Skip to main content

Board 146

Page 1

číslo 146 | červen 2014 | ročník 20 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

146

KING

OF SNOWBOARDING SKATE


KING 146 SKATE OF SNOWBOARDING


©2014 Vans, Inc.

;OL ,9( 7YV 3\[OLYHU JVSVY^H` MLH[\YPUN <3;9(*<:/ /+ :6*2305,9: +<9(*(7 9,05-69*,4,5; :LL HSS [OL =HUZ 7YV *SHZZPJZ WLYMVYTHUJL \WNYHKLZ H[ :2(;, =(5: *64


OBSAH 146

72 COMING SOON Hodně nás tady v redakci baví Honza Rathouský, velmi skromnej a snaživej skater, kterej se velmi rychle zlepšuje. Není to tak dávno, co měl miniprofil, a už je v rubrice Coming soon.

68 GLOBE DAY MLADÁ BOLESLAV Sešli jsme se s prořídlým teamem Globe shoes a vyrazili na den pojezdit do města škodovek, Mladé Boleslavi. Kromě skateboardingu jsme tu měli čest poznat život několika street kids a je to celkem úlet, když se o vás nestaraj rodiče a vychovává vás ulice.

68

72 34 THE LEGENDS U příležitosti velké události, a to že Board magazín vychází už 20 let, jsme pro vás připravili partu rozhovorů se zásadníma riderama, kteří se na stránkách časáku za tu dobu objevovali. Určitě si to přečtěte a moudra starců zapamatujte!

34 SNOWBOARDING

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

34 THE LEGENDS: ZOBÁK, HORVÁTH, ČERNÍK, HAFNER, ZAJÍC, BAUER, NEČAS, PANČOCHOVÁ

20 22 28 34

08 RIDER´S NEWS 12 TEST THE BEST: SK8 SHOES, BOARDSHORTS, CRUISERS 16 PRODUCT NEWS

STYLE: FS FEEBLE MAXIM HABANEC ROZHOVOR ADAM TRAN NO NAME TOUR FRANKFURT THE LEGENDS: HOMOLA, VINTR, TOVARYŠ, JURÁŠEK, MOLEC, KLOS, POČ, DANĚK, HABANEC 68 GLOBE DAY MLADÁ BOLESLAV 72 COMING SOON HONZA RATHOUSKÝ 76 MINIPROFILY: JURAJ KEDROŇ, JAN KOPECKÝ


28 28 NO NAME TOUR FRANKFURT Rozjíždí se sezóna a s ní i další kolo Board projektu, ve kterém jde o zviditelňování méně známých skaterů. Tentokráte jsme se zajeli podívat do Frankfurtu a celkem nás to překvapilo. Spotů spousty, krásnej park a ubytování uprostřed čtvrti plný nočních podniků třetí cenové kategorie.

20 STYLE Pokud chcete jezdit stylově, můžete se s Maxem Habancem naučit fs feeble. Trik se na první pohled nezdá zas tak obtížný, ale poznáte sami, až to budete zkoušet. Odměnou vám bude super feeling!

20 5

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Tomáš Gaži

ŠOTEK > Sviňák sr. KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

ročník 20 / číslo 146 / červen 2014 toto číslo vyšlo 21. 5. 2014 příští číslo vyjde 13. 8. 2014 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk


INTRO 146


TAK JSME TADY

20 LET


RIDER‘S NEWS

Lehký jarní oddych si dal slovenský Burton rider Dávid Kordiak, a už vyráží trénovat na Hintertux. V plánu má učit se nový triky, na který v sezóně neměl moc času, protože jezdil ze závodu na závod. A pak šup zpátky domu na Slovensko, makat v posilovně, vydělávat na brigádě a samozřejmě felit s kámošema na koupáku.

Na začátku roku si David Kalina udělal dost velký výron, ale přesto pořád dál jezdil, protože potřeboval dodělat naplánované projekty jako záběry do Black Rabbit 4 či night street part, který má každou chvílí vyjít ven. Bylo to celkem těžký skejtovat s tou zraněnou nohou, ale naštěstí už jde na operaci, po který bude sice na měsíc out, ale pak zas skateboarding na 100 %. Práce má před sebou totiž dost, například musí stihnout dotočit street profil pro svého nového sponzora Globe shoes.

Patnáctiletý Štěpán Bareš se vůbec nebojí streetu, což dokáže v příštím čísle Boardu ve svém profilu, který jsme mu právě nafotili. Kluk je celkem vyježděnej, nejspíš za to může i fakt, že rodiče pracují u filmu, často cestují do zahraničí a Štěpána samozřejmě berou s sebou. Takže projel několik parků v Německu a byl i v Londýně, kde si zaskejtoval v legendárním parku Bay Sixty6. Nový talenti jsou potřeba!

ŠTĚPÁN BAREŠ

Velký honičky ve škole má teď Igor Hanečák. Nejenže mu začalo zkouškový, ale taky musí dohánět resty, který si nasekal nedávným několikatýdenním výletem po Evropě. Vyrazil na něj s kámošema ze Žiliny a opravdu si to užil. Sice probíhal skateboarding většinou jen po parcích a byla to spíš dovolená, ale opět to všem zúčastněným potvrdilo, že cestování je ta nejúžasnější věc. Navštívili několik zemí, ale nejvíc za srdce Igora chytla Francie, takže se rozhodl začít studovat jejich řeč. DAVID KALINA

DÁVID KORDIAK IGOR HANEČÁK

Hodně času teď Tomáš Weimann strávil přípravama na přijímačky na vysokou školou, hlásí se totiž na FTVS a doufá, že to vyjde. Nyní se ale vrací zpátky ke skateboardingu, do léta potřebuje natočit 3 street party, do toho se účastní Versusu na Boardmag.cz, prostě bude to teď mít hodně nabitý. Trošku ho teda brzdí zablokovaná žebra, která ho už přes měsíc trápí, ale poctivě rehabilituje, tak snad se to brzy dá do kupy. Držíme palce!

Tomáš Krňávek seknul s prací v baru, protože mu to neneslo, a radši s kámošem montuje nábytek v domově důchodců. Snaží se pít pod deset piv denně, našel si novou holku a je děsně zamilovanej. Pravidelně teď jezdí v betoňáku v Loučný a těší se na novej park v Šumperku, co tam začne Mystic stavět na podzim.

Již čtvrt roku si dává Matěj Hakl pohodu v Sydney v Austrálii, kam odjel za lepším počasím, skateboardingem a nekonečným oceánem. Aby to neznělo jako úplná idylka, musí hodně makat, protože Sydney je momentálně jedno z nejdražších měst na zemi. Volný čas ale věnuje ježdění, dává dohromady street záběry pro připravované Vans video. Sice je město samý skatestopper, avšak pár spotů si s Honzou Duškem, který tam nyní taky žije, už našli.


RIDER‘S NEWS

Sníh slez i z toho posledního zapadlého svahu na Donovalech, a tak se Maťo Nedorolík věnuje plánování činností na léto. Většinu času mu zabere práce, ale zbytek se rozhodl věnovat různým sportovním aktivitám. Číslo jedna bude skateboarding, neboť spot má hned za barákem, a pak proběhne nějaký plavání, cyklistika či turistika. Po večerech pak bude vyzývat sněžné bohy, aby v zimě nejezdili nikam na dovolenou a pořádně se vyřádili doma!

Na zimu už David Čonka definitivně zapomněl, nastupuje jeho bike sezóna a taky nový koníček, kterým je skateboarding na Stalinu! Po pár týdnech ježdění už hlásí první úspěchy, grind na trojkách třikrát za sebou. Možná to bude i tím, že má soukromého učitele z Young Extreme Academy, a to Mišu Ďuranovou, která ho učí přes den na skejtu a Čonkstr jí na oplátku večer na kanapi.

DAVID ČONKA

Dodělávka semestru na VŠE, to je teď každodenní chleba Martina Mikysky. V hlavě už si však spřádá plány, jak si to letošní léto co nejvíc užít. Zatím tam má tutovky jako Francie, kde by chtěl pobejt na Rip Curl Surf housu a s teamovejma kolegama pojezdit ve vlnách. A pak Rakousko, kam jede na takový menší roadtrip na motorce. Tak ať to vyjde!

Téměř každý den se teď Martin Pek věnuje točení do Black Rabbit 4 a Skateporningu a pomalu se připravuje i na dva další video projekty. Tělo u toho dostává dost zabrat, a tak se snaží mu trochu ulevit plaváním či různým rehabilitačním cvičením, a samozřejmě i odpočívá, což taky dost pomáhá. Leháro už však končí tento týden, kdy začíná jedna velká šňůra letních skate závodů.

MARTIN MIKYSKA

MARTIN PEK

MAŤO NEDOROLÍK

Před pár týdny se Tomáš Vintr vrátil z tříměsíčního pobytu v USA, kde byli s klukama pracovat na pár Vans projektech. Bude to pecka, už i Tomáš se nemůže dočkat, až v létě ukážou, co připravili. Jinak nyní pracuje hlavně na přípravách závodu Grand Prix, který každý rok pořádá v Berouně. Letos by se to mělo v místním skateparku odehrát 21. června, bude to větší, lepší, zkrátka všechny vás tam Tomáš zve!

Zameškanou školu ze zimy právě dohání Kačka Vojáčková a ani ve sportu nezůstává pozadu. Denně chodí do posilovny, začala s acrogymnastikou, což je něco na způsob moderní gymnastiky v partičce, a pro zlepšení orientace ve vzduchu se chystá do jumparku u Mostu. Kdo chce něco dokázat, musí holt makat!

Ze zajímavýho výletu se vrátil Darek Bergmann, který se ve švédském Sälenu zúčastnil mezinárodního photoshootingu Nitro teamu, a zajezdil si tak s lidma jako Eero Ettala, Dominik Wagner, Benny Urban, Sven Thorgen a podobný zabijáci. Doma se teď chystá na skateboarding, pak bude na chvíli někde pracovat na brigádě a v létě kromě oddychu i připravovat na další sezónu.


SKATE PRO SHO SKEJTOVÁ SEZÓNA JE PO LETOŠNÍ DOST MÍRNÝ ZIMĚ UŽ DÁVNO V PLNYM PROUDU. JESTLI SE PŘI JEŽDĚNÍ NĚCO MĚNÍ FAKT ČASTO, JSOU TO DESKY A BOTY, KTERÝ SE VŽDYCKY BĚHEM PÁR TEJDNŮ ZMĚNĚJ K NEPOZNÁNÍ. PRÁVĚ O TÝ DRUHÝ SKUPINĚ JE NÁŠ DNEŠNÍ VELKEJ PŘEHLED, KDE SI UKÁŽEME TOP PRO MODELY ŠŮZEK, CO JSOU K DISPOZICI V SHOPECH NA ÚZEMÍ ČECH A SLOVENSKA.

VANS CHIMA FERGUSON PRO

VANS GILBERT CROCKETT PRO

GLOBE TAURUS

LAKAI MARC ANCHOR

VANS CHIMA FERGUSON PRO Hned po svym uvedení se pro model Australana Chimy Fergusona u značky Vans začal těšit oblibě skejtrů z celýho světa. Ať už látková, nebo semišová varianta boty je lehká a skvěle drží na gripu díky klasický vaflový podrážce. Chima si dal záležet i na maličkostech a na obrázku můžete vidět třeba korkový detaily na patě či jazyku. Tyhle stylovky jsou k mání od 1.690 Kč.

VANS GILBERT CROCKETT PRO Svýho prvního pro modelu bot u firmy Vans se nedávno dočkal i Gilbert Crockett, kterej si navrhnul nízkou botu s Wafflecup podrážkou, která v sobě snoubí to nejlepší z klasický vafle a tvrdší cupsolový podrážky. Tahle bota, jak můžete vidět na obrázku, je k dispozici i v kolaborační sérii produktů se značkou Independent trucks. Cena na krámech je 1.890 Kč.

LAKAI MARC ANCHOR Kolekce Anchor firmy Lakai je určená primárně do skateshopů a nechybí v ní ani bota Marc, tedy pro model Marca Johnsona. Ta, v barvě black/red/suede, je vyrobená ve spolupráci s firmou Chocolate. Svršek boty je z broušený usně, o kontakt s gripem se stará pevná vulkanizovaná podrážka, jazyk je lehce vyztuženej a oblast kolem kotníku taktéž. Vložka je měkká a tvarovatelná. Balení bot navíc obsahuje brýle Chocolate zdarma jako bonus. Cena je 2.190 Kč.


OES

TEST THE BEST

NIKE SB JANOSKI PR SE

NIKE SB PROJECT BA

Pro model Stefana Janoskiho je na trhu od roku 2009 a hned od začátku se jednalo o bestseller. Skejtři ho milujou pro jeho boardfeel a díky povedenýmu designu oslovuje i sneaker fandy. Janoski jsou na vulkanizovanou botu dost pohodlný a o bezpečí chodidla se stará Zoom Air pod patou. Brzy se navíc chystá i verze na Lunarlon podrážce. SE úprava znamená zlepšení jazyku tak, aby se nehejbal ze strany na stranu, nebo třeba přidání zátěru dokola špičky pro větší odolnost. Janoski v týhle variantě vyjdou na 2.390 Kč.

Project BA je pro model Briana Andersona, kterej je na trhu už čtvrtou sezónu. Brian je stará páka a určitě by si nenadesignoval nic, v čem by nebylo pohodlíčko a nedalo se v tom dobře jezdit. Podrážka je z Lunarlonu, což je extrémně lehkej materiál, kterej zároveň odpruží nárazy. Brian navrhoval šůzku s představou, aby byla podobná botě na běhání, ale zároveň aby pata seděla pěkně nízko v botě a člověk měl perfektní boardfeel. Výsledek vyšel na 100 % a je k dostání za 2.490 Kč.

NIKE SB PROJECT BA

GLOBE MAHALO

CIRCA AL50 NIKE SB JANOSKI PR SE

13

GLOBE TAURUS

GLOBE MAHALO

CIRCA AL50

Pro model Louie Barletty je žhavou novinkou na sezónu 2014. Bota s jednoduchym designem v sobě nese mnoho užitečnejch technologií. Speciálně vyvinutá vložka Globe Shockbed poskytuje excelentní ochranu před nárazama, podrážka poskytuje dostatečnej grip a unikátní lycra konstrukce s prodyšnou neoprenovou vnitřní botou vám umožní skejtovat i bez tkaniček. Globe Taurus vás vyjdou na 2.130 Kč.

I pro model Marka Appleyarda se vyznačuje nižším střihem a jednoduchejma tvarama. „Mahalo is like Sunday morning,“ dodává sám Mark a ihned poukazuje na skvěle odladěnou podrážku či PU vložku s technologií Impact Control. Tyhle botky má hodně v oblibě i Tomáš Weimann a na krámech jsou k mání za 1.860 Kč.

Adrian Lopez je u značky Circa už pořádnou řádku let a pro modelů mu tu vyšlo relativně dost. Asi největší klasikou je bota AL50. Tu seženete v mnoha barvách vyrobenou ze semiše, canvasu nebo jejich kombinace. Podrážka je vulkanizovaná, vložka z EVA materiálu chrání patu a cena v našich končinách byla stanovena na 1.890 Kč.


CRUISERS 14

KDYBYSTE PŘED DESETI LETY VYSLOVILI SLOVO CRUISER, JEN MÁLOKDO ZE SKEJTRŮ A SNOWBOARDISTŮ BY ASI TUŠIL, O ČEM SE TO BAVÍTE. TEĎ JE ALE SITUACE ÚPLNĚ OPAČNÁ A NĚJAKÝ PŘIBLIŽOVÁTKO MÁ DOMA SKORO KAŽDEJ. NO A KDO JEŠTĚ NE, TEN MOŽNÁ OCENÍ TENHLE PŘEHLED.

GLOBE SWALLOW WEDGE

GLOBE TRACER

GOLDCOAST CONFLICT

MADRID LEOPARD

MADRID SLASHER SIGNATURE

GLOBE SWALLOW WEDGE

GLOBE TRACER

GOLDCOAST CONFLICT

Městskej cruiser o rozměrech 76 x 23,5 cm je vyroben z kombinace javorovýho a olivovýho dřeva, která je doplněná o vypalovaný loga Globe. Jemnej konkejv s nakopnutým tailem poskytuje skvělou stabilitu a o kontakt s vozovkou se staraj Slant trucks s kolečkama Globe 62 mm / 83A. Maloobchodní cena je 3.950 Kč.

Firma Globe se už dávno nezabejvá jen výrobou bot a v nabídce má i spoustu cruiserů. Na skvělym pomocníkovi do města jménem Tracer není problém udělat olliečko a je vybavenej klasickejma truckama plus kolečkama velikosti 62 mm s tvrdostí 83A. Díky ideálním rozměrům (80 x 21 cm) je velmi obratnej jak ve městě, tak na cyklostezkách. Jeho cena byla stanovena na 3.950 Kč.

Conflict je malý cruiser, kterej je díky svejm kompaktním rozměrům ideální pro každodenní přepravu městem, ať už do školy, či kamkoliv jinam. V případě potřeby ho totiž díky jeho dýlce 61 cm snadno schováte do báglu. Na úzkejch truckách klasickýho vzhledu najdete kolečka velikosti 65 mm a tvrdosti 83A. Conflict je k mání za 2.930 Kč na Snowboard-Zezula.cz.

MADRID LEOPARD

MADRID SLASHER SIGNATURE

Malej, ale nebezpečnej. Tenhle „Destroyer“ asfaltu, betonu a vůbec jakýhokoliv sjízdnýho povrchu je zcela plnohodnotnym členem rodiny Madrid skateboards. Street, ale teoreticky třeba i bazény, budou nekompromisně kroceny touhle šelmou dlouhou 26.5 a širokou 7.5 palce, kterou seženete za 2.890 Kč.

Madrid Slasher si poradí s každým terénem. Spojuje v sobě to nejlepší z longboardu a streetovýho skejtu. S dýlkou 91 cenťáků spolehlivě drží směr, ale mrštnost v zatáčkách mu dávaj klasicky streetově nastavený trucky. Zvednutej vocas a hlubší konkejv navíc vybízej i k olliečkům. Sedmdesátimilimetrový kolečka s tvrdostí 80A spolehlivě vyhladěj nerovnosti, který před tebe cesta nakládá. Cena týhle parády je 4.890 Kč.


