Board 148

číslo 148 | říjen 2014 | ročník 20 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

148

IGOR HANEČÁK

B*LOCAL SUMMER TOUR | MATIX DAY BRATISLAVA SÖLDEN MEGAKICKER VOL.2 SPOT QUEST GDAŇSK

LIGHTWEIGHT CUSHIONING meets iconic boƒrdfeel

nike sb ƒpp P r o g r e s s . C o n n e c t. R e s p e c t

s k ƒt e e v e ry d ƒ m n d ƒy

n i k e . c o m / s k ƒt e b o ƒ r d i n g

www facebook com/BurtonE www.facebook.com/BurtonEurope

OBSAH 148 36 SPOT QUEST GDAŇSK Druhý pokračování tour Riša Turyho, při které objíždí města po Evropě a přes lokály hledá ty nejlepší spoty, dovedla naši redakci do polského přístavního města Gdaňsk. Lehký zděšení zavládlo v momentě, když jsme zjistili, že nejoblíbenější stavební prvek polského chodníkáře je dlažební kostka, ale poprali jsme se s tím statečně.

52 EXPERIMENT: MINIGOLF S TOMÁŠEM JAVŮRKEM Českolipskej Javor je dávno přestěhovanej do Prahy, žije na Vinohradech a poctivě sleduje svoje okolí. Proto mu neunikla stavba minigolfu pod Žižkovskou televizní věží, kde to pak jednou v noci vyzval se svým skejtem.

36

46

46 B*LOCAL SUMMER TOUR Na tuhle akci jsme se těšili už od zimy a o prázdninách se konečně dočkali. Redakce spolu s Darkslide.cz partou nasedla do auta, objela pět měst po celé ČR a v nádherných betonových skateparcích si zajezdila s lokálama. Život je fajn!

52 SKATEBOARDING 22 24 36 46 52

STYLE: BS SMITH TARZAN ROZHOVOR IGOR HANEČÁK SPOT QUEST GDAŇSK B*LOCAL SUMMER TOUR EXPERIMENT: MINIGOLF S TOMÁŠEM JAVŮRKEM 56 MATIX DAY BRATISLAVA

68 COMING SOON: VOJTA FREITAG 72 COMING SOON: SAMUEL LORENČÍK 76 MINIPROFIL: ŠTĚPÁN FOLKMANN 78 MINIPROFIL: NICOLAS KAČÍR

SNOWBOARDING 42 SÖLDEN MEGAKICKER VOL.2

ENTERTAINMENT 10 RIDERS NEWS 14 TEST THE BEST: HOODIES, KNEEHIGHS & MIDCALFS, IPHONE COVERS 18 PRODUCT NEWS 60 WALL 80 PŘED 10 LETY: BOARD 74

42

42 SÖLDEN MEGAKICKER VOL.2 O tom, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, jsme se přesvědčili při letošní jarní návštěvě rakouského megakickeru, který stojí v Söldenu. Počasí si s náma zahrálo hru na černýho Petra a samozřejmě, že jsme si ho dvakrát vytáhli. Naštěstí jsme ale dostali na pár hodin šanci v den odjezdu...

22 STYLE: BS SMITH TARZAN Jestli něco Jakub Karel aka Tarzan umí, tak to je backside smithgrind. Pozvali jsme ho proto, aby nám řek nějaký postřehy k tomu, jak se tenhle trik dělá nejvíc ve stylu.

22 7

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Tomáš Gaži

ŠOTEK > Sviňák sr.

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: Igor Hanečák /g/ ollie gap v opuštěné budově v Nitře (foto: Peter Mercell)

ročník 20 / číslo 148 / říjen 2014 toto číslo vyšlo 24. 9. 2014 příští číslo vyjde 26. 11. 2014 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

INTRO 148

„Každej tvrdí, že kérka by měla něco znamenat, ale já vím, že už od starých Maorů platí, že tetování je kronika života. Tak to mám i já.

Kouknu na sebe a vidím tam kopu věcí, takže si můžu říct, že sem byl za mlada celkem hlupák, hehe,“ říká Igor Hanečák, s kterým rozhovor začíná na straně 24.

RIDER‘S NEWS

Štěpán Bareš si prázdniny před nástupem do prváku na střední užil v maximálně skejtovym duchu. Byl na B*local tour, kempu v Loučný a s kameramanem Tadeášem Hortem procestoval spoustu míst po republice.

Natočil krátký edity z Brna a Pardubic, ale i street footage, která by měla vyjít do konce roku.

Zimu už vyhlíží Láďa Hrstka, a to z českých trubek. Letošní Summer Snow Battle v Táboře se mu celkem vydařil, na tlustým railu si dával bs lip slidy a ve finále mu málem padnul bs lip slid 270 out. Nakonec z toho bylo 4. místo v mužský kategorii, ale přesto u Hrstků doma zavládla spokojenost.

Vzhledem k tomu, že se pomalu končí sezona závodů, začíná se Max Habanec soustředit na točení streetu. Hned po MČR na Štvanici odlétá do Barcelony, kde začíná makat na novém street partu. Bude tam jezdit dohromady se svýma kámošema z různých koutů světa, a tak je to nejspíš všechny vyhecuje do pořádných vražd.

LÁĎA HRSTKA

MAX HABANEC

Biková sezona skončila, a tak může David Čonka začít opět přemýšlet o snowboardingu. Na kole se mu letos celkem dařilo, a tak doufá, že to podobně půjde i na snb. V září plánuje alespoň jednou zajet do haly do Drážďan, aby se tam rozjezdil před prvním jib contestem na Slovensku.

ŠTĚPÁN BAREŠ

DAVID ČONKA

Matěj Novák celý léto působil jako surf instruktor na Playground campech ve Francii a zakončil to 14denním tripem po severním Španělsku, kde ho to úplně dostalo.

Pěkná příroda, města, oceán, surfovačka i skateboarding. Momentálně zahajuje podzimní přípravu na snowboard a přemejšlí, že by ještě alespoň týden utrh u moře.

10

V Austrálii právě začalo už dlouho očekávaný jaro, prodloužil se den, a tím pádem přibylo Matějovi Haklovi víc času na street skateboarding. Nedávno za ním do Sydney dorazil i Aleš Bubla, společně teď bydlí, často skejtují a snaží se surfovat. Brzo by měl Matějovi vyjít kratší edit z betonový plazy Waterloo, ve který přes zimu nejčastěj skejtoval.

Jako utrženej ze řetězu lítá Tomáš Vintr po světě a do toho se svojí přítelkyní Hankou zařizují koupi bytu v Praze. Momentálně je v Brazílii, kde si naštěstí zvládne na chvíli natáhnout nohy na pláži, pak letí na pár dní kvůli bytu do Prahy, pak do Číny, odtud možná do Jihoafrický republiky na Maloof Diamond cup a zpátky do LA.

RIDER‘S NEWS

Honza Lohynský se vrátil z dokonalýho tripu na Sri Lanku, kam s kámošema vyrazili hlavně surfovat, ale i trochu procestovat vnitrozemí.

Do konce září bude Lohy pracovat v trampolínovým centru v Letňanech, jezdit na waku, skejtovat a užívat posledních teplých dnů. Od října mu začíná škola, kam se letos těší, protože bude studovat to, co ho baví – Marketingovou komunikaci a PR na FSV UK. První svezení na kopci ho pak čeká v říjnu na ledovci na Hintertuxu a Stubai.

Zpět do český reality po měsíci surfování ve Francii se tvrdě vrátil Miki Pajer a hned radši vyrazil do Švýcarska jezdit na kole a chodit po horách. V rámci tréninku na zimu taky několikrát navštívil Freestyle Academy v Laaxu, kde si mimo jiné i parádně zaskejtoval. V současnosti už ale sedí ve školní lavici a sní o prvním sněhu.

MIKI PAJER

Celý srpen už věnoval Mat Nedorolík přípravě na zimu, takže plavání, kolo, posilka. Ve volným čase si dával chill, byl se svojí holkou a taky docela dost skejtoval. Podařilo se mu pár záběrů natočit, a pokud se mu to podaří i sestříhat, měl by se na netu objevit jeho čistě skejtový edit.

Tohle všechno zvládá Mat při chození do práce, takže na nudu si rozhodně stěžovat nemůže.

V červnu si Pavel Vyroubal podvrtl už jednou operované koleno, a to na skejtových závodech v Třinci. Od tý doby to pořád dává do kupy, rehabilituje, a už proběhla i lehká letní skejtovačka. S místní partou se už taky začínají připravovat na bezproblémový chod snowparku v Karolince, kde chystají podzimní jibbovačku, aby to čekání na sezonu všem trochu zkrátili.

HONZA LOHYNSKÝ MAT NEDOROLÍK

PAVEL VYROUBAL

Volno Máry Ježka už se blíží ke konci, stěhuje se do Prahy a začíná jeho vysokoškolský život na ČZU. Docela se na tu Prahu už těší, ale přesto se v zimě bude snažit trávit co nejvíc času na horách u nás i v cizině. Rozhodně plánuje již v říjnu vyrazit na ledovce a užít si první svezení.

12

Zimu si Tomáš Raiser užil skoro až moc, takže přes léto si letos už podruhý dával úplnou pauzu od ježdění, a tentokráte záměrně. Místo na sněhu skákal na trampolínách v Letňanech, ale o to má teď větší chuť na novou sezonu a už klasicky jenom odpočítává dny do prvního ledovce.

Filip Lucký úspěšně dokončil magisterský studium na vejšce, během léta hrotil fyzičku na skejtu a srpen relaxoval v Egyptě. Tam nabral pořádnou sílu na trip do Snowtropolis, kam vyráží natočit novej snb edit pro svý sponzory Ride a 32, který by se měl objevit na Boardmag.cz.

HAPPY HOUR MR. PINEAPPLE TIE-DYE

686 TRIPPIN‘ PULL OVER HOODY

Na českym trhu se díky distribuci shopu Darkslide.cz před nedávnem zabydlela i značka Bryana Hermana a Braydona Szafranskiho Happy Hour Shades. Kromě desítek modelů brejlí nabízí i pár kousků oblečení, včetně týhle mikiny za 1.590 Kč. Všechno se batikuje ručně v sídle firmy, takže co kus, to originál!

O další pořádnej úlet v našem přehledu se postarali kalifornští mistři designéři značky 686. Vyjde na 2.290 Kč a oblíbil si ji třeba i známej hipík Forest Bailey, kterej v ní tráví všechen volnej čas. V tomhle si vás lidi zapamatujou!

HAPPY HOUR MR. PINEAPPLE TIE-DYE

VANS FULL PATCH III HOODIE Mikina s kapucí a klokaní kapsou samozřejmě nechybí ani v nabídce značky Vans. Model na obrázku nese název Full Patch III a zdobí ho z několika předešlejch kolekcí známý logo se skejtem a připomenutím toho, odkdy tahle firma existuje. Pokud jste se právě zamilovali, na cestu do krámu se vybavte částkou 1.450 Kč.

686 TRIPPIN‘ PULL OVER HOODY

NEFF COMMANDO HOODIE

BURTON DISTILL PULLOVER

BURTON DISTILL PULLOVER

NEFF COMMANDO HOODIE

GLOBE MOD HOODIE

Distill Pullover ze zimní kolekce značky Burton seženete za 2.060 Kč. Jedná se o mikinu, kterou můžete využít i při ježdění, protože je vyrobená z matroše Dryride, a navíc je nastříkaná takzvaným DTR zátěrem, což je zkratka pro Durable Water Repellent. O stylovost se staraj kožený detaily na prsou a stahovacích tkaničkách.

Katalog firmy Neff je vždycky plnej úletů a dalším z řady je tahle mikča s názvem Commando Hoodie. Ta se vyrábí v barevnejch variantách camo a černá s maskáčovou kapucí. Číslo 16 a nápis Heavy Hitters najdete vepředu i na zádech, a pokud je pro vás tohle to pravý ořechový, sežeňte si 1.690 Kč.

Stylovka od Globe je střižená ve slimfit provedení, o branding se stará potisk Globe na prsou a malej koženej štítek. Kapsy jsou vsazený do bočních švů, nechybí stahování kapuce šňůrkama ani úplety spodku a rukávů.

Cena v ČR byla stanovena na 1.770 Kč.

CIRCA ENDZONE Circa Endzone je mikina s kapucí a klasickou klokankou, kterou si oblíbil například finalista našeho Versusu Honza Špalek.

Pokud chcete dát světu jasně najevo, jakej životní styl vyznáváte, tenhle kousek s cenovkou 1.610 Kč vám v tom pomůže.

VANS FULL PATCH III HOODIE

NIKE SB PO REFLECTIVE ICON HOODIE

TEST THE BEST

S koncem léta se dny zkracujou a není od věci, když na streetu v šeru nebo tmě budete nepřehlédnutelní – nejenže vás hovada za volantem uviděj, ale taky focení a filmování s denním světlem nekončí. Proto je tu za cenu 1.390 Kč tahle Nike mikina s reflexním logem, se kterým jsou v týhle kolekci k mání i čepice, trika nebo boty.

RIP CURL BIG MAMA POP OVER FLEECE

CIRCA ENDZONE

NIKE SB PO REFLECTIVE ICON HOODIE

GLOBE MOD HOODIE

15

RIP CURL BIG MAMA POP OVER FLEECE A zpátky ke klasice. Pokud nechcete bejt ve škole až tak výrazný, možná radši šáhnete po něčem jednodušším, tedy po mikče, jako je tahle 100% bavlněná paráda z dílny Rip Curl.

Vyjde na 2.199 Kč.

HOODIES LÉTA JSME SI LETOS ANI MOC NEUŽILI A NA SCÉNU UŽ NASTUPUJE PODZIM SE ZIMOU, BĚHEM NICHŽ SE VĚTŠINA SKEJTRŮ A SNOWBOARDERŮ NEOBEJDE BEZ MIKINY. DO NAŠEHO DALŠÍHO PŘEHLEDU JSME TAK VYBRALI TU NEJVĚTŠÍ STREETOVOU KLASIKU, TEDY MIKINU S KAPUCÍ, KTERÁ ZARUČENĚ NECHYBÍ V ŠATNÍKU NIKOHO Z VÁS.

TEST THE BEST

IPHONE COVERS

GLOBE I5 BOTTLE OPENER

NIXON CLEAR JACKET

MARSHALL PHONE CASE

VANS IPHONE CASE

STATUSŮ O ROZBITEJCH DISPLEJÍCH NEBO ZADNÍCH PANELECH IPHONŮ JE FB WALL PLNEJ SKORO PO KAŽDÝ KALBĚ.

STAČÍ JEDEN PÁD A VÁŠ MOBILNÍ MILÁČEK JE LIDOVĚ ŘEČENO NA SRAČKU, NAČEŽ OPRAVA VYJDE NA PÁR TISÍC. PŘITOM STAČÍ INVESTICE O JEDEN ŘÁD NIŽŠÍ A RIZIKO ROZFLÁKÁNÍ SE DÍKY VHODNÝMU OBALU ZÁSADNĚ SNÍŽÍ.

TADY JE PÁR KOUSKŮ, KTERÝ NAJDETE V NAŠICH SHOPECH.

LOUD IPHONE CASE

NIKE SWIFT JUST DO IT CASE

MARSHALL PHONE CASE

NIXON CLEAR JACKET

GLOBE I5 BOTTLE OPENER

Anglická značka Marshall nedávno trochu odbočila od výroby vyhlášenejch zesilovačů a rozšířila nabídku o sluchátka nebo třeba i pouzdro na iPhone 5S, který může být vaše za rovných 500 Kč.

Firma Nixon už delší dobu nevyrábí zdaleka jen hodinky, ale i spoustu doplňků. Mezi ně patří i pouzdro na iPhone jménem Clear Jacket, který za cenu 490 Kč seženete hned v několika barvách.

Tak tohle je teda něco! Australská značka Globe do obalu na iPhone 5 zakomponovala i praktickej otvírák na pivko. Case je z jednoho kusu odolnýho matroše a přístroj se v něm dá i nabíjet. Cena v Čechách je 510 Kč.

VANS IPHONE CASE

LOUD IPHONE CASE

Firma Vans si na svym obalu na iPhone 5 dala opravdu záležet. Jeho zadní stranu vyzdobila motivem klasický vafle a celej case vypadá jak podrážka nějakýho z modelů bot týhle legendární firmy. Tahle libůstka je k dispozici za cenu 490 Kč.

Americká značka sluchátek Loud Headphones, v jejímž týmu najdete třeba Bryana Hermana nebo Daewona Songa, se dala i do výroby příslušenství na iPhony. Kromě vychytanejch párty repráčků se k nim daj sehnat třeba i tyhle obaly. K mání za zajímavou cenu 290 Kč.

NIKE SWIFT JUST DO IT CASE Silikonový pouzdro na iPhone 5 z dílny značky Nike s potiskem Just Do It, nejznámějšího reklamního sloganu týhle firmy, se dá sehnat za cenu kolem šesti stovek v několika barevných provedeních, například i v týhle zelený barvě.

