Board 149

číslo 149 | prosinec 2014 | ročník 20 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

149 NIKE SB TRIP

MONTAFON DARKSLIDE.CZ TOUR WARSAW | SPOT QUEST ROMA THE VIKING VENTURE | NEVERENDING SEASON BACKCOUNTRY CAMP

Ethan Deiss shot by Gabe L’Heureux

OBSAH 149 50 THE VIKING VENTURE Léto, parta kámošek, motorky, snowboarding, Norsko... Tohle byly základní suroviny do letního megakoktejlu, který si pro sebe namíchaly Šárka Pančochová, Cheryl Maas a Aimee Fuller. Tu strašnou pohodu ucejtíte hned z úvodní fotky článku, schválně si na ní hned nalistujte.

56

50

56 NEVERENDING SEASON Žije mezi námi spousta zajímavých snowboarderů, akorát je potíž v tom, že je nepotkáte na našich horách. Pořádný poježdění člověk najde jen na pořádným svahu, což znamená sebrat kufry a odstěhovat se. Jedním z takových cestovatelských krajánků je Honza Hůrka, který se s vámi podělí o svý zážitky z Novýho Zélandu a prozradí, jak se dá strávit 206 dnů v roce na sněhu.

24 DARKSLIDE.CZ TOUR WARSAW Dárkšlíd tým je posedlej cestováním a není tedy divu, že tahle sebranka hovad i během letošního podzimu vyrazila na tour do zahraničí. Cílem byla Varšava, kde proběhlo šest dní krutýho skejtování a kaleb.

24

SKATEBOARDING

SNOWBOARDING

ENTERTAINMENT

24 42 74 78

22 34 50 56 60

10 RIDERS NEWS 14 TEST THE BEST: NOT A BEANIE, BEST SELLING DECKS, WINTER TUNING 18 PRODUCT NEWS 64 THE WALL 80 ARCHIV: BOARD 75 A 76

DARKSLIDE.CZ TOUR WARSAW SPOT QUEST ROMA COMING SOON: ŠTĚPÁN LAŠTŮVKA MINIPROFIL: KAREL PODUŠKA

STYLE: FS BOARDSLIDE MÁRA JEŽEK NIKE SB TRIP MONTAFON THE VIKING VENTURE NEVERENDING SEASON BACKCOUNTRY CAMP

42

42 SPOT QUEST ROMA Do třetice všeho dobrého v projektu Spot Quest znamenalo nasednout do letadla a odletět v doprovodu Riša Turyho a Fandy Šestáka na pěkný poježdění do Říma. Padaly super triky, a to jsme si je ani nemuseli vymodlit, stačilo se nadechnout vzduchu z Vatikánu.

34 NIKE SB TRIP MONTAFON Jeden z nejzábavnějších evropských parků vyrostl pod taktovkou Nike snowboarding v resortu Montafon, takže proč ho v doprovodu česko-slovenskýho teamu týhle značky nenavštívit? Naše parta pak měla neuvěřitelný štěstí na počasí a z tripu jsme přivezli super fotky i video.

34 7

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Vernon Deck, Michal Brouček, Shannan McBride

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Jan Lohynský, Michal Brouček KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: Mára Ježek /g/ frontside bluntslide na railu ze 17 schodů v Lounech v parku U trati (foto: Peter Mercell).

ročník 20 / číslo 149 / prosinec 2014 toto číslo vyšlo 26. listopadu 2014 příští číslo vyjde 4. února 2015 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

INTRO 149

Již od dob tří mušketýrů, a dost možná ještě dávno předtím, lidi vědí, že úplně nejlepší zážitky člověk získá spolu se svou partičkou. Po natočení filmu Easy Rider, a pravděpodobně dávno před ním, je známo, že maximální pocit volnosti člověk zažije za řídítky svý motorky, když si to nazdařbůh uhání krajinou.

V momentě, kdy každý z vás stoupnul na snowboard, se začal psát váš vlastní příběh absolutní svobody.

Tři mušketýři, to jsou Cheryl Maas, Šárka Pančochová a Aimee Fuller. Easy rider, tak to jsou ty jejich motorky, a svobodu snowboardingu najdete v článku The Viking venture, který začíná na straně 50.

RIDER‘S NEWS

Loňská sezóna se zadařila Klárce Janíkové, to nejpodstatnější pro ní bylo vítězství v evropském poháru.

V současné době rehabilituje zraněné koleno a připravuje se na nadcházející sezónu, kde kromě závodů bude hlavním dívčím coachem na pátém ročníku snb kempů Local Camps.

Všechny kempy proběhnou ve snowparcích Freestyle Area, které letos najdete ve Vítkovicích, na Monínci, na šumavském Špičáku a nově v Peci pod Sněžkou.

Zranění ramene a kolena má Šárka Pančochová zdárně vyléčeno, takže ještě rychlý poslední surfing sezóny v Kalifornii a naskakuje zpět na snowboard. Už se na to moc těší, protože teď v Breckenridge nasypalo za tři dny 70 čísel sněhu a zima tu bude nejspíš solidní. Šárka má na letošek trošku jiný plány, koupila si sněžný skútr, a chystá se míň závodit a víc si užívat prašanu.

Sezónu odstartoval Tomáš Raiser na přelomu října a listopadu, kdy vyrazil s Mikýřem na Stubai. Tam už naštěstí něco nasněžilo a snowpark stojí na místě, kam patří, dokonce i funguje vlek. Díky tomu, že to kluci naplánovali až na poslední chvíli, byli byli odměněni třema dněma s pomerančema a ideálníma podmínkama pro ježdění. Tomáš by si chtěl střihnout ještě jeden ledovcovej výlet a pak už jenom čekat, až to začne u nás a otevřou se Vítkovice, kam se letos s kámošema přesune na úkor Špindlu.

KLÁRA JANÍKOVÁ

TOMÁŠ RAISER

Zaslouženou chvíli odpočinku po náročný sezóně si užívá Max Habanec, což v jeho případě znamená, že si jezdí jen sám pro sebe bez dohledu objektivů. Začátkem prosince pak odlítá za teplem, rozhoduje se mezi USA a Barcelonou, a čeká ho měsíc plný točení a hrocení. Volný chvíle nyní tráví i nad kalendářem na rok 2015 a snaží se co nejlíp vykombinovat všechny akce a závody.

MAX HABANEC

ŠÁRKA PANČOCHOVÁ

David Čonka je na začátku sezóny rozjetej jak parní lokomotiva. První závod sezóny Čo-Pele ve Zvoleně zabil druhým místem a podle jeho slov se mu jibovalo stejně dobře jak koncem zimy. Nyní jako všichni vyhlíží první sníh ve Vítkovicích, kde by měl letos trávit veškerý svůj volný čas.

10

Podzim čekání tráví Maťo Nedorolík různou zábavou, zrovna nedávno spojil příjemný s užitečným, a v Bánské Bystrici koučoval malý zájemce o snowboarding v dětském Burton Riglet parku. Akce měla velký úspěch, spousta capartů si vyzkoušela jízdu bokem a doufejme, že už u toho zůstanou.

Příznivej skejtovej podzim tráví Martin Pek dotáčením triků pro svůj profil na Black Rabbitu 4 a taktéž se věnuje podzimní přípravě. Trochu cvičí ve fitku, běhá, dává si saunu, aby jeho tělo vydrželo všechen ten nápor.

Volnej čas věnoval Martin přípravě a pořádání Real street halloween na Stalinu, což se mu dost povedlo. Má z toho velkou radost a prostřednictvím časáku by chtěl poděkovat všem, co mu pomáhali nebo na akci skejtovali.

RIDER‘S NEWS

Miki Pajer vyrazil na podzimní ježdění na ledovcích testnout svoje nový prkno, tedy letošní model Burton Custom. Jako každoročně je to velká libovka, takže už teď se Miki třese, až někde šejpnou rampu, aby si tam pořádně zalítal. Čekání si snaží zkrátit chozením do školy, skateboardingem a gymnastikou.

Společně s Tadeášem Hortem pracuje Štěpán Bareš na nočním videu z Prahy, které bude natočeno po vzoru Thrasher GX1000. Začátkem prosince by se měl Štěpán podívat do Barcelony, kde využije dobrý počasí a skvělý spoty na získání záběrů pro svůj velký full hd profil, který právě začal natáčet. Pak přijde zima, takže ježdění na snowboardu, a hned zjara pak s Darkslide.cz vytoužený trip do Sarajeva.

Novou snb sezónu zahájila Maťa Molnárová na Hintertuxu, odkud se před pár dny vrátila. Jinak podzim se u této slovenské snowboarderky nese hlavně ve znamení honění fyzičky, a proto cvičí power jógu, plave a lehce se trápí v posilovně. Hodně času věnuje i práci ve freestyle snb klubu Snowstars, objíždí školy, propaguje snowboarding a dělá nábor nových členů.

MAŤA MOLNÁROVÁ

V září začala Martinovi Mikyskovi škola a zároveň velká kombinační hra, jak s učením skloubit snowboarding. Zatím vyhrává, neb rozvrh narovnal tak, že musí docházet v pondělí až úterý, a zbytek týdne má pak na ježdění. Přes léto na prkno ale ani nešláp, teď to dohání na Hintru a na Stubaii, aby byl ready už na první závod evropskýho poháru v Landgraafu v Holandsku.

MARTIN MIKYSKA

MIKI PAJER

ŠTĚPÁN BAREŠ

Po nafocení rozhovoru do časáku, Darkslide.cz tour do Varšavy a Happy Hour Day v Šumperku si Igor Hanečák řekl, že si dá od ježdění pauzu a zregeneruje se. Dlouho mu odpočívání ale nevydrželo, začala škola, hraní ve studentským divadle a práce s tetováním, aby vydělal nějaký peníze. Do toho se ještě přidávají nějaké výlety a různé další neočekávané projekty, takže se i přes příznivý počasí Igor do konce roku moc nesveze. O to víc si ale užívá, když si může zajezdit, a doufá, že ještě naloví nějaký záběry do připravovaného BonBon videa.

12

Darek Bergmann byl ofiko potvrzen jako člen evropskýho Nitro teamu, nejspíš i díky účasti na jarním světovým Nitro photoshootingu ve Švédsku. Letošní sezónu Dára začal na akcičce v Chomutově, kde bral první flek, a pak si užil pražskou premiéru Nitro filmu The Bad Seeds, kam za ním dorazili i jeho kámoši z teamu Dominik Wagner a Benny Urban. Otvíračky ledovců vynechává, místo toho maká v Německu, aby si něco přivydělal na sezónu.

Zima skoro na krku, ale to ještě pro Riša Turyho neznamená konec závodní sezóny.

Během pár posledních týdnů se podíval na závody do Belgie, kde se konalo finále Vans Shop Riot, a pak do Moskvy na World Cup of Skateboarding. Tam si to náramně užil, park mu sedl, a bylo z toho nádherný 4. místo. Rišo zůstává prostě při chuti a svoji formu pojede v prosinci potvrdit do Ameriky na závod Tampa AM. Držíme palce!

WINTER TUNING

ANALOG

686 LTD 55DSL

RIP CURL

NIKE SB

14

ANALOG DESOLATE JACKET + PROTOCOL PANT Desolate je název stylový zateplený snowboardový parky ve vojenskym stylu za 7.700 Kč, která je na fotce doplněná kalhotama Protocol za 4.950 Kč.

Vršek má kožíšek kolem krku, stylově vyzdobená záda a membránu 15k/10k, spodek je pak užšího střihu s parametrama 10k/5k. U Analogu vždycky uměli vyrobit pecičky.

686 LTD 55DSL AMERICANA DENIM

RIP CURL ENIGMA JACKET + FOCKER PANT

NIKE SB ENIGMA HOODIE + PANT

Firma 686 se spojila s experimentálníma džínokrejčíma z 55DSL a výsledkem je tahle zajímavá kolekce pro pány i dámy, v níž můžete odhrozit celej koncert Motörhead v první řadě. Stejně dobře si však můžete nechat zasypávat tváře prašanem a prznit hranama raily i v tom největším hegeši. Bunda a kalhoty totiž odolávají 15 metrům vodního sloupce a disponují i dostatečnou dýchatelností.

Cena pánský varianty byla stanovena na 9.390 plus 7.690 Kč a holky si můžou připravit 7.990 plus 7.690 Kč.

V katalogu značky Rip Curl, kterou v Čechách reprezentuje Martin Mikyska, je k nalezení maskáčovo-žlutá bunda Enigma, jejíž divokost zklidňujou černý gatě Focker. Obě věci volnějšího střihu maj membránu 10k/10k, takže zajišťujou jak sucho, tak teplo. Cenově jsme na částkách 4.999 a 3.799 Kč.

V Nike SB si ujížděj na spešl materiálech a všemožnejch vychytávkách, který nechyběj ani na kombíčku technický mikiny a kalhot Enigma. To si oblíbil třeba i Halldor Helgason a svýmu majiteli poskytnou maximální volnost pohybu, odolnost proti okolním vlivům, bezpečnou úschovu věcí a prostě všechno, co je pro pohodlnej pohyb na horách či streetu potřeba. Mikča se prodává za 7.190 a gatě za 6.590 Kč.

TEST THE BEST NAMIXOVALI JSME PRO VÁS KOMPLETY NA SVAH, KTERÝ SPOLU TVOŘEJ NAPROSTO IDEÁLNÍ PÁR, A TO JAK PO FUNKČNÍ, TAK PO DESIGNOVÝ STRÁNCE. POKUD BUDETE PŘED ZIMOU PŘI NÁKUPU V KONCÍCH, TADY JE TROCHA INSPIRACE.

COLOURWEAR

COLOURWEAR KAPELLI JACKET + MELLOW PANT Švédská firma Colourwear je letošní novinkou na českym trhu. Hadříky sou to stylový, o tom tedy žádná. Na fotce vidíte zkombinovanej pro model bundy Maria Käppeliho s kalhotama Mellow pant, který jsou širšího střihu. Oboje má parametry membrány 10k/10k a spoustu propracovanejch detailů. Pokud vaše srdce prahne právě po tomhle kompletu, připravte si 5.870 plus 3.350 Kč.

BURTON

NITRO

BURTON CAMBRIDGE JACKET + CARGO SNOWBOARD PANT

BUNDA NITRO COOPER COMBO + SOLITUDE PANT

Pořádnou stylovku lazenou do hnědejch odstínů nám poslali z Burtonu. Jedná se o lehce zateplenou bundu Cambridge se spoustou kapes za 6.875 Kč doplněnou o asi nejlíp se prodávající středně široký kalhoty Cargo za 5.500 Kč.

O funkčnosti a výdrži se u týhle značky asi rozepisovat nemusíme.

Cooper je jméno komba, který vás ochrání kdykoliv. Babí léto přežijete ve vestě, která pak poslouží i na jaře.

Když udeří pořádný holomrazy, vemete si přes ní bundu, a až zase zima povolí, tak si přes sebe na hajkovačku za pořádnejma spotama přehodíte jenom bundu. A co na nohy? Kalhoty Nitro Solitude. Ty sou lehký a odolávaj větru, dešti i sněhu. Za tohle vše dáte 8.690 plus 4.390 Kč.

AIRBLASTER

AIRBLASTER AB/BC JACKET + PANT AB = Airblaster, BC = Brandon Cocard – tolik k názvu týhle bundy s gaťatama.

Pro modely tohodle sympaťáka v sobě ukrejvaj vysokej vodní sloupec 10k.