TEST THE BEST

BOARDSHORTS TI ŠŤASTNĚJŠÍ Z VÁS UŽ SI LETOS UŽILI KOUPAČKU NĚKDE U MOŘE, OSTATNÍ ZAČNOU S VÝLETAMA K VODĚ, NEBO DOKONCE ZA SURFINGEM BĚHEM PÁR TEJDNŮ. SLIPOVÝ PLAVKY MEZI NÁMI ZROVNA NEFRČEJ, A TAK JSME SI PRO VÁS DOVOLILI PŘIPRAVIT PŘEHLED ZAJÍMAVEJCH KOUSKŮ BOARDSHORTŮ, KTERÝ NABÍZÍ NÁŠ TRH.

GLOBE DANA POOLSHORT

VANS X CAPTAIN FIN BOARDSHORT 19

HUR HURLEY PHANTOM 30 RAGLAND

RIP CURL MIRAGE MF1 2.0 20

MATIX SKATEBOARDER

MATIX SKATEBOARDER

Značka Matix má kořeny ve skateboardingu, a tak je spolupráce s časopisem Skateboarder logická. Letos v létě nabízí Matix kolekci, která vznikla na podporu tohoto legendárního časopisu. Její součástí jsou i tyhle plavky s kratšíma nohavicema, který jsou vyrobený ze směsi bavlněnejch a polyesterovejch vláken s příměsí elastanu. Plavky tak jsou pružný a rychle schnou. Cena na krámech je 1.490 Kč.

GLOBE DANA POOLSHORT

VANS X CAPTAIN FIN BOARDSHORT 19

HURLEY PHANTOM 30 RAGLAND

RIP CURL MIRAGE MF1 2.0 20

Jednoduchý stylový plavky od značky Globe, který dostaly jméno Dana, jsou vyrobený ze 100% nylonu v rychloschnoucím provedení. Vyznačujou se moderním střihem nohavic do půle stehen, elastickym pásem, kterej je možný utáhnout a zajistit tkaničkou, dvěma bočníma síťkovanejma kapsama ve švech plus jednou zadní kapsou. V nabídce za 880 Kč najdete šest fresh barev.

Legendární značka Vans je známá tím, že v každý kolekci u ní najdeme kolaborační série produktů s některejma ze zásadních firem z board byznysu. Další takovou je známej výrobce flosen na surfy, Captain Fin. V lajně produktů Vans x Captain Fin jsou k nalezení i devatenáct palců dlouhý boardshorty ze strečovýho matroše s bočníma a zadní kapsou. Cena u nich byla stanovena na 1.450 Kč.

Boardshortky Phantom od ryze surfařský kalifornský značky Hurley jsou asi to nejlepší, co můžete na trhu pořídit. Není náhodou, že Phantomy vyhrály už 5x po sobě cenu asociace výrobců surf věcí SIMA za nejlepší boardshortky. Firma se neustále snaží něco inovovat a implementovat ty nejlepší technologie. Výsledkem pak jsou super lehký, stretchový plavky, který perfektně seděj, neomezujou v pohybu a zajistěj naprostej komfort. K mání jsou za cenu 1.599 Kč.

Proč je v názvu představovanejch plavek zkratka MF1? MF jsou iniciály Micka Fanninga, nejznámějšího pro ridera v barvách Rip Curlu, no a číslo 1 znamená, že celý boardshortky jsou udělaný z jednoho kusu spešl materiálu. Plavky jsou lehoučký, elastický, hydrofobní, perfektně přiléhaj a samozřejmě se vyráběj se zalepenejma švama, aby nedráždily při pohybu kůži. V obchodě je pořídíte za 2.499 Kč.


PRODUCT NEWS

Raglanová kooperace Vans a Independent by neměla chybět v šatníku žádnýho core skatera. Matroš je 100% bavlna, ušito ve střihu slim fit, cena taky hubená – 690 Kč.

Pěkný hodinky mají v nabídce Electric, je to model FW02. O pohon se stará japonský šestiručičkový strojek Miyota 6S20, ve kterém baterka vydrží 4 roky. Horní minerální sklíčko se jen tak nepoškrábe, a kdo se rád potápí, může si to v klidu pustit do 200 metrů. Na výběr jsou druhy pásků, model na obrázku stojí 8.790 Kč.

Nike Lunar Oneshot je nejnovější model Nike SB kolekce. Cena je vyšší, ale absolutně odpovídá výkonnostní třídě boty. Prostě high-tech, a kdo zkusí, pochopí. Za vývojem stojí Malto, Oliveira, O‘Neill, a to mluví za vše. Absolutní boardfeel, bota nic neváží a na noze sedí líp než ponožky. A protože se blíží Mistrovství ve fotbale v Riu a Oliveira je Brazilec, je tu Nike SB World Cup Pack. Bota Oneshot v designu brazilský džungle + triko Brotherhood Of Feet. Z peněženky vyndáte 2.790 Kč + 790 Kč.

VANS INDEPENDENT RAGLAN

BURTON BASE CAMP HYBRID

ELECTRIC FW02

NIKE BROTHERHOOD OF FEET

NIKE LUNAR ONESHOT

GLOBE BANTAM S.T.

Globe Bantam S.T. je odlehčená verze klasickýho plastový Bantama, osazená 90mm Slant trucky, kolečky 59 mm / 83A. Pořídíte za 2.730 Kč. 16

GLASSY MIKE MO CAPALDI MATIX SKATEBOARDER SHIRT

Ze spolupráce kalifornské značky Matix a časopisu Skateboarder vypadla i tato epesní košile. Je lehká, vzdušná, ušitá ze stoprocentní bavlny. Kapsy na hrudi jsou prošité tak, že udrží pero ve vztyčené poloze. To celé ještě zdobí nášivka Skateboarder magazínu. Cena 1.290 Kč.

Střihově klasický Burton Base Camp Hybrid šortky jsou vyrobeny z rychleschnoucího Dryride ultrawick matroše s DWR zátěrem. Do sucha po koupačce budete za 2.065 Kč.

Brejle Glassy jsou firma Mike Mo Capaldiho a jeho bráchy. V nabídce mají spoustu levnejch modelů brejlí plus pro modely, mezi nima jsou i tyhle stylovky klasickýho tvaru, ale s polarizovanejma sklama. Je to pro model Mike Mo Capaldi a koupíte ho za 1.099 Kč.


PRODUCT NEWS

Nový modrý TNT 5 od Vans asi nepotřebují žádnej komentář. Připravte si 1.790 Kč.

Burton Roe Hoodie je mikča s DWR zátěrem, ideální záležitost do jarního počasí nebo třeba na fesťák. Pořídíte za kulatých 2.200 Kč.

Kouzlo longboardingu za přijatelnou cenu ti ukáže Madrid Paper Stripes. Osazen je velkýma měkkýma kolečkama, který svižně jedou a pohlcují nerovnosti. Kicktail ti dá větší jistotu při ovládání, a dokonce i šanci odlepit se do vzduchu. Na dřevo vysázej 3.490 Kč.

Velká stylovka je tahle mikina v holportu Vans a Independent. Kapuca, kapsa, pěknej potisk, černá barva a 280 gramů silný materiál. Pořídíte za 1.590 Kč.

VANS INDEPENDENT HOODIE

BURTON ROE HOODIE

MADRID PAPER STRIPES

VANS TNT 5

HUF BIRDS OF PARADISE VOLLEY

FOX MR. CLEAN

GLOBE LIGHTHOUSE

NITRO AXIS

18

Klasická mikča Fox Mr. Clean sedne opravdu každýmu a vybrat si můžete ze třech barevných provedení. Poctivá gramáž 330 g vás přijde na 1.660 Kč.

Firma Huf starýho skejtra Keitha Hufnagela, která svym přístupem k byznysu do týmu nedávno přilákala třeba i skejtovou módní ikonu Dylana Riedera, nabízí i tuhle luxusní pětipanelku Birds Of Paradise Volley. V ČR k dispozici třeba na Darkslide.cz za 950 Kč.

Kooperace Globe a Sweet skates se odráží v semišové botě Lighthouse, která je ušita na úzké vulcan podrážce s S-TRAC běhounem v ultra tenkém designu. Za 1.540 Kč na vás čeká velmi prodyšná bota.

Maskáč se vrací na plný koule! Do tohodle nenápadnýho Nitro batohu Axis nacpeš 27 litrů čehokoliv. Záda jsou příjemně vypolstrována, stejně tak i hlavní popruhy. V batohu je i speciální ochranná kapsa na notebook/tablet. Batoh lze navíc velmi jednoduše vylepšit skatem! Cena luxusních 1.290 Kč.


MAXIM HABANEC

FS FEEBLE 20

POKUD MÁTE V OKOLÍ NĚJAKOU PĚKNOU TRUBKU NEBO HRANU A PŘEMEJŠLÍTE, JAKOU STYLOVKOU JÍ OSADIT, MŮŽETE TAM ZKUSIT FS FEEBLE GRIND. PÁR RAD K TOMU, ABY TO VYPADALO JAKO ZE ŽURNÁLU, VÁM TADY PŘIDÁ SÁM MAXIM HABANEC, KTEREJ TRIK UMÍ RADOST POHLEDĚT.

Základ fs feeblu je zvládat na railu normální 50-50, ke kterýmu se naučíte 5-0, a to když protáhnete do strany, máte to tam. Takhle jednou větou to zní jednoduše, ale je to v podstatě jeden z nejobtížnějších triků na railu, protože je těžký se do toho trefit, těžký v tom jet, a ještě těžší to vytrhnout. Vypadá to ale stylově a každej jezdec, kterej vidí pořádnej fs feeble, to ocení.


STYLE

E GRIND Až se trik budete učit, nejdůležitější podle mě je, si při náskoku představit, na co to nasazujete. Na ten zadní truck, úplně na stranu, kde se vám to zasekne o kolečko a stojíte na tý zadní noze. Přední nohu skoro ani nepotřebujete, ta je jen propnutá a protahuje vám toho skejta dopředu. Výtrh na konci je hodně náročnej, je potřeba udržet váhu přesně na trucku. Jakmile se přesunete někam mimo těžiště, hned to sklouzne

na stranu. Vrácení dá fakt zabrat, je dobrý to trénovat na nějakým malým railu na zemi. Pro mě je jednodušší to dělat na kulatym, kde se dá srovnat horší náskok. Když to zkoušíte na hranatym, tak se musí naskočit úplně přesně, navíc o kingpin se to dost seká. Mě baví projíždět fs feeble pořádně dlouhej, protože to vypadá super a moc lidí to neumí. Je přitom specifickej feeling, takovej u jinýho triku nezažijete. Aby to bylo

foto: Peter Mercell

v co největším stylu, tak je dobrý, když se to jezdí s nohama co nejvíc u sebe. Jak je ta váha jen na zadní, tak se ta přední může opravdu hodně posunout na prostředek desky. S rukama si dělejte, co chcete, ale čím s nima bude míň hejbat, tím to vypadá líp. Takže přeju všem co nejvíc štěstí při učení a věřím, že až vrátíte ten svuj první pořádnej fs feeble, bude to ten nejlepší pocit.


ADAM TRAN text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

22

NA VĚTŠÍ ROZHOVOR JSME VYZVALI DVACETILETÝHO ADAMA TRANA. ZASTIHLI JSME HO DOMA, V BÁNOVCÍCH NAD BEBRAVOU, KDE RELAXOVAL PO VEČERNÍ PÁRTY A TROCHU SE PŘI TOM SNAŽIL UČIT DO ŠKOLY. LONI V SEZÓNĚ MU TO JEŽDĚNÍ ŠLO TAK DOBŘE, ŽE JSME HO V REDAKCI TIPOVALI NA PŘÍŠTÍHO PETERA MOLCE NEBO RIŠA TURYHO. NO TAK UVIDÍME, JESTLI MU TA CHUŤ DO SKATEBOARDINGU VYDRŽÍ A NĚKAM SE POSUNE...

fs nosegrind v trenčianských teplicích u nákupního střediska narcis


fs tailslide vrácený pod dozorem sekuriťáka. spot se nachází vedle vchodu do slovenské akademie věd v košicích


Tak nám na začátek řekni, jak ses k tomu dostal? Ty koky... Když jsem byl malý, tak jsme s Cigošem chodili na karate. A ty týpci, co to dělali, tak taky skejtovali. Zalíbilo se mi to, rodiče mi koupili skejt, a tak jsem začal. Mě už to karate stejně přestalo bavit, protože mě furt buzeroval nějaký trenér, a skateboarding je svoboda, volnost. Nejdřív sem jezdil street, protože park jsme neměli. Máš ještě nějaký karate chvaty, co používáš? No, možná že když dělám switch flip, tak používám karatistickej kop, hehe. Jaký je to vyrůstat v Bánovcích? Mně se doma líbí pořád, ale zůstávat tu moc nechci. Vyrůstalo se mi tady dobře, pořád jsme skejtovali, dělali různý blbosti. Teďka jsem se ale posunul, jsem na vejšce v Brně, bydlím na koleji. Studuju strojárnu, docela mě to baví, ale je to těžký. Já jsem navíc líný, ale musím se snažit, abych to dodělal a moh jít dál. Máš při tom čas skejtovat? Ale jo, najdu si, dyť se celej den neučim. A když se učit musim a mám toho hodně, tak minimálně dvakrát jezdit jdu. No a neni do toho započítanej víkend, takže minimálně jezdím čtyři dny v týdnu. Je v Brně prostor na skejtový progres? Tak já tam šel hlavně kvůli škole, a ne kvůli skateboardingu. Vejška se mi tu zdála lepší než v Praze a myslím, že i na skejtu se tu dá zlepšovat, jsou tu fuzz bedny... Ještě zpátky k Bánovcům. Co vám tam dávaj do vody, že tam vyrostli takový 3 dobří jezdci, jako seš ty, Krchník a Nguyen? Podle mě to bude tím, že ty starší kluci z Bánovců se o ten skateboarding opravdu starali. Postavili park, což nám všem strašně pomohlo v progresu. Teď, jak já sem v Brně a Krchník v Praze, tak si s Kikem zajezdíme už jen tak o víkendech. Vždycky, když se tam potkáme, tak je dobrej pojezd. Jak to máš se sponzorama? První podporu jsem dostával od skateshopu v Trenčíně, kde jsem měl slevu na desky. A pak mi jednou napsal Piťu Molec a ptal se, jestli mám nějakého sponzora. Což jsem samozřejmě neměl, a tak jsem pak od něj dostával a stále dostávám desky, za což mu děkuju. Někdy loni jsem začal jezdit za Lakai, k čemuž mně pomohli kluci z Boardu, kteří mě tam dohodili. Za to jim děkuju, a samozřejmě i za oblečení Matix, kam mě taky doporučili. Molec je zásadní slovenská skate postava. Chtěl bys jezdit jako on? Já jsem na jeho skateboardingu v podstatě vyrůstal, líbily se mi všechny jeho videa, pořád jsem to čekoval. Líbí se mi, jak jezdí, ale nemyslím si, že bych jezdil úplně jako on, i když mi to lidi říkají. Ale je jasný, že Peťo mě v tom ježdění inspiruje, a nejen v něm, má prostě dobrý životní názory. Je to dobrák! Kdo další tě inspiruje? Ve skateboardingu samozřejmě celá Amerika, všichni ti parkový jezdci. Taky team Baker, Zero... V životě mě inspirují dobří lidé. Koukáš na skejt videa ještě tak často, jako když si byl prcek a hrozně sis na tom ujížděl? Videjka jsou prostě inspirující a mě to hecuje. Než si jdu zajezdit, tak se na video koukám, hlavně předtím, než jdeme jezdit street. Prostě mě to dokáže hodně namotivovat. Máš nějakej rituálek, co děláš předtím, než vyrazíš na nějakou velkou věc? To ani ne, spíš si vždycky dávám pořádnej warm up. Když jdu třeba na fuzz bedny, tak si nejdřív udělám bs grind a pak bs smith grind. A v Bánovcích v parku na rádiusu bs disaster, to je dobrej feeling. Jakej máš plán na rok 2014? Plány mám, ale nevim, jak to dopadne. Samozřejmě bych chtěl vyhrotit skejt, mám roztočená už nějaká videa, tak snad to letos dodělám. Hlavně chci jezdit street, a když budou v létě finance, měl bych cestovat.

