem vypolstrovanou kapsičku na brejle, vnitřní organizér nebo pohodlný záda a ramenní popruhy.
8/ G.ride Auguste Auguste je městskej batoh od mladý francouzský značky G.ride z kolekce French Me. Všechna zavazadla French Me jsou navržena i ušita přímo ve Francii. Nejinak je tomu i v tomhle případě. Bágl má polstrovaný záda i popruhy a je nabízen ve třech barevnejch kombinacích. Cena v ČR je 1.690 Kč.
75
1
2 4
3 5
DESIGN GRIPS GRIP ZDALEKA NEMUSÍ BEJT JEN ČISTĚ ČERNEJ. POSLEDNÍ DOBOU SE ZNOVU HODNĚ VRACÍ TREND VŠELIJAKEJCH VYŘEZÁVANEJCH ORNAMENTŮ, TEDY GRIPJOBŮ, KOMBINOVÁNÍ RŮZNEJCH BAREV ŠMIRGLŮ A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ TAKY DESIGNOVEJCH KOUSKŮ, KTERÝ MŮŽOU DODAT OSOBITEJ STYL TŘEBA I SKEJTŮM TĚCH MÍŇ ZRUČNEJCH RIDERŮ. TADY JSOU NĚJAKÝ Z NICH.
1/ Grizzly Za cenu 290 Kč na českym trhu seženete oblíbený gripy značky Grizzly, kterou před lety založil Torey Pudwill. Nechyběj pro modely jeho ani ostatních riderů z hvězdnýho týmu. 2/ Krooked Americký legendě Marku Gonzalesovi jako plátno kromě jinýho posloužil i MOB grip, kterej vyzdobil naprosto luxusníma designama svý značky Krooked skateboards. V ČR jeho výtvory seženete za 349 Kč.
3/ Thrasher Značka MOB ke kolaboraci vyzvala i Thrasher. Za léta spolupráce vznikla spousta designů s logem tohodle legendárního plátku nebo třeba grip Destroy, kterej jste mohli vídat třeba na skejtu Davida Gonzaleze. Cena je 350 Kč. 4/ Shake Junt Skaters for skaters značka Shake Junt se před lety objevila jako blesk z čistýho nebe a ihned způsobila neuvěřitelnej poprask. Tyhle gripy můžete vidět úplně
všude a kromě klasiky jsou k sehnání i designy Wussup Haters, Get Buck nebo pro colorwaye lidí z týmu. A kolik si připravit? 270 Kč. 5/ Spitfire Pokud si ulítáváte na plamenech pekelnejch a všeobecně známym logu značky Spitfire wheels, určitě vás zaujmou tyhle MOB gripy s ohnivejma nebo mírně psycho designama. Jejich cena je 349 Kč.
TEST THE BEST
1
77
2
3
4
5
LONG SLEEVE KOSTKOVANÁ KOŠILE S DLOUHYM RUKÁVEM, TO JE JEDNA Z VĚCÍ, KTERÁ PROSTĚ NIKDY NEMŮŽE VYJÍT Z MÓDY. VE ŠKOLE NIKOHO NEPOBOUŘÍ, VŠUDE SE VEJDE, JE IDEÁLNÍ NA PODZIMNÍ VEČERY, PERFEKTNĚ SE V NÍ SKEJTUJE, A NAVÍC PREJ TEĎ HOLKY LETĚJ NA DŘEVORUBECKOU VIZÁŽ. KDO JÍ NEMÁ, JAKO BY NEBYL!
1/ Burton Mill Long Sleeve Woven Shirt Pohodlí a styl vám přinese Mill Long Sleeve Woven Shirt z podzimní kolekce legendární značky Burton. Tahle výborně zpracovaná košile ušitá ze 100% bavlny s kapsama na prsou vyjde na 1.900 Kč. 2/ Matix Yetti Flannel Lehoučká a pohodlná flanelka z produkce americký firmy Matix s jednou náprsní kapsou na knoflík je hodně ve stylu, a tak bychom se divili, kdyby jí ve svym šatníku neměli Mike Anderson a další skaters z Matix týmu.
