Board 145

číslo 145 | duben 2014 | ročník 20 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

145

ROMAN LIŠIVKA

VANS DAYS PENKEN NO NAME TOUR MNICHOV | B*LOCAL INTERVIEW LOUIE BARLETTA MAX IN TAIWAN

L I G H T W E I G H T,

F L E X

N I K E . C O M / S K AT E B O A R D I N G

A N D

F E E L

S E A N M A LTO K I C K F L I P FO N TS I D E C RO O K E D G R I N D

FLEX / FLEXIBLE HERRINGBONE TREAD / / L I G H T- L AY E R U P P E R /

FEEL / H Y P E R S C R E E N C O AT I N G / / TA C T I L E & G R I P P Y /

LIGHTWEIGHT / LUNARLON CUSHIONING / / D E F L E C T S I M PA C T /

NIKE SB APP

©2014 Vans, Inc.

INTRO 145

„Skateboarding nikdy nebyl sport, který se dostane na olympiádu, prostě je to sport z ulice a tam by to mělo i zůstat.

Pro mě je to o tom skejtu pod nohama, o té zábavě, a ne o byznysu,“ říká Roman „Makak“ Lišivka, jehož rozhovor si můžete přečíst na straně 22.

OBSAH 145

68 B*LOCAL Zima zlá až příšerná, což však redakci Boardu vůbec nerozhodilo a objela všech sedm naplánovaných zastávek B*Local. Díky tomu jsme mohli při best tricích udělat radost mnohým z vás a doufejme, že ta společná pozitivní energie, kterou jsme po horách rozsévali, nám to příští rok vrátí tunami prašanu.

50 MAX IN TAIWAN Někdy v půlce ledna dostal Maxim Habanec šanci si zaskejtovat s lokálama na ostrově Taiwan. Z výletu si přivezl spousty zážitků i fotek, a sám vám řekne, jaký to tam bylo.

50

68 40 NO NAME TOUR MNICHOV Redakční auto opět zaplnili méně známý skaters, volant se otočil na západ a vyrazilo se do německého Mnichova. Letos už to bylo potřetí, co jsme se sem na nějakou tour vypravili, a nutno poznamenat, že to partička těchhle no name skaterů zabila ze všech úplně nejvíc.

40

SNOWBOARDING

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

30 VANS DAYS PENKEN 68 B*LOCAL 72 ONE DAY ONE RESORT: DIANA AUGUSTINOVÁ LAAX 76 COMING SOON: MIKI PAJER

20 22 40 46 50

08 RIDERS NEWS 12 TEST THE BEST: AFTER SKATE SHOES, CHEAP SUNNIES, 5 PANEL CAPS 16 PRODUCT NEWS 56 WALL 80 PŘED 10 LETY: BOARD 70 + 71

STYLE: FS FLIP DAVID KOTYZA ROZHOVOR ROMAN LIŠIVKA NO NAME TOUR MNICHOV INTERVIEW LOUIE BARLETTA MAX IN TAIWAN

72 72 ONE DAY ONE RESORT: DIANA AUGUSTINOVÁ LAAX Kdyby se měřilo, kdo při snaze dostat svoji fotku do časáku tomu dal nejvíc, zvítězila by jasně Didi Augustinová. Tahle mladá českokrumlovská snowboarderka vyrazila s fotografem na svah i přesto, že měla mega horečku a tělo jí skoro vůbec nefungovalo. Výsledek však stojí za to.

30 VANS DAYS PENKEN Český team značky Vans vyrazil zkontrolovat rakouský Penken, kde má tahle americká firma na boty svoji snowboardovou základnu. Několikadenní session krásně nasvítilo sluníčko a všem zúčastněným to zvedlo náladu. A dobrá nálada pak znamenala vynikající triky...

30

5

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Přemek Vida TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Tomáš Gaži

ŠOTEK > Sviňák sr.

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: Rovnou vedle vchodu do metra na zastávce Trinitat Vella v Barceloně vyzval Roman Lišivka nollie inward heelflip do mega banku. (foto: Peter Mercell) ročník 20 / číslo 145 / duben 2014 toto číslo vyšlo 26. 3. 2014 příští číslo vyjde 21. 5. 2014 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

RIDER‘S NEWS

Slovenský Burton jezdec Maťo Nedorolík nebude mít na letošní sezónu nejlepší vzpomínky. Plány měl na začátku zimy obrovský, ale bohužel vůbec nenapadl sníh, a tak si o nějakým točení streetu mohl nechat jenom zdát. Tak nevadí, vše snad proběhne příští rok, na což se bude Maťo přes léto připravovat především skateboardingem.

Na snb závodě dvojic Street vs. Snow na Kaunertalu se Nitro rider Darek Bergmann spolu se svým team felákem Danem Paulíčkem probojoval v silný konkurenci až do semifinále. Momentálně se už Darek nachází ve Slovinsku, kde probíhá shooting s evropským Nitro teamem.

Burton team se nedávno rozšířil o novýho člena, šestnáctiletýho Dávida Kordiaka ze Slovenska. Mladej týpek se celkem snaží, jeho vzorem je McMorris, a tak ani nemusíme moc rozepisovat, jakej styl snowboardingu ho baví.

DAREK BERGMANN

DÁVID KORDIAK

MAŤO NEDOROLÍK

Dobře rozjetou zimu má Nitro rider Láďa Hrstka a v dětské kategorii zabíjí jeden závod za druhým. K největším úspěchům patří titul Mistr ČR v Big Airu z Klínů a Mistr ČR ve Slopestyle z Pece pod Sněžkou. Gratulujeme.

8

Koncem února si Roman Dlauhý při natáčení spotů do dalšího Snowporningu upravil rameno do módu utrženo. Nicméně po hyperuzdravovacím programu plným ozařovaní a zobání pilulek je zpět, což dokázal hned na team shootingu v Nike parku v Montafonu.

RIDER‘S NEWS

Mára Ježek se právě vrátil ze shooting v Nike snowparku v Montafonu, kde byl s Nike teamem natáčet pro Boardmag.cz. Doma ho ale žádná pohoda nečeká, musí hrotit maturitu, a to jak na teoretickou, tak i praktickou část. Jen co to udělá, začíná s letní přípravou, posilkou a ježděním po ledovcích.

Mezi juniory letos září Burton rider Miki Pajer, kterej po vítězství na Rail´n´Roll na Letný a kralování na King of Morava, ovládnul i MČR ve slopeslyle v Peci pod Sněžkou. Momentálně se nachází na mistrovství světa juniorů v Itálii, takže držíme palce!

Na Baltic Games Winter Edition skončil Martin Pek na 3. místě, ale poranil si při tom záda. To ho lehce přibrzdilo v navazujícím závodě Simple Session a byl z toho až šestnáctý flek, což Martin vzhledem k okolnostem považuje za úspěch. V současnosti se proto hodně věnuje různým cvičením, aby dal páteř dohromady, a mohl být hned zkraje sezóny ready na dotočení pár záběrů do Black Rabbitu 4 a focení rozhovoru do Boardu.

MIKI PAJER

MÁRA JEŽEK MARTIN PEK

Poctivej trénink v podobě hokeje si přes zimu dával Nikolas Tušl a vyhlížel jarní skateboarding. Bohužel, sportem k trvalé invaliditě, takže z toho bylo vykloubené problémové rameno a za měsíc si udělal to samý znovu na snowboardu. Tím pádem už se spíš přesune z pozice jezdec do pozice kameraman, a ještě více se bude motat kolem filmových natáčení a focení.

Pro budoucnost je to asi jistější způsob obživy než skateboarding.

10

Na začátku dubna se Max Habanec konečně dočká a vyjde mu jeho dlouho připravovaný part ve videu Black Rabbit 4. Ve stejnou dobu by se měl Max vydat za moře do ráje skateboardingu, aby se trochu hodil do formy před novou sezonou. Čeká ho totiž objetí většiny zásadních sk8 závodů po Evropě a možná i mimo ni.

VANS LXVI ISO

RIP CURL SLEEZY

NIKE STEFAN JANOSKI MAX

After skate botky začal před nedávnem vyrábět i Vans. Maj svoji spešl kolekci jménem LXVI, kde se nachází i model Iso. Hlavní výhodou je maximální odlehčení a flexibilita plus velmi pohodlná vložka UltraCush Lite. Tuhle stylovku s nepřeplácanym designem seženete za 1.790 Kč.

Zajímavym kouskem do přehledu přispívá i značka Rip Curl, která se nám pochlubila s modelem Sleezy. Lehká bota s děrovaným svrškem je ideální na léto, kdy vašim nohám poskytne absolutní přísun čerstvýho vzduchu.

Maximální pohodlí je samozřejmostí, a pokud je právě tohle váš šálek kávy, připravte si 1.890 Kč.

V kolekci značky Nike se před pár měsíci začala objevovat i zajímavym způsobem upravená nejoblíbenější skejtová bota současnosti, tedy pro model Stefana Janoskiho v provedení Max. Řeč je o totálně prodyšný botě s Max Air systémem na patě, se kterejma budou vaše nohy jako v bavlnce. A cena? 2.990 Kč.

RIP CURL SLEEZY

VANS LXVI ISO

NIKE STEFAN JANOSKI MAX

GLOBE LYTE

VANS LXVI LOCUS

12

GLOBE LYTE

VANS LXVI LOCUS

Lyte je ultra odlehčená bota s ergonomicky tvarovanou podrážkou s technologií Globe Nitrolite.

Do konstrukce je přidaná střední vložka z materiálu Pylon pro pohodlnou chůzi po zátěži. Skvěle odvětranej svršek se pak stará o dostatečnej přísun vzduchu. Globe Lyte vyjdou na 1.730 Kč.

Součástí Vans LXVI collection je i bota jménem Locus, ve který je na první pohled k poznání jeden z nejklasičtějších modelů týhle značky, a to Old Skool. Podobnost je věc jedna, technický vychytávky a pohodlí ale věc druhá. Locus je na pultech obchodů k mání za 1.990 Kč.

TEST THE BEST

NIKE ERIC KOSTON 2 MAX

ETNIES SCOUT

FOX CONCEPT

Za stejnou maloobchodní cenu jako Stefan Janoski Max, tedy 2.990 Kč, seženete i předělávku druhýho pro modelu Erica Kostona.

I tyhle šůzky jsou po ježdění lázněma pro vaše nohy, který už jen tak nesundáte. K dispozici sou kromě jinýho i v týhle fialový variantě.

Na péči o vaše nohy po ježdění mysleli i u Etnies a výsledkem je model Scout snoubící prodyšnost s pohodlím, kterej je díky pěnovýmu materiálu STI Evolution Foam maximálně odlehčenej.

Jednou z barevnejch kombinací je i tahle černo-zeleno-bílá a botky vyjdou na 1.950 Kč.

Fox Concept je ideální volba pro nohy aktivních sportovců, který potřebujou odpočinek. Ultra lehká a pohodlná podrážka díky svým flex vlastnostem pomáhá zdravý a příjemný chůzi a snižuje váhu boty. Svrchní prodyšnej matroš chladí nohu a odvádí nechtěnej pot. Cena je 2.770 Kč.

NIKE ERIC KOSTON 2 MAX

FOX CONCEPT

ETNIES SCOUT

AFTER SKATE SHOES

NEBUDEME SI NALHÁVAT, ŽE SKEJTOVÝ BOTY JSOU PRO VAŠE NOHY ZDRAVÍ PROSPĚŠNOU OBUVÍ. STÁLE VÍC LIDÍ SE PROTO PO JEŽDĚNÍ PŘEZOUVÁ DO PRODYŠNEJCH, LEHKEJCH A DOBŘE TLUMENEJCH ŠŮZEK, NO A PRÁVĚ PO TĚCH JSME SE PÍDILI U ZNAČEK DOVÁŽENEJCH NA ČESKEJ TRH.

CHEAP SUNNIES SLUNEČNÍ BREJLE SE HODĚJ CELEJ ROK, ALE BĚHEM JARA A LÉTA JE SAMOZŘEJMĚ VYUŽIJETE NEJČASTĚJC. VÍME, ŽE SKEJTŘI A SNOWBOARĎÁCI MAJ MNOHDY HLUBOKO DO KAPSY, A TAK JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI PŘEHLED NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH MODELŮ BREJLÍ S CENOU KOLEM PĚTIKILČA.

AIRBLASTER AIRSHADE XL AIRBLASTER GLACIER

VANS FOLDABLE SPICOLI SHADES HAPPY HOUR HIGH TIDES

VANS SPICOLI 4 SHADES GLASSY SHREDDER

HAPPY HOUR HIGH TIDES

AIRBLASTER AIRSHADE XL

AIRBLASTER GLACIER

Happy Hour Shades je relativně nová progresivní značka Bryana Hermana a Braydona Szafranskiho, která se díky distribuci shopu Darkslide.cz nedávno dostala i do ČR. V nabídce má spoustu pro modelů brejlí, včetně tohodle barvama hrajícího kousku nesoucího jméno Collina Provosta. Ten vyjde na 449 Kč.

Plastový stylový brejle od Airblasteru se vyráběj v provedení XL s většíma očnicema a širším profilem. Z toho plyne, že jsou účinnější ochranou očí. Unisex provedení sluší klukům i holkám, cena je 440 Kč a k mání jsou exkluzivně na N1shop.cz.

Ani u Airblasteru se nebáli neobvyklejch vychytávek a na trh přišli s modelem brejlí Glacier. Jak už název vypovídá, ten se hodí při ježdění na ledovcích, kde se sluníčko odráží od sněhu a ledu, proto taky ta ochrana na boku.

A cena? 580 Kč.

GLASSY SHREDDER

VANS FOLDABLE SPICOLI SHADES

VANS SPICOLI 4 SHADES

Svoji firmu na brejle si před časem založili i bratři Capaldiové. Dali jí jméno Glassy Sunhaters a do týmu dostali takový jména, jako je Shane O’Neill, Sean Malto nebo Stefan Janoski. Na fotce vidíte model Shredder v provedení Flower, kterej je za cenu 499 Kč k mání na Darkslide.cz.

Kromě základního modelu brejlí začal Vans experimentovat i se skládací variantou, která se osvědčila a je už nějakou dobu ke koupi v obchodech. Bok brejlí zdobí vansovej branding, materiál je klasickej polykarbonát, a pokud si vás tenhle kousek získal, připravte si 450 Kč.

Světoznámá značka Vans má ve svym sortimentu spoustu doplňků, brejle nevyjímaje.

Nejprodávanějším modelem sou bezesporu Spicoli 4 Shades, který jsou za cenu 350 Kč k dostání v mnoha různejch barvách. Pokud vás zaujala ta na obrázku, hledejte Vans Spicoli 4 Shades matte grey/blue mirror.

TEST THE BEST

5 PANEL CAPS KAŽDEJ, KDO ALESPOŇ TROCHU SLEDUJE SVĚTOVEJ SKATEBOARDING, SI JISTĚ VŠIML TRENDU PĚTIPANELOVEJCH ČEPIC, KTERÝ NA HLAVÁCH PROFÍKŮ POSLEDNÍ DOBOU SLUŠNĚ VYTLAČUJOU TOLIK OBLÍBENÝ SNAPBACKY. POKUD SE VÁM TAHLE POKRÝVKA HLAVY LÍBÍ, URČITĚ OCENÍTE NÁSLEDUJÍCÍ PŘEHLED TOHO, CO SE VYSKYTUJE NA ČESKYM TRHU.