Bunda, kterou si letos vybral i David Čonka, je lehce zateplená, kalhoty pak ne. A ceny? 7.090 Kč za vršek, 5.390 Kč za spodek.

TEST THE BEST

NOT A BEANIE POKUD VÁS UŽ NEBAVĚJ KLASICKÝ KULICHY A NA PRKNO SHÁNÍTE NĚCO ORIGINÁLNĚJŠÍHO, TAK JISTĚ OCENÍTE NÁŠ PŘEHLED POKRÝVEK HLAVY, KTERÝ VÁS ODLIŠEJ OD ZBYTKU NÁVŠTĚVNÍKŮ SJEZDOVEK A SNOWPARKŮ.

NA SVÝ SI TU PŘIJDOU JAK KLUCI, TAK HOLKY. ROXY PARADISE WINTER ROME ADVENTURE HAT

VANS MYERS MASK

BURTON HAMPSHIRE HOOD

VANS MYERS MASK Jednou ze zimních vychytávek z nabídky značky Vans je kukla v klasickym checkerboard printu ze 100% polypropylenu. V místě pro dejchání je matroš trochu ztenčenej, což vás chrání proti zamlžování brejlí.

A cena? 690 Kč.

BURTON HAMPSHIRE Novinkou od Burton Snowboards je kapuce, která se dokáže poprat s větrem i mrazem. Na krámech ji seženete za 1.100 Kč, použitej materiál je 100% akryl s fleecovou podšívkou, a pokud vám nevyhovuje barva na obrázku, nezoufejte. Sehnat se dá i v několika dalších.

AIRBLASTER BILLYCLAVA

GRAVITY DIDI

686 SNAGGLETOOTH CROSSBONES

AIRBLASTER BILLYCLAVA Americká firma Airblaster už léta vyrábí všemožný kukly, no a letos jeden z modelů vytunila i vtipným ohebným kšiltem s nápisem Stay Wild.

Matroš nekouše a dobře hřeje. Tuhle stylovku seženete za 700 Kč.

686 SNAGGLETOOTH CROSSBONES Kukla jménem Snaggletooth Crossbones krom spolehlivý ochrany před mrazem nabízí i dostatek intimity při páchání těch nejodpornějších zločinů. Oceněj jí hlavně milovníci rasta barev a vyjde na 850 Kč.

ROXY PARADISE WINTER Roxy Paradise Winter je nepřehlídnutelná dámská čepka s ušima, bambulema a zvednutou klopou na čele z umělýho kožíšku. O branding se stará malá nášivka Roxy a celej vnitřek je vystlanej měkoučkou podšívkou. V tomhle prostě zima nehrozí. A kolik si, milé dámy, máte připravit? 1.190 Kč.

GRAVITY DIDI

ROME ADVENTURE HAT

A teď něco pro dámičky. Didi je název stylový čelenky značky Gravity, která vyjde na parádních 350 Kč a je ke koupi v týhle neonově žlutý, růžový nebo šedivý variantě. No a pokud by se po čelence sháněl i nějakej čtenář pánskýho pohlaví, ať do vyhledávače zadá Gravity Bobo.

Bavlněnej klobouk Rome se hodí na jarní snowboarding nebo na každej spot, kde nutně nepotřebujete kulich.

Nechyběj boční průduchy, nášivka Rome a nastavitelná šňůrka na krk. Tuhle parádu, na kterou nedá dopustit třeba Tomáš Raiser, můžete mít za 810 Kč.

BEST SELLING DECKS KAŽDÁ FIRMA VYRÁBĚJÍCÍ SNOWBOARDY MÁ SVŮJ BEST SELLER, KTEREJ SI LIDI Z NĚJAKÝHO DŮVODU OBLÍBILI A NEDAJ NA NĚJ DOPUSTIT. PRÁVĚ NA TYHLE PRKNA, SE KTEREJMA EVIDENTNĚ NEŠLÁPNETE VEDLE, JSME SE PTALI ČESKÝCH DISTRIBUTORŮ TOP SVĚTOVEJCH BRANDŮ.

BURTON BLUNT

ROME ARTIFACT

DRAKE DF3

NITRO PRIME

FLOW ERA

GRAVITY THUNDER

17

BURTON BLUNT

DRAKE DF3

FLOW ERA

Když se kolem sebe rozhlídnete v jakymkoli snowparku, určitě narazíte na někoho, kdo má pod nohama prkno Burton Blunt. Tahle freestylová mašina vyjde na 11.000 Kč a vyrábí se jako flat true twin. O skluznici se nemusíte skoro vůbec starat a vázko si díky technologii The Channel nastavíte přesně tam, kam potřebujete.

Drake DF3 je freestylový prkno ve flat profilu, který vám odpustí spoustu jezdeckejch chyb a zároveň vás podrží v obloucích, na odrazech a při dopadech.

Twin tip tvar ulehčí jízdu na switch a velmi rychlá skluznice navíc nabízí i skvělou odolnost proti oděru.

Měkčí flex desky 3/10 ho předurčují hlavně do parků.

DF3 se dá sehnat za 7.940 Kč.

Era z dílny firmy Flow je měkká, reaktivní a hbitá freestylová deska plná zábavy.

S Tru-Twin tvarem a hybridním rocker prohnutím pro vás bude zdolávání překážek a railů snadný jako facka. Tenhle model se vyrábí ve velikostech 150 až 158 cm a vyjde na 9.990 Kč.

ROME ARTIFACT

NITRO PRIME

GRAVITY THUNDER

Pokud sháníte měkký a hravý freestylový prkno v rocker prohnutí, možná by vás mohl zaujmout model Artifact od Rome Snowboards. Díky jemnýmu flexu 2/10, technologiím dvojitýho rádiusu hrany a Hot Rods karbonové výztuhy, odpouští mnoho chyb, ale zachovává si svou nekompromisní přesnost a dlouhou životnost.

Doporučená cena na krámech je 10.990 Kč.

Nejúspěšnějším prknem od Nitro Snowboards na českém trhu je jednoznačně Prime. Důvody jsou jednoduchý, je to superuniverzální deska, kterou Nitro nabízí v mnoha délkách, a to i ve wide verzích.

Prime má Zero camber, kterej podrží v nesnázích, ale zůstává dostatečně agresivní. Tahle paráda klouže na skluznici nenáročné na údržbu a sviští jako blázen.

Cena je 6.990 Kč.

Thunder je velmi oblíbenej dámskej snowboard designovanej pro univerzální použití na sjezdovce i mimo ni. Uspokojí potřeby všech rekreačních jezdkyň, který nemaj příliš velký ambice a chtěj hlavně zábavný prkno, který bude tolerantní k jejich chybám. A cena? Ta je víc než příjemná, tedy 5.190 Kč.

PRODUCT NEWS

686 Airflight vypadá jako mikina, stojí to jako mikina, ale není to obyčejná mikina! Odolává větru i vlhku, a dokonce zahřeje. Má speciální kapsu na přehrávač, do kapuce integrovaný nákrčník/masku a díry na palce v rukávech. Není divu, že si tenhle kus oblečení vybrali shapeři z Freestyle Area parků. Cena 2.150 Kč.

Skandinávská outerwear značka ColourWear je nyní dostupná i v českých obchodech! Nekompromisní švédský design spojující odolné „raw“ materiály s outdoorovými střihy vás osloví mnoha detaily i užitečnými funkcemi. Zimu si můžete užít i v těchto rukavicích CLWR Glove, které seženete za 1.250 Kč.

Tyhle super boty States Winter Gum od Pumy jsou nadčasovou klasikou a hlavně tvoří samotnou historii tenisek.

Kultovky jsou ideální do školy, na ven s kámošema i na skate, a navíc vás zahřejí i v chladnějších měsících. Mají totiž koženou výstelku, která nejenže izoluje teplo, ale je také ohromně pohodlná. Vyjdou vás na 2.499 Kč.

Bunda Nike SB Assistant Coaches přenáší street na hory, jedná se vlastně o takovou kombinaci zimní technický bundy a skate designu.

S voděodolností 10K přečkáte jakýkoliv hnus a kombinovaná podšívka z několika materiálů vás nejen zahřeje, ale i odvede přebytečnou vlhkost při pocení. Super styl vás vyjde na 4.190 Kč.

CLWR GLOVE

PUMA STATES WINTER GUM

NIKE SB ASSISTANT COACHES

686 AIRFLIGHT

BURTON BRAVO

Super lehký Burton bágl Bravo má objem 29 litrů, takže se vám do něj vejde vše potřebné. Za 2.750 Kč se těšte na skvělé ramenní popruhy, zádový panel s prodyšnými zónami, fleece kapsu na notebook, spodní zapínací strapy na bundu a další vychytávky.

18

BURTON BALTIC

Decentní Burton bunda Baltic je technická vychytávka z limitované kolekce BRTN. Před nepřízní počasí vás ochrání třívrstvá 3K/3K DRYRIDE Durashell 100% bavlna s laminací a DWR zátěrem, a když dorazíte někam do tepla a budete chtít být za slušňáka, můžete si na sobě nechat odnímatelnou vnitřní vlněnou košili s Taffeta podšívkou.

Cena poctivých 6.875 Kč.

ROME SDS INSURGENT BACKPACK

Sháníte-li backcountry batoh pro celodenní výšlapy, Rome SDS má pro vás Insurgent Backpack. Tenhle nejvyšší model freeridového batohu překvapí množstvím užitečných funkcí. Připnete na něj bezpečně snb, spodek batohu je koženkový, uvnitř najdete gear kapsu, vak na vodu, bezpečnostní píšťalku a další vychytávky. Nachystejte si 2.880 Kč.

NITRO ADDICT

Vzít dobrou věc a udělat jí ještě lepší Nitro baví. Model Addict vytunili Roofchop camberem pro zvýšení hodnot hravosti a živosti. Opět oslovili umělce Estevana Oriola, a tak má prkno skvělý design. Tahle závislost vás bude stát 8.990 Kč.

NAKUPUJ TADY: ACTIVESPORT.CZ EXILSHOP.CZ MEGASKATE.CZ MISFIT.CZ SKIBIKECENTRUM.CZ SNOWBOARD-ONLINE.CZ SNOWBOARDS.CZ SNOWBOARD-ZEZULA.CZ SWIS-SHOP.CZ ',675,%8725 9 ý5 6(6 9 2 6 ,1)2# &=

THERE IS NO FINISH LINE. There are people out there who do things for the competition, judging life by wins and losses.

686 is not for these people.

Rather, 686 is created for the free thinkers - the ones who created a lifestyle of standing sideways and those continuing to

progress it further every day.

Every 686 jacket and pants is made with our exclusive waterproof and breathable infiDRY® fabric to keep you warm and dry in your pursuit of your defining moments, when the judges aren’t around.

@ 686

PRODUCT NEWS

Nitro Slash je superbatoh na hory! Unese prkno i všechno ostatní, má speciální kapsu na hydratační vaky a vývod pro šlahoun. Před deštěm a sněhopadem ho ochrání pláštěnka. Nabízí se ve dvou velikostech, 21 litrů za 1.790 Kč a 27 litrů za 2.090 Kč.

Fouká vám pořád na krk? Už nemusí! 686 spojili masku Airhole s jejich vychytaným technickým prádlem a za férových 1.690 bude vaše zima o hodně příjemnější.

Ikonický Puma boty Trinomic spatřily ve svý první podobě světlo světa už na konci 80. let a postupně si našly fandy nejen mezi atlety, ale taky v ulicích, parcích či školách. Základem revoluční technologie jsou vzduchem naplněné šestihranné buňky ve tvaru plástve, které vás budou doslova nadnášet, ať už se vydáte kamkoliv. Koupíte je za 3.199 Kč.

PUMA TRINOMIC

686 AIRHOLE NITRO SLASH

NIKE SB 5 PANEL WARMTH NITRO BAD SEED

NIKE SB ERIC KOSTON WARMTH

NIKE SB DRY-FIT WARMTH

AIRBLASTER NINJA SUIT

20

Bad Seed je nový Nitro model s Lowrider camberem, který nabízí slušný pop a zároveň poddajnost v pressech plus pružnost při jibování. Vybaven Railkiller hranami lépe odolá kontaktům s překážkami. Power pods podrží za všech podmínek a kromě parku a jibingu si tak užijete i skvělý carving. Tohle prkno prostě jede a za 11.390 Kč pojede celou zimu za všech podmínek.

Nike SB combo do zimní nepohody nese označení Warmth a naladí vám sestavičku v podobě bot Eric Koston Warmth, které jsou dovybaveny vlněnou vystýlkou, dry-fit trička Warmth, co nejenže hřeje, ale hlavně vás udrží v suchu, a třešničkou na dortu je teplá pětipanelka v designu bot. Připravte si 2.390 Kč na boty, 790 na triko a 790 na čepici.

Zajímavý a funkční oblečení na trh dodávají Airblaster. Dámská či pánská Ninja suit je ideální základ pod zimní bundu a kalhoty, má padnoucí střih a technický vychytávky. Cena 2.850 Kč.

22

FS BORO JE STYLOVKA UŽ VE SVÝ PODSTATĚ, ALE POKUD SE ZASOUSTŘEDÍTE NA PÁR DETAILŮ, MŮŽETE Z TOHO UDĚLAT SVŮJ TOP TRIK. S RADOU, JAK TO VYTUNIT, PŘICHÁZÍ MÁRA JEŽEK. text: Radek, foto: Peter Mercell

FRONTSIDE BOARDSLIDE

STYLE

MÁRA JEŽEK Základní věci, abyste mohli vůbec udělat frontside boardslide, jsou mít rovnováhu na prkně, umět naskakovat na rail a udržet prkno při slajdování na překážce. Ve svý podstě je trik stejnej jako klasický boro popředu, kde jsou klíčem k úspěchu právě prkno na prostředku překážky a nijak se nenaklánět, abyste nepřepadli anebo se vám to nekouslo. Ze začátku se frontside učte na nějaký rovný, široký bedně, nezkoušejte žádný natočení těla, prostě jen klasická jízda zádama napřed, abyste si na to zvykli. Nejčastější chyby, který se vám u toho budou stávat, je zejména špatnej náskok. To bude mít za následek, že vám prkno sklouzne do strany a nedokážete dojet až na konec překážky. A pak klasický předklonění, přičemž vám prkno podklouzne a spadnete na břicho.

Do pořádnýho stylu dostanete frontside boardslide tak, že se při

něm budete dívat do směru jízdy, říká se tomu koukaný boro. Už při náskoku to chce myslet na to, abyste měli tělo vytočený do protirotace a vaše ramena byla rovnoběžně s trubkou. Stát byste na railu pak měli lehce pokrčený, prostě uvolněnej styl, který nejen dobře vypadá, ale taky se v něm líp balancuje. Váhu mějte spíš na přední noze, bude proto víc pokrčenější než ta zadní. Ze začátku to s tím vytočením moc nepřehánějte, ono to postupem času přijde samo. Na konci trubky můžete z přední nohy seskočit nolliem, prkno si tak přitáhnete pod sebe a na čistotu dopadnete do pokrčených kolenou. Co se stylu a rychlosti týče, záleží to podle překážky. Lámaný double kink vypadá super, když jedete pomalu, dlouhý rovný rail je nejlepší přejet v pořádnejch koulích. Sledujte Halldóra Helgasona, ten má nejlepší fróňo na světě!

jakub „tarzan“ karel /g/ bs disaster na rádiusu na kortech

DARKSLIDE.CZ TOUR

WARSAW 25

TÝM INTERNETOVÝHO SHOPU DARKSLIDE.CZ ZNOVU DOSTAL CHUŤ CESTOVAT A PO ROCE VYRAZIL NA DALŠÍ SVOU ZAHRANIČNÍ TOUR. PO BERLÍNĚ, SLOVENSKU A CHORVATSKU SE ZNOVU HLEDALO MÍSTO, KDE BY BYLY K MÁNÍ HODNĚ RŮZNORODÝ SPOTY. PO DLOUHEJCH DISKUSÍCH VOLBA NAKONEC PADLA NA HLAVNÍ MĚSTO NAŠICH SEVERNÍCH SOUSEDŮ, VARŠAVU, KTERÁ TUHLE PARTU NAKONEC PŘÍJEMNĚ PŘEKVAPILA SNAD ÚPLNĚ VE VŠECH SMĚRECH.