Mlaďasové teď moc nejezdí street. Co myslíš, proč? Když jsem začínal já, tak nebyl žádnej park a jezdili jsme jenom na ulici. Teď už mladý parky maj, jsou tam vlastně všechny překážky, co potřebujou, takže asi proto... Street má ale svoje kouzlo, žádnej spot není úplně perfektní, všude se najde nějaká vada, a ty se s tím musíš popasovat. Street je něco pořádnýho, ten se počítá. Kdy ses na streetu nejvíc vynervoval? Já se zas až tak nestresuju, ale třeba naposled, když

Plánuješ navštívit i nějaký závody v ČR? No, možná pojedu do Berouna na Grand Prix. Český pohár není, takže asi přijedu na mistrovství ČR. No tam bys měl jet, protože v Lipťáku jsme tě vyfotili na Insta a napsali tam, že seš budoucí mistr ČR. Hehe... Ale jako závody v Lipťáku mě vždycky baví. Lipťák neni závod! Zpátky však k rozhovoru. Kde se vidíš za deset let? Doufám, že skejťákem zůstanu až do konce života.

jsem byl fotit pro Board v Praze, tak sem nedokázal hecnout jeden trik. Měl jsem z toho už nervy, byl jsem posranej, a mlátil jsem skejtem o zem. To se mi obyčejně nestává... Kdyby ses měl zaškatulkovat, seš spíš parkovej, nebo street jezdec? Já jezdím rád úplně všude, a ještě bych se chtěl naučit bazény, ve kterých sem zatím neměl moc možností. Mám rád street, parky... Asi se nedokážu zařadit. Závody taky nijak moc nežeru, ale atmosféra je na nich vždy super. Člověk se u toho trošku vystresuje a nejlepší na tom je, že se tam potkáš s felákama, napijete se, hehe.

adamův nejoblíbenější railový trik je fs boardslide, tady ho vrací na domácím railu v bánovcích nad bebravou

25


I kdybych nejezdil, tak na to budu aspoň myslet. Něco se skejtem u mě bude celý život. Snad dodělám pořádně vysokou školu a najdu si nějaké zaměstnání. Deset let je tak daleká budoucnost, že si vůbec nedokážu představit, co bude. Ale s tim skejtem chci mít pořád něco společnýho, kdybych nejezdil, tak bych třeba natáčel... Cikánovi sérky, hehe. Jak bys vysvětlil sekuriťákovi, co tě vyhazuje ze spotu, co pro tebe skejt znamená? Tak on to stejně nepochopí, takže já se mu jen zasměju... Těmhle lidem se to nedá vysvětlit, protože to prostě nepoberou. Rozumný člověk ti na spotě nic neřekne, teda pokud to tam totálně neničíš. To pak chápu, že se mu to nelíbí. Ale když nic neděláš, tak rozumný člověk ti maximálně tak akorát zatleská. Myslíš, že pocit vrácenýho triku se dá srovnat se vstřeleným gólem? Hehehe, já fotbal nehrál, nevim, jaký jsou u toho pocity. Já osobně, když vrátím nějaký trik, co si plánuju, tak to je takový pocit, že se to nedá ani popsat. Teď, jak jsme fotili blunt fs ven v Timoradzi, tak když sem to odjel, tak jsem úplně emociálně vybouchnul, to člověk jen tak nezažije. Jak si vůbec spokojenej s focením rozhovoru? Samozřejmě to mohlo bejt lepší a úplně po pravdě, mohl jsem mít víc triků. Něco se mi povedlo, ale vždycky to prostě můžeš udělat líp. Pár posledních focení, co jsme měli, jsem byl nějakej posranej, nějak sem to v hlavě nezvládal, nedokázal jsem se hecnout. Triky, co jsem chtěl dát, jsem udělal, tak asi dobrý. A vy jste spokojený? Jasně, akorát že seš posera... Příště už se mi to nestane. Už jsem udělal opatření proti strachu. A víte jaký? Koukáš na horory? Koupil jsem si nový kola a nový ložiska. Podle mě to bylo tim! Měl jsem růžový kola, byl jsem teplouš, tak to proto tak dopadlo. Na nových kolečkách teď všude poletím. Podle jména seš na půl Vietnamec. Asijská kultura je celkem přísná, byl jsi taky tak vychovávaný? Já ani nevim. Jednou jsem ve Vietnamu byl a je to tam takový vyhrotěnější, ale nijak jsem to nevnímal, protože tam celá rodina měla radost, že jsme se sešli. Jinak si myslim, že mě doma vychovávaj normálně. Má to nějaký výhody, mít rodiče z různých zemí? Tak jídlo, hehe, to je největší výhoda. Dáváme si doma takový šmaky, však jste ochutnali, když jste u nás byli na návštěvě. Taky je dobrý, že můžu jet do Vietnamu, do tropické země, a mám tam zázemí. Bohužel neumím vietnamsky, což si myslím, že je dost škoda, ale pořád mám ještě čas se to naučit. Jednou to udělám. Až příště pojedeš, vezmeš si skejta? Jedeme letos v létě a skejta si samozřejmě beru. Už jsem si čekoval po netu, mají tam betonový skatepark, tak se těším. Rodiče tam jedou dřív, budou tam nějakých pět týdnů, a já přijedu za nimi na nějakých dvacet dnů. Klidně bych tam zůstal celou dobu, ale chci tady jezdit závody a tak. Ve Vietnamu si odpočinu, je tam nádherná krajina. Myslíš, že tam budeš v parku největší hero? To si nemyslim. Koukal sem na nějaký videa, co si tam místní natočili, a jezdí dobře. Jak vypadá tvuj běžný den v Brně? Tam je to celkem zabitý. Školu mám tak od osmi ráno, cvíka, přednášky, pak jdu na oběd. Co nejvíc se pak snažím chodit skejtovat, a když to nejde, tak se snažím učit. Večer se pak zavřu, kouknu na nějakej seriál a jdu spát. Je to takový stereotyp. Našel jsem si tu už ale kámoše, týpky co dělají fuzz bedny, takže tam felím s nima. Taky tam chodí jezdit Petr Veselý, Michal Dalík, takže s těmahle nejvíc jezdím. Je to už lepší než na začátku školního roku, to sem vůbec nikoho neznal a byl dost sám. A v Bánovcích, tam vypadá tvuj den jak? 26

Nevím, jestli je to tou kolejí nebo co, ale v Bánovcích se cítím víc uvolněný, víc příjemně. Jezdím s kámošema, večer někam jdeme... Myslíš, že Brnem to pro tebe končí, nebo by si chtěl jít ještě někam dál? Určitě. Mám chuť vyzkoušet Erasmus, což je takovej program pro studenty vysokých škol, že můžou jet na pár měsíců studovat někam do zahraničí. To by bylo dobrý, abych se zdokonalil v jazyce. Docela by mě to lákalo do Francie, do Paříže, ale je mi to jedno, prostě někam na západ. Angličtina ti jde?

To, co chci, to řeknu. Domluvím se, hehe. Ale neni to až tak slavný. Cigoš se tě chtěl zeptat, jestli si na skejta někdy sbalil holku? Všechny, hehe. Ale seriózně musim říct, že jo. Podařilo se to, ale nechci to tady rozebírat. Podle mě sem jí sbalil na fs blunt, hehe. Ale všechny podle mě jdou na bs smith, to se všem líbí. Když přijdou holky do parku, tak vždy začínám tím beksmithem, hehehe.

večerní blunt fs out v timoradzi

Na to si sbalil i mě! Ale řekli jsme si toho už dost, tak tu na závěr pošli nějakou děkovačku, poselství čtenářům... Thank you skateboarding, hehe. Ne, vážně. Lidi buďte na sebe hodný, nehejtujte se. A co se děkovačky týče, děkuju celýmu Boardu, bánovským felákům, Picnicu, bez nich bych neměl skejty, Lakai a Matix. Pak bych chtěl poděkovat rodičům a taky metalu, Iron Maiden, Judas Priest a Ozzy Osbournovi.


fs noseslide na zídce na sídlišti terasa, nedaleko nového bowlu v košicích


NO NAME TOUR

28

FRANKFUR PRVNÍ ZASTÁVKOU LETOŠNÍ NO NAME TOUR SE STALO NĚMECKÉ MĚSTO FRANKFURT NAD MOHANEM. NA ROZDÍL OD PŘEDCHOZÍCH VÝLETŮ JSME VŮBEC NETUŠILI, DO ČEHO JDEME, A TÍM PÁDEM BYLO VZRUŠENÍ NA MÍSTĚ. TROJICI BEZEJMENNÝCH TVOŘIL FILIP FRANKOVIČ, ZNÁMĚJŠÍ POD JMÉNEM KLOKAN, LONI TO NEJSLEDOVANĚJŠÍ SKRYŤÁK, DÁLE PAK STALINSKÝ TECHNIK ŠTĚPÁN LAŠTŮVKA A ZRANĚNÉHO MICHALA HAJNA NA POSLEDNÍ CHVÍLI NAHRADIL PODTATRANSKÝ JAKUB ŠIMOŇÁK AKA VEJCE.


RT

filip frankovič /r/ bs feeble na railu na ulici lindleystrasse, odkud je to jen co by kamenem dohodil do perfektního betonovýho parku


jakub šimoňák /r/ bs bluntslide na diy zídce na ghetto spotě


Připravený a naložený v autě jsme byli už v pátek v šest ráno a 500km cesta z Prahy uběhla po dálnicích jako nic. Jediný, co jsme o Frankfurtu věděli, bylo, že je to město mrakodrapů, a tak jsme se s mapou v ruce hned po příjezdu vydali do skateshopu Railslide s nadějí, že nám tu poradí nějaké spoty. Ochotní prodavači nám do mapy zakreslili čtyři nejznámější místa a naše posádka se pak shodla, že jako první vyrazíme na Ghetto spot. Ještě než se tak ale stalo, zašli jsme si na hotel, který jsme si přes net zamluvili přímo v centru města. Když jsme tam dorazili, nikdo nechápal. V okolí se potulovali bezďáci a socky všech věkových kategorií a všech odstínů hnědý. Snažili jsme se na to nemyslet a v porovnání, co nás tam pak čekalo při příchodu večer, byly ty socky jen slabej odvar.

a protože jsme už všechny možnosti Ghetto spotu vyčerpali, jelo se dál. Další zastávkou byly strmé banky u stanice metra Bockenheimer Warte, následovala návštěva supermarketu, kde všichni spolunakupující pohledy cenily Vejceho tašku Louis Vuitton, kterou s sebou všude tahal. Pak jsme se přesunuli na spot nedaleko univerzity, co se okamžitě zalíbil všem, ale vybojoval si ho Klokan, který vrátil solidní no comply do fs taislidu na šikmině. Pár fotek už tak bylo, ale naše mapa Frankfurtu stále neměla zakresleno dostatek spotů. Proto jsme vyrazili do betonového parku, kde jsme si vyhlídli partičku starších riderů. Chytili mapu a kreslili do ní v euforii jak malíři na piku, takže za minutu jsme měli dostatek tipů na zbytek výletu.

Z hotelového ghetta jsme se tedy vydali do ghetta skejtového, kde na nás čekali dva DIY plácky, jež by svojí kvalitou neurazily ani samotného Pontuse Alva. Kupodivu se nám víc líbil ten rozbitější, který však vypadal výrazně fotogeničtěji. Na warm up to tady bylo víc než dokonalý, a jen co se kluci rozjezdili, začali jsme sbírat záběry. Dvě šikmý zídky se líbily Jakubovi a Klokanovi, a mezitím, co si je oťukávali, se Štěpánem jsme se vrhli na rychlou sérku. Co čert nechtěl, při nollie noseslide do šikmý zídky na ní nevyskočil a dal si na dršku, což mu pak zkomplikovalo celý výlet. Mezitím, co se oklepával, Klokan vrátil fs smith na plechový bedně do šikma a hned po něm dal Vejce bs blunt na Štěpánově osudné zídce. Mezitím do ghetta přišlo pár lokálů a my od nich mohli vysondovat další spoty. Čirou náhodou jsme tu kápli na Čecha, Milana Hrušku, který tu žije už sedm let, a kromě spotů nám na mapě ukázal i největší betonový park v Německu. Štěpán pak nakonec vrátil sekačku hardflip do bs 5-0,

Poděkovali jsme a šli vyzkoušet nedaleké raily, na kterých se dá jezdit jen o víkendech. Byl to vlastně rail z deseti, přes který se dalo skákat, a hned vedle strmá hrana ze šesti. Jakub chtěl využít svuj pop, a tak hecoval ollie přes. Do pár pokusů mu to padlo a my se přemístili na ty šestky se strmákem. Po Vejceho neúspěšných pokusech o boardslide si rail začal oťukávat Štěpán, který najednou naskočil bs 5-0. Nikdo z nás nechápal, odkuď takovejhle trik vytáhnul, ale všichni jsme mu přáli, aby to vrátil. Během pár pokusů už to dopadal, avšak začalo se stmívat. Dokonce to jednou už odjížděl, převážil se ale a spadnul, a hned pokus nato si obnovil zranění z prvního spotu a měl po ježdění. Byli jsme s výsledkem prvního dne ježdění celkem spokojený a s klidným svědomím jeli na hotel. Tam přišel trochu šok. Naše ubykace se nacházela přímo uprostřed místního Red Light District, ale nejspíš v tý části, kde se nabízely vykopávky třetí cenové

kategorie. S hrůzou jsme vystoupili z auta a vyhýbajíc se pohledům prostitutek a pasáků došli na hotel. Ten, i přes své umístění, nevypadal vůbec zle. Jedinou nevýhodou bylo, že to byl spíš hostel a pokoje měly osm postelí, což jako nevýhodu spíš brala Asiatka Noriko, která s náma sdílela místnost. Ani se jí nedivíme, nohy pěti skejťáků jedno okno nevyvětrá, ale po chvíli si člověk zvykne a pěkně ho to uspí. Přišlo ráno, vzbudil nás hit od Jarka Nohavici, který měl Vejce nastavený jako budík. V sobotu byly všechny místa skate friendly, a tak hned po snídani jsme vyrazili do prostor univerzity v Grüneburgparku. Spotů tu byla hromada a pro Klokana jsme našli rovnou zídku ze šesti, bohužel moc vysokou. Chtěli jsme si odsud něco odnést, a tak Štěpán hecoval další

filip frankovič /r/ fs lipslide do fs boardslide na příjemný zídečce na börsenplatzu

31


techniku na místě připomínajícím americký JKwon. Opakoval se však scénář ze včerejška, ani jsme se nenadáli, znovu ležel na zemi a proklínal bolavou ruku. Abychom nakrmili naše Insta fans, tak Klokan s Vejcem dali za sebou boro na railíku ze čtyřech, přičemž ten druhý si u toho udělal nevinně vypadající kotník, ale vzhledem k problémům, co už s ním měl, ho to vyřadilo na zbytek tripu. Jeden mimo, druhý zrakvený, takže všechno zůstalo na Klokanovi. Lokálové nám doporučili, abysme projeli celou Bockenheimer Landstrasse a hledali tam spoty. Na týhle dlouhý ulici jich bylo víc než dost a našemu

poslednímu stojícímu vojákovi se nejvíc pozdával water gap, přes který vrátil stylový impossible, přičemž si stačil i namočit skejt. Skejtování po frankfurtských ulicích se nám zalíbilo, a tak na další spot jsme dojeli na deskách. Byla to taková zídka na zemi skoro přímo v centru města. Štěpán v sobě našel poslední kus síly a odhodlal se na 5-0 360 flip out, ale nějak mu to tam nechtělo padnout. Sekačku si tak ze spotu odnesl Klokan s nevídaným kombem fs lip do fs boardslidu. Peťo Mercell to dupal zpátky pro auto a zbytek vymejšlel, kam na další spot. Shodli jsme se na zídce, railů tu totiž moc není. Našli jsme perfektní místo

s jedním háčkem, a to v podobě vyhrocených sekuriťáků. Naštěstí to s nima byla naše první a poslední zkušenost za celý výlet. Skoro všechny místa zakreslený v mapě už jsme měli projetý a ne a ne natrefit na nějaký banger, který bychom nafotili na úvodní dvoustranu článku. Nedalo se dělat nic jinýho, než že se Klokan musel vrátit na rail z deseti, který jsme objevili předešlý den. Během pár minut se vyhecoval do bora a feeble následoval hned nato. A protože hodiny ukazovaly jen sedm večer, vyrazili jsme za turistikou na most, odkud byl krásný výhled na skyline celýho města. Cvakli jsme si tu pár fotek

filip frankovič /r/ impossible přes potůček v komplexu bhf banky

na památku a vrátili se na hotel, do našeho prostitucí zamořeného hoodu. Poslední ráno nás čekalo nemilé překvapení. Bohužel se naplnila předpověď počasí a frankfurtskou oblohu zakryla dešťová mračna. Den jsme tak chtěli využít aspoň na pojezd ve skateparku pod mostem, ale místo zrovna okupovali nějaký studenti z univerzity, kteří tam dělali až do večera pokusy. Takže jsme jeli do centra, abychom si tu natočili nějaký lifestyle záběry do videa. Počasí se pak najednou umoudřilo a poslední chvíle našeho tripu jsme se rozhodli strávit poježděním v betonovém parku. Dali jsme si kratší session, nasedli do aut a vyrazili zpátky ku Praze. Doteď nevím, co si mám o Frankfurtu myslet. Takové mrakodrapy obklopené město v kombinaci s historickými budovami a spoustou socek, ale na druhé straně s perfektními spoty. Přesto, že se nám dvě třetiny jezdců na výletě zrakvilo, nedopadla naše No name tour vůbec špatně! 32


filip frankovič /r/ fs smithgrind na ghetto spotě v ulici erntestrasse


IVAN „ZOBÁK“ PELIKÁN 34

U PŘÍLEŽITOSTI 20 LET ČASOPISU BOARD JSME SE ROZHODLI OSLOVIT A VYZPOVÍDAT PÁR LIDÍ, KTEŘÍ PODLE NÁS SVŮJ ŽIVOT S DESKOU CELKEM ZÁSADNĚ SPOJILI. NA STAROST JSEM TO DOSTAL JÁ, RADEK HRUŠKA, PROTOŽE JAKO JEDINEJ ZE SOUČASNÝ REDAKCE JEŠTĚ PAMATUJU TU DÁVNOU DOBU NAPROSTÝHO PUNKU, V KTERÝM VZNIKAL PRVNÍ SK8 A SNB MAGAZÍN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ. ÚVODNÍ DVOUSTRANA PATŘÍ ZOBÁKOVI, ČLOVĚKU, KTERÝHO LZE BEZ PŘEHÁNĚNÍ NAZVAT KRÁLEM ČESKO-SLOVENSKÝHO SKATEBOARDINGU A SNOWBOARDINGU. KOUKEJTE SE POKLONIT! Přesně si vzpomínám, jak jsem se odvážil s Ivanem poprvý promluvit. Bylo mi tak čtrnáct, začínal sem jezdit a nějak se dohmát odprodeje skejtů ze skladu Socialistickýho svazu mládeže. Našemu komunistickýmu státu to tenkrát v rámci sponzoringu darovala firma Titus po závodech Euroskate 88, desky to byly značek Santa Cruz a podobně, z Ameriky, akorát tak asi už dva roky starý a jejich cena 800 Kč pro mě znamenala celý léto brigádničit. Furt jsem o nákupu přemejšlel, přijdu do skateparku a vidím tam jezdit regulérního dospělýho chlapa. Ivan Pelikán osobně, pro mě tenkrát cizí pán. Trochu jsem se bál, viděl sem ho poprvý, ale nakonec jsem k němu vyrazil pro radu. Nevěděl sem ani pořádně co říct, tak jsem v nervech ze sebe vysoukal, že si myslim, že ty dva roky starý desky už budou nějaký suchý a lepidlo už nebude tolik držet, co? On se na mě podíval a prones: „Ty tomu nějak rozumíš!“ Nepochopil jsem, jak to myslel, a protože jsem nerozuměl vůbec ničemu a bál se na cokoliv dalšího zeptat, desku si radši nekoupil... Pár let nato prodával Zobák ve skate/snow shopu Vasa na Kulaťáku. Hrozně rád sem tam chodil, jen si tak sednout a povídat si, koukat. Ivan vždycky dokázal skvěle prodat. Jednou sem tam přišel, že bych si za půl roku možná koupil boty, že už mám pár stovek našetřeno. Ivan se usmál a doporučil nákup slunečních

