Board 143

číslo 143 | prosinec 2013 | ročník 19 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

143

NUGGET DAY BRNO

MATĚJ K Á V O N

L PAPRSEK A C O *L B | N I UR BERL TANVALD L E NO NAME TO U D | Y SE A C E O DY S P S N E D L SÖ

M A R K

MCMORRIS TRUSTS THE

CHANNEL

AND KNOWS EVERY BOARD

WITH IT IS BACKED BY A

3-YEAR WARRANTY. P: Moran

STRONGER, FASTER, EASIER, AND MORE ADJUSTABLE The Channel gives you ultimate control of your stance and your board.

Compatible with all major bindings (not just Burton’s). facebook.com/BurtonEurope

burton.com/thechannel

OBSAH 143

na obálce: grind street railu v Plzni v podání Matěje Nováka a za velké pomoci Indiána a Pavla Cinka (foto: Peter Mercell)

SKATEBOARDING 38

VAGABUND TOUR Team nezmarů z Darkslide.cz vyrazil koncem léta za teplem do Slovinska a Chorvatska.

Pili, jedli, skejtovali a ve zdraví se dokázali vrátit zpět. Z hromady zážitků pak připravili víc než zajímavý článek.

64

NO NAME TOUR: BERLIN Hlásí se nová rubrika, která je o tom, že redakce Boardu vybírá neznámé či málo známé jezdce a bere je s sebou na několikadenní tour někam do zahraničí.

Budete určitě velmi překvapení, co dokážou předvíst za triky!

76 90 94

NUGGET DAY BRNO COMING SOON: HONZA MALÝ MINIPROFIL: KLOKAN

143 ročník 19 / číslo 143 / prosinec 2013 toto číslo vyšlo 27.

11. 2013 příští číslo vyjde 29.

1. 2014 cena 69 Kč / 3,29/9 9 €/Sk

SNOWBOARDING 24 26 28 46

DREAM JOB: OTA TYL STYLE: BS 1 HONZA LOHYNSKÝ ROZHOVOR MATĚJ NOVÁK SÖLDEN SPACE ODYSSEY Na největší kicker v dějinách Boardu nás pozval rakouský resort Sölden a my si jako doprovod vybrali partičku skokanů v sestavě Honza Lohynský, Honza Nečas, Martin Mikyska a Matěj Novák. A opravdu se lítalo jak nikdy předtím.

56 70

DUEL TANVALD B*LOCAL: PAPRSEK Poslední zastávkou Board návštěv po našich střediscích byl Paprsek, kde se jezdilo jak o život. Tenhle článek můžete brát i jako pozvánku na další ročník týhle tour, která začne již v lednu.

ENTERTAINMENT 12 16

RIDER´S NEWS TEST THE BEST: HYBRID JACKETS, HELMETS, SNB BOOTS Novou kategorií snowboardového oblečení jsou hybridní bundy, alias streetovky nebo mikiny s lehkým zateplením a impregnací, aby se daly používat i na sněhu. Přinášíme přehled pár fešných kousků.

20 82 96

PRODUCT NEWS WALL PŘED 10 LETY: BOARD 68

ARTHUR LONGO EGB2

INTRO 143

„Studuju sociální a kulturní antropologii v Plzni, chystám se na státnice. Antropologie je věda, která zkoumá formy lidský různorodosti, ať už kulturní, sociální, biologický... prostě diverzity člověka. A já se zaměřuju na rozdílný kultury, různý sociální formy a projevy. Každá moje kérka má nějakej meaning, jsou tak zaznamenaný moje hodnoty. A piercing byla zvědavost, antropologové tomu říkaj autoetnografie...“ O tom, že nikdy nemáš soudit podle obalu, vás přesvědčí Matěj Novák ve svém rozhovoru, který začíná na straně 28.

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Jan Kasl, Rudi Wyhlidal TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Tomáš Gaži, Honza Lohynský

ŠOTEK > Sviňák sr.

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

RIDER‘S NEWS

Janík Hůrka se byl podívat za kamarádama na Novém Zélandu a strávil osm týdnů ježděním po Jižním ostrově. Dával si freeriding, snowmobiling i skákání ve snowparcích, vše poctivě natáčel a již brzy bude online edit z této cesty. Teď se Janík připravuje na pracovní cestu do Švédska, kde shapuje park v resortu Hemavan.

janík hůrka

Členem české juniorské snowboard reprezentace je od letoška i Láďa Hrstka, který se tak dostal pod křídla trenéra Přemka Vidy. Jako první si dal letní trénink v Acrobat Parku ve Štítech a pak zahájil zimní sezonu s repre na Stubai, kde se decánko rozjezdil. Pořádná pecka ale přijde až v Coloradu, kam Láďa již brzy odlétá se zbytkem repreparty a strašně se tam těší.

láďa hrstka

Přesto, že má Martin Mikyska zraněný koleno, ukázalo se, že může s ortézou jezdit.

Přerušil proto zimní semestr, aby mohl jet na závody světovýho poháru do Colorada a Kanady, který jsou kvalifikačníma závodama na olympiádu, kam se Martin pokusí dostat. Momentálně zrovna trénuje na Stubaii, kde se rozježďuje před sezonou a zkouší i nový triky, jako třeba bs double 10.

Začala sezona a Miki Pajer vyrazil na Hintertux opening, kde si užil super mlhu a park. Nedalo se skákat, a tak hlavně s kámošema blbnul v parku a došlo i na jeho na nový shred prkno Burton Hate. Náladu si pak ale spravil na Stubai, kde si s repre zajezdili při azuru v místním Zoo parku. Teď na dva tejdny škola a pak hurá do Ameriky, a návrat až na Štědrý den rovnou na kapra.

miki pajer

martin mikyska

Dálkovým studentem vysoký školy se stal David Čonka, a tak jednou za 14 dní tráví víkend zavřený v učebně. Trochu mu to bere čas na podzimní ježdění po ledovcích, a tak spíš tiše vyčkává, až napadne u nás doma, a s partičkou vymejšlí další šílený edit.

Kromě toho si dává i poctivou psychickou přípravu na prosincový snb trip, který by měl absolvovat s Board redakcí.

Jelikož je Katka Vojáčková členkou naší snb reprezentace, taktéž zahájila sezonu soustředěním na Stubai. Dobře rozježděná se vydala na závody O’neill Pleasure Jam na Dachsteinu, kde z kvaldy postoupila jako třetí a ve fajnlu skončila nakonec desátá. Momentálně jede závod EP v hale v Holandsku a za několik dní odlétá s repre trénovat do Colorada, kde jí pak čekají další závody světovýho poháru. Držíme palce!

Dan Rahman ví jak na to, takže se vypravil na finále světovýho poháru do Moskvy. Bylo to tu opravdu zajímavý, design parku měli udělanej jako ležícího robota. Závody se jely systémem jam a Danovi se celkem dařilo, bohužel při last triku dal hroznou a dojebal si koleno a kotník.

Už je ale v pohodě a trénuje v Česku, co podzim dovolí, a pak přes zimu hlavně hala v Linzi.

RIDER‘S NEWS

Sníh je zatím u nás nejspíš daleko, takže Tomáši Raiserovi nezbývá nic jinýho, než chodit fotit do lesa oblečení. Většina lidí už sice zavítala na ledovec, ale Tomáš plus jejich parta si dává na čas a teprve se začínají balit. O to lepší to pak bude.

Samozřejmě ale nejvíc vyhlíží, kdy začne padat v Čechách a sezona se rozjede, protože má v plánu natáčet hodně editů, a bavit tak víc lidí.

Sezonu začal Honza Lohynský pár výletama do SnowTropolisu, kde natáčel první epizodu letošního Nike projektu FunDays. Po openingu Stubaie se tam už dvakrát stihl vrátit a bude v tom pokračovat až do Vánoc. V letošním školním roce ho čeká maturita, bude jí ale dělat hlavně z jazyků, a tak mu to jeho cestování po Evropě jenom pomůže.

tomáš raiser

Před měsícem si Tomáš Kopáček přivodil hodně nepříjemné zranění v podobě šikmé zlomeniny lýtkové kosti nad patou, takže sezonu nechtěně ukončil dřív. Dělal fakie lipslide na railu, podstřelilo mu to a celou váhou si kotník přisedl. Původně to vypadalo na skejtování až začátkem dubna, ale při poslední kontrole se dozvěděl, že možná už to půjde v půlce února. Tak ať se to hojí ještě rychlejc, Kopo!

honza lohynský

Poslední 3 měsíce se Tomáš Vintr nezastavil. V půlce srpna odjel do USA, pak po týdnu do Brazílie, odtud přes LA odletěl do Číny, pak zpět do LA na tři týdny a znovu do Číny, tentokrát se Sk8Mafia teamem. Z Asie bylo výhodný rovnou letěl do Moskvy na finále World Cup skateboardingu, pak si zaskočil na osm dní domu do ČR a už je zase zpátky v LA. Zběsilý tempo, který ale přináší ovoce. V Moskvě totiž skončil Tomáš druhý, a to mu vyneslo v celkovým hodnocení WCSK8 pro rok 2013 vynikající druhé místo. Gratulujeme!

tomáš vintr

tomáš kopáček

Velký plány na ježdění před zimou měl Lukáš Cína, ale bohužel si udělal kotník.

Proto se teď snaží rehabilitovat, co to jde, a jezdí alespoň na switch. Všechno zlý je tak k něčemu dobrý, protože neustálým switchem se Lukášovi konečně dostavil pop i na druhou nohu, který mu doposavad chyběl.

Maťo Nedorolík se ukáže v nově připravovaném slovenském snb videu od Petra Čaja, který má název Now I Do It a mělo by se co nevidět objevit online. Jinak podzim se u Maťa nese v tvrdé přípravě na zimu, což znamená hlavně makačku v posilovně. Až napadne, chystá kromě jiného i hodně natáčení streetu s klukama z Čech.

Teprve nedávno se Matěj Hakl zotavil z dalšího výronu kotníku, který se mu stal na Pražskym Démonovi. Aby prověřil skills, vydal se na světový pohár do Moskvy, kde se mu závod sice moc nepovedl, ale zkušeností a zážitků nasbíral mnoho.

Momentálně hodně času tráví v hale v Linzi a na začátku prosince se chystá na Tampa AM na Floridu. Po návratu pak plánuje delší výlet s přítelkyní do australské Sydney, přeci jen ta naše zima je krutá, a tak proč ji nepřežít někde jinde.

686 LOGGER TECH SHACKET Chceš si vzít košili a zároveň potřebuješ bundu? I tahle svízel má řešení, košundu Logger z produkce značky 686!

Tenhle jedinečnej kousek je navrženej tak, aby se dal samostatně využít při jarním ježdění nebo vás v zimě zahřál pod bundou, no a pokud si v ní vyjdete na rande, vaše šance na úspěch se výrazně zvyšuje. Logger má zapínání na cvočky, náprsní kapsu na zip, rozšířený manžety a tajnou kapsu na tajný věci. Kdo se právě zamiloval, ať si připraví 3.390 Kč.

RIP CURL HORNET ANTI JACKET Rip Curl letos představil revoluční řadu bund nazvanou Anti Series, což zjednodušeně znamená Anti-Rain, Anti-Cold a Anti-Wind.

Záměr je nabídnout stylový streetový bundy na každodenní nošení, který budou mít technicky parametry, na který jste zvyklí u snowboardovejch bund. Anti Series mají vodní sloupec 3.000, podlepený švy na ramenou a kapuci, 3D nastavitelnou kapuci, kryt na bradu atd. Na obrázku vidíte model Hornet Anti Jacket za cenu 3.499 Kč.

HYBRID JACKETS Ne vždycky je na horách mínus dvacet, fučák nebo chumelenice, takže na svah lze vyrazit víc nalehko než v zateplený zimní bundě s vysokym vodním sloupcem.

Ochrannou funkci v klidu splní i nějaká spešl mikča, košile nebo lehčí bunda, která navíc hustě vypadá.

Tady je přehled pár takovejch kousků.

MEATFLY TECK Meatfly Teck je funkční zateplená mikina na zip klasickýho střihu. Impregnace jí do vínku dává vodní sloupec 500 mm, kterej spolu s voděodolnejma zipama zajišťuje maximální pohodlí, a hlavně sucho. Dvě hlavní kapsy na přední straně, skrytá kapsa na hrudníku, decentní logo, žebrovaný manžety s prostřihem pro palec, žebrovanej spodní lem, stahovací kapuce, to je výčet všech vychytávek týhle našláplý mikiny, kterou můžete mít za 1.790 Kč.

BURTON RAVINE HOODIE

NIKE RATION PULLOVER

Ravine je voděodolná bundo-mikina od Burton Snowboards, která uvnitř skrejvá kvalitní zateplení Sherpa Fleece.

Svrchní matroš je kombinací bavlny a polyesteru, to vše s nálepkou Dryride pro pocit sucha během ježdění. Záda s kapucí jsou navíc nastříkaný takzvaným DWR coatingem, tedy vodním repelentem, kterej něco vydrží. Menší deštík tak není žádnej problém! A cena? 2.860 Kč.

Mikinu Nike Ration Pullover musí ocenit každej real shredder. Jestli chcete diktovat jako Halldór, je to „must have“ kousek.

U nás na něj nedaj dopustit například Honza „Lohy“ Lohynský s Márou Ježkem, který si pochvalujou lehkej fleece uvnitř a dostatečnou voděodolnost pro každodenní park&street shredy. Materiál i střih jsou ve znamení pohodlí a neomezenýho pohybu, nechybí kapsa na zip. K mání je například v Nike Prague Storu za 2.990 Kč.

NEFF STRIPPED SHREDDER ZIP HOODIE Firma Neff se výrobou svršků na jarní shredy zabejvá už pěknejch pár let a pro letošek si připravila mimojiný i Stripped Shredder Zip Hoodie. Tahle mikča potěší hlavně milovníky rasta barev a lidi, který nemaj rádi oblíkání přes hlavu. Kapuce je nastavitelná, v přední části najdete dvě kapsy na zahřátí rukou a poslední informací je cena na krámě, která byla stanovena na 2.190 Kč.

ROME THE RIDING HOODIE

VANS RUTHERFORD MOUNTAIN EDITION Pro letošní zimu představil Vans i lajnu hybridního oblečení, který je vhodný jak do města, tak i na horský shredy. Tuhle kolekci tvořej jak bundy, tak i voděodolný košile nebo džíny. Highlightem je však bunda Rutherford, která štýlem evokuje klasickou basebalku. Z 98 % ji tvoří polyester a ze 2 % vlna. Na shopech ji seženete od 3.150 Kč.

Některý rideři nedaj dopustit na shredění v bavlněnejch mikinách, a to nezávisle na teplotě. Rome proto vzal klasickou mikinu s kapucí a doplnil ji o odlehčenou nylonovou vložku, která nepropustí chladnej vzduch. Díky tomu se nemusíte navlíkat do X vrstev, ale stačí vám pouze jedna Riding Hoodie z kombinace 80 % bavlny a 20 % polyesteru se 100% nylonovou neprofouknutelnou technickou podšívkou, která na krámu vyjde na 2.070 Kč. Prodlouženej long fit, klasická klokanka, stylovej camo design, co víc si přát?

17

TSG ARCTIC KRAKEN SOLID COLOR

BERN WATTS Helma Watts vychází z oblíbenýho modelu Baker, disponuje kšiltem a odvětráním pro ochranu před všemi živly. Slunce, déšť či sníh, tahle helma si poradí v každý situaci.

Navíc je vybavena tlumící vrstvou EPS (tvrzený polystyren), vpínacím úpletem a poutkem na uchycení brejlí. Je vhodná na snowboarding, freeskiing, lyžování a řadu dalších zimních sportů, bez úpletu s letní vložkou pak může Watts fungovat jako plnohodnotná helma pro letní sporty. Tahle pecička od Bern vyjde na 1.590 Kč.

Arctic Kraken je výborným řešením pro jezdce s náročnejma požadavkama na tvar helmy. Tato helma se tvarově přizpůsobí téměř každýmu.

Vnitřní pěnová část je rozdělena na několik samostatnejch dílů, které jsou mezi sebou spojený termoplastickejma spojema. V případě nárazu zůstávají díly spojený, zatímco vlastnost se přizpůsobit každý hlavě je zachována.

FlexTech systém poskytuje zesílenou univerzální ochranu díky nepřekonatelně padnoucímu fitu s vylepšenym komfortem. Komu se helma zalíbila, ať si připraví 2.290 Kč.

SMITH VANTAGE Smith Vantage je dokonalým spojením vysokýho výkonu a moderního stylu. Využívá revoluční technologii Aerocore, jejímž základem je Koroyd, materiál používanej v hi-tech odvětvích, kterej při nárazu dokáže absorbovat více jak 30 % energie. Dutá struktura Koroydu je navíc lehčí a zajistí zvýšenej průchod vzduchu. Helma disponuje plně odnímatelnou vložkou ze stříbrnejch vláken, certifikovanej systém Boa FS360 zajišťuje maximální komfort a díky 21 venkovním průduchům a vnitřním kanálkům v helmě odčerpává ventilace teplej vzduch z brejlí.

Vantage váží 500 gramů a vyjde na 4.499 Kč.

ANON HELO Anon Helo je nejoblíbenější helmou mezi team riderama týhle značky, a to hlavně pro svoji lehkost a pohodlnost.

Helma je navržená tak, aby si pod ní uživatel mohl ve větší zimě dát kulich, má hned osm větracích otvorů, uvnitř je odnímatelná fleecová vložka a ze stejně příjemnýho matroše jsou vyrobený i náušníky.

Utahování je jednoduchý a bradu při něm chrání fleecový polstrování. Hmotnost helmy je cca 370 gramů a cena 2.590 Kč.

HELMETS Rozkřápnout si kebuli rozhodně nikdo nechce, a pořádná helma je tak jednou ze základních součástí výbavy každýho rozumnýho ridera. Pokud se právě poohlížíte po nějakym stylovym kýblu na palici, určitě oceníte náš další přehled, kde se podíváme na chlup právě helmám!

MEATFLY SNOW HELMET Helmy má v nabídce už několik sezon i česká značka Meatfly. Námi představovaná má pevnej kšilt, pět větracích otvorů, nastavitelnej obvod hlavy pomocí kolečka v zadní části přilby nebo poutko na uchycení brejlí. K dostání je matně černá, matně bílá, modrá a růžová za příjemnejch 1.490 Kč.

18

SNB BOOTS Éře, kdy se snowboardový boty daly utahovat pouze tkaničkama, už dávno odzvonilo a na trhu jsou k nalezení všelijaký alternativní způsoby utahování. Mezi nejznámější a nejvyužívanější patří systém Boa, Nitro využívá svůj TLS lacing, Burton zas Speed Dial, no a našlo by se toho asi mnohem víc. Jdem se tedy podívat na pár modelů bot pro ty, který klasický tkanice prostě nemusej.

BURTON TYRO Model bot Tyro od firmy Burton spolíhá na vymakanej Speed Dial lacing system pro ty, kteří chtějí mít šůzky utažený rychle a pevně. Systém šetří čas při povolování i utahování. Pro rychlý rozšněrování nechybí smyčka dial-top. Ochranu paty zajišťuje B3 Gel, tuhost boty je 4/10, vše bylo navrženo s ohledem na minimální váhu a spešl mezipodešev snižuje těžiště a zlepšuje propojení s prknem. Zajímavostí je třeba i technologie Shrinkage, což znamená to, že bota velikosti 10 má podrážku odpovídající 9. A kolik si připravit? 5.190 Kč.

NIKE ZF1 BOA Tenhle model snowboardovejch bot je inspirovanej legendární Nike botou Air Force 1. Dvojitý Boa umožňuje utahovat spodní část boty nezávisle na horní a ZF1 je nejtvrdší botou z Nike snow boots lajny. Pod patou najdete tlumení Nike Zoom Air, bota je perfektně izolovaná, Outlast technologie minimalizuje vlhkost uvnitř a nechybí ani teplem tvarovatelná vnitřní botička. Nízkej profil podešve zajišťuje super boardfeel. Velkou předností bot Nike je, že jsou lehký a od prvního dne velmi pohodlný. Schválně si je skočte omrknout do Nike Prague Storu, kde jsou k mání za 8.990 Kč.

NITRO TEAM TLS EERO ETTALA Pohodlí, odolnost a pevnost, to jsou hlavní přednosti bot Nitro Team TLS, pro modelu Eero Ettaly. Airbag pod patou, zpevněnej hřbet boty, superpohodlná vložka, rychlý, pohodlný, a hlavně pevný utahování pomocí TLS systému, tohle všechno si prostě zamilujete. Tkaničky s kevlarovým jádrem se utáhnou jedním zatáhnutím, zámek TLS mechanismu je podrží celej den a pak večer elegantně jediným škubnutím povolí. Výstup z boty usnadňuje funkce Bail Out. Cena na krámech je 7.990 Kč.