KNEEHIGHS & MIDCALFS

17

NEVÍME JAK VY, ALE MY TEDA BEZ VYŠŠÍCH PONOŽEK SKEJTOVAT NEDOKÁŽEME. HOLENĚ A NOHY VŮBEC DOSTÁVAJ PŘI JEŽDĚNÍ STRAŠNEJ ČOUD A ZKUŠENOSTI NÁM UKÁZALY, ŽE I TAHLE MALÁ VRSTVA OBEPÍNAJÍCÍ NOHU MÁ SVŮJ NEZANEDBATELNEJ VÝZNAM. DOSTAT NOSEM NA HOLEJ KOTNÍK PROSTĚ NIKDO NECHCE! TADY JE PŘEHLED FUSEK, KTERÝ NABÍZEJ SKEJTOVÝ FIRMY.

MATIX MONOLIN

NEFF STARTER

VANS INDY CREW

DARKSLIDE HIGH

GLOBE THROWBACK

RIP CURL ERGOTECH

NIKE SB DRI-FIT SPACED

CIRCA DIN ICON

MATIX MONOLIN

NEFF STARTER

DARKSLIDE HIGH

RIP CURL ERGOTECH

Vemte si ponožky Matix Monolin ke kraťasům a máte skoro kalhoty!

Jsou bavlněný, aby dobře sály, a obsahují i něco umělejch vláken, to aby se hned nevytahaly. Na pultech obchodů vyjdou na 340 Kč.

Spousta lidí si poslední dobou začala ohrnovat kalhoty nebo nosit kratší modýlky odhalující jejich stylový fusky.

Dělaj tak třeba kvůli ponožkám, jako jsou tyhle od firmy Neff. Ty se vyráběj ve třech barvách a vyjdou na 290 Kč.

Svoji sérii ponožek si nechali vyrobit i punkáči z Darkslide.cz. Spodek zdobí nápis Drink Beer, vršek pak klasický logo shopu. Pokud taky holdujete životnímu mottu Skate, Beers and Rock‘n‘roll a chcete tyhle fusky, nachystejte si 169 Kč.

Něco tu máme i pro ty, co nedaj dopustit na podkolenky. Fusky Ergotech z produkce značky Rip Curl kvůli výrazný kombinaci barev zářej do dálky a udržujou nohy v maximálním pohodlí.

Pokud se vám zalíbily, připravte si 599 Kč.

VANS INDY CREW

GLOBE THROWBACK

NIKE SB DRI-FIT SPACED

CIRCA DIN ICON

Součástí kolaborační kolekce produktů firem Vans x Independent Truck Co. jsou i vyšší fusky v černo-červenobílý kombinaci barev s logama obou značek. V týhle nádheře, která vyjde na 350 Kč, je pomalu škoda jezdit, co?

Ponožky Globe Throwback se vyznačujou prodlouženym střihem a velmi výraznym brandingem na chodidle i nad kotníkem. V packu prodávanym za 550 Kč jich naleznete hned čtyři páry, dvoje černý a dvoje bílý.

Nike SB Dri-fit Spaced jsou ponožky, který vytáhnete klidně až pod kolena.

Nejenže jste ve štýlu, ale je to ideální kus oblečení na konec léta, kdy ještě můžete vyrazit v kraťasech a ani večer vás nebude přehnaně obtěžovat zima. A cena? 340 Kč.

Fusekle nechyběj ani v nabídce značky Circa. Model Din Icon se mimo jiný vyrábí i v klasický černo-bílý variantě s výraznym logem, a na krámech ho seženete za cenu 110 Kč.

PRODUCT NEWS

Dlouhý triko s rukávem je velmi praktická záležitost nejen na sježdění, ale i na všední chození nebo chill.

Nike SB Skyline dri-fit triko je šitý tak, abyste o něm vůbec nevěděli, k tomu odlehčený perforací záda a podpaží, plus díra na palce na konci rukávů. Prostě to nejlepší ve svý kategorii na trhu seženeš za 1.390 Kč.

V letním katalogu Polar Skate Co., dvojnásobný evropský firmy roku podle Kingpinu, je i série desek s designama vytvořenejma samotným majitelem značky Pontusem Alvem. Každej pro model zdobí oblíbenej trik jednoho z riderů a samozřejmě nechybí ani No Comply, který vidíte na fotce.

Desky Polar seženete za 1.350 Kč.

Nesmrtelná klasika Fox Kicker 3 batoh je vyroben z velmi odolnýho polyesteru 600D, bavlny a syntetický kůže, takže by měl vydržet nejeden street fight. Nechybí kapsa na laptop, organizér v přední kapse, fleece potažená kapsa na tablet, fleece kapsa na brýle. Celkově objem 25 litrů a jen za 1.330 Kč.

Pánská lifestyle bunda Camo ze speciální Puma kolekce BWGH, tedy Brooklyn We Go Hard, je určena pro všechny fajnšmekry. Odolný a kvalitní matroš skvěle ochrání před nepříjemným podzimním počasím.

Bunda má delší střih na pohodu, dost hluboký kapsy a neokoukaný design.

Tuhle pecku si pořídíš za 8.599 Kč.

FOX KICKER 3 NIKE SB SKYLINE DRI-FIT

POLAR NO COMPLY

PUMA CAMO BWGH

GLOBE MOTLEY NITRO VENTURE MATIX MARSHALL

Nové Nitro boty Venture prostě chceš. Jsou pevné, lehké, pohodlné a dobře padnou. Navíc se vložka dá u autorizovaných prodejců přesně dotvarovat na nohu.

Boty dále nabízejí i rychloutahovací systém TLS. Cena odpovídá kvalitě, 7.690 Kč.

18

Lehká mikina do babího léta, to je Matix Marshall. Vše ušito z matroše, který je někde mezi tričkem a normální mikinou. Dobrej ohoz stojí 1.890 Kč.

Zateplený boty Globe Motley v nesmrtelném mid kotníkovém provedení vycházejí ze skvělýho a oblíbenýho modelu Motley. Díky vnitřnímu zateplení, odolným materiálům na svršku a pevným tkaničkám vás v zimě určitě podrží. Kdo šetří, má za 2.350 Kč.

PRODUCT NEWS

Ulítlá mikina Airblaster v crew střihu bez kapuce je kombinace bavlny (80 %) a polyesteru (20 %).

Výrazný potisk Stay Wild na hrudi nenechá nikoho na pochybách, jak to máte za 1.570 Kč hozený.

Nike SB Lunar Stefan Janoski MD shield je oblíbenej Janoski model.

V kotníku má jemný reflexní detaily, a navíc je opatřen odolným zátěrem, který vám umožní shred i v podzimní plejskanici. Připravte si 2.990 Kč.

V 686 se s tím nemažou, vědí, jak moc mají holky rádi maskáče a jak málo se jich dá koupit v dobrém dámském střihu. V bundě Sasha ti bude díky extra podšívce teplo a díky voděodolnému materiálu a větrákům příjemně sucho. Koupíš pouze v dobrých shopech za 7.190 Kč.

Klasickej fisherman kulich v brutálně oranžový, aby ta podzimní šeď okolo vás nebyla tak nudná. Tenhle Nike SB Marled Beanie seženete za 540 korun.

AIRBLASTER STAY WILD

NIKE SB LUNAR STEFAN JANOSKI MD SHIELD

NIKE SB MARLED BEANIE

686 SASHA

PUMA BWGH

686 COSMIC

NITRO ZERO

20

Lifestyle batoh značky Puma ze speciální kolekce BWGH můžeš nosit každý den. Do velkýho prostoru se ti vejde vše, co potřebuješ, menší kapsičky jsou praktický na drobnosti, který normálně taháš po kapsách. Originální jednobarevný design se ti hodí fakt ke všemu!

Batoh zakoupíš za libových 3.599 Kč.

Romantický zabiják Forest Bailey dostal letos poprvé šanci si u 686 navrhnout své vlastní oblečení. Jeho Cosmic kolekce je technická a stylová zároveň.

Lehká bunda má vše, co bys od profibundy čekal.

Vodu dovnitř nepustí 15k materiál a všechny švy jsou poctivě podlepeny. Chystej si 6.290 Kč.

Nitro letos zásadně obnovilo nabídku vázání. Úplně novým typem je i freestylový Zero, který podepře tam, kde je potřeba, nepřekáží tam, kde nemá, a tlumení při dopadech obstarává pod patou umístěný airbag.

Barevnou variantu Zero Worries, kterou navrhli společně Sam Taxwood a Brandon Hobush, koupíte za 5.990 Kč.

TARZAN

BACKSIDE SMIT 22

VELKÁ STYLOVKA, ZA KTEROU SI ZÍSKÁTE RESPEKT PARTY A DÍK KTERÝ ZLOMÍTE NEJEDNO DÍVČÍ SRDCE, JE BACKSIDE SMITHGRIND. O SVÉ ZKUŠENOSTI, JAK SE S TRIKEM POPRAT TAK, ABY CO NEJLÉPE VYPADAL, SE S VÁMI PŘICHÁZÍ PODĚLIT JAKUB KAREL AKA TARZAN. text: Tomáš Velický, foto: Peter Mercell

Na začátek je potřeba mít jistotu v backside grindu, bez něj se to ani neučte. Taky záleží, jestli jste třeba zvyklí jezdit v rádiusech, to si trik můžete ošahat někde na kopingu a pak to teprv zkoušet na bedně.

Ale neni to zas až tak nutný, začít se dá i na streetu.

Hlavně nemějte vystouplý kingpiny a taky si povolte trucky, bude se vám to dělat lehčejc. Rozjíždějte se k bedně zešikma, náskok můžete ze začátku dělat tak, že jakoby vyskočíte nad překážku, položíte zadní truck na hranu, zaháknete se zadním kolečkem a současně propnete přední nohu do smith grindu.

Styl však je, že už přední nohu protáhnete rovnou

STYLE

THGRIND ve vzduchu a na hranu nasadíte smíťo protažený.

Já měl trik na litry z minirampy, takže jsem se to rovnou učil nasazovat navostro protáhlý a dělalo mi trochu problémy, že se mi to sekalo. Prvním klíčem k úspěchu je rychlost, nebojte se toho a pořádně se rozjeďte. Druhej klíček je rozložení váhy, člověk musí stát na zadní noze, ale ne v záklonu, protože to by se vám to zvedlo akorát tak do 5-0. Pěkný propnutí přední nohy si zajistíte tak, že ramena nemáte rovnoběžně s deskou, ale trochu je přetočíte směrem do frontside rotace. Desku je dobrý mít protáhlou dolu tak akorát, aby se vám dotýkala hrany překážky

někde ve svý polovině, to vypadá nejlíp.

Trik se dá vrátit popem, což vám pak pomůže při učení flipů out, ale já z toho radši rovnou sjíždím, abych neukončoval ten pěkněj průtah přední nohy.

Nemusím dělat nic složitýho, jen uvolním tlak na to zadní kolečko do hrany a skejt se pěkně srovná pod nohama. Když přemejšlím nad moudrem na závěr, tak bych asi doporučil se to nejdřív naučit v rádiusu na kopingu, to je pro styl nejlepší. Vlastně všechny grindovací triky se tam naučíte projíždět na litry a ve stylu, na streetu pak stačí k tomu přidat ten náskok a odjezd. Tak ať to jde!

IGOR

na bomb the spot v košicích nám duri tury řekl o full pipech v nižnej slanej, což je nedaleko rožnavy. hned druhý den jsme tam teda vyrazili a dali si session s kočom ze spišské. místo je to úplně úžasné

NA ROZHOVOR S IGOREM HANEČÁKEM JSME SE SEŠLI V KUCHYNI KUDRNÁČOVA STAROMLÁDENECKÝHO BYTU, KDE TO TEĎKA SVÍTÍ ČISTOTOU, NEBOŤ TAM NEDÁVNO ZAVLÁDLA ŽENSKÁ RUKA. A JE TO NEJSPÍŠ RUKA TVRDÁ, PROTOŽE POŘÁDEK VLASTNĚ PROVÁZÍ CELÝ TENHLE VINOHRADSKÝ SKATE KUTLOCH. KDYBY REDAKČNÍ DIKTAFON ZAZNAMENÁVAL I PACHY, BYL BY NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK TEN NEJVYVONĚJŠÍ Z CELÝHO ČÍSLA!

HANEČÁK text: Radek, foto: Peter Mercell

25

Pankáč s dvoubarevnou hlavou, Igor Hanečák, je hodně v pohodě týpek a vyzařuje z něj pozitivní energie. Pochází z Popradu, letos mu bude jednadvacet a skateboardingu se věnuje víc jak osm let. Na ježdění má stále dostatek času, studuje totiž vysokou školu UKF v Nitře, obor učitel výtvarné výchovy a psychologie.

Hodně cestuje a při tom se seznamuje s lidma, za což je rád víc než za nějakou rychlou slávu díky výsledkům ve skateboardingu. Igora sponzoruje Darkslide.cz, Happy Hour Shades a BonBon skateboards.

sem si slepě věřil, dělal jsem mu velký tetování, nešlo to podle představ a byl jsem z toho nasraný. Později jsme to pak opravili a teď ho tetuji stále. Jinak kérky mě baví, ale taky to nemám úplně naplno, že bych se tomu pořád věnoval a chtěl v tom být profík. Je strašně moc různých aktivit a tohle je prostě jedna z nich.

Bude asi celkem nebezpečný chlastat a mít poblíž položenej strojek. Jaký nejbláznivější tetování vzniklo?

Já už si řek, že mašinku na kalby brát nebudu. Asi

neznačkovou věc ze sport obchodu, a na ní jsem jezdil asi 2 roky, a od kluků si pak koupil svoji první pořádnou desku. Ten začátek byla doba, kdy nebyl žádný skatepark, a ani jsem nejezdil každý den, prostě čas od času jsem to vytáh a něco zkusil. Za ty začátky děkuju celý naší partě, hlavně Jurovi Mišíkovi, který byl v tý době pro nás největší pán, a i všem ostatním jako Filip Malík, Lukáš Reday nebo Ivo Tuchyňa. S těmahle klukama jsem začínal a nesmím zapomenout zmínit ani Dana Turcera a Miša Smika, kteří teď mají BonBon

při ježdění po vídni jsme našli díky radě od lokála spoff diy bowl. překvapilo mě, že tam bylo asi deset palet betonu s logem red bull diy, takže tam mají asi ještě velký plány. moc času už nám nezbývalo, tak jsem dal aspoň muj oblíbený blunt do nosestepu

Právě ses vrátil z Darkslide tour, jaký to bylo?

Jako vždy jsme se drželi hesla Skate, beers and rock‘n‘roll, takže skvělé. Navštívili jsme Polsko, potkali super lidi, bylo zajímavý se s nima seznámit a porovnat si přístup ke skateboardingu u nich a u nás. Celých pět dní jsme strávili ve Varšavě, takže jsme měli čas si to tam pořádně prohlídnout.

Když se kouknu na svý břicho, mám tam vytetovaných pět čárek... Památka na Mystic, kde jsem se vožral a nechal se od tebe počmárat. Jak ses k tomu malování na lidi dostal?

Já chodil na střední uměleckou školu v Kežmarku, a když jsem si na konci dal dohromady dva plus dva, uvědomil jsem si, že pokud to vzdělání nechci využívat v reklamní branži, tak pak mi zbývá to tetování. Navíc mě ta tattoo subkultura prostě nějak lákala. Kamarád ze školy, Braňo Jendruščák, tímto ho zdravím, si koupil strojek, a tak to nějak začalo. Pak jsem si pořídil vlastní, zkoušel to nejdřív na umělý kůži a pak na kámošovi, na Sykym. Když sem mu dělal tu úplně první kérku, tak jsem si řek, že už to znovu nevezmu do ruky. Protože 26

nejvíc byla kérka pět piv, kterou jsem udělal na Mysticu osmnácti lidem, a s tim číslem si nejsem vůbec jistej, protože sem byl taky úplně vožralej. Jednou jsme udělali párty někde na bytě a přišli tam nějaký lidi, který jsem vůbec neznal, a nechali se tetovat. Jedný holce jsem na nohu vyjel srdíčko a v něm nápis Igor, a vypadala velmi spokojeně. Po letech jsem jí pak potkal a nechala si to odstranit, čímž mě velmi ranila, hehe. Každej tvrdí, že kérka by měla něco znamenat, ale já vím, že už od starých Maorů platí, že tetování je kronika života. Tak to mám i já. Kouknu na sebe a vidím tam kopu věcí, takže si můžu říct, že sem byl celkem hlupák za mlada, hehe. Chce to ale brát s nadhledem, vždyť je to jen kérka.

Rozhovor děláme do skate časáku, takže přejdem k tomu, jak ses dostal k desce se čtyřma kolečkama?

Když jsem byl menší, hodně jsme se s rodičema stěhovali. A jednou jsme se dostali na takové uzavřené sídliště, kde jsem viděl nějaké kluky na skatu. K narozeninám jsem pak dostal první skate,

skateboards a ježdění s nimi mě taky posunulo. Prostě dík všem z Popradu a taky Liptákovi, Šušovi a Pujovi za první kalební zážitky. Následovali Tlakers z Košic a další a další lidi, takže všem velmi děkuju za všechny společný pojezdy!

