Board 151

Board Magazine | Boardmag.cz číslo 151 | duben 2015 | ročník 21 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

ROZHOVOR 151

EERO ETTALA HAPPY HOUR DAY | AUDI SNOWJAM SVK JIB | HLAVOU DOLU

NIKE FREE SB

S E A N M A LTO N I K E .C O M / S K AT E B OA R D I N G

©2015 Vans, Inc.

151 26

18

SVK JIB Přední slovenští urban šreďáci si dali sraz v Banské Bystrici, aby světu ukázali, zač je koho loket. Nakonec z toho byla velmi úspěšná session a místo loktů spíš proběhly naražený boky.

26

HLAVOU DOLU Asi nejlepší věc pro váš skate progres je se sebrat a odstěhovat se pryč z domova. Čím dál, tím líp. Nový prostředí, nový myšlenky, nový triky... Nejdál, jak jen to jde, se životem pustil Dan Kašpar, který se přemístil na Nový Zéland, a Matěj Hakl, ten pro změnu skáknul do Austrálie. Dva menší rozhovory vám poodhalí, jak to v těchto dvou zemích funguje.

40

HAPPY HOUR DAY Veselá partička Happy Hour veselých lidí ve slunečních brýlích se vydala skejtovat do Šumperku. Cesta daleká odevšad, ale pivo tam prej mají dobré, takže ty jejich úsměvy na tvářích vůbec nic nemohlo zkazit. Ba právě naopak, zájezd se podařil i po skejtové stránce!

46

COLOURS OF ETTALA Finská superstar Eero Ettala sestoupil z nebes mezi vás čtenáře... Ne, děláme si prdel, Eero je úplně v klidu týpek, který si pro vás připravil velmi zajímavý rozhovor a doplnil ho ještě zajímavějšíma fotkama.

Radost na ty barvy pohledět!

62

AUDI SNOWJAM Pod taktovkou Martina Černíka opět zavítal po dvou letech do Špindlerova Mlýna kolotoč Světového snb poháru. Účast byla celkem zajímavá, a tak se naživo dali spatřit známý rideři. A korunu všemu pak při večerním best triku nasadil Honza Nečas.

46

SNOWBOARDING

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

18 36 46 58 62

26 HLAVOU DOLU 40 HAPPY HOUR DAY

8 16 66 74

SVK JIB 1 DAY 1 RESORT/ MIKI PAJER V PECI COLOURS OF ETTALA COMING SOON/ LÁĎA HRSTKA AUDI SNOWJAM

NEWS RIDERS, BYZNYS, PRODUCTS Z PAMĚTI/ RIŠO TURY WALL TEST THE BEST/ TOP SKATE SHOES, QUALITY SHADES, TIE DYE T-SHIRTS 78 MUSIC/ HANBA 80 ARCHIV/ BOARD 78

40

18

62

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Bearnard Bridges, Pasi Salminen TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Jan Lohynský, Petr Novák, Jakub Michna, Maťo Nedorolík

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: Eero Ettala /g/ oblíbená záležitost – fs smith grind ve Vallila v Helsinkách. (foto: Sami Välikangas)

ročník 21 / číslo 151 / duben 2015 toto číslo vyšlo 1. dubna 2015, příští číslo vyjde 3. června 2015 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

151

COLOURS OF ETTALA „Pro můj snowboarding bylo asi nejdůležitější, že jsem začínal v dobrý partičce jezdců, kámošů. Chodili jsme na kopec každej den, pushovali se a jezdili, dokud nám síly stačily. To si myslím, že je klíč. Jezdit co nejvíc a užívat si to. Čim míň myslíte na to, že byste chtěli být sponzorovaný, tím líp budete snowboardovat. Když se vám pak povede získat sponzora, snažte se s firmou spolupracovat a nebuďte jen člen snb teamu. Vymejšlejte si vlastní projekty, přicházejte s nápady, a nabízejte to ve svý formě, prostě spolupracujte, co nejvíc to půjde.

Pracujete se sponzorem, ne pro sponzora.“ rozhovor plný barev s Eero Ettalou najdete na straně

IN

TRO

46

8

RIDER‘S NEWS 1

2

3

4

5

6

7

8

10

11

9

1/ Minulé dva měsíce strávil Dušan Kříž ježděním po evropských pohárech a dalších závodech, a to celkem úspěšně, třeba na posledním EP skončil na třetím místě.

Koncem února vyrazil s Peťem Mercellem a Matějem Novákem na Vans trip do Livigna, o čem si budete moct přečíst v některém z příštích Boardů. Na jaře by měl Dušan absolvovat další dva shootingy s Vans.

2/ Na svém street videu teď poctivě makal Matěj Nedorolík, neb v Banské Bystrici a okolí jim napadlo celkem dost sněhu. Kromě ježdění přes den proběhlo i mnoho nočních sessions, takže je Matěj z toho ponocování už pěkně unavenej. Naštěstí přichází jaro, tedy čas shredů za sluníčka, a to bude důvod pro celou BB partičku vyrazit do hor nasbírat kýčové záběry.

3/ Před měsícem se Maťa Molnárová přestěhovala do rakouského Nassfeldu, kde pracuje jako instruktorka snowboardingu a lyžování. Ve volných chvílích poznává místní hory na svém fungl novém splitboardu Nitro, který se teď stal její velkou láskou. Samozřejmě ale nezapomněla ani na svoji jib minulost a na akci Cash for Tricks v Nassfeldu si vyjezdila nějaký to euro.

4/ Z dvoutýdenního pobytu v Barceloně se nedávno vrátil Rišo Tury, kde s košickou partičkou natočili nějaké pecky na streetu. Za pár dní by měl Rišo odjet na Baltic Games do Gdaňsku a odtud na světový pohár Simple Session do Estonska. Pak na něj čeká Cassovia skate cup v Košicích, Far‘n High v Paříži, Back to the Streets v Polsku a jako bonus bakalářské státnice.

5/ Na konci února vyrazil Tomáš Raiser na týdenní dovolenou do New Yorku a Bostonu, aby si odpočinul od ježdění a kouknul taky někam jinam než do Weedkovic. Smutný bylo, že zrovna v tu dobu měli v Bostonu víc sněhu než na horách u nás. Po návratu se mu na ježdění streetů v Čechách už moc nenaskytly podmínky, ale na začátku března si dal dva super výlety, a to do Red Bull parku v Německu a s Rome partou do Rakouska.

6/ Posledních pár týdnů trávil Honza Nečas víc času v rodinném podniku než na horách, a když se mu povedlo zmizet na hory, jezdil od rána až do zavíračky.

Před svěťákem ve Špindlu byl na čtyři dny ve Flachau, potrénoval, natočil versus, odjel ss double backflip do prašanu i cab double 9. Na Snowjamu pak cítil formu a jako první Čech tam poslal trojitou rotaci a splnil si svůj snb sen. Nyní chodí do práce a vyhlíží datum odjezdu na spring session do Flachau, kde bude testovat vzorky od Quiksilveru a DC. 7/ Slabší nadílku sněhu v ulicích se Pavel Vyroubal pokusil co nejplodněji využít k natočením nějakých záběrů do připravovaného editu. Ve snowparku Karolinka, kde pracuje, se jim povedlo postavit zase normální park a uspořádat několik akcí. Pavel ve dnech volna objel závody, posbíral nějaký první fleky, a jeho další plány směřovaly na jarní pojezdy za hranicemi.

Zhatil mu to však brutální věšák a naražená žebra, které si odvezl z Playgroundu na Bílé. Takže nyní má nařízený klid a čeká na rychlé uzdravení.

8/ Hnusný venkovní počasí věnoval Martin Pek zimní přípravě, aby byl v kondici a zároveň si tělo odpočinulo po letním skate zápřahu. Díky tomu, že v soutěži Radix skateshopu postoupil do dalšího kola, získal možnost natočit během 60 minut svůj profil v hale v Linzi. Proto již za pár dnů zabalí kufry a vyrazí do Rakouska.

9/ Po Snowjamu si dával Petr Horák pár dní chillu doma v posteli a moc se nehejbal. Rozchodil to až následující víkend, na oslavu 30. narozenin jeho bratra, kde bylo srandy víc než dost. Den nato odjel na poslední evropák sezóny na Štrbské pleso na Slovensku, kde si to podle svých slov chce maximálně užít. A pak už ho čeká jen Spring sessions a natáčení, natáčení a natáčení.

10/ Hodně času Igor Hanečák věnoval přípravě výstavy, která je k vidění v Nitře až do konce dubna. Vernisáž proběhla na výbornou a nic z vystavovaných obrazů, keramiky, plastik a gravírovaných skateboardů se nezničilo. Igorova umělecká tvorba pokračuje hraním v divadle, a ještě chystá projekt na spojení umění a vzdělávání. S nastávajícím pěkným počasím věnuje stále více času skejtu, a jen co se prokouše školními povinnostmi, vyráží s Darkslide na tour do Sarajeva.

11/ Při sledování kontestů z Ameriky se Štěpán Bareš pomalu začíná těšit na nastávající závody, kterých by chtěl letos objet, co nejvíce, a to i v zahraničí.

První výlet absolvuje s Darkslide, kde by to mělo být o natáčení a pohodě. Jako výherce videorubriky Pod střechou teď točí streetpart s Buletem.

10

BUSINESS NEWS 1

2

3

4

5

7

6

1/ Burton přichází ve spolupráci s Big Agnes s camping kolekcí, která přesahuje dál za svět snowboardingu, a její součástí je vybavení pro cestování, kempování a dobrodružství s tím spojené. Kromě batohů, spacáků, křesílek a jiných doplňků si na cesty můžete od Burtonu pořídit i stan s LED světlem uvnitř.

2/ Svůj první australský Boardriders spot na Gold Coast otevřel Quiksilver, a pokračuje tak ve strategii vlastních prodejen v nejvíce ikonických boardsportových lokacích.

Po Francii, Portugalsku, Španělsku a Rusku tak přichází řada na australský Gold Coast, konkrétně na legendární Coolangatta – místo, kde surfing v Austrálii začal. Užít si zde můžete i bar s názvem „28 Cooly“, ze kterého je výhled na oceán, o víkendu zde probíhají koncerty a surfařské mejdany.

3/ Bob Rief byl jmenován výkonným ředitelem SDSI (San Diego Sport Innovators) – organizace zaměřující se na rozvoj sportovního businessu. Její součástí je zhruba 80 firem, které se pomocí networkingu snaží o jediný cíl – zajistit dlouhodobý růst sportovního světa.

Po 40 letech, strávených ve světě sportů a aktivního života, se do vedení organizace dostává Bob Rief, který dříve působil jako ředitel v Nike Golf nebo jako CEO

8

značky Reef. Bob oznámil, že jeho cílem je v nejbližší době rozšířit portfolio značek, které jsou součástí organizace, a zvýšit tak kvalitu a přínos SDSI. 4/ Jussi Oksanen loni v září oficiálně ohlásil konec své profesionální snowboardové kariéry s cílem soustředit se na svou firmu Mizu, kterou založil v roce 2008.

I přes to, že Jussi se tuhle zimu vyhýbal ježdění před kamerami, jeho záběry v sérii Burton Presents mu vysloužily vítězství v kategorii „Standout performance of the year“ v anketě Transworld Snowboarding Riders Poll Awards. Novinkou je, že Jussiho firma Mizu přichází s kolekcí skleněných, ale bytelných láhví G7, a pokračuje tak v boji proti plastovým láhvím na jedno použití.

5/ Vans jmenoval Lance Eddyho ředitelem prodeje.

Lance je se značkou Vans spjatý od roku 1997, kdy do firmy nastoupil jako obchodní zástupce pro specializované obchody. Od roku 2006 působil ve firmě Emerica a v roce 2010 se vrátil zpět k Vans jako Key accounts manager, a obstarával tak růst „lifestyle“ businessu. Ze své nové pozice bude Lance Eddy řídit strategický směr marketingových příběhů a produktů a dohlížet na distribuci. Za nás jeden vzkaz: „Lance, pošli Vans Downtown showdown do Prahy!“

6/ Novým marketingovým ředitelem pro sekci snowboardingu DC Shoes se stal Bobby Meeks. Meeks povede snowboardovou sekci značky, na starosti bude mít team, kampaně, akce a celkovou marketingovou strategii. Bobby Meeks dříve působil jako Brand manager Nike Snowboarding pro Severní Ameriku a jdou za ním akce jako například Snakes & Hammers.

Bobby Meeks byl také profesionálním jezdcem v letech 1994–2005, známý byl především pro své video party.

7/ Mammoth Resort dokončili akvizici Big Bear Mountains Resorts. V září 2014 Mammoth Resort ohlásili, že se chystají koupit a zaštítit další dva areály, známé pro luxusní snowparky, Big Bear a Snow Summit.

Tímto se stává ze společnosti, která ročně na svých lanovkách sveze 2 milióny snowboardistů a lyžařů, největší hráč v oblasti snowboardových a lyžařských resortů na území Kalifornie. Doufejme, že toto spojení pomůže tamním snowparkům v rozšíření.

8/ Dobrou zprávou, hlásící, že svět board sportů se možná začíná potýkat s lepšími časy, než tomu bylo poslední roky, je fakt, že značka Billabong oznámila v posledním půlroce ziskovost. Znamená to, že se do plusových hodnot značka dostává poprvé od roku

text: Jan Lohynský

9

10

11

13

12

14

15

2011, což je bezpochyby dobré znamení. Trhem, kde se firmě daří nejlépe, jsou podle CEO Neila Fiske Spojené státy americké.

9/ Dřívější Nike spolupracovníci Karen Reuther a Russ Ortiz znovu spouštějí značku Dunstan Surfwear. Tahle firma, vyrábějící především surfařské a lifestylovoé oblečení, byla založena srilanskou surfařskou legendou Dunstanem Wickramasekarem v malém městečku Hikkaduwa, které je zároveň surfařským rájem v tomto regionu. Nově vytvořené webové stránky tak dávají jasné znamení, že show teprve začíná.

10/ Snowboardové legendy Nic Ramirez a Matt Capozzi obstáli na Kickstarteru s půllitrem North Drinkware.

Během jednoho týdne se jim pro svůj projekt ručně vyrobeného půllitru na pivo, na jehož dně se nachází model legendární hory Mt. Hood, podařilo získat 325.177 dolarů od 3.474 lidí.

11/ Velmi zajímavý výrobek představili Rip Curl, jedná se o světovou premiéru surf hodinek se zabudovanou GPS. Na trhu se prodávají pod názvem Rip Curl SearchGPS Watch a jedná se o celkem kouzelný náramek na ruku. Díky elektronice dokážou hodinky automaticky

zaznamenávat při session ve vodě všechny vaše vlny, změřit rychlost, délku, počet vln i počet napádlovaných metrů. Data si pak můžete sesynchronizovat s appkou v telefonu či počítači, sledovat svůj progres přímo v mapě, dělit se o data s kámoši a spousty dalšího.

aktivace jezdců, značek a produktů a bude vytvářet mediální obsah pro všechny sportovce, zaštítěné Sports Syndicate, a firmy, které s nimi spolupracují. Bryan Knox dříve pracoval v marketingových odděleních značek Burton a Vans.

12/ Zázrak techniky je Hexo+, dron s kamerou. Narozdíl od všech ostatních podobných létajících kamerek na trhu dokáže sám automaticky následovat svého pána a natáčet jeho skate, snow, surf či jiné snažení.

Na zemi si nastavíte pomocí aplikace, jak daleko a vysoko má za vámi letět, případně jak vás natáčet, a pak dron vypustíte a jedete. Na jedno nabití baterky vydrží ve vzduchu nějakých 15 minut, v případě ztráty GPS signálu umí sám přistát či se vrátit do bodu vzletu, a dokonce lze přepnout automatiku na ruční ovládání. Cena za tuhle parádu je ale celkem vyšší, a to 1.200 USD. Mrkněte sami na Hexoplus.com.

14/ Street League Skateboarding oznámil dlouhodobé partnerství se Skatepark of Tampa. SLS tak podpoří závody Tampa Pro a Tampa Am, které jsou historicky nejvíce respektovanými závody. SLS se tak stane exkluzivní platformou pro přímé přenosy závodů Pro i Am a bude dále pracovat se Skatepark of Tampa na kvalifikaci vedoucí do samotných závodů SLS.

13/ The Sports Syndicate jmenovali Bryana Knoxe na pozici Vice President pro segment marketingu a médií. The Sports Syndicate je agentura zajišťující profesionální servis pro reprezentaci sportovců především v oblasti akčních sportů. Ve své nové pozici bude Bryan Knox dohlížet na inovace v oblasti

15/ Důkazem nekončící evoluce ve skateboardingu, při které jezdci zakládají vlastní značky, je i poslední dění kolem skandinávské firmy Sweet skateboards.

Z nějakého, nám neznámého důvodu, se celý team sebral, opustil značku, a založili si vlastní brand, názvem nejspíš trochu vypovídající o situaci rozchodu – Sour skateboards. Na světě už je první trailer na chystaný film, který by měl být v létě, a objeví se na něm jezdci jako Gustav Tønnesen, Daniel Spängs, Albert Nyberg, Nisse Ingemarsson a další.

12

PRODUCT NEWS

1

2

3

4

6

5

1/ Léto, lehkost a batika k sobě prostě patří, vše v jednom vám za 1.780 Kč zaručí tyto hippie šatičky Burton Turnstone.

3/ Kdo si koupí kalhoty Matix Miner Coal, ten neprohloupí. Jak se k nám doneslo, mají od nynějška doživotní záruku! Připravte si 1.890 Kč.

2/ Funkční batoh Fox Active je vyroben z velmi odolnýho matroše a za 2.750 Kč se můžete těšit na oddělené a odvětrané kapsy pro suché/mokré věci, odnímatelný ochranný potah proti dešti, a především netradiční přední kapsu s organizérem.

4/ Jelínci pro holky na léto, tak to je tričko Gravity Thunder. Klasickej střih, 100% bavlna a příznivá cena 490 Kč.