VANS AURA Už v několika sezonách se model Aura stal jedním ze stavebních kamenů Vans snow lajny. Vyznačuje se klasickym stylem, flexibilitou, která vás na svahu dokáže podržet, lehkou konstrukcí a dvojitým Boa systémem. Teplem tvarovatelná, pohodlná vnitřní bota dokáže díky asymetrickýmu systému X-Cage pevně obejmout kotník. Vložka i podrážka, u který nárazy v oblasti paty tlumí systém ImpactSorb, jsou vyrobeny z lehkýho EVA materiálu. Tuhost boty je 5/10 a cena na shopech je od 6.290 Kč.

NORTHWAVE RESET BOOTS Reset je model v klasickym Northwave střihu s užší špičkou a je univerzálně orientovanej na Freestyle/Allmountain snowboarding. Pevnej a funkční Boa systém utahování je zde navíc doplněn technologií 540° heel hold, kdy je bota utahována kolem dokola kotníku až do patní části. Ultra lehká podrážka s protiskluzovym běhounem spolu se zateplenou vnitřní ultra light vložkou TF 1 výrazně šetří hmotnost, díky čemuž je bota opravdu velmi lehká. Tvrdost je 5/10 a cena 5.320 Kč.

PRODUCT NEWS

Nebuď klasik a zkus své blízké potěšit barevnými Globe ponožkami z 75% bavlny, 22% nylonu a 3% elastanu.

Za skvělou cenu 410 Kč dostaneš balíček s pěti páry ponožek ve výjimečných fluoro barvách.

Stylovej Vans kryt na všechny pětkový iPhony se stickerkovou koláží seženete za 390 Kč. Obal je z plastu, takže je odolnej vůči nárazům a dobře drží na telefonu.

Neff swag na půlnoční jednoduše doladíš nádhernejma plastovejma hodinkama Loco s polyuretanovým pásečkem, který seženeš za 1.090 Kč.

Když nebudeš s tímhle dárkem Independent spokojenej, můžeš hned po Ježíškovi vyslat dávku arašídů. Solený štípaj víc!

Cena 490 Kč.

Pánská kukla Airblaster Terryclava zahřeje i v třeskutym mrazu.

Za 640 kaček na tebe čeká obšívaný otvor pro oči, jemná pletená akrylová příze a Airblaster výšivka.

Buď za stylaře i MacGyvera zároveň s 686 páskem z pravé kůže se šroubováky a klíči!

Vánoční libovka za 1.390 Kč.

Ježíšek z Jamajky přináší s logem Burton krabičku The Kit, která je určena k přepravě voňavýho nákladu.

V penězích si ji cení na 650 Kč.

Pokud si holíte nohy a je vám to trapný, napište si Ježíškovi.

Nadělí vám Nike ponožky Cortez Snowboard Socks, díky kterým máte hned o pár chlupů víc. Jsou vyrobeny technologií dri-fit, která odvádí pot, a za 640 Kč je seženete v Nike Prague Store.

PRODUCT NEWS

Anthony Van Engelen je jedinej Vans rider s vlastní signature kolekcí oblečení. Pro letošní podzim si AVE zvolil leopardí print, najdete ho na detailech jeho kalhot, na tričkách i ponožkách. Právě ty seženete za 250 Kč.

Horsefeathers přichází na vánoční trh s limitovanou edicí pásku Deck vyráběného ze zlomených skate desek. Série pouze 34 ručně dělaných kusů má název We Girls, každá přezka má své sériové číslo, tedy i certifikát o původu, a v případě online registrace i doživotní záruku. Asi největší vychytávkou je, že své milé můžete vybrat jednu z osmi barev řemenů. Deck We Girls stojí 1.990 Kč a je k dostání pouze v síti Horsefeathers Store a na Horsefeathers-store.eu.

Na ty, kteří mají rádi pivo, u Burtonu taktéž myslí, a to s pytlíkem přes rameno Beeracuda, který lze pořídit buď na 5, nebo 10 plechovek. Koupit se dá již za 520 Kč.

Fousy jako Santa Klaus ti zařídí Neff maska vyrobená půl na půl z bavlny a polyesteru.

Tvář ti zahřeje super a nejspíš budeš středem pozornosti. Nachystej si 990 Kč.

Nitro taška do školy i ulice v designu grafiťáka Dome One se dá na rodičích pod stromeček vyprosit, stojí jen 1.090 Kč.

Megadárek, který rozbrečí každýho skatera, je outdoorová party kolekce Creature. Čeká na vás třeba placatka za 550 Kč, stan pro dvě osoby za 1.750 Kč, chladicí taška + grill za 1.050 Kč, a k tomu navrch hrací kostky za 390 Kč.

Plastové brýle Airblaster Glacier pro snowboarding na ledovcích a zasněžených pláních zamezují průniku nepříjemného periferního světla. 100% UV ochrana za 580 Kč.

DREAM JOB

DNESKA SI PŘEDSTAVÍME PRÁCI OTY TYLA, KTERÝ SI ZALOŽIL VLASTNÍ ZNAČKU V NOVĚ VZNIKAJÍCÍM SPLITBOARDINGOVÉM ODVĚTVÍ. TENHLE ČTYŘICETILETEJ TÝPEK UŽ MÁ ZA SEBOU VÍC NEŽ PĚTADVACETILETOU KARIÉRU VE SNOWBOARDINGU. JEZDIL UŽ PŘED REVOLUCÍ, NEJDŘÍV NA PRKNECH VLASTNÍ VÝROBY A PAK SE POSTUPNĚ PŘES VASA, ROOK DOSTAL K BIGFOP. NA VRCHOLU SVÝ KARIÉRY BYL PODPOROVÁN ČESKYM BURTONEM, V ZÁVODECH SE MU DAŘILO A V HALFPIPE SE VŽDY POHYBOVAL V PRVNÍ TROJCE. SOUČASNĚ ZAČAL I PODNIKAT, DOVÁŽEL DO ČR VĚCI NA WINDSURFING A SNOWBOARDING, POSLÉZE OTEVŘEL SVŮJ PRVNÍ OBCHOD BOARDERKING. BYZNYS SE MU ROZJEL A V DOBĚ, KDY SVOJÍ SÍŤ ODPRODAL FIRMĚ BILLABONG, VLASTNIL 14 OBCHODŮ V NÁKUPNÍCH CENTRECH. UTRŽENÉ PENÍZE VĚNOVAL DO ZALOŽENÍ A ROZJEZDU SVÉ FIRMY GARA SPLITBOARDS.

OTA TYL

D R A O B T I L P S PIONÝR

24

Jak ses dostal k splitboardingu?

Poprvý jsem se s tím setkal před deseti lety, byly to splity od firmy Voile, takový těžký, nefunkční, divný, takže jsem si to nekoupil. Pak jsem viděl od Burtonu jejich první split, tehdy na tom dělal ještě Craig Kelly, taky to úplně sto pro nefungovalo, ale člověk si to užil jednou za rok na nějaký túře. Já se pak přestěhoval na sezonu do Špindlu, sjezdovka mě za chvíli nebavila, a tak sem si pořídil skialpový vybavení. Jenže ten opruz jezdit dolu lesem na lyžích?! Takže jsem si začal doupravovat a vychytávat splitboardy, který se tenkrát vyráběly. Dospělo to tak daleko, že sem se rozhod, že si teda rovnou vyrobim něco vlastního pro sebe. Jenže dělat jeden kus prostě nejde, vždy se v továrně musí objednat určitý množství, a to byl podnět k založení značky Gara. Začínal jsem s výrobou vázání, který je technicky největší oříšek. Když jsem byl malej, jezdil sem trial, takže jsem zvyklej na odlehčování a materiály jako titan, hliník. Takže to byl můj směr vývoje splitu, snažit se dělat věci, který by byly lehčí než ostatní a líp fungovaly. Od split vázání, které pořád vyrábím, ale v kooperaci se značkou Spark, jsem se přesunul hlavně k výrobě splitboardů, neboť jsem od splitu požadoval, aby se choval stejně jako normální „solid“ prkno, a to na trhu nebylo.

Co obnáší práce zakladatele a majitele splitboardové značky?

Vlastně úplně všechno, taková one man show, od nakreslení prkna, vývoj, testování, propagaci a prodej. Takže maluju prkna, vybírám materiály, testuju... udělali jsme tak třicet prototypů, než

prkna nějak začaly fungovat. Proto mě to i baví, je to jak tenkrát, když se začínalo se snowboardy. Jsem v kontaktu s hodně lidma z celýho světa, kteří zkouší vyrábět věci na split, internet, skype hodně pomáhá a vzájemně si konzultujem, měníme komponenty.

Právě takhle jsem se seznámil a dohod spolupráci s Willem Ritterem, majitelem firmy Spark, top značky split vázání. A třeba Luděk Váša, ten teď dělá ředitele továrny SP na snb vázání na Slovensku, mi velice pomoh se sháněním komponentů. Prostě podmínky jako tenkrát na začátku snowboardingu.

Co považuješ za svuj dosud největší úspěch?

Náš největší úspěch, a to myslím sebe a Lukáše Schrödera, který mi s výrobou prken pomáhá, je, že se nám podařilo dát dohromady split, který váží 2,65 kg.

Jeremy Jones teď měl na jaře velkej announcement, že vyrobil takhle lehký prkno. Ale my už ho máme rok a půl! Asi to byla chyba, že jsme s tím nešli ven, ale já se to bál ukázat veřejnosti před vlastním pořádným testem. A to naše lehký prkno neni žádná tvrdá motyka, jak by se dalo čekat od týhle technologie, a tím pádem je funkční, a navíc lehčí o půl kila než splity od ostatních firem. Z toho mám radost, to je satisfakce… Šéfredaktor backcountry magazínu v Americe mi psal uznání a pár kusů se tam již prodalo.

Jak finančně náročný je se věnovat vývoji v úplně novým odvětví, jako je splitboarding?

Určitě to zatim stálo tak dvě nový oktávky. Je to vlastně celý ve stylu pokus–omyl, nikdo netuší, co která změna udělá. Já si třeba koupil Solidworks, což je profi program na navrhování produktů, jenže, stejně i když to modelově otestuješ v počítači, tak

musíš vyrobit pár kusů, otestovat to na kopci a pak to rozřezat a zkoumat, analog je analog… tady hodně dík Márovi Hlisnikovskýmu alias Mařikovi, bez řečí a bez obav, jestli dojede dolu, testuje a testuje. To samé platí pro legendárního Standu Kulhánka... Prototyp prkna stojí třeba dvacet tisíc, musíš mít vyrobený formy, šablony na vyřezávání, dovážíš si na to komponenty ze Švýcarska, z Rakouska, to peníze jenom mizí. Ale moje krédo je, že vymýšlím splitboardy, a ne pouze adaptuju snowboardy. Čtenáři oblíbená otázka – největší průšvih?

Vyrobili jsme sérii dvaceti prken, který byly sice jezditelný, ale mně se nezdály. K zákazníkům se to ani nedostalo, nechal sem je sešrotovat.

Tvý plány se značkou Gara do budoucna?

Určitě se tomu chci víc věnovat, protože doteď jsem ještě chodil do „práce“ a měl to po večerech jako koníček. Podařilo se mi prodat nějaký prkna do Ameriky, něco po Evropě, takže letos poprvé budu dělat dema jak v Alpách, tak i v Americe v Coloradu. V rámci reklamy bych taky chtěl jet na Gara splitu legendární Banked Slalom na Mt. Baker, ale uvidíme, jak budou stačit finance, jestli to nebude až za rok.

A jakou budoucnost by si přál splitboardingu?

Aby zůstal tím, čím je, zůstal svobodný, bez hranic...

Je jasný, že s přibývajícíma splitboarderama se to bude trochu měnit. Ale je to věc jako surfing, cestuješ na spoty, sám, v partě, dle libosti a je jen na tobě, jak s tím naložíš. Nepotřebuješ žádný střediska a že musíš makat? No, je to jak na surfu, nejdřív se vypádluje za vlny a pak se teprv svezeš. Na splitu si mákneš nahoru a jedeš pak jen pár vteřin dolu. Jenže v závěru zjistíš, že i to chození je super!

HONZA LOHYNSKÝ

BACK NA BACKSIDE JEDNIČCE MÁME NEJRADŠI, ŽE SE DÁ DĚLAT HROZNĚ MOC ZPŮSOBAMA. NAVÍC JE TO TRIK, KTEREJ TAM ČLOVĚK POŠLE SKORO KAŽDEJ DEN, AŤ UŽ NA KICKERU, Z RAILU NEBO TŘEBA JEN PRO POHODU V JÍZDĚ NA SJEZDOVCE. A ABY TO DOBŘE VYPADALO, S TIM TEĎ POMŮŽE HONZA LOHYNSKÝ.

26

STYLE

KSIDE 180 Než se pustíš do bs 180, chce to určitě umět skákat rovně.

Pak není od věci si to zkusit třeba ze strany sjezdovky nebo na menším skoku. Já chytám bs 180 na melon. Viděl jsem to ve videích a na fotkách, a je to pro mě asi nejlepší pocit ze všech grabů, který jsem do toho zkoušel. Dělám to tak, že na skok jedu rovně, určitě nedělám esíčko.

Vyjedu kicker po přední hraně, pak následuje odraz a pomalá rotace. Čím je skok větší, tím se samozřejmě na

odrazu roztáčím míň. Zhruba v takovejch 30 stupních celý rotace chytám přední rukou melon. K dosáhnutí většího stylu je dobrý to chytat hned od začátku, obzvlášť, když je to na většim kickeru a je na to čas. Teď nastává ten klíčovej moment, kdy prkno chytim zhruba v půlce svý dýlky a protáhnu ho dopředu a trochu za sebe, směrem k fotografovi. K tomu mi ještě v tenhle moment volná ruka vystřelí nahoru. Pak se připravím na dopad tak,

že se volnou ruku snažim dát k tělu. Melon pořád držim a pouštím ho až třeba metr a půl nad dopadem. Chce to nebejt rozevlátej, dopadat lehce do přední hrany a odjíždět na switch. Ten odjezd je hodně důležitej. Nesmí se ti přetáčet ramena, aby pak nenastal revert a škorpión po zákusu přední. V tom pomůže, že se po dopadu lehce koukneš zpátky nahoru na skok. Přeju vám hodně stylově odjetejch backside jedniček!

Na úvod by si to zasloužilo říct Matějův životopis, abyste věděli, s kým máte tu čest. Tenhle pětadvacetiletý týpek, který se narodil v Příbrami, strávil posledních pár let v Plzni, kde studuje vysokou školu. Ke snowboardingu se dostal již před třinácti lety, celkem rychle šel nahoru, a na svým kontě má už třeba titul Mistr ČR v rampě i v big airu, několikrát skončil 4. v rampě na Evropském poháru a posbíral umístění v první dvacítce na Mistrovství světa a závodech světovýho poháru. Pana Nováka sponzoruje Vans, GoPro, Big Shock, Snowbitch (Capita, Union, Dragon, TSG, Pov), Bamboo, Ego a Proud Beanies.

Tenhle rozhovor se mi bude dělat těžko. Přeci jen seš jeden z mála riderů, co je hodně studovanej člověk, a tim pádem chytřejší než já. Co to děláš za školu?

Hehe, já si nemyslim, že studium má vliv na to, jak moc je člověk chytrej... Studuju Sociální a kulturní antropologii v Plzni, mám bakaláře, teď budu dělat na magisterskym titulu a je celkem ve hvězdách, jestli pujdu dál na doktorát.

Trošku bys měl vysvětlit, co se v tý škole děláš, abysme to mohli líp pochopit.

Většinou chodim na přednášky... Jo, ty myslíš, co studuju? Aha. Tak to je dobrá otázka! Vezmu to obecně. Antropologie je věda, která zkoumá formy lidský různorodosti, ať už kulturní, sociální, biologický... prostě diverzity člověka. A já se zaměřuju na rozdílný kultury, různý sociální formy a projevy.

Takže subkultury, etnika na Borneu, Křováci v Africe a podobně.

Takže když děláš ty subkultury, tak bys moh dokázat přesně popsat, co se to tady mezi náma v tý board kultuře děje. Vo co tady de?

Tak právě na tohle se chci zaměřit ve svý diplomce, zrovna včera jsem byl podat návrh změny tématu a chtěl bych to mít o skejtový subkultuře a komunitě.

Dá se na to nahlížet z mnoha úhlů pohledu, já si to vybral tak, že skateboarding je subkultura, která vytváří svébytnou kulturu se svýma vlastnostma a charakteristikama. Je spousta lidí, co jsou v tom skate coru, žijou pro to, makaj, dělaj to do it yourself. Myslim, že je štěstí, že už ve skateboardingu moc nejsou pozéři, takový ty jezdci z nákupáku, co měli skejta z Tesca a pak ho nosili pod paží.

Tak teď se spíš nosí hipsterskej longboard.

I na tohle téma už sem jednu práci dělal, kde pomocí sesbíranýho materiálu a fotek jsem ukazoval, že longboarding u nás nevznikl z žádnýho skateboardingu, že je to jen věc módy a že to nevychází ze stejných pramenů. I když by se právě mohlo zdát, že tyhle dvě věci mají k sobě blízko.

O snowboardingu si taky nějak bádal?

V jedný práci jsem rozebíral, respektive to byla spíš taková přípravná studie, jak to vypadalo, když jsme jezdili zamlada na hory s Pepou Samkem a Přemkem Vidou. Šmelili jsme tam permice, spali všude možně, abysme mohli ušetřit... a v tý studii jsem právě ukazoval, jak ty členové party musí žít, aby si mohli ušetřit na to ježdění. Řekni mi, jak to po takovýhle vědecký náloži, v který ti jede mozek, zvládáš, když se tě pak někdo zeptá třeba: A jak si začal jezdit na snowboardu?

Hele, já si vždycky po tý zimní sezoně nebo letních prázdninách přijdu jak vymletej. Mně to třeba čtrnáct dní trvá, než se v tý škole naučim ten jazyk, co tam funguje. To je hrozně vtipný, jak na těch horách člověk zvlčí, a pak před těma doktorama a magistrama se musí nějak vyjadřovat. Takže já jsem zkraje za idiota. Chvíli to trvá, než se závity zahřejou, i když se snažím přes léto číst a bejt v kontaktu s nějakejma lidma z oboru, třeba s Vejcem, kterej neni hlupák, a studoval to samý.

No a pak právě naopak, když odpovídám na otázky kolem snowboardingu do médií, tak se snažim mluvit nějak kultivovaně, aby to nebylo „yo man, bro, kámo čego“, ale aby tomu rozuměli i normální lidi. Prostě snažit se to přiblížit větší skupině lidí, který maj třeba trochu zájem, ale vůbec neví, o co jde.

MATĚJE JSME ZASTIHLI DOMA V ROŽMITÁLE POD TŘEMŠÍNEM, COŽ JE TAKOVÝ DOST NEOBVYKLÝ BYDLIŠTĚ PRO NĚKOHO, KDO PATŘÍ K NAŠIM NEJLEPŠÍM SNOWBOARDERŮM. DOMOVEM ALE STEJNĚ JENOM PROJÍŽDĚL, VYPRAT SI, ODLOŽIT TU NĚJAKEJ SNOWBOARD HARDWARE, PŘIPRAVIT SI VĚCI DO ŠKOLY, A HLAVNĚ NAČERPAT ENERGII NA OTVÍRAČKU NOVÝHO VANS STORE V HRADCI KRÁLOVÉ, KAM BYL JAKO RIDER TÝHLE FIRMY POZVANEJ.

MATĚ

bs 7 mute při photosession v söldenu, na jednom z největších skoků mýho života

J NOVÁK

29

tahle fotka byl asi největší metal celého focení. dorazili jsme nahoru na dach, ale park byl už zavřený, skok ve stínu a totálně vyskákanej do betonu. nakonec po pár hovorech to shapeři otevřeli a vznikla z toho tahle zajímavá a stylová fotka bs 540 indy

30

A jak si teda začal jezdit na tom snowboardu?

Odmalička jsem jezdil na hory, závodil jsem na lyžích.

Měli jsme tu takovej lyžařskej klub, fungovalo to, ségra taky jezdila a bylo to dost dobrý. Rodiče byli rádi, že něco umíme. Pak to nějak skončilo a já začal hrát tenis, kterej mě nebavil, protože já chtěl spíš na hokej, takovej kolektivní tvrdej sport. Bohužel sem ale dostal polo tričko, raketu a musel bejt synek podnikatele. Jak trotl jsem trávil pět dnů v týdnu na kurtu a o víkendech objížděl turnaje. Pak sem nějak viděl snowboard a v tu dobu už trochu skejtoval s Vejcem. I když sem o tom nic nevěděl, celá ta komunita mě chytla a chtěl jsem do ní zapadnout. Dostal jsem pak v sedmičce osmičce snowboard k Vánocům a v největším hysterickym nadšení začal jezdit. Pak jsem jel na Zadově závod, a vim, že nějak v tý době vyšel Board s rozhovorem se Zajícem, a my na tom závodě bydleli s rodičema ve stejný chatě jak on. Probíhalo u mě strašný nadšení z toho, že ta hvězda s náma bydlí a každý ráno ho potkám na snídani. Měl dlouhý vlasy, já na něj bohulibě furt koukal, hehe. Nicméně pak sem jel ty závody, boardercross jsem vyhrál a ve freestylu, kde jsem poprvý skákal na velkým skoku, skončil osmej. Hrozně mě to chytlo, asi nemůže bejt lepší vstup do kariéry, než že vyhraješ závody. Každej víkend sem pak jezdil na hory s rodičema a bavilo mě to.

