Board 144

číslo 144 | únor 2014 | ročník 20 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

144

HONZA LOHYNSKÝ JAK SI ŽIJE JIRKA BULÍN? | OLYMPIC GAMES?!

ROME DAYS KITZSTEINHORN INTERVIEW: AUSTIN SMITH NO NAME TOUR BUDAPEŠŤ

©2014 Vans, Inc.

Mikkel Bang / P: Blotto

facebook.com/BurtonEurope

OBSAH 144

64 INTERVIEW AUSTIN SMITH

42

Majitel hodně zajímavýho partu z Nike filmu Never Not, Amík Austin Smith, se rozpovídal o svých snowboardových začátcích, o ježdění na skútrech, točení v backcountry a na Aljašce či o důležitosti pití obyčejné vody.

64

42 JAK SI ŽIJE JIRKA BULÍN? Na návštěvu za Jirkou Bulínem jsme se vypravili do anglického Manchesteru, kam se tenhle znojemský zabiják před pár lety přestěhoval. Prozradí nám, jaký to je žít v jiný zemi a jakej přínos tenhle krok do neznáma pro jeho skateboarding měl.

24 ROME DAYS KITZSTEINHORN Romeové nevyrazili zkraje prosince do Anglie, ale do Rakouska prozkoumat krásu resortu Kitzsteinhorn.

Kromě snowboardingu jim v hlavě utkvěla vzpomínka na zlýho čerta, kterej chtěl toho nejzlobivějšího z nich odnýst rovnou do pekla!

24

SNOWBOARDING

SKATEBOARDING

ENTERTAINMENT

22 24 32 50 64 72 76 78

42 JAK SI ŽIJE JIRKA BULÍN? 56 NO NAME TOUR BUDAPEŠŤ

10 RIDERS NEWS 18 PRODUCT NEWS 14 TEST THE BEST: JIB SNOWBOARDS, LOW COST GOGGLES AND BINDINGS 80 PŘED 10 LETY: BOARD 69

STYLE: BS 5 MARTIN MIKYSKA ROME DAYS KITZSTEINHORN ROZHOVOR HONZA LOHYNSKÝ OLYMPIC GAMES?!

INTERVIEW AUSTIN SMITH COMING SOON: MAŤO NEDOROLÍK MINIPROFIL: LÁĎA HRSTKA MINIPROFIL: TOMÁŠ LÖTTL

50 50 OLYMPIC GAMES?!

Olympiáda v ruské Soči se blíží a tenhle článek by měl trochu poodkrýt karty, jak probíhala kvalifikace našich reprezentantů do freestyle disciplín. Byl napsán v době, kdy se ještě přesně nevědělo, kdo pojede, a tak je to pěkně napínavý.

56 NO NAME TOUR BUDAPEŠŤ Na výlet s málo známými jezdci jsme tentokrát vyrazili do Maďarska, kde parta ve složení Tomáš Nálevka, Honza Špalek a Honza Rathouský předvedla skateboarding, za který by se nemusela stydět špička českých sponzorovaných jezdců.

56 7

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Přemek Vida TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil

ŠOTEK > Sviňák sr.

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: Honza Lohynský /r/ stalefish ze skály ve Stash parku ve Flachauwinkl v Rakousku (foto: Peter Mercell) ročník 20 / číslo 144 / únor 2014 toto číslo vyšlo 29. 1. 2014 příští číslo vyjde 26. 3. 2014 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

INTRO 144

„Miluju snowboarding, ale zajímá mě i fungování firem. Práce pro sponzora s tím úzce souvisí. Takže kromě toho, že firmy propaguju skrz časopisy a videa na webu, tak se snažim třeba pomáhat s chodem jejich facebook stránek. Prostě cokoliv, co může pomoc a má to se mnou, co by riderem, něco společnýho. Myslim si, že všechny tyhle věci, který jako by dělám navíc, mě obohacujou do budoucna.“ Z kopce ve středisku Planai se na vás směje Honza Lohynský, který má byznys stránku snowboardingu zmáklou jak nikdo.

Rozhovor s ním začíná na straně 32.

RIDER‘S NEWS

Velkej video progress zaznamenává Daniel Vojtaš. Před nedávnem spatřil světlo světa malý edit klasickýho skateboardingu, zanedlouho vyjde street part z Alicante ze Španělska, kde byl na tour s Jirkou Houkou, a pak bude následovat video z Picnic haly.

Do novýho roku by si Dan přál, aby to v takovýmhle tempu pokračovalo dál a podobně rychle se to rozjelo v osobním životě, cestování, a například i v jeho novém byznysu Skateburza.cz.

Ondra a Dan Porkerti se u Flow vybavili novými prkny Era a Verve s vazáním Flow NX2-AT a vyrazili z podzima vše otestovat na Hintr a Stubai. Nedalo se moc skákat, neb fučelo jak z mamutí řitě, ale prkna vypadaj fakt dobře. Vánoce proběhly na trávě v Deštném a pak už kluci naskočili do závodního kolotoče.

Na rakouským Grom Open v Mayrhofenu pobrali první a čtvrtý místo, následoval Rookie Fest v Livignu, kde jelo milion seveřanů, a tak byl dobrý výsledek trochu sci-fi. V nejbližší době se kluci chystají na lavinový kurs na Penken a pak na závody na Slovensko.

Parádní Vánoce s rodinou a přítelkyní strávil Mára Ježek, hodně si odpočinul, ale popravdě už se taky nemůže dočkat sněhu. Těší se hlavně do homeresortu ve Vítkovicích a v plánu má i pár závodů, třeba Winter Arenu na Klínovci a pár zastávek českýho poháru.

A samozřejmě nezapomíná na natáčení nových epizod FunDays, jeho společného projektu s Lohym.

Momentálně věnuje Daniel Kočíř nejvíc času škole, neboť ho čeká letos maturita. Přes svátky to ale zas tak moc nehrotil, proběhly nějaký párty, a hlavně díky příznivýmu počasí i skateboarding. Právě totiž dotáčí video Me Gusta Grifa, ve kterém bude jeho profil.

Tomáši Raiserovi se ještě nikdy nestalo, aby musel v půlce ledna na hory až do Rakouska. Všechno je ale jednou poprvé a bohužel neměl moc na výběr, protože musel natočit svůj part do soutěže Versus, která proběhla na Boardmag.cz. Tak snad jste ho za jeho snahu odměnili hlasem.

DANIEL VOJTAŠ

MÁRA JEŽEK

TOMÁŠ RAISER

DANIEL KOČÍŘ ONDRA A DAN PORKERTI

Super práci sehnal loni Honza „Jetel“ Šoupal, který se stal shaperem v parku na Dachsteinu, odkud se teď na zimu přestěhuje o kopec vedle, a to do Superparku Planai. Ač se to nezdá, pro Jetela to byl velký životní krok, protože po 8 letech opustil dobrou práci v ČR a služební auto vyměnil za lopatu. Svýho kroku vůbec nelituje, zažívá neskutečnou pohodu na sněhu mezi lidma, který baví snowboarding.

Hodně organizační práce má teď Maťa Molnárová, která spolu se svým kámošem Martinem Popperem rozbíhá freestylový snowboardový klub Snowstars, zaměřený na děti, mládež, trénování a cestování po horách. Maťa proto obíhá školy, prezentuje freestyle a snaží se děti motivovat k sportovnímu využití volného času.

Na snowboarding ale ani ona sama nezapomíná a pravidelně vyráží do snowparku na Donovalech, kde se i v týhle špatný zimě dá jezdit.

Lehce ve stresu je Lukáš Cína, neb na Stalinu vyrostla Olympijská vesnička, a tak tam nemůže skejtovat. Spolu s partou už proto vyhlíží konec února, kdy akce skončí, a v plánu mají staré překážky nějak přestavět. Před několika dny Lukáš oslavil svý patnáctý narozeniny, takže odteď už ho nebudeme vídat v závodech dětské kategorie.

RIDER‘S NEWS

Hodně důležitých zkušeností si Rišo Tury přivezl z Ameriky, kde byl v prosinci na závodech Tampa AM a mohl se tam poměřit s nejlepšími amatéry z celého světa. Během ledna si doma v Košicích dodělal všechny zkoušky zimního semestru na vejšce, odskočil na závody do polského Lódz, kde skončil druhý, a na konci měsíce odletěl zpátky do Ameriky, kde by měl spolu s Tomášem Vintrem několik týdnů skejtovat v Los Angeles.

Partičce kolem Páji Vyroubala se konečně podařilo vypustit jejich nové video Trill shredlife, které mělo internetovou premiéru na Štědrý den a vidět ho můžete i na stránce Boardmag.cz. V blízké, zasněžené budoucnosti se Pavel chystá pohybovat především v homeresortu na Karolince, kde mají velké plány na různé upgrady a novinky v setupu.

Před Vánoci trávil Maťo Nedorolík pár dnů s naším redakčním fotografem a makali na Coming Soon do tohoto čísla Boardu. Stejně jako v Čechách, ani na Slovensku to neni se sněhem růžový, a tak tráví většinu času ve svém home resortu na Donovalech a smutně pokukuje po street spotech, které si přes léto vyhlídnul na natáčení. Jen co v Banské Bystrici napadne, vyráží za ním i zbytek Burton teamu z Čech a máme se prý na co těšit!

Posledních pár týdnů proběhlo u Richarda „Jiggyho“ Dabocziho ve velkým hrotu, neboť si musel opravit známky ve škole, aby ho doma v pololetí neukamenovali. Ale učit se pořád nedá, a tak pokud mají v košickém indoor bowlu otevřeno, jde si tam zajezdit.

Trikově to tam moc nehrotí, jde mu spíš o celkové zlepšení board controlu, aby mohl v létě vytvořit nějaký bangin street edit.

Na celý prosinec vyrazila Klaudia Medlová potrénovat do Ameriky, do střediska Breckenridge, kde to má hodně ráda.

Vánoce a Silvestra nakonec strávila kvůli problémům s předraženým ubytováním doma u lokálů, čímž na vlastní kůži naplno zažila, jak se tyhle svátky slaví v jiných zemích.

Na Slovensku se v lednu pak moc neohřála a v půlce vyrazila do Kanady na závod světového poháru. Teď už je ale opět doma a dře, jak všichni obyčejní studenti ve škole.

MAŤO NEDOROLÍK

PAVEL VYROUBAL

RIŠO TURY

RICHARD „JIGGY“ DABOCZI

KLAUDIA MEDLOVÁ

Jako hadr na holi bude celou zimu lítat Honza Kaňůrek, a to mezi střediskem Laax, kde by chtěl strávit co nejvíc času, a ČR/SK, kde na něj čekají coach povinnosti na campech v Karolince, Vítkovicích, na Donovalech a v pár dalších střediscích. Zbytek dnů bude věnovat svým videoprojektům a různým dalším srandám, které uvidíte na jeho facebook stránkách HonzaKanurek.

Po krátké pauze vyrazil Nitro Young Blood team v čele s trenérem Honzou Zajícem potrénovat do nedalekého zimního střediska Planai, kde mají alespoň trochu sněhu na snowpark. Kdyby to šlo, nejspíš by sem Zája přemístil celý Rejdice, respektive možná rakouský sníh importoval k nám do Čech, aby měl jistotu, že jeho snb campy proběhnou na kvalitním bílým podkladu.

Na věčný problémy s čelistí, kterou si před několika lety skejtem přerazil, má už asi zaděláno Tomáš Vintr. V prosinci se opět musel podrobit operaci a po ní strávil několik týdnů doma, což je pro něj velmi nezvyklá věc. Nyní už je ale opět ve svým živlu a s Rišem Turym natáčí v Los Angeles záběry pro jejich nový celoroční projekt.

DRAKE LOWDOWN BURTON SOCIAL RESTRICTED

BURTON HATE

A znovu něco pro něžný sněžný pohlaví. Prkno Burton Social Restricted je měkký prkno s pěkným designem, který je flatový uprostřed s menším rockerem na nosu a tailu. Nechybí skvělej pop, naprosto přesný nastavení polohy vázání a samozřejmostí je twintipovej tvar. Tahle deska je vítězem Transworld Snowboarding’s 2014 Good Wood Award v kategorii Women‘s Park a vyjde vás na 9.360 Kč.

Burton Hate je freestylový prkno pro všechny lidi, co rádi poshreděj na překážkách v parku.

Nedá na něj dopustit třeba i Burton rider Maťo Nedorolík, kterej si chválí hlavně jeho lehkou ovladatelnost a skejtovej pocit z jízdy. Hate je rocker, což zároveň i usnadňuje dělání nose i tailpressů. Pokud vás zaujal, připravte si 9.100 Kč.

BURTON HATE

BURTON SOCIAL RESTRICTED

DRAKE LOWDOWN

Drake Lowdown je jibbová deska ve Skatecamber profilu, kdy rovná flat zóna mezi insertama přímo vybízí k hrocení překážek, railů a boxů, zatímco camber prohnutí na obou koncích dodává dostatečnej pop při zachování jibbovýho feelingu prkna. Samozřejmostí je klasickej twintip tvar, odlehčený dřevěný pop jádro, biaxová laminace, předem ztupený hrany a tvrdá skluznice Ext 3000.

Tohle měkký prkno ideální pro shredování betonu, dřeva či železa s flexem 3/10 seženete za 9.520 Kč.

FLOW ERA

GRAVITY EMPATIC

K2 WWW

NITRO SPELL

NITRO SWINDLE

Prkno K2 WWW je naprosto ideální pro řádnej shred ve snowparku. Opačný klenutí K2 Freestyle Rocker v kombinaci s K2 Jib Tip technologií prodlužující efektivní hranu umožňuje pořídit tenhle model až o 5 cm kratší, než jste běžně zvyklí, bez vlivu na potřebnou stabilitu. Měkkej flex díky oboustranný biaxiální laminaci a dřevěnýmu jádru z jedný dřeviny propůjčuje K2 WWW neuvěřitelnou hravost, což potvrdí i členové K2 týmu Martin Kolařík nebo Kuba Petr.

Cenovka boardu je 10.490 Kč.

Nitro Spell je čistokrevnej twin pro zlobivý holky, který pro sebe hledaj prkno ideální na hraní. Zero camber poslouchá při pressech i butterech, zároveň ale slušně drží v oblouku, Railkiller hrany vydržej snad úplně všechno a s tímhle snowboardem pro vás bude ježdění na railech i bednách úplnou pohádkou, pokud to teda samozřejmě vaše skills dovolej. Cena desky je 9.990 Kč.

Nitro Swindle je naprostá klasika v nabídce týhle značky. Jedná se o streetovýho zabijáka s twin tvarem, Zero camberem a Railkiller hranama, který jsou o 200 % odolnější než standardní hrany. Vychytávkou je i odolná dvouvrstvá skluznice Scratch & Rip. Na tomhle prkně můžete vidět jezdit třeba Darka Bergmanna a na shopech ho seženete za 9.990 Kč.

ROME SHIV

ROME WILDCAT

Skvělý freestylový prkno nabušený technologiema za nepřekonatelnou cenu 8.810 Kč, to je Rome Shiv! Ten nabízí Rome 3D prohnutí No Hang-Ups Rocker, skvělou kontrolu a pop, Skatecore profil nebo technologii ButterOut Transition Zones, tedy prodlouženej bok v místě, kde se špička a tail prohejbaj směrem nahoru, což přináší lepší pocit z prkna při přistávání a točení, tím pádem víc legrace.

Jádro je celodřevěný od špičky k tailu bez jakejchkoliv příměsí. Udávanej flex snowboardu je 1/10.

Rome Wildcat je ideálním prknem pro slečny, který to mají rády na trubkách. Deska byla totiž vyvinutá především pro snadný press triky a parkový ježdění.

Neztratí se však ani v all-mountain podmínkách.

No Hang-Ups Rocker prohnutí kombinuje rovnou flat zónu pod nohama s 3D Rockerem špičky a tailu.

Deska je lisována v tzv. Skatecore profilu (tenčí deska mezi nohama, silnější pod vázáním), což přináší do snowboardingu skvělej skate feeling. Skluznice je dostatečně rychlá, lehce opravitelná a odolná. Flex prkna je 4/10 a cena 10.120 Kč.

FLOW ERA Všestrannej snowboard Flow Era je velmi žádanej u Flow team riderů i veřejnosti. Je určenej pro pokročilý jezdce libující si ve freestylu, nabídne vám plynulou jízdu bez vibrací a skvělý držení hrany. Samozřejmostí je twintip, prkno nabízí nejlehčí a nejcitlivější Flow jádro ReFlex a jedná se o rocker, tedy přesněji o I-Rock. Díky tomu lze s prknem snadno řezat oblouky a zároveň se není třeba bát kousnutý hrany. I-Rock tak v sobě kombinuje surfovej pocit z jízdy spolu se stabilitou a pořádným popem. Cena Flow Era je 9.650 Kč.

K2 WWW

NITRO SPELL

TEST THE BEST

GRAVITY EMPATIC A teď něco pro trochu míň náročný jibbery.

Empatic je nejoblíbenějším snowboardem od Gravity. Mezi jezdci je populární pro svoje všestranný jízdní vlastnosti, díky kterejm můžou jezdit raily a překážky v parku, stejně jako vyřezávat oblouky na sjezdovce. Twintipovej tvar desky umožňuje jízdu na normál i na switch, hrany jsou chráněný ABS sidewally a cena je víc než příjemná, tedy 4.990 Kč.

NITRO SWINDLE

ROME SHIV

ROME WILDCAT

JIB DECKS

DVOUSTRÁNKOVÝ PŘEHLED DNES PATŘÍ MĚKČÍM PRKNŮM. VYBRALI JSME PRO VÁS DESÍTKU HRAVEJCH SNOWBOARDŮ, SE KTEREJMA BY VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ NEMĚL BEJT PROBLÉM UDĚLAT POCTIVEJ PRESS A UŽÍT SI SKORO AŽ SKEJTOVEJ FEELING. PŘI NAŠEM PÁTRÁNÍ JSME NAVÍC NEZAPOMNĚLI ANI NA HOLKY! 15

LOW END GOGGLES

KAŽDEJ Z VÁS SI UŽ URČITĚ MĚL MOŽNOST VYZKOUŠET, ŽE SNOWBOARDING BEZ POŘÁDNEJCH BREJLÍ STOJÍ PĚKNĚ ZA PRD. AVŠAK, ABY ČLOVĚK NORMÁLNĚ VIDĚL, NENÍ POTŘEBA UTRÁCET MILIONY. STAČÍ SI POŘÍDIT KLIDNĚ I LEVNĚJŠÍ PRODUKT NĚJAKÝHO RENOMOVANÝHO VÝROBCE, KTEREJ MÁ S PRODUKCÍ BREJLÍ LETITÝ ZKUŠENOSTI. VYCHYTANÝ TECHNOLOGIE TOTIŽ NAJDETE I NA JEJICH LOW END MODELECH, O KTEREJCH JE PRÁVĚ TENHLE PŘEHLED.

