Board Magazine | boardmag.cz číslo 150 | únor 2015 | ročník 21 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK
ROZHOVOR 150
HONZA NEČAS NITRO DAYS LEOGANG | CAYMAN ISLANDS | DIY BAUMAX OLOMOUC | MARK MCMORRIS EXPERIMENT DIRT
N I KE.COM / SKATE BOARDI NG
©2015 Vans, Inc.
facebook.com/BurtonEurope
150
42
DIY BAUMAX OLOMOUC Když se vám nechce čekat, až městský úřad sešle shůry dar v podobě skateparku, je nejlepší to vzít do vlastních rukou, chopit se lopaty a postavit si něco svýho. Čim větší parta stavitelů vás bude, tim zajímavější dílo po vás zůstane. A to, co se povedlo u Baumaxu klukům z Olomouce, to si respekt určitě zaslouží.
56
EXPERIMENT DIRT Skejtovat se dá na různejch místech a Board během své mnohaleté historie taky na prapodivných spotech pojezdil. Náš poslední crazy nápad nás zavedl na dirtoviště do Milevska, kde si na hliněných bikerských skocích zalítali Matyáš Volek a Ondra Filípek.
20
NITRO DAYS LEOGANG O tom, že každý soudný snowboarder by nakopal letošní zimu do prdele, o tom se netřeba ujišťovat. Jenže nic s tim nenaděláme! Proto když člověk nechce strávit svuj život v blbý náladě, musí se umět radovat z mála. A s tímhle předsevzetím jsme vyrazili na poježdění do lehce pocukrovaného Leogangu s Nitro partičkou.
48
MARK MCMORRIS Jeden z nejlepších kanadských snowboarderů, několikanásobný zlatý medailista z X-Games, sympaťák Mark McMorris má jednu nevýhodu. Nemá moc času. Takže udělat s ním rozhovor, zvlášť když jste časopis z východu, je skoro mission impossible. Ale poprali jsme se s tím statečně!
60
TOMÁŠ RAISER Pokud jste menšího vzrůstu a máte široký ramena, radujte se, vaše postava je ideální pro jibbing. Bohužel, Tomáš Raiser narostl přesně opačně. Přesto ale tenhle vysokej a hubenej snowboarder šredí jedna báseň, takže právem mu patří rubrika pro zlepšující se talenty.
SNOWBOARDING
SKATEBOARDING
ENTERTAINMENT
20 32 48 60 64
26 CAYMAN ISLANDS 42 DIY BAUMAX OLOMOUC 56 EXPERIMENT DIRT
10 18 66 74
NITRO DAYS LEOGANG ROZHOVOR/ HONZA NEČAS INTERVIEW/ MARK MCMORRIS COMING SOON/ TOMÁŠ RAISER MINIPROFIL/ EDA KLÍMA
NEWS/ RIDERS, BYZNYS, PRODUCT Z PAMĚTI/ MAXIM HABANEC WALL TEST THE BEST/ BOARDBAGS, NECKWARMERS, BEST SELLING BINDINGS 78 MUSIC/ ROYAL BLOOD 80 ARCHIV/ BOARD 77
42
20
48
56
60
BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Přemek Vida, Panker, Blotto, Adam Moran
TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Jan Lohynský, Petr Novák, Panker KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588
na obálce: Jan Nečas /g/ drop seatbelt grab do piknikáče, Tärnaby, Švédsko
ročník 21 / číslo 150 / únor 2015 toto číslo vyšlo 4. února 2015, příští číslo vyjde 1. dubna 2015 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
150
„Když člověk dělá snowboarding vrcholově a dlouho, tak prostě zvlčí. Já jsem teď třicetiletej zdivočelej kluk, pro kterýho je práce výzva, a tak se snažim a nechci to vzdát, ale jak jsem vlk, tak čekám, že se něco stane a přijde změna,“ hodnotí Honza Nečas svojí životní situaci. (foto: Přemek Vida)
velmi peprnej obsáhlej rozhovor začíná na straně 32
IN
TRO
10
RIDER‘S NEWS 4
1
2
3
8
5
6
7
9
10
11
1/ Petr Horák alias Horis jede letošní sezónu v největšim stylu. Vše začal prvním a třetím místem na evropským poháru. Pak se zaletěl napakovat na Grand Prix do Moskvy, kde se jel 4hvězdičkový TTR závod a celkové prizemoney byly 50.000 dolarů. Horis tam s přehledem vyskákal druhej flek a tučná částka putovala do ČR. Následně se zajel podívat do Číny na prestižní Red Bull Nanshan, kde z toho bylo šestnáctý místo. Gratulujeme a ať to lítá dál! 2/ Slovenský krásce Klaudii Medlový se zadařilo na Mistrovství světa v Kreischbergu, kde ve slopestylu získala bronzovou medaili. Oslavy doma v Liptovským Mikuláši asi byly obrovský, ale nutno dodat, že samotnou kalbou se výsledky nedělají. U Klaudie za úspěchem stojí i poctivej trénink, například formu na MS ladila dvoutýdenním pobytem v americkém Breckenridge. 3/ V prosinci se Rišo Tury podíval na Tampa AM na Floridu, kde se mu v kvalifikaci podařilo zajet 31. místo. Po návratu využil příznivý počasí a natočil si pár triků na svým oblíbeným spotě Kasárna v Košicích. Trochu času věnoval i ježdění v krytém bazéně, pár triků tam padlo, a třeba to jednou bude Rišův nový směr. Nicméně teď už mu chybí dodělat jen pár zkoušek ve škole a hurá do USA. 4/ Sezónu začal Jan Lohynský na Stubaii, Vánoce pak tradičně užil v Rakousku, kde ale letos bylo sněhu málo a chyběly snowparky. Za překážkama tak Lohy
paradoxně musel na Silvestra do Vítkovic a trénink tam nebyl na škodu, protože se chystá objet všechny český závody a akce. 5/ Slovenská reprezentace, včetně Davida Kordiaka, vyrazila před MS pojezdit do Absolut parku ve Flachauwinkl. Potkali se tam s českou repre, jmenovitě s Honzou Nečasem a Martinem Mikyskou, a výborně si zalítali ve skvěle připraveném parku. David si potestoval 7ky a 9ky, a netrpělivě vyhlížel, co mu jeho premiérový start na mistrovství světa přinese. 6/ Leden byl pro Tomáše Raisera ve znamení zkoušek ve škole. Na ježdění se ale najde čas vždycky, takže ze začátku měsíce stihnul pár streetů a využil čerstvě napadlýho sněhu. Momentálně nejvíc času tráví ve vítkovický Freestyle area, protože lepší park u nás momentálně není. Jakmile ale začne zase sypat, Tomáš pujde vyzvat street. 7/ Miki Pajer neměl zrovna nejlepší start do sezóny a na několika prvních závodech se mu nezadařilo. Trochu za to mohly i různý přesuny v závodech, rušení tréninků a podobně. Miki se sebou samozřejmě není spokojenej, takže teď hledá nějaký způsob, jak vybruslit ze školy a pořádně nakopnout trénink ve Vítkovicích či někde v Rakousku na rampě. 8/ Jen co Matěj Novák dokomentuje v televizi MS, chystá se za sněhem do Rakouska a pak jako trenér
na celou řadu campů pod hlavičkou Freestyle area. Kromě toho Matějovi spoustu času zabere jeho nejnovější projekt, a to vlastní surf/sport house ve Španělsku s názvem WildHouse. O co jde, zjistíte na Wildhouse.cz. 9/ Letošní rok zahájil Láďa Hrstka závodem Jib King ve Flachauwinkl, kde skončil na 3. místě. V dobrých výsledcích pak pokračoval i na prvním závodě World Rookie tour v Livignu, kde v kvaldě zajel druhý a ve finále z toho nakonec byl sedmý flek. Gratulace! 10/ Maťo Nedorolík se snowboardingu věnuje, co mu čas po práci dovolí. Dvoutýdenní zimu zkraje ledna využil k focení a natáčení, aby se mohl u svých sponzorů čím prezentovat. Momentálně celou jejich street crew vyhnalo teplý počasí zpátky do snowparků, ale jen co se obloha opět vysype do měst, mají připraveno několik spotů. 11/ Začátek sezóny zhatilo Danu Paulíčkovi zranění, když si hned na svý první akci v Lublinu v Polsku vyprasil koleno a lýtko. V půlce závodu totiž chtěl vyhrotit beko z polejamu, ale nedotočil a dopadl nohou přímo na ledovou hroudu. Výsledkem byla obrovská modřina, ze které pak zbyly sraženiny v lýtkovém svalu. Snad už je ale vše ok, a tak přejeme brzký návrat ke 100% formě!
12
BUSINESS NEWS 3
1
2
4
5
7
6
1/ Americký výrobce snowboardových brýlí a helem Smith Optics mění při příležitosti oslav 50 let existence svou brand identity. Změnilo se tak i logo, které teď místo plochého „S“ tvoří všech pět písmen značky. Nově přestavěné jsou i webové stránky Smithoptics.com. 2/ Zajímavým projektem, který byl v prosinci spuštěn na území Spojených států, je Spinlister. Jedná se o půjčovnu sportovního vybavení, která funguje skrz web Spinlister.com. Projekt nastartovaly kola, a vzhledem k velkému úspěchu firma expanduje na snowboardový a surfový trh. Myšlenka projektu je taková, že přijedete na dané místo, otevřete Spinlister a podíváte se, kde ve vašem okolí někdo nabízí půjčení prkna. Platba probíhá kreditní kartou a vás už pak čeká jenom zábava. Samozřejmě můžete i půjčovat a nemusíte mít strach, že vám vybavení někdo poškodí nebo ukradne. Firma ručí za případnou náhradu škody. 3/ Snowboardová legenda David Benedek se stal kreativním a designovým ředitelem firmy Millhaus.
Tato, v Mnichově založená, firma zajišťuje strategické konzultace a inovativní řešení v oblasti sportovních, hudebních a městských subkultur. Proslavila se především svou prací pro Samsung, MINI, BMW nebo Ray-Ban. David Benedek byl do funkce zvolen díky své dlouholeté zkušenosti ze snb průmyslu a také pro své schopnosti na poli designu a videoprodukce. 4/ Vans přichází se zimní sérií contestů Hi-Standard. V Kanadě, USA, Číně a Rakousku proběhne několik zastávek, během kterých se pojede jam, jehož myšlenkou je uchování stylu a kreativity. Formátem je proto zvolen Big Air a nejdůležitějším pravidlem je, že největší povolená rotace je 720. Během každý zastávky se uskuteční i workshop, během kterého si jezdci a návštěvníci budou moct navrhnout své Vans boty. Z ČR bude nejbližší zastávkou 21. března Vans Penken Park v Mayrhofenu. 5/ Značka Burton Snowboards podepsala smlouvu s výrobcem doplňků pro mobilní telefony Incipio. Ti se tak stanou výrobcem a dodavatelem krytů, nabíjecích stanic, přenosných reproduktorů a dalšího vybavení
pro mobilní telefony Apple a Samsung. Produkty, které budou mít Burton designy, odpovídající daným kolekcím, se na trhu objeví v blízkých měsících. 6/ Grassroots Powdersurfing, výrobce powder surfů (snowboardů bez vázání), přichází s filmem White Waves, který představuje tenhle sport se vším, co k němu patří. Ve filmu uvidíte, jak sjíždí bez vázání kopec pudru například Terje Haakonsen, Jeremy Jensen, DCP, Al Clark, Ian Provo a další. White Waves je dostupný na Vimeo On Demand, kde se můžete podívat i na trailer. 7/ V termínu od 5.–8. února se v Mnichově tradičně uskuteční ISPO – veletrh zimních sportů. Kromě výstavy, které se zúčastní většina výrobců snowboardového a skateboardového vybavení, se návštěvníci mohou těšit i na doplňkový program. 8/ YES Snowboards představuje model Clark. Jedná se o nedokončené prkno bez designu, jehož tvar si můžete vytvořit sami. YES na svých stránkách uvádí, že na prkno není záruka, protože finální proces
8
9
12
10
11
14
13
výroby dokončuje zákazník sám. Dále také vzkazuje zákazníkům, aby firmu nežalovali, pokud jsou idioti a něco pokazí. K tomu by ale nemělo dojít, protože na zmíněných stránkách Yessnowboard.com je zveřejněný detailní návod jak na to. 9/ Firma K2 spojila síly s organizacemi Protect Our Winters (POW) a Natural Resources Defense Council (NDRC). Vznikl tak tým odborníků ze světa zimních sportů, který začal jednat s úředníky ve Washingtonu. Cílem je více se věnovat problémům, které přinášejí klimatické změny, a pokusit se stanovit způsob, jak zabránit negativním dopadům na snowboardový a lyžařský průmysl. 10/ Jeff Boliba, který pracuje v Burton Snowboards na projektu Riglet Park, se může pyšnit stále přibývajícím zájmem. Od roku 2011, kdy byl projekt spuštěn, již existuje 45 Riglet Parků v 5 zemích světa. S Riglet Parkem, který je určen pro děti ve věku 3–6 let, pro které je většina horských snowboardových škol z důvodu nízkého věku nedostupná, se můžete setkat i v ČR.
15
11/ Revoluční novinkou by se dal nazvat produkt Avatech, sloužící především freeridovým nadšencům. Jedná se o hůlku, podobnou sondě, kterou po zastrčení do prašanu můžete analyzovat složení sněhu pod vámi. Informace vám poté vyskočí na displayi. Velkou výhodou je, že zařízení umí sdílet tuto informaci s dalšími uživateli, a komunita, využívající tohohle pomocníka, si tak může šikovným způsobem krýt záda při freeridových toulkách. Více informací na Avatech.com. 12/ Neobvyklej kousek se povedl firmě Polar Skate Co. Pontuse Alva, když na Bright European Skateboard Awards získala potřetí v řadě ocenění „Brand of the Year“. Polar tým taky minulej rok dost máknul. Kromě jinýho se podařilo vytvořit kolaborace se značkama Carhartt a Converse nebo absolvovat úspěšnou tour po Anglii. Přiložená fotka pochází z natáčení videa Manhattan Days, který si, pokud jste ho ještě neviděli, určitě vygooglete. 13/ Neni tomu dávno, co svět oblétla zpráva, že Alien Workshop a Habitat končí u své distribuce.
Habitat přešel pod distribuci TumYeto a AWS to zatáhli nadobro. Mnozí kvůli konci týhle kultovky ukápli nejednu slzu a světe div se, byznys kanály teď proběhla zpráva, že Alien Workshop to opět rozjíždějí a přímo pod TumYeto. Tak uvidíme, jak se jim podaří tuhle značku oživit, přeci jen spousta jezdců z původního AWS teamu už jezdí za někoho jiného. 14/ Značky SK8Mafia a JSLV končí spolupráci s Blitz Distribution a jdou vlastní cestou. Majitelé obou zmíněných značek se nechali slyšet, že věří, že oddělení se od distribuce, které byly součástí, a společné přestěhování se pod jednu střechu do San Diega v Kalifornii je správným krokem do budoucnosti. 15/ Bot neni nikdy dost, si řekla partička Amíků a vytvořila značku Filament. V týmu mají Billyho Markse, Bena Nordberga a nově údajně i Kevina Romara, kterej odešel ze Supra, stejně jako třeba Terry Kennedy. Jsme zvědaví, jestli se boty v hodně našlápnutý konkurenci chytnou.
14
PRODUCT NEWS
2 3
1
5
6
4
7
1/ Burton Ambush jsou neuvěřitelně lehký boty, který však perfektně podrží při jakýkoliv situaci na sněhu. Kombinují snadný obouvání s lehkými materiály a exkluzivní Burton technologií Total Comfort, díky který perfektně sedí ihned po vybalení z krabice. Pořídíte za 7.150 Kč. 2/ Z kolaborace Vans a AntiHero vzešla bota Tony Trujillo s označením AntiHero TNT SG. Jedná se vlastně o Vansový classic model oldskool low topů, ale komplet přepracovanej a nabustřenej směrem do kategorie Pro. Za cenu 1.890 Kč může být tahle bomba vaše. 3/ Binder mikiny jsou to nejlepší pro parkový ježdění. A parádní kousky dodávají 686! Jsou elastické, ale odolají i vodě. Model Advantage má i integrorvanou
masku, která vás ochrání před větrem i kamerami. Odvětrání v podpaždí vám uleví při šlapání kolem jibů. Cena 2.350 Kč je fér. 4/ Na horách sněhu moc neni, takže proč radši nedělat zatáčky na asfaltu, že? Longboard Tombstone Script od americké značky Madrid vám to díky své pruživé konstrukci, twintip tvaru, nozeladící konkávně a velkým měkkým kolům umožní, a to za cenu 4.190 Kč. 5/ Shibori je japonskej způsob barvení látky už odpradávna, takže jestli sympatizujete s touto asijskou kulturou, triko Nike SB Shibori Tee All Over Print je pro vás jako dělaný. Navíc Dri-Fit vás udrží v suchu a pohodlí, a když to ještě podpoříte kšiltovkou Nike SB Seasonal Cap, celkem vystoupíte z řady. Připravte si dvakrát 790 Kč.