První fotku jsi měl v Boardu přesně před 10 lety, bylo to v rubrice Young Punk. Bylo ti 14, chodil si na základku a tou dobou si jezdil na snowboardu dva roky. Vzpomínáš si? Úplně jasně. Fotka byla z DHC campu v Peci pod Sněžkou, fotil to Hofik a na druhym kickeru jsem tam dával bs 180 melon. Měl sem v tý době červený číro, už se mi to na tý základce rozjíždělo, už sem k tomu přičichnul a všechno tohle mě začalo pozitivně formovat. Na campu jsem se seznámil se spoustou dobrejch kámošů, s Vláďou Polívkou, Petrem Chocholou i Benem Cristovaem. Pořádal to David Horváth a bylo super, že tyhle věci vznikaly, protože nám to všem dalo strašně moc do začátku a vychovalo to poměrně dobrou generaci jezdců.

V tý Young Punk rubrice se píše, že zvládáš bs 5, fs 3, backflip, fs boro a tak. Kdybys třeba za těch 10 let přidal každou sezonu 180 do rotace navíc, tak máš teď backside 2340 a frontside 2160...

Přijde ti, že si plně využil těch 10 let?

Hehehehe... Myslim, že jsem to využil a snad se můžu vymluvit na to, že se nad dva litry rotace nedělaj. Ale je fakt, že přidat jen 180 za rok je měkký. Jenže já tenkrát nevěděl nic o rampě, takže to sem se pak ty další léta učil. Podle mě jsem dal snowboardingu za tu dobu dost.

Samozřejmě, vysoká škola mě zezačátku zabrzdila, gympl, ten jsem měl zmáklej, tam sem nechodil. Ale než jsem se naučil jak zmáknout vejšku, tak to trvalo rok. Hodně to tam u zkoušek kosili, a já proto nemoh během zimy odjet na dva měsíce na hory.

Jednou hrozně dávno sem stál v Peci ve frontě na vlek, přede mnou byla tvoje máma a řešila s nějakou jinou paní, jak seš v tom snowboardingu dobrej a co bys moh všechno vyhrát. Jakej byl vůbec přístup tvejch rodičů ke snowboardingu?

Naši se rozvedli celkem záhy potom, co sem začal jezdit na snowboardu. Táta byl zvyklej na tenis a byl takovej ten typ, co stojí za plotem, a když zkazíš míček, tak je problém a hroutí se vesmír. Máma byla a je v pohodě, vždycky mě podporovala. Loni jsem měl strašně moc výdajů, do toho bouračku, takže špatný období a na účtě pětikilo, protože spousta lidí mi dlužila peníze. Tak sem seděl doma a řikal si, že je to konec, že nemám ani na to jet na závody, zrovna na MČR v Big Airu na Klíny. No a máma přišla, pujčila mi dva tisíce a díky tomu jsem se stal vicemistrem republiky, vyhrál tam prizemoney a moh jí to vrátit. Prošla si toho se mnou dost. Třeba po zraněních, kdy sem tři měsíce nechodil a byl úplně v hajzlu, nemoh nic, a řešil, co dál.

Sponzoři tě opustěj, psychicky a fyzicky seš na dně, a přemejšlíš, že to snad zabalíš A máma mě do toho vždycky nakopla a má fakt velkou zásluhu, že jezdim, tak jak jezdim, a že vůbec jezdim.

drop indy z krucifixu na špičáku. kde nic neni, ani smrt nebere...

Když si nakous ty zranění, tak to trochu rozveď?

Takový ty přiblblý, nedůležitý zlomeniny prstů, vykloubený prsty, naraženiny, otřesy průdušnic, kašlání krve, lehký otřesy mozku, toho bylo tolik, že se to nedá spočítat. Špatný byly dvě zranění za poslední čtyři roky a nejhorší loni ve Státech, kdy jsem byl s repre poprvý v Coloradu a odrazil si tam obě paty takovým stylem, že chyběly nanometry a měl sem to rozdrcený. Když sem s tim pak přišel do Motola, vůbec nechápali. Měl sem z toho popraskaný vazy, který drží patu a chodidlo, a těžký výrony obou kotníků. Nohy byly jak z želé, třeba měsíc a půl oteklý tak, že mi nemohli udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Bylo tam celkem riziko, že si v životě už nezaběhám. Léčení bylo brutál, proběh vozejk, pak dlouho berle... Stalo se mi to v půlce prosince a svez sem se až koncem března. To sem si pak uvědomil, že i to samotný ježdění je super a že mě baví bejt na sjezdovce a dělat si oblouky ve slashi.

Měl si ty sám někdy ambice vyhrávat světový poháry, jet na olympiádu?

Od nějakejch osmnácti jezdim svěťák a je jasný, že každej tam má sen si stoupnout na tu bednu a vědět, že mezi touhle partou frajerů, co jezdí top, vyhráváš. Mluvil jsem o tom hodně s Martinem Černíkem, že ten snowboarding v době, kdy sem do toho naskočil, a snowboarding teď, posledních pár let, je úplně jinej. Kdysi ses kvalifikoval bs 7, fs 7 a závody se vyhrávaly litrem nebo switch 9.

Teď se horko těžko kvalifikuješ s litrem a vyhrávaj se závody triple 14. Takže tenkrát v těch osmnácti bych musel mít kliku a udělat to jak Šárka Pančochová, mít dobrýho sponzora a zůstat někde v zahraničí, drtit to jinde a s jinejma lidma. To byla tenkrát jediná šance.

Teď si myslím, že maj mladý šanci díky projektům, třeba jako dělá Přemek Vida, to je bomba... Takže ambice u mě tenkrát určitě byly, ale nikdy sem se nechtěl vykašlat na školu a ostatní, a jít jenom za tím snowboardem.

Nejspíš sem na to neměl koule. Na druhou stranu jsem rád, že sem to neudělal. Mám teď vejšku a ta mě hodně změnila pohled na svět. K dobrýmu. Díky tomu snad budu moc fungovat nějaký léta dál.

Narozdíl od nás nestudovanejch v redakci... Ty ses za mlada věnoval nějak karate nebo co? Jaký další sporty si dělal?

Já dělal box a kickbox, nějaký dva tři roky při gymplu.

Ne že by mi šlo o nějaký mlácení lidí, ale je to nejlepší fyzická příprava na všechno, dá to fakt zabrat. Fyzička u toho jde hrozně nahoru a je to poznat každej podzim.

Když máš formu, můžeš už na začátku dělat triky, na který bys měl bez letního tréninku až koncem zimy.

Když je síla v těle, tak to funguje, a hlava se s tim nějak popere. I díky tomu, že sem teď celý léto nekalil někde v Čechách, ale surfoval jsem každej den ve Francii, tak sem moh nafotit tenhle rozhovor.

Já se na to karate ptal, že když jsme byli na tour k výročí Board číslo 100, tak si tam působil jak ochranka. Často ses tam dostával do konfliktu a řešil si to vždy jednim přesnym úderem...

32

bs 10 double melon z hintru, kde kluci postavili zase skvělý skoky. proběhl lehčí hec a po prvním pokusu, kdy jsem druhý skok skoro přeskočil, jsem odjel na luxus

To se stalo jen jednou, to tady mystifikuješ, hehe. Stalo se to v Cuba baru v Budějkách a tam nějakej frajer obtěžoval holku, já mu míromiluvně říkal, že do holky se nestrká. Ve finále mě tenhle vypruzelec nějak poškrábal, tak mi vylítla ruka a vyhodil jsem ho z baru v Boston style. Průser pak byl, že jak sem ho vyndal ven, tak jeho dva kamarádi jdou proti mě. Tak to sem si řikal, že je konec. A frajeři mi udělali místo a omluvili se za svýho kámoše.

Ty seš z tý Příbrami, to je město mafiánů, tak seš asi zvyklej furt se prát.

Já se neperu, ale je fakt, že Příbram je Palermo a tím i zůstane nadále. Bitky tady nějaký probíhaly, a když tu prostě vyrůstáš, tak se tomu nevyhne ani normální kluk, co hraje tenis. Když ti je třináct čtrnáct, začne tě lákat město, a to se k něčemu nachomejtneš.

My bydleli na okraji, takže jsem se do centra dostal

do školy, občas sem někam nakouk, spálil se a pak už člověk ví, co má dělat. Žádný velký průsery sem neměl, chvíli se mnou něco řešila kriminálka, že jsem chtěl nějakýho týpka hodit pod auto. Byla to ale nehorázná lež! Pak proběhly ještě nějaký bitky, nic zásadního.

Naštěstí jsem uniknul soubojům s noži, což třeba stálo život mýho kámoše Honzu Kučeru, já z tý hospody odešel dvacet minut před tím, než ho tam týpek zapích. Pod těch patnáct jsou to jen pěsti, pak když už je klukům přes sedumnáct, houkne jim, a už jsou to nože, zbraně, už to začíná bejt vostrý.

Musíme si už ale povídat o snowboardingu, naziboarders jsou určitě nervózní a v hejtu, o čem tenhle rozhovor je. Tak mi řekni, jak vidíš ten progres snowboardingu?

Každej sport má vývoj, a tím jak se snowboard dostal na olympiádu... teda už i ta olympiáda je pro mě

taková zkreslená, to ze mě udělala ta vejška. Asi teď vypadám jako neskutečnej levičák, ale celá olympiáda měla přinýst férový porovnání do sportu. A jak to celý dopadlo, to už vidíš v Mnichově roku třicet šest a pak následně dál a dál, do toho všechny dopingový aféry, to je výsměch. Prvoplánovaná myšlenka světovýho přátelství je pryč a je to jen prachsprostej byznys. To se mi na tom nelíbí. Ale na jednu stranu olympiáda snowboardingu pomohla, začalo se do toho cpát víc prachů, přišli sponzoři. Na druhou stranu se začalo skákat jak na gymnastice a ztratilo to něco, co v tom bylo cejtit v začátcích.

Mně přijde, když to porovnám se svýmy snb začátky v devadesátých letech, že už dneska nikdo nejezdí jen tak pro sebe.

Když se chceš udržet jako profi jezdec, což teda u nás je skoro unreal, takovej nesplnitelnej dream, tak

vlastně nemůžeš bejt právě jen ten jezdec. Teda... jezdec je celkem dost debilní slovo. Prostě když chceš snowboarding takhle dělat, tak už si nemůžeš jít jen tak s kámošema zajezdit. Dřív to možná tak bylo, v tom stádiu vývoje, ale pak se začal ve snowboardingu točit balík peněz, začalo se to všechno na sebe nabalovat efektem sněhový koule a dostali jsme se někam, kdy se dělaj switch triple corky... Mě to mrzí, že si už nejde jen tak jít zajezdit s kámošema, bejt někde čtyři dny na horách, jezdit, večer si skáknout na pivo a druhej den to samý. Já tu zimu mám tak natřískanou, že si nemůžu udělat čas ani na dva dny ježdění pro sebe.

To se úplně nabízí otázka, jestli neni lepší jezdit obyčejně, bez sponzorů?

Každej si tohle musí rozhodnout pro sebe, jestli si chce něco dokazovat. Rozhodně to neni žádný zklamání nemít sponzory, každej dělá věci, aby si je užil. Já

vyloženě člověk, co sedí čtyři hodiny u snb videa, na někoho kouká a pak si říká, že přesně takhle to musí skočit. Mě baví dělat svý naučený triky a čas od času do toho něco přidat. Poslední dobou to je třeba bs 7 nosegrab a protahuju to za záda na japan.

Je to taková vtipná rotace a nejdůležitější je, že z toho mám dobrej pocit. Já se nikdy nechtěl učit klasickej double bs deset mute, to dělá devadesát pět procent lidí na světě, a vlastně nějakej doublecork umí tolik lidí, co je ryb ve Vltavě. Aby to mělo smysl, musí člověk být něčim výmečnej, takže třeba já jdu cestou Seba Toutanta, a chytám v tom melon, kterej mi je teda víc přirozenější. Když sem byl teď fotit na Hintru, tak jsem to tam dělal a dostal za to props od nějakejch cizích Rakušanů. To je dobrá motivace.

Kde si u nás doma nejlíp zajezdíš?

Kdysi to bejval Špindl, kterej už to neni, a teď to

a ženou tě dál, třeba i za těma doublecorkama.

A kdy ses nejvíc na snowboardu bál?

Když na mě loni jela ve Špindlu lavina. Nechal sem se od Pepíka Samků překecat, ať si s nima jdu před Master classem šlápnout vojenskej žleb, bez pípáku, bez ničeho. Všichni jsme byli nahoře ok a pak jeden míň zkušenej člen party lavinu nad náma odříznul.

Já, Miggi a Pepa Samek nad sebou vidíme sto metrů širokej a metr vysokej odtrh a dolu jezděj kusy jak auta.

Naštěstí jsme už byli v příjemnější zóně a s Migim se nám nějak podařilo odjet. Pepa však ani nestačil vzít bágl, chytlo ho to a kousek svezlo. Fakt sem měl strach, a to nejen o sebe, ale o kluky. Teď už nikdy nikam nepudu bez pípáku a bez sondy, a tuhle výbavu bude muset mít celá parta. Vážnost situace mi došla tak po čtyřech hodinách, když jsme šli domu, že jsme měli velkou kliku a bez pípáku bysme byli úplně jasný.

na hintru byly super skoky a přišla mi škoda tam double backo nevyzkoušet, když už nad ním přemýšlím asi čtyři roky. tak jsem to zkusil a na firsto odjeto a nafoceno!

nemám sponzory proto, abych se s tim moh chlubit na facebooku, ale když už je mám, tak je moje práce o nich na svym facebooku psát. Takže vlastně já už nejsem jenom snowboarder, ale taky PR manažer, na facebooku mám 1800 přátel a furt tam cpu nějaký komerční věci. Lidi, kteří tohle nemusí dělat, jezdí si jen pro sebe, tak si to možná užívaj víc než já, protože já to mám jako nějakou rutinu spojenou s tím, že to musím posouvat dál. Upřímně, hodně sem si loni v sezoně užil, když sem byl s kámošema, s Hráškem a Benďákem natáčet promo video ve Vítkovicích. Natáčeli jsme dva dny v uvolněný atmosféře, pojezdili si při tom, strašně se nasmáli, dali si večer pivo, domácí klobásy, pokecali jsme, prostě úplnej úlet. V takovýmhle relaxu už jsem se dlouho necejtil, speciálně jak sem naskakoval zpátky po přestávce kvůli zranění.

Kde bereš inspiraci ke svým trikům? Žene tě to k triple rotacím?

Inspiraci beru všude, když vidim někoho, kdo jezdí dobře, tak se to snažim dělat podobně. Ale nejsem

budou právě ty Vítkovice. Tam dám tři kila za permici, najdu si ubytko za dvě stě páďo, najim se za kilo a k tomu je park, o kterej se místní parta fakt stará.

Tak, jak to dělají ve Vítkovicích, tak by měl fungovat každej snowpark. A ne jako když přijedeš do nějakýho střediska, který se pyšní tím, že má snowpark, a tam dvě muldy, na kterých si zlomíš nohu, když je skočíš, protože to dva tejdny nesrovnaly rolbou. Ve Vítkovicích, i když mají malej vlek, tak si tu dáš vždycky sedm věcí v lajně. A to nikde jinde v Čechách neni.

Hele a co bylo pro tebe za těch 13 let na prkně to nejlepší ježdění?

Já nemám ten nejlepší den, já mám dny, který jsou super. A to jsou ty, kdy jsem večer unavenej, že sem si dobře zajezdil s partou kámošů, odjel triky, byla sranda na kopci. Takovýhle dny ti uvíznou v paměti, třeba teď si vzpomínám na jarní Sölden nebo focení s Peťem Mercellem do rozhovoru, to byla fakt sranda, mega mě to bavilo. A nebo taky ježdění s Nečim ve Státech, to sou věci, který si užíváš, dokážou tě něčim naplnit

Podle vzhledu ale nevypadáš, že by ses moh něčeho bát. Co tě třeba přivedlo k tetování a piercingu?

Mně se kérky vždycky líbily. Jak jsem začal pronikat do těch subkultur, začal vnímat symboliku a význam tetování a našel jsem styl, kterej by šel k tomu, co se mi líbí. Takže punkrock, american newskool, věci inspirovaný starejma námořnickejma kérkama. Každá moje věc má nějakej meaning, nechci mít jen na jednom rameni draka a na druhym škorpiona. Když jsem se rozhoupával pro ten rukáv, tak sem chtěl, aby tam bylo všechno, co dělám, aby tam byly zaznamenaný moje hodnoty. No a piercing byla zvědavost, antropologové tomu říkaj autoetnografie, prostě něco, co vidíš na ostatních lidech, nejseš si úplně jistej, co s tim budeš dělat, ale chceš to zkusit. Takže teď vim.

Taky musim zmínit tvojí zálibu v kytarový muzice.

To sem čekal, kdy tohle přijde. Já nikdy úplně neinklinoval k hiphopu, občas sem to pustil, ale vždy byl hodně kytarovej. Začínal jsem na starejch punkovejch Green Day, který jsem měl spojený se

k tomuhle triku mě inspiroval martin černík. už mě nebavilo dělat jen bs rotace a chtěl jsem mít něco stylovýho do rozhovoru i na fs, takže fs 5 s protáhlým indy

35

muller flip mě hrozně baví. je to happy trick, kterej se dá dělat na spoustě překážek, takže když jsme jeli dolu z hintru a já viděl spinu se soudkem nahoře, bylo jasno

36

skejtem. Asi sem v tom nějak zastydnul, zůstalo mi to.

Taky jsem vyrůstal s Vejcem, kterej je starej metalovej blázen, takže sem začal poslouchat In Flames, Metallicu a milion dalších. Poslední tři roky se mi líbí australskej metalcore, fakt mám rád Parkway Drive, to je srdcovka.

Můj unreal životní sen je s nima bejt na pódiu a dát si druhej vokál. Jsou to surfaři s Byron Bay, což je taková mecca surfingu v Austrálii. Na metalcoru mě baví, že ty kluci umí hrát na ty nástroje, že to neni nějaká věc z gramců nebo nějaká jednoduchá vybrnkávačka jak od bratrů Medvědů. A taky ty lidi maj nějakej názor, vyplatí se sledovat texty, protože to nejsou nějaký buráci s fake chainem na krku zpívající o tom, kolik maj peněz a šlapek. Metalcore je o ekologii, o problémech společnosti.

Letos si přičuch výraznějc k surfingu. To se moc nedá provozovat z ČR. Nějakej plán?

Těch mám spoustu a uvidíme, co v budoucnu vyjde.

Letos jsem byl ve Francii u oceánu tři a půl měsíce, loni dva. Profík v tom asi nikdy nebudu, ale chtěl bych jezdit, baví mě to hodně. Kdyby se to povedlo, tak mám

takovej projekt s vícero sportama a surfing by mohl bejt jeden z nich. A pak mám ještě jednu věc, o který nechci mluvit, ale to by mě mohlo u oceánu udržet na delší čas.

Když měly vejšky nějakou demonstraci za studium bez školnýho, tak ses do toho zapojil. Seš levicově naladěnej?

Já se na politickym spektru nikam neřadim, speciálně u nás to vůbec nemá smysl. Ta demonstrace tenkrát

s kytarou. Teď stojí chudinka osamělá v rohu... Vlastně já už ani nemůžu dělat nic navíc, protože já už nemám čas.

A jak to vypadá, když Matěj Novák nic nedělá?

Zevluje doma v posteli se psem, chlastá čaje a čte si knížky. Většinou nějaký přiblblý fantasy, protože u toho se dokážu dokonale vypnout od světa. Takže Pán prstenů, Harry Potter, Hobbit, Duna, Zaklínač, prostě stohy knížek v tomhle stylu. Je super, že tě to dokáže

nebyla o školným, tenkrát chtěla vláda šáhnout do samosprávy a řízení vysokejch škol, a média se to snažila na to školný shodit. Primární problém byl o tom, aby státní aparatura nemohla určovat, kdo bude učit, kdo je autorita a tak. Akademickej svět má svý pravidla a neměl by bejt podřízenej politickejm pravidlům, to tu bylo čtyřicet let a podívejme se, kam jsme to za Komoušů dotáhli. Tady tomu jsme chtěli zabránit a jsem rád, že to klaplo. Jinak já bych školný chápal, když chceš vzdělání, musíš si za něj zaplatit.