VANS INDY CAMPER

HUF PLANTLIFE VOLLEY MATIX MEDIUMS

GLOBE GREENLAND

NIKE SB BLOCKED

BURTON TRIGGER CAMP

HUF PLANTLIFE VOLLEY

MATIX MEDIUMS

VANS INDY CAMPER

Značka HUF, kterou vlastní známej skejtr Keith Hufnagel, se kromě výroby bot věnuje i navrhování stylovýho apparelu. Jedním z nejzajímavějších kousků je třeba i tahle do detailu promakaná pětipanelka Plantlife Volley, kterou za 890 Kč seženete třeba na Darkslide.cz.

Zobrazená pětipanelka z dílny značky Matix má název Mediums a vidíte jí v barevný kombinaci garage navy s potiskem jménem Stokes. V krámech vyjde na 790 Kč a vězte, že motiv rukou najdete i na košilích, plavkách, tílkách nebo třeba tričku z letošní jarní kolekce Matix.

Indy Camper je pětipanelová kšiltovka z kolaborační série produktů značky Vans s firmou Independent Truck Company. Ta doplňuje dva modely bot a kolekci oblečení.

Tohle spojení dvou legend může vaši hlavu zdobit za cenu 790 Kč.

NIKE SB BLOCKED

GLOBE GREENLAND

BURTON TRIGGER CAMP

V nejnovější kolekci Nike SB je i tahle pětipanelka nesoucí označení Blocked, která se do obchodů dostává s cenovkou 890 Kč. Tu seženete kromě jinejch i v týhle kombinaci tří kontrastních barev s decentním brandingem na čele a utahováním pomocí textilního pásku s plastovým zapínáním.

Globe Greenland je stylová čepka v pětipanelovym střihu s nastavitelnym obvodem pomocí zadního pásku s přezkou.

Matroš je 100% bavlna, kšilt je šestkrát prošívanej a předek zdobí štítek s logem.

V nabídce je ve třech barevnejch variantách za 760 Kč.

Trendy samozřejmě sledujou i u firmy Burton snowboards, v jejímž katalogu je k nalezení pětipanelka Trigger Camp. Její cena je 965 Kč a k dispozici je v mnoha vzorech, z nichž jsme vypíchli tolik populární camo.

15

PRODUCT NEWS

Na dlouhou cestu dobře poslouží longboard Madrid Trance Plastic.

Délka 39, šířka 9.63, trucky TR 180 mm, kola: Madrid Smoothride 70 mm / 80A. Pane, ti bude říkat za 3.490 Kč.

Mikina z recyklovaného materiálu Burton Distill je jak dělaná do aprílového počasí. Zateplení Thermex, ošetření proti vodě zátěrem DWR. Cena byla stanovena na 2.615 Kč.

Snapback kšiltovka Fox Haste je ušita v oblíbeným foxáckým střihu, 6panelový provedení má vyšší profil a samozřejmostí je kšilt rovňák.

Za 570 Kč budeš top.

Vans tričko The Double UP má celkem zajímavej design, kterej by měl v naší zemi určitě zarezonovat. No, kdo by nechtěl na triku kozla s beerbongem na hlavě?! V obchodě nakoupíte za 690 Kč.

FOX HASTE

BURTON DISTILL

VANS THE DOUBLE UP

SMITH MASTERMIND

MADRID TRANCE PLASTIC

MATIX GRIPPER CARGO WOODLAND

VANS THE BEATLES SK8-HI REISSUE

NITRO STASH MIDNIGHT

16

Oči před zákeřnym slunečním UV zářením, které je v jarních měsících nejhorší, vám spolehlivě ochrání brýle Smith Mastermind.

K dostání v několika barevných provedeních za 2.199 Kč.

Letošní jaro se nese ve stylu kolaborace Vans a filmu Beatles Yellow Submarine.

V nabité kolekci najdete i tyto boty The Beatles Sk8-Hi Reissue, vyrobené z odolného semiše. Také mají vycpávky kolem kotníku a samozřejmě Vans signature Waffle podrážku. Cena je 1.890 Kč.

Gatě Matix Gripper Cargo Woodland jsou ušity v nejpopulárnějším kalhotovým střihu Matix a pro větší styl dostaly cargo kapsy a maskovací úpravu. Z peněženky za ně vytáhneš 1.990 Kč.

Kdo potřebuje novej batoh, může šáhnout po Nitro Stash Midnight.

Objem 27 litrů, kapsa na brýle, kapsa na notebook, termokapsa, síťka na lahev a další vychytávky, vše za kulantních 1.490 Kč.

PRODUCT NEWS

Holky určitě ocení tuhle Burton vestu Hale. Je totiž oboustranná, a navíc má udělanou protidešťovou úpravu MistDefy. Princeznou už jseš, ale za 2.200 Kč budeš navíc stylová i za mokra.

Kratší, 75cm cruiser Globe Dart ze 7vrstvého javorového dřeva je osazen 130mm Slant trucky a klasickými Globe Bantam 62m/83A kolečky.

Seženete za 4.230 Kč.

GLOBE DART

Stylový batoh Burton Tinder Pack je nadesignován ve velmi populárním camo stylu a celkem pojme 25 litrů vašich věcí. Za tuhle street parádu zaplatíte 1.650 Kč.

Pěknou mikču pro holky má v kolekci Vans pod názvem The One United.

Tahle bavlněná potištěná klokanka na zip rozšíří váš šatník výměnou za 1.450 Kč.

BURTON TINDER PACK

VANS THE ONE UNITED

BURTON HALE

NIKE STRIPED DRI-FIT SKATE CREW

GLOBE DARWIN

NIKE BRUIN SB PREMIUM SE

SKULLCANDY HESH 2

18

Upgradovaný skate boty Nike Bruin SB Premium SE právě přicházejí na trh. Mají novej vymakanej jazyk, Hyperscreen – půlcentimetrovej zátěr kolem obvodu boty nebo zoom air pod patou. Takže pohodlí, cit a styl za 1990 Kč.

Není nad to mít ponožky, o kterých byste ani nevěděli. Žádný shrnování, kroucení a do toho trochu barev do života. To jsou Nike Striped Dri-Fit Skate Crew za 340 Kč.

Stylová crew mikina Globe Darwin je v městský džungli nepřehlédnutelná.

Matroš je kombinace 65 % french terry bavlny a 35 % polyesteru, ušito v provedení slim fit. Připravte si 1.240 Kč.

Jarní pohodu ti zpříjemní suprový sluchátka Skullcandy Hesh 2, který si můžeš připojit i k telefonu, protože mají mikrofon. Na výběr je mnoho barev, na fotce vidíte provedení Toxic Tune. Cena činí 1.899 Kč.

– DAEWON SONG | THE BERRICS –

PHOTO BY : YOON SUL

– @ M AT I XC LOT H I N G .CO M –

DAVID KOTYZA

FRONTSID FLIP JARO VE DVEŘÍCH, TAKŽE NEJVYŠŠÍ ČAS PŘEMEJŠLET, JAK S NÍM V ULICÍCH NALOŽIT. KDO CHCE BALIT HOLKY NA NĚCO JINÝHO NEŽ STICKRAMA VYTUNĚNOU KOLOBĚŽKU, MŮŽE SI TŘEBA ZVOLIT CESTU STYLOVÝHO FRONTSIDE FLIPU. PÁR DOBRÝCH RAD VÁM K TOMU DODÁ JEDNADVACETILETEJ ČESKOLIPSKEJ SKATER DAVID KOTYZA, KTEREJ PŘESNĚ VÍ, JAK FLIPA ROZTOČIT DO KRÁSY VESMÍRNÝ!

Takže jak udělat stylovej fs flip...? Rozhodně bude super se pořádně naučitt frontside ollie a flip, při zkoušení bez znalosti těchhle dvou triků si v tom m nebudete tak jistý! Jakmile se člověk cejtí, že dobře ovládá frontsidee a flip, tedy že to například dokáže udělat ve velký rychlosti ve skateparku skatepaarku někde přes piro či na streetu ze schodů nebo gapu, je na ččase to spojit ji dohromady. d h d Když fs flip dělám já, dávám si zadní nohu nějak doprostřed tailu, možná o malinkej kousek níž, tak aby mi jen malíček přesahoval ven. Přední nohu mám normálně jako na flip, akorát blíž k zadní noze, a nechávám z desky čouhat akorát kousek paty. Co se rozmístění váhy týče, já osobně mám zadní nohu položenou jen zlehka na špičce a přední stojím naplno, ale bacha, musíte být nad skejtem a nikam se nepřevažovat. Přední nohu ještě mírně natočte doprava, stejně tak koleno i tělo.

STYLE

DE

Takže jsme před překážk překážkou nebo před schody, a chystáme se odrazit. Zadní nohou vykopnete fs tak o devadesát nebo kousek víc, a v ten moment roztočíte flip. Důležitý js jsou taky ruce, kterýma balancujete a je dobře s nima strany směrem fs. Letíte si pak v rotaci vzduchem, nohy trochu švihnout do stran máte pěkně stylově přitažený přita k tělu, ruce nikde nevlajou, prostě vypadáte V momentě, kdy už jste vy i prkno otočený tak jjakk ninja i j při ři skoku k k ze střechy. ř o 100 stupňů, koukáte, jestli to můžete lepit, nebo ne. Ono to ve svý podstatě i ucejtíte, že se vám to prkno přilepuje pod nohy. Tuhle část rozkopnutí a přilepení je potřeba udělat co nejrychlejc, to tomu dodá styl. A když pak máte prkno zpátky pod nohama, můžete se soustředit pouze na to správný dotočení do celých 180 stupňů, dopadnutí a užití si vrácenýho triku.

Upřímně, frontside flip je pro mě jeden z nejkrásnějších pocitů. Doufám, že sem vás do něj trochu motivoval, a přeju hodně úspěchu při učení!

foto: Peter Mercell 21

roman vrací precizní ss flip přes zídku na veřejném tenisovém hřišti kousek od metra trinitat

SLOVENSKÁ SKEJTOVÁ ŠKOLA VYCHOVALA MNOHO TALENTŮ, VELKÁ ČÁST Z NICH VYNIKALA A VYNIKÁ PŘEDEVŠÍM V TECHNICE. DOBRÝM PŘÍKLADEM TOHODLE STYLU JE I ROMAN LIŠIVKA AKA MAKAK, KTERÝ STEJNĚ JAKO OSTATNÍ DOBŘÍ SLOVÁCI ZABALIL SVOJE SAKY PAKY A VYPAD DO SVĚTA. NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR VZNIKAL PODOBNĚ, JAKO KDYBYSME HO DĚLALI S KTEROUKOLIV HVĚZDOU SVĚTOVÉHO PROFI SKATEBOARDINGU – PŘES SKYPE!

22

ROMAN

text a foto: Peter Mercell

LIŠIVKA

halfcab noseslide ss flip out na famózní zídce, kterou najdete kousek od zastávky metra montbau

Roman Lišivka, pětadvacetiletý týpek z Košic, se na skejta poprvý postavil v deseti, ale pořádně začal jezdit až o rok později. Když dodělal střední, přestěhoval se na pět let do Prahy a poslední rok svýho života tráví nejvíc v Barceloně. Za největší úspěch svýho skateboardingu považuje to, že pořád jezdí, a posouvá ho to tak dál.

Tak kde jsme tě teď zastihli?

Jsem v Barceloně, právě jsem se přestěhoval do čtvrtě Barceloneta, na měsíc tu máme pronajatý apartmán s Markem Zápražným, Križem a Kardelisem. Skejtujeme a máme se dobře.

Proč jsi vlastně odešel z Prahy?

V Barceloně jsou lepší podmínky na skejt, podle mě je to nej město na světě s milionem spotů. Dá se jezdit celý rok, střídá se tu jen léto a jaro, zima neexistuje. A taky jsem chtěl poznat nové lidi a získat nějaké kontakty, které jsou v dnešní době to nejdůležitější. Správný lidi

tě dokážou posunout, pokud teda vědí, že jsi v pohodě a nechováš se jako idiot. A já bych se určitě chtěl posunout někam dál! Taky mě baví ten místní životní styl, všichni jsou v klidu, prostě jiná mentalita než na Slovensku nebo v Čechách, neřeší se blbosti. Seznámil jsem se tady s lidma z celýho světa, potkal jsem tu hodně Australanů, nějaký Brazilce, Francouze Flo Marfainga, Luy-Pa Sina, Vincenta Bressola, jednu dobu jsem dokonce bydlel s Tomem Penny, jeho holkou, Thomasem Winkelem a Thomasem Mayem. A ještě bych chtěl zmínit a poděkovat Michaelu Diligentovi a Frederickovi Gormitovi, to jsou lidi, co mi nejvíc pomohli.

Praha byla pro tebe jakoby taková zastávka na pět let při stěhování do Barcelony. Doporučil by si Prahu lidem, kteří si chtěj svůj skate zlepšovat?

Nebo se mají rovnou přesunout do BCN? Pro mě osobně byla Praha dobrá zkušenost. Jazyk je tam stejný jako na Slovensku, mají tam Stalina, což je

jeden z nejlepších spotů v Evropě, a proto jsem se tam taky přestěhoval. Skončil jsem střední školu a máma mi říkala, že buď půjdu pracovat nebo studovat.

Mně se na vysokou nechtělo a dohodl jsem se s Maťo Pavlačičem, který byl již pár měsíců v Praze, že za ním přijedu a můžu u něj bydlet. Zkusil jsem to, zalíbil se mi ten život ve velkoměstě, byla to dobrá zkušenost. A ty je potřeba sbírat! Byl jsem tenkrát hodně mladý, bylo pro mě jednodušší se odstěhovat do Prahy, kde jsem pár lidí znal, než se rovnou vydat do Barcelony.

Ty jsi člověk, který především natáčí edity.

Dokázal by ses ale kvůli sponzorům přeorientovat na ježdění závodů?

Já závodní typ nejsem, contesty nemám rád. Když jsem byl mladší, tak kolem patnácti, tak mě ty skateparky bavily. Jenže na Slovensku, v Košicích, jsme neměli moc dobré podmínky, dobré skateparky. Vyrůstal jsem na Ťahanovciach, což byl jeden takovej spíš streetovej

25

skatepark. Byly tam raily na zemi, grindboxy na zemi, pyramida, dva rádiusy a u rampa. V tý době mě tam bavilo skejtovat, měl jsem to hned u baráku. Hodně času jsme ale trávili i na streetu, chodili jsme jako všichni z Košic k Bílému domu. Tam mě to bavilo, jezdili tam ti starší a mohl jsem se od nich učit. Když jsem jel někam na závody, tak proto, že jsem se tam mohl potkat s ostatníma ze Slovenska, zajezdit si s nima a večer byla kalba. Teď už mě ty závody vůbec nelákaj a nedělal bych to ani kvůli sponzorům. No, záleželo by na tom, jaké bych měl podmínky. Kdyby byly takové, že by pro sponzora nebylo důležité umístění, ale šlo by jen o to se ukázat, tak bych čas od času do nějakého dobrého parku dokázal dojet. Ale těžko říct... Já nemám problém jet na závody a tam se předvést, jenže mě to nebaví.

Jak vůbec vypadá tvuj typický den v Barceloně?

Když netočím nebo nefotím, tak zpravidla ráno vstanu, udělám si kafe, najim se, dám si chvíli chill a jdeme

na pláž, opravdu skoro každý den. Pak se s homies potkáme na Macbě nebo na Parallelu, což jsou takový spoty poblíž mýho baráku, a buď tam zůstaneme skejtovat, nebo jdem někam jinam natáčet a fotit.

Večer si na bytě uvaříme jídlo, nadlábnem se, pak si dáme na chvíli chill, aby nám vytrávilo, hehe, a jdeme někam do baru na beer nebo cruisit po městě. A někdy je úplnej chill out doma u filmu.

Jak si tam hledáš nový spoty na ježdění?