ANON HELIX

AIRBLASTER AIR GOGGLE

ELECTRIC EG1K SMITH SCOPE

SMITH TRANSIT

AIRBLASTER AIR GOGGLE

ANON HELIX

ELECTRIC EG1K

Air Goggle z dílny značky Airblaster jsou unisexový brejle s měkkym ohebnym rámem a nízkym profilem pro lepší výhled. Tenhle model se chlubí 99% UV ochranou, super jemnou pěnou vyplňující vnitřek, ventilačníma otvorama kolem rámu a vpředu na skle zabraňující zamlžení skel, nebo dvojitejma sklama s M.I.L.F. technologií (membrána mezi sklama zabraňující mlžení a usazování vody). Unikátní technologie Strap Clip dovoluje pohodlný nastavení popruhu brejlí kolem hlavy. Air Goggle jsou kompatibilní s většinou helem na trhu a seženete již od 2.560 Kč.

Anon Optics, dceřiná firma Burton snowboards, je na trhu už nějakej ten pátek a ve výrobě snowboardovejch brejlí rozhodně patří mezi absolutní špičku. Na svý míň movitý zákazníky myslela třeba při vývoji modelu Helix, kterej za super cenu 1.560 Kč nabízí funkční a spolehlivej produkt i s náhradníma sklama. Větrání, rámeček z lehkýho termoplastu, dvojitý skla nebo cestovní obal z termovlákna, to vše je tu samozřejmostí.

Model EG1K je nejlevnější variantou v nabídce značky Electric Visual. Brejle jsou vhodný hlavně pro děti, teenagery, ale i dospělý holky, a vyjdou na 1.490 Kč. Pásek s novym logem firmy na sobě drží rám s ergonomicky tvarovanou dvouvrstvou pěnou kompatibilní s helmou. Dvouvrstvý skla vystavujou 100% stopku UV záření, jsou odvětraný a disponujou ochrannou vrstvou proti zamlžení a poškrábání.

SMITH TRANSIT

SMITH SCOPE

A teď něco čistě pro dámy. Brejle Smith Transit v barvě Shocking Pink jsou stylovky speciálně navržený pro ženskej obličej. Vyjdou na 1.599 Kč a stejně jako u druhýho představovanýho Smith modelu tu na rámečku najdete hypoalergenní pěnu, neklouzavej širokej pásek a větrací otvory, který v kombinaci s dvouvrstvym sklem zabraňujou mlžení. Kompatibilita s helmou Smith je zaručena.

Brejle Smith Scope, který na obrázku vidíte v barevný variantě Charcoal Batik, nabízej skvělej výhled a moderní design. O pohodlí očí se stará dvojitý sklo s pasivní AirFlow ventilací proti zamlžování a o zbytek obličeje příjemná hypoalergenní pěna. Brejle na svym místě držej díky extra širokýmu kvalitnímu pásku s protiskluzovejma silikonovejma prvkama na vnitřní straně. Vše je kompatibilní s helmama Smith a cena byla stanovena na 1.599 Kč.

TEST THE BEST

CHEAPER BINDINGS I KDYŽ SE TO MOŽNÁ NA PRVNÍ POHLED NEZDÁ, VÁZÁNÍ JE SAKRA ZÁSADNÍ KOMPONENT SNOWBOARDOVÝHO KOMPLETU. PRÁVĚ ONO SE TOTIŽ Z VELKÝ ČÁSTI STARÁ O PŘENOS SÍLY Z NOHOU NA PRKNO A HRANY. MY TU TEĎ PRO VÁS MÁME PŘEHLED VÁZEK NIŽŠÍ STŘEDNÍ TŘÍDY, KTERÝ VÁS VYJDOU KOLEM TROJKY A VÝBORNĚ SPLNĚJ ÚČEL, PRO KTEREJ BYLY NAVRŽENÝ!

GRAVITY G3

ROME SHIFT

NITRO STAXX

BURTON FREESTYLE

DRAKE KING

BURTON FREESTYLE

GRAVITY G3

DRAKE KING

Vázání Burton se těšej hodně dobrý pověsti a ani model Freestyle není výjimkou. Tenhle základní typ vázání je jedním z best-sellerů v historii týhle značky a hodí se hlavně pro začátečníky. Freestyle je měkký a lehký vázko dobře padnoucí na všechny typy prken, který vás díky super polstrování udrží v pohodlí během celýho dne na svahu. A cena? 3.640 Kč.

Vázání jménem G3 je vybaveno tím nejlepším, co u značky Gravity najdete. Zbrusu nová opěrná patka byla navržena pro maximální snížení hmotnosti při zachování funkčnosti a opory, novej přední strap je vytvarovanej přesně na špičku boty, díky čemuž botu skvěle zafixuje na místě. Baseplate je krytej výstelkou z EVA materiálu, která spolehlivě odpruží i ty nejtvrdší dopady. Gravity G3 seženete za 2.950 Kč.

Vázání Drake King za skvělou cenu splňuje i podmínky náročnějších riderů. A co nabízí?

Odlehčenej delta baseplate z kombinace nylonu a skelnejch vláken, kovovou patku, highback v klasickym profilu s měkčenym EVA polstrováním, pevnej kotníkovej MFC strap, přední strap s možností zapínat přes vršek i špičku boty, léty prověřený přezky MAC 4 fungující i v největších mrazech nebo protiotřesovej systém tlumení na baseplatu.

Vázko je dost univerzální a vyjde na 3.180 Kč.

NITRO STAXX Nitro se vrací na trh se snowboardovejma vázáníma.

Tahle firma totiž celý roky svý vázka produkovala pod značkou Raiden. Základním modelem nový kolekce je Staxx s celoplastovou základnou A-Frame.

Ta má nízkou hmotnost, ale vysokou trvanlivost a její podlaha je celá vystlána silnou tlumicí vrstvou, která pohlcuje nárazy a vibrace. Horní přezka Contour Cut je tvarována tak, aby pevně držela nohu, ale zároveň nebránila trikům. Přední přezka Revert Window spolehlivě obepne jakoukoliv botu, a to jak svrchu, tak zepředu. Cena tohodle vázka je 3.490 Kč.

ROME SHIFT Základní vázání firmy Rome má název Shift a hodí se víceméně na všechny typy snowboardingu. Skvěle přenáší energii na prkno díky odlehčenýmu Unibody baseplatu, je velmi pohodlný díky SubBase podložce chránící proti otřesům a přední ConformGrip strap je možný zapnout jak přes vršek, tak přes špičku boty. Klasicky je tu možnost nastavení délky, strapů, náklonu i úhlu patky. Flex vázka je 5/10 a jeho cena 3.500 Kč.

17

PRODUCT NEWS

Nike Aeroloft Kampai je pánská snowboardová bunda, ve který jezdí například Gigi Ruf nebo Austin Smith.

Cena 9.990 Kč naprosto odpovídá kvalitě, jde o nejteplejší a zároveň nejlehčí snow bundu všech dob. Vodní sloupec 20k/40k, Aeroloft systém s husím peřím, skvělý střih, podlepený švy atd. Určitě seženeš v Nike Prague store.

Pěknej báglík Nitro Slash s popruhy na přidělání prkna má objem 21 litrů.

K přednostem rozhodně patří vnitřní nepromokavá kapsa, integrovaná pláštěnka na zakrytí batohu při dešti, nepromokavé zipy či možnost vložení hydropacku. Bágl bude tvůj za 1.790 Kč.

Velkej styj je kulich Fox Baron, který můžeš na palici nasadit buď na volno, anebo ho pořádně orolovat, abys z něj měl pořádný městský fashion kousek.

Barevný proužky a branding Fox budou tvý za 510 Kč.

NIKE AEROLOFT KAMPAI

Dámská bunda 686 Reserved Luster za 5.690 Kč je spojení stylu a funkčnosti, střih byl navržen pro zákaznice v pohybu. Materiál InfiDry-10 dodává parametry 10k/8k, důležité švy jsou podlepeny, samozřejmě nechybí všechny technické vychytávky jako snowcatcher, kšiltík na kapuce a podobně.

686 RESERVED LUSTER

FOX BARON

NITRO SLASH

AMPLIFI MK II JACKET

NIKE STEFAN JANOSKI MAX

BURTON ION LEATHER

Nike Stefan Janoski Max je bota vyrobená s myšlenkou „Rest and Recovery“. Takže po vašem skateboardingu či snowboardingu si v ní vaše chodidlo odpočine a vyvětrá, prostě jako byste poslali haxnu do lázní.

Za 2.990 Kč na vás čeká chill, jak se patří.

Pokud v obchodě šáhnete po Burton snowboardových botech Ion Leather, určitě vás to nebude mrzet. Špičková technologie zaručuje perfektní pocit při ježdění, a navíc bude vypadat stylově.

Cena odpovídá pecce – 10.400 Kč.

Chránič páteře Amplifi MK II Jacket je taková kouzelná vesta. Obsahuje speciální chytrý materiál Armourgel, který je normálně měkký a pružný, ale v případu nárazu ztuhne a absorbuje energii nárazu. Nachystejte si 3.750 Kč.

LEVEL BLADE RUNNER

Rukavice s pěkným designem, to jsou Level Blade Runner. Za cenu 1.299 Kč na vás čeká Premium I-Touch technologie pro ovládání chytrých telefonů, membrána Membra-Therm Plus, silikonem potištěná dlaň pro lepší grip a na hřbetní straně ruky neopren.

MEDLEY JACKET 5k / 5k

N U G G E T. C Z

PRODUCT NEWS

Pletený svetr Airblaster Sassy ze 100% akrylové příze určitě přitáhne pozornost, a to jen za férových 2.280 Kč.

Cheš-li si palici chránit jak v zimě, tak v létě, dobrý bude šáhnout po helmě Bern Watts. Má skvělý větrání, kvalitní tlumicí vrstvu EPS, systém vpínacích vložek pro použití v zimě, prostě za 1.990 Kč dobrá volba.

V kolaboraci Nike a firmy Dragon vznikly zajímavý, technologiema nabušený snb brejle Grunge, který se prodávaj v luxusním balení spolu s náhradním sklem do mlhy. Jezdí v nich Helgason a Bašný, ty vědí, co je dobrý. Připravte si 5.990 Kč a hurá do Nike Prague storu.

Burton Antler je prémiová deska pro všestranný využití. Prkno je příjemně měkký, ale zároveň dokáže podržet na hranách a vyzná se i při jízdě v prašanu. Vyjmenovávat všechny použitý technologie ani nemá cenu, je to Burton, takže každej ví! Zakoupíte za 17.420 Kč.

NIKE/DRAGON GRUNGE

BERN WATTS

AIRBLASTER SASSY

NIKE ALPENGLOW PRINT JACKET

BURTON ANTLER

ROME LEATHER BELT

FLOW HYLITE BOA

Stylový pásek Rome leather belt s kovovou přezkou a perforací ve stylu mini děr po celém obvodu je libovka ze 100% kůže, kterou seženete za 1.040 Kč.

Pánský snb boty Flow Hylite Boa jsou luxusně lehký boty vyrobený nejmodernější technologií. Mají podrážku B.F.T., anatomicky tvarovanou vložku Four Barrel se samostatným utahováním Ripper Lacing, bezešvou špičku, 3D tvarovaný jazyk či utahování pomocí Boa. Paráda stojí 8.990 Kč.

SMITH I/OX

Zateplená dámská snow bunda se vším všudy, to je Nike Alpenglow Print Jacket. Čeká na vás 10k/10k matroš, podlepený švy a nepřehlédnutelný high-tech design. Cena 5.590 Kč.

Hodně technický jsou snb brejle Smith I/OX. Zamlžení skel zabrání technologie 5X Anti-Fog, pro lepší cirkulaci vzduchu uvnitř dvojitých skel tu máme Porex filter a dobrý grip na helmě či čepici zajistí ultra široký zapínací pásek se silikonem na vnitřní straně. Cena dobrá, 4.299 Kč.

KA S Y K I N M M A RT I

E D I S K C A B 540 OTOČIT SE JEDNOU PĚKNĚ DOKOLA, A JEŠTĚ K TOMU PŘIDAT KILOOSMDE, STOMPNOUT DOPAD A V KULÍCH TO ODHULIT NA SVÍČU, TO JE POCITOVKA. POKUD TO NAVÍC PROVEDETE VE VELKYM STYLU, MUSÍ TO LADIT KAŽDÝMU OKU, I TOMU RYBÍMU NA KAMEŘE. VYZVALI JSME MARTINA MIKYSKU, JEDNOHO Z NAŠICH NEJLEPŠÍCH LETCŮ, ABY SE S NÁMI PODĚLIL O SVÝ ZKUŠENOSTI S TÍMHLE TRIKEM.

foto: Přemek Vida

STYLE

Backside 5 byla první pětka, kterou jsem se naučil, a i teď je to jeden z mých nejoblíbenějších triků. Ze začátku jsem jí chytal za mute, ale rychle jsem zjistil, že do týhle rotace jsou mi příjemnější graby, který se chytají do protirotace, takže indy, nosegrab a melon, ale jde to i za stalefish. Nejvíc mě baví indy, který dělám i tady na sekačce. Do rotace se odrážim ze špiček a přední rameno nechám spadnout trochu dolů, abych

se dostal do corku, kterej podle mě u týhle rotace vypadá líp. Prostě stylovka!

Prkno chytám zadní rukou blíž u přední nohy a protahuju grab tím, že prokopnu zadní nohu směrem do leva, čímž se rychlost rotace zpomalí. Hezky pěkně pomalu se otáčet, to vypadá hnedka líp. Abych to celý ještě pořádně vyšperkoval, snažím se dělat co nejmíň pohybů navíc a volnou ruku udržet co nejvíc u těla. Ve

270° jde ještě prokopnout nohy na druhou stranu, ale víc příjemnější je v rotaci jen zmrznout. Na dopadu si vyberu jedno místo, na který se zůstanu dívat, nohy srovnám pod sebe a váhu natlačím lehce na špičky, a při kontaktu se sněhem se koukám pod sebe nebo lehce za sebe. Takhle mě to vůbec nerozhodí a odjíždím v pokrčenejch a v největšim stylu. Doufám, že vám moje rada pomůže nebo vás inspiruje. Ahoj na horách!

23

ROME DAYS

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

KITZSTEINHORN 24

PO VZORU TRIPŮ, KDY SKEJTOVEJ TÝM URČITÝ ZNAČKY VYRÁŽÍ NA JEDEN DEN DO NĚJAKÝHO MĚSTA, ABY TU PŘEDVEDL, CO V NĚM JE, ROZBÍHÁME PODOBNOU VĚC I VE SNOWBOARDINGU. V ZIMĚ TO ALE S PŘÍPRAVAMA NA FOCENÍ ROZHODNĚ NENÍ TAK JEDNODUCHÝ A ČASU JE POTŘEBA VÍC. NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRANÁCH SI MŮŽETE PŘEČÍST, JAK PROBĚHLY ROME DNY V OKOLÍ RAKOUSKÝHO MĚSTEČKA KAPRUN!

roko a jeho transfer fs boardslide na kinku u dolní kaprunský stanice

tom raiser ve onefoot kreaci na obr rouře u kaprunskýho akvaparku

Nejprve je třeba představit hlavní hrdiny našeho příběhu. Do Rakouska kromě našeho redakčního fotografa Peťa a kameramana Kudrnáče vyrazila ještě o dost početnější banda, než by se mohlo čekat.

Pánové z nDistribution, kteří se po novu staraj o dovoz americký firmy Rome SDS do Čech, sou totiž nadšený snowboardisti a celou svoji práci dělaj v duchu hesla „For riders by riders“, což patřičně ceníme. Na trip s náma tak kromě týmovejch jezdců Tomáše Raisera, Davida Čonky a Štěpána Rokose vyrazil i tým manažer Tomáš Doskočil aka Dosky, majitel distribuce Martin Novák, kterej tam nemá ani ve svejch třiačtyřiceti

letech problém poslat pětsetčtyřicítku na velkym kickeru, a navíc i velkej fellák Rome rodiny Honza Červ.

Obec Kaprun leží ve spolkový zemi Salcbursko a jedná se o známý středisko zimních sportů a turistiky.

Z Prahy je to sem přes Linz a Salzburg ani ne pět set kiláků a cesta se dá zvládnout za nějakejch šest hodin.

Nedaleko Kaprunu se vypíná mohutnej alpskej štít Kitzsteinhorn, na kterym je k nalezení i stejnojmenný lyžařský středisko s vyhlášenym snowparkem. Všechno se rozkládá ve vejšce 1.975 až 3.000 metrů nad mořem. Lanovkou je možný vyjet až úplně nahoru a v nějakých 3.035 metrech dokonce mají vyhlídkovou

plošinu zprostředkovávající rozhled na neskutečný panorama Alp. Zajímavostí taky je, že první lanovka sem byla natažena už v roce 1965, a Kitzsteinhorn se tak stal prvnim rakouskym ledovcovym střediskem.

Jednodenní permice v zimní sezóně tu vyjde na 46 euro, v létě a na podzim pak skoro o deset éček míň. Všechny detaily najdete na stránkách Kitzsteinhorn.at, kde jsou k vidění i náhledy snowparků. Ty se tu obvykle stavěj tři, ale v době naší návštěvy bohužel fungoval jen ten nejmenší, ledovcovej. Pozdějc v zimě, takže vlastně už teď, je tu k nalezení easy park s U-rampou a další central park.

roko a jeho bs nosepress rev v parku

jeden z nejtěžších spotů, který parta navštívila. schodovej gap prodlouženej o rail gap tomovi raiserovi nevyšel, a tak na něj červ aspoň zvrací

Skoků i jibbů mají miliardu, takže výletu sem určitě nebudete litovat.

Zpátky ale k našemu tripu. Jako nejvhodnější termín byl vybrán začátek prosince a vyráželo se na tři dny uprostřed tejdne, aby všude nebylo po kokot lidí.

Totální vychytávkou byl volnej kaprunskej byt jednoho z kámošů Rome crew, kterej nás tu všechny nechal bez problémů zevlit v největším možnym luxusu. Přístup resortu k našemu focení a natáčení taky byl naprosto geniální, takže co se zázemí týče, všechno bylo naprosto v cajku.

Klasicky se jelo na noc, tak aby se hned ráno mohlo vyjet nahoru a začít se snowboardingem. Snowpark nás příjemně překvapil tím, že měl u sebe vlastní vlek, a člověk tak jednu lajnu i s cestou nahoru mohl zvládnout za nějakejch šest minut. Připraveno bylo spoustu railů, rour, beden všech možnejch velikostí a náročností, luxusní stairset, lajna skoků nebo corner.

Hnedle se začalo s focením, Štěpán si připravil fróňo na hodně zajímavý zahnutý rouře nahoru a rovně, pak přidal ještě bs nosepress bs out na sekačku. David na fotku vyzýval fs 360 ze stairsetu, kde mu napadalo

27

i tisíc dalších triků, jen Tomášovi to zatím moc nešlo, což ho ale slušně heclo do dalších dnů, a hlavně na street.