5/ DC Haven jsou plátěný boty nejen s Unilite podrážkou, ale taktéž vnitřní vložkou, takže je můžete úplně v klidu nosit naboso. Na léto super věc za 1.590 Kč.

6/ Triko Nike SB DF Greetings s designem „pozdravy ze skejt dovolený“ vás vyjde na 790 Kč a nejlépe ho zkombinovat s 5panelkou Nike SB Seasonal ve stejném designu. Na čepici si našetřete 990 Kč.

14

PRODUCT NEWS

3

1

2

4

6

5

7

8

1/ Nejlepší ochranu před letním žárem vám poskytne tahle ultra prodyšná pětipanelka Burton Durable za 825 Kč.

4/ Na pořádnej chill po ježdění tu holky mají tepláky Gravity Carrie a ruce si přitom můžou krásně strčit do kapes. Hezkej střih, nízký sed, cena 990 Kč.

2/ Madrid Astronaut postavou mrňous, ale srdcem pravej krotitel asfaltu. Životním posláním je „Shred and destroy“. Všude, po všem a za všech podmínek.

A za 3.490 Kč

5/ Novej batoh Nitro Local Fragments Green unese školu i skate, celkem 29 litrů za 1.350 Kč.

3/ Nový model afterskate bot od značky Globe s názvem Roam Lyte je ultra lehká nazouvací bota na pohodlné podrážce s Nitrolite technologií. Nechte za 2.300 Kč své nohy odpočinout, kdykoli to potřebují.

6/ Slim fit triko pro všechny pořádný plážový typy si v nový kolekci připravila firma Rip Curl. Design nese název Brash surf car a připravte si na něj 699 Kč.

7/ Dopřejte nohám pohodu po ježdění s afterskate šhůzkama Nike SB Eric Koston 2 Max. Za cenu 3.390 Kč zažijete znovuzrození v pohodlný, prodyšný botě, kterou nebudete od jara do podzima chtít sundat z nohy.

8/ Jaro klepe na dveře a hned po něm tu bude léto, takže už je čas se připravit na plaveckou sezónu.

V těchto Quiksilver boardšortkách Sunset future si za 1.490 Kč ostudu rozhodně neuděláte.

16

Z PAMĚTI 1

3

2

5

4

6

7

8

RIŠO TURY

EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ Rudé náměstí v Moskvě, kde jsem byl na WCS.

5/ Moje nové Vansky v Badaloni na mole.

2/ Makro fotka mého ložiska, abyste viděli tu špínu.

6/ Klasická fotka v Římě u Colossea.

3/ V Badaloni na pláži rád fotím palmy a moře.

7/ Po tréninku na Tampa Am jsem ve městě zabloudil na tohle krásné místo.

4/ Vršek kostela v Barceloně, zachyceno cestou do zábavního parku Tibidabo.

8/ Západ slunce v Los Angeles ze školní střechy, kde jsem právě točil záběr Tomášovi Vintrovi.

W E A R S M I R AG E M F DR I V E N R I P C U R L .C O M

SVK JIB

STREET JE VELMI SPECIFICKÁ DISCIPLÍNA SNOWBOARDINGU. KDO HO JEZDÍ, TEN VÍ, A KDO NE, TEN BY SE O TOM MĚL DOZVĚDĚT V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU. PŘIPRAVIL SI HO PRO VÁS MATĚJ NEDOROLÍK ZE SLOVENSKA, ZE ZEMĚ, KDE NEMAJÍ SNOWPARKY NA RŮŽÍCH USTLÁNO, A PRÁVĚ PROTO LOKÁLOVÉ ČASTO BROUSÍ ULICE! text: Maťo Nedorolík, foto: Peter Mercell

matěj nedorolík /r/ – tweaked s dopadem do betonové zdi na sídlišti bakoška

19

Jezdit street je velká dřina. Proč? No schválně si to srovnejte s běžným ježděním ve snowparku. Přijdeš na svah, všechno postavený, tři hoďky jezdíš a máš nasázeno milion triků a natočeny tuny záběrů.

Na streetu je to ale jinak. Přijdeš na spot, tři hodiny tam všechno připravuješ, a potom, jestli se ti zadaří, tak z toho máš třináctisekundový záběr. A když si naplánuješ, že si za den chceš dát dva tři street spoty, je potřeba se nad tím hodně zamyslet a strategicky si

rozložit síly. A stejně ti to mnohdy nepomůže, protože dost často se stane, že několik hodin stavíš skok a na konci už seš tak vyřízenej, že nedokážeš jít jezdit, a vše musíš odložit na druhý den.

Na druhou stranu, mnohdy je tohle rozhodnutí dobrá volba. Na streetu je totiž potřeba být ve stoprocentní koncentraci, protože stačí malá nepozornost a můžeš skončit na betoně, schodech, v roští, ve zdi, či dokonce na silnici, a to nikdo nechce. Proto je nejlepší jezdit

ježdění se zvolila Banská Bystrica, kde je hodně spotů a kluci už je maj nakoukaný z léta. Pro session do časáku se pak udělal užší výběr, aby to na fotkách vypadalo zajímavě a kreativně, prostě aby to nebyl jen obyčejnej panďulák kdesi na railu.

Jak už bylo řečeno, street je kolektivní věc, a někdy bývá dost obtížný vybrat spot, který by se líbil úplně všem v partičce. Měl jsem vyhlídnutý takový monument, ale nikomu se na ježdění nepozdával, takže

1

2

20

1/ adam košík /g/ bs noseslide výtrh na sliačském balkóně 2/ zolo brouuusííí 3/ příprava náskoku 4/ rohožka z auta je užitečný protiskluzový pomocník

3

triky, který máš v parku na litry. Na ulici je většinou umění se už na překážku dostat tak, aby ses na ní cítil v komfortu a měl dostatek rychlosti. Všechny tyhle nepříjemnosti jsou však vynahrazený tou atmosférou.

Jsi venku s kámoši, pracujete na společným dílu a zažijete kopec srandy. Všichni se hecujete a společně si zakřičíte při odjetým triku. A přesně tak to probíhalo i při photosession pro Board.

Dohromady se dala parta jiberů z celýho Slovenska, jezdil jsem já – Matěj Nedorolík, Adam Košík, kluci z Liptovskýho Mikuláše – Patrik Paulínyi, Zolo Strcuľa, Julo Petrík, Lukáš Kalužák a Laško. Jako centrum

4

jsme na něj zbyli jen dva – já a fotograf Peťo. Příprava proto zabrala dost času, protože ruce na lopatu byly jen čtyři, ale o to s větším zanícením makaly a asi za dvě hodiny měly hotovo. Samotný ježdění pak netrvalo moc dlouho, padlo to do deseti pokusů, nějaký olíčka, pár tweakedů, víc se tady nedalo. Dopad byl totiž na betonovou zídku, kterou pokrývaly tak dva centimetry sněhu, takže masakr na kotníky.

Zbytek party mezitím připravoval další spot, kam jsme se s Petěm hned přesunuli. Cestou se tedy ještě dočerpala energie v potravinách, kde Peťo zaskóroval krabičkové kakao „Brejky“, aby vydržel fičet celou

patrik paulínyi /r/ fs 1 do ss 50-50 na zrádnym dablkinku

5

noc. A to se hodilo, protože v plánu byla noční session. Street za tmy, to je atmosféra, kterou nutno zažít. Neni moc vidět, nikde nikdo, mega zima, hukot generátoru, světla halogenu a nebe poseté miliardou hvězd. Chystali jsme se na kaskádovitý rail s dopadem do šikmého banku a jezdili to všichni, kromě mě, protože já byl z toho házení lopatou úplně vyřízenej.

Fotograf Peťo si sice frčel na „Brejky“, ale do toho ještě musel polykat antibiotika, takže se udělala jedna pěkná fotka Zolova nosepressu a šlo se do postele.

Velmi si vážím toho Peťova nasazení, ač v nemoci, byl ochotný nafotit, co bylo potřeba, a neměl kecy.

Ráno jsme si dali sraz na dablkinku v části zvané Bakoška. Tenhle dablík je velmi zrádný, vypadá příjemně a realita je přesný opak. Zlom je na něm přísný a dokáže pořádně ztrestat jakoukoliv

nepozornost či zaváhání. A to se stalo i nám. Zolo se vysekal při prvním testovacím pokusu, já při druhém a odneslo to moje stehno a už sem pak nejezdil.

Nakonec se ale klukům zadařilo a Paťo má na sekačku fs 1 do ss 50-50.

Přesunuli jsme se do nedalekých Lázní Sliač, kam se nejdřív nikomu nechtělo, ale na konec se tam všem líbilo. Terasa uprostřed kopce, přírodní rozjezd na rail do dropu a dlouhý šikmý dopad. Já se Zolom jsme už nejezdili, a tak tam Adam vyplesknul bs noseslide výtrh tailgrab. Julovi Petríkovi se spot taktéž moc líbil a jeho pokus o fs 50-50 fs 54 ven s dopadem a.k.a. „Král škorpión“ zůstane všem navždy v paměti.

Nakonec si ale odvezl krásný cab 1 do 50-50 fs 3 ven, dali jsme si jednu společnou fotku a jelo se spokojeně domů.

Následující den měl jet Julo s Petěm fotit nějaké věci na spoty v Donovalech, ale kvůli pádu z fs 54 na railu

22

zolo strcuľa /g/ nosepress na kaskádovitym railu nedaleko internátu

už jezdit nemohl. Trochu to vyvolávalo u Peťa stres, protože do článku chyběla jedna fotka, ale nakonec jsme to vymysleli tak, že se v BB objeví další víkend a něco uděláme. Bylo proto dost času přes týden postavit náskoky a očekávat příjezd party z Čech, Máry Ježka a Honzy Lohynského. Kluci byli den předtím na Big Airu v Kremnici, kde se jim v závodě zadařilo, ale taky z toho byly řádně unavený. Sraz jsme měli u monumentu u dálnice, ale nakonec se ukázalo, že tu chybí i s bungee lanem rychlost. Bylo to smutný, chvíli

památku. Stejně velkou radost měl i Peťo, článek byl z jeho strany hotov. Ještě nám tedy řekl, že pokud chceme, můžeme nějaký fotky udělat s naším místním fotografem.

To byla výzva pro Vlada „Dodiaka“ Lukáča a.k.a.

Pretty Flacko Dodiss. Skvělej týpek, typickej fotograf s posunutým vnímáním světa. Přemejšlel i nad kariérou rapera, ale nechce ohrozit top hvězdy, takže se zatím do toho nepouští. Fotit snowboarding s námi začal tuhle zimu a každým zmáčknutím spouště se

1

jsme truchlili, ale muselo se jít dál.

Vydali jsme se na spot do Sasovej, druhého největšího sídliště na Slovensku. Nájezd byl připraven u paneláku, ale bohužel ho velmi milý strejda z prvního patra rozkopal. Bál se totiž, že mu vesmírní lidé z nájezdu skočí přes okno rovnou do pokoje a on pak uvidí červené kuličky. A tenhle strejda se objevil i v momentě, kdy jsme tam přišli s deskami. Kluci to nejdřív chtěli řešit slušnou cestou, ale neoblomný pán začal být podrážděný a nepříjemný. Nepomohly žádný sliby, omluvy... Tak jsem mu to nakonec vysvětlil já velmi stručně, a to, že jestli má problém, tak aťsi zavolá policajty, anebo ať nám ukáže papír, že je majitel pozemku. Na to strejda neměl jak reagovat, zalezl zpátky do bytu a mohlo se jít jezdit. Překážkou byl strašně dlouhý rail, každej si na něm dal asi milion pokusů o 50-50 dojeté až na konec, ale podařilo se to jen Márovi Ježkovi, který si tak z BB odvezl pěknou

24

1/ matěj nedorolík /r/ ollie z budky rovnou do railu (foto: dodiak lukáč) 2/ crew, zleva: laško, adam, zolo, pato, zabijak mat a julo

2

zlepšuje. Je prostě motivovaný a hodně ho to baví.

Sem rád, že zapadl k nám do party a doufám, že i v budoucnu bude pokračovat ve focení a rapování v ulicích a na street spotech.

Kdybych to měl celý na závěr shrnout, byly to skvělé dny. Sešla se výborná parta, užili jsme si kopec srandy a podařilo se nám vyprodukovat materiál, s kterým jsme spokojený. O tom ten snowboarding je.

O kámoších a zábavě. Díky všem, kteří se zúčastnili, a těším se na další zážitky a produktivní dny v ulicích.

3

marek ježek /g/ na sídlišti sasova rostou raily dlouhé jako život sám a mára na nich odjíždí, jak jinak, svůj životní grind

HLAVOU

DOLU KAŽDÝMU ZAČNE PO NĚJAKÝ DOBĚ JEŽDĚNÍ BÝT TEN LOKÁLNÍ SKATEPARK CELKEM MALÝ. KDO CHCE PROGRES, NUDU VYŘEŠÍ VÝLETY PO OKOLÍ, TY STATEČNĚJŠÍ PROJEDOU REPUBLIKU KŘÍŽEM KRÁŽEM A DAJÍ SI I NĚJAKÝ TEN TRIP DO ZAHRANIČÍ. NEJRADIKÁLNĚJŠÍ SE PAK SEBEROU A ODSTĚHUJÍ PRYČ. POJĎME SE SPOLEČNĚ PODÍVAT NA DRUHOU STRANU ZEMĚKOULE, KAM SE S DESKOU V RUCE PŘESUNUL DAN KAŠPAR A MATĚJ HAKL. text: Radek, foto: Bearnard Bridges

dan kašpar /r/ fs crooked grind to fakie v new plymouth

27

NOVÝ ZÉLAND, DAN KAŠPAR Pražský rodák Dan Kašpar se na Zéland přestěhoval v roce 2009, ve svých jednadvaceti. Tenkrát měl v Čechách celkem slušně rozjetou skate kariéru, sponzoroval ho Vehicle, X-Skates, Adio a jezdil pohárový závody. Jeho původní myšlenka na výlet na pár měsíců do tepla vzala na Zélandu za svý a dá se říct, že tam začal jeho nový život.

bere jako zábava. To je ten největší rozdíl. A druhá odlišnost je v tom, že se na Zélandu vůbec nejezdí v noci. V Aucklandu není žádný osvětlený park, takže se skejtuje přes den a večer se pak čiluje.

To musí být problém přes zimu, kdy se dřív stmívá...

Tak v parku se jezdí třeba do půl sedmý a pak se de blbnout někam na osvětlený parkoviště. Někdy jedem

1

Jak ses na ten Nový Zéland vůbec dostal?

Neměl jsem v zimě co dělat, a tak jsme se s kámošem Jakubem Pávem rozhodli, že musíme někam za teplem. Už jsme za sebou měli pár výletů do Barcelony, a protože se na nový Zéland dá sehnat pracovní vízum, vypravili jsme se sem. Takže důvody byly teplo, zkusit něco novýho, chuť cestovat...

A už seš tam 5 let! Jak si teďka žiješ?

Pracuju jako manažer skateshopu Cheapskates, to je největší obchod na Zélandu, má několik poboček a já jsem v té v Aucklandu. Bydlím v centru města se svojí holkou, chodím skejtovat, mám se dobře. Žiješ s lokálama, mluvíš víc anglicky než česky, takže dokážeš vidět věci z druhý strany. Jakej je ten největší rozdíl mezi zélandským a českým skaterem? Řek bych, že v Čechách je skateboarding víc jako sport, kdežto tady to mají všichni jako zábavu.

Novozélanďani si do toho nejdou tak naplno, spíš si to chtějí užít, bavit se tím. Nikdo tady nechodí někam do fitka, posilovat, nic takovýho. U nás špička na sobě maká, což je asi dobře, ale tady se skateboarding

28

do krytý haly, je odsud celkem daleko a je to velkej shit. Navštívíš to jednou dvakrát za měsíc a seš z toho zhnusenej natolik, že tě zas chvíli nenapadne tam vůbec jet, hehe.

Skejtuje se na Zélandu nějak výrazně jinak než v ČR? Tady je to hodně podobný jako v Austrálii, když se podíváte na nějaký videa, hned to poznáte. Není to tady moc o technických tricích, nějakej switch flip back tail, to se tady vůbec nedělá. Lidi spíš dělají dlouhý grindy a taky se hodně jezdí v bazénech.

Některý lidi jsou tu dost gnarly.

Jak to maj Zélanďani s deskama, s hardwarem?

Jezdí se tu na dost širokejch deskách, každej si kupuje 8.4–8.5. Co si tak pamatuju z Čech, tak když měl někdo 8.25, tak to byla lopata, a tady je to standard, hehe.

Desky se tu lámou asi stejně jako u nás, v tom rozdíl nevidím.

Zajezdil sis s lokálníma profíkama? Je tam vůbec za skateboarding někdo placenej?

Pokud jseš tady dobrej tak, že za to můžeš dostávat peníze, tak se hnedka odstěhuješ do Austrálie nebo

1/ dan kašpar /r/ kickflip bs tailslide v aucklandu. tahle fotka vznikla při sobotním hledání spotů ve školách. pingpong table se musel ke schodům pošoupnut, což dalo partičce deseti lidí pěkně zabrat

do Ameriky. Zajezdil jsem si s Tommy Fynnem, ten teď tráví dost času právě v Austrálii. Pak třeba s P.O. Johnsonem, ten se taky odstěhoval do Států, stejně jako Gary Stair a Richie Jackson. Nový Zéland není zas tak bohatá země, takže pokud máš tu možnost se tomu věnovat jako pro, jdeš zkrátka jinam.

Určitě ale na Zéland jezdí různý americký pro na tour. Jak to vypadá?

Loni tady byl DC team, takže Wes Kremer, Chris Cole, Nyjah Huston a další. Přijeli se podívat do největšího skateparku, bylo tam takový demo na dvě hodiny a pak se tam se všema prostě nějakou dobu bavili a rozdávali podpisy. Večer byla party ve městě, kdo chtěl, moh dorazit, a normálně si povídat s profíkama na baru.