Hodně jsem točil s Winkelem a fotil s fotografem Robertem Alegriem, který má auto, takže jsme jezdili i po okolí Barcelony. Tak jsem se dostal na nové, neokoukané spoty, který nemáš šanci jako normální turista objevit. Navíc, jak jsme po těchhle místech jezdili, tak jsme pořád koukali po okolí, a ještě objevovali další, úplně nová místa, na kterých ještě nikdo nikdy neskejtoval. To je úplně nejlepší, když se ti povede objevit takovýhle spot.

Bydlet v cizině asi nebude nejlevnější. Jak to teď vůbec máš s přísunem peněz? Pracuješ?

Já mám našetřené nějaké peníze. Abych měl třeba na cestování, tak jsem před dvěma lety prodal auto.

Chtěl bych se skateboardingem živit, bylo by dobré, kdyby mi nějaké firmy začaly ježdění platit, už se mi pár věcí rýsuje. Já nepotřebuju peníze, abych si kupoval drahé věci, mně stačí mít tolik, abych se uživil a měl na nájem. Stejně teď všechny peníze, co mám, utrácím jenom za to, abych tady mohl být. Nikam zatím necestuju, až koncem léta bych měl jet s Francouzema do Paříže a odtud máme v plánu vyrazit do Prahy a možná na pár dní i na Slovensko.

Skateboarding je teďka v takový vlně masovosti a konzumu. Vnímáš, co se s tímhle sportem děje, nebo na to kašleš a zajímáš se jen o skejt, co máš pod nohama?

Tak je jasný, že sleduju, co se děje, člověk to vidí

26

ss heelflip přes skálu rovnou na badalónskou pláž

nosemanual nollie 360 flip out v manuálovém ráji, který makak našel při potulkách po předměstích barcelony

na facebooku a skejt stránkách. Vnímám to, ale nějak to neřeším. Skateboarding nikdy nebyl sport, který se dostane na olympiádu, prostě je to sport z ulice a tam by to mělo i zůstat. Pro mě je to o tom skejtu pod nohama, o té zábavě, a ne o byznysu.

Marek Zápražný i přesto, že je Slovák, se dokázal prosadit v zahraničí. Myslíš, že se to nějak podobně může povést i tobě?

Myslím, že určitě. Tím, jak jsem se přestěhoval do Barcelony a seznámil se tu s hodně lidma, tak je to pro mě lehčí se prosadit. Je tu o hodně větší komunita a skateboarding tu berou trochu jinak. U nás v Čechách a na Slovensku to nikdy nebude takové, jako je to v jiných zemích EU, kde skejtujou lidi, kteří se tím živí.

V Barceloně mám možnost se jako amatér posunout dál. A hlavně je to o těch kontaktech, s kým se znáš, to tě může dostat dál.

S jakýma dobrýma lidma sis v Barceloně zajezdil?

Na celým světě je spousta skvělých skaterů, o kterých jsi nikdy ani neslyšel. Berou to ježdění jako zábavu a nechtějí mít nic společného s byznysem. Zajezdil jsem si tu ale i třeba s Fran Molinem, což je jezdec evropského Nike, taky s Javierem Sarmientem, Jesusem Fernandezem, Dwaynem Fagundesem nebo třeba s Cristianem Vannellou, který měl nedávno part na Berrics, úplnej PlayStation, hehe... Ono je to stejně z padesáti procent o tom stylu, jakým jezdíš. Můžeš dělat dobrý triky, ale pokud nemáš styl, tak tě lidi berou úplně jinak.

Tak ty jsi jedním z našich nejstylovějších jezdců.

Dostáváš za něj props i v Barceloně?

Když jsem někde na spotě, tak vidíš, že si lidi mýho stylu všímaj. A jak jsou všichni takový přátelský, tak ti zatleskaj i třeba za nějakej basic trick, třeba za flip

na zemi. No a za vraždu dostaneš high five, to je jasný, podporujeme se navzájem.

Jakým způsobem se snažíš zviditelnit?

Po závodech nejezdím, takže točím a fotím.

Na facebooku mám založenou stránku, je to jakoby fanpage, ale já to tak neberu. Používám to jako svoje portfolio, přidávám si tam svý fotky a záběry, třeba i věci, co mi lidi natočej na telefon. Tím dělám reklamu sobě i sponzorům...

A máš rozpracováno něco zásadnějšího?

Teď by měl vyjít nový part, který jsem natáčel s Winkelem. Nevím přesně, kdy to bude, možná za týden, možná během měsíce. Dál budou nějaké moje fotky od Roberta Alegria na Red Bull stránkách a pak máme pár věcí schovanejch do evropských časopisů.

Teď jak za mnou přijeli Kubo a Karďo, tak budeme spolu natáčet a fotit pro Nike, a mělo by každý měsíc

29

vycházet něco nového. Taky chci natočit nějaké video pro své další sponzory, pro Silver Trucks a pro Impallu.

To jsou teď moje priority.

Skejtuješ už hodně dlouho a pořád tě to drží...

Jezdím proto, že mě to baví. Je to pro mě takový hobby, neberu to jako práci. Možná z jedný strany jo, jak mám ty sponzory, tak pro ně musím něco dělat, takže to je taková práce. Dostávám od nich support a musím se za něj nějak odvděčit.

Tvým největším sponzorem je určitě Nike. Jaký jsou jejich boty na ježdění?

Většinou jezdím v Janoskách, to jsou takový bačkory, takový citovky na techniku, ve kterých se dá i skákat.

Já teda boty ještě moc neřešim, stejně ve všech jezdím bez vložek, abych ten skejt pod nohama cítil. Koston 2 mi vydrží strašně dlouho, dokážu v nich jezdit i měsíc a neroztrhnu je. Podrážka Nike je na věčnost, to ví

každý, takže prostě Koston 2 jsou napořád. Oproti tomu Janoski se zničí za kratší dobu, ale pořád to jsou perfektní boty na ježdění. A teď chci ještě zkusit nové Bruiny, které jsou teď vylepšené do stylu Janoski, ale navíc s měkčí podrážkou. Včera mi je ukazoval Marek Zápražný, kterej už je má, a tak bych si v nich chtěl taky zajezdit.

Myslíš si, že je Barcelona tvoje cílová stanice, nebo už máš plány posunout se někam dál?

Zatim to nijak neřeším a ani o tom nijak nepřemýšlím.

Chtěl bych zůstat tady a různě odsud vyjíždět na výlety a tour. Pokud se mi bude dařit, budu mít peníze, tak chci zůstat v Barceloně.

A co když ty peníze dojdou?

Vždy se můžu vrátit do Prahy, tam je to pro mě druhý domov. Na Slovensko bych se vrátit nechtěl, to by pro mě nejspíš znamenalo konec skateboardingu. Nejsou

tam podmínky, nemám tam s kým a kde skejtovat, na Slovensku bych mohl jenom zewlit. Taky mě tam dost vadí i ty lidi, necítím se tam dobře. Vždy, když odletím ze Slovenska, tak se strašně uvolním, je to jako kdybych se dostal do jiného světa. Hned je úplně jiná nálada, větší freedom.

Tak tu Barcelonu ti přejem, ať tam co nejdýl vydržíš! A teď nám řekni něco na závěr...

Tak chtěl bych poděkovat rodině, všem kámošům a sponzorům, Nike SB, Silver Trucks, Impalla skateboards, Urban Traveller wheels, Streetmarket CZ, Foomo hardware, Altamont a Klap family. A lidem bych chtěl vzkázat, ať skejtujou. Skate for fun, skate for life.

Hlavně ať se všichni na všechno dívaj pozitivně, ať jsou šťastný a ať dělají to, co je baví.

VANS DA PENKEN PŘIJMĚTE POZVÁNÍ ČESKÝHO VANS TEAMU NA SPOLEČNÝ VÝLET DO MAYRHOFENU, PŘÍMO NA KOPEC PENKENJOCH, KDE SE NACHÁZÍ LUXUSNÍ VANS SNOWPARK. VYDÁME SE TAM SPOLU S NIMI KONCEM ÚNORA, V DOBĚ, KDY SE LETOŠNÍ ZIMA PLYNULE MĚNILA V LÉTO. PŘESTO NA PARTU ČEKALY DOKONALE VYLADĚNÝ SKOKY... text: Radek, foto: Peter Mercell

martin mikyska /r/ bs 12 na posledním skoku pro line

AYS 31

V redakci jsme se na výlet opravdu těšili, a to hlavně proto, že je s klukama vždycky sranda, a navíc se Vans o nás dokáže super postarat. Vše se plánovalo již měsíc dopředu a kvůli nevyzpytatelný zimě docházelo k různým přesunům, až se nakonec na trip vydala parta ve složení Martin Mikyska, Dušan Kříž, Matěj Novák a Darek Bergmann, plus redaktoři Mirek „Kudrnáč“ Kvapil a Peťo Mercell. Ve svý podstatě to byl první trip potom, co se lehce měnilo složení teamu.

Kluci měli velkou radost, že jsou konečně spolu a celej trip se náramně hecovali.

Jak jsme se z Čech dostali do Mayrhofenu, asi nemá cenu popisovat. Hop skok přes Mnichov, dál po dálnici na Innsbruck a už si to zatáčíte do Zillertálskýho údolí.

Když neni zácpa, dá se to ujet z Práglu za pět hodin, né náhodou je tenhle resort oblíbenou destinací českých riders. Ubytko tu pořídíte celkem rozumně, celodenní permice koštuje 47 éček, ale stejně většina lidí má nějakým způsobem sehnanou sezónku na celý Zillertal, která vás vyjde na 650 euro. Pro bližší informace rozhodně mrkněte na Mayrhofner-bergbahnen.com.

Jak už bylo řečeno, cílem našeho výletu byl Vans Penken Park, hlavní action atrakce v Mayrhofenu. Je

to skoro k nevíře, ale resort má celkem šest různých snowparkových prostor, počínaje kids parkem, fun parkem, začátečnickým a pokročilým parkem až pro area konče. Každá tahle sekce obsahuje minimálně šest kickerů a stejnej počet jibů, a nad tím vším drží pevnou ruku mezinárodní parta shaperů, která každý den vše ladí do perfektu. Ne nadarmo byl tenhle park v roce 2010 oceněn titulem Best European park!

Před najetím do parku, což platí hlavně pro nováčky, je dobrý se seznámit s lokálníma pravidlama.

Celkem jednoduchejch deset bodů vám objasní, kdo má přednost, kde v parku zastavovat, co dál dělat a nedělat. A hezká služba je, že pokud sem vyrazíte nalehko, bez žádných foťáků nebo kamer, a dostanete chuť mít svůj progres zaznamenanej, můžete se ve snowparku každý úterý či sobotu od 13 do 15 h nechat cvaknout. Obrázky si pak lze zdarma stáhnout z webových stránek resortu.

SESSION Prvních pár jízd na Penkenu si kluci dávali jen tak zlehýnka, na rozježdění, protože skoky byly po ránu celkem zmrzlý. Všem bylo ale jasný, že jen co se

osmělí, začnou se dít velký věci, protože setup parku k tomu přímo vybízel. Česká parta si taky musela zvyknout na trošku jinej tvar kickerů, než na co je obvykle zvyklá. Skoky měly celkem rychlý rádiusy, posílaly hodně do dálky, a ne zas až tak moc do výšky.

Na prvním skoku se lítalo nějakých šestnáct metrů, na druhým osmnáct a ten poslední byl takovou výjimkou. Posílal celkem nahoru, a když to tam člověk dobře trefil, tak se ve slušný vejšce mohl proletět přes dvacet metrů daleko.

Počasí klukům vyšlo perfektně, nejen že se na ně z oblohy smálo sluníčko, a dalo se proto jezdit v mikině, ale taky vůbec nefoukal vítr. To člověk ocení zvlášť, když plachtí na megaskocích pro lajny. Kdyby vám to totiž uprostřed skoku fouklo, může to skončit taky velmi ošklivým pádem nebo vás to zanese přes třicet metrů daleko. A to už neodpruží ani inspektor Gadget... Během dopoledne se kluci rozehřáli na maximum a začaly padat slušný věci. Mikýř a Matěj tam oba poslali double 10, Dušan udělal fs 10, vše probíhalo na druhým skoku, protože toho třetího se kluci trochu báli. Ono přeci jen o takovýhleho mamuta v normálním snowparku nezavadíš, a tak je potřeba

32

darek bergmann /r/ fs boardslide na lomenym railu

matěj novák /g/ bs 5 indy

dušan kříž /r/ cab double underflip na prvním skoku pro line

ke skákání posbírat trocha morálu. A druhej skok kluky fakt bavil, vydrželi bez pauzy na oběd lítat až do tří odpoledne.

Druhý den se kluci přesunuli na poslední skok pro lajny a začaly se dít obrovský věci. K nejzajímavějším poletům rozhodně patřila Dušanova fs double, fs 10, cab double 9, Martin dal back 12 a Matěj s nastupující nemocí back 9 nebo double backflip. Dára si jezdil hlavně raily, ale protože se kameramanskofotografická crew poflakovala především v okolí skoků, neměl na svý čarování před objektivem zas

tolik prostoru. Nakonec se proto rozhodl taky zalítat a na prvním a druhým kickeru sázel hezký rotace.

Poslední den Matěj nešel vůbec jezdit, protože dostal brutální chřipku. Tu mimochodem na hory vzal s sebou jako dárek na uvítanou Martin Mikyska, kterej se s ní potýkal již před odjezdem a na Penken to pak odřídil s lahvičkou sirupu proti kašli v jedný ruce.

Pokoj měli s Matějem společnej, takže bacily na sebe nenechaly dlouho čekat a třetí den bylo vymalováno.

Mikýř se tímto Matějovi omlouvá... Ale kluci už stejně měli vše potřebný nafocený ze včerejška, a tak

bylo na čase zkoušet různý novinky. Martin poctivě pracoval na backside 1440, ale zatim to má jak lehce přetočenou dvanáctku, a tak si bude muset chvíli počkat. Dušan si užíval stylovky, třeba backflip z hrany až do tří čtvrtin dopadu, a plánoval switch backside tripple cork, ale k tomu se nedostal.

ZAJÍMAVOSTI NA KOPCI Protože je Penken jeden z nej parků v Evropě, sjíždí se sem celkem početná parta profíků. Během pobytu tak kluci mohli sledovat třeba holandskýho Jorise

35

Ouwerkerka. Již před odjezdem měl Mikýř z netu nakoukáno, že se tam Joris pokouší o bs 14 tripple cork a byl už celkem blízko. Kluci pak na vlastní oči viděli, jak při jednom z pokusů o tenhle veletoč zlomil prkno.

To ho však od ježdění vůbec neodradilo a odněkud si sehnal allmountain prkno s velkým nápisem Machete na skluznici. Svýmu trenérovi, co mu tam poctivě točil každej pokus, řek, ať jde domu, že stejně na tom novym divnym prkně už nic zkoušet nebude. Pak mu ale nějak otrnulo, posílal tam doublecorky, dvakrát zkusil tripple a lup, na třetí mu to tam padlo! Bohužel

mu to ale nikdo nenatočil, takže smůla. Ale celkem vtipný je, že ho Martin potkal několik týdnů později na svěťáku a kluk měl pořád stejný prkno. Asi mu ta allmountain mačeta dobře seká!

VANS HOUSE Ubytování v Mayrhofenu bylo v naprostým luxusu.