Kolem třetí se znavená parta vypravila zpět na byt, proběhlo nějaký žrádlo, ale pak někdo zapnul Xbox, strčil do něj Fifu a málem bylo s ježděním nadobro vymalováno, protože kluky od ní skoro vůbec nešlo odtrhnout, stejně jako Davida od Skypu, kde snad 90 % času volal se svojí novou láskou. Parta si z něj kvůli tomu dělala dost srandu, dokonce mu na tohle téma připravil Tomáš klasickej kanadskej žertík s telefonem a Čonsktra na půl dne komplet rozhodil.

Nahoře se teda docvakaly zbylý fotky pro spotcheck, Kudrnáč Štěpánovi a Tomášovi natočil videa do rubriky Pět oblíbenejch triků, který už jste mohli vidět na Boardmag.cz, a mohlo se jít znovu na street!

Na parkáči dole pod Kitzsteinhornem nám padnul do oka skvělej lámanej rail a hned se začalo s přípravama, aby se to stihlo postavit, ještě než na údolí padne tma. Sněhu moc nebylo, ale přeci jen se s tím parta nějak poprala a mohlo se jít na věc. Štěpán se rozhodl pro transfer do fróňa, kterej k radosti všech odjel hned na druhej try! Když už byl spot hotovej, síly zmobilizoval i Tomáš a vyprásknul stejně rychle

čonkstr v poctivym nosepressu přes houmlesáka na dálniční zábraně

Byla škoda jen čumět do monitorů, a tak zbytek osazenstva začal plánovat, co ještě večer vymyslet, a hlavně nafotit. Nakonec se „fotbalisti“ hecli, sedli do auta a vyrazili hledat nějaký místa vhodný na pouliční shred. Asi po hodině se vrátili plný nadšení a nápadů, takže se hned mohlo vyjet na první street spot. Tím byly klasický betonový zábrany kdesi na parkovišti. Ve výbavě naštěstí nechybělo roztahovací lano, bariéra se nasvítila károu, postavil se náskok a mohlo se začít.

Bylo to spíš skejtování než snowboarding, ale po pár pokusech tu David vrátil mohutnej nosepress přes spícího bezďáka a Tomáš svym poctivym bs tailslidem zavzpomínal na svoji éru skejtra. S fotkama byli všichni spokojený a vzhledem k tomu, že byly skoro dvě ráno, nezbejvalo, než se jít odebrat na kutě.

Předpověď na poslední den naší návštěvy věstila, že má nahoře foukat jak blázen, a tak se muselo během druhýho dějství našeho výletu znovu dost máknout.

28

každovečerní fifa 2014 a plnej stadion u blekpítra

transfer do bora a nosegrab transfer do bora. No prostě nádhera! Všechno bude k vidění za pár dní ve videu na webu.

S úsměvama na rtech následoval přesun k Fifě, Skypu a večeři. Shoda okolností byla, že jsme se na tripu ocitli v době Mikuláše. Martin znalej místních poměrů tak vymyslel dost zajímavej výlet do nedalekýho Zell am See, kde prej každoročně probíhá hustá show lidí převlečenejch za čerty. Půlku osádky to moc nezaujalo, ale druhá půlka ve složení Martin The Boss, Rais, Červ, Dosky a Peter bez váhání vyrazila! Už cestou bylo z vyprávění všem jasný, že to nebude jen tak klasickej

david a jeho 360 tailgrab bonk přes star wars r2d2

kategorie 40+, martin novák a jeho bs 540 indy

Mikuláš, když partu celou cestu předjížděly rozběsněný traktory plný mega strašidelnejch čertů, který řezali řetězama do všeho možnýho.

Nejvíc posranej byl asi Červ a během celýho průvodu se držel spíš vzadu. Nejspíš měl špatný svědomí, protože určitě zlobil celej rok. Ale dobře udělal! Čerti totiž sekaj metlama lidi bez rozdílu věku, a když na někom vidí, že se bojí, tak mu dají dvakrát tolik!

Navíc kradou malý děti, hážou si je přes ramena, a celkově je to strašně tvrdý. Vzpomínka vám určitě vydrží až do konce života. V průvodu se motalo zhruba dvě stě čertů, který celej den lejou v hospodách a pak vypuštěný do města jsou doslova utržený ze řetězu.

Kluci si prej chvílema připadali jak někde ve válce.

Proběhly hrozný honičky, obkličování atd. Kdo chce

vidět, jak to přesně vypadá, ať si najde YouTube kanál Tomáše Doskočila!

Po návratu a barvitym líčení zážitků zbytku crew se rozhodlo, že ani dneska v noci to nepůjde bez nějakýho řádění na streetu. Z předchozího večera měl Rais vyhlídlej jeden dost strašlivej gap přes schody a zábradlí, od kterýho ho sice všichni odrazovali, ale on se prostě nedal! Představte si tak patnáctkovej stairset, dva metry mezeru a hned za tím rail naštorc.

Rozjezd z roviny jen za pomoci lana tomu taky moc nepřidal, ale začalo se stavět. Poté proběhlo pár speed checků, Tomáš si párkrát odskočil do strany a jak na potvoru se zjistilo, že na přelet tohodle magorskýho gapu guma prostě nestačí. Byli jsme sice trochu zklamaní, ale na druhou stranu rádi, že se pan

odvážlivec nerozjebal pod schodama o zábradlí. Za ten hec ale největší respekt.

Piváčci na dobrou noc všechny transportovali do říše snů a po ranní kontrole počasí bylo jasný, že nahoru na Kitzsteinhorn to fakt nemá smysl. Furt tu ale zbejval ještě jeden vyhlídlej spot, tedy velká roura asi tak dva metry v průměru na parkáči se zábranama.

Bylo docela vlhko, takže stavba rádiusu k trubce šla jako po másle a mohlo se jít na věc. Rais pořád ještě neměl fotku, se kterou by byl spokojenej, a tak měl právo prvních pokusů. V rámci svý originality si hned zapnul jen jednu nohu a začal zkoušet jednonožku, no prostě takovej boneless vracenej zpět do rádiusu.

Některý pokusy fakt bolely, třeba když se párkrát skácel přimo na rovnou zem, ale nakonec to padlo

tomáš raiser dřív hodně skejtoval, a je to vidět i na jeho snowboardingu – poctivej bektel na zábraně

hromadná kaprunská fotka na cikánskym výletě...

do perfektu, stejně jako výsledná fotka! Když už byl spot ready, Roko si tu vrátil handplant a Čonkstr naprosto šílenou stojku na obou rukou. Do dění se rozhodl promluvit i Červ, kterej ale neměl předchozí zkušenosti s roztahováním lanem, a tak tam nechtěně k mohutnýmu pobavení všech poslal půl backflip s dopadem přímo na záda. Končit se má v nejlepším, a tohle bylo přesně ono!

Zbejvalo se už jen pobalit a tradá zpět do Čech, kde to v tu chvíli ještě vypadalo na úplně normální zimu, při který padá sníh a teploty se držej pod nulou.

Kitzsteinhorn nás každopádně nadchnul a za účelem nějakýho natáčení ve zmiňovanejch dvou větších parcích se sem určitě ještě vrátíme. Díky Rome týme, další budou mít dost co překonávat!

31

bs 900 mute v soldenu. zatim největší kicker, kterej jsem skákal. zároveň ale super příjemnej. výborná atmosféra, kterou jsme si jeli po celou dobu výletu, nám pomohla stompovat o sto šest

LO

32

Honza Lohynský (18) je původem z Prahy 2, ale ve třech letech ho to vyplavilo do Stránčic na Praze-východ.

Snowboardingu se věnuje od osmi let, ale teprve před třemi lety se do toho víc opřel, protože se mu zadařilo při premiéře na závodě českýho poháru, kde v kategorii rookies skončil třetí. V poslední době se věnuje především natáčení editů, na Vimeo.com můžete najít jeho kanál FunDays. Lohyho sponzoruje Nike, Lobster, Smith, Level, Skullcandy, SP-United, 4riders.cz, 7/9/13 a SportgroupCZ.com.

Leden, na svah ještě nevlezem... Docela pech

mít rozhovor zrovna v době, kdy je nejhorší zima za posledních dvacet let...

Já si strašně vážim toho, že rozhovor můžu mít už tuhle zimu, protože jezdim celkem krátce. Díky tomu jsem teď měl možnost jezdit po horách s fotografem a dělat to, co mě baví. Nicméně ta zima vypadá tak, jak vypadá, což nepovažuju za pech, ale prostě to beru, jak je, a snažim se z toho vyždímat maximum a bavit se u toho.

Kde a jak ses teda u focení rozhovoru bavil?

O tom, že budu mít rozhovor, jsem se dozvěděl někdy

koncem října, ale bylo mi jasný, že fotit se to začne dát až tak někdy na konci listopadu. Nakonec to dopadlo tak, že všechny fotky jsem udělal koncem prosince a zkraje ledna. Začínali jsme fotit ve Flachauwinkl hned po Vánocích, Peťo Mercell tam za mnou přijel a i přes špatnou předpověď nám počasí nakonec skvěle vyšlo a my si užili ty nemožný spoty, co ten resort nabízí.

Takže skály, překážky ve Stash parku, skvělý kickery ve snowparku, prostě potenciál resortu je skvělej a já bych tam dokázal strávit čtrnáct dní a pořád bych dělal nový a nový věci.

HONZA

LOHY SE SNAŽÍ DĚLAT SNOWBOARDING PROFESIONÁLNĚ SE VŠÍM VŠUDY. PO TĚCH DVACETI LETECH, CO PRO BOARD PÍŠU, SI DOVOLIM ŘÍCT, ŽE SE SNAŽÍ NEJVÍC, CO SEM ZATIM VIDĚL. PROTOŽE JSME VŠAK V ČECHÁCH, TAK TO JEHO SNAŽENÍ NĚKTERÝ LIDI NECHÁPOU, A KDYŽ ČECH NĚČEMU NEROZUMÍ, TAK TO RADŠI POMLUVÍ. PROTO SE VÁM MŮŽE STÁT, ŽE TŘEBA USLYŠÍTE NĚJAKEJ HATE. NICMÉNĚ FINÁLE STEJNĚ NENI, KDO O KOM CO ŘIKÁ, ALE JESTLI MÁŠ, ANEBO NEMÁŠ. A LOHY MÁ TEĎ ROZHOVOR!

OHYNSKÝ text: Radek, foto: Peter Mercell

Na Silvestra jsme se podívali na Božák na street, což se nakonec nepoužilo, a pak zase do Rakous...

Pátýho ledna jsem odjel za kámošema do Obertauern, pak za mnou dorazil Peťo, Kudrnáč, Mára Ježek a dali jsme si tři skvělý dny na Planai. To byl zatím asi největší highlight týhle sezóny. Jezdili jsme v parku, který touhle dobou jinde nenajdete, měli jsme super počasí, azuro, ideální podmínky a vznikla spousta záběrů. Potkali jsme se tam taky se šejprem Jetelem, felák z Čech, co tam v parku pracuje. Vytáh nás do lesa, ukázal nám poslední prašan, a když jsme

to jeli dolu, narazili jsme na spadlej strom. Napadlo mě, že když si tam doházim trochu sněhu, vznikne vykopávák, na kterým jsem hned na první odjel backflip. Skvělý odpoledne!

Planai je hezkej resort...

No já sem se tam loni zranil, takže nemám nejlepší vzpomínky. Ale obecně mě ten resort přijde zajímavej hlavně snowparkem, kterej je tam položenej na místě, kam svítí sluníčko a vznikaj pěkný záběry a fotky. Stará se o to profesionální parta QParks, měl jsem šanci se tam seznámit s headshaperem i českejma klukama,

kteří tam pracujou. Všichni byli dobře naladěný, měli spoustu nápadů, co bysme mohli dohromady v budoucnu vytvořit, takže super. Backcountry tam bude taky luxusní, kvůli nedostatku sněhu jsem měl šanci projet jen jeden svah, ale ten potenciál je obrovskej. Čekám už jen na to, až napadne, abych se tam vrátil na spoty, co jsem si vyhlídnul.

Jak vůbec řešíš nedostatek sněhu? Trénuješ někde v posilce?

Snažim se bejt co nejvíc na horách, to je základ, to tě může někam posunout. Plavání, posilka, to dělám,

bs 180 melon v absolut parku. příjemnej skok a příjemnej trik

i když je u nás sněhu tuna, a stejně tak jezdim co nejvíc do Rakouska, protože tam ty podmínky a možnosti jsou úplně jiný. Vždycky radši v cizině nějak omezim svuj životní standard, abych to měl levnější a moh tam zůstat o to dýl. A naštěstí mám podporu od rodičů, kteří taky rádi jezdí na hory, proto občas třeba jedu s nima a mám to pak zadarmo.

Ty cestuješ rád. ISPO, největší evropská sportovní výstava, se koná vždy v únoru v Mnichově a ty ses tam loni skoro stopem a na pankáče vypravil.

K čemu ti to bylo?

Vyrazil jsem tam, protože většina mých sponzorů tam vystavuje produkty na další sezónu, takže jsem měl možnost si to vočekovat a pak taky na Boardmag.cz natočit o produktech videa. Myslim, že je pro jezdce důležitý si udržovat přehled o tom, jaký produkty firma prodává a v čem pak člověk jezdí. Druhá věc byla, že jsem se pokoušel dostat blíž k manažerům těch firem, a nějak je pak přesvědčoval o tom, že i když jsem z Čech, a tím je nejspíš vůbec nezajímám, můžu se jim nějak hodit do krámu. Například v SP jsem se seznámil s evropským team manažerem, se kterým jsem doteď v kontaktu, a snažim se nějakým způsobem probojovat do teamu. Myslim, že to byla dobrá zkušenost.

Všechno proběhlo v angličtině?

S tou sem nikdy neměl problém, navíc oba mý rodiče používají v práci němčinu, takže i v tý si jedu. Třeba tu angličtinu se učim od svých devíti let, a když mi bylo čtrnáct, udělal sem si první certifikát Cambridge. Snažím se v tom pořád zlepšovat, byl jsem několikrát v Anglii, učím už se věci, který se používají v managementu a řízení firem. Chci prostě komunikovat na nějaký úrovni a ne jen: Hey dude, wassup? How’s your day?

Jak hodně pracuješ se svýma sponzorama? Co všechno tak děláš?

U mě je to o tom, že mě ta práce baví. Miluju snowboarding, ale zajímá mě i fungování firem. Práce pro sponzora s tím úzce souvisí. Takže kromě toho, že firmy propaguju skrz časopisy a videa na webu, tak se snažim třeba pomáhat s chodem jejich facebook stránek.

Prostě cokoliv, co může pomoct a má to se mnou, co by s riderem, něco společnýho. Myslim si, že všechny tyhle věci, který jako by dělám navíc, mě obohacujou do budoucna. Vim, že nebudu jezdit do padesáti, takže zkušenosti ze zákulisí firem jsou důležitý.

Kolik let od prvního svezení na prkně ti zabralo se dostat na profi level?

Když mi bylo osm, muj strejda Miloš Veselý mi ve Špindlu ukázal, že kromě lyžování můžu i snowboardovat. On už se kolem toho pohyboval hodně dlouho, dělal freeriding a pak se z něj stal profi wakeboarder. Já pak lyže začal střídat často s prknem, až se jednoho dne táta zeptal, jestli vůbec potřebuju nový lyže. A já že ne, že si vystačim s tim starym snowboardem. Rodiče mýmu zájmu porozuměli, koupili mi nový prkno a šlo to pomalu dál. Kolem čtrnácti patnácti mě rodiče někdy pouštěli na hory samotnýho s kámošema, já se tak dostal víc do snowparků a na skocích začal dělat rotace. Největší zlom pak přišel potom, co jsem před třemi lety potkal Pepého Samka a Přemka Vidu, kteří mi ukázali, že je to celý ještě o něčem jinym.

Jeden čas jsem tě registroval po závodech, ale teď jsem tě na nich moc neviděl. Jak to s nima máš?

To si mě nejspíš viděl při mý první závodní sezóně, kdy sem jezdil český pohár v kategorii rookie. Pár závodů mi vyšlo, pár ne a po nějaký době jsem se rozhodl začít jezdit dospělou kategorii než to hrotit mezi mladejma.

V těch starších je ta konkurence obrovská a člověk tam spíš končí někde vzadu. Nicméně sem tak před rokem zjistil, že mě snowboarding nejvíc baví formou focení a točení, prostě udělat si pěknou fotku nebo záběr třeba z místa, kde předtím nikdo nebyl. Závody jsou taková stereotypní záležitost. I když neni špatný si párkrát za sezónu dopřát ten závodní pocit, tu vyhrocenou atmosféru, a pak si večer zajít na párty a užít si mejdan s kámošema.

Olympiáda tě teda asi neláká?

Já si myslim, že na olympiádu je potřeba se připravovat delší dobu. Poslední tři roky, kdy jsem v sobě teprv objevoval tu chuť jezdit na maximální úrovni, bych musel už někde po závodech sbírat kvalifikační body.

Samozřejmě ta olympiáda mě jako by láká, ale myslím, že jsou pro mě na snowboardu důležitější věci než se tam dostat a odjet si tam ten svůj jeden run. Závodní jízda vyžaduje donekonečna hrocení stejných triků a ten čas se dá využít i jinak, třeba naučit se odjíždět velký skoky v backcountry. To zatim neumim a podle mě to zabere stejně dlouho jako se naučit nabušenou závodní jízdu.

Jakej styl snowboardingu tě nejvíc baví?

Vzhledem k tomu, že chodím v Čechách do školy a nemám šanci vypadnout na delší čas do zahraničí, tak toho nejvíc najezdím v parku. Člověk se tam vyblbne s kámošema, něco natočí... Baví mě skákat velký skoky,

poslední dobou jsem začal i víc jezdit raily a určitě bych to chtěl posunout do backcountry a freeridingu. Dát si totiž pár pudrovejch zatáček za sebou a skočit nějakou skálu, to je ten nejlepší pocit. Ale taky se mi líbí street snowboarding, kterej jsem však zatím neměl možnost ochutnat v hardcore levelu.

Lákal by tě i heliboarding na Aljašce?

Teď jsme se potkali se strejdou při příležitosti oslavy jeho narozenin a vzhledem k tomu, že on je ten jeden z prvních, kteří u nás se snowboardem začínali, tak to vidí, že jako by následuju jeho stopy. Takže jsme se domluvili, že bysme si jednou dali společnej heliboarding na Aljašce. Ale ještě než se do toho pustíme, musíme vyrazit na pořádnej freeride trip někde v Evropě.

Jaký triky se chystáš letos udělat?