Co byl v tom tvým ježdění největší zlom?

V podstatě jsou dva. První, dlouhodobější, že jsem se rozhodl, že budu víc cestovat. Chtěl jsem potkávat nový lidi a bavili mě akce. Většinou jsem z Popradu cestoval sám, protože ostatním se moc nechtělo, takže jsem se pak na závodech bavil se všema. Myslím si, že si lidi všimli, že mě ten skateboarding baví, a já pak dostal šanci natočit Skryťáka na Boardmag, za což sem fakt vděčný. To byl asi zásadní zlom, to mi přineslo úplně nejvíc. Pak se začalo vše odvíjet dál, k lepšímu a lepšímu.

Jak se získává progres na malém městě, kde asi nebudou nejlepší podmínky pro ježdění?

Osobně si myslím, že u mě ten progres teď není tak velký jako před pár lety. Ale když už ho člověk chce získat, tak jedině cestováním a skatováním s lepšíma

v popradě blízko centra postavili před rokem tenhle spot. jeden večer, když jsme takhle projížděli popradem, tak jsme se tam zastavili, do pár pokusů padlo olíčko, a my mohli pokračovat dál

lidma. Kdysi jsem pořád rozmýšlel, jak na raily, na různý spoty, a přišel na to, že základ je jezdit, jezdit a jezdit, každý den. Já to bohužel nedokázal. A taky zkoušet různý spoty, neshnít v jednom skateparku.

Jak tě tak poslouchám, tak přesunování z místa na místo tě baví. Přes léto jsi byl v Praze, ale pořád si někde prosil o nocleh. Jaký je život bezdomovce?

Já nebyl úplnej bezdomovec... Ale jinak život bez domova je v základě super a nějak mi to nevadí. Klidně bych se sebral a takhle cestoval po Evropě, přespával u lidí nebo někde v lese pod stanem, to by byla pohoda.

Možná je to způsobený tím, že jsme se častokrát stěhovali, a já tak nemám žádný místo, kde bych byl úplně doma. Jasný, Poprad je takový domácí město, ale já dlouho nevydržím na jednom místě.

Když přestáváš tam, kde ti to zrovna vyjde, nedostal ses někdy do nějakejch nepříjemností?

Já většinou spím po kámoších, takže je to příjemný.

Byly nějaký zvláštní momenty, hlavně při stopování, kdy se člověk v noci ocitne někde uprostřed prdele a neví, kam jít. Člověk se sám toulá po spícím cizím městě a jediná jeho touha je postel a teplo... Nakonec se ale těmhle věcem člověk zasměje. Jednou na jaře jsem se třeba ve čtyři ráno po koncertu v Martině rozhodl, že pojedu do Prahy. Měl jsem jen mikinu, malý batůžek a pár euro. Trvalo mi celý den, než sem se dostal asi dvacet kilometrů za Olomouc, to už bylo nějakých jedenáct večer a nikdo mi nechtěl zastavit. Nějak jsem našel vlak a načerno dojel zpátky do Olomouce. Tam jsem přesvědčil pokladní, aby mi prodala lístek za eura na vlak, co mi jel v jednu ráno.

Sed sem si na lavičku, usnul a probudil se sedm minut po jedný. Byl sem nasranej, čekala na mě v Praze sestra, která odjížděla do Švýcarska. Další vlak jel

ve čtyři ráno, nechtěl jsem zaspat, tak jsem byl vzhůru.

Bohužel to byl lůžkáč, nevzali mě a další jel v půl šestý ráno. Takže celkově mě to trvalo šestadvacet hodin!

Ale na tohle si postupně zvyknete a podobných příhod bude víc, hlavně až začnu cestovat po Evropě. Držím se hesla, co se má stát, ať stane se. Takže nemá cenu se nějak bát a myslet na to, to si člověk jenom něco špatnýho přivolá.

Tak já se na to ptal, protože jsem šel před týdnem kolem naší redakční dodávky a všimnul si, že je promáčklá střecha. To si udělal ty, jak si na autě spal při Mysticu! Kdybych tě neznal, tak bych ti chtěl rozbít dršku, hehe.

To nebylo ode mě, a pokud ano, tak se opravdu omlouvám. Ale já bych si tam ani nešel lehnout, já chtěl spát v autě, ale jelikož už nikdo z vás nebyl kolem, tak sem musel na střechu, a dokonce mi to přišlo jako

kluci z redakce objevili na noname tour ve vídni super spoty, tak mě na ně vzali. když sem ten spot u hornbachu viděl na vlastní oči, tu velkou střechu, řekl jsem si, že nikdy. kluci mě hecli, ale na první pokus jsem dropoval jen z půlky, a ještě přitom nalomil desku. tak jsem asi na třetí dal boneless do banku na zlomeným skejtu a ani nevím, jak jsem to odjel, protože v tom speedu jsem měl v kalhotech naděláno, ale řek jsem si, že už z toho seskočit nemůžu

skvělý nápad. Doufám jen, že se mě neptáš proto, abys měl moje přiznání černý na bílým a mohl mě zažalovat.

No tak, kde nic není, ani exekutor nebere, takže by žaloba asi byla zbytečná, hehehe. Ale když už jsme u těch zákonů, co třeba fízlové, ty nemaj pankáče moc rádi, že?

Na policajty narážím nějak často. Dřív jsem byl na ně drzej, ale uvědomil jsem si, že tam dělaj lidi, kteří si chtějí něco dokázat, takže mi jich je spíš líto. Takže jim ustoupím a nechám je, ať si aspoň chvíli můžou myslet, jaký jsou skvělý. Někdy to ale nevydržím a vybouchnu. Třeba v prvním ročníku na střední jsem si řek, že si udělám kulturní večer, a vyrazil na vernisáž paní učitelky Kotorvý do Kežmarku. Jak jsem znal starší spolužáky, tak tam do mě nalili docela dost vína.

Po vernisáži, kde sem všechny učitele přesvědčoval, aby mi tykali, jsme jeli vlakem zpět do Popradu

a potkali další pankáče. Ty si na zastávce nějak dělali srandu z policajtů, pak byla honička, při který se srazil plot. Nikoho nechytli, jenom mě, sjeli se na mě tři auta, opřeli mě o kapotu a pak mě kopancema a pěstma donutili, abych šel plot zvednout. Děkuju Braňovi, který se tam vrátil, aby se mne zastal. Další příhoda je z bytu, kde sem tenkrát bydlel ještě se dvěma dalšíma týpkama. V šest ráno vstávám do školy a slyším nějaký hluk na chodbě. Najednou se rozlétnou dveře a já přemýšlím, jestli toho člověka, co mi svítí baterkou do očí a míří na mě samopalem, odněkud znám. Přehodí mě přes postel, spoutá, takže si říkám, že se asi neznáme. Byla to policejní razie, spolubydlící prodával trávu a já jsem měl v pokoji lysohlávky jako památku na platbu za první kérku a taky injekční stříkačku na míchání tetovacích barev. Takže mě odvedli do Staré Ľubovně na záchytku, výslech a pak

mě propustili. Až na to násilný ráno tam ale byli milí jako ti popradský, hehe.

A zajímavý kalby bez asistence policie?

Nevim, proč se pořád ptáš na kalby, vždyť my s Darkslidem vůbec nekalíme, my jsme sportovci. Ale každá kalba je zajímavá, třeba teď po Spišské Game of Tlak se probudím v Lučenci, což je asi dvě stě kilometrů daleko. Tak jsem si to tam prohlíd a jel zpátky. Zajímavý to bylo například v Lyoně ve Francii, kde sem klukům řek, aby už se konečně vysrali na hledání nějakého spotu na stan, že radši nakoupíme vína, půjdeme do města a nějak to dopadne. Místní skejťáci nás pozvali do nějaký haly na večerní akci, potom jsme šli s nima na kalbu, ale nakonec na nás byli asi nasraný, protože jsme jim přebrali nějaké holčiny. Proběhli další vína a kamarád skončil u jedné a já na krku s ožralým Jugem u druhé. Po týdnu skateboardingu bez sprchy 29

hledali jsme s klukama spoty v ilave a lokálové, kteří nejdřív přidali do kroku, když jsme na ně řvali z auta, nám poradili, že si bikeři něco postavili ve starém bazénu. když jsme na spot přišli, lehce nám spadla čelist. je to skvělý místo, akorát majitel nás chtěl vyhodit. když ale viděl, že jsme tam nepřišli chlastat, ale jezdit, nechal nás na pokoji. i přesto, že je tam poměrně krátký rozjezd, tak jsem for fun vybrousil bs feeble

jsem si říkal, že Francouzi mají asi rádi aromatická jídla, hahaha. Každopádně sprcha a ranní káva padla dobře i jako všechno ostatní. Následně jsme našli i kámoše, který zvládnul té své Francouzce pozvracet dveře, ale přesto se o něj patřičně postarala.

Já viděl na FB, jak ses na Hip Hop Kempu objímal s Rytmusem. Zjevem seš pankáč, ale asi posloucháš všechno, ne?

Tak Paťo za mnou přišel, ruka venku, black on black a že se chce se mnou u kebabu vyfotit. Tak sem mu

jsou různý a jejich myšlení silou nezměníš. Můžeš jim ale ukázat možnosti a oni si mohou vybrat. Řekni něco k tomu skate výletu po Evropě. Jak tě to napadne, se sebrat a vyrazit?

Základ je v tom, že každá sranda něco stojí a lidi se většinou vymlouvají na to, že nemají peníze. Tak když necháš padesát euro za víkend v hospodě, tak je jasný, že nemáš. Proto je lepší si trochu naspořit a investovat do jiných věcí. Za výlet děkuju Jugovi a Peťovi ze Žiliny, že mě vzali s sebou, protože oni jezdí častějc.

jsme dál... Dobrý taky je, že člověk při stopu pozná nový lidi a slyší jejich názory. Teď jsme jeli do Lipska a svez nás nějaký herec, skvěle jsme si popovídali...

Ono když už ti někdo zastaví, tak je tam ta predispozice k tomu, že to bude v pohodě člověk. Řidičák už máš, ne?

To jo, děkuju za něj sestře, která mi ho dala za maturitu. Ale nejsem vůbec dobrý řidič, protože mám papíry už dva roky a jel jsem jenom pětkrát.

Stejně mě baví víc jezdit stopem, takže to nepotřebuju.

den po košických bomb the spot jsme si řekli, že bysme mohli něco udělat na známým railu na furči. hned mi tam padnul nosegrind, ale je to tak skvělá trubka, že se tam vrátím vyhrotit ještě něco víc

řek v pohodě, mu to dovolím ne, dyť je to muj skalní fanoušek, hehehe. Celkově mně jde o zábavu. Na hip hop jsem se dostal díky skate exhibici v minirampě, ale je pravda, že jsem tam v některých momentech tu hudbu už nezvládal. Nic ale neodsuzuju, poslouchám všechno, vážnou hudbu, staré slovenské pecky, Jara Filipa, Marka Brezovského, ale třeba i Doors. Když tě to baví, je jedno, co posloucháš. Nějaké selektování se do skupin, to je jen o tom, že si chtěj lidi dokazovat, že jsou lepší než ti druzí. Na to já zvysoka seru. Zařazovat se někam, abych si pohladil svý ego, že jsem víc než někdo jinej, to fakt nepotřebuju. Život by byl dokonalý, kdyby se každý řídil jen svým názorem, a nesnažil se ho násilím vtlouct do hlavy tomu druhýmu. Žádný názor není správný a zároveň všichni mají správný názor!

A hlavně je jasné, že názory punku a podobných žánrů jsou hlavně o změně, a je třeba si uvědomit, že pokud chceš něco změnit, musíš začít sám u sebe, a ukázat svýmu okolí, že to jde jinak. Křičení do prázdna nestačí.

Proto jsem se třeba stal vegetariánem a možná někdo z vás, kdo si čte tenhle rozhovor, se taky stane vegetariánem. Ale ono stejně to vegetariánství je ještě málo, jednou možná budu veganem. Nikoho násilím nepřesvědčuju, aby nejedl maso, a pokud to bude někdo následovat, tak jedině dobře. Na věci se musí poukazovat, což jde i prostřednictvím hudby, ale lidi

Na tomhle tripu jsem si to všechno uvědomil, byli jsme pryč dva týdny, viděli krásný místa, skatovali, poznávali lidi... Jeli jsme do Salzburgu, pak do Zurichu, do Ženevy.

Základ byl v tom, že jsme si nekupovali dálniční známku a jeli jen po starých cestách, takže třeba přes vrcholky Alp. Dostali jsme se až do Lyonu do Francie, tam se mi strašně líbilo, potom přejeli do Nice, kde bylo nádherné azurové moře a pláž, to byla nejhezčí věc. Domu jsme se vraceli přes Miláno, kde se zrovna konal anarchistický protest. Dohromady výlet trval dva týdny, ujeli jsme přes čtyři tisíce kilometrů, spali v autě, ve stanu. Stálo to tři sta euro, to neni moc, to si dokážeš vydělat. A hlavně asi sto dvacet bylo za pivo, takže pokud budete pít vodu, je to ještě levnější.

Co nějaký další zážitky ze stopování?

Já mám autostop rád. Jestli můžu poradit, tak si k tomu sežeňte holku, protože takhle ve dvojici vám zastaví nejdřív. Největší zážitek mám však z tripu, kdy jsme jeli s kámošem, oba s obarvenou hlavou, na fesťák Pod parou. Zastavili nám největší týpci, protože kdo jinej by si do auta vzal takový zevláky, jako jsme my. Když jsem sed do auta, tak první, čeho sem si všimnul, že ten holohlavý nabitý řidič má obrovský tetování vzadu na krku. Hned jsem si pomyslel, že jsme dost v prdeli.

Nakonec nás týpek ale ještě vzal do svý hospody, dal nám nějaký domácí pivo, obrovskou palici trávy a jeli

Ale sen mám si koupit dodávku a procestovat toho víc, zkusit si i cestou nějak přivydělávat uměním. Teď asi na to nebudu mít kvůli škole čas... Nemusim však nikam spěchat, je mi dvacet, neni třeba to hrotit.

Co pro tebe přesně znamená skateboarding?

Nad tím už jsem víckrát přemýšlel... Když mám blbej den, tak si řikám, proč to dělám, proč sebou mlátím o zem. Zjistil jsem, že se mi nejvíc líbí ta komunita a je to pro mě taková terapie. A taky že jsem trochu psychopat a potřebuju tu bolest. Zrovna nedávno jsem si na railu úplně sedřel záda a měl jsem z toho takovej příjemnej pocit. Na druhou stranu jak moc nejezdim, tak tyhle pády mám furt a jsem tak akorát úspěšnej v natáčení drškovek, hehe. Ze začátku jsem měl dětské sny, chtěl jsem to někam daleko dotáhnout a pak sem si uvědomil, že ze skateboardingu nikdy nebudu žít, ale budu jím žít. Teď už chci taky skatovat jinak, než jak jsme to dřív dělali v Popradě, že jsme nic neuměli a hurá na rail z dvanácti, z čehož byly jenom dršky.

Takže teď chci jezdit jenom pro sebe, přijít na spot, věřit si, neodkopávat, nezkoušet a dávat. Největší dršky jsou, když si nevěříš.

Jaký bylo nej skate místo, který si v životě navštívil?

Určitě plaza v Marseille, nevim jak se přesně jmenuje, ale bylo to tam naprosto úžasný. A teď jak jsme 31

s darkslide.cz partou jsme se vydali na další tour, tentokrát do varšavy, kde na powiśla diy spotě vznikla fotka wallie přes zídku. je to asi nejlepší spot, na kterým jsem kdy jezdil, dokázal bych tu lítat a zkoušet nové věci, co by mě nohy unesly

byli ve Varšavě v Powiśle na DIY spotě, který je v nedostavěné budově pod mostem. Mají tam zídky, rádiusy, zalítáš si tam, a teď dokonce staví i bazén. Pro mě nej místo!

Máš kolem spousty jinejch aktivit. Dokážeš říct, že jezdíš na sto pro, nebo je to jen takový hobby?

Cejtím to tak, že se tomu chci věnovat ještě dlouho, ale musím přiznat, že se tomu úplně nevěnuju.

Stoprocentně to dělají lidi, kteří jezdí každý den, to jsou ti nejlepší z naší scény. Já bych to tak chtěl mít též, jenže vim, že mám i další zájmy, kterým se chci taky věnovat. Moje nerozhodnost mi nedovolí všechno odhodit a soustředit se jen na jednu věc. Chodím skatovat párkrát za týden a teď začnu trochu víc, protože jsem zjistil, že je to potřeba mít natrénované, a ne se z první zabíjet někde na spotě.

Jezdíš si svuj styl, ale k němu si asi někde musel nabrat inspiraci. Kdo a co se ti líbí, co tě ovlivňuje?

Určitě Pig video s názvem Slaughterhouse, to je klasika.