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

V plánu bylo kromě klasický pětky Hanečák, Krňávek, Mercell, Tarzan a Kudrnáč vzít s sebou na výlet i do týmu nedávno přijatý mladý killery Honzíka Rathouskýho a Štěpána Bareše. Těm ale bohužel školní povinnosti vystavily stopku. Honzík už nemohl chybět kvůli svýmu plánovanýmu tripu do Barcelony a u Štěpána vše zhatilo to, že se jelo na začátku září, a on šel akorát do prváku na novou střední školu. No co se dalo dělat, tak snad příště.

Těžko říct, jak to vzniklo, ale na Mysticu se nějak

časově náročný putování přes Brno, Ostravu a dál nahoru. To navíc dovolilo v Brně nabrat Peťa s Igorem, co se v tu chvíli měli akorát vracet z Bratislavy, kde měl Mr. Mercell vernisáž svejch fotek v rámci soutěže Foto roka, a Krnise v Olomouci, pro kterýho nemělo smysl se jebat do Prahy a pak se zas projet takovej kousek od svýho domova v Šumperku.

Naplánovaný to bylo skvěle, obě auta se sešly skoro na čas v pátek v pět hodin ráno u Kudrnáče ve Vršovicích a bez zbytečnýho váhání hned tradá

na „odmočívadlech“ nebo u benzínek, no a u jedný z nich se Krnisovi nechtělo dovnitř na hajzl, a tak svý mezitím vypitý pivka poslal do křoví opodál, za což ho jeden místňák hned vyslal se slovy: „This is not Africa!“ Tohle heslo si pak parta připomínala celej zbytek výletu. Těch piv po cestě klasicky proběhlo x litrů, a to hlavně kvůli tomu, že se cesta po polskejch dálnicích-nedálnicích a nekonečnejch podivnejch dvouproudovkách, kde se mohlo jet maximálně kilem, neskutečně táhla. Podivnejch píšeme proto,

tomáš „krnis“ krňávek /g/ fs flip transfer na plácku u pomníku kościuszkowców

domluvilo, že se pro větší pohodlí tentokrát pojede hned dvěma autama, což znamenalo, že se po výpadku mladejch můžou na cestu přibrat i nějaký special guesti. Wild card dostali Tomáš Velický aka Tomsh z Vansu, kterej při práci v officu už pomalu zapomněl, jak skvělý je jet na skejtovou tour, novej týmovej fellák Aimn v roli druhýho řidiče a nakonec i Štěpán Laštůvka, co si do Varšavy zajel nafotit nějaký fotky do svýho Coming soon, který můžete vidět o pár stránek dále.

Jako první na řadě bylo samozřejmě potřeba vyřešit ubytko, s čímž klasicky pomohla stránka Booking.com.

Nejvýhodnější se nakonec ukázalo vzít dva pokoje pro šest a čtyři lidi v hostelu jménem Bed4City, kterej se zdál podle všeho umístěnej dost v centru.

Později se ukázalo, že to bylo přímo jak bydlení mezi Staromákem a Václavákem v Praze, což byl za tu cenu, cca 250 Kč za hlavu na noc, dost úlet!

Do Varšavy se dá jet asi třema různejma cestama, nejkratší je to přes Hradec, což znamená asi 650 km, ale jako nejlepší vyšlo to o 100 km delší, ale stejně

26

do Brna. V 7:30 sem měl totiž klukům přijet vlak, pak se hned mělo pokračovat dál a do Varšavy dorazit kolem jedný odpoledne. Hodně nepříjemným překvápkem po ránu ale bylo, že Peťo s Igorem kvůli bujarý zábavě na vernisáži nestihli vlak a řešilo se tak, co dělat dál. Nejbližší spojení jelo asi až za dvě hodiny, což se teda ale vůbec nehodilo do krámu, a dokážete si představit, jak moc byl zbytek party nasranej. No co se dalo ale nakonec dělat, muselo se počkat. Jedno auto mezitím dojelo do Olmika pro Krnise a všichni se konečně šťastně sešli na odpočívadle u KFCčka za Ostravou.

Ti dva hříšníci byli dost v cracku, ale tak co, jelo se na šest dní, tak se vlastně nic moc nedělo. Příprava na tour klasicky proběhla hodně poctivá, a tak se vědělo, že někde kousek od hranic se nachází vypustěnej modrej bazén s bankama a zídkama. Cíl do navigace tedy byl jasnej, cesty se však nějak lišily a jedno auto sem dorazilo dřív. Spot vypadal hustě, ale jen co kluci vystoupili z auta, hned odsud byli vykázáni s tím, že pokud místo nechtěj celý koupit, ať zas rychle odjedou...

Jelo se tedy dál, zastavovalo akorát tak

peťo a tomsh to schytali, krev tekla proudem

peter mercell /g/ bs crooked na pomníku kościuszkowców

mirek kvapil /r/ nosestall to tailstall drop in za novotelem v centru města

že na takhle velkejch a dálkovejch cestách tu maj běžně přechody a křižovatky. Občas člověk v dálce viděl auto, který si to na pohodu a bez semaforu dalo přes čtyři pruhy a pokračovalo zas někam dál, což je u nás naprosto nemyslitelný. No co si budem povídat, cesty tu teda moc vychytaný nemaj, což se ale vědělo předem. Čas ubíhal dost pomalu a zdálo se, že se nejede do Varšavy, ale asi fakt do tý Afriky.

Z původních plánovanejch osmi hodin cesty se nakonec vyklubalo celejch čtrnáct, a na první spot se tak přišlo až někdy v podvečer, kdy už moc nemělo smysl hrotit. Tím místem byl asi nejznámější polskej

DIY plácek jménem Korty, kterej si hned všechny naprosto získal, bylo tu totiž úplně všechno! Zídky, polejam, všemožný rádiusy, prostě totální ráj.

Lokálové to tu dost zabíjeli a za dárkšlíďanama po chvíli přišel největší killer tohodle místa Michal Juras, profík za Polar Skate Co. a jeden z nejlepších polskejch skejtrů, kterej se ptal, odkud jsou, co tu dělaj a jestli věděj, kde sou spoty. Kamarádskost Polákům tedy rozhodně nechybí!

Po ubytování se a ochutnání vyhlášený polský speciality zapiekanky, což je taková rozpečená bageta, na který je všechno možný, co si člověk řekne, se

začalo přemejšlet o nějaký úvodní párty. Byl přeci jen pátek, a kdy zas člověk bude v pátek ve Varšavě?

Tomsh kontaktoval lokální spojku Tomka, kterej dělá v Polsku, stejně jako on v ČR, marketing managera ve Vansu. Ten doporučil místo zvaný Pawilony. V úzký uličce tu najdete neskutečný množství malejch barů, je tu noha na noze a hlavně panák na panáku, což samozřejmě nemohlo dopadnout dobře. Navíc když později dorazil Tomek a začal nekonečnej kolotoč rund ochucenejch vodek. Celej večer je pak zahalen rouškou tajemství a jednou z mála věcí, co se ví jistě, je to, že se někdy nad ránem k Tomkovi někdo otočil

peter mercell /g/ fs lipslide z 9 u národního stadionu

a vpálil mu jak nesnáší jeho zemi. Ten nechápal proč, hlavně když se podle všeho všichni náramně dobře bavili. Vysvětlení přišlo nečekaný: „Protože sem se už asi 1000x zamiloval, to je strašný!“ Varšavanky jsou kapitola sama pro sebe, kluci už zažili ledacos, ale tohle teda ne. Když se kolem sebe člověk koukne třeba na Moravě nebo někde na východě Slovenska, uvidí tak 60–70 % hezkejch holek, ale tady to bylo bez keců snad 90 %! Celou tour tak provázely všemožný výkřiky „čum támhle“, „ježiš, co je zase tohle“, „kde to kurva jsme“ a tak podobně. Dobrý na tom bylo to, že pokud někdo hrotil trik třeba i dvě

hodiny, ostatní měli o zábavu postaráno.

Vstávačka do druhýho dne proběhla ve stylu stáda koček na zádech a všem bylo mega blbě. Přijelo se ale skejtovat, a tak se bylo třeba přesunout aspoň na Korty, kde se natočily nějaký sérky, Igorův nosegrind z rádiusu do přilehlýho banku a tak podobně. Jezdilo a chillovalo se tu vlastně skoro celej den, no a nejzásadnější událostí byl Tarzanův objev dobroty jménem surówka. Jednalo se asi o půlkilovej salát se zelnym základem, do kterýho byly přidaný fazole, kukuřice a tak podobně. Parta za dobu tour vyzkoušela asi deset druhů, všichni od sebe furt

ochutnávali a řešili, kterej druh je nejlepší. Navečer ještě zbyla energie na jeden spot, jímž byl další zdejší DIY projekt ve čtvrti Powisle blízko ubytka.

Ten je dostatečně známej z videí na netu, ale když se dorazilo na místo, všem stejně spadla čelist!

Představte si širokej železniční most, pod ním nedostavěnej obchoďák, či co to mělo původně bejt, mraky místa s dobrym povrchem a na něm rádiusy, spiny, bedny, prostě všechno, co skejtr potřebuje k vyžití. No a úplně vzadu? Úplně vzadu se v tom okamžiku nacházel velkej nedostavěnej bowl. Tohle místo je prostě velkej úlet, kterej ještě umocňuje 29

mirek kvapil /r/ boneless přes gap u paláce kultury a věd

darkslide.cz team na terasce luxusního ubytka

fakt, že sem nechčije. Už byl podvečer, světla pomálu, ale všichni byli rádi, že plán na zejtra je jasnej!

Po návratu na hostel a zapiekankách se znovu vyšlo do ulic, protože kdy se zas člověk dostane v sobotu do Varšavy? Půlka crew to zatáhla kolem půlnoci, no a ta druhá se zase vrátila někdy nad ránem s videama Igorovýho nočního dropu před širokým obecenstvem a zážitkama, který se tu vlastně v zájmu obecnýho blaha ani nedaj zveřejnit.

Neděle ráno, klasická kocovinka, Powisle, další natočený a nafocený triky, mimo jiný i Krnisův

wallride inspirovanej Jakem Duncombem, Igorovo wallie, který jste mohli vidět v jeho rozhovoru v minulym čísle, a tak podobně. Kdyby to takhle šlo furt, jo to by byla paráda. Čas běžel a bylo třeba očekovat i nějaký streety. Jasnou volbou byly známý mramorový banky, nebo teda spíš wallridy, u jedný banky, kde bohužel proběhlo jen rozježdění, během něhož si partu začal fotit nějakej týpek z okna s celkem jasným úmyslem. S fízlama nikdo nic řešit nechtěl, a tak se radši jelo zase fellit na ubytko.

Už v pátek večer se pánové seznámili s místní

skejterkou Duškou, která na pondělí domluvila dva spot guidy. Město se tak projelo křížem krážem a mimo jiný se našel mramorovej pomník Kościuszkowców, kde můžete na fotkách vidět Peťův mega crooked nebo Krnisův fs flip transfer.

Když to pán ze Šumperka vrátil, nejspíš se probudil z třídenního alkoholovýho opojení a prohlásil, že si vlastně doteď skoro nic nepamatuje. Nezávislej pozorovatel Aimn k tomu už jen stihl dodat, že on si bohužel pamatuje všechno. Diskusi ukončily Krnisovy slova, že už asi ví, jak se cejtila Amy Winehouse, což

igor hanečák /g/ nosegrind do banku na známym diy spotě korty

už vlastně neměl nikdo ani sílu komentovat.

Kromě pomníku proběhl ještě pojezd na národním stadionu, což je místo, kde se dá najít celkem dost zajímavejch věcí. Padl Peťův lipslide a pokus o smith, při kterym si koleno prodřel snad až na kost. Večer proběhl nákup piveček a noční streetky směrem za Duškou, která měla tak půl hoďky od ubytka svoji útulnou garáž, ve který lidem maluje na gripy různý ornamenty. Lepší místo na ukončení dne neexistovalo a všichni pak usli během sekundy.

Zbejvaly poslední dva dny, bylo třeba omezit chlast

a zasnažit se ještě něco pořádnýho vyprodukovat.

Slova se hnedle z rána chopil majitel Darkslidu Kudrnáč, kterýmu se zase všichni posmívali, že jen čumí a nemá ani jednu fotku. U paláce kultury a věd tam poslal svůj oblíbenej boneless a zavřel haterům aspoň na chvíli hubu. Blízko stadionu se měla nacházet nějaká vlaková stanice s wallridovým tunelem, což bylo třeba prozkoumat. Tarzan, Krnis, rychle vyndat foťáky, pět pokusů a hurá utíkat pryč s další fotkou! Security tu byla chvíli potom, co se všichni schovali do aut.

Dalším známějším varšavským spotem je rádius z kočičích hlav za Novotelem v centru města. Lidí tu chodí po kokot, a jen se tu otočit je kvůli spárám dost problém. Tarzy ale po chvíli vrátil feeble a trápil to samý i do fakie. Spot mu ale bohužel nedal, a tak znovu přišla řada na Kudrnáče, kterej začal vymejšlet další ze svejch píčovin. Nosestall to tailstall drop in odjel asi až za dvě hodiny, což ale nikoho moc nenasralo, protože kolem za tu dobu prošlo asi tak kvadrilión modelek. Mirek si na oslavu koupil v nedaleký sámošce pivko a proběhl přesun 31

na další potenciální spot. Najednou něco zahoukalo, Peťo varoval, že jdou fízlové, a pak někdo prohlásil, že to byla jen sanitka. Lok, dva a najednou tu fakt byly švestky. Rozhovor začaly otázkou, co je lepší, jestli pivo, nebo džus. Kudr na to bez váhání, že pivo, načež si strážci zákona začali zapisovat občanky všech přítomnejch a vysvětlovat, že v Polsku je chlast na ulici zakázanej. „My nevěděli.“ „Už se to nebude opakovat.“ A nakonec to dopadlo bez pokuty, prostě z prdele klika!

Ještě nebyla úplná tma a Igor se rozhodl, že

Úterý? Kdy zase bude člověk v úterý ve Varšavě?

Aspoň pivečko přeci musí proběhnout... V Pawilonech to nežilo, až na to, že tu nějakýho bezďáka zrovna vyváděli vyhazovači a stříkali mu pepřák do xichtu.

Z jednoho piva a ochutnávky místní vodky značky Zubrówka zase byla omylem kalba asi do tří, ale tak co se dalo čekat. Záchody v podniku byly dost nechutný, zeblitý a ochlastové se tak šli vychcat za budovu.