Já se na to ptal, aby lidi viděli tu šíři tvýho záběru.

Ty si třeba jeden čas hrál i v divadle, že jo?

To jsme měli takovou hru o začátcích snowboardingu a čtyřikrát jsme s tim vyprodali divadlo Ponec. Nemusel jsem se tam nějak moc přemáhat do hraní, role to byla taková jednoduchá, a je škoda, že se rozškorpila režisérka s produkční a projekt nepokračoval. Pro mě je vždycky výzva, když mám dělat něco novýho, a pokud se to povede, mám z toho radost.

Co tak ještě děláš?

Hehe, tak třeba hodně špatně dopadla moje výzva

odtrhnout od reality, dá se u toho relaxovat. Moje škola je hodně o čtení, třeba za semestr musím dát tisíc pět set stránek v angličtině, to zabere hodně času.

Letos se chystá tvoje třináctá sezona na prkně.

Jaký máš plány?

Ty už mě tady dáváš do starýho železa, hehe. Já se tak vůbec necejtim. Teď se mi daří dělat nový triky, a jak by řek Maťo Matys ze Slovenska: „Ide mi karta.“ Fakt se cejtim dobře, jezdí mi to a chtěl bych toho využít.

Mám pár projektů, určitě mě letos čeká s neziskovkou Be One, který jsem součástí, pomáhání mladým sportovcům v extrémních sportech, aby talenty, který tu máme, se dostaly dopředu. Prostě aby neměly ty stejný problémy jako já, když jsem neměl prachy jet na závody. A velkej hec je video, který bych chtěl přes zimu natočit a prezentovat na podzim příštího roku.

Ale záleží to na spoustě faktorů. Jinak chystám spousty editů na internet a taky se budu účastnit Boardmag soutěže Versus. To bude přísný, na to se těšim, a doufám, že muj metalcore nikoho neodradí od toho mi dát hlas!

NEJROZSÁHLEJSÍ PŘEHLED SNOWBOARDOVÝCH PRODUKTŮ

VAGABUN TOUR JESTLI JE NA SKATEBOARDINGU NĚCO ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ, PAK CESTOVÁNÍ A SKEJTOVÁNÍ NA POŘÁD A POŘÁD NOVEJCH SPOTECH. TEDA ASPOŇ TAK TO VIDÍ PARTA KOLEM DARKSLIDE.CZ, KTERÁ SE BĚHEM ZÁŘÍ VYDALA NA PĚTIDENNÍ TOUR PO SLOVINSKU A CHORVATSKU. HNED NA ZAČÁTEK PRO JISTOTU DÁVÁME NA VĚDOMÍ, ŽE VŠECHNY POSTAVY JSOU SKORO SMYŠLENÝ A POPSANÝ UDÁLOSTI SE SNAD RADŠI ANI NIKDY NESTALY.

text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

Všechno začalo hned po návratu z tripu na Slovensko, o kterym jste si mohli přečíst v Boardu číslo 140. Celej tým byl ze všech těch zážitků tak nahajpovanej, že se hned začalo vymejšlet, kam příště. Na tuhle otázku znovu dokázala nejlíp odpovědět známá evropská databáze spotů Skhateyou.com, ve který Peťovi Mercellovi padly do oka města Lublaň a Záhřeb. Když ostatní viděli, jaký klenoty hlavní města Slovinska a Chorvatska skrejvaj, bylo jasno! Pozitivní zprávy přinesly i Google Maps, který hlásily, že cesta sem trvá jen šest a půl hodiny, během kterejch se na tacháči natočí pouze sedm set kiláků. Život skrejvá mraky překvapení, a tak nakonec všechno bylo úplně jinak. Jedním z nejzásadnějších spotů, který

chtěli kluci navštívit, byl známej záhřebskej SC DIY bowl. Ten ale podle informací všemožnejch skejtovejch serverů měl bejt tou dobou už srovnanej se zemí, kvůli tomu, že na jeho místě mělo vyrůst parkoviště pro nedalekej obchod. Tohle sice nakonec nebylo tak žhavý, ale aspoň to dalo impuls k přemejšlení o dalších spotech, co by se daly po cestě oskejtovat.

Důležitou úlohu sehrál Miloš Hroch, kterej se kvůli svýmu zájmu o DIY „zfellil“ se známym balkánskym fotografem Sergejem Vutucem. Ten mu říkal o jistym Pumpa Bowlu v Postojně, pár desítek kilometrů od Lublaně, což se po vygooglení fotek ukázalo jako adekvátní náhrada záhřebskýho escéčka. Miloš Sergeje nakonec dotáhnul i do Čech, kde ho seznámil

ND

igor hanečák /g/ switch wallride tucknee po dvouhodinovym uklízení fullpipu ve vesnici u záhřebu

39

40

peťo mercell /g/ bs boardslide z dvanácti schodů v centru lublani

s Kudrnáčem, a všechno nabralo na obrátkách. Sergej Kudrovi předal čísla na lokály ze všech měst, co byly v plánu, a nikdo z Darkslide.cz týmu nechápal, jaký měla parta zase štěstí. Navíc ve vybranej termín výletu se v městečku Fažana na chorvatskym pobřeží konal skejtovej filmovej festival na dalším skvělym DIY spotu.

Při pohledu do mapy se zjistilo, že po cestě je ještě přístav Rijeka, kde spoty taky nebyly vůbec marný, a Kudrnáč potom někde vyštrachal šíleně vypadající monument ve městě Ilirská Bistrica. Ze dvou původně plánovanejch měst jich tak najednou bylo šest!

Putování začalo ve čtvrtek brzy ráno, kdy se kára rozjela vstříc prvnímu cíli, teda Lublani. Cesta ubíhala bez problémů, pivo klasicky teklo proudem a bylo jasný, že zásoby Argusů zase vydržej tak maximálně na den. Úplně poprvý dárkslajďani vyrazili bez dohodlýho ubytka, jen se stanem, spacákama a plynovym vařičem, kterej se hned ukázal jako vymoženost, bez níž se už nikdy nikam nepojede.

Snídaně proběhla na parkáči za slovinskejma hranicema, podávaly se parádní fazole s kukuřicí z plechovky, a tak bylo jasný, že atmosféra v autě bude klasicky sakra nechutná!

Ranní Lublaň kluky přivítala příjemnym skejtovym počasím a hned se šlo na první spot, kterým byl wallride pod mostem. Jak je to obvyklý, na fotce všechno vypadalo úplně jinak a zwallridovat zeď nad bankem nebylo absolutně reálný. Pánové se ale nenechali zastrašit a někoho napadlo, že by se zeď dala aspoň dropnout. Problém byl, že se muselo dropovat z otvoru v mostu nad wallem, kterej byl asi jen metr širokej, metr vysokej, a hlavně plnej neidentifikovatelnejch smradlavejch věcí. Igor to ale nakonec hecnul a během pár pokusů poctivym dropem zdi uctil památku Shana Crosse! Pokračovalo se na asi nejznámější spot tohodle města, kde se onehdá ukázali i Petr Komárek s Vaškem Putem. Zídka nad bankem ale nakonec nebyla až tak fotogenická, a tak se tu parta moc nezdržela. Odnesl se odsud poctivej Krnisův nosepick a do navigace už se ťukala další paráda v podobě railu z dvanácti.

Ten měl v merku Peťo Mercell, kterej původně plánoval bs feeble. Rail ale znovu byl tak trochu jinej, než se čekalo, celej se prohejbal, a hlavně část, která se měla grindovat, byla asi jen z pět milimetrů silnýho plechu. Ale když už se zábradlí našlo, muselo se tu něco vyzvat, a tak padl „aspoň“ boardslide. Nutno dodat, že Peťo kvůli šílenýmu pracovnímu tempu od Slovenska skejtoval asi dvakrát a hned jako první trik zvládnul tohle? Léta zkušeností se prostě nezapřou! Jestli je v Lublani něco, co se jinde nevidí, je to rozhodně drop blízko nádraží. Nádherná skulptura úplně vybízí ke skateboardingu, kterej tu ale místní security vůbec netoleruje. Hned bylo jasný, že to musí padnout na první, nebo z toho nic nebude. Výsledek jste mohli vidět u nás na webu v rubrice Dršťková, z čehož je všem jasný, že Igor místo úspěšnýho pokusu dole vytřel podlahu a byl panem hlídačem vykázán ke všem čertům. Další spot stál o pár stovek metrů dál u nádraží a jednalo se o sochu koně, od který vedl táhlej bank. Tady padl jeden z top triků celý tour, když Mr. Hanečák předvedl flip z tailstopu do hustě dlouhýho nosewheelie.

Blížil se déšť, břicha všech kručely, a byl tak čas

zahnat hlad. O to se postaral stánek s pizzou, kterej parta vyžrala téměř do posledního kousku. Bylo asi sedm, a tedy čas vyrazit do Postojny, kde na kluky už čekal lokál Leli, kterej je zavedl do Pumpa Bowlu s x dalšíma DIY překážkama okolo, prostě totální ráj na zemi! Leli smraďochy uložil do přilehlý starý benzínky, ve který je i krytá minirampa, a všichni se už nemohli dočkat rána, až budou moct vyzkoušet všechno, co tohle místo nabízí! Nebyl by to Darkslide tým, aby únavu nepřechlastal kartáčem piv, a tak se druhej den nevstávalo úplně nejlíp. Celý dopoledne probíhalo focení v bowlu a natáčení na dalších

překážkách, odjely se slušný věci jako Igorův projetej nosegrind výtrh nebo Tarzanův pivot to fakie na parádnim rádiusu mezi stromama, no a mohlo se pokračovat do města, který taky nenabízelo úplně zlý věci. Kudrnáče jen tak mimochodem napadlo, že se mrkne, jak daleko je další cíl, tedy chorvatská Fažana, ale s hrůzou zjistil, že v navigaci chybí celej tenhle stát, což byl zcela zásadní průser. Řešení problému zdržel crew asi na tři hodiny, po kterejch se zázrakem Peťovi podařilo nainstalovat nějakej funkční program do mobilu, ufff! Tenhle zásek trochu zkazil náladu celý posádce, ale všechno o pár minut pozdějc napravil

igor hanečák /g/ fs lipslide na rail s kinkem u obchoďáku v postojně

uklízení fullpipu zabralo snad dvě hodiny, ale stálo to za to!

kudrnáč sice nejezdil, ale žral za dva

Igor, kterej u místního obchoďáku vyzval lipslide na naprosto ideálním railu s kinkem.

Nakoupit piva, další konzervy, lahev nějaký vostrý a hurá do Fažany, za chvíli se přece začíná promítat!

Po cestě bylo ještě třeba zkontrolovat Kudrnáčův vyhlídnutej spot v Bistrici, kterej se ale po hodinovym hledání bohužel nedal vůbec skejtovat, a tak si tu parta dala jen skupinovou fotku. Začátek premiér byl už pasé, ale organizátoři kluky po telefonu ujistili, že ve Fažaně bude někdo čekat a že spaní se taky bez problémů vyřeší. Na místo se dojelo kolem jedenáctý večerní, kdy akorát dobíhal výbornej dokument jménem Pushed, kterej naše redakce vřele doporučuje ke zhlídnutí. Pontus Alv, Bobby Puleo a další tu maj o skateboardingu hodně co říct, a vzhledem k jejich zkušenostem jsou to dost moudrý slova. Tarzan s Krnisem v tu chvíli po lahvi ginu už byli dost přivožralí a hned se ptali po moři. Lokálové vůbec nechápali, co je to kurva napadlo, ale po chvíli

v rozbořený likérce, kde se mělo promítat a skejtovat.

Peťo s Igorem se nakonec taky našli, a tak nebyl žádnej důvod víc pitvat, co se včera dělo, všichni jen věděli, že bylo nejlíp! Po už o něco normálnější koupačce v moři a obědu v podobě další konzervy s fazolema se jelo zkontrolovat asi deset kilometrů vzdálený přístavní město Pula, kde se zevlovalo víceméně až do večera. Přivezla se ale parádní Peťova fotka bs heelflipu na střeše vstupu do starobylý pevnosti, odkud sice asi po pěti minutách proběhl vyhazov, ale pak už nikdo znovu nepřišel.

Po návratu do Fažany partu Chorvati nadšeně vítali a pochvalovali si včerejší povedenou párty, ale to už se zas chlastalo, trochu skejtovalo, pouštěly videa, a hlavně žralo! Organizátoři totiž donesli obří hrnec výbornejch vařenejch ryb, kterejch parta sežrala tolik, že druhej den všichni ze šupin srali šedý hovna. Vraťme se ale zpět. Po litrech piva přišlo znovu na řadu víno, na který někdo chytře

ožralům suše „Stay alive and don’t get drunk again“ a razilo se směr k přístavnímu městu Rijeka. Tady se projelo x spotů, který znovu na fotce vypadaly top, ale realita byla úplně někde jinde. Prostě stejně jako na spotech u nás tu vždycky bylo nějaký „ale“. Celej den se tak nesl spíš v duchu neustálýho kupování místní speciality, burku, což je takový v podstatě listový těsto plněný vším možným. Aby se tu nic neudělalo, se nesmělo dopustit, a tak Peťo znovu připevnil ke svejm nohám pověstnej dynamit a vyslal tam obří fs ollie přes rail s menším dropem.

Navečer stejně začalo chcát a kluci byli nuceni zalízt do obchoďáku, kde proběhl nákup piveček a přežrání se dalším národním jídlem, čevabčiči!

Posledním městem na seznamu byl Záhřeb. I tentokrát měli dárkšlíďani číslo na lokála, ale průser byl, že to tam bylo ještě asi tři hodiny jízdy a týpek šel do práce, takže se moc netvářil na noční ubytovávání pěti smradlavců. Rozhodlo se teda pro punkovou

tarzan /g/ pivot to fakie na těžkym diy rádiuse u pumpa bowlu v postojně

viděli, že jakýkoli vysvětlování, že je zima a tak, nemá význam a ukázali těm dvěma směr. Blbci vyběhli s dětskou radostí v očích a vrátili se asi až za hodinu, kdy vyprávěli, jak se Krnis najebanej nemohl dostat z vody a jak ho chudák Tarzy nahýho musel vytahovat.

Ještě, že podobně gayskejch momentů nebylo po cestě víc a celej tým si udržel aspoň nějakou tu čest.

No, i když... Hned po návratu se začalo lejt s všema návštěvníkama festivalu, někdo dotáhl asi 10 litrů stáčenýho vína a pak už v paměti uvázly jen vtípky Peťa Mercella a jednoho místňáka o tom, jak sou Češi debilní národ, že se furt ztrácej jak v Chorvatsku, tak v Tatrách. No, co dodat, hehe? Ráno se Tarzy, Kudra a Krnis vzbudili ve stanu uprostřed místnosti

připravil půllitry. To všechny znovu katapultovalo do stavu známýho z předchozích dvou večerů, prej se promítaly i Darkslide edity, ve vzpomínkách ještě utkvělo neskutečně dobrý video jménem Tengu, kde se skejtovalo po newyorskejch střechách a v metru, ale to je tak asi vše. Jo, teda ještě jedna věc. Igora prej vyhodil správce pláže za to, že lezl po střeše baru, kde kluky navíc balil jeden místní homosexuál. Ten jim celou noc dělal návrhy, ale nikdo jeho pozvání do vyhřátý postele nepřijal. Zlatá tvrdá zem, že...

Ráno samozřejmě tělama všech zmítala strašná kocovina, kterou trochu zmírnila koupačka v moři, následovalo rozloučení s locals, co pomohli s nastartováním totálně vybitýho auta, popřáli

tomáš krňávek /r/ wallride to fakie s opicí na zádech na diy spotě ve fažaně

43

tomáš krňávek /r/ fs ollie přes spinu v sc diy bowlu v záhřebu

44

variantu přespání ve stanu a autě někde po cestě, což se nakonec ukázalo jako zcela zásadní myšlenka.

Kudrnáč totiž pořád všem tvrdil, že v Chorvatsku je přísně zakázáno stanovat kdekoli mimo kempy, což předtím prej někde zaslechl, ale nebyl si jistej. Ostatní ho posílali do píče s tím, že to přeci není možný, a že má jen zbytečný haluze. Nějakých dvacet před hlavním městem Chorvatska se teda sjelo z dálnice a hledala se příhodná lokalita, kde se bude dát přenocovat. Peťo auto hodil za keř blízko cesty kousek od sjezdu, za káru se postavil stan a začalo se klasicky chlastat pivko.

Kudrnáč duchaplně prohlásil, že radši pít nebude, kdyby se náhodou něco stalo, a šel spát, aby byl ráno fresh na řízení. Za asi půlhoďku ho Igor budí s tím, že za zmiňovanej keř dojeli obecní fízlové a blbě čuměli, ale že naštěstí přes otevřený dveře neviděli stan, a tak

Usilovná práce, kdy se voda vylejvala pomocí uřízlejch lahví od piva, spodek fullpipu se drhnul koštětem a sušil časákama a utěrkama, zabrala asi dvě hodiny.

Bylo dohodlý, že fotku bude mít Krnis, kterej se šel převlíkat z od rzi zasranejch hadrů, ale dovnitř zatím vlezl Igor, Peťo si zkoušel blesky, Igor se už houpal docela vysoko, no a v tu chvíli se objevil znovu ten důchodce a hned zavolal fízly. To nikdo nečekal, a tak se radši všichni začali balit, ten zmrd si totiž nenechal nic vysvětlit a furt mlel něco o tom, jak se pět „vagabundů“ vloupalo na soukromej pozemek. Švestky přijely v cuku letu a začalo vysvětlování a legitimování se. S jejich angličtinou to nebylo úplně slavný, ne úplně polehčující okolnost bylo i to, že silo nebylo vidět z hlavní silnice a všichni se začali obávat nějakýho většího průseru. Naštěstí v autě zbyly ještě

nic neřešili. Tohle byl každopádně jasnej impulz k tomu, aby se sbalil stan a jelo se hledat nějaký lepší místo.

Po průjezdu dalších asi pěti vesnic a projíždění jejich temnejch zákoutí, kdy se narazilo i na jeden pár užívající si v autě u fotbalovýho hřiště, najednou Igor vykřikl, že viděl opuštěnou budovu! Auto se tedy otočilo a vše se jelo prozkoumat. A teď se stalo něco, co ovlivnilo následující hodiny zcela zásadním způsobem! Vedle týhle budovy totiž leželo převrácený železný silo, tedy fullpipe, sen to každýho skejtra!

Uvnitř bylo sice podle všeho tak deset čísel vody, ale všichni byli pevně rozhodlí, že se to ráno vyčistí a vznikne matroš, ze kterýho se už teď všem klepaly kolena! Problém teda ještě byl, jak se dostat dovnitř, ale po důkladnym ohledání místa se našel jeden menší otvor, kudy šlo vlízt dovnitř. Stan se rozložil v blízkosti místního nádraží v zákrytu složenejch pražců, další dva nocležili v káře a nikdo se nemohl dočkat rána!

Hned kolem devátý Peťo naběhl do místního obchodu, kde nakoupil koště, utěrky, našel se kýbl, a bylo tak všechno připraveno k splnění snu! Ještě mezitím teda kolem tohodle místa prošel místní důchodce, kterej uměl jenom německy a Kudrnáč z jeho slov pochopil, že se spíš směje nápadu v silu jezdit, než že by s tím měl nějakej problém. Realita ale bohužel byla jiná...

nějaký časáky, v tiráži Peťovo a Kudrovo jméno, paní policajtka viděla, že nic není poškozený, a vlastně ani pořádně nevěděla, co by s klukama měla dělat.

Partě spadnul po slovech „Please go home and don’t touch anything in this country“ velkej kámen ze srdce a během půl minuty se radši zdekovala do prdele.

Všechno tohle se naštěstí událo až poslední den a v plánu už bylo vlastně jen pár spotů v Záhřebu.