Jinak mám rád ježdění Gravetta, ale kouknu třeba

i na Luana nebo Lea Romera. Já když třeba přijdu na nějaký luxusní rail, tak mě to tak neuchvátí. V hlavě se mi totiž odehraje milion myšlenek, kdo by tu co dal, a pak už z toho nemám takový pocit, že tu udělám grind, a přitom tu můžou napadat flipy do lipslidů.

To už mám radši místa, který lidem přijdou, že se na nich vůbec nedá jezdit. Tím pádem, i když tam dám jednoduchý triky, tak z toho mám největší radost, a lidi to ocení. I když, s tím hodnocením od druhých se nechci nijak zaobírat, jezdit se má pro sebe, a ne pro porovnávání se s ostatními.

Jaký triky teď nejčastějc děláš?

Celkem jsem si oblíbil fs noseblunt na railu a taky dělám olíčka z velkých věcí. A dropy! To mi zůstane navždy. Když děláš drop, tak u toho nemyslíš, jestli to přesně naskočíš a udržíš se v tom. Prostě dropneš a buď se úplně zabiješ, nebo to odjedeš. Já se dost často zabíjím, ale občas se to podaří a je to skvělý pocit. Poslední dobou mě začly bavit i bazény, když se v nich naučíš jezdit v tom speedu, tak pak vypadá líp tvoje ježdění na streetu.

Takže seš teda nachystanej na MČR? Hehehe, tak určitě... Každé ráno chodím běhat, taky plavu, hehe. Né, nechci to nijak hejtovat, to plavání i běhání je dobrá věc, ale ty závody nejsou nic pro mě, to je pro někoho, kdo to má nadřený. Já na trik potřebuju trošku víc pokusů, nejsem jezdec, co si dokáže nadrtit lajnu a zkouší to pořád dokola. Já mám nejradši last trik v jamu, kdy to buď dám, nebo se rozsekám... Ale bolest je přeceňovaná, takže přejde a pohoda.

Závody teda moc nejezdíš?

Ale jo, ale spíš kvůli tý atmosféře, pofelení s lidma.

Hlavně na Slovensku, pozdravuju teď celou scénu.

Myslím si, že jsme jedna velká rodina a strašně si toho vážím. Ať přijedeš na jakýkoliv závody na Slovensku, tak se všichni poznáme, pofelíme, někdo zůstane na kalbu, někdo ne, a je to tam nejlepší.

Když tě vidim, tak si tě spíš dokážu představit na DIY spotě než na Street League. Sleduješ vůbec ten mezinárodní profi skateboarding?

někdy si říkám, že bylo rozumnější jezdit normální spoty, protože tenhle flip s nohou v praze na vltavský mi dal dost zabrat. trik už jsem dokázal odjet na dvou různých spotech, takže z něj mám radost

Popravdě vůbec. Né že by mě to nezajímalo, ale vždy zapomenu, kdy se to jede. V Popradě nemám internet a teď mi odešel už třetí notebook, elektronika mě nemá ráda, a tak na ní kašlu. Radši řeším jiný věci, a když už, tak se podívám na nějaký sestřih. Abych se na to koukal dvě hodiny jak na nějaký fotbalový zápas a čekal, kdo vyhraje, tak to mě nebere.

Postavil sis někdy nějakej DIY spot?

Já sem strašnej čůrák, protože ještě ne. Ale učim se od kluků z Lógru a Darkslidu, jak na to jít. V budoucnu bych chtěl začít stavět v opuštěném nákupáku v Nitře, ze kterého mám fotku na obálce. Je to tam luxusní, ale těžko se shání parta, která by šla stavět. Třeba to vyhecovat. Já sám mám problém, že jsem na jednom místě vždy jen pár dní, takže je těžký takhle narychlo něco domluvit. Teď se ale snad usadim ve školním roce v tý Nitře a chtěl bych tam stavět, co nejvíc. Žiješ s malými příjmy, zvládáš si vůbec kupovat dostatek skate hardwaru?

Tak třeba během focení tohoto rozhovoru jsem zlomil

osm desek, tam dostal rozpočet dost zabrat a ještě teď mám dluhy, budu to muset nějak doplatit. Ale je jasný, že čím se člověk věnuje skateboardingu víc, tak tím víc se to ničí. Záleží na tom, jak člověk utrácí, když opravdu potřebuje, tak si nějak vydělá. Naštěstí mám sponzory, takže si můžu nakupovat levněji u Darkslide, a BonBon skateboards mi dává desky, někdy zadarmo, někdy se slevou, to mě zachraňuje. Za boty musím nejvíc poděkovat Tomshovi z Vans, který mě podporuje a dostávám je od něj. To byl kdysi muj největší problém, desky sem si vždy nějak dokázal sehnat, ale boty sem měl jen laciné outletové sračky, co se vždy rozpadly a vůbec mi neseděly, tak ten skateboarding se nemohl posouvat dál. Teď si boty můžu vyměnit, kdy chci, a když je úplně nezničím, ještě je můžu dát nějakýmu kámošovi, který je na tom tak jako kdysi já.

Můj oblíbenej model je Vans Lindero a Gilbert Crockett, zkrátka tenčí užší boty a k tomu široký desky, hehe.

Zkoušel jsem chvíli jezdit 8.25, jako že se naučím techniku, ale zjistil jsem, že to neni nic pro mě.

Máš ještě nějakýho sponzora?

Tak ještě Happy Hour Shades, co je značka, kterou mám strašně rád. Dostávám od nich brýle, mají úplně nejlepší skla a strašně se mi líbí celkový styl tý značky.

Jejich slogany jako Smile it´s free nebo Cheers more beers, to je strašně pozitivní, navíc na reklamách mají pořád vysmátý ananas s brýlemi. Tam jsem se, i s pomocí Romana Kentoše, inspiroval k mýmu tetování Chmelouše, což je vlastně chmelová šištička s brýlemi, co mám na noze. Vždycky když se na Chmelouše podívám, tak mám dobrou náladu. Jak máš od Happy Hour brýle s barevnými skly a k tomu batikovaný triko Cheers more beers, tak prostě nemůžeš bejt nasranej.

Odkud bereš peníze na život?

Kdysi jsem si vydělával třeba tak, že jsem chodil po sekáčích, hledal luxusní kousky a ty prodával přes internet tak čtyřikrát dráž. Od svých sedmnácti bydlím sám, supportoval mě muj táta, po matuře jsem si začal vydělávat tetováním a mohl si dovolit platit nájem i jídlo. Teď, jak studuju vysokou školu, tak se to trochu 33

během tour ve varšavě vznikl i tenhle fs blunt na celkem scatchy spotě. problematický byl akorát odraz z úzké zídky ve tvaru stříšky, nakonec to ale padlo víckrát a šli jsme spokojeně na hotel

zbrzdilo, takže mě zase podporuje otec, za což mu moc děkuju. Letos v létě jsem se s ním dohodl, že už mi nemusí posílat nic, protože si myslím, že ve dvaceti neni potřeba být někomu na krku. Uvidíme, jak to půjde, snad se zadaří tetování a zkusím i nějaký jiný práce.

Potíž je v tom, že když dělám nějaké svoje projekty, tak si nechci brát ty peníze, co z toho vydělám. Základ projektů je v tom, že všechny peníze, co vyděláš, do toho vrážíš nazpět. A ještě při týhle příležitosti mám jednu radu pro mladý. Pokud máte v hlavě nějaký nápad, tak nečekejte, až skončíte školu, ale rozvíjejte to, dokud vás někdo živí, dokud máte zajištěný ubytování a jídlo. Až se dostanete do pracovního stereotypu, tak už budete úplně v prdeli. Třeba jak jsem já začínal tetovat, tak to se strašně špatně rozvíjelo, když jsem věděl, že si z toho musím brát peníze na život.

Jaká byla tvoje nejvíc ulítlá brigáda?

Haluz je v tom, že od svých čtrnácti jsem byl na dlouhodobějších měsíčních brigádách tak dvakrát, a přesto jsem se k penězum vždycky nějak dostal.

Myslím, že existují nějaké vesmírné zákony, že když se

snažíš a děláš věci, co tě baví, tak k tobě ty prostředky vždy nějak přijdou. Ale makal jsem třeba na stavbách, měl z toho různě pořezané ruce, propíchnuté nohy od hřebíků a podobně. Zajímavé bylo i prodávání petard v Lídlu, to lidi trochu nechápali, protože jsem měl číro na hlavě.

Já tvý rodiče nikdy neviděl, ale Hnědák řikal, že si jednou tvoje máma přišla k nim do Vans obchodu vyzvednout nějaký věci, a že byla dost hustě sexy oblečená... A prej tvuj táta je taky starej pankáč...

No, popravdě rodiče nemaj s punkem nic společnýho.

Máma se cítí věčně mladá, takže se tak oblíká, a je taky pravda, že hodně lidí si myslí, že je to moje sestra. Hlavně si ale dokáže super upravit každý byt, kam se nastěhuje, a to kdyby někdo viděl, tak jí hned bere za designérku. Musím jí poděkovat, že když jsem v Praze, tak mě v tom svém bytě strpí a mám kde spát a tetovat. Táta je takovej jako já, že se prostě nechce zařazovat. Obdivuju, že je mu teď jednapadesát, že dá v práci výpověď, udělá změnu a nebojí se toho. Většina lidí se uspokojí s tím, co mají, že už to nějak dožijí,

ale táta je svůj. Jestli jste někdo čet Život po životě od Irvinga Stona, jak se tam úplně do vyčerpání baví Gauguin s van Goghem, tak to jsem já s tátou, když jdeme někam na pivo, dokážeme spolu diskutovat hodiny a hodiny. K punku mě přivedla spíš moje sestra, která se pohybovala mezi staršíma pankáčema, takže u ní jsem našel cédéčka jako Ramones či Hasící přístroj. A zbytek už má na svědomí skateboarding, díky kterýmu jsem se seznámil s ostatníma.

Přemejšlel si, co bys chtěl dělat, až skončíš školu?

Hodněkrát a dost mě toho napadlo. Jedna varianta je to tetování, v dalších variantách je sochařství a keramika.

Tomu bych se teď chtěl věnovat, nejspíš z toho nikdy nebudou nějaké pořádné peníze na živobytí, ale věřím tomu, že se dá najít nějaký kompromis. Abych se mohl věnovat jak mým uměleckým záměrům, tak moje schopnosti začlenit do nějaké firmy či vlastního projektu. Radši bych teda dělal něco vlastního, protože už odmalička jsem četl po tátovi jeho knihy, a on tam měl třeba byznys věci od Kiyosakiho a na druhé straně duchovní záležitosti od Oshoa. Měl sem z toho jako

přiznám se, že bs crooks jsem dal na dvou či třech šikmých railech, a tohle je jeden z nich. moc tenhle trik nedělám, a ani na bedně ho nedokážu dát na každou. ale když už jsme na tomhle popradským railu byli, tak jsem se ho tam díky radám od peťa mercella naučil a vrátil

šestnáctiletý úplný chaos v hlavě a nevěděl co dál.

Teď už na to pohlížím s nadhledem a dokážu z toho vycházet. Proto bych chtěl v životě dělat věci, který budou mít pro mě smysl. Chyba většiny lidí je, že do školy chodí proto, aby dostali dobrou práci. To je blbost. Proč ztrácet pět let na škole proto, abych ztratil dalších třicet v práci? A pak jsou lidi pořád nasraný, že jim život nevyšel, a hejtujou na všechno kolem sebe.

Svoje sny se snaží vyřešit pomocí svých dětí, to je úplně to nejhorší. Tady musím poděkovat svým rodičům, že jsem měl volné obzory a dovolili mi místo gymplu jít na uměleckou školu.

Možná by sis moh budoucnost vyřešit tak, že bys uzavřel vysokou životní pojistku a pak si užíval těch peněz, co dostaneš za úrazy ze skateboardingu...

Hehe, tak úrazů už bylo dost. Jeden čas jsem pojistku měl a nějakých tři sta euro dostal. Musím ale zaklepat, že těch vážných zranění moc nebylo. Jednou jsem měl zánět v lokti a pak pohmožděné koleno, s poškozenou chrupavkou a natáhnutými vazy. S palci na nohách už ani nedokážu hýbat, kotníky klasika, v prdeli paty,

prsty na rukou mám sedřené a oteklé... Ale co už. Děda mi pořád říká, že až budu starý, tak budu naříkat. Co se má stát, ať se stane. Takže kdybych se teď vykašlal na skateboarding, tak mě třeba srazí auto a budu taky naříkat. Proto to neřeším. Odmalička jsem o těchhle věcech přemejšlel, protože mi to do hlavy vložili rodiče a prarodiče. Právě tím jsem si ale způsobil problémy.

Takže je důležitý se na takovýhle myšlenky vykašlat a žít jenom pro tu současnost. Rico!

Co děláš, když nemůžeš jezdit?

Tak já když už si plánuju nějaký svoje projekty, tak si řikám, že je rozjedu, až si udělám nějaký zranění a nebudu moct jezdit, hehe. Já mám hodně aktivit, jsem zastáncem toho, že nuda neexistuje, je to jen lenivost něco dělat. Možností mám spousty, skatový absťáky si můžu vybít skrz umění.

Nehraješ taky na nějakej hudební nástroj. K tomu tvýmu zjevu by mně seděla kytara a tři akordy...

Měli jsme jeden čas kapelu, jmenovala se Nezáujem, už jsme se nějak rozpadli, ale byly to dobré časy. Hraju na bicí, učil jsem se něco na ukulele, protože je to

takový pozitivní nástroj, a taky na foukací harmoniku.

Docela mi to teď chybí, takže pokud byste někdo chtěli založit fakt pořádnou skatovou kapelu, která by si to užívala, tak jsem k dispozici.

Jaký máš plány na podzim, co se ježdění týče?

Chtěl jsem si dát nějakou tu skatetour stopem po Evropě, ale protože už mi začíná škola, tak to asi nestíhám. Z Nitry je to celkem kousek do Bratislavy, kde je hala a taky bazén. Velký dík patří Braňovi Moravčíkovi a Braňovi Mrváňovi, kteří nás smradlavce, mě a Jura Vartíka, vždycky na víkend ubytují. Nejradši bych se ale odjebal někam pryč do tepla, protože zimu nemusím, vykvasit se někde u moře a užívat si to. Zimu nechci, ať odejde a nikdy zpátky nepřijde!

Tak takhle to nejspíš cejtí většina z nás... Igore, díky za rozhovor a ještě nám řekni, co budeš dělat dneska odpoledne?

Teď si nejspíš na nohu vytetuju Treba drec a potom, protože jsem dneska spal maximálně tak dvě hodiny, mám naražený bok, bolí mě kotník a vlastně celý tělo, tak se pujdu vyvalit a nebudu dělat vůbec nic.

35

luiz neto /r/ bs boardslide na railu na ulici burgaska

GDAŇ SK 37

JSME ZPÁTKY S DALŠÍM POKRAČOVÁNÍM SPOT QUESTU A JEHO DRUHOU ZASTÁVKOU V POLSKÉM MĚSTĚ GDAŇSK, KAM JSME SPOLEČNĚ S RIŠEM TURYM NAMÍŘILI I KVŮLI LETNÍ VERZI BALTIC GAMES. text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

Všechno odstartovalo střetnutí na Letišti Václava Havla v Praze, odkud jsme se vydali na sedm dní do Gdaňsku, půlmilionového města na břehu Baltského moře. Cesta na sever Polska dokáže být docela trnitá, proto se jako nejlepší řešení zvolilo letadlo. Hned po příletu do Polska jsme si půjčili auto, do kterého jsme díky velikým zkušenostem s tetrisem namačkali

všechny kufry a jeli jsme se ubytovat do hotelu. První půlku tripu jsme věnovali závodům Baltic Games, při kterých si na své přišli příznivci skateboardingu, bmx a kaleb. Proto naše první kroky směřovaly do dřeveného skateparku, postaveného pouze pro tenhle event. Hned první pohled na plochu prozradil, že tu bude mít bmx převahu – dřevěné překážky

a konečně zalehli do neuvěřitelně pohodlných postelí gdaňského Novotelu.

V pátek zazvonil budík nekompromisně brzo a po luxusní snídani jsme si udělali malý spot quest po centru města, při kterém vyzval Rišo bs tail na rovné zídce ze schodů u Hiltonu, kde si nás kupodivu lidé ani nevšímali. V okolí jsme ještě

polská dieta, tlaker

rišo a luiz u vody, spotquesteři na ruským kole

polský hamburg, a jsme doma!

38

s dřevenými nájezdy se rozprostíraly na zámkovce!

Zklamání ze skateparku jsme si chtěli vykompenzovat menším sondováním spotu v centru. Gdaňsk má neuvěřitelně nádhernou hlavní ulici, která začíná gigantickým ruským kolem, řadou různobarevných domečků a vše křižuje řeka, na které kotví několik pirátských lodí. Co bychom to ale byli za skejťáky, kdybychom si nevšimli, že rovnou u řeky je několik mramorových schůdků a zídeček. Lidí tam chodilo tři prdele, tak jsme si tyhle spoty nechali na hodně brzké ráno.