Jak vůbec vypadá na Zélandu sponzoring?

Podobně jako v Čechách, lidi dostávaj věci zadarmo.

Nejspíš tak jeden, dva lidi dostanou trochu peněz, ale z toho žít určitě nemůžou, takže každej chodí do práce. Sponzoři tady nevyžadujou nějakou přehnanou snahu, jsou tu dokonce skejťáci, kteří dostávaj věci jen za svoje ježdění. Je tu fakt pár

matěj hakl /g/ bs noseblunt na taylor square v sydney vedle proslulé gay ulice oxford street. (foto: tomáš hakl)

2

dan kašpar /r/ switch fs 180 na známých jedenáctkách v aucklandu. většina dobrých spotů se na nz nachází ve školách a tam se dá jezdit pouze o víkendu. občas vás vyhodí, takže se parta musí přesunout jinam

1

2/ matěj hakl /g/ switch fs noseslide v mrakodrapové čtvrti města sydney. na fotce to není vidět, ale zídka byla posetá skatestopery a matěj musel naskakovat až na konec (foto: mohammad farhad) 3/ dan kašpar ve skateshopu cheapskates

dobrejch jezdců, kteří mají free produkty, ale vůbec nic nemusí fotit nebo točit, prostě věci dostávaj za to, jak jezdí, a ne jak se snaží. Třeba Toby Lock, ten má dokonce svuj promodel od jedný NZ skate firmy, jezdí super dobře, ale na jeho fotku nikde nenarazíš, občas tak na nějaký záběr na netu.

Kolik vůbec na Zélandu stojí deska?

Všechno se sem musí dovážet, takže je to o trochu dražší. Americká značková deska stojí na český koruny 2.000, lokální deska se pohybuje kolem 1.300 Kč.

A celkově je na tom skate scéna jak? Řek bych, že skejtová scéna je trošku menší než v Čechách. Hlavně tu žije jen nějakých 5 milionů lidí, ale na dvakrát větším území než ČR, takže je to tady

míň zahuštěný. Všechny skateparky tu jsou postavený z betonu, nikdy jsem tu nenarazil na dřevěný park.

Všude stojí kromě streetu i velkej bazén, prostě je to celkem rozdíl proti tomu, co si pamatuju z Čech před pěti lety. Parky tu staví dvě firmy, jedna to dělá hodně dobře a druhá úplně na hovno. A bohužel ta horší dostávala dřív hodně zakázek, takže je tu spousta fakt špatných parků. Myslím, že v Čechách jsou parky o hodně lepší.

Jak vypadaj na Zélandu skate tripy?

Lidi se složej na dodávku, na benzín, každej dá tak na český čtyři kila, a jede se někam na čtyři dny, na týden. Docela jednoduše se tu cestuje, vzdálenosti nejsou zas až tak přehnaný. Většinou už známe místa

ve městech, kde se dá jezdit, potkáme se s lokálama, někdy u nich přespíme. Každej si to užívá, prostě klasickej výlet.

A takovej tvuj klasickej skate den vypadá jak?

V týdnu jdu z práce rovnou do skateparku, tak to tady dělá většina lidí. Jezdím, dokud se nesetmí, no a druhej den to dělám úplně stejně, hehe, pokud teda zrovna nejdu někam se svojí holkou. O víkendech vstanu ráno, pošlem si s kámošema smsku, kde se potkáme, a pak jezdíme někde v parku nebo točíme na streetu.

A co kalby, dá se to nějak srovnat s ČR? Po ježdění se jde vždy k někomu domu. Největší rozdíl je tu v tom, že každý jezdí autem. Řidičák můžeš mít

2

3

od patnácti, takže za volantem vidíš malý děti, hehe.

Lidi do hospod moc nechodí, protože je pohodlnější být u někoho doma, můžeš si dát v klidu pivo, cigáro...

Na Zélandu je totiž zákaz kouření v restauracích a na veřejných místech.

Je něco, na co si nemůžeš zvyknout?

Stejská se mi po ježdění v noci, po nějakým parku jako Štvanice. Tady neni po setmění co dělat, maximálně tak jezdit někde na osvětlenym parkovišti.

Myslíš, že se někdy vrátíš do ČR? Nevím, co se stane, to asi ukáže budoucnost. Letos v létě ale přijedu do Čech na dovolenou, podívat se za rodinou, za kámošema. Po Čechách se mi někdy zasteskne, ale líp se rozhodně žije na Novým Zélandu.

Doporučil bys lidem přestěhovat se do zahraničí kvůli skateboardingu?

Určitě. I kdybyste v zahraničí nezůstali na dlouho, je to dobrá zkušenost. Poznáte život jinak, než jste z domova zvyklí, otevře vám to oči a změní vás to. Je to dobrá věc!

31

AUSTRÁLIE, MATĚJ HAKL Skater z Českých Budějovic, sedmadvacetiletý Matěj Hakl, už jezdí od dětství. Za svou kariéru se párkrát dostal v českém poháru na bednu, posbíral nějaký Best triky, objel evropský závody, měl pro model u španělský firmy Eina. V současnosti je sponzorován Horsefeathers, Vans, Silver trucks, Eina a podporuje ho i Sydney skateshop STM. Jak tě vůbec napadlo odjet do Austrálie?

Když jsem byl mladší, už jsem o takovýmhle výletu přemýšlel, ale nikdy jsem na to neměl peníze. Pak

všude stromy, tráva, někdy to vypadá až skoro vesnicky, a přitom tu žije skoro 5 milionů lidí. Mně tohle vyhovuje, já jsem z malýho města, když jsem žil dva roky v Praze, tak mi to tam připadalo strašně betonový, žádný parky. Tady je člověk v přírodě.

Jakej to byl v Austrálii ze začátku pocit, když sis šel zajezdit jako neznámej noname. V porovnání s Čechama, kde si přeci jen známější skater...

Já se vždy v zahraničí, kde mě lidi neznali, cejtil líp.

Nikdo ode mě nic neočekával, je to víc vyrelaxovaný.

Poprvý sem šel jezdit s Honzou Duškem a Petrem Humplem, a rovnou do Waterloo, místní skateplazy.

1

jsem začal pracovat v rodinný firmě, něco si našetřil, a nějak v ten moment jsem se bavil s Honzou Duškem, který mi říkal o svém plánu odjet do Austrálie za sestrou. Mě to strašně zaujalo a začal jsem cestu taky plánovat. Zjistil jsem, že se dá sehnat studijně pracovní vízum, a se svou přítelkyní pak vyrazil do neznáma, protože jsme ještě nikdy takhle v zahraničí na dlouho nebyli.

Bylo to drahý, udělat tenhle krok?

Na začátku je potřeba zaplatit hodně peněz za vízum, za školu. My jsme s holkou dostali partnerský vízum, což znamená, že studuje jen jeden a druhý pracuje, takže jsme naštěstí museli zaplatit jen za jednu školu.

Vízum je na devatenáct měsíců, platí se i zdravotní pojištění, no a s letenkama nás to vyšlo na 140 tisíc.

Jak se ti v Sydney žije?

V porovnání s Čechama se žije naprosto krásně, člověk za práci dostává správně zaplaceno a má díky tomu pohodovej život. Navíc je tu oceán, skvělý lidi, člověk tu neupadne do žádný deprese, do žádný šedi.... Hrozně mě překvapilo, jak je tu hodně zeleně,

32

Tam choděj úplně všichni a hned první den jsme tam narazili na Chimu Fergusona, s kterým jsem jednou jezdil v Čechách. A překvapivě si mě pamatoval, to mi udělalo radost.

Jakým stylem se v Austrálii skejtuje?

U nás je scéna taková stalinovská, tady je to do různých směrů. Vidíš tu partičky starších kluků, kteří si jdou zajezdit po práci, a dávají si jak bazény, tak třeba railík, prostě směs stylů. Teď by tu mělo mít premiéru Sydney video, který vzniklo po čtyřech letech ničeho. Prej to bude dost hardcore. Scéna je tu taková undergroundová, připomíná mi to devadesátý léta v Čechách, kdy se jezdilo po závodech a dělal se všude bordel. To skejtový srdce je tu pořád cejtit.

Ale samozřejmě se to míchá i s mlaďasama, kteří se nechávaj inspirovat mainstream skaterama, jako je P-Rod a tak.

Jak velká je místní scéna?

Vídám tu hodně nosičů, strašně lidí tu jezdí na longboardech a cruiserech, takže když pak vidíš někoho, kdo opravdu skejtuje, poznáš ho na první

1/ dan kašpar /r/ bs tailslide a downhill v jedné z ulic v centru aucklandu 2/ matěj v ulicích sydney city (foto: tomáš hakl)

2

matěj hakl /g/ crook nollie fs flip out v areálu randwick university. hodně často tady vyhazuje security, tohle odpoledne měli kluci štěstí, a matěj si tu proto mohl zajezdit se svým mladším bráchou (foto: tomáš hakl)

3

pohled. Myslím si, že tu bude skejťáků jednou tolik co v Praze, a určitě víc jich jezdí hodně dobře, že se na ně dá koukat.

K jakým trikům tě to prostředí ovlivnilo?

Já si zachovávám svůj technickej směr, možná jsem začal dělat víc no comply, protože to tu strašně jede a všichni ho pořád dělaj, hehe.

Jak vypadá taková klasická australská skejtovačka?

Když je o víkendu pěkný počasí a nemusím do práce, tak si ráno vstanu, dám si snídani s kávičkou a jdu se vykoupat do moře. Na oběd se vrátim domu, jim tak ve dvanáct, čim dřív, tim líp, a jdu skejtovat. Spicha máme v parku nebo někde na spotě, pak jezdíme a točíme. Docela často se stane, že nás vykopnou,

skate contest povede přehodit na tu neděli... Ale musim se přiznat, že mi závody vůbec nechybí.

Který známý spoty jsi už se skejtem projel?

V Sydney je spousta spotů, projel jsem jich většinu a těžko se to takhle popisuje. Ale třeba jak byl na Martin place ten terorista, to jste určitě viděli ve zprávách, tak to je jedno z nejznámějších míst, tam se dá legálně o víkendech a po večerech jezdit. Byl jsem se podívat i v Melbourne, třeba u Muzea, kde měl Shane O‘Neill strašlivej last trik ze svýho novýho profilu. Dělá tam switch backside flip 360 z takovýho gapu, kde já dělal switch hell, a to sem čuměl jak puk, že to tam dokázal. Mám z těch různejch spotů natočeno docela dost materiálu, chystám z toho video pro Vans, takže uvidíte sami.

a nejseš tak zdemolovanej. Přesto, že se protahuju a snažím se do sebe dostat i nějakej protein, tak bývám někdy úplně vyřízenej. Ale pro skateboarding je to úplně super, člověk tu má progres, jezdí s různejma lidma a na různejch místech.

A jakej máš teď v Austrálii plán?

Víza máme do září a já osobně bych se nejradši nevracel. Takže se budu snažit nějak si to zařídit, abych tu mohl zůstat dýl a vracet se do Čech jen na léto. Najmu si na to nějakýho agenta, který by mi s tím měl pomoct, můj plán je získat rezidenci, abych se mohl kdykoliv do Austrálie vrátit či tu žít.

A až se přijedeš do Čech podívat, budeš dál skejtovat?

Stoprocentně. Dokovaď můžu, dokavaď tělo

1

takže se přesuneme jinam, naštěstí je tu spotů dost.

Hodně se teď rozšířily skatestoppery, což je fakt špatný. No a jezdí se až do večera a pak se někde cestou domu člověk zastaví na pivko. Lidi tu nějak extrémně nepijou, já už taky ne, spíš si člověk dá chill.

Samozřejmě občas se to tady rozjede, ale hospody a kluby tu zavíraj ve dvě ve tři a pak se končí někde na bytě.

Byl jsi už na nějakých závodech?

Jako divák jsem se šel podívat na Bowl‘A‘Rama na Bondi, ale závody jsem tu ještě nejel. Maj je tady v dost blbejch termínech, třeba teď byl v pátek, a to já musel pracovat. Teď by měl něco pořádat ten STM shop, za který jsem začal jezdit, tak jsem je prosil, aby to udělali v neděli, abych se toho moh zúčastnit.

Dostal jsem totiž novej job jako kameraman, takže teďka budu makat často i soboty. Snad se jim ten

34

Do Austrálie jezdí asi hodně zahraničních profíků.

Potkal jsi někoho?

Teď je tu zrovna Sheckler, Pudwill a Reyes, kteří natáčí něco pro Shecklerův youtube seriál. Ale ještě jsem je nepotkal. Jezdí sem opravdu hodně lidí, viděl jsem tu třeba Dane Burmana, Grant Taylora, Eric Kostona, Dustin Dollina, pak legendy jako Tony Hawk či Steve Caballero. Jinak třeba ve skateparku vidíš jezdit zajímavý lidi, koukáš na ně a ani je nepoznáš, dokud tě někdo neupozorní. Dohledáš si to pak doma na netu a nechápeš, co je to za zabijáka, přitom v parku ti to ani nepřišlo.

Když to tak shrneš, cejtíš, že odjezd z Čech tvýmu skateboardingu pomoh?

Hlavně jezdim celej rok v kuse, takže nemám tu šílenou zimní pauzu jako v Čechách. Možná jediný, na co je to u nás dobrý, že si přes zimu odpočine tělo

1/ dan kašpar /r/ 360 flip. tahle fotka vznikla v hamiltonu při tour po nz. pro změnu je to zase ve škole. většina škol na vesnicích je pouze jednopatrových, tudíž jsou postaveny na dost velký ploše a vždy je tam větší pravděpodobnost skate spotu

dovolí, budu jezdit. Věřím, že mě to nikdy neomrzí a budu se dál snažit posouvat a zkoušet nový triky.

Skateboarding je neomezená věc, strašně mě to baví a vlastně na nic jinýho ani nemyslim. Teda, ještě mám v hlavě svojí holku a cestování, hehe.

Doporučil bys lidem přestěhovat se do zahraničí kvůli skateboardingu?

Určitě bych to doporučil lidem, kteří doma nemaj podmínky pro ježdění, vyvíjí se a mají chuť to někam dotáhnout. Když cejtíte, že už na svým místě nemáte žádnej progres, neni lepší věc než se sebrat, cestovat a poznávat. Lidi kolem skejtu jsou přátelský na celým světě, takže ať přijdete kdekoliv do skateparku, vždy tam bude někdo, s kým se budete moc bavit. A nový místa vám dodaj novou energii. A jestli si nevěříte na cestu do zahraničí, začněte aspoň s cestováním po republice.

matěj hakl /g/ bs 180 nosegrind na známým spotě nedaleko opera house v sydney (foto: mohamad farhad)

2

MIKI

PAJER PEC POD SNĚŽKOU ONE DAY ONE RESORT/ NA ZKONTROLOVÁNÍ PECE POD SNĚŽKOU JSME VYZVALI MIKI PAJERA, SEDMNÁCTILETÝHO PRAŽÁKA, KTERÝ VŠAK VĚTŠINU ZIMY TRÁVÍ VE ŠPINDLU. NA SNOWBOARDU MU TO JEŽDĚNÍ CELKEM JDE, JIŽ TŘIKRÁT VYHRÁL ČESKÝ POHÁR V KATEGORII JUNIOR, SPONZORUJE HO BURTON, ANON A ANALOG, TAKŽE JE TÍM SPRÁVNÝM ADEPTEM NA NÁŠ JEDNODENNÍ VÝLET.

Pec pod Sněžkou je, jak už název napovídá, vesnice nedaleko naší nejvyšší hory Sněžka. Současně se bude jednat asi o naše druhý největší lyžařský středisko, ale neradi bychom tady na to sázeli, protože majitelé českých ski areálů dokážou se statistikama dělat divy.

Nicméně tu najdete čtyřsedačku, deset vleků a celkem jedenáct kilometrů sjezdovek. Co vás ale bude zajímat víc, tak to je snowpark, o který se tu prvním rokem

text: Radek, foto: Peter Mercell

bs 720 indy na posledním skoku

37

1

360 bong tailgrab na barelu

stará partička Freestyle Area, a to je záruka kvality.

Navíc tu mají i sranda trať Funline, na kterou můžete vyrazit se svojí holkou za romantikou v klopenkách a bouličkách. Permice vás odlehčí o 650 Kč za den, 560 pro juniory, a můžete jí využít jak v Peci, tak třeba na Černý hoře, v Černým Dole, v Úpě a několika dalších resortech. Pro víc informací mrkejte na Skipec.com.

Letošní sezóna Miki Pajera začala pozvolna, na RookieFestu v Laaxu a Livignu kvůli viróze nezajel vůbec dobře. Neměl pak čas se z nemoci vyležet,

pořád to přecházel, a to na jeho formu moc pozitivně nepůsobilo. Přesto však dokázal na českým poháru sbírat jednu bednu za druhou, což mu pak na konci sezóny hodilo další titul vítěze ČP. Jenže focení tohodle článku se odehrálo ještě před jeho odletem na mistrovství světa juniorů do Číny, a tou dobu Miki ležel tejden v posteli a dával svoje tělo do kupy.

Srázek na photosession byl rovnou v Peci, fotograf Peťo jel z Prahy, Miki se přiřítil ze Špindlu. Předpověď počasí byla proměnná, kluci chtěli začít už hned

horního parku. Tam to padlo hnedka, Miki nejspíš viděl výraz fotografovi tváře, a tak se vyhecoval. Přeci jen má fs boro na litry, takže to nebyl zas až takový problém. Jediná potíž byla v tom, že z odrazu nebylo vidět na dopad, a protože parkem pořád projížděly nějaký lyžácký děti, stávalo se to životu nebezpečným.

Překvapivě ne pro ty haranty, ale pro Peťa, který s foťákem seděl právě v půlce dopadu, aby fotka vypadala co nejlíp. Naštěstí se nic nestalo.