Vans house se nachází asi jen tři kiláky od lanovky, což je pro ranní přesun na kopec bomba. A při příjezdu na kluky čekaly vychlazený piva v ledničce, no co víc si člověk může přát. Na baráku se spí v prostornejch

dušan kříž /r/ stylový holycrail

pokojích, k tomu je nádhernej obývák. Na takovýhle komfort neni z Čechů nikdo moc zvyklej, většinou se totiž punkuje v pěti lidech na dvoulůžáku, což znamená klasický spaní ve dvou na jedný posteli nebo spacák na zemi, prostě komfort ruský jaderný ponorky. Kudrnáč běhal po příjezdu po baráku jak vyšinutej, zkoumal kvality všech postelí, až nakonec přistál na obrovským letišti, kde mu z tý nehorázný plochy kolem muselo být fakt smutno. Kluci taky měli krásnou kuchyni, která přímo vyzývala ke zkoušení kulinářskýho umění. Na zdravou výživu zaměřený team

trochu nechápal z redakční dvojice Kudrnáč-Peťo, kde speciálně první jmenovanej vyniká čuchem na výhodný nákup, takže do sebe dokáže nasoukat neuvěřitelný zvěrstva jenom kvůli tomu, že jsou zrovna v akci.

Martin s Matějem se jeden den rozhodli, že si uvaří chilli con carne, a to ne nějakym namixováním konzervy, ale hezky vše sami od základu. Takže si nakořenili hovězí maso, připravili fazole a ostatní věci, smažili, krájeli, dochucovali, prostě plný dvě hodiny práce v kuchyni. Ke konci týhle produkce přišel Kvapil, kterej celou dobu ležel na posteli s počítačem

darek bergmann /r/ tailpress na přítlačáku

37

v ruce, chlastal levný pivo a měl pohodu. S kamennou tváří zkušenýho pokerovýho hráče otevřel výhodnou konzervu chilli con carne z místního supermarketu, chvíli směs pomíchal na pánviččce a počal se ládovat.

Mikýř zariskoval, Kudrnáčovu lahůdku ochutnal, a musel bohužel konstatovat, že se to moc neliší od jejich dvouhodinové kuchařské produkce. Alespoň moh kluky hřát pocit, že jejich jídlo bylo asi tak tisíckrát zdravější než polotovar z konzervy...

chilli con carne, hot hot hot

matěj novák /g/ bs 5 nosegrab pro holky na lanovce

happy vans people

A ještě jedna chilli historka. Matěj se rozhodl výslednou mňamku na finále trošku dochutit, protože bez pálivýho pocitu v hubě to fakt neni pravý mexický žrádlo. Nic netušící Dušan, kterej na tohle neni asi moc zvyklej, se začal ládovat a po několika soustech se mu na čele objevila krůpěj potu. Během pár minut už z něj lilo víc, než když si nese domu špatný vysvědčení, a v obličeji začínal připomínat napařený prase. Kuchaři se bavili!

SRANDY KOLEM Dobrou náladu zvedaly ranní hádky o to, kdo si dá sekanou ze Sparu. Prasečí choutky měl většinou Dušan, Kudrnáč a Peťo, navíc Darek si chtěl dokoupit pivka, čimž pravidelně o dvacet minut zdržovali natěšenou, již oblečenou dvojku Mikýř a Matěj. Teda, když už jsme u toho Sparu, kluci jim tam celkem zvedli

prodeje piva. Každej si tu vybíral podle svýho, velká část party si jela ve Weizenech a redakce do toho pocucávala Zillertal Pils. Kluci mají totiž vyzkoušeno, že pivo obsahuje tolik živin a vitamínů, že se dá používat jako plnohodnotný doplněk stravy, a někdy jím lze nahradit i celou večeři.

Na Penken dorazila i česká freeski repre. Původně sice trénovali na Kaltenbachu, ale moc se tam nedalo, takže se přesunuli jinam. Velkou radost ze setkání s Pepou Kalenským, Máriem Skálou, který přijel z olympiády, Kubou Vzteklým a dalšíma klukama ze Špindlu měl především Dára s Dušanem, a k večeru pak s lyžníkama vyrazili na lehkou kalbu. Jinak nic extrémního se po večerech nedělo, kluci většinou surfovali net a odpočívali po dnu plným ježdění.

Celkem zábavnou hru si vymyslel nejmenovaný člen naší redakce a natáhl do toho jednoho nejmenovanýho

martin mikyska /r/ fs 3 indy na druhým skoku

39

člena teamu. Vše spočívalo v tom, aby člověk heiloval na co nejzajímavějším místě. První nesmělý pokusy zvedání pravice, maskovaný tím, že člověk jako by někomu mává, anebo ukazuje, jak vysoko je hrana kickeru, vystřídaly bomby. Korunu tomu pak nasadil pochod z parkoviště k lanovce vojenským krokem s propnutou paží tak, že kdyby to měl možnost vidět nejznámější Rakušan Adolf, určitě by si pochvalně přejel knírek.

SLOVO ZÁVĚREM Martin Mikyska: „Vans Penken park je super, ať na skákání, tak pro jibbery, svý si tu najdou začátečníci i profíci. Zkrátka ráj pro všechny. Jedinou nevýhodou jsou kvanta lidí. Čekání dole ve frontě je fakt dlouhý, ale sedačka je super rychlá, jezdí jenom u parku, takže člověk naštěstí stihne spoustu jízd.“

Matěj Novák: „Kickery na Penkenu ode mě dostávají sedm z deseti a rozhodně to bylo něco, co jsme v Čechách tuhle zimu vůbec neviděli. Shredů a railů kolem bylo milion, takže těm můžu dát v klidu 8 a půl z deseti. Bohužel nemaj tu rampu, což mě třeba chybí.

Suma sumárum, když deset bodů bude něco takovýho, co jsme na Zemi snad ještě ani neviděli, tak Penken dostává horších osm. Je to super evropskej park, kterej umožňuje dělání double a triple rotací. A cestou k lanovce se dá ještě mezi stromečkama skvěle zablbnout!“ Dušan Kříž: „Vyšlo nám to úplně super, líp snad ani nemohlo. Počasí nádherný, park dobrej, parta vynikající... Jenom víc takovýchhle tripů. A doufám, že ty fotky a videa vás budou bavit. Podpořte náš další trip, kupujte Vansy!“

NO

NA M

tex

ET t: T om

áš

Gaž

i, fo

OU R to:

Pet

er

Me

rce

ll

V O H C I MN 40

ICHOV, COŽ ORSKÝ MN V A B L TA S VŠTĚVĚ UR SE REM. PO NÁ O NAME TO Ě N M U S O O K T V TÁ ZAS VAŽOVALI ÝLET TÍM POSLEDNÍ TÁLE NEPO EDAKČNÍ V S R Ý M K S TA Ň O T LO ME ETÍ JICÍ BYL JIŽ TŘ -SHOP.CZ JS PLNILI TRO U SE SWIS E AUTO NA IP M R JS T D HIER! K A IN S S TA E A X-GAM TAG, WIR UMANÉ, N O E K T Z U O G R , P LL Ě EČN HNE ZA DOSTAT CHNELL, SC RYŤÁKŮ A S K S H C Ý JN NÁDĚ

petr vláčil /g/ ollie z megaschodů v mnichovský olympijský vesničce

jamie džamiansky /g/ fs nosegrind na mnichovský swiss zídce

Třetího výletu bezejmenných za podpory Swis-shop.cz se zúčastnil bánovský Filip Krchník, Petr Vláčil z Doloplaz u Olomouce a Lukáš Anderka, známější pod přezdívkou Jamie z Opavy. Původně jsme do Mnichova chtěli vyrazit o trošku dřív, ale vzhledem k tomu, že se nám do plánu připlet Oktoberfest, což bavorskou metropoli zdražilo asi o dvě stě procent, radši jsme to o pár týdnů posunuli. Den před vlastním odjezdem se celá parta shromáždila v detašovaném redakčním pracovišti u Kudrnáče doma, neb odjezd se naplánoval na brzkou ranní hodinu, tak aby se vstalo společně a na nikoho se nemuselo čekat. Na rozdíl od předchozích tripů jsme vyrazili pouze na dva dny, a to především proto, že většina mnichovských spotů je sjízdná pouze o víkendu.

Plánovaný budík sice zazvonil ve 4:30, ale ve skutečnosti jsme se probudili až o tři hodiny později,

což pak svými šoférskými schopnostmi zachránil fotograf Peťo a díky němu jsme na první spot, což byly Swiss Life ledges, dorazili kolem poledne. Filip Krchník si tu naplánoval fs bluntslide, protože se mu místo zalíbilo už na mapě spotů, kterou jsme si do redakce přivezli z předchozího Swis-shop.cz tripu. Jenže, když pak Filip zídku spatřil na vlastní oči, veškerý nadšení ho přešlo, a ještě než se stačil odhodlat k prvnímu pokusu, zjevil se jak Džin z Aladinovy lahve sekuriťák.

Protože neuměl ani slovo anglicky, nemohli jsme mu říct, jaký máme přání, a tak jsme ho prostě ignorovali.

Místo Filipa se hrany chopil Jamie, vrátil do pěti pokusů fs nosegrind, a protože jsme nechtěli Džina už víc provokovat, vypařili jsme se zpátky k autu.

Další dvě plánovaný místa se nacházely nedaleko od sebe, takže jsme se snažili zaparkovat, co nejrozumnějc. Jenže to je v centru Mnichova docela dost problém a jedinej volnej flek byl rezervovanej pro policajty přímo před jejich služebnou. Tak jsme radši podle mapy pokračovali dál, na manuálkový spot. Těsně

než jsme k němu dojeli, padla nám na semaforu červená a vedle nás zastavila sedmdesátiletá udržovaná babča v BMW. Stáhne okýnko a povídá: „Stejně sem rychlejší než vy,“ a pak to na zelenou odpíchla tak, že za ní zůstal jen ten stařecký smrad... Naše auto se pak v záchvatech smíchu stalo úplně neovladatelný a měli jsme co dělat, aby se nám vůbec bezpečně podařilo zastavit!

Manuálka měla spád a byla vysoká přibližně tak na osm schodů. Bohužel opět stála poblíž střežené budovy, muzea, a tak sekuriťák na sebe nenechal dlouho čekat. Rozhodli jsme se teda přesunout na nedalekou dřevěnou lavičku, kterou se nám při předchozím Swis tripu nepodařilo pokořit. Tentokráte nám ale štěstí víc přálo, každý si odnesl nějaký ten záběr a Filip Krchník i sekačku 5-0 to ss crooked revert. Hodinka ježdění uběhla jako nic, pak jsme do sebe rychle naházeli oběd a pokračovalo se na DAB gap, odkud si v minulosti odvez

a vysvětlování našeho omylu do mikrofonu, dokud nepřišel vytočenej správce, nevhodil speciální žeton a byli jsme free... Na druhý pokus jsme k DAB gapu odbočili bez chyby a mohlo se začít jezdit. Petr Vláčil dal třetím pokusem obdivuhodný kino a Filipa pak trápil ss heelflip. Po jednom čistym dopadu nepochopitelně seskočil ze skejta, a když to pak zkoušel dál, zbytečně se zranil a znamenalo to pro něj konec ježdění.

Cestou na poslední spot dne jsme se ještě zastavili ubytovat v hostelu, kde to vyšlo jen na 13 euro na noc.

Spaní v mnichovských hotelech musíme vřele doporučit, vyzkoušeli jsme jich během let už asi deset různých a nikdy nás poměr cena-výkon nezklamal. A pak teda byl závěrečný rail z deseti, který je známý třeba z videa Nike SB Safari Tour. Náš Jamie se tam odhodlával na fs boro, ale dřív, než stačil byť jen naskočit, padla tma a hrotit v ní zábro ze schodů fakt nechceš. Proto

petr vláčil /g/ flip ze čtyřky muzea bmw

fotku Pepa Havel, a to crooked na railu.

Při příjezdu na místo došlo k lehčímu navigátorskýmu omylu, zahli jsme o ulici dřív, a ta nás bohužel dovedla až k závoře jakéhosi hlídaného parkoviště. Byli jsme celkem překvapený, že se před námi zvedla, nejvíc asi Peťo, protože se rozjel a že se jako na parkovišti otočí. Bohužel, závora za náma zaklapla a otevřít už se nechtěla. Následovalo bezradný mačkání info tlačítka

jsme vyrazili zpátky na ubytko, cestou nakoupili nějaký sixpacky a jídlo, protože v Německu, speciálně křesťanskym Bavorsku, maj v neděli všude zavřeno.

Peťo našteloval ledničku na stupeň sedm, aby pivka řádně chládly, akorát ale zapomněl, že tam máme i jídlo.

Místo jogurtu jsme pak ráno měli čokoládovou dřeň a tuňákový sandwich bylo potřeba rozmrazit na topení.

Budík v neděli ani nestačil zazvonit, a už jsme všichni vstávali. Peťo totiž vyhlašoval skupinu Číňanek, které mu obsadili záchod těsně před tím, než tam 43

stačil vypustit ranní stolici. No, aspoň bylo víc času na skateboarding. Rychle jsme se sbalili a vyrazili dokončit naší mnichovskou misi. Prvním spotem mělo být pět schodů, kde chtěl Petr vrátit triple flip. Při hledání jsme ale ještě kápli na wallride, odkud jsme byli při předchozí tour vyhozeni. Rozjezdili jsme se proto na zemi za rohem a Filip, i přes bolesti zraněný nohy, dal wallie do boardslidu. Pokračovalo se dál v hledání pětek, ale cesta nás zavedla k osmičkám, kde

celou dobu tvrdil, že rád skáče, a tak to tady mohl dokázat. A na čtvrtý pokus udělal solidní olíčko! Pocit štěstí však vychutnával jenom chvilku, protože se ještě musel zkoncentrovat na závěrečný skákací spot, gigantický čtyřky u BMW muzea. Tomáši Javůrkovi se tu na předchozí tour nezadařilo, a tak jsme byli zvědavý, jestli to padne skryťákovi. Petr rozhodně nešel v Javorových stopách a hned na první dopadnul kickflip. Čekalo ho pak ještě dalších pět pokusů, než to odjel,

chtěl Jamie vrátit nollie hardflip a po pár pokusech ho i dopadával. Kolem prošli sekuriťáci, slušně pozdravili a překvapivě pochodovali dál. Jamie se pořád házel ze schodů, ten ollie hadr mu šel pod nohy míň a míň, dvakrát si dal i hranu, ale pak to najednou vrátil úplně do perfektu. Všichni jsme si s ním dali high five do jeho rozbitých dlaní a nahecovaní jsme jeli na dvanáctky, z kterých bylo už na fotečce v mapě cítit, že i ollie tam bude problém.

Navigačka nás zavedla k Olympia parku, panelákové vesničce olympioniků z roku 1972, která nyní vypadá jak asijské azylové centrum. Schody se nacházely přímo uprostřed této německo-korejské komunity a hned při prvním setkání s domorodci bylo evidentní, že lokálové skateboarding vůbec nemusí. Petr o sobě

ale místo naprosto zabil a vysloužil si za to potlesk i od kolemjdoucích turistů.

Bylo přesně 24 hodin poté, co padla první fotka. Tak málo času stačilo nounejmům na to, aby do časáku udělali zajímavejch šest stránek, co jsme naplánovali.

Díky tomu jsme si pak mohli celé zbylé odpoledne užít v poklidu, zajeli si do centra pro skupinovou fotku a dotočili pár záběrů. Jamie vyčuchal pravýho Turka, u kterýho jsme si dali vynikající Kebab, a pak už bylo na čase vyrazit zpět. Cestou domu nám auto umyl neuvěřitelně hustej déšť, prostě měli jsme celý víkend neuvěřitelný štěstí, ať už na spoty, anebo právě na počasí, který nám nadělilo podzimně nezvyklých dvacet stupňů a sluníčko. K pohodě nám v autě celou dobu vyhrával DJ Bugatron, jehož sedmisongový playlist

vůbec nestačil, a tak musel skladby často opakovat.