I v létě je Baltské moře studené jak psí čumák. To nás však neodradilo od přibalení plavek do našich batohů a při první možné příležitosti jsme je šli využít. Šance na koupačku se naskytla hned první den, když jsme šli očekovat gdaňskou pláž. První kontakt s vodou potvrdil, že plavky jsou tady fakt zbytečné a slané moře si užily jenom naše nohy. Podívali jsme se i na molo, které připomínalo zmenšeninu toho v Santa Monice, a užili si západ slunce. Před spaním jsme pak ještě stihli rychlou degustaci polského piva

objevili několik spotů, ale Rišo chtěl obhájit loňský titul, a tak jsme se šli podívat na tu dřevěnou senzaci na zámkovce. Naštěstí byl mezi pozvanými jezdci, a tak startoval rovnou v sobotním semifinále. Takže si rovnou o něm řekneme. Na Riša tam čekala solidní konkurence v podobě Dannyho Leona nebo Luize Neta, mezi kterou si nakonec vyjezdil čtvrté postupové místo, a jen co slunce zašlo za obzor, začala kalba číslo jedna. Díky manažerce Kristýně jsme měli VIP vstup, což v překladu znamenalo free pivka a šnaps, který Rišovi hrozně zachutnal...

Z kalby odešel jako první Bulet, čehož později litoval, ale zase měl dokonalý ráno. Vzbudil se asi tak v šest a zjistil, že fotograf Peťo, s kterým sdílel pokoj, si dotáhl polskou zrzku Agátu. Jako správný felák mu Buletko dopřál to, na co měl právo, a radši se spakoval z pokoje dřív, než začal ten milostný akt. Následně pak chodil po ulicích a hledal další spoty v historickém centru Gdaňska. Asi po hodinovém sightseeingu zjistil, že v živote neviděl tolik zámkové dlažby pohromadě.

Podařilo se mu pak natrefit na rádiusový monument,

rišo tury /g/ bs noseslide u vchodu do vyšší odborné školy v centru města

který byl pro změnu z kočičích hlav. Zklamán se vrátil ze své procházky a doufal, že aspoň Peťovi se zadařilo líp...

Počasí nám vůbec nepřálo, a tak se vítězové skate závodu vyhlásili na základě výsledků ze semifinále, za co byl Rišo i jeho kocovina náramně vděčný. Závody nevyšly podle našich představ, tak jsme doufali, že v ulicích to bude mnohem lepší. Na Baltic Games jezdila hromada zajímavých jezdců, a proto jsme se

rišo tury /g/ bs crooked nollie fs flip out na dřevěným trámu na nábřeží řeky motlawy

rozhodli některé z nich naverbovat na náš quest.

Kvůli kalbám se nám však podařilo sehnat jenom brazilského zabijáka Luize Neta, který s náma objel pár spotů.

Místa, které jsme objevili, nám nestačily, proto jsme šli vysondovat další klenoty gdaňského streetu do lokálního krámu Baltic Place, kde nám ochotně poradil prodavač Alex. Reálně jsme měli na nafocení

celého Spot Questu jenom dva dny, proto bez dalšího zdržování jsme do navigace ťukali první adresu. Čekal nás tam nesmysl, podobně jako na druhým a třetím místě. Prvním solidním spotem byl docela plytký rail uprostřed sídliště, kde se nakonec podařilo Luizovi vrátit dlouhý boardslide do fakie.

Znovu následovalo několik nesmyslů a těsně před setměním jsme se dostali na zídku ze schodů, na kterou se rozjíždělo samozřejmě ze zámkovky.

Rišo tam stihnul dvakrát po sobě vrátit bs noseslide, a zrovna když to odjížděl, tak na nás vyběhla ženská ze školy, ke které zmiňovaná zídka patřila. Byla už skoro tma a Rišo i Luiz byli vyčerpáni ze závodění a streetu natolik, že jsme den radši ukončili. Cestou na hotel jsme ještě objevili dřevěnou lavičku na mole, na kterou si udělal zálusk Rišo a jeho technické schopnosti.

Poslední fotící den jsme začínali už v sedm ráno.

Prvním spotem byla právě dřevěná lavička a Rišo na ni do pár pokusů vyzval crooked nollie fs flip out. Vrátili jsme se na hotel, kde nás jako každé ráno čekala nejluxusnější snídaně. Od lokálů jsme se doslechli o novém betonovém skateparku s bowlem v nedaleké Gdyni. Na rozjezd to znělo víc než dobře, a tak jsme tam společně s Rišem a Luizem okamžitě namířili.

rišo tury /g/ bs tailslide v historickém centru města

I když tam několik překážek bylo dost nesmyslných, Luiz se v bowlu dostatečně vyblbnul, což budete mít možnost zhlédnout v jeho sérce na Boardmagu.

Kluci byli rozjezděný a konečně jsme se mohli přesunout na street. Objeli jsme pár spotů, které nám Alex poradil, ale bohužel bez výsledku. Většinu nadějně vypadajících míst překazila zámkovka nebo hromada lidí, kterých se v této turistické destinaci pohybuje víc než dost. Rišo měl ještě jeden spot v rukávu, ale protože byl taky dost přelidněnej, nechali jsme si ho na brzo ráno před odletem. Poslední večer ve městě jsme pak využili na projížďku na ruským kole a čumendu po centru města. Společnost nám znovu dělal Luiz, který je prostě největší pohoďák a nejmírumilovnější člověk.

Ráno před odletem nás samozřejmě přivítal déšť, a zrovna když přestalo chcát, tak jsme na nafocení posledního triku měli už jenom hodinu. Cestou na spot jsme uvízli v nejhorší zácpě, takže jsme to radši hned otočili, sbalili kufry a jeli na letiště.

Sečteno a podtrženo, štěstí nám v Polsku moc nepřálo. Věříme ale, že všechno se změní na poslední zastávce! Zdravíme z Gdaňsku, města zámkové dlažby a nedostatku spotů.

41

JISTĚ SI VZPOMÍNÁTE NA ČLÁNEK SÖLDEN SPACE ODYSSEY Z BOARDU 143, KDE JSTE MOHLI VIDĚT NAŠE PŘEDNÍ SKOKANY NA ASI NEJVĚTŠÍM KICKERU, KTEREJ NAŠE REDAKCE KDY NA VLASTNÍ OČI VIDĚLA. TENHLE RAKOUSKEJ RESORT SI PODOBNĚ OBŘÍ SKOK PŘIPRAVIL I LETOS ZJARA A MY ZNOVU BEZ VÁHÁNÍ PŘIJALI JEHO POZVÁNÍ!

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

SÖLDEN MEGA KICKER VOL.2 42

Tenhle trip jsme pojali v duchu předávání zkušeností starších ostřílenejch zabijáků těm mladším. Oslovili jsme tedy naše top letce Honzu Nečase a Martina Mikysku, o jejichž kvalitách svědčí třeba účast ve finále naší soutěže Versus, no a k nim jsme hledali dva snowboardery, kteří by byli schopní překonat sami sebe a hecnout se do největšího skoku svýho života.

Volba padla na Mikiho Pajera, kterej s juniorskou repre pod vedením trenéra Přemka Vidy objíždí, co se dá, a naskákáno toho má víc než dost, plus Dana Kašpara, kterej minulou zimu dával všemožný závody v Rakousku a dost se mu tam mezi juniorama dařilo.

Slíbenou rezervaci na skok jsme měli na prodlouženej víkend, tedy den na rozskákání plus dva dny na nahrocení co nejlepších triků. Rideři vyrazili už den před náma, aby se probudili už na místě, a ne rozlámaný po asi sedmihodinový cestě autem. Naše posádka dorazila na klid v pátek kolem poledne, kdy už bohužel měla zprávy z místa, že dneska ani prd, protože není vidět v podstatě na krok a fouká silnej vítr. To uvítal hlavně fotograf Peťo, kterýho trápila nemoc, a mohl se tak v klidu vypotit v posteli.

honza nečas /g/ bs 9 mute

martin mikyska /r/ fs 360 indy

Ani předpověď na sobotu ale nevypadala vůbec dobře, a když parta vyjela lanovkou nahoru, musela urychleně využít všechny vrstvy oblečení, který měla v zásobě.

Vítr, vánice jak prase, v tomhle se prostě jezdit nedá, což nám potvrdili i místní shapeři s tím, že na skok nemůžeme ani náhodou. Zbytek dne jsme tak strávili session na menším railu u vrchní stanice lanovky a doufali, že aspoň zejtra se konečně vyčasí.

No a ono to v neděli ráno fakt vyšlo! Natěšená skupinka Čechů tak hned v 7:30 pozorovala z parkoviště skok, jehož table byl sice kratší než zimu předtím, ale zato byl o dost nakoplejší. Na vejšku měl asi tak pět metrů a budil fakt respekt. Už den předtím proběhla střižba, kdo z kluků to bude muset hecnout jako první a největší smůlu měl Dan. Předpověď ukazovala, že odpoledne má znovu přijít mordor, a byl tak před náma nelehkej úkol zvládnout vše za cca pět hodin. Asi dvě přitom ještě zabral shaping a upravování rozjezdu, kterej nebyl absolutně lehkej. Člověk musel jet mega dlouho přímo rovně bez obloučku, aby na tuhle krávu získal ty správný koule. Všichni si dali speed check a Dan hned přišel s nápadem, že se z prvního pokusu musí vykoupit.

Za úkol tedy dostal to, že bude muset udělat trik do prašanu bez trenek, což s nadšením přijal. První jel tedy Neči, všechno klaplo a začalo se zvostra lítat.

Foťák cvakal, kamera natáčela, Martin si nejvíc užíval airtime při pocitovkách, jako jsou fs 3 nebo bs 5, a přidal například i bs 10 z první. Neči taky rozhodně není z cukru, a tak mu tam padaly třeba i bs 9, bs double nebo double rodeo. Mladý neměli na rotace zprvu ani pomyšlení, ale po sérii rovňáků to začali zkoušet i oni. Mikimu se zadařilo odjet bs 3, ale Dan se dost trápil s rychlostí a vytoužená fs 3 prostě ne a ne přijít.

Jak říkala předpověď, kolem jedný přišly mraky, pak i sněžení a všichni byli nejvíc rádi, že se i přes tu strašnou nepřízeň osudu podařilo něco vytvořit. Inu každej den prostě není posvícení. Účel se každopádně i tak splnil, mlaďasové si z tohodle obřího kickeru odvezli mraky zkušeností a držíme jim palce, ať jsou z podobnejch paneláků co nejdřív schopný vysílat stejný triky jako jejich starší a zkušenější kámoši!

45

mazáci a bažanti, zleva mikyska, kašpar, pajer, nečas

peter mercell /g/ fs grind na hubbě v chomutově

B*LOCAL

PO SKVĚLEJCH ZKUŠENOSTECH Z MINULÝHO ROKU, KDY JSME POPRVÝ VYRAZILI NA LETNÍ B*LOCAL TOUR, BYLO JASNO, ŽE PODOBNEJ PROJEKT SE MUSÍ ZREALIZOVAT I LETOS. VOLBA, KOHO VZÍT NA CESTU PO REPUBLICE S SEBOU, NAKONEC PADLA NA PUNKOVOU SKVADRU Z DARKSLIDE.CZ A ZBEJVALO UŽ JEN NAPLÁNOVAT, JAKÝ MĚSTA SE NAVŠTÍVĚJ!

SUMMER TOUR 47

text: Mirek Kvapil , foto: Peter Mercell

Komu náhodou unikla podstata projektu B*local, tomu ji v krátkosti vysvětlíme. Jedná se o tour, při který se navštíví několik parků po Čechách, kde se pak jedou best tricky pro lokální killery o věcný ceny.

Kromě toho se posádka auta snaží fotit i streetový fotky, který jsou součástí článku, kterej právě čtete.

A teď k těm cílům cesty. Znovu bylo nasnadě projet republiku křížem krážem. Na západě nás minule naprosto uchvátila parta z Kynšperku nad Ohří, a tak jsme se vydali nedaleko, tedy do Františkovejch Lázní, cesta dále vedla do zbrusu novýho betoňáku v Ústí nad Labem, poté následoval delší přejezd do Loučný nad Desnou, na Moravě se pokračovalo v Brně – Komárově a cesta končila v Lišově na jihu Čech.

Co se dělo ve skateparcích, vám přiblížej videa na našem webu Boardmag.cz a my se na těchto stránkách budeme věnovat spíše příhodám na štrýtu.

B*local se jel v půlce prázdnin, a to od pondělí do pátku. Kluků z Darkslidu je celkem sedm, a tak se museli rozdělit na dvě party. Osazenstvo naší redakční káry celou dobu tvořili fotograf Peťo Mercell, kameraman Kudrnáč a Igor Hanečák aka největší šoumen týmu. Na první dvě zastávky je doplnili Kuba Karel aka Tarzan plus mladej zabiják Štěpán Bareš.

Vyráželo se v pondělí kolem osmý ranní z Prahy.

Bez zbytečnejch odkladů se nabral směr Sokolov, a to z toho důvodu, že nás Západočeši upozornili, že v lázeňskym městě císaře Františka, kde se toho odpoledne maj jet best tricky, to je se spotama těžší.

V Sokolově byl sraz v místnim ne úplně zlym parku a průvodce po městě nám dělala parta Lukáš Muchna, Martin Rybář a Michelle Liptáková. Po krátkym rozježdění se hned mazalo do práce. Prvním místem, který nám chtěli místňáci ukázat, byl pomník s delšíma šestkama, který ale u Peťa neprošly, protože by na fotce nikdy nevypadaly dobře. Pokračovalo se teda dál. Po chvíli se ozvalo: „Hele čtrnáctky!“ a Štěpán hned zareagoval větou: „Holky, nebo schody?“, o zábavu je s touhle sestavou prostě vždycky postaráno. Správně byla ta druhá možnost, ale focení tu nedopadlo, protože to tu zrovna procházelo rekonstrukcí. No popravdě řečeno, komu by se první den dopoledne chtělo něco podobnýho skákat. Rail z osmi, kterej navrhl Lukáš, už byl o něco příjemnější, no teda jen na první pohled. Igor s Tarzanem tu začali hrotit crooked, Tarzy to po chvíli vzdal a Igor u zkoušení vydržel asi dvě hodiny, během kterejch

igor hanečák /g/ fs smithgrind na diy railu u vltavy v českých budějovicích

i zlomil skejta. Nakonec se přiznal, že tenhle trik neumí ani na bedně, hehe. Chytrost!

Náladu nezlepšil ani oběd, kterej proběhl v místní kebabárně, kde se Igor dožadoval svý porce bez masa a dostal hejt, ať si nevymejšlí, že kuchař není Vietnamec, což jsme teda moc nepobrali. Dalším spotem byl drop u pojišťovny, kterej po chvíli sice zdolal Peťo, ale hned jsme byli vyhozeni bez možnosti vše nafotit. Bába přišla, ptala se, jestli máme povolení, a dostalo se jí jen odpovědi: „A vy?“, což na přátelskejch vztazích teda rozhodně nepřidalo a museli jsme se zdekovat. Před cestou do Františkovejch byl čas tak možná na jeden spot, kterým se stala roura trčící z cyklostezky aka polejam. Marnost toho dne zde dosáhla vrcholu a s bilancí 0 fotek se jelo ze Sokolova pryč. Session ve františkolázeňskym parku pak probíhala na výbornou, ale než se mohla dojet do úplnýho konce, začalo chcát. S partou z Kynšperku se teda dohodlo

najednou si dal strašlivou na ruku a při tý příležitosti zároveň spadl i do hovna, který nějakej zákeřnej živočich umístil mezi rádiusy. Tarzymu hned začal dost nehezky natejkat prst, u kterýho se pozdějc potvrdilo podezření na přetrhlý vazy, a tím pádem se na trik vysral. Místo to bylo pěkný, a tak na scénu přišel ještě Igor, jeho pokusy o bs boneless ale záhy přerušily kapky, no a o pár minut později i ultra slejvák, kterej partu prochcal až do morku kostí. Mezi polema se totiž nebylo kam schovat a přednost na sedačkách musely dostat blesky, který nejsou vodě až tak odolný jako lidský tělo.

Do Ústí se jede přes Chomutov, kde měli kluci v merku pár zajímavejch spotů. Štěpán si nejdřív dropnul ze zábradlí u magistrátu, což jste mohli vidět v minulym čísle, a šlo se na jednu mocnou hubbu, kde Tomáš Vintr asi před deseti dělal noseslide. Peťo se odhodlal do grindu, ale po rozložení blesků začalo znovu chcát.

Po deseti minutách všechno ale naštěstí začalo schnout

peter mercell /g/ fs lipslide z 9 schodů v olomouci

spaní, a jak už jsme u ní zvyklý, neobešlo se to ani bez celkem dost rozjetý kalby.