brejlí, že na ty už mám hned! Díky tomu jsem pak x let nosil růžový brejle se zlatejma zrcadlovejma sklama... Až teprv před pár lety sem zjistil, že to byly legendární Oakley Frogskins! A příběh třetí. Skáčem si to v Peci pod Sněžkou na bouli na kraji sjezdovky. Najednou slyšim, jak někdo z lesa, ze skalky nad náma řve bacha. Pár okamžiků nato vyletí Zobák, propnutý stiffy, a na poslední chvíli to přetočí do 180 a po sjezdovce odjíždí. Nic takovýho sem do tý doby na vlastní oči neviděl. Prostě prolít mi tam kolem hlavy král! Ivanovi bylo letos 53 let, na skateboardu jezdí už od roku 1976, takže si sami zkuste spočítat, jak dlouho to je a kolik mu bylo, když začínal. První skejt si musel vyrobit sám, první snowboard jakbysmet, ale to bylo až někdy kolem roku 1980. Jezdit se na tom dalo obtížně, prostě klasická cesta hledání, kterou absolvují všichni průkopníci nových odvětví a stylů. Trochu překvapivý je, že Ivan za tu dobu, co jezdí, nezískal žádný super výsledky v závodech. Nejspíš proto, že ho moc nebavilo kontesty jezdit. Štve ho vytyčená trať, nějaký omezení, body... Svoje si našel v jam session s partičkou, kdy si každý zkouší, co chce, a odměnou je potlesk kámošů. Jak vypadá skateboarding a snowboarding po padesátce? Ježdění je o tom vnímání desky pod nohama a zároveň o dynamice pohybů. Po padesátce už jde ta čerstvost dolu, člověk je pomalejší, do všeho se dýl dostává. Já si za rok zajezdim třeba dvacetkrát, ale ono to není o tý kvantitě. Jde o ten pocit si udělat ten svůj tríček, užít si to, aby měl člověk zas na co vzpomínat, pro co žít. Ježdění jsou pro mě kapačky. Někdy tak přešlapuju a řikám si, že mi něco chybí... No jo, potřebuju se svízt! Jakkoliv, třeba na longboardu na cyklostezce. Nejlepší je to ale v noci po Praze. Zmizí kulisy města, zbyde tam jen ta cesta a ty si volíš svůj směr... Snowboard je v padesáti trošku jednodušší, ale zas jsou tam větší vejšky a nebezpečí lavin. Já už nejezdím po zmrzlejch sjezdovkách, vždycky mě stejně nejvíc bavil volnej terén. No, v začátcích nás ani nepouštěli na sjezdovky, tak možná i proto. Člověk si něco vyšlápnul, sjel si to a to mně zůstalo. Díky tomu, že člověk padá do měkkýho, tak si ty svoje limity můžu pustit víc, můžu si skočit skalku, převis. Jde jen o to se pořádně rozskákat. Ty pohyby, co člověk na prkně dělá, ti v hlavě navždy zůstanou. Akorát čim jseš starší, tím je tělo pomalejší, takže musíš o to víc přidat, hehe. Muj doktor, Zdeněk Pecháček, jeden

z prvních šéfů naší pražský skate party, mě už třikrát prosil, abych neskákal, že můžu být rád, že chodim. Chápu, člověk v mym věku má zodpovědnost i k lidem kolem sebe, k rodině, takže na to musí myslet. Ale pokud mu to ježdění pořád něco dává, neměl by končit. A mě to táhne furt! Jezdit budu tak dlouho, co mě nohy ponesou. Dokud nebudu na prkně... Když jezdíš, co cejtíš, co se ti honí hlavou? Je to nejvíc. Přichází na mě mládí, hehe. Přirovnal bych to k malíři, štětec mu sám jezdí po plátně a zanechává za sebou čáry. Pro mě jsou ty čáry stopy mýho skejtu nebo snowboardu, očima si naťukám terén před sebou, navymejšlim triky, a když se mi to pak povede, tak si namaluju jízdou svůj vnitřní obraz. To je pak čistá radost ze života, člověk si uvědomí, že to pořád má cenu. Co bylo to nejlepší, co si za svůj život s ježděnim zažil? Nemůžu říct, že to byla nějaká určitá akce, jízda nebo trik... Byl to nějaký z mnoha fajn dnů, kdy sem jezdil se svýma kámošema a měli jsme ten společný zážitek. Já mám rád krajinu, rád jezdim mezi stromama, vidim ty přírodní překážky, sněhový koblihy, terén, to mě motivuje. Ale takový snový ježdění, to se odehrává v noci, kdy prostě pluješ tmou, neohraničeným prostorem. Na skejtu, pokud jedeš po nějakým hladkým asfaltu, ani necejtíš tu zem pod nohama. A na snowboardu, to si teď vzpomínám, jak jsme jednou jeli v noci na Chopku. Dali jsme si tam nějaký koreňovice, vyšlápli si to nahoru a jeli prašanovým žlebem za svitu měsíce, sledovali bílou plochu a vyhýbali se tmavým ostrůvkům kosodřeviny. Člověk to sjel se zadrženym dechem, ani neřval radostí. Dole jsme se sešli, vydechli, a mlčky se lesem vrátili zpátky na chatu. Pro mě, víc než nějakej osobní zážitek, je to společný prožití s partou. Když vidím, jak jede kámoš, tak se vžívám do něj, do jeho jízdy, a násobí se ten můj zážitek a radost z vlastního pojezdu. Spousta tvých vrstevníků už dávno nejezdí. Proč si u toho vydržel tak dlouho? Možná je to prací, točím se kolem toho celý život... Ale asi nejvíc bude ta chuť, že mě to něco řiká, že když si stoupnu na to prkno, tak si uvědomim, že jsem to já. Podle mýho, a určitě to takhle necejtim sám, seš bezpochyby králem našeho skateboardingu a snowboardingu. Měl bys na závěr nějakej státnickej proslov ke svým poddaným? To, že jsem na obálce jako král já, je hezký, ale myslím, že by tam moh bejt kdokoliv jinej, koho to ježdění naplňuje, kdo tím žije a kterýmu to dělá radost. A nějakej proslov? Já bych si přál, aby to s tím skateboardingem a snowboardingem zkusili všichni. Vždycky jsme byli dobrá parta, a pokud byl někdo nějakej křivák, tak hned rychle vypad, protože tam pro něj nebylo místo. Většina lidí, co jezdí, má podobný vlastnosti a jde jim o to jedno, o radost na prkně. Takže bych chtěl, aby tenhle sport nikdy nezemřel a rozdával navždy tu radost všem!


Zima 2010, Oberalppass, Švýcarsko. Protáhnout trik uměl Ivan vždycky, je to stylař, to vidíte sami na tomhle mute airu. (foto: DHC)


DAVID HORVÁTH 36

Jak vypadá sk8/snb důchod Davida Horvátha? Jsem furt činnej a doufejme, že pánbů dovolí, a budu moc jet masters třebas na Oregon Trifecta nebo něčem podobným. Odstěhoval jsem se pryč z Prahy, do Kvítkovic, na kopci mám baráček, u něj stodolu a tam se chystám postavit bazén. Úplný moje finále pak bude, že se tam vždycky nějak dobelhám s foťákem a budu cvakat ty mladý, co mě přijedou navštívit. Přijde ti, že máš ještě progres a posunuješ to dál? Mám. Ve skateboardingu je to úplně jasný. Před nějakejma třema rokama jsem se naučil bs tailslide a třeba bek smíťo teď mám tak, že ho udělám i na betonovym kopingu. Díky tomu, že jsou parky jako Řepy, tak mi jde všechno jednodušejc. Hrozně rád teď dělám ollie, hezky přes boule, pořádně si to vytáhnout do vejšky... Ve snowboardingu je ten progres o tom, že se přestávám bát na Aljašce, že si věřim. Mám banán, magne traction, a vím, že když krosnu úzkej průjezd po ledu, tak mě to podrží. Všechno je tam strašně šikmý, prostě stačí čistý ollie a letíš jak Devon Walsh. Taky sem se už naučil pohybovat v těch kopcích a dovedu si představit, kam jedu. Je to docela těžký, během minuty a půl to vidíš cestou nahoru z vrtulníku a pak to po paměti musíš sjet, protože je to tak prudký, že pod sebou nic nevidíš. Bolí ježdění po čtyřicítce? Jo. Jeden doktor mi řek, že pokud chci jezdit na skejtu, musím jezdit na bruslích. Druhej, že už bych deset let neměl jezdit vůbec. Dobrý je, že můžu vidět lidi před sebou, kteří to začali. Ať už je to Zobák, nebo Alva, Caballero, Hosoi, prostě kdokoliv z nich. Je to určitě taky bolí, stejně jako tebe, ale pořád do toho jdou. Zobák si v bazénu v Řepích zlomí krček a tři měsíce na to šlape po horách a jezdí to dolu. Všechno se přežije! Po těch letech, co jezdíš, už bys měl přesně vědět, jaký jsou ty pocity z jízdy. Dokážeš to popsat? Čím sem starší, tím víc si uvědomuju, že nejdůležitější na tom celym je parta. To veselo toho skateboardu a snowboardu, to si teď víc uvědomuju a užívám. Zrovna před chvílí mi volal Tovaryš, že má tři hodiny čas si jít zajezdit. Takže já hned teď běžim dát psa domu a pak do Řep, abysme si to užili, protože pak čtyři dny budu chodit jenom do práce.

Davida Horvátha znám dlouho, měl sem tu čest s ním jezdit, pracovat, kalit... Povím vám ale o tom, jak jsem ho viděl poprvý. Skejtujeme s klukama ve Fučíkárně v Holešovicích, tam jak se v Praze konaj Matějský poutě, tenkrát v jedinym skateparku, a dokonce s účkem. Najednou přijde takovej starší týpek s fotografem. Začne jezdit na bruslích v účku, chvíli se jen tak houpe a pak prásk, dvoumetrový airy. Spatřil jsem ufo!!! V dnešní době už je člověk z internetu asi zvyklej na ledacos, ale pro mě to byla tenkrát fakt jiná dimenze, netušil jsem, že je něco takovýho vůbec možný. Čuměl jsem na Horváthovu produkci s otevřenou hubou, a triky, co následovaly, mi jí vůbec nedovolily zavřít – handplanty, grindy, mc twisty... Je tomu už víc jak pár měsíců, co David oslavil svoje čtyřicátý první narozky, takže lze hádat, že už jezdí dlouho. Jako první se ve třinácti postavil na brusle, ale vzápětí začal i se skejtem a snowboard následoval pár let nato. Tím pádem měl mnoho příležitostí si zazávodit, a tak si může doma na poličku vystavit tituly jako Vicemistr Evropy v rampě na bruslích či jedenáct pohárů pro Mistra ČR ve snowboardingu.


Zima 2014, prvosjezd aljašského žlebu, do kterýho si musel David nahoře skočit, a pak si dal bezchybnou jízdu až dolu. (foto: Greg Harms)


Květen 2014, Újezd nad Lesy, fs alleyoop indy. Starou školu baví airy. (foto: Peter Mercell)

Matěje Homolu asi z médií znáte všichni, ale já si ho pamatuju ještě z dob, kdy skejtoval v Praze na Merkurii nebo přišel navštívit můj homespot na Leninovi. Byl o něco starší než já, takže člověk k němu musel zachovávat zdvořilostní odstup, a vlastně z respektu sem se radši stranil celý tý jejich vinohradský partičky, protože to už od pohledu byli strašný spratci. Na druhou stranu nás skateboarding všechny spojoval a Matěj rozhodně nebyl žádnej křivák, naopak si vzpomínám, jak díky svým zkušenostem s focením každýmu začínajícímu foťáčkovi rád pomáhal. Když jsme pak začínali s Boardem, byl právě Homola ten první fotograf, a díky němu je důkladně zmapováno několik let česko-slovenskýho skateboardingu a snowboardingu. Matějovi je čtyřicet jedna let, jezdí pětadvacet a na rozdíl od všech ostatních lidí v tomhle článku, nemá na svym kontě žádný velký tituly. Měl totiž v pro kariéře tolik štěstí, že závody nikdy moc jezdit nemusel. 39

Hraješ v kapele Wohnout, jseš pořád někde vidět, a s tebou i ten skateboarding. Setkáváš se často s názorem novinářů, že ježdění je zábava pro děti? Kupodivu se s tím názorem moc často nepotkávám. Buď si to ty lidi myslej a neřikaj mi to, nebo si to nemyslej. Já jsem to kdysi dávno taky tak cejtil, když mi bylo pětadvacet, tak mi přišlo, že skateboarding je pro malý a že už na to seru. Pár měsíců jsem měl tuhle krizi, která pak přeskočila. Podle mýho skejt neni koloběžka, je to něco jako surf nebo snowboard, to jsou sporty, který se daj dělat dlouho a bez ostudy. Bereš si skejta na svý častý výpravy do Indie a nejspíš ho tam ukazuješ lidem, kteří to nikdy neviděli. Jaký je to bejt skate misionář? Je to krásný, máš takovej povznášející pocit, že konáš dobro pro lidstvo... Je to fakt zážitek. Poprvý jsem si tam skejt vzal z legrace a od tý doby si ho beru

pravidelně. V Indii se nejezdí vůbec, i když teď se tam postavily nějaký skateparky, a dokonce tam proběhla nějaká tour Amíků. Nicméně většina Indů, což je devět set devadesát devět milionů lidí, neví, co je skejt, a je to pro ně atrakce. Ty sám už seš jako běloch pro ně něco novýho a ve spojení se skejtem je to úplně maximální. Všichni to chtěj taky zkusit, jde to napříč všema sociálníma skupinama, od chudáka po bohatou ženskou. Většina z nich pak okamžitě spadne, je to legrace. Přemejšlel si nad důvody, proč ještě jezdíš? Je jich asi několik. Rád se hejbu a neni sport, který by mi to nahradil. Druhej důvod je, že mě to baví, i když už se to teď překlápí do trochu jiný roviny než dřív, kdy to člověk měl tendence hrotit, a když se mu nepovedly ty jeho triky ve skateparku, odcházel nespokojenej. Začal jsem teď jezdit s partičkou klasický streety po Praze na měkkejch kolech a objevil v tom další dimenzi. Vlastně už od těch patnácti se těším furt stejně, když si mám jít zajezdit. A jsem rád, že jsem u toho tak dlouho vydržel. Máš ještě nějakej skate sen? Hehe, asi ne, nejspíš muj sen je vydržet co nejdýl. Vždycky se mi zdávalo o konkrétních tricích, který jsem se chtěl naučit, protože jak jsem o nich pořád přemejšlel, tak pak ti hlava sama pracovala. Nějaký plány na nějakou cestu do vysněnýho skateparku do zahraničí taky nemám, protože u nás doma jich už vyrostla spousta a jsou fakt dobrý, neni potřeba jet někam do LA. Takže nevim... Někde sem ale čet, že prej v Číně či kde leží obrovská dlouhá roura, takový účko, který má několik kilometrů. Tak tuhle sjezdovku bych si rád sjel!

MATĚJ HOMOLA


Martin je o pár let mladší než já, a trošku mě kdysi sralo, že byl v tom snowboardingu o krůček dál. Já se trápil s 360 a on už tam zkoušel 540, skákalo mu to vejš a dál, ale nevadí, vždy jsem si s ním v Peci pod Sněžkou dobře zajezdil a řikal si, že ho na těch závodech jednou zajedu. Přišlo léto, Černík vyrazil poprvý do Alp na ledovec, na nějakej snb camp, v tý době pro Čecha naprosto neuvěřitelná věc. V prosinci se potkáme v Peci u vleku a héj, hrozná radost, že se vidíme a šup sjezdovkou dolu. Nechápal sem nic. Jelo mu to dvakrát rychlejc než mně, na první skočce tam poslal daleký shifty late 180, já tailgrab tři metry daleko, druhej skok byla invertovaná 54, na což sem já nedokázal reagovat vůbec, protože se mi nepodařilo odrazit, a poslední skok z lesa na sjezdovku, kde jsem dvakrát za život dokázal dotočit pětku, Martin s přehledem posílá chytanou 720... Došlo mi to hned. Pouhým ježděním na českých horách se nikam nedostaneš! Martinovi bylo letos 37 let, snowboardingu se věnuje dvaadvacet zim a jeho sbírka úspěchů je obrovská. Jako první Čech se se snowboardem podíval na olympijský hry, stal se Vicemistrem světa v rampě, skončil druhý na Air & Style nebo byl třetí na freeride závodě World Heli Challenge. Šáhnul sis na profesionální snowboarding, jezdil si po světě, měl peníze a pak přišel konec kariéry. Jak těžký je se s tím srovnat? Já jsem snowboarding dělal hodně dlouho a vyzkoušel jsem si jeho různý podoby, ať už freestyle, freeriding, ježdění do pohody, filmování, focení... Takže můžu říct, že jsem si zkusil to, co jsem zkusit chtěl, a teď jdu za dalšíma výzvama, co život přináší. Takže mi nijak nevadí, že už nejezdím profesionálně, naopak si to teďka užívám jen pro tu zábavu a nic u toho neřeším. Motivací jít dál je i to, že se mi narodily děcka a tu 40

energii, co jsem věnoval ježdění, můžu najednou dát jim, a už se mi tolik nechce cestovat. Mít rodinu a být devět měsíců pryč, to bych nedal, takže jsem naopak rád, že jsem si užil kariéru naplno a teď dělám něco jinýho. Co tě teďka na ježdění baví nejvíc? Každej den, kdy si můžu zajezdit, a to proto, že jich je výrazně míň, než jich bylo. Když člověk nedělá nic jinýho, než že jenom jezdí, tak se mu kolikrát ani nechce jít, protože zrovna nejsou super podmínky. Když je možností k ježdění míň, tak si člověk užívá i obyčejný věci, třeba teď strávím přes zimu i pár dní na českých kopcích a jezdíme tam stylem, jako když jsme začínali. Prostě blbneš na sjezdovce, skáčeš v lesíku, děláš malý triky, ale vyloženě se tim bavíš. Cejtíš ještě chuť po tolika letech pro kariéry se učit nový triky? Tak já se letos naučil čtyři nový triky na railech, žádný jiný překážky k zlepšení tu nebyly, hehe. Ale mě spíš už baví jezdit jen pro ten pocit, že si dáš dobrej trik a je jedno, jestli je těžkej, nebo jednoduchej. Honba za většíma a drsnějšíma trikama, to už tak nemám. Co nejlepší si za těch 22 let na snowboardu poznal? Tak na ježdění to byla samozřejmě Aljaška, když se dostaneš do těchhle hor, tak je to úplně něco jinýho. Samozřejmě je to celkem nákladný, protože potřebuješ peníze na vrtulník. Ale obecně je na snowboardingu nejlepší to, když se zapneš do vázání a pustíš to dolu.