Postupně velký výběr skladeb ještě zužoval, až nakonec pořád dokola hrál Pour It Up od Rihanny, z čehož se nakonec stala i hymna mnichovské No Name tour. Tímto je u konce první ročník našeho konceptu, díky kterýmu se nám, doufejme že úspěšně, podařilo zviditelnit devět jezdců s velkým potenciálem. A kdyby ne, výlety alespoň všem zúčastněným přinesly mnoho zážitků a zkušeností.

A o tom ten skateboarding hlavně je!

filip krchník /g/ fs 5-0 to ss crooked na dřevěný zídce u autobusovýho nádraží

44

jamie džamiansky /g/ nollie hardflip z ghetto schodů

text: Radek Hruška, foto: Dan Zaslavsky

LOUIE BARLET

gap to walride

AMÍK LOUIE BARLETTA JE URČITĚ TEN NEJPOZITIVNĚJŠÍ SKATER NA SVĚTĚ A ROZHOVOR S NÍM JE ODMĚNA. POCHÁZÍ ZE SAN JOSÉ V KALIFORNII A JEZDÍ UŽ TAK DLOUHO, ŽE ANI NEDOKÁŽE SPOČÍTAT, KOLIK JE TO VLASTNĚ LET. POPRVÉ JSTE HO MOHLI ZAZNAMENAT NA MAPLE VIDEU V ROCE 1999 A JEHO FILMOGRAFIE DÁLE OBSAHUJE PECKY JAKO MAN DOWN, SUBJECT TO CHANGE, BAG OF SUCK, FEELIN IT, TWEAK THE BEEF A PODOBNĚ. LOUIEHO SPONZORUJÍ ENJOI SKATEBOARD, GLOBE SHOES, PIG WHEELS, SWISS BEARINGS A KRUX TRUCKS.

TTA

Tenhle rozhovor vzniká přes Skype. Docela by nás zajímalo, kde teď jseš a co děláš?

Právě jsem se vrátil od doktora, byl jsem u něj kvůli zánětu středního ucha, hehe. Minulý týden jsem se vrátil z tour po Austrálii a nejspíš z toho dlouhýho letu se mi to udělalo. O víkendu jsem byl skejtovat, něco natáčel a plán na nejbližších pár dní je skateboarding.

Mám tu na návštěvě kámoše z Itálie, a tak budeme jezdit.

Jestli nás paměť neklame, tak jsi byl před víc jak deseti lety v Praze. Vzpomeneš si na to?

Yes! Na Prahu si vzpomínám, dostal jsem se k vám před nějakýma dvanácti lety během Osiris tour. Byla to ale strašně krátká zastávka, přijeli jsme někdy k večeru, udělali demo a pokračovali do Rakouska, což mě mrzelo. Chtěl jsem totiž strašně ochutnat Absinth a věděl jsem, že je od vás a hrozně sem se těšil, jak si to užiju... Jenže pak se jen chvíli skejtovalo, takže žádnej Absinth a žádný český holky!

Kolik času ročně tak strávíš na cestě?

Nejspíš tak třetinu roku, no možná skoro půlku. Třeba letos jsem byl už měsíc a půl v kuse na tripu, větší část v Číně a odtud rovnou na dva týdny do Austrálie.

Spoustu lidí tvrdí, že cestování je na skateboardingu to nejlepší. Souhlasíš s tím?

Určitě. Všechny svý kámoše a oblíbený jídlo mám doma, takže kvůli tomu nikam jezdit nepotřebuju.

Vždycky ale, když někam jedu, tak si říkám, jaký asi bude ten další spot, na kterej se dostanu? To mě strašně motivuje a naplňuje.

A jaký pro tebe zatím bylo to nej místo na světě?

Oh man, to se budu muset zamyslet... Čoveče, nejspíš místo nedaleko od vás. Byl jsem jednou ve Španělsku a kámoši mi řikali, že jedou do Sofie, do Bulharska a ať jedu s nima. Vůbec jsem nic netušil a najednou jsem se ocit na takový plazze, jakou jsem v životě neviděl (památník Rudé armády, Orlov most, stanice metra SU Kliment Ochridsky – pozn. aut.). Spousta schodů, laviček, railů, hubba, všechno na jednom místě, prostě best spot ever. Jezdil jsem tam jen tři dny, ale byly to nejlepší tři dny mýho života.

Když Češi a Slováci jedou do Ameriky, tak se kromě skateboardingu těší i na fast foody a shopping mally. Na co se ale těšíš ty, když jedeš do Evropy?

Mám to podobně jako vy. Třeba když jedu do Španělska, tak se těším na bocadillos, takový ty obdélníkový sandwiche. Nebo na kavárny, i u vás je máte, s těma malejma zahrádkama, kdy sedíš přímo na ulici. To je úplně jiná kultura! V Americe jedeš do Starbucks, dáš si to drive thru, a pak sedíš v autě a piješ to při popojíždění v zácpě... Když se řekne Evropa, představím si tu svobodu, že můžeš ze spotu na spot dojít pěšky nebo na skejtu. Je to u vás větší relax a dokážeš ten svět kolem sebe líp vnímat.

Na svejch cestách určitě potkáváš i spoustu svých fanoušků. Co nejbláznivějšího si od nich slyšel?

Omg! Pravděpodobně úplně nejvíc bylo, když se mě jeden týpek zeptal, jestli bych se moh vyspat s jeho holkou... To bylo hodně wild. Insane!

Hehehe. A jaký to bylo?

No, já do toho nemoh jít... Byla moc mladá, hehehe.

Ale ne, vážně, já nevěděl, jestli to jako myslí, že by se na nás při tom díval? Trošku úchyl. Takže sem poděkoval a jako že ne. Bylo to v nějakym městečku někde uprostřed Ameriky, tam žijou samý divný lidi.

Někdy se mi i stává, že mi děti posílaj různý dárky, jako že mi třeba něco vyrobí. To je celkem v pohodě, no. Jednou nějaká holka získala moje číslo a pak mi pořád volala, a chtěla mojí adresu. A pak mi poslala videokazetu s animovanym filmem o mně.

Wow, musela u toho strávit moře dnů, než to dala dohromady! Trošku psychopatka, takže jsem si s ní přestal telefonovat.

Máš ještě nějaký další příběhy s crazy fanouškama?

Jo, bylo ještě pár dalších kids, co chtěli bejt jako já, ale nikdy nic vážnýho. Snažím se svoje osobní věci nechávat pro sebe, takže třeba nikdo neví, kde bydlím,

a mám klid. Jerry Hsu měl jednou takovýho fanouška, kterej jim byl posedlej. Dělal šílený věci, třeba se snažil balit Jerryho holku! Nebo třeba si Jerry změnil cover na Facebooku a bum, ten týpek si ho změnil během pěti minut taky. Prostě psycho...

Máš sám nějaký děti? Nebo je plánuješ?

Tak o žádnejch zatim nevim, hehehe. Možná někde ve Finsku, tam se hodně pije, člověk si pak nic nepamatuje.

Bylo se stát profi skaterem vždycky tvým snem, nebo si taky uvažoval o něčem jiným?

Já jsem chtěl bejt učitelem literatury a angličtiny, začal jsem to studovat na vysoký. Jenže pak začal být skateboading strašně moc časově náročnej, pořád sem musel cestovat, nestíhal jsem obojí a vybral sem si skateboarding, hehe. Může za to Marc Johnson.

Hele, musel si někdy v životě pracovat?

Jasně! Když sem chodil na střední, no vlastně už tak od deseti jsem chodil pomáhat a pracovat do obchodu se skříněma, vyráběli jsme je tam ze dřeva. Na vejšce sem si sehnal práci v takový rodinný kavárničce, kde jsem dělal manažera. Pak se ze mě stal pro skater, ale nějak jsem nevěřil tomu, že je to skutečná práce, a tak jsem dál makal v tý kavárně. Sranda byla, že jak sem dělal manažera, tak sem měl i na starosti shánění brigádníků, a moh jsem proto zaměstnávat svý kámoše, třeba i Caswell Berry tam jeden čas pracoval.

Prostě jsme tam v práci spolu felili, koukali na skejt videa a pořád jsme se bavili o ježdění.

Tak v takovymhle složení to musela bejt asi nej skate kavárna na světě!

Bylo to naprosto v pohodě, prostě cool job. Jenže pak už se to dostalo do stavu, že jsem musel přemlouvat kamarády, aby za mě vzali směnu, protože musim jet na tour. A pořád prosit kluky, aby za mě makali, že třeba jedu na dva tejdny do Evropy, a zatim co oni budou dřít, tak já si budu užívat, mi už potom připadalo dost blbý. Tak jsem dal výpověď... Ale vždycky si teď dělám srandu, že až skončim s pro kariérou, že se do kavárny vrátim!

Spíš si ale založíš nějakou svoji skate firmu, ne?

Ne! Já se seberu, odejdu a už s tím nebudu mít nikdy nic společnýho. Prostě se ze mě stane jen ten starej týpek ve skateparku, kterej jezdí jenom proto, že si chce užít. Nechci si to kazit přemejšlením o byznysu.

U nás v Česko-Slovensku teď skateboarding zažívá těžký období. Prachy zmizely, kluci, co doufali, že se z nich stanou profíci, musej začít makat...

Hodně lidí je z toho jakoby v depresi, rozplynuly se jim jejich sny, vlastně celá scéna z toho má špatnou náladu. Ty si musel za tu dobu, co to děláš, vidět už spoustu kluků, kteří museli skončit. Jakej je recept se smířit s tím, že už peníze za ježdění nikdy nebudou?

Já už jezdím dlouho, vlastně teď už s třetí generací kluků. S těma, co sem začínal a vyrůstal, tak makaj, založili rodiny a přestali jezdit. Takže jsem jezdil s mladšíma, kteří už teď taky začínají regulérně makat a dělat jiný věci. Proto teď skejtuju s novou generací, klukama, kterým je sedmnáct osmnáct. Nicméně, vždycky když člověk takhle přestává a posouvá se někam jinam, tak jsou takový dva scénáře, co se stane.

Buď zahořkne a nenávidí ty mladý, který maj všechno před sebou, anebo si z toho udělá přednost a vytvoří si s kámošema scénu sám pro sebe. Třeba u nás v San José si teď starý týpci našli takový opuštěný parkoviště a stavěj si tam betonový překážky, všechno tak maximálně metr a půl vysoký. Choděj tam jezdit, neprogresej s žádnýma novýma trikama, nemaj žádný nový sponzory, videa či rozhovory, ale dělaj to tam kvůli těm svejm kámošům. Myslím, že to je nejdůležitější věc, když zestárneš, abys byl pořád mezi skejťákama. Tvuj progres nebude to, že skočíš větší schody, ale že v neděli odpoledne nemusíš jít do práce, ale můžeš si zajezdit s kámošema. A tohle si myslím, že je způsob, jak zestárnout, transformovat to a pořád si ten skateboarding užívat.

47

bs nosepick

Tak snad tvoje rada naší scéně pomůže.

Vim, že ve Slovinsku je partička starších kluků, co staví spoty. A to je přesně ta věc pro skejťáky důchodce.

Mladý maj chuť jezdit a chtěj jezdit hned. K postavení spotu ale potřebujete tu životní zkušenost a trpělivost, přesně to, co maj starší kluci.

Poslední dobou v Čechách jezdí strašně moc koloběžek, víc než skejťáků. Myslíš, že je to proto, že dneska chtěj ty mladý všechno hnedka a bez bolesti?

Přesně tak! Skateboard je strašně těžkej na naučení, ale na stupidní koloběžce umíš triky během prvního dne. U nás v Americe byly koloběžky ještě před dvěma rokama hodně populární, ale teď ty kluci přecházej ke skejtům. Takže možná je koloběžka dobrej krok ve vývoji, že se jako malej prcek naučíš nějak odrážet a pak, když tě opravdu začnou zajímat triky, pujdeš dál, ke skejtu. Koloběžky jsou debilní, ale na všem špatnym je vždycky aspoň trocha dobrýho.

Já teď na výstavě viděl, že už jsou dokonce i koloběžkářský firmy na oblečení!

Před nějakými deseti lety tu byli profíci na in-linech, měli scénu, značky, jezdili na X-Games. A pak to umřelo, nejsou časáky, weby, závody, prostě nic.

A přesně takhle to proběhne i s koloběžkama.

Na skejtu se dá jezdit, i když seš starej, ale dokážeš si představit dospělýho na koloběžce?

Pár úchylů jsem viděl... Hele, jak jsou na tom tvý nohy po těch letech ježdění?

Dobře! Vlastně celý tělo se má fajn, já ho zas tolik neničím. Nejim žádný fastfoody, neničim se ani zevnitř.

Tak já se ptal, že teď všechny firmy na boty dělaj takový ty lehký, dejchatelný šůzky na relax. Tak jsem si řikal, že jestli to neni proto, že to profíci potřebujou?

Hehe, to ne. Já si myslim, že moje nohy jsou na tom dobře, protože už od mládí si do bot dávám vložky Dr. Scholl‘s. To strašně pomohlo. Teď se začaly vyrábět boty se strašně slabou podrážkou, a to si myslim, že bude pro hodně lidí znamenat zranění. Já jsem zastáncem vložek!

Co ten tvůj nový pro model bot od Globe, který právě přichází na trh. To asi nebude žádnej ultralehkej hype pro relax?

Bota má takovej neformální vzhled, ale je navržená pro skateboarding. Chtěl jsem botu, která by se nerozpadla po prvním dnu ježdění. Takže nemá žádný švy, který by se mohly roztrhnout. Já mám rád, když udělám na botě díru dřív v podrážce, než jí prošoupu na straně. Měnim desky celkem často, pořád tak mám novej grip a nechci kvůli tomu stále měnit boty. Cílem proto bylo vyrobit botu, která vydrží.

Jak moc ses na návrhu boty podílel?

Tak na začátku jsem v Globe odevzdal pár náčrtků, jakou mám asi představu. Pak jsme si to s designérem několikrát navzájem překreslili, potom jsme zašli do skateshopu, kde se mě ptali, ať jim ukážu, který boty se mi líbí. Tak jsem řekl, že vůbec žádný, hehe.

Já prostě nechci žádnou kopii, já chci něco vlastního, úplně novýho. A tahle konverzace designéra strašně nakopla, zažrali jsme se pak spolu do práce a stvořili botu podle mých představ. Každej šev, každej panel, vše jsem promyslel. Schopnost navrhnout botu mám ještě z dob, jak jsem jezdil za Osiris, kde mě to naučili.

Takže když jsem dostal u Globe možnost mít vlastní botu, hned jsme si porozuměli a taky je to navrhování víc bavilo. Na botě je to vidět, protože moje bota neni vůbec jako ty ostatní, který vznikaj z hlavy jednoho designéra. Moje bota je z mýho mozku, a proto je unikátní.

Ještě jsem se chtěl vrátit k tomu životnímu stylu.

Ty teda jíš zdravě, nekalíš a trénuješ?

Tak to ne, hehe. Ve formě se udržuju tak, že jezdim na skejtu. A co se jídla týče, tak prostě nejim junk food, třeba u McDonalda jsem byl naposled někdy v roce 1999. Když mám hlad, tak nejdu někam na hamburgera, ale radši si koupim sandwich. Nejvíc mi ale prospívá, že prostě skejtuju každej den.

Nezastavuju. Když zkouším trik, tak ho vydržim dělat až do tý doby, než ho udělám. Pak si sednu a nemůžu vstát. Ale kdybych si nesednul, dokázal bych jezdit třeba ještě další hodinu.