Tarzan si ráno posteskl, že jsme zatím nepotkali žádnej spot, kterej by mu vyhovoval a kluci se hned pochlubili se svým novým DIY výtvorem směrem na Vary. Tím pádem bylo po rozloučení jasno, kam se pojede. Jednalo se o dvě zátarasy na cestě, ke kterejm byly vybetonovaný rádiusy. Povrch horší bejt asi ani nemohl, ale nějak se to dalo. Kuba začal zkoušet fs feeble, už už to vypadalo, že bude úspěšnej, ale

a mohlo se jít znovu na věc. Po pár rozjezdech to padlo v perfektu a pak vlastně ještě třikrát, to aby byla dobrá fotka. Na to musí mít člověk teda pořádný koule! Hned po posledním cvaknutí závěrky spadlo nebe a i těch pět vteřin, během kterejch se stihly blesky a další vybavení odnýst do přilehlýho průchodu, znamenalo další totální promočení. Tenhle tejden byl, co se deště týče, fakt za trest! Peťově počínání přihlíželo taky duo mladejch skejťáků, který se se všema vyfotili, a tím návštěva města Chomutov skončila.

49

I během best tricků v Ústí obloha hrozila, ale spadlo jen pár kapek a parta mohla nabrat směr Praha. Tam proběhlo vyložení dvou členů posádky před cestou do Loučný, potažmo Šumperka, kde bylo domluvený ubytko u dalšího člena týmu Tomáše Krňávka a kam dorazil další z Darkslide mlaďasů Honza Rathouský.

Aby nebylo problémů s deštěm málo, středa prochcala skoro celá, focení na streetu nepřipadalo v úvahu a všichni byli hodně překvapený, že best tricky v parku se nakonec do tmy odjely.

tomáš krňávek /r/ fs ollie na insight builders spotě v českých budějovicích

50

Kudrnáč před tour na facebooku viděl fotky ze streetů v Olomouci, která byla od Šumperku kousek, a navíc se nejednalo o žádný zdržení směrem do Brna. Jak říká Igor, „Z mrakou jebalo už od rána“ a nevypadalo to vůbec dobře. Chcalo i cestou, ale v samotnym Olmiku to až tak zlý nebylo. Nejdřív se šlo na osmičky v areálu výstaviště Flora, který se zalíbily Honzíkovi. Ten hned začal zkoušet varial heelflip, ale po pár pokusech ho přerušil největší nepřítel všech skejtrů po celym světě.

Následoval přesun do nedalekýho obchodního centra,

nešlo... A taky, že šlo! Znovu se sice s best trickama začalo až kolem sedmý, ale vše klaplo, ceny se rozdaly a už vážně nikoho nepřekvapilo, že hned po dojetí všeho zase začalo pršet. Je tohle vůbec možný, hehe?

Hlavy se složily u dvorního darkslajdího grafika Lukáše Huttera, kterýmu tímto děkujeme, protože nechat bez předchozího oznámení přenocovat pět smradlavců je obdivuhodná odvaha. Lukáš šel do práce na sedmou, takže se ráno aspoň nic nezdržovalo a tradá do Lišova, respektive nejdřív na budějický streety. Cesta

kde se kluci nažrali, mezitím přestalo chcát a jelo se znovu zkusit štěstí na schody. Ten tam nahoře byl přející, všechno do půlhodiny uschlo a varheelu nic nestálo v cestě! Honza ho vrátil a dění se přesunulo ještě na jeden vyšší rail, kterej si vyhlídl Peťo na svůj fs lipslide. Po pár rozjezdech a urovnání myšlenek v hlavě mu tam padl a znovu se jen vylepšoval na fotku. Nikdo se nedivil, že když byla fotka v oukeji, že se na zem znovu začaly snášet kapky.

Během celýho dne se s brněnskejma locals po telefonu dohadovalo, co budeme dělat, pokud bude v Komárově mokro. Celej facebook byl totiž plnej fotek a odkazů týkající se zatopenýho centra moravský metropole.

Tohle nám byl fakt čert dlužen. Jako místo vhodný na sraz teda byly označený garáže u výstaviště, kde se měla odjet aspoň provizorní Game of S.K.A.T.E. Ve chvíli, kdy jsme tam dojeli, Brňáky akorát vyhazovala security. Vzhledem k tomu, že nad hlavama v tu chvíli už nebylo černo, někoho napadlo jet do Komce a zjistit, jestli by to tam teda nakonec fakt

zabrala dobrejch pár hodin a v cíli už na nás čekal Vláďa Hlaváček s partou spot guidů. Odstartovalo se na pořád ještě funkčním Insight Builders spotě u nádru, kde padlo Krnisovo fs ollie a Igorův blunt do rock‘n‘rollu, následovala ochutnávka pivní speciality, Kroužku, na desítkách se fotil flip lokálního Tomáše Barthy a před odcestováním do lišovskýho parku byl na programu už jen čeking railu, na kterym tu můžete vidět Igorův smith grind.

Lišov má sice malej park, ale triky se tu daj vymyslet hustý. Znovu se zadařilo natočit bomby, kupodivu hned potom nezačlo chcát, a tak se celej B*local mohl v poklidu zakončit na blízkejch schodech, kde Honzík až do lehkýho pochroumání kotníku zkoušel ss fs bigspin a Peťo si na kameru odjel firecracker. No a to je vlastně vše. Sice s velkým štěstím, ale všechno se nakonec podařilo, ceny se rozdaly, videa natočily, fotky nafotily, a pokud vše dopadne, jak má, snad to příště zopakujeme třeba zrovna ve vašem městě! Mysli globálně, konej lokálně!

honza rathouský /g/ varial heelflip z 8 schodů na výstavišti flora olomouc

Není to tak dávno, co se tohle golfový místo pod žižkovskou televizní věží otevřelo veřejnosti a novinu nám o tom do redakce přinesl sám šéf, který tudy šel cestou do nebo z jednoho nočního podniku. Hned jsme v redakci začli vzpomínat na články Experiment, který jsme si před pár lety náramně užili. No koho by nebavilo si zaskejtovat třeba ve škole či nemocnici?

A teď si budem moc tuhle srandu zopakovat na minigolfu, navíc přímo v Praze, pod nosem. Ještě než jsme ale stačili cokoliv vymyslet, byl čas jít

na oběd, s plným žaludkem jsem na práci zapomněli a nic konkrétního se nedomluvilo.

Po nějakým čase přijde do práce Peťo Mercell s úsměvem od ucha k uchu a že ho kontaktoval Tomáš Javůrek, kterej má hroznou chuť minigolf pod věží vyzvat. No tak proč ne! Hned od něj vyzvídáme, co, jak a proč ho to vlastně napadlo? „Já bydlim na Vinohradech, kousek pod Jiřákem,“ vysvětluje Tomáš. „Celkem často se vyskytuju u věže a všimnul jsem si spotu, už když to stavěli. Říkal jsem si, že

to bude hrozná bomba, a to sem ještě ani zdaleka nevěděl, co tam všechno najdu – vlny, banky a podobný věci. K tomu ta osvětlená věž, prostě magický místo...

Pověděl jsem o tom pár lidem, že bysme tu mohli něco nafotit, ale nikdo nejevil zásadní zájem. Pak jsem tam vzal Peťa, a ten když to viděl, tak umřel.“ Minigolf pod věží je celkem zajímavý místo. Jsou tu skoro dvě desítky různých jamek, každá trošku jinak postavená, najdete tu boule, soklíky, gapy, vše z toho nejhladšího betonu, aby se míček pěkně kutálel. A aby

na jamce číslo 4 skóroval javor kombem nollie bs do tailstopu grind out

52

EXPERIMENT PRAŽSKÝ VINOHRADY A ŽIŽKOV SE BĚHEM POSLEDNÍCH DESÍTEK LET ZMĚNILY V BOHÉMSKÝ ČTVRTĚ, HOSPODA TU STŘÍDÁ RESTAURACI, NONSTOP BAR ČI KLUB. MÍSTNÍ RADNICE UŽ JE NA LEDASCOS ZVYKLÁ, A VLASTNĚ I TI VOLENÍ ZÁSTUPCI LIDU JSOU BOHÉMOVÉ, A TAK SE JEDEN ANI NEDIVÍ, ŽE SE V ULICÍCH SETKÁVÁ SE ZAJÍMAVÝMI PROJEKTY. TŘEBA S VEŘEJNÝM MINIGOLFOVÝM HŘIŠTĚM.

najetej bs nosegrind na jamce 5

MINIGOLF text: Radek, foto: Peter Mercell

na jamce 6 se zakončuje fs bonelessem

míček nevyjížděl z dráhy, je každý hřišťátko obehnáno trubkou, která je ve svý podstatě příjemnej koping. „Neni tu ale nikde žádnej rozjezd, natož dopad, prostě takovej extrém. Upřímně si myslim, že kdyby sem šel jezdit kdokoliv jinej, než sem já, tak to tady ani nevidí. Ale já na to čuměl a říkal si, že to musí jít!“ dodává Javor.

Od prvního plánování nám bylo jasný, že budou problémy s ostrahou objektu. To bejvá vždycky, když se člověk rozhodne skejtovat někde, kde to k tomu neni určený. Logickou úvahou jsme teda dospěli k závěru,

radši jsme to pro tuhle noc odpískali a šlo se spát.

Na druhý den večer to chtělo nějak líp naplánovat a chytil se toho Javor, protože má prej zajímavý konexe: „Jeden můj kamarád dělá přímo na věži a druhej v restauraci dole, tak jsem si od nich zjistil, jak jsou zavíračky a jak přesně maj šichty sekuriťáci...

Z toho následně vyplynulo, že nejlepší bude se sejít ve dvě ráno.“ A jak řek Javor, tak jsme i udělali, a v pozdní noční hodinu si dali sraz u věže. Jenže to bylo stejně skoro prd platný. Ochranka totiž maká nepřetržitě, a jakmile se rozsvítil blesk, už si to k nám

že nejlepší bude fotit někdy v noci, to okolo nebudou žádný lidi a hlídač by moh taky spát. Javor by si to navíc moh trochu projet ve dne, aby věděl, o čem to je. „Já si to tam před samotným focení ani nebyl vyzkoušet, protože to prostě neni šance, ochranka to má všechno pod kamerama,“ vysvětluje Tomáš podmínky. „Navíc bych na sebe zbytečně upozornil, že se něco chystá.

Takže jsem si doma naplánoval pár jednoduchých triků, rychlovky pro efekt a šel do toho navostro.“ Po vymejšlení různých variant focení jsme se rozhodli, že na to pujdem dvě noci po sobě, aby se to nemuselo zbytečně hrotit. První večer jsme dorazili něco kolem desátý, Peťo rozestavil blesky, různě s nima experimentoval, Javor se mezitím rozjížděl opodál a někdy po jedenáctý bylo všechno nachystaný na první fotku. Jen co ale vstoupil na minigolfovou dráhu a zkoušel první trik, už tu byli sekuriťáci. Nepřišli po svých, ale dorazili stylově na elektrickým golfovým vozíku, prostě scénka jak z nějakýho americkýho seriálu. Následovala dohadovačka, že jako konec, na oko jsme odjeli, ale samozřejmě se hned vrátili a Javor tam na čistotu poslal ollie přes gap na jamce číslo šestnáct. Pak ale začala prudit obsluha z přilehlé restaurace pod věží,

štrádoval panáček s obuškem. A začala hra na kočku a myš. Udělala se fotka, hned jsme všechno sbalili, poodešli kus dál, dělali jako by nic a čekali, až kočičák zase zaleze. Pak se opět rozbalila výbavička, Javor naběh na překážku, cvak, pakovačka, zevling a tak pořád dokola.

Jako první začínal Javor se sekačkou nollie bs do tailstopu grind out na jamce číslo čtyři. „To sem upřímně věděl, že to pro mě bude nejtěžší věc. Jako neni to zas až tak obtížný, ale byla absolutní tma, a do toho tam ty blesky jedou jako stroboskopy, to se moc nedá. Když mi to pak padlo, měl sem velkou radost, věděl jsem, že to nejtěžší je za mnou a že už mě čeká jen hra na honěnou se sekuriťákem.“ Přesunuli jsme se na jamku šest, což je takovej bank, kde Tomáš hnedka na první poslal fs boneless, ale pak ho xkrát Peťo přefocoval, aby vznikla co nejhezčí fotka. Tenhle spot přímo vyzývá k nějaký těžší věci a rozhodně někdo, kdo si sem přijde jen pro jednu fotku, nejspíš si jí odtud po hře na schovávanou odnese. Naše focení jsme zakončili na jamce pět, kde padnul bs nosegrind na trubce na hraně klopený zatáčky. Byla to rychlovka, na čtvrtej pokus čistě odjeto.

Pohled na hodinky ukazoval čtvrt na čtyři, experiment

byl za náma a nejvyšší čas jít spát. Javor svoje účinkování zhodnotil. „Byl jsem z toho ježdění už celkem unavenej, druhá probdělá noc po sobě, ráno vstávání do práce, takže celkem vyhecováno. Jsem ale rád, že se to povedlo a že to mám za sebou.

Místo je to hezký, je škoda ho nevyzvat, ale já si rád skateboarding užívám a tady to bylo celkem pod tlakem. Naštěstí se nedělaly žádný brutální vraždy, to nemám moc rád, protože pak je člověk nucenej něco vyplodit za každou cenu. Ale když je kolem dobrá parta, tak se dá všechno překonat!“

na díře 16 na čistotu – ollie

55

MATIX DAY BRATISLAVA 56

SKATE TEAMŮ NENÍ V ČESKU, A ANI NA SLOVENSKU, MOC, TAKŽE TATO RUBRIKA JEDNODENNÍCH VÝLETŮ PO RŮZNÝCH MĚSTECH SE NÁM NEZADRŽITELNĚ CHÝLÍ KE KONCI. MEZI JEDNY Z POSLEDNÍCH PÁNŮ NA HOLENÍ PŘICHÁZEJÍ HOLOBRÁDCI Z TEAMU MATIX, KTERÝ JSME POZVALI NA NÁVŠTĚVU BRATISLAVY. text: Radek, foto: Peter Mercell

Nejtěžší na organizaci výletu je vždy nalezení správnýho místa a termínu. Matix team je složen pouze z Adama Trana a Honzika Rathouskýho, což znamenalo při vymýšlení města objevit takový, který oplývá hodně spoty. Volba padla na Bratislavu, protože Adam tam měl vyhlídlý místa pro natáčení videa a lokální kameraman Stevie přislíbil pomoc.

Pár emailů dalo slovo, vše vypadalo nádějně, takže se koncem června mohlo vyrazit. No vyrazit... Fotograf Peťo a Adam už byli na místě, takže se čekalo pouze

na Honzíka. Ten přijel z Čech v podvečer se Student Agency, a protože je skoro ještě v dětském věku a zjev mu roky rozhodně nepřidá, předávala ho klukům stewardka z busu. Prostě s nim vystoupila a šla se ujistit, že na děcko na nádraží někdo čeká, aby se nebožátko nějak neztratilo a něco se mu nedej bože nestalo!

Ráno se kluci na skateboarding pořádně vyspali, stávalo se kolem poledne, Stevie si udělal nějakou práci na počítači a na první spot se dorazilo něco

adam tran /g/ bs to ss 5-0 na pinpongáči, který najdete na dlhých dieloch

kolem jedné hodiny. Byl to rail u obchodu Delvita, kde si kluci naplánovali snídani a nechali Honzíka venku, aby si to nějak ošahal a rozhodnul se pro trik. Když se vrátili s nákupem, hromadně se posnídalo na stojáka nedaleko odpadkovýho koše, přidala se i jedna socka, která místo peněz byla obdarována rohlíkem. Honzik se nakonec s chladnou hlavou a plným žaludkem rozhodl, že vyzývat hnedka z první takhle těžký spot radši nebude, a mohlo se jít do města na Istropolis, což je vhodný místo na rozježdění.

netočil. Peťo Mercell měl představu, že by Honzík moh dát flip na trojkách, ale tomu se do toho nechtělo, protože už tenhle trik má nafocenej a natočenej na velkých schodech. Adam se taky nijak netvářil, což vyvolávalo u majitelů foťáku a kamery lehkou nervozitu, protože přesun na spot trval celkem dlouho a článek o dni ve městě je potřeba nafotit za jeden den. Nakonec se povedlo vyhecovat Tranďáka, aby dal backside do huga na pinpongovým stole, kterej je setsakramentsky vysoko. A kupodivu mu to tam

adam tran /g/ bs tailslide na istropolisu

Během přesunu parta potkala Teodora Kuhna, místního skate kameramana a nyní i filmovýho režiséra, který jel kamsi na kole, ale změnil plán a přidal se na zbytek dne k naší Matix skupince.

Po menším warm-upu na Istráku se kluci rozhodli, že tu i něco nafotí. Lokálové tu u jedný příhodný zídky ze schodů nedávno opravili rozjezd, vyplnili všechny díry, takže Adam úspěšně a rychle vyzval backtail. Mezitím se k partě přidal Filip Krchník a Braňo Mrváň, který měl auto a nabíd se, že bude dělat řidiče. Díky tomu se mohly začít vymýšlet i místa na druhým konci města, a tak se vyrazilo na Dlhé Diely.