MARTIN ČERNÍK


Zima 2010, Thompson Pass, Aljaška. Ze svýho zatím posledního výletu na Aljašku si Martin přivezl spoustu pěkných fotek a záběrů, tady má jeden stylovej method s ledovcem v zádech. (foto: Tony Harrington)


Květen 2014, Praha, Řepy. Mirek pro fotografa vyhecoval, a přesto, že už tolik airy nedělá, lítal nosebony a jiný triky celý odpoledne jako za mlada. Má místní bazén s betonovým kopingem fakt rád, je to podle něj nejlepší rádius, co tu v Čechách máme. (foto: Peter Mercell)

MIREK TOVA 42

Na návštěvu k Tovaryšům jsme se v redakci vždycky strašně těšili. Sice to znamenalo asi sedmihodinovou cestu rozkřáplym žigulikem či favoritem, protože dřív se z Prahy do Frýdku Místku nejezdilo po dálnici jako dnes, ale v cíli nás čekala velká odměna. Paní Tovaryšová je stará škola, takže se pořád starala o to, abysme neměli prázdnej žaludek, a pravidelně několikrát za den volala: „Mírků, máte tu ty chleby.“ Rodinný zázemí měl Tovar prostě skvělý, o čemž svědčila i plechová minirampa na zahradě, kterou si tam postavil. Několik let nato se mi Mirek jako by ztratil z očí, nevim proč, nějak sem nabyl dojmu, že už ani nejezdí. A bum, pak ho někde potkám, a on jezdí pořád, pořád dobře a drží ho to až dodneška. Teď už mu je 38 let, skateboardingu se tím pádem věnuje nějakých 23 let, a má v kariéře i závodní úspěchy v podobě titulu vicemistr ČR a podobně. Vyrůstal si na malym městě, skatepark žádnej, všude daleko. Jakej je recept na to se v takovýchhle podmínkách udržet na špičce? Člověk se musí přizpůsobit tý situaci a něco obětovat. Chce si to třeba svépomocí něco postavit nebo hodně cestovat, to ti dá úplně nejvíc. Já když začínal, tak jsem se vždycky v pátek sbalil a jel na víkend někam

na závody nebo na výlet. Poznal jsem tak nové lidi, nové trendy, prostě všechno, co kolem toho skateboardingu je. Máš v hlavě ještě nějaký skate sen? Windells v Oregonu. Je tam asi jeden z nejlepších parků, bohužel dostupnej jen pro lidi, co tam choděj do školy nebo jedou na camp. Já se tam podíval díky


ARYŠ Líťovi, když jsem byl naposledy v Americe, dohodl nám tam dvakrát ježdění na tři hodiny. Tam to bylo psycho, úplně nejvíc. Muj sen neni se tam jet ještě jednou podívat, ale postavit si to doma na zahradě, hehe. Jak dlouho ještě vydržíš jezdit? Doufám, že dlouho. Byl jsem v Americe a jezdili tam masteři v pětapadesáti, úplně v pohodě. Ale samozřejmě je to o tom, co zdraví dovolí. Já už sám cítím, že to neni úplně ono. Ale někdy mě to pustí, hlava dovolí, ale druhý den brečím. Třeba po focení, co jsme měli v Řepích, jsem pak nemohl chodit. Co bys skateboardingu přál? Podle mě se to teď ubírá dobrým směrem, takovým tim kórovým. Samozřejmě nemám nic proti streetu, ale mě zajímá bazénová část a stavění betonových spotů. To je v rozvoji a doufám, že to pujde jen nahoru.


Přiznám se, že o Tomášovi sem slyšel ještě předtím, než jsem ho viděl snowboardovat naživo. Ani nevim, kolikátej rok se to psal, ale bylo to ještě v dobách, kdy jezdil za slovenskou juniorskou reprezentaci. Díky tomu se podíval někam na mistrovství Evropy či čeho kamsi do Slovinska, čímž si teda už taky nejsem jistej. Nicméně, ať to bylo, kde to bylo, na hotelu si pokoj přetvořil k obrazu svýmu tak punkovym stylem, že se teď ani moc nehodí sem napsat, co tam přesně udělal. Moje mladý srdce rebela to okamžitě potěšilo a ovlivnilo, strašně se mně líbilo, že abys dělal bordel, nemusíš být členem metalový kapely, ale stačí jezdit na snowboardu. Hafner se za ty léta už určitě posunul a nejspíš by teď tak neřádil. Přeci jen mu je 37 let a těch dvacet čtyři járů na skejtu a snowboardu už ho nějak vycvičilo. Zažil toho za tu dobu dost, posbíral i nějaký ocenění, je několikanásobný mistr Slovenska, ale nejvíc si váží toho, že si během mistrovství světa v Davosu dal jednu jízdu prašanem s Terje Haakonsenem a MCA z Beastie Boys. Tohle si za peníze nekoupíš! 44

Díky tomu, že se teďka živíš jako umělec, tlačíš do médií i ty boardsporty. Je to úmysl, nebo jen náhoda? Nějak tak přirozeně se to tam vždy dostane. Když se mnou nějaký novinář dělá rozhovor, tak si dopředu něco o mně najde. To, že jezdím, je prostě takové oživení, protože většina umělců nemá žádné takovéhle aktivity. Já na ty otázky o skateboardingu a snowboardingu rád odpovídám, je to dobrá propagace pro tyhle sporty. Baví tě po tolika letech, co jezdíš, vymýšlet nové triky, něco zkoušet? Já si tuhle sezonu moc nezajezdil, protože jsem si v září zlomil patu, kde mám stále ještě osm šroubů. Vypadalo to, že se vůbec nesvezu, ale naštěstí už v březnu jsem mohl na prašan do Rakouska, samozřejmě sem neskákal ani nejezdil ve snowparku. Skejtovat zatím nemůžu vůbec. Tím

pádem je to s triky a progresem teď na takovým mrtvým bodě. Ale třeba loni jsem se naučil skákat switch backside do prašanu a na skejtu si vychytávám bazény, protože ve Vídni, kam to máme kousek, mají skvělý podmínky. Když tam člověk vidí ty ostatní, tak mu to nedá se jen tak houpat, a musí taky zkoušet nové věci. Přemejšlel si o tom, jak dlouho budeš jezdit? Do tý doby, dokud to pujde, hlavně co se týká zranění. Třeba teď ještě nemůžu ani chodit, nohu pořád rehabilituju, mám jí tak na padesát procent, a opravdu s tím mám problémy. Každý ráno to musím rozhejbat, jinak se nezvednu. Ale například celý leden jsem strávil v Maroku a surfoval jsem, ve vodě ta noha není tak namáhaná. A když vidím, že můžu jezdit i s takovýmhle zraněním, tak to půjde, i když už budu úplně dojebaný děda. Aspoň v tom prašanu! A na skejtu se vozit v bazénu! Jezdíš už skoro čtvrt století, co byl pro tebe ten největší zážitek? Určitě to byly nejlepší roky mého života a je těžký teď něco vybrat. Celkově to obohatilo celý můj život, všechny mý kamarády mám díky ježdění a všechny ty zážitky jsem prožil s nimi. Jezdili jsme různě po závodech, byla to strašná sranda, a ne tak vyhecovaný jak současný snowboarding fis. Ta doba mě strašně bavila. Hodně dobrý byl můj loňský snb výlet na dva týdny do Himálají a těším se na Aljašku, kterou si musím dát.

TOMÁŠ HAFN


ER

Zima 2010, Chopok. Silvestra je samozřejmě nejlíp strávit na horách, Tomáš si to tady užívá ollíčkem do úzkého strmého žlabu. (foto: Peter Kubalak)


Jaro 2014, USA, Los Angeles River Ditch. Tomáš si byl na odpoledne zajezdit v umělým korytu řeky na okraji LA a fs bluntslide transfer mu tam padnul na první pokus. (foto: Florian Lanni)

Vzpomínám si, jak Hofik v devadesátymosmym do redakce přines fotky Tomáše Vintra, a řikal, že to celkem zabíjí, že bysme s nim měli udělat něco většího. Tím mě jeho jméno utkvělo v hlavě, takže si troufnu říct, že mám tu jeho kariéru celkem slušně nasledovanou. Kolem roku dva tisíce začal Tomáš jezdit po zahraničních závodech a postupně se rozkoukávat ve světě skateboardingu, pět let na to přišly jeho dlouhý výlety do ciziny. Zcela upřímně, rok 2010 jsem tipoval jako konec jeho profi kariéry, říkal sem si, že to Tomáš zabalí a bude jezdit jen sám pro sebe. Překvapil. Posledních pár let, kdy už dle mých představ měl dávno šoupat bačkorama ve skate domově důchodců, totiž jezdí na víc zahraničních tour a závodů než jakejkoliv jinej Čech, k tomu část roku pravidelně tráví v Los Angeles a užívá si skateboardingu s americkejma profíkama. Respekt největší! O svým věku Tomáš neustále mlží, pořád tvrdí, že mu je dvacet pět, což už ale říká tak deset let. Nicméně skateboardingu se začal věnovat před sedmnácti lety a na kontě má například druhý místo z X-Games, dvakrát po sobě skončil na druhým místě v celkovým hodnocení světovýho poháru a samozřejmě je několikanásobný mistr ČR. Dostal ses mezi americký profíky, máš v USA vybudovaný zázemí, ale povedlo se ti to až v druhý půlce kariéry. Co musí člověk udělat, aby ten krok, co se poved tobě, proběh už třeba ve dvaceti? Musí přetrhat všechny vazby, který tady má, a zapomenout na to, na co je zvyklej. Pak se sebrat, odjet, a snažit se být vždy o krok lepší, bojovat sám se sebou, být ctižádostivej, naučit se anglicky, se všema se bavit. Člověk se musí zbavit nálepky, že je Čech někde na výletě, musí tam do tý země zapadnout, stát se kámošem s lokálama. Tady u nás si spousta lidí myslí, že natočí profil, pošlou to někam na centrálu nebo evropskýmu manažerovi, a začnou jezdit 47

mezinárodně. Takhle to nefunguje. Chce to žít v cizině a tam si to prošlapat. Cestuješ po celym světě, potkal si spousty lidí a určitě viděl i skatery, který pořád jezdí a je jim už dávno čtyřicet pryč. Jakej je ten jejich lifestyle? V Americe je to úplně něco jinýho, má to tam jiný podmínky. Osobně nikoho starýho, kdo by si jezdil jen pro sebe, neznám, ale když jsem někde v parku, vidim tam ty starší týpky. Někteří si chodí zajezdit i každej den, prostě se po práci seberou a jdou na skejta. Amerika je jinak založená, skejtři se tam tolik nehoní jak u nás za lepším autem, bytem, oblečením... Kdo jezdí, toho zajímá hlavně ten skate a dává tomu

všechno. Když lidi v ČR přestávaj bejt aktivním skejťákem, který to chce někam dotáhnout, tak je to většinou ve chvíli, kdy už jim to ježdění za to nestojí, kdy radši budou chodit víc do práce a víc vydělávat. Tenhle rozdíl je vidět hned. Jak dlouho skateboarding vydrží tobě? Tak za A jsem se dostal na takovou úroveň, že se tím uživím. Za B jsem ctižádostivej člověk a rád soupeřím sám se sebou. Za C jsem začal zdravějc žít, jím dobrý jídla, nepiju limonády, nechodim na párty. Chtěl bych to vydržet co nejdýl. A ježdění jen tak pro sebe? Teď ve Stoneru potkávám takovýho šedovlasýho pána, kterýmu je šedesát devět, a normálně tam s náma skejtuje, dělá triky a chodí skoro furt. Je to frajer. Takže já fakt neplánuju, že přestanu. Co by sis ve svym skateboardingu ještě přál? Aby se mi vyhejbaly zranění, mohl sem jezdit dál, mohl se zlepšovat. Nechci to nějak zakřiknout, ale já se teď opravdu začal zlepšovat. Myslím, že je to tím, že jsem si našel svoji cestu, jak to dělat. Nějak jsem se vnitřně uklidnil a všechno mi jde líp. Třeba teď mám natočeno patnáct minut street záběrů, roztočený tři video party, mám nový sponzory přímo z USA a rozjednáno pár dalších věcí.

TOMÁŠ VINTR


Záju si dobře pamatuju z období, kdy sem pravidelně dělal rozhodčího na závodech Českýho poháru. Práce to byla trošku náročnější než dnes, závody se jezdily každej víkend, a to ve střediscích po celý ČR. A víkend co víkend to tam Zája, vysokej týpek, kterej už rozhodně nepatřil v závodním poli k nejmladším, poctivě rval do rotací na všechny strany. A každej centimetr jeho vejšky pro něj znamenal potřebu bejt trochu rychlejší a delší, aby to moh dotočit. V porovnání s mladšíma, menšíma pružiňákama, jsem mu šancí moc nedával, ale zimu co zimu mě neustále překvapoval. Dokázal stále posouvat svý hranice, každý rok na prkně přidával na stylu, a když se na tu jeho kariéru teďka zpětně podívám, musím uznat, že patří k těm zásadním lidem, co tu kdy jezdili. Letos je Zájovi už 34, snowboarduje od svých třinácti, tedy dvacet jedna let, a pěkný umístění taky má – Vítěz závodu Spring Classic na Kaunertalu, pátý místo na Snowjamu a vítěz českého poháru. Co všechno ses díky snowboardingu naučil? Třeba používat letadla a lítat po světě, hehe. Samozřejmě sem se naučil komunikovat s firmama, s lidma, naučil jsem se anglicky, jezdit rolbou, stavět snowparky, pořádat kempy, závody. Umím taky řídit auto v noci, což je pro ježdění do Alp nutný. Máš dva malý kluky, myslíš, že až začnou jezdit, můžou na snowboardu zažít, co ty? Doufám, že ekonomická situace u nás i ve světě bude tak dobrá, abych je moh podpořit, aby se k něčemu takovýmu mohli dostat. Bylo by to skvělý, kdyby se jim to povedlo v tomhle sportu. Ale třeba budou chtít hrát šachy nebo golf. Vím určitě, že ve snowboardu budou mít o hodně větší konkurenci než jejich táta, budou z nich muset být už hrozný akrobati. Za mě to bylo ještě v pohodě, žádný doubly, triply se nevedly. Máš ještě nějakej snb sen? Určitě bych se chtěl vydat s Nitro partičkou ještě

párkrát na Balkán, vzít si skútry a dát si výlet, jakej jsem tam zažil před dvěma rokama. To bylo fakt skvělý. A pak takovou věc, která se mi ještě nesplnila, a to heliboarding na Aljašce v prašanu. Na to je potřeba vydělat peníze. Přemejšlel jsi o tom, proč ještě jezdíš? Já má radost z pohybu, mám rád ten sport. Super na tom je, že mi v nohách i hlavě pořád něco zůstává, že si triky můžu realizovat. Já mám vlastně radost i z věcí kolem snowboardu. Teď jsme dělali kemp, všude zelený louky a na pruhu sněhu jen pár překážek. Lidi to ale bavilo, všichni byli veselí, sluníčko svítilo... To jsou ty okamžiky, kvůli kterým to dělám. Když byl teď konec ČP v Peci, kde jsem dělal rozhodčího, tak jsem tam byl už o den dřív a skákal si v tréninku. Povracel jsem všechny triky, co jsem kdy uměl, a vážně přemýšlel, že snad pojedu závody. Cejtil jsem se, že bych se do pátýho místa vešel, že by mě to potěšilo. Myslim si, že u ježdění vydržím dlouho. Loni jsem v Rejdicích viděl Martina Nováka, ten se tam učil sedmičky a je mu přes čtyřicet, tak si myslim, že se to dá vydržet. Až mi bude tak čtyřicet pět, tak bych tu svou backside sedm moh odjet. Front devět už bude těžší na oči, člověk už teď nedokáže tak rychle zaostřit na dopad. Ale kdybych předtím celý léto žongloval a pak do toho šel, tak by se to těm očím mohlo vrátit. A v padesáti se necháme překvapit! A jestli teda ještě můžu něco říct na závěr ostatním... Lidi, jezděte, je to skvělý!

HONZA ZA 48


JÍC

Zima 2008, Mt. Baker, USA. Zája se podíval se snowboardem i do Ameriky, kde si mimo jiné skočil fs 5 přes legendární roadgap na Bakeru. (foto: David Blažek)


Květen 2014, Praha, Merkurie. David měl vymyšleno pár věcí, ale nějak to nevycházelo, a tak skončil na Merkurii. Nejdřív si dával blunstslide a pak ho kluci hecli do bs tailslidu. (foto: Michal Vavro)

DA

Už když byl Klosajk malej prcek, docela se na něj dobře koukalo, a čim stárnul, tim víc to dotahoval k dokonalosti. V jednu dobu byl u mě bezkonkurenčně nejstylovějším skaterem v minirampě, bavilo mě se dívat na jeho smith grindy, teda pořád ještě baví, protože ten styl tam stále je. David měl to štěstí, že byl v takový tý první vlně českých riderů, kteří dostávali už celkem slušnej sponzoring a cestovali po světě. Na druhou stranu se pak celá tahle generace musela srovnat s tím, že podpora končí a na jejich místa přicházejí mladší. Letos dosáhl David kristova věku, skateboardingu věnoval dvacet let svýho života a je například Vicemistrem ČR ve streetu.