Teď jsem si byl na den zajezdit ve Flachau s českou

reprezentací, s Martinem Mikyskou, se kterým se vždycky dobře vyhecujem. Takže jsem si zkusil fs 10, bs 10 a i pár větších rotací na switch. To jsou triky, na kterých chci pracovat, vzhledem k tomu, že už ty devítky mám. Prostě dát tomu do konce sezóny těch 180 stupňů navíc. No a kdyby mi padnul doublecork... kterej už sem teda zkoušel a podle toho, jak to na videu vypadalo, by to možná šlo. První cork tam dělám správně, teď už jen jde o to v tom vydržet, vzít to podruhý přes hlavu a nerozbalit se. Dá se to určitě vychytat, točit se mě baví a chci v tom rozhodně pokračovat, hehe.

Jaká je podle tebe reálná rotace tak během pěti let?

Nebo se to posune do jinejch triků?

Byla doba, kdy jsme koukali na doublecorky a říkali si, že je to strašnej úlet. Netrvalo to dva roky a přišel první triple, kterej už teď předvede pět lidí v každým

method během nočního shootingu v super park na planai. s dýmovnicema jsme si takhle hráli poprvý a rozhodně ne naposled

35

backflip v backcountry na planai. náhodou jsem našel tenhle strom a prknem si k němu naházel odraz. backflip byl pak jasná volba

větším závodě. V průběhu pár dalších let to vidím celkem jednoduše, lidi jako Sage Kotsenburg teď začli na kontestech dělat doubly s takovejma šílenejma grabama, že si to normální člověk nedovede představit ani do sedmičky. Takže timhletim směrem to půjde, musí nastat nějaká rovnováha šílenejch rotací a stylovejch grabů, v ten moment to bude to nejhustší, jinej svět.

Točíš teď nějakej edit?

V létě nás s Márou Ježkem napadlo, že když spolu často jezdíme po horách a natáčíme si různě edity, že by nebylo špatný tomu dát nějakej systém. Takže jsme ve spolupráci s Nike přišli s projektem FunDays, což je série video editů, který točíme na různých místech, kde se pohybujem. Třeba podzim jsme trávili na Stubai, a tak druhá epizoda je tam odtuď, a v editu se objeví i třeba Martin Mikyska a Petr Horák. Navíc jsme tam potkali i Halldóra a on nám hned kejvnul na to, že si ho můžem natočit, takže tam má last sérku. V podstatě se snažíme dokumentovat naše ježdění pomocí kamerek, který si vozíme s sebou, a nestojí za tím žádná velká produkce.

Plán na sezónu je jasnej, dát tomu větší úroveň a točit i věci, když nejsme na kopci. Třeba teď na Planai jsme vyrazili do party hospody ve Schladmingu, jmenuje se to Tenne Haus, a měl tam zrovna koncert nějakej rakouskej Anton. Když viděl, jak tam blbnem s kamerou, tak nás hnedka vytáhnul na pódium... Bavili jsme se my, lidi, byla to sranda. A lepilo se pak na nás ten večer hodně holek, viděli, že máme kameru, drinky, tak se kolem nás začali motat, haha.

Peťa Mercella ty holky ale nezajímali, ne?

Tak Peťo se bavil tim, co jsme tam předváděli kolem.

No já myslel přímo ty holky!

No, holky ho teda přímo nezajímaly a mě taky ne, protože já mám taky přítelkyni. Takže co se týče tohodle, já dělal jen takový srandy kolem a rozhodně sem nevytvářel žádný zvláštní situace, hehehe.

Tak ono se stačí jenom dívat. Čet sem v Blesku, že pro chlapa je úplně normální čumět na porno. Prej to dodává podobný pocity uvolnění, jako když holky choděj nakupovat nebo pojídaj čokoládu. Na co tak na webu koukáš ty?

Já mám naštěstí tak skvělou holku, že na porno nekoukám! Sleduju snowboardový videa, hodně inspirující jsou lidi jako Sage Kotsenburg, Halldór Helgason, Scott Stevens, to jsou lidi, jejichž snowboarding se ti nikdy neokouká. V každým svym editu přijdou s něčim trochu novym a je to zajímavý sledovat, nechávám se tim inspirovat. No a vždycky, když vyjde nějaký full movie, jako třeba letos Nike Never Not, tak to je záležitost, která mě pokaždý úplně změní pohled na všechno. Jinak na webu sleduju docela i politiku, snažim se držet přehled o situaci nejen v Čechách, ale i ve světě.

Jednou si mi vyprávěl, že by ses chtěl po maturitě dostat na školu někam do Rakouska, abys to měl blízko na hory. Maturita za dveřma, jak ten tvuj plán teďka vypadá?

Už sem na tohle téma měl pár diskuzí jak s rodičema, tak prarodičema i různejma lidma, co už takhle studujou, a rozhodl jsem se, že si po maturitě podám přihlášku do Prahy na FTVS na management sportu.

Tam bych rád odstudoval první rok a vystřelil někam do zahraničí. Pořád mám v plánu tu univerzitu v Innsbrucku, kde bych měl ideální příležitost studovat a celou sezónu jezdit po okolních geniálních resortech, navíc se tam dá i skejtovat v hale, takže úplně nejlepší kombinace.

Proč tam teda nejdeš rovnou?

Kdybych odsud odjel tenhle rok na podzim, nejspíš by se přerušila moje spolupráce se sponzorama, a to bych teď nerad udělal. Studium v zahraničí rozhodně nechci nějak odkládat, ale je potřeba to dobře promyslet a naplánovat. No a kdyby nevyšel ten Innsbruck, tak bych zkusil Erasmus třeba do Kanady, rozhodně se v Čechách nechystám zdržet moc dlouho. Jako záložní plán mám i to, že kdyby mi nevyšla žádná vejška, letěl bych třeba na rok do Austrálie nebo na Zéland, kde mám kámoše.

37

Letos si přestoupil k Lobster Snowboards. Jak ti novej hardware funguje?

Tady bych chtěl nejdřív poděkovat mýmu předchozímu sponzorovi Lukáši Schröderovi za předchozí spolupráci.

Teď jezdím za Lobster, což je firma Halldóra Helgasona.

Je to projekt, kterej vychází z Bataleon Snowboards, který využívaj triple base technologii. Při ježdění zažívám úplně novej pocit, hlavně na railech, kdy se mi nekousne hrana, prkno dobře drží a třeba i na skocích dobře reaguje. Deska má skvělej pop, odraz do rotací probíhá o hodně jednodušejc a člověk pak skáče vejš.

Taky se mi líbí, jakym způsobem firma funguje, jak se snowboarding snaží dělat a jak ovlivňuje komunitu.

Jak se ti jezdí s tou kozou vepředu?

Já tam mám prdel! Kozu mám na tailu, protože je příjemnější šahat na kozu než na prdel, kterou jsem proto dal dozadu. Díky koze je tail větší a líp se mi

bs 720 na stubai jsme s přemkem cvakli během pre-season ježdění. stubai a tamní park mě letos na podzim hodně bavil (foto: přemek vida)

38

stompujou triky. Prdel vepředu nijak neovlivňuje moje ježdění. Naopak! Kdykoliv se podívám na nose, vidim prdel a vykouzlim si tak úsměv na tváři.

Já se při pohledu na tvý prkno vždycky leknu, hehe.

Lidi se mě na to pořád ptaj, hlavně třeba snowboarders, co scénu moc nesledujou. Prkno se schválně vyrábí tak, že si tam můžeš vyříznout tvar, kterej chceš. Kdybych se rozhod tam vyřezat obličej Miloše Zemana, abych pak mohl udělat pořádnej nosebonk, v tomhle případě spíš headbonk, tak mi v tom nic nebrání.

Co se tvejch sponzorů týče, jezdíš ještě v Nike. To je top značka, ty věci taky musí dobře fungovat...

Já sem taky maximálně spokojenej. Otevřely se mi možnosti pro různý focení a natáčení, zkrátka věci, který tě posunou dál. Produkty jsou neuvěřitelný, díky tý jejich tradici ve výrobě bot a oblečení se nic po dennodenním používání celou sezónu vůbec

si moh dole ve vesnici udělat třeba jen kino cestou do sámošky. No a přes léto jezdim na wakeboardu.

Když sem byl mladší tak sem jezdil se strejdou, a třeba za jedno léto se na tom naučil šest novejch triků, jako salta a rotace. Když mi bylo nějakých patnáct, tak jsem se v českým poháru mezi chlapama umístil na pátým místě. V tý době sem si myslel, že wake bude cesta, ale nakonec zvítězil snowboarding.

Pracuješ nějak?

Ve školním roce toho mám fakt hodně, obzvlášť teď kvůli maturitě a přípravě na vejšku, takže nepracuju.

Nicméně o prázdninách okamžitě dávám brigádu, třeba loni jsme dělal plavčíka v Radlicích na bazéně, což mi sehnal Přemek Vida. To bylo hodně příjemný, a navíc jsem tam potkal svojí holku. Brigády jsou dobrá věc, víc peněz pomůže hlavně na podzim na ledovcích, kdy je to ježdění hodně finančně náročný. Naštěstí

nezničí. Ta kvalita je pozoruhodná.

Spousta lidí si bude řikat, že jako sponzorovanej rider si žiješ jako prase v žitě. Jak vypadá tvuj normální týden?

Tak na FB rozhodně nedávám to, jak sedim ve školní lavici. Na horách se snažim bejt, jak to jde, ale chodim normálně do školy a nemám žádnej individuální plán.

Velký štěstí je, že můj třídní mně vychází vstříc, co se cestování týče, sám sportuje a moc dobře ví, co to obnáší. Doma pak pomáhám s chodem domácnosti jako každej, taky vyzvedávám třeba bráchu a ségru z tréninků, prostě když nejsem na horách, žiju normální život. Volnej čas věnuju třeba práci na počítači, svojí fanpage, zpracovávání fotek a záběrů, komunikaci se sponzorama, prostě posunování mýho snowboardingu v době, kdy nemůžu bejt na horách.

Děláš i nějaký další sporty?

Ještě než jsem začal víc se snowboardem, tak hodně probíhal skate a wakeboard. Zůstalo mi to až dodneška, vždycky když jedu na hory, beru si skate s sebou, abych

mám i obrovskou podporu od rodičů a prarodičů, patří jim za to velký dík, třeba babička mi přidala na letenku do Ameriky a rodiče mně vždy a ve všem pomůžou. Dík patří i strejdovi, bráchovi, ségře, prostě celá rodina se navzájem podporuje, nejen materiálně, ale celkově.

Studuješ gympl, to musíš bejt celkem intelektuálně založenej a ležet v knížkách, ne?

Extra v tom neležim, ale zvětšovat si rozhled mě baví.

V poslední době jsem čet od Orwella 1984, při tom se hodně zamyslíš. Taky mě baví věci z psychologie, ekonomie, dějepisu. Na gymplu, kterej studuju, je dobrý, že můžu sportovat, ale zároveň mám přísun kvalitních informací.

Určitě sleduješ celou světovou snb scénu. Koho život by si chtěl žít, kdo tě nejvíc baví?

Líbí se mi, jak snowboarding dělá Halldór Helgason.

Jezdí neskutečně dobře, a k tomu založil několik firem, který dneska patřej k těm nestylovějším na světě, to prostě respektuju. Neni to jen o tom hrotit ty nejhustější triky, což on teda taky stíhá, ale ještě se

průjezd jezírkem jsem si vyhlídl hned první den pobytu ve flachauwinklu. realizovali jsme ho ale až těsně před odjezdem. dal jsem si kvůli fotkám z různých úhlů i víc pokusů a nakonec ochutnal i půl metru bláta, kterej číhal pod hladinou

tailpress na dřevenym rainbow ve stash parku jsme fotili na konci dne, kdy už nejezdily lanovky a dolu na parkoviště jsme pak jeli v úplný tmě

k tomu na to všechno dívá z hlediska byznysu. Ale baví mě víc jezdců, třeba Stale Sandbech, jakej má styl, jak lítá všude po světě. Narozdíl od Halldóra je to závodní typ, což teda já úplně nejsem, ale prostě mě baví ten jeho norskej styl života.

Když vidíš tragickou ekonomickou situaci dnešních dnů, chtěl by si třeba jednou mít nějakou svoji snb značku?

Tak aktuální situace neni nakloněná tomu založit si vlastní firmu, zvlášť když ještě slyšíš ty příběhy z minulosti. Je ale potřeba myslet pozitivně a uvědomit si, že se problémy netýkaj jenom snowboardingu, ale celkově všeho podnikání. Podle mě, kdo bude mít chuť se snažit, tak se může prosadit v každý době.

Nevím, jestli si chci založit vlastní snb firmu, ale nějaký podnikatelský úmysly mám, protože táta podniká v cestovním ruchu, vlastní firmu Praginfo s.r.o., stará se o turisty, co přijíždějí do Čech. Takže o tom něco vim.

Co český a slovenský riders, s kym nejradši felíš? Člověk, s kterým si nejlíp zajezdím, je Mára Ježek.

Jsme spolu celou sezónu, natáčíme, fotíme, bavíme se snowboardingem. A další je Martin Mikyska, jehož úroveň je na evropský poměry dost dobrá, takže se mi s ním jezdí skvěle, můžeme se navzájem vyhecovat a zalítáme si.

Přihoď nějaký srandy z výletů s těmahle lidma...

Tak třeba letos jsme byli s Martinem na podzim na Stubai a já se ptám vlekaře, jestli se můžeme vyvést nákladovou kabinou, což je vlastně klec bez ničeho.

A on mně asi nějak špatně rozuměl, tak mi kejve, že jo, takže jen co se otočil, tak jsme si tam s Martinem vlezli. Frajer na nás pak okamžitě nabíhá, chytá mě za bundu a tahá mě ven, s otázkou, jestli jsem se zbláznil. No a ještě jedna letošní z podzimu, při cestě na Stubai s Márovým autem jsme píchli kolo a Mára je autotronik, profík, tak si kolo zkušeně vyměnil. Jedeme dál, čtyřicítkou, v odstavnym pruhu, bouchá nám i ta náhradní pneumatika a po ráfku dojíždíme do vesnice pět kilometrů daleko. Mára se rosil, že se mu sere auto naložený smějícíma se kretenama. Ve vesnici jsme vyzvonili nějakýho mechanika ze servisu, co se tam náhodně zjevil. Já mu německy vysvětlil, o co nám jde, ale on se nás bál a nechtěl k autu jít. Tak jsme to museli dotlačit až k němu do dílny a nakonec stejně novou pneumatiku neměl. Našel ale nějakou jinou, co tam skoro pasovala a nechal Máru, aby si to teda udělal sám, když tomu tak rozumí. Chtěl jsem mu dát aspoň 10 nebo 20 eur, za takovou ochotu. Rozloučil se ale s tim, že to máme zadarmo a ať už jedem. Dal nám ještě papírek s adresou dalšího servisu pár kilometrů daleko, že si tam musíme okamžitě dojet, že kolo nevydrží. No, zvládli jsme to v pohodě na Stubai a zpět!

Jakej máš plán na zbytek zimy?

Posledních pár týdnů jsem se hodně věnoval focení, takže teď se chci spíš soustředit na natáčení FunDays.

Chci vyrazit i někam za streetem, anebo do prašanu, když napadne. Taky přichází závodní sezóna, kvůli sněhu se to posunuje trošku dozadu, což se mi kvůli maturitě moc nehodí. Ale prostě objedu celej Czech snowboarding pohár a zkusim nějaký závody v Rakousku.

Doufám, že tvuj dnešní rozhovor motivuje nějaký mlaďase k přechodu na snowboarding. Moh bys proto teď nějak prozradit ty nej plusový a mínusový věci na snowboardingu?

Začnu tim nejšpatnějším, a to jsou zranění, který se stejně stanou v každym sportu. Třeba já měl něco s ramenem, kolenem, v tu chvíli je potřeba nesvěsit hlavu, snažit se o rychlý zahojení a dát pak maximum rehabilitaci, aby se člověk vrátil zpátky. Čeká totiž na tebe celej svět. Já dostal neskutečnou možnost se podívat na mnoho míst a zároveň jich mám ještě spoustu před sebou. Ale už jenom to, že jsem moh letět do Ameriky, že můžu trávit několik týdnů v roce v Rakousku, jet na závody, někam fotit, točit, to je velký plus. A ty zážitky, co člověk při cestování nasbírá, těch spoustu lidí, co poznáš, ta svoboda, co ti snowboarding přinese... To si myslim, že v jinym sportu rozhodně neni!

41

crooks revert na zábru u cis building v manchesteru

KAŽDEJ SI FURT STĚŽUJE, JAK JE TO V ČECHÁCH NA PÍČU, A PŘITOM NENÍ NIC JEDNODUŠŠÍHO, NEŽ SI SBALIT SVEJCH PÁR ŠVESTEK A VYPADNOUT NĚKAM DO CIZINY. PŘESNĚ TAK TO PŘED TŘEMA ROKAMA UDĚLAL JIRKA BULÍN, A OD TÝ DOBY BYDLÍ V ANGLICKYM MANCHESTERU. NO TAK PROČ S NÍM NEUDĚLAT O JEHO ZKUŠENOSTECH MENŠÍ ČLÁNEK? text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

JAK SI ŽIJE?

JIRKA BUL

LÍN 43

bs noseblunt u městskýho úřadu ve stockportu

Všechno teda mělo bejt úplně jinak, ale život je jedna velká náhoda, takže se naše nápady několikrát kompletně překopaly. Začalo to, když nám Jirka napsal, že se v srpnu chystá na pár tejdnů do Čech, chvíli bejt v Praze a pak chillovat ve svym rodnym Znojmě. Hned se vymyslelo, jak s ním objedeme pár spotů v rámci naší republiky, a vzniknou tak fotky do tohodle článku. Pár dní před odletem směr bejvalej domov si ale Jirka dojebal kotník a všichni jsme byli smutný, že se tak výbornej plán pokazil.

Peťo Mercell ale bleskurychle přišel s nápadem,

proč teda o něco pozdějc nevyrazíme za Jiřím přímo do Anglie? A vlastně proč ne? Zpáteční letenka vyšla kolem dvojky, spát kde bylo a zbytek vlastně ani není potřeba řešit.

Bookování letenek proběhlo dost na náhodu a všechno se pořešilo za deset minut. Hledala se nejlevnější cena a po telefonickym rozhovoru s Jirkou to nakonec padlo na datum 11.–16. října. Všechno vypadalo famfárově, jen najednou kameraman Kudrnáč zblednul úlekem.

Co vlastně evropský finále série Vans Shop Riot, který se minulej rok konalo právě v tomhle termínu, a kam Jirka se svym Black Sheep shop týmem každoročně postupuje? Nebylo by úplně dobrý, aby Jirka během naší návštěvy odletěl na tři dny do hajzlu. A opravdu, Google tuhle akci hlásil na dvanáctýho až třináctýho října, ale víte kde? V Manchesteru! Ani vám nemusíme říkat, jaká euforie zavládla...

Datum odletu se blížilo, komplikace veškerý žádný a do toho najednou píše Rišo Tury, kterej byl na zmiňovanej závod spolu s Martinem Pekem

a Lukášem Daňkem pozvanej z československýho kola, že se teda vidíme v sobotu v Leedsu. V jakym Leedsu kurva? Tejden před akcí se totiž prej kvůli nemožnosti dohodnout halu v Manchesteru všechno přesunulo právě sem. Google mapy naštěstí ukazovaly asi jen sedmdesát kiláků cesty, ale Booking.com dost velký částky za ubytko, se kterejma nikdo nepočítal, a na řešení spaní nějakou oficiální cestou už bylo pozdě. Ale ono se to nějako vypunkuje!

Let proběhl bez problémů, zázračně trval ani ne hodinu, teda aspoň to ukazovaly hodinky. Časovej

se přepíná dost těžce. Celej výlet se ale naštěstí obešel bez zranění, jen několikrát to skončilo u brzd a vytroubení. A co dalo ze začátku nejvíc zabrat Jirkovi? „Nejtěžší pro mě asi bylo shánění jobu a možná si taky zvyknout na jejich styl humoru.“ Hned nás teda zajímalo, jestli nemaj v UK s Čechama a ostatníma lidma z východu v práci problém? „Nejdřív sem pomáhal ve Vans krámu, ale to bylo takový nic. Asi po pěti měsících sem začal u Meka a pak už to bylo všechno pohoda. Dostanu tu volno, kdykoli chci, platí to nájem, mám dalších x výhod,

ss flip bs tail z oblíbeného místa stockport ledges

posun byl první překvápko, který nám nedošlo úplně hned, hehe. Jirka nás přišel počkat na letiště a mohlo se vyrazit do jeho baráčku ve Stockportu, předměstí Manchesteru. Hned po tom, co autobus najel na kruháč v „protisměru“, se v Kudrnáčovi nemohli krve dořezat, bylo to děsnejch pár vteřin před uvědoměním se, že se tu vlastně jezdí vlevo, ufff.

Poslední zásadní nezvyk souvisí s tím předcházejícím.

Na přechodu se tu totiž kouká doprava, na což 45

a vlastně se ani nikam dál neženu. A co se týče Čechů? Myslim, že spíš naopak všichni rádi přijmou někoho z Čech, Polska atd., protože jim to často zaručí někoho, kdo není línej. Nevim sice proč, ale fakt je to tak.“ Je vůbec třeba mít nějaký pracovní povolení? „Nemusíš, stačí na začátku jít na úřad a vyžádat si takzvaný insurance number. Zajímavý tu ale třeba je, že každej tu dostává různý peníze za stejnou práci a ovlivněný je to věkem. Třeba, když je ti osmnáct, tak seš na 4,60 librách za hodinu, a až překročíš jednadvacet, tak jdeš hned na 6,50 nebo tak nějak, což není zlý.“ Jak už bylo řečeno, Jirka v současnosti se svojí českou

nešlo odolat v jakoukoli denní dobu! A čím se živěj naši hostitelé? „My doma moc nevaříme, si třeba doneseme Čínu. Ale když jo, tak asi spíš český věci.

Jinak anglický jídlo je nejlepší. Prvně sem si to moc nedával, ale to se už dávno změnilo. Třeba tu dělaj takový kulatý taštičky, ve kterejch je omáčka a maso.

Dáš si k tomu chipsy, zaleješ to curry a je to nejvíc!“ V pátek, tedy první den návštěvy, se kromě seznamování s prostředím a stravovacíma návykama vyrazilo ještě na jeden spot, tedy přeskok railu z malý skočky před jedním kadeřnictvím. Hned ten ukázal, jaký místa se tu obvykle skejtujou, a že to vůbec není prdel! Hrozně tu otravovala banda děcek na kolech

a Jirka na to už nakonec neměl nervy. Zejtra je přeci taky den. A jak se vlastně po odstěhování změnil tvůj pohled na skateboarding, Jiří? „Docela drasticky! Co se týče videí, ježdění i sponzoringu. Dřív mě třeba moc nebraly takový ty videa z New Yorku, kde dělaj ollie z jednoho plechovýho banku, kterej vydává nejhorší zvuk, na druhej za tmy. A přesně takovou špínu teď úplně miluju! Začal sem o dost víc jezdit minošku a víc sem si začal říkat, že bez novýho triku nejdu domů.

Snažim se najít nový sérky a tak. Baví mě, že když je ti jedno, že neumíš flip in flip out věci, tak se zabavíš aj s patníkem.“ Víkend tedy patřil evropskýmu finále Vans Shop

v garážích nákupáku westgate ve stockportu se dá jezdit za deště, ollie pro pocit

přítelkyní Míšou bydlí ve Stockportu, a to v malym cihlovym baráčku v typicky anglickym stylu. Od naší návštěvy se teda přestěhoval, ale barák prej vypadá dost podobně, maj stejnýho nájemce a konečně se fakt někde cejtěj jako doma. Dá se z prachů z Mekáče vůbec něco takovýho zaplatit? „Jo, hele peníze na nájem mám nejvíc v klidu a pak mi zbyde třeba 250 liber na dva tejdny a z toho se dá ušetřit hodně v klidu. Zbyde ti i na bylinky, hehe.“ Míša maká v obchodě s bagetama, čímž udělala radost hlavně věčně nenažranýmu Kudrnáčovi.

Domů byla totiž každej den schopná donýst třeba patnáct zbylejch baget všemožnejch druhů a dalších dvacet muffinů na snídani. Jídelníček byl teda jasně danej a vzhledem k místním cenám žrádla to fakt víceméně celou dobu probíhalo systémem bageta, bageta, muffin a bageta. Výjimkou byla tradiční Full English Breakfast s vajíčkem, fazolema, párkem a dalšíma šmakama, který prostě při toulkách městem

46

spoty v anglii nejsou zadarmo, novinama se tu suší často

náhodnej pole jam v ulicích manchesteru

Riot. Na něj naše redakční dvojice vyrazila vlakem.

To už ale úřadovalo typický anglický počasí a chcalo jako z konve. Ještě, že tohle průběh závodu nemohlo absolutně ovlivnit. Do Leedsu se sjela hodně hustá skvadra, bojovalo se jako o život a stejně jako o rok dříve v německym Münsteru se ve finále potkali naši s Jirkovym Black Sheep shopem. I po opadnutí emocí si myslíme, že českej SM měl po epickym výkonu fakt vyhrát, ale vem to čert. Náplastí na duši byl tedy alespoň best trick Lukáše Daňka, tedy bs flip přes pyro až na zem. Jaký to bylo vrátit Čechům prohru z roku 2012? „Já nevim. Nebyl sem moc spokojenej s mym výkonem. Když sem viděl Riša dělat všechno všude, tak sem si prostě byl jistej, že odejdem zase druzí.

No a ono ne. Ale jo, určitě to byl fakt dobrej pocit!“

idylka, jirka před svým barákem zastřihuje anglickej trávník

48

Přepunkování ve spacáku na zemi luxusního hotelu nakonec bez problému vyšlo a třešničkou na dortu byla navíc top kalba se závodama motokár pro ridery a novináře.

Zpátky ale do Stockportu za hlavním důvodem, proč se sem jelo, a to focení na streetu! Jirka měl hned na pondělí vymyšleno spoustu míst, kde by chtěl něco udělat. Proti ale bylo všudypřítomný mokro, který nás tak zahnalo do krytejch garáží, kde padlo olliečko skrz díru mezi stropem a svodidlem. Dále se pokračovalo na super streetovej bank, kde už bylo jakž takž sucho a nechal se tu během pár pokusů vyprásknout luxusní bs noseblunt! A teď hurá do Manchesteru, tam je prej parádních spotů habaděj.

Stopku vystavily kapky na okně soupravy. Času naštěstí ale bylo pořád dost, a zbytek soboty se tak využil k natáčení v místních krytejch skateparcích.

Jedním z nich je hala Jirkova chlebodárce, Black Sheep shopu, kde se vymyslela super sérka, a dalším asi nejlepší park, co jsme kdy naživo viděli, a to místo, kterýmu nikdo neřekne jinak nežli The Cage. V tomhle betoňáku pod mostem Jirka tráví velkou spoustu času a má to tu slušně najetý, což jste už měli možnost poznat ve videích na našem webu Boardmag.cz.

Po náročnym dnu a posilnění se dalšíma bagetama se šlo spát s nadějí na lepší zítřek, kterej měl začínat na nejznámějším spotu ve Stockportu, na náměstí se spoustou mramorovejch zídek. Startovalo se hned brzy zrána, ale jak na potvoru bylo pořád všude mokro. Jirka se ale jen tak nevzdal, na nádraží nabral macatej štos reklamních novin a celej spot si vytřel!

Takovýhle nasazení jsme teda dlouho neviděli, no a když později padl i switch flip do bs tailslidu, vůbec jsme nechápali, co se tu povedlo.

Znovu proběhl transport do Manchesteru, jehož ulice už ale naštěstí vyschly a poskytly půdu pro další triky.

Nápadů bylo dost a jako první se šlo k takzvaný CIS building. Po cestě padla sérka s polejamem, kterej můžete vidět na jedný z přiloženejch fotek, a na místě pak crooked revert na spotě, co by většině lidem jako spot ani nepřipadalo. Jirka pak přidal ještě ss fs flip přes chodník z mírnýho banku, a nálada tak během chvíle vylítla nahoru jak nikdy! V hlavě měl ještě dva další spoty a ten první byl tím nejzásadnějším celýho focení. Docela vysoká zídka u desítek, kde už předtím Jirkovi padlo ollie, se dnes měla vyzvat flipem. Testovací přeskok a fotka do zálohy přišla hned, na flip se díky šílenýmu povrchu na dopadu čekalo dýl, ale nakonec to vyšlo! Tohle by klidně mohlo jít na cover! George, jak tu Jirkovi všichni říkaj, byl totálně vyšťavenej, ale přeci jen mu to nedalo a potřeboval další místo na dokonání svý sebedestrukce. Tím byla dost zvláštní zastávka autobusu se zídkou posetou takovejma listama, který se daly grindovat, to ale až potom, co člověk vyskočil nahoru a skočil z prvního na druhej. Že prej noseblunt. Hmmm, no proč ne. Energie ale nebyla a Jirka si akorát narazil záda. Nebylo to naštěstí nic zásadního, a nejlepší pocit z dobře odvedený práce to ani náhodou nemělo šanci zkazit! A co na samotný focení a naši návštěvu říká jeho hlavní aktér? „No mně bylo skvěle, že jo! I přesto, že pršelo snad každej den, tak sme udělali nějaký fotky, a prostě sem si to fakt užil! Škoda, že sme nemohli zkouknout víc spotů! Kluci sou určitě vždycky vítaný. Miška říkala, že je znovu bez problémů nakrmí. Víte čím, hehe.“ V den odletu samozřejmě znovu padaly trakaře, a další místa se tak už fotky nedočkaly. I tak se ale návštěva v Anglii povedla víc, než se čekalo, a vzhledem k těm podmínkám Jirka předvedl totální maximum! Je Anglie tvojí cílovou stanicí, Jiří? „Není!

Chci stoprocetně i někam jinam, akorát se mi teď nechce tohle všechno opouštět. Určitě bych se chtěl naučit francouzsky nebo španělsky, a vyzvat tak jednu z těhle dvou zemí. To by bylo fakt super!“ Tak good luck, dobrý lidi se ve světě neztratěj!

kickflip za victoria station v manchesteru

horisova bs double 10 v závodě v copper mountains

text: Radek, foto: Přemek Vida

ÚNOR, VÍKEND, NĚKDY ODPOLEDNE, PŘESTÁVKA HOKEJE. TLUSTÝ ČECH DOMLASKNE POSLEDNÍ KNEDLIK, ZAŽENE HO HLTEM PLZNIČKY A PŘEPNE SI TELEVIZI. CO TO JE? NĚJAKEJ SNOUBÓRDINK, Ú RAMPA AHÁ. JEDOU TAM NAŠI? NE! PROČ NE?! SE DÍVAT NEBUDU, CVAK...

Dostat snowboarding do povědomí široký veřejnosti je běh na dlouhou trať a olympiáda by ho mohla o něco zkrátit. Už pár posledních her se na OH jezdí U rampa a letos premiérově proběhne i Slopestyle.

Z ostatních snowboardových disciplín se pak ještě pojede Snowboard cross a Slalom, přičemž ve všech disciplínách by se našemu národu mohlo zadařit, a třeba by z toho kápla nějaká medaile. Rozhodně je prej šance větší než třeba pro naše hokejisty, a to jsme si nevymysleli, to říkali ve zprávách na ČT1.

Kdo tu závodní freestyle scénu moc nesleduje, tomu bude asi v hlavě vrtat, proč na olympiádě zas jede jenom Šárka Pančochová. Ona teda možná nebude sama, před námi je ještě poslední kvalifikační závod v kanadském Stonehamu, ve kterém má stále šanci pár našich repre zajet nějaký výsledek, a zapsat se tak do historie. Následující článek si klade za cíl trochu poodhalit, jak celý závodní snowboarding na olympijský úrovni funguje, a taky ukázat, že ač to v televizi tak nevypadá, dobře freestyle jezdí Čechů hromada.

Kvalifikovat se na nějakou olympijskou freestyle snb disciplínu mohl jen ten, kdo splnil určitý kritéria,

OLYMPIC GAMES?!

51

především měl vyjetý body v závodech světovýho poháru. Fungovalo to tak, že se nejdřív na naší národní úrovni vybral team reprezentantů, který se následně pustil do boje. Naše kvalifikační snažení muselo začít od podlahy, protože tu v minulých

letech držel repre vlajku jen Martin Černík, Honza Nečas nebo Šárka Pančochová, a nikdo ostatní neměl vyjeto dostatek bodů ani pro účast ve světovém poháru. Takže nejdřív naši riders začali v sezoně 2010/11 s evropským pohárem, což přineslo ovoce

slovo a znamená následující. Každý národ může na olympiádu na jednu snb disciplínu nominovat maximálně 4 lidi, takže pokud jich je v top 30 světovýho poháru třeba 6, tak 2 se nepočítaj, a tim pádem lidi na horších pozicích se posunují dopředu.

v podobě titulu mistr Evropy pro Petra Horáka a Kačku Vojáčkovou. Díky tomu se i zvýšil počet startovních pozic, který ve svěťáku mohla Česká republika obsadit, a na závody se pak podívali i jezdci jako třeba Dušan Kříž a mohli nasbírat cenný zkušenosti.

Vlastní kritéria pro účast na olympiádě jsou celkem přísný, obzvlášť když si uvědomíte, že do závodu ve Slopestyle v Soči nastoupí jen 32 závodníků, ale kvalifikací se prohání třeba 150 opravdu dobrých snowboarderů. To je v porovnání třeba s biatlonem, kde ve svěťáku běžkaří 90 myslivců v elasťákách a do Ruska si jich pak jede vystřelit 60, krutej nepoměr. Takže kdo z Čechů chtěl postoupit na olympiádu, musel skončit alespoň na jednom světovém poháru v top 30 a mít v tabulce celkových výsledků minimálně 100 bodů. Největší oříšek však bylo kritérium, že v konečném koedukovaném pořadí světovýho poháru člověk musel skončit taktéž v top 30. Koedukovaný pořadí je hustý

Potom třeba i ze 40. místa má člověk při určitý konstelaci hvězd ještě šanci.

Kvalifikační olympijská honička vypukla již loni v lednu a na závodníky pak čekala slušná porce contestů po celém světě. První se jel svěťák v Copperu v Americe, pak bylo mistrovství světa v Kanadě, který se do kvaldy taky započítávalo. Dále se mělo pokračovat v Soči, kde to ale těsně před závodem zrušili, pak se jelo ve Špindlu, v Sierře Nevadě, na Novém Zélandu, a zpět do Copperu. A poslední kvalifikační závod se jede právě v době tvorby tohoto čísla Boardu ve Stonehamu v Kanadě. Za nás tam nastupuje pětka Šárka Pančochová, která je na olympijský slopestyle již kvalifikovaná, ale chce si zajistit účast i v rampě, a Honza Nečas, Martin Mikyska, Petr Horák a Kačka Vojáčková.

A právě Horis se s náma podělil o svý pocity před kanadským závodem. „Jak řikáš, je to teď poslední možnost se dostat na olympiádu. Když to vyjde

flatová rotace bs 10 je v době dvojitých kotrmelců vždy radost. martin mikyska si to užívá

přéma jede vyzbrojen na kopec v plný polní, aneb canon, goupro, stativy, kolejničky atd.

a dostanu se tam, tak budu hrozně poctěn, že budu moct reprezentovat svoji zemi na tak velkym eventě, jakym olympiáda je, a splnim si svuj dětský sen.

Ten byl dříve se tam dostat jako hokejista s českým teamem, ale časem sem se nějak přetransformoval, he.

a jezdí street, protože čím víc bude závodníků a rekreačních snowboarderů, tím víc peněz budou mít prodejci hardwaru pro jibující pankáče.

Trenér Přemek Vida jako jeden z mála objel s reprezentací všechny svěťáky, a tak dokáže

Rozhodně bych tim udělal i radost rodičům, kteří mě podporují, jak nejvíce můžou, za což jim sem nejvíc vděčný! Na druhou stranu to neni můj zásadní cíl v kariéře, protože olympiád bude ještě dost, a hlavně snowboarding neni jen o závodění a olympiádě, ale především o zábavě a natáčení s kamarády. Když se nedostanu na olympiádu, bude mě to mrzet, ale začnu hned něco vytvářet pro Karkysovu kameru a natočim co nejlepší videopart!“ Ať to dopadne, jak to dopadne, a nakonec třeba na olympiádu pojede zase jenom Šárka, v porovnání s předchozími hrami ve Whistleru se u nás udělal obrovský kus práce. Vytvořila se koncepce, sestavila reprezentace, Svaz lyžařů ČR dal snowboarderům podporu, zaplatil trenéry a umožnil většímu počtu lidí objetí závodů světovýho poháru. Systém je nastaven správně, a pokud vše vydrží, uvidíte, že ten závodní freestyle u nás pujde jenom nahoru. A ve finále to pomůže úplně všem, třeba i lidem, co jenom shredí

objektivně zhodnotit, jak naši kvalifikací procházeli. „Staly se různý situace a někdy jsme si vyžrali kopec smůly. Navíc je to prostě subjektivně posuzovaný sport, takže takový krasobruslení, ve kterým hraje roli jméno a aktuální oblíbenost u rozhodčích. Věřim, že jsou všichni profesionálové, ale stejně kluk z Čech má horší pozici než někdo slavný. Nebo se stanou nějaký drobnosti, třeba ve Španělsku se Nečimu rozepne helma, upadne mu, a je proto diskvalifikovanej, přičemž má odjetou čistou jízdu, která by ho posunula do finále.“ Neči, jako služebně nejstarší, by si tu olympiádu za svůj přístup ke snowboardingu určitě zasloužil.