Tenhle nový spot nabízí spousty gapů, jsou tu dlouhé trojky, nějaké raily a kluci měli v plánu tu něco vyzvat, protože tu kromě Braňa ještě nikdo nic nefotil ani 58

padlo velmi rychle, což bylo vlastně docela štěstí, protože už se o partu zajímali nasraní obyvatelé okolních domů. Jedna pani dokonce osobně došla až ke stolu a začla pořvávat, jak ho kluci zničili. Což ale nebyla vůbec pravda, protože je to z betonu a vůbec nic se nestalo. Vše nakonec vyřešil Teodor Kuhn, který oplývá neuvěřitelnými řečnickými schopnostmi a bábě vydiskutoval do hlavy myšlenku, že se jí ten skateboarding vlastně líbí.

Následoval přesun o kus výš, řidič Braňo si tam vyhlídl takový rail, který však nedal. Hodiny ukazovaly půl osmý, dvě fotky hotový, zatím celkem tragickej výsledek. Peťo už začínal smutnit, původní plán na šest spotů vzal za svý, a v partě panovala zevlácká nálada. Došlo se zpátky k autu, udělala se válečná

porada, a Braňo už pomalu otáčel volant směr náměstí SNP. Stojí tam jakýsi pomník, co proslavil Marek Zápražný či Maťo Pavlačič, kteří tu zvládli odjet snad už úplně všechno. Honzík si tam chtěl jet zaskákat, ale to se nepozdávalo Steviemu, protože byla sobota podvečer a SNPéčko tím pádem plný lidí. Ale protože žádnej jinej spot nikdo nevymyslel, jelo se tam. Během Honzíkova rozehřívání spot začal okukovat Peťo Mercell, kterej před nějakou dobou přestal skejtovat aktivně, což nejspíš přispělo i k tomu, že začal skejtovat podivně. Vypadá to tak, že vymejšlí velmi netradiční záležitosti, zásadně grinduje raily nahoru, a tady ho napadlo, že by pomník vyskočil. Vejška je to úplně šílená a Stevie ho hecoval, že se tím nesmazatelně zapíše do slovenské skate historie. Nakonec z toho nic nebylo... Zatím.

Mezitím začal dělat Honzík halfcab heelflip a trvalo mu to celkem dlouho, minimálně čtyřicet minut. Nikdo nechápal, ani ne tak proto, že mu to tam nechtělo padnout, ale že na kluky nenaběhli sekuriťáci a ani se nezastavil nikdo z kolem chodících spoluobčanů. Teda, zastavili se dva takový podivný fotbalisti a pořvávali na Honzíka, že by to moh vrátit a proč se pořád válí.

Ze začátku to asi byla sranda, ale po chvíli si už Peťo se Steviem vyhrnoval rukávy u košile, že je pujdou ztřískat. Honzík to nakonec vrátil do perfektu a začalo se přemýšlet, co dál.

Bylo devět hodin, klukům už se moc jezdit nechtělo, takže Braňo vyhodil partu u hokejového stadionu, kde se nafotily ještě nějaký portréty. Cestou domu ke Steviemu objevil Honzík menší rail, který však stojí hned vedle nějaký vládní budovy, takže na vyhecování fronbora maximálně jeden pokus. Kluci doufali, že by to vzhledem k pozdnější noční hodině mohlo být v klidu, ale bohužel, sekuriťák přišel dřív, než se Honzik stačil rozjet. A tim jako by zazvonil zvonec a dne byl konec. Hodnocení asi vyzní spíš negativně, přeci jenom zabít celý den na streetu a odvízt si tři fotky je nuda, ale na druhou stranu to je život a ne vždy ide karta!

honza rathouský /g/ half cab heelflip z pomníku snp

Michal Biša: „Jelikož loňská zima byla úplně na prd, tak jsme na Božáku seškrábali sníh, odkud šlo, a postavili kicker. Museli jsme pak navíc dvakrát předělávat gumu, aby nás vůbec na skok roztáhla. Zábro bylo tak o metr vyšší než já, moc sem si na to nevěřil, ale po prvních dvou pokusech jsem zjistil, že to půjde, a na třetí jsem tam dal grind fs 3 ven. Dopad byl na ledovou silnici, tak jsem to musel vracet čistě, abych se nezabil!“ (foto: Peter Mercell)

61

Honza Malý: „Byl jsem s kámoši natáčet na Strahově a zakoukal se do známého dirty banku. Měl jsem obavy z auta, které bylo hned vedle a taky to jednou decentně schytalo. Po pár rozkopech a odkopech jsem do toho šel naplno a do chvilky padl hardflip, který jsem pak na video dal ještě párkrát.“ (foto: Tomáš Gaži)

Jakub „Vajco“ Simonak: „Tahle fotka je z No name tour ve Frankfurtu, kde jsme byli někdy kolem konce dubna. Spot se nacházel v krásný, klidný, a hlavně čistý části města, prostě takovej snovej spot jak z Ameriky, haha. Největší problém mi dělal rozjezd, ale nakonec mi tam ollie padlo celkem rychle. Byl to skvělej pocit, takovej, jakej každej skejťák zná.“ (foto: Peter Mercell)

63

64

Tomáš Raiser: „V zimě nebyl nikde sníh a nebylo při focení na profil možný něco vymyslet, tak jsme z nouze zajeli do Rejdic a pokusili se s Petěm vymáčknout maximum. Takovýhle triky jsem nikdy nedělal, ale protože mě nebaví jezdit to samý, rád zkoušim nový věci. Občas pak nevim, jak to pojmenovat. Tohle ‚něco‘ padlo asi na třetí...“ (foto: Peter Mercell)

Filip „Klokan“ Frankovič: „Fotka vznikla ještě před operací chrupavky v koleně. Na No name tour ve Frankfurtu mě to bolelo tak, že jsem po večerech na hotelu skoro ani nemoh chodit.

Když sem ale uviděl ten spot, oči se mi rozzářily, koleno přestalo bolet a v hlavě sem měl už jen ten no-comply fs tail. Trik je to v podstatě jednoduchý, ale dával jsem to dlouho. Mý trápení mi znepříjemňovaly kostky na zemi a nakoplost šikminy. Nakonec se mi to ale za obrovský podpory Štěpána, Peťa, Buletka a Vajceho povedlo udělat. Ďěkuju!!“ (foto: Peter Mercell)

Honza Lohynský: „Během focení mýho rozhovoru do Boardu jsem si v Absolut Parku ve Flachauwinklu střihl session na tomhle stair setu, kterej je umístěnej na samym konci parku a je fakt zábavnej. Nosepress byl jasná volba a padl do pěti pokusů.“ (foto: Peter Mercell)

Adam Tran: „Tenhle spot je v Trenčíně, fotili jsme tady u příležitosti rozhovoru do Boardu. Nejdřív jsem tu dal na warm up olíčko a asi tak na deset pokusů odjel fs ollie. Spot je u autobusový zastávky, takže tu chodí spousta lidí... to bylo asi jediný problematický, jinak vše v pohodě, dalo se to.“ (foto: Peter Mercell)

67

COMING SOON

wallie o železný profil na vyšehradě

fs lipslide pop shove-it u knihovny v praze dejvicích

VOJTA FREITAG

text: Radek, foto: Peter Mercell 69

VE ŠLÉPĚJÍCH SLAVNÝHO FRÝDECKOMÍSTECKÝHO RODÁKA MÍRY TOVARYŠE SE MOŽNÁ VYDÁ VOJTA FREITAG. TENHLE SEDMNÁCTILETEJ SKATER, MOMENTÁLNĚ STUDENT GYMNÁZIA, UŽ JEZDÍ SEDM LET, ZATÍM BEZ SPONZORŮ, ALE ZATO S DOBRÝMI VÝSLEDKY NA LOKÁLNÍCH MORAVSKÝCH ZÁVODECH. TAKŽE PROTO COMING SOON...

Léto za náma, jak ses jím prokousal?

Prázdniny jsem začal Mysticem, to by měl udělat každý správný skater v ČR. Přespával jsem v Praze u Mohyly, s kterým se teď dost bavím. Závody jsem ale nejel, jen jsem koukal, byla to pohoda. Pak jsem hodně pracoval, balil jsem parfémy do krabiček, abych si mohl udělat dovolenou v Londýně. Tam jsem navštívil svoji sestru, a protože bydlí v centru, hodně času jsem trávil na Southbank. Podíval jsem se i do londýnskýho Nike SB parku, celkově se mi tam fakt hodně líbilo. Jediný, co

mně uteklo, byl House of Vans, který se otvíral dva dny po mém odjezdu. Zpátky v ČR jsem se pak snažil objíždět všechny závody, teď jich je docela dost.

Kde sis nejlíp zajezdil?

Tak to určitě v Berlíně, kde sem tedy byl už v březnu.

Mají skvělou halu Nike SB Shelter nebo Mellowpark, ale hlavně teda ten berlínskej street, to jsou super spoty.

Triky ti přes léto padaly jaký?

Já to moc neřeším, abych si to nějak zapisoval. Já prostě jenom jezdím na ulici a dělám píčovinky, hehe. Poslední

dobou mě strašně začly bavit no comply a wallíčka, to dělám pořád, teď se učim rovné no comply, a to je peklo!

Prostě na techniku já moc nejsem.

Jak to máš se sponzoringem?

Zatim nijak, ale doufám, že se to nějak posune. Nikoho jsem neoslovoval, nechci na to tlačit. Až to přijde, tak to přijde. A hlavně, chtěl bych mít takové sponzora, aby ta značka byla i můj styl... Nechci jezdit za nějaké sračky.

Na jakejch skejtech vůbec jezdíš?

Nemám žádnou stálou značku, ale třeba teď jsem si

koupil širší Polarku, 8.25, a ta mě dost baví. Je to na mé sedm a půlky nohy široké jak cip, hehe. Trucky mám klasiku Independent, kolečka taky neřešim, kupuju si to, co je nejlevnější. Oblíbený boty jsou Vans, to je jasné, ale mám to s nima jako se vším, jezdím v tom, co mi přijde pod ruku. Potřebuju tak jeden pár na dva, tři měsíce, a to platí i pro desky, já je moc nelámu. Žiješ ve Frýdku, jaký tam máte podmínky? Úplně nejhorší, co si dovedete představit. V porovnání s podobně velkými městy v okolí jsme na tom nejhůř.

Byl tu dobrý skatepark, ten se ale před hodně lety zboural, a od tý doby to tu skomírá. Jeden čas tu byl takový bikový skatepark pod mostem, ale tam to vzalo tragický konec, bezďáci si na zahřátí zapalovali banky.

Založili jsme proto s klukama občanské sdružení, aby se dalo jednat s radnicí, a loni jsme dostali asi třicet tisíc a postavili si za to pár překážek, třeba bank, rádius, pyramidu. Akorát že to není na moc dobrém místě, plocha parku je do zatáčky... Loni se podařilo získat z města peníze i na mini, ale v tendru vyhrál

Rozhovor máš v sekci Coming soon, což znamená, že my od tebe očekáváme, že pudeš dál, budeš se zlepšovat. Jak vidíš svojí budoucnost?

No růžově, hehe. Doufám! Až dokončím školu, chci se odsud odstěhovat, nejlépe do Prahy, a pak dál do zahraničí. Samozřejmě když jsem byl malej, tak jsem měl sny, že budu pro skater a tak, ale teď už mám i jiné cíle. Chtěl bych se ve skate komunitě pohybovat co nejdýl, ale nemyslím si, že se tím budu živit.

Nebojíš se zranění, měl už si nějaký?

Musim zaklepat, ale zatím jen jednou zlomená ruka.

Samozřejmě nějaký kotníky, ty ale zatím znamenaly stopku jen tak na týden. Takže čekám, až to přijde.

Děláš něco pro to, abys měl lepší fyzičku nebo nějak jinak předcházel zraněním?

Popravdě moc ne a trochu mě to sere. Občas se teď protahuju, než jdu jezdit. To jsem nikdy předtím nedělal, a začínám zjišťovat, že to nebylo asi úplně dobré. Takže časem to budu asi muset začít víc řešit.

Prostě nejsem ten typ, co by o tom nějak přemýšlel,

si chtěl zajezdit s ním. Ale kde? Asi na Hollywood 16, ale to bych se tam na něj jen spíš díval, a potom bychom si mohli udělat výlet do San Francisca a dát nějaký hill bombing. Když už jsme u těch snů, hehe.

Jaký bylo focení pro tenhle článek? Úplně v klidu. Vůbec jsem nevěděl, jestli to klapne, protože jsem byl v Praze jen na pár dnů, a jestli bude mít Peťo čas. Nakonec měl, dali jsme si sraz a šli na lavičky ke knihovně do Dejvic. Bylo to celkem v klidu, den předtím nás s Mohylou odtamtud vyhodili, ale teď nikdo nic neříkal. Pak jsme se přesunuli na Vyšehrad, tam jsem dal rychle no comply ze schodů a všiml si takového pilíře kus vedle. Vypadalo to zajímavě na wallie, ale než jsem ho odjel, zabralo to trochu víc pokusů.

Co chystáš na podzim a zimu?

Pojedu na Mistrák na Štvanici, možná se zúčastnim závodu, jestli všechno půjde, jak má. Jinak ale nevim, nemám žádný extra plán, co bych dělal. Možná hecnem postavit nějaký ten spot ve Frýdku...

fs 5-0 na zídce ze šesti v praze u národního muzea

70

Park pilot, takže je to dost těžká minirampa, prudký rádius a žádná plošinka. Na tom se nic moc nenaučíš!

Váš slavný rodák Mirek Tovaryš řikal, že za jeho zlepšením stálo cestování každej víkend někam jinam. Jak seš na tom ty?

Mám to hodně podobně. Nejčastěji jezdím o víkendech do Třince, tam je teď luxusní park a dobrá atmosféra.

Občas se podívám do Poruby, ale moc mě teda nebere ta mánie betonových placiček, protože ty parky nejsou dobře vyřešeny.

Pohybuješ se v partičce lidí, co si staví DIY spoty.

Zkusil si sám taky něco postavit?

Tady ve Frýdku na to neni moc parta, ale v plánu to mám. S kámošem bysme chtěli něco zkusit, ale zatím na to nemáme dostatečný prostředky, uvidíme, nejspíš to bude nějaký rádius. Ve Frýdku dost chybí, že tu není nějaký skateshop, prostě něco, co by nás sjednocovalo.

dával si pozor na stravu a tak, hehe.

Věnoval ses před sk8 jinejm sportům?

Jo, jako malej jsem vyzkoušel hodně sportů typu atletika, floorball a tak. Ale je to takový ten klišé příběh, odešel jsem od toho, protože mě nebavilo, jak na mě řval trenér.

A teď na tebe řve Mohyla, hehe. Máš nějaký hobby?

Hehe, Mohyla je na mě hodnej... Hobby mám a to fingerboarding. Jeden čas jsem to žral fakt dost, jezdil třeba i na závody do Berlína, dost jsem to řešil, ale teď už o hodně míň. Koupil jsem si dokonce i kameru, abych to mohl točit. Lidi si o fingru myslí, že je to taková hračka, ale třeba v Německu to má dost velkou popularitu.

Kdybys měl šanci si zajezdit s někym ze zahraničí, kdo by to byl a kde by si jezdil?

Vždycky jsem žral a žeru Andrew Reynoldse, takže bych

fs no comply na vyšehradě

COMING SOON

SAMUEL LORENČÍK 72

PODLE PRAVIDLA JEDNO SOUSTO PRO MĚ, DRUHÉ PRO BRATRA, PAŘÍ DRUHÝ COMING SOON ČÍSLA KLUKŮM ZE SLOVENSKA, KONKRÉTNĚ SAMUELU LORENČÍKOVI ZE STARÉ ĽUBOVNĚ.

TOMUHLE SKATEROVI JE TEPRVE ŠESTNÁCT, JEZDÍ UŽ PĚT LET A ZATÍM JE ŠKOLOU POVINNÝ NA STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLE, OBOR KUCHAŘ. NA LOKÁLKÁCH V OKOLÍ BYDLIŠTĚ UŽ PÁRKRÁT ZABIL, BYLO Z TOHO JIŽ NĚKOLIK DOBRÝCH UMÍSTĚNÍ, A TÍM PÁDEM PŘIŠLI I SPONZOŘI, KONKRÉTNĚ HOITY TOITY A NEWSPIRIT.SK. Jak se ti v poslední době jezdí?

Celkem v pohodě, dá se to. Přes léto mi přišlo, že moc nepřálo počasí, ale jezdili jsme různě na výlety, bavilo mě to. V Ľubovni se nedá dobře skejtovat, takže spíš chodím na street, na raily a učím se triky dolu, třeba crooked. Chtěl bych se v tom zdokonalovat a zkoušet větší a větší raily.

Co třeba nějaký flipy do?

Tak to umím jen flipy do grindu na bedničce, zatím jsem to na railu nezkoušel. Chtěl bych se to naučit, ale ještě neumím kopnout flip, abych přesně trefil zábradlí. Ale už jsem přemýšlel, že to zkusím, hehe.

A vysněnej trik nejbližší doby?

Chtěl bych na railu v Ľubovni, takovém tom zeleném, jak měl na něm Rišo titulku, dát lipslide. Když bude dobré počasí, měl bych to stihnout letos, jinak až ten příští rok.