AVID KLOS Je na skejtu něco, co si nestih a mrzí tě to? Těžko říct, co sem nestih, ale ještě nekončim, takže prostor pořád je. Už to ale asi nebudou nějaký velký zábradlí nebo mc twisty, to už se asi nestane. Ještě bych chtěl ale udělat nějaký backside a frontside airy ve velkých rádiusech, to je takovej můj cíl, kterej nemám splněnej. Uvidíme, jak to vyjde. Takže pořád cejtíš progres? Už to neni takový, už na to nemám tolik času. Nějaký triky mi odcházej, ale zase jiný přicházej. Jakým směrem do života tě to ježdění poslalo? Dobrym směrem. Jak hodně cestuješ, poznáš

spousty lidí, dá ti to takovej rozhled do života. Vzhledem k tomu, že jsem pořád skejtoval, vyprd se na školu a nešel na žádnou vejšku, tak jsem skončil ve skateshopu a teď se živím stavěním skateparků. Profesně mě to ježdění teda asi nejspíš zabilo, ale nelituju toho, zažil jsem skvělý časy a mám práci ve skejtovým prostředí. Vždycky něco postavíme, což je dřina a nemám u toho tolik času na skateboarding, ale pak si v tom můžu jako jeden z prvních zajezdit. Je to príma! Přemejšlel si, jakej je ten hlavní důvod, proč jezdíš?

Mě to pořád baví, a proto to dělám. A taky že mi to zdraví dovolí. Kdybych měl nějak na čtyřikrát zlámaný nohy, že by mi už nefungovaly, tak bych asi nejezdil. Pár mejch stejně starejch kámošů pořád skejtuje, scházíme se, hecujem, je to pořád dobrý! Co bylo to nejlepší, co si za těch dvacet let na skejtu zažil? Určitě to cestování. Podíval jsem se po Evropě, do Ameriky, to byly ty nejlepší časy. Přesunuješ se z místa na místo, skejtuješ na nových spotech, poznáváš cizí země, kultury. To je asi nejlíp strávenej čas, jedinečnej zážitek... 51


Květen 2014, Praha, Štvanice. Kamil fotil kvůli nepříznivýmu počasí pouze ve skateparku, ale cestou domu si všimnul týhle díry. Bylo to trošku extrémní, dole se projížděla voda, kola klouzaly jak na ledě, a tak ten wallride byl maximum. (foto: Peter Mercell)

Měl si nějaký ambice stát se profíkem, něco dokázat? Asi přímo takhle ne, spíš mě bavilo dokázat pokořit nějaký místo. Jako malej jsem si třeba něco vyhlídnul, pak krůček po krůčku na to různě trénoval, a třeba až teprv když jsem byl starší, jsem na tom místě něco udělal. Já to už odmalička všechno bral jako pohodu. Co bys po těch letech na skejtu řek teď lidem, co začínaj, že je čeká? Začátek je těžkej pro každýho, prostě vůbec netušíš, do čeho jdeš. Třeba já když měl první sponzory, tak jsem nevěděl, že je potřeba se nějak snažit je propagovat. Objel jsem pár závodů, udělal nějaký fotky a nic mě nehonilo dělat víc, ani moje touha. Dneska je to jinak. Od začátku už to máš o facebooku, o internetu, ta doba se posunula. Musíš se rozhodnout, jestli to chceš mít jen o tom pocitu, nebo jestli se chceš zviditelnit. A co lidi čeká po deseti letech jejich ježdění? Třeba já jsem se dostal do fáze, že jsem měl sponzory a najednou to skončilo. A tohle je fáze, kdy se ukáže, jestli to ten člověk má v srdci, nebo ne, sám pro sebe si totiž můžeš jezdit celej život. Takže vyrůstáš v nějaký představě, co bys s ježděním moh dokázat, pak zjistíš tu skutečnost a některý lidi dokáže tahle situace zlomit tak, že se naštvou a přestanou se skateboardingem úplně.

52

Co nejhezčího tě na skejtu potkalo? Nejvíc je to, když se ti něco povede, jedno, jestli je to závod, spot, nebo trik. A hodně je to taky o tý pohodě, kdy se sejdeš s klukama, skejtujete celej den, nevymejšlíte nic extra, ale večer si pak uvědomíš, kolik jste toho zažili. K mým nejlepším dnům na skejtu určitě patří výlety do Barcelony, kam jsme jezdili s Lakai teamem, to byly skvělý časy s Petrem Komárkem, Jirkou Švorcem, Jerrym Jeřábkem. Jaký je důvod, proč ještě jezdíš? Jezdim proto, že zatím pořád fyzicky můžu. A baví mě to, nemám vůbec důvod končit, spíš naopak mám nutkání se učit nový a nový triky. Třeba zrovna teď mi tam padnul nosestep 360 ven, a to na obě strany. Taková kravinka, spíš o rovnováze. Ani se necejtim nijak starej, vůbec nevidim problém jezdit dalších deset let. Teď sem viděl na netu šedesátiletýho týpka, když to tělo dovolí, proč ne. Nebude to sice o schodech, ale svízt se a něco vymyslet, to nebude problém v žádným věku.

Kdo zná Kamila Poče, asi bude souhlasit, když řeknu, že je to takovej tichej nenápadnej člověk. Nikdy jsem ho nezažil, že by někde pořvával nebo jinak vyčníval z davu, prostě skrytě se pohybuje mezi lidma. Ale to jen do tý chvíle, než si dá skejta pod nohy, to se začínaj dít strašný věci, zvlášť v minirampě, kde se kolem toho kopingu umí nehorázně obtočit. Hodně si cením to, že se dokázal takhle vyjezdit i přesto, že pochází z Ústí nad Labem, kde ve svý době patřil k tomu úplně nejlepšímu, co město mělo. Tim pádem se lidi spíš učili od něj, než on od nich, a musel si to všechno vybojovat sám. Kamilovi je 32 let, skateboardingu se věnuje již osmnáct let, vyhrál například závod ČP jak ve streetu, tak i v minirampě.

KAMIL POČ


HO


Co ti dává inspiraci k vymejšlení triků? Já už jezdím tak dlouho, že mě nebaví skákat to samý dokola. Když už bs 5 skočíš po tisící, tak tě nebaví držet indy, a začneš vymejšlet, co jinýho, začneš kombinovat úchyty, přehmaty, průkopy... Kdysi dávno mi Venca Kutil řek, že bez průtahu to neni trik, a tak jsem si to vzal k srdci a protahuju na všechny strany. Jakmile máš nějaký skok opravdu naskákaný, tak si věříš a víš, že si ve vzduchu můžeš dovolit šáhnout kamkoliv a prokopnout to všemi směry, protože na to prkno stejně dopadneš. Důležitý pro mě je, abych na tom kopci ukázal tolik, aby lidi, co mě neznaj, řikali, že ten kluk s tim logem Quiksilver na mikině ukázal nejvíc. Nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale já se snažím bejt nejlepší. Došel si na vrchol kariéry, nejspíš to teď pude nějak rovně a pak určitě dolu. Jak by sis ten směr kariéry s kopce přál strávit? Já věřim, že sem teď těsně pod vrcholem, zkoušim totiž triply. Kdysi dávno jsem si řek, že neodejdu ze snowboardingu, dokud neskočím nějakej double, a to i kdybych měl přitom zařvat. Teď těch doublů umim osm a řikám si, že je čas na ten triple. Teď jsem si teda u jednoho z triple pokusů zlomil žebra, ale vím, že muj vrchol přijde, až ten triple skočim. V hlavě mám tři varianty a jednu určitě dám, natočim to, udělám článek... Až jednou nastane cesta dolu, tak bych si chtěl užít to, co jsem zanedbal. Všichni si myslej, že sem závoďák, ale já to nemám rád. Chtěl bych cestovat, objevovat snowboardování v partě, jezdit s dobrejma lidma kolem sebe a mít společný cíl. Nemám motivaci si dát Aljašku, bojim se lavin a strmých kopců, ale Japonsko je moje vysněná země. Dát si to v tom nejlepším prašanu, co maj, tu powder zatáčku, to opravdu chci. Celkově si prostě chci jezdit pro tu pohodu, a ne, že přijdeš domu z kopce, jdeš

Honza Nečas byl vždycky jinačí než zbytek party, šel si svojí cestou, z který rád odbočoval do extrémních uliček. Už jedna z prvních fotek, kterou v Boardu kdy měl, byl road gap přes fábii na silnici na Klínovec, a milion dalších, co následovalo, byla taky jedna vražda za druhou. S lehkou nadsázkou bych ho přirovnal k bláznivýmu vynálezci, takovej ten podivnej týpek, kterej někde v laboratoři geniálně sází, a pak když ho potkáš mimo ní, tak trochu nechápeš. S Nečim si rozumim vždycky, ale stejně jako ten vědec i on si prostě žije ve svym světě, ve svým vlastním časoprostoru, a nenechává se tím během zrychlenýho světa dnešních dnů vůbec rozhodit. Letos mu bude už třicet let, jezdí od svých deseti a na kontě má třeba umístění v první desítce na MS v Kanadě či Burton New Zealand Open a taky je trojnásobný mistr ČR. 55

si nabrousit prkno, dáš tři proteiny, tři sta kliků a spát. Jak dlouho u ježdění vydržíš? Já budu snowboardovat celej život, já mám ty hory rád. Sice čim sem starší, tak mě taky baví být v teple u vody, potápět se, surfovat, ale hory ke mně patří. Já jsem tam vyrost, žiju tam a nikdy jsem nedělal nic jinýho, než že po nich jezdil. To se nedá teď jen tak zavřít dveře a říct si čau, tak někdy příště v dalšim životě. A taky doufám, že moje děti budou mít snowboard radši než lyže a budeme pokračovat v tý mý cestě. Co ses díky snowboardingu naučil? Když si teďka ve svých třiceti svůj život prohlížím, tak zjišťuju, že mě to ovlivnilo ze sta procent. Už střední jsem řešil kvůli možnostem jezdit při tom na snowboardu, všechny následující školy jakbysmet, prostě od těch mých deseti se všechno okolo toho točilo. Díky tomu, že jsem s prknem procestoval celý svět, dostal jsem se na místa a poznal lidi, který bych bez toho nikdy neviděl, nepotkal. Dalo mi to takovej životní nadhled a z každýho setkání jsem se snažil do sebe absorbovat maximum pozitivního. Jsem takovej, jakej jsem, díky snowboardingu.

ONZA NEČAS 2008, Arlberg, Rakousko. Tohle je asi nejdelší polet, který si Neči na snowboardu dal. Dopadá kamsi do pravýho spodního okraje fotky. (foto: Aleš Foff)


MARTIN JU Poznal jsem všechny lidi ze špičky našeho skateboardingu a můžu srovnávat. Martin Jurášek je podle mě tím nejhodnějším a nejférovějším člověkem z týhle party. Jsem rád, že ho tu máme. Jestli mě paměť nešálí, tak se nám Jurda mihnul časákem, ještě když měl na hlavě dredy a tak trošku oblečení do stylu hip hop. Nepamatuju si to, protože tenhle obrázek mám překryt postavou nehoráznýho pankáče, kterej na sobě nosí ukrutný modely a lítá strašný vejšky na rádiusech ve skateparku. Pak se tenhle člen Kanalizace Havířov nějak přestěhoval do Prahy, žil v kobce, legendárním bytě páté kategorie, a začal se věnovat bazénům. Vyjezdil se v nich tak dokonale, že si to bez ostudy mohl rozdávat s evropskou i světovou špičkou. Krok směrem k profi skateboardingu však nikdy neudělal. Podle mě proto, že ho skateboarding bavil tak strašně moc, byla to tak silná droga, že vlastně vše ostatní šlo stranou. Stačilo jezdit a byl to extrém. Stejně jak nějaká smažka, který hnije noha, ale radši si jde střelit, tak i Jurda svoje zranění s doktorama neřešil, ruku si nějak obvázal, šel skejtovat a padal radši na druhou stranu. V životě jsem se s nikým podobným, kdo by tomu ježdění dával tak strašně moc, nesetkal! Martinovi bude letos třicet, skateboardingu se věnuje šestnáct let a největší závodní radost má ze svého osmého místa v legendárním oregonském závodě Trifecta. Samozřejmě je taky několikanásobný mistr ČR a z Mysticu má druhý a třetí místo.


Léto 2012, Immenstaad, Švýcarsko. Jurda spolu s Ivo Práškem, Továrkem, Matesem, Bédou a se Zrzou vyrazili na výlet do Švajcu, odpanit nový bowl, co si tam kluci postavili. Nosegrind na zábradlí tam padnul hned. (foto: Mates Lucuk)

URÁŠEK Nezanevřel si trochu na skateboarding po tom, co tě přestali podporovat sponzoři? Na skateboarding jsem nezanevřel a určitě nezanevřu. Tím, jak se tady na české scéně projevila krize a omezil se sponzoring, tak jsem prostě musel začít chodit do práce. Na ježdění mám tak o něco míň času, ale to je jediný rozdíl. Baví mě to pořád stejně, sponzoring a takový věci, to jsou jenom pozlátka, to na to nemá vliv. Přijde ti, když se teď po šestnácti letech na to koukneš, že si ten svůj skateboarding mohl ještě víc posunout, stát se třeba profíkem? Určitě jsem moh, ale já nikdy neměl koule na to, abych

se sebral, odjel do světa a tam zůstal. Já to tady u nás mám rád a vždy jsem tu chtěl žít, takže to si myslím, že byla ta brzda, co mě zastavila. Ta moje hlava. Pokud je někdo mladej a má ten potenciál, měl by do toho jít, sebrat se, odjet, zkusit to. Nic se neděje, když to nevyjde, po pár měsících se člověk může vrátit zpátky a má to jako výlet. Co tě na skateboardingu baví ze všeho nejvíc? Asi ty lidi. Teď jsem byl na závodech v Hrušovanech a sešlo se nás tam tak třicet z tý starý, prachatický partičky, to bylo strašně dobrý. Baví mě se s kámošema sejít, zajezdit si, panuje všeobecná

57

pohoda, nikdo neřeší žádný hejty, problémy, prostě si zaskejtujem, dáme si pivo, je nám dobře. To je to kouzlo skateboardingu. Do kolika let si myslíš, že dokážeš lítat nad koping? Já doufám, že co nejdýl, důležitý je, aby mi vydrželo zdraví. Když vidíš ty staré páky v Americe, kterým je padesát, a pořád jim to jde, tak taky doufám, že to takhle dokážu. Člověk asi pak nemusí jezdit každý den, ale když se čas od času sveze, tak to v těch nohách a hlavě zůstane. Bude to pak o té psychice, jestli se člověk hecne, nebo ne.


ONDRA BAUER 58

V mých očích byl Ondra v tý jejich progresivní partě mladých vlků ze severu vždycky trošku vzadu. Nejezdil špičku v rampě, neskákal největší airy, nebyl ten nejlepší na jibech... Snowboarding ho ale bavil, takže nepřestával a jezdil. Jeho kámoši pomalu začali odpadávat, ale Ondra tomu zůstal věrnej. Zimu co zimu trávil na horách, začal do toho cestovat různě po světě, vyzval prašan v Japonsku... Skládám hlubokou poklonu, že stále dokáže snowboardingem žít takhle naplno. Jezdí už sedmnáct let, a to mu je teprv třicet, takže toho má spoustu před sebou, a třeba ještě rozšíří svojí sbírku úspěchů, kde má i titul Mistra ČR ve Slopestylu. Celkem dlouho si studoval vysokou školu, než si ji dokončil. Ježdění tě v prvních letech studia určitě brzdilo, ale neprodlužoval si pak naopak studiem možnost jezdit dýl? Já se po maturitě dostal na státní vejšku, ale po třech měsících, co jsem to studoval, napad v Liberci sníh a už mě tam neviděli. Pak jsem se nějak dozvěděl o soukromý Vysoký ekonomický škole v Praze, kde hradili školné dobrým sportovcům, a to byl tenkrát muj případ, protože výsledky jsem měl. Dostal jsem tak stoprocentní stípko, nafasoval jsem učebnice a nestálo mě to ani korunu. Bakaláře, který byl na tři a půl roku, jsem

dělal let pět a ke konci si to i sám platil, abych měl motivaci to dotáhnout. Inženýrský titul byl na dva a půl roku, a to už jsem zvládnul za tři. Dohromady tedy osm let... Kdy ti bylo jasný, že nebudeš sponzorovanej profík? Než přišla krize, dostával jsem asi čtyři roky peníze a mohl za to v klidu žít, i když jsem byl rider jen na český úrovni. Sice si z toho platu člověk nic nenašetřil, ale zase nic jinýho sem nemusel dělat. Pak přišly globální ekonomický potíže, a vzhledem k tomu, jak z toho byli všichni v prdeli, mi bylo jasný, že už to lepší nebude. Naštěstí už jsem

tou dobou pracoval pro Funstorm, dělal team a marketing manažera, tak jsem z tý situace nebyl smutnej a pořád moh jezdit po horách. Co ti snowboarding za ty léta dal? Tak jak sem řek, zaplatil mi tu školu. Podíval jsem se taky do spousty zemí na světě, do USA, do Japonska, projel východ i západ Evropy, a všude poznal spousty lidí. Taky mě ježdění naučilo si dát na hubu, znovu se postavit na nohy a jít to zkoušet dál, dokud to člověk nedá. To se do života hodí, tahle výdrž, vytrvalost, schopnost dotáhnout věci do konce. A přesto, že se snowboarding jeví jako sport, který ničí tělo, tak mě ta chuť do ježdění nutí přes léto cvičit, a já jsem tak zdravější. V porovnání s mýma vrstevníkama, co nesportujou a sedí jen v kanclu, jsou z toho zničenější než já. Jaký je důvod, proč ještě jezdíš? Jezdim proto, že je to věc, která mě pořád baví. Někdy od svých devatenácti do třiadvaceti jsem byl furt nějak zrakvenej a říkal si, že se na to vykašlu. Pak jsem ale zjistil, že se to nedá, že mě to naplňuje. Ať jsem kdekoliv, pořád hledám nějaký spoty a přemýšlím, co bych mohl vytvořit, je to pro mě droga. Pamatuju si výrok nějakýho skatera, co měl kdysi v pravěku v Boardu rozhovor. Řek, že skateboarding je pro něj droga a všechny ostatní drogy jsou pro něj relaxace, tak takhle to vidim i se snowboardingem já.