Každej tě zná jako člověka z partičky Tilt Mode Army. Jak jste se vůbec dali dohromady?

Já, Marc Johnson a Jerry Hsu jsme spolu bydleli v jednom baráku, rok 97 či 98, bylo nám kolem dvaceti a pořád jsme chlastali. Když jsme šli ven, říkali jsme, že to jdem „set it on the tilt“, jako že to teda nakloníme.

A odtud pak vzniknul název pro naší partu. Potom jsme z legrace udělali video, což byly takový různý srandy a záběry z našich seriózních partů, lidem se to strašně líbilo a TMA se stala známou.

Jezdíš ještě stále s klukama z vaší nakloněný armády?

Většina kluků už má manželky, děti, takže už s nima moc nejezdím. Marc a Jerry se přestěhovali do LA, pořád jsme kámoši, zrovna včera jsem si s Marcem

Co teďka natáčíš a kdy to uvidíme?

Pracujeme na plnohodnotným Enjoi videu, mělo by to vyjít na iTunes, a to někdy kolem září. Měl bych tam mít svůj part a doufám, že to bude nejlepší part, který jsem kdy natočil. Snažím se, hehe. Připravujeme spolu s tím i takový malý edity, který by se měly objevit na Thrasheru, a budou lákat na to hlavní video.

Cejtíš, že celkově skateboarding dnešních dnů je víc serióznější než před deseti dvaceti lety?

Spíš je to o tom, že jsou tu lidi, kteří to berou o hodně víc serióznějc, lidi jako Nyjah Huston. No a pak skatera roku vyhraje Ishod Wair, což dokazuje, že ty seriózní jezdci nejsou lepší. Ishod dělal srandy, natáčel si svoje home videa a Nyjah měl velký party pro velký firmy...

Prostě lidi chtěj víc vidět Ishoda, kterej hlavně skejtuje, a ne někoho, kdo to má jako sport nebo jako seriózní profesionální kariéru. Skateboarding neni sport, v něm nemůžeš bejt nikdy první, druhej, třetí, to je prostě životní styl. Buď to děláš a užíváš si to, anebo ne.

telefonoval. Ale času na společnej skateboarding moc nemáme, pořád někde cestujeme... No vlastně naposled, co jsem si s Marcem zajezdil, tak to bylo v Německu někde na spotu, kde jsem se s ním úplnou náhodou potkal! Doma ale jinak jezdim s mladejma klukama z mýho okolí, Zach Wallin, Ben Raemers a ostatní, je jim všem kolem dvaceti a jezdí každej den.

Kde tak jezdíš?

Kdekoliv. Pro mě už to neni o spotu, je to o tý atmosféře. Takže třeba jdu se Zachem někam na spot, on se tam snaží skočit nějak obří gap a já si jezdim dole po rovince. Stejně si to ale užiju, povzbuzuju ho, bavíme se, je dobrá nálada. Poslední dobou už to nemám o tricích, ale o tom jestli jezdim, nebo ne. To je pro mě teď to nejdůležitější.

Jak rozdílný bylo točení v začátcích vaší TMA v porovnání s dneškem?

Tenkrát bylo točení velká událost. Jeden z nás, Chris Avery, jehož táta měl kameru, prostě jednou za čas řek, že ten den nebude skejtovat, ale natáčet. Takže jsme z toho byli všichni hotový a hrozně jsme si to blbnutí s kamerou užívali. Dneska je to všechno seriózní. Natáčej to profíci, výbavu maj napujčovanou ze studií, pořád se zapisuje počet ujetejch kilometrů autem, aby se to dalo odečíst z daní, prostě je to oficiální byznys. Chudáci dnešní kluci, co nezažili ty naše začátky, kdy se všechno dělalo jen pro zábavu a pro radost.

A ty si to po těch letech pořád užíváš stejně?

Oh man! Čím víc stárnu, tím zjišťuju, že to mám rád čím dál tím víc. Měl sem jedno období, že jsem jezdil proto, že sem nic jinýho neuměl. Ale teď to mám tak, že mě ten skateboarding pomáhá v životě. Něco se mi nedaří, jdu si zajezdit, a hned zapomenu na svý problémy. Štve tě tvoje holka? Běž do parku, zajezdi si na quarteru a najednou na tu blbou krávu zapomeneš a v hlavě máš jen triky, který by si chtěl udělat.

Skateboarding mi ty léta na desce vrací tím, že mi udržuje zdravou mysl.

Dokáže tě skejt vůbec naštvat? Nikdy sem neviděl záběr, že by ses vztekal. I po nejtěžším pádu se pořád směješ?

Tak to je proto, že ty pády sice bolej, ale vstávat každý ráno do práce bolí víc, hehe. Já sem fakt vděčnej, že můžu jezdit a nemusím chodit do nějaký skutečný práce, otročit na něčem, co nemiluju. Jasný, když nevracím trik, tak mě to frustruje jako každýho z vás, ale nenaštvu se, protože mě život mohl klidně zavést na jinou cestu a neměl bych to takhle easy.

A kdy ses naposled pořádně usmál?

Asi jak sem teď odpovídal na otázku ohledně cestování.

Když se zamyslíte nad tím, že díky skateboardingu můžete vyrazit kamkoliv ven, najít si nový spot, zajezdit si na něm, a pak se o ty zážitky podělit s kámošema, tak to vám prostě musí vykouzlit ten největší úsměv na tváři!!!

49

51

MAX IN TAIWAN ZAJÍMAVOU POZICI VE SVĚTĚ PROFI SKATEBOARDINGU SI VYBUDOVAL MAXIM HABANEC. DÍKY TOMU, ŽE SE STAL JEZDCEM RED BULL A NAUČIL SE, JAKÝM ZPŮSOBEM TAHLE FIRMA FUNGUJE, OTEVŘELY SE MU DVEŘE DO CELÝHO SVĚTA. PŘED NEDÁVNEM TAK OPĚT VYRAZIL NA CESTY, TENTOKRÁTE NA TAIWAN, ODKUD PRO VÁS PŘIPRAVIL NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK. text: Maxim Habanec, foto: Kenji Haruta/ Red Bull Content Pool

fs rock‘n‘roll na vyhlídce v keelung na severu ostrova. na fotce to vypadá, že je to rádius, ale byl to spíš šikmej wallride a nejdýl maxovi zabralo se přimět k rozjezdu a narvat tam nohy

Někdy koncem loňskýho roku mi přišla pozvánka od Red Bull pobočky na Taiwanu, jestli nemám zájem udělat spolu s místníma lokálama foto a video session po ostrově, plus menší demo ve skateparku.

Samozřejmě sem moc dlouho neváhal a hned jsem psal pozitivní odpověď nazpátek. Plán byl takový, že se akce odehraje v době oslav novýho čínskýho roku, tedy koncem ledna, ale nakonec to nevyšlo a vše se konalo již v půlce ledna. Celý můj výlet trval jen šest dní, ale čekal mě opravdu nabitý program. Hned z letiště se jelo skatovat na první spot a i další dny jsem se vůbec nezastavil. Přijde mi, že jsem si tady za necelý týden prožil tolik, co jinde za měsíc.

Taiwan mě hodně oslovil, jak prostředím, tak kulturou i lidma. Když to srovnám s Čínou, která je jen asi dvě stě kilometrů daleko, tak je to úplně jiný místo.

bavilo, jak jsou ty místní jídla zdravý. Většinou se vše jí syrový nebo vařený, na moc smažených věcí člověk nenatrefí...

K jednomu z nejsilnějších zážitků patřila návštěva místa, kterýmu místní říkají Night market. Na celkem malým prostoru bylo namačkáno kolem dvě stě stánečků s jídlem a člověk tu mohl ochutnat od grilovaných mořských potvor přes rýžový knedlíčky, miliony druhů čerstvýho ovoce až po třeba hranolky s kečupem. Taiwanci tohle místo milujou a choděj sem večer s rodinou a přáteli na jídlo a pokecat. Pro hodně Evropanů by to asi byl problém skousnout, některý stánky totiž vypadaj, jako kdyby to vařili rovnou na zemi, ale já jsme ochutnal skoro všechno a nic mi z toho nebylo. Ale pravda, nad některýma lahůdkama se mi jazyk pozastavoval, třeba

až dorostou, bude to celkem silná generace dobrých jezdců. Když jsem se s lokálama bavil, zjišťoval jsem, jak maj všichni velký přehled o ježdění třeba v Hong Kongu, v Shanghai, prostě ta asijská skate kultura začíná být dost propojená. Mají svoje vlastní magazíny, natáčí si vlastní videa, může se celkem jednoduše stát, že se to odpojí od západní skate kultury a pojedou si vlastní styl.

Uzavřenosti komunity napomáhá i to, že většina profíků, co sem přijede na tour, tak se ani nesnaží nějak spojit s lokálama. Zalezou do dodávky, jezdí po spotech, natočí si svoje video a odjedou. Místní kluci se o návštěvě dozvědí třeba až někdy za půl roku na webu. Tuhle situaci se snaží změnit místní Red Bull, i proto mě pozvali, abych s klukama jezdil a ukázal jim, jak to máme u nás. Během mýho pobytu

v kulturním centru v yilan stojí i tahle streetová rampa, kde max odjel 360 flip to fakie

Trošku naivně jsem čekal, že zde uvidím nějaké menší baráčky a rýžová pole. Už z letadla jsem viděl, jak jsem se splet. Samý nový baráky, široký dálnice, na ulicích spousty lidí a všude nějaký mramorový stavby vhodný ke skateboardingu. Celkem mě i překvapilo, kolik tu potkáte Evropanů. Spousta z nich sem jezdí studovat na výměnný pobyty, a dokonce jsem narazil na jednoho Holanďana, kterýmu se tu v době studia tak zalíbilo, že tu rovnou zůstal.

Strašně miluju asijskou kuchyni a Taiwan byl pro mě jak přistání někde v ráji. Mísí se tu japonská a čínská kuchyně, takže člověk si dá nejen sushi, ale i super polívky. Snažím se na svých cestách jídla moc neporovnávat s domovem, protože ono se to moc nedá. Třeba čerstvost a chuť ryb u moře je úplně něco jinýho než to, co se dováží k nám, a už jen samotná rýže na Taiwanu byla o hodně lepší. Za vynikající sushi oběd tu člověk zaplatil kolem 200 Kč, a to bylo to nejdražší, co si mohl dát. Taková velká japonská polívka ramen tu vyšla jen na 80 korun a nemohl jsem se hnout ještě dvě hodiny potom. Dost mě taky 52

taková fazolová zmrzlina, která opravdu chutná jak fazole, tu si příště asi nedám.

Na Taiwanu skatuje celkem dost lidí, sice tu mají jen jeden skatepark, ale street spotů je tu tolik, že ho ani nepotřebují. Většina skaterů jsou ještě malý kluci, ty

maxim a lokální top skaters kyle ka a mark

jsme s taiwanskýma kameramanama a fotografem objeli spoustu míst, na mnoha z nich jsem byl první Evropan, který se tu svez. Většina spotů byla naprosto perfektních, samý mramor, žádný spáry, zkrátka jedno z nejlepších míst na skatování. Člověk se pak

lo-tung kulturní centrum v yilan, kde jsou školy, knihovny a velmi zajímavá architektura. max si tu našel zvláštní spot, vylez nahoru a dal si na banku ollie, při kterým hrozil několikametrový pád dolu

noseblunt slide v beitou. rail to nebyl nijak obtížnej, horší byl však rozjezd a dopad na kluzkých dlaždicích

ani nediví, proč ty americký profíci jezdí na Taiwan natáčet svý videa.

Jak už jsem řekl na začátku, měl sem celkem nabitý program. Vstával jsem v osm ráno, dal si snídani a jelo se s lokálama Kyle a Markem na spoty. Skateboarding na streetu probíhal celý den, občas jsem to měl proložený třeba rozhovorem pro místní média. Cílem ježdění bylo získat co nejvíc záběrů a fotek, protože z mýho šestidenního pobytu měly vzniknout tři web epizody.

Nejzajímavější spoty byly v Lo-tung kulturním centru v Yilan. Pod mostem tu stála taková u rampa s rozjezdy na obou stranách a myslím, že i některý firmy živící se stavbou parků by měly problém to takhle dobře udělat.

Trošku nechápu, proč to tady postavili, ale jezdilo se na tom perfektně. Moje oblíbená fotka je fs rock‘n‘roll

Pokuta vám stejně nehrozí, já tu ani žádný policajty za dobu svýho pobytu neviděl.

Hodně mě překvapilo, že ač je ostrov jen 500 km dlouhý, nachází se ve dvou podnebních pásmech.

Na jedné straně je Taipei, který leží na severu a je to takový chladnější místo. Pak ale sednete do vlaku, a za dvě hodiny, protože vlak jede rychlostí až 400 km/h, jste na druhý straně, na jihu, kde je tropický pásmo a teplota o 15 stupňů vyšší. Díky tomu se tam dá surfovat, wakovat, a je to místo, kam si všichni mladý jezdí užívat života na pláži. Jinak ta infrastruktura na Taiwanu mi celkem vyrazila dech. Za celou dobu jsem tu nezažil ani jednu zácpu, všude jsou postavený šestiproudý silnice, takže máte pocit, že na nich nejezdí skoro žádný auta. A ten megarychlej vlak přes celej ostrov? To je lepší jak lítat letadlem!

a byli otevřený poznání. A taky jsou tu lidi hrozně skromný. Třeba Kyle Ka, což je nejlepší místní skater, se choval úplně normálně, a ta pokora a skromnost z něj přímo vyzařovala.

Taiwanci jsou pozitivní a pořád mají chuť něco novýho dělat. Potkal jsem třeba kluka s holkou, kteří právě připravovali první taiwanský skate časopis. Bylo dobrý si s nima promluvit a vidět, jaký mají plány, jak se snaží pro ten skateboarding něco udělat. Ona vlastně celá jejich komunita držela pospolu, a přišlo mi, že se všichni mají opravdu rádi. Celkem změna proti Evropě!

I právě proto mi výlet připadal velmi pozitivní a dokážu si představit, že bych na Taiwanu žil celej rok. Ještě teď, když o tom píšu, cítím tu pozitivní energii. Pokud budete mít někdy v životě možnost, určitě si nenechte návštěvu tohodle ostrova uniknout.

jediný místní skatepark v taipei, max dává hardflip ze skočky přes rail, někdy kolem devátý večer během dema

v tulipánu, takový vyhlídkový věži v Keelungu, kam mě zavedl fotograf, kterej tu cejtil pěknej záběr.

Z dálky to vypadá, že je uvnitř normální rádius, ale je to bankovej wallride, a dalo celkem zabrat zjistit, jak se na to správně rozjet. Když člověk do tý stěny totiž moc narazil, celkem hrozilo, že přepadne a sletí dolu.

Ale bavilo mě to tu, spot stál nahoře na kopci a byl tu krásný výhled na celý město.

Místní obyvatelé skateboarding v ulicích celkem tolerujou. Když přijdete na nějaký mramorový náměstíčko, můžete si v klidu jezdit a nikdo s tím nebude mít problém. Samozřejmě, když pak jezdíte na railu někde u úřadu nebo obchodu, sekuriťák přijde. Řekne něco, čemu vůbec nebudete rozumět, a ukazuje, abyste odešli. Takže na něj zvednete palec nahoru, jakože poslední pokus, vrátíte si to a můžete jít pryč.

Když to porovnám s Prahou, přijde mi, že Taiwan o hodně víc žije. Když jsem se vrátil zpátky k nám, někdy v pondělí ráno, tak jsem si řikal, co se děje?