Schválně, na co by se tam tak nejvíc těšil? „Být součástí našeho týmu, fandit hokejistům, prožívat pocity s ostatníma, ta atmosféra na zahajovacím ceremoniálu musí být skvělá. A pocit na startu, že mě tlačí celá republika a já tam bojuji pro ni!“ Neči je prostě srdcař, třeba se mu o olympiádě i zdá?

frontside air šárky pančochový v coppru v oh rampě

53

„Olympijskou jízdu ve snech nemám, ale kvalifikační s triplem prožívám ob noc. Škoda, že ty svěťáky se jedou vždycky v takovém pekle. Zrovna jsem v Kanadě a kluci tu pod kopcem na parkovišti mezi autama hrajou na bruslích hokej!!!“

Když už jsme u těch závodních jízd, docela by nás v redakci zajímalo, jak v Soči nakonec bude vypadat ta zlatá slopestylová. Jak pak jí asi tipuje trenér Přéma? „Ono je těžký si dopředu připravit nějakou jízdu.

Každej ze závodníků má jiný schopnosti a dokáže jiný

Martin Mikyska? „Při takových závodech nemůžeš taktizovat, ale zkusit odjet jen to nejlepší, co máš v rukávu. V mém případě by jízda vypadala na skocích switch backside 900, frontside 1080 a backside 1260. Kdyby se mi tahle jízda povedla odjet čistě, byl

kačka vojáčková na pořádným skoku v keystonu točí bs 360

54

triky, který na sebe musí nějak navazovat. Na rozdíl od rampy se to nedá ani naplánovat kvůli tomu, že park je na každým závodě jiný, a tak je tahle disciplína pořád kreativní. Od nás o tom nejvíc přemejšlí Neči, kterej pořád dumá a kombinuje, jak svojí jízdu ještě vylepšit. Stejně se pak často stává, že na vlastní závod panujou trošku jiný podmínky než v tréninku, sníh třeba tak nejede a celá jízda se musí jinak poskládat.

Prostě slopestyle je o tom flow, to je to nejdůležitější, takže nedokážu teď odhadnout, jestli zlatá olympijská jízda bude triple do triplu. Standardně se teďka stávalo, že ty jízdy vypadaly dost podobně, že se vykrystalizovaly nějaký závodní triky jako třeba blunt na railu nebo cab double na prvnim skoku, protože z něj dopadneš do svý a děláš pak backside double.

Ale fakt se může v Soči stát, že napadne sníh, park nepojede a ve finále neuvidíme ani jeden triple!“ A o jakou olympijskou jízdu by se pokusil třeba

bych spokojený.“ Horis by se s tim taky moc nepáral: „Jízdu sem ještě nějak nepromýšlel, ale nejspíš nějaký doubly 12tky s netradičním grabem, a pokud možno co nejvíc stylově!“ Poprvé se na olympiádu letos s freestyle snowboardingem podívají spolu s Šárkou dva trenéři, jede Martin Černík a Jožin Toufar. Pokud by se kvalifikoval někdo další, je jakási šance, že by jel i Přemek Vida, ale nejspíš zůstane doma.

Schválně, jestli to bude sledovat z hospody? „Mám tady někde v batohu kalendář, musim se podívat, kdy se to pojede... Já nikdy nic takhle dlouho dopředu neplánuju, vše tak řeším s týdenním předstihem. Ale v notýsku stojí, že rampa se jede 11. února a kvalifikace Slopestylu muži se jede 8. února a holky v neděli 9. února, takže to bude takovej zásadní víkend.

Nejradši bych fandil na startu, ale to záleží, jestli se někomu povede poslední závod v Kanadě. A když

zůstanu v Čechách, nejspíš vyrazim na přímej přenos do Olympijský vesnice v Praze na Letný, kde by se mohli lidi sejít a fandilo by se společně. Sem přesvědčenej o tom, že Slopestyle bude mít velkou sledovanost, je totiž premiérově na olympiádě, a když tenkrát byla

Šárky na olympiádu nepostupuje. V celým repre teamu bylo v první chvíli cítit určitý zklamání, že se to nepovedlo.

Na druhou stranu za těch skoro 25 let, kdy český závodní snowboarding existuje, byla tahle olympijská kvalifikace to nejlepší, co jsme na světový úrovni předvedli. Pokud

v Naganu poprvé rampa, tak to celosvětově vidělo podobnej počet lidí jako finále hokeje!“ Hodně se ve všech novinách mluví i o šancích Šárky Pančochový na medaili. Schválně jak to vidí Přemek, který měl narozdíl od nás ostatních možnost jí vidět v závodech na živo: „Já věřim tomu, že Šárka má jízdu a formu, s kterou patří do světový špičky.

A to dlouhodobě, takže má reálně možnost bojovat o medaile. Tim jí nechci nějakym způsobem stresovat nebo ji zavazovat, samozřejmě se může stát cokoliv. Šárka je ale vyzrálej sportovec, psychicky v pohodě, a rozhodně má na to výsledek udělat. A taky fandim Evě Samkový a Ester Ledecký, i když jsou to jiný disciplíny, ale pořád snowboarding, takže jejich medailový úspěch může tý naší malý zemi a tomu našemu malýmu sportu udělat velkou službu.“ Závěr tohoto článku dopisujeme ve chvíli, kdy se dojel poslední svěťák v Kanadě a je jasný, že nikdo další kromě

se udrží tempo a kurz, za čtyři roky do Jižní Koreje pojede velká parta našich reprezentantů.

Ale dáme ještě trochu prostoru těm, kteří si ho zaslouží nejvíc. Neči nám řekne, co mu ta kvalifikace dala či vzala? „Spíš bych se zeptal, co by mi to dát mohlo. A co mi to vzalo? Ten pocit, proč jsem začal snowboardovat.

Teď se chci vrátit zpět na normální sníh a hory, začít se zase bavit a mít radost.“ A co mlaďasové, pokusí se třeba Martin Mikyska o olympiádu znova? „To záleží na okolnostech, jako jsou zdraví, škola, motivace, podmínky, a určitě by se našlo pár dalších důvodů. Čtyři roky je tak dlouhá doba, že teď nedokážu říct, co bude. Ale kdyby byla odpověď pouze ano, nebo ne, tak bych do toho šel znovu!“ A co taková Kačka Vojáčková? „Určitě bych chtěla. Budu starší, budu mít víc naježděno, víc triků, prostě budu lépe připravena.

Uvidíme, co bude za dva roky, kdy se znovu roztočí kolotoč nominačních závodů!“

neči a jeho double backside rodeo v závodu světového poháru

póza u jezera dillon s naší colorádskou spojkou paulem, který český repre v usa vždy rád pomůže

honza špalek /r/ fs boardslide na railu u nemocnice

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

NO NAME TOUR

BUDAPEŠŤ PROJEKTŮ SPOJENEJCH S NAŠÍM ČASÁKEM BYLO V ROCE 2013 VÍC NEŽ DOST, ALE JESTLI MÁME VYBRAT NĚCO, Z ČEHO MÁME OPRAVDU NEJLEPŠÍ POCIT, TAK JE TO JASNĚ SÉRIE TŘÍ NO NAME TOUR. O PRVNÍM VÝLETU DO BERLÍNA JSTE SI MOHLI PŘEČÍST V MINULYM ČÍSLE, NO A TEĎ TU MÁME DĚJSTVÍ DRUHÝ, TEDY TRIP TŘÍ NAHECOVANEJCH SKEJTRŮ DO MAĎARSKÝ METROPOLE, TEDY DO BUDAPEŠTI!

57

Na prvním tripu v Německu byla laťka nastavená hodně vysoko, a aby se úroveň udržela, bylo třeba vybrat stejně našláplou trojici. Znovu jsme hledali odpověď na otázku, kdo není za svůj skateboarding doceněnej tak, jak by zasloužil, a tenhle výlet v režii našeho časáku mu udělá radost? S prvním jménem bylo jasno hned po odjetí československýho kola závodu Vans Shop Riot. Tomáš Nálevka z Uherskýho Hradiště tu lítal jak smyslů zbavenej, padaly mu tam neskutečný triky a o zdravou chuť do skejtování evidentně neměl nouzi. Thomas hned se vším nadšeně souhlasil a bylo jasný, že do toho dá znovu vše! Dalším na ráně byl znojemskej killer Honza Špalek, kterej si nás naprosto získal během letní B*Local tour, kde to ve svym městě rozsekal jak v parku, tak na streetu.

I on byl ze svý „nominace“ nadšenej a tuhle dvojku

tomáš nálevka /r/ bs grind na zídce nedaleko goldmann györgy tér

jsme ještě doplnili o mladýho zabijáka Honzu Rathouskýho, kterej za poslední dobu zaznamenal dost slušnej progress, a chtěli jsme vidět, jak to zužitkuje v ulicích. Zbejvalo už jen doladit termín, kterej nakonec vyšel na prodlouženej předposlední zářijovej víkend, a mohlo se vyrazit!

I když se někomu možná zdá, že tři dny jsou kopa času a člověk se nemusí vůbec připravovat, opak je realitou. Bylo třeba pečlivě nastudovat místní spoty

honza rathouský /g/ ss fs 180 ze schodů před kongresovým centrem

a zhotovit si podrobnou mapu. Toho se klasicky zhostil fotograf Peťo Mercell, kterej se sice nemohl opřít o známou databázi spotů Skhateyou.com, ale i tak si s pomocí Google Map a maďarskejch skejtovejch stránek poradil bravurně a připravil asi tři desítky míst, co bylo třeba prozkoumat, a nejlíp i pokořit!

Stejně zodpovědně se ke všemu postavil i Špalda, nakoukal si nějaký budapešťský videa a přes facebook se na adresy ptal v místních skateshopech.

našli, byla macatá rovná zídka ze stairsetu 3 + 3 + 3 + 3 na místě zvanym Goldmann György tér. Hrana už dost pamatuje a je jasný, že tu skejtujou celý generace.

I když se to zprvu zdálo jako nemožný, mramor i přes spáry a velký zákusy docela jel a Tomáš se Špaldou se mohli začít hecovat, kdo dřív dojede nakonec a spadne do jámy lvový. Víc nervů a skills nakonec prokázal Tom, kterej tu po asi deseti dopadech konečně ustál bs grind.

Hned takhle na začátek super věc!

Vyráželo se ve čtvrtek odpoledne z Prahy, kde malej Honzík R začal studovat střední školu, v Brně se nabral další Honza Š, v Uherskym Hradišti pak Tomáš a znova se s výhodou využilo strategický polohy bytu Peťovy babičky v Trenčianskejch Teplicích.

Na street killáž je totiž rozhodně dobrý načerpat energii spánkem a dobrym jídlem, o který tu nikdy není nouze. Na cestu do Uher tedy parta pokračovala v pátek časně z rána tak, aby se mohlo skejtovat co nejdřív. Asi 300 kiláků dlouhá trasa přes Bratislavu nepřinesla žádný komplikace, a kluci se tak mohli někdy před obědem poprvý zaposlouchat do tý šílený řeči, kterou se v cílovym státě mluví. Všichni ti, který Maďarsko už někdy navštívili, nám daj určitě za pravdu, že tu člověk není schopnej rozluštit snad ani 10 % toho, co je kolem něj napsaný, a nebejt všudypřítomný globalizace a známejch log firem, byl by pomalu i problém najít něco k snědku.

Budapešť je skoro stejně velká jako Praha, jen tu žije o půlku víc obyvatel. S dopravou a zácpama je to tu taky víceméně podobný a cestování po spotech autem tak není nějakej zásadní problém. První věc, kterou jsme

Jak se říká, první vyhrání z kapsy vyhání, no a přesně v tomhle duchu se nakonec nesl celej zbytek dne. Z Budy do Peště jsme přes dunajský mosty jeli snad třicetkrát a všechny spoty, který se klasicky na obrázku zdály naprosto peckový, stály za vyližprdel. Krátký rozjezdy, spáry nebo neschopnost najít danej spot v zástavbě, všechny dost unavily, ale aspoň se projelo x míst, na který už se pozdějc nemuselo vracet a dál se zdržovat.

Do devíti večer teda už nepadlo nic dalšího a mohlo se konečně jít složit hlavy na ubytko, kterým se stal hostel s příznačným jménem LowCostel. Čistá postel, sprcha, kuchyňka, wifina, za těch pár forintů naprostá pecka, kterou vám při cestě do Budapešti můžeme jen a jen doporučit. Pro lepší spaní ještě bylo třeba doplnit hladinu chmelu v krvi, kdy nás překvapilo, že nejlevnějším pivem k mání je náš českej Kozel, kterej tu v plechu vyšel na 150 forintů, tedy asi 15 Kč.

Vzhledem k tragičnosti předchozího dne se v sobotu muselo vstávat pěkně v osm a hned od rána jít na spoty, kde byla o dost větší pravděpodobnost úspěchu. První kroky vzhledem k super poloze hostelu 59

60

hned u centra vedly k památníku Tisíciletí na náměstí Hrdinů, kde v ten den probíhaly nějaký koňský závody a všude bylo milion lidí. My ale měli v merku nedalekej spot se skvělejma černejma zídkama, kde se dá přeskakovat z jedný na druhou. Peťo vzpomínal na starý časy, kdy tu vrátil transfer do lipa, a začlo se vymejšlet, kdo co hecne. Činu se ujal Špalda, kterej začal zkoušet grind do grindu a pozdějc i grind

Dalším z reálnejch spotů byl vcelku ideální kulatej rail ze sedmi schodů u potravin CBA někde nad centrem. Znovu to byl Špalda, co tu začal hned mluvit o svejch tricích, no a slova bleskurychle přešly i v činy.

Během pár pokusů padlo smino, pak hned ještě i lipo, a nálada tak byla víc než dobrá. Dva ze tří zabijáků už fotku měli, a byla tedy řada na Honzíkovi. Pro něj se vymyslely poctivý desítky u kostela na Krisztina tér.

do grindu fs pop-shove-it ven. Ten odjel během pár pokusů do čistoty, všechno se nasekalo a natočilo, no a pak proběhlo i pár pokusů o vrácení flipem. Čas byl ale proti, a tak se radši vyrazilo dál.

Asi úplně nejznámějším spotem v celý Budapešti jsou mramorový minibanky a zídky přímo v centru, blízko skateparku, kde měl pár tejdnů předtím Supra tým svý demo. Na Erzsébet tér to nebylo moc na focení, Honzík si tu odjel jednu sérku, Honza pak stylovej manual do beklipa a pomalu se začalo přemejšlet, co se bude žrát. Byli jsme v Maďarsku, takže jsme se hned sháněli po něčem ze zdejší vyhlášený kuchyně.

Do oka nám teda padnul stánek s langošema, kterej nás hned naprosto dostal. To, co známe z Čech, tedy očesnekovanou placku se sýrem a kečupem, tu pozvedli na úplně jinej level. Člověk si mohl vybrat asi z dvaceti druhů langošů, na který se dávalo všelijaký maso, uzeniny, zelenina a samozřejmě mraky sýru.

Takovej deluxe langoš se vším byl neskutečná mňamka a vůbec bychom se nezlobili, kdyby si někde u nás podobnej stánej někdo otevřel!

Kvůli žrádlu se sem ale nejelo, takže zpátky do práce!

Tak se teda předveď, mladej! Volba padla na kino, tělo plný energie se nemělo problém začít házet o zem a najednou to zčistajasna padlo do perfektu! Všichni vejskali radostí, fotka parádní, začalo se prostě dařit.

Hned opodál byl spot, kterej nebyl ideální ani trochu, ale naše oči to sem furt táhlo. Představte si asi dvacet cenťáků vysokej a třicet dlouhej mini bank, plošinu tak metr, no a hned za ní metr vysokou trubku. Přeskočit to se zdálo nemožný, ale Špalda s Thomasem se prostě nechtěli nechat přesvědčit k odchodu. Pánové se rozjížděli, posílali skejta z banku a najednou to fakt začalo vypadat, že se zadaří. Honza je mistr průtahu a nakonec to tam narval jako první v totálním ninja stylu, čímž Tomovi vrátil pomyslnou porážku ze spotu z prvního dne. Ani on se ale nenechal zahambit a pro sebe si ollie nakonec udělal taky.

To už ale bylo asi šest večer a čas tak akorát na nějaký poslední místo toho dne. Tomáš si už v pátek vyhlídl jeden hustej přítlačák nedaleko výpadovky na Bratislavu, což by sobotní snažení slušně vyšperkovalo. Rozjezd byl do kopce, foukal docela silnej vítr a s energií to taky už nebylo úplně

dobrý, takže po asi deseti pokusech to musel Tomáš bohužel vzdát. Jen o pár metrů vedle si ale hned vyhlídl zelenej hranatej rail a zařekl se, že bez odjetýho triku tohle místo prostě neopustí! S grindem nebyl úplně problém a začalo se hrotit 5-0, který se ale záhy stalo osudným. Vracečka z railu byla přímo nad přechodem trávy a chodníku, takže nebylo vůbec lehký to vytrhnout. Tomáš si dal pár záseků a nakonec

honza špalek /r/ fs smithgrind na railu u cba, kde honza nakoupil nejen jídlo, ale i triky

honza rathouský /g/ flip ze schodů za kostelem na krisztina tér

honza špalek /r/ – ollie z vykopávačky přes rail u gymplu szilágyi erzsébet

i hnusnej kotník, po tom, co se mu skejt z fajva protočil a on na něj znovu dopadl. Hned bylo jasný, že pro dnešek končíme a bohužel i to, že Tomáš už na tripu, co se triků týče, nepředvede nic.

V totální zničenosti nebylo pomyšlení na nic jinýho než na zaslouženej spánek. Materiálu se nafotilo dost a neděle už tak byla víceméně jen bonusovým dnem.

Vstávačka znovu relativně brzy a hurá na street.

Honzík si na svoji druhou fotku vybral docela příjemnej double set před kongresovym centrem, drze si odsunul překážející květináč a asi na třetí to tam poslal. Ten kluk nám prostě dělal jen radost!

Při shánění nějakýho jídla a pití na dlouhou cestu domů se ještě úplnou náhodou narazilo na asi nejlepší rail, co kdy kdo z nás viděl! Jedinej zádrhel byl fakt, že se nacházel přímo před vstupem do nemocnice. Hned po rozestavění blesků nás tak přišla vyhodit dvojice securiťáků. Nic nepomáhalo, žádnejch pět minut ani jeden pokus nepřicházel v úvahu, začalo se balit, a to když pánové v černym viděli, dali se na odchod.

Chyba. Tenhle spot byl totální život, a Honza tak prostě vyběhl nahoru a na první vrátil fs boardslide!

Všechno bylo na sekačce a dali jsme se na útěk.

Už v bezpečí na kebabu při čekování materiálu Peťo prohlásil, že je to sice super, ale tohle místo si prostě zaslouží pořádně blejsklou fotku. Na místo činu tedy

tomáš nálevka /r/ fs grind na sídlišti na okraji města u silnice na bratislavu

bylo třeba vyrazit znovu, a to sakra na rychlovku!

Mladej dostal do ruky blesk a Špaldovi bylo jasný, že tohle je buď, a nebo! Dokázal ale zachovat pevný nervy, vyběhl nahoru, hop, cvak, nazdar, frontbor znovu odjetej a s úsměvama přes celý xichty všech znovu následoval už jen úprk do ústraní!

Druhá No Name tour tedy byla za námi! Během cesty domů i pár dní potom se všichni zúčastněný těšili z dobrýho pocitu z parádního skateboardingu, hodnotnejch odjetejch triků, a hlavně z toho, že tahle parta nezklamala a kdykoli s klukama znovu rádi něco vymyslíme! Díky hoši, byli jste super! Zbejvá už jen dodat, že na video z Budapešti se můžete těšit už za pár dní na našem webu Boardmag.cz, no a za další dva měsíce v Boardu 145 i na poslední No Name tour, která si dala za cíl Mnichov. A znovu to byla jedna velká paráda!

63

AUSTIN SMITH K ZAJÍMAVÝM POSTAVÁM MEZINÁRODNÍHO NITRO TEAMU URČITĚ PATŘÍ AUSTIN SMITH. TENHLE AMÍK VYROSTL NA ZÁPADNÍM POBŘEŽÍ VE STÁTĚ WASHINGTON, PŘÍMO VE MĚSTĚ BELLINGHAM, ODKUD TO MÁŠ, CO BYS KAMENEM DOHODIL, TŘEBA NA MT. BAKER NEBO ROVNOU DO KANADY. SNOWBOARDINGU SE VĚNUJE VÍC JAK PŮLKU SVÝHO PĚTADVACETILETÝHO ŽIVOTA, MÁ TO PŘEDEVŠÍM O NATÁČENÍ, OBJEVIL SE VE FILMECH OD PEOPLE PRODUCTIONS ČI TWS A NEJSPÍŠ JSTE ZAREGISTROVALI JEHO PART NA POSLEDNÍM NIKE VIDEU NEVER NOT, KDE TO V BACKCOUNTRY HODNĚ ZABIL.

text: Radek, foto: Oli Gagnon

aljaška v celý svý kráse, fs 360 při natáčení pro nike never not

65

Austin je zcela vytíženej týpek. Zastihli jsme ho těsně před odletem do Japonska, kde natáčí svoje nové video Pathology, a měli jsme fakt radost, že si na rozhovor udělal čas. Má ho totiž strašně málo, a už jen třeba komunikace se sponzory jako Nitro, Nike, Poler, Smith Optics, Drink Water, Airblaster, Crab Grab, Leatherman a Evo něco zabere. Takže nezdržujem a pokládáme první otázku.

66

Letos máme u nás v Čechách tragickou zimu. Půlka ledna a nic. Zažil jsi i ty zimu bez sněhu?

Tak já jsem třeba dvě sezony trávil tím, že jsem si léčil zranění, a tím pádem u mě taky neprobíhal žádnej snowboarding. Naštěstí v tý době ještě nebyl žádnej Instagram, a proto jsem nemoh vidět, co právě dělaj mý kámoši. Myslim si, že když ti chybí zima, tak

muj nejlepší kámoš z hokeje Lucas DeBari se o prkno hodně zajímal, takže jsem lyže zahodil. Mám docela štěstí, že bydlíme u Mt. Bakeru, protože je to asi ta nejlepší lokalita na snowboarding na světě.

Jezdil si v mládí závody? Já tě znám pouze jako backcountry jezdce.

První svý sponzory jsem získal skrz contesty, ale hned jak to bylo možný, přesedlal jsem na filmování. Já totiž na snowboardových videích vyrůstal a získávat nějaký umístění na pódiu pro mě nebylo zas až tak důležitý. Víc než nějaká medaile mi dá normální ježdění s kámošema po kopcích.

Soustředil ses někdy na jinej styl než na backcountry?

Tak já svuj první čistě backcountry part bez jedinýho jibu natočil až loni. Snažím se, abych uměl zajezdit

pak daleko víc oceníš, že jseš zdravej a že můžeš opět jezdit. A ve vašem případě, že vám konečně napad sníh.

Jaký máš vůbec plány na letošní sezonu?

Předpokládám, že se budeš chtít za každou cenu vyhnout Evropě bez sněhu.

Nebojte se, určitě sníh bude. My jsme taky měli pěkně pomalej začátek sezony u nás v Americe, celej West Coast trpěl... A muj plán je o tom, že jsme se spolu s Bryanem Foxem rozhodli, že natočíme vlastní film.

Bude se to jmenovat Pathology a kromě nás dvou by se v tom měli objevit kámoši, kteří měli chuť se přidat, takže Tim Eddy, Iikka Backstrom, Shaun McKay, Curtis Ciszek, Scotty Wittlake a uvidíme, kdo další se během zimy přimotá. Těším se na to moc, bude to nejlepší, filmování se všema mejma homies.

Proč si vůbec začal se snowboardingem?

Poprvý jsem to zkusil na lyžích ve třech letech, bavilo mě to a jezdili jsme pak na Mt. Baker. O pár let později brácha přešel na snowboard, a taky v tý době

na jakýkoliv překážce, takže i teď si někdy zajezdím na railech. Když mám ale utratit peníze a obětovat svůj čas na to, dostat se někam na hory, tak radši hledám prašan, než abych strávil dny popojížděním v zácpách v přelidněnejch městech koukáním se po zábradlích.

Hele, jak si to měl se školou? Byl si poctivej student, nebo si zdrhal, když čerstvě napadlo?

Když jsem chodil na střední, tak jsem zašel za našim studijním poradcem a vysvětlil mu, že snowboarding je to hlavní, co mě zajímá. On to celkem pochopil a pomohl mi sestavit studijní plán tak, aby mi škola končila v listopadu a začínala v dubnu... Úplně zadarmo to ale nebylo, musel jsem dělat nějaký předměty online a pár věcí navíc, ale nakonec mi to pěkně vyšlo. Myslim si, že když ve škole ukážeš, že máš o něco opravdu zájem, tak ti vyjdou vstříc.

Podporovali tě rodiče na prkně, nebo si spíš přáli, abys dělal jinej sport?

Rodina mě vždycky ve všem maximálně podporovala,

method na aljašce při natáčení never not

tak tahle fs 5 je v tom nejhlubším prašanu, co jsem kdy zažil. je to v interior v britské kolumbii, za šest dnů tu napadlo metr osmdesát sněhu a moh si skočit odkudkoliv kamkoliv, dopadnout třeba na hlavu a nic se ti nestalo (foto: russell dalby)

prostě chtěli, abych byl šťastnej a spokojenej, abych si našel do života něco, co mě bude naplňovat.

A musel sis na ježdění někdy vydělávat, nebo to vždy platili sponzoři?

Když sem byl mladší, tak sem pracoval u táty v knihkupectví, protože sem si chtěl našetřit na svoje první auto, abych moh začít víc objíždět hory a natáčet. Pak jsem taky pracoval ve snowboardovym obchodě a potom několikrát přes léto na High Cascade Snowboard Campu, což mě úplně nejvíc bavilo, takže mi ani nevadilo, že sem za práci nedostával zaplaceno. Teď si ani nejsem jistej, jestli

Je Aljaška strašidelná?

Nejstrašidelnější je ta cesta, když letíš vrtulníkem do hor. Já byl úplně rozklepanej. Jakmile se ale zapneš do vázání, začneš jezdit a užívat si to, tak ten strach z tebe docela opadne. Hory na Aljašce jsou vysoký, svahy příkrý, takže je to jedno z nejlepších míst na ježdění, ale zároveň ti to i nahání hrůzu.

Co je největší výhoda toho, že jezdíš za globální značku Nike?

Vždy se o tebe dokážou postarat. A je docela legrace, že maj v teamu sportovce – snowboardery, a já jsem jedním z nich. Dostává se mi tak mnoho zajímavých

se ten camp teda jako práce dá vůbec počítat. Musim ale říct, že sem měl v životě fakt štěstí, protože jsem svoji první profesionální smlouvu podepsal, už když mi bylo šestnáct.

Na skútru jezdíš taky jako profík. Bylo to těžký se to naučit?

Dělám to už devět let a popravdě jsem se ze začátku i docela bál. Muj kámoš Curtis Ciszek umí jezdit dost dobře a já se vždycky snažil se ho držet, takže jsem se rychle naučil jezdit hodně rychle. Skútry jsou pro backcountry úplně nejlepší, během chvíle se dokážeš dostat na opravdu vzdálený kopce.

Jaký máš oblíbený triky v prašanu?

Ani žádný nemám. Baví mě dělat nový věci, něco, co jsem ještě nikdy nezkoušel. Takže nový triky, nový zatáčky, nový chyty nebo novej terén. Hádám, že to učení bude ten muj favorite trick.

příležitostí k ježdění, nejspíš u nějaký jiný značky by to takhle dobrý nebylo, ale zároveň to neni přehnaný sponzoring spoustou peněz, jak si mnoho lidí myslí.

Jaký bylo natáčení Never Not? Byla to velká zábava, protože jsem měl možnost jezdit s lidma jako Nicholas Miller, Gigi Rüf a s partičkou kolem Dannyho Kasse. Normálně s nima nejezdím, takže bylo super vidět, jak se po kopci pohybujou a jak si hledaj místa pro triky. Teď ale natáčím vlastní film, a to je úplně nejlepší, protože jsme pohromadě parta kámošů a děláme si to, co chceme.

Nitro tě nechalo si vlastníma rukama vyrobit prototyp prašanovýho prkna s vyřízlym véčkem na patce, a po roce ho dokonce zařadili do produkce. Do navrhování prken vás teda opravdu nechávaj zapojit.

U Nitra mám promodel už nějakou šestou sedmou

v roce 2013 jsem byl poprvé na aljašce a tahle tweaked fotka vznikla při jednom z mých prvních runů. nejlepší místo na světě

69

sezonu a musím říct, že si s prknama můžeme dělat, co chceme... Mám teď spolu s Bryanem Foxem model ze série Quiver a je to fakt pecka, snažíme se navrhovat nejlepší prkna pro všechny druhy snowboardingu, a ne pouze nějaký obměňování grafiky.

Jaký to je bejt pro riderem v dnešní době sociálních sítí. Seš pod tlakem kvůli každodenním updejtům?

Já žádnej tlak necejtim, základ je nebejt vůbec

na počítači a dělat si svoje věci někde venku. To je stejně ten nejlepší způsob, jak mít nej fotky na Instagramu, hehe. Všechny svý sociální kanály si zpracovávám sám, nemám na to žádnýho asistenta, ono to stejně neni moc práce, spíš taková zábava, a fanouškům se to líbí.

Dnešní doba je typická i tim, že každej produkuje pořád nový a nový edity. Stačíš vůbec vidět všechno, co natočíš? A věci od ostatních profíků?

Teď se točí tolik věcí, že podle mě neexistuje nikdo,

víc než nějakej internet... Ale vim svý, třeba kolik času dokáže sebrat takovej Call of Duty, hehe.

A na nějaký hobby si čas taky najdeš?

Na koníčky si ho vždycky udělám, mám jich celkem dost. Třeba skateboarding, ježdění na kole, na plachetnici, kempování, surfing, cestování, a třeba i práce pro Drink Water.

Co to je?

Už nás s Bryanem začalo otravovat, jak se ve skateboardingu a snowboardingu pořád objevují

tenhle trik z interior v bc, bs rodeo 7, se přímo dostal do nike never not filmu. přesvědčte se sami (foto: mark welsh)

kdo by to všechno zkouknul. Ale čas na to, abych viděl, co dělají mý kámoši, si vždycky udělám a samozřejmě to platí i pro moje vlastní projekty. Já osobně se rád dívám na věci, který jsou víc než jen ukazování snowboardových triků, líbí se mi, když je v tom nějakej příběh.

A kolik času denně tak strávíš na telefonu nebo za počítačem? Čím míň, tím líp. Celkem snadno tě ten Instagram dokáže pohltit, ale opravdu ho k životu nepotřebuješ.

Běžte ven, do přírody, třeba někam pod stan, bavte se s lidma, který potkáte cestou. Tohle vás určitě naplní

energy drinky. Nesouhlasíme s tím, nechceme bejt toho součástí, a tak jsme se rozhodli podporovat pití vody a rozjeli malou značku Drink Water. Má to celkem jednoduchou myšlenku: dávej si do těla míň sraček, pij vodu a snowboarduj.

Zajímavej nápad! Jezdíš taky někdy do Evropy?

Obyčejně tak jednou za rok. V Rakousku to nikdy nemá chybu, loni jsem strávil celkem hodně času ve Švýcarsku, střediska jsou tam celkem nekonečný.

A taky si zamiluješ apres ski.

Byl si někdy v Český republice?

V Rakousku jsme natáčeli do Nitro filmu Hyped

a stalo se mi, že do mě na kopci narazil Nils Arvidsson a rozříznul mi rameno. Proletěl jsem se do nemocnice vrtulníkem a musel tam pár dnů ležet v posteli.

Jezdit už sem nemoh a letenku měl koupenou až na dýl, takže jsme si s Bryanem pučili auto a vyrazili do Prahy. Byli jsme u vás jen dva dny, ale moc jsme si to užili, máte to tam fakt pěkný... A určitě je to dobrý místo na pořádnou párty.

U nás vypijeme v přepočtu na hlavu nejvíc piva na světě. Jakej máš ty životní styl?

Tak to asi docela dost pijete... Já nejsem žádnej abstinent, nechodim do kostela, baví mě si pořádně užít života. Na druhou stranu mě dokáže naštvat, když se vožereš, máš ráno kocovinu a uteče ti kvůli tomu dobrej prašanovej den.

USA je země se strašnou spoustou lidí. Pomyslel si někdy na to, že bys třeba reprezentoval na olympiádě?

Tak to by bylo strašně těžký se tam dostat. Týpci, co tam jezděj, uměj strašně dobře snowboardovat a maj ty triky hodně najetý. Já nedokážu dělat stejný triky, stejný jízdy, pořád dokola. Líbí se mi udělat něco

já mám hrozně špatnou paměť, a když se dívám na tuhle fotku, tak si říkám, že to snad ani nemůžu být já. ale vypadá to jako na aljašce, ten člověk taky vypadá jako já a drží mý prašanový prkno za vyřízlý véčko na patce

jednou dvakrát a pak jít zkoušet zase něco jinýho, novýho.

A budeš olympiádu sledovat v televizi?

Doufám, že jo. Ale všechno bude záviset na tom, kde se budu tou dobou nacházet. Jede se to v únoru, a to vždycky natáčíme v Kanadě backcountry, a to je člověk bez televizního, dokonce i mobilního signálu třeba několik dní. A rozhodně si radši zajezdim v prašanu, než abych se koukal na olympiádu v televizi.

Hele, co je na snowboardingu to nejdůležitější?

Ty lidi a ta pohoda, kterou máš, když jsi s nima.

71

ss nosepress na balkóně starého hotelu slniečko v donovalech

MAŤO DNESKA SE PODÍVÁME NA SLOVENSKÝHO RIDERA, KTERÝ TOHO MÁ UŽ HODNĚ ZA SEBOU, ALE JEŠTĚ VÍC PŘED SEBOU. PĚTADVACETILETÝ MAŤO NEDOROLÍK Z BANSKÉ BYSTRICE NYNÍ PRACUJE JAKO MARKETINGOVÝ MANAŽER V LÁZNÍCH SLIAČ, ALE NA SNOWBOARDING MU PŘESTO ZBÝVÁ SPOUSTY ČASU A MŮŽE DÁL ROZVÍJET SVOJI JIŽ JAK VÍCE NEŽ ČTRNÁCTILETOU KARIÉRU. URČITĚ JSTE HO ZAREGISTROVALI NAPŘÍKLAD JEHO TŘETÍM MÍSTEM NA PRESTIŽNÍM SLOVENSKÉM ZÁVODĚ LORDS OF METAL NEBO POSLEDNÍM STREET EDITEM, KTERÝ SE OBJEVIL I NA METHOD MAGU. MAŤA SPONZORUJE BURTON, ANALOG A AIRBLASTER. 72

COMING SOON

NEDOROLÍK

text: Radek, foto: Peter Mercell

Nejlepší bude začít o tom, jak ses dostal ke snowboardingu?

Já od svých tří let lyžoval a vyrůstal sem ve středisku Donovaly, což je kousek od nás z Banské Bystrice.

Pak jsem tam jednou uviděl nějaký kluky na snowboardech, zalíbilo se mi to, kupoval jsem si časopis Board a nějak to v něm okoukával. Vlastně jsem pak začal skejtovat i snowboardovat ve stejný čas. Moje první prkno bylo půjčený z pujčovny, aby máma viděla, jestli mě to bude bavit. Během jednoho dne jsem uměl oblouky, takže mi pak rodiče koupili první snowboard, základní model Rossignol.

A tím to rozhodně nekončilo!

Na střední jsem měl spolužáky, co taky jezdili, takže

vznikla taková parta, která táhla spolu a kámošíme až dodnes. V začátcích jsem to spíš bral tak, že jezdím s kámošema, jsme pořád spolu, hecujeme se, prostě jsme tím žili. Jediná starost byla škola a po ní hned někam na kopec. Rád na tuhle dobu vzpomínám.

Další přelomový momenty tvý kariéry?

Tak začal jsem jezdit po závodech a byl do honění dobrých výsledků úplně zažraný. Čím víc jsme toho objeli, tím víc dobrých jezdců jsem poznal a víc tomu snowboardingu začal rozumět. Objevili jsme s klukama i ježdění streetu, začali fotit a natáčet raily po městech. Zlomový okamžik pak byla návštěva Dachsteinu, kde si mě všimnul bývalý šéfredaktor Boardlifu, a mohl jsem pak jet s jejich redakcí

několikrát do Alp na photoshooting. Díky tomu jsem získal i první sponzoring od Burtonu a čtyři roky žil bezstarostným životem sponzorovanýho jezdce. V tý době se mi taky podařilo zvítězit v soutěži Natural Snowboarding League, což byla velká video soutěž od Boardlifu, do které se zapojilo celé Slovensko.

Jediná škoda, že před předáním cen časopis zkrachoval, ale zase nás ta účast v soutěži s klukama víc nakopla směrem k natáčení a né objíždění závodů.

A to už se dostáváme pomalu k dnešním dnům...

Poslední tři roky jsem jezdil jen za podpory distribuce Holden a Ashbury, kdy jsem dostával slevy na věci.

Pak přišel ten můj edit, co se objevil i na Method magu, a získal jsem sponzoring od Burtonu přímo

z Čech. Mám z toho velkou radost a doufám, že i sponzor bude s mojí prací spokojený.

Teď je to v ČR špatný se sněhem, dá se na Slovensku jezdit?