6/ Nike SB Janoski Lunar, to je oblíbenej model Stefana Janoskiho na nejpohodlnější podešvi z Lunarlonu. Bota je super lehká, sedí na noze od prvního okamžiku, máte v ní perfektní board feel a lunarlon odpruží všechny tvrdý nášlapy. Stačí mít nachystáno 2.790 Kč a už se nebudete chtít vyzout. 7/ Ani na letošní zimu značka Globe nepodcenila produkci oblíbených zateplených bot. Nesmrtelný a stylový model Motley MID se chlubí jednoduchým skate střihem v čistých linkách a bezešvou špičkou. Díky Fur kožíšku na vnitřku bot přežijete jakýkoliv mrazy, takže vyražte s 2.350 Kč do obchodů, protože zima už se fakt snad blíží!
16
PRODUCT NEWS 2
1
3
4 5
6
7
1/ Z kolaborace Vans a AntiHero vzniklo i tričko Vans AntiHero Off The Wall, které je ušito v klasickém střihu a ze 100% bavlny o síle 155 g/m2. Pokud vaše peněženka utáhne 550 Kč, budete ve velkym stylu.
z velmi pružnýho polyesteru a lycry, budete sami hřát jako kamínka. Vychytávkou je zip na zadku, díky kterýmu maximálně urychlíte přístup na WC. A za to se těch 3.130 Kč vyplatí dát!
2/ V snb helmě Bern Baker jezdí nejen olympijský vítěz z Turína Seth Wescott, ale řada dalších riderů, a to třeba i na skejtu či bmx, protože díky letní vložce máte kokosku na celý rok. K přednostem helmy patří právě vyměnitelné vložky, pevný kšilt a váha 487 g. Nachystejte si 2.390 Kč.
4/ Funkční stretchový tričko Burton Tech tee s dlouhým rukávem si hned oblíbíte, neb je vyrobeno z rychleschnoucí technický tkaniny Dryride Ultrawick, takže odvádí pot a eliminuje nepříjemný zápach. Na obchodech za 1.375 Kč.
3/ Tohle je stylovka od Airblasteru, ve světě známá jako ninja suit. Teplý prádlo bejvá na zimu základ a v tomhle jednodílným kompletu s kapucí, vyrobeným
5/ Backcountry sezóna právě začíná. Dostaňte se pryč od hukotu přecpanejch resortů a naberte síly ve volném terénu. Nitro si přichystalo split komplet Nomad hiking set, za velice přívětivou cenu. Set obsahuje splitboard, adaptér na vázání a stoupací
pásy. Vázání a boty už máte, takže můžete za 19.990 Kč vyrazit. 6/ Pěkná Vans bota signovaná Gilbertem Crockettem má název Crockett Pro Mid a seženete ji za 1.990 Kč. Čeká na vás prémiová semiš, tlumení UltraCush HD, Duracap zpevněná špička, Wafflecup konstrukce atd. atd. 7/ Úplně nový model bot Nike SB Free právě přichází do obchodů a revoluční je svou podešví Nike Free Technology. Kouzlo spočívá v neskutečné volnosti pohybu vaší nohy i chodidla, čímž byly opět posunuty hranice citu a kontroly vašeho skateboardingu. S tímhle modelem za 3.390 Kč budete skejtovat jako nikdy předtím!
18
Z PAMĚTI 1
2
3
5
6
4
7
8
MAXIM HABANEC EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ Právě koukáte na nejlepší pizzu v Barceloně! 2/ Na jednom focení s kámošem Petrem Hrickem jsem si trochu pripomněl, jak se dřív cejtil Muska.
5/ Neni nic lepšího než pořádně promoknout jako pravej NewYorker na Times square. 6/ Atmosféra Central station v NY je naprosto neopakovatelná.
3/ Putování noční ulicí Ybor City na Floridě.
7/ Projet Barcelonu i trochu jinak než na skejtu je velká paráda.
4/ Na pláži jsem vždycky jako doma, tady na fotce Tampa na Floridě.
8/ Nejlepší a nejlevnější výhled ve Španělsku.
NITRO LE
O DAYS OGANG text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell
ANI BĚHEM TÝHLE ZIMY NEBUDE NA STRÁNKÁCH NAŠEHO ČASÁKU CHYBĚT SÉRIE VÝLETŮ RŮZNEJCH ČESKEJCH SNOWBOARDOVEJCH TÝMŮ DO ZAHRANIČNÍCH RESORTŮ. JAKO PRVNÍ NA ŘADU PŘICHÁZÍ FIRMA NITRO SNOWBOARDS, KTERÁ VYRAZILA PROZKOUMAT RAKOUSKEJ RESORT LEOGANG A TAMNÍ SNOWPARK NESOUCÍ JMÉNO TÝHLE ZNAČKY. Do Leogangu, kam se v létě dost vyráží i na kolo, je to z Prahy asi šest hodin jízdy autem, během kterejch to můžete střihnout buď přímo přes Budějovice a Linz, nebo Rozvadov a Mnichov. První varianta je sice o několik desítek kilometrů kratší, ale vzhledem k neomezený rychlosti na německejch dálnicích to přes bavorskou metropoli vyjde víceméně nastejno a cesta je tisíckrát příjemnější. Místní Skicircus, kam vás jednodenní permice v sezóně vyjde na 47 €, sdružuje tři původní resorty Leogang, Saalbach a Hinterglemm do jednoho, nabízejícího více než 200 kiláků udržovanejch sjezdovek a několik snowparků, z nichž nejzajímavější je Nitro Snowpark Leogang. Pokud byste se sem chystali, pro další info čekněte webowky Leoganger-bergbahnen.at nebo facebook stránky Nitro Snowpark Leogang, kde najdete aktuální setup parku. Středisko nám vyšlo maximálně vstříc a zařídilo nám tři dny focení, který proběhly v půlce ledna. Meeting na místě činu, a to přesněji v turistickym centru, byl plánovanej na pondělí 12. ledna v deset hodin dopoledne. Z matičky stověžatý se tedy muselo vyrážet před čtvrtou ranní, což není úplně příjemný, ale v tomhle případě bohužel naprosto nutný. A jaká tedy byla sestava? Kromě našeho redakčního fotografa Peťa Mercella na cestu vyrazil i kameraman Kudrnáč a s nima čtveřice Nitro riders, tedy Darek Bergmann, Martin Matoušek, Pavel Vyroubal a čerstvá posila týmu, vynikající jibber a stylař, Tomáš Císař. Jelo se dvěma autama, no a samozřejmě se to neobešlo bez zaspání a s ním souvisejícím zpožděním, jak to tak na snowboardovejch tripech bejvá. Desítka se ale nakonec stihla a moc příjemná paní nás nasměrovala do domluvenýho ubytka v jednom rodinnym pensionu. Po složení věcí a vyčkání na druhou káru se kolem poledne parta konečně odebrala na shooting. Navigačka byla ale maximálně zmatená a najít nástupní místo lanovky bylo nakonec mnohem složitější, než se původně zdálo. Asi hodinový bloudění se ale vyplatilo, protože v nedaleký obci Maria Alm se podařilo objevit jedinej použitelnej street spot v okolí. Přeskok plotu na tenisovej kurt se ale nechal na úterý a po další chvíli zmatkování bylo konečně možný vyzvednout permice a vyjet nahoru. Jak všichni moc dobře víme, letošní zima bohužel není až tak štědrá na sněhovou nadílku a ani v Alpách není situace úplně ideální. Sjezdovky pokrejvalo dostatek
21
tomáš císař /g/ masivní fs 1 přes plot s přesným přistáním na hřišti v maria alm
1
bílýho pokladu, ale ve snowparku to s ním až tak slavný nebylo. Po nějakejch velkejch kickerech tu zatím nebylo ani vidu ani slechu, a ani o raily, který naše skupina riderů povětšinou vyhledává, tu bohužel člověk nezavadil. Pondělí se tedy neslo v duchu rozježďování a doufání v lepší zítřky. Vzhledem k nedostatku spánku během předešlý noci jsme usnuli jako dudci a po příchodu na barák se akorát tak dohodlo, že další den se vstane brzy. To nakonec vyšlo a hned po snídani, kde do sebe každej narval, co mohl, byl v plánu street. Když pán,
u kterýho jsme bydleli, slyšel, že máme namířeno do vedlejší obce, zachoval se jako patriot a sám od sebe nás zavezl na spot o pár stovek metrů dál, kterej se mu zdál použitelnej. On by asi byl, ale kolem by muselo bejt tak o metr sněhu víc. Ale díky! Dál jsme se už nezdržovali a tradá na to hřiště, co jsme našli o den dřív. Tenisovej kurt byl součástí nějakýho sportovního a relaxačního střediska na okraji vesnice. Nechyběl ani velkej bazén s tobogánem, kterej parta hnedle čekovala, ale postavit tu nějakej smysluplnej náskok,
2
aby se dalo něco vyfotit, by bohužel zabralo tak dva dny. Navíc se při cestě k bazénu muselo přelízt zábradlí, a tak nebylo kvůli fízlům úplně bezpečný se tu vyskytovat. Přeskok plotu na tenisovej kurt byl o dost bezpečnější. Náš pan domácí nám půjčil super hrablo a s dalšíma třema lopatama vytváření odrazu a dopadu netrvalo dýl než hodinu. Nakonec se přišlo na to, že to není úplně dvoumetrovej jump a trefit se na správný místo nebude prdel. První to hecnul Císi, ollie ustál, a byla tu tedy naděje, že se tu dá dát i něco víc... Nakonec vznikla skvělá fotka Tomášova macatýho frontsidu a Pavel odjel ještě parádní backside. To už ale bylo skoro poledne a po menší přestávce ve Sparu, věnovaný nákupu piveček a konzumaci sekanejch v housce, se zase jelo vesele nahoru na kopec. V parku se naštěstí dopoledne dost máklo a přibyla lajna menších kickerů. Proběhla session na největším skoku, kterej ale měl tak maximálně pět metrů,
3
23
1/ darek bergmann /r/ invert na chill housu 2/ martin matoušek si užívá neposkvrněný zbytek prašanu 3/ chill na lehátkach, wi-fi ani dobrá nálada nechyběly
24
1/ pavel vyroubal /r/ fs 720 tailgrab na jediným pořádnějším skoku v parku 3/ nitro snowpark 4/ darek bergmann /r/ bonk late bs 360 out
2/ dopad na hřišti bylo potřeba dobře umístit
1
2
3
vrátily se nějaký stylovky jako Martinova fs 360 early indy grab nebo Pavlova sedma. Pak se šlo k boudě nahoře v parku, kde se podařilo nafotit Dárův luxusní invert. Čtvrtá se blížila a následoval už jen chilling na křesílkách u hlavního sídla shaperů, což byla taková umpalumpí místnost vytesaná ve svahu do kamene. Úterý teda nakonec nebylo až tak špatný a s množstvím fotek i záběrů jsme mohli bejt spokojený. Další prosluněnej den byl za náma a teď hurá na ubytko za tradičním weizenbierem, kterym se zapíjely desítky toastů v low cost stylu. Vstávačka, snídaně, rychle na kopec a poslední den tripu je tady. Sněhu v Leogangu sice v tu dobu nebyly tuny, ale i tak se dalo trochu zaprášit. Peťo s Matesem se rozhodli vyrazit kousek dál od lanovek a vyfotit nějakou fajnovou zatáčku. To se nakonec na druhej pokus podařilo a kluci si při výstupech zpátky ze žlabu
na sjezdovku slušně potrénovali plíce. Ostatní mezitím blbli na skalkách uprostřed snowparku, easy lajně nebo na funny kickerech a užívali slunečnýho počasí. Poslední fotosession byla naplánovaná na bonku, tedy na kládě čouhající ze spiny. Nejvíc to tu zabil Darek, kterej odjel bonk late bs 360 out, což můžete vidět vytisklý tady v článku. No a to je vlastně všechno. Nitro Days v Leogangu si všichni zúčastnění užili, a to hlavně kvůli dokonalýmu počasí, který celou dobu panovalo, a ježdění bez front. Setup sice bohužel neumožnil z kluků vyždímat maximum, ale to je prostě věc, která se ovlivnit nedá. Celkově bychom tohle středisko doporučili všem lidem, co se snowboardingem hlavně bavěj a chtěj si v klídku zajezdit na překážkách s kámošema, nebo třeba rodinám, protože si tu každej najde to svoje. Tak zase na viděnou příště s jinou skvadrou na jinym místě!
4
CAYMAN ISLANDS text: Panker, foto: Panker a Mates Lucuk
UŽ JE TO NĚJAKEJ TEN PÁTEK, CO PANKER SEKNUL S FOTOGRAFOVÁNÍM V BOARDU, VYBĚHAL SI DIPLOMATICKEJ PAS A ROZHODL SE VĚNOVAT KARIÉŘE ZAMĚSTNANCE ČESKÉ AMBASÁDY V ZAHRANIČÍ. TAHLE PRÁCE V SOBĚ SKRÝVÁ MNOHO VÝHOD A ASI TA NEJZAJÍMAVĚJŠÍ JE, ŽE SI POSKEJTUJETE NA MÍSTECH, KAM SE MNOHO ČECHŮ JEN TAK NEPODÍVÁ. TAK SE NÁM PANKÁČI POCHLUB, KDE SIS BYL ZAJEZDIT TENTOKRÁT! Už potřetí jsem zažil, jaký to je se stěhovat do jiný země. A pokaždý to znamenalo strávit trochu času hledáním, jak pak to v té dané destinaci se skateboardingem vypadá. Většinou sedneš k internetu a najdeš spoustu informací, ale moje současný místo pobytu je Kuba. A tady je všechno jinak. Zadal jsem Cuba skatepark, Havana skatepark a podle fotek tu mají tři parky, akorát se stejnejma
překážkama. Ve skutečnosti je tu jeden park, který přesouvají z místa na místo, podle toho, jak je úřady vyhazují. Takže ťukám Mexico, to je z Kuby kousek. Napíšu Yucatan skatepark a vyskočil na mě Black Pearl Skatepark na Cayman Islands. Ten park sem znal z videí, byl to můj sen se tam projet, a najednou dostávám šanci se do něj dostat během 45 minut letadlem.
čerstvý otec martin lucuk /g/ fs škrtánek na jedné z mnoha členitých megazdí blackpearl skateparku
27
1
Říkám o tom Matesovi Lucukovi, hlavnímu staviteli z Mystic Construction, kterej se tou dobou právě chystal někam na dofču za teplem a přemejšlel, že za mnou vyrazí na Kubu. Hej, až přijedeš, co takhle si dát vejlet za humna? Do Black Pearl Skateparku? Počkej, počkej, jak je to daleko? Tři čtvrtě hodiny a letenka asi za 350 dolarů... A bylo rozhodnuto. Následně jsme zjistili, že nákup letenky bude celkem oříšek. Cayman Airways nemá na Kubě kancelář a přes nějaký turistický agentury po nás chtěli pětikilo v dolarech. Zkusili jsme proto zajet na letiště v době odletu Cayman Airways a letenky koupili přímo na odbavovací přepážce. Pak už jen stačilo vyřešit víza, protože na Kubu ti daj do pasu jen jednorázový turistický vstup. Nakonec nás ale zachránily Cayman Airways, protože se vízum dalo zařídit u nich. Ubytko vychytala Matesova Danča, která sehnala postele u někoho v bytě za velmi slušnou cenu. Kajmany jsou totiž velmi drahá turistická destinace. Mates si třeba psal se správcem skateparku, aby zjistil, jak bude v provozu, a jen tak mezi řečí se zmínil, jestli neví o nějakým levným ubytku. Správce odpověděl, že ví, že kousek od skateparku mají slušný levný hotel,
3
asi za 100 euro na osobu za noc... Pak už stačilo jen online zarezervovat auto a mohlo se v březnu vyrazit na rodinnou dovču. Kajmanský ostrovy jsou nádherný a dají se projet autem za tři dny. A to stíháš skejtovat každej večír, protože skatepark má otevírací dobu od tří do tmy, což znamenalo asi osmá, půl devátá. Dopoledne jsme se vždy váleli na pláži nebo šnorchlovali, případně si třeba proběhli botanickou rezervaci, delfinárium, želví
4
farmu a podobně. Odpo byl na programu skatepark. První den nám bylo vedro, navíc tu mají obrovskou vlhkost, takže jsme usoudili, že další den půjdeme o něco později, cca ve čtyři odpoledne. Vstup do parku je 10 cajmanskejch, což je jedna k jedný s eurem. Park je velký, hodně členitý, plný překvápek. Mají tu sekci streetovou, různý kravinky jako rejlíky a podobný píčoviny, menší bazénky, klasický bazény, přísný bazény se čtyřma kapsama a magora
2
5
s oververtem, cradlema a nekonečnym surfováním. Beton je tu od sluníčka dost hrubý, což Mates hnedle na svym těle ocenil. Součástí parku je i umělá surfová vlna, ale bohužel v době našeho pobytu nebyla v provozu už asi rok. Škoda. Co nás zarazilo, že v parku skoro nikdo nejezdil. Smradi na koloběžkách tam ale byli. Takže si představ, když jezdíš v 3,5metrovym korytu v kudle a za zatáčkou, kam nevidíš, vyjede dvacetikilový cipís na kolobrndě... Naštestí tam dorazila slušná parta Amíků, která nám nezkazila věkový průměr, a protože už to tam najezdili, mohli jsme od nich odkoukat nějakou tu cestičku. V takhle velkém parku to nejni jednoduchý. Máš chuť si zajezdit všude, ale nohy jen jedny! A když k tomu připočteš teplotu nějakejch 33 stupňů a 90procentní vlhkost, tak z tebe pot jen leje. Nosili jsme si s sebou denně jeden asi čtyřlitrový barel gatoradu a další plnej vody... V životě jsem snad
29
1/ martin lucuk /g/ bs carving 50-50 přes schody 2/ lenny byrd /r/ invert 3/ mělčí bazének byl hodně zvlněnej 4/ kajmanská příroda 5/ dráček
30
1/ jakub halfar /r/ fs carving 50-50 2/ joe storm /r/ bs smith přes death box 3/ martin lucuk /g/ fs 5-0 v bazéně plnym modrý vody 4/ martin lucuk /g/ nekompromisní bs disaster
1
2
nikdy víc nevypotil. Další nástraha byla sluníčko, který před západem bylo hodně nepříjemný, svítilo přímo do očí a chvilkama si nevěděl, kam jedeš. Proto jsme šli další den jezdit hned od tří hodin, a jelikož už nás měli za stálý zákazníky, dali nám každýmu poloviční cenu. Bonus pak byl i to, že se tam motalo míň lidí. Ve velkých rádiusech mám naježděno docela dost, ale v Black Pearlu je to jiné. Žádný stěny nejsou naproti sobě, špatně projedeš zatáčku a hodí tě to někam jinam, než si měl v plánu. Nejni vůbec k zahození si s sebou do takovýhleho parku vzít bezbarvej lak na kachle ve spreji, což Amíci už dávno vědí a měli ho s sebou. Mates se toho nebál, a na to, že jezdil bez chráničů, projížděl a škrtal betonový kachle, kde se dalo, čtyřlístek projel celý. Já v něm byl marnej.