Z nichž nakonec vyplynul jen jeden, a to SC DIY bowl, kterej naštěstí pořád stál na svym místě, když se mu stavba parkoviště vyhla jen o pár metrů. Proběhla tu delší odpolední session, nafotilo se Krnisovo olliečko přes spinu, utratily se zbylý kuny a hurá domů. Všichni si znovu oddechli po průjezdu chorvatskejch hranic a po pěti dnech bez sprchy a dost šílený alkoholovofazolový dietě se těšili do svejch postelí. Doma Kurnáčovi furt vrtalo hlavou to spaní mimo kemp a po menším googlení našel info o vysokejch pokutách, soudech, a hlavně o tom, že každej fízl v týhle zemi po vás může chtít potvrzení, kde zrovna spíte. Platí tu totiž prej nějaká přihlašovací povinnost do 24 hodin po příjezdu. Příště by holt asi bylo lepší si o zemi, kam se jede, zjistit něco víc než jen to, jaký sou tam spoty a co tu maj za značky piv. No co, nic se nestalo, všechno dobře dopadlo, tak zase příště!

nebejt moře, kára smrdí ještě teď

peťo mercell /g/ bs heelflip v pevnosti nad přístavem v pule

postavení stanu uprostřed místnosti svědčí o ledasčem

fazolovo-pivní dieta v praxi

opuštěný silo přeci nemohlo zůstat bez povšimnutí

honza nečas /g/ bs 540 nosegrab

text: Radek Hruška, foto: Peter Mercell

SÖLDEN SPACE ODYSS JEDNOHO DNE DO REDAKCE VOLALA NASA, ŽE JIM DOŠLI ASTRONAUTI, A ŽE BYSME JIM TEDA MOHLI POSLAT NĚKOHO Z ČECH. BUDE SE PREJ JEDNAT O DLOUHEJ POBYT VE STAVU BEZTÍŽE, A PROTO AŤ POŠLEM TY NEJLEPŠÍ, KTERÝ NAŠE ZEMĚ MÁ. ODPALOVACÍ ZAŘÍZENÍ STÁLO NA ÚPATÍ LEDOVCE V SÖLDENU, TERMÍN BYL STANOVEN NA DUBEN, A TAK PROČ TAM TEDA NEZAJET A NENECHAT SE VYSTŘELIT?

EY 47

honza lohynský /r/ bs 720 mute

Celej trip byl naplánován na čtyři dny a všichni, respektive parta ve složení Honza Lohynský, Martin Mikyska, Matěj Novák a Honza Nečas, se na tu svoji roli jarních letců těšila. Předpověď hlásala sunshine, cesta z Prahy do Söldenu probíhala bez komplikací, a dokonce i setkání s fotografem Peťem v nějaké psychovesnici na rakousko-německým pomezí nakonec vyšlo. Aby se totiž ušetřilo, kluci se rozhodli jet jednou dodávkou, a tak fotograf Peťo, který musel přijet po vlastní ose rovnou z Bratislavy přes Vídeň, zanechal redakční káru před polorozpadlým barákem u lesa nedaleko dálnice kdesi u Kufsteinu. Když to místo viděl Neči, nevěřil, že tam to auto bude, až se kluci z shootingu budou vracet. Ale bylo!

Strašidelný parkoviště u barabizny u lesa zůstane zapsáno v paměti i Martina Mikysky a Lohyho, neb při dlouhém čekání na zácpaného fotografa napadlo Matěje a Nečiho schovat jejich peněženky s doklady.

Pak lehce vyvolali paniku, že auto někdo nepozorovaně vykrad, Martin s Lohym při kontrole zjistili, že jim věci chybí, a začali dodávku prohledávat od podlahy po střechu. Po půlhoďce už byli zcela na prášky,

dokonce se objevovaly první slzy zoufalství, a tak se šlo s pravdou ven... Troška adrenalinu nikdy nezaškodí!

Na místo pobytu, do luxusního penzionku v Söldenu, kluci dorazili klasicky po česku, a to ve tři ráno. Hodná pani domácí na ně čekala a čertví, co se jí přitom honilo hlavou nebo rukou. Ranní vstávání proběhlo už ale bez problémů, venku blue bird, stejně jako následující čtyři dny. Na kopec se bylo potřeba dostat časně z rána, aby sníh ještě držel, takže někdy kolem půl devátý už kluci zapínali vázání nad skokem.

Nahoru se jezdilo autem, těsně pod ledovcem ve dvou tisíci metrech mají parkoviště, odkud kluky ke skoku dotáh týpek se skútrem, a vlastně celý den jim pak byl k dispozici na vyvážení na rozjezd. Jeden si sednul za řidiče a dva lidi byli na provaze, a čtvrtej plonkovej měl pak sólo ride. Servis, jak má být. Hned první den ráno proběhla ještě funny storka, a to když se kluci na dvě hodiny zasekli dole ve vesnici vyřizováním permic a hledali způsob, jak vlekama dojet ke skoku... aby nakonec zjistili, že se tam dá dojet autem.

Přes den tedy probíhalo ježdění a večery se pak nesly ve velký euforii, protože kluci byli vysmátý z poletů

a svítili štěstím z odjetých triků. V obchodě ve vesnici, kterej byl vytesán ve skále, si vždy nakoupili maso a dělali grilovačku. Sranda celkem byla, že Neči chtěl gril rozdělávat klasickejma Pepama, za což to schytal od Matěje, že neni dostatečně lesní člověk a že to musí umět dřevíčkama a sirkou. Prostě celou dobu panovala dobrá nálada, která se udržovala i různejma sázkama, třeba Lohy se s Matějem vsadil, kde se vaří Kozel. Lohy tvrdil Velký Popovice, ale hospodskej typ Matěj věděl, že tam už se dávno nedělá, protože ho teď vaří v Plzni, kam chodí na vejšku. No, takže Lohy se pak musel svlíknout do trenek a jet v nich celej kopec dolu, samozřejmě bez skoku, protože kdyby to nevyšlo, tak by se nahej asi zabil. Nicméně Rakušanum se jeho produkce náramně líbila a řvali jak pominutý.

KICKER Největší paráda byla, když ráno kluci přijížděli ke skoku. Jedna rolba žehlila kopec kolem kickeru, druhá dopad a třetí vlastní runway na skok, prostě maximální luxus. Rolby PistenBully tu totiž měly demo svých nejnovějších strojů, a tak předváděly, co tyhle

mašiny všechno dokážou. Uprostřed připravenýho svahu se tyčil obří odpal, atmosféru umocňovaly majestátný hory v okolí a modrá obloha. Na Lohyho to udělalo hnedle dojem: „Když sem přijel ke skoku, byl jsem si na sto pro jistej, že to bude to největší, co jsem kdy skákal. Cejtil jsem obrovskej respekt už zdálky a při pohledu z hrany se to ještě umocnilo. Naštěstí tam byl stavitel skoku Rudi, kterej nám vysvětlil, jak je vše bezpečný, a co nás tak při rozjezdu a ve vzduchu bude čekat. To mě uklidnilo.“ A ani Martin Mikyska zas tak moc nemusel bojovat se strachem: „Zespoda od parkoviště to vypadalo, že to neni tak velký. Když jsme tam pak dojeli a viděli ten dvacetimetrovej tejbl, tak nás to zarazilo. Ale byla to taková ta příjemná nervozita, protože jsme se všichni těšili, až si to skočíme a pořádně se proletíme.“ Skok neměl skoro žádnou kompresi, přechod mezi rozjezdem a odrazem nebyl vůbec znát. To výrazně pomáhalo při soustředění se na trik. Airtime se na skoku nezískával tím, že by se skákalo moc vysoko do vzduchu, jen nějakých pět metrů, ale spíš třicetimetrovou dýlkou letu. Dobře to fungovalo

matěj novák /g/ bs 1080 melon

rakušani se o skok starali jako o vlastní

49

i na rotace, člověk se nemusel odrážet, jen ve vzduchu točil hlavou a griloval se pozvolna jak prase na rožni.

RYCHLOST

50

Na pořádnej skok byla potřeba nabrat i pořádnou rychlost. Kluci si na konci rozjezdu šlápli ještě pár desítek metrů nahoru, takže nejdřív jeli prašanem, z něj se dostali na runway a po ní to hulili rovně až na kicker. Ten nabízel maximální odpal, z kterýho člověk nádherně dolítával do přírodního kopce, a tak měl spoustu času a prostoru na vracení. Lohy k rozjíždění říká: „Měli jsme měřák rychlosti a ten

martin mikyska /r/ bs 900 mute

nám ukazoval těsně před kickerem 65 km/h. Runway byla docela pozvolná, takže člověk jel celkem dlouho rovně, třeba dvacet vteřin, a tak měl čas přemejšlet.

V tý rychlosti ale stejně nebyla šance nějak na poslední chvíli zastavovat nebo skok objíždět, prostě pokaždý si to musel skočit.“ Nájezdová rychlost se v průběhu dne měnila. Kluci začínali skákat před devátou, kdy to bylo rychlý a tvrdý, a každou jízdou to trochu zpomalovalo. Prostě klasický jarní ježdění, který probíhá trochu nevyzpytatelně.

Když se člověk třeba zareje hranou nepatrně do sněhu, zpomalí ho to a končí to tak, že si dá dvoumetrovej

kredenc. Anebo naopak, chytne dobrou stopu a pak neočekávaně letí až do půlky dopadu. Neči popisuje: „Jak jsme jezdili celý tři dny, tak už jsme to měli najetý a člověk už tak nějak podle toho, jak rychle se ke skoku blížil, věděl, jak daleko asi poletí.“ O rychlosti samozřejmě rozhodovalo mazání i kvalita prkna, třeba Matěj Novák si s sebou přivez funglovku: „Měl sem úplně novou desku, Capita model na rok 2014, takže nepoškrábaná skluznice, a tak to jelo rychle. Voskovali jsme všichni stejnejma voskama, třeba Neči se rozjížděl ze stejnýho místa jak já, ale Martin s Lohym si museli vylízt o pár metrů výš. Ale

možná jsem jen tlustej jak buřt.“ A Martin k tomu dodává: „Já sem byl trošku nepřipravenej, protože sem si vzal normální prkno a namazal ho normálním voskem. Takže jsem se první den musel rozjíždět z větší dálky, a následně ho celý přemazat veškerejma ultraspešl voskama s glide fluorem a raketovym palivem, abych nějak získal rychlost. To pomohlo a dalo se pak lítat i do půlky dopadu.“

SESSION Kromě čechiše snowboarders jezdila na kickeru i partička zahraničních lyžařů, která tu natáčela jakýsi

honza lohynský /r/ bs 720 mute

52

film. Naši se s nima hnedka sfelili, navíc jeden ze zahraničních kameramanů byl Nečiho kámoš, a tak natočil pár záběrů i pro kluky. Česká parta měla plán, že si první den skok jen tak ošahá, začne s rovňákama a pak si dá nějaký lehký stylovky na fotky. Následně se začnou přidávat větší rotace a podle toho, jak se kdo bude cejtit, tam poslední dva dny bude posílat svoje nejtěžší točky. Normálně se lítalo kolem dvaceti pěti metrů, tak akorát aby člověk dolít do sweet spotu, ale kluci to dokázali několikrát přeletět i dál. Sníh byl díky

sluníčku celkem měkkej, ráno navíc kopec načechraly rolby, takže ani nebylo potřeba nějak vostřit hrany, aby člověk dokázal držet stopu.

Přístup rakouských organizátorů k riderům byl naprosto profesionální a popravdě, nikdo z naší český partičky ještě takhle připravenou session nezažil. Kluci si na začátku domluvili časový plán a pak vše klapalo na minutu přesně, a když se objevilo jakýkoliv přání ohledně skoku nebo čehokoliv kolem, hned to bylo splněno. Dopravu nahoru zajišťoval skútr, který se

HONZA LOHYNSKÝ Když sem si dal prvního testovacího rovňáka, tak jsem ten airtime fakt cejtil. Bylo to takový, že se odrazíš a můžeš si začít odřikávat abecedu, protože ji fakt před dopadem stačíš celou. Taky se super odráželo do rotací, věděls, že je ve vzduchu spoustu času, a tak to nemusíš nijak rvát nebo utrhávat při odpalu. Byl to prostě takovej vzdušnej orgasmus.

Když si totiž správně trefil odraz, tak už si věděl, že to dobře dopadne, v dáli před sebou si viděl dopad,

matěj novák /g/ bs 540 nosegrab

jedno dopoledne ale rozbil a během několika minut na místo organizátoři přivezli další, aby se session nezdržovala. Naprosto profesionální záležitost.

CRASHES

šlapat se rozhodně nemuselo

Při třicetimetrovým poletu člověk musí tak nějak počítat, že ho pád bude nejspíš hodně bolet. Honza Nečas se jednou slušně vysypal, moc mu let nevyšel a dopad na table. Zkoušel něco na switch, chytil blbou stopu a už si to svištěl na placku. Naštěstí sluníčko poctivě smažilo už od rána a svah nebyl úplný sklo, takže to sice zabolelo, ale za pár minut přešlo. Velmi slušně si dal i Lohy, kterej to v maximální rychlosti poslal až za půlku dopadu a rovnou na záda, byl to možná i nejdelší skok celý session. Zajímavou dršku při fs 10 si dal Martin Mikyska, zkoušel trošku jinej grab než normálně, pěkný indy, který se mu ale vykorkovalo a přistál na záda. Hned se však oklepal a skákal znova.

Matěj k respektu z pádů říká: „Celou dobu sem si říkal, že nechci trefit hranu, protože mám kotníky ve špatnym stavu a vím, kdybych si dal dekl, byl by konec session.

Naštěstí se mi to dařilo, jezdil sem opatrně a nedal sem si tam nic zlýho, jen dvakrát trik lehce přised.“

ke kterýmu ses pomalu přibližoval a myslel jen na to, jakej je ten svět krásnej. Po prvních rovňácích jsem šel na backside jedna a odrazil se do toho, jak jsem zvyklej. Byla to celkem chyba, protože už sem měl trik dotočenej v první třetině letu, v půlce jsem byl dva sedm, a dopadnul tak na prkno a rovnou na prdel.

Pochopil jsem, že to takhle nepujde, a na příští pokus se odrazil rovně a v klidu jsem to tam na styl dotočil.

Pak následovaly bs 5, to je nejpříjemnější trik na pocit i na fotky, pokračoval jsem bs 7, kterou fakt cejtim.

Začal jsem přemejšlet, co dál, a když už jsem byl u těch backside, tak sem poslal devítku, a díky Nečiho radám jí odjel na druhý pokus. Pak sem poprvý v životě zkusil bs 10, poslal jí sice na záda, ale aspoň zažil ten pocit otočit se třikrát dokola.

Pro mě to byl v Söldenu nejlepší trip celý sezony a dost sem se toho naučil, jak o skákání velkýho skoku, tak i o profesionálně připravený photosession. Chtěl bych poděkovat lidem, co nám umožnili zažít tyhle čtyři dny, takže díky Boardu a Söldenu.

HONZA NEČAS Snažil jsem se udělat celou škálu svých triků

a popravdě řečeno, jak bylo všechno obrovský, člověk za den nedostal zas tak moc pokusů. Takže na testovačku skoku jsem dával frontside tři a pak jel cab 5, fs 5, bs 5, bs 7, bs 9, fs 7, fs 10. Kvůli rychlosti jsem vynechal switch 9, protože jsem to nedokázal dolítnout, ale pak jsem šel na rodeo a bs double 10.

Ten jsem odjel třikrát s průměrným dopadem a na čistotu to padlo až na čtvrtej pokus.

Lítání v Söldenu byla naprostá bomba. Uprostřed ničeho stál pětadvacetimetrovej skok, perfektně šejplej a každý ráno staženej. Přístup všech Rakušanů kolem skoku parádní, nikdo nám vůbec v ničem neporoučel,

a když jsme měli přání, snažili se ho splnit. Všichni si při skákání fandili, byla tam spousta pozitivní energie.

Jediná škoda je, že se skákalo na jaře, protože sem se přes léto naučil další čtyři různý double, a tak bych měl ještě zajímavější fotky.

MATĚJ NOVÁK V mým podání tu proběhly na rozježdění nějaký tři šede. Do switch se mi moc nechtělo, přeci jen to byl metal. Jedinej se o to pokoušel Neči, a ani ten si v tom nebyl úplně jistej. Takže jsem to probral od bs 1 až do bs 10 lehkej double, a pak fs 3 a 7, a taky backflip.

Každopádně největší radost jsem měl z bek devět, kterou sem odjel v luxusu. A bek deset se mi konečně poved podle představ, takže na Sebastiana Toutanta s melon grabem. Lítání v Söldenu pro mě byla nejlepší tečka za sezonou, která na začátku byla špatná, pak se dobře rozjela a konec nejlepší, co mě mohla potkat.

Takže strop.

MARTIN MIKYSKA Zkoušel jsem různý věci, třeba fs 10, po dlouhý době odjel bs 10 a samozřejmě i devítkový varianty na obě strany. Na switch jsem poslal cab 5, ale netroufnul si

honza nečas /g/ bs doublecork 1080

dělat nic jinýho, bál jsem se nedostatečný rychlosti.

Session na skoku v Söldenu bylo jedno z mých nejlepších ježdění za celou moji snowboardovou kariéru. Kdyby tenhle skok stál někde v Evropě v parku celou zimu, tak na něm skáču pořád a nikdo mě odtamtud nedostane. A hlavně bylo super, že jsme se sešli perfektní parta a hecovali jsme se navzájem. Prostě parádní trip!

55

DUEL TANVAL text: Radek, foto: Peter Mercell

56

NEBUDEME TADY SVĚTU NIC NALHÁVAT A HNED ZKRAJE PŘIZNÁME, ŽE PŮVODNĚ JSME JELI SMĚR JABLONEC NAD NISOU. NEJSPÍŠ ALE NĚJAKÁ PROZŘETELNOST TOMU CHTĚLA, ABY SE NA POSLEDNÍ CHVÍLI KOLA REDAKČNÍHO VOZU OTOČILA DOPRAVA, A MY TAK STRÁVILI JEDEN KRÁSNÝ DEN V TANVALDĚ, MĚSTEČKU NA ÚPATÍ JIZERSKÝCH HOR.

LD

kuba petr ve fs 180 to sw wallride 1 out

tomáš špidlen a jeho bs lipslide

Naše výprava zamířila na sever Čech někdy koncem března. Sněhu bylo všude dost, naštěstí už nepanovaly třeskutý mrazy, a hlavně slunce nezapadalo ve čtyři odpoledne. Původní myšlenka projetí se po Jablonci vzala za svý, nedokázala se totiž sejít dostatečně velká parta místních snowboarderů. Jenže škoda zahodit hezký počasí, takže přišel plán B, a to dát si duel dvou riderů po zatím moc neprozkoumaným městečku Tanvald.

Pokud někdy vyrazíte na hory na severu Čech a pojedete do Harrachova nebo Rejdic, s velkou pravděpodobností budete Tanvaldem projíždět. Město

vědci z toho dali dohromady mimo jiné i první českou televizi.

V Tanvaldu se zatím moc snowboardovejch fotek a videí neudělalo, světově to trošku proslavil polský rider Wojtek Pawlusiak, který tu do svýho editu natočil jeden rail. Spotů je tu ale o hodně víc a my na ně vyrazili s dvojičkou riderů Kuba „JP“ Petr a lokál Tomáš Špidlen. Ten ke svýmu hoodu dodává: „Tanvald je takový menší městečko proslavený různejma romskejma vraždama. Přesto, že leží v horách, tak zas tolik snowboarderů tu nemáme a ti, co do toho opravdu jdou, se daj spočítat na prstech jedný ruky.

k jedné z místních továren. Naštěstí tu ale nebyl vůbec žádnej provoz, a tak runway klukům na těch pár pokusů vydržela. Tomáš celkem rychle odjel bs melon a JP si pak na svuj method vybral víc pokusů. Ne že by to nevrátil na první, ale řešila se co nejlepší fotka průtahu.

Peťo Mercell k tomu ještě říká: „Když se fotí dva lidi na stejných spotech, musí se volit jiný úhly pohledu.

Jezdci taky musí dělat různý triky a nejezdit najednou, protože bych nestačil s foťákem přeběhnout z místa na místo. Na mašli chtěl dávat Tomáš backside, což na fotku vypadalo dobře z boku a z dálky, protože

kuba petr v bs tailpressu na railu, který najdete hned vedle mašle

ničím zas až tak nevyniká a v poslední době je o něm v médiích slyšet hlavně kvůli místní romské menšině.

Podle některých tu už přerostla skoro ve většinu a neblaze se to tady projevuje na kriminalitě, takže se nejen všechno krade ve velkým, ale čas od času tu bílej zabije černýho a naopak.

V Boardu nejsme zaměřený na politiku, takže tohle sociální téma tu nebudeme dál rozpitvávat a řeknem si radši něco zajímavějšího, na co jsme při tvorbě tohodle článku narazili. No, tak si tipněte, kde a kdy poprvé u nás vysílala televize? Správně, zlatý bludišťák putuje všem, co odpovídají Tanvald v roce 1947. Za války sem totiž Hitler prozřetelně z Berlína přestěhoval továrny na výrobu elektroniky a nejenže tu poprvé uskutečnili televizní vysílání, ale například pracovali i na projektu přenosu obrazů mezi dvěma telefonujícími osobami (projekt nesl krycí jméno SSkeip – pozn. aut.). No a co neodvezli po válce Rusové, to tu zbylo a český

Spotů tu máme tak akorát, zvlášť když se teď street jibing posouvá i jinam než na raily, kterých je jen pár.