Když bylo skoro hotovo, objevila se za nima ale skupinka fízlů a Kudrnáč už fakt nechápal, co je přitahuje... Znovu se tasily občanky, a i když to zní

dršku bokem o rail, no a druhej drop z vysokýho railu do asi patnáctimetrovýho banku snad radši ani nekomentovat. Nepadlo nic, Igor dostal zákaz do konce roku jezdit velký věci a mohlo se vyrazit na dlouhou předlouhou cestu nazpět...

Celkově se parta shodla na tom, že ve Varšavě bylo snad stejně dobře jako onehdá v Berlíně. Skejtři nejvíc přátelský, spoty, a to nejen ty DIY, naprosto výborný, pivo s jídlem taky ušly, no prostě si nebylo vůbec na co stěžovat! Výsledek snažení Darkslide týmu můžete vidět na přiloženejch fotkách a později

jakub „tarzan“ karel /g/ bs wallride na zastávce wyjście

igor chilluje

fs bluntem pokoří jeden rail relativně blízko hostelu.

Opravdu ho po chvíli odjel a chuť do skejtování byla stále větší než do nějaký kalby. Přímo v centru byla ještě jedna věc, kterou bylo třeba pokořit, a to tři schody pod sochou Napoleona. Fotit se tu měl Krnisův bs lipslide, věc úplně top, ale komplet vyčerpání z celýho dne na nohou bohužel plány zhatila a nic z toho nakonec nebylo. Škoda, ale tak co, den byl stejně už maximálně produktivní!

32

varšava se v mnohém podobá berlínu

neuvěřitelně, skupinku od pokuty zachránila stará fotka s afrem a brejlema na Kudrově občance, který se flojdi tak vysmáli, že všechny radši nechali jít. Těžká nechápačka.

Do posledního dne se znovu nevstávalo zrovna ideálně, a aby se z Varšavy odjelo nějak rozumně, daly se stihnout tak dva spoty. Oba si nakonec vymyslel bezmozek Igor, prvním byl rail do takovýho podchodu, kde si po dvouhodinový přípravě dal strašlivou

igor si opět navařil drškovku

i ve videu, který vyjde pár tejdnů po časáku. A úplně nakonec ještě jedna moc smutná zpráva. Ani ne měsíc po návratu se při toulkách po instagramu přišlo na to, že DIY spot na Kortech byl úřadama zničehonic kompletně srovnán se zemí, kvůli čemuž lokálové přišli o hlavní meeting point. Ještě, že je místní scéna tak zdravá, že si i s touhle obrovskou ránou bez větších problémů poradí a vztek dá vzniknout nějakýmu dalšímu projektu! R.I.P. Korty

tomáš „krnis“ krňávek /g/ wallride to fakie ve stylu jake duncomba na diy spotě powisle

honza „lohy“ lohynský /r/ si vychutnává tweak při fs 3 tucknee

NIKE SB TRIP text: Jan Lohynský, foto: Peter Mercell

LOŇSKOU ZIMU V ČECHÁCH NENI TŘEBA HODNOTIT. CO ALE ZA KOMENTÁŘ STOJÍ, JE MONTAFONSKÝ TRIP ČESKÝHO NIKE SB TEAMU, KTEREJ SE ROZHODL NA SNÍH UŽ DÁL NEČEKAT A VYRAZIT MU NAPROTI. PARTA VE SLOŽENÍ KLAUDIA MEDLOVÁ, MÁRA JEŽEK, ROMAN DLAUHÝ, HONZA BAŠNÝ, PEŤO MERCELL S FOŤÁKEM, FILIP JÄSCHKE ZA KAMEROU A JÁ, HONZA LOHYNSKÝ, SE V PŮLCE BŘEZNA VYDALA FOTIT, TOČIT A SPOLEČNĚ SI UŽÍT POŘÁDNÝ JEŽDĚNÍ NA POŘÁDNÝ HROMADĚ SNĚHU.

MONTAFON Nike Snowpark Montafon se nachází kousek od hranic mezi Rakouskem a Švýcarskem, takže bylo jasný, že je z Čech třeba vyrazit včas, abychom tam nedorazili úplně pozdě v noci. Na sraz, kterej byl domluvenej u Divadla na Vinohradech, jsem přišel jako třetí a z dálky už jsem viděl nedočkavý výrazy Peťa a Máry. Na místě jsem zjistil, že se asi

trochu zdržíme, protože Roman a Bašňák se vracej ze Špindlu, kde se pravděpodobně večer předtim potkali s kalbou. Ale nakonec to nebylo tak strašný, po pár minutách se parkem řítěj právě dva zmíněný pánové a po chvilce přijel i náš kameraman aka hlavní kropič Filip Jäschke (výraz „kropení“ je v tomhle smyslu „točení“ a pochází ze slovníku Filipa

Jäschkeho – pozn. aut.). Takže stačilo už jen cvaknout fotku na instagram a mohli jsme vyrazit vstříc horám. Od team manažerky Karoliny jsme měli jasný instrukce – vzít to přes Plzeň a nakoupit jídlo na trip pro všechny. Roman nám zdůrazňoval, že musíme koupit dost vajíček, protože jich sní hrozně moc, a tak se 3 balení zdály celkem smysluplný. Při nákupu

35

roman dlauhý /r/ protahuje method na corneru

došlo i na klasickou otázku, kolik piva? Pojistili jsme to dostatečnym množstvím Kozla a vysmátý se hnali dál. O zábavu se jako první postaral Peťo, kterýmu se po asi 5 minutách jízdy podařilo vylejt jednu plechovku po celym autě, čimž dal pivní nádech celému zbytku tripu.

Hlavní driver Bašňák se s tim nepáral a kolem půlnoci jsme dorazili na hotel, kde nás na recepci přivítala příjemná paní. V rychlosti nám vysvětlila,

kde najdeme bazén nebo saunu, a nám hned bylo jasný, že po ježdění dojde i na relax. Po nekonečnym nošení věcí z aut do našeho patra, který připomínalo stěhování bytu, přicházíme k našemu apartmánu a překvapujou nás otevřený dveře. Po chvilce váhání vcházíme dovnitř, kde nás s kouzelnym úsměvem vítá Klaudia a její táta, kterej se k výpravě připojil a kromě ježdění se s náma hned první večer zúčastnil koštování svý domácí slivovice. Po krátký

lanovky a vytáhli se na úplnej vrchol Montafonu, jsme se všichni vrhli do dokonalýho snowparku s dvousedačkou. Po pár zahřívacích jízdách skrz park se každej vrhnul na to svý, co ho bavilo. Společně jsme se ale po chvíli sešli na kickerech, kde jsme pod dohledem Filipa, kterej v jednom kuse hlásil: „Jedem, jedem! Už to kropim kluci!“, začali posílat jeden trik za druhym. V úvodu to byly jedničky, kterejma jsme se s kickerama příjemně seznámili, a volně jsme

mára ježek /g/ si při cruisingu parkem jede v bs bluntu 270 ven

díky nike sb se nahoru nemuselo šlapat

crew v plnym pracovním nasazení

chvíli pak na místo dorazila i Karolína Salavcová se ségrou Madlou, padlo pivko na přivítanou, stanovení plánu na další den a šlo se spát.

Není o moc hezčího rána, než když se vzbudíte do azura s výhledem na zasněžený kopce a s představou proježděnýho dne ve vyladěnym parku.

A myšlenky nebyly od skutečnosti nijak vzdálený, protože hned po tom, co jsme našli spodní stanici

pokračovali přes trojky k pětkám. Ujistili jsme se tak, že si budeme se skokama rozumět, a potom, co nám Peťo dal signál, že je s fotkama spokojenej, byl čas se vrátit k lítání parkem přes všechno, co přišlo do cesty.

Přestože i Montafon minulou sezónu zastihla nepříliš dobrá zima, shapeři udělali maximum a výsledkem byl park nadupanej dvaceti překážkama, dvěma kickerama a cornerem. Příjemnou pomoc při natáčení 37

je možný ojibbovat golfovej míček? roman dlauhý /r/ to vyzval

nám poskytl head shaper, kterej když nás viděl na kickerech, okamžitě vytáhl pásovou čtyřkolku a začal nás tahat od spodního kickeru nahoru, což nám ušetřilo plno času, kterej bychom jinak strávili na lanovce, a umožnilo nám tak věnovat se natáčení a focení naplno. Celková výpomoc ze strany shaperů byla rozhodně něčim, co nás všechny moc potěšilo, a je na místě jim timhle způsobem poslat poděkování.

V parku jsme hned první den zůstali jako poslední, naše radost z ježdění zkrátka neměla konce. Chytili jsme tak poslední lanovku dolů, kde jsme všichni zhodnotili, že to byl skvělej den. Po cestě na hotel jsme se ještě stavili na nákup, abychom doplnili zásoby dobrýho rakouskýho pečiva, a jeli jsme si dát zaslouženej chill. Já s Romanem, Klaudií, Karolínou a Madlou jsme hned po příjezdu naskákali do venkovního bazénu, kterej byl příjemně vyhřátej, a když jsme si k tomu ještě otevřeli Weissbier, byl ten výhled na okolní hory ještě hezčí.

Další ráno se nám vstávalo o trochu hůř, protože jsme v parku předchozí den nenechali ani kousíček železa nepřejetej. Nejhůř ze všech se ale rozhodně vstávalo Bašňákovi, kterej se probudil jako krtek. Nešli mu totiž otevřít oči, protože si je během předchozího dne naprosto vypálil. Holt jezdit s brejlema se na jaře vyplácí, a tak si Bašňák střihnul dopoledne s kapkama do očí. Po příjezdu nahoru na kopec jsme se opět vrhli na natáčení a sluníčko nám k tomu celej den posílalo good vibes. Kromě Filipa jsme se o kameru vystřídali i my a follow runy se staly na pár hodin zábavou.

mára ježek /g/ vysílá fs 3 z lámanýho railu

Každej měl v hlavě triky, který chtěl natočit. Třeba Klaudia se toho na railech vůbec nebála a posílala tam jedno fróňo za druhym a později přidala i fs blunt 270 out.

Plán na focení byl jasnej, vzít to hezky odshora skoro překážku po překážce a na každý vybraný zastávce to co nejvíc zabít. Jako první přišla na řadu platforma s dlouhou vyvýšenou zídkou a přítlačákem, kde Roman vyslal grind bs 3 out a já jsem si na zídce na záběr párkrát zopakoval fs blunt, kterej můžete vidět na fotce, a Sagem Kotsenburgem inspirovanej cab 1 do layback tailpress bs 1 out. Když se zmiňuju o tomhle Nike SB riderovi, tak nesmim zapomenout na Kevina Bäckströma, kterej se spolu se svym dobrym kámošem Torem Lundströmem proháněl parkem po celou dobu našeho tripu, a společně natáčeli další díl jejich série Beyond Medals. Tahle dvojka tam rozhodně nasázela nemálo triků, a já tak doporučuju si právě zmiňovanej díl najít.

Luxusní záležitostí parku v Montafonu je stairset, kterej je tak širokej, že se na něj vešly hned čtyři raily.

Tady se vyřádili všichni dost a zastávka to nebyla

krátká. Jen co se vrátil zotavenej Bašňák na kopec, začal posílat transfer přes schody a jeho fotka přistála až na facebooku Nike Snowpark Montafonu.

Mára si dal hroznou, když se mu kousla hrana při výtrhu fs 3 z grindu na lámanym railu, nezalekl se ale takřka vůbec, a na fotku i záběr to tam po chvilce čistě zopakoval. Roman si vybral rovnej rail a během několika minut na něm předvedl slušnou část svýho trikovýho repertoáru.

Když změkly dopady, byl čas se přesunout na kickery, kde se okamžitě rozjela session, při který nám opět asistoval head shaper se svojí pásovou čtyřkolkou.

Filip si na nás tentokrát vzal helinu a natáčení z tohohle malýho vrtulníku mohlo začít. Po chvilce ladění se Filip sžil s vysílačkou a my začali dostávat povely, aby to tam začalo padat. Klaudia si střihla fs 3 a bs 5 v takovym stylu, jak jsme od ní zvyklí, a aplaus tak sklidila nejenom od nás, ale i od shaperů.

Já jsem se do fs 7 položil hned na začátku trochu víc a zády napřed se mi v poslední chvilce podařilo trik stompnout. Příjemnej pocit jsem pak zažil u fs 3 tucknee, která při patřičnym protažení pobaví prostě

vždycky. Jak se dělá stylová fs 3, fs 7 a spoustu dalších triků, během chvíle ukázali Roman s Márou. Následně jsme se přesunuli zpátky do railový části parku. Každá session byla dost podobná, a tak nemá smysl se tu složitě rozepisovat o všech tricích, který kdo odjel.

Na co si ale dobře vzpomínám, byl Márův beklip na horní části wallridu nebo Romanovo fróňo přes celou lámanou rouru, což je mimochodem i last trick editu z tohohle tripu, kterej si můžete pustit na našem webu Boardmag.cz.

Druhej večer se nesl ve znamení pohody, tak jako výlet celej. K večeři jsme vyzvali gril, kterej jsme si na pankáče vzali na starost já s Márou, a na balkóně jsme připravili jídlo pro celou partu. Kromě dobrýho masa se hitem stal na značnou část večera i Youtube, na kterym jsme těm do tý doby nezasvěceným pustili legendární videa s názvem „Páv 01“ a „Páv 02“, který si prostě musíte přehrát sami, abyste pochopili, proč nás pobavily. Dobře najedený, vysmátý, patřičně zpivovaný a namotivovaný na další den jsme po chvilce usnuli.

Třetí a závěrečnej den našeho tripu jsme se ráno 39

lohyho /r/ bs tailslide na zdi s celkem slušnym dropem

sešli u stolu s otázkou, kdo bude jíst všechny ty vajíčka, který Roman hlásil, že musíme vzít. Řešení jsme nehledali dlouho a po chvilce jsme se všichni shromáždili u pánve, kde jsme začali míchat všech 30 vajíček najednou. Nikdo nevěřil, že tenhle nápad může vyjít, ale věřte nevěřte, po takový hezký čtvrthodince jsme měli všichni na stole poctivou snídani. Žádný další zdržování neproběhlo, a tak jsme si už po chvilce zavazovali tkaničky v lanovce

cestou na kopec. Jak jsme byli zvyklí z předchozích dvou dní, i tentokrát na nás čekalo vyladěný počasí a skvěle připravenej park, kterej naše crew opět obsadila v plný palbě. Celej den jsme věnovali dalšímu postupu skrz park a sbírání fotek a záběrů, protože možností a nápadů spíš přibejvalo, než ubejvalo.

Když každej dohrotil poslední trik, kterej chtěl mít zdokumentovanej, vrhli jsme se společně na cruising parkem. Najezdit jsme toho stihli během odpoledne

na parkáči převlíkli a vyrazili směr Praha. Po cestě jsme si s Peťem Mercellem pustili film Shutter Island a bavili jsme celou posádkou našema komentářema a odhadama o konci.

Pokud jste dočetli až sem, je následující věta asi zbytečná, ale já jí stejně napíšu. Byl to skvělej trip! Myslim si, že nejlepší způsob, jak trávit čas na snowboardu, je s partou kámošů na podobnejch výletech a přál bych si, aby bylo v ČR běžný, že

bs lipslide máru ježka /g/ prostě bavil

společný shaping skoků práci značně zrychlil

celá nike sb parta spolu v dobrý náladě, zleva: bašný, lohy, mára, klaudia a roman

víc než dost, protože s frontou jsme se za celej výlet nesetkali ani jednou.

Luxusně připravenej park, velká porce srandy, skvělý počasí a spoustu dalších věcí. S tím vším jsme se museli začít pomalu loučit, protože po závěrečnym chill outu u rolby s Montafonem na dlani, jsme se začali pomalu, ale jistě, sunout směrem k autu.