3
Tři nižší kapsy, vysoký metr šede, jsou dost přísný, s rádiusem asi 110 cm a zavřený. V jedný se mi nepodařilo ani objet schody, tim pádem to neprocítíš. Mates se mi smál: „Jo jo, to nejní jako u Zrzy v Lišově,“ a projel přes schody bs carving v grindu. Respekt! Já měl nejradši tu velkou část parku. Využít toho, že nic podobnýho jsem nikdy nejezdil, a vychutnat si tu parádu, kde je to o úplně jiný rychlosti než-li na Štváně. Musíš bejt pořád ve střehu, když skočíš do chráničů, je potřeba se pořadně zapřít, aby ses kvůli hrubosti nezasek a neudělal kotrmelec. Za ty tři dny jsem prodřel úplně nový recapy, jednou mi sjel chránič, a to znamenalo asi metrovou čárku na betonku... a to nemluvím o kolenu. Tohle vše ti dává respekt něco vyzkoušet. Dva Amíci slušně
dávali, hlavně ten mladší Joe Storm. Asi to nej bylo, když prosurfoval zatáčku, naproti bs air a dál na o metr vyšším extensionu rock‘n‘roll bez chráničů. A ve čtyřlístku nádherně projetý bs smith přes deathbox. Lenny Byrd předved fs air indy v zatáčce a našikmo v dalším rádiusku invert. Já se v té zatáčce snažil o bs laiback, ale nepovedlo se. Mates mi vyfotil krásnou fotečku, když sem to skoro odjel. Bohužel smůla – příště. Měli jsme v plánu se tam s Ivem Práškem v zimě vrátit, zlegalizovat fotečku a najet si parčík víc, ale bohužel Iva zradily záda a nemůže skejtovat. Tak snad se tam vydáme příští rok. No a možná, kdyby měl někdo z vás cestu tim směrem, tak dejte vědět, já bych se určitě přidal.
4
32
ve švédsku svítí kolem vánoc sluníčko jen čtyři hodiny denně, a když vysvitne, tak má člověk pocit, že už vlastně zapadá. Tenhle wallride v tärnaby je focenej ve dvě odpoledne a vypadá to jak podvečerní session. ale na ježdění jsem viděl docela dobře a trik měl vrácenej na druhej pokus
H N
ONZA EČAS KDO ZNÁ HONZU NEČASE, TEN MUSÍ POTVRDIT, ŽE JE VELMI TĚŽKÝ SI HO NĚJAK ZAŘADIT. PROSTĚ TENHLE KLUK SI ŽIJE ŽIVOT VLASTNÍM ZPŮSOBEM, KTERÝ JEDNOMU PŘIJDE SVÉRÁZNÝ A DRUHÝMU TŘEBA JAKO Z JINÝ PLANETY. ROZHODNĚ JE ALE SNOWBOARD HONZOVA ŽIVOTNÍ LÁSKA, KTERÁ HO DÍKY JEHO VYTRVALOSTI I TVRDOHLAVOSTI PRÁVĚ DOVEDLA NA SEDMÝ MÍSTO NA MISTROVSTVÍ SVĚTA.
Honza Nečas pochází ze severních Čech, před třiceti lety se narodil v Mostě, odkud ve třinácti přesídlil do nedalekého Litvínova. Ve škole neměl nikdy problémy. Chvíli chodil na základku se zaměřením na matematiku, pak na jazykovku, střední absolvoval na obchodce a na vejšce zakotvil v Praze na ekonomce. Odtud ho sice po třech letech kvůli docházce vyhodili, ale přestoupil na soukromou finanční a správní do Mostu a teď 5. února má státnice a bude z něj inženýr ekonomie. Odmalička ho rodiče vedli k hokeji a lyžování, mamka byla lyžařská trenérka, ale v nějakých deseti došlo v Nízkých Tatrách k osudovýmu setkání. Neči spatřil z lanovky snowboardistu a věděl, že to je ono. Následovalo škemrání doma, až se zadařilo a s bráchou dostal napůl snowboard, velkou rybu Vasa na tvrdý vázání. První dva roky se o prkno střídal, bráchu to ale nebavilo, takže měl Honza prkno většinou sám pro sebe. Ve třinácti pak Ježíšek pod stromeček nadělil vlastní snowbič a Neči s ním trávil každý pátek až neděli na Klínech, kopci nad Litvínovem. O jeho závodní kariéře rozhodl silvestrovský pobyt v Čenkovicích v Orlických horách, kde Neči slavil Silvestra. Na místním malým kickeru si dával svoje oblíbený saltíčka popředu i pozadu, který měl zmáknutý z Klínů. Čenkovickej shaper Honzík ho přitom viděl a hned ho zval na závody, který se tu jely někdy v lednu. Neči to odmítal, tvrdil, že jezdí jen tak pro zábavu a nikdy závodit nebude, a taky do Orlických hor to bylo z Litvínova daleko. Nakonec se rozhoupal, vyrazil a po příjezdu na místo zjistil, že místní skůček byl přestavěnej na poměrně macatej kicker. Od boardcrossařky Lenky Kudláčkový si proto pujčil kombinézu chráničů, vrznul tam backflip a 360, a vyhrál. Byl z toho tak nadšenej, že čekal na vyhlášení, který se samozřejmě o hoďku a půl zpozdilo, takže pak jen tak tak chytil vlak a domu na sever dorazil v snb kompletu, protože se ani nestih převlíknout. Víkend nato hned pádil na závody do Bedřichova, kde se seznámil s partičkou kolem Záji a Kutila, a to byl i začátek jeho profi snb života. Zajímavý výsledky Nečiho sportovní kariéry pocházejí například i z kolečkových bruslí, na kterých se stal juniorským mistrem republiky ve vertce, a dokonce i ve slalomu. Jenže pak jim v Mostě vertikálku rozebrali a byl konec. V tý době už ale sbíral úspěchy ve snowboardingu a za těch šestnáct let profiridera se dvakrát stal vítězem ČP, jednou byl druhý a jednou třetí, a je dvojnásobný Mistr ČR v Big Airu. Na mezinárodní scéně tam například má 7., 9. a 11. místo z mistrovství světa ze Španělska, Kanady i Rakouska, nebo 6. flek na New Zealand open TTR. Nejvíc si ale cení, že dokázal přijmout výzvy nových triků a od první umotaný 360 to posunul až do trojitý rotace přes hlavu, která na něj čeká letos v sezóně. Já už si vůbec nepamatuju, kdy sem tě viděl poprvý. Nejspíš na nějakejch závodech, dělal sem jeden čas rozhodčího českýho poháru. Já si myslim, že to bylo na první fotce v Boardu, co mi nafotil Hofík. My máme na Klínovci chatu a na sjezdovce tam tenkrát měli takovou bedýnku, ze který jsem dělal salto popředu. A pak mi taky vyšla sekačka bs rodea z Neklidu, která mi zabrala asi osm pokusů a děsný nervy, protože fotit pro Board je vždy srdcová záležitost. To já si vybavuju tvojí fotku z Klínovce, jak tam děláš air přes auto na silnici... Takovej premiérovej českej road gap, haha. To bylo o něco pozdějc, ale pořád v období strašnýho punku. Já to chtěl skočit za každou cenu, strašná šílenost... Dopad měl asi sedm metrů s kopce, pak byla
text: Radek, foto: Peter Mercell
rovná pěší cesta pro chataře, a potom dál pokračoval svah. Dal sem si rovňáka a následně zkoušel bs 1, ale přistál tak dva metry před pěší cestou, zapích se do ní a katapultovalo mě to tak vysoko, že jsem dopad až úplně dolu pod tu druhou stráň, hlavou asi metr od nějakýho betonu. Ty sis to vždycky pušoval do strašnejch nesmyslů. Já taky nechápu, jak jsem to vše přežil v tak dobrým zdraví. Třeba na tenhle road gap sem se musel rozjíždět z hrozný dálky, na začátku jsem to jen tak rozkejval, pak se to pomalu rozjíždělo a teprv tak patnáct metrů před odrazem byl strmej kopec, že sem moh nabrat rychlost. Do momentu odrazu jsem vlastně ani nevěděl, jestli je to skočitelný. A kdybych to nepřelítnul, rozmlátil bych si o svodidla na krajnici nohy... Takže ježišmarjá! Kterej byl vlastně ten tvuj nej road gap života? Hmm, jednou jsem skákal přes vlak... Pak jsem taky skočil přes cestu na skútru, jezdil jsem na tom první den a Zája mě poslal na let přes silnici, hehe. No ale asi nejvíc byl road gap na Mt. Baker. Byli jsme tam s Ride teamem, kluci si chtěli nafotit nějaký zatáčky
v lese a pokusit se o stavbu nějakého kickeru. Jenže já zjistil, že se tam nachází nejznámější roadgap na světě a chtěl stavět skok přes cestu. Blbý bylo, jak jsme tam přiletěli na jaře, že nebyl prašan. Všude jenom dušan, co tahal za nohy, ale podařilo se mi najít celkem ok spot ve stínu. Kluci mě s tim vyhlásili, že to jezdit ani stavět nebudou. Takže jsme se pohádali do krve a já řek, že tam zůstávám a skočím si to, i kdyby mi to měl někdo nafotit na malej foťáček a já jet zpátky sám. Naštěstí se pak ke mně přidal Zája, že do toho pujde, takže jsme to postavili. Myslím, že je to jedna z mých top pěti fotek kariéry, cvaknul mi jí David Blažek. Už i těch tvých pár odpovědí v tomhle rozhovoru dokazuje, že si jdeš vlastní cestou, vystupuješ ze stáda. Tenhle způsob života asi vyvolává různý kontroverze... Zrovna teď sem o tom přemejšlel na mistrovství světa. Rozhod jsem se, že udělám triple ve finále. Ale jak jsme se o tom se všema bavili, tak mě ten můj názor zvyklali a já to vzdal. Pak jsem se ale utvrdil, že budu bojovat, že to dám, protože bych byl nešťastnej, kdybych to nezkusil. Prostě pro mě neni cesta zpět.
To ale mnohdy vyvolává rozepře s lidma kolem mě, zvlášť když má někdo taky svůj názor a nedokážeme se shodnout, třeba i na hovadině. Mně myšlení toho druhýho přijde tak nelogický, protože vidim tu svou cestu, a prostě si to udělám podle sebe, a pak je to mnohdy složitý. Taky mě napadlo se poptat pár lidí, jak mě vnímaj. A zjistil jsem, že maj pocit, že nejsem jednoduchej a dost svuj. To mě překvapilo, protože mi přijde, že dokážu s každým mluvit, s každym vyjít, hehe. Ale určitě nejsem člověk, co by vyvolával konflikty. Dost problémovou pověst máš právě v reprezentaci. Čím to? Nedokážeš se srovnat se systémem? S pravidly? Měl si problémy i ve škole? No, tak třeba já nikdy v životě nebyl za školou. Což si teda dodneška vyčítám, že sem to nezkusil. Jen dvakrát jsem dostal třídní dutku, na základce a na střední, a to ještě kvůli strašnýmu nedorozumění. Z chování sem měl vždycky jedničku... Prostě když ten systém a pravidla jsou pro mě logický, a to neznamená, že s nima musim úplně souhlasit, tak je dokážu přijmout a respektuju je. Jenže pak jsou věci,
flachauwinkel je pro mě asi nejlepší park v evropě, díky skokům, zábavnýmu ježdění a zázemí... prostě mě to tady strašně baví. cab double 9 jsem tu nafotil při tréninku na mistrovství světa (foto: přemek vida)
který nedávaj hlavu a patu, nebo nejsou úplně čistý, tak s tím se nedokážu smířit. Ale nikdo se mě nemusí bát, nejsem člověk, kterýho by sis vzal do týmu a on by ti ho převrátil vzhůru nohama, to spíš naopak. Prostě mi jen vadí, když lidi lžou, kradou a nedrží slovo. To se vždycky ozvu! Nebudu přeci ohýbat záda... Každej by se měl v takový situaci ozvat. V závodním snowboardingu řízeným lyžařskou federací vyvolává jeden z problémů fakt, že spousta lidí hulí jointy, ale to se právě kvůli dopingovým testům nesmí. I když čert ví, jak to s tím bude, protože když už je i v Americe v mnoha státech marihuana legální, tak s tím budou muset něco udělat... Já vůbec nechápu, proč chtějí THC brát ve sportu jako drogu, když všichni moc dobře znají účinky. Když někde závodíš, tak to poslední, co potřebuješ, je bejt zhulenej. Vždyť v závodě musíš být plně zkoncentrovanej, jet na sto procent, veškerou sílu a energii soustředit do svý jízdy. A uklidňovací prvek jako marihuana by byla v ten moment katastrofa... Teď ale antidopingová komise udělala změny
v limitech. Dřív bylo maximum 10 nanogramů THC v krvi, což je takovej zbytkáč, kterej se ti ukazuje třeba i měsíc po tom, co si zahulíš. No a teď ten limit posunuli na 150 nanogramů! To je hustý, protože když si dáš jointa, tak máš v momentě největší zhulenosti něco přes 200 a po pěti hodinách ti to klesne na nějakých 30... Já hlavně nechápu, proč si lyžařskej svaz, a vlastně i široká veřejnost, myslí, že marihuana je problém snowboarderů. Je to záležitost celý mladý generace, všichni totiž hulej, a je jedno, jestli na něčem jezdíš, nebo ne. Někdy v začátcích svý kariéry si mi vyprávěl, jak se pro život zajišťuješ tak, že si z našetřenejch a vyhranejch peněz kupuješ v Litvínově byty. Že se snad daj pořídit za nějakých šedesát tisíc... Jak ti tahle investice vyšla a zajistila tě pro život? Tak to sem ti řikal, když mi nebylo ještě dvacet a měl byty dva. Teď je mi třicet a bytů mám dvacet, hehe. Pořád jedu, pořád se tim zabejvám. Už je tý práce s nemovitostmi ale tolik, že to nestíhám, a tak jsem si na to najal člověka. Necejtim to tak, že by mě na můj
budoucí život zajistil snowboarding. A to sem měl ještě štěstí, že jsem začal jezdit v době, kdy v tom ještě byly peníze a byl to jeden velkej mejdan. Asi nejlepší období prožil Martin Černík. Snowboarding zažíval boom, firmy se to snažily narvat na východ, a Martin se stal takovym ambasadorem, přes kterýho to sem dostávaly. Já se objevil vzápětí, takže jsem ještě chytil dobu, kdy se za ježdění dávaly vejplaty. To už je všechno pryč a pochybuju, že se to vrátí. Nicméně já na tom snowboardu nikdy nebyl tak dobrej, abych si tim dokázal zaopatřit život. První dva byty, každej za devadesát tisíc, jsem si koupil z brigády v Anglii, kde jsem byl makat dvakrát po sobě na čtyři měsíce. Další pak přišly ze snowboardingu, z různých prizemoney ze závodů, ale když už máš bytů víc, tak ti nájem generuje nějaký peníze a za ně se dají nakupovat další nemovitosti. Kdo ti v těch bytech bydlí? Nějaký sociálně vyloučený osoby, hehe? Ne, to ne. Ty byty jsou úplně průměrný, já do nich vůbec neinvestuju, protože mi to lidi vždycky ukradli. Třeba jim končil nájem a odešli s novou kuchyňskou
35
1
36
1/ někde uprostřed lesů ve švédském tärnaby jsme objevili tenhle spot. nahoře u odrazu stojí taková kamenná zemljanka, a kdokoliv jde okolo a má spacák, ten tam může přespat. jsou tam kamínka, dá se uvařit kafe, prostě bouda pro turisty. rail byl relativně dlouhej, uprostřed schod, takže první pokusy o bs 5-0 grind byly rozpačitý. poslal jsem to nejdřív do schodů, pak spadnul dolu do díry u potoka, a teprve potom přišly dva odjetý pokusy
2/ když jsme fotili ve švédsku, tak prvních pár dnů bylo -25 °c a sníh opravdu lítal. pak najednou přišly tři dny, kdy pršelo, teploty v plusu, a i místní říkali, že něco takovýho nepamatujou. než vznikla tahle prašanová bomba, poslední večer před oblevou, moc se mi do toho nechtělo, byl jsem už dost unavenej. kluci mě pushovali, ale já jak na ty zatáčky nejsem, tak jsem do toho šel bez nadšení. když sem ale pak viděl fotku, která vypadá, jako kdyby vybouchlo půl lesa, byl jsem hotovej a jsem za to focení strašně rád