Jak se ti fotilo na tenhle profil?

Byl to brutal. Zavolal mi Peťo, že přijedou do Ľubovně, tak jsem se tam připravoval na rail. Udělal jsem 5-0, padlo mi to na třetí, přičemž sem se předtím párkrát vyválel v bahně, protože je rozbitý dopad a všude hlína. A pak jsme jeli s Igorem a Kikem na takovej trip po městech jako Zvolen, Spišská a tak. V Popradě jsem udělal flip přes takovou plošinu, tam jsem se trápil, zlomil u toho desku a udělal to až tak na dvacátej pokus. A pak mám ollie z dvanácti schodů, kde jsem dal dvě slušný dršky a odjel to na pátý pokus. Byl jsem z toho pěkně potlučený. Celkově to focení pro mě byla taková premiéra a jsem za to rád.

Natáčíš nějaký videa?

U nás ve městě nemáme kameramana, takže záběry mám akorát, když jedeme někam na výlet a někoho potkáme. Anebo když se dohodneme s Buletem a on nám přijede něco natočit, ale u nás stejně neni kde točit, nic tu nemáme.

Seš závodní parkovej, nebo spíš streetovej typ?

Víc mě baví street, ty raily a velký schody.

Po závodech sice jezdím, ale spíš tam právě dělám triky na railech dolu než na bednách, takže možná

flip z nákladový rampy u billy v popradě

i díky tomu mám dobrý výsledky, protože většina lidí to jen šudlá na boxech.

Kdo tě v ježdění nejvíc inspiruje?

Třeba u nás v Ľubovni mě inspiroval Rišo Tury, jak sem ho viděl na tom railu, tak jsem si řek, že to musím dát i já. Pak jsem se dohod s kámošem Mišem, kterýmu velmi děkuju a pozdravuju ho v Anglii, on vzal foťák a opravdu mi to tam padlo. Nejdřív boro, pak fifty, 5-0 a tak dál.

Zahraniční ridery sleduju na videích, mám oblíbený Stay Gold od Emerica, speciálně Justina Figueoru, protože je to pořádný pankáč a nakládá na railech bez strachu.

Jak tě inspiruje ten Rišo, on umí hrozný komba, chystáš se na ně taky?

O tom jsem ještě nepřemýšlel, on je fakt dává šílený!

Ale je to na mě asi moc těžký, hehe, vůbec nevím, jak na to. Ale třeba to časem přijde.

Jak to máš se sponzoringem?

Napsali mi z Hoity Toity, jestli nechci být v teamu jako flow rider, tak jsem to vzal a uvidíme, jako se

to vyvine, zatím jsem maximálně spokojený. Desky nakupuju za polovinu, už nemusím tolik platit, je to v poho, na to už si dokážu i vydělat. Ta značka je pod skateshopem New Spirit, kde taky dostávám slevy, takže jsem maximálně spokojenej. Čim si na ty desky vyděláváš?

Chodím nosit lidem kuchyně, když si je koupí v obchodě. Taháme s kámošema strašně těžký krabice po schodech, ale je to dobrý, za pět hodin práce 15 euro na ruku. To mi stačí.

Myslíš, že se dokážeš rozjezdit tak, aby ses skejtem živil? Nebo máš jiný cíle? Živit se skateboardingem je muj největší sen. Chtěl bych skončit školu, sebrat se, odjet do Ameriky, najít si tam sponzory a žít z toho. Anglicky už trochu umím, zbytek bych se naučil tam.

Tak uvidíš za pět let, až si budeš číst tenhle rozhovor, kde budeš. Jakej máš vůbec setup?

Začínal jsem na 7.8, pak 8 a teď mám 8.25 a jsem

Nějaký zajímavý akce v poslední době?

Nejvíc byl asi Vans shop riot v Košicích, to bylo úplně mega, to musí potvrdit každý, kdo tam byl. A včera jsme jeli do Košic na Cassovia cup, ale kvůli dešti to o rok odložili. Tak jsem si aspoň prohlíd překážky a můžu natrénovat.

Měl si už nějaký zranění?

Zatím všechno v pohodě. Nedávno jsem si udělal výron kotníku, ale to není nic vážného, to je během pár týdnů zahojené.

Věnuješ se nebo ses věnoval i jiným sportům?

Maximálně tak tělocvik ve škole, hehe. Jinak skateboard je už od mých jedenácti let na prvním místě. Dostal jsem ho k Vánocům, můj kámoš si ho taky hnedka koupil, a pak jsme začli jezdit kolem baráku, chodit do skateparku a tak to šlo dál.

Co to vaření ve škole, bude z tebe Ihnačák?

Asi ne, já tu školu jen chci dodělat a nějak to vaření neřeším. Vybral jsem si to proto, že to mám nejblíž

ollie z 12 schodů v prešově

74

z touhle šířkou nejvíc spokojený. Kola mám Bones, nejradši mám STF, ty jsou nejlepší, nedělaj se na nich plošinky. Trucky samozřejmě Independent, mám Kostony, ty se vůbec nelámou. Boty si kupuju v Deichmanu, Nike, oblepím to Shoe goo a vydrží mi měsíc. Desku mám taky na měsíc, dá se to.

Jaký je to s ježděním u vás doma?

Ve skateparku máme pár plechových ramp a bedny, co jsme si tam sami vyrobili. Povrch je hrubý asfalt, když spadneš, celý se odřeš. Loni už nám primátor říkal, že postaví skatepark, plány byly, peníze schválené, a zatím nic. Proto musím každý den do toho starýho skateparku, jen o víkendech můžeme s klukama vyrazit někam na výlet.

a nemusím nikam cestovat. Chodím do druháku, umím nakrájet cibuli, oloupat brambory, uvařit čaj a míchaný vajíčka, haha.

Jaká bude zima ve Staré Ľubovně?

V Prešově je dobrá skate hala, takže budem o víkendech jezdit tam. Je to kryté, mají tam teplo, sice se platí vstup tři eura, ale někdy jsou akce i zadarmo, a navíc se tam konají i party.

Nakonec tady od nás dostaneš tři kouzelný přání. Řekneš a stane se. Co to bude?

Takhle na rychlo vůbec nevim. Přeju si asi největší a nejlepší skatepark v Ľubovni, to za prvé, a pak bych chtěl nekonečně skejtů. Poslední přání si ještě dobře rozmyslim, hehe.

fs 5-0 z 12 v starej l’ubovni

MINIPROFIL

Tak nám o sobě něco řekni...

Tak jmenuju se Štěpán, jsem z Prahy Černýho Mostu, chodim na základku, je mi patnáct let a na skejtu jezdím už tři roky. Výsledky ze závodů si teď nějak přesně nevybavuju, nedávno sem skončil první na závodech v Hradci, a to je asi tak všechno. Sponzory nemám, z kámošství mě suportuje Total boardshop.

Jak ses dostal ke skateboardingu?

Před pěti rokama mě kámoš na chatě ve Voticích vzal do skateparku, kde jsem viděl jezdit Máru Knytla. Docela to tam sjížděl, takže jsem měl chuť to taky zkusit. Ale nějak jsem se do toho nedostal a pořádně jezdit jsem začal, až když nám na Čerňáku postavili skatepark.

Ze začátku ses určitě učil hlavně základní triky, teď

už to bude větší pohoda, ne?

Pohoda to moc neni, teď jsem si udělal kotník...

Skatepark mám deset metrů před barákem, takže tam jsem každej den. Snažím se i objíždět všechny závody, co jsou, letos jsem byl až v Ostravě.

Kde na to bereš peníze?

Já měl naštěstí všechno za polovičku, protože mi nebylo patnáct. Takže třeba do Ostravy sem jel za sedmdesát korun a celej víkend tam pořídil za tři, čtyři kila.

Rodiče mě normálně pouštěj, jezdím na akce s Kubou Drešerem, je to v pohodě.

Co sponzoři, chtěl bys?

Určitě, protože moc peněz na novou desku každý tři týdny nemám. Ale ještě sem žádný neoslovoval, teď

bs boardslide na známym railu v praze dejvicích

rail v mojmírově ulici pokořil štěpán bs noseslidem

text: Radek, foto: Peter Mercell

PRAŽSKÁ ČTVRŤ ČERNÝ MOST JE TAKOVÝ POŘÁDNÝ OKRAJOVÝ GHETTO. NA DRUHOU STRANU TAM MAJÍ SKATEPARK A DÍKY SNAZE LIDÍ KOLEM HONZY BAŠNÝHO SI MŮŽOU ZAJEZDIT VE SKATE HALE PLECHÁRNA. PRÁVĚ PROTO SE NA ČERŇÁKU OBJEVUJÍ TALENTI A JEDNÍM Z NICH JE I ŠTĚPÁN FOLKMANN.

ŠTĚPÁN FOLKMANN uvidíme, jak jedu ty závody pro nesponzorovaný, jak to dopadne. A když blbě, tak zkusim něco natočit a poslat.

Jaký byly prázdniny?

Super, protože jsem skejtoval každej den a teď mi to chybí. Ze školy se vracim v půl třetí... To už prostě neni, že si vstaneš ve dvanáct, dáš si snídani a jdeš skejtovat.

A co ti padalo o prázdninách za triky?

Docela mi začal jít var. Protože moc neskáču schody, většinou jezdim bedny, tak dělám triky jako kicknosl, teď sem se naučil nokicknosl, a noseslidy, vracim bigspiny...

Schody mi nejdou, když na ně jdu, tak se zničim.

Lokální vzory?

Tak líbí se mi Tomáš Vintr, to jak se dostal do Ameriky, to cenim. Pak samozřejmě Pek s Maxem, jezděj výborně,

zkrátka tu hlavní skate scénu sleduju, to je jasný.

Co tvuj setup?

Jezdim na Amb, a protože mám vobrovskou nohu, dvanáctku, musim jezdit osum a víc, takže teď mám 8.125. Noha už mi naštěstí neroste, kdyby jo, tak si řežu prsty. Trucky ani nevim, jaký mám, vždycky přijdu do Total boardshopu a prodavač Zábr si pamatuje, co mám za značku a velikost, a vždycky mi je prodá. Já vůbec nemám šajn. Teď sem si koupil Bones kolečka a jsem s nima spokojenej.

Hobby?

Dělal jsem breakdance, ale nešlo to skloubit se skejtem, protože to bylo strašně namáhavý. Obě dvě věci prostě nejdou na pořádný úrovni společně. A taky hraju na

elektrickou kytaru, jen si tak brnkám pro sebe, AC/DC nebo Guns N‘ Roses, hlavně pecka Sweet child o‘ mine, to neni těžký na naučení a je to melodický.

Nejlepší skate den, co si kdy měl...

Tak to musim rozmyslet... Je to vlastně každej den, když mě něco nebolí! Já totiž pořád zápasim s nějakejma kotníčkama, ručičkama, to je hrozný. Avšak úžasnej den byl Mystic, jel jsem to poprvý, skončil asi šestej od konce, ale prostě jsem si to užil, byla to skvělá atmosféra. Příští rok pojedu zas.

A další plán do budoucna?

Objíždět závody, nějak se ukázat a jednou se odstěhovat někam do ciziny, protože to je dobrá věc. Snažim se proto už učit jazyky, konverzovat, je to důležitý.

77

MINIPROFIL

hardflip ze schodů vedle coopu ve spišskej novej vsi

Tak se nějak představ čtenářům... Čaute, jmenuju se Nicolas Kačír, jsem ze Spišské a je mi sedmnáct let. Sponzory žádné nemám a výsledky jen tak z lokálek, párkrát jsem byl mezi prvními třemi.

Jinak chodím na Střední odbornou školu dřevařskou, obor nábytkářství se zaměřením na sport.

Tak to si můžeš sám postavit třeba dřevěnou minirampu, taková škola se hodí! Řekni nám, jak ses dostal ke skateboardingu?

Jednou, bylo mi asi deset, jsem venku před barákem viděl kluky se skejtem, tak jsem se s nima zakecal a už to šlo, hehe. Nejdřív mi skejt pujčovali a pak už jsem

si koupil vlastní, jezdil jsem po sídlišti a potom už jsme s klukama chodili do skateparku, chytilo nás to a jedeme si to až doteď.

O čem je ten skateboarding teď?

Jezdim pro tu zábavu, proto, že mě to baví. Měl jsem to takhle už od začátku, o tý zábavě s kamarády. Já nejsem typ, co by to hrotil, i když teda rozumim tomu, že někdo to tak má, ale já jsem spíš chill. Závody se snažim jezdit, to jo, ale na Slovensku je to bída.

V Čechách to musíte mít lepší, já se byl teď podívat v Praze a ty skateparky tam jsou o úplně něčem jiným, tam se dokážeš vyhrotit.

Slovenský, český vzory?

Určitě Marek Zápražný a z českých Maxim, to je šéf.

Tvuj setup?

Desky mám osmičky, Bones kolečka 52, to mi nejvíc vyhovuje. Oblíbenou značku trucků nemám, jezdil jsem Independent, teď mám Ace trucks, prostě co mi přijde pod ruku.

Hobby?

Kromě skateboardingu nedělám nic. Někdy, když jdem s klukama ven, tak si dáme stolní fotbálek, ale to je jen taková okrajová záležitost. Já prostě pořád skejtuju, a to bych taky chtěl dělat po celej svuj život.

fs boardslide bigspin out na zídce nedaleko tatra banky

NICOLAS

KAČÍR

NA SLOVENSKU SE OBJEVUJE ČÍM DÁL TÍM VÍC PROGRESIVNÍCH SKATERŮ A JEDNÍM Z NICH JE BEZPOCHYBY NICOLAS KAČÍR. JAKO RODÁK ZE SPIŠSKÉ NOVÉ VSI BYL ODCHOVÁN SILNOU MÍSTNÍ SKATE KOMUNITOU A PODLE TOHO JEHO SKATEBOARDING TAKY VYPADÁ.

79

Jaký byly vůbec prázdniny?

Super. Nejlepší byla ta návštěva Prahy, sice jen na čtyři dny, ale skvěle jsem si zaskejtoval. Jinak chilling doma, kalby ani moc ne, já na to nejsem.

Co triky, jak na tom jseš?

Nejoblíbenější je hardflip, treflip a kickflip. Když přijdu do skateparku, tak si tyhle triky dám jako první, hehe.

Nejlepší skate den, co si kdy měl?

To bylo asi tenkrát, kdy jsem poprvý jezdil na Stalinu a na Štvanici, to byly nejvíc pocity... Takový milionový momenty, hehehe.

Plán do budoucna?

Chtěl bych se skejtem něco dokázat, něco vyhrotit, třeba vyhrát nějaký závody nebo natočit nějaký pěkný záběry. Pokud se to podaří, budu nejšťastnější.

PŘED 10 LETY hlaváček, ondrejka, dostál

BOARD 74

kadlc, jurášek, eliášek

80

V newskách se děsíme, že na Stalinu postaví akvárium a bude konec. Na Etnies European open v Mnichově skončil Tomáš Vintr dvanáctý a Petr Horvát vyhrál best trick s bs nosebluntslide na hubbě. Na Mistrovství světa ve sk8 v Dortmundu se do finále podíval Tomáš Vintr, ale bohužel si z něj odvezl jen bolavou nohu.

Z Německa pak hodně profíků putovalo na Mystic, jedenáctý ročník vyhrál Brazilec Rodil Jr., před Salabanzim a Ronnie Creagerem. Snowboardový Horsefeathers team se vydal do Norska a navštívil letní campy ve Strynu a Folgefonně. Na Bowlmasters do Brixleggu vyrazili naši zemi reprezentovat David Horváth, Marek Litínský a Jurda, a samozřejmě tam dostali hrozně na prdel od lidí jako Trujillo, Senn nebo Patch.

Letní SuperStarSession na Dachsteinu přilákala

početnou partičku Čechů a Slováků, nejlíp se předváděl Toufar, Bauer, Maršík. V Prachaticích se konal devatenáctý ročník summercampu, přijeli i nějaký Amíci, byla to paráda. Red Bull pořádal 24. června ve 24:00 tajnou noční skate session v Praze a den nato v Olomouci. A následuje report z několika závodů v Čechách i na Slovensku, přední místa okupuje Vintr, Kadlc, Bubla, Puto. V Hrádku nad Nisou se jely slalomový závody Stará kolena pro skejtový dědy.

A časák končí Skateparádou, školou triků, hudebními stránkami i třeba rozhovorem s H-16 a pár sk8 a snb profily.

Kdo má chuť se na Board 74 podívat elektronicky, teď hned ať si do prohlížeče naklepe publero.com/reader/24635

SHOPS

SEDMDESÁT ČTYŘKA BYLO PRVNÍ ČÍSLO, KDY DO REDAKCE NASTOUPIL BRNĚNSKÝ FOTOGRAF KIVA, A TAK JSME HO NA ROZEHŘÁTÍ NECHALI PROCESTOVAT PŮLKU EVROPY. OBÁLKU AVŠAK ULOVIL DOMA NA MYSTICU, KDE VE VERTIKÁLCE ZACHYTIL V LETU SANDRA DIAZE.

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890