Vzali jsme to ještě přes hotel, kde jsme se klasicky

team manager/ka vezme auto, naloží ho partou a vyrazí na hory. Zážitky, který jsme si přivezli, si zapamatujem, a to i díky fotkám a videu, se kterejma se s váma v časáku a na webu dělíme. Bavte se, jezděte na hory, poznávejte nový místa, sdílejte zážitky s ostatníma a milujte snowboarding. To je mejch pět doporučení. Víc už toho dneska nenapíšu, jdu navoskovat prkno, je čas opět vyrazit za sněhem!

41

TŘETÍM VÝLETEM A POMYSLNOU TŘEŠNIČKOU NA DORTU LETOŠNÍHO PROJEKTU SPOT QUEST, KTEREJ JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI VE SPOLUPRÁCI S FIRMOU MONSTER ENERGY, BYLA NÁVŠTĚVA ITALSKÝ METROPOLE ŘÍM. POZVÁNÍ ZNOVU PŘIJAL RIŠO TURY, A ABY MĚL NA SPOTECH NĚJAKEJ HEC, VZALI JSME MU NA POMOC JEŠTĚ FANDU ŠESTÁKA, KTEREJ SE NÁM OSVĚDČIL NA JEDNOM Z PŘEDCHOZÍCH FOCENÍ DO NAŠEHO ČASÁKU. 42

ROMA text: Kudrnáč, foto: Peter Mercell

fanda šesták /g/ flip do banku na ostrově isola tiberina

Jako termín byl vybrán konec října, přesněji data 28. 10. – 1. 11., tedy dohromady pět dní, z nichž dva byly zabitý cestováním. Lehký počty tedy každýmu prozraděj, že na nafocení tohodle článku byly k dispozici jen tři celý dny, což by bylo bez pořádný přípravy naprosto nereálný. Fotograf Peťo Mercell ale tyhle situace řeší naprosto bravurně, a tak si na letiště znovu přinesl několik papírů popsanejch adresama spotů i s lehkejma náčrtkama okolí, kdyby náhodou jen ulice a číslo popisný nestačilo.

fanda šesták /g/ flip to fs grind na stanici metra eur fermi

44

Kromě dvou zmiňovanejch riderů a fotografa Peťa do letadla na pražský Ruzyni nasedl ještě redakční kameraman Kudrnáč a Kristýna Kokešová z Monsteru, která do Říma s partičkou letěla na první dva dny tripu okouknout, jak to klukům jde. Odlítalo se ráno a na římský letiště Fiumicino letadlo dosedlo někdy těsně před polednem. Poučení z minulosti, kdy se v Gdaňsku v autě hrál s kuframa tetris, jsme prosili o něco větší káru, no a výsledek byl o dost lepší, než kdo čekal. Obří vypůjčená sedmimístná loď

jak byl u Íček spokojenej se stravováním: „Místní kuchyně je skvělá! Ale tak co si budem povídat, všichni přece ví, že Italové umí. Co mi nejvíc chutnalo byly nějaký takový koule obalený ve strouhance.

Jmenovalo se to suppli a vevnitř byla rejže, mozzarella, nějaká omáčka a zelenina. Bylo to strašně jednoduchý, a přitom tak dokonalý, mňam.“ Zbejvalo už jen nakoupit vody a nějaký cukrátka a hurá na streety. Peťo je zvyklej jezdit dodávkou, takže mu ani větší auto nedělalo problém. Že

značky Lancia nás spolykala naprosto bez problémů a do navigace se mohla naťukat adresa hotelu, kterej byl v podstatě kousek od letiště.

Ubytko bylo domluvený v Ibisu, takže nějaká ranní rozbitost po noci probděný na tvrdý matraci nehrozila a snídaně bez problémů zaručily přísun energie na celý dopoledne. Hned po zabydlení se parta začala shánět po něčem k jídlu a do oka jí padla nedaleká kebabo-pizzerie. Uvnitř nás čekaly velký pizzy obdélníkovýho tvaru, ze kterejch tu jsou zvyklí řezat pásy podle gusta zákazníka. Druhů jsme ochutnali asi osm a všechny žaludky byly naprosto spokojený. Když už jsme u toho žrádla, Fandy jsme se rovnou optali,

Italové nejsou zrovna těma, co na silnici řešej nějaký předpisy, bylo všem jasný asi hned po deseti minutách, kdy jsme se trochu přiblížili centru. Lidi tu při zkouškách v autoškole asi evidentně dostávaj plusový body za jízdu na červenou, nedodržování pruhů a tak podobně. Na tohle si chudák řidič, co přijede z našich krajin, musí pěknou chvíli zvykat.

A co Rišo, troufnul by si v Římě řídit? „Na skútru bych si to asi představit uměl, protože ty, co ho tam maj, nemusej trčet ve všudypřítomnejch zácpách. Italský řidiči sou ale jinak úplně mimo. Neřešej značky, dopravní tabule, prostě nic. Platí tu snad jen pravidlo, že kdo se nebojí, ten vyhrává. Je úplně jedno, jestli

rišo tury /g/ – halloweenský flip to bs boardslide na via carlo spinola

fanda šesták /g/ bs bluntslide na pomníku na náměstí piazza damiano sauli

pohoda na pláži torvaianica

snídaně je základ dne letecký cestování je hlavně o sezení

košická uklízečka

seš na vedlejší, nebo na hlavní, všichni maj prostě všechno úplně u prdele. Byli jsme třeba svědky toho, jak si z tříproudovky udělali pětiproudovku, a mezi autama ještě navíc jezdily skútry!“ Kvůli velkýmu množství aut jsme se na první smysluplnej spot dostali, až když se trochu stmívalo.

Jednalo se o takový nakoplý banky, který na první pohled vypadaly úplně úžasně, ale nakonec to tu nebyla žádná sranda. Fanda se rozhodl pro blunt to fakie, ale po množství pokusů, kdy ho hrana ne a ne správně vypopit ven, si odrazil patu a bylo hotovo, jen trochu jiným způsobem, než jsme chtěli. No co,

první vyhrání přece z kapsy vyhání. Na konci dne ještě Kristýna navrhla, že bychom mohli vyrazit na večeři.

Ale tak proč ne? Žranice to byla neskutečná a člověk aspoň pochopil, jaký blafy u nás vařej všechny ty samozvaný ristorante Italiano. Díky, Kiko! A teď už jen tradá na hotel a šetřit síly na tři dny plný skateboardingu!

Hned po snídani a rozloučení s Kristýnou, která letěla směr Španělsko, jsme se rozhodli objet spoty, co byly v okolí Říma. Kára vyrazila směrem k moři vzdálenýmu asi 30 kiláků. V plánu nejdřív bylo v jednom z pobřežních městeček najít streetovou

pyramidu. Navigace hlásila, že jsme na místě, ale po tomhle luxusu nebylo ani vidu, ani slechu. Slechu proto, že ani místní obyvatelé netušili, že by tu něco takovýho bylo. A pak to Peťovi došlo. Na plácku, kterej vypadal na chlup stejně jako ten na fotce, byl jinej monument ze stejnejch dlaždic. Ty parchanti to tu přestavěli, aby je tu skejtři neotravovali randálem z koleček! Grrr... Nezbejvalo než vyrazit dál, tedy k vodě, kde si kluci nafotili společnou fotku a kde se na railu u kostela blízko pláže Rišovi podařilo odjet fs smithgrind a bs crooked. „Ten spot byl celkem dost těžkej, rozjezd po zámkovce z dvora u kostela

rišo tury /g/ gap to bs crookedu na metru pietralata. na tenhle spot museli kluci nadvakrát, protože je na poprvý vyhodil po italsku důchodce... sednul si na rail a bránil ho vlastním tělem

a dopad na další kostky. Kvůli tomu sem si radši namontoval Fandy kolečka velikosti 58 mm místo těch svejch 52mm. Bez toho bych tu asi nic nedal, hehe,“ dodává Rišo.

Byli jsme blíž rovníku, a tak jsme měli asi o hodinku víc času na skateboarding než doma. Kvůli nekonečnýmu cestování a množství aut nám to ale bylo prd platný a na další bod zájmu jsme se dostali až ve chvíli, kdy bylo všude temno. Zase jsme určitě byli na správnym místě a spot nikde. Naštěstí tu aspoň byla sámoška, kde jsme s Rišem znovu obnovili náš starej zvyk v duchu hesla: „Itálie, to sou sýry

a rajčata.“ Nejlevnější rajčatová pasta a k tomu tavenej sýr do toustů, za tohle prznění místní kuchyně nás tu měli pobodat, hehe! To se ale málem stalo, tedy naštěstí jen obrazně, při Rišově transferu do crookedu na zajímavym trojitym railu. „Na tomhle místě byl těžkej rozjezd, kterej šel do zatáčky a ten rail byl dost vysokej a krátkej. Po pár pokusech nás přišel vyhodit jeden aktivní stařík, kterej nás odstrkoval od zábradlí, ukazoval na jeho poškrábání a hrozil policií. Nezbylo než odejít, vrátit se později a vrátit to. Z tohodle triku mám fakt radost!“ dodává Rišo. A teď už jen pár piveček, postel, zaslouženej spánek a přemejšlení

o tom, co zejtra. Tentokrát se už jezdilo v centru a kolem něj.

Hnedle zrána nás Peťo vzal na super plácek s mramorovou pyramidkou, což bylo super i na sérky.

Fanda si odjel blunt, Rišo lajnu kick bs tail, no heel a fs flip přes roh a spokojeně jsme pokračovali dál.

I následující spot byl bombovej, vlastně možná i nejbombovější z celýho tripu. „Když si vzpomenu na spoty, tak nejvíc unešenej sem byl asi z takovýho špinavýho banku se zídkou a železnym plotem nad ní. To byl docela úlet až na všechny ty šprcky a sračky okolo,“ přibližuje tohle místo Fanda. Rišo tu po chvíli 47

rišo tury /g/ flip to bs smithgrind na obtížný zídce u plotu, kousek od piazza dei bossi

odjel flip bs grind a později přidal i nejbrutálnější trik celý tour. „Nejvíc ze všeho si cením svýho flipu do bs smithu výtrh na tý zídce nad bankem. Ten flek byl mega, vždycky sem něco takovýho chtěl jezdit. Na streetu sem tuhle věc ještě neodjel. Sice sem se trochu natrápil, ale nakonec to padlo a sem nejvíc spokojenej,“ dodává Rišo. Franta na závěr ještě dropnul plot seshora a pokračovalo se v cestě Spot Questu.

Nebyl by to Řím, aby se nám do cesty nepostavila nějaká zácpa plus spot, kterej nejspíš už neexistuje.

No po těhle útrapách a návštěvě na olympijskym

neskutečný množství vykopávek a kusů staveb z dob dávno minulejch. Kdo tu ještě nebyl, měl by sem rozhodně někdy vyrazit, je to neskutečná podívaná.

Na obří kulatou stavbu se těšil hlavně Rišo, kterej je pravidelným návštěvníkem klubu Collosseum v Košicích. Tohle římský ho ale naštěstí nevcuclo a nevyfluslo v totálním tlaku, a mohla se tak hledat cesta k Vatikánu. Ještě před jeho návštěvou se pěkně zasérkovalo na zastávce v jeho blízkosti. I tyhle záběry uvidíte na webu Boardmag.cz.

Prohlídka Vatikánu byla rychlovka a po telefonátu s Kudrnáčovou mámou byla doporučena ještě jedna

jsme odcházeli s další fotkou a záběrem, což všechny maximálně těšilo!

Cestu na hotel lemovaly zástupy prostitutek a jednu osobu, kterou nebudeme jmenovat, napadlo, že se jedný jen tak z prdele zeptá: „How much for the sex?“ Odpověď „Three zero“ od hezký černovlásky všechny dost zaskočila a číslovka „Two zero“ při dotazu na věk snad ještě víc. Kam ten svět spěje? Rychle odtud pryč...

Nastal den odletu. Hlavním tématem u snídaně bylo, že Fanda prej neviděl video Flip – Sorry, za což dostával ode všech strašnou čočku. No a když pak

fanda šesták /g/ bs ollie přes chodník u domu umění na viale della pittura

stadionu, kde si kluci dali game of S.K.A.T.E. jakožto rozcvičku na přilehlý schody, odkud nás nakonec hned vyhodili, jsme se dostali ke stanici metra EUR Fermi. Fanda si vyhlídl jednu šikmou technickou zídku.

Z původního plánu na 360 flip do grindu brzy sešlo, přesto ale, že kolem chodily zástupy lidí, se těsně před setměním podařil nafotit flip do fs grindu. Jojo, tohodle kluka jsme nevybrali jen tak náhodou!

Byl před náma poslední kompletní den, během kterýho jsme se rozhodli cestovat v MHD a taky se trochu pokochat historickejma památkama. Bágl, mikiny, skejty a šlo se na věc. Károu jsme dojeli k prvnímu plánovanýmu spotu, což byla hubba u kostela. Tu bylo třeba trochu opravit a posunout její poslední část trochu nahoru. Zvednout kus kamene není úplně sranda, takže nám to zabralo asi hodinu.

Pak přišly první rozjezdy, který ale přilákaly psa, pak jeho majitele a byl z toho vyhazov. Ach... Metrem, který je tu neskutečným rájem grafiťáků, jsme dojeli skoro do centra a jako cíl si dali bank na ostrově Isola Tiberina. Ten nebyl z nejmenších, povrch byl navíc z kostek, ale i tak do něj Fanda po chvíli odjel flip.

Good job! Po krátkym vychillování a rozskejtování se následoval přesun ke Koloseu, kolem kterýho je

lancia, která pomáhala a chránila crew před bláznivými taliány

unikátní památka, tedy slavnej Pantheon, což je kostel s dírou uprostřed svý kopule. Neskutečná stavba! Už byl večer, cruisovalo se městem a po večeři v Burger Kingu už bylo třeba jen najít cestu zpět k autu. Když jsme sem ale došli, Fanda chytl druhej dech a přes gap na parkovišti vyslal libovej backside. Když to Rišo viděl, chtěl ještě taky využít poslední možnosti a jelo se ještě na jeden rail, kde nám bylo ježdění den předtím po jednom pokusu znemožněno. Tentokrát ale štěstí přálo a místo hlídače tu byly jenom děti v halloweenskejch kostýmech. Rišo si takhle v noci dal s flipem do bora docela challenge, ale nakonec

na svůj seznam nevědomosti přidával i Zero – Dying to Live, Girl – Yeah Right!, Lakai – Fully Flared a tak dále, posměšky se s ním táhly až do příletu do Prahy.

Doufáme, že sis ty znalosti už doplnil, vole! A to je vlastně vše. I když to tak zpočátku nevypadalo, třetí a poslední Spot Quest roku 2014 byl tím nejlepším a na matroš nejbohatším. Díky Monsteru za možnost vyjet někam, kde se dalo jezdit v krátkejch rukávech, a klukům za jejich triky!

49

50

THE

NORSKO JE JEDNA Z NEJÚŽASNĚJŠÍCH ZEMÍ NA SVĚTĚ.

NEDÁVNO SE TAM PŘESTĚHOVALA CHERYL MAAS A HNED SI NAPLÁNOVALA, ŽE TO TAM POŘÁDNĚ PROZKOUMÁ.

NE SAMA, ALE S VOSTROU CREW, A NAVÍC NĚJAKÝM NETRADIČNÍM ZPŮSOBEM. TAK SE STALO, ŽE CHERYL, ŠÁRKA PANČOCHOVÁ A AIMEE FULLER, KTERÝ UŽ ODMALIČKA JEZDILY NA MOTORKÁCH, SE V LÉTĚ ROZHODLY VZÍT SI SVOJE SNOWBOARDY, NAKOPNOUT MAŠINY A VYRAZIT CESTOU NECESTOU.

VIKING VENTURE text: Radek, foto: Vernon Deck

šárka pančochová surfuje v norský louži. sníh je prostě voda!

Plán cesty... tak ten holky nějak moc neřešily. Prostě to vyšlo z nápadu dát dohromady partu, motorky, snowboarding, surfing a hurá, jedeme. Sraz byl v Oslu, odkud se vydaly do lesů k Cheryl na barák, aby se finálně připravily na bikový roadtrip. Radost při setkání byla obrovská, jeden velkej sen se totiž právě stával skutečností. Celá crew, která se nakonec vydala na výlet, nebyla moc početná a každý měl svojí

šárka pančochová /r/ fs 360 ve folgefonně

přezdívku a roli. Takže Cheryl se říkalo Mamma Maas, protože se o všechny starala. Šárka byla Pokusný králíček, Aimee měla funkci Dealera, kameraman Loic Wirth byl za Brazilce, kterýho nabraly u cesty a vzaly s sebou na výlet, a fotograf Vernon Deck se stal sarkastickým Mechanikem pro vyhrocený situace.

Když jedete na výlet na motorkách, tak to moc dlouho netrvá, aby se něco podělalo. Ono už to vlastně bylo

bike od něj přebírala, doufala, že ho hned nakopne...

Jediná věc, co se jí však z první povedla, bylo ukopnutí kickstart páky. Sakra! Naštěstí sehnaly šikovnýho norskýho svářeče, kterej během hodinky stvořil zázrak.

Poslední, komu chyběla motorka, byla Aimee. Naštěstí v dnešní době skvěle fungují sociální sítě. Takže chvíle stresu a chatování, a už se objevil týpek, kterýmu

fiasko hned na začátku, když se sháněly tři biky. Cheryl měla svuj vlastní stroj, starou Hondu z roku 1972 na francouzských značkách. Takže v Norsku podle zákona nesměla vyjet na silnici, a to už tu ani nebudeme zmiňovat, že to neměla pojištěný. Šárka si mašinu vychytala přes kámoše, který se na léto stěhoval z Prahy do Osla. Vykombinovala to tak, že donutila týpka jet na sever na motorce, nějakých 1.400 km plus plavba na trajektu. Což byl pěknej záhul nejen pro kluka, ale hlavně pro ten stroj. Když si pak

vůbec nevadilo, že na tejden někomu pučí svůj fungl novej bike. Problém se pak ukázal, že motorka měla obsah 660 ccm, ale Aimee řidičák jen do šestistovky...

Už byla ale z toho hledání tak vyřízená, že se prostě rozhodla to risknout a pro motorku si ke klukovi dojela. Celkem byla sranda sledovat výraz v jeho tváři, když na motorku nasedala. Nedošáhla ze sedla nohama na zem, a navíc měla na sobě jenom kraťoučký šortky!

První část tripu znamenalo dojet 390 km do Jondalu,

miniměstečka vzdálenýho nějakých 45 minut od Folgefonny, lyžařskýho střediska uprostřed fjordů.

Všichni byly úplně hotový z toho, jak to v Norsku hezky vypadá. Za každou zatáčkou se schovával pohled na nějaký čarokrásný jezero nebo vodopád, skoro se ani nechtělo věřit, že je to skutečný. Sluníčko v Norsku v létě skoro nezapadá, takže přesto, že parta na místo dorazila až v 11 večer, stále bylo dobře vidět. Horší

pak je skutečnost, že už ve tři ráno vás ostrý sluneční paprsky tahaj z postele.

Snídaně, prkna přidělat na motorky, a už to holky posílaj po úzký cestě za snowboardingem. Ač se to nezdá, výjezd do střediska je dost prudkej a přísnej. Široký je to maximálně na jedno auto, kolem krajnice nejsou žádný svodidla, stačí malá chybka a už se kutálíš z prudký stráně. Šárce se cestou na kopec

opět porouchal stroj. Naštěstí mašinám spolu s Cheryl trochu rozumí, takže hned vyndaly nářadí a daly to do kupy. Motor pak šlapal jak hodinky a holky si mohly zbytek cesty užít s úsměvem na rtech. Den pak byl naplněn pohodou ve folgefonnskym parku, protahovaly se metody, skákaly se boule po stranách sjezdovek a samozřejmě se nezapomínalo ani na inverty. Vše se zakončilo ježděním přes obrovskou louži, kam jako pokusnýho králíka poslaly první Šárku na „Czech it out“. Aimee byla za správnou Britku

cheryl se se skluznicí moc nemazlí a grinduje skálu

a na ježdění po vodě si vzala šortky, protože když vysvitne žlutá koule, Anglán hned chytá bronz.

Další den se na partu nalepila smůla. Plánem focení a natáčení ve Folgefonně bylo získat nádherný záběry z velkých kickerů s pozadím zapadajícího slunce nad fjordy. Samozřejmě se do mega poletů nikdo nepouští hned z první, takže už od rána se skoky testovaly a s místní park crew upravovaly. Pořád to nějak nesedělo, ale do večera času dost, takže parta během dne relaxovala u grilu a poslouchala chill muziku. Jen 53

co sluníčko začalo zalézat, trochu se ochladilo, sníh ztvrdnul a bohužel i dopad. Jako první se z nájezdu pustila Šárka, krásně vylítla nahoru a zmizela všem z očí za hranou kickeru. Aimee jela hned za ní, ale skok objela, což bylo nakonec dobře, protože Šárka ležela na dopadu a svíjela se v bolestech. Rameno jí vyselo,

nemohla se zvednout na nohy. „Moje koleno, moje rameno... áá, nahoďte mi ho, nahoďte mi ho,“ skuhrala Šárka. Bylo deset hodin večer a nejbližší nemocnice hodinu a půl cesty autem! Musela to ale dát, nic jinýho nezbývalo. Nazpátek se vrátila něco kolem druhý ráno, rameno nahozený, ruka pověšená v šátku, a v koleně

holky a mašiny

natrženej vaz... Další den na kopci se Cheryl s Aimee snažily udržet pozitivní náladu, ale šlo to ztuha, když jim tam chyběla jejich kámoška.

Snowboardová část tripu byla u konce, holky skočily na motorky a vyrazily na západní pobřeží hledat nějaký vlny na surfování. Typický způsob dopravy

mama maas vaří děckám večeři

freestyle kempovačka u jezera

mezinárodní den surfingu

milý deníčku, koleno a rameno v...

v Norsku jsou trajekty, který velmi zkracují cestu v krajině plný fjordů. Lokálům to už třeba tak nepřijde, ale cizinec se může cestou na lodi kochat pohledem na nádherný hory a přírodu. Parta si pronajala dvě chatičky v Kleppe, což je taková vesnička hned vedle města Stavanger. Protože byly holky v přesile, rozhodly se ubytko rozdělit tak, že kluci dostali tu menší chatičku, která byla ve velikosti boudy pro Maxipsa Fíka. Celkem sranda pozorovat, jak se tam ti čahouni

snaží uložit. Krásný počásko, který holky provázelo během pár prvních dnů, vzalo za svý, začalo zhusta pršet a přidal se k tomu brutální vítr. Pro surfing teda nic moc, a navíc nebyly skoro žádný vlny. Jenže zrovna se slavil Mezinárodní den surfingu, takže Cheryl s Aimee se s tim šly do Baltskýho moře poprat a Šárka

žabku, a ještě si musel lehnout na břicho, jinak by nevylez. Takže se kompletně zašpinil od bahna a strašně smrděl. Když to viděl kameraman Loic, válel se smíchy v trávě. Bohužel tam bylo mraveniště a kousavý potvory pak zuřivě vyklepával z rozkroku.

Tohle byla poslední kapka, parta zvedla kotvy a jela

zabalená do teplý bundy je povzbuzovala z pláže.

Na konec tripu si holky naplánovaly kempování v přírodě, aby mohly nasát tu norskou atmosféru.

Cestou ale nenatrefily na žádný veřejný tábořiště, tak to prostě rozbalily na prvním fleku, který jim připadal vhodný. Nevybraly dobře. Ani nestačily postavit stany a už na ně útočily obří óvadi, alias hovada. Fotograf Vernon pak uvíznul na břehu jezera v bahně, při vyhrabávání se ven si utopil

hledat nějaký jinačí tábornický místo.

A vyplatilo se, protože kápli na kouzelný spot. Jezero s tak čistou vodou, že když jste se koupali, mohli jste jí při tom rovnou pít. Začaly se stavět stany a zmrzačená Šárka, která se rozhodně nechtěla tripu vzdát, skočila do vody a snažila se doplavat na ostrov uprostřed jezera. Vypadala u toho, jako když se topí, byl to takovej čubčika styl, ale jenom s jednou rukou a nohou. Večer proběhla grilovačka, piváky a dlouho

u nás se stopa pod vlekem dohazuje, ve folgefonně vyhrabává. cheryl maas /g/ v indy protaženým do tailbone

do noci se klábosilo o zážitcích z cest. Ranní koupačka pak všechny okamžitě probudila, studená severská voda je dost extrémní. Následovalo balení a cesta do Osla na letiště. Výlet byl u konce. Volba motorek se ukázala jako ten nejlepší nápad, holky si užily neskutečnej pocit svobody, úplně přesně takovej, jakej zažívaj při snowboardingu. Ne vše proběhlo podle plánu, ale to se stejně nikdy na žádným výletě nepodaří. A právě to je na tom cestování to nejlepší!

55

text: Radek, foto: Shannon McBride

NEVERENDING

SEASON 56

ZAJÍMAVEJ SNOWBOARDOVEJ ŽIVOT MÁ HONZA HŮRKA. JDE SI DO TOHO NAPLNO, V ZIMĚ TRÁVÍ ČAS VE ŠVÉDSKU A V LÉTĚ SE VYDÁVÁ ZA ZIMOU NA NOVÝ ZÉLAND. DÍKY TOMU NAŠREDÍ NEUVĚŘITELNÝ POČET DNÍ, ZROVNA LETOS POSUNUL SVŮJ REKORD NA ÚCTYHODNÝCH 206 DNŮ ZA ROK NA SNĚHU! V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU NÁM TROCHU PŘIBLÍŽÍ NOVÝ ZÉLAND A ROZDĚLÍ SE O SVOJE ZKUŠENOSTI.

honza se skákání nebojí, indy drop na mt. olympus (foto: niels ijpelaar)

Na začátek si Honzu představíme trochu blíž, abyste tušili, s kym budeme tančit tango. Letos mu bylo třicet let, na prkno se poprvé postavil ve svých třinácti, ale díky častýmu pobytu na jižní polokouli a tempu 2 zimy za jeden rok už má odježděno přes dvacet sezón. A to měl kvůli pár zraněním navíc roční pauzu. Ke globálnímu způsobu života je tenhle rodák z Mariánských Lázní předurčen, už když

na zélandu se celkem snadno malujou bílý pokoje, tady honza jeden vybombil v resortu porters

mu bylo osmnáct, prásknul do koní a na rok odjel do Austrálie se učit anglicky. Jeden čas pak koketoval se závodním snowboardingem, v tu dobu dělal ve Špindlu instruktora a jezdil pohárový závody. Moc to ale nehrotil, párkrát se dostal na nějakých lokálkách na bednu. V současnosti si na živobytí vydělává šejpováním parku ve Švédsku, kde je to královsky placený, a to sumou 400 Kč na hoďku. Díky tomu si

vesnici, respektive hotely, přímo na sjezdovce, tak jak to známe z našeho kontinentu. Každý, kdo chce na sníh, musí z městeček absolvovat ranní 40minutový výjezd po úzkých cestách, během kterýho se vyšplhá dobrých šest set výškových metrů nahoru. No a večer po ježdění to samý, velmi drsnej způsob života.

Jediný, co vás od toho zachrání, je, když pracujete pro středisko jako vlekař, snowmaker a podobně.

za pět měsíců práce vydělá na poklidný zbytek roku, a může navíc i cestovat, třeba právě k protinožcům.

New Zealand je pro našince víc než kouzelný ostrov, najdete tu hory, jezera, oceán. Snowboardovat zde v zimě, což je období červen až říjen, můžete na obou ostrovech, přičemž na tom severním je to bídnější v podobě pouhých dvou resortů na svazích sopek.

Za to jižní ostrov je ráj na zemi s vysokýma horama alpskýho rázu. Oblast je to ale celkem nestálá, hory pořád rostou, což znamená častý výskyt zemětřesení.

Jedno hodně velký tu měli před pár lety, dost poničilo největší město Christchurch, a následky tu vidíte ještě dnes. Místo domů tu dost lidí žije v obytných kontejnerech. Co se sněhu týče, sezóny jsou tu lepší i horší. Třeba v roce 2008 tu proběhla nejlepší zima za posledních sto let, no a letos to byla bída jak u nás.

Jedno z nejoblíbenějších jižních středisek je Wanaka, což je resort poblíž Queenstownu. Čekejte ale hodně komerční prostředí a spousty lidí, vleky a sjezdovky tu mají dimenzovaný pro desetitisíce návštěvníků.

Specifikum Zélandu je v tom, že nikde nenajdete

To se na vás může usmát štěstí v podobě ubytování přímo na kopci.

Co se financí týče, Nový Zéland je drahá švanda.

Za letenku vypláznete třicet tisíc a pak na místě prachy taky jenom poletí. Naštěstí lze sehnat roční vízum s pracovním povolením, čimž se zařadíte do procesu a nebude vás to tolik bolet. Sezóna tu startuje v červnu, takže je dobrý si někdy kolem ledna začít zařizovat vše potřebný. Práce pro ski areál se dá sehnat přes internet, většinou vám resort zajistí i ubytko, a máte to v poklidu. Lze samozřejmě přijet i na blind a poptat práci ve městečkách pod kopcem, kde je díky zimnímu turistickýmu ruchu po brigádníkách poptávka. Honza volil cestu přes internet, a podařilo se mu tak uchytit v menším resortu Porters, kde se mu velmi zalíbilo a jezdí tam teď každý rok.

Protože je Zéland rozlehlý a není tu tolik obyvatel, každý má dostatek svýho prostoru. Lidi bydlí v baráčcích, takže i na zimu si partičky spolu pronajímají rovnou celý dům. Cena záleží podle

lokality, kolem Queenstownu vás pokoj na baráku vyjde na 160 až 200 NZ dolarů na týden, ale například v okolí Mt. Hutt, kam jezdí Honza, máte pokoj za kilo a kápnete i na malý baráček za 150. Jídlo v supermarketech je samozřejmě dražší než u nás, ale o to kvalitnější. Jakmile máte práci, jste v pohodě.

Minimální mzda je 14 dolarů na hodinu, a pokud odpracujete tak 20 hodin tejdně, tak se v klidu uživíte.

agregátů, kvůli kterým je lokální znečištění ovzduší opravdu veliký.

Nový Zéland je hodně o počasí. Když sněží, tak sype fakt pořádně, klidně i několik dní v kuse, a pak než vyrazíte jezdit, je potřeba počkat, až odbouchnou všechny laviny. Zrovna loni na Mt. Huttu jedna z lavin strhla celou třísedačku, a podobný příhody člověk slýchá ob sezónu. Hodně často fouká i silný vítr, prostě

dál než v Evropě. Jídlo a pití si na kopec můžete vzít s sebou do báglu, v resortech je ale vždy lodge, kde nějaká hippiesačka navaří jedno jídlo na den a za pár dolarů se nadlábnete.

Na závěr jsme ještě poprosili Honzu, aby vás k výletu ještě víc nalákal: „Mě na Novým Zélandu nejvíc baví, že se tam setkáš se spoustou lidí. Když se začleníš do místní snowboardový komunity, tak se jako by

pivot to fakie na stromě v kouzelným lesíku na broken river

Permanentka se tu pohybuje kolem 100 $ na den, ale sezónka vás vyjde jen na nějakých tisíc dolarů. Taky se dají pořídit i různý kombinace na vícero středisek, permice pouze na všední dny a podobně. Kdo pracuje pro resort, ten má vleky samozřejmě úplně za hubičku.

Nejlevnější, a ve svý podstatě pro freeridery nejzábavnější, jsou takzvané club fields. Jedná se o střediska, které se neupravují rolbami, a místo na sedačce vyjíždíte nahoru pomocí horolezeckých sedáků. K nim máte přidělaný provaz s hákem, který přehodíte přes nekonečný ocelový lano a to vás vyježděným rigolem táhne megarychlostí vzhůru. To je velká exotika a rozhodně to nezvládnou začátečníci nebo rodinky s dětma. Kvůli tomu pak po kopci jezdí pár lidí, no ve svý podstatě to máte jen pro sebe.

Některý club fields vypadají, že se v nich zastavil čas. Vlek je vyrobený třeba ze starýho traktoru, který stojí na špalkách a lano mají napojené na zadní kolo. Ochranáři by asi zaplakali, kdyby to viděli. No a podobně neekologicky je na tom spousty středisek, které jsou poháněny elektřinou vyráběnou z dieslových

příroda je tu taková krutější a víc nevyzpytatelnější než v Evropě. Dobrý je si proto udělat na každý den dva různé plány, na dobrý i špatný počasí, abyste si to užili za jakýchkoliv podmínek. Sledovat předpověď se vyplatí, ale ono se to stejně dost často mění, takže prostě člověk vyleze ráno z postele a vidí, co ho čeká.

A teď několik praktických rad. Pokud si s sebou přivezete pěkný, nový prkno, rozhodně s nim nechoďte jezdit freeriding. Čerstvej nafoukanej sníh tu totiž většinou nemá vůbec podklad, takže pod sebou ukrývá jeden šutr vedle druhýho, a o díru do skluznice tu není nouze. Je proto dobrý s sebou mít ještě jednu ojetější desku, která vás nebude tolik bolet. Velký rozdíl je i ve způsobu ubytování. Na Zélandu se nijak moc netrápí s izolací či zateplením, a můžete rovnou zapomenout na nějaký centrální vytápění. V každým pokoji jsou kamna nebo krb, což vyžaduje trošku jinačí přístup k sušení věcí než u nás, a jistota je mít vše dvakrát. Co se další výbavy týče, pokud vyrazíte za freeridingem, berte s sebou komplet lavinový vybavení. Hory jsou rozlehlý a pro pomoc je to o hodně

staneš součástí tý celosvětový. Na severní polokouli je spousta resortů a všichni se do nich během zimy rozutečou. Na jižní polokouli, a speciálně na Zéland, se celý snowboardový národ sjiždí do pár středisek a vy se tam opravdu můžete setkat s lidma z Evropy i Ameriky. Získaný kontakty vám následně, stejně jako mně, pomůžou procestovat celý svět. Návštěva Zélandu mi opravdu změnila celý život. Já jsem kluk z Mariánek, ale trávím tam už jen dva tři měsíce do roka. Zbytek jsem někde v zahraničí a funguju v angličtině... Poprvý jsem na Zéland vyrazil s tisíci dolary v kapse a měl z toho strach. Tři týdny jsem sháněl práci, byl to nepříjemnej moment, ale pak se to podařilo, začal jsem makat a vše se rázem změnilo.

A pozor na to, abyste si nesehnali práci na vinici v Blenheimu. Tam žije česká komunita, mluví jenom česky, nikoho zajímavýho tu nepotkáte, jenom si promrháte svoje working visa a z Novýho Zélandu máte prd. Já tam práci vzal ve stavu největší bídy přes léto a potkal tam třeba pětačtyřicetiletýho Moraváka, co už tam žije sedmnáct let, a neuměl ani slovo anglicky!“ 59

JEŽDĚNÍ V PRAŠANU JE NA SNOWBOARDINGU ASI TO NEJLEPŠÍ, A TEN NEJLEPŠÍ PRAŠAN SI UŽIJETE JEDINĚ PŘI FREERIDINGU. TAHLE ROVNICE VÁS ZÁKONITĚ MUSÍ VYHNAT MIMO SJEZDOVKY, DO BACKCOUNTRY, KDE JE VŠAK POTŘEBA KVŮLI BEZPEČNOSTI DODRŽOVAT URČITÝ PRAVIDLA. JENŽE JAK SE JE NAUČIT, KDYŽ O NICH VŮBEC NIC NETUŠÍTE? NO TŘEBA PRÁVĚ NA BACKCOUNTRY CAMPU! text a foto: Michal Brouček

BACKCOUNTRY

CAMP 60

Backcountry camp, který se pravidelně koná na začátku března ve švýcarských Alpách, mají již deset let na svědomí matadoři českého snowboardingu Michal Brouček a Marek Toušek.

Základna je usazena v horské vesničce Tschamut (1.600 m n. m.), ležící v oblasti resortu Andermatt a Oberalppassu. Má příznivé povětrnostní podmínky, dostatek přístupových cest do backcountry a poměrně stabilní nášup sněhu. Navíc tu najdete klid horského prostředí a okolní vrcholy se tu tyčí do pěkných 2.700 až 3.000 metrů nad mořem.

Denní program campu, na který se vejde 40 zájemců, je podřízen především počasí a sněhovým podmínkám. Ti z vás, kteří ještě nestačili zapomenout na uplynulou zimní sezónu, si jistě dobře vybaví, s jakým nedostatkem sněhu se potýkaly alpské resorty. V podstatě sněžilo jen z jihozápadního směru, a sever Itálie tak byl v kalamitě, ale hory zásobené severozápadními frontami ostrouhaly.

Sněhové podmínky v místě kempu naštěstí určují oba dva frontální systémy. Ve střední a východní části švýcarských Alp jsou vlastně jen dvě údolí, která dokáží sněhově vytěžit i jižně orientované fronty, Engadinské údolí a právě to Gothardské, kde se koná kemp. Díky tomu měli možnost účastníci zájezdu nacházet i po absenci čerstvého sněhu vhodná místa na ježdění.

Když si tak listuji pamětí a vzpomínám na jednotlivé ročníky, každý byl něčím zvláštní a jedinečný.

Po letech prašanového bláznovství, kdy se dalo jezdit takzvaně jen pod lany, přišlo období, které začalo otvírat další horizonty. Několikadenní slunečné počasí nám nabídlo stabilní podmínky pro dlouhé výšlapy po širokém okolí. Najednou jsme se mohli podívat na místa, která jsme se zájmem po několik let pouze okukovali.

tomáš stern práší na zbytcích starého, ale stále suchého sněhu

samotné středisko andermatt nabízí řadu zajímavých sjezdů, tomáš stern sleduje pláň z pravé strany resortu k mezistanici lanovky

campeři na vrcholu, odkud je překrásný panoramatický pohled do sousedního kantonu uri. na pozadí se tyčí hora gemsstock (2.961 m n. m.), na jejíž vrchol vede kabinová lanovka z andermattu

pro nalezení prašanu se dělalo vše, partu nezastavil ani náročný vysokohorský terén

Při plánování celodenních výšlapů vystupovala otázka, co si vzít s sebou na kopec? Není tím míněno základní vybavení jako pípák, lopata, pití a dobrý batoh, to byla samozřejmost, ale snowboarďáci se rozhodovali mezi sněžnicemi a splity. Lyžaře, kteří tvoří asi polovinu účastníků, ponecháme stranou, těm stačí pásy v kapse a jednoduché přepnutí lyžařského vázání ke stoupání. Na kempu mělo pár lidí splity vlastní, a navíc jich tu bylo dostatek k zapůjčení díky partnerství kempu se značkou Jones SNB. Oldschoolaři, mezi ně se počítám i já, šlapali

ve sněžnicích, a tak se nabízí srovnání týhle výbavy.

První věcí k zamyšlení, kterou bych zmínil, je rychlost přesedlání ze sněžnic či splitu na prkno. V tomhle ohledu vítězí jednoznačně sněžnice, přemontování splitu do podoby snowboardu nějaký čas zabere.

Alpský terén je dalším faktorem k zamyšlení. Pokud stoupáme z nějakých 2.000 metrů, čeká nás členitý terén, přechody žeber, traverzy, někdy jsou vyfoukaná místa plná kamení, jindy můžeme narazit na ledové plotny. I zde jsou sněžnice výhodnější. Split ale vítězí při dlouhých vzdálenostech, pokud se chystáte

andrea urbánková se odměňuje dlouhým sjezdem severního svahu vrcholu rossbodenstock (2.836 m n. m.)

fíla paseka to na splitu vydupal rychlejc než zdeněk poláček na sněžnicích, který měl nejlepší fyzičku ze všech

ondra urbánek ve finálním stoupání po ledovci maighels glacier

na 2 až 3hodinové stoupání, neváhejte. Na rovných přehledných úsecích získávají splitaři náskok, a i když se někdy lopotí v členitém terénu, jsou v cíli vždycky dřív.

Rozdíl mezi splitaři a sněžnicáři byl letos na kempu patrný především proto, že se vybíraly vzdálené cíle a často se stoupalo dlouhým nástupem. Rozlehlé údolí v okolí horské chaty Maighelshütte (2.310 m n. m.), kterou jsme v jednom případě použili jako základnu pro přenocování, obklopují různé typy terénů. Nejdelší výstup, kde byl náskok splitařů nejmarkantnější,

jsme podnikli do nejzápadnějšího koutu kantonu Graubunden. Ledovec nesoucí stejné jméno jako horská chata pozvolna sestupuje od vrcholu hory Piz Ravetsch (3.007 m n. m.), odkud jsme sjížděli dlouhým přehledným sjezdem zpět. Cestou z tohoto místa k horskému hotelu Rheinquelle, kde celá parta freeriďáků nocuje, se nabízí překrásný, poměrně ostrý sjezd severní stěnou Piz Cavradi (2.612 m n. m.).

Dalším objeveným místem této rozmanité oblasti byl Gothardský masiv, který nabízí hned několik pěkných vrcholů. Prvním, z vlakové zastávky

nejlépe přístupným vrcholem, je Pazola Stock (2.740 m n. m.). Další příjemný sjezd nabízí severní stěna od vrcholu Piz Badus (2.928 m n. m.) anebo Rossbodenstock (2.836 m n. m.). Tento vrchol je již klasickým místem, odkud kempeři směřují dlouhým sjezdem zpět do hotelu. Při příznivých sněhových podmínkách lze sjíždět i západně orientovaný svah, který umožňuje opravdu dlouhý freeride až do údolí k městečku Andermatt. Zatím jsme ale neměli to štěstí na dostatek sněhu... Uvidíme letos, co další ročník Backcountry campu přinese!

63

Igor Hanečák: „Přijel jsem úplně dobitej z Darkslide tour a volá mi šéfko z Boardu, že je ve skateparku v Bráníku nějakej boxer a chtěl by mě dorazit. Jel jsem se tam podívat a seznámil se s Khomem Phiphitsalou, Thajcem, co se tady živí jako trenér muay thai. Chtěl si udělat nějaký zajímavý fotky k sobě na Facebook, schválně se mrkněte na jeho stránku ThaiBoxKhom, má tam i dobrý videa. Hned při jednom z prvních ollie poletů sem si udělal kotník a myslel si, že už jezdit nepujde. Khom to viděl, hned ke mně přiběh, namazal mi nohu thajskou pálivou mastí, namasíroval a překvapivě šlo opět jezdit. Takže sem se od něj mohl nechat dál okopávat, hehe.“ (foto: Peter Mercell)

65

66

Lukáš Náhlík: „V listopadu jsme s klukama vyrazili na takovej jeden muj secret spot. Zkoušeli jsme tady různý triky, ale bylo vlhko a hodně to klouzalo, takže jsem nakonec dal nahozenej wallride. Odjel sem to do pár pokusů a zmizeli jsme pryč.“ (foto: Peter Mercell)

Šárka Pančochová: „Po olympiádě jsem odjela do Ameriky a měla kromě jinýho i v plánu focení ve Vail Pass. Jeden den hrozně nakydalo, s Celií jsme vzali fotografa Jeffa a vyrazili na splitboardech ke spotu. Nakonec z toho byl jeden z nejnáročnějších dní v sezóně.

Nejenže jsme na místo šlapali hodinu, ale pak jsme si skok museli šejpnout, desetkrát to ještě hajknout nahoru, skočit a zase hoďku na splitech zpátky!“ (foto: Jeff Brockmeyer)

David Luu: „Tahle fotka vznikla při C1rca tripu do Karlových Varů, kde jsem jezdil s Honzou Malym, Davidem Kotyzou a Honzou Špalkem. Na schodech jsme zkoušeli různý triky, mně tam jako prvnímu padnul tenhle heelflip a Honza Malý tam pak vrátil laser.“ (foto: Peter Mercell)

Max Habanec: „Tahle fotka vznikla celkem náhodou, když jsme se po závodě Berlin Open vydali fotit můj rozhovor. Přejížděli jsme mezi spotama a najednou narazili na tohle docela ikonický místo. Víceméně je to spíš taková momentka z Berlína, protože ten wallride mi padal na každej pokus!“ (foto: Peter Mercell)

69

Aleš Jež: „Tohle místo se nachází v Barceloně nedaleko skateparku Les Cort, v jehož okolí najdete několik dobře známých spotů ze zahraničních i českých videí. Výzva padla právě na tuto šikmou hubbu, které k dokonalosti chybí jen kovový kanál před odrazem.

Po menší úpravě se na to však dalo najet a výsledný nosegrind přišel do pár pokusů.“ (foto: Petr Tanko)

71

Tibor Nemeš: „Pokaždý, když jsem šel okolo tohohle polejamu v Dejvicích, měl jsem chuť tam zkusit wallie. Nějak jsem se dohmátnul, že tam jde fotit Peťo s Vojtou Freitagem a Davidem Mohylou, takže jsem se k nim připojil. Šlo to celkem rychle, pár pokusů, bang a bylo to. Hehe.“ (foto: Peter Mercell)

Peter Kočiš: „Tenhle spot našel Ďuri Tury a vyrazili jsme tam den po akci v Košicích, byla nás celá parta. Když jsem to uviděl, tak se mi splnil sen, prostě dream session. Frontside indy mi tam šlo skoro hned, dal jsem to na pár pokusů, je to pohůdka.

Ale jinak je ten spot celkem těžkej!“ (foto: Peter Mercell)

73

COMING SOON

hardflip z gapu v ulici za viaduktem v praze

nollie heelflip noseslide bigspin out na diy zídce pod mostem ve varšavě

ŠTĚPÁN

SKATEBOARDING VYČNÍVAJÍCÍ Z ŘADY PŘEDVÁDÍ ŠTĚPÁN LAŠTŮVKA JIŽ PÁR LET, A PROTO MU PRÁVEM NÁLEŽÍ RUBRIKA COMING SOON. TENHLE OSMNÁCTILETÝ RIDER Z PRAHY K DESCE PŘIČUCHNUL PŘED DESETI LETY A DÁVÁ TOMU OPRAVDU HODNĚ. DŘÍV JEZDIL I PO ZÁVODECH, V DNEŠNÍ DOBĚ SE SPÍŠ VĚNUJE TOČENÍ A FOCENÍ. ŠTĚPÁNA SPONZORUJÍ C1RCA A BOARDSTAR.CZ text: Radek, foto: Peter Mercell 75

LAŠTŮVKA Jezdíš i skateparky, nebo seš street ortodox?

V parku se někdy svezu, ale spíš sem na streetu.

Víceméně pořád jezdím na Stalinu, ale rád si zajdu do Řep nebo do Michle. Už od svých začátků sem jezdil víc na streetu, nejspíš kvůli kámošům, s kterýma jsem začínal. K rádiusům jsem tolik nepřičuch, ale je sranda si v nich zajezdit.

Seš stalinskej lokál, ale jezdíš i na Strahově. To je takovej revír Tomáše Vyhnánka a Davida Chvátala.

Pouštěj tě k sobě do lesa?

No tak já bydlim na Petřinách, kousek od Davida

Chvátala, a prostě to máme na Strahov blízko. Ale chodim tam jen čas od času, spíš když chci něco natočit. Dřív jsme tam s klukama z Petřin, s kterýma jsem začínal, chodili jezdit častějc. Kluci už teď ale nejezděj, většina kvůli zranění nebo že maj hodně učení do školy.

Stalin, to je místo s velkym egem. Jak dlouho ti trvalo, než sis vyjezdil místo na horní plošině?

Hehe, taky sem byl nějakej čas dolní Staliňák...

Ale nějak to prostě vyplynulo samo. Myslim si, že neni potřeba se něčeho bát, prostě stačí vyjít

schody a můžeš jezdit nahoře.

Obouváš C1rca, to je teď v tý záplavě Nike a Vans málo vídaná značka...

V C1rcách se mi jezdí dobře a máš pravdu, že to teď neni známá firma. Ale je to značka, která vznikla ze skateboardingu, a myslím si, že boty nejsou vůbec špatný. Nejvíc mě bavil model Talon, což byl pro model od Sierry Fellerse, ale i ostatní jsou dobrý. C1rca drží stejně dobře jako boty ostatních značek. Když si

ten skateboarding úplně platí.

Možná, kdybys jim předved ty svý oblíbený triky...

Co tak děláš?

Na rozjezd si udělám třeba novar nebo var na zemi a podobný klasiky. Jezdim dost na zídkách, protože na Stalinu je to to hlavní, co tam stojí. Poslední dobou, protože sem si to celkem vychytal, rád dávám fivevar, teda 5-0 grind 360 flip out. Taky do toho 5-0 grindu zkoušim flip a pak 360 flip out, ale je to takový na dost

delší dobu. Neni to úplně oblíbenej trik, jen bych ho chtěl nějak udělat a natočit... Docela si rád zajezdím na rovnejch railech na zemi, akorát že se těžko hledaj, baví mě na tom front feeble a podobný věci.

Co máš nejvíc na litry?

Jsem docela rád, že se mi povedl vychytat nollie late kick a s tim i switch late kick, protože je to skoro stejný.

Ty zlatokopky ale stejně víc pujdou po prachách

bs feeble na railu v praze na spořilově

pořídíš vulkanizovaný, takový citovky, v kterých se dobře jezdí, tak ti samozřejmě odejdou rychlejc než boty se silnější podrážkou.

Viděl sem na tvym FB, že tam máš jako školu střední pedagogickou na Dejvický v Praze. To z tebe bude učitel?

Tak škola má víc různých zaměření, kromě peďáku je tam ještě hudební gympl a výtvarný gympl, kam chodím já. Je to velká budova, hehe. Ale jako vyučovat skateboarding by mohla bejt zábava, to bych klidně i někdy zkusil. Škola bude dobrá, protože tam chodí spousty holek, ne? To tam budeš za svý skejt komba za frajera...

Jo, je jich tam spousty. Třeba nás je ve třídě jenom pět kluků. Ale nevim, jestli na holky

oprava zábradlí kvůli stížnostem důchodců

než po kvalitnim skateboardingu. Jak seš na tom s penězma? Musíš někde makat? Čas od času si dám nějakou brigádu, hlavně přes léto.

Snažil jsem si z toho našetřit, abych se pak mohl někam podívat. Makal jsem jako číšník na snídaně v jednom hotelu na Andělu, je to dobrá práce, akorát že u toho nedávaj dýška. Jen jednou se mi stalo, že jsem ho dostal..

To určitě bylo od nějaký Němky...

Jak to víš?

spousty lidí, popovídal si anglicky. Teď na podzim sem měl opět štěstí, že mě kluci z Darkslide.cz vzali s sebou do Varšavy.

Kolik si už vůbec proskejtoval zemí?

Tak párkrát jsem jezdil v Barceloně, pak ve Francii, v Polsku, v Rakousku... A když jsem byl mladší, tak jsem se podíval k známejm do Colorada, do Ameriky, na celej měsíc, ale dělal jsem tam i jiný věci než od rána do večera skejtoval. Chtěl bych navštívit

měl mít já, Adam Zvada, Dan Beringer a pak parta Francouzů. Pracovní název je Have fun kids.

Přes zimu toho natáčení už moc nestihneš...

To ne. Zima tady bude těžká, hrozně rád bych se podíval někam za teplem, ale nejsem si jistej, jak to dopadne. Čeká mě maturita, tak bych se asi měl nějak připravovat, a taky nemám žádný peníze. Budu tady jezdit, co se dá, nějaký garáže, anebo ta nová hala na Letný.

štepán poctil polský diy korty combem fs 5-0 360 shove-it out

Tak většinou jen Němky maj pokoutný úmysly.

Měl sis ty eura zkontrolovat, jestli tam náhodou nebylo napsaný její telefonní číslo.

Hehe. Taky sem makal na stavbě jako pomocný dělník.

Já zas až tak moc peněz na skateboarding nepotřebuju, deska mi vydrží měsíc, boty taky a čas od času nějaký kola a trucky. Takže to vidim na nějakej litr, patnáct set měsíčně.

Jak sis užil letošní rok, co se skateboardingu týče?

Super. Jezdil jsem často a podíval se i za hranice.

Na jaře jsem se jako každej rok rozježďoval, začínali jsme natáčet a podíval sem se pak na No Name tour do Frankfurtu, za což jsem strašně rád. O prázdninách ke mně přijeli kámoši z Francie a Švýcarska, a já pak za nima jel do Francie a spolu jsme si dali i trip do Barcelony. Byla to skvělá zkušenost, poznal jsem

Kodaň, slyšel jsem, že tam mají super spoty. A taky jsem nebyl v Berlíně, tam je to celkem kousek.

Taky jsem viděl na tvym fb tu Blanku... To by už měli nějak zabednit, ne? Aby tam nedej bože nevlezli sprejeři a nezvandalizovali to!

Hehe. Teď už se z toho stala taková šílená věc, ale ze začátku to bylo dobrý, takový neprozkoumaný. Už to znova asi nepojedu. Měl by to magistrát otevřít, protože to maj fakt dlouho hotový.

Točíš teďka něco? Chystáš nějakej edit, profil?

Loni na podzim jsem začal s natáčením svýho profilu do videa, a někdy na jaře jsme si řikali, že už bysme to mohli vydat. Ale pak jsme točili přes prázdniny a teď ještě něco děláme, takže se to pořád oddaluje a stále mě napadaj nový věci, který bych chtěl udělat.

Video točí ten muj kamarád z Francie, profil bych tam

Co bude, až skončíš školu? Stěhovačka do Barcelony?

Hehe, sám o tom přemejšlim. Sem nějakej nerozhodnej, nejsem si úplně jistej, jestli bych měl dál studovat, a nechce se mi dělat vejška jenom proto, abych nějakou měl. Musím si najít něco, co by mě zajímalo a bavilo. Nejspíš si dám na rok pauzu, pokusím se na sebe vydělat, cestovat, najít se a zjistit, co bych chtěl dělat. Ale určitě se musim vrátit do školy.

O budoucnosti ježdění nepochybuješ. Kde bys ten svůj skateboarding chtěl třeba za rok, za dva mít?

Jsem na sebe zvědavej. Těžko říct, co se mi povede.

Vždycky jsem se hecoval, že chci něco udělat, nějak se překonat a mít z toho pak dobrej pocit. Teď dotočím svůj part a pak se pokusim natočit něco dalšího, lepšího. Doufám, že to pujde. Jezdím dlouho, už je to součástí mýho života.

77

MINIPROFIL

flip z nákladový rampy přes kontejner v kynšperku nad ohří

Úvodní otázka jako vždy, představ se.

Tak já jsem Kája, je mi sedmnáct a jezdim už pět let.

Chodíval jsem do skateparku jen tak koukat, zevlit, a pak mi Vandy začal pujčovat skejta, abych si to zkusil. No a pak mi jednou skejta dal, takže od tý doby jezdim. Momentálně studuju na Integrovaný střední škole Cheb, obor zedník, a pokud nejsem ve škole, tak jezdím. Letos mi docela šly i závody, třeba u nás v Kynšperku jsem v dospělý kategorii skončil čtvrtý a vyhrál best trik.

Skateboarding... Jak by si ten svuj charakterizoval?

Nejradši jezdim schody nebo bedny, nejoblíbenější trik je kickflip a bekhel. Flipa dám všude, myslim, že bych ho dal třeba i z deseti. Skejty mám na tyhle věci užší, teda, teďka sem si koupil Picnic 8.25, ale jinak jezdim 8.0. Trucky mám Independent Reynolds 139, kolečka Bones STF 54, a ložiska a šrouby Indy.

Jaký to máte v Kynšperku?

Scéna je dobrá, lidi jezdí často a zavítaj i varský, chebský. V parku je nás většinou kolem deseti, myslim

tim ty mladší kluky. Když dorazej starší, tak to je narváno. Ale já jsem tam každej den, když mám školu, jezdím od tří až do tmy, když je praxe, můžu tam bejt ještě dřív. Někdy taky jdeme s klukama do města na street, rád jezdím se staršíma Járou Vandasem, Petrem Makovcem, Michalem Sotolářem, a pak samozřejmě kluci jako já, Dan Horák nebo Jirka Herman.

Máš v plánu, až skončíš školu, město opustit a vydat se někam dál?

Přemejšlel jsem o Praze, tam bych chtěl bejt, je to tam lepší na skejtování. Už sem se tam chystal na školu, ale neměl sem na to známky. Bavili jsme se o tom s klukama, že bysme to mohli dát spolu, ale neni to ještě dohodlý. Hlavně mám ještě dva roky školu.

Ono by to asi bylo těžký, prosadit se někde jako pro skater...

Profíkem bych se chtěl stát, to je můj sen. Konkurence je velká, ale dám do toho všechno, abych se někam dostal.

Za svuj nejlepší úspěch považuješ co?

Já mám štěstí zatím jenom na best tricky. Vždycky se

doslechnu, že jsou někde závody, že se tam pojede nej trik, a tak se v tom parku snažím vybrat úplně tu největší překážku, respektive nějakej pořádnej gap. Pak na něm zkusim flipa, bekhel nebo frontpop a zkoušim to tam tak dlouho, dokud to nedám.

A vždycky se mi to zatím povedlo v časovým limitu odjet. Závody jezdím taky, výsledky ještě nemám, ale už se mi při nich skejtuje lehčejc, už nemám moc trému.

Přemejšlel si někdy nad tím, proč vůbec jezdíš?

Jo, určitě jo. Město máme plný blbečků a já nechci skončit jako oni, chci mít nějakou budoucnost. Chci to někam dotáhnout.

A proč by měli lidi se skejtem začít?

Kvůli tý partě, který se stanou součástí. S kámošema pak jezdíte různě po akcích, po závodech, vždycky je spousta srandy, je to prostě dobrý. Na druhou stranu skateboarding bolí a člověk musí dřít, aby něčeho dosáhnul. Ale když to vybojuje, tak se mu ta všechna dřina vrátí.

bs heelflip na náměstí ve františkových lázních

text: Radek, foto: Peter Mercell

KAREL

PODUŠKA 79

ZA NOVOU GENERACI ZE ZÁPADU TU DNESKA MÁME KARLA PODUŠKU. TENHLE TÝPEK Z KYNŠPERKU NÁS ZAUJAL PŘI NAŠÍ LETNÍ B*LOCAL TOUR, VLASTNĚ NÁS ZAUJALO CELÝ MĚSTO, PROTOŽE KLUCI TAM SKATEBOARDINGEM OPRAVDU ŽIJÍ!

PŘED 10 LETY

bárta, jaroš

BOARD 75+76 80

NA OBÁLCE PĚTASEDMY SI PAVEL JAROŠ SLUŠNĚ FOUKNE 360 FLIP PŘES GAP V BRNĚ, NA SEDMDESÁT ŠESTCE JE PAK MARTIN ČERNÍK V LAJNĚ NA ALJAŠCE. molec, karásek, zápražný, jurášek

černík, habanec

homola, bujnoch, kašparová

vlček, sajmon

SHOPS

Board 75 načne děcko Roman Dlauhý na reklamě HF, v newskách se dozvíme, že Tomáš Vintr začal jezdit za Créme. Mistrem ČR ve sk8 se stal Aleš Bubla, před Vintrem, Leskovianskym a Zápražným. Na mistrovství Evropy v Baselu vyjela Klára Kašparová ve streetu 5. místo. Velký rozhovor měl Pavel Jaroš z Rakovníka, majitel luxusního popu. V článku o letních snb campech redakce navštívila Sölden a Saas Fee. Spectrum tour po Slovensku dostala do časáku jména jako Korky, Molec, Zápražný a Pavlačič. Shrnutí letních sk8 závodů bylo hlavně o Bublovi, Putovi, Juráškovi nebo Suchopárovi. Třebíčskou sk8 scénu na stránkách reprezentoval Miloš Hroch. Dále tu máme Best trick, galerii, školu triků, něco o hudbě, recenze a čau.

Na začátku Boardu 76 pobaví Dopisy Mirka Špeka. Velký článek je o ježdění Martina Černíka na Aljašce a je to tak krutý, že se to dá obdivovat i v dnešní době. Velký skate rozhovor má Honza Kunc alias Simon. Na Pleasure jamu na Dachsteinu se ukázal Toufar, Bauer nebo Hubka.

Menší skate rozhovor jsme udělali s Klárou Kašparovou.

Na moravským tripu se projela Ostrava, FM či Třinec a objevili se v časáku lidi jako Cecil, Vrána nebo Bujnoch.

Evropský skate pohár v Římě vyhrála mezi holkama Klára Kašparová, v klucích byl Horvát šestý, Lesko osmý a Vintr devátý. Skate hudební rozhovor mají bráchové Homolové z Wohnoutů. Návštěvy lokálních parků dostala do časáku plzeňský skatery Močkoře, Štrunce a Vlčka, nebo hodonínskýho Martina Bezděka. A pak už následuje finále v podobě Best trick galerky, školy triků, hudebních rozhovorů a recenzí na cédéčka.

Kdo má chuť se mrknout online, může. BM 75 je na odkaze https://cs.publero.com/reader/24627 a BM 76 pak na publero.com/reader/24608.

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890