Připadalo mi, že je snad neděle večer nebo co, že v ulicích skoro nikdo nebyl. Zkrátka vypadalo to tu ve srovnání s Taipei jak město duchů. Na Taiwanu úplně cejtíš ten cvrkot, tu energii, jak to jde dopředu každou minutou, jak nikdo neztrácí čas. A to platí i pro ty skatery, jejich scéna jde neuvěřitelně nahoru.

Myslel jsem si, že Asiati budou takový uzavřený. Když jsme ale třeba ve skateparku hráli game of skate, byli všichni otevřený a přátelský, jak malý, tak i ty starší. U nás v Čechách, když přijde novej člověk někam do skateparku, tak na něj většinou ze začátku všichni čuměj jak na debila. Na Taiwanu to bylo přesně naopak, všichni měli radost, že je tam někdo novej,

55

Michal Biša: „Nikde nebyl sníh, tak jsme si tenhle spot v Kláštěrci nad Ohří museli naškrábat ze zbytků. Rozjezd na railík je přímo od hospody, he he, takže dobrý místo. Dělal jsem tu asi šest různých triků, na fotce mám fs 1 ss bs 1 dolu, to mi padlo na třetí pokus. Tenhle rail byl vlastně muj čtvrtej street jibbing v životě, nikdy sem se k tomu moc neměl a teprv letos jsem to pořádně začal zkoušet.“ (foto: Míla Štáfek)

Fanda Šesták: „Fotka vznikla v Berlíně, kde jsme byli s klukama na No Name tour. Tohle byl vlastně muj první kink rail v životě, a než jsem tam ten boardslide udělal, mohlo mi to trvat tak deset pokusů.

Chtěl jsem ještě zkusit feeble, ale nalomil jsem si u toho bora desku, a proto jsme šli radši na další spot.“ (foto: Peter Mercell)

Tomáš Vintr: „Byl jsem pár dnů v Čechách a fotili jsme věci pro rozhovor. Tenhle spot se nachází v logistickým centru u letiště, Praha-západ. Walliečko jsem tu vrátil několikrát, ladili jsme to na co nejlepší fotku.“ (foto: Peter Mercell)

Roman Dlauhý: „Točili jsme streety v Praze, ale přes noc nám slez sníh, tak jsme vyrazili do Špindlu najít nějaký urban spoty. A zadařilo se hned.

Spot, kterej je každou zimu zapadanej sněhem, se dal letos jezdit. Takže jasná výzva, každej věděl, co chce udělat, a pro mě to bylo fróňo. Na otestování jsem si dal grind fs 3 ze zlomu a pak už jsem šel na frontside boardslide přes celý. Několikrát jsem to odjel, ale furt se mi to nezdálo, až se nakonec zadařilo do perfektu, a výsledek je na fotce.“ (foto: Yan Renelt)

Ivan „Zobák“ Pelikán: „Takže 14. října 2013 jsem si v concrete parku v Řepích na keramickým kopingu poslech nádherný zvuk tohoto fs 5-0 grindu. Pak jsem chtěl udělat bs nosegrab tip to tail, dvakrát jsem to projel a při třetím pokusu jsem si v tom svym retro stylu uvědomil, že je potřeba se trochu zastavit, aby ta fotka nebyla rozmazaná! To bylo špatně... Následoval zásek a šel jsem ze tří metrů na bůček a zlomil si krček. To je takovej ten klasickej seniorskej úraz, že se ti při cestě do sámošky zamotá hlava, upadneš a už nikdy nevstaneš. U mě to naštěstí znamenalo jen měsíc a půl neschopenku! Největší prdel však byla se s tou zlomenou nohou vyškrábat nahoru z bazénu!“ (foto: Panker)

Lucka Zábranská: „Na konci roku jsem byla v Americe, jezdila jsem v Breckenridge a potkala se tam i s českou reprezentací.

No a při tý příležitosti mi trenér Přéma vycvaknul tuhle cab 3.

Celkem zajímavej úhel, že?“ (foto: Přemek Vida)

Ondra Porkert: „Ježdění na freeride campu Snowboard-zezula.cz bylo super, a vlastně to pro mě byl jedinej freeride týhle sezony.

Fotka je z resortu Hochfügen, ale jinak jsme během těch sedmi dnů rozprášili všechny zillertálský kopce!“ (foto: Jan Kodeš)

Honza „Pavouk“ Tomšovský: „Jezdili jsme s Michalem Musilem a ostatníma klukama exhibici na Hip Hop campu, byla dobrá nálada, tak jsme se hecli a udělali tenhle double fs indy air.“ (foto: Panker)

Honza Lohynský: „Fotka bs feeble grindu vznikla při shootingu ve Flachauwinkl, po ježdění jsme se v místním Chill Housu převlíkli a dali si s Peťem Mercellem hodinovou skate session s dokonalým výhledem na Alpy!“ (foto: Peter Mercell)

bobys /g/ cab 1 do tailpressu double grab revert v rejdicích

ondra camrda /g/ switch fs hardway na 1 ven ve vítkovicích

68

B*LOCAL Do generálova zápisníku bylo tučným perem zapsáno celkem sedm zastávek, během kterejch jsme se podívali do Vítkovic, na Paprsek, Karolinku, Monínec, do Rejdic, na Neklid a úplně nakonec i do Pece pod Sněžkou, kam jsme vyrazili místo Špičáku bez sněhu. Koncept best tricků pro lokální riders zůstal nezměněnej a v každym snowparku se tak většinou jely tři best tricky o věcný ceny

od značky Vans plus ollie contest o rukavice Level. Hlavní cenou na každý zastávce pak byly snowboardový botky Vans velikosti a modelu dle vlastního výběru pro nejlepšího jezdce dne. Kromě cen, dobrý nálady a riderů z českýho Vans snb týmu jsme s sebou vozili i stánky, kde si přítomní mohli vyzkoušet boty Vans, brejle a helmy Smith nebo očíhnout rukavice Level.

pavel vyroubal /r/ ss nosepress na karolince

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

2014 VÍTKOVICE

Snowpark v krkonošskejch Vítkovicích si během těch pár sezón, co je v provozu, vybudoval skvělou pověst.

No ono taky není divu, práce profíků z party Freestyle Area je tu znát, a i když ještě v pátek ráno nebyla na svahu ani jedna překážka, během odpoledne jich tu shapeři postavili kolem desítky, a navíc objednali azuro.

V sobotu si tu tak před zraky Matěje Nováka, Darka

V RÁMCI POKRAČOVÁNÍ ZIMNÍ SÉRIE B*LOCAL JSME PLÁNOVALI PO ZBYTEK ROKU DÁVAT DO ČASÁKU STREET FOTKY LOKÁLŮ, A NAVÁZAT TAK NA POVEDENOU PREMIÉRU TOHODLE PROJEKTU Z LOŇSKA. ZIMA ALE BOHUŽEL BYLA, JAKÁ BYLA, O SNĚHU MIMO SJEZDOVKY JSME SI MOHLI TAK MAXIMÁLNĚ NECHAT ZDÁT, A TAK TU TEDY MÁME ASPOŇ TOHLE MENŠÍ OHLÍDNUTÍ...

Bergmanna, Dušana Kříže a Martina Mikysky místní rideři zabattlovali ve čtyřech best tricích a ze všeho nejlíp vyšel shaper Filip Znamenáček, kterej si hlavně za ss fs hardway 27 do fs bora na šikmej rail odnesl hlavní cenu.

PAPRSEK O tejden pozdějc se pokračovalo na Paprsku. Všechno

vypadalo nanejvejš pozitivně, shapeři i Michal Urban zastupující areál nám byli plně k dispozici, ale počasí se bohužel postavilo proti nám všem. Orkán, který člověka dokázal zastavit při sjíždění kopce, přišel v sobotu a mlha to tam poslala zas v neděli. To nás donutilo odjet jen jeden best trick na ĺámaný bedně, odkud si triko Vans odnesl Ondra Mahdal za fs transfer za zlom. V paměti nám tak zůstal hlavně

kuba bílek /r/ one foot na corneru na neklidu

odlítlej stánek, kterej smetl ještě jeden sousední s pivem, přičemž rozlil 40 litrů piva. A pak taky kalba, která je na Paprsku vždycky naprosto neskutečná!

KAROLINKA Jestli nás nějaká zastávka minulý sezóny B*Localu bavila nejvíc, byla to určitě Karolinka u Vsetína, kde úřaduje shaperskej mág José. Ten tu i tentokrát z minima sněhu vykouzlil parádní jibbovej setup, na kterym si to rozdala spousta lokálů. Nejlepším podle rozhodčího Dušana Kříže byl místňák Martin Varyš, kterýmu tu všichni říkaj Gulli Gudmundsson, a to hlavně za svý hardwayový variace.

Za zmínku stojej i výkony Jenny Králíkový a Tinky Droppový, který sem dorazily ze Slovenska, jezdily všechny překážky a celej den klukům ukazovaly triky na dost slušný úrovni.

MONÍNEC Středisko Monínec je k nalezení asi 80 km od Prahy směrem na jih a letošní novinkou je parčík udržovanej firmou Freestyle Area. Vzhledem k nižší poloze to 70

tu se sněhem sice letos nebylo úplně nejveselejší, ale my si na setup a podmínky vůbec stěžovat nemohli. Sunshine, čtyři platformy se super jibama a nahecovaný týpci, kterejm kraloval Martin Sommer, co kromě frontflipu z kluziště předvedl třeba i nejvyšší ollie celý série, tedy celejch 85 centimetrů!

REJDICE I v Rejdicích to bylo hodně o slashi, pohodě a sluníčku.

Honza Zajíc tu zrovna náhodou měl camp a riderů tu byl dostatek. Na setupu, kterej ke shredu nabízel hned sedm překážek v řadě, podle rozhodčího Darka Bergmanna nejvíc zazářil coach Jirka Chlum aka Chlumik z Jablonce, co předvedl třeba ukázkovej backroll na skoku. Je taky dobrý dodat, že ceny jsme během série rozdávali jen těm riderům, který od sponzorů nedostávaj vybavení zadarmo!

NEKLID První březnovej den se B*Local přesunul na Neklid v Krušnejch horách, kde to už se sněhem byl docela

ondra mader /r/ fs tailside to ss grind na paprsku

tomáš jánoš /g/ hardway to fs boardslide na monínci

průser. Shapeři tu ale naštěstí měli postavenej velkej corner, kterej během dne ořezávali a dohazovali nájezdy na překážky. Park totiž doslova odtával před očima. Všechno se ale nakonec v klidu odjelo a hlavním hrdinou dne byl Kuba Bílek. Ten nás dostal hlavně svojí všestranností, kdy kromě skvělejch triků na PVC trubce a hokejce, poslal na corneru one foot nebo rodeo sedm, a aby toho nebylo málo, vyhrál i ollie contest! Pro Kubu to znamenalo druhý Vánoce, o dobrym pocitu nemluvě.

PEC POD SNĚŽKOU Jak už bylo zmíněno, poslední zastávka se kvůli sněhovejm podmínkám přesunula do Pece pod Sněžkou, kde jsme byli svědky nefalšovanýho ledovce v Čechách. Sněhu tu bylo neskutečný množství, stály tu velký kickery a doteď nechápeme, jak je to možný!

I tady z davu dost výrazně vystupovalo jedno jméno, a to Kuba Tylš. Grind frontflip z railu, nejvyšší ollie dne, a hlavně double frontflip na skoku z první? To jsme teda absolutně nepochopili ani my, ani rozhodčí

Dušan Kříž! O nejlepším triku celý série prostě není pochyb!

Toť vše o B*Local 2013/14 a nezbejvá než poslat díky všem resortům, shaperům a riderům, který sérii podpořili. A teď už se jen všichni modleme, aby příští zima byla v Čechách taková, jakou ji známe ze vzpomínek našich babiček! testování brýlí smith a bot vans na každé zastávce

ONE DAY/ONE RESORT

LAAX

text: Radek, foto: Peter Mercell

DIANA AUGUS

ráda se prolítnu i v rampě, jen škoda že byla superpipe zrovna v den focení zavřená

73

VYZVAT HORY NA JEDNODENNÍ SOUBOJ JSME SE VYDALI DO ŠVÝCARSKÉHO STŘEDISKA LAAX. BOJOVNICÍ SE STALA DIANA AUGUSTINOVÁ A JEJÍM ÚKOLEM BYLO BĚHEM JEDINÉHO DNE NASÁZET TOLIK FOTEK, ABY SE Z TOHO DAL UDĚLAT ČTYŘSTRÁNKOVÝ ČLÁNEK. NEJVĚTŠÍM NEPŘÍTELEM TÝHLE RUBRIKY JE POČASÍ, ALE JAK SE UKÁZALO, DIDI NAKONEC MUSELA NEJVÍC BOJOVAT S NĚČÍM ÚPLNĚ JINÝM...

STINOVÁ

poslední trik dne byl noseslide na tomhle railu se schodama, který se nachází dole u lanovky

Na začátek by bylo dobrý si Dianu Augustinovou představit. Je jí osmnáct let, pochází z Českého Krumlova, na snowboardu jezdí osm zim, pět závodně, kvůli čemuž momentálně studuje na dva roky rozloženej třetí ročník soukromého gymnázia. K nejlepším jejím výsledkům patří vítězství na World Rookie festu v kategorii grom nebo celkově druhé místo v českém snb poháru. Sponzory to ale asi moc nebere, takže Didi jezdí za podpory Snowboards.cz a Gang snowboard.

K našemu souboji s časem jsme si vybrali resort Laax, kde shodou okolností teď Diana tráví celou zimu. Středisko je to jedno z nejlepších v Evropě, a to především díky snowparkům. Na kopci jsou celkem čtyři, zajezdí si tady jak začátečníci, tak profíci, a jako třešnička na dortu tu stojí dvě rampy. Koho baví jiby, ten si tu může dát přes kilometr dlouhou lajnu, osázenou víc jak dvaceti překážkama, prostě úlet. A velký plus je, že díky hliněným základům tu pro lajna stojí někdy od začátku prosince. Zkrátka Laax chce být evropským snowboardovým centrem číslo jedna, a pomáhá tomu i třeba halou Freestyle Academy, kde si hezky pod střechou a v teple zaskáčete do foampitů, na trampošce a nebo si můžete pojezdit v obří minirampě. Mínusovým bodem jsou švýcarský ceny, denní permice stojí třináct set, týdenní kolem

bůra, no a na sezónku si připravte dvacet pět tisíc, plus celoroční vstup do Freestyle Academy za dalších šest a půl tisíce navrch. Ubytko v hotelích je taky taková klasika, Diana tu ale bydlí celou sezonu a samostatný pokoj v apartmánu ji přijde na nějakých osm tisíc měsíčně. Sečteno a podtrženo, poměr cena výkon se tu přesto vyplatí, mrkněte na Laax.com.

Naše focení ve Švýcarsku jsme si naplánovali na půlku února. Didi měla po lednový šňůře závodů chvíli čas na trénink, ale kvůli mizerný předpovědi počasí odjela do Čech, aby se tu taky trochu ukázala. Dala si Volcom Peanut Butter jam, skončila druhá, pak vyhrála King of Jib na Monínci, týden shredila v Olympijském parku na Letný a vše zakončila zastávkou na B*Local v Rejdicích. Bohužel, den před odjezdem do Laaxu na naše focení chytila nějaký czechobacil, naskočila jí horečka 39,5 °C a vypadalo to na konec našich plánů.

Jenže Diana se svý vysnění čtyřstránky nechtěla vzdát, takže ráno v den D se přeměřila, 38 stupňů srazila koktejlem prášků a vyrazila na kopec, že to prostě dá!