Právě dneska jsme byli na Donovalech a bylo to tam celkem bídný, vypadalo to tam jak někdy koncem dubna. Sníh byl jen nafoukaný na sjezdovce, ve snowparku čtyři jib překážky, všechno ledový, prostě tragický. S klukama máme připravený spoty různě na streetu, ale to zatim nehrozí. Naštěstí jsem si nafotil věci do časopisu už zkraje prosince, to sníh ještě byl.

Jaký to u vás máte, když je normální zima?

Tak třeba loni byla spousta sněhu. Chodil jsem už do práce, takže ježdění o víkendech na Donovalech nebo na Chopku, nebo v týdnu po práci třeba streety v Banské Bystrici. Máme centrálu, světla, takže z práce domu se převlíct do snowboardovýho a pak točení minimálně do jedenáctý večer, a někdy třeba až do dvou do rána. Vstávání následující den v šest do práce bylo divoký, ale to noční točení má atmosféru a je to hezký zážitek. Jinak na Donovaly to máme dvacet minut autem a ten místní snowpark je fakt dobrý. Kluci to tam dennodenně šejpujou, dá se říct, že je to nejlepší snowpark na Slovensku.

Jezdí vás tam velká parta?

V Bystrici nás jezdí celkem dost, je tu starší generace jako Rišo Kubiš, donovalský shaper Janko Tatarka nebo Maťa Molnárová. Z těch mladších, namotivovaných, bych zmínil partičku Čo-Pele, kam patří například Majo Malach, Samo Hudec, Adam Košík, Lukáš Kalužák a Martin Pajerský. Tohle jsou i lidi, s kterýma dost natáčím street, baví je to, jezdí pro zábavu, a tak se s nima dobře spolupracuje. A co se kameramana a fotografa týče, vše dělá můj dobrý kamarád Michal Poláček ve spolupráci s Maťom Opáleným.

Jak je na tom tvuj snowboarding v současnosti?

Snažím se především jezdit ten street, a když už se dostanu do parku, jezdím hlavně jib překážky a třeba skoky s patnácti a vícemetrovými tably vynechávám.

V koleni mi chybí přední křížový vaz a musím jezdit se speciální sportovní ortézou. Na jibech je dobrý, že je to hodně variabilní, že je spousta triků, které se dají vymyslet, a to mě na tom baví asi úplně nejvíc.

Teďka už se všechno, co dělám, snažím učit rovnou i na switch. Zajímavý je, že mi jdou některý věci na switch líp než na normál, to se mi pak mlaďasové i smějou, hehe.

Co ty zranění tvoje? Jak sis třeba udělal to koleno?

Dvakrát po sobě jsme s partou vyhráli soutěž Blue Tomato Best Urban Shot, která je o natáčení videí ze streetu. A když se dokončoval ten první ročník, měl jsem vyhlídlý ještě jeden poslední spot. Bylo to celkem velký, šel jsem do toho sám, nikomu jinýmu se nechtělo. Rail do zatáčky s dropem asi tři metry a já spadnul tak nešťastně, že jsem si vykloubil loket a přetrhl ten vaz... Tady v Banský Bystrici to byla v nemocnici úplná tragédie, 2 měsíce mi tvrdili, že s kolenem nic nemám. Objednal jsem se proto ke sportovnímu doktorovi do Košic a ten mi hned při první návštěvě řek, že vaz mám přetrhlý. Dal mi na výběr operaci, nebo to rozchodit s ortézou, takže jsem zvolil druhou variantu a vím, že v budoucnu ta plastika křížového vazu musí přijít.

Setup máš jaký?

Momentálně jezdím od Burtonu Hate 157, což je měkká deska do parku a na jiby. Stance mám +21, -17, prkno je rocker, hrany jsou přizpůsobeny na jiby a má to channel na vázko, takže si stoupneš tam, kam přesně chceš. Vázání mám Burton Cobrashark, jsou tam nahnutý patky, aby se s tím líp dělaly pressy. A boty používám Burton Hail.

Odkud bereš inspiraci k ježdění?

Hodně sledováním věcí kolem sebe. Když někde jedu, a vidim nějaký spot, tak si to zapamatuju nebo vyfotím, a v zimě tam vyrazím se snowboardem.

Jinak koukám na internetu na videa, je toho mraky, takže člověk najde spoustu inspirace jak k parku, tak

i na streetu. Často se stane, že věci a místa, který vidim, by mě nikdy ani nenapadly zkoušet nebo hledat. Líbí se mi, jak jezdí Jed Anderson, Dan Brisse, Dylan Thompson, bráchové Helgasonovi a další.

Děláš kromě snb ještě něco jinýho?

V létě jezdím na skejtu, a to docela hodně. Sto metrů od baráku máme hřiště s překážkami, a když je čas, sem tam pořád. Taky chodim do posilky, kvůli problémům se zády jsem začal plavat. A zbytek volnýho času většinou trávím s přítelkyní.

Jak si na tom s financema? Už bydlíš sám?

Ne, s rodičema, je to levnější varianta. Zatim mi to nevadí a vím, že kdybych opravdu potřeboval, tak se odstěhovat můžu. Ale dokud si s rodičema neskáču

ollie do dropu na pankáče z něčí chaty v donovalech

do vlasů, tak prostě nemám důvod to udělat. Náklady tak mám na život nižší a dost peněz si dokážu ušetřit, a pak je můžu utratit za snowboarding, třeba za delší výlet na hory někam do zahraničí nebo za sezonku na Donovaly... No, tenhle skipass se celkem vyplatí, protože lze použít i do jiných slovenských středisek, a člověk se tak může různě podívat.

Procestoval si s prknem už hodně?

Když jsem ještě chodil na výšku, tak jsem dost cestoval, jezdil jsem hodně na photoshootingy do Rakouska, byl jsem i jednou ve Švýcarsku. Ta úroveň zahraničních středisek se nedá s náma porovnávat, jsou tak o padesát let dopředu než

na Slovensku. Nejvíc se mi to líbilo v Söldenu, tam jsem byl dokonce dvakrát, a samozřejmě taky ledovec na Dachsteinu, kde jsem byl šestkrát na jarním ježdění a vždycky bylo dobrý počasí a skvělá parta lidí.

A navštívil jsem i Burton Spring Sessions ve Špindlu, tam se mi též hodně líbilo.

Plán na příští dvě snb sezony?

Závody pro mě moc nejsou, takže ty asi vyhledávat nebudu. Chtěl bych se hlavně věnovat točení a focení street záležitostí, to je nějaký způsob mýho sebevyjádření. Budu prostě jezdit, co mi zdraví dovolí, a hlavně se chci snowboardingem bavit. Jezdit s kámošema, aby to bylo o tý pohodě, o snowboardingu, kvůli vlastnímu přesvědčení.

fs 180 to ss tailpress na centrálnim parkovišti na štrbském plesu

75

MINIPROFIL

LÁĎA HRST text: Radek, foto: Přemek Vida

Představ se... Čau, jsem Láďa Hrstka, je mi dvanáct let, pocházim z Kaplice z Jihočeskýho kraje. Chodim na základní školu, do šestý třídy, a ze všech předmětů mě nejvíc baví tělák.

Kdy si začal jezdit?

Jezdim tak šest let a z toho tři roky freestyle. Nejdřív sem jezdil na lyžích, ale to mě nebavilo, tak jsem zkusil snowboard a už jsem u toho zůstal. Moje první prkno bylo Oxygen, ani si ty začátky moc nepamatuju, to jsem ještě nechodil do školy. Nejspíš sem to viděl u někoho na svahu a chtěl to taky zkusit. Ale naučil jsem se jezdit celkem rychle, asi za dva dny, a ani sem nebrečel, hehehe.

Kde a s kym nejčastějc jezdíš?

Muj domácí resort je Ski areál Lipno, kde to všechno vlastně začalo, tenkrát tam ještě šejpoval Fanda Knotek a Kočičák, a ty se mě všimli a hodně mi pomohli a naučili. Teďka tam jezdim s kámošema, třeba s Kubou Baštýřem, Martinem Babicou nebo Adamem Slátinským. Z domova tam dojedeme za půl hoďky a je tu docela dobrej snowpark. Neni moc velkej, loni byly dva skoky a pět railů, letos by se to mělo trošku zvětšit. Tak uvidíme, až napadne.

Jaký triky tě baví?

Já sem spíš na skoky, ale třeba na videích radši koukám na jiby. Teď trénuju pořádně trojky, pětky a na podzim v Americe sem se naučil switch back 5. Nějaký jib

triky taky zkoušim, ale neni to zas tak horký, v parku na Lipně máme hodně bedny, takže nic extrémního se dělat nedá. V plánu mám sedmičku, kterou už jsem udělal na frontside, ale ještě musim backside a switch.

Jak si na tom se závodama?

Závody mě baví, ale začal jsem je jezdit teprve minulý rok, takže mám zatim jediný výsledek, a to vicemistr ČR v rookie kategorii. A pak sem se na Horsefeathers Iron Jamu umístil v mužský kategorii čtvrtej, bylo nás tam dvacet šest, takže toho si cenim. Na závodech mě baví, jak se dokážu vyhecovat, protože když vidim, že je někdo lepší než já, tak se ho snažim dohnat.

Na jakym prkně jezdíš?

Nitro Ripper 137 se Zero camber, prostě flat prkno,

fs 270 transfer to ss fs boardslide v keystone parku v coloradu, usa

KA

MLADEJ A ŠIKOVNEJ NA NITRO PRKNĚ A V HORSEFEATHERS HADRECH! TAKOVEJCH V REPUBLICE MOC NEMÁME, A JE NÁM PROTO POCTOU VĚNOVAT PROSTOR LÁĎOVI HRSTKOVI, ABY NÁM O SOBĚ NĚCO ŘEK. A BERTE TO TROŠKU S REZERVOU, CHODÍ TEPRV DO ŠESTÝ TŘÍDY!

a úhly mám + 14 a -14. Vázko mám Nitro Charger v barvě black a boty mám taky od Nitra. Jelikož sem malej, tak používám jedno prkno na všechno, nijak to neřešim. Nitro prkna jsou krásně měkký, takže se s nima dá jezdit na všem.

Jak často se dostaneš na hory?

Celou zimní sezónu jezdím jenom o víkendech, přes týden musím do školy a jen na odpoledne by se nevyplatilo. Na podzim jedu tak třikrát na ledovce, většinou na týden, na kratší dobu to nemá cenu. Takže dohromady můžu za rok jezdit třeba šedesát dnů.

Děláš kromě snowboardu ještě něco jinýho?

Tak jako každej snowboarďák jezdim na skejtu, máme u nás park. Neni teda moc extra, ale já nejsem zas

77

až tak dobrej, takže mi to stačí. V létě u moře dělám skimboard, což je taková placatá deska, co se hodí do mělký vody. Taky hraju basketbal a třeba fotbal nebo florbal. A hlavně přes léto jezdím trénovat skoky do vody a na zahradě mám trampolínu a malou jibovou rampu.

Plán na letošní zimu?

Chtěl bych objet všechny závody u nás a pak nejspíš vyrazit i na Rookie Tour někam do zahraničí. Plán na nějaký natáčení videa nemám, to spíš pojedu někam na camp a koncem sezóny někam na ledovec.

A čeho by si chtěl se snowboardem dosáhnout?

Chtěl bych toho dokázat co nejvíc, dostat se na olympiádu... Už za čtyři roky!

MINIPROFIL Představ se...

Jmenuju se Tomáš, je mi 25 let a pocházím z Berouna, takže na všechny hory daleko. Od nás z města nikdo nejezdí, sem závislej na lidech z Prahy nebo Plzně. Naštěstí jsem ale mobilní a všude si dojedu sám. Momentálně studuju, už šestym rokem, na Masarykově univerzitě, obor Ruský jazyk a literatura.

Masaryčka je v Brně, ne? To máš lehce z ruky...

Já mám odstudovanej rok v Německu, rok v Rusku, takže tohle je pořád ještě dost blízko. Já sem rozlítanej na všechny světový strany, hehe.

Kdy si začal jezdit?

Rok 2002, pamatuju si to úplně přesně, taková ta zlatá éra, kdy spousta lidí prkno objevilo. Já na základce skejtoval, pak jsem objevil Board, mimochodem já mám doma od tý doby každý vydání, hehe, a tam sem viděl snowboard. Takže jsem pak jednou

s nikym neporovnávat, udělat si to podle sebe, ať to má tu specifičnost.

Závody teda jo, nebo ne?

Občas jo, občas jo. Pořádně jsem začal závodit minulou zimu, a kamkoliv sem přijel, tam sem se umístil. To je super. Třeba na Snow Battle v Táboře, tam sem byl druhej za Michalem Bišou a na Horsefeathers Snow & Sun v Plzni jsem taky skončil druhej, pro změnu za Darkem Bergmannem.

Byly tam dobrý prizemoney, bylo to fajn. Taky jsem se zúčastnil Blue Tomato Rail Battle v Mnichově, tam byly samý zvučný jména, a nijak jsem se neumístil, ale třeba to letos padne.

Na jakym prkně jezdíš?

Jelikož nemám žádný sponzory, nikdo mě asi nechce, protože nejspíš nic neumim, tak si můžu vybírat.

Nejvíc mi vyhovuje Nitro, to už jezdim pár let, mám je rád, jsou pružný. Jakejkoliv model od nich si vezmu

studium, tim to všechno padlo a zewlácký sporty jako snowboard a skateboard poslaly hokej úplně pryč.

Takže teď fakt jenom hobby, i když se na ledě třeba dvakrát třikrát do tejdne objevim a k tomu občas posilka, aby člověk protáhnul svaly jinym způsobem.

To se na desce hodí, když sebou člověk mlátí o sníh celej den. Klouby víc držej! Jo a ještě mám rád auta, bavoráky, to je muj další život.

A tvý blízký i vzdálený snowboardový plány?

Strávit co nejvíc dní na sněhu s lidma, kteří mě udržej v pozitivismu. Chtěl bych jezdit, co nejdýl to pujde a bez nějakýho zdravotního omezení. Abych se prostě nemusel uskromňovat, dělat kompromisy. A taky se chci naučit nálož triků, abych moh nasázet, na co si vzpomenu. Snowboarding je o kreativitě, čím víc toho budu umět, tim mě to bude víc bavit. A hlavní je pohoda, ta musí zůstat. Bejt na horách a odpočinout si od všeho!

fs boardslide

rodiče na horách překecal, ať mi pučej v půjčovně snowboard. No a pak letěly lyže do sklepa, začly brigády, koupil jsem si první snowboard a byl jsem nejšťastnější na světě... A to mi zůstalo až dodnes.

Máš vůbec nějakej homeresort a svoje homies?

Nejvíc jezdim na Klínovci s partičkou Maximal Animal, ale klidně se projedu i jinde, třeba ve Vítkovicích.

Super je to taky s německou partou Los Jiboz v hale Snowtropolis za Drážďanama, známe se se shaperama, je to paráda, skvělý zázemí a dá se tam strávit dobrý léto. Ale já to mám rád všude. Začínal jsem na Šumavě, teď nejvíc jezdím Krušný, občas zajedu i do Alp. A co triky? Jakej level si jedeš?

Já jsem spíš jibovej, spíš ty šreďárny. Snažím se jezdit na styl, moc to nehrotit, ať je to hezký. Naučil jsem se

na nohy, tak mi to drží a zvyknu si na to hned. Teď sem trochu polemizoval s vázáním a nejvíc mi sednul Burton. A oblečení si jedu Technine, ty větší věci, s partičkou máme takový styly. Jsem zastánce širších kalhot, snažim se ten styl udržet při životě, hehe.

Jinak stance mám +9 -9, celkem málo, ale je to, abych si nevyndal kolena.

Kolik dnů strávíš za rok na snowboardu?

Propočtený to nemám, ale v zimě se snažim každej tejden bejt tak den dva na horách a přes léto jednou za čtrnáct dní, tři tejdny.

Kde na to bereš peníze?

Nepracuju nikde, mám hodně babiček, hehehe.

Máš nějaký hobby?

Hraju lední hokej, teď už jen tak pro srandu. Dřív sem hrával za Beroun první ligu, pak nějak přišlo

v bedřichově ve špindlu bylo v prosinci hafo sněhu, fs blunt 270 out na dřevěnym

DNEŠNÍ MINIPROFIL JSME VĚNOVALI TAKOVÝMU JAKOBY SKRYŤÁKOVI, PROSTĚ TÝPKOVI, KTEREJ SI NA SNOWBOARDU JEZDÍ SÁM PRO SEBE A PRO VLASTNÍ POCIT. JE TO PROSTĚ POŽITKÁŘ SE VŠIM VŠUDY A TEN JEHO PŘÍSTUP K JEŽDĚNÍ MU TADY V REDAKCI ČISTĚ ZÁVIDÍME. text: Radek, foto: Peter Mercell

TOMÁŠ

LÖTTL 79

PŘED 10 LETY zajíc, večerka

molec, kutil, jurášek

samek, salavcová

BOARD 69 SHOPS

KDE ŽE LOŇSKÝ SNĚHY JSOU, SI NEŘIKAJ JENOM VLEKAŘI, ALE TAKTÉŽ I MY V REDAKCI PŘI POHLEDU NA BOARD 69. NÁDHERNEJCH 130 STRÁNEK, NA OBÁLCE SE ZA BÉČKO DRŽÍ MATES, A K TOMU VŠEMU MEGA PLAKÁT RIP CURL.

Začínáme článkem o Air & Style v Innsbrucku, kde se do finálovýho závodu jako historicky první Čech probojoval Martin Černík s triky cab 9 a fs 7. Velký rozhovor čísla patří Martinu Matouškovi, říkal, že kromě ježdění hraje na bicí, pak golf, a že doufá, že se ve škole něco naučí, aby moh mít nějakou dobrou práci. A prej že si čte nejradši Harryho Pottera.

V článku o ostravském skateboardingu se objeví jména jako Adam Čeladín, Petr Štach, Vojtěch Gargaš. V Praze napad sníh, takže proběh street a fotky z něj měl Riči Skandera, Pepé Samek nebo Milli Navrátil. Tenkrát v roce 2004 stál v Rejdicích premiérově snowpark a Zája se tam o něj poctivě stará až dodnes. A to platí i pro Neklid, kde to pro změnu jede pod patronací Neklid Locals.

Výlet do zahraničí je report o snb Backyard campu v Rakousku. Pražský skate podzim je plnej street fotek Habance, Klose či Kuby Brože. David Horváth vyrazil s autem a přívěsem na cestu po Španělsku, jela tam slušná parta v čele s Juráškem, Litínským nebo Molcem. V přehledu skate hal se podíváme do Hrádku nad Nisou, Děčína a Prahy Modřan. Snb trik vyučuje Jarda Hájek a Pavel Doležal, nechybí něco o hudbě, miniprofil má jedenáctiletý Ondra Filípek, kterej v tý době vážil 32 kilo a moc nelámal... Pokud si chceš fotky Boardu 69 líp prohlídnout a přečíst i nějakej článek, mrkni na Publero.com/reader/24670.

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 80

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114