Ale během chvíle si z města někde na louce na kopci a můžeš stavět kickery do prašanu. A taky velká výhoda je, že nám tu přes zimu všude leží sníh, a ne třeba jako v Praze, kde místní kluci musej hrotit v den, kdy napadne.“ Kuba s Tomášem se k focení postavili zodpovědně a hned časně ráno začali s přípravou všech náskoků, aby se pak při vlastním focení nemuseli vůbec rozptylovat a zdržovat. Peťo přijel na desítku a mohlo se jít na věc. První spot byla mašle, která se nachází nedaleko bývalé mateřské školky. Jedná se o jakousi fešnou pískovcovou sochu, která tu stojí jako památka na socialistický realismus. Kicker kluci postavili na zasněženym chodníku, takže nikdo žádný kecy ani nemohl mít, akorát bylo ještě potřeba vyřešit rozjezd a ten vedl přímo přes příjezdovou silnici

bs wallride od tomáše na staré bobové dráze, která dnes slouží převážně kolařům

59

bylo vidět městečko, který jsem si ještě rozostřil tilt-shift objektivem. Kuba pak dělal method, ten jsem chtěl vzít zespoda, a jak sem to opět fotil z dálky, tak v momentě, kdy jsem to zmáčknul, zrovna před objektivem projelo auto.“ Během půlhodiny bylo vše hotový a kluci se přesunuli o deset metrů vedle, kde stojí zajímavě řešený heňo

tomáš špidlen a jeho bs 1 melon přes známou tanvaldskou mašlí

u schodů. Čert ví, na co architekt při projektování myslel, ale na lidi zřejmě ne, protože v části, kde jsou schody, se zrovna ničeho nedá chytit. Ale nevadí, na snowboarding je to víc než dobrý. Kuba tam poslal backside 5-0 asi na druhej pokus, a tak mohl čilovat a fandit Tomášovi. Ten se celkem trápil s beklipem, zkoušel ho tam asi hodinu, hlavně se to ladilo kvůli

pak botu, nohu šoupnul na pár minut do sněhu a mohl pokračovat v práci.“ Během focení se překvapivě nevyskytnul žádný problém s lidma a Tomáš tuhle situaci na streetu vysvětluje: „Musim říct, že máme docela dobrý vztahy s městskou policií. Před pár lety jsme tu třeba jezdili na freeboardech z kopce po silnici a pani

fotce, a navíc si při jednom z pokusů vytrh hranu na desce. Prostě místo mu nepřálo.

Peťo Mercell o focení: „Tady to šlo celkem rychle, stačilo jen nastavit blesky a mohlo se jít na věc. Kvůli trikům jsem volil úhel zespodu, aby byla zachována ta tematika a bylo vidět, odkud jede, co dělá a kam dopadá. Ještě by to šlo asi vyfotit i seshora, ale nebyly by moc vidět schody a ztratilo by to tu vejšku.

Tomášovi to při jednom z pokusů nevyšlo, sjel přímo na mě a přišpendlil mi kotník ke zdi. Myslel jsem si, že s tim budu muset jít na pohotovost, ale sundal jsem si

na nás zavolala fízly. Ti přijeli a místo toho, aby nás vyhnali, uzavřeli silnici zespoda a seshora, a my mohli nerušeně jezdit. Asi mám i výhodu v tom, že jak mají rodiče cukrárnu, tak jsme celkem známí, a protože sem s policajtama neměl nikdy žádnej problém, dá se s nima o všem v klidu bavit.“ Počasí bylo během dne nádherný, teplota pořád nad nulou, a tak kluci museli nájezdy celkem solit. Kolem poledního to bylo skoro na tričko a nálada po dvou úspěšných spotech top. Takže proč si nezajet někam na jídlo? Tanvald je z části obsazen nepřizpůsobivym

kuba petr se protahuje methodem

61

bs bluntslide v podání tomáše špidlena

obyvatelstvem a z tý druhý vietnamskou komunitou, a proto tu jídlo seženete opravdu za pakatel. Kluci to poslali do místní jídelny, polívka, smažáček a třeba fajnovka hamburger za dvacku. To jen tak někde nenajdeš!

Třetím navštíveným flekem se stala Bobovka, což je bývalá sáňkařská dráha, kterou tu už za komančů postavila parta nadšenců. Je celkem problém se k ní dostat a od parkoviště musíte šlapat půlhodinku do kopce lesem. Cestou nahoru parta potkala skupinku bikerů, která se o tohle místo teď stará a staví si tu různý tratě a skoky pro horský kola. Magoři už měli

Peťo Mercell povídá: „Tenhle spot jsem znal už z léta, kdy jsem tu fotil s bikerama. Takže už při vejšlapu na kopec jsem měl rozmyšleno, že chci udělat fotku seshora. Kluci jezdí oba regular, a aby bylo na fotce vidět riderovi do obličeje, musel někdo naskakovat sto osmde, což nakonec vyzval Kuba. Z klasickýho pohledu jsem pak vyfotil Tomášovi backside wallride a bylo hotovo.“ Na závěrečný focení měli kluci na výběr dva spoty a parta se nakonec rozhodla pro rail, který proslavil Pawlusiak. Náskok už tu byl připravenej, nejspíš právě zbyl z jeho nebo Dáry Bergmannů návštěvy. Stačilo to

jarní absťák, a tak tam lítali na kole po sněhu. Kuba s Tomášem chtěli na Bobovce jezdit wallride, a tak si tam byli naházet náskok a odjezd už o den dřív, aby to stihli.

Tomáš má tenhle spot vyhlídlej delší dobu, ale jak je to prostě z ruky, byl pro něj problém dotáhnout na místo nějakýho fotografa či kameramana. Wallride je celkem dost vysokej, z fotek to však moc nevypadá, a kluci při stavbě odrazu ani moc nevěděli, jak vysoko vlastně dokážou vyskočit. Rozjezd taktéž prekerka, jarní sníh zas až tak moc nejel a taky skluznice už byly po zimě celkem dobitý. Muselo se proto najíždět z větší dálky, vlastně o jednu bobařskou zatáčku vejš. Zeď není nejhladčí, a aby to líp jelo, kluci jí ještě lehce zkoulovali sněhem. Tomáš pak udělal celkem rychle bs wallride, a aby mohla vzniknout jinačí fotka, musel JP z rukávu vytáhnout další trik. Moc se mu do toho nechtělo, ale dokázal ze sebe vyhrotit fs 1 do switch wallride 1 out a několikrát si to kvůli fotce zopakoval.

proto lehce pohladit lopatama a mohlo se jít na věc.

Kuba tu udělal backside nosepress na první a Tomáš bluntslide během deseti minut. Zavládla spokojenost a mohlo se jít pryč, za což byl rád především Peťo, neboť spot se nachází v místním ghettu. Oslavit úspěšný den se vyrazilo do podniku k Tomášovým na pizzu. Peťo Mercell to uzavírá: „I tady na tom spotě to šlo dobře, JP dával nosepress na první a vyfotil jsem to zespodu, aby byla vidět ta vejška. Tomášův bluntslide trval dýl, fotil jsem to z dálky. U railů člověk nemá moc na výběr úhly pohledu a platí, že čím víc zabijáckej rail, tím víc svobody pro fotografa.“ Závěr celýho výletu obstaralo focení portrétovek, který přilákalo i partičku malejch cigošů. Hned se aktivně do všeho chtěli zapojit. Nejvíc vynikal Lájoš, kterej přijel na inlinech. No proč ne, když na chodnících bylo jenom trocha sněhu a všude se válely tuny posypovejch kamínků? Poďme se ale zeptat kluků, jak hodnotí tenhle den. Petr Kuba: „Já jsem si užil focení

úplně na maximum a ani jsem nečekal, že to takhle vyjde. Jediný zklamání je, že se nás na focení nesešlo víc. Ale tak třeba to vyjde příště, spotů je v Tanvaldu milion.“ Tomáš Špidlen dodává: „Bylo to úplně super, zvlášť když jsme si ještě den předem nebyli jistý, kam se pojede. A až napadne čerstvej pudr, chystáme se s JPým na Bobovku vrátit, protože bikeři si tu přes léto postavili dřevěný lávky a mohlo by se na nich něco vymyslet.“ A vše uzavře Peťo Mercell: „Den mě bavil a je super, když kluci maj chuť si připravovat spoty.

Takže pokud je nějaká parta, co má chuť jezdit street, tak ať mi dá vědět.“

poctivej bs nosepress od kuby petra na první pokus na railu v cigánskym ghettu

63

adam tran /g/ bs noseslide na přítlačáku z desíti schodů na landsberger allee 77

text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

NO NAME TOUR BERLÍN CO SE VÁM VYBAVÍ, KDYŽ SE ŘEKNE NO NAME? MNOHÝM NEJSPÍŠ JEDNA SLOVENSKÁ POPOVÁ KAPELA, ALE V NAŠÍ BRANŽI TO ZNAMENÁ SKEJTRA, KTERÝMU SE NEDOSTÁVÁ MNOHO, RESPEKTIVE ŽÁDNÁ MEDIÁLNÍ POZORNOST. A PROTOŽE MÁME V REDAKCI MOC TO ALESPOŇ ZČÁSTI ZMĚNIT, VYBRALI JSME PRVNÍ BEZEJMENNOU TROJICI A VZALI JE NA TRIP DO BERLÍNA. POKUD SE VÁM JEJICH SKATEBOARDING ZALÍBÍ, NEJSPÍŠ SI PAK ZAPAMATUJETE I JMÉNO!

Na první No Name Tour do Berlína, která se uskutečnila i díky podpoře Lakai shoes, se vydali znojemský Jirka Staněk, Adam Tran z Bánoviec nad Bebravou a zraněného Honzu Rathouského musel na poslední chvíli vyměnit Fanda Šesták, kterýho jsme vyzvedli cestou v jeho mosteckém hoodu.

Provizorní snídani v lokálnim supermarketu vystřídala svižná jízda po německých dálnicích, které jsou známé neomezenou rychlostí. Proto jsme si oběd mohli plánovat na Berlín, kde naše první kroky vedly do Sunflower hostelu, který se nachází v blízkosti nejznámějšího berlínského sérkového spotu, a to laviček na Warschauer Strasse. Průvodce nám dělal Peťo Mercell, který ještě k tomu stíhal fotit i šoférovat, a s provizorní mapkou s adresami a přibližnými polohami spotů nás ve spolupráci s gpskou dopravil vždy na požadované místo. Čas oběda evokoval hlad, ale v žádném případě to nebyl hlad na jídlo, ale na čistokrevný streetový skateboarding, a tak jsme bez zbytečnýho zdržování vyrazili na warschauerské lavičky. Během krátký warm up session jsme stihli vyzvat i vyhlášený kebab na rohu ulice, který se pak stal naším zdrojem potravy na celý pobyt v Berlíně. Když naše trojka uznala, že je dostatečně rozhýbaná, vyrazili jsme na první spot, a to Monument. Jedná se o celkem příjemné osmičky, na které se rovnou vrhnul Jirka Staněk a vyzval dvakrát po sobě takový kickflip, že Peťo měl co dělat, aby v následující minutě zavřel údivem otevřenou hubu. Po rozjezdových tricích si následně spot vybojoval Fanda Šesták s fs flipem. Mimochodem, Fanda byl jako nejmladší automaticky terčem šikany, kterou znásoboval fakt, že mu po každym pokuse odpadávala matička z osičky. A tak po nespočetných dopadech a matky odpadech jsme se moudře rozhodli posunout dál.

Nastaly mírný komplikace s nějakou parkovací policií, díky který jsme zjistili, že parkovat v jistých částech Berlína je možné jen s jakousi zelenou nálepkou.

Peťo to naštěstí ukecal a bez finanční újmy jsme se přesunuli na skoro perfektní rail z devíti. Jeho jedinou nevýhodou byla ochranka, která vybíhala už po pár pokusech. Neponechali jsme nic náhodě, spot připad Adamovi, který se šel rozjezdit za roh, dokud jsme nerozložili aparaturu na zaznamenání jeho banginů. V průběhu patnácti minut tam pak nasekal trik za trikem, začal s boardslidy, pak lipslidy, bs grind a nakonec bs lipslide, kterým svojí one man show zakončil a naštěstí bez prudění od sekuriťáků.

Skateboardingu pak kvůli pokročilé hodině odzvonilo a před návratem k postelím jsme se ještě rozhodli zkontrolovat pár spotů, který pak ve výsledku

65

byly stejně víc než nejezditelný. Cestu autem nám zpříjemňovalo berlínské rádio, které sypalo jednu hitparádovku za druhou. Všichni jsme po celym dni byli hladoví, a tak sme zajeli znovu navštívit kebab spot a trošku nasát pátkovou berlínskou atmosféru. Kromě neomezené rychlosti na dálnicích můžeme Němcům ještě taky závidět kalení na veřejnosti, díky kterému se lavičky na Warschauer Strasse změnily na party spot pod širým nebem.

Druhý den začínal Peťo ještě dřív než ostatní, protože jako šofér musel jet zařídit zelenou kartičku na parkování. Když se vrátil, proběhla rychlá snídaně, a bez rozježdění na lavičkách se šlo rovnou na první spot – šikminu nahoru na nákladové plošině. Místo to

o 5 euro, že to ollíčkem dá hned na první. Bulet je ale realista, a tak mu těch pokusů dovolil víc, ale stejně to Jirkovi nepomohlo a platil večeři. V mezičase si už Adam brousil zuby na přítlačák, který se chystal nekompromisně obdarovat bs crookedem. Po mnoha naskočení do noseslidu tam ten truck konečně dostal, ale zrovna začínalo poprchávat. Nepřízeň počasí jsme tak rozhodli využít na polední přestávku, jak jinak než v kebab hausu.

Parkovali jsme na dost pochybnym místě, a proto jsme se po obědě rozhodli auto radši trochu posunout. Jen co jsme zastavili, už k nám běží pouliční prostitutka s kozou vlající ve větru. Se stopami po předešlém zákazníkovi přistupuje k okýnku, kde seděl Adam

jirka staňek /g/ flip na streetovym transferu

nebylo zas nijak výjimečné, akorát jsme si všimli, že se to dá jezdit i z druhý strany s menším přeskokem přes zídku. Každej si dal grind na zahřátí a zanedlouho tam Fandovi pod nohy padnul smith. Dál jsme se nezdržovali a přesunuli dál. Na spotě Peťo hledal místo k zaparkování a my vyskákali z auta a rovnou se hnali k railíku do zatáčky, který kromě skatestopperů nabídl i přehroceného obyvatele nedalekého paneláku. Uff, tak to jsme se radši hnedka vrátili zpátky k autu a dál hledali nějaké přátelštější místo. Útočiště jsme našli na místě pojmenovaném Spot Center, kde toho k ochutnání bylo víc, ale všude stály zaparkovaný auta, a tak na nás zbyl jen přítlačák z deseti. K dokonalosti spotů ze včerejšího dne to tady mělo daleko, dopad byl do zámkovky a hned metr za ním silnice. Jirku napadlo, že by využil schody ke gapu až na cestu a hned se chtěl vsadit s Buletem

parta na pokoji, hostel sunflower opět nezklamal

Tran, a jeho dětská tvářička jí učarovala natolik, že kdyby si řekl o slevu, hned by jí dostal. Peťo na to ale neměl nervy, a tak jsme šli zpátky k railu. Jezdit jsme tam mohli ale jen chvíli, protože znovu začalo pršet, a tak jsme se přesunuli do centra na gap z chodníku na chodník, kde Fanda vykouzlil obdivuhodné kino a Jirka zas heelflip. Rychlá akce a jelo se dál.

Nejznámější berlínský spot na nás čekal na místě zvaném Kulturforum. Je to takový mírně z kopce jdoucí mramorový ráj, který nabízí spousty možností každému kreativci. Jirka měl naplánovaný bs blunt do šikmého railu ze zdi, bohužel na místě zjistil, že je to těžší, než čekal, a tak jsme si to namířili na rail ve spodní části tohodle plácku. Spot se dá jezdit až

fanda šesták /g/ gap to fs smithgrind výtrh na metalový zídce, která se nachází na heidestrasse 36

67

po šestý hodině večer a doufali jsme, že už tu opravdu nikdo nebude. Jsme to ale naivní... Shodou okolností se tam konala nějaká výstava Pabla Picassa, a tak Adam Tran, který zkoušel sérku, si kromě triků užíval i downhillovou surfovačku mezi lidma. A pak začalo zase pršet, prostě sobota nebyla náš den. Ale nechtěli jsme marnit čas, a tak jsme vyrazili obhlédnout další spoty, které jsme si nechávali na neděli. Podívali jsme se do příjemného parčíku u řeky, kde byla zídka z mírného banku pro Jirku a nedaleko stál rail s kinkem na konci pro Fandu. Pak hurá zpátky na hotel, strávit poslední noc na palandách. Na recepci jsme se dali do řeči s Italkou, jejíž zamítavá odpověď na otázku: „Do you have a boyfriend?“ nám vnukla myšlenku.

Adamovi totiž bylo potřeba nějak vykompenzovat tu

jasně kraloval rubrice pádů na Boardmag.cz. Strach zvítězil a prostor dostal Jirka, právě se vrátivší ze svého vylučovacího výletu. Připravený bs taislide mu tam nepadal, ani když mu začala fandit přihlížející turecko-německá mládež. Proto dostal šanci ještě Fanda na jeden pokus na Monumentě, přičemž fs flip vyměnil za switch flip, což mu stejně nepomohlo, neb se opět objevily potíže s upadávající matkou.

Nastal čas na skupinovou fotku, kterou jsme si naplánovali na typicky berlínský spot, a to u Brandenburský brány. Super myšlenku zčásti překazil nějakej happening, kterej se tu odehrával, ale něco jsme cvakli a vyrazili na jižní okraj města, odkud nás pomalu čekala cesta domu. Z Peťovy provizorní mapky jsme vyčetli, že nás ještě čekaj dva spoty. První

byla fontána, kterou nejvíc zabil Bastien Salabanzi s bs flipem do a cab flipem ven. Na místě jsme zjistili, že to tady vypadá jinak než na videu, a Jirkova neskromná ambice to zabít fs do a ss flipem ven, zůstala nenaplněná. Svůj sen si ale splnil na dalším spotu, kterým byl „crazy skatepark“. Kromě klasických betonových překážek připomínajících pražský Braník se tu nachází i dlouhý plechový kanál, na jehož bocích jsou vysoké rádiusy. Vozili jsme se na tom všichni, protože pocit to byl nepopsatelný, něco jako skejtový tobogán. Jirka si wallride chtěl nafotit, padlo to hned a touhle fotkou jsme uzavřeli naši první No Name Tour.

Doufáme, že se vám tenhle náš nápad líbí a už teď se těšíte na příští číslo Boardu s další nounejm trojicí, tentokrát na výletě do Budapešti.

jirka staňek /g/ ss fs ze schodů na legendárním berlínskym monumentě

prostitutku a tohle se jevilo jako dokonalá příležitost.

Bohužel se ale vůbec nechytala, a tak jsme šli snít o těch zítřejších spotech.

V neděli bylo času málo a fotek nám chybělo celkem dost. A protože máme Adama rádi, tak jsme mu dali hodinu na přítlačáku. Vyhecovalo ho to natolik, že místo crooku tam během půl hodiny nakonec odjel solidní noseslide. High five pro každýho a šup na další spot, který byl těžší, než se na první pohled zdálo.

Bankami lemovaná příjezdová cesta ke garáži se pozdávala Jirkovi, který tu zkoušel ollíčko. Peťo mu to nevěřil, a tak ho rovnou vyhecoval do kickflipu, který sice vrátil trochu sketchy, ale na takhle těžkym spotu se to dá prominout. Bez zdržování jsme se přesunuli do parčíku k řece. Začínalo se na kink railech, přičemž Jirka si mezitim odběh do křoví vyřešit nedorozumění s nudlemi, který snědl k večeři. Fanda vyzval boro a chystal se na feeble, ale před očima měl Davida Gravetta, který si tu dával takový dršky, že by s nima

zleva: fanda šesták, jirka staněk a adam tran

adam tran /g/ bs lipslide na railu u freie univerzity

69

mára ježek /g/ handplant na rozpadlý továrně po cestě do basecampu

REPORTÁŽE Z LOŇSKÉ ZIMNÍ SÉRIE B*LOCAL ZAKONČUJEME POSLEDNÍM NAVŠTÍVENÝM RESORTEM, A TENHLE ČLÁNEK MŮŽETE BRÁT I JAKO POZVÁNKU NA PRÁVĚ NADCHÁZEJÍCÍ ZIMU, KDY SE BÍLOKÁLEK USKUTEČNÍ KRÁSNÝCH SEDM. FINÁLNÍ ZASTÁVKA NA PAPRSKU MUSELA BÝT KVŮLI NEPŘEJÍCÍMU POČASÍ NAKONEC ROZDĚLENA NA DVA TERMÍNY, ALE I TAK SE VŠECHNO ZDAŘILO NA JEDNIČKU. JAK UVIDÍTE NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRANÁCH, TENHLE RESORT TOTIŽ NABÍZÍ LIBOVÝ VYŽITÍ JAK NA SJEZDOVCE, TAK MIMO NÍ!