První kroky vedly k rampě, kde to má Didi zle nalítaný, abysme session odpíchli pěknou fotkou. Dorazili jsme na místo a jako na potvoru se rozbila rolba, kterou rampu upravujou, a tak byla zavřená. Normální člověk by to na tomhle místě zabalil, ale Diana prostě chtěla

článek dokončit stůj co stůj, i když jí okolnosti vůbec nepřály. Ježdění proto proběhlo ve vedlejší, menší rampě, kde to teda moc ideální není, ale nakonec pár fotek vzniklo.

Bylo deset ráno a nemocí zmlácená Didi uvažovala, co dál. Fotograf Peťo navrhoval nejrychlejší možnou variantu několika rychlej triků v parku, aby si mohla jít lehnout do postele, ale to prej nepřipadalo v úvahu, bez boje se nevzdá! Šlo se na skok do medium lajny, velkou pro line Didi stejně nejezdí, protože ty třicetimetrový polety dávaj zabrat i klukům. Nevymejšleli žádný složitosti a proběhla bs jedna, hned na druhý pokus, a pokračovalo se dál. Na Oakley překážce, což je vlastně logo týhle značky, si dala bonk, akorát že na fotce to vypadalo tak malinkatý, že záběr putoval rovnou do koše.

Pojízdný lazaret se přemístil do Curnius parku, což je ten megadlouhý jib park, a hned na první pokus tu na rovnym railu padnul nosepress. Diana za něj byla vzhledem k podmínkám velmi ráda a fotku jí následně pochválil i Kuba Petr, takže zářila štěstím. Euforicky se rozhodla, že zkusí něco freeridovýho. Normální člověk se při výšlapu mimo sjezdovku lehce unaví, horečkou rozpálená Didi byla úplně grogy. Chvíli si ale na kopci odpočinula a pak se pustila na připravený

můj nejoblíbenější trik – nosepress na tomhle božím railu na začátku cornius parku

75

mini odraz. V plánu měla takovej dropík ze skály a přelet terénní boule, ale skutečnost byla taková, že to nedolítla, o hranu se úplně rozhodila a slušně se rozmajzla. Nechtěla to však vzdát a šlo se na poslední naplánovanou překážku, stairset dole u lanovky. Hodiny už ukazovaly čtyři odpoledne a z plánovanýho fróňa byl nakonec jen noseslide, za což jsme vzhledem k tomu, že už ani skoro nemohla zvednout nohy, byli rádi. Hlavně proto, že už se Didi konečně rozhodla to zabalit a jít si lehnout. Neuvěřitelný bojovnice ty holky jsou!

A jak Laax a vlastně celý focení hodnotí sama Diana? „Díky tý sezoně v Laaxu zase cejtím, že mám po letech konečně nějakej progres. Když jsem sem v prosinci přijela a viděla tu všechny ty holky jibovat, absolutně mě pozabíjely, a to ani neměly žádný sponzory.

Prostě mě to tak nějak srovnalo, že mi je teď jasný, proč nejezdím za nějaký evropský team, fakt si to nezasloužim. A to nemluvim ani o klucích, který tu potkávám v roztrhanejch kalhotách a s nalomenym prknem, co by dokázali zajet celou českou špičku.

Prostě hrotí, baví je to a nepotřebujou nic... Jinak Laax je pro mě nejlepší park v Evropě a po tý letošní zimě vím, že jsem si nemohla vybrat lepší místo na strávení sezony. To, co tady zažívám, je prostě sen každýho snowboardera!“

text: Radek, foto: Přemek Vida

DOBŘE NAŠLÁPLO NA CESTĚ VZHŮRU MÁ MIKI PAJER, A TAK MU PRÁVEM NÁLEŽÍ RUBRIKA COMING SOON. TENHLE ŠESTNÁCTILETÝ TÝPEK CHODÍ NA STŘEDNÍ UMĚLECKOU ŠKOLU V PRAZE, ALE VĚTŠINU ZIMY STEJNĚ TRÁVÍ NA HORÁCH JEŽDĚNÍM. POSLEDNÍCH PÁR LET SBÍRÁ JEDNO CENNÝ UMÍSTĚNÍ ZA DRUHÝM, JE NAPŘÍKLAD TROJNÁSOBNÝ MISTR ČR VE FREESTYLE SNOWBOARDINGU. MIKIHO SPONZORUJÍ ANALOG, BURTON SNOWBOARDS A ANON. Před dvěma lety jsi měl na stránkách Boardu miniprofil, a tou dobou jsi ještě chodil na základku. Co studuješ teď?

Dělám obor filmová tvorba na střední umělecký škole Michael v Praze, učíme se tam všechno možný, třeba kameru, střih, produkci, scenáristiku nebo režii. Točí se i cvičení, a každý z nás pak vždy dělá nějakou profesi jak při natáčení skutečnýho filmu. Člověk se fakt naučí zajímavý věci. Ale třeba program na střih, co používáme ve škole, neni moc vhodnej na snb videa, protože v něm nejde například dělat slowmotion. Hodně mě zajímá kamera, ale je to těžký to zkombinovat s tím mým snowboardingem.

No právě! Máš na střední individuální plán jak na základce?

Na uměleckých středních školách se individuální plány normálně neumožňujou, ale já mám výjimku. Naštěstí!

Ale učitelé na tenhle způsob studia nejsou zvyklí, takže jsou na mě celkem přísný a rozhodně mi nic neodpustí.

Taky jsi tenkrát v miniprofilu prozradil svý plány, že by ses chtěl dostat do evropskýho Burtonu a dál, a taky jezdit na Aljašce. Jak se tohle za dva roky posunulo?

Zatim se mi nic z toho nepodařilo, ale pořád se snažím dostat dál. Teď začínám s programem, s tréninkem, jehož cílem je se dostat na olympiádu v rampě. Je

to docela těžkej úkol, rampa u nás neni, trénovat se musí v zahraničí. A taky tu rampu u nás nejezdí moc lidí, akorát tak Matěj Novák, takže je to složitý se od někoho něco naučit. Ale myslím, že mám větší šanci se na olympiádu probojovat v rampě než ve slopestylu.

Dostal ses v poslední době na nějakej zajímavej trip?

Letos na podzim jsem se s českou reprezentací podíval na měsíc do Ameriky. Bylo to úplně supr, ty parky a skoky tam jsou na vyšší úrovni. Ostatní lidi z repre řikali, že to tam letos bylo nejhorší za poslední roky, ale mě se to nezdálo. Hlavně ta rampa v Brecku, to se nedá s ničim srovnávat. Během toho měsíce jsem se tam naučil spoustu novýho, hlavně switch triky.

COMING SOON

bs 5 indy na největším skoku v keystone

MIKI PAJER 77

Zima letos strašná, jak si jí přežil?

Celkem v pohodě, akorát mě mrzí, že jsme si nedali žádný freeridy. Loni jsme s Pepé Samkem projeli ve Špindlu úplně všechno, ale letos to nešlo. Vlastně jedinej freeride jsem si dal v Itálii v Monte Bondone, kde jsem byl na World Rookie festu. Během závodu nasněžilo, takže jsem si ve volný chvíli zaprášil. Když tu zimu vezmu postupně, tak v lednu jsem byl na BEO, pak jsem s bráchama Paulíčkama jel do Davosu na Evropský pohár v rampě, kde jsem skončil třináctý v mužský kategorii. Odtud jsem se přesunul do Prahy na nějaký čas do školy. V únoru byla olympiáda, žádný závody se moc nekonaly. Jezdil jsem proto

ve Vítkovicích, a vlastně jsem byl ještě na dvou Rookie festech, ale ty se mi moc nepovedly. Březen je pro mě zatím nejlepší, jel jsem tři český závody a všechny tři vyhrál.

Co když ty sněhově bídný zimy teď budou napořád?

Máš nějakej náhradní plán?

Tak to nevim, to bych asi nezvlád a radši bych přešel k surfu... Ale nejspíš bych se odstěhoval někam do Ameriky, do Colorada, protože bez sněhu bych prostě nepřežil.

Pořád je tvym home resortem Špindl?

Jasný. Jezdím tam nejvíc s Pepé Samkem nebo Adamem Paulíčkem, kterej je z Vrchlabí, a ve Špindlu

je furt, a taky ostatníma klukama jako Tomáš Raiser a parta kolem. Špindl ale teď neni, co to bejvalo dřív. Změnil se majitel, snowpark se zrušil, prostě nejhorší sezona.

Naštěstí máte Freestyle area ve Vítkovicích!

Je to tam ze Špindlu fakt blízko a vzhledem k tomu, jaký byly sněhový podmínky, tak to tam měli supr.

Jezdí tam z Míseček autobus zadarmo, trvá to čtvrt hodiny, takže asi nejlepší řešení, co v tom Špindlu udělat. Zpátky jezdíme ve čtyři, pak si ještě kousek šlápnem na Medvědín a jedeme Vodovodní dolu.

Akorát že letos prostě nebyl sníh, takže člověk dojel do půlky a pak musel šlapat po svejch.

Zbejvá ti po ježdění čas na nějaký srandy? Děláš ještě něco jinýho?

Když mám čas, tak jdu fotit. Potřebuju to na cvičení do školy, takže na horách si už třeba fotim krajinky a podobně. Na srandy s kámošema mi moc prostoru nezbejvá, teď třeba bude školní ples a kluci jsou naštvaný, že tam nejdu. Ale já mám mistrovství světa juniorů. Prostě vybral jsem si ten sport, chci to dělat a kámoši snad počkaj. Ani na ostatní věci nemám moc čas, třeba teď čtu Jobse, ale má to asi šest set stran, tak snad to někdy dočtu. Občas taky koukám na filmy, někdy stříhám videa nebo upravuju fotky.

Na jakym prkně teď jezdíš? Co vůbec máš za výbavu?

Já mám nejradši Burton Custom, teď jezdim model z loňský sezony, Custom Restricted, kterýmu říkám Ovocňák, protože má na skluznici fotku napůl rozříznutýho ovoce. Pak používám ještě Burton Hate, ale to je spíš na jiby, na tom se moc nedaj jezdit skoky ani rampa. Prkna mám tak 151 cm, úhly +15 a -12.

Nechci mít duck stance, protože pak cejtim, jako by mi to mělo na zadní noze utrhnout koleno. Vázko používám Burton Malavita, takový to s tou zahlou patkou, oblíbil jsem si ho hlavně na raily, protože

78

fs 3 indy na stubaii během podzimního repre tréninku

s ním jdou dobře dělat pressy. Baví mě tolik, že ho budu používat i příští rok. Boty jsem měl letos Burton Ambush, ale asi přejdu příští rok na beztkaničkový.

Jakýmu snowboardingu se teď věnuješ?

Příští týden pojedu na Küthai potrénovat rampu před mistrovstvím světa juniorů. V plánu mám zkusit crippler flip, takový to, jak dělal Danny Davis na olympiádě, akorát že on double a já se pokusim jen o jeden. Pak bych chtěl jet někam s Matějem Novákem, aby mě naučil mc twist, protože on to jedinej umí.

Zaměřuju se hlavně na rampu, abych měl šanci s tou olympiádou, ale na skocích i v jibbingu se taky budu chtít posunout dál. Chtěl bych být všestrannej.

Závody ti docela jdou, asi nejseš trémař?

U mě je to o tom, jak se mi povede první jízda. Když to zkazím, tak jsem vystresovanej, mám to nějak v hlavě porouchaný a už nic moc nezajedu. Ale teď v Peci se mi to podařilo nějak prolomit. Nezajel sem první jízdu, druhou jízdu, ale byl to jam, a tak se mi povedla třetí jízda a ve čtvrtý to bylo úplně nejlepší.

Co že tě ta olympiáda tak láká?

Je to jen jednou za čtyři roky a je to největší akce na světě. Neříkám, že bych tam moh zajet nějakej výsledek, ale kdybych se tam dostal, tak by to pro mě znamenalo možnost se posunout do evropského Burtonu, dostat se na různá natáčení snb filmů a podívat se na spousty nových míst se zajímavýma lidma. X-Games a jiný další závody jsou každý rok, a lidi, co nejsou přímo ve snowboardový scéně, tak na to moc neslyšej.

Když to tak vidíš, jak to maj všichni nadrcený, bude to pro tebe nejspíš znamenat i moře hodin někde v tělocvičně, gymnastiku, posilovnu a tak.

Seš na to připravenej?

Já třeba na podzim, a teď zase přes léto, chodim na gymnastiku. Mám trenéra a hodně mi to pomáhá.

Do rotací se už teď dokážu líp odrazit a jsem v tom vzduchu takovej obratnější. Abych měl fyzičku, tak chodím skejtovat do bazénu a běhat, hodně jezdim i na kole. Jednou tejdně mám pak posilovnu a v létě jedu na pár týdnů k moři surfovat, to je slušná makačka.

Tak držíme palce, aby ti ta olympiáda vyšla.

Prozraď na závěr plány na letošní jaro, léto…

Chtěl bych jet aspoň na měsíc surfovat, ale na to si musim nejdřív vydělat. Takže budu teď chodit na brigádu ke střihači a režisérovi, a pak mám domluvený pomocný natáčení u 4Elements. Jinak kolo a skejt!

stalefish transfer do doublekinku v keystone, kde byl miki s repre na měsíčním soustředění

PŘED 10 LETY

štáfek, dlauhý, horváth, novák

hudzi, minol, matys, vintr

BOARD 70+71

PŘED DESETI LETY BYL NA OBÁLCE #70 HONZA DOSTÁL NA WALLRIDU V REJDICÍCH A #71 PATŘILA PETROVI VÍTOVI A NETRADIČNĚ POJATÝ FOTCE FLIPU PŘES ZÍDKU. minirampy v Praze, ČB a neměckém Hofu. Sk8 rozhovor z léta měl našetřenej Míla Štáfek. Zajímavej report byl z Quiksilver skate závodů v Olomouci. Následuje Skateparáda, fotogalerie s možností hlasování, no a jdeme do finále, škola triků, hudební rozhovory, recenze, profily... Číslo sedmdesát jedna začíná skateboardingem v Ústí nad Labem, pak se podíváme na první ročník unikátní

SHOPS

V sedmdesátce s podíváme do Livigna na Beo, kde třeba třetí místo mezi 14letejma dětma brali Torstein Horgmo.

Velký snb rozhovor má Honza Dostál a čert ví, kde tomu je dnes konec. Článek o snb závodech byl obrovský, tenkrát před lety se u nás jezdila minimálně jedna akce každej víkend. Na výletě po snowparcích jsme navštívili Čenkovice, Dolní Moravu, Klínovec a rakouskej Sillian.

V zimě se skejtovat moc nedalo, takže jsme objeli krytý

akcičky Horsefeathers JibMasters. Velký skate rozhovor měl Petr Vít, po kterým už se země taky nějak slehla.

Zkontrolovali jsme snowboarding v Beskydech, s exotickými resorty jako například Mosty u Jablunkova.

Další skate rozhovor měl Honza Minol, po kterým se země neslehla a dnes je z něj úspěšný kameraman.

Zajímavá snb bitva se odehrála v rakouském středisku Sillian, kde proběhl versus photoshooting mezi českými a rakouskými ridery. Pak následují reporty z Big Airu ze Špindlu a The Arctic Challenge z Norska.

Na snb Rookie campu jezdili děti jako Matěj Novák, Matěj Matys nebo Martina Němcová. Potom je trochu heliboardingu, pár skate spotchecků, skateparáda atd. a konec. Kdo se chce mrknout elektronicky, může zde: https://cs.publero.com/reader/24669.

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 80

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

NEJVĚTŠÍ VÝBĚR PÁNSKÝCH A DÁMSKÝCH BOT