Na pultech našich obchodů jí seženete za 1.790 Kč. 3/ Quiksilver Everyday Flannel Kostky, dlouhej rukáv a flanel nechyběj ani v nejnovějším katalogu Quiksilveru. Everyday Flannel je vyzdobená decentníma logama na rukávu i spodním lemu a za 1.350 Kč může bejt ozdobou i vašeho šatníku. 4/ Vans Alameda Buttondown Shirt Alameda je název kostkovaný košile navržený značkou Vans. Prodává se ve více barevnejch kombinacích, užším
střihu a o prostor na uložení drobností se zde staraj dvě knoflíkový kapsičky. Pokud vás zaujala, našetřete si 1.590 Kč. 5/ Horsefeathers Mountain shirt Horsefeathers Mountain shirt je oblíbenou košilí standardního střihu z portfolia značky HF. Za cenu 1.290 Kč dostanete zapínání na knoflíky, dvě náprsní kapsy a decentní štítek nad levou z nich.
78
MUSIC
YOUNG FAT TAK TOHLE BUDE ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK – POPRVÉ VÁM LETOS NABÍDNEME MATERIÁL ZAOSTŘENÝ NA BEATY A RÝMY. NEPŮJDE VŠAK O KLASICKOU POHÁDKU O AMERICKÉM ZÁZRAKU, ALE O PŘÍBĚH, NA KTERÉM MĚ BAVÍ FAKT, ŽE MÍSTO EAST COAST NEBO WEST COAST SE PŘÍBĚH ODEHRÁVÁ VE SKOTSKÉM EDINBURGHU. A POKUD SI MYSLÍTE, ŽE HIP-HOP MÁ PEVNĚ STANOVENÉ HUDEBNÍ MANTINELY NEBO ŽE UŽ VÁS V TOMTO ŽÁNRU NEMŮŽE NIC PŘEKVAPIT, JSTE NA OMYLU. Dnes totiž bude řeč o kapele Young Fathers, která je jednou z nejzajímavějších formací současnosti a která se nebojí pestrých žánrových přesahů. Mnozí o nich hovoří jako o nadějích, jak však tento příběh dopadne, bude záležet především na nich... a taky trochu na vás. Trojice dnes sedmadvacetiletých umělců na aktuální nahrávce nabízí svůj pohled na svět, rasismus, společnost a další ožehavá témata. Jejich nejsilnější stránkou je pak bez debat upřímnost. Libérie asi nebude úplně nejideálnější místo k žití – strávit v ní dětství, navíc v době, kdy zemi sužují občanské války a jiné pohromy, bychom si asi nepřáli. Alloysious Massaquoi neměl na výběr, navíc jako malý i o fous unikl útokům žraloků. Naštěstí už své desáté narozeniny oslavil ve skotském univerzitním městě Edinburgh, kam se se svou matkou a sestrou dostal
díky Červenému kříži. Jeho kolega Kayus Bankole pochází z Ghany, kde se narodil nigerijským rodičům. Zkusili žít svůj americký sen ve městě Baltimore, ale happyend se nekonal, a tak se nakonec usídlili ve skotské metropoli. Trojici pak doplňuje Graham Hastings, rodák z Edinburghu. Kluci začali s prvními hudebními pokusy coby čtrnáctiletí, a to za pomoci karaoke krabičky, kterou zapojili do levného kazeťáku rodičů. Již jako Young Fathers – všichni tři nosí jména svých otců – nahráli v roce 2008 svůj první singl „Straight Back On It“, který se líbil natolik, že triu přinesl pár vystoupení v televizi, rádiu, na festivalech a předskakování Simian Mobile Disco. Radikální změny přicházejí o tři roky později, kdy se kapela rozhodla vzít věci pevně do svých rukou
– rozešla se se svou produkční společností, ale především natočila minialbum, nebo chcete-li mixtape, Tape One. Nahrávali jednu skladbu denně, a tak bylo během týdne hotovo, dílo poskytli ke stažení a zanedlouho vydali Tape Two. Kapely si všiml americký label Anticon a obě nahrávky znovu vydal v roce 2013. Intenzivní koncertování mezitím Young Fathers přineslo skvělou pověst divoké koncertní formace. Své o tom vědí fanoušci na obou stranách oceánu, včetně těch českých. Tape Two se mezitím stala Skotskou nahrávkou roku 2014, následovaná debutovým albem Dead přinášejícím divokou směs zvuků a lyrických textů. Většina ohlasů byla nadmíru pozitivní, přišla i hudební ocenění. Krátce po obdržení prestižní Mercury Prize za nejlepší nahrávku roku se Young Fathers přesunuli do Berlína, aby pokračovali
DESKY, KTERÉ STOJÍ ZA POZORNOST TAME IMPALA – Currents Kevin Parker, tvůrčí mozek formace Tame Impala, vás v rámci svý druhý řadovky vezme na psychedelickej výlet. Podle všeho se u našich protinožců začíná rodit nová scéna!
autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM
SLEAFORD MODS – Key Markets Dvojka z Nothinghamu, která svou minimalistickou tvorbu založenou na lo-fi beatech míchá s punkem, elektronikou a hip-hopem. THE CHEMICAL BROTHERS – Born In The Echoes Elektroveteráni vydávají po pěti letech osmou studiovou nahrávku, na které se jako by vraceli ke své rané tvorbě. Těšte se na zajímavé hosty, v čele se St. Vincent a Beckem. WOLF ALICE – My Love Is Cool Čtyřčlenná alternativní parta z Londýna je jednou z nadějí britské kytarové scény. Letošní deska vás vezme na hudební výlet do 90. let, uslyšíte na ní řadu vlivů, nikoliv však vykrádačky. YEARS & YEARS – Communion Tři roky fungující anglický elektroprojekt letos vyslal do světa svoji debutovou nahrávku a v hitparádách se dějou věci. Na desce uslyšíte mix elektra, popu, R’n‘ B nebo house… příjemná letní bezstarostná věc.
YOUNG FATHERS White Men Are Black Men Too Vydavatelství: Big Dada Celkový čas: 38:53 Seznam skladeb: • Still Running • Shame • Feasting • 27 • Rain or Shine • Sirens • Old Rock n Roll • Nest • Liberated • John Doe • Dare Me
REFUSED – Freedom Návrat, v který už snad nikdo nedoufal – po dlouhé době tu máme novinku od švédské hc/punkové legendy Refused. Sedmnáct let čekání se vyplatilo. Tuhle desku musíte mít! EVERYTHING EVERYTHING – Get To The Heaven Nahrávka 21. století. Na specifikaci nemáme dostatek místa – a vlastně ani fantazie. Třetí deska tohoto kvartetu z Manchesteru je v pravém smyslu slova trefou do černého.
HERS v nahrávání další desky. Proces probíhal v temných a promrzlých sklepních prostorách budovy nedaleko vlakového depa, dokončovací práce pak již doma v Edinburghu. Letos, 6. dubna, se pak fanoušci dočkali nové desky s vtipným a provokativním názvem White Man Are Black Men Too. Při poslechu vás čeká originální hudební jízda, ke které mě hned nenapadá žádné adekvátní přirovnání. Skladby jsou nepředvídatelné, plné nečekaných zvratů a gradací. Texty jsou spíše sociální a zachovávají si temný nádech. Nicméně pokud byla někdy jejich tvorba označována za hip-hop, dnes tuhle žánrovou škatulku totálně přesahují, a spíš hovoříme o zajímavém psychedelickém indie mixu. Někteří označují Young Fathers jako britskou obdobu projektů Shabazz Palaces nebo Death Grips, mně osobně
se při poslechu jejich desky vybaví snad jen mírné odkazy na tvorbu Trickyho nebo TV On The Radio. Zkrátka na albu mimo jiné slyšíte soul, indie, elektro, psychedelii, ale i rock nebo pop… a vše ve správně namíchaném poměru. V jednom z rozhovorů popisuje Alloysious Massaquoi hudební vesmír kapely následovně: „Rodina. Láska. Sex. Mlha zmatení. Moralita skrz mikrofon. Noční teror. Bdění na turné. Dívky brečící v první řadě. Návrat domů k jisté prázdnotě... Sklep, kde můžeme konat a být,“ a dodává: „Všechno to vede zpět do Afriky. Jistě, že to je důležité, nicméně vlivy se prolnuly a my jsme si je přetvořili ve vlastní kulturu. Nikdo nezní tak jako my.“
ŽIVĚ: 14. října 2015 Meet Factory Praha
JAMIE XX – In Colour Nenápadná, ale o to více nepřeslechnutelná třetina The XX, Jamie, se vytasil s vlastní sólovkou a nutno říct, že tahle deska pěkně nakopne vaši hudební fantazii. Ideální soundtrack pro zbytek léta. FLORENCE + THE MACHINE – How Big, How Blue, How Beautiful Florence a její mašiny se vracejí s třetí deskou. Poslouchat jedině v kabrioletu ujíždějícím směrem k západu slunce. SLAVES – Are You Satisfied Punk se dá dělat i ve dvou. A klidně můžete přimíchat i jiné hudební ingredience. Alespoň to dokazují dva britští bardi hrající spolu 3 roky, kteří vydávají první desku.