PAPRSEK text: Honza Lohynský, foto: Jan Kasl

První pokus vyzvat lokály na focení plus natáčení v blízkym okolí Parsku a porovnání jejich skills v contestech o věcný ceny proběhl koncem února.

Na cestu do tohodle vyhlášenýho střediska kousek od Starýho Města se jako reprezentace značky Nike vydali Mára Ježek s Honzou Lohynským, doplněni o Kudrnáče za kamerou a Honzou Kaslem za foťákem.

Vzhledem k předchozím zkušenostem se vyráželo už ve čtvrtek odpoledne, aby se mohlo makat hned od pátečního rána! Cesta ubíhala v poklidu, do navigace byla zadaná adresa takzvanýho Base campu, tudíž ubytka a hlavního kalebního prostoru tohodle areálu. Ten je od stanice lanovky vzdálenej asi patnáct minut jízdy skibusem a vozí zadarmo. Nocleh vás tu vyjde jen 150 Kč za noc, kapacita je 65 lůžek, a tak vám to tu doporučujeme zamlouvat trochu dřív před každou akcí, ať na vás taky něco zbyde.

Kontakt na správce je 605 574 555 a další info najdete i na facebook stránkách Snowpark Paprsek.

Na místě naši partu čekal Láďa Drábek, v němž Kudrnáč poznal týpka, se kterym začínal u babičky skejtovat, takže konverzace rozhodně nevázla. Láďa na nás všechny hned chrlil, co se na Base campu obvykle děje za zvěrstva a že zejtra to uvidíme na vlastní oči. Proběhlo pár pivek a šlo se spát, aby byl pátek jakž takž produktivní.

Budík na devět, oblíkačka a tradá za lokálama.

Vzhledem k výbavě místního snowparku a přístupu střediska je Paprsek oblíbenej lidma ze širokýho okolí.

K

71

jakub zálejský /r/ wallie stalefish mezi stromama podél sjezdovky

72

Pár lidí žije i v chatičkách přímo nahoře u lanovky a my měli tu čest se potkat s Vaškem Gábou, Patrikem Schwarzem nebo Kubou Zálejským aka Zálejem z Havířova. Počasí nebylo úplně top, foukal silnej vítr, ale Paprsek naštěstí nabízí stash park a pár zajímavejch skalek mezi stromama, kde proběhla první photosession. Honzík Kaslů si rozestavěl výbavu a šlo se na to. Z asi 3 metry vysoký skalky posypaný čerstvym prašanem Lohymu padla ss bs 1, Mára přidal fs 3, lokálové se předvedli v pár rovňácích a nevznikl vůbec zlej matroš. Ptali jsme se, co se tak dá ještě v okolí ojezdit a jestli tu není nějaký extra spešl místo na fotku. Kluci chvíli přemejšleli a pak padnul návrh zajet do starý továrny, která je po cestě do Base campu.

Po chvilkovym bloudění se jako nejlepší možnost pro focení zdála asi tři a půl metru široká zeď, o kterou

dvouhodinový session navíc padnul už jen bs rocknroll Patrika Schwarze.

Po menším odpočinku v Base campu a načerpání sil cesta vedla znovu na svah, kde už sice nejezdila lanovka, ale znovu se objevil Filip, kterej nás vyvezl nahoru. Následovala noční session ve stash parku, kdy se dřevěný áčko nasvítilo halogenama. Vašek Gába zkoušel tailpress fs ven, ale štěstí mu ho bohužel nedopřálo odjet. No a Mára si zase vymyslel, že se rozjede v pořádný kudle a přeskočí druhou část, což mu zhatil zákus přední hrany a následnej frontflip mezi stromy. Čest tak musel zachraňovat Lohy se svym grindem fs 1 za melon do ss 50-50, sral se s tím docela slušně dlouho, ale nakonec to padlo, fotka parádní a šlo se dál. Z posledních zbytků energie se Zálej ještě rozhodl udělat wallie do stalefishe z betonový desky

honza kocourek /r/ noseslide s pívem

parta opřela rozpadlý palety, zaházela je sněhem a mohlo se jít na to. Tady je třeba poděkovat Filipovi Tarabovi, kterej na místo dojel se skútrem, a kdo chtěl, mohl se od něj nechat roztáhnout přímo proti týhle ne úplně dokonalý překážce. Jako první to hecnul Mára, kterej během pár pokusů vyprásknul luxusní handplant zachycenej snad ještě na luxusnější fotce!

Rozjezd fakt nebyl vůbec jednoduchej, a tak během

vítěz best tricku na skoku kuba štěpán

opřený mezi stromama. To bylo z pátku už opravdu vše, no a mohlo se jít zpět na ubytko, kde proběhla docela masivní kalba. Když sou všichni pohromadě na jednom ubytku, nemůže to nikdy dopadnout dobře, že?

V sobotu ve snowparku probíhal Just Ride, kterýmu počasí teda ani trochu nepřálo, ale nějak se to ještě dalo přežít. Jezdilo se až do večera, kdy jsme se ještě pokusili za pomoci piknikáčů dole pod lanovkou vytvořit zajímavej spot dole na parkáči. Svítilo se károu, mobilama a vším, co bylo po ruce, nakonec se uplácal menší vystřelovák ze stolu, Lohy odjel bs 1 za tail, Zálej s asistencí svýho psa protáhlý tucknee, a kdyby nebylo menší rozepře s místní policií, byla by to úplně top session. Švestky po ujištění, že lidi z areálu o všem věděj, naštěstí daly pokoj a my se mohli odebrat směr kalba, věřit v lepší budoucnost,

pavel vyroubal bonguje fízla fs 3

a hlavně v to, že zejtra naše best tricky odjedeme za totálního azura!

Opak byl bohužel pravdou a absolutní mlha nebyla způsobená otupěním zraku šílenou kocovinou.

Muselo se tedy jet domů a contest přesunout na jinej termín. Jako nejpříhodnější se zdálo datum, kdy se tu oficiálně zavírala sezóna akcí Paprsek Frühling Spass.

Produktivitu práce sice znovu ohrožovala strašlivá párty, ale všechno se to nakonec zvládlo!

V neděli kolem poledne odstartovaly best tricky, který kvůli absenci Lohyho uváděl jen Mára Ježek.

První session na bednovym zetku vyhrál Ondra Papež za svůj nemožnej method transfer do lipslidu,

za kterej si odnesl triko Nike. Pokračovalo se na zelený hokejce, kde trikem bs 1 do cab 3 dominoval Roman Kuřil. Prostě Romihul to v těch nohách pořád má!

Jako třetí překážka byl vybranej dlouhej oranžovej streetovej rail. Tahle session byla asi nejvyhrocenější ze všech, padaly slušný hodnoty a největší z nich bylo switch fróňo Ondry Papeže, kterej si tak kromě tríga odvezl i mikinu Nike. Bylo na čase rozjet best trick na jednom z vrchních skoků, kde během půlhodinky nepadlo nic lepšího než bs 3 Kuby Štěpána oceněná trikem a kšiltovkou. Jak už bylo na B*Local zvykem, končilo se bonkováním policajta! Ten byl postavenej na muldě nad snowparkem, lítalo se z rádiusu a dopad

honza lohynský /r/ 50-50 fs 1 stalefish to switch 50-50 ve stash parku

byl relativně dost zmrzlej. Nejvíc se tu zadařilo Pavlovi Vyroubalovi, jehož fs 3 bonk si zasloužil Nike kšiltovku a mikinu. Zbejvalo už jen vyhlásit nejlepší holku dne, jíž se stala Pája Drápalová, a předat ještě cenu útěchy za nejšílenější krysu dne Ondrovi Mahdalovi. Úplně na konec by bylo dobrý říct, jak to na Paprsku bude vypadat během sezóny 2013/14. Info o ubytku v Base campu jste si mohli přečíst na začátku článku, cena permice zůstává na krásnejch 390 Kč za den, celosezónka pak vyjde na 5.500 Kč. K dispozici znovu bude i škola, půjčovna a profesionální servis, vše dostupný na čísle 734 413 001. Co se výbavy snowparku týče, už k tak luxusnímu setupu přibyde

jedna nová velká překážka a zlepší se i zázemí pro jezdce, protože je v plánu posezení a chill out zóna.

Ze série B*Local jsme byli nadšený, takže jí letos rozšíříme i o další místa činu. Těch by dohromady mělo bejt hned sedm, no a na svý si přijdou Vítkovice, Paprsek, Karolinka, Monínec, Rejdice, Neklid a Špičák.

Vše proběhne v období od konce ledna do začátku března a všichni přítomní se kromě klasickýho focení a točení v resortech a okolí můžou těšit i na best tricky o věcný ceny od firem Vans, Skullcandy, Smith a Level. Sledujte náš web Boardmag.cz, kde najdete potřebný info o všech plánovanejch zastávkách.

Těšíme se na vás!

nejlepší holka dne pavla drápalová

75

text: Radek, foto: Peter Mercell

NUGGET DAY VYZVALI JSME SK8 TEAM NUGGET, ABY SI VYMYSLEL, KDE SI DÁ SVOJÍ JEDNODENNÍ PHOTOSESSION, A UŽ DOPŘEDU JSME V REDAKCI UZAVÍRALI SÁZKY, JAKÝ MĚSTO TO BUDE. KONZERVATIVNÍ VĚTŠINA TIPOVALA HLAVNÍ MORAVSKOU METROPOLI A JEN PÁR ODVÁŽNÝCH HLÁSILO VZDÁLENĚJŠÍ DESTINACE OD BRNĚNSKÉ CENTRÁLY TÝHLE FIRMY NA OBLEČENÍ. NO A PROTOŽE JABLKO OPRAVDU NEPADÁ DALEKO OD STROMU, TAK NAKONEC NEDOŠLO K ŽÁDNÝMU PŘEKVAPENÍ A NUGGET SKEJTOVALI V BRNĚ!

Den D se naplánoval na začátek srpna, celý tým byl připraven, tedy až na jednoho z headlinerů, Leslieho.

Měl tak nabitý léto různejma akcema, navíc už v práci vybral veškerou dovolenou, že mu zvolený termín vůbec nevyhovoval a šachovalo se s tím tak dlouho, až se nakonec brněnský ježdění odehrálo v sobotu 24. srpna. Naše redakční parta dorazila na místo již v devět ráno, sraz byl u dodávky Nugget, s kterou pak všichni měli hromadně jezdit po městě. Jak na místě zjistil team manažer Kubs, chybička se vloudila a v dodávce nebyly nandaný všechny sedačky. Jako nejlepší řešení se pak ukázalo jezdit po městě dvěma menšíma autama, se kterejma se stejně líp parkovalo.

Nuggeťáci poslali na focení tu nejsilnější možnou sestavu, byl tu Michal „Leslie“ Veselý, Eda Jarolímek, David Kotyza a manažer Kubs, a jako první se vyrazilo na zídečku u stěny, hned vedle vojenské nemocnice.

Skateboardingu se tu začali věnovat všichni, nejvíc to šlo Lesliemu, předved třeba backside do switch nosegrindu výtrh, a svuj trik si tu vrátil i David, a to tailslide bigspin. Rychlá, dobrá práce, takže highfive a jelo se dál. Kluci si u příležitosti redakční návštěvy též vymysleli gheto spot pod mostem, taková malá plošinka, ze který se dá skákat do banku, akorát vše dole končí hlínou, a tak se to nedá moc odjíždět.

Naštěstí v nedalekých sběrných surovinách pracuje hodná tetka, která zapůjčila dvě dřevěný desky, a David tak mohl vrátit 360 flip. Zajímavá věc.

Blížila se dvanáctá hodina, nikdo z party moc nesnídal, a tak se začalo vzpomínat na Mirka Kvapila a jeho nenažranost. Intuitivně se vyrazilo do Globusu, kde se vždy podaří získat šmaky za dobré prachy, a celkem všichni čuměli, jak tu bejvá v sobotu plno. Parta si koupila pár housek, sekačku, šunku nebo na co měl kdo zrovna chuť, a v jídelním globus koutku si pěkně zaplnili žaludky. Idylku zkazil jakýsi pán, který partě začal nadávat, že se chovaj jako hulváti, protože všude ve světě, když se vstává od stolu, tak se židlička nešoupe po zemi, ale zvedne se. Šoupání totiž vyvozuje

david kotyza /g/ bs crooked 10 na sídlišti vinohrady

77

eda jarolímek /g/ ss bs bluntslide na vut

78

zvuky a to pána ruší. No tak to tedy pěkně děkujeme za radu, je skvělý, že se najde někdo, kdo mladou generaci dokáže poučit a pozitivně napomenout.

Další kroky vedly team k budovám VUT, kde měl Eda Jarolímek vymyšlený switch blunt, protože jako zatím jediný v partě neměl odjetý žádný trik. Nejdřív se trošku trápil, zábradlí sice bylo v rovince, ale muselo se to vracet do gapíku, nakonec však vyhrál a obstojně to vrátil. Leslie s Davidem se mezitím na parkáči bavili grindováním a slidováním deset

ceňťáků vysokýho obrubníčku, a nasmáli se u toho dost. Následoval přejezd do centra, kde Leslie věděl o gapu s hydrantem, nic americkýho, klasická hubená trubka. David tu dal neskutečný frontside flip, tenhle kluk je fakt jeden z největších stylařů na fs kino u nás.

Opět to vracení netrvalo dlouho, prostě Nugget to měl v Brně najetý tak, že se vůbec nezdržoval. Sečteno a podtrženo, celkem čtyři použitelný fotky hotový a šlo se na Petrov, kostel s krásnou vyhlídkou na Brno.

Leslieho plán byl tailslide flip out na sekačku, ale

pekla. Hošánek se k tomu moc neměl, nedokázal jí ani pořádně chytit za zadek, ale přeci jen se to pořád vyvíjelo směr liveshow pod širým nebem. Nedaleko poskakující parkouristi taky všeho nechali a přisedli si k naší partě zírajících skatevoyeurů. Po pár minutách si slečna obecenstva všimla, začala se červenat, a byl konec produkce.

Zpátky k autům, parta je měla odstavený na veřejnym parkáči. Vjezd tam byl klasicky přes závory a při příjezdu zpátky je všichni na skejtech podjížděli.

michal veselý /g/ fs nosegrind nollie flip out u oc campus

nevypadalo to moc dobře, a tak se na to vykašlal.

Velmi zajímavý bylo, že se nedaleko konala jakási svatba a v přilehlém parčíku se fotil ženich s nevěstou.

To samo o sobě nic neřekne, ale hned kus vedle se po sobě v trávě válela čerstvě zamilovaná dvojička a na nedaleký lavičce spal v těžkým alkokómatu páreček homelesáků v objetí. Prostě bylo to takový místo plný všech forem lásky. Skateparta přestala jezdit a pozorovala mladý milence v trávě, holčina očividně potřebovala dick a předváděla strašný

live show v parku na petrově

Kameraman Bulet obtěžkán batohem s výbavou se nedokázal dostatečně sklonit, takže se zasek a závoru shodil. Nastala panika, všichni utíkali k autům, jakože proběhne rychlá zdrhačka. Peťo Mercell se to ale rozhod vyřešit po skautsku, zachraňoval čest, aby všichni skaters nebyli hned považovaný za chuligány.

Oni jsou ty závory na parkáčích stejně přidělaný jen tak decánko, dost často se stává, že do nich autem někdo narazí. Proto hned spadnou a stačí je tam zpátky nasadit asi na tři šrouby. Takže Peťo se pere se závorou a přichází nějakej dělnas, že vše v klidu, že se s tim nemusí dělat, že už je opravář na cestě... A když už tam teda nebyla žádná závora, nemusel se ani při odjezdu nikam strkat lísteček!

Na Rybánské ulici se nachází jeden bank, z kterýho se dá vyletět nahoru. Kluci se tu na dlouho zasekli, ale

nikomu se pořád nedařilo rozjet rychle tak, aby vyletěl dostatečně do vzduchu. Snaha byla nakonec opravdu marná, takže se spot odpískal. Zrovna v ten moment přijelo policejní auto, a policajt oznamoval, že někdo volal s udáním. On je ale prej rozumnej, že by kluky nechal klidně dál skejtovat, ale jak je to už zapsaný v nějakym hlášení na dispečinku, tak prostě jezdit už nepude. Férovej týpek!

Parta se přesunula k osmi schodům a přemejšlelo se, co tam. Kapitán Leslie hlásil, že to nemá cenu, že to neni nic zásadního. Nedaleko se nacházel spot s vypuštěnou fontánou, kterou, co si tak kluci pamatovali, zdobily kdysi květiny. To se zdálo na fotku

blízko k budově, protože tu sledujou kamery napojený na centrálu a hned by přijeli policajti. Začalo se jezdit a po pěti minutách, z druhé budovy, vybíhá jinej sekuriťák, takovej nejvíc nahecovanej týpek. Řve jak na lesy, a když mu kluci oznámí, že jsou domluvený na čtvrthodinovou session s týpkem od vedle, tak prohlásí, že o všem rozhoduje stejně on a že dává taky patnáct minut. Od teďka! Slušnej sekuriťáckej battle.

Eda se pak strašně trápil s nolie noseblunt a Leslie nasázel hromadu triků jako taislide, taislide 270 out, taislide flip out, bek do huga, bek do huga revert a vystoupení zakončil nosegrind nollie flip ven. Vražda!

Akorát že to stejně všechno trvalo hodinu, hehe.

neni potřeba to přivést do extrému. Týpek strachy zalez, David jezdil dál a nasazoval crooked. Jenže to už se zase vyklonil z okna fotr koloběžkáře a zase povzbuzovačka, tentokrát i se svým půlročnim dítětem v náručí. Naštěstí to pak na třetí padlo a mohlo se jít od psychopata pryč.

Závěr výletu obstarala společná fotka při západu slunce, pokec a loučení. Den všichni hodnotili jako celý pozitivní, padaly dobrý triky a moc se nehrotilo.

Hero výletu byl určitě David, kterej si skromně na nic nevěřil, ale přesto pak ze všech nasázel největší vraždy. Tak se nechme překvapit, co si na nás tenhle kluk nachystá, až skončí právě přicházející zima!

michal veselý /g/ backside to ss bs nosegrind výtrh u vojenské nemocnice

celkem zajímavý, jenže po příchodu se zjistilo, že po výzdobě neni ani památky. Nejspíš v Brně město nemá prachy a guerrilla gardening moc nefrčí. Blížil se večer a začla bejt trošku krizička, že jsou potřeba další fotky, a v hlavách zbejvaly poslední dva spoty – rail v Bohunicích a lavičky v areálu vysoký školy. Peťo chtěl nejdřív vyzvat bomby na railu, aby byl klid a čas na techniku, ale teamu se to nelíbilo a zvolili postup přesně opačný.

Ve vysokoškolskym areálu proběhla nejdřív žranice a pak se vyrazilo na lavičky. Po zkušenostech z focení na lidma dost frekventovanejch místech se Peťo Mercell snažil s nedaleko okounějícím sekuriťákem hned dohodnout, aby parta dostala pár minut na ježdění. Týpek překvapivě reagoval pozitivně, nabíd 15 minut ježdění, a ještě poradil, ať kluci nechodí

Poslední zastávkou byl rail v Bohunicích. Nikomu se už jezdit nechtělo, jen David chodil kolem, přemejšlel a nevěděl. Peťo Mercell mu poradil, ať si jde pokecat s team manažerem a že se uvidí. David teda šel za Kubsem, ten mu vysvětlil, že by bylo dobrý, kdyby to vrátil, a tak se nakonec rozhod, že do toho pude. Foto video crew si rozendala cajky a už zbývalo jen odhalit, jaký trik se bude odehrávat. Kotyza tam nejdřív poslal boardslide, a jen co ho odjel, z okna přilehlýho baráku se vyklání týpek, všichni napjatě očekávaj, co bude, a on hned: „Hustě!“ Dal se s klukama do řeči, vyprávěl, jak jeho synek jezdí na koloběžce a tak. David se chtěl soustředit na svý ježdění, týpek pořád mlel a pak začal strašit, že by z railu moh taky spadnout. To Davida celkem rozjelo, začal na chlápka strašně řvát, až ho zbytek party musel uklidňovat, že

zleva eda, michal, david

david kotyza /g/ fs flip u tří „vejškáčů“

81

Martin Blaško: „Loni v zimě byla v Bratislavě spousta sněhu, a tak se tu dalo jezdit hodně spotů, tenhle je naproti River parku. Na fotce mám noseslide výtrh tailgrab to wallride, udělal jsem to tak na čtvrtý pokus. Vytrhnout to a chytit nebyl velký problém, ale dole v rádiusu nastala vždycky komprese, a tak to nějaký pokusy zabralo.“ (foto: Marek Kikinder)

82

Frýmen Svoboda: „Jel sem ve Slaným u Prahy exhibici pro místní pizzerii, měli tam takovou párty u příležitosti konce prázdnin. Pozvali si tanečnici a na zpestření snowboarďáky a lyžaře. Jezdilo se celej večer až do půlnoci, na fotce mám jeden ze svých oblíbených easytriků, kterej funguje — 180 to switch grind to switch fronstide boardslide.“ (foto: Cablo)

Janík Hůrka: „Tohle focení byla taková klasika po práci, s klukama ve Švédsku v resortu Hemavan si hledáme vždy místa na nějaký zajímavý fotky a záběry. Tady jsme čekali na západ slunce, dávám si handplant do dropu dolu do prašanu a padlo mi to hned na první.“ (foto: Domantas Kvedaras)

84

Roman Dlauhý: „Tohle bylo moje poslední ježdění před úrazem.