Květen 2014, Hemavan, Švédsko. Na konec letošní, sněhově nepovedený, zimy vyrazil Ondra na pár měsíců do Švédska. Odvezl si odsud spousty zážitků, a třeba i tenhle stalefish transfer do lipslidu. (foto: Domantas Kvedaras)


První fotky Piťa přines do redakce Mat Rendek, kterýho jsme kdysi dávno vyslali s jeho dětským foťákem na tour po Slovensku, aby prověřil, jakej level skateboardingu tam je. Moleček se blejsknul nádherně, dával věci na railech a my okamžitě ocenili jeho styl. Pravidelně jsme ho pak sledovali, když se objevoval na českých závodech a jeho progres šel tak nahoru, že už všem s přehledem začínal natrhávat prdel. Pak jsem se dozvěděl, že se mu podařilo dostat do evropskýho teamu, začít jezdit na tour do zahraničí, a měl sem obrovskou radost. Skromnej kluk z malýho města si to dokázal vybojovat. Petrovi je dnes 29 let, skejtuje už od svých třinácti a v závodech se neztratil. Na mistrovství Evropy dvakrát vyhrál best trik a je nejen mistr Slovenska, ale taky mistr ČR. 60

Co je na životě profíka to nejlepší? Že můžeš cestovat, vidět jiné země, jiné kultury a dělat u toho to, co tě baví. Je to taková možnost, která se nepoštěstí každýmu, je to prostě skvělý. Díky tomu, jak poznáváš svět, tak se taky hodně naučíš. Profesionální skateboarding je samozřejmě i práce, někdy cítíš ten tlak a nechce se ti do něčeho, co musíš udělat. Rozhodně je to ale lepší, než se živit něčim, co by tě nebavilo vůbec. Důležitý je to pořád brát jako zábavu. Zjistil jsi za tu dobu, co to děláš, že některý věci jsou jinak, než sis myslel na začátku? Hlavně se to teď všechno změnilo. Dnes už je doba taková, že to ani není o tom skateboardingu, ale o nějakých zasraných sociálních sítích a kolik na nich máš followerů. To je dost smutný a popravdě mě to

dost sere. Dřív byl číslo jedna skateboarding. Ale ať je doba jakákoliv, tak posun nahoru tě čeká, když se chováš normálně, seš sám sebou, ne nějaký zmrd. Díky tomu se dokážeš seznámit s lidma, udělat si kontakty a posunout se dál. A v tý Americe je to úplně jinak než u nás, celej ten byznys je někde jinde. Jaký jsou důvody, proč ještě jezdíš? Jezdím proto stejný, kvůli čemu jsem i začal. Neskutečně mě to baví. Takže budu jezdit, dokud to půjde, jezdit si sám pro sebe, to je ta největší zábava. Jen se tak projet, neni lepší pocit. Každej, kdo byl někdy zraněnej a nemoh nějaký čas jezdit, tak to potvrdí, protože ten pocit, když si můžete jít opět zajezdit, je neuvěřitelný. Já chci jezdit dlouho, chci naučit skejtovat svý děti. Pokud teda budou mít zájem. Ale nijak se těmahle myšlenkama netrápím, ono se to prostě samo vyvine. Co bys přál skateboardingu? Aby se vrátil pár roků zpět, aby to nebylo takový umělý, jak se to v současnosti tváří. Přál bych si, aby byly značky, kteří vlastní skejťáci, teď jich mnoho není. Všechno je to dnes bohužel o tom korporátním zmrdstvu, co ovládá celý svět, a bohužel se serou už i do nás. Chtěl bych, aby se to vyčistilo od těchhle hnusných zmijí, co chtějí jen peníze.

PETER MOL


Košice, Biely dom. Legendární košický spot, kde si Piťu dává malý gap do nosebluntu na pískovišti. (foto: Jelle Keppens)

LEC


ŠÁRKA PANČOCHOVÁ Na Šárku mě upozornil Jožin Toufar, že prej maj v Nugget teamu teď nějakou malinkou holčičku, která neuvěřitelně zabíjí, a že cejtí, že z ní něco bude. Když sem jí pak viděl jezdit a dostaly se mi do ruky fotky, co nafotila na team tripu v Rakousku, začal sem jeho slovům věřit. Šárka mě potom úplně rozsekala v rozhovoru, který jsme spolu dělali. Na otázku, co by chtěla ve snowboardingu dokázat, stručně a nekompromisně odpověděla, že by chtěla být nejlepší na světě! Pro mě, člověka odchovanýho komunistickou šedí průměru, něco zcela neuvěřitelnýho. Učili nás totiž, že takový věci se nahlas neříkaj... Jenže opak je pravdou. Člověk, kterej chce něco dokázat, o tom musí být stoprocentně přesvědčenej a musí zatím jít. Přímo. Naplno. Neuhýbat! Šárce je 23 let a na snowboardu už jezdí od svých jedenácti. To, že je nejúspěšnější českej snowboarder, asi neni potřeba zmiňovat, seznam dosavadních titulů to dokazuje. Například skončila druhá ve slopestyle na X-Games v Aspenu, dvakrát celkově vyhrála světový pohár ve slopestylu a s rozkřáplou helmou dolítla pátá na olympiádě. 62

Dostala ses ve snowboardovym žebříčku ze všech Čechů a Slováků nejdál. Je tam v tom profi životě něco, co neni takhle z našeho česko-slovenskýho pohledu vůbec vidět? Nejsem si jistá, jestli to je, nebo neni možný vypozorovat, ale sem tam si myslim, že lidi moc nevidí to pozadí závodů a všechno kolem. Jak je to vlastně těžké se dostat tam, kde teď jsem. Lidi vidí jenom výsledek závodu, ale nikdo neví, že třeba skáčem v padesátikilometrovém větru skoky, které jsou úplná smrt... A taky není vidět ten čas, který strávím po letištích. Je to skoro delší doba, než co jsem

za rok doma v Čechách. A taky nepočítám, jak dlouho makám v posilovně, abych byla co nejvíc fit. Nestěžuju si, nevyměnila bych to za nic jiného. Pocit, když se mi podaří odjet jízdu, je nejlepší. Venku jezdí určitě spousta lidí jen pro sebe, jen proto, že je to baví a určitě si to neuvěřitelně vychytávaj. S jakejma takovejhlema postavama ses ve světě potkala? Potkávám se se všema lidma, co jezdí světovou tour, plus čas od času jedu na nějaký výlet s backcountry shrederama. Ale asi Travis Rice a Nicolas Müller jsou mý dva nejoblíbenější. Baví mě se na ně dívat, jak jezdí, a taky mi to vždy připomene, že snowboarding není jen o závodění a získávání titulů. Jaký je důvod, proč jezdíš, a jak dlouho si myslíš, že u toho vydržíš? Jezdím proto, že mě to baví. Jinak bych to nedělala. A taky když mám nějaký stress a něco mi leží na mysli a jdu si zajezdit, tak na to hned zapomenu. Snowboarding je o bytí v přítomnosti, a proto z toho mám tak dobrý pocit. Užíváš si, co se zrovna děje, a pak to aplikuješ i do běžného života. Nevim, jestli někdy přestanu jezdit. Budu to dávat, dokud mi to moje tělo dovolí. Což však neznamená, že do tý doby budu závodit. Snowboarding je tak všestranný, že je spousta cest, kudy se můžu dát... Hrozně mě teď začal bavit splitboarding, to je moje nová věc!


Březen 2014, Kitzsteinhorn, Rakousko. Nejlíp ze všech holek na světě se do methodu v rampě umí pověsit Šárka a že to má na litry, dokazuje ježděním bez trička. (foto: Barbora Berdychová / Red Bull Content Pool)


Léto 2012, Francie, Nice. Lukáš byl s Robotix na tour a v Nice na stadioně objevili tenhle spot, kde si dal kickflip do banku. (foto: Kubo Križo)

LUKÁŠ DANĚK Viděl sem Lukáše Daňka na jeho cestě skateboardingem vzhůru a viděl sem ho i ve chvílích, kdy mi přišlo, že je na nejlepší cestě někam do pekla. Cenim si ho strašně za to, že v momentě, kdy přišel o sponzory, tak se sebral, šel do práce, makal a skejtoval jen tehdy, když měl volno. Jsem proto rád, že to teď vypadá, že si pro svůj život našel celkem správnej směr, kterým se chce vydat a pokračovat dál. Letos mu bylo dvacet sedm let, jezdí už od svých jedenácti a samozřejmě má na svym kontě pár zajímavých výsledků, je třeba vicemistr Evropy nebo dvojnásobný mistr ČR. 64

Jakou cestu sis pro sebe ve skateboardingu teďka našel? Mě baví jezdit s kámošema na závody, a ještě mám v sobě ten chtíč se s někym poměřit. Jenže, když si nějakej velkej závod dám nebo nějaký tvrdý skejtování, jsem pak druhej den už úplně nepoužitelnej. Posunuju se dál, založili jsme teď organizaci Ride for happiness, hodně mě to baví. Je v tom i ten skate, nejenže ho můžu ukázat ostatním, ale i zajezdit si sám pro sebe. Celá ta organizace je o solidaritě lidí. Přes léto jsem se účastnil letních univerzit, dost cestoval, a mohl vidět, jak žijou děti v romských osadách nebo dětských domovech. Tam někde jsem dostal nápad, že bych mohl sehnat třeba neprodaný, vzorkový dětský skate boty a potom jim je rozdat. No a letos jsme získali od Vansu čtyři sta párů, takže můžeme jet a udělat čtyři sta dětí happy, a to nejenom botama.

Mám domluveno i nějakých padesát kompletů, který se budou dát různě půjčovat... Jde tam hlavně o tu soudržnost a vzájemnou pomoc mezi lidma. Jak dlouho si myslíš, že u ježdění vydržíš? Někdy jsem z toho tak zbitej, že nechápu, teď jsem dotáčel nějaký věci do Rabita a byl z toho úplně v prdeli. Začal jsem proto cvičit, běhat, protahovat se a myslím, že když to vydržím, tělo bude míň bolet. Když se kouknu na svýho tátu, kterýmu je čtyřicet devět, a budu se snažit, tak budu moc jezdit i v tomhle věku. Geny mám po něm, neztloustnu, nic, takže to fakt dám. Asi to nebudou kina z dvaceti, ale chci se skateboardingem být pořád v kontaktu. Měl si za tu dobu, co to děláš, chuť se na to vykašlat? To ne. Nikdy. Fakt ne! Skateboarding a zážitky? Byly jich miliony. Nejzajímavější jsou takový ty netradiční. Když jsem byl s Quiksilverem na tour po Evropě, kde s námi jel Marc Haziza, Thibaud Fradin a další, tak jsme si v Německu zašli na party, kde se to pak porvalo. Začalo to tak, že na mě nějakej Němec flusnul. Thibaud na něj hned vlítnul a už se to mlelo. Akorát, že to bylo my proti Němcům. Zakončila to policie, Hazizu si odvezli na stanici a museli jsme za něj zaplatit 500 euro kauci, aby ho pustili... Ježdění s sebou přináší různý situace, skateboarding je fun life!


Březen 2014, Praha, Řepy. Dan Vojtěch udělal s Maxem sérii nočních fotek s reflexníma páskama, závěrečný focení proběhlo s foťákem připnutým k vrtulníku, aby byl ten protaženej fs rock’n’roll vidět pěkně ze vzduchu. (foto: Dan Vojtěch)

MAXIM


V tomhle našem přehledu jsi na poslední dvoustránce, a to proto, že jsi tu nejmladší. V čem si myslíš, že máš to ježdění jednodušší než ty lidi, co tu maj rozhovor před tebou? Mně teda přijde, že jednodušší to bylo v době, když jsem začínal jezdit, to se konalo víc akcí, víc se toho dělo. Teď si každej jezdí ve svých partičkách, točí si video, dá si to na internet a je to takový uzavřenější. Do toho musím zažívat nástup koloběžek, takže si fakt někdy řikám, že je škoda, že nejsem starší a nezačal jsem jezdit dřív. Počkej, já chtěl plusy... Máme tu teď víc kvalitnějších skateparků, je kde jezdit, už dávno nejsou problémy s náckama, začíná to bejt bezpečný. A taky si myslím, že v dnešní době mám možnost lehčejc cestovat někam do zahraničí na závody a líp spolupracovat se sponzorama. Co bylo za tu dobu, co jezdíš, na tom to nejtěžší? Ono se to různě vyvíjelo, měl jsem horší a lepší období, ale nejtěžší asi bylo, když jsem byl docela malej a všichni mě nenáviděli a pomlouvali. Když se na to teď podívám zpětně, tak mi to sice bylo v tý době nepříjemný, ale zase mě to nakoplo, a bez těchhle pomluv bych se nedostal tam, kde jsem. Donutilo mě to víc dřít.

Max bydlí o dvě ulice vedle, co já, takže ho registruju už jako malý mimino. Na skejtu mu to šlo od prvních dnů a bylo na něm vidět, že má talent. Ze všeho nejvíc oceňuju tu jeho všestrannost, že ho prostě baví jezdit a zkoušet nový věci. Když ho člověk na streetu postaví před jakoukoliv překážku, vždycky tam dokáže něco zajímavýho vymyslet. A ještě bych chtěl říct jednu věc. Když bylo Maxovi nějakých čtrnáct patnáct šestnáct, rozjel se na scéně a na netu proti němu strašnej hate. Věci, co o něm klávesobijci psali do diskuzí, byly zcela nesmyslný, a jak ho mnozí za jeho zády pomlouvali, bylo neuvěřitelně odporný. Navždy bude mít Max muj respekt za to, jak to dokázal ustát, nezanevřel na skateboarding a šel pořád nahoru. No a vlastně ještě jeden příběh mám. Jednou na apríla jsme na web napsali smyšlenej článek o tom, že jak je Max právě na tour v Barceloně, že si šel zaplavat a že ho kousnul žralok do ruky... Volala nám pak do redakce Maxova máma, že se mu nemůže dovolat a jestli teda nevíme, jak vážný to s ním je! No nic, Maxovi je dvacet dva, a protože jezdí už od svých šesti, tak si ani nepamatuje, jak začal. Určitě si ale vzpomíná na vítězství na Mystic cupu, na svěťáku v Římě nebo čerstvý patnáctý flek na Phoenix AM. 67

Máš nějakej sen? Jezdit pořád dál a pomáhat svým kámošům, aby taky mohli jezdit. Snažit se to pořád posouvat, točit videa... Je to těžký říct, je mi jen dvacet dva, tak mám určitě čas to někam posunout. Rád bych trávil víc času v Americe a snažil se tam prosadit Co všechno ses díky skateboardingu naučil? To se mi taky těžko popisuje, protože nevím, co bych dělal, kdybych nejezdil. Mě to provází už od tak útlýho věku, že já prostě nevím, co je to žít bez skejtu. Všichni mí kámoši, všechny věci, co mám a znám, jsou díky skateboardu. Dalo mi to hodně, otevřelo obzory, umím se domluvit, jednat s lidma. Na druhou stranu zas nemám tolik času chodit do školy, takže musím se vzděláním dělat kompromisy.

HABANEC


ČESKEJ GLOBE TEAM NENÍ V SOUČASNÝ DOBĚ MOC POČETNEJ, A TAK KDYŽ JSME KLUKY VYZVALI K JEDNODENNÍMU POJEZDU PO MLADÝ BOLESLAVI, MOHL S NÁMA VYRAZIT DAVID KALINA A TOMÁŠ WEIMANN. REDAKCI TAM S FOŤÁKEM ZASTUPOVAL PEŤO MERCELL A JEDINÝ, NA CO SE ČEKALO, BYLO DOBRÝ POČASÍ. text: Radek, foto: Peter Mercell

GLOBE DAY MLADÁ BOLESLAV Den G byl stanoven na posledního apríla a odjezd v 8 ráno ze Štvanice. A jak to dopadlo? Dvacet minut po osmý přijde od Wemiho smska, že bude mít dvacet minut zpoždění. Dorazil pak na devítku, ale tou dobou už Peťo Mercell vyvolával Davida Kalinu a co že se jako děje? Ještě že to udělal, protože Davida vzbudil. Ten spal jako zabitej, sedm večerů se už totiž věnoval natáčení nočního partu, a tak byl celkem zničenej. A protože bydlí v prdeli, kluci se nakonec rozhodli, že bude výhodnější si pro něj rovnou dojet, než čekat další hodinu ve skateparku. Cestou do Mladý Boleslavi se výletníci ještě zastavili na snídani v Mekáči, a odtud zjišťovali přes Karla Raichla, jakožto místňáka, kde že by se tak dalo jezdit. Byla celkem sranda, že Raichl vždy poslal fotku nějakýho spotu, ale už bohužel nenapsal, kde se místo nachází, takže to pak zabralo dalších několik zpráv. Wemi měl chuť se na začátek rozjezdit, a proto si jako první místo vybral plácek na sídlišti, kde jsou dvě zídečky a pár laviček. Zaparkovalo se auto, Peťo vyrazil do obchodu nakoupit nějaký vody, a když se vracel, co nevidí. Kolem kluků poskakuje asi dvouletý Číňánek. Kde se tam vzal? Nikdo neví, prostě sám přišel. Žádný rodiče, nic. Po chvíli pátrání kluci o pořádnej kus dál objevili prckovi prarodiče, bohužel ale nemluvili žádnou řečí, kterou ovládala naše parta. Jako bylo by to asi jedno, jen kdyby dítě nemělo strašnou chuť do skateboardingu a věčně se nevrhalo klukům pod nohy a nebralo skejty. Aby se Wemi moh vůbec svízt, vzal na sebe otcovskou roli David a dítě


david kalina /g/ flip u muzea škoda

69


koučoval. Nakonec ze spotu Wemi vytěžil přes celkem vysokou lavičku switch ollie a pak switch backside, který mu po nějakým úsilí taky padnul. Příběh tohodle plácku ale zdaleka nekončí. Během Wemiho snažení dorazily na místo tři malý, asi osmiletý, cikánky a začly se vyptávat, kdo, co, jak, proč. Nakonec zasedly k malýmu Číňanovi a Davidovi, který tam v tom davu vypadal jak otec rodiny. Zbytek party se tomu strašně smál a o další zábavu se postarala jedna cigora, která vypadala dost jako kluk a Davida se zeptala, jestli je holka? A to celkem na vážno! Korunu všemu pak nasadil Asiátek, kterej od kluků vyfasoval přezdívku Homie aka MA.