linkou. Zajímavý je, že čim lidi vypadaj slušnějc, tim horší to je. Ale co člověk, to jiná nátura, jinej životní příběh. Měl jsem třeba týpka, kterýho zruinovala manželka až do bankrotu, a byl úplně nadšenej, že bydlí u mě. Ty už teď ale kromě školy, snowboardingu a pronajímání bytů, taky chodíš do práce. Co děláš? Dělám ředitele průmyslový zóny u Litvínova – Záluží a znamená to, že dělám úplně všechno. Zajišťuju komunikaci mezi majiteli areálu a nájemníky, plus do toho se starám o veškerý servis jako elektřina, voda, odpady, ostraha. Na severu se hodně krade, třeba teď tam strašně mizely kabely ze zaparkovanejch aut a vozejků, takže jsem zařizoval kamerovej systém a hlídače. Pak je v areálu i spousta
tak, že bys sednul do Lufthansy, který věřím, a doletěl až pod kopec. Prostě mám strach z lítání, a když mi popisovali kluci, jakým malým hydroplánem letíš na základnu, tak to by se mi nelíbilo. A na kopec taky musíš lítat, vrtulníkem, a tim sem letěl jenom jednou, když mě loni vezli do nemocnice po pádu z mé první triple session v Livignu a nebylo to nic moc... A druhá věc je, že ty hory jsou na mě veliký. Já sem kluk z Čech, co zná místní kopce, sníh a zimu, ale vůbec neví nic o vysokých horách. Kdybych jezdil na Aljašce, tak bych jen tupě poslouchal, co mi nějakej guide říká. Už dvakrát jsem si sjel s lavinou, a nebylo to nic velkýho ani hlubokýho, ale měl jsem z toho strašnou paniku. Takže to cejtim, že Aljaška pro mě představuje větší riziko než skočit triple. Ale jako mám takovej cestovatelskej sen, alternativu, a tou je Japonsko. Tam
nejsou nijak prudký, ale jsou docela členitý, terén se hodně mění. Ve snowparku v Hemavanu je to spíš o skákání, kickery jsou postavený pro začátečníky a pokročilý, do toho nějaký rail. V Tärnaby mají skoky menší, ale zase tu stojí platformy s mnoha jib překážkami, kde se dá vyblbnout. Pravda, v těch mínus 25 stupních mrznou lehce prsty u nohou, ale v resortu je fajn zázemí a člověk si může zajít na teplej čaj. Hemavan má i českou stopu v podobě shapera Honzy Hůrky... Honza tam teď šejpuje v Tärnaby, má na starosti celej park a je to fakt zlatej kluk, protože díky němu se nám celej výlet povedl. Ukázal nám spoty, zařídil ubytko, pomohl v jednání s resortem, prostě byl naše spojka. Patří mu za to velký dík. Jo a vlastně mě
2
objektů, který se musí renovovat, aby se daly pronajímat, takže zařizuju i stavební práce. Máš tam nějakou halu prázdnou, že by se tam třeba postavil skatepark? Jo, jedna fungl nově zrekonstruovaná by na to byla výborná. Ale teď tam máme takovou starou, co dřív sloužila jako kotelna hlubinnýho dolu. Celou jsme jí vybourali a vevnitř je to tak hnusný, až je to dokonalý. Dal by se tam třeba naházet sníh, ale to by teda musel nějakej napadnout, udělala by se tam cestička a skákalo by se skrz vokno ven. No a tam by projíždělo auto s railem na střeše a ty bys ho trefil a udělal nějakej trik, hehe. Ale zpátky k tý práci. Hodně často řešim problémy nájemníků mezi sebou, kdy se kvůli něčemu nemůžou domluvit. Starý chlápci, majitelé firem, a hádaj se jak malý děti. Ale jsem strašně rád za tenhle job, beru to jako obrovskou zkušenost, při který se spousty naučim. A taky mám pod sebou tým osmi lidí, a to je teprve mazec. Když to všechno slyšim, tak je jasný, že se nebojíš žádný výzvy. Proč se ti teda nechce snowboardovat na Aljašce, což je skoro každýho sen? Já tam mám takový dva aspekty, co mi vadí. Je to strašně daleko, musíš tam letět, a ještě složitě. Neni to
padá strašně moc prašanu a jezdí se po mírnějších kopcích mezi stromama. Všechno, cos teď řek, chápu. Ale právě proto mě překvapuje, že se nebojíš rozjet sedm pětek na kicker a poslat to třeba třicet metrů do dálky ve strašný rotaci do ledovýho dopadu! Já to cejtim tak, že to na tom kickeru mám plně pod kontrolou, tam prostě neni nic, co by někdo jinej moh ovlivnit. Než se pustim do nějakýho tripla v ledu, tak si ten skok prohlídnu, projdu si to, skáču si rovně, třeba i dva dny, než to tam pošlu. Prostě neni věc, co by mě překvapila... Leda tak, kdyby někdo hodil na dopad lopatu nebo hrábě, hehe, ale to se nikdy nestane. A v porovnání s tímhle je pro mě ta Aljaška jak loterie. Většina fotek pro tenhle rozhovor vznikla v Hemavanu, kam jsme s tebou vyrazili na výlet hnedle po Vánocích. Jaký to tam bylo? Ježdění ve Švédsku je jinačí, než jak ho známe u nás. Zaprvý je tam úplně jiná příroda, jiná architektura, jiná kultura a celkově život. Takže už jen pro tenhle zážitek se tam vyplatí vyrazit a zajezdit si. Na místo jsme z Prahy jeli autem, protože jsme měli spousty výbavy na focení, ale dá se tam i zaletět a letenka se dá pořídit v kombinaci s permanentkou. Místní kopce
ještě zval, ať tam na jaře dorazim na heliboarding, že to tam mají za úplně skvělou cenu. Sice se toho lítání bojim, ale protože se pak nejezdí v lavinových polích, asi tam vyrazim. Na cestu do Švédka budu mít krásné vzpomínky, jel jsem tam s dvouma klasikama a na místě nás čekali úžasní lidé. Teď ses vrátil z MS v Kreischbergu, jak to hodnotíš? Je strašně zajímavý, jak olympiáda ten snowboarding vždycky nakopne a jak ten snowboarding na olympiádě je pro normální lidi zajímavá disciplína. Prej to patří k tomu nejsledovanějšímu, takže teď se uvažuje třeba o tom, jak se nějaký jiný sporty vyškrtnou a na příští olympiádě se pojede Big Air. Nejspíš maj diváci ten snowboarding jako takovou exotickou disciplínu a choděj na to jako do divadla nebo do cirkusu. Jenže pak olympiáda skončí a následující dva roky ty FIS závody, pořádaný lyžařskou federací, moc závodníků nezajímá a začne se to zase řešit až dva roky před olympiádou, kdy se začíná jezdit kvalifikace. A protože tam každej chce, když už je to závod, co sledujou dvě miliardy lidí, tak teprve pak ty FIS kvalifikace bývaj zajímavý. A změnil se nějak snowboarding na repre úrovni
po tom, co holky loni na olympiádě získaly jako jedny z mála českých sportovců medaile? Tak třeba dřív měl každý v reprezentaci nějaký budget a mohl si sám určit, co si za to pořídí, to znamená, jestli si koupí letenku na závody do Kanady, nebo radši třikrát pojede někam po Evropě. Letos už žádnej budget nemáme, změnil se systém a je to nějaký složitý. Účast na závodech platí svaz, ale my už si nemůžem určit, kam pojedem, a rozhodujou o tom kvóty. A to nejen podle výsledků, ale i podle počtu závodníků na jednotlivých závodech. Před olympiádou totiž jezdilo 140 chlapů a 100 ženských na závod, FIS to nezvládal, tak to letos omezili na 90 lidí. Takže najednou se ukázalo, že teď můžou jezdit jen dva lidi z ČR. Maj to sice celý placený, ale všichni ostatní, co předtím měli aspoň ten budget a mohli si za něj koupit třeba sezónku do Rakouska a trénovat, teď nemůžou jezdit po závodech a nemůžou si ani nic koupit. Z mýho pohledu reprezentanta jsem na tom hůř. Teď na mistrovství světa to ale bylo super. Jeli jsme na to trénovat, koupili si ze svýho permice a ubytování, ale pak jsme přijeli na MS a bylo to ubytko placený, a dokonce sem ani nemusel přispívat na benzín do auta. Supr, jsem za to rád. Jenže to se nesmim podívat na týmy z okolních zemí... Třeba na Slováky? Tam si nejsem jistej, jak to maj. Ale šéfa jim tam teď dělá Marek Hliničan, to je snowboardista srdcem i duší a dává do toho úplně všechno. Po závodech Slováků najednou jezdí víc a sbíraj cenný zkušenosti, do toho posílaj Klaudii na speciální kemp do Ameriky. Teda, Klaudie má fakt talent, ta si to zaslouží, má šanci udělat díru do světa. Třeba teď na MS získala bronz, to je pro Slovensko velký úspěch. Ale já vlastně ani nemůžu k tý naší reprezentaci nic říkat, protože jsem smluvně vázanej, že nesmím vypouštět nic negativního. Jinak dostanu od svazu pokutu! Tak snad sem neřek nic špatnýho, nejsem si toho vědomej. Prostě to vidim tak, že tahle sezóna je na tom finančně hůř než loni. Jestli sem to dobře pochopil, tak teď má pár lidí všechno, a ty bys spíš preferoval, aby mělo víc lidí míň? No já ani nevim, kdo co má, a ani mě to nezajímá. Třeba Šárka, ta je dobrá, má výsledky, potřebuje jezdit a určitě si zaslouží, co dostává. Stejně tak jako Eva Samková nebo Ester Ledecká, jsou to šikovný holky, a měly by mít největší budgety, aby se tomu sportu mohly věnovat naplno. Ale prostě říkám jen to, že dřív jsem měl nějaký budget a mohl jsem si určit, že si za něj koupim sezónku do Rakouska. A to teď neni. Ale malinko vidim pozitivum v tom, že jsme jako jezdci řekli, že se nám to nelíbí, a svaz teď s náma na tohle téma začal komunikovat. Tvý sedmý místo na MS tady bylo v médiích oslavováno jako životní úspěch. Myslíš, že to bude mít nějaký pozitivní dopad u tvých sponzorů? To vůbec, to si nemyslim. Já vlastně ani nevim, jak to tady bylo mediálně prezentovaný, dyť já se před hodinou vrátil. V Rakousku jsme byli zavřený v pensionu v horách a neměli žádný zprávy. Ale jsem rád, že jsem tam mohl ukázat loga svých sponzorů, že se ten záznam a fotky dostaly do médií. Takže určitě byli rádi a třeba příští rok dostanu opět podporu, hehe. Co si budem namlouvat, je mi už třicet, a největší potenciál maj lidi mezi osmnácti a dvaadvaceti. Tak snad díky výsledku i příští rok budu mít výbavu a nebudu muset řešit, kam si pujdu koupit vázko a jestli si kalhoty nechám na dvě sezóny, hehe. Třeba se najde nějakej sponzor, co tě viděl v telce, a dá ti hromadu peněz, abys moh jet natočit video do Japonska. To by bylo samozřejmě super. Ale reálně to vidim tak, že si na to budu muset vydělat. Proto taky chodim do práce, protože ve snowboardingu už nejsou peníze. Jak byla krize, lidi i firmy změnili svoje návyky, nikdo už tolik neutrácí a všichni šetří na horší časy. Takže to neni jízda, co to bylo. Kdyby přišel nějakej sponzor a řek mi, že mi věří, že jsem jedinej, kdo tu skočil
triple, a že mě chce podpořit, abych jel na olympiádu, tak bych to bral. Jenže nikdo takovej neni, tak musim chodit do práce, tim mám na ježdění míň času a nejezdim na sto procent. A když něco v dnešní době neděláš naplno, nemáš šanci promluvit do první padesátky jezdců. Takže si celkem rozumně usoudil, že letos je to tvoje poslední závodní sezóna. Já novinářum na tiskovce řek, že je to moje poslední MS, protože si nedovedu představit, jak za dva roky skáču triply na ledu. Když to člověk má pod kontrolou, je to bezpečný. Když to necejtí, protože nejezdí každej den, tak si nemůže dovolit takhle skákat. Proto si myslim, že už nebudu tak vyježděnej a přenechám svý místo dalším, mladším. Teď jsou tady mladý kluci, který by účast na takhle velký akci mohla posunout dál. Na MS byli nováčci ze Slovenska, tak jsem jim tam radil a pak je v závodě sledoval. Bylo vidět, že si z toho velkej kus odnesli. Takže rád ty zkušenosti předám dál! A co teda na tuhle poslední závodní sezónu, kdy to ještě máš v nohách, chystáš? No já na tý tiskovce řek, že je to poslední MS, a novináři z toho udělali konec kariéry. To já vim, že nekončíš, já se ptám na poslední „závodní“ sezónu! Uvidim, jak to proběhne na svazu, kde se řešilo spousty věcí, a vůbec nevím, jestli mi dají repre smlouvu na příští rok. Dostanu, nedostanu, je to jedno. Po loňských zkušenostech, kdy mě nesmyslně diskvalifikovali po tom, co jsem vyhrál celej českej pohár, tak jsem si řek, že už nepojedu žádný závody u nás. Určitě teda žádný oficiální závody, nějakej lokální contest si klidně dám. Teď bude ještě svěťák v Kanadě, v USA, tam nevim, jestli se dostanu, ale pak se pojede světový pohár ve Špindlu a tam bych se chtěl zúčastnit. A příští rok uvidíme. Jsem připravenej skončit, ale třeba se ještě něco stane a budu další rok pokračovat. Jinak ale konec kariéry ještě nehlásim, určitě už to ale nebudu směřovat k tomu, abych jezdil za svý peníze do Kanady skákat v mínus třiceti do betonu. To prachy radši vezmu a pojedu na tři tejdny do Japonska, budu si zkrátka plnit vše, o čem jsem ty závodní roky snil. A ve Špindlu letos pošleš ten svůj triple? Hrozně bych chtěl, je to cíl mý sezóny. Prohlásil jsem, že dokud neodjedu triple, neskončim se snowboardingem, a stojím si za tim. Klidně i kdybych tam měl mít ruku na zemi na dopadu, ale prostě to odjedu. Zkoušel jsem triple rodeo, triple backflip a teď sem dělal switch triple 12, a cejtim, že by tam šel i switch triple 14. Krásně se to tam točí, stačilo by v tom poslednim flipu naklonit hlavu k levýmu rameni a byla by čtrnáctka... Ale je potřeba na to mít skok a já doufám, že ho najdu. A hlavně vnitřně vim, že až se mi tohle povede skočit, že už nepujdu po dalších jinejch tricích, a lidi kolem mě si konečně oddychnou, protože maj vždycky nervy, že se někde přerazim. Kdysi sem si řek, že skočim double, v době, kdy to pro mě bylo úplně nepředstavitelný. A najednou těch doublů umim devět. Takže teď dám triple a konec, protože nějaká čtverná rotace už je nesmysl. Naučit se 360 a 540, to neni rozdíl, to dáš za měsíc. Jenže třeba posun z desítky na dvanáctku znamená dva roky práce, ale potom ta euforie z toho vrácení je obrovská. Každým novým trikem člověk přijímá výzvu, a vlastně když o tom teď přemejšlim, tak skoro přestávám chápat, proč se o ten triple tak dlouho snažim. Jasný, pak přijde ta radost, štěstí, ale to se dá získat i z jinejch věcí, ne jen ze sportu. Nejspíš ale ten triple pro mě bude znamenat, že se stanu členem nějaký rodiny vyvolenejch, protože tenhle trik bude vždycky hustej a ne každej, kdo jezdí na snb, si může říct, že to skočil. A myslíš, že se ti nebude po závodech stejskat? Já sem teď odmít jet na pohár do Deštnýho, a je to vlastně poprvý, co jsem odmít závody a byl jsem úplně v pohodě. Stejskat se mi možná akorát tak bude po tom cestování. Když člověk dělá snowboarding vrcholově a dlouho, tak prostě zvlčí. Já jsem teď
klasická švédská řadovka u sjezdovky v hemavanu, domy jsou tu předělený průchody. rozjížděl jsem se od silnice, do chodby si naházel sníh a projel to až k odrazu. fs 5-0 grind jsem dal hned na first try, na fotce je vidět, jak ze zábradlí hrnu prknem sníh
39
1
40
1/ tak tohle je můj první pokus o handplant v životě. ve švédsku, v hemavanu u místní zlaté rozhledny, který se říká goldendick. rozjížděl jsem se ze střechy u věže, vyjel na lampu, nohy si nechal vystřelit nad hlavu a přes ruku to poslal dolu do dopadu. dost mě překvapilo, že se mi to hned na ten první pokus podařilo odjet 2/ skoky ve flachauwinkel mně sedí, triky mně padaly hned. začal jsem dvěma sedmičkama, další jízdu poslal devítky a tady mám fotku z toho třetího runu, kdy už to byla fs 10 rotace. odjížděl jsem odsud v tak dobrý náladě, že z toho na mistrovství světa bylo sedmý místo! (foto: přemek vida)
třicetiletej zdivočelej kluk, pro kterýho je práce výzva, a tak se tam snažim a nechci to vzdát, ale jak jsem vlk, tak čekám, že se něco stane a přijde změna. Už se teda v práci víc orientuju, chodim tam šťastnější, ale pořád je to zvláštní pocit. Takže se závoděnim skončim rád, s cestováním ne. Ono mě na těch závodech taky sere, že kvůli televizi a sponzorům se jezdí v podmínkách, který jsou životu nebezpečný, a já pak kvůli nějakým, s odpuštěním hovadům, riskuju svoje zdraví. A bohužel jsem tuhle situaci už zažil mnohokrát. Když nebudeš závodit, bude spousta času. Co třeba nějakej splitboarding? To je taky cesta. Já ale začínám se vším pozdě a přetahuju. Takže většina riderů skončí se závoděním v šestadvaceti a začnou chodit po horách,
s tenisákem. Rodiče volali z vokna: Honzo, domu!, a já škemral o pět minut navíc. Dnešní rodiče neví, jak děti vůbec dostat ven. Takže snowboard, a celkově sport, bude upadat a víc se profesionalizovat. Věnovat se tomu bude pár vyvolenejch, který tomu daj celej život, a ostatní lidi se na ně budou chodit dívat jako na nějakou show do cirkusu. Zbytek populace bude lenivý a stráví svůj život u počítače a mluvením o velkých plánech. Takže nevidim snowboarding růžově, abych to dělal jako byznys. Pro vydělání peněz jsem třeba teď začal obchodovat na americký burze s akciema, jedu si zlato, Teslu, Apple, hehe. By sis moh koupit svýho sponzora, Quiksilver... Jeden čas byl QS dokonce asi na 75 centech za akcii. Jenže nevidim tam budoucnost, ta firma je teď vedená manažerama, který nezajímá nějaký ježdění,
Vezmu to trochu zeširoka. Když sem začínal jezdit závody, tak nás tam na kopci bylo padesát a jezdili jsme všichni hodně podobně. Poslední tři roky je to tak, že se tu vystřelilo pár jezdců, třeba šest, a teď si vem, že chceš taky závodit, což znamená jet přes celou republiku, všechno si zaplatit, a nemáš šanci bejt lepší jak sedmej, tedy nic nevyhraješ. Lidi to proto přestalo bavit, takže teď závody jede čtrnáct kluků, těch sponzorovanejch, kterým to platí firmy, a zbytek na to kašle. A ta cesta pro děti od počítače by znamenala chodit ven, do sněhu, do zimy, tři roky jen tak jezdit po sjezdovce, aby se naučily zatáčet, a potom jít nějakým způsobem dopředu, nejlíp k triplům. A na to potřebuješ trenéra a podmínky. To je tak strašně nedosažitelný, že ty masy, který dřív dělaly snowboarding a bavilo je to, protože měly šanci
2
heliboardujou a třeba ve třiatřiceti, když založej rodinu, tak se na to vykašlou a dělaj třeba trenéra. Já jak jsem to přetáhnul, tak už nemám tolik času, takže si nemyslim, že se tomu budu věnovat osm let. Myslim, že tak na dva roky si to zkusim... Ale já třeba teď začal na běžkách, to mě baví, a na Vánoce dostal lyže, abych se s tim kvůli splitboardingu skamarádil. Zapsal jsem se totiž na takovou expedici do Himálajů, kde se šlape na nějakou sedmitisícovku, asi čtyři dny, ale pak si člověk dá dolu ten nejdelší možnej freeride na světě. Tak uvidíme, jak to dopadne. Ale určitě bych si chtěl se splitem prochodit český a slovenský hory. A vrhneš se do snb byznysu? To ne. Aby sis otevřel shop nebo měl nějakou distribuci, tak to chce velkou počáteční investici, a mně to přijde jako velký riziko. Vůbec nedokážu odhadnout, jak se ten trh bude vyvíjet, stačí když se kouknu na zprávy. Tady za barákem se nám válčí, tamhle se na nás řítí maniaci, začíná se střílet na ulicích... Mladý jsou navíc zalezlí doma u IT zařízení, ty jo, já si nedovedu představit den, kdybych neběhal venku a nehrál aspoň hokej
ale jenom tabulky a čísla. Ale jako když obchoduješ s akciema, tak je nejdůležitější to, že máš informace. Takže kdybych věděl, že se v QS něco velkýho chystá, co by mohlo zahejbat s akciema, tak vezmu dolary a koupim. Jenže stejně by to byla dlouhodobá investice a já dělám jen krátký transakce, třeba koupim a prodám třikrát za večer. Jo, jak ten Karel Janeček, co vydělal miliardy a teď má x ženskejch najednou... Ten je strašně hustej. Vystudoval Matfyz a vymyslel si program, kterej mu sám nakupuje. Je to šílenej matematickej vzorec, ale protože udělá x set transakcí za den a má to spočítaný, tak mu z toho sedmdesát procent vyjde. A běží to samo a on jen počítá prachy. Já to jedu v menšim, hehe, sedim u toho po večerech, vydělám třeba šedesát dolarů za den a jsem spokojenej. Ještě bych ti chtěl na závěr položit otázku o snowboardu. Už si na to tedy tak trochu odpověděl, ale stejně... Myslíš, že ten snowboarding skončí jako akrobatický lyžování a bude se tomu věnovat patnáct lidí na světě?
se chytit, tu nebudou. Lidí s prknem bude ubývat, a protože maj všichni rodiče blíž k lyžování, dopředu pujde freeskiing. Pro mě snowboarding v začátcích znamenal být součástí skupiny lidí, co mě bavili a naplňovali. Jezdili jsme jako jedna nerozlučná parta a zlobili se snowboardama v ruce. Dnes skoro žádný partičky mladejch sígrů na snowboardech nevidím a je to škoda. A kdy skončí snowboarding pro tebe? To je úplně jednoduchý. Nikdy! V deseti sem to viděl poprvý a okamžitě se to stalo mojí životní láskou. A dalo mi to tolik... Vlastně celej muj život je snowboarding. Vše, co jsem zažil, vydělal, nastudoval, potkal, co mi prošlo rukama, moje životní zvraty a lásky, vše prostě bylo díky snowboardu. A věřim tomu, že mi to tyhle radosti bude přinášet i dál. Jak přesně, nevim. Třeba si koupim alpine prkno a budu jezdit v sedm ráno po sjezdovce manšestr, hehe, což mi teď přijde jako úplná blbost, ale co já vim, co si budu myslet za dvacet let. Nebo budu dělat expedice na místa, kde se normálně nejezdí. Čert ví, co bude, já ale určitě budu snowboardovat.
DIY>
JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH MORAVSKÝCH MĚST JE HANÁCKÁ METROPOLE OLOMOUC, KTERÁ SE PYŠNÍ MNOHA ZAJÍMAVÝMI STAVBAMI. BOHUŽEL, SKATEPARK MEZI NĚ NEPATŘÍ. SMUTEK LOKÁLŮ Z NEMOŽNOSTI SI DOBŘE ZAJEZDIT PŘEROSTL V CHUŤ SI NĚCO DOBRÝHO POSTAVIT, A SHODOU RŮZNÝCH NÁHOD SE TAK STALO NEDALEKO HOBBY SUPERMARKETU. VÍCE SE DOZVÍTE V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU, KTERÝ PRO VÁS NAPSALI STAVBYVEDOUCÍ PETR MÜLLER A MAREK KROUPA.
BAUMAX OLOMOUC text: Petr Müller a Marek Kroupa, foto: Peter Mercell
kristián chavík /g/ bs smithgrind na zdi z rádiusu do rádiusu
43
44
1/ marek kroupa /r/ polejam 2/ materiál do základů dodal baumax, děkujeme! 3/ usmíváme se, matroše na další stavby je hromada 4/ michael coufal /r/ blunt to fakie na rohovým rádiusu
Na předimenzovaném parkovišti obchodního domu Baumax se v Olomouci jezdilo už od časů, kdy parkoviště postavili, protože ta širá plocha k tomu přímo vyzývá. Pokud jde ale o překážky, nějaké se tu začaly objevovat zhruba kolem roku 2011. Tenkrát nás okolnosti vyšouply ze spotu ve Smetanových sadech, kde neustále docházelo k vyhazování policií a taky ničení námi zbudovaných překážek. Skateboarding se
Zastavovali se kolemjdoucí a dávali nám peníze, protože viděli, že tu vzniká něco dobrýho. Našli se ale i tací, kteří aktivitu ocenili telefonátem na fízly. Tak se za náma jednou při betonování banku zastavila hlídka městské policie, sháněla se po povolení ke stavbě... Do protokolu pak zapsali „stavba snowboardových překážek“. Vtipná příhoda, avšak začala z toho hrozit tučná pokuta.
skateparku. Je super vidět, že kluky betonový překážky baví a hrotí, co to dá. Časem už se růst spotu nedal přehlídnout, a jakmile jsi vešel bočním vchodem do Baumaxu, týpek na pokladně se tě pobaveně ptá: „beton?“ Že jsme našli spiklence i v útrobách obchoďáku, dokazuje dárek, kterej nám navezl jeden ze zaměstnanců. Baumax pravidelně vyřazuje poškozenou dlažbu a dává ji ven do krabice s nápisem
1
do sadů sice ještě párkrát vrátil, ale to už jen na chvíli v rámci akcí jako Day of Skate nebo BU2R. Hledali jsme proto místo, kde by byl klídek, a Baumax se svým umístěním a dobrým povrchem jevil jako ideální. První fáze stavby spočívala v umístění dvou beden a skočky, o což se zasloužila partička kluků, která si po čase začala říkat SF. Překážky atraktivitu místa o něco zvýšily, ale bohužel jen dočasně, protože cokoliv šlo, to z místa někdo ukradl. Proto se muselo přistoupit na metodu plnění překážek kusy betonu a postupně i přímo betonováním samotných překážek na povrch parkoviště. V roce 2013 pak Iga dotáhl betonovej lem, wallie zub a parkovací obrubník. Současná podoba spotu se zrodila během roku 2014, kdy se začalo natvrdo betonovat. Díky tomu, že se postupně začalo zapojovat víc lidí a na betonování se nás scházelo třeba přes deset, dokonce i týpci, co sami ani nejezdí, tak dnes na spotě najdete ke dvacítce překážek – banky, rádiusy, boule, raily a bedny. Couf sem postupně přenesl i skejtovou školu pro prcky, která probíhala ještě v SF minirampě a neředínském
2
„beton do základů zdarma“. Tato krabice se stala našim pravidelným cílem a přetahovali jsme se u ní s týpkama, kteří se snažili stavět svoje domy. Jednou se podařilo nepříjemný přetahovačky obejít a kluk z Baumaxu nám ještěrkou navezl hromadu zlomených obrubníků přímo ke spotu. Díky! Jak jsme postupně sbírali body na zákaznické kartě Baumaxu, neunikla stavba ani reakcím širšího okolí.
3
4
1
2
3
Vedoucí prodejny se k věci postavil dobře, ale rozhodnutí o povolení mohla vydat jen agentura, která parkoviště pro Baumax spravuje. V případě hierarchie gigantu, jakým Baumax je, bylo jasný, že takovej papír vám nikdo nedá. Několik dnů nato nám telefonuje strážník, že věc půjde ke správnímu řízení, i kdybychom povolení měli – umístěním překážky na účelovou komunikaci byl porušenej zákon. Na všechno se najde paragraf! Podali jsme vysvětlení na magistrátě, a taky žádost o legalizaci překážky, a čekáme na částku, jakou bude pokuta vyčíslená. Snad by se mělo jednat o něco symbolickýho... Další špatnou zprávou může být plánovaná stavba LPG stanice přímo na místě. Budoucnost Baumax spotu je zkrátka nejistá.
47
Každopádně z toho ale plyne fakt, že je třeba se chopit šance a dřít a užít! Nám se to vyplatilo. Zhruba za patnáct litrů se postavil rozsáhlej a zábavnej spot, místo marného čekání na slibovanej novej skatepark, kterej město po volbách opět odvolalo pro nedostatek financí. Určitě bychom tady závěrem chtěli poděkovat všem, kteří se na stavbě spotu podíleli. Ať finančně, návštěvou benefičního koncertu, nebo vlastní prací. Vám všem obrovskej dík – však sami víte! A za právní podporu pak děkujeme Matějovi. A vy ostatní dojeďte poskejtovat, dokud to jde. Hlavně ale sami hledejte opuštěný a zastavitelný místa! Nebojte se do toho pustit. My se při práci bavili srovnatelně jako při ježdění samotným.
1/ david pařízek /g/ flip na zem 2/ michael coufal /r/ fs feeble na railu 3/ jezdí, kdo staví: zleva michael coufal, petr müller, marek mastný, marek kroupa, david pospíšil, david pařízek a peska fajfka
MARK MCMORR text: Jan Lohynský, foto: Adam Moran
KDYŽ SE ČLOVĚK SNAŽÍ A NEPOLEVUJE, TAK SE MU ZADAŘÍ. TISÍC EMAILŮ NA VŠECHNY STRANY, STOVKA TELEFONÁTŮ A HELE, NA STRÁNKÁCH BOARDU JE ROZHOVOR S JEDNÍM Z NEJLEPŠÍCH SVĚTOVÝCH SNOWBOARDISTŮ, S ČLOVĚKEM, KTEREJ NASBÍRAL PLACKY NA X-GAMES I OLYMPIÁDĚ, S MAGOREM, KTEREJ MĚL JAKO PRVNÍ KOULE NA TO POSLAT V ZÁVODĚ TROJITOU ROTACI PŘES HLAVU...
RIS
většina z vás si myslí, že mark umí jezdit jenom slopestyle, ale zdání klame, v rampě taky umí polítat. v peace park 3 v resortu grand targhee ve wyomingu se pověsil do obrovskýho frontside airu
49
Neni tomu tak dávno, co Kanaďan Mark McMorris oslavil dvaadvacátý narozky, a když se v tomhle celkem mladym věku ohlídne za svou kariérou, musí bejt na sebe fakt pyšnej. Na světových závodech se začal prosazovat již kolem roku 2010, kdy vyhrál slopestyle na svěťáku v Calgary. Následující rok si na X-Games vyjel stříbro, vyhrál Air‘n‘Style, ale to byl jen takovej ohříváček. Roku 2012 vyhrál na X-Games zlato ve slopestylu, když do jízdy jako první na světě zařadil a odjel backside triple cork 1440. Rok nato XG placku obhájil, navíc jako první v historii her dostal ve slopestylu za run 98 bodů, a bonusem bylo
stříbro v Big Airu. Pár dnů nato pak získal i stříbro na mistrovství světa. Nejzajímavější byl však pro Marka rok minulý. Začalo to na X-Games, kdy ve slopestylu bral stříbro. Pravda, pokoušel se o zlatej hattrick, ale sen se mu rozplynul, když se v poslední jízdě vykrešnul na railu a zlomil si žebro. Následně i s pár dní starým zraněním vyrazil na Olympiádu v Soči a nikdo nechápal, že vůbec dokáže jet rovně, natož skákat. Během kvaldy měl hned pád, takže musel do semíčka, kde to, vzhledem k zdravotní kondici, strašně zabil. Ve finále ale v první jízdě opět spadnul, aby následně ve druhý
na loňských x-games v aspenu to markovi mega lítalo, tady v tréninku při triplecorkový rotaci na posledním skoku. takhle zabíjel celej den, bohužel si pak ve fajnlu v poslední jízdě zlomil žebro a bylo z toho „jen“ stříbro
vstal z mrtvých a vyskákal si bronz... To se člověk ani nediví, že tuhle sezónu si Mark dává pohodičku a užívá si volna se svojí holkou Coco Ho, americkou pro surferkou. Marku, loňská olympijská sezóna asi pro tebe byla dost busy... Jak sis vůbec užil léto? Musim říct, že léto bylo naprostej úlet. Vůbec jsem se nezastavil, pořád sem někde cestoval, ale právě proto si myslim, že to bylo tak zábavný. Samozřejmě sem taky trochu jezdil na snowboardu, pak jsem se věnoval práci pro sponzory, chodil různě po akcích, a ještě sem si koupil barák, hehe.
Máš to docela vychytaný, že tvoje holka je jedna z nejlepších surfařek. To se na léto určitě hodí! Ale jezdí třeba i na snowboardu? Jo, mám fakt strašný štěstí, že je Coco moje lady. Můžeme spolu cestovat různě po světě, surfovat i snowboardovat, což samozřejmě umí, docela i zabíjí, a navíc se v tom hodně zlepšuje. Jo léto... Ale teď je zima, sezóna běží, jaký jsou vůbec tvoje plány? Budeš jezdit závody, nebo se spíš pustíš do natáčení? V plánu mám jen 5 závodů a zbytek času věnuju natáčení, dokud bude ještě na horách nějaký sníh.
Mám už vyzkoušeno, že když odjedu míň závodů, a opravdu se na ně soustředím, tak to ve většině případů líp dopadne. Na scéně si známej pro svý konzistentní výsledky, za který určitě vděčíš i dobrý psychice. Býval si vůbec někdy nervózní? Po pravdě řečeno si myslim, nejsem si tim zcela jistej, že bývám nervózní úplně stejně jako ostatní... A možná že jsem na tom ještě hůř! Diváci, lidi ze scény, sponzoři ode mne očekávají, že budu zajíždět dobrý výsledky, a to na tebe nějakej tlak vytváří. Ale tahle hustá atmosféra plná napětí mě
51
dokáže v rozhodujících chvílích vyburcovat k lepším výsledkům. Co si řikal na slopestyle na olympiádě? Bylo to o hodně jinačí než ostatní velký závody? No tak olympiáda, to je kapitola sama pro sebe... Takže vlastně úplně všechno bylo svým způsobem nějaký jiný, výjimečný či zvláštní. Navíc, jak se to koná jen jednou za čtyři roky a je to největší sportovní událost světa, tak to každýho motivuje ze sebe dostat
úplně to nejlepší. A já si musel kvůli svýmu zranění sáhnout opravdu dost hluboko. Jaký to je v Kanadským národním teamu? U nás se reprezentace teprve vyvíjí... U nás je to naprostá pohoda, dostává se nám od státu velký podpory, trenéři s námi pracují a pomáhají nám. Nikdo tě nenutí se členem repre stát, takže je to podle mě chill. Seš jedním z prvních jezdců na světě, kterým se
podařilo odjet triple cork. Jak tenhle trik vnímáš v dnešní době, kdy je to mnohdy nutnost, aby ses vůbec dostal na bednu? Jo, máme spolu s triplem takovej dost divokej vztah, hehehe. Pomohl mi nakopnout mojí kariéru a vyhrál jsem díky němu nejeden závod, takže rozhodně na tenhle trik nemůžu říct jediný špatný slovo. A co myslíš, jak bude vypadat budoucnost? Skoky se zvětší, triky ztechničtí?
Víš, jak se to říká... Anything is possible. Ale kdyby bylo na mně, tak já bych si docela přál změnu setupu závodních parků. Hele, řekni nám něco o Shredbots. Jak to začalo? Kdo je ten první Shredbot? Já i Torstein jsme si jeli svoje stránky a nějak jsme přišli na to, že když se spojíme, a ještě do toho zapojíme pár dalších lidí, tak můžeme udělat hustý webovky, který by lidem daly vše, co potřebujou.
Tvuj brácha Craig je taky hodně dobrej rider, a navíc takovej vtipálek. Začal jsi jezdit kvůli němu? Stoprocentně, Craig může za to, že jsem začal šredit. Je to ten nejsrandovnější člověk, kterýho znám, a navíc je to můj nejlepší kámoš. Když se učíš triky, zkoušíš to nejdřív do foampitu či airbagu, nebo to rovnou rozbalíš na sněhu? Skákání do foampitu nikdy nebyl muj šálek kávy...
rotací se mark rozhodně nebojí, tady jedna backsidová desítka na rozehřátí v peace park 3 v resortu grand targhee (foto: Blotto)
53
1/ mark přes channel rampy v peace park 3 posílá cripplera 2/ na jarní photoshooting na mammothu v kalifornii se sjel celý burton team a docela si to kluci užili. fotilo se hlavně v šredparku, ale při přejíždění lanovkama a po sjezdovkách bylo spoustu času na různý blbnutí. tady mark sollors postavil rychlou bednu na mcmorrisovo fs boro (foto: Blotto)
1
54
2
Já věřim tomu, že pokud je někde dobrej skok s příjemným dopadem, tak se na něm dokážeš naučit cokoliv. Pravidlem je, že pokud si umíš trik představit i s landingem, učení ti moc času nezabere. Ty si Burton rider už odnepaměti. Jaká je ta spolupráce? Burton mi v mý kariéře, v celým mym snowboard životě, strašně, strašně moc pomohl. Díky tomu, že jezdím na nejlepších produktech a stojí za mnou nejlepší team, se psychicky cejtim hodně vysoko. Máš nebo se chystáš rozjet nějakou svojí firmu? Jako něco se chystá, ale zatím pššt pššt, aby se to nezakřiklo.
Co ten tvuj novej barák? Už sis na zahradě postavil mini? Hehe, je to takovej dream house v Kalifornii přímo u pláže. Ještě to nemám moc zařízený, ale pracuju na tom... Nebojte, neznamená to, že se chystám nějak usadit. Dobře se s tebou povídá, ale nejsme Transworld, takže už tě nebudeme dál zdržovat. Díky moc za rozhovor a ještě nám na závěr řekni, co pro tebe snowboarding znamená... To, co pro mě dělá snowboarding jedinečným, jsou ti lidé, s kterýma jezdím. To si myslím, že by tak měli mít všichni.
EXPERIMENT JEŽDĚNÍ NA NESMYSLECH MÁ V REDAKCI DLOUHOU HISTORII, A KDYŽ O TOM TEĎ TADY PŘEMEJŠLÍME, NIKDO SI ANI NEMŮŽE VZPOMENOUT, KDY JSME S TÍM VŮBEC ZAČALI. S JISTOTOU ALE VÍME, ŽE UŽ JSME SI ZAJEZDILI VE ŠKOLE, V NEMOCNICI, VE SLEPIČÁRNĚ... NO A TEĎ NÁS NAŠE BLÁZNIVÝ HLAVY POSLALY NA HLÍNU.
text: Radek, foto: Peter Mercell
S myšlenkou si zajezdit na dirtech, tedy hliněných skocích pro bikery, přišel Peťo Mercell, který má s focením kol celkem dobrý zkušenosti. Už delší dobu mu vrtalo hlavou, jestli je vůbec možný to na skejtu vyzvat, a hlavně kdo je dostatečný magor na to, aby do toho šel. Přesýpal v mozku seznam kandidátů ze strany na stranu, až mu tam nakonec zbyl Matyáš Volek a Ondra Filípek. Prostě dva nekonvenční skejtři, který nemaj problém se zkoušením něčeho novýho. A hned, co jim Peťo poprvý zavolal a sdělil svůj nápad, byli nadšený a těšili se, jak to budou zkoušet a zjistí, jestli to vůbec jde. Kde se experiment odehraje, bylo jasný hned. Dirtový hřiště nedaleko Milevska je asi to nejlepší, co tu
DIR máme, a partička kolem bikera Martina Čapka se o něj vzorně stará. Jediný, co se řešilo, byl termín, protože Martin tu na podzim chystal velký závody, stavěl kvůli nim novou lajnu, a samozřejmě nechtěl, abysme mu to tam před contestem zprasili. První ježdění tak bylo naplánováno na začátek října, kdy celkem bez problémů nabral Peťo s přehledem taxikáře partu v Praze a Říčanech, a ve vynikající náladě se za hoďku a půl dorazilo na místo.
RT
Jen co kluci vylezli z auta a podívali se na ty hromady, Matyáš svým nezaměnitelným hlasem řve: „Ty krávo, to ses zbláznil! Tady nic nedáme.“ I Peťo to svým skejtovým okem hodnotil, že to asi fakt nepude, protože dirty byly přestavěný do obřích rozměrů a hlína lehce navlhlá. Ale s problémy se tak nějak počítalo, takže kromě klasických skejtů si kluci v kufru vezli i cruisery s měkkými kolečky, který dokážou pobrat i větší kamínky. Začalo se proto
ondra filípek /r/ fs ollie na hlíně za nezaměnitelnýho řevu matyáše volka
57
jezdit na cruiserech, Matyáš s tim neměl problém, ale Ondrovi to nějak nesedělo. Přemontoval si proto velký kola na svůj skejt a hned to bylo lepší. První hoďka pobytu na dirtech byla taková plná obav a nejistoty, různě se to zkoušelo a vymejšlelo, a v ruce bylo víc koště než deska. Pak Matyáš přišel s nápadem, že si ze dvou dirtů udělá jakoby minirampu a bude jezdit v ní. Panovaly lehký pochyby, jestli to půjde, ale pak tam vystřelil takový air, že Peťo
přišlo hned, takže proč to trochu nepušnout. Filípkův signature trik je fs ollie a nikdo u nás ho ve vzduchu nedokáže tak hezky protáhnout jako on. Padnul mu tam hned na první pokus, nádherně vysoko a v excelentním stylu, takže bylo úplně jasný, která fotka půjde na otvírák článku. Nic tě nenakopne víc než odjetý trik a Ondra se rozhod, že domu neodjede s prázdnou. Našel si úplně nový místo a zkoušel udělat nosepick na hliněné hraně
1
úlekem skoro zapomněl zmáčknout spoušť. První pokus se mu odjet nepodařilo, ale na sedmý to vrátil nádherně, a nad perfektní fotkou zavládlo společný veselí. První je doma, výlet nebude úplně zbytečnej! Euforická atmosféra otevřela stavidla fantazie. Matyáš běhal po hlíně a vymejšlel, odkud kam a co. Během chvíle přišel s nápadem, že z jedné platformy pošle boneless dolu do dirtu, jako takovej drop. Nápad dost crazy, prostě Volkova klasika, a jak se nakonec ukázalo, dost osudná. Odrazil se tak mohutně, že dopadnul dolejc, než předpokládal, a tlumení nárazu jeho koleno nevydrželo. Pozdější vyšetření u doktora ukázalo, že mu při tom prasknul křížový vaz, takže prostě masakr. Ale ani tohle vážný zranění Matyášovi nezabránilo, aby dál skejtoval. Koleno si obmotal gázou, bolelo ho to jak čert, ale stále hecoval a hledal, co by dalšího vyzval. Zodpovědnost tak padla na Ondru, ale dirtoviště moc možností nedávalo. Jasně, kdybysme si s sebou přinesli nějaký překližky, asi by se spot dal úplně jinak využít. Jenže to už by nebyl experiment! Ondra se proto rozhodl pro jistotu, backside bonelless mezi dvěma dirty, něco na styl ježdění v minirampě. To
2
dirtu. To se mu povedlo, byl spokojenej a pomalu začal přemýšlet o škole, kam ještě ten den musel na čtvrtou odpolední dorazit. Ne každej skate life je úplně easy life! Bolavý koleno Matyáš se pak rozhodl pro sekačku, z jednoho dirtu chtěl transferovat na klopenku, jako by do disasteru. Crazy nápad a vzhledem ke stavu kolene se to moc nedalo. Náladu si pak spravil menším boneless dropem, při kterým noha vydržela. A to je asi tak všechno, co se v Milevsku odehrálo. Náš pokus o ježdění na dirtech vyšel. Neni to úplně
3
to pravý ořechový, ale kdo má rád nový skate výzvy, ten si to určitě užije. Doporučujeme si s sebou vzít velký měkký kola a určitě si session dohodnout s bikerama a zjistit od nich, jak se k hlíně správně chovat. Ač se to nezdá, tak nakopat hromady hlíny zabere spousty času a údržba je fakt věda. Kolařský stavitelský partičky lze s přehledem přirovnat k DIY stavitelům z betonu, a to už si asi dovedete představit, jaký nasrání probíhá, když vám někdo ničí krví vydřenej spot.
4
1/ ondra filípek /r/ fs nosepick 2/ matyáš si dirty pořádně vymetl 3/ koleno sem, koleno tam, jezdí se i přes bolest 4/ matyáš volek /g/ neskutečný fs air, kterej vykouzlí úsměv na tváři nejen homerovi simpsonovi
59
TOMÁ
COMING SOON/ ŠANCI SE PŘEDSTAVIT V RUBRICE BUDOUCÍCH HVĚZD DNES DOSTÁVÁ TOMÁŠ RAISER. TENHLE DVAADVACETILETÝ PRAŽÁK, STUDENT BAKALÁŘSKÝHO STUDIA NA VŠE, JEZDÍ NA SNOWBOARDU JIŽ OD SVÝCH DESETI LET. SNOWPARK A PŘEKÁŽKY VŠAK OBJEVIL AŽ V PATNÁCTI, A OD TÝ DOBY ŠREDÍ, CO TO DÁ. TOMÁŠE SPONZORUJE ROME, AIRBLASTER A A51. text: Radek, foto: Peter Mercell
Zima letos strašná, co? Strašná, ale upřímně, pro mě lepší než loni. To ve Vítkovicích chvíli vlek jel, chvíli byl zavřenej... Teď se spustil a konstantně to jede. Nechápu, co jsem loni dělal špatně, ale třeba letos už sem stihnul pojezdit i streety. Prostě neni to tak špatný. Ale samozřejmě je to se sněhem horší, než to bejvávalo. S tím už se musíme smířit. Kde sis byl dneska zajezdit? Teď zrovna ve Vítkovicích. Bohužel v lednu jsem tu jen na víkendy, protože mám zkouškový. Naštěstí už mi to teď končí a v únoru tu budu pobejvat víc. Je to tady pro mě základna, jsou tu momentálně nejlepší
grind během časového limitu od majitele sklípku ve Smržovce
ÁŠ RAISER podmínky pro ježdění v Čechách. A pokud se tu ještě povede něco nasněžit a pustí to do plnýho provozu, tak to bude jednoznačně nejlepší park. Ty tu školu teď nějak hrotíš! Ne, to ne, ale chci už to dodělat, když sem tim trávil nějakej čas. Abych to nepromrhal... Teď studuju třetí ročník a měl bych normálně končit bakaláře, ale kvůli ježdění sem si to protáhnul na dva roky. Měl bych mít víc času a snad zvládnu obě zimy v klidu jezdit. Ještě chodíš s Mikýřovou ségrou? Nechodim, dostal jsem kopačky. Měl jsem z toho zlomený srdce, ale už jsem ho snad vyléčil a začal fungovat normálně, hehe.
No, já se chtěl zeptat, jestli Mikýř neměl nějaký tendence do tebe jít? Já třeba svojí ségru hlídal jako voko v hlavě... Ne, to vůbec! Hrozně dobře jsme s Martinem vycházeli a pořád vycházíme. Ty jezdíš jiby, Mikyska lítá... to si přímo říká o nějakej konflikt, hehe. Potkávali jsme se přes léto celkem dost a zjistili, že toho máme docela dost společnýho. Teda kromě stylu ježdění, hehe. Problém je spíš v tom, že Mikýř objíždí svěťáky, mistrovství a jiný závody, takže nemám moc šanci si s nim zajezdit. Myslim si ale, že až se to povede, tak si to užijem, protože se máme jeden od druhýho co učit.
Jak daleko ses posunul od tý doby, cos měl v Boardu naposled miniprofil? To bylo tak předloni, si myslim... Progres byl hlavně v tom, že jsem začal jezdit za Rome a Airblaster, což pro mě byla motivace snažit se jezdit a posouvat to dál. Ale víceméně to jde pořád stejným směrem. Když jsou závody, tak je objíždím, jinak sleduju videa a snažím se dělat nový věci, nezaseknout se na místě. A vývoj triků? Před dvěma lety sem se dost bál a těžší triky dělal jen při závodech, když jsem musel. Teďka už cejtím, že mám nad tím větší kontrolu a běžně zkouším i těžší věci. Mám takový vlastní pravidlo, že když se něco
61
1
novýho naučím na normál, tak to hned musím zkoušet i na switch. Prostě umět všechno na obě strany, ať už jsou to dva sedmičky na rail, bora, prostě všechno. A budoucnost tvýho progresu je jaká? Vidim, že jsem ještě nevěnoval moc času, a trochu v tom zaostávám, ježdění streetů. Člověk by se měl snažit, když jsou podmínky, posunout to z toho snowparku někam dál. Na streetu už je trik o něčem jinym, hehe. Určitě máš nějaký vyhlídnutý místa na vraždy. Trošku odkrej karty... U nás se hledá až podle toho, kde napadne sníh. Tim, že jsem z Prahy, tak vim o spoustě míst v tomhle městě. S Yanem jsme se byli třeba kouknout na dropy ze starejch zdí na Pohořelci, prostě neni problém něco najít, ale horší je to s tím sněhem. Chtěl bych dát nějakej šílenej rail grindem, nějakej triple kink a přejet to celý. To by mě bavilo. Nebo přeletět nějakej gap olíčkem, to je lepší než cokoliv jinýho. Ideální postava na šredění je menší vzrůst a široký ramena. Ty seš přesnej vopak. Jak bojuješ s touhle disproporcí? Dva metry a sedmdesát kilo... Ale teď se snažim rozšiřovat ty ramena a už mám 80 a můžu aspoň ohnout prkno. S výškou nic nenadělám, takže jezdim jib desky a je to pro mě, jako kdybych jezdil na skejtu. Už sem si na to zvyknul a cejtim se na tom fajn.
62
1/ switch grind cab 3 out u tesca v jablonci
Jedinej mínus postavy vidím v tom, že padám z větší vejšky a víc mě to bolí, a taky že na fotkách se mnou překážky vypadaj menší, hehe. Na čem si v poslední době nejvíc ujíždíš? Já mám v záložkách na počítači všechny hlavní snb stránky jako Videograss, Snowboardermag a podobně. Nejvíc mě baví edity Amíků ze snowparku, protože to si člověk může jít hned zkusit. Street videa jsou plný nesmyslů, to nemá cenu se na to v zimě koukat. Ale třeba v létě sem si koupil nejnovější Videograss, to mě ty šílenosti baví. Pořídil jsem si to na iTunes, asi za osm euro, ale aspoň jsem tim podpořil snowboarding. Relaxace jak? Snažim se cvičit, což poslední dobou zjišťuju, že při pádech na prkně hodně pomáhá. Tělo funguje úplně jinak, líp drží. A taky jsem začal jezdit na kole, pořídil jsem si celopéro a jezdim s kámošema. Chytlo mě to docela dost, člověk si sjede sjezdy, ale zároveň si je musí vyšlápnout. Je to něco za něco, dobrý na fyzičku a s kopce zábava. Myslíš, že má cenu se v Čechách snažit o nějakej „profi“ snowboarding? Cenu to nemá, a pokud by jí to mělo, tak ne v Čechách, hehe. Dřív to možná šlo, když úroveň nebyla tak vysoko, ale pokud chce člověk v dnešní době myslet na nějakou profi kariéru, tak ten čas doma trávit nemůže.
2/ boardslide na jabloneckým zetku
A ty by ses dokázal sebrat a jít jezdit do zahraničí? Jedině tak třeba na měsíc, do Ameriky, udělat si dovolenou. Ale ne vůbec za nějakým cílem se stát profi riderem. A odjet třeba na celou zimu někam do Alp, to mě taky neláká, hlavně asi kvůli škole a ostatním povinnostem, který tu mám. Kdybych ti teď na závěr moh jak zlatá rybka splnit přání, ale jen jedno, co by to bylo? To je hrozně složitý... Ale asi bych chtěl jenom strašně obrovskou hromadu peněz, v dnešní době si za to člověk pomalu koupí i to zdraví, hehe.
2
1
EDA KLÍMA MINIPROFIL/ NEJMLADŠÍ ZE ŠREĎÁCKÝHO RODU KLÍMÁKŮ JE EDA, KTEREJ POD DOZOREM SVÝCH STARŠÍCH BRÁCHŮ KUBY A JANKA ROSTE TÍM SPRÁVNÝM SMĚREM. VYUŽILI JSME JEDNOHO Z MÁLA DNŮ LETOŠNÍ ZIMY, KDY TO VYPADALO JAKO V ZIMĚ, A UDĚLALI S EDOU PÁR FOTEK A NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR.
2
text: Radek, foto: Peter Mercell
Tak na začátek se nám nějak pořádně představ. Ahoj, já sem Eda Klíma, je mi třináct let a bydlím v Horoměřicích u Prahy. Do školy chodím do sedmý třídy v Praze 6 na Hanspaulku, moje koníčky jsou tenis, snowboard a ježdění na koloběžce. Ježišmarjá... No, fotky s tebou máme naštěstí snowboardový, takže se budeme bavit hlavně o tý pohodičce se širokou stopou. Jak si začal? Já se k tomu dostal přes svý bráchy, kteří taky jezdí. Hrozně se mi to líbilo, hlavně proto, že je to takový pohodový a jiný než lyže. Já začínal v nějakých svých šesti letech a tenkrát na tom ještě tolik dětí nejezdilo. Jako úplně malej prcek sem začal na lyžích, ale pak prostě přešel na snowboard, nějaký dva roky se to učil a někdy kolem deseti let sem zkusil jako bráchové jezdit po bedýnkách. Bavilo mě to, zůstal jsem u toho a začal se učit triky. Zejtra jedeš se školou na lyžák. Nechaj tě učitelé jezdit na prkně? Ptal jsem se a vypadá to, že nechaj. Říkali, že záleží
podle sněhu, a ten je, takže snad to bude dobrý. S sebou si beru i lyže, protože ty jsou povinný. Ale jinak škola dobrá, jde mi to, něco mě baví, třeba matika, a naštěstí mám dobrý známky, takže můžu jezdit na hory. Kde nejčastějc jezdíš a jak tak vypadá tvuj ideální snb víkend? Nejvíc sem ve Špindlu, protože tam skoro napůl bydlíme. A taky hodně jezdím ve Vítkovicích u bráchů. Ideální den jen pak ten, když je pořádná zima, pěknej prašan a sunshine. Ráno si jen tak zajezdim po lese a pak du do snowparku, kde vydržim, dokuď to jde. Za chvíli na ČT sport začíná MS. Určitě se budeš koukat. Ale jezdíš i ty sám závody? Moc nejezdim, zatim jsem se zúčastnil dvou. Když mi bylo jedenáct, jel jsem Rookie fest ve Špindlu, ale skončil tam poslední. Pak jsem jel v Rejdicích Poc závod, skončil pátej a to mě bavilo. Bylo to tam totiž víc o bednách a railech, a ty mám radši než skoky. Já jsem spíš na to šredění.
Komu z našich nejvíc fandíš? Nejvíc se mi líběj mý bráchové, jezděj fakt dobře. Pak Tomáš Císař, to je největší zabiják se svýma underflipama, pak Románek Dlauhý a Dušan Kříž. Feláci ze Špindlu. Myslíš, že se na to mistrovství světa nebo třeba olympiádu podíváš? Rád bych se tam podíval, už sem o tom přemejšlel. Musím začít skákat, abych měl šanci. Bude to ale těžký, musim ještě trošku povyrůst, abych na to měl sílu. Teď sem sledoval Rookie fest a viděl, jak tam čtrnáctiletý kluci dávaj double corky, tak to prostě nechápu. To je hodně drsný. Ale já prostě jezdím to, co mě baví, a to jsou teď bedýnky. Na jakých prknech jezdíš? Co jinak tvoje výbava? Mám Ride DHK, měkký rovný prkno, dýlka 142. Jak daleko stojim nohama od sebe, teď v číslech nevim, ale je to širokej stance. Vázko mám Ride a boty teď nový od Burtonu, nikdy sem neměl žádnou jinou značku a ani žádnou jinou nechci. Burton forever! Máš kromě školy a snb čas na něco jinýho? Baví mě natáčet a stříhat různý videa... No vlastně ani žádnou jinou další větší aktivitu neprovozuju. Trochu hraju ten tenis, ale to jen spíš rekreačně, abych měl nějakej pohyb přes léto. Co plánuješ na letošní zimu? My s tátou na jaře a na podzim jezdíme do Rakouska, na Stubai, takže to je takovej plán na zahraniční výlet. Jinak bych chtěl zkusit nějaký ty menší závody, uvidíme, co se naskytne. Máš na závěr nějakej vzkaz nebo moudro? Tak jestli tenhle článek čtou nějaký mladší, tak těm vzkazuju, aby neseděli doma u počítače a nehráli hry o snowboardingu. O hodně lepší pocit je totiž si prkno vzít a jít si to sám zkusit. Je to větší sranda, nejlíp ještě v partě kámošů.
1/ indy přes psí boudu, ve který žije pes zabiják, co hlídá vítkovický freestyle snb house 2/ tailgrab z vystřelováku ve vítkovicích
65
Peter Molec: „Tyhle schody jsou u nás ve Zvoleně a je to celkem těžký spot, protože není moc dlouhý rozjezd. Sešli jsme se tady na focení den před Vánoci, teplota nad nulou, takže nám ve skateboardingu nic nebránilo. A dokonce jsem se přitom switch ollie i zahřál, protože jsem to odjel až tak na desátej, dvanáctej pokus.“ (foto: Peter Mercell) 67
1
2
1
Adam Tran: „Ve vypuštěné nádrži v Timoradzi, ve vesnici nedaleko Bánovec, jsme s Peťem fotili něco do rozhovoru v časáku. Byla už tma, tak jsme si místo nasvítili blesky, ale stejně jsem na to dost blbě viděl a hodně se trápil. Nakonec ten fs blunt out konečně padnul!“ (foto: Peter Mercell)
2
Janek Klíma: „Jak v lednu napadlo, přijel Peťo fotit mýho bráchu a dávali jsme spoty kolem našeho Freestyle snb housu ve Vítkovicích. Tady na tom dřevěnym kinku jsem pak poslal grind do fs bora na druhej pokus.“ (foto: Peter Mercell)
68
1
2
71
1
Tomáš Špidlen: „Fotka vznikla při session s Tomášem Raiserem pro rubriku Coming soon. Tenhle spot v Jablonci nad Nisou jsem měl vyhlídlej už delší dobu, ale čekal jsem na sněhovou nadílku. Zrovna napadlo, takže se to všechno pěkně sešlo, a navíc mi tam na druhej padnul drop. Za dvacet minut bylo hotovo, včetně stavby dopadu!“ (foto: Peter Mercell)
2
Braňo Mrváň: „S teamem Happy Hour jsme vyrazili na den fotit do Šumperka. Každej z nás potřeboval aspoň dvě fotky, což už já měl dávno splněno. Krnis chtěl na tomhle spotu udělat flip, nepadalo mu to, takže pak zkoušel Hanečák bs ollie. Jenže už byl docela rozsekanej, proto přišla s bs ollie řada na mě a já vrátil do pár pokusů. Je to jen takové hovienko, ale nejlehčí věci jsou ty nejkrásnější!“ (foto: Peter Mercell)
1
2
1
Rišo Tury: „Hledali jsme spoty na periferii Říma a už jsme byli celkem zoufalí, protože se nedařilo nic najít. Nakonec jsme se náhodou dostali do nějaký vesničky a objevili tenhle rail. Byla tam zámkovka a na mých 52kách to nešlo. Naštěstí jsem si pučil kolečka od Fandy Šestáka, a to mě zachránilo, fs smith grind mi padnul na druhý pokus.“ (foto: Peter Mercell)
2
Fanda Šesták: „Byli jsme v Římě na Spot questu a na netu jsme našli tenhle spot. Na místě jsme zjistili, že je to dost hodně špinavá věc. Vůbec se mi do toho nechtělo, měl sem odraženou patu, ale pak mě Mirek Kvapil překecal a do tří pokusů to padlo.“ (foto: Peter Mercell)
72
74
TEST THE BEST 4
1
2
3
BOARDBAGS 1/ Flow Weekend Warrior Flow Weekend Warrior je prostornej obal z odolnýho matroše s dostatkem místa i pro vaše boty. Obsahuje navíc i kapsu na nářadí. Vak je uzavíratelnej na zip a má nastavitelnej ramenní popruh. Vyrábí se v dýlkách 158 a 166 cm za cenu 1.250 Kč.
CESTOVÁNÍ NA HORY BEZ OBALU NA SNOWBOARD NEBOLI BOARDBAGU SI NEUMÍME ABSOLUTNĚ PŘEDSTAVIT A VY NA TOM MUSÍTE BÝT STEJNĚ. NA TRHU SE NACHÁZÍ SPOUSTA VARIANT, OD JEDNODUCHEJCH MODELŮ AŽ PO VYPIMPENÝ VAKY S KOLEČKAMA. TADY JSOU NĚKTERÝ Z NICH.
2/ Gravity Vivid Gravity Vivid je jednoduchej obal na snowboard pro holky, k dostání je tedy i v kratších velikostech. Do obalu se vám vejde nejen prkno, ale i boty nebo
5
7 8
6
třeba helma a chrániče. Navíc obsahuje samostatnou kapsu na nářadí, náhradní tkaničky či jiný drobný příslušenství. Cena je 720 Kč. 3/ Gravity Icon Česká značka Gravity Snowboards samozřejmě myslí i na pány. Vak s názvem Icon má všechny vychytávky jako předchozí dámskej model, vyjde na stejný peníze a jediným rozdílem sou jeho barvy plus vyráběný dýlky. 4/ Roxy Vermont Boardbag Roxy Vermont je plně polstrovanej vak na snowboard o velikosti 159 cm, do kterýho se vejdou hned dvě prkna. Vpředu jsou oddíly na zip sloužící k uložení doplňků, centrální kapsa je z nepromokavýho matroše, vak má pevný neoprenový madlo pro snadnější manipulaci, plastový nožičky a kolečka. Tahle paráda pro náročný vyjde na 3.190 Kč.
5/ Quiksilver Vulcano Boardbag Vulcano Boardbag z produkce firmy Quiksilver se vyrábí i ve stylovym maskáčovym designu. Vyjde na 1.350 Kč, má jednu velkou kapsu, klasickej ramenní popruh a úchyt na boku. 6/ Rome Escort Bag Polstrovanej obal Rome s masivníma kolečkama nabízí obrovskou hlavní kapsu, boční kapsu na příslušenství, integrovanej boční popruh a ochranný EVA prvky proti prodření. Na vejšku do něj nacpete až 162cm snowboard a můžete ho sehnat za 3.560 Kč. 7/ Nitro Cargo Boardbag Nitro Cargo Boardbag je objemnější futrál, do kterýho pásne prkno s vázáním i boty a další potřebnosti. Polstrování ze všech stran vaší výbavu ochrání před vnějšíma vlivama. Zároveň se nepromočí ponožky při
9
přezouvání na parkáči. Vyrábí se ve dvou velikostech 161 a 169 cm za cenu 1.550 Kč. 8/ Burton Space Sack Burton Space Sack je jednoduchej obal na snowboard, dostatečně velkej i pro bezpečný uskladnění bot, vázání a helmy, kterejm poskytne vysokou ochranu i ve sklepě či na půdě. Nastavitelnej popruh pro snadný přenášení je samozřejmostí. Na krámech v ČR je k mání za 1.375 Kč. 9/ Burton Wheelie Gig Bag Plně polstrovanej boardbag Burton Wheelie Gig Bag vyjde na 3.300 Kč, má zesílený dno a kvalitní skejtový kolečka pro snadnou manipulaci. Nechybí ani vrchní rychle dostupná kapsa na zip na menší věci. Tohle je prostě ideální pomocník pro vícedenní trip za sněhem.
3
2
4 1
5
6
7 8
NECKWARMERS NOSIT NA SNOWBOARDA ŠÁLU NENÍ ÚPLNĚ PRAKTICKÝ, ALE ZIMA NA KRK NÁM PŘECI BEJT NEMŮŽE! PRÁVĚ PROTO JSOU TU NÁKRČÁKY NEBO JIM PODOBNÝ MASKY, KTERÝ BY MĚL MÍT VE SVÝ VÝBAVĚ URČITĚ KAŽDÝ Z VÁS. POKUD JEŠTĚ NEMÁTE NEBO SHÁNÍTE NĚJAKEJ NOVEJ KOUSEK, OMRKNĚTE PŘEHLED TĚCH NEJSTYLOVĚJŠÍCH PARÁD DOSTUPNEJCH NA NAŠÍ RODNÝ HROUDĚ.
1/ NXTZ Tubedana Tubedana s cenou 799 Kč je dvouvrstvej nákrčník pro dokonalou ochranu krku, obličeje a uší v mrazivejch dnech. Díky svrchnímu strečovýmu matroši všechno perfektně sedí a nákrčník nesjíždí. Podšívka a oblast, přes kterou se dejchá, je z prodyšný tkaniny, takže o sucho je postaráno. Vybrat si můžete hned z několika barevnejch vzorů. 2/ Quiksilver Strainer Balaclava Quiksilver Strainer Balaclava je nákrčák, ze kterýho můžete v cuku letu vytvořit i kuklu zakrývající celou hlavu a krk. Vyjde na 790 Kč, je ušitej z jemnýho fleecu a o krytí nosu s pusou se samozřejmě stará prodyšnější materiál. 3/ 686 Strap Facemask Hunter Camo Maska 686 Facemask Hunter svýho majitele skvěle ochrání před mokrem i ledovým větrem. Dýchací otvory jsou důmyslně ukrytý, takže do nich
nenafouká, no a pokud chcete bejt v takovymhle pohodlíčku, připravte si 790 Kč. 4/ Rome Necktube Truckstop Nákrčník Rome Necktube Truckstop je vyrobenej z kombinace polyesteru a spandexu tak, aby byl co nejelastičtější. Celopotisk s motivama Rome SDS je odolnej proti blednutí a na obou koncích nechybí zapošití. Tenhle kousek vyjde na 580 Kč. 5/ CLWR Tube Nákrčník Colour Wear, nový značky na našem trhu, taktéž nabízí velkou elastičnost, díky který se přizpůsobí vašemu krku a obličeji. Vše zdobí logo firmy, oba konce sou zapošitý a samozřejmostí je nekompromisní švédská kvalita zpracování. Maloobchodní cena byla stanovena na 550 Kč. 6/ Airblaster Air Gator Air Gator je maximálně hřejivej macatej nákrčník ze
100% jemný akrylový příze s vyšším profilem, kterej by se měl postarat o to, abyste jen tak nenachladli. Vychytávkou je oboustranný dvoubarevný provedení. A cena? 580 Kč. 7/ Burton Poledo Neckwarmer Poledo Neckwarmer z produkce legendární značky Burton Snowboards je stylovej úpletovej nákrčník ze 100% akrylu s podšitym fleecem. To aby to nekousalo! Teplo i prodyšnost jsou samozřejmostí a na cenovce najdete číslo 825 Kč. 8/ Burton Lightweight Facemask Lehkej a graficky vychytanej Facemask od Burtonu si užijete za každýho počasí. Matroš Dryride zaručí rychlý schnutí a maximální prodyšnost. Nově použitá Stink-Proof technologie pak eliminuje nežádoucí pachy. Aby byl váš, musíte mít v peněžence 534 Kč.
TEST THE BEST
77
2 1 3
4
5
6
BINDINGS MINULE JSME TU MĚLI PŘEHLED NEJPRODÁVANĚJŠÍCH SNOWBOARDOVEJCH PRKEN TOP FIREM ZASTOUPENEJCH NA NAŠEM TRHU, NO A DNESKA SE VRHNEME NA DALŠÍ NEODMYSLITELNOU SOUČÁST KOMPLETU, TEDY NA VÁZÁNÍ. TAK JAKÝ KOUSKY CHTĚJ ČEŠI NEJVÍC?
1/ Gravity G3 Nejvyšší model pánskýho snowboardovýho vázání od Gravity, tedy ten s označením G3, je vybavenej vylepšenym přednim strapem Rubber Toe Strap, kterej na špičce boty sedí jako ulitej. Patka byla navržena tak, aby byla co nejlehčí, ale zároveň funkční, a poskytovala maximální možnou oporu. Baseplate je krytej klasickou výstelkou z EVA materiálu, kterej spolehlivě odpruží i ty nejtvrdší dopady. Cena vázka je 3.190 Kč. 2/ Drake Fifty Vázání jménem Fifty značky Drake, je na trhu už fakt dlouho. Jedná se o měkčí kousek pro středně pokročilý ridery a jibbery. Odlehčenej baseplate se stará o ideální přenos síly mezi deskou a vázáním, dva prémiový strapy pak o komfort. Technologie Natural Cant ještě vylepšuje pozici těžiště jezdce a celkovej pocit z jízdy, masivní, avšak odlehčený kovový přezky vždy naleznete po hmatu i v rukavici. Na ergonomicky tvarovaný patce je nárazy a otřesy absorbující vrstva vylepšující jízdní pohodlí, hi-back je navíc plně nastavitelnej. Drake Fifty seženete za 4.060 Kč.
3/ Rome Mob Vázání Rome Mob má nízkou váhu, plně nastavitelnej hi-back a baseplate se skvělym přenosem síly od špičky ke kotníku. Strapy, který pevně obepnou jakoukoliv botu, jsou pohodlný a příjemně polstrovaný. Nechybí ani podložka tlumící vibrace a rázy. Přezky s rychlym krokem jsou vyrobený z kovu a funkci autostrap oceníte na pomě či kotvě, protože strapy jsou díky ní automaticky vytaženy mimo baseplate. Doporučená cena Mobu je 5.250 Kč. 4/ Nitro Zero Nitro letos vyrukovalo s úplně novejma konstrukcema vázání. Jedním z inovovaných typů je Zero, freestylový vázko s luxusní výbavou, který si oblíbil třeba i Darek Bergmann. Nová podlaha pevnějc usazuje botu, ale zůstává poddajná při protahování triků. Nárazy při přistáních bezpečně tlumí airbag pod patou. Všechny zubatý pásky v sobě maj ocelový lanka, takže odolaj jakýmukoliv tahu. Otevřená a asymetrická opěrka pak dává prostor nekonečnýmu progresu. Tahle paráda vyjde na 5.990 Kč.
5/ Burton Cartel Vázání Burton Cartel je jedním z úplně nejprodávanějších modelů na světě, prověřený profesionálníma riderama. V katalogu týhle firmy rozhodně není prvním rokem, a tak je vychytaný k dokonalosti. Anatomickej tvar a lehká konstrukce zaručujou vynikající podporu i komfort. Cartel ve stylovym designu a šesti barevnejch kombinacích seženete za 6.875 Kč. 6/ Burton Mission Během více než desetiletý historie modelu Mission tohle vázko neustále ohromuje pohodlím a stylem. Ve střední třídě jen těžko hledat konkurenci, a pokud se na sjezdovce rozhlídnete kolem sebe, určitě ho někde uvidíte. Měkký odpružení a ergonomická opěrka jsou jen dvě z mnoha oblíbenejch funkcí tohoto vázání, který je k mání za 6.050 Kč.
78
MUSIC
ROYAL BLOOD NĚKDY NA PODZIM LOŇSKÉHO ROKU SE KE MNĚ DOSTALA DESKA OD – PRO MĚ DO TÉ DOBY NEZNÁMÉ BRITSKÉ DVOJKY – ROYAL BLOOD. FAKT, ŽE K TOMU, ABYSTE ZAHRÁLI NEBO NAHRÁLI POŘÁDNOU PECKU, MŮŽETE BÝT KLIDNĚ DVA, V MINULOSTI POTVRDILI UŽ THE WHITE STRIPES, DEATH FROM ABOVE 1979 NEBO THE BLACK KEYS. PROTO JSEM OD ZAČÁTKU K TÉHLE DVOJCE Z BRIGHTONU PŘISTUPOVAL BEZ PŘEDSUDKŮ. VZHLEDEM K MNOŽSTVÍ NOVĚ VYDÁVANÝCH DESEK JSEM VŠAK PŘEDEM NEOČEKÁVAL, ŽE BY MĚ JEJICH TVORBA MOHLA NĚJAK ZÁSADNĚ PŘEKVAPIT.
Po založení jejich debutu do přehrávače však věci nabraly velmi rychlý spád. Podobnou situaci, nebo chcete-li pocity, jsem v minulosti zažil u desek Nirvany, Rage Against The Machine nebo At The Drive-In – prostě jsem si sednul na prdel. Nejdřív z faktu, že všech 10 skladeb vám uběhne jakoby nic a vy stále nemáte dost, navíc vše v doprovodu „pouze“ bicích a basy… Samozřejmě nesmíme být naivní – na desce i na koncertech si chlapci pomáhají všelijak, ne však předtočenými smyčkami, samply a podobnými vychytávkami. Mike Kerr a Ben Thatcher pocházejí z anglického Brightonu. Podobně jako třeba The White Stripes nebo The Black Keys vycházejí z dřevního blues rocku, kritika v souvislosti s nimi nejčastěji hovoří o moderním garážovém rocku, ale koho dnes nějaký škatulky zajímaj, že? Jak už jsem zmínil, Royal Blood hrají ve velmi úsporném a unikátním nástrojovém obsazení baskytara a bicí. Nepoužívají žádné předtočené pásky nebo mašinky, přesto dokážou s pomocí pedálových efektů vytvořit plný a opravdu hutný zvuk. Jejich věhlas se začal šířit ještě dřív, než vydali první singl. Mají je v oblibě jak fanoušci a kritika, tak i mnohem slavnější kolegové z branže. Nikoho tedy nepřekvapí, že management Arctic Monkeys se skupinou obratem podepsal smlouvu
o zastupování, v prosinci se pak Royal Blood dostali na seznam patnácti největších nadějí roku 2014, který pravidelně sestavuje slovutná BBC. Dave Grohl z Foo Fighters si je pak vybral jako předkapelu na své nadcházející turné a podle všeho budou tahákem nejrůznějších hudebních festivalů. Zní to jak scénář k nějakému hollywoodskému bijáku, ale Royal Blood jsou senzací posledních týdnů. Výčtem jejich úspěchů v hitparádách, rádiových žebříčcích nebo úspěšných koncertů bychom jen ztráceli čas. Zkrátka se po dlouhý době konečně objevila kapela, která by – hodně nadneseně řečeno – mohla zachránit rock‘n‘roll. A vše tomu nasvědčuje…
RECENZE DESKY Nahrávka vznikala na přelomu roku 2013 a 2014 ve velšském studiu Rockfield, a to zakrátko poté, co se Mike a Ben dali dohromady. V případě Royal Blood bylo vše od začátku dané – desku natočili jen ve složení bicí, basa/zpěv. Žádná elektronika, podkresy nebo jiné přikrášlení, které dnes bývá zcela běžné. Řada písní se nahrávala živě a jediné, co Mike a Ben krom svých nástrojů použili, byly rozličné tamburíny a perkuse. Nahrávku produkoval Tom Dalgety, který má za sebou alba kapel Killing Joke, Siouxsie nebo Turbowolf. Tom je také podepsán pod zvukem desky, jen ve dvou
případech přenechal mixážní pult jiným – skladbu Come On Over udělal Alan Moulder, Dave Sardy pak dostal na starost trek Little Monster. Samozřejmě, že se Royal Blood nevyhnuli nejrůznějším přirovnáním, které jsou vcelku na místě. Dnes už originálně a hitově zároveň zní máloco, Mike a Ben však rozhodně nekopírují, prostě přinášejí jen svůj upřímný pohled na rock 21. století… jakkoliv to bude znít jako klišé. Každopádně vše prověří druhá deska. Doporučené skladby: všechny.
KONCERT ROYAL BLOOD (12/1/2015 Berlin – Astra, support: Mini Mansions) Šance, že Royal Blood uvidíme v dohledné době v našich končinách živě, mně přijde mizivá, tedy pokud nepřekvapí některý z domácích promotérů... Proto jsem na nabídku vyrazit na jejich koncert do Berlína okamžitě kývnul. K cestě bych řekl asi jen tolik, že nesmíte podceňovat i slepě věřit navigaci! Koncert, na základě velkého úspěchu přemístěný z Postbahnhof do podniku Astra, který disponuje kapacitou cca 1500 lidí, byl dlouho dopředu vyprodán. Přestože jsme dorazili na poslední chvíli, našli jsme fajn místa a mohli se věnovat předkapele. Tou byli Mini Mansions, což je parta, kterou si v době nečinnosti Queens Of The Stone Age založil jejich basák Michael
HUDEBNÍ OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2014
10 PLACEK, KTERÝ DLE NAŠEHO NÁZORU STOJÍ ZA VAŠI POZORNOST OFF! – Wasted Years Kalifornská hardcore punková partička OFF! A jejich třetí studiová deska přináší šestnáct jedovatejch skladeb, jejichž stopáž ve většině případů nepřesáhne 3 minuty. JAMIE T – Carry On The Grudge Britský spratek Jamie T se po pěti letech vrátil s novinkou, která není úplně na první poslech. Přináší klasicky nezávislej zvuk a originální projev na hranici zpěvu a rapu. RUN THE JEWELS – 2 Podivná hip-hopová dvojka ze států, kterou tvoří velkej černoch a pobledlej zrzek, vydala druhou desku plnou hustejch beatů a striktních názorů. FUTURE ISLANDS – Singles Elektro trio z Baltimore natočilo svůj debut v kamarádově skateshopu, kritiky výborně přijatou druhou desku In Evening Air pak v obývacím pokoji. Tohle je už jejich čtvrtej albovej zářez… a stojí za to! SUN KILL MOON – Benji Máte rádi spíše pomalejší a jemnější záležitosti? Tak zapomeňte na vše, co jste doposud slyšeli, tohle je ta nejkřehčí nahrávka roku 2014. Ideální jako podkres pro různé interesantní činnosti. St. VINCENT – s/t Pokud si nějaká roštěnka zaslouží vaši pozornost, tak určitě tahle dvaatřicetiletá umělkyně z Oklahomy. Na jejích kvalitách se shodnou kritika, fanoušci i její kolegové z branže. Mix indie, popu a rocku. THE AFGHAN WHIGS – Do To The Beast Greg Duli a jeho parta opět vstala z mrtvých a je z toho pěkně temná kytarová nahrávka. Žádný oplodňováky nečekejte, jen bolest a smutek. MASTODON – Once More ´Round The Sun Jestli má někdo v rukou budoucnost heavy metalu, tak jsou to bezpochyby Mastodon!
Shuman. Trochu bláhově jsem čekal pěknej mazec, a nakonec se mi dostalo jakéhosi mixu elektroniky, basy a bicích, která neurazila, ale ani nějak zásadně nenadchla. Prostě všichni v sále byli natěšeni na hvězdy večera a v přestávce řešili, zda kapela opravdu hraje jen ve dvou a jestli nepoužívají samply či jiné předtočené smyčky. Nepoužívají… a že mají zvuk jak z desky, potvrdili hned při první skladbě. Bylo zajímavý sledovat, s jakou lehkostí hraje Ben na bicí a jak Mikovy prsty jezdí hbitě po hmatníku. Na to, že fungují zhruba rok, působí vyhraným dojmem. Do diváků neprali žádný chytrý nebo politický kecy, jen nabízeli jeden hit za druhým, takže se zhruba po 20 minutách a 5 odehraných skladbách nabízela otázka, kolik toho kluci mají v zásobě a jakže vlastně dlouho budou hrát. Zahráli všechny skladby z desky + jednu věc navíc a s tímto setem se vešli do hodiny. Co říct? Na fesťák ideál, na samostatný koncert trochu málo, ale návštěvníkům koncertu to evidentně nevadilo a v klidu a pokoji se rozešli do svých domovů. Pro naši posádku byla cesta k domovům o něco delší, ale o to příjemnější díky fajn koncertnímu zážitku. Je jasné, že Royal Blood jsou už teď tak trochu senzace a podle všeho jejich hvězda bude padat vzhůru. Takže pokud budete mít příležitost Royal Blood vidět živě, neváhejte, i těch 53 minut za to stojí.
TV ON THE RADIO – Seeds Pro někoho zklamání, pro jiného deska roku. Možná nejpřístupnější deska tohoto newyorského kvarteta vůbec… A první od smrti jejich basáka. FKA TWIGS – LP1 Temná a futuristická směsice popu a elektroniky. Tahle sedmadvacetiletá Angličanka ještě před pár lety tancovala u Kylie Minogue nebo Jessie J, a teď tyhle holky strká s přehledem do kapsy.
AKCE V ÚNORU 10. 2. DJ SHADOW / CUT CHEMIST – Roxy 13. 2. THE AFGHAN WHIGS – Lucerna Music Bar 27. 2. CROWBAR – 007 Strahov
PRÁVĚ VYCHÁZÍ autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM foto: Warner Music
SLEATER-KINNEY – No Cities To Love ENTER SHIKARI – The Mindsweep THE CHARLATANS – Modern Nature NAPALM DEATH – Apex Predator – Easy Meat A PLACE TO BURY STRANGERS – Transfixiation WU-TANG CLAN – A Better Tomorrow
80
1/ zajíc 2/ toufar 3/ pavlačič 4/ hanusek 5/ leskovianský 6/ skandera 7/ flejšar 8/ zápražný
PŘED 10 LETY 2
1
3
4
7
5
6
8
BOARD 77 V ROCE 2005 SE HRÁLA TROŠKU JINÁ LIGA NEŽ DNES, LEDNOVEJ ČASÁK MĚL 144 STRAN A LIMITOVANOU PŘÍLOHU CD. TO SE JEDEN ANI NEDIVÍ, ŽE SE ONDRA MARČÍK NA TITULCE USMÍVÁ, ZVLÁŠŤ KDYŽ SE TENKRÁT OD SPONZORŮ DOSTÁVALY PENÍZE ZA FOTKY V ČASOPISECH.
LEDEN 2005
Časák začíná klasicky newskami a krutej je pohled do narvanýho kalendáře závodů. Třeba 5. února se jely čtyři různý lokální contesty v různých koutech republiky a součet jejich prizemoney a věcných cen byl 100 tisíc Kč, a celkově se jen za únor rozdalo víc jak 250 klacků. Díky obsáhlýmu počtu stran Boardu bylo v přední části časáku místo na různý sranda rubriky, ankety, fotostory, zkrátka vypadalo to fakt líp než teď. První článek je o výletu Funstormu do Barcelony, září tu Löwy, Pavlačič, Hanusek. Velký rozhovor má Ondra Marčík, následuje report z Hintertuxu s fotkami Záji, Skandery, Bauera. Na Air‘n‘Style v Innsbrucku za účasti Shauna
Whitea zůstal Martin Černík těsně před branami finále. Pak se trochu zavzpomíná na podzimní skate závody, kterých tenkrát bylo asi pět, a hurá na trip s Nuggetem na Kaunoš. Zimní skejtování v hale v Salzburgu si užil Molec, Lesko, Zápražný, Minol a Eliášek. Sk8 spotcheck nás zavede na spot v Brně-Komíně a do haly v Novým Městě na Moravě. SNB Nixon BestTrik je s fotkami Toufara, Matouška, Záji nebo Nečase. Pak se vyučuje nosepress a bs 7, přichází pár stránek o hudbě, fingerboard reportáž, profily euroriderů, návod na stavbu grindboxu, recenze filmů i cédéček a konec. Kdo se chce sám podívat, ať ťuká Publero.com/reader/24580.
SHOPS
Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172
Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890