KONCERTNÍ TIPY 12. 8. 17. 8. 18. 8. 27. 8. 7. 9. 10. 9.
INTERPOL – Lucerna Music Bar THE WAR ON DRUGS – Lucerna Music Bar SHAMIR – Lucerna Music Bar JELLO BIAFRA – Brno – Fléda BATTLES – Meet Factory JIM ADKINS (Jimmy Eat World) – Café V lese
80
PŘED 10 LETY
1
1
2
2
3
5
3
4
5
4
1/ molec
2/ kocák
3/ bartáková
4/ pek
BOARD 81 ČERVEN 2005
5/ papež
1/ čenda
2/ dolejší
3/ janda
4/ kardelis
5/ zajíc
BOARD 82 ZÁŘÍ 2005
LETNÍ BOARD 81 SE ZAMĚŘIL NA NOVÉ TVÁŘE SKATEBOARDINGU A SNOWBOARDINGU, TAKŽE NA OBÁLCE JE HONZA BÁRTA V NOSESLIDU. ČASÁK BYL JINAK MACEK, 144 STRÁNEK + MEGAPOSTER ADIO.
SLUŠNEJ LEVEL DOSTAL NA OBÁLKU BOARDU 82 PETER MOLEC S FS BOREM NA RAILU Z DESETI. ČASÁK MĚL NAVÍC K SOBĚ JAKO NÁDIVKU ZDARMA DVD ADIO, MEGAPOSTER DC, BUYERS GUIDE A KATALOGY HF A VEHICLE. VÁHA CCA 1 KG...
Předek časáku je narván krátkými rubrikami, vynikají zde dopisy, newsky či různý fotostory. První rozhovor má Honza Bárta, s Nugget teamem zavítáme do Vídně. Jarní ježdění na Kaunertalu si dala parta Zvoníček, Benco, Tuzar. Holčičí skateboarding na stránkách představila Bartáková a spol. Profily patří Ivoši Jílkovi, Mílovi Marečkovi, Tomáši Tuzarovi, Martinovi Pekovi, Prouzičovi a Alešovi Bindrovi. Za závody se podíváme do Krakowa, Hradce, do Strašnic či Olomouce. Následuje Nixon Best trick, škola triků, muzika nebo fingerboard. Mrkněte sami na cs.publero.com/reader/24526.
Časopis jako vždy začíná náloží novinek. První článek je o tom, jak Danny Way přeletěl na skejtu Velkou čínskou zeď. V reportu o MS v Munsteru se dozvím, že Tomáš Vintr skončil 13. ve streetu. Pak je povídání o summercampu na Zugspitzu a následuje rozhovor s Peterem Molecem. Dvanáctý Mystic cup vyhrál Salabanzi, Horsefeathers team se vypravil do Sofie, na svěťáku v Rotterdamu to šlo dobře Molecovi. Board pokračuje článkem o letním Dachu, reportem z červnového poježdění v Peci pod Sněžkou na zbytku sněhu a pak tu máme Aeon tour po ČR. Summer camp v Prachaticích přilákal Brazilce, pak je trocha exotiky z Malajsie a časák končí Best trickem, školou ježdění, hudbou, profily a rubrikou Před deseti lety – Board 1/ září 1995. Více uvidíte na cs.publero.com/reader/24525.
SHOPS
Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847
@blackeyeczsk #blackeyeczsk
black-eye.cz
e c í v ě t š Je ! m e l i b o m s y v a b zá
širokoúhlé objektivy na telefony koupíte na www.objektivnamobil.cz
CHRIS COLE \ BLABAC PHOTO DCSHOES.COM
SEE CHRIS COLE’S NEVER BEEN DONE V I D E O AT D C S H O E S . C O M / C O L E L I T E 3