Třetí trik si Miky nachystal na poslední skok v parku,

od rána, ale trochu se zasekli při hledání místa na parkování, který je v Peci opravdu složitý.

V půl jedenáctý se konečně dostali do snowparku a na rozehřátí si vybrali bonkovací sud. Miki dělal fs 3 bonk a překvapivě se na tom zasek asi na dvě hodiny.

Překážka totiž byla postavená spíš pro začátečníky, odraz byl hrozně blízko barelu, a Miki to pořád přelítával, a ne a ne to dát do perfektu, aby to na fotce vypadalo super. Fotograf Peťo je naštěstí vybaven obrovskou dávkou trpělivosti a v krizových chvílích si v duchu přeříkává jednotlivé kapitoly z Kama Sutry, zvláště pak tu o Posezení na kolíku. Protože se jednalo o první překážku v parku, Miki to šlapal nahoru a hezky se u toho zahřál. Začínal v bundě a s helmou, podvacátý už to běhal jenom v mikině a konečně to padlo.

Pohled na oblohu nevěstil nic dobrýho. Peťo, který kvůli úspěchu vstával ve čtyři ráno, prosil Krakonoše, ať si to rozmyslí a ztrestá chumelenicí radši někoho jinýho, nejlépe o dvě údolí vedle. Na další trik se kluci přemístili na street rail, což je poslední překážka

pořádnej vystřelovák do patnácti dvacetimetrový dálky. Skoky má nalítaný, vůbec o sobě nepochyboval a bs 7 indy odjel hned napoprvý. Chvíli pak přemejšlel o nějaký vyšší rotaci, ale protože to ještě nemá tak na litry a na sekačku by to nevypadalo stylově, zůstalo u tý sedmičky. Nebe už se v tý době netvářilo vůbec dobře, takže s focením byl ámen a naším jedním dnem jakbysmet.

Na závěr jsme ještě požádali Mikiho, aby nám skiresort Pec zhodnotil: „Středisko mně přijde celkem super, akorát to parkování je fakt šílený. Nemám to tady moc projetý, jezdil jsem spíš jenom v parku a ten je super. Šejpři tu fungují skvěle, všechny překážky byly připravený, vše dobře označený. Ježdění si tu užijou jak pokročilý, tak začátečníci, stojí tu dva perfektní skoky, první deset metrů, druhý asi patnáct.

Ze začátku mně přišlo, že ten druhý skok má divně nakoplej odraz, ale ve finále jsem si na to zvyknul a je to fakt v největšim topu, s dlouhým airtimem a bezpečným dopadem. Za mě je to jeden z nejlepších parků v Čechách.“

2

2/ fs boardslide na speedrailu

39

HAPPY HOUR DAY

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

NIKDO Z NÁS NETUŠIL, ŽE I TAHLE ZIMA BUDE SKATEBOARDINGU MAXIMÁLNĚ NAKLONĚNÁ, A TAK SE NA PODZIM PRO JISTOTU FOTILY ČLÁNKY DO ZÁSOBY NA JARO. NECHYBĚL ANI DALŠÍ JEDNODENNÍ TRIP S TÝMEM NĚJAKÝ ZNAČKY DO PŘEDEM URČENÝHO MĚSTA. SVŮJ PROSTOR TENTOKRÁT DOSTALA FIRMA HAPPY HOUR SHADES A DO NAVIGACE SE ZADAL ŠUMPERK.

igor hanečák /g/ handplant drop

41

1

1/ braňo mrváň /g/ fs nosegrind fs výtrh 2/ tomáš krňávek /r/ drop in 3/ happy hour team byl ze svýho výkonu happy, a to nejen jednu hodinu

2

V československym týmu Happy Hour Shades, značky ostřílenejch americkejch profíků Bryana Hermana a Braydona Szafranskiho vyrábějící dost originální sluneční brejle a hadry, jsou k nalezení jména Braňo Mrváň, Igor Hanečák a Tomáš „Krnis“ Krňávek. Právě poslední jmenovanej se holedbal, že u něj ve městě je spousta spotů, který moc nikde nebyly vidět, a článek tu půjde nafotit jedna báseň. Krnis Šumperk objel křížem krážem, všechno nafotil a po zhlídnutí fotek mu všichni dali za pravdu. Teď už jen zbejvalo určit, kdy bude den D. Všichni z týmu bydlej hodně daleko od sebe a posbírat je by byl nesmysl. S výhodou se tedy termín určil na 29. září, těsně po mistrovství ČR na Štvanici, kdy byl Braňo v Praze, a mohl se tak svízt v redakční káře s fotografem Petěm Mercellem a kameramanem a team managerem v jedný osobě Kudrnáčem.

Pro jistotu se vyrazilo už den předem, to aby se ráno zbytečně neztrácel čas přejezdem, kterej trvá asi tři hoďky. Igor se kvůli školním povinnostem a restům na MČR nedostavil, ale z Nitry, kde studuje, to má autobusem v podstatě kousek. V Olomouci, která je od Šumperka na dohled, ho večer vyzvedl Krnis s přítelkyní Verčou, který si neděli zpříjemnili výletem na zámek v Hradci nad Moravicí. Nabráním slovenskýho špinavce jim sice veškerá romantika skončila, ale o zábavu teď zas měli na chvíli postaráno.

Starostlivá Verča dokonce měla nachystanou pozdní večeři a myslela i na Igora s Braněm, který se už nějakou dobu stravujou vegetariánsky. Indická pochoutka tikka masala s kuřecím nebo sójovým masem ale nepřežila manipulaci s hrncem a k nasrání všech hladovejch skončila na podlaze. Všechno se ale zachránilo špagetama a zapečenym květákem, takže si nakonec stejně všichni přišli na svý. Díky Verčo!

Z nějakýho záhadnýho důvodu neměl ani nikdo chuť se vyndat, a tak se po dvou lahváčích celá parta uložila ke spánku.

Překvapivě bez kocoviny se tedy všichni probrali do příjemnýho podzimního počasí. Proběhlo kafčo, snídaně, nějaká ta jóga plus rozcvičení se v podání Braňa a šlo se pomalu na věc. V Šumperku stále ještě nemaj skatepark a místňáci tu tak obvykle jezděj na basketovym hřišti, kde se dá vyblbnout na dvoupaletovce a brance vhodný k polejamům. Co bude teda opening spot Krnis?

Pro první fotku si HH tým dojel k paneláku v blízkosti nedávno zbouranýho legendárního šumperskýho spotu, pomníku. Dlažba chodníku se trochu zvedala směrem ke stěně, a bylo tedy na místě to tu

3

owallridovat. Toho se ujal pan hostitel a během pár pokusů tu odjel až překvapivě vysokej wallride. Braňo na záběr přidal ještě takovej ten klasickej pontusovskej wallride nollie out, a už tu bylo důchodcovský komando, který nás v přesvědčení, že skejtama zboříme panelák, vykázalo. Fotku jsme už měli hotovou, tak vlastně ani nebyl důvod protestovat. Šumperk je malej, a tak cestou na další spot klukům ještě z okna nedaleký banky popřál Krnisův táta hodně zdaru a už se diskutovalo, co kdo udělá v relativně známý rádiusový kašně před jedním z místních kostelů. Akci bohužel ale překazila její renovace. O pár kroků dál je však super hrana v mírnym downhillu za nějakym úřadem, která učarovala Braňovi. Když kluci viděli, s jakou finesou si tu odjíždí fs nosegrind výtrh a později i fs výtrh, ani nejezdili a jen čuměli s otevřenou hubou. Těšte se na video!

Bylo kolem poledne, Peťo měl dvě super fotky

43

1/ tomáš krňávek /r/ bs wallride 2/ válečná porada s kameramanem a manažerem kudrnáčem

44

1

a Kudrnáč klasicky začal otravovat se žrádlem.

Na oběd se šlo „K Řekovi“, kde si bez ohledu na vyznání všichni dali smažák a ti šťastnější i Šeráka. Kousek odsud byl další bod zájmu, tedy takovej drop vedle vchodu do baráku. Naše trojka si místo obhlídla, Krnis odjel drop, ale když se chtělo vymyslet něco víc, objevily se benga a bylo po srandě.

Vyhazov naštěstí proběhl bez dalších problémů a šlo se na bezkonkurenčně nejlepší spot, co tohle město nabízí.

Tím je libovej hranatej rail z devíti schodů v komplexu zvanym Jitřenka. Na něj si brousil zuby hlavně Braňo, kterej tu plánoval bs lipslide. Po pár rozjezdech ale přiklusal majitel objektu a bez milosti nás vypral. Prej se to tu rekonstruuje, skejt rozbíjí schody a už tu lidi na tomhle ďáblově přibližovadle nikdy nechce vidět!

Diskutovat se ukázalo jako nereálný, tak jen zbejvalo doufat, že se týpek někam zdekuje a k večeru to půjde.

Pokračovalo se ke Kauflandu, kde jsou nějaký gapy, manuálky na sérky a pak jeden neskejtovatelnej nesmysl, kterej, jak je tomu zvykem, zaujal bezmozka Igora. Šlo o nějakej kontejner na kdoví co, kterej byl vysokej asi dva a půl metru a člověk by si o něj tak možná opřel kolo. Igor se ale hnedle šplhal nahoru, kde byl k jeho příjemnýmu překvapení normální rozjezd. Ollie? Ne, popradskej punkáč si vymyslel takovej handplant drop. Prostě se rozjedete a těsně před hranou dáváte zadní ruku na zem a přední chytáte mute. Pak už následuje jen pád do neznáma.

Jediný, co Igora trápilo, byl novej skejt, protože pravděpodobnost zlomení tu byla hodně vysoká.

Kudrnáč měl naštěstí v autě jeden starší náhradní, Ajgr urychleně přemontoval a šlo se na věc.

První pokus znamenal nalomení desky a paty navíc jen zacinkaly. Druhej try přinesl strašlivej vozembouch a ránu do temena. Nikdo nevěřil, že tohle ještě rozdejchá, protože proběhla i krev z nosu. Ale ono přeci. Igor vylezl nahoru a vyprásnul to na třetí! Braňo ještě odjel jednu sranda sérku a spokojeně se mohlo přesunout dál.

Jedním z posledních míst činu byl přeskok railu z jedný nákladový plošiny. Krnis, kterej tu měl onehdá v představení Darkslide týmu frontside ollie, plánoval flip, ale ne a ne se do něj odhodlat. Igor vstal z mrtvejch a pokusil se o pop shove-it, ale síly už nestačily. Když to viděl Braňo, nechtěl nechat spot bez poskvrny a během pár pokusů zkušeně vypráskl backside ollie. To jste mohli vidět ve fotogalerii minulýho čísla.

2

Ještě jednou se naše skvadra vrátila do fontánky před kostelem, ale furt se tu natíralo, takže no chance. Štěstí ale přálo o pár minut pozdějc při druhym nájezdu na rail u Jitřenky. Po panu pruďasovi nebylo ani vidu ani slechu, a tak Braňo začal zkoušet rozjezdy.

Bs lipslide nakonec vyměnil za fs nosebluntslide, kterej do deseti vrátil a všichni věděli, že dobrej pocit z Happy Hour day už nic nezkazí!

Energie ještě pořád nějaká zbejvala, světlo ale už moc ne. Krnis si vymyslel, že si na gapík před Alberta přiveze z hřiště polejamovou branku a přelítne ho.

Jeho šeroslepost a oslnění Peťovejma bleskama mu to ale už bohužel neumožnila, a tak proběhlo už jen focení společný fotky, rozloučení a odjezd směr matička stověžatá. Posouzení, jak Happy Hour tým zabil, necháme na vás. Snad si na fotkách, a pozdějc ve videu, najdete potřebnou dávku inspirace, jaro je totiž tady a znovu se rozjíždí kolotoč každodenních skejtovaček!

braňo mrváň /g/ fs nosebluntslide

3

46

smrtonosná past 6 a front flip mute polet přes roof gap v espoo

COLOURS OF

ETTALA DOSTALI JSME PŘÍLEŽITOST UDĚLAT ROZHOVOR S FINSKOU STAR EEREM ETTALOU, TŘICETILETÝM ZABIJÁKEM Z HELSINEK. NA SNOWBOARDU JEZDÍ ZÁVODNĚ UŽ VÍC JAK ŠESTNÁCT LET, V ROCE 2010 SE MU PODAŘILO VYHRÁT ZLATOU VE SLOPESTYLU NA X-GAMES, A V LETECH 2005 A 2006 BYL OCENĚN TITULEM VIDEO PART ROKU ČASOPISEM SNOWBOARDER MAGAZINE. V SOUČASNOSTI SE VĚNUJE PŘEDEVŠÍM NATÁČENÍ SVÉHO NOVÉHO FILMU ENDER, A VLASTNĚ JE TO JIŽ TŘINÁCTÁ SEZÓNA V ŘADĚ, KDY PRACUJE NA NĚJAKÉM VIDEOPARTU. JEHO SPONZOŘI OAKLEY, NITRO, RED BULL ČI DVS Z NĚJ MUSÍ MÍT VYLOŽENĚ RADOST. text: Radek Hruška, foto: Pasi Salminen

1

jedna z nejhezčích fotek z loňské sezóny, air to fakie kdesi na severu finska. aby to dostalo tu správnou atmosféru, crew si zapujčilo stroj na výrobu mlhy

Rozhovor vznikal koncem února, po telefonu, Ettala právě relaxoval doma v Helsinkách a my se jako vždy potili v pražský redakci. Tak jak se dneska, Eero, cejtíš?

Docela dobře. Včera jsem se vrátil z Japonska, trochu si tam pochroumal koleno, ale nic vážnýho. Takže jsem to byl dneska rozcvičit, nejdřív water running, a pak plavání a jízda na kole. Snažím se co nejrychlejc dostat zpět do top formy, protože příští týden vyrážím do Alp za prašanem.

Celkem nabitej program, na to, že je teď jedna odpoledne...

Dneska jsem se probudil ve čtyři ráno, a snažil se dohnat svoji práci. Internet v Japonsku zas tak dobře nefunguje, a tak se mi nahromadila spousta emailů.

Na kolik to tak vyjde?

My jsme tam byli na dva týdny a bydleli jsme v celkem drahých hotelech, takže nás to i s letenkama stálo nějaký tři tisíce euro na hlavu... Jo a jsou v tom započtený i služby průvodců a různý poplatky za vstup do hor, takže si myslím, že i za dva tácy pořídíte super trip na čtrnáct dní. Letenka z Helsinek do Sappora vyjde na sedm stovek a zbytek byl právě na hotely, jídlo a dopravu.

Letos v létě jsi měl operaci menisku, takže si asi nějakej čas nejezdil... Japonsko pro tebe asi bylo takovej návrat na prkno, lázně na psychiku...

Byl jsem mimo jen šest týdnů, takže jediný, co utrpělo, byl můj skateboarding. Už v půlce prosince jsem ve Finsku natáčel nějaký věci na streetu, vlastně

2/ první session sezóny 2014/15 a hned tam eero poslal nosepress indy grab na dlouhém dřevěňáku ve městě korso

2

V šest jsem zase usnul, a pak vstával něco před osmou.

Doufejme, že teď vydržím vzhůru až do večera.

Tak snad neusneš při našem interview, hehe.

Ne, to ne, zrovna sem si dal Red Bull, takže budu v pohodě.

Jaký to vůbec bylo v Japonsku? Je to stále země nekonečnýho prašanu?

Byla to moje jedenáctá dvanáctá návštěva, a vždycky je to báječný výlet. První týden jsme jezdili v Asahidake, prašan byl neskutečnej a natočili jsme spousty záběrů.

Potom jsme se přesunuli na ostrov Rishiri, který leží u nejsevernější části ostrova Hokkaido, a jede se tam lodí. Sníh měl krustu od sluníčka, od větru tu byly vyfoukaný plotny, takže se nám nepovedlo nic natočit, ale přesto si to jako výlet cením.

Byl ten váš trip hlavně o šlapání, nebo jste se dostávali na kopec jinak?

V Japonsku se nesmí používat sněžný skútry, takže vše bylo o šlapání. Zkrátka návštěva týhle země, to je jako nějakej ozdravnej tréninkovej camp, hehe. Strašně moc se nachodíš a jíš jen dobrou stravu, protože v horách nejsou žádný fast foody.

Pro nás Čechy je výlet do Japonska velkým snem.

skoro dva měsíce jsem v plným provozu, většina fotek v rozhovoru je právě z tohodle období. Výlet do Japonska byla pro mě taková přestávka od streetu, občerstvení se prašanem.

Jaký vůbec bylo tvoje nejdelší období v kariéře, kdy si nemohl jezdit?

Dvakrát jsem měl operaci vazů v koleni, a to bylo vždy na půl roku. V 2010 jsem si natrhl vaz, šel jsem na operaci, šest měsíců se dával do kupy, vlezl jsem na prkno a po měsíci si to utrhl znovu. Takže vlastně to bylo, jako bych rok nejezdil. Naštěstí se mi ale během toho jednoho měsíce podařilo natočit skoro celý videopart, hehe.

Prostě seš progresivní rider. Chci se tě ale zeptat na skateboarding? Asi je to tvoje hlavní zábava na léto...

Já vlastně nikdy, a to ani dnes, nedokázal říct, jestli mám radši skateboarding, nebo snowboarding.

Nějakým způsobem se to ale vyvinulo, že jsem se stal profíkem na snb, což mi vzalo čas skejtovat. Každý jaro se ale strašně těším, až desku vytáhnu a pořádně si zajezdim. Skateboarding je pro mě o tom pocitu.

Když snowboarduju, tak jsem tak trochu pod tlakem se

udržet na špičce a dělat ty nejhustější triky. Na skejtu si jezdim ve svym levelu a nikdo ode mě nic neočekává, nemusím se v parku kvůli lidem snažit o nějaký crazy kickflipy. Mít to jako hobby mně úplně vyhovuje a rád tak relaxuju.

Kdy si zjistil, že bys ježděním mohl dosáhnout na víc než právě jen na to ježdění?

Jezdil jsem asi tři roky a pak začal závodit v rampě, což mi docela šlo, takže mě pozvali do finský reprezentace a poslali na mistrovství světa juniorů do Francie. Tam jsem se potkal s Oakley manažerem, kterej mi zadarmo dal pár brejlí. Půl roku nato mi poslal email a nabídl mi menší smlouvu, trochu peněz, asi tisíc dolarů na rok, oblečení, brejle... To byl začátek všeho. Bylo mi asi čtrnáct a byl jsem z toho úplně hotovej, vůbec sem nechápal, jak mi někdo může dát tolik peněz za ježdění na snowboardu. Zanedlouho na to můj kamarád fotograf začal dávat dohromady finský Nitro team a pozval mě na jejich summer camp. Neměl jsem v tý době žádnej deal na prkna, tak jsem si řek, proč ne a jel zkusit štěstí do Garmische. Pujčil jsem si tam předváděčku Nitro, jezdil na ní celý týden, a na konci mi nabídli smlouvu. To bylo před nějakými třinácti lety,

49

už takhle dlouho jezdím za tuhle značku.

U nás nemáme mnoho jezdců, co by se prosadili na mezinárodním levelu. Moh by ses s náma podělit o svý tajemství úspěchu? Co dělat, aby ses v dnešní době prosadil?

Pro mě osobně asi nejdůležitější bylo, že jsem začínal v dobrý partičce jezdců, kámošů, a vlastně skoro půlka z nás se pak stala profíky. Chodili jsme na kopec každej den, pushovali jsme se, a jezdili, dokud nám síly stačily.

Když se někdo naučil nový trik, zbytek ho musel taky hnedka vrátit, nejlépe stejnej den. To si myslím, že je klíč. Jezdit co nejvíc a užívat si to. Čim míň myslíte na to, že byste chtěli být sponzorovaný, tím líp budete snowboardovat. Nějaký uvažování o penězích, to by

mělo být úplně to poslední, co byste měli mít na mysli.

Když člověk miluje to, co dělá, tak ho to posune daleko.

Prostě jezděte a užívejte si to, to je klíč k úspěchu...

Všechny tyhle zkušenosti mám ze svýho mládí, teď je ale doba sociálních médií, všechno je trochu jinak.

Teď bych radil, abyste zůstali sami sebou. Největší chyba je, když se lidi snaží kopírovat to, co už dělá někdo jinej. Jděte si svojí cestou, vytvořte si vlastní styl, to je jediný způsob, jakým se odlišíte od ostatních.

V tom si myslím, že je i krása snowboardingu, že vám nikdo neříká, jak to máte dělat, a je jen na vás, jak to uchopíte a vyjádříte se. Já osobně se snažím být hodně aktivní, postovat věci každý den, vždy, když jsem na kopci, točit malý insta video, prostě abych byl vidět.

Díky moc, že nám takovýhle věci říkáš, je to pro naši scénu důležitý.

Ještě jsem chtěl dodat, že v dnešní době to vnímám tak, že je nás třeba patnáct lidí v teamu a každej jezdí na přibližně stejným levelu. O tvým úspěchu pak rozhodují detaily, malý věci, který vytváří velký rozdíly. Takže bych radil, že když se vám povede získat sponzora, snažte se s firmou spolupracovat a nebuďte jen člen snb teamu. Vymejšlejte si vlastní projekty, přicházejte s nápady, a nabízejte to ve svý formě, prostě spolupracujte, co nejvíc to půjde. Když pak nastane den, kdy je potřeba velký team ořezat a propustit nějaký jezdce, zůstanou ti, kteří nejvíc makali. Moje rada tedy ve zkratce zní: pracujete

orel roztahuje křídla! one foot přes obrovskej roof gap v rovaniemi

se sponzorem, ne pro sponzora.

Na tom něco je. Jsem rád, že to našim čtenářům říkáš.

Vím, o čem mluvím. Už několikrát jsem byl v situaci, že se na schůzce u sponzora řešilo, že se musí ořezat team. Mluvilo se o jezdcích, kteří sice jezdí dobře, ale nedělají tolik co já. Začal jsem teda přemejšlet, co dělám jinak, a to je právě ta spolupráce se značkou.

Vždycky se snažím dívat, co ta která firma dělá, porozumět jim, a pak je jednodušší si vymyslet, jak s nimi spolupracovat.

Finsko nemá žádný super hory, přesto u vás jezdí stovky jezdců na špičkový úrovni. Jak je to možný?

Hehe, nejspíš asi tím, že přestože máme malý resorty,

tak v každém najdeš alespoň pár skoků a railů, často i rampu. A čím menší resort, tím lepší na učení.

Například já docela nenávidim ježdění v Alpách, třeba na Hintertuxu, než se dostaneš ze spodku zase nahoru, zabere to půl hodiny a každej run ti tak přijde jako první jízda dne, protože vystydneš. Ve Finsku seš zahřátej pořád, z vleku vidíš skok, to je prostě nejlepší způsob k učení.

Když vás Finy pozoruju, tak mi přijde, že držíte hodně při sobě, celá snb scéna.

To máš pravdu. Já osobně jsem se vždycky snažil pomoct ostatním riderům se posunout dál, myslím, že je to vlastně taková naše finská mentalita. Ukázat cestu a poradit, to tě nic nestojí. Takže když já

51

1

z pole jamu na polejam, jedině tweaknutym methodem. kde jinde než v helsinkách

pomůžu kámošovi, je velká pravděpodobnost, že se taky chytí u sponzora, nebude muset pracovat, víc si spolu potom zajezdíme, a to je i pro mě ve finále o hodně lepší. Všechny kontakty, které jsem získal, rád použiju a předám lidem, o kterých si myslím, že si místo na slunci zaslouží. A tak by to mělo být. Jakmile si jednou uděláš jméno, měl by si pomáhat ostatním, aby se dostali tam, kde jsi ty. Dnes jezdí spousta lidí velmi dobře a je těžký se prosadit, takže je důležitý mít nějaký kámoše, kteří ti pomůžou se potkat s těma správnýma lidma. Mám velkou radost z toho, že jsem v situaci, že dokážu jezdcům pomoct se posunout.

Jak to pozoruju tady z Čech, tak vám ta finská mentalita vzájemný pomoci fakt pomáhá.

V současným TTR rankingu je čtvrtý Peetu Piiroinen, sedmý Roope Tonteri a mezi holkama první Enni Rukajarvi. Co vůbec ty a závody?

a dokonce jsme s tebou vyrobili pohlednici.

Potkal jsi se s našim fotografem Hofikem někde v Garmisch, vzpomínáš si na to?

Hele, to bych musel asi vidět tu fotku, to si takhle z hlavy nevzpomenu. Ale příště, až se potkáme, tak mi to můžeš ukázat a já budu určitě vědět, hehe.

A znáš nějaký jiný český nebo slovenský ridery? Víš něco o naší zemi?

Nikdy jsem u vás nebyl, ale pár jezdců jsem potkal, třeba za Nitro jezdí „Ján“.

Ján? Hmm... nebude to Honza Zajíc, měl dřív dlouhý vlasy, je vysokej.

Jo, to je on, ten je úplně v pohodě a pořád jezdí hodně dobře. A pak si ještě vzpomínám na „Pítra“, ten jezdí za DC. Potkal jsem se s ním před pár lety na Mt. Hoodu a je to cool dude. Ale bohužel tyhle dva jsou ty jediný jezdci, který si nějak pamatuju.

2/ ani hnusná vánice eera nezastaví, bs 180 to switch 50/50 na mostě ve vuokatti

2

Já přestal závodit v roce 2010, což byla pro mě celkem úspěšná sezóna. Vyhrál jsem Freestyle.ch, byl druhý na Toyota Big Airu v Japonsku a pak vyhrál X-Games. Bohužel jsem si potom pochroumal koleno, půl roku nejezdil, pak zase začal a po měsíci si udělal opět koleno a zase půl roku nejezdil. Dohromady to byl skoro rok bez snowboardu a musel jsem udělat rozhodnutí, jestli se chci do závodního kolotoče vrátit, když jsem přišel o tolik tréninku. Takže místo návratu a pokusu vyhrát X-Games znovu jsem veškerou svoji energii věnoval do natáčení, který mě vždy bavilo víc.

Závodit už nebudeš? Ani olympiáda tvuj názor nezmění?

Hehe, fakt závodit nebudu. Třeba na závody ve slopestylu už nemám kolena, a po pravdě už ani nejsem tak dobrej, abych se dokázal kvalifikovat.

Kdybych se asi na to rok soustředil a dřel triky, asi by to šlo, ale necejtim to. V hlavě to mám nastavený na natočení super videopartu, tam má člověk svobodu, může být kreativní.

Před třinácti lety jsme měli v časáku tvůj plakát,

Co bys tak doporučil českým riderům navštívit, kdyby se vypravili do Finska?

Záleží, jestli přijedou v zimě, nebo v létě. Takže pokud přijedou se snowboardem, měli by navštívit jeden z resortů u Helsinek, takže buď Serena nebo Talma, to jsou dvě nejlepší místa na ježdění. A pak ve městě, když je dost sněhu, tak je to jeden urban spot vedle druhýho, a dá se tam spousta nafotit a natočit.

V centru města máme spousta dobrejch restaurací, a i hodně klubů a dobrý party. Akorát to bude asi krapátko dražší než Česko, hehe, jedno pivko stojí asi šest éček.

Skejtovat se u vás dá taky celkem dobře, viděl jsem hezký fotky...

Zrovna teď, tak dva tři roky, je skejt celkem nahajpovanej a jede to tu. Dřív se u nás dělaly parky jen z překližky, ale nyní se všechno staví z betonu a kolem Helsinek vyrostlo tak deset parků.

Takže na letní výlet desku s sebou! Teda v zimě si ji můžete vzít taky, protože máme v Helsinkách tři krytý skateparky.

Slyšel jsem, že ty rozhodně nejseš člověk, co by kazil srandu. Poděl se s náma o nějakou veselou historku. První, co tě napadne?

Tak teď jsem se vrátil z Japonska a zrovna odtamtud mám jeden příběh, stalo se to tušim v roce 2010.

Byl jsem na afterparty po Toyota Big Airu, celkem jsem se vožral a motal si to po ulici zpátky na hotel.

Přede mnou šel nějakej Japonec a v zadní kapse měl zastrčenou čepici, no a mě napadlo mu tu čepici vzít a začít utíkat. Přišlo mi to jako dobrej fórek, ale on se strašně nasral a zkoušel na mě pak karate.

Já ve svý opilosti takovou reakci vůbec nečekal, protože Japonci jsou normálně stydlivý lidi, který se vůbec neprojevujou a jenom klopěj oči. Ale né tenhle chlápek.

Ty jo, já si myslel, že seš slušňák, co nepije a chová se vždy, jak bible káže.

No, hehe, třeba tuhle sezónu jsem naposled chlastal na Silvestra, takže to už jsou dva měsíce... Teď jak natáčím ten svůj film, tak se snažím zůstat soustředěnej, jak nejvíc to jde.

53

Slyšel jsem, že máš přezdívku Shittila, hehe. To jak vzniklo?

Ani nevim. Myslim si, že já furt melu nějaký hovna, takže místo Ettala mi řikaj Shittila, protože to zní celkem podobně, hehe. Prostě taková legrační přezdívka pro někoho, co furt vypráví nějaký fóry a nesmysly. Ale je to spíš taková skate přezdívka, mezi snowboarderama mi tak skoro nikdo neříká.

Jseš jezdcem Nitro třináct let, už jsi měl deset pro modelů. Víš, kolik se dohromady vyrobilo desek s tvým jménem?

Hehe, vůbec netušim. Ze svých promodelů nedostávám žádnou provizi, takže jsem ani nikdy neviděl žádný statistiky prodeje. A ani se radši neptám, vždycky jsem měl strach tuhle otázku položit, kdyby se náhodou

ty prkna prodávaly blbě, hehehe. Ale teda vzhledem k tomu, že už ty moje modely vyrábí deset let, tak se určitě hodně dobře prodávaj!

Všechny tvoje signature prkna byly dobrý, ale jaký bylo to nejlepší?

Co se grafiky týče, tak mě vždycky nejvíc baví to nejnovější prkno. Jezdíš na desce vždy jednu sezónu, pak máš už chuť mít pod nohama něco jinýho, dostaneš nový prkno a samozřejmě z něj máš ohromnou radost. Proto mě teď nejvíc baví moje letošní prkno. Ale co se týče nějaký technologie a rozměrů, tak se deska za těch deset let moc nezměnila – trošku tvar, výška hran, skluznice...

Ale prkno funguje pořád tak dobře jako to moje první, takže žádný velký změny jsem nikdy nechtěl.

Spolupracuješ se svými sponzory nějak víc na návrzích signature produktů?

Záleží značka od značky. Třeba s Nitro je vše pouze o mý chuti a času, takže můžu navrhovat od designu až po technický detaily, a opravdu se snažím na tom pracovat. Co se týče Oakley, tak tam je to spíš o tom, že jim pošlu nějakých pár fotek brýlí nebo jejich detailů, co se mi líbí, a oni vytvoří svůj vlastní design a dají na něj moje jméno. Je to velká firma, korporace, a tam je těžký prosadit svůj názor. Platí takový pravidlo, že čím menší firma, tím jednodušší je se zapojit. A třeba s DVS botama, tam se mě zeptají, v jakých barvách chci ušít ten který model bot a jestli tam chci mít nějakou vychytávku.

Je za tebou celkem dlouhá a velmi úspěšná kariéra.

obyčejně je jednodušší si kink raily dávat dolu... eero má na věc opačnej názor, takže frontside boardslide nahoru v helsinkách!

Určitě nemyslíš na konec, to je jasný, ale máš už třeba nějakej záložní plán, co pak?

Teď už jsem ve věku, že se vždy na konci sezóny sám sebe zeptám, jestli teda do toho půjdu ještě příští rok.

Poslouchám řeč svýho těla, chci, abych mohl chodit, až moje snb kariéra skončí. Zdraví je pro mě důležitější než vydělávání peněz snowboardingem. Tahle sezóna je pro mě osobně hodně důležitá, protože natáčím svůj vlastní film a podřizuju tomu vše. Co se budoucnosti týče, to se uvidí. Jsem spolumajitelem firmy Black Eye Lens, a doufejme, že se firma rozjede, a až skončím s ježděním, budu tam moct pracovat.

Black Eye jsou ty objektivy na mobilní telefony, ne?

Založili jsme to s Arto Ekmanem a Fredu Sirviöem před dvěma lety. Viděli jsme na trhu objektiv k mobilu

55

a rozhodli se, že budeme vyrábět něco podobnýho, ale soustředit se na to, aby se to dalo používat na akční sporty. Já vždy točil videa na Instagram a musel si složitě po večerech nahrávat záběry z GoPro do počítače a pak to postovat. Takže naše snaha s Black Eye je, abys mohl mít kvalitní záběry a fotky rybím okem hnedka v telefonu ready na sociální sítě. Celkem se nám to s firmou daří, rozrůstáme se po celým světě.

A až přestaneš jezdit na snb, jakým koníčkům se budeš věnovat?

Hodně jsem se teď začal věnovat ježdění na silničnim kole, to bude dobrej sport na důchod, to je o hodně

lepší na nohy a kolena než snowboarding. Taky je to celkem skvělá věc pro zdraví. Teď jsem se zapsal do charitativního bike závodu, pojede se z Hamburku do Paříže, bude to trvat týden, docela se těším.

To ti vychází minimálně tak na 150 km denně... Uff! Hehe, já ještě nikdy nejezdil na pořádným silničním kole a tohle bude poprvé, co něco tak dlouhýho pojedu. Zatím je můj rekord z Helsinek do Porvoo, a to je tak šedesát kilometrů, dávám to jednou za rok s kámošema. Zpátky jedeme lodí a vožereme se.

Tak to máš co trénovat, 150 km, to budeš mít prdel v jednom ohni, hehe. Ale zpátky k důležitým tématům rozhovoru. Chtěl jsem se zeptat

1

56

1/ eero walridy skoro vůbec nejezdí, ale tohle místo vypadalo tak hustě, že to musel vyzvat a poslat tam frontside wallride 360 out

na support, který si měl za mlada od rodičů?

Táta s mámou mě vždy podporovaly v ježdění, ale zároveň i chtěly, abych dokončil školu. Povedlo se mi to a jsem opravdu rád, patří jim za to velký dík.

Když jsem byl malej, tak táta přišel v pět odpoledne domu z práce, sed do auta a vezl mě hodinu do ski resortu. Tam tři hodiny čekal, pak mě nandal do auta a zase vezl zpátky domu. To si zaslouží velký uznání, po celodenní dřině v práci mě každej den vozit na kopec. A rodiče mě vlastně podporují do dnešních dnů, starají se o byznys stránku mýho ježdění, takže já se nemusím soustředit na smlouvy a finance, a jen se koncentruju na snowboarding.

Jak vznikaly fotky, který máš v tomto rozhovoru?

Většina je z letošní sezóny, z natáčení filmu.

V Helsinkách nebylo moc sněhu, tak jsme jezdili víc na sever, projeli jsme asi sedm měst a všechno jsou to noční fotky a záběry. Padaly mi různý triky na různých stylech překážek, mám nějaký klasický raily, triple kinky, velký gapy a různý věci na sekačku. Podařilo se mi odjet i nový trik, switch boardslide to double underflip out, z toho mám fakt radost, protože jsem to dal jako první na světě.

Prohlížel jsem si tvý videa na youtube a přijde mi, že se před nějakými patnácti lety dal videopart udělat skoro celej ve snowparku. Teď je samozřejmě všechno jinak... S jakými cíly, s jakým přístupem jdeš do svého nového filmu?

Naplánoval jsem si to jako dobrou směs různých stylů. Chci tam mít nějakých patnáct záběrů z urban ježdění, nějakých pět až deset opravdu dobrých věcí z prašanu a podobný počet věcí z parku. Cejtím, že jsem nejsilnější na streetu, že dokážu udělat věci, který ještě nebyly k vidění, takže proto dávám nejvíc váhy urban sekci. Ale umím zajezdit na všem, proto to chci v partu samozřejmě ukázat... Natáčení v začátcích bylo lehčí, fakt se dalo hodně jezdit ve snowparku, a to stačilo. V dnešní době padaj parkový edity na internetu každej den a už na tom neni nic zvláštního. Ten můj nový film bude mít název Ender a jeho myšlenka je, že to bude poslední full video part mý kariéry. Měl by to být padesátiminutový dokument, který vyjde u Red Bull Media House, a bude to i takový malý flashback mý kariéry, uvidíte spousty různých starých záběrů. V týhle sezóně se snažíme navštěvovat a točit v destinacích, které mají nějakou spojitost s mým ježděním, abychom ve filmu mohli ukázat moje záběry z minulosti.

Takže po filmu Ender už nebudeš nic natáčet?

Jak stárnu a moje tělo slábne, tak je jasný, že jednou přijde okamžik, kdy už nedokážu natočit tak dobrý záběry, jaký by chtěl. Proto jsem se na vrcholu rozhodl udělat tlustou čáru a natočit svoje poslední video, protože ještě cejtím, že mám na to ukázat pořádný triky a být s výsledkem spokojen. Po skončení týhle sezóny budu dál natáčet, ale už jen jako součást malých projektů nebo filmů ostatních riderů, už se nechci stresovat s vlastním full partem.

Takže něco jako Cooking with gas?

To míň, protože natáčení Cooking with gas zabere celou sezónu a je to skoro jako natáčení full partu.

Prostě když natáčíš velkej projekt, tak se dostaneš do situace, že sezóna má pět měsíců a ty víš, že musíš strávit dva měsíce ve Finsku a posbírat 30 záběrů, pak 10 z Japonska a zbytek z parků z US. Prostě se snažíš z tý zimy vyždímat maximum. Když ale nejseš pod tlakem kvůli vlastnímu partu, můžeš se klidně sebrat a vyrazit s Nitrem na Sibiř. Pokud se to nepovede a nic se tam nenatočí, můžeš bejt v klidu, protože nejseš pod tlakem padesáti super záběrů do svýho profilu...

Hrozně mě to láká, jezdit si takhle pro sebe, poznávat nový destinace místo toho, aby se člověk vracel pořád na stejný místa, protože musí. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Letos mi končí všechny moje smlouvy, takže se ukáže, co mi na ty mý nápady sponzoři řeknou, a jestli mě vůbec budou chtít podporovat dál.

Rozhodně mě to nestresuje, mám za sebou krásnou kariéru, dostal jsem od snowboardingu daleko víc, než jsem vůbec očekával.

A jaký máš plány na zbytek sezóny?

Chystám se teď do Alp, doufám, že se mi tam podaří natočit nějaký další prašanový záběry a naskákat něco backcountry skoků. Pak mě čeká rychlá návštěva Ameriky, pojezdím místní snowparky, a zbytek sezóny strávím ve Skandinávii, pozval jsem spoustu kámošů, a budeme spolu jezdit v parku a natáčet do mýho filmu.

A až roztaje poslední sníh, tak se sebereš a přiletíš do Prahy si zaskejtovat!

To je jasný. Pokud mě pozvete, určitě přijedu. Docela se na to těším, přiletět na pár dnů se skejtem a užít si to u vás... To vaše dobrý, a hlavně levný pivo, hehe.

frontside rock‘n‘roll stall v rovaniemi, v zemi santa clause... jeleni v těch -30 °C ani nemohli otočit krk!

2

LÁĎA HR COMING SOON/ NENÍ TO TAK DÁVNO, CO JSME NA STRÁNKÁCH BOARDU PŘEDSTAVOVALI LÁĎU JAKO MALÝHO ŠPUTNA V MINIPROFILU. JEZDIT NEPŘESTAL, ŠLAPE DO TOHO DÁL, SNAŽÍ SE A PRÁVĚ TEĎ DOSÁHNUL NA COMING SOON. SCHVÁLNĚ, CO JE U NĚJ NOVÝHO. text: Radek, foto: Peter Mercell

Tak jaká byla letošní sezóna?

Suprová. Začal jsem na závodech ve Flachau na Jib King, kde jsem skončil třetí. Pak jsem jel do Laaxu na World Rookie tour do rampy, jezdil jsem tam poprvý, takže se mi to moc nepovedlo. Hned potom jsme ale jeli do Livigna na slopestyle, a tam sem zajel sedmý místo. Z toho jsem byl hodně překvapenej!

A pak jsem vyhrál zastávku QParks tour v Turracher Höhe. Jinak jsem u nás objel Snowboard Zezula tour, vyhrál tři zastávky, a stal se tak vítězem celý série.

Co triky, který sis letos vychytal?

Naučil jsem se cab 5 a povedlo se mi už odjet cab 7, ale zatím ne úplně úžasnou, takže to musím vypilovat.

Teď jsem na Master class campu a chtěl bych se tu

fs 270 transfer to ss fs boardslide

59

STKA

naučit fs 9. Na zábradlí jsem konečně udělal fronbor, ten sem vůbec neuměl, a backside lipslide.

Pro lidi, co tě moc neznaj, bys moh popsat začátky svýho ježdění na snb.

Poprvý sem jel ve třech letech, na takovým tom plasťáku s vázkem z provázků, jen dolu s kopce na zahradě. Jezdil jsem pak na lyžích, asi do pěti, kdy jsem dostal první pořádnej snowboard. Po nějakým čase jsem viděl kluky na Lipně, jak skáčou, chtěl to zkusit taky, a už se tomu věnuju sedm sezón.

V tvých 13 letech bude škola asi ta hlavní náplň života. Jak ti to jde?

Chodim do sedmý a jsem docela překvapenej, protože mám zatim samý jedničky. Takže v pohodě.

Když někam jedu, dostávám učení s sebou, a pak mě učitelé vyzkoušej nebo píšu extra test. Když to umim, tak v pohodě, a kdybych měl špatný známky a průsery, tak mě ze školy nepustí. Minulej rok sem měl zameškaný asi tři měsíce, dělá to víc jak sto hodin na pololetí.

Když jezdíš po horách, tak to jseš asi většinou se staršíma klukama, který se zajímaj už o jiný věci.

Jaký to je vrátit se do školy mezi ty „třináctiletý“?

Já se umim vždycky přepnout ze školního módu do snowboardovýho a pak zase nazpátek. Ale teďka jezdí v reprezentaci i Martin Brza, kterýmu je taky třináct, takže jsme spolu dohromady. Nikdy mi ale to ježdění se staršíma problémy nedělalo.

V čem si teď vůbec jedeš, co tě zajímá? Hudba, hry, seriály?

Když jsem doma, tak se většinou učim. Ale jinak poslouchám rap, spíš americký party. Když zapnu počítač, koukám se třeba na Simpsonovi nebo Big Bang Theory. Hry hraju na telefonu, různý, třeba Asphalt 8, Board & Ski, Crossroads, Subway a podobný kraviny.

Máš spočítáno, kolik dnů za zimu odjezdíš na horách?

To ne. Ale když se nad tim zamyslim, tak přes podzim do Vánoc strávím s reprezentací po ledovcích tak tři čtyři týdny. Od Novýho roku do konce sezóny jsou to spíš víkendy po závodech, většinou po Čechách, a někdy s taťkou vyrazíme i do ciziny. V pátek je

většinou trénink, v sobotu závody, no a v neděli už jsem doma a jdu si zajezdit k nám na Lipno. Pondělí až čtvrtek jsem ve škole, odpoledne si někdy zacvičim nebo na zahradě zaskáču na trampolíně. Kdybych to sečet, tak leden až duben budu dohromady taky tak měsíc na sněhu.

V tvym věku to máš asi jednodušší než většina z nás, protože tě sponzorujou rodiče. Kdo ti třeba balí tašku na hory?

Tak ještě loni mi to dělala máma, ale letos už balím sám. Vždycky jí to pak před odjezdem ukážu, ona

mám vosky a můžu si koupit nějaký věci za levnějc.

Podporuje mě i Skiareál Lipno a teď mám nově 7/9/13, což jsou tkaničky do kalhot na štýlo. Štýlo je potřeba, zvlášť na sedmačky, hehe. Jak se připravuješ na ježdění přes léto?

Taky trampolína a pak mi táta postavil na zahradě rail s rozjezdem z kartáčů. Takže si tam jibuju. Jezdíme i do Železný Rudy na Harakiri Water jump, kde skáču do vody, což je na léto super. Hodně taky skejtuju, prostě léto mě baví.

Určitě sleduješ ostatní jezdce, kdo je tvůj vzor?

1

mi to zkontroluje a jsem připravenej. Nic si proto nezapomenu, i když teda teď jsem nechal doma peněženku, hehe. Jinak prkno si voskuju sám, taťka mně pomáhá v tom, že mě natáčí a fotí, a zařídí pro mě všechno, co potřebuju.

Na jakejch deskách vůbec jezdíš? Je to těžký sehnat tu správnou funkční výbavu pro „dětskou“ kategorii?

Je to celkem problém, a já jsem navíc docela malej.

Prkna jsou hodně měkký, ale třeba na raily je to dobrý. Na větších skocích mě to tolik nepodrží, ale už jsem zvyklej a vždycky se s tím nějak poperu.

Jezdím Nitro Swindle 141. Mám rád středně tvrdý vázka, a přesně takový Nitro dělá, k tomu si vezmu měkčí boty a mám to úplně v pohodě. Oblečení mám od Horsefeathers, tam neni co řešit, to je super. Teď mě začali sponzorovat Oakley, smlouvu mám udělanou tak, že když budu vidět, budu dostávat věci...

Tak snad si tenhle rozhovor přečtou a daj tobě, a i nám, hehe.

A pak jezdím ještě za 4riders, což je e-shop a od nich

60

bs noseslide

Ze špičky Yuki Kadono, hehe, Halldor Helgason a Mark McMorris. Teď mě zaujal Marcus Kleveland, kterýmu bylo třináct, když dal triplecork. To je zabiják!

Ty se taky cejtíš na trojitou rotaci?

Stačil by mi double, hehe. Do vody už dávám double backflip a chtěl bych to ještě víc natrénovat, abych to moh šoupnout na sníh.

Když už tvý vrstevníci dělaj triple, tak už nemůžeš přemejšlet jen o doublu!

No tak já ten double teda rovnou přeskočim, hehehe.

S kym zajímavym sis tak zajezdil?

Já jezdim rád se všema klukama z český repre, Martin Mikyska, Horis, Dušan... Vždycky je nahoře poprosim, ať se mi kouknou, co dělám špatně, a oni mi jízdu pak dole okoučujou, a klidně to vydržej dělat celej den.

Byl sis letos zajezdit někde v zahraničí jen tak pro sebe nebo na nějakým team výletu? Nebo samý závody?

Pouze jen na repre trénincích, jinak jezdím po závodech. I když teda teď jsem byl s Peťem Mercellem na Planai, fotili jsme článek pro Board,

hehe. Jinak asi nejlepší snb výlet, co jsem kdy měl, tak to bylo s reprezentací do Ameriky, do Colorada, kde jsme jezdili v Keystonu a Breckenridge.

Jakej máš snb cíl?

Určitě bych se chtěl dostat na olympiádu... Uvidíme, musím se snažit.

Co myslíš, že proto musíš udělat, aby se to povedlo, co bude to nejdůležitější?

Nejdůležitější bude ze sebe vydat maximum. Tohle je pro mě ta moje motivace. Maximum. A učit se, učit se, učit se!

fs 720

2

AUDI

Tréninky probíhaly už od úterý a jezdci testovali unikátní trať, kterou podobně jako ponožky v sandálech jinde než v ČR nenajdete. Tenhle multižánrovej slopestyle se skládal z corneru, kterej ústil do rampy, ze dvou railovejch platforem, včetně oblíbenýho lolipopu a obřího 19m kickeru, s tak velkým kufrem, že byste do něj v klidu narvali trojitou rotaci. Jezdci si netypickej setup pochvalovali, některý holky ale ze skoku dvakrát nadšený nebyly, a než si zvykly na rychlost, viděli jsme pár nedoletů a přeletů.

Nešťastně dopadl trénink pro Dušana Kříže, kterej si ze všech vazů přetrhl právě ten, jehož jména je nositel.

Bohužel to nebyla poslední rána pro české zástupce na Snowjamu.

V pátek byla na programu kvalifikace a na startovní listině jsme mohli vidět 32 jezdců, včetně Ville Paumoly, Mathiase Weissenbachera, Jonase Boesigera nebo žokeje Janne Korpiho. Naší republiku zastupovali Horis, Martin Mikyska, Honza Nečas a Dan Porkert.

Špatnou karmu si vybral Ondra Porkert, který si poranil v tréninku před kvaldou rameno, a nechal tak v tom bráchu Dana samotnýho. Počet holek se smrsknul na číslo 16 a největší pozornost se upírala na vítězku loňského světového poháru Šárku Pančochovou a letošní nezastavitelnou favoritku Cheryl Maas. Předpověď počasí úplně nehrála organizátorům do karet, ale výsledná situace ve Špindlerově Mlýně nebránila tomu, aby mohl začít závod, který sledovala horda fanoušků jak přímo ve Svatém Petru, tak i na obrazovkách České televize.

Všichni rideři se snažili odjet první run na jistotu, a to se také povedlo Danovi, který ve své jízdě stompnul svůj nedávno naučenej bs double 10 tak čistě, že mu to zajistilo přímej postup do finále z 5. místa a překvapil nejen celej Špindl, ale nejspíš i sám sebe. Martin i Petr si taky odjeli svou jízdu, ale stačilo to pouze na postup do semi. Smolný den měl ale Neči, kterej se pral s virózou a nepodařilo se mu zajet ideální jízdu, takže

pro něj závod skončil. Přední příčky ovládl finskošvýcarský gang v čele s Lucienem Kochem, přesně jak se očekávalo. Šárka dala dohromady solidní, trochu opatrnější jízdu a o jednu příčku jí utekl přímý postup.

Cheryl Maas pokračovala v dominanci a vyhrála kvalifikaci o půl bodu před švýcarkou Elenou Koenz.

Největší potlesk si vysloužila slovenská hvězda Klaudie Medlová, když na skoku vyslala obří bs rodeo do půlky dopadu. Trik, kterej si dává normálně k snídani, se jí bohužel ani jednou nepodařil odjet čistě, což nakonec stačilo na poslední postupové 9. místo.

Sobotní ráno mohl po krátkém tréninku vypuknout finální den na Snowjamu. Jako první bylo na řadě semifinále střídavě žen i mužů. Martin zajel skvěle první jízdu zakončenou flat bs 1080, ale už v té druhé věděl, že mu chybí půl bodu na postup do finále, a tak zkusil bs 12, která mu nevyšla. Zato Horis si svojí druhou jízdou zajistil lístek do finále taky díky jeho vypimpenému cab doublu 10. Šárka nezajela ani jeden

SNOWJAM 2015

PO ROČNÍ PAUZE SE KONAL TRADIČNÍ ZÁVOD AUDI SNOWJAM 2015, TENTOKRÁT ALE JAKO FINÁLE CELÉHO SVĚTOVÉHO POHÁRU FIS VE SLOPESTYLU. SICE SE UŽ NEJEDNALO O KVALIFIKACI NA ZÁVOD POD PĚTI KRUHY, ALE I TAK DORAZILA SVĚTOVÁ ŠPIČKA. POVOLALI JSME PROTO VEŠKEROU PRACOVNÍ SÍLU Z REDAKCE A VYRAZILI SMĚR ČESKÝ ASPEN. text: Jakub Michna, foto: Peter Mercell

daniel porkert (cz) /g/ bs double 10

63

1

lucien koch (sui) /r/ backflip do rampy

run podle svých představ a musela se se závodem rozloučit. Klaudie pak neponechala nic náhodě, švihla tam rodeo a finále měla v kapse.

Finále odstartovalo po hodinové pauze a tentokrát měli jezdci k dispozici 3 jízdy a opravdu bylo na co koukat. Dan Porkert chtěl odjet stejnou jízdu jako v kvaldě, to mu ale nevyšlo, a dokonce si v druhé jízdě rozmyslel druhou rotaci na skoku. Špindlem se ozval jeden velký úlek, když diváci sledovali, jak se Dan snažil promávat si cestu k dopadu na nohy.

Naštěstí se mu nic nestalo a odvezl si aspoň své zdraví a cenné zkušenosti. Za svůj výkon si zaslouží pochvalu a 10. místo je pořád slušný výsledek. Z našich reprezentantů zbyl už jenom Horis, který za masivní podpory fanoušků znovu ustál dalekej cab double 10, a zajel tak krásné bramborové místo, kterým završil svou nadmíru úspěšnou sezónu.

Lístky na stání na stupni vítězů se rozdělovaly jak jinak než mezi Švýcary a Finy. Bronzovou příčku si vyjel Petja Piiroinen, ale největší pozornost si získal jeho krajan Janne Korpi, kterej ukázal, že rampu má v malíku, když vyslal ve špindlerovský rampě historicky první double cork! Přidal na skoku bs double 12 a všichni si už mysleli, že je o vítězi rozhodnuto.

Jannemu ale spadl úsměv, když viděl výsledné skóre 93 bodů, což nestačilo na první pozici. Kamennou tvář a nasazený brýle si zachoval až do doby, než mu byl předán křišťál z Globusu, teda křišťálový glób, za celkové vítězství ve světovém poháru. Poté pookřál a usmál se, ale v rozhovoru pro FIS po závodě uvedl: „Samozřejmě, že jsem šťastný za druhé místo a za overall vítězství, ale stále jsem trochu zklamaný, protože jsem neodjel svou jízdu dostatečně čistě, abych vyhrál.“ Možná ho menší zaváhání na railu stálo zlato, pro naší redakci je vítězem Janne, protože ustát v takhle malý rampě double cork, to chce pořádný koule! Z prvního místa na Audi Snowjamu 2015 se tedy radoval Švýcar Lucien Koch díky svý technický jízdě, završený switch bs doublem 12.

V ženské kategorii neponechala Cheryl Maas nic náhodě, poslala bs 7 tail a zaslouženě zvítězila. Vše mohlo být jinak, kdyby se Klaudii podařilo odjet fs rodeo 7, které zkusila v poslední jízdě. I tak se Klaudie postarala o senzační úspěch, protože taky ve finále zandala čistej run, ve kterém nemohlo chybět perfektní bs rodeo a s přehledem si zajistila druhej flek, kterým zakončila svou nejúspěšnější sezónu v kariéře, a fanoušci se mohli těšit z jejího nádherného úsměvu. Třetí příčku obsadila finka Ella Suitiala. Poté následovala ceremonie, kde se rozdávaly ocenění mimo jiné i za celkové pořadí ve světovém poháru.

Křišťálový globus si odnesl Janne Korpi a Cheryl Maas a díky bronzovým příčkám na předchozích závodech SP si Klaudie zopakovala výstup na druhej stupínek pódia při vyhlášení celkového pořadí ve slopestylu i konečného overall pořadí.

Tím skončil další ročník Audi Snowjamu a všichni jsme se těšili na věčerní Quattro Best Trick session na skoku o prize money 500 €. Celý Špindl si šuškal o tom, jestli se Nečimu konečně podaří odjet vysněný triple. Jako první vystřelil ze svýho zásobníku triple ruský jezdec Anton Mamaev, kterému se podařilo odjet bezchybný bs triple 1440, na rozdíl od závodu, kde se o něj marně pokoušel. Zmínit musíme taky Klaudii, která ještě v hypu ze závodů ustála vymazlený fs rodeo 7, a přidala tak k tučný víkendový výplatě dalších 500 €!

4

Neči byl při chuti a vypadalo to, že se mu skáče dobře, a tak byla jen otázka času, kdy to přijde. Neči se rozjíždí, diváci šílí, Neči se odráží... jeden backflip, dva, tři... boom! První triple Made in Czech je na světě a Špindlem se ozývá obrovský jásot, který zaslechli dokonce i obyvatelé Vrchlabí! Nečimu z celého srdce gratulujeme, všechna ta dřina a úsilí, které do toho vložil, se konečně vyplatila. Už se zdálo, že dalších 500 € za mužskej best trick poletí Nečimu do kapsy, ale na poslední chvíli odfouklo jinam. V závěrečném vláčků jezdců se jako poslední rozjel finskej zabiják

Aleksi Partanen a poslal tam trik, kterej byste si nepředstavili ani v těch nejdivočejších snech. Oproti Nečimu rotoval Aleksi Partanen dopředu a stompnul magorskej triple frontflip do půlky dopadu! Pocity ve skupině u skoku, kde stáli mimo jiné i rozhodčí, bych popsal jako 15sekundovej trip z drogy jménem snowboarding. Tato neskutečná show byla sladkou třešní na dortu letošního Audi Snowjamu 2015, který se zapíše do dějin. Jestli jste tuto akci prošvihli, asi byste toho měli litovat, ale určitě neváhejte dorazit příště.

2

3

5

2/ petr horák (cz) /r/ cab double 10 3/ janne korpi (fin) /g/ double cork v rampě, na špindl nevídaný trik 4/ nejlepší ženy: 1. cheryl maas, 2. klaudia medlová, 3. ella suitiala 5/ nej chlápci: 1. lucien koch, 2. janne korpi, 3. petja piiroinen

65

66

Roman Dlauhý: „Vzniklo to na tripu s LIP production, ve Švýcarsku v jednom z horských pasů. Pankovali jsme tam dva týdny v káře, chodili po okolí a hledali spoty. Tohle byl jeden z prvních, tak jsme ho hned hitli, Stalefishdrop na první pokus.“ (foto: Jakub Šimůnek)

1

2

69

1

Jan Nečas: „Ve Švédsku, ve středisku Tärnaby jsme dělali photosession pro místní snowpark. Je to můj signature trik, cab 540 tail a mute grab, navíc lehce propnutej. Padlo to na první pokus, druhýho ledna v 13:47, hehe.“ (foto: Peter Mercell)

2

Rišo Tury: „Byli jsme s klukama na tour v Barceloně, třetí den a hned první spot. Po rozježdění jsem hnedka šel na backside hugo, padlo mi to do pár pokusů a šlo se dál.“ (foto: Tomáš Gaži)

Jenda Kynčl: „Pátek třináctýho ve tři ráno drnčí budík a v pět ráno dojedeme na Horní Mísečky, které jsou pod mrakem. Nastává otázka: Bude inverze, nebo jsme tu opět špatně? Při balení krosen vším harampádim, co se nám na focení bude hodit, vykoukne pár hvězd. Jo jsme tu správně!

Razíme směr Zlaťák, po hodince šlapání s plnou polní na hřbetech se pomalu blížíme k našemu posedu a slunce již pomalu klepe na dveře.

Nacházíme se těsně pod hřebenem Zlaťáku ve výšce 1.325 metrů. Vše vybalujem, rozmišťujem, komponujem a nahazujem, jelikož nás čas velice tlačí. Dle všech výpočtů je východ přesně v 7:31 a my přesně v půl máme hotovo. Vybíhám po chatrném žebříčku na střechu posedu, krátký rituál a pojď mi – skoro pět metrů vysoký drop odjetej na první dobrou. Proběhlo ještě pár dalších pokusů, ale to už začaly řvát skútry z údolí a to znamená, že zelení mužíci hlídající tetřívky, vyrážej kázat, jak se chovat v přírodě.

Rychle vše sbalit a hurá s výborným pocitem domů.“ (foto: Novas) 70

1

2

1

Martin Černík: „Odpoledne, po skončení závodů na Klínovci, jsme cestou na Neklid potkali v lese Martina Matouška. Pozval nás k sobě na chatu, kde si s klukama postavili vlastní park, z přírodního sněhu a lopatama!

Zaujal mě corner, kterej v Čechách moc nenajdeš, k tomu se pak přidal fantastickej západ slunce a inverze. Hoďku jsem si to šlapal, nasázel tam spousty triků, i tenhle bs 1 tailgrab. Hrozně mě ta session bavila, bylo to taková back to the roots záležitost.“ (foto: David Buček)

2

Venca Kříž: „Jeli jsme s Alešem Foffem na Zillertal a vyšlo nám skvěle počasí i sníh. V Kaltenbachu jsme objevili severní svah, byl tam prašan celej den, tak jsme si to vyšlápli a podepsali se svejma prknama.“ (foto: Aleš Foff)

72

1

3

2

4

TIE DYE T-SH 1/ 686 Trippin‘ Triko Trippin‘ z dílny americký značky 686 ze svý skříně určitě pravidelně vytahuje i Forest Bailey.

Vyrábí se ve dvou barevnejch kombinacích, no a tu na obrázku najdete pod označením Iris. Cena je 790 Kč a na podobně ulítlý kousky se u 686 můžete těšit i v dalších kolekcích.

2/ Burton Mousam Henley Jedna z nej věcí v cabrioletu je jet se staženou střechou za hezkýho počasí a mít možnost ji zas

zatáhnout, když začne pršet. Podobně je tomu i s tímhle batikovaným tričkem značky Burton a jeho stylovejma knoflíčkama. Triko Mousam Henley seženete za 980 Kč.

3/ Globe Moonshine Triko v klasickym Globe fitu, což znamená kratší rukávy a prodlouženej střih je ze 100% bavlny a celý vyzdobený batikovanejma proužkama. O branding se stará všitej štítek u pasu. Pokud hledáte právě tohle, připravte si 910 Kč.

TEST THE BEST

5

7

HIRTS 4/ Vans Nebula Stylový triko Vans Nebula s klasickým patch logem týhle firmy na prsou díky batice dostalo lehce modrej vintage nádech. Je užšího střihu a vyjde na 790 Kč.

5/ Quiksilver Synn Synn t-shirt z nový kolekce Quiksilveru se vyrábí buď v modrejch, nebo šedivejch odstínech. Design lebky na triku za 790 Kč najdete jak vepředu, tak i vzadu, a to ve větším provedení.

6

8

PODLE WIKIPEDIE JE BATIKOVÁNÍ STARÁ TECHNIKA ZKRÁŠLOVÁNÍ ODĚVŮ POCHÁZEJÍCÍ Z ASIE, A PODLE NÁS UKRUTNEJ STYL, KTEREJ OD ŠEDESÁTEK A ÉRY HIPPIES SNAD NIKDY NEVYŠEL Z MÓDY. TIE-DYE TRIKA NAJDETE I V KOLEKCÍCH MNOHA BOARDSPORTOVEJCH BRANDŮ, NO A TADY NABÍZÍME PŘEHLED TĚCH NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH KOUSKŮ NA LETOŠNÍ JARO.

6/ Happy Hour Mucho Relaxo Tie Dye Značka Happy Hour Bryana Hermana a Braydona Szafranskiho má v nabídce velkou spoustu barvama hrajících trik, který pánové batikujou ručně, takže co kus, to naprostej originál. Potisků je víc, tenhle se jmenuje Mucho Relaxo a ve variantě s tříčtvrtečníma rukávama vyjde na 790 Kč.

7/ Rip Curl Aero Rocks Batika letí i mezi vyznavačema ježdění na vlnách, pro který značka Rip Curl připravila tohle triko s velkým

nápisem Surf‘ Till Dead. To je ze 100% bavlny a slimfitovýho střihu. Pokud chcete na pláži v létě zazářit, připravte si 899 Kč.

8/ Nike SB Skyline DFC Dip Fade U Nike si dávaj dost záležet na matroších a střizích, no a ani tohle trígo není výjimkou. Model Skyline za 1.390 Kč byl navrženej pro nejlepší možnej komfort při pohybu a díky Nike Dri-Fit technologii je i maximálně prodyšný. Lepší triko na vydatnou skejtovačku budete jen těžko hledat.

75

1

2

3

4

5

6

QUALITY SHADES NĚKDO PREFERUJE BREJLE Z TRŽNICE NEBO LEVNÝ PLASŤÁKY, KTERÝ MŮŽE BEZ VĚTŠÍCH VÝČITEK KDYKOLI ZTRATIT, NĚKDO SI POTRPÍ NA KVALITU A ZA NESROVNATELNĚ LEPŠÍ POUŽITÝ MATROŠE I SKLA SI RÁD PŘIPLATÍ. PRÁVĚ PRO TU DRUHOU KATEGORII JE TU NÁŠ DALŠÍ PŘEHLED.

1/ Electric Sixer Značku Electric asi netřeba představovat. Její brejle sou už opravdovou legendou. Model Sixer se vyrábí ve dvou variantách podle typů skel, který jsou tak jako tak hodně odolný proti poškrábání. Klasický polarizáky vyjdou na 3.690 Kč, ale pokud chcete totální luxus, připravte si 5.290 Kč. Dostane se vám sklíček, ze kterejch stejká voda a tolik se nezapatlaj.

2/ Nike Volano Pokud nedáte dopustit na značku Nike, určitě vás zaujme relativní novinka, tedy podsekce Nike Vision specializující se na výrobu brejlí splňujících požadavky skejtrů a snowboarderů. V jejím katalogu je k nalezení třeba i model Volano, kterej byl navrženej k maximální odolnosti při zachování streetovýho designu. V Evropě stojí 180 euro.

3/ Quiksilver Ferris Pecička z nabídky sluňáků značky Quiksilver má jméno Ferris a vyrábí se v několika designech za 2.650 Kč.

Brejle maj designovanej rám z grilamidu, lehce zrdcadlový skla a samozřejmě i 100% ochranu proti UV záření. V balení nechybí ani látkovej obal.

4/ Fox Racing The Heretic The Heretic jsou stylový brejle s polarizovanejma sklama „Oakley Polaric Ellipsoid“ pro čistou viditelnost ve všech úhlech bez zkreslení. Materiálem rámu je odlehčenej nylon, zavěšení je na kovovejch 4dílnejch pantech a cena 3.820 Kč.

5/ Glassy Mike Mo Signature Je to už docela doba od okamžiku, kdy Mike Mo Capaldi s bráchou Vincem rozběhli svoji značku Glassy

Sunhaters. Ta ve svym týmu má dost slavnejch jmen, no a pár vyvolenejch dostalo i možnost vytvořit svý signature sunhaters. Jedny patřej samotnýmu panu majiteli, maj polarizovaný skla, pár pěknejch detailů a vyjdou na 1.099 Kč.

6/ Happy Hour Fairways Frosted V katalogu americký skejtový značky Happy Hour Shades kromě všemožnejch levnějších brejlí podle návrhů členů týmu najdete i pár kousků rámečků osazenejch polarizovanejma sklama. Na fotce můžete vidět model Fairways v provedení Frosted, kterej vyjde na 799 Kč.

TEST THE BEST

1

77

2

3

4

6

5

TOP SKATE SHOES SKEJTOVAT SE DÁ V LEDASČEM OD CVIČEK PO BASKETBALOVÝ BOTY. PŘIZNEJME SI ALE, ŽE POKUD JE BOTA VYROBENÁ S PŘIHLÍDNUTÍM NA POTŘEBNEJ CIT A ODOLNOST, VÝSLEDEK JE O 1000 % LEPŠÍ. V IDEÁLNÍM PŘÍPADĚ SI FIRMA DOKONCE K NÁVRHU PŘIZVE JEŠTĚ NĚJAKÝHO ZE ČLENŮ SVÝHO TÝMU A PAK UŽ TO PROSTĚ TRIKUJE SAMO. SCHVÁLNĚ SE PODÍVEJTE, JAKÝ TOP SKATE SHOES NA JAŘE NAJDETE NA PULTECH SVEJCH OBLÍBENEJCH KRÁMŮ.

1/ Nike SB Zoom Stefan Janoski PR SE V těch zkratkách aby se čert vyznal, co? Janoski sou ale tak oblíbenej model, že tady nějaká osvěta není vůbec na škodu. PR znamená premium a SE special edition. Svršek týhle šůzky je vyrobenej z kvalitního semiše, kterej má na sobě navíc i stylovej potisk. Ten mu dodává odolnost, ale neubírá na přilnavosti ke gripu.

Patu chrání Zoom Air a cit v botě je excelentní. Za tyhle parády dáte 2.390 Kč.

3/ Nike Free SB Asi nikdo do inovací ve skejtovejch botách nešlape víc než značka Nike. Teď naposled vzala svoji osvědčenou technologii Free a využila ji i ku prospěchu skejtrů.

Výsledkem je model Free SB, kterej poskytuje naprosto perfektní board feel, prodyšnost, odolnost a neuvěřitelně nízkou váhu. Freečka si oblíbili třeba Sean Malto nebo Ben Raybourn, a pokud je chcete taky zkusit, připravte si 3.390 Kč.

2/ Globe The Taurus Taurus, tedy promodel bot legendárního Louieho Barletty, se vyznačuje tradičníma kovbojskejma detailama ve spojení s top Globe technologiema. Vnitřní prodyšná neoprenová vrstva pod jazykem poskytuje lepší podporu střední části nohy, vložka Shockbed skvěle tlumí nárazy, podrážka je maximálně přilnavá a ohebná. Doporučená cena byla stanovena na 2.170 Kč.

4/ Vans Chima Ferguson Pro Na to, že v jednoduchosti je síla, při návrhu svý boty vsadil i Australan Chima Ferguson. Chimy se vyráběj v mnoha barevnejch kombinacích a na skejtovačku se nemusíte bát vytáhnout ani ty látkový, který sou podšitý speciální odolnou vrstvou Duracap. Tenhle model, kterej se hodí snad i k saku, pořídíte za 1.690 Kč.

5/ Vans Gilbert Crockett Pro První pro model Gilberta Crocketta u Vansu se okamžitě stal bestsellerem a můžete ho vidět i na nohách hodně team riderů týhle značky. Wafflecup spojuje přilnavost klasický waffle a odolnost cupsolový podrážky. Aby dopady tolik nebolely, nohy chrání vložka z matroše UltraCush HD. A kolik si máte připravit? 1.990 Kč.

6/ DC Nyjah Huston N2 Firma DC Shoes si na jaro letošního roku připravila pecičku v podobě druhýho pro modelu Nyjaha Hustona.

Oproti první botě asi nejlepšího skejtra světa se ještě o něco přidalo na odolnosti a ochraně nohy.

Podrážka vydrží až o 50 % dýl a svršek je pokrytej létama ozkoušenou DC Super Suede. Nyjah N2 vyjdou na 2.950 Kč.

78

MUSIC

HANBA JEDNOHO MRAZIVÉHO ZIMNÍHO ODPOLEDNE JSME SE S BANÁNEM, ZPĚVÁKEM SKUPINY HANBA, SEŠLI V PŘÍJEMNÉM HOLEŠOVICKÉM BISTRU, ABYCHOM SI POPOVÍDALI NEJENOM O SKUPINĚ SAMOTNÉ, ALE I O SCÉNĚ, LIDECH KOLEM A JEJICH POHLEDU NA ŘADU AKTUÁLNÍCH TÉMAT.

Představ nám Hanbu...

Jsme čtyři, já zpívám, Libor hraje na basu, Vinca na bicí a Tomáš na kytaru. Když Hanba vznikla, hráli jsme v pěti – spolu s námi ještě i kytarista Fanda (Just For Being). Hanba funguje dost specificky, což znamená, že třeba půl nebo tři čtvrtě roku nemá zkoušku, a pak jsme během dvou dnů schopni napsat, složit a nazkoušet několik věcí… A mně i klukům tenhle přístup docela vyhovuje. Je to hodně koncentrovanej styl práce, kterej právě Fandovi moc nevyhovoval, protože je zvyklej na jinej způsob fungování. Ještě předtím, než jsme odehráli první koncert, s námi Fanda nahrál tu naší první kazetu.

To, že vám tento styl fungování vyhovuje, je dáno i tím, že máte řadu dalších projektů…

Právě fakt, že máme i jiné projekty, nám neumožňuje vídat se pravidelně – Libor je dost často pracovně v zahraničí a většinu nápadů nosí on, takže tohle nás přirozenym způsobem vyřazuje z fungování. Máme to takhle nastavený od začátku a ňák si s tím moc neděláme hlavu. Takže my občas nezkoušíme ani před koncertem, třeba teď jsme neměli zkoušku skoro tři čtvrtě roku.

Jakej byl pro vás impuls k založení kapely?

Chtěli jsme vyzkoušet dělat muziku dohromady – dlouho jsme se znali a přišlo nám, že by to mohlo fungovat, takže jsme se domluvili, že si půjdem zahrát, a už jsme u toho zůstali.

Jako první jste nahráli kazetu, která se v podstatě dostala na veřejnost a dál si žila svým vlastním

životem, je to tak?

My jsme to pustili sami – druhou zkoušku jsme si ve chvíli, kdy ty skladby dostaly nějakou podobu, nahráli, abychom je nezapomněli, a když jsme si to pustili, docela se nám to líbilo, a tak jsme to zveřejnili, aby bylo něco venku. Slyšel nás kámoš ze Slovenska, kterej má malej label, a vydal to na kazetě.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si jako rozličný osobnosti sedli, a to osobně i hudebně – přeci jen, každej z vás hraje v jiný kapele a každej z vás měl možná jiný hudební představy...

My jsme nepřišli s žádnou představou. A jak dlouho nám trvalo, než jsme si sedli? Tak my jsme se znali už předtím, než jsme šli na první zkoušku – já s Liborem se znám fakt docela dlouho, Vinca s Tomášem spolu hrají v Pipes & Pints, takže kytara a bicí spolu hrály už předtím a vše ostatní bylo vcelku jednoduchý a přirozený. Prostě jsme se sešli ve zkušebně, Libor měl nějaký nápady, který jsme začali hrát a tohle z toho vylezlo.

Texty jsou v češtině – bylo to od začátku jasně daný, nebo jste si s myšlenkou zpívat anglicky pohrávali?

V češtině zpíváš proto, aby ti bylo rozumět?

Mě to baví. Mě baví skládat česky mnohem víc, protože tam je prostor pro to, aby to bylo zajímavý a originální, navíc čeština je náš rodnej jazyk a v angličtině je spousta obratů, který já nevymyslim.

Jak moc obtížný je skládat český texty, přicházíš s nima na hotovou hudbu?

Občas mám něco v šuplíku napsaný, třeba dva tři

songy nebo jen nástřely, pak to přinesu do zkušebny a zjistim, jak to pasuje na to, co kluci právě hrajou...

A občas skládám rovnou ve zkušebně. Stalo se několikrát, že jsem při poslechu riffů rovnou psal texty, a tak jsme za čtvrt hodiny měli hotovou skladbu.

Kolik vůbec máte skladeb?

Deset jich je na desce, čtyři jsou na kazetě, z nichž dvě jsou i na desce, takže asi třináct skladeb.

Vaše první CD Silou Kovadliny jste vydali někdy koncem léta?

Vyšlo na začátku října, odehráli jsme od té doby jenom tři koncerty – v Praze, Plzni a Teplicích... a pak před Vánocema jsme vystoupili na Náplavce v rámci jednoho benefitu.

Jak dlouhý jsou vaše koncerty?

Máme koncerty, který trvaj i 20 minut, my ani kolikrát nestihneme zahrát všechny ty písničky.

Kratší stopáž skladeb je záměr?

Je to punk rock a punkrockový písničky jsou kratší, takže by byla blbost to hrát pět minut, když to hraješ jako my – že máš maximálně dva riffy na písničku.

Vím, že jsou to blbý škatulky, ale jak bys charakterizoval tvorbu Hanby, jako punk rock, nebo hardcore?

Já to necharakterizuju nijak, nebo se o to nesnažim...

Máme rádi tvrdou hudbu, ale zároveň, kdyby ses zeptal kluků, co jsou jejich nejposlouchanější věci, tak by z pěti desek, který by řekli, byla každá jiná – byla by tam elektronika, hip-hop, soul a věci, který jsou úplně mimo hc nebo punk rock. Zároveň by tam klidně

mohla bejt jakákoliv metalová, hardcorová nebo punková deska. Posloucháme úplně všechno a cestou na koncerty ani kolikrát ne hardcore.

Proč Hanba?

Když jsme řešili název, chtěli jsme nějakej českej a furt jsme nevěděli co, a pak přišel Tomáš s tímhle návrhem, protože když začínali Pipes, byl ve hře, dokonce snad první zkoušku pod názvem Hanba absolvovali... Takže Tomáš tenhle nápad oprášil a nám se to líbilo, je s tím sranda, s tím názvem.

Jak vidíš hardcore/punkovou scénu v Čechách, nepřijde ti někdy hodně kritická?

Ona by měla bejt kritická, to je v pořádku, a měla by bejt kritická dovnitř. U řady věcí musíš začít především u sebe, ale ta scéna nebo lidi, který jsou její součástí, jsou citlivější na určitý věci nebo maj pocit, že člověk zrazuje nějaký ideály. Je to relativní a existuje milion pohledů na věc. Dochází víc k střetům mezi tím ortodoxnějším a benevolentnějším pohledem na věc.

Ty sám jsi benevolentní?

V některejch věcech určitě víc, než jsem byl. Ale pořád jsou pro mne věci daný – jako že prostě koketování s fašismem a neonacismem – přes to u mě nejede vlak.

Spíš jsem změnil úhel pohledu na spoustu věcí.

Takže nepíčuješ?

Píčuju hodně, ale snažím se jenom nepíčovat a zároveň nezůstat zavřený v nějaký svojí bublině, kterou si vytvoříš kolem sebe.

Jaký jsou tvoje první hudební zážitky?

Na prvním koncertě jsem byl v pětadevadesátym roce.

Kde bereš inspiraci?

Všechno je inspirace, třeba že tu spolu teď sedíme. Že si ráno dám kafe, že jsem nasranej, že mi ujel autobus, že se potkám se zajímavejma lidma – inspirace může přijít odkudkoliv.

Myslíš si, že by kapela měla být aktivnější i v jinejch otázkách?

Nemyslim si, že je to čehokoliv podmínka, ale myslim si, že scéně tyhle věci vždycky prospívaly a HC/punková scéna na nich stála. Je super, když někdo začne hrát v kapele, zároveň ale chápu, že všichni nemůžou hrát v kapele a všichni nemůžou bejt aktivisti. Nemusíš bej nutně člověk, kterej jako hlásá pravdy do světa nebo agituje, je to v pořádku, mě tyhle kapely v devadesátejch letech ovlivnily, ale poslední dobou je pro mě spíš důležitější, jaká jsi osobnost. Jakej jsi charakter – jestli mě poděláš, když pude do tuhýho. Nebo jestli mi pomůžeš, když to budu potřebovat… a nemusíme se znát. To jsou věci, který vytvářej skutečnou hodnotu těch lidí. Můžou mít miliony nášivek se spoustou skvělejch hesel proti kapitalismu a fašismu, ale pak se na tebe vyserou, když budou muset obětovat svoje pohodlí.

Ty osobně máš spíš pozitivní, nebo negativní zážitky podobnýho druhu?

Já spíš ty pozitivní. To, co jsem uvedl před chvílí, je pro mě příklad něčeho, co považuju za důležitý.

Ale samozřejmě všechno má svoje hranice – když mi člověk pomůže vyměnit kolo a následně prohlásí něco rasistickýho, tak u mě v tu chvíli končí. To je věc, kterou nedám.

Ty jsi Straight Edge, jak dlouho?

Jo, jsem... 20 let.

Překvapilo tě, jakým způsobem Hanba zafungovala?

Věděl jsem, že ve chvíli, kdy tahle kapela vznikne, tak to přiláká nějakou pozornost a automaticky to nějakou pozici, i když si žádnou nebudujeme, vygeneruje. Já to mám stejně – mám řadu oblíbenejch kapel, a když se tihle lidi daj dohromady v nový kapele, tak to automaticky přiláká mou pozornost. Neni to ani dobře ani špatně, prostě to tak je.

Kdy budou nějaký koncerty?

Během března nás jich čeká docela dost, myslím, že dvanáct nebo třináct. My už pak nebudeme hrát až do srpna.

Co letní festivaly?

Všechno jsme odmítli – Libor bude pracovně pryč, a tím pádem to pro nás není téma. My jsme z toho měli

docela srandu – spousta kapel by se z toho hroutila a nějak by to zkoušela vymyslet. My bychom taky mohli ty koncerty dát s nějakým jiným basákem, ale pro nás to neni nutný – nevnímáme to jako něco, co bysme museli udělat.

Nakopávaj vás koncerty?

No jasně, jinak bysme to nedělali. Radši hrajeme v menších klubech než ve větších.

Co další deska?

Je v plánu, zatím jsme se bavili, že na podzim tady budeme všichni, takže když bude čas, tak bysme zkusili nahrát novou desku.

Jak vidíš společnost, ve který žijeme? Nebo jinak, jsi spíš optimista, nebo pesimista?

Jsem realista. Snažim se vidět společnost takovou, jaká je... to však neznamená, že jí tak vidim. Zase opět... jeden člověk nemůže ohodnotit společnost.

Můj názor je, že lidi strašně moc předstíraj, všechno stojí na nějaký iluzi a realita těch životů je mnohdy jiná, než si ty lidi snažej vsugerovat. O společnosti si nemyslim nic pozitivního, ale i já jí tvořim. Společnost se snažim vnímat komplexně a uvědomovat si, že jsem vlastně privilegovanej. Systém znevýhodňuje lidi, který jsou svym způsobem slabší nebo hendikepovaný – nemyslim fyzicky nebo mentálně, řada lidí se v týhle džungli hůř orientuje a najednou je to vyplivne někam na okraj. Pro spoustu lidí je těžký si zajistit základní potřeby a nemusej bejt líný nebo neschopný. To je to, co hodně vnímám kolem sebe. Navíc se čím dál tím víc pracuje se strachem – lidi se strašej, aby se líp kontrolovali.

Co tě za poslední dobu zaujalo z kultury?

Já hrozně rád jezdím na Šumavu, takže poslední výstava Váchala, jak ta plzeňská, tak ta pražská. Já jsem ho vždycky hodně vnímal jako velkou inspiraci v určitejch věcech. V kině jsem byl na Leviatanovi, což je film ze současnýho Ruska, hodně těžkej v určitym ohledu, protože dost reflektuje reality současnýho Ruska. Pak jsem viděl Fury s Bradem Pittem, to se mi líbilo hodně, viděl jsem to dvakrát – já jsem velkej fanoušek druhý světový války. Hodně mne zajímaj bunkry a baví mě chodit po lese okolo Chomutova a hledat třeba právě bunkry.

Na co se těšíš v dohledný době?

Na jaro.

Jakej máš vztah ke sk8/snb kultuře?

Tak já jsem na skejtu nebo snowboardu nikdy nejezdil, nějak mě to minulo, ale vnímal jsem to, že je to trochu spojený s tvrdou hudbou a že třeba v devadesátejch letech se spoustu hc koncertů konalo na Štvanici a že se tam dělaly závody. A nikdy jsem tuhle kulturu nevnímal jako něco, co by mi vadilo – mám spoustu kámošů, který jezděj, a vždycky se mi strašně líbily koncerty ve sk8 parcích a v rampách – s mojí druhou kapelou Hlinomaz jsme dva takový koncerty odehráli.

A v Olomouci je mimochodem úžasný místo, který se jmenuje SF miniramp, což je malá rampa postavená v prostoru bejvalýho skladu a dělaj se tam poměrně často hc koncerty a to místo je úplně skvělý a hraní v rampě mi přijde super. Takže to propojení hc, punku a skateboardingu mi přišlo vždycky dobrý, ačkoliv já sám jsem nikdy nejezdil, nikdy mě to nechytlo a nikdy jsem se na to nepostavil, protože jsem před tim měl vždycky respekt. No a snowboard, tam to mám podobně, nejsem moc na zimní sporty, ani moc nebruslim. Baví mě chodit... i ve sněhu – občas si vezmu sněžnice a jdu třeba nějakej pochod Šumavou.

DESKY, KTERÉ STOJÍ ZA POZORNOST BJÖRK – Vulnicura Björk byla vždycky trochu jiná a dokazuje to i na svém aktuálním počinu, do kterého promítla bolest z rozpadu svého vztahu. Skvělá a velmi osobní nahrávka – devátá v pořadí od této devětačtyřicetileté Islanďanky.

CANCER BATS – Searching For Zero Zavedená kanadská parta Cancer Bats míchá hardcore s punkem, jejich novinku produkoval Ross Robinson a výsledek stojí za to. Živě je uvidíme 12. dubna v Lucerna Music Baru… a bude to pěknej mazec.

THE GO! TEAM – The Scene Between Tahle anglická formace se experimentů opravdu nebojí. S novou deskou přichází po čtyřech letech a nabízí na ní výbušný mix samplů a kytar. Málokdo a máloco zní takhle originálně.

THE CRIBS – For All My Sisters Bratrské trio z anglického města Wakefield už toho má za sebou vcelku dost, ale stále si drží image garážových nezávisláků… Již druhá nahrávka po odchodu Johnnyho Marra přináší indie, pop i punk.

MARK RONSON – Uptown Special Důkazem, že i pop se dá dělat s grácií, je Mark Ronson, v současnosti vydávající své čtvrté album.

BELLE AND SEBASTIAN – Girls In Peacetime Want To Dance Stuart Murdoch má podle všeho velmi plodné období – po příjemném filmovém soundtracku přináší se svými Belle And Sebastian příjemnou novinku, s jejímž nahráváním pomáhal Ben H. Allen, producent Animal Collective.

WU-TANG CLAN – A Better Tomorrow Legendární parta, která je na scéně více jak 20 let, se koncem roku 2014 po delší přestávce přihlásila s novinkou, která připomene staré dobré časy a kvality všech zúčastněných umělců.

FATHER JOHN MISTY – I Love You, Honeybear Trochu folku nám v dnešním albovém výběru obstará chlápek, který se dříve skrýval v řadách americké skupiny Fleet Foxes. Teď vydává sólovku a kritika smeká.

MARILYN MANSON – The Pale Emperor Chlápek mnoha tváří i hudebních podob.

Posledních pár let se sice na pódiu i mimo něj choval jako debil, ale touhle deskou příjemně překvapil. Hymnické rockové skladby doplňují osvěžující hudební výlety do jiných žánrů.

THE PRODIGY – The Day Is My Enemy V době uzávěrky tohoto čísla ještě tato deska nebyla k dispozici, nicméně na základě pilotního singlu Nasty, se dá předpokládat, že půjde o klasickou divočinu typickou pro tuhle trojku z Essexu.

KONCERTNÍ TIPY autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM foto: Warner Music

15. 4. AGAINST ME (USA) – Praha, Lucerna Music Bar 28. 4. TURBOWOLF – Praha, 007 Strahov 13. 5. MUDHONEY – Praha, Lucerna Music Bar

80

PŘED 10 LETY

BOARD 78 2

1

TEŽKEJ A TLUSTEJ ČASÁK – TO JE TO PRVNÍ, CO VÁS NAPADNE, KDYŽ SI VEZMETE SEDMDESÁTOSMIČKU DO RUKY. NA OBÁLCE SI LIBERECKEJ KULATEJ STREETRAIL PROJÍŽDÍ RICHARD SKANDERA NOSEPRESSEM, A POŘÁDNĚ VÁS TAK NALADÍ NA OBSAH CELÝHO ČÍSLA.

3

4

6

BŘEZEN 2005

5

7

8

Board začíná sekcí news, kalendářem akcí, dopisama Mirkovi Špekovi, fotostory Marcela Krůty a oblíbenou rubrikou Zprávy z horší společnosti. První reportáž je ze šestýho ročníku Burton European open, naše barvy hájil třeba Dlauhý, Brůžek, Zajíc. Velký článek o snowboardingu na streetu nás provede po zábradlích Prahy, Brna a Liberce. Zajímavý je, že hned poté následuje článek o skateboardingu na streetu v Praze, Brně a Ostravě, a to z 10. ledna!

Je vidět, že globální oteplování již dělalo divy před deseti lety.

Na snb závodech v centru Zlína zazářil Skandera, Samek a Klvaňa. Olomouc byla kdysi známá zimními skate závody v hale, v roce 2005 se tu jel Quiksilver cup a přední pozice okupovali Křivánek, Molec, Zápražný. Český snb pohár nesl tehdy název 4x4, pořádala ho dnes již zaniklá snowboardová asociace AČS, a za zimu se odjelo 8 závodů. O univerziádě v Innsbrucku nám popovídá reprezentant v rampě Honza Dostál.

Před obchodem Rock‘n‘roll v Praze se konal závod na piknikáči, dobře se umístil Komárek, Habanec a Daněk. Na spotcheck Obertauernu vyrazili s rakouskou partičkou Honza Zajíc a Ondra Bauer.

Velký rozhovor čísla má snowboarder Venca Kutil.

A pak už jede časák do finále – Spotcheck Strahov, Nixon Best trik, škola triků, hudba, profily, recenze a 144 stránek je za námi.

1/ zajíc 2/ frýmen 3/ klvaňa 4/ navrátil 5/ čechová 6/ zápražný 7/ kufr 8/ zajíc

SHOPS

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

THE

BY

U N R I VA L E D P E R F O R M A N C E S U P E R - R U B B E R \ E XO - C AG E \ I M PAC T G

DCSHOES.COM