Vyrazili jsme na závody do Polska, byly ale nic moc, a tak jsme spíš fotili věci kolem. Tenhle grind 270 out to wallride jsem si dal do pěti pokusů, pak makal zpátky na závody, třikrát si při nich skočil a urval koleno.“ (foto: Yan Renelt)

87

Dušan Kříž: „Fotili jsme v létě v Saas Fee s Peťem Mercellem, byla to taková dvoudenní session. Chtěl sem na sekačku zadat nějakou hodnotu a vymyslel jsem fs doublecork 1080, kterej mám na litry. Podmínky i skok byly v Saas Fee perfektní, takže se to hned povedlo.“ (foto: Peter Mercell)

88

noseslide na railu před žabkou v praze vysočanech

HO 90

COMING SOON

Jestli se nepletu, tak už máš teď po maturitě. Co děláš?

Pokračoval sem na vejšku, konkrétně na vyšší odbornou školu, takže ze mě bude diplomovaný specialista v oboru knižní grafika. Na střední jsem studoval propagační grafiku, tak jsem si řikal, že ta knižní bude zajímavej obor, ale po pár měsících ted zjišťuju, že mě to nebaví a že nejspíš pujdu pracovat.

Chodím teď na půl úvazku do Sketa shopu, starám se o eshop, a někdy jsem i na prodejně. Baví mě to tam a ten obchod mi už docela přirostl k srdci. Nejde mi tam jen o prachy, ale o to, aby vše fungovalo, tak jak má, a lidi k nám chodili co nejvíc nakupovat. Času na skateboarding teď musíš mít víc než dost.

Přes léto sem pořád viděl nějaký tvý videa...

Jo, léto byla nádhera. I když teda hned po maturitě začaly záplavy a já si udělal výron, takže to bylo takový krkolomný. Ale vrátil jsem se rychle a snažil se, co nejvíc to šlo. Měl jsem tři měsíce prázdnin, bylo krásný počasí a jezdil každej den. Proto to bylo vidět.

text: Radek, foto: Peter Mercell

A Z ON

Ý L A M Ý AŽSKEJ TALENT, KTER DEVATENÁCTILETEJ PR , NOU BUDOUCNOST MÁ PŘED SEBOU SLIB SKEJTU UŽ JEZDÍ TO JE HONZA MALÝ. NA ZAČÍNÁ OBJEVOVAT SE ČTYŘI ROKY, POMALU ST LETOS VYHRÁL PÁR BE NA ZÁVODECH, TŘEBA EM STOUPIL S PŘEHLED TRICKŮ A NA MČR PO U SPONZORUJÍ CIRCA, NZ DO SEMIFINÁLE. HO OP. BIG SHOCK A SKETA SH

Jakých svých editů si ceníš?

Tak na jaře jsem natočil Full Clip Friday do soutěže P-Roda, sice jsem se neumístil, ale dal tam nový triky a překonal se. Největší radost mám teď z festivalu Mezinárodních skate filmů v Praze, kde sem vyhrál se svým videem The ride kategorii GoPro Challenge a dostanu za to fungl novou kameru Black Edition.

Takže díky nový výbavě budu natáčet ještě lepší edity než doposud.

V rozhovoru na jaře si říkal, že závody moc rád nemáš. Došlo teď k nějakýmu posunu?

Zjistil sem, jaký triky mi v závodech vyhovují. Když jedu svojí jízdu, tak sice pořád kazim, ale už se cejtím líp. Na závodech mám nejradši, že se člověk hecne do věcí, co by jen tak nezkusil. Třeba ve Strašnicích sem se vždycky bál railu ze sedmi a v jízdě při závodech sem tam na druhej vrátil flip backside bor.

Nebo v Benátkách jsem při best tricku zkoušel hadr backside lipslide, a když na to teď myslim, tak si řikám, že sem byl blázen, že sem do toho šel.

Který ty závody tě nejvíc bavily?

Tak třeba na best tricku v Jablonci jsme s Karlem Raichlem oba dva chtěli vyhrát za každou cenu.

Vyzývali jsme šílený triky, myslim, že každej měl tak šest různejch vrácenejch. Best trik trval dvacet minut a my s Karlem jezdili ještě půlhodinu navíc. Vůbec jsme neměli dost, jezdili jsme už jen my dva, všichni na nás koukali a hecovali, lidi to bavilo. Já vracel třeba laserflip transfer nebo var double hel transfer, 27 change do switch frontboru a takovýhle věci. Karel jako poslední trik vrátil flip transfer do frontbora, organizátoři to pak ukončili, a mně přišlo, že to byl nej trik celýho dne. Ale nakonec jsem best trick vyhrál já a měl z toho strašnou radost.

Přinesly ti ty výsledky a větší mediální zájem i nějaký změny na poli sponzorů?

Já jsem spokojenej se svými sponzory, mám u nich dobrý podmínky, a teď jsem navíc dostal od Big Shocku deset tisíc korun na účast v Uno battlu. Ale jako nikdo mě nekontaktoval a určitě bych byl rád, kdyby mi přišel email z nějaký firmy, která by mě posunula dál a jezdil bych třeba na tour. To je jediný, co mi teď chybí, že nejezdím nikam na výlety.

Cestováním se člověk zlepšuje. Jiný spoty, jiný myšlenky.

Právě. Chci určitě poznat nový kraje, a ozkoušet tak jinej povrch v jiný zemi. Já sem ještě vůbec nic neprocestoval, já byl maximálně v Chorvatsku a Německu, jinak sem pořád doma. Chtěl bych někam vypadnout a podívat se, jak to funguje jinde.

Zajímavej postřeh nám říkal fotograf Peťo Mercell, a to, že když děláš nějakej trik na streetu, tak prostě mezi jednotlivejma pokusama vůbec neodpočíváš. Hned běžíš na začátek rozjezdu a deš do toho znova...

Nemám to tak v nohách a nikdy neni moc času, proto se snažím, abych trik hned vrátil. A já hlavně nesnášim dlouhý prodlevy mezi trikama. Když třeba na streetu dělám trik, zkazim to, jdu se znova připravit a teď tam jezdí kočárek, belhá se důchodce, to se pak musí čekat pět minut. To je hrozný! Proto radši běžim hned na začátek... Ale hlavně to mám ve zvyku kvůli kameramanovi, protože mě štve, že kvůli mně si třeba nezajezdí nebo mu je zima. Žiješ zdravym životnim stylem?

Jak sem měl nedávno poprvý v životě výron, tak od tý doby se před ježděním protahuju a mám zabandážovaný kotníky. Taky se snažim posilovat, vlastně každej den nějak sportuju, do toho jim ovoce a zeleninu, celkově mám zdravou stravu.

Mě to právě zajímá, abych nějak odhalil to tajemství tvý formy. Lidi většinou mezi trikama odpočívaj a ty tam běháš furt dokola.

Možná to bude i tim, že já byl před pár lety fotbalista a tam se běhalo pořád. V devátý třídě jsem začal hrát

hardflip na libeňským ostrově

závodně za Bohemians Praha, v útoku. Nebylo to špatný, ale deptaly mě ty tréninky, pořád jsme běhali jak idioti, prostě o ničem, a v podstatě jsme si ten fotbal ani nezahráli. Takže pak jsem skončil a teď už si chodim s klukama každej tejden zahrát jen tak pro zábavu.

Dělal si ještě něco kromě fotbalu a skateboardingu?

Ještě před skejtem sem jezdil na inlinech. Viděl jsem u někoho, jak dělal triky na railech, tak jsem to taky zkoušel napodobovat, ale neměl sem ty správný brusle. Tak jsem jen skákal 360 ze schodů a tak. Teprve až v prváku na střední jsem si poprvý od kámoše pujčil skejta a chytlo mě to natolik, že jsem pak jezdil každej den. A taky ještě jezdim

beklip sem si už osvojil a dělám ho furt. Neni teda ještě na litry, občas si u toho dám strašnou, ale už padnul na mnoha railech a doufám, že padne ještě na větších.

Jaký triky máš v plánu teď?

Největší radost mám z halfcab nosl 27 out, to je tak krásnej pocit udělat, jezdim to pořád. A díky tomuhle triku se mi otevřela další škála různejch kombinací, takže se mi třeba podařilo vrátit halfcab nosl do bektelu out. Na tom chci zapracovat, to je mazec trik.

Podle čeho triky vymejšlíš? Sleduješ nějaký videa, máš nějaký vzory?

Největší inspirace je z videí, ale nějak mě napadaj různý věci i při ježdění po skateparku. Jezdim si, je

A jakej je aktuální plán na přežití zimy?

Snowboarding mám jen pro zábavu, rád jezdim freeride, blbnu na kopci, to neni nic zajímavýho.

Ve skejtu jsem si dal předsevzetí, že jednou za tejden musím jít na Štvanici, na celej den, jezdit a makat na sobě. A až sundaj střechu, budu chodit do bowlu surfovat. V Letňanech máme Tesco a v garážích tam nevyhazují, takže tam chodíme přes zimu pořád, nosíme si s sebou railík nebo trénujeme flatground triky.

S tou Štvanicí si my sebral následující otázku, kdy sem se chtěl zeptat, jak si na tom s financema?

Protože na jaře si řikal, že na Štváňu chodíš jen dopoledne, kdy se tam nevybírá vstup.

Teď jak pracuju, tak si to vstupný čas od času můžu

pohoda a najednou si řikám, že by šel udělat tenhle trik do tohodle, takže to zkoušim a ono to pak třeba padne. Co se těch videí týče, hodně koukám na profily nových lidí na Thrasheru, nikdo je nezná a vraždy neskutečný. Taky jsem začal sledovat Majer Crew, ty dělaj různý vtipný videa, teď měli halloweenskej edit v kostýmech, ale s takovejma trikama, že to nedělaj ani profíci.

S většim zájmem médií seš teď čim dál tím víc známější, takže se jako by posunuješ k profi skateboardingu. Jakej cíl tak máš teď na dva roky dopředu?

Přemejšlím o tom hodně a pořád nemám jasno.

Je těžký skloubit školu, skateboarding a ostatní povinnosti. Určitě chci ještě zkusit prorazit, třeba se někomu zalíbim. Strašně mě k tomuhle motivuje Rišo Tury, který v podstatě během jednoho roku dokázal neskutečný věci, vyhrál, co mohl, a jde si za svym.

Takže si říkám, že tady ta možnost je, se někam dostat, jen to chce tvrdě dřít.

dovolit. Ale samozřejmě pořád využívám volný rána, kdy si jdu zajezdit zadarmo.

Co vůbec focení sem do profilu?

Mám tam jeden railík z Balabenky, kde je špatnej rozjezd, že můžeš dávat jen základní triky, a navíc je na druhý straně díra dva metry dolu, tak má člověk docela respekt. Udělal sem tam backside noseslide, kterej padnul během chvilky. Pak na Strahově na travnatym spotě do banku jsem si dal hardflip, hned na druhej pokus. A ještě tam mám laserflip na ČVUT na cihlových schodech, kde mě zezačátku znervózňovali studenti, co měli blbý kecy. Kašlal jsem na ně a do pár triků to přišlo, mám z toho největší radost, určitě nejlepší trik z těch, co tu mám.

Blíží se prosinec, tvý dvacátý narozky, co chystáš za party?

Ještě nemám plány, ale něco nachystám. Lidi, co mě znají, vědí, že moc nepiju. Nebaví mě stavy, kdy se ti motá hlava a zvedá kufr. Takže to bude spíš nějaká pohodová skate akce.

laser flip v areálu čvut v dejvicích

na snowboardu, to mě baví.

Ty máš taky posunutej práh bolesti... Jezdíš, i když ti třeba z lokte crčí krev!

Já bolest cejtim, ale při ježdění na ni kašlu. Co taky jinýho s tim má člověk dělat? Ale sem jinak vybavenej, vozim s sebou náplasti a obvazy, nic vážnýho mi nehrozí. Navíc průměrnej skater se za den vyvalí nejmíň desetkrát a časem se ten práh bolesti zkrátka posune.

Který je to tvoje nejzábavnější poježdění života?

Zima, všude sníh, teplota pod bodem mrazu a já měl s kámošem Davidem Blahou prázdniny. Chtěli jsme to proskejtovat, tak jsme poctivě každej den chodili ráno na Štvanici a v tý krutý zimě jezdili. Natočili jsme pak z toho i video, překonali jsme se do novejch triků a strašně nás to bavilo. Myslim, že takovýhle dny, kdy skejtuju s Davidem Blahou, jsou ty nejlepší.

Na jaře si prozradil plány na hardflip backside lipslide nebo var lipslide. Padlo ti to?

Jo, dostal sem se k nějakym trikům, třeba ten hardflip

93

Představ se...

Tak já se jmenuju Filip Frankovič, ale většina lidí mi říká Klokan. Je mi sedmnáct let, pocházím z Iliašoviec, což je taková malá vesnice u Spišské Nové Vsi, kde trávím většinu svýho času. Studuju umění, chodím na střední školu zaměřenou na propagační výtvarnictví a jezdím za The Chillstore, nejvíc v pohodě lidi, a jsem jim za tu podporu vděčný.

A teď nám řekni, jak ses dal dohromady se skateboardingem?

Vždy se mně to líbilo, už si ani nepamatuju, kdy jsem to viděl poprvé. Rodiče mě pak jednou vzali do obchodu a koupili mně první skejt, to mi bylo kolem deseti, a od tý doby s přestávkami pořád jezdím. Ze začátku jsem zkoušel i bmx nebo inline, ale nakonec jsem zůstal u skateboardingu, to mě baví nejvíc.

Jaký triky máš teď nejradši?

Asi nejvíc raily, triky jako grind na dlouhý trubce nebo

feeble, to je nejlepší. Techniku moc nemusim, nebo schody, to mě taky nebaví. A rád se svezu v bazéně, pocit v grindu, ten zvuk, skvělý.

A věci, co by ses chtěl naučit?

Je toho celkem hodně, chtěl bych se naučit spousty triků. Spíš se chci ale zaměřit na street, jezdit větší raily, anebo zkusit ty schody. Prostě street a jezdit si za ním po celým Slovensku.

Jak si na tom se závodama?

Moc je nemusím, hlavně kvůli tomu, že se mi na nich nedaří a jsem vystresovaný. Pro mě ale to soutěžení ve skateboardingu nehraje žádnou velkou roli, já to mám hlavně o té zábavě. Přesto se ale snažím všechny závody objíždět, protože člověk vždy zažije srandu a potká tam spousty dobrejch lidí. To mě na tom baví.

Jak vypadá tvuj klasickej den?

Ráno vstanu, jdu do školy, kde mě to baví, a to je super. Hned po obědě je další věc, co mě baví, takže

Žádný vyloženě oblíbený boty nemám, střídám to.

Desky jsem nikdy nelámal, teprv nedávno to začalo, ale přesto mi pořád vydrží plus mínus dva měsíce. Boty drží podle toho, co mám za model, ale v průměru dva tři měsíce.

Tak to máš celkem levný... Hele, děláš kromě ježdění něco jinýho?

Jak chodím na tu uměleckou školu, tak ve volným čase hodně kreslím. Nejradši maluju portréty, je to hodně zajímavý zachycovat lidi. Většinou kreslím z fotek, ale ve škole se kreslíme navzájem nebo někdo stojí modelem. A taky mě baví natáčet skejt videa, stříhat si to, prostě si s tim hraju.

Co budeš dělat letos v zimě?

Trošku snowboarduju, ale to mě moc nebaví, protože je mi přitom zima a to nesnášim. Teď se s kámošema snažíme ve Spišský Nový Vsi zařídit halu, tak doufejme, že se to podaří a budem moc co nejvíc

big ollie ve zvoleně

text: Radek, foto: Peter Mercell

jdu skejtovat rovnou ze školy i s batohem s věcmi.

Jezdím do tmy, pak domu, kde se po večerech snažim pomáhat. Mám malýho bráchu, tak se o něj starám, a pak různě uklízim a dělám další domácí práce.

O víkendech jezdím většinou někam na street nebo na závody.

Jakej máš setup?

Momentálně mám Chill desku 8.25, na tom Independent trucky 149, Bones kola a Reds ložiska.

jezdit. Přes zimu se nám totiž vždy zastaví progres a na jaře je to zase odznovu.

Poslední otázka, řekni svůj skate cíl...

Jezdit do tý doby, dokud mi to zdraví dovolí... Nejlíp až do smrti, hehe. Taky bych chtěl se skejtem hodně cestovat, to si myslím, že je to nejdůležitější.

Skateboarding je prostě ta nejlepší věc, co se dá v životě dělat.

FILIP FRANKOVIČ ČESKOSLOVENSKO JEDE, A TAK MÁME MOŽNOST OPĚT PŘINÉST JEDEN PROFIL Z VÝCHODNÍ ČÁSTI NAŠÍ FEDERÁLNÍ REPUBLIKY. TENTOKRÁTE JSME SE VYPRAVILI DO SPIŠSKÉ NOVÉ VSI A ULOVILI TAM KLOKANA!

MINIPROFIL

bs boardslide před gymnáziem andreje sládkoviče v banský bystrici

95

PŘED 10 LETY

habanec, rafaj, horváth

BOARD 68

filípek, toufar, norenko, karásek, eliášek

SHOPS

PŘED DESETI LETY BYL MARTIN ČERNÍK V CHILE A PŘIVEZL SI ODSUD PĚKNOU FOTKU TRANSFERU DO BOARDSLIDU, TAKŽE VOLBA OBÁLKY BYLA JASNÁ. A TEN, KDO MĚL Z ČTENÁŘŮ ŠTĚSTÍ, MOHL SI TOHLE ČÍSLO KOUPIT I SPOLU S DVD SK8.IS.GR8.

Začíná se novinkama, člověk se třeba dozví, že za Horsefeathers začal jezdit čtrnáctiletý Roman Dlauhý.

Pak následují nějaké recenze filmů a hudby, na dopisy čtenářů odpovídá Richard Skandera a Mirek Špek.

První velkej článek je o tripu Martina Černíka do Chile, kde strávil pár týdnů a dával si tu heliboarding s partičkou Quiksilver jezdců, dovez si spousty triků a taky překouslej ret na dvacet stehů. Na Dachsteinu se před deseti lety konal zkraje podzima první ročník Pleasure Jam a organizovala ho partička kolem Honzy Zacha z QParks. Časopis pokračuje skate dvojrozhovorem Vláďa Hlaváček a Dan Eliášek, člověk se dozví, třeba jak byl Elis na vojně u parašutistů, ale nikdy si neskočil, protože se za to muselo připlácet.

Reportáž z plzeňský snowbitch minirampy je o lidech jako Mára Močkoř, Nikita Ivanov nebo Lukáš Vlček. Článek z jinýho soudku je o downhillu na skejtu z nejvýše položenýho průsmyku, který leží v Peru ve výšce 4.800 metrů nad mořem. V Boardu jsme představovali i méně známá rakouská střediska, v čísle 68 to byl Planneralm, resort víc než vhodný k backcountry. Koncem října vyrazila sk8 redakce na burčákový sk8 trip po Moravě a v Rožnově objevila talentované dítě na skejtu Ondru Filípka.

Vítězové české RB Local hero tour byli pozvaný na trip do Švýcarska a podíval se tam Petr Komárek a Maxim Habanec.

O švýcarském snowboardovém filmu KingSize jsme si popovídali s Marco Lutzem. Pak je tu finále Skateparády 2003, kam se probojoval třeba Honza Minol, Lukáš Vlček nebo Tomáš Kadlc. A pak tu máme něco o hudbě, Honza Zajíc a Jája Čechová vyučují snb triky, profil má senior Kája Houdek a young punk Tomáš Velecký. Chcete-li se podívat na tenhle starej Board elektronicky, mrkněte na kouzelný odkaz https://cs.publero.com/reader/24673.

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

96

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

El Passo shop, Revoluční 44, Chomutov 1

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910