David zlomil desku. V autě měl náhradní, bohužel ne funglovku, takže mu to nepomohlo a trápil se dál. Celkově tam byl víc než hodinu a nakonec se teda Wemi rozhod, že tam vyzve něco on. Rychle odjel nollie bigspin flip, ale Peťo chtěl, aby tam ještě něco poslal na sekačku. Takže nollie double bigspin flip, celkem to i dopadal, ale pořád ho shazoval ten kopeček. Naštěstí se nakonec zadařilo a všichni byli šťastný. Hodiny ukazovaly něco kolem čtvrtý odpoledne a kluci dostali hlad. Davidův nápad jít znovu do Mekáče se zavrhnul a vyrazilo se do centra na kebab. Odtud to bylo velmi blízko k muzeu Škodovky, kde jsou

vystavený auta okřídlenýho šípu a taky tam mají takový menší pomníček, ze kterýho se David rozhodl kopnout flip. Celodenní nápor na Peťovy blesky dal záhul baterkám a vypadalo to, že mu výbava chcípne dřív, než to tam padne. Naštěstí už se schylovalo k tomu, že to tam každou chvíli bude a v ten moment přiběh nějakej týpek z muzea a začal prudit. Wemi to tam s ním nějak řešil a Peťo vyslal Davida, ať jde na rozjezd ještě jednou a kouká to vrátit, protože tohle je fakt finále a pak už se jede domu. A světe div se, na ten poslední pokus to tam přišlo na super čistotu a Peťovi to vykouzlilo takovej úsměv na tváři, že ho nemoh smejt ani večer doma ve sprše.

tomáš weimann /g/ ss bs přes lavičku na rozježďovacím plácku, který se nalézá na konci ulice havlíčkova

70

V moment, co se k němu jedna cikánka sklonila, tak se jí chytil a začal jí dávat pusy! Holce se to asi zalíbilo, vracela mu je, a prostě se tam v tomhle útlym věku voblizovali. Proboha, kam ten svět spěje? A to ještě nevíte, že Homieho začala cikánka po chvíli lákat, aby s ní šel za roh. Takže pokud si tyhle řádky čte teď nějakej policejní dozor nad problémovou mládeží, tak ať nechá skaters na pokoji a zajede si radši na výlet do Boleslavi... Parta zůstala na sídlišti a projela Havlíčkovu ulici, kde se nachází pár spotů. Nic se jim ale nepozdávalo, takže zamířili na fotbalový stadion, kde je gap. Místo se netvářilo moc dobře, ale nakonec se kluci rozhodli, že tu něco pofotí. David dal hned fakie flip a chtěl to vylepšit fakie fs flip. Jak byl ale dojebanej z toho nočního natáčení, plus výrůstky v kotníku, kvůli čemuž musí jít na operaci, tak mu to prostě dávalo zabrat. Navíc gap byl pěkně zákeřnej, dopad vypadal jako rovina, ale bylo to trochu do kopce, takže pokud si nevrátil perfekt, tak tě to zastavilo. Proběhlo mnoho pokusů, pak začala zlobit noha a nakonec ještě

ghetto life a hvězda sídliště, malý ťaman homie a.k.a. ma


tomáš weimann /g/ nollie double bigspin flip přes gap na fotbalovém stadionu


HONZA RATHOUSK text: Radek, foto: Peter Mercell

72

Co se odehrálo za dobu, co jsme spolu dělali před rokem miniprofil? Ty jo. Minule jsem plánoval, že bych chtěl jít do Prahy na školu, což se mi povedlo, a tak tu teď můžu skejtovat. Pomáhá mi to se vyjezdit a doufám, že progres pujde nahoru. Jinak mi vyšel profil 2013, byl i na Boardmagu, a mělo to docela úspěch, lidi mi psali. Pak jsem získal sponzory, vzali mě do Matixu, Nike SB, Glassy Sunhaters a nově teď do Darkslide.cz, se kterýma se chystám na výlet do Košic. Jak sis zvyknul na život v Praze? Dobrý, já s tím tak nějak počítal. Můžu jezdit každý den na Stalinu, baví mě to, jediná škoda, že nemám

NENI TO ANI ROK, CO MĚL HONZA RATHOUSKÝ MINIPROFIL A BUM, UŽ HO TU MÁME V COMING SOON. ZNAČÍ TO, ŽE JEHO PROGRES JE MAXIMÁLNÍ, A TAK SI S TÍMHLE ŠESTNÁCTILETÝM SKATEREM Z UHERSKÝHO HRADIŠTĚ POPOVÍDÁME VÍC. MOMENTÁLNĚ STUDUJE HOTELOVKU V PRAZE A JEŽDĚNÍ MU SPONZORUJE MATIX, NIKE SB, DARKSLIDE.CZ A GLASSY SUNHATERS.


COMING SOON

Ý bs crooks na railu na zastávce poliklinika mazurská


s kým filmovat. Ale naštěstí už poznávám nový lidi a snad mi někdo něco natočí. Jezdíš na víkendy domu do Uherskýho Hradiště? Jo, jezdim. Jsem rád, že jak se s klukama tak často nevídáme, tak že je z toho vždycky pak pořádná session, že se každej chce ukázat, co umí novýho. Navíc to teď v Hradišti vypadá dobře se skateparkem, starosta má chuť něco dělat a mohlo by tu vyrůst něco nového. Stejská se ti po rodičích? Co na to řiká mamka, že nejseš přes tejden doma? Máma je v pohodě, já jsem doma skoro každý víkend, každé prázdniny. Dobrý je, že když se zas tak často nevídáme, jsme pak na sebe hodný. Máma už si zvykla a já byl vždycky takový, že jsem rodiče nepotřeboval mít pořád u sebe. Vyhovuje mi, jak to teď je.

Tys mi řikal, že máš takovou motivační nástěnku a na ní si píšeš, co chceš udělat. Co tam máš napsáno teď? Momentálně tam mám všechno přeškrtané, protože se plány mění. Triky už si tam nepíšu, to bylo dřív, že jsem si tam dával, co chci odkud udělat. To už teď nevedu. A jaký triky teda děláš? Mám rád nollie kickflip, crooked, kickflip, hardflip, prostě klasiky. Teď mě baví docela jezdit raily, né že by mi šly, ale chuť na ně mám. Sezóna brzo vypukne, co chystáš na léto? Točit, hodně s klukama jezdit po republice, abychom neměli záběry pořád ze stejných míst. Na konci léta bysme se chtěli podívat do Barcelony, pak s klukama z Prahy pojedeme do Berlína, a pokud se objeví ještě

bs grind na vyšehradě

74

něco dalšího, budu jedině rád, chci prostě cestovat. Snad objedu i nějaký závody a podaří se mi někde se umístit. Kolik teďka měříš? Rostu, měřím teď tak kolem sto šedesáti, za rok jsem vyrost o osm cenťáků. Mamka je malá, taťka velký, tak uvidíme, po kom budu. Doufám, že ještě vyrostu. Celkem by mě zajímalo, jestli ta výška má vliv i na ollie, nějakej ten pop by se mi hodil, abych moh skákat větší věci. S kym teď nejčastějc jezdíš? V Praze hlavně s kámošem z Brna, mým spolubydlícím na intru, se Zdeňkem Ustohalem, a pak s Kryštofem Mizurem. V Hradišti pak se všema, hlavně s Kubou Skalkou. Díky všem kámošům za to, že tu máme tuhle skvělou partu a máme si co říct. Sem za to rád. Jak si na tom teďka, poté co ses zlepšil a děláš těžší triky, se spotřebou materiálu? Je to o něco horší. Boty mám na měsíc, deska mi na Stalinu vydrží, ale na streetu je hned pryč, takže potřebuju tak jednu na měsíc. Prostě čím víc flipů dělám, tím se to víc jebe. Máš spoustu novejch sponzorů, jakej je to pocit? Zvláštní. Teď si na to zvykám, jsem rád, ale je to taky zodpovědnost. Doufám, že jim budu dělat dobrou reklamu a že spolupráce bude vycházet. Ale ten pocit, že to máš jako práci, je zajímavý. Co děláš proto, abys neusnul na vavřínech prvních sponzorů a dál se zlepšoval? Já se cejtím furt stejně, akorát že asi myslím víc na to se zlepšovat. Hlavně ve videích. Když mám nějaký trik už natočený, tak to do dalšího editu musí přijít z větší vejšky, z víc schodů, anebo udělat jinačí, obtížnější trik. Navíc i lidi kolem mě se pořád vyježďují, to člověka hecuje, zvlášť když pak vidí, že někdo bez sponzora udělá lepší trik než já. Musim se snažit. Myslim, že mi v progresu pomůže i to cestování, že uvidím, jak jezdí lidi jinde, a inspiruju se. Funguje sláva nějak na holky? Hehe, tak to nevim. V Hradišti je to malé město, tam mě všichni znaj, ale bohužel tam na mě letí ty mladší, o který se já moc nezajímám. Spíš radši jezdim! Od miniprofilu ke coming soon ti to trvalo necelý rok. Za jak dlouho myslíš, že budeš mít velkej rozhovor? To si netroufám říct. Uvidíme, jak to všechno pujde, jestli vše bude bez zranění. Velkej rozhovor bych jednou určitě chtěl mít, ale musím se ještě moc snažit, ještě se naučit spousty nových triků, hlavně techniku. Budu rád, až to jednou vyjde.


flip z 10 u nádraží praha libeň


MINIPROFIL

Ty a skateboard? Jezdil jsem na bruslích a pak mi jednou táta domu přines rybu s gumovejma kolečkama. Já se na tom vozil po zadku s kopce a pak jí vyměnil s kámošem za komečáka bez gripu. Začal jsem se na tom učit triky, a to byl můj začátek. Bez gripu to muselo jít dost těžko, ne? Lidi se mi kvůli tomu smáli hodně, říkali mi Bezgripovec, Rakeťák, protože sem měl tu desku úplně oštípanou. Bylo to někdy v roce 2005, takže už to pomalu bude deset let, co jezdím. Jaký triky máš teď nejradši? Nejlepší trik na světě je backside smith grind a hned za ním backside noseblunt a pak kick flip backside noseblunt, hehe. Mám rád rychlej skateboarding, úplně nejradši jezdím bazén a raily, ty mě baví poslední dobou dost. Jakej trik bude ten další, co se naučíš? No právě že teď přijde ten kikbeknobl, hehe, ten musim pilovat. Beknobl trošku jde a teď musim nadrtit ten s flipem. Jak si na tom se závodama? Poslední dobou nic moc. Většinou je všechno daleko a nemám peníze jet na to někam do Brna, to je pro mě 400 kiláků tam a 400 zpátky. Je těžký dohodnout někoho na auto a jet vlakem, to bych taky nedal. Ale když nějaký závody poblíž jsou, tak tam jedu. Sponzor tě netlačí, abys jezdil závody? Já mám sponzoring nově, teprv teď pojedu do Innsbrucku, kde se všechno zoficiální. Jsem ale rád, že po mně sponzor chce spíš videjka, fotky a do závodů mě úplně netlačí, stačí bejt vidět v médiích. Jak vypadá tvuj klasickej skate tejden? Vzhledem k tomu, že varskej park je složitej, protože se platí vstup a je tam otvírací doba, tak tam teď můžu jezdit pondělí, čtvrtek a pátek, plus víkend. Jinak je zavřeno. Takže pak zbývá jen street, nebo se s klukama seberem a jedem do Kynšperku, kde je super park. Vím, že točíš videa... Udělal jsem video Fingers, měl jsem velký ambice, chtěl jsem to velký a spoustu triků. Moc se mi to nepovedlo, protože kluci jezdili jen v parku. Má to asi půl hodiny, je to hozený na Youtube. Teďka plánuju video, pracovní název je Zůstaň pevnej, něco jako Stay Gold, hehe, takže prostě Stay Pevnej. Jakej máš setup? Mám rád širší desky, 8, 8.125. Ale vlastně je to jedno, protože teď mám 7.75, myslel jsem, že budu brečet, a dá se to. S jinou deskou se mění i styl ježdění, takže ne už tolik bazén, ale víc bedýnky. Kolečka mám 53 a trucky Indy, duťáky pořádný, lehoučký. Děláš kromě ježdění něco jinýho? Já v podstatě jenom jezdím a natáčím. Někdy točím i jiný věci než skateboarding, tim vydělám peníze, třeba nějaký videjko z nějaký akce, z maturáku nebo svatby. V budoucnu bych se tomu chtěl věnovat víc, nejlepší by bylo dělat reklamy do televize. Ani mi tak nejde o ty prachy, spíš se mi líbí, že reklama je takovej krátkej filmeček a člověka to musí oslovit... Třeba Hornbach má dobrý reklamy. A tvůj skate cíl je jakej? Kdyby to šlo, tak bych klidně nějakou dobu skejtoval a nedělal nic jinýho. Ale nechtěl bych se dostat do stádia, abych skejtovat musel. Jsem rád, že to můžu dělat kvůli tomu, že mě to naplňuje a uvolňuje, a nikdy bych z toho nechtěl mít povinnost. To by mě nejvíc ze všeho mrzelo.


jamie vyzval rail na zastávce busů v karlových varech, kde vrátil grind

JAN KOPECKÝ text: Radek, foto: Peter Mercell

ŠÁHLI JSME DO KARLOVÝCH VARŮ A VYTÁHLI ODSUD JEDNADVACETILETÝHO HONZU KOPECKÝHO AKA JAMIEHO. TENHLE TÝPEK MOMENTÁLNĚ STUDUJE FOTOGRAFICKOU ŠKOLU A CHYSTÁ SE K MATURITĚ, SAMOZŘEJMĚ TAKY SKEJTUJE A NOVĚ HO TEĎ SPONZORUJE SNOWBITCH, FALLEN, RICTA A DARKSTAR.

77


MINIPROFIL

to člověk na nalomený desce tolik neužije, ale stejně jedu, člověk tam potká kámoše. Já nemám moc peněz, ani sponzory, a při skateboardingu mě tak drží moje máma, anebo když někde něco vyhraju. Na závody jezdím třeba do Liptovskýho Mikuláše, do Spišské Nové Vsi, ve Zvoleně jsem byl... Jak vypadá tvuj klasickej tejden? Jezdím vždycky, když svítí slunce. Zavolám kámošům a jdeme do skateparku. Škola mi končí kolem druhý, hodim tašku do kouta a nastává skateboarding. Vydrží mi to až do šesti sedmi večer, pak jdeme na pivo, hehe. O víkendech, pokud nejsem rozbitý z pátku, skejtuju s kámošem z Kubína, s Matějem Martišem, jezdíme různě na výlety, do Žiliny a podobně. Natáčíš edity? Jasný. Točím s Danielem Gavendem, on má dobrej foťák, rybí oko, stativy, prostě super výbava. Když má čas, vždycky něco uděláme, on často natáčí i svatby a různě, takže to taky nejde vždycky.

Ty a skateboard? Když mi bylo třináct, chodil s mojí sestrou skejťák Jožo Taraba. A právě on mě do toho namotivoval, začalo se mi to líbit, a pak mi máma koupila k narozeninám skejta a já začal. Jaký ježdění máš teď nejradši? Rád jezdím street, ale s klukama spíš chodíme do skateparku a pak teprv někam do města něco pojezdit. Oblíbený mám fs flip, buď ze schodů, nebo transfer v parku, prostě všude, a dost se mi líbí i fs nosegrind. Jakej trik bude ten další, co se naučíš? Chtěl bych se naučit nollie heelflip fs nosegrind, to už sem tam párkrát nasadil na bedýnce, tak snad to půjde. Pak bych taky chtěl poslat flip bs noseslide do nějaký velký šikmý bedny. Jak si na tom se závodama? Když nějaký závody jsou, tak jezdím, ale někdy mám tak dodrbaný skejt, že to prostě nemá cenu. Ono si

Jakej máš setup? Teď mám desku BonBon, ta je celkem dobrá, ale nejlepší sem zatim měl desku Skate Mafia, na ní sem dal strašnej progres. Šířky mám rád 8 až 8.125, deska mi vydrží tak měsíc a půl, pak už je z toho strašná tužka bez popu. Kolečka jezdím Girl 50 a trucky Theeve. Boty mám teď už potřetí C1rca, jsou perfektní, skvěle v nich cítím skejt pod nohama. Vydrží mi tak měsíc, a pak si to ještě lepím chemoprenem, hehe. Děláš kromě ježdění něco jinýho? Moje hobby je lukostřelba, trampolína a turistika. Dělal jsem brigádu u kámošova táty v takovým sportovním areálu, kde se dá i střílet z luku. Za pár týdnu jsem se to naučil, a když jsem začal trefovat středy terče, hodně mě to chytlo. Tvůj skate cíl? Chtěl bych dodělat školu, vydělat nějaký peníze a odstěhovat se do Prahy. U nás už moc lidí nejezdí, v Praze bude víc lidí, bude se tam dát víc hecovat.

fs nosegrind na sídlišti roveň

JURAJ KEDROŇ 78


fs flip ze schodů před galerií ľudovíta fully

text: Radek, foto: Peter Mercell

ZAJÍMAVÝ SKATEBOARDING PŘEDVÁDÍ JURAJ KEDROŇ, OSMNÁCTILETÝ TÝPEK ZE SLOVENSKÉHO RUŽOMBERKU. TOHO ČASU JE STUDENTEM OBCHODNÍ AKADEMIE, CHODÍ DO TŘEŤÁKU, TAKŽE NA JEŽDĚNÍ MÁ ČASU DOST. SPONZORY ZATÍM ŽÁDNÝ NEMÁ, ALE S KLUKAMA TEĎ PŘIPRAVUJÍ WEB BLOG S NÁZVEM FREELIFE, TAKŽE JURAJE MŮŽETE VÍDAT V TRIČKÁCH A MIKINÁCH S TÍMHLE NÁPISEM.


l evi .co m/sk ateb oard i ng


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook