Skip to main content

Board 142

Page 1

číslo 142 | říjen n 2013 | ročník 19 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

142

FFEL

Š Á M O T VINTR COREY DU

KES AVORIAZ HF DAY HK | FNS LI AK FEELIN’ | LÓGR ŠVÝCARSKO


[ G I G I RÜ F ] #NEVERNOT

NEVERNOTMOVIE.COM


COMING:

FA L L 2 0 1 3


P: Moran / L: Whistler, BC

John Jackson Burton [ak] 2L Cyclic Jacket Unreal Camo Print

Burton [ak] enhanced with GORE-TEX® Guaranteed To Keep You Dry® fabric is the ultimate in high-performance outerwear. BACKED BY A LIFETIME GUARANTEE.


Form Follows Function

facebook.com/BurtonEurope

Rider Service Europe: 00800 287 866 13 (tollfree)

burton.com/ak


office@ndistribution.cz

+420 244 402 795

www.n1shop.cz


OBSAH 142 Centrum Los Angeles a rail z jedenácti, kterýmu se říká LAPD, protože stojí těsně vedle místní policejní stanice. Tomáš Vintr tu dělá nosegrind, byl to jeden z triků, který tu předved při natáčení partu pro Theeve trucks. (foto: Ana Paula Negrao)

SKATEBOARDING 26 28

STYLE: FLIP MAREK ZÁPRAŽNÝ LÓGR ŠVÝCARSKO Život u dna se dá žít překvapivě i ve Švýcarsku a česká skate parta si to tam jela vyzkoušet.

42 62 68

ROZHOVOR TOMÁŠ VINTR HF DAY HK INTERVIEW COREY DUFFEL Velmi překvapivý a otevřený rozhovor s americkým profíkem nezaměnitelného stylu a vzezření Corey Duffelem.

86

BM TUNNEL Horsefeathers jezdec Bastien Marlin si postavil doma ve Francii celkem zajímavej DIY spot v trubce pod silnicí.

90 94

COMING SOON: PETR VESELÝ MINIPROFIL: DAN BERINGER

142 ročník 19 / číslo 142 / říjen 2013 toto číslo vyšlo 25. 9. 2013 příští číslo vyjde 27. 11. 2013 cena 69 Kč / 3,29/9 9 €/Sk

ENTERTAINMENT 12 16 20 24

RIDER´S NEWS TEST THE BEST: AUTUMN JACKETS, SNB HI-TECH PRODUCT NEWS DREAM JOB: MICHAL VESELÝ Rodiče se nemusej bát poslat svoje děcka na skate camp, protože tam trenéry dělaj prověření jezdci jako například Leslie.

80 96

WALL PŘED 10 LETY: BOARD 66 A 67

SNOWBOARDING 34 54

FNS LIKES AVORIAZ AK FEELIN’ David Horváth nemohl jinak a po roce se opět vydal na Aljašku lítat vrtulníkem a sjíždět neuvěřitelný neporušený svahy.


INTRO 142

„Když u sebe nemám desku, tak se cejtim divně. Prostě mě ten skateboarding pohltil. V mym životě jsou zásadní tři věci: skateboarding, přítelkyně, rodina. Nic jinýho neexistuje.“ Rozhovor s Tomášem Vintrem, který se momentálně nachází v Los Angeles, si můžete přečíst na straně 42.

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Jason Hainault, David Horváth, Michal Oškrkaný, Filip Slivka

TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Miloš Hroch, Ondra Bauer ŠOTEK > Sviňák sr. KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588


RIDER‘S NEWS

Miki Pajer navštívil Freestyle Academii v Laaxu, kde potrénoval na zimu a taky si tam prošel místní hory. Poslední týden prázdnin pak věnoval poježdění v bazénu na Štváně, aby si připomenul, jaký je to pumpovat v zimě v halfpipe. Od začátku září čerstvě nastoupil na střední školu, takže zatím výraznější plán na podzim nemá a čeká, jak si učení v novym prostředí sedne.

Léto strávený vyděláváním peněz na další sezonu má za sebou Didi Augustinová. Začátek školního roku probíhá ve znamení zařizování, a to nejen individuálního plánu, ale i hledáním nových sponzorů, fyzickou přípravou a autoškolou, takže všichni pozor. Chození do školy jí končí v polovině listopadu a pak hurá na 5 měsíců do Laaxu, kde bude nejen jezdit, ale i pracovat.

didi augustinová

Jedna z nejúspěšnějších sezon právě končí Puma team riderovi Davidu Kalinovi. Celou ji absolvoval bez zranění, natočil spousty videí a objel několik tour. Rozježděnost chce ještě před zimou věnovat dalšímu natáčení, aby nás všechny moh v zimě zásobovat peckama.

Po létě plném párty, tancování, kámošů i práce začala Maťa Molnárová myslet na zimu. Z Bratislavy se přestěhovala zpět do Banské Bystrice, odkud je to na hory kousíček, a tak se těší, jak bude na prkně trávit každou volnou chvilku. V současnosti dává dohromady svůj edit z loňské zimy, který uvidíte online, a taky maká v posilce, aby měla fyzičku.

maťa molnárová

david kalina

miki pajer

Začal podzim, a tim pádem i cestovatelský období Tomáše Vintra. Přesunul se do Los Angeles, odkud vyráží na různý velký akce po celým světě, například nedávno se účastnil závodu v Brazílii a právě v těchto dnech by měl být v Číně. Dále ho čeká Mexiko a taktéž Dew Tour v San Franciscu. Nabitej program!

Dobře vymyšlený léto měl Martin Mikyska. Kvůli tréninku navštívil Japonsko, kde se do airbag dopadu naučil pár novejch triků, a pak je hned vyzkoušel na sněhu, protože jeli na Zéland kvůli světovýmu poháru. Vlastní závod mu nakonec zrušili, a navíc se zranil, takže teď netrpělivě vyčkává otevření parku v Hintertuxu.

Kačka Vojáčková se nedávno vrátila z poježdění v Japonsku a na Novém Zélandu. Japan byl hlavně o speciálních skocích do nafukovacích plachet, kde si vychytala třeba dablbeko, a následně ho na Zélandu pak chtěla předvést na světovém poháru. Trošku jí v tom zabránilo zraněné koleno, ale přesto ho v závodě skoro odjela. Momentálně Kačka hrotí školu, léčí nohu a vyhlíží Hintr.


RIDER‘S NEWS

Po velkém odpočívání přes léto se Michal Biša konečně dostal na prkno. Odjel jib závody v Táboře, kde to se strachem o kolena vyhrál, což ho potěšilo, protože to ježdění ještě nezapomněl. Proto už se těší do Prahy na Náplavku, kde se 10. 10. nejen odehrajou závody, ale Michal tu taky bude slavit svoje 18. narozeniny. Panáky prej platí!

Vysurfovanej Dan Kašpar se o prázdninách věnoval skejtu, ježdění na kole i běhání, aby hned zkraje září na prvním jib závodě v Ostrově vyhrál svoji kategorii. V současnosti nastoupil do poslední třídy na základce, takže se pilně učí, a do toho honí kondičku po lesích v okolí Božáku a taktéž vyhlíží rakouské ledovce.

Poslední dobou procestoval Martin Pek spoustu závodů, hodně času strávil s Maxem Habancem a Rišem Turym na cestách po Polsku. Na Baltic Games 2013 skončil na 2. místě a hned další závody v Lodzi vyhrál. Další vítězství přišlo na Vans Shop Riot v Řepích s teamem Streetmarket, takže už se těší na finále do Manchestru, kam byl pozván.

Prázdniny nekonečnému skateboardingu věnoval Richard „Jiggy“ Daboczi, protože právě nastoupil do devítky na základce a čekají ho náročné přijímačky. Ještě než mu začne peklo, jel s partou natočit pár věcí do Barcelony, a díky vítězství na WITP se taky pojede podívat na závod do Kodaně. A pak už jen smrt nad knihou.

dan kašpar

michal biša rišo daboczi martin pek

K2 rider Ondra Bauer vydělával v létě prachy na zimu a pružil tělo cvičením, aby ještě něco vydrželo. V říjnu se chystá na první ježdění do Saas Fee a klasiku Hintertux, Stubai a další ledovce, dle sněhových podmínek. Pilně zpracovává záběry z loňské zimy, ze kterých stříhá svůj video edit, který by měl být již brzy online.

Přes prázdniny trávil Dušan Kříž ve švýcarským Saas Fee, kde mimo jiné i udělal pár fotek s Peťem Mercellem do chystaného rozhovoru v Boardu. Park tam byl letos super, a tak zkusil i nějaké novinky, nechte se překvapit. Jinak mu taktéž začla škola, a tím dohánění toho, co na jaře projezdil. Dodělává si totiž ještě druhé pololetí loňskýho roku, a tak je celkem busy. Naštěstí ho zkraje října zachrání opening na Hintru.

Novou posilu ohlásili Burton Snowboards a stal se jí Matěj Nedorolik, slovenský rider z Banské Bystrice. Jeho home resortem jsou Donovaly, a tím pádem je v místním top snowparku pečenej vařenej, takže mu to na překážkách fakt jde. Svoje skills dost často předvádí i na streetu, kde s kámošema dost natáčej edity, který nelze na webu přehlédnout.


model.o

COMMAND JACKET

PJ

@ PHIL_JACQUES

PHIL JACQUES

@ MIKEYOSHIDA IMAGES

THERMAL RATING

FAC E B O O K . C O M / 686 686 .COM

THERMO INSULATED MIT T

HIGH TECH. GOOD TIMES.

686.com Kontakt v ăR: info@686.cz

686 nakupuj u tľchto dobrých prodejcŅ: ACTIVESPORT.CZ BOARDSTAR.CZ MISFIT.CZ SNOWBOARD-ONLINE.CZ


BURTON MATCH Trendem posledních let sou různý kabáty s velkejma kapsama, což pochopili i u Burtonu a vyrobili bundu Match Jacket. Ta je ušitá ze 100% vlny z produkce firmy Melton, která je svou kvalitou vyhlášená už od roku 1823. V bundě naleznete flanelovou podšívku, a pokud se vám zalíbil právě tenhle kousek, připravte si 3.640 Kč.

RIP CURL THE DRAIN Pro milovníky klasickejch šustek tu máme bundu Rip Curl The Drain Jacket ze 100% polyesteru. Ta je vybavena dvěma předníma kapsama na zip plus jednou menší na váš mp3 přehrávač. Nechybí ani kapuce a stahováky na rukávech i spodku, aby vás neotravoval severní vítr. Cena je 2.599 Kč.

ELECTRIC ROCKAWAY Bunda Electric Rockaway rozhodně patří k těm nestylovějším kouskům v našem přehledu. Její zelená varianta je doplněná kontrastníma bílejma zipama s teď tolik letícíma koženejma doplňkama. Nepřehlídnutelná je i klokanka na schování rukou doplněná i o kapsu na zip, která se hodí například na doklady nebo mobil. A cena? 2.190 Kč.

MATIX ASHER TOPSLOT Značka Matix při návrhu bundy Asher Topslot vsadila na army styl, kterej je patrnej hlavně z podšívky kapuce. Na stahovácích najdeme stylový kožený doplňky, na kapsách a zapínání dominujou robustní knoflíky a tahle paráda může bejt vaše za 2.450 Kč.


HORSEFEATHERS TARANIS Horsefeathers bunda Taranis udělá svýmu majiteli radost, zejména v nadcházejících měsících, a to díky dostatečnýmu zateplení těla i rukávů. Má podlepený veškerý kritický švy (ramenní, boční, kapucový i krční), YKK zipy a vzhledem k 5.000mm sloupci voděodolnosti a prodyšnosti s ní zvládnete i výlet na hory. K dostání taky v šedý barvě za cenu je 2.890 Kč.

VANS LISMORE Lehká bunda Vans Lismore navazuje na úspěch modelu z loňskýho podzimu. Bunda je ušitá v pohodlnym střihu ze 100% bavlny, a jak už je u Vansu zvykem, důraz je kladen na detaily, který jsou provedeny z kůže, a stylovost zaručuje taky decentní celoprint. Dvojice kapes na každé straně bundy zaručuje dostatek prostoru na drobný věci od klíčů po iPod. V shopech bundu seženete za 1.790 Kč.

FOX HOSTAGE NIKE CLINTON Nike Clinton Street Jacket za 2.990 Kč je pořádná bunda do města, co vydrží nošení skejtu i nějakej ten mejdan. Kožich zevnitř pěkně zahřeje, čistej design potěší. Zapínání je řešený zipem, drobnosti můžete uložit do kapes a schovat se lze pod zateplenou kapuci.

Streetová bunda Fox je vyrobena ze 100% džínový bavlny, podšívka pak z fleece polyesteru, což zaručuje skvělý vlastnosti i v pozdních podzimních měsících. Pro velmi chladný dny má bunda našitou bavlněnou kapuci, zapínání je řešeno klasickym zipem, k dispozici jsou dvě boční kapsy a dvě náprsní kapsy na patentky. Cena byla stanovena na 3.060 Kč.

AUTUMN JACKETS Podzim je v plnym proudu, teploty klesly a víceméně nevyhnutelná je koupě nějaký bundy zmírňující vlezlost sychravýho počasí. Právě o nich je následující dvoustrana představující ty nejzajímavější kousky na našem trhu. Vyberou si jak lidi, kterym jde hlavně o styl, i ti vyznávající klasiku.

17


ROME SHANK

Ultimate si svoje jméno opravdu zaslouží. Je vyzbrojen unikátním koroydovým jádrem, který je ultra lehký. Tenhle snowboard je postaven pro perfekcionisty, kteří vyžadují ultimátní výkon ve všech podmínkách a terénech. Kromě zmiňovanýho jádra se prkno chlubí Diamond laminátama, progresivním vykrojením, profile tipem nebo sintrovanou skluznicí Speed formula. Za luxus je třeba si připlatit, takže si připravte 24.990 Kč.

Technologie 3D No Hang Ups Rocker zaručuje skvělej pocit volnosti a zábavy při jízdě po tipu či tailu, při zachování kontroly nad prknem a ollie síly díky Flat Camber Diamond zóně pod vázáním. Mimo Diamond zóny je prkno „vytaženo“ do 3D CCR tvaru, kterej začíná na hranách u vázání a končí na špičce či tailu desky. Díky svýmu tvaru zvětšuje šířku prkna na obou jeho koncích před kontaktníma bodama. Výsledkem je skvělá hravost desky pro freestyle snowboarding a zároveň kontrola jízdy, jistota při dopadech a vysoký ollie. Tahle paráda od Rome je k sehnání za 12.050 Kč.

NITRO ULTIMATE

ROME SHANK

BURTON PROCESS FLYING V Burton Process Flying V je nejoblíbenější a nejnabitější teamová deska letošního roku. Tohle prkno moc rádi jezděj třeba Jussi Oksanen, Mark Sollors nebo Mark McMorris, a to hlavně kvůli jeho hravosti. Technologie Smooth Ride pohlcuje otřesy, zatímco Squeezebox efektivně přenáší energii na tip a tail pro mega olliečka. Jistota při dopadech je prvotřídní a freestyleři, který tohle prkno zaujalo, si ho můžou pořídit za pouhých 10.400 Kč.

BURTON PROCESS FLYING V

NITRO ULTIMATE

ROME TARGA Roma Targa je technologiema nabitý vázání nejvyšší třídy v ceně 7.430 Kč. Z technologií vypíchněme třeba hlavní strap s výměnnýma EVA vycpávkama, který se dodávaj ve třech různejch tvrdostech. Specialitou je i použití tlumícího systému nejen na baseplatu, ale taky na hi-backu. K vázání se dodává i trojice výměnnejch nášlapnejch podložek se třema úhlama profilu pro ideální nastavení úhlu chodidla. Díky technologii Underwrap Rome ušetřili cenný gramy váhy při zachování skvělýho a lineárního přenosu síly od špičky k patce vázání. A je toho ještě mnohem víc!

K2 IPO Vázání K2 IPO letos obdrželo prestižní ocenění Platinum Pick, které každoročně uděluje Snowboardmag.com. Odolná platforma je z jednoho kusu, což zaručuje maximální pevnost a odolnost při zachování dostatečnýho flexu a nízký hmotnosti. Vychytaná flexi patka K2 Tweakback se maximálně přizpůsobí pohybům ridera, a to při zachování dostatečný opory. Nový alu ráčny K2 Radchet zajistí maximální fixaci strapů. Nechybí ani K2 Harshmellow eliminující vibrace a zvyšující komfort při dopadech. Vázání je nastavitelný bez nutnosti použití nářadí. Jeho cena je 7.790 Kč.

18

ROME TARGA K2 IPO


SNB HI-TECH CAPITA THE BSOD

K2 FASTPLANT

Vývoj novejch technologií potřebnejch k výrobě snowboardovýho hardwaru se asi jen tak nezastaví, což je samozřejmě jen a jen dobře. Prkna sou rok od roku pevnější a ovladatelnější, to samý platí i u vázek, tak se pojďme společně mrknout, jaký future produkty si top výrobci pro letošek připravili.

K2 FASTPLANT Všem lamačům odolnej twintip K2 Fastplant má unikátní jádro K2 Bambooyah složený ze tří druhů dřevin a vrstvenýho bambusu. Jádro je opředeno biaxiální laminací s integrovanym karbonem pro zlepšení torzních vlastností. Opačný klenutí K2 Freestyle Rocker tvoří z 80 % plochá základna a patku pak 20% reverse camber. Technologie K2 Tweekend zvyšuje aktivní plochu při jízdě neupravenym terénem nebo při pressech ve snowparku. Díky unikátnímu nastavení se tenhle snowboard chová hravě při jibbingu, ale i při skákání je velice pevnej a stabilní na hraně. Koupíte za 14.490 Kč.

CAPITA THE BLACK SNOWBOARD OF DEATH The Black Snowboard of Death od Capity pro zimu 2013/2014 prošel kompletním redesignem a je lepší než kdykoli před tím. Jedná se o all terrain freestyle prkno s tuhostí 6/10, který svýho majitele ohromí tunou popu. Camber uprostřed a rocker na patkách zajišťujou maximální možnou kontrolu ve všech terénech, revoluční tvar nosu s tailem sou nepřehlídnutelný a není divu, že se tohle prkno umístilo i v přehledu TransWorld Good Wood. TSOD je k mání za 14.250 Kč.

UNION CONTACT PRO Jedno z nejvychytanějších vázek z produkce značky Union má jméno Contact Pro a jedná se o signature model Gigiho Rűfa, kterej by si samozřejmě nesestavil žádnej shit. V hodně parádnim designu najdete totální odolnost, kterou je tahle firma proslulá, a to při zachování co nejnižší váhy a maximálního tlumení. Contact Pro v obchodech najdete za 5.750 Kč.

BURTON GENESIS EST

BURTON GENESIS EST UNION CONTACT PRO

Genesis EST je revoluční vázání od Burtonu s novejma zubatejma páskama s dvojitym jištěnim pro tu největší pevnost. Speciální strapy dokonale obejmou vaši nohu a super citlivost přenosu váhy je zaručena díky trojdílný patce Zero-Lean Kickback Hammock Hi-Back. Tahle novinka byla představena na Ispu v Mnichově a rozhodně patřila k nejokoukávanějším produktům na Burton stánku. Vaše může bejt za 8.970 Kč.


PRODUCT NEWS

I v letošním roce jede Meatfly svou Cosmos sérii a Uranus je druhým nejvyšším modelem, který byl opět o něco vylepšen. Střihově dokonalá bunda je z materiálu Kryptonite s membránou 15/15K a spoustou doplňků typu snowcatcher, kapsa na iPod, podlepené švy na důležitých místech, ventilace, pevná kapuce, lycra rukávky. Za 4.690 Kč je toho víc než dost!

Pro letošní podzim představuje Vans kolaboraci s jednou z nejzásadnějších hardwarovejch firem Alien Workshop. Kotníkovej model Chukka Pro vychází z klasickejch Vans modelů a má vulkanizovanou podrážku. Boty designoval Jason Dill a najdete je na krámech od 1.890 Kč.

Model brejlí Electric s názvem EGB2s je novinka, jedná se vlastně o sférické provedení oblíbeného modelu EGB2. Čeká na vás dokonalý výhled, pohodlný 3vrstvý foam na obrubě s vrchním antialergenním fleecem a dvojitá odvětraná kulovitá skla, která dají vyniknout každé nerovnosti. Za 3.390 Kč brejle dostanete i s tvrdým cestovním pouzdrem.

Globe pro-model Marka Appleyarda Mahalo trhá rekordy v prodejnosti po celé Evropě. Super čistý styl designovaný přímo Appleyardem, PU mezivložka tlumí rázy při dopadech, podrážka se stejným flexem po celé své délce a běhounem S-trac pro ideální kombinaci přilnavosti a ohebnosti. Ollie si dáš za 1.860 Kč.

Neff bunda Destroyer zničí vaše okolí. Za cenu 4.790 Kč dostanete 10K vodní sloupec a 5K prodyšnost, podlepené kritické švy, větrání v podpaží, podkrytí zipu, odepínací snowcatcher, lycrové rukávky, nastavitelnou kapucu, kapsu na muziku a tak dál.

Pro všechny, kdo si žádají výkon a precizní provedení, pro ty si Burton nachystal speciální edici boty Ion Leather. Ověřená technologie jako AutoCant Est zaručuje přesnou kontrolu a například bezešvé polstrování Infinite Ride 4 dělá botu velmi pohodlnou a pružnou. Tuhle technickou lahůdku seženete za 10.400 Kč.

Nike Waffle Henley Hoodie je netradiční štýlo, klokanka, komfortní, bavlněná, s decentním logem v levé spodní části. Připrav si 1.590 Kč.

Pro opravdový milovníky pořádnejch basů tu máme super našláplou novinku od Skullcandy. Model Crusher posune vaše vjemy do dalšího levelu. Sluchátka maj implementovanej druhej driver, kterej spouští vibrace. Spolu se super výkonným zesilovačem vám zaručí maximální basy a zároveň super kvalitu zvuku. Sluchátka seženete v několika barevných provedeních za parádní cenu 2.499 Kč.


© BLANCHARD

IS EVERYTHING


PRODUCT NEWS Zima je za rohem a maskáč je jejím trendem! Nugget nezůstává pozadu a zabíjí modelem Stalker. Zateplená bunda s parametry 10/10K je záruka tepla při zachování ideální prodyšnosti a voděodolnosti. Design není jak pro myslivce, ale je rozbitej několika zajímavými prvky. Dále tu jsou podlepené švy na důležitých místech, kapuce s kšiltem pro pořádnou chumelenici a spousta dalších vychytávek! Cena 4.890 Kč.

Měkká jibbová deska Rome The Butterknife se pyšní technologií No Hang Up Rocker, Hot Rods výztuhou ze skelných vláken, tenčí plochou mezi vázáním, technologií QuickRip, biaxovou laminací, dvouzónovým odlehčeným dřevem nebo velmi odolnou Impact skluznicí. Svezete se za 11.430 Kč.

Nike Stefan Janoski Mid je promodel Stefana v kotníkový verzi, ideální podzimní bota nejen na skateboarding, ale hlavně na něj! Semišový svršek, air zoom pod patou a velkej cit na skejtu v botě totiž musí ocenit každej. Tip top bota za 2.390 Kč.

Oblíbený model Fox bot Concept se vrací v inovovaném stylu. Drasticky odlehčena díky své Motion podrážce a Flow mesh prodyšnému materiálu, doplněna o MDT Duratrak běhoun proti skluzu a vybavena slimfitovým jazykem pro nejvyšší možné pohodlí. Pořídíte za 2.770 Kč.

Nitro Nomad TLS je skvělá bota za skvělou cenu. Začátečníkům pomůže s objevováním krás snowboardingu a dobře se postará i o nohy pokročilých. Používá vložku Triumph, velmi lehkou podrážku EVA a vychytaný utahovací systém TLS 4. Tahle základní bota má víc vychytávek než některé top modely jiných značek. Doporučená cena 4.990 Kč.

Stylová mikina bez kapuce Vans Muir kombinuje podzimní barvy. Je vyrobena ze 80 % bavlny a z 20 % polyesteru. Stala se nejoblíbenějším kouskem v šatníku Riša Turyho, kterej v ní vyráží denodenně za podzimní skejtovačkou. Na krámech seženete mikinu od 1.590 Kč.

Stylový batůžek Rebel od Ogio překvapí spoustou vychytávek, důmyslným členěním vnitřního prostoru a precizním zpracováním. Za zmínku určitě stojí vycpaná přihrádka na noťas, fajnová kapsička na cennosti, ergonomický ramenní popruhy, super příjemný panel na záda atd. Vejde se do něj 25 l, váží jen 0,6 kg a v různých barvách ho zakoupíte za super cenu 1.499 Kč.

Pánská technická snowboardová Rome mikina The Riding Hoodie je v prodlouženém střihu z kombinace bavlny a poly-blend shell materiálu s nylonovou podšívkou proti profouknutí. Ideální věc pro ty, kteří rádi snowboardují v bavlněných mikinách neomezujících jezdcův pohyb. Do stylu za 2.070 Kč.


DREAM JOB

OVÁNÍ DĚTÍ NA DOBREJ JOB JE KOUČ U, O ČEMŽ NÁM MP LETNÍM SKATE CA IADVACETILETEJ TŘ POVYPRÁVÍ LESLIE, D SÁZAVOU. KILLER ZE ŽĎÁRU NA VĚNUJE JIŽ SE SKATEBOARDINGU BAVÍ, A TAK SE TO HO DVANÁCT, POŘÁD Ý ZKUŠENOSTI NENI CO DIVIT, ŽE SV L. RÁD PŘEDÁVÁ DÁ

CAMP H AC CO MICHAL „LESLIE“ VESELÝ

24

Jak ses dostal ke koučování? Někdy od svých čtrnácti jsem sponzorovanej od firmy Tomáše Koudely, kterej tyhle kempy pořádá. Ze začátku to bylo pod značkou Sykum, teď už je to Eina skate week a já tam jako člen teamu jezdím. Když chce člověk koučovat ostatní, potřebuje na to nějaký vzdělání? Já žádný vzdělání nemám a myslím, že ani neni potřeba, jako zdravotník na campu vždy působí někdo jinej. Jediná nutnost je vědět, co klukům pomůže k tomu, aby se něco naučili, dávat jim dobrý vibes, na to děcka slyšej nejvíc. Kemp je skoro jako tábor, pro účastníky máme připravený různý soutěže, oni se betlí mezi sebou, hecujou se a já to tam pro ně organizuju. Když potřebuje někdo s něčím poradit, přijde za mnou, ukáže mi trik, o který se snaží, a já mu poradím svojí životní zkušenost. Podle mě se skateboarding nedá naučit od trenéra, na to si každej musí přijít sám. Počkej, počkej, kdyby to tak bylo, nikdo by na kempy nejezdil. Děcka si to tam na ten týden jedou užít, je to tábor netábor, a já tam s nima jezdím a podle potřeby poradím. S učením sem to myslel tak, že podle mě nelze přesně vysvětlit, jak si máš dát nohu třeba na flip, můžeš říct a ukázat, jak to děláš ty. Kdo se to od tebe bude chtít naučit, ten si stejně bude muset najít svoji cestu.

Co tě na campech nejvíc baví? Je to zábavnej tejden. Já to vždycky z půlky bral jako dovolenou, poznám nový kluky, zaskejtuju si s nima a sem tam prostě jako jeden z nich s tím, že jim občas s něčím poradím. Kluci se tam rádi vracej, už tam potkávám známý tváře. Kemp je pohoda, skejtování, koupání, zkrátka hezký léto. Myslíš, že je reálný, aby se někdo živil jako skate trenér? Podle mě to jako real job nemůže existovat a vychází to z toho mýho přesvědčení, že se to nedá naučit, pouze ukázat směr. Podle mě by byli rodiče, co chtěj platit nějaký trenéry, ale ty trenéři nemaj co nabídnout. Vždyť je to jen předávání zkušeností, to by mezi skejťákama mělo bejt zadarmo. Když sem začínal já, vždycky to tak bylo, starý to ukazovali mladejm. Jakej progres maj na kempu tvý svěřenci? Většinou je to tak, že třeba přijedou na kemp a neuměj ani olíčko. Po tejdnu se ho naučí, k tomu začnou zkoušet třeba shove-it, ale když se další rok na kemp vrátí, tak

už dělají rovnou nosegrind. Takže dobrý posun, dostávaj tam od nás kvalitní základ. Oblíbená otázka, největší průser? Ani nevim, jestli to můžu řikat, hehe. Všichni jsme skejťáci, takže vždycky je tam nějakej chlast a vždycky kouření čehokoliv. Je to banda puberťáckej skaterů, něco se prostě najde, ale nikdy to nebylo nic vážnýho. Vzpomínám si třeba na to, jak sem musel platit pokutu za kempra v Krumlově, aby ho neodtáhli na záchytku. Vožralej házel cedulema po celym náměstí... Používáš na děti fyzický násilí? To ne, oni by se se mnou pak nebavily, nebo by mě dokonce zbily, protože jich je na kempu hodně. Jako tresty fungujou klasiky jako běhání, dřepy, kliky, anebo srandy typu: Ok, nechceš klikovat, tak běž a tamhle na ulici si před tou holkou sundej kalhoty. Hehe, no tak proč ne. Teď už jenom řekni závěrečnej vzkaz pro rodiče, aby se nebáli děti na camp pustit! Po těch mejch příhodách? Hehe. Ale fakt bych se dítě na kemp nebál poslat, je to poctivá záležitost, máme vedoucího, zdravotníka, všude s děckama chodíme, pořád je počítáme. Prostě klasickej tábor s tim rozdílem, že děti na něj budou chtít jet, protože je zaměřenej na to, co je baví!


ppuu

ma

foto: David Hor

ar

d

rider: Karel Rai

chl

eam

lipstr

re S a Futu

Distri

buce:

Pum aS -Mi d

bo

váth

KOLEKCE PODZIM 2013

Pum

.on

Subfo

rm, To

rnado

, Popc

orn


FLIP SE DÁ UDĚLAT NEJEN HEZKY NEBO HNUSNĚ, ALE TAKY V MEGA NINJA PRŮTAHU ALÁ KARATE KID, PŘESNĚ TAK, JAK TO UMÍ MAREK ZÁPRAŽNÝ. A PRÁVĚ TEN VÁM TEĎ PORADÍ, JAK NA TO.

Než se začnete pouštět do flipu, tak je jednoznačně potřeba umět ollie. Další trik předtím žádný není, lehčí pop shove-it je jiný pohyb a s flipem nemá nic společnýho. A pokud chcete umět flip ve stylu, je potřeba se ještě naučit dělat protažený ollie směrem dopředu. Tajemství stylu je o tom, že skate předkopnete co nejvíc před sebe a chytáte to né na přední, ale na zadní nohu. Když to pak nalepíte, vypadáte jako ninja, nohy pokrčený pod tělem a skate před sebou. Je důležitý se nebát na to dopadnout, protože mnohdy budete mít pocit, že to nestihnete přitáhnout pod sebe pro bezpečný dopad, ale je fakt potřeba tomu věřit a neodkopávat. Co se pohybů těla a rukou týče, zkuste zůstat v jedný rovině a rukama moc nemávejte, držte si je spíš u těla, aby to vypadalo, že vám to tam padá jak nic. Prostě se musíte podívat, jak to dělá Mike Mo, ten ví. (Marek se sám na sebe podívat

nemůže, takže jeho vzor Mike Mo jako dobrý, ale pro vás je to samozřejmě Marek Zá – pozn. red.). Takovýhle protažený flip většinou dělám z menších věcí, při velkejch gapech to kopu klasicky pod sebe a lepim přední nohou. Největší problémy při protaženym flipu vám nejspíš bude dělat to stažení zpátky pod tělo, je opravdu potřeba to stáhnout a dopadnout, i když máte pocit, že to nestihnete a strašně vám to podjede. Dobře si tenhle pocit natrénujete právě při protaženym ollie, který je ve svý poslední fázi uplně stejnej pohyb jak ten flip. Já na fotce dělám flip na switch a na něj se nejdřív musíte naučit dobře nollie flip, abyste uměli ten pohyb roztočení desky druhou nohou. Při předkopnutym flipu se mi to na switch dělá jednodušejc nejspíš i proto, že jak to lepim na tu zadní nohu, tak je to vlastně moje přední na normal a mám lepší pocit při stahování pod sebe. Tak držim všem palce!


STYLE

MAREK ZÁPRAŽNÝ

FLIP

27


28


tibor nemeš a frontside rocknroll na extensionu v beastu při jedný z nočních sešn

ŠVÝCARSKO ŘEKL JSEM TO UŽ NĚKOLIKRÁT, TAK SE BUDU OPAKOVAT – DÍKY SKATEBOARDINGU JSME SE DOSTALI NA NEJŠÍLENĚJŠÍ MÍSTA A POTKALI NEJPŘÁTELŠTĚJŠÍ LIDI. LETOŠNÍ ŠŇŮRA S LÓGREM TO POTVRDILA. ZÁRODEK „SKEJTOVÝ“ OBČANSKÝ SPOLEČNOSTI BOJUJÍCÍ S ÚŘADY A LOBBY FOTBALOVEJCH KLUBŮ ZA ZÁCHRANU VLASTNÍHO DIY SPOTU NEBO FUNGUJÍCÍ KOMUNITA HIPPIES VE ŠVÝCARSKEJCH HORÁCH? INSPIRACE JE NEKONEČNÁ. TO UŽ ALE TAKY NĚKDO NĚKDY ŘEKL.

text: Miloš Hroch, foto: Filip Slivka


daniel dauš ve frontside ollie do wallridu někde v basileji. bezpochyby jedna z největších vražd celý tour

30


filip slivka ve frontside madonně v rakouským hardu

miloš hroch a frontside 5-0 na ne moc přijemným radiusu z kostek v centru curychu

Před pár lety jsme chtěli vyrazit na low-budget tour. Při nočních až ranních úvahách v zaplivanejch putykách, kde to máme moc rádi, padlo spoustu návrhů. Už nevim, kdo přišel se Švýcarskem. „Ty vole, jedna z nejdražších zemí v Evropě?“ Jo, to je ten paradox. Je to totiž především současně jedna ze zemí s nejnižší kriminalitou. To pro nás znamená klidný spaní venku. Kdekoliv. Ani frank za ubytování. Nejnákladnější položka ze seznamu je odškrtnuta. Zbytek už je na úrovni penerství každýho ze zúčastněnejch. Vydali jsme se na cesty v osmi lidech i letos v září a přijali život v dodávce na deset dní za svůj. Naší švýcarskou spojkou je Nicolas ze September wheels. Volal mi, že v Basileji pořádá minirampovej závod. První město bylo jasný. Black Cross bowl se signifikantním křížem, kterej známe ze snímků

od Pontuse Alva, je už minulostí. Jeden spot úřady srovnají se zemí, vyroste další. V basilejský industriální zóně, skoro na hranicích s Německem, uprostřed sídliště vagónů jakožto novýho symbolu pro squatting, teď stojí Portland. Jeho maják láká všechny skejtry hledající lokální DIY útočiště. I my se nechali zlákat. Strávili jsme tam tři dny, skejtovali do padnutí, okusili místní folklór, zašli na koncert Allah-Las a koupali se v úseku, kde je Rýn až neuvěřitelně čistej. Žádnej odpad z továren, žádný prázdný plechovky od piva. Z Basileje jsme jeli přímo do Curychu. Náš domov na příští dvě noci měl bejt Beast bazén ležící na místě bývalýho fotbalovýho stadionu. Před pár lety ho tam postavila Beast crew v čele s Nicolasem. Na jeho stavbě se podílel i Martin Lucuk z Mystic constructions. Jelikož v Curychu dělal stáž, znal se s Nicolasem velice dobře, a ten ho požádal, jestli by nemohl stavbu vést. Od minulýho roku v Beastu přibyla ještě betonová část s boulí – speed bump – a malým radiusem s bankem. Beastu ale hrozí, že bude muset ustoupit lobby ze strany fotbalovýho klubu Grasshoppers Club, kterej místo něj chce další obří stadion. Nutno dodat, že Curych už velkej fotbalovej stadion má a svou kapacitu při zápasech zaplní sotva ze třetiny. Na co teda další? Vypadá to, že netransparentní přesuny velkejch částek peněz probíhají i ve Švýcarsku. Nicolas to jenom potvrzuje: „Problém je, že město už jeden stadion má. Postavili ho teprve před pěti lety. Nemá žádný smysl stavět další, navíc za 220 milionů franků. Je tu široká skupina politiků, kteří se tento projekt snaží prosadit, ale věřím, že lidé pochopí, že je to naprostá hloupost.“ Rozhodnout mělo 22. září referendum, bohužel časopis šel do tisku dřív, takže ve chvíli, kdy píšu tenhle článek, není výsledek znám. Co se bude dít dál, vědí snad jen na curyšský radnici a v zákulisí kabin fotbalovejch týmů. Nicolas se snaží Beast zachránit. Dává rozhovory pro noviny, časopisy, účastní se demonstrací, pořádá protestní akce, vydává vlastní ziny, staví spoty. Je to skejtovej aktivista. Upřímně doufám, že tenhle příběh bude mít šťastnej konec. Kde je zvíře, tam někde spí i kráska. Walt Disney


roman špaček a backside crailbluntslide v basilejským portlandu. roman se to ten den naučil

celá lógr parta v dodávce na baedli spotu v horách

32

o tom natočil film. Beauty bazén najdete nedaleko Beastu v areálu squatu Autonomer Beauty Salon. Nepustěj tam každýho, musíte se jim líbit nebo mít dobrý reference. Kráska vypadala jinak než minulej rok. Rozrostla se o další část, která celej bazén uzavřela. Když jsme tam byli naposledy, hotovej byl akorát wallride a tři zatáčky. Skejtovali jsme do jedný do rána, pili nejlevnější pivo a poslouchali švýcarský „contemporary hit“ radio. Minule jsme pouštěli fastcore, letošní pop byl trochu změna. A trochu bizár. Nicolas nám pak v noci u ohně vyprávěl o tajným DIY spotu ve švýcarskejch horách nedaleko Sankt Gallen: „Je to v horách, mají tam dodávku a vedou na ni radiusy. Postavili to uvnitř starýho plaveckýho bazénu, víc nevim.“ Sám neměl tušení, kde spot leží a ani jak vypadá. Údajně ho nejde najít ani na GPS.

backside feeble v portlandu od martina svobody

Museli jsme se domluvit přímo s Fabiem Martinem, klukem, kterej ho společně s tátou postavil. Výbornej bazénář, skejtovej talent, o kterým ještě hodně uslyšíme. Měli jsme sraz u kostela ve vesnici Trogen. Vedli nás po silnici dolů do lesa, místy byla cesta nezpevněná. Zastavili jsme u obřího baráku, později jsme se dozvěděli, že tam bydlí hippies. Moc příjemný lidi. Jde o druhou generaci komunity. V bazénu pořádají koncerty už od 80. let, za barákem pěstují vlastní zeleninu, mají pec na chleba – vystačí si sami. Když nás dovedli k místu, nemohli jsme uvěřit tomu, co vidíme. Starej veřejnej bazén pro lidi z vesnice, v něm dobetonovaný banky, uprostřed dodávka a na ní vybetonovaný radiusy tak, že jste mohli dělat triky na korbě i kabině. Neuvěřitelně těžký. Dropnout bank by vám mělo v ideálním případě dát rychlost, tady

to tak nefungovalo. Dalo nám to zabrat. Když jsem od Fabia zjišťoval, jak spot našli, rozpovídal se o tom, že za to vděčí kámošovi jménem Elias. Ten se znal s lidma z tamní komunity, kteří se stavbou souhlasili. Elias je taky hipík. Po pár dnech betonování jim ukázali starou dodávku. Nějaký nápady měli, ty pak propojili s betonováním rádiusů na auto. Říkají tam tomu Baedli. Slovo pochází ze švýcarský němčiny a místní to tam tak znají odnepaměti.


ondra löbl v backside noseslidu na hubbě u curyšský univerzity. trvalo to dlouho, ale nakonec to odjel do perfektu

Na nocování v horách jsme nebyli připravení. Snažili jsme se spát co nejblíž ohni, ale i přesto nás budila zima. Ráno přišlo vysvobození – slunce začalo hřát. Koupání v křišťálový říčce jménem Goldach (jo, jsou tam blázni, kteří hledají zlato a bydleli kousek od našeho tábořiště v týpí) nás připravilo na cestu domů. Jeli jsme tři dny, vzali jsme to totiž menší zajížďkou přes Rakousko. Hard, Wörgl v Tyrolsku a Linz.

Musím se na závěr ještě vrátit k tomu skejtovýmu aktivismu. Beauty and the Beast v Curychu nebo Portland v Basileji jsou místa, který jsou pro tamní komunitu nesmírně prospěšný. Nedávno jsme byli svědky zásahu proti squatterům, kteří v rámci akce Vzpomínky na budoucnost, připomínající 20 let od obsazení squatu na Ladronce, zabrali opuštěnou budovu na Pohořelci. V budově má sídlo přes 90 firem, jejichž aktivity rozhodně nejsou průhledný. Šlo ale

taky především o to vzít místo, který nikdo nepoužívá, do vlastních rukou, a vytvořit nějakou hodnotu. Uspořádat diskusi, koncert nebo divadlo. Mluvčí squatterů označil akci za „preventivní občanskou intervenci“. Smysl DIY ve skateboardingu je v podstatě stejnej. Jde o intervenci do veřejnýho prostoru, o podporu komunity. Myšlenkou je vytvořit místo, kde se můžou lidi potkávat a společně skejtovat. Do jistý míry je to taky aktivismus.


v parku arare, během necelých dvou týdnů pobytu, strávila parta jen jedno odpoledne. ondra bauer tam stihnul poslat tuhle fs 1080

HLEDÁNÍ SPOTŮ V JEDNOM Z DESÍTEK RESORTŮ V PORTES DU SOLEIL JE ČINNOST, KTEROU SI VYZKOUŠELA SNAD KAŽDÁ ZNÁMÁ SNOWBOARDOVÁ PRODUKCE. ČLENITÝ TERÉN NA POMEZÍ FRANCIE A ŠVÝCARSKA O ROZLOZE 1.036 M2, V KOMBINACI SE SPOUSTOU KVALITNÍCH SNOWPARKŮ, TVOŘÍ Z TÉTO OBLASTI JEDNO Z NEJVĚTŠÍCH HŘIŠŤ NA SHRED VŠEHO DRUHU NA SVĚTĚ. SOUČÁSTÍ TOHOTO PLAYGROUNDU JE TAKÉ RESORT AVORIAZ, KAM SE VYPRAVIL FUNSTORM/K2 SNB TEAM NAHNAT MATROŠ A OTESTOVAT NOVÁ PRKNA A VZORKY OBLEČENÍ Z KOLEKCE ZIMA 13–14.

34


FNS LIKES

text: Ondra Bauer, foto: Michal Oškrkaný

AVORIAZ


honza řezníček a jeho japonská klasika bs7 v jednom z mnoha příjemnejch parků v avoriaz

Věrnej čtenář Boardu mohl zaznamenat, že Funstorm parta nebyla v Avoriaz poprvé, ani po druhé, ale už po třetí. Trojka je magický, takže se nabízí otázka, jestli byl i tento trip magický? Pobyt v Avoriaz je svým způsobem vždy kouzelný, a to i bez psychotropních látek. Tajuplná atmosféra městečka, tvořená odrazy nočních světel od dřevem obložených apartmánů, stojících na obřím skalnatém útesu, žádná auta, jen saně tažené koňmi, kýčový výhledy do údolí Morzine... To vše přilákalo v minulosti nejen hromady turistů, ale i pány, jako je Steven Spielberg, David Lynch, James Cameron či Peter Jackson. A ne jeden z nich tam údajně našel inspiraci pro své filmy. Tvorba filmů se snowboardovou tematikou v těchto místech však jednoznačně převládá. Z Čech se do Avoriaz v druhé půlce března vypravil filmový štáb ve složení:

kameraman Kuba Šimůnek, fotograf Mickey Oškrk a herci Ondra Bauer, Martin „Scream“ Bidlo, Honza „Řízek“ Řezníček a vycházející hvězda bílého plátna Klára Janíková. Jestli byl letošní trip oproti předchozím něčím specifický, bylo to nestabilní počasí. Sníh, slunce, kroupy, déšť, mraky, zima, vedro jak sviň... Snad všechny klimatický variace se narvaly do 12 dnů jejich pobytu. Proměnlivý počasí na horách nemá ráda žádná produkce, jednou trpí technika, když z nebe padá mokrej hegeš, jindy riders v mlze a difuzi nevidí rozjezd na kikr, natož pak dopad, pak horkem ztěžkne prašan na dopadu, kam se stavěl monstrózní skok celej den, nebo naopak kameramanům mrznou prsty a praskaj filtry na objektivech, když se prudce ochladí. K horám ale rychlý změny počasí patří, takže

i zkušená FNS parta si s tím poradila. Je známá věc, že v Avoriaz vznikl první dřevěný The Stash park v Evropě, to znamená všechny překážky jsou ze dřeva, a navíc tvarovaný povětšinou kreativním způsobem. Na tomhle místě hledala česká parta útočiště, když bylo počasí nejhorší. Překážky jsou schovaný převážně v lese, takže i když je vítr, chcanec, chumelenice, dá se v něm dobře zajezdit. Každý rok v parku pár dřevostaveb přibyde, čili je vždy na co se těšit. V okolí Stashe je možný najít i dobrý terény pro backcountry pojezd. Bušóny, dropy, přeskoky vyvrácenejch kořenů a další srandy, které je možný si dát v jízdě v kombinaci s dřevěnejma překážkama. Další alternativou pro hledání spotů při bídnym počasí v okolních horách je samotný městečko Avoriaz. První část se sice rozkládá na placatý náhorní


drop, který si dává ondra bauer, se nachází hned pod the stash parkem. v jedný jízdě je tak možný si dát zábavnou lajnu dřevěnejch překážek, a ještě se trochu vyráchat v prašanu

dobrá nálada

37


klára janíková tráví většinu zimy v parku ve vítkovicích, a tak shooting v avoriaz byl pro ní supr možnost k zisku prašanovovejch skills

plošině, ale následně se sklápí do hlavních ulic, vedoucích k centrálním vlekům, kde už si jedete mezi lidma, uhýbáte povozům s koňmi, nebo je naopak nenápadně chytáte a necháte se táhnout. Z hlavních tříd uhýbá mnoho úzkých uliček, kde se během zimy tvarují několik metrů vysoké sněhové návěje, v kombinaci se zajímavou architekturou tvoří mnoho fotogenických míst, vše záleží jen na vaší kreativitě. Ideální je mít s sebou gumu na roztah banshee bungee nebo motorovej naviják, který vám dá potřebnou kudlu a umožní využít potenciál tamějších lokací na maximum. Když se počasí umoudřilo, vyrážela parta do sousedního údolí Mossette, hledat spoty pro backcountry kickery. Super místo, kde dokud se drží dobrej sníh, nevíte doslova kam dřív skočit. Z čtyřsedačky vedoucí na horu Pointe de Mossette, odkud je možné přejet dále do švýcarských resortů, je výbornej výhled na celý údolní prašanový hřiště. Vzhledem k tomu, že fns team strávil cca 70–90 % zimy ježděním v parku nebo na street spotech, bylo důležitý se v prašanu nejdřív trochu rozpružit. Dali si jízdy na kopcích, kde zatím prašan nebyl rozoranej, a stejně tak hikovali příjemnej cliff drop, který pro připomenutí prašanovýho stompingu přišel vhod. Kluci pak objevili spot na gap kicker, jeho stavba trvala celý odpoledne a druhej den dopoledne se pokračovalo, když po Skrýmově prvním poletu zjistili, že vyžaduje aspoň půlmetrový zvětšení. V průběhu tvorby dorazil francouzskej týpek s otázkou, jestli si to může dát, pokud s kámošem pomůže se stavbou. Ondra Bauer váhal, dopad byl malej, bylo jasný, že po pár granátech bude po něm. Nakonec dostal svolení s tím, že budou moct skákat, až poté, co skočí naši. Francouz bohužel deal nerespektoval a bez okolků to poslal hned za odpaňujícím Screamem, navíc jel pomalu, dal si na hubu a udělal díru jak sviň půlkou těla v protistěně gapu a druhou půlkou v dopadu. Jeho vyndanost částečně vykompenzovali a klející český huby zavřeli frantíkovi kámoši, kteří přitáhli gril, piva a dobrý jídlo, o který se ochotně podělili. Lidská divnost partu potkala ještě jednou. Vyhlídli si spot na stavbu step-upu, kterej taky v jedno deštivý odpoledne po čtyřech hodinách postavili, div si plíce nevyplivli. Druhej den přijedou natěšeni na rotace a zjišťují, že kikr je po smrti. Stopa byla čerstvá, trochu oleje tu a tam, stopy od pásů... nějakej rolbař ho z neznámejch důvodů poslal k zemi. Tahle smutná akce byla také poslední v backcountry, kterou si dali. V průběhu druhý půlky pobytu se totiž počasí rychle měnilo, sníh ztěžknul a lavinový nebezpečí stouplo na čtyřku, takže nezbylo než vyrazit do snowparku. Parků v Avoriaz je celá řada. Kromě již zmíněného Stashe, tam najdete La Chapelle, což je park menších rozměrů hned u parkoviště. Jedná se o malej parčík s čtyřmi řadami menších skoků a spoustou railů, vhodných pro rozježdění. Největším parkem je naopak Arare. Letos sice nebyl v tak dobré kondici jako v minulých letech, možná proto, že zrovna probíhala příprava obří multi překážky na závody, a shapers tak neměli čas věnovat se ostatním věcem, ale i přesto v něm byl zábavnej pojezd. Kvůli špatnýmu počasí však fns měli možnost v něm strávit jen jedno odpoledne. Ondra s Řízkem vyzvali největší, asi dvacetimetrovej kicker, zatímco Scream se zúčastnil jibbing závodu americký legendy Eddieho Walla, který se na místo osobně dostavil. Závod jel taky kameraman Kuba Shymonkey, který si svý jízdy dával v mezičase, vždy

backcountry hike

než Řízek s Bauerem dorazili na rozjezd kickeru. Velkej multitasking! Vítěz contestu získal trip do USA zadarmo na další Eddieho akci, což se našim klukům sice nepodařilo, ale i tak to zabili. Večer byl s akcí spojenej mejdan a vyhlášení. Scream byl čtvrtej a Kuba vyhrál ocenění, něco jako „rider having most fun“. Při vyhlášení Martina se projevila jazyková bariéra, kdy


ondra bauer zavzpomínal, jak malej rád lezl na stromy. nechat se na kmen vystřelit wallridem byla ta nejpohodlnější varianta

39


po mnoha hodinách lopatění se martin bidlo odměňuje fešnou fs5 přes gap. v backcountry v avoriaz můžete najít spoustu podobnejch výbornejch spotů

byl vyhlášen ne jako Bidlo, ale spíše jako Dildo. Možná proto se na pódium nikterak nehnal... Ale při týhle přezdívce by určitě dostal všechny holky v lokále! No tak se ho rovnou zeptáme na pár otázek. Screame, byl jsi v Avoriaz poprvé, jak se ti tam líbilo? Hned jak jsme po vyjetí milion serpentin dorazili pozdě večer nahoru do kopců do městečka Avoriaz, byl jsem okamžitě otřesen... Co dělám na tak nádherném místě, hehe. Když se nám totiž městečko zjevilo, byla to totální bomba, nic takového jsem nikdy neviděl. Resort tvořily pouze dřevěné budovy a hotýlky, celé to bylo nasvícené a všelijak podsvícené, až sem měl pocit Vánoc. Na každé střeše byl tak dvoumetrový bochník sněhu a do toho jemně sněžilo... Celkem nádherná podívaná, takže na mě Avoriaz udělalo výborný dojem. Co byl pro tebe highlight tripu? Asi hned po rolbaři, co nám rozjezdil rozestavěnej

skok, to byl step-up gap, kterej když sem objevil, tak se nikomu nelíbil. A ono to nebylo zrovna jednoduchý postavit, což věděl jenom Ondra. Nakonec jsme něco splácaly a dopadlo to asi takhle: Skok, kterej byl úzkej metr a na třikrát se předělával, boule od shora až dolu, nějak dolítnout až do dopadu a do toho ještě nejednoduchá domluva s Frantíkem, že na ten skok prostě může jet, za to že párkrát hodil lopatou, až uděláme nějaký materiál. Samozřejmě se rozjel druhej run a udělal do protistěny nádherný umělecký kráter. Highlight byl celý tenhle trip se super lidma, ale tenhle spot mě bavil nejvíc. Naučil ses nějaký nový triky? Naučil jsem se tam pár nových triků, ale spíš získal zkušenosti. Ať už v parku, kde jsme společně jezdili, dále na závodě a při setkání s Eddie Wallem, ale hlavně v backcountry, kde sme postavili pár skoků

a ujistili se, že to není zas taková sranda, jak to vypadá. Pro mě je víc BC, jelikož si to všechno musí udělat člověk sám, vypořádat se s rychlostí, skokem, boulema na rozjezdu a nakonec to všechno odjet, což v prašanu není tak jednoduché. Raději si teda zajezdím freeridy a zaskáču v BC, ale samozřejmě i park má něco do sebe. Baví mě na tom ta všestrannost... It’s snowboarding. Materiálu nakonec Funstormáci pořídili i přes nepřízeň počasí hromadu. Škoda, že prašanový dny byly všeho všudy jen tři, jinak by toho vzhledem k tamějšímu luxusnímu backcountry terénu vzniklo dvakrát tolik. Doufejme, že se do Avoriaz zase vrátí a opět nám přivezou tuny materiálu. Merci beaucoup Virgine, slečně z officu střediska, která partě vychytala první poslední.


klasickej wallride v parku the stash, kde je možný jezdit, i když je počasí v horách okolo úplnej mordor. klára janíková si dává rock to fakie

fns like avoriaz

41


původně měl být tenhle fs lipslide reklama pro vans, ale všechno se tak nějak táhlo, a proto jsem se rozhod ho použít do rozhovoru jako jednu z velkejch fotek. tenhle spot je vcelku novej, protože se na něm nedalo jezdit a za opravu vděčíme chazu ortizovi, kterej přinesl rychleschnoucí cement a obrovský spáry nahoře vyplnil. rail je extrémně dlouhej a před odrazem je spára, kterou musíte přeskočit, takže se odrážíte zhruba 30 cm před schodama. přirovnal bych to dýlkou k railu z 18 schodů, což je naopak příjemný, protože se hezky svezeš (foto: honza kasl)

42


text: Radek Hruška

TOMÁŠ

ČESKÁ SKATE SCÉNA JE MALÝ PÍSKOVIŠTĚ PLNÝ ŽABOMYŠÍCH VÁLEK. KDYBY LIDI SKEJTOVALI TAK DOBŘE, JAK DOKÁŽOU POMLOUVAT, JEZDILO BY SE V PRAZE FINÁLE STREET LEAGUE. DNEŠNÍ ROZHOVOR S TOMÁŠEM VINTREM VÁM ODHALÍ KRUTOU PRAVDU, JAK TO FUNGUJE VE SVĚTĚ A JAKOU ŠANCI VLASTNĚ MÁME. PRO VŠECHNY S VELKÝM EGEM, KDO SI MYSLÍ, ŽE JSOU FAKT DOBRÝ, TO BUDE ASI NEPŘÍJEMNÝ ČTENÍ. JASNĚ, MŮŽOU SE PAK MEZI SEBOU UTĚŠOVAT, JAKEJ JE VINTR KRETEN, JAK NEUMÍ JEZDIT, JAK DĚLÁ POŘÁD TY SAMÝ TRIKY A PODOBNĚ. ALE TOMÁŠ JE TEN, KDO SI PRÁVĚ OPALUJE KSICHT NA SPOTECH V LOS ANGELES A PŘED TEJDNEM SE VRÁTIL Z TÝDENNÍHO SKATETRIPU PO BRAZÍLII S GREGEM LUTZKOU, DAVE BACHINSKYM A ADAMEM DYETEM... TAK CO HATERS, MÁTE NA TO SI PŘEČÍST NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR?

VINTR


44

Tomáš Vintr (32) se narodil v Berouně, ale od svých osmnácti let žije v Praze. Skateboardingu se věnuje sedmnáct let, v roce 1999 začal jezdit za Vehicle a kariéra mu od té doby šla strmě vzhůru. Hned v roce 2000 celkově vyhrál ČSP a poprvé se podíval na závody do zahraničí, kde si pak během let šáhnul na několik vítězství v evropským poháru, vyhrál Simple Session, skončil třetí na svěťáku v Rotterdamu a několik medailí má i z mezinárodních X-Games. Taktéž získal profismlouvu u Créme Skateboards a bylo

že se otvírá nějaká nová kapitola. Hodně lidí, když takhle dostanou sponzora, maj pocit zadostiučinění a přestanou se snažit. Já si řek, že je to začátek toho, co chci. Neměl sem ale absolutně ponětí, co to může bejt, nevěděl jsem, že z toho člověk může žít, cestovat po celým světě a skejtovat s lidma, který jsem v tý době znal jenom z časopisů. Byl sem prostě mladej kluk, co právě dostal sponzora, a všechno bylo hrozně růžový. Po pár letech, když do toho pronikneš a dostaneš se k jádru věci, zjistíš, že je všechno jinak.

mu vyrobeno celkem šest promodelů desek. Díky skateboardingu projel celý svět, namátkou vybíráme destinace jako Austrálie, Čína, Japonsko, Korea, Malajsie, Emiráty, Fiji a Macao. Tomáše v současné době sponzoruje Monster Energy, Vans, Theeve Trucks, Bones Wheels, GoPro, Jessup, SNRD a MSA crew.

Prostě je to práce. Hodně práce... Kdo, respektive co, tě nejvíc naučilo, jak funguje svět skateboardingu? Dřív šlo v první řadě o to, jak si jezdil. To tvořilo značnou část toho, kolik jsi od sponzora dostal. V dnešní době je to hlavně o tom, odkud jsi, s kým se bavíš a jak se komu hodíš do portfolia značky, kterou se snaží prodávat. K tomu se přidává, jak se sám dokážeš zpropagovat, dostat se do časopisů, videí a na internet. Vlastní ježdění tvoří jen pár procent tvýho úspěchu. Jasný, musíš jezdit na určitý úrovni, ale pak záleží, jak se dokážeš prodat. A taky koho znáš. Když máš za kámoše team manažera a on ví, že je s tebou sranda, tak tě rád k značce doporučí, protože ví, že i on se pak bude při práci s tebou bavit. Proto když se pak rozhoduje, jestli vezme tebe, nebo někoho, kdo umí flipa z víc schodů než ty, šáhne po tobě, protože už s tebou má zkušenost a garanci, že pro firmu zafunguješ. Všechno je o mezilidských vztazích... Celkem důležitá je pak i státní příslušnost a my, Češi a Slováci, jsme uplně v prdeli. Bohužel.

Seš v LA, co se na místní sk8 scéně nejvíc řeší? Fenomén sociálních médií nastavil nový pravidla, a tak se o tom všichni baví. Když se řeší sponzorské smlouvy, tak firmy zajímá, na čem všem mají profíci účty a kolik na nich fanoušků. Adam Dyet mi říkal, že s ním hodně řešili, proč má jen osm tisíc fans a jeho kolega z teamu osmdesát tisíc. Všichni teď mají v nových smlouvách zapsáno, jaký účty musí mít a jak často a čím je musí plnit. To je uplně jinej level, než co je v Evropě. Vzpomeneš si, jaký si měl představy o skateboardingu, když si v roce 99 dostal prvního sponzora? Když jsem začal jezdit za Vehicle, vůbec sem nechápal, co se děje. Dostával jsem zadarmo oblečení a cejtil,

jedna z mejch oblíbenejch fotek, která vznikla v shanghai, v nově budovaný relax zóně vedle frekventovaný řeky. v pozadí vidíte obrovský nákladní lodě, který furt něco převážejí. tyhle velký 4 bloky byly extrémně dlouhý, takže jsem nejdřív chtěl udělat jen kickflip. kluci mě pak donutili k fs flipu, ani jsem nevěřil, že bych ho mohl udělat... díky za hec! (foto: bb zhang)

Hele, otázka zněla, jak si na tohle přišel? Kdo tě to naučil? Život kamaráde, život. Bylo to takový trpký poučení. Někdy v době mejch začátků sponzoringu si pamatuju náhodný, ale pro mě zásadní rozhovor s Martinem Černíkem, když jsem ho potkal na nějaký akci. Měl zrovna období, že vyhrával na závodech auta a velký prizemoney, ale jeho profi smlouva nedosahovala zdaleka půlky toho, co měl nějaký jeho francouzský kolega s o hodně horšími výsledky. Já se ho ptal, proč to tak je, a on mi vysvětlil, že i když Frantík jezdí o padesát procent hůř, tak bere o osmdesát procent víc proto, že za ním stojí padesátimilionový národ, který má peníze, a za Martinem jen deset milionů lidí bez koruny. To mi otevřelo oči a změnilo moje myšlení. Teď se řešilo, jestli Vans použije tvojí fotku na reklamu. Firma však drží strategii, že na reklamy dává pouze americkej pro team... Já začal za evropský Vans jezdit před deseti lety, takže sem si myslel, že by mi ta reklama mohla teďka vyjít. Ale prostě to tak je, pouze celosvětovej PRO team.


sekvence vznikla jedno odpoledne při ježdění v beverly hills a za foťákem seděl můj kamarád a zároveň dobrej skater mack mckelton. na tenhle rail v office centru bh máte tak maximálně 3 pokusy, než přilítne ochranka (foto: mack mckelton)


46


spot jsme objevili úplnou náhodou, když jsem si ho všiml vedle silnice, po který jsme jeli na redondo beach. hned po příjezdu nás vítal sekuriťák, kterej byl ale v pohodě a dal nám každýmu 2 pokusy. na druhej jsme to já i kelvin vrátili back-to-back, díky mu za good backup (foto: ana paula negrao)

Jako Čech má člověk všechno těžší, už na startovní čáře je daleko za Francouzem, Němcem, Španělem i Italem, protože nemá za sebou ten velkej národ. Takže abychom si možná mohli šáhnout na stejný podmínky jako kluci z těchhle zemí, musíme nejdřív třikrát tolik pracovat. A nikomu se u nás nechce třikrát víc pracovat za malý peníze, a tím jsme v začarovanym kruhu. Ani tobě se nechce? Mně jo, mě to baví, já makám nonstop. Já jsem tomu, co dělám, obětoval strašně moc. A nestěžuju si, nejsem ukřivděnej, miluju svuj život, svoji práci a vážim si toho svýho štěstí, co se mi podařilo dosáhnout. I když to teda zdaleka nejsou smlouvy ve světových teamech top značek a nejsem si jistej, jestli je to vůbec z našeho geografickýho hlediska možný. V budoucnosti pro někoho snad jo, vždyť já jsem teprv z první generace lidí, která už nebyla pod Rusákama, kdy o nás nevěděl vůbec nikdo. Teď se o nás ve světě už aspoň trochu ví, já se deset let snažim dělat venku jméno Česku. Marek Zápražný je teď vidět všude a i ostatní kluci se začínají umisťovat na závodech, takže si myslím, že už v zahraničí přestáváme být za nějaký křováky, co skejtujou po poli. Takže si vyděláváš míň než ostatní. Dá se z toho žít? Já se ostatních nikdy neptám, kolik si vydělávaj, takže nevim, jestli maj míň než já. Ale třeba v evropskym Vansu má celý team podobný peníze. V Americe si teď všichni stěžujou, že nemaj keš, ale já si žiju celkem normálně, takže tím pádem asi líp než oni. Samozřejmě i proto, že dělám spousty dalších prací kolem. Troufnu si říct, že v Český republice se pouze ze skateboardingu, který je o tom, jak jedeš na závody a hlásíš tam svýho sponzora, žít nedá. Je potřeba dělat něco extra, mít vlastní projekty, svoje vlastní cesty, dávat sponzorům víc, aby jsi i víc mohl dostat. Sponzorovanej člověk by měl bejt samostatně fungující prvek, něco jako externí firma, která se stará o propagaci, aby se výrobek sponzora dostal k co nejvíc lidem. Takže například já, když jezdím za Monster Energy, tak firmě musim odevzdat o hodně víc, než že si na sebe nandám jejich logo a na závodech to řikaj při mý jízdě. Já pro ně musim dostat sebe, osobu spojenou s logem Monster, mezi nejširší vrstvu lidí. Skateboard scéna je totiž tak malá, že to tý firmě nemůže vůbec stačit. Když chce být člověk úspěšným, musí mít nějakej přesah do mainstreamu. A tohle všechno už jsem odmala učil Maxe Habance, kterej to pochytil, dělá to tak, a proto zajímá o hodně víc lidí než ostatní skejťáci, což se pak projeví i na jeho smlouvě. Myslíš si, že to máme těžší i proto, že americký profíci mezi sebe nepouštěj lidi z jinejch zemí, aby jim nevzali práci? Američany nezajímá evropskej trh, je zajímá, jestli tě znaj malí Američani. Takže když třeba vyhraješ závody v Evropě, jako by se nic nestalo. Proto si myslim, že Evropany, natož Čechy, tu profíci neviděj jako nějakou hrozbu. Podle mě je to ani nenapadne, že bys je moh nějak ohrozit. To se totiž ani nemůže stát, nikdo z našeho kouta světa nebude hrozba pro žádnýho Američana. Takže oni tě tu buď rádi maj a vezmou tě mezi sebe, nebo nemaj a pak seš jim uplně u prdele. A pokud tě vezmou mezi sebe, máš celkem vyhráno. Oni vědí, že ty je jako Čech, Slovák, Polák nebo něco podobnýho neohrozíš v jejich práci, takže pak tu s nima můžeš být, jezdit za stejný team, oni tě budou mít rádi a brát tě jako kámoše, feláka, kterej je ve firemní hierarchii jen těžko přeskočí. Bejt v Americe může pro tebe bejt celkem v pohodě, a když už nic jinýho, tak aspoň tu seš u zdroje produkce, informací, seš ve středobodu skejtovýho vesmíru. Kolik času věnuješ v dnešní době ježdění? V Americe minimálně dvanáct hodin denně, každej den, sedm dní v tejdnu. Vstanu v osm ráno, po devátý vypadnu a přijdu domu v deset večer. Celej den skejtuju, nic jinýho nedělám. Když sem v Čechách, tak bohužel, protože tu nejsou takový podmínky jak v LA, jezdim jen třikrát nebo čtyřikrát za tejden, víc mě to nebaví. U nás už sem na všech spotech

jezdil, na všech spotech něco natočil a v každym skateparku už osmdesáttisíckrát byl. USA a ČR jsou dva odlišný světy. Nehledě na to, že u nás musim, protože sem vždycky delší dobu pryč, oběhávat pošty, úřady, platit složenky, chodit po svých sponzorech na meetingy. Prostě spousta věcí, co tě rozptyluje. V LA mám jedinej program – skateboarding, takže se ani nedivim, že tu za čtrnáct dní dokážu nafotit dvacet fotek a natočit půlku profilu. Tohle v Čechách nejde, a navíc to video bude vždycky vypadat komunisticky. V dobrý lokaci s dobrejma spotama máš profil natočenej za pár týdnů. Co děláš proto, aby ti tělo fungovalo? Nejseš nejmladší a jezdíš dvanáct hodin denně sedm dní v tejdnu... Mě nezajímá, jestli mě něco bolí, jezdim nonstop i přes bolest. V baráku máme bazén a vířivku, takže si tam každej den dávám relax a plavu, chodim do posilovny na rotoped. Před každym ježděnim se protahuju a rozcvičuju, a v tom jsem důslednej. Minimalizuju tak možnost zranění, který mám však stejně nonstop. Který zranění tě nejvíc potrápilo? Permanentně už mám sedmnáct let vyvrknutý kotníky, už ani nevim, jaký to je ho mít normální. Kotník nejde ani doléčit, to by chtělo bejt třeba dva měsíce v klidu, a to si nedovedu ani představit. Ale dá se s tim jezdit, kotník tě nezastaví. Co je horší, to je čelist, za ty tři roky od zranění sem měl už šest operací, a ještě pořád to neni spravený. No a pak mám na kontě x zlomenin, rameno, klíční kost, vykloubenej loket a nedávno sem si udělal koleno. Jaký si měl letos prázdniny? Letos bylo první léto, který mě u nás bavilo. Strávil jsem v ČR celou dobu, i když jsem teda jezdil různě po Evropě po závodech, skoro každej víkend. Ale dělal sem si tu různý projekty, pracoval na editu pro Monster Energy a čas od času se mohl jet vykoupat k vodě. Já normálně nemám ani čas na takovýhle aktivity, byla to pro mě obrovská radost, že sem moh vzít holku a jet se s ní vykoupat do Konětop, prostě sváteční zážitek. Já si ani nepamatuju, kdy sem byl na poslední dovolený, abych s sebou neměl skate. Když u sebe nemám desku, abych mohl mít možnost si jít zaskejtovat, tak se cejtím divně a mám i výčitky, že nic nedělám. Prostě mě ten skateboarding tak pohltil, že ať dělám, co dělám, je to ježdění součást mýho plánu. V mým životě jsou zásadní tři věci: skateboarding a s ním spojený cestování, přítelkyně a rodina. Nic jinýho neexistuje. Trávíš hodně času v zahraničí, takže máš odstup od naší scény. Jaký vidíš pozitiva nebo negativa toho našeho písečku? To radši nechám bez komentáře. Tak já si řikal, že by nám tvý zkušenosti mohly pomoct. Lidi z naší scény nechtěj moji pomoc. Já to zkoušel několik let a jediný, co jsem za to získal, byl hate. Tak pomož aspoň těm mladšim, co ještě nejsou sponzorovaný. Jediný, co na to můžu říct, je to, že lidi musí makat víc, než si dokážou představit. Podívejte se na to, jaký triky dělaj patnáctiletý děti v zahraničí, jaký videoparty natáčej, jak se třeba na závodech umisťuje nová mladá generace z Portugalska. A hlavně ať nikdo neřiká, že má ve svym městě špatnej skatepark. Když je špatnej skatepark, tak co ti brání jezdit každý odpoledne do vedlejšího města? Já vim, pak člověk nebude moct bejt se svejma kámošema, kecat si s nima, jít na pivo. Pokud se však chcete někam dostat, musíte tomu něco obětovat. A to je širokej pojem tenhle výraz, každej obětuje něco trochu jinýho. Pokud nemá skatepark, musí jezdit jinam. Pokud nemá peníze na nový skejty, musí si kupovat ojetý od kámošů. Pokud nemá sponzory, musí se bez nich obejít až do doby, dokud si ho někdo všimne. A aby si vás někdo všimnul, musíte dřít víc než kdokoliv kolem vás. Konkurence je tak obrovská, že musíte nabídnout něco víc, než že umíte kickflip backside lisplide, protože to umí dalších deset lidí. A co přesně je to


tenhle spot asi bude většina z vás znát z videí, protože sem na temple high school v la chodí natáčet snad všichni. já jsem si odsud odvez fs nosebluntslide (foto: honza kasl)


něco víc, na to nemám odpověď. Na to si každej musí přijít sám, v čem je ta jeho jedinečnost. Dám ještě jeden takovej příklad. Třeba Zero, to je v Americe stejná parta jak u nás Ambassadors. Jsou kámoši, sponzorujou svý profíky, k tomu maj svý amatéry a nějaký flowridery. A pak někde daleko, daleko je ten nějakej jejich evropskej team a pak už vůbec nevnímaj nějaký repflow, což jsou lidi, který sponzoruje českej distributor. Ona se k nim do Ameriky ta informace, že za ně v Čechách jezdí nějakej Čech, nikdy nedostane, natož aby viděli nějakej jeho

tu party, tak jak je znám ze světa. U nás je každej s každym kamarád, každej se objímá, ale jakmile se otočí zády, ten druhej mu píchne kudlu do zad. To je česká klasika. A taky tu máme k tomu milionu prodávanejch značek sto tisíc sponzorovanejch jezdců. Podle mě by jich mělo bejt tak deset. Navíc těch sto tisíc sponzorovanejch má představu, že z nich bude jednou profík v Americe. Jaká je realita? Tady bych si dovolil říct, že v současnosti nevidim nikoho, kdo by se moh stát profíkem v Americe. Jak

videopart, co si u nás natočí. To je ten zásadní problém v Čechách, lidi si tu myslej, že se ten jejich hezky natočenej klickflip nosebluntslide dostane do Ameriky a třeba si jich někdo všimne. Realita je taková, že nevšimne. Kdyby to natočil v Americe tak možná, protože to bude servírováno pod nos a nejspíš někym, koho už team manažer zná. Pak se stávaj věci typu, že já tady jdu na oběd s americkym team manažerem Vansu a ukazuju mu video jednoho z našich Vans jezdců, on na to kouká a diví se, že tu máme nějaký Vans team. No a já mu řeknu, že už tu je deset let. A jak na to video kouká, tak komentuje, že ten člověk fakt umí skejtovat a až tu příště bude, tak ať mu dám vědět, že si všichni pudeme zaskejtovat pohromadě. A tímhle je šance se někam dostat. Kdybych manažerovi psal email z Čech, tak on v tý záplavě pět set mailů denně to ani neotevře. Co si myslíš, že nám tady u nás kazí scénu uplně nejvíc? Neexistuje tady komunita. Tisíc distribucí, každá je tak malá, že nemůže nikoho sponzorovat, a neexistují

se můžeš stát profíkem, když seš Čech, kterej neumí ani anglicky a kterej nebyl nikde jinde než v Polsku na závodech, kde skončil sedmej? Šance bude, ale od nás cesta nikam nevede. Je potřeba si otevřít oči a rozhlídnout se jinde než po Čechách a po Slovensku. Kdyby mně bylo šestnáct sedmnáct a věděl jsem všechno, co teďka vim, tak bych se domluvil s rodičema, jestli neexistuje nějaká možnost, abych odcestoval pryč. Vykašlal bych se na to, že mi nejlepší kámoš řiká, že to nemá cenu, a moje patnáctiletá holka, že chce, abych zůstal doma s ní. Tohle všechno bych nechal za sebou, pokusil se sehnat peníze a přes agenturu vyrazil studovat do Ameriky, Austrálie nebo aspoň do Barcelony. Můžeš tam chodit na brigády, budeš v centru dění, seznámíš se s lidma, zjistíš, jak to funguje. Přesně tak jak to udělal Adam Zvada, kterýho si za to velmi cenim. Je to jedinej člověk u nás, kterej to takhle zkusil, a má muj respekt za to, že to hecnul. No a když vám to v Americe nepůjde, neseženete si brigádu, nevystačíte s penězma, tak se můžete po roce vrátit s čistym svědomím, že jste to zkusili a udělali

jedno odpoledne jsme byli s mým kamarádem christophem piquardem v oblasti kolem san pedro a long beach. před jednou ze středních škol je tenhle rail z 11, tak jsme ho zkusili a vznikla fotka bs lipslidu (foto: christophe piquard)

víc, než jen natočili part v lokálním skateparku nebo poslali sponzor me video do českýho Vansu. Co když se člověk, co jezdí mega dobře, zasekne v Čechách, že se mu třeba líbí v jeho městě a nemá chuť se někam přestěhovat, jít dál, ale baví ho přesto skateboarding? Ten člověk je tam, kde chtěl bejt. Snil o sponzoringu, a to se mu třeba povedlo. Jestli měl představu, že bude profíkem, to se mu nepovede, protože proto neni schopnej nic obětovat. Takže tady vlastně zůstane a zahořkne. A to je možná i odpověď na otázku, co je největšim problémem českých skaterů. Někde hluboko uvnitř tady asi všichni tuší, že se nemůžou dostat na nějakou úroveň, protože se ani nedostanou do kontaktu se světovejma profíkama a manažerama, když jezděj pouze v Český republice. Takže ačkoliv strávěj na Stalinu devět hodin denně a uměj každej flip do každýho grindu, tak jim to v životě k ničemu nebude. Ten jejich skill se ani nikam nedostane, protože hezký ježdění na Stalinu je pro velký firmy nezásadní. Máme tu v Čechách lidi, co jezdí dobře?

49


Ano, máme a jezdí strašně dobře. Máme tu lidi, který mají na světovou úroveň? Pár jich tady samozřejmě je. A dostanou se tam? V tuhle chvíli si myslim, že asi bohužel ne. Doufám ale, že jim to dojde, všechno hoděj za hlavu, zblázněj se, pučej si peníze, odstěhujou se do Kalifornie, kde si jich někdo možná všimne a třeba jim to vyjde. Já jim to hrozně přeju. Dokonce jsem se jim to osobně snažil říct, ale oni to nechtěj slyšet. Děláš team manažera v českým a slovenským Vansu. Jak je těžký skloubit tvoji roli jezdce a manažera? Aby si třeba ostatní nemysleli, že si sám sobě nadržuješ? Teď jsme dostali na starosti Maďarsko, takže sem ještě

tenhle pražskej rail je známej tím, že se na něm nedá jezdit, protože ochranka budovy sedí přímo za skleněnejma dveřma. my jsme to zkusili, sekuriťáků se slušně zeptali, a i tak mi bylo řečeno, že to bohužel nejde. pán klíče nám ale poradil, ať přijdeme v neděli v 9:30 ráno, že nám dá při výměně směny pár pokusů. takže jsme přišli, nastavili foťáky a já vrátil nollie boardslide. díky! (foto: peter mercell)

maďarskej manažer, hehe. Ale protože nedostávám věci z český pobočky Vans, tak si ani nemám jak nadržovat, a hejtovat mě kvůli tomuhle nikdo nemusí. A s mým ježděním jde práce skloubit jednoduše. Team manažer je vlastně jakoby taková chůva, která se stará o to, aby jezdec měl všechno, co potřebuje, a dělal to, co má. Jako externí zaměstnanec nemusim sedět v kanceláři a zvládám to v klidu. Velká výhoda potom je, že jak jezdim za evropskej team, tak pokud si plánuju nějakej výlet někam, rovnou můžu s sebou brát i kluky, což vyjde levnějc, a veškerou práci kolem, jako třeba domlouvání článků a videí z reportu, pak dělám pro sebe i českej team najednou. Takže moje

team manažerská činnost je vlastně to, co dělám sám pro sebe už deset let, akorát že teď pro tři lidi navíc. Začínal si jezdit v době 20mm velkejch koleček, širokejch kalhot a dělání pressflipů. Do jakýho hardwaru ses propracoval, co je ta správná cesta? Já si prošel zajímavejma dobama, ať už módníma, či trikovejma. Já jezdil na všem od dvaceti do šedesátimilimetrovejch koleček, od utaženejch trucků, že se nedalo zatočit, až do těch skoro bez silentblocků. Jezdil sem dopředu tailem i nosem, odrážel se normálně i na mongo, měl široký kalhoty a úzký tričko, legendární to styl Pepek námořník. A pak přišla doba úzkejch kalhot a obrovskejch triček, co nebylo XXL nebylo pro mě. Zásadně sem je nedával

do sušičky, po vyprání hned co nejvíc natáhnul. A teď tu máme kalhoty třicet dva a elka trička, to je taková doba normálnosti. Moje první desky byly 7.5 a jezdil sem tailem dopředu, protože mi přišlo divný jezdit dopředu tou delší nose částí. Tenhle rozměr jsem měl dlouho, a vzhledem k tomu, že mám jedenáctku nohu, tak doteď nechápu, jak sem to dělal. Pak sem začal jezdit 7.75, pak delší čas 7.875, následně 8.0, kde sem zkysnul dlouho, a teď mám 8.25. Trucky vozim Theeve 5.25, grip jessup, kolečka jezdim Bones STF 51 mm a už nikdy nechci nic jinýho. Jak se fotilo do tvýho rozhovoru? Dobře, mě focení baví, mně to dává pocit toho, že něco dělám. Já se vzbudim a mám plán, vim, že se mi blíží rozhovor a že tam chci mít hezký fotky, takže mě baví, jak jsem z toho zaměstnanej a zaneprázdněnej. Akorát že jsem měl dvě zranění, který mě zabrzdily v tom, abych udělal všechny triky, který jsem chtěl. V rozhovoru mám fotky od pěti fotografů, všichni jsou mí dobří kamarádi, a mám tam věci z Ameriky, Číny a Prahy. Ty pořád někde lítáš a dost často máme z tvých tripů článek na stránkách Boardu. Zajímaly by mě nějaký tvoje aktuální příběhy z cest. Teď muj zásadní výlet byl minulý týden do Brazílie, to mě bavilo a užil jsem si to moc. Jela tam super parta lidí, byli jsme na závodech, na finále světovýho poháru a výlet už nám začal v LA, protože jsme letěli všichni dohromady. Docela se mezi sebou známe, takže to bylo skoro jak nějaká dovolená s kámošema. Závody byly o víkendu a my tam byli týden, takže pět dní jsme chodili na pláž, pojídali tam kokosy, dávali si masáže a koupali se. Skejtovali jsme si do pohody, a navíc pak každej z nás na závodech dostal peníze, protože finále se jelo na pozvánky. Podíval jsem se tam s partou David Bachinsky, Greg Lutzka, Adam Dyet, Kelvin Hoefler a Japonec Ryo Sejiri, to byl fakt silnej zážitek. V pondělí odlítám do Číny, do Pekingu, a příští týden se možná dostanu na Maloof cup do Jihoafrický republiky. Ale to si nejsem jistej, protože teď za mnou přijede do LA moje holka a asi by neměla radost, kdybych jí tu pořád nechával samotnou. Podle čeho se pozná, že je na čase pověsit kariéru sponzorovanýho ridera na hřebík a přenechat místo mladšim? To podle mě nastane ve chvíli, kdy člověk nemůže skejtovat anebo kdy už ho to přestane bavit a necejtí, že chce jezdit a zlepšovat se. Někdo skončí s kariérou ve dvaadvaceti, protože musí jít prodávat na kasu do Tesca, což je spojený s tím, kolik tomu chceš obětovat. Když seš ochotnej dát dvacet hodin denně na to, aby ti ze skejtu plynulo tolik peněz, že sotva zaplatíš nájem, a každej den přijdeš z ježdění domu uplně zmlácenej, pokud ti tohle vyhovuje a stačí ti pět tisíc měsíčně od sponzora na přežití, tak to můžeš dělat pořád. Ve chvíli, kdy máš rodinu a potřebuješ padesát tisíc měsíčně, tak k tomu skateboardingu musíš přidat dvě práce. Jenže to ti pak nezbyde na ježdění dvacet hodin, nemůžeš tomu tolik dávat a začneš se zhoršovat. A to je ta chvíle, kdybys měl skončit. Takže někdo končí v osmnácti a někdo to dělá třeba do pětapadesáti jako třeba Dave Duncan. U nás spousta lidí končí tak, že po slibnym startu se nedokážou prosadit do takový míry, aby jim to dávalo dost a mohli to dělat pořádně. Bohužel se ale na jejich místo netlačej ty patnáctiletý, protože na to ještě nemaj a nedokážou je zajet. Já upřímně u sebe teď cejtim, že jezdim líp než kdykoliv předtím, a je to proto, že sem si našel svůj klid a svoji cestu. Chci jezdit jen za velký firmy, se kterýma chci dělat velký projekty, a makat na sobě. Můj sen bylo skejtovat, cestovat a dělat to profesionálně, což znamená tomu věnovat sebe. Já to skateboardingu nemusel ani obětovávat, já mu to s radostí dal. Já budu skejtovat pořád, třeba do šedesáti. Otázka je, do jaký míry to zdraví povolí a jak zajímavý to bude pro sponzory. Ve chvíli, kdy budu cejtit, že to nejde a sedim doma, tak se na to vykašlu. Mě by nebavilo chodit do práce, ve volnu hrát tenis nebo fotbal, ale přesto si u sponzora brát trička


bs kickflip wallride v praze. jeli jsme do dejvic na pár spotů a na bulharovi jsme cvakli tenhle trik. ten den bylo takový vedro, že jsem za odpoledne propotil asi 4 trička a dvoje kalhoty. každej pokus jsem myslel, že se tim horkem snad rozpustim, ufff! (foto: peter mercell)

51


a pak je prodávat klukům ve městě, kde bydlím. Člověk prostě musí pořád cejtit progres, musí jít někam dál, vymejšlet něco novýho. Nesmí začít chodit do práce a starat se o svůj život víc než o skateboarding. To je chvíle, kdy skejt začíná hrát druhou roli, za což se nemusí nikdo stydět, protože už skateboardingu odevzdal všechno, co měl, a teď si může v klidu odpočinout a jezdit na pohodu. Sám pro sebe, bez zbytečnýho hrocení se sponzorama. Jaký triky ses v poslední době naučil? Teď sem přijel z Brazílie strašně našláplej novejma myšlenkama, naučil jsem se spoustu a hodně mám rozpracováno. Počkejte si a uvidíte, prozradim, že mě strašně začaly bavit raily a na nich chci umět velký věci. Už mě nebaví skákat na zídky a dělat triky na zemi, což jsem v Čechách jezdil prvních deset let mýho skateboardingu. To nikam nevede, nikdy ze mě nebude P.J. Ladd a u nás takovej člověk stejně nemůže existovat. Jednoho takovýho jsme tu měli, ale stejně to nikam bohužel nedotáhl, ačkoliv jsem mu vždycky fandil. Je nějakej moment ve tvý skate kariéře, že ti o kus uteklo něco zajímavýho a lituješ toho? To sem cejtil hodněkrát, ale nelituju toho, protože by se pak všechno vyvíjelo jinak a já sem teďka fakt spokojenej. Jednou jsem třeba v jedný chvíli patřil u americký firmy v Evropě na jedno z prvních míst, ale pak o něj přišel kvůli tomu, že odmítám lízt do prdele tak dobře jako jiný. A bohužel to asi bez tohohle volizování análu nejde. Prostě tak to v korporacích funguje. Snažíš se organizovat v Čechách závody, Grand Prix Beroun. Jak to jde? Z posledního ročníku jsem nadšenej, několikanásobně to předčilo moje očekávání. Trochu sem se bál, že jsem to přehnal a jestli tady vůbec může existovat další akce ve velikosti Mysticu. Českej trh je totiž dost specifickej, zajímaj nás hlavně český rideři, český média... Ale přesvědčil jsem se, že to jde, a rád bych tu akci udělal příští rok třídenní. Nápady jsou obrovský, brzdí mě jen peníze. Pokud je seženu, budu to zvětšovat každej rok, až z toho bude mistrovství vesmíru. Těšte se. Já jsem člověk, kterej do všeho jde na 500 %, takže ode mě nikdy nečekejte žádnej krok zpátky, já jdu neomylně dopředu. Seš našim nejdýl jezdícím profíkem. Myslíš, že budeš jezdit tak dlouho jako třeba Caballero nebo Alva a na závodech jako oni podepisovat plakáty? Jakej je tvuj plán? Doufám, že jo, dělám proto všechno. Nekouřim, protože mě to nebaví. Sice chlastám, ale jenom když mám chuť jít na party nebo do baru. Přestal jsem pít limonády, jim a žiju zdravě, abych moh jezdit pořád. Nedokážu si totiž představit dělat něco jinýho než věci kolem skateboardingu. Profesionální ježdění, organizování závodu a team manažerství u Vansu, všechno, co dělám, je s tím spojený, nechci nic jinýho. Doufám, že na pro úrovni vydržim do čtyřiceti do padesáti a firmy ve mně pořád budou mít potenciál. Samozřejmě nejsem blázen a nemyslím si, že ve čtyřiceti budu jezdit líp než jiný kluci, kterejm je dvacet. Pořád jsou ale jiný způsoby a možnosti, kterejma můžeš bejt pro firmy zajímavej, jen musíš zjistit, co přesně to je… A touhle cestou to chci já dělat. Neříkal jsem si, že budu v tomhle rozhovoru někomu děkovat, ale teď si myslím, že je to na místě. Rád bych tedy poděkoval úzkýmu okruhu lidí, díky kterým věřím, že jsem tam, kde momentálně jsem… Je to bezpochyby moje parádní rodina a skvělá holka. Radek Hruška, kterej mi otevřel dveře do Boardu a společně otiskáváme moje články z všemožnejch skate tripů. Sylva a Tonda, protože jsou nejlepší spolubydlící. Tomáš Velický, protože spolupracovat s ním není práce, ale zábava a radost. A Kristýna z Monsteru, protože mi věří a vždycky pomáhá realizovat moje plány, což pro mě znamená strašně moc. Rád bych taky poděkoval skateboardingu, protože mi ukázal věci, který bych nikdy neměl šanci zažít. #THANKYOUSKATEBOARDING!

tahle fotka je pro mě výjimečná tím, kde byla focená. v americe je známo, že se jezdí v odvodňovacích stokách a při návštěvě la river jsme zjistili, že někdo uříznul vrchní část railu, takže se na něm dá grindovat. vyfotili jsme pak crooked grind pop-over s horama v pozadí (foto: ana paula negrao)


53


text: Radek, foto: DHC

FEELIN’

NĚKDE SEM SLYŠEL, ŽE JAK JEDNOU ZKUSÍŠ, UŽ NECHCEŠ JINAK. A MUSEL TO SLYŠET I DAVID HORVÁTH, KTEREJ TO LETOS V ZIMĚ ZASE NEVYDRŽEL A OPĚT SE VYPRAVIL NA TEJDENNÍ LÍTÁNÍ VRTULNÍKEM PO ALJAŠSKÝCH KOPCÍCH, ABY SI TU DÁVAL NEJ PRAŠANOVÝ LAJNY, KTERÝ NA TÝHLE PLANETĚ SEŽENETE.


guidi brad a greg testujou svah. existuje na světě nějaká lepší práce?

TOP CONDITIONS David s kámošema se na Aljašku vypravil někdy kolem půlky zimy a opět měl štěstí. Neskutečně jim vyšlo počasí a během sedmidenního pobytu jim sedmkrát svítilo sluníčko. Sněhu bylo trochu míň než loni, ale o to byl pevnější, a tak si při menším nebezpečí lavin umožňoval dávat prudší a hustější srázy. K velkýmu plusu výletu patřil i fungl novej vrtulník, který si provozovatelé heliboardingu na Aljašce pořídili. Pro představu kvalit týhle mašina si vemte, že třeba klasická lepší heli dokáže stát na místě na hřebeni dvě

minuty a tahle novotka to zvládala minut pět! V ranních hodinách panoval díky jasnýmu počasí holomráz, takže teploty kolem mínus dvaceti. Přes den se to zvedalo a někdy se na sluníčku rtuť teploměru vyšplhala až k příjemným plus osmi, avšak jen co se začalo stmívat, teplota letěla k zemi. K nejzajímavějším přírodním úkazům pak patřila i rychlá změna délky dne, přičemž během týdenního pobytu se doba mezi východem a západem slunce prodloužila o neuvěřitelných 45 minut.

55


TORDRILLO MOUNTAIN LODGE Na týhle chatě uprostřed ničeho bydlel David už loni, kdy se s majiteli objektu dobře seznámil. Zjistil, že to nejsou nějací zazobanci, co by k baráku přišli jak slepí k houslím, ale všechno si tu poctivě vlastníma rukama vydřeli. A protože přes zimu pod návaly sněhu a v třeskutym mrazu se nic neudělá, maká se hlavně přes léto. K lodgi nevede žádná cesta, takže veškerý věci se na místo musí dovízt letecky, kromě dřeva, protože stromů kolem roste dost. Navíc léto na AK trvá jen tři měsíce, takže makat se tu musí opravdu fest. Loni tu například stihli postavit přenádhernou saunu s venkovním topením na dřevo nebo velkou nádrž na horkou vodu, která je taková yakuzzi bez bublin zato s výhledem na majestátný vrcholky hor. Taky přibyl ještě jeden barák, aby bylo dost postelí, když přijede nějaká větší produkce na natáčení filmu. V pustině samozřejmě neni žádnej supermarket, a tak se

na ak se střílí dost

56

o stravu lidí na Tordrillu stará kuchař, kterej by svýma dovednostma hravě stačil na pětihvězdičkovou restauraci. Jídelníček uzpůsobuje přáním výletníků, ale nabízí i místní lahůdky jako například aljašský mořský kraby, který maj tělo velký tak 30 cm a k tomu půlmetrový nohy plný vynikajícího masa. K tomu se samozřejmě přidávaj lososi a další ryby na sushi a veškerá zvěřina, protože místní lesy jsou jí plný. Prostě večer cestou domu se máte na co těšit! Zajímavou příhodu s místním pivem popisuje David: „Jsme na chatě, pijeme u večeře pivo a celkem nám všem chutná. Tak se zajímáme, co to je za značku, správce otevře ledničku pod pípou a tam sud Pilsner Urquell. Ou jéé. Ne že by si ho pořídili speciálně kvůli nám, oni ho tam pijou normálně, chutná jim a čepuje se na Aljašce i v dalších hospodách a restauracích.“

nejspíš bratranec jelena větrníka

letišťátko v anchorage

david horváth ve speedu, ani to neodráží, prostě se jen nechává unášet kopcem (foto: greg harms)


ben larochaix práší kolmou stěnou až dolu k vrtulníku


58


maximální pohoda, aljaška a kámoši (foto: greg harms)

THE PEOPLE Kromě Davida a jeho kámošů z Čech si byl na týdenním turnusu zaprášit i francouzský old school rider Ben Larochaix. Kluci měli štěstí na pilota vrtulníku, lítal s nimi Glen Summa, který patří mezi ty nejlepší a s heli dokáže neuvěřitelný kousky. Díky tomu se naše parta dostávala na místa, kde bylo třeba nutný přistát jen na jednu lyžinu a vrtule se točila metr od skály. S výběrem těchhle lahůdkových spotů pak samozřejmě pomáhal the best of the best, průvodce Greg Harms, který je nejen skvělý člověk, co perfektně rozumí svý práci, ale taky dělá průvodce po AK kopcích pro všechny přední filmový produkce a lidi, jako je třeba Jeremy Jones. Díky tomu vám

i při průletech kolem svahů a hledání těch pravých míst pro vaše ježdění může ukázat, kde kdo kdy natáčel svoje party. Novým člověkem, který se o kluky během pobytu staral, byl druhý guide Brad Cosgrove. Je to mladej týpek a lyžař, který umí celkem blbnout, a do ježdění tak přines další rozměr. Greg, mega profík a milovník extrému, jezdí vždycky všechno dolu v mega rychlosti a skoro šusem, naproti tomu Brad si s kopcem rád hraje, pořád hledá nový skalky a boule, kde se dá blbnout. O dobrou náladu na chatě se pak starala Bret Gilleland, nejkrásnější aljašská slečna, spolu s celou partou z kuchyně, a organizovali na večery různej zábavnej program.

DREAMWEEK Počasí bylo celý týden nádherný, a tak toho kluci sjeli strašně moc, David si to spočítal na skoro neuvěřitelných devadesát pět jízd. Letos lítali víc do severních oblastí a samozřejmě na ně čekalo i mnoho prvosjezdů. Některý byly první sjezdy kopce v sezoně, jiný takový ty opravdu poprvý, kdy máte právo si tu vaši lajnu pojmenovat, jak chcete. Těchhle odpaňovaček bylo celkem deset a kluci, po loňským nadšení, kdy všemu dávali jména s nějakým odkazem na sebe nebo Českou republiku, se letos krotili. Snažili se vymejšlet jména podle krajiny a třeba jednou to zvolili na počest toho, že si Greg se svým třicetikilovým báglem na zádech dal ve svahu strašnou panna orel, takže lajnu pojmenovali Flying Harms. David se letos taky pokusil o nějakej zásadnější polet svýho života: „Našli jsme si super dunu a zkoušeli, kam člověk doletí. Ve Špindlu na velkym skoku, když to pošleš daleko, dáš si tak dvacet pět metrů. Tady

na tý bouli se dalo letět metrů padesát šedesát, mělo to nekonečnej dopad a prostě bylo jedno, jak daleko si to poslal. Bylo to relativně easy, pohyboval ses tak tři metry ve vzduchu, akorát ses na to musel rozjet rovně tak z půlky kopce, hehe. Zkoušel jsem to celkem třikrát, a to jen díky tomu, že jsme byli malá a sehraná parta. Ono se totiž nesmí jezdit ve stejných stopách, protože víc narušuješ sníh a zvyšuješ nebezpečí laviny.“ K zajímavým zážitkům patřil i jeden z freeridů. Aljaška se většinou jezdí tak, že tě vysadí na hřebeni megaprudkýho kopce a ty si to dáš během pěti minut dolu, narozdíl třeba od freeridu v Kanadě, kde jedeš dlouho po pozvolných pláních. Ale i na Aljašce jsou tyhle dlouhý kopce a kluci si tu dali jeden čtyřicetiminutový sjezd z vrcholu po pláni plný obrovských sněhových dun. To byl pěknej výlet krajinou, u kterýho bylo dost času se pokochat pohledem na hory okolo.


takovouhle extázi seženeš jen na ak. koukej, v jaký euforii horváth jede!

SEARCHING FOR RICE Guidi mají celkem náročnou práci. Aby byl tvuj zážitek z výletu maximální, protože přeci jen za lítání vrtulníkem zaplatíš strašnou ránu, snaží se ti vybírat kopce a lajny na míru. To znamená, že stávají každý den v sedm ráno, sednou si do malýho letadla a letí do centra hor, kde zkoumají kopce, stav sněhu a případný rizika. Když se pak vrátí, parta výletníků tak akorát vstává a cpe se snídaní. Průvodce jim může u míchaných vajíček přesně popsat, co je ten den čeká a jaký zvěrstva si pro ně připravil. Kopce a stav sněhu pak guide vlastně pozoruje i při ježdění, a protože už

dopředu ví, která parta na chatu dorazí další týden, plánuje se dopředu. Posledních pár dnů pobytu Čechů se tak hledaly lajny pro Jeremy Jonese a Travise Rice, který se na chatě s klukama střídali a jeli sem natáčet pokračování veleslavnýho Art of Flight. Travis měl na Grega požadavek, aby mu našel co nejužší a nejdelší roklinu a pak taky step up jump na převis. Oči tak byly na stopkách a pomáhali s tim i naši, přičemž všechny objevený převisy byly podle guida Grega malý, protože Travis to chce mít huge... No tak si budeme muset počkat na film, co tam za ten step up Rejže nakonec předvede.


guidi, brad cosgrove a greg harms

odshora: francouzskej rider ben larochaix, příjemný posezení uvnitř lodge, pilot vrtulníku glen summa

a hele, čepujou plzeň

přistávací plocha – zamrzlý jezero u tordrillo lodge

AK FEELIN Guidové jsou maximálně profesionální, celou dobu tvýho pobytu přesně sledují, jak jsi na tom, a snaží se posouvat tvé limity, a tím i zážitky. David o tom říká: „Já už byl po loňských zkušenostech otrlej, a tak sem štěstím nebrečel každou pátou jízdu. Stejně se jim opět povedlo mě uplně rozebrat. Na konci, když už jsme si dali poslední jízdu, letíme domu a v tom vrtulníku se ti všechno honí v palici, koukáš na tu krásu kolem a loučíš se. Docházel nám benzín a pilot Glen řiká, že nás vysadí, doletí si natankovat a vrátí se. Samozřejmě, že to měl na nás nachystaný. Zastavil v nádhernym tunelu, skály deset metrů od sebe a kilometr

rovnýho sjezdu pod tebou. Dali jsme si ten nejbožejší freeride z celýho pobytu! Pak si dole uplně hotový z toho zážitku povídáme, loučíme se s tou nádherou kolem a Glen přiletí, naloží nás dovnitř, a ještě si s náma dá neuvěřitelný akrobatický triky kolem vrcholků. V tu chvíli seš uplně v hajzlu, já brečel, že sem si ani nemoh nasadit brejle, a oni to vygradujou tim, že vytáhnou Corony a všichni si ještě za letu dáme pivko na rozlučku. Prostě to maj vymyšlený tak, že odjíždíš po týdnu naplněnej zážitky a následující dva měsíce neděláš nic jinýho, než že přemejšlíš, co neskutečnýho se v tvym životě odehrálo!“ 61


62


arnošt ceral a ss fs crook přes celou u futuristické knihovny v hradci králové

HF DAY HK

JEDEN DEN NA TO SE UKÁZAT, JAKEJ SKATEBOARDING V NICH JE, DOSTAL TEAM HORSEFEATHERS A VYBRAL SI K TOMU HRADEC KRÁLOVÉ. VOLBA NA TOHLE MÍSTO PADLA NEJSPÍŠ I PROTO, ŽE ODSUD POCHÁZÍ ARNOŠT CERAL, JEDNA Z HLAVNÍCH POSTAV HF TEAMU. A HNED ZKRAJE NUTNO POZNAMENAT, ŽE NÁVŠTĚVU HRADCE BY SI NEJVÍC UŽILA MOJE MATKA, KTERÁ V LÉTĚ SPADLA ZE ŽEBŘÍKU, PRASKLA JÍ LEBKA A NA TO KONTO ZTRATILA ČUCH...

text: Radek, foto: Peter Mercell


pepa havel a dost nebezpečej wallride pod nově dostavenou silnicí na pardubice. žádnej rozjezd, úzkej prostor a o povrchu ani nemluvit. respekt

64


Hradeckej výlet se odehrál v půlce prázdnin, zrovna v době, kdy Česko atakoval horkej saharskej vzduch a padal nám tu jeden teplotní rekord za druhym. Možná i proto zavelel team manažer Michal Čejka k časnýmu srazu na desátou ráno v Hradci u nádraží. Redakční parta spolu s Michalem to stihla v klidu, vyjížděla z Prahy před devátou a jako první z jezdců se pak na hradeckym vlakáči objevil Tomáš Kopáček. Potom už všichni netrpělivě vyhlíželi Cerala. Nebylo po něm vidu, slechu, jen po čase k partě přijel na malym skútřiku nějakej týpek v modrý helmě. Nikdo nevěděl, kdo to je a co chce, ale jen do chvíle, než si

Další ježdění mělo probíhat u fontány, která hezky chrlila vodu a Arnošt si naplánoval crooked výtrh přes gap na pěknou pocitovou fotku. Chvíli se o to pokoušel, ale nedařilo se a parta pokračovala dál. Kluci dorazili na rail u veterinární kliniky, kterej vypadá fakt super, a všichni vymejšleli, co tu padne. Spot si rezervoval Arnošt, že by tu dal nollie nosegrind nebo switch blunt, a šlo se jíst do fast foodu, protože už bylo dávno po dvanáctý hodině. Vedro bylo strašný a začínalo se ještě víc oteplovat, což klukum nezabránilo jít na gap přes schody s odrazem z banku. Z auta to vypadalo perfektně, ale realita byla přísná.

the team, zleva ceral, hakl, kopáček, havel

tomáš kopáček a jeho už skoro signature trick kickflip to fs noseslide fakie na spotu „u ferdy“

sundal helmu a zjistilo se, že je to Arnošt! S motorkou pak celej den dělal průvodce po spotech. První cesta vedla ke knihovně, ale tam svítilo moc sluníčko, a tak se kluci přesunuli pod most. Když už jsme u toho, jak jsme již naznačili, padaly tento den rekordy a fakt bylo poctivých pětatřicet. Takže schovávání se před sluníčkem bylo opravdu zásadní. Pod mostem na bancích se losovalo, kdo to vyzve, a nakonec to padlo na Pepu Havla, kterej udělal impossible do fakie. Cestou na další spot se parta zastavila u railu ze sedmi, kterej si na pozdějc opět zarezervoval Pepa. Arnošt s Michalem si ještě odběhli na gap, a pak se zakotvilo u elka u nákupáku. Celkem pěknej spot a Kopa tu vytrápil flip frontside noseslide do fakie na přilehlej bančík. Ač se to podle fotky nezdá, je to tady celkem vysoký a ještě tu nikdo nikdy neposlal nějakou flipovou věc.

Kopa se přesto rozhod, že to hecne, a ještě než se do toho pořádně pustil, Pepa tu vrátil ollie. Původní plán na backside flip Kopa skoro hned opustil, protože nad dopadem byly reklamní tabule a on se bál, že kvůli svý vysoký postavě by se při pořádnym odrazu o ně moh praštit do hlavy. Proto volil jistotku, a to frontside flip. Následoval výlet na náměstí, kde měl team manažer Michal vyhlídlej záhon žlutejch kytek, kterej sliboval fotogenický záběr a že by tu moh vzniknout nějakej gap. Dorazilo se na místo a ukázalo se, že původně zamýšlenej gapík nebude zas až tak hustej, ale hnedka vedle se nabízel jinej záhon kytek na pěknej, minimálně třímetrovej polet olíčkem. Nejvíc síly na to měl opět Kopa a padlo mu to tam hned. To už ale Arnošt velel k odjezdu pod další most, kde vyhlíd

arnošt ceral, průvodce, jezdec a lokál na svým prskoletu


wallride na zajímavou fotku. A měl pravdu! Místo pod dálničním přivaděčem nabízelo zásadní záležitost, akorát že ve vejšce tak čtyři šest metrů nad zemí. To znamená lehký zaváhání, podjíždí ti skejt a už si to letíš z magora na zem. Arnošt to tedy vyzkoušel, zjistil, že je to na něj až moc velkej extrém a přenechal místo dalším. Příležitosti se chytil Pepa Havel, kterej

matěj hakl a ss bs do huga hned vedle autobusového nádraží

se slovy „to vyzkouším“ se začal houpat, akorát že se mu to vůbec nedařilo a vypadalo by to na fotku trapně. Škoda. Kluci šli zpátky k dodávce, už byli všichni skoro naskládaný vevnitř a chystali se odjet, ale Michal Čejka najednou křičí, ať se všichni vrátí. Pepa totiž objevil úplně na druhý straně mostu velkou desku, dotáh si jí k wallu, s Michalem jí dostali nahoru, pomocí šutru

a vanul se od nich smrad, jako by za nima minimálně dva měsíce leželo pět rozemletejch dětí. Kufr se z toho lidem zvedal i dole pod railem, natož chudák Arnošt, kterej si měl ke dveřím stoupnout a rozjíždět se od nich. Fakt k poblití situace, takže z ježdění nebylo nic. Kopa nechtěl zahodit příležitost, tak se rozhod, že to vyzve na potapěče. Nadech se, hlavu si zabalil

usadili a hned se na tom dalo jezdit líp. Peťo Mercell rychle přiběh s bleskama a odfotil tuhle vraždu. Vedro dosáhlo maxima, a tak se skateboarding na hoďku přerušil koupačkou v místním pískovcovém rybníku a plně vyrelaxovaný kluci pak dorazili ke knihovně. Už tu panoval stín, pohodička a Arnošt vyzval switch frontside crooked na dlouhý lavičce. Nějakej čas to zabralo, navíc ke spotu dorazil právě projíždějící Vans team, který přivez dalšího HF jezdce Matěje Hakla. Takže všichni začali kecat a chudáka Arnošta při jeho vraždě značně vyrušovali. Ten se ale nedal psychicky rozhodit, zkoncentroval se a trik tam vrátil velmi stylově a v rychlosti. Moc pěkný! Nedaleko odsud našel Pepa takový rail ze třinácti, který tu maj v oblibě místní bikeři, a rozhod se vyzvat fronbor. Dal si na to tři pokusy a při posledním se rozjebal takovym stylem, že půlka lidí myslela, že už nevstane. Natrh si přitom lehce ruku a nohu a po zbytek session poctivě krvácel, což mu ve skateboardingu ale nezabránilo. Nastala večerní hodina a vyzývala k zabíjení, takže se jelo na rail k veterině, kterej si Arnošt rezervoval. Všechno po příjezdu vypadalo nádějně, kluci si rozložili svoje foto video cajky, panoval klid a mír. Na začátku rozjezdu ale byly takový dveře posetý milionem much

do trička, došel ke dveřím, triko zahodil, rozjel se a hoplá. No, jenže takovýhle podmínky prostě nejsou pro skateboarding a vrátit se mu nic nepodařilo. Další místo na pořadu dne byla zídka, na který kluci však po příjezdu objevili partičku nasranejch houmlesáků. Spot však nestál moc za konflikt, takže se začalo vymejšlet, co dál. Ve svý podstatě potřeboval fotku Arnošt nebo Matěj, takže výběr byl na nich a nakonec se přes menší rail na zemi na techniku dostali až na nádraží, kde Matěj vyzval switch backside do huga. Je to takovej jeho signature trik, takže mu padne hnedka, což bylo taky štěstí, protože spot opět okupoval nějakej totálně posranej bezdomovec, a tak si asi dokážete představit, jaký podmínky tam pro ježdění panovaly. Následovalo focení celý party u dodávky, aby byla památka a nějaká ta dokumentační fotka do časáku. Arnošt ještě neměl dost, a tak hecnul na náměstí dvě zídky za sebou na technický trik. Zkoušel nollie noseslide front pop do noseslidu, začalo už se pomalu stmívat a přestávaly bejt podmínky pro natáčení. Už i manažer Michal řikal, ať se na to vykašle, ale Arnošt se z toho hecnul a během pár pokusů tuhle prasárničku vrátil. Takže high five a jelo se domu. Horkej den, pěknej den, návštěva Hradce se vyplatila!


arnošt ceral na legendárním spotu jménem „ulrycháč“. noseslide nollie fs pop to noseslide

67


ollie v tucsonu v arizoně. tak tohle je rozhodně moje největší a nejděsivější ollie všech dob. viděl sem spot na videu a poprosil kámoše, ať mě tam vezme. nevěděl sem, jestli to pude, a tak sem radši nikomu neřikal, co mám v plánu. párkrát jsem to zbombil z banku dolu a pak klukum řek, že chci dát ollie přes bank až do toho spodního banku. ten den hodně foukalo, takže rychlost byla opět problém. pár prvních pokusů dopadlo celkem crazy, jednou sem sjel po zadku až uplně dolu a hodně se odřel. asi na pátej sem to vrátil a nemoh uvěřit, že se to povedlo. při odjezdu sem strašně řval, protože sem si myslel, že se v tý rychlosti zabiju. a uplně dole na rovince jsem pak trefil takovou hlubokou spáru, hehe

JEŠTĚ NEŽ ZAČALY PRÁZDNINY, NAŠI SCÉNU NAKOPLA NÁVŠTĚVA OSIRIS TEAMU, KTERÝ DORAZIL V KOMPLETNÍ SESTAVĚ. VYUŽILI JSME PŘÍLEŽITOST A O ROZHOVOR POŽÁDALI COREY DUFFELA, TÝPKA NEJKRUTĚJŠÍHO VZEZŘENÍ, KTERÝ SE DO HISTORIE SKATEBOARDINGU ZAPSAL SVÝM STYLEM PLNÝM RYCHLOSTI A JEŽDĚNÍ GIGANTICKÝCH STREET ZÁLEŽITOSTÍ. PRO BLIŽŠÍ SEZNÁMENÍ DOPORUČUJEME SE NA YOUTUBE PODÍVAT NA JEHO LAST PARTY NA VIDEÍCH FOUNDATION NEBO 88SHOES Z ROKU 2005 A 2007 NEBO NA SYROVOST NEJVĚTŠÍ, 2009 TWS VIDEO RIGHT FOOT FORWARD, KDE MÁ PŘEDPOSLEDNÍ PART. COREYMU BUDE PŘÍŠTÍ ROK UŽ 30 LET, A TAK TO BYLO TAKOVÝ POVÍDÁNÍ SI S POSTARŠÍM ROZUMNÝM PÁNEM...

68


text: Mirek Kvapil, foto: Jason Hainault


70

Jak si užil včerejšek v Praze? Líbilo se mi to na Pražským hradě, na který sem konečně měl možnost se podívat víc zblízka. Skvělý to bylo na Stalinu, uplně mě dostává, jak si to tam skejťáci udělali pro sebe, všechny lavičky jsou na ježdění, a ne na sezení. Celkově se mi líbí architektura Prahy, Karlův most, různý kostely... ne že bych byl pobožnej, ale prostě se na to hezky kouká. Jen ta vaše řeka je nějaká špinavá, hnědá, měli byste si jí vyčistit, hehe. Věděl si něco o ČR před svojí návštěvou? Ani moc ne. Vim, že se země nachází mezi Německem, Polskem a Rakouskem, což vám asi tak trochu zní, že jsem americkej ignorant, co nic nezná... K tomu ještě vim, že tu máte hodně gotický architektury a že Praha nebyla poničena druhou světovou válkou. Co se týče skejtu, tak taky nic nevim, to mě musíte poučit. Tak máme třeba závod světovýho poháru... Ale to by bylo na dlouho a rozhovor je o tobě. Tak nám řekni, kdy si začal jezdit a proč? Bylo mi něco kolem deseti, kámoš měl skejta a mně to připadalo jak velká zábava, takže jsem si ho vyprosil k narozkám. Hrával jsem tenkrát baseball, fotbal, ale moc mě nebavily tréninky a na skejtu sem si moh všechno určovat já, a ne nějakej blbej trenér. Když sem začal jezdit, přišlo mi, že neexistujou žádný pravidla, všechno bylo podle mě. Byl jsem takový unuděný dítě, který mělo radost, že může díky skejtu jít ven a něco dělat. Rodiče tě v ježdění podporovali? Jo, měli radost z toho, že mě to baví. Mám ještě dva bráchy, můj táta má čtyři bráchy a máma tři, takže jsme rodina, ve který se prostě rozumí tomu, že kluci se nechávaj dělat klučičí věci. Pokud teda všechno klapalo ve škole a nedělal se moc bordel kolem. Jinak brácha Kevin je tady na tour se mnou (pracuje jako redaktor v TWS – pozn. red.), takže rodiče na nás můžou bejt právem pyšný. Každej rodič když vidí, že si jeho děti užívaj života a jsou spokojený, tak musí být šťastný. To je, co mi táta vždycky řikal: běž a užívej si života, o tom to je. K čemu je žití, když vás to nebaví... Kdo byl tvým prvním sponzorem? Moji první sponzoři byli v roce 1997 Think Skateboards a pak Venture Trucks, u kterých sem vydržel až dodneška, což je teda krásnejch patnáct let. Už si ani nevzpomínám, jak se to přesně semlelo. Ani sem v tý době nevěděl, co to znamená bejt profi skejťákem. Myslel sem si, že někteří lidi jsou pro, jelikož uměj jezdit líp než ostatní. Mě v tý době zajímalo pouze ježdění... což mě teda zajímá i dneska, hehe. Dávat si to v ulicích, power slidy v rychlosti, zbombit kopce, grindovat obrubníky. Miluju ten grrrrrr zvuk a jak chodci řvou leknutím. Ale zpátky ke sponzoringu. Vyrazil sem s kámošem na nějaký závody, vzpomínám si, že tam tenkrát závodil i Caswell, kterej pořád něco vyhrával, protože to uměl ve skateparcích. Já na to tak dobrej nebyl, já vyrost na ježdění v ulicích San Francisca, ale na těch závodech sem byl asi nějak vidět a přišel za mnou manažer Thinku. Ptal se mě, jestli mám nějaký video, a já naštěstí měl, protože nás brácha pořád při ježdění natáčel a zrovna mi udělal videokazetu, kterou jsem chtěl dát Karlu Watsonovi. No a dva týdny na to u rodičů doma zvoní telefon a volají mi z Thinku, že mě chtějí do teamu. Vůbec sem netušil, co to znamená, bylo mi tenkrát dvanáct, ale hned sem souhlasil. Pak mi začaly chodit skateboardy zdarma, já si jezdil a nic pro sponzora nedělal. Teprve po pár letech mi došlo, že bejt v nějakým teamu je vlastně práce. Možná dnes už mladý skejťáci ví, co a jak, ale já to tenkrát nevěděl. Myslel jsem si, že prkna dostávám, abych si jezdil, a neměl sem páru o tom, že třeba musim kontaktovat fotografy a kameramany a snažit se něco dělat. Jak ses naučil bejt profíkem? Po čase, když mi bylo asi patnáct, mi nabídli pro desku u Foundation, a než sem se nadál, už sem letěl do Evropy na svoji první letní tour. Znamenalo to jeden závod za druhým a manažer mi povídá, jak je budu jezdit. To sem vůbec nečekal. Já v tý době

skateboardingem nevydělával žádný peníze, ani sem netušil, že to vůbec jde. Já byl ještě mladej, žil jsem doma u rodičů, jezdil si pro zábavu a nechápal svět. A najednou sem do toho spadnul a musel se to naučit za pochodu. Když tomu všemu pak porozumíš, rozbolí tě z toho akorát hlava. Skateboarding se stane prací, a to by tak nemělo být. Já to ale pro peníze nedělám, já mám rád ten zvuk. Když to cítíš jak práci, to se ráno probudíš a musíš se přinutit jít jezdit. Tvuj brácha Kevin je redaktorem Transworldu. To se hodí, ne? No, to nevim. Možná je to spíš nevýhoda, brácha nechce, aby to vypadalo jako nadržování, a tak mě do časáku nedává. Ale je dobrý vidět bráchu na takovýhle pozici, mám z toho radost, i když mě teda přijde, že pracuje až moc. Časák vypadá ale dobře, sem na něj pyšnej. Kdo je tvuj nejoblíbenější skater všech dob? Pravděpodobně Heath Kirchart, vždycky se mi líbilo, jak jezdil, a když sem byl malej, v devadesátejch, tak to nikdo nedával tak jako on. Všichni se plácali někde na hrankách a Heath skákal velký věci. Jezdíš pořád za lokální skateshop, ale taky za CCS, což je velký e-shop... Jezdim za CCS, protože jak prodávají věci od Foundation a Osiris, potřebují mít profíky těchto značek ve svým teamu, aby jim pomáhali s propagací. Zároveň mám ale mezi sponzory i náš lokální shop Metro, který jsem kámošovi pomáhal před patnácti lety otevřít. Bohužel, před čtrnácti dny ho kámoš musel zavřít... Podporovat lokální shopy je důležitý, protože nejen že prodávají výbavu, ale taky je to místo, kde se skaters můžou potkat s ostatníma, udělat si kámoše, něco se naučit. To je pro skateboarding strašně důležitý, tyhle obchody nevydělávají peníze, ale musí tu být. Krámy v nákupácích scénu netvoří. Kolik tvých promodelů už vzniklo? Už sem měl tři různý modely bot u Osiris, desek bylo tak padesát šedesát, doma z nich mám pěknej komín. No a oblečení jako bundy, trička, toho už je taky plná skříň. Rodiče z toho maj radost, táta třeba nosí boty se svým jménem Duffel a všem to ukazuje. Je těžký designovat boty? Celkem jo, protože všem vyhovujou víceméně jedny boty a každej by nejradši měl boty ála oldschool vansky. Jenže proč by si pak někdo zrovna mnou takhle navržený boty kupoval, když si rovnou může jít pro originál. Proto je potřeba vytvořit něco trochu jinýho. Pak tě ale zas brzdí firma, aby to nebyl nějakej moc velkej úlet, kterej by si nikdo nekoupil. Je to takovej celkem zvláštní a náročnej proces. Kdybych si udělal botu uplně podle svýho, asi by se neprodala. Byla by celá černá a uplně jednoduchá. Takže většinou mi designéři něco ukážou, já jim řeknu, který věci se mi na botě líbí, který ne a co přidat, a oni udělají další návrh. Skejt desky asi budou jednodušší? To jo. Něco sem udělal uplně sám. Třeba design rukou, který trhaj mouše křídla. Ani nevim, jak mě zrovna tohle napadlo, hehe. Většina mejch grafik ale vzniká na motivy obalů hudebních desek či starejch filmovejch plakátů, který se mi líbí. Některý lidi to poznávaj, některý ne. Já od svých grafik očekávám, že budou nějak vyjadřovat to, o co se zajímám, takže takovej gotickopunkrockovej a motorkářskej styl. Prostě když už má něco na sobě mít moje jméno, tak to nesmí bejt žádná ubohost. Ukazuju kozy, lebky, kříže, hady! Jak si vůbec Foundation vedou? U nás jsou tvoje promodely tak dvakrát dražší než lokální desky. Tohle byl na evropským a jihoamerickým trhu vždycky problém, lokálové si dělají svoje skejty a prodávají to levnějc než my. U nás ale tyhle levný značky nemaj šanci, nejspíš zato může hrdost na produkty označený Made in USA. Taky máme různý čínský desky na trhu, jenže podle mě nemaj takovou kvalitu, a i skejtový firmy zjistily, že nechat si dělat levný skejty v Číně nemá cenu. Takový prkno je jak papír, to ohneš přes koleno a křup, hotovo, prostě sračka. Proto se mi


líbí, že všechny desky Foundation ve skateshopech v Americe jsou tam taky vyrobený. Na to jsem hrdej. Ale rozumim tomu, že když seš kluk z Prahy a chceš ušetřit, tak proč si kupovat nějakýho Corey Duffela za draho, když si můžeš koupit lokálního homieho. Poroučet někomu, aby si kupoval moje věci, je divný. Zrovna včera sem však potkal kluka s mojí deskou

sem různý storky, třeba o tom, jak mezi sebou bojovali manažeři, těžko říct. Pokud se nezajímáš o byznys čísla, tak nikdy nevíš, jak na tom firma je. A většina skejťáků se zajímá jen o to, jak si zajezdí... A nepřemejšlel si někdy o svý firmě? Já nejsem hráč, mám strach se do něčeho takovýho pustit a vložit do toho všechno, co mám, abych zjistil,

a vidět takhle svý prkno v Evropě, to je hodně silnej zážitek, to pro mě hodně znamená. Ještě jedna otázka z byznysu. Boty 88, za který si jezdil, měly dobrej team, videa a skončily. Proč? 88 patřily Osiris, byl to takovej malej brácha. Záměr byl vytvořit nějakou streetovou kultovku, což se podle mě povedlo, ale proč to skončilo, ani já netušim. Slyšel

jestli to bude fungovat, nebo ne. Spíš si otevřu nějaký skateshop, teď jak zkrachoval kámoš, bude potřeba u nás ve městě něco udělat. Máme sice dva obchody v nákupákách, nic proti nim, prodávaj moje promodely, podporují mě, ale chce to pravej skateshop, špinavej, kde se všichni budou moct chovat jako skejťáci. Nemám ještě vymyšlený jméno, to bude to nejtěžší.

corey při poslední návštěvě osiris teamu v praze (foto: dan vojtěch)


72


nosegrind v bilbau. fotka vznikla při mý zatím jediný návštěvě bilbaa. tenhle trip nám skoro celej propršel a mezi přeháňkama se mi povedlo udělat nosgr na first try. měl sem v plánu víc věcí, ale déšť mě zastavil

Říkal si, že nemáš rád závody. Co si myslíš o Street League a podobnejch akcích? Já to moc nesleduju, takže ani nevim. Nejsem proti, ale jde to mimo mě. Co jsem tak viděl, to bylo jak setkání robotů, uplně crazy. Je neuvěřitelný, na jakou úroveň se skateboarding dostal. To by mě nikdy ani nenapadlo, že na první uvidim triky jako kickflip bek noseblunt dolu z railu. V porovnání s timhle jsem bezcennej. Já si dělám svoje věci, ale na takovýmhle levelu nedokážu závodit. Kdyby mě tam mezi ně zařadili, tak bych byl bezpečně vždycky poslední, hehe, ale prachy by se hodily. Sledování Street League prostě neni muj šálek kafe, ale musím uznat, že to jezdí ty nejlepší skaters současnosti a točí se v tom obrovský peníze. Tahle situace trochu znepříjemňuje život nám ostatním pro, jelikož to vytlačuje střední vrstvu profíků, a tak jsme všichni finančně někde dole a na vrcholu je jen pár superbohů s přístupem do televize. Tim pádem my ostatní nejsme tak důležitý. Ale nechci tady nějak házet špínu, prostě ty lidi jezděj závody, který je asi baví a dostávaj za to zaplaceno. Mně to ale přijde nuda se na to koukat, radši se dívám, jak to někdo bombí z kopce na streetu. Jak vypadá tvuj klasickej den doma v Kalifornii? Když jsem bez zranění, vstávám brzo. Pustim si muziku, vždycky přehrabu moji sbírku vinilů, něco si najdu, většinou skončim u The Cure nebo Nick Cave and Bad Seeds, mně se prostě líbí gothic rock‘n‘roll. Pak si jdu dát snídani, v poslední době se snažim jíst zdravě. Takže si udělám čerstvej džus a přihodim si do mixéru i zeleninu. Mám dva psy, německý ovčáky, zablbnu si s nima, občas vezmu cruiser a jedu je vyvenčit. Se svojí holkou potom čumíme chvíli na televizi, na nějaký kreslený seriály. Nejspíš jsem ještě pořádně nevyrost, když se každý ráno koukám na pořady pro děti, hehe. No a pak jdu skejtovat, park mám hnedka u baráku, jezdim, ani se neučim nový triky, jen se snažim udržet ty starý a užít si srandu. Když mám náladu, snažim se něco nafotit nebo natočit, prostě jde mi hlavně o to si to užít. Skateboarding, hudba, motorky a do toho spousta dobrýho jídla... A v létě mě ještě baví skákat granáty do bazénu na zahradě, hehe. Kolik máš motorek? O dvě víc, než bych potřeboval. Mám Triumph a dva Harley Davidsony, užiju si na nich spousty srandy, zvlášť v době, kdy si léčim zranění. Trochu mi to připomíná skateboarding, když sem byl malej. Sejdeme se s kámošema a jedem na výlet, nic nás nesere, jen si užíváme. Motorka je poslední dva roky slunce mýho života, nemůžu kvůli zranění moc skejtovat, a tak mi přináší svobodu a vzrušení. Bez skateboardingu je život strašná nuda, posledních dvacet let nic jinýho nedělám, a když nemůžu jezdit, je to strašně těžký. Navíc pak ještě slyšíš vod nějakýho malýho parchanta, že muj videopart za nic nestojí. Hey, co blbneš, kdyby mi noha fungovala, tak by to samozřejmě vypadalo jinak! Jenže já měl na natočení jen dva měsíce... A to je na tom to nejtěžší. Že nemůžeš dělat to, co chceš. To mi celkem láme srdce. Viděli jsme na tvym facebooku, že máš rád bouchačky. Jak ses k tomu dostal? Myslim, že je to taková naše americká věc. Zbraně jsou celkem zábava. Nejsem žádnej přehnanej fanda, že bych je měl pořád nabitý vedle postele. V garáži mám na ně sejf, neberu je jako nějaký hračky, ale když jdeš s kámošema do lesa, je to celkem sranda si zastřílet. Nechci, aby to znělo, že sem nějakej magor, ale baví mě se na ty starý zbraně i jen tak koukat. Dokonce mám i českou pušku, takovou starou z války, ještě sem z ní ani nevystřelil, prostě je to pro mě takovej historickej kousek na pokochání. Mě baví ty starý věci, to je jako když se tady rozhlídnu po Praze, to je taková krása, spolu s Paříží nejhezčí město, co jsem kdy viděl. To je obrovskej rozdíl proti jižní Kalifornii, kde partičky zabedněnců stavěj hranatý betonový nákupáky. Proto taky žiju v San Franciscu, kde je to aspoň trochu kulturní... Doufám, že Praha zůstane tak krásná, jaká je teď. Teda pár nějakej hladkej povrchů pro skejťáky by mohlo přibejt, hehe.


bluntslide v las vegas. tenhle trik je ze stejnýho dne jako 5-0, co tu v rozhovoru taky mám. nejtěžší na tom bylo se pořádně rozjet, abych se dostal až nahoru. taky sem to moh v bluntu nejspíš i dýl projet, ale přesto sem si to užil náramně

74


Jo, oni se nový věci objevují, ale až v posledních letech, kdy už nejezdí tolik lidí jako kdysi. Uplně stejnej příběh jak v San Franciscu. Když sem byl mladší, neměli jsme ve městě žádný skateparky. Nejspíš proto ze mě taky neni žádnej závodník. Já jsem vyrost na ulici a park je pro mě cizí řeč, to je jako když řikám u vás „Dhekhuju“, hehe. Prostě hrubá drsná ulice, tomu rozumim. Dokonce když sem byl teď na Stalinu, strašně mi to tam klouzalo, připadal sem si jak na ledě. Já to mám rád hrubý, hehe. Ale taky to cejtim jako ztrátu, že za mě nebyly žádný parky, protože by ze mě byl teď lepší skejťák. Hehe, no já taky vyrost na malym rádiusu a teď se bojim vlízt do bazénu. Já to mám uplně stejně. Když sem byl malej, asi ve třinácti, na zahradě jsem si postavil metr a půl vysokou rampu a zvyk sem si na to. Takže když dneska

v parku se sluchátkama ostatní. Neslyší tě a pak se zbytečně srážíte. Ale hudbu zbožňuju. Proto řikám: „Boombox.“ Pamatujete si na Chada Musky? To je věc vhodná do parku. Taky mám jeden malej přenosnej, nosim ho všude s sebou, hudba mě dělá šťastným. Ten, kdo neni v životě šťastnej, ten nežije. Nosil si vždycky úzký džíny? Kolik myslíš, že si tim svým stylem ovlivnil lidí? Nosil a doufám, že sem aspoň někoho ovlivnil. V sedmdesátých osmdesátých letech se nosily úzký džíny normálně. Přijedeš sem do Evropy a vidíš, že lidi nosej věci, co jim dobře padnou. To jen u nás v Americe jsou lidi líný a dávaj si na sebe ošklivý plandavý oblečení. Někdy jsou moje kalhoty upnutý až moc, hehe, ale prostě všechny kapely, ke kterým sem vzhlížel, nosily právě takovýhle gatě. Ty působíš i v nějaký nadaci. O co tam jde? Jmenuje se to Music is Revolution a snažíme se sehnat

přijdu k něčemu a ono to má rádius větší než sem já, ufff, to se pak nahoře na plošině klepu. Hraješ nebo si hrál v nějaký kapele? Já sem na hraní levej. Celej život to zkouším a za nic to nestojí. Ale třeba brácha, ten na kytaře válí. No a moje holka hraje na bubny v kapele. Kdysi sem hrál na basu, ale měl sem úraz na ruce a teď jí nemůžu dostatečně ohnout, takže mám smůlu... Nevymlouvej se, doma máte určitě bubny! No, tak na nich to nemám šanci zvládnout, hehe, nedokážu totiž dělat každou rukou samostatnej pohyb, prostě mi chybí koordinace. Tu kdybych měl, tak bych i jezdil líp na skejtu, hehe. Prostě nemám přirozený schopnosti, ale zase mi nechybí odhodlání. Takže nevracim na první, ale třeba na padesátej pokus. Jsem prostě takovej vysokej nemotornej týpek. Jezdíš se sluchátkama? Ne, mně se líbí ten zvuk skejtu, to rád poslouchám. A taky když jezdíš v ulicích, tak je potřeba slyšet, jestli nejede auto. Já vlastně ani nemám rád, když jezdí

peníze na to, aby se na základních školách chudý děti mohly víc věnovat hudbě, hrát na hudební nástroje. Ale ne žádnou klasiku či dechovku, to už na školách maj, ale dát jim možnost hrát na normální elektrický kytary, bubny a podobně, prostě na nástroje, co jim rodiče normálně nekoupí. Dělal jsem na tom s Michaelem Davisem, basákem z MC5, takový legendární rock‘n‘rollový americký kapely, ale bohužel před rokem zemřel. Budu se v tom snažit pokračovat, myslím si, že je důležitý, aby se děti k něčemu inspirovaly. Stejně tak je to i se sportem na základkách, proč jen dělat fotbal nebo tenis, měla by být možnost zkoušet i skateboarding. Na čem teď jezdíš? Mám rád osm a půlky, pořádný tlusťochy s povolenejma truckama a velký kola, minimálně tak 55 mm. Prostě mě baví velký macatý skejty! Hodně lidí má rádo úzký s malejma kolečkama, ale já naopak potřebuju, aby prkno bylo těžký, aby se mi dobře vracely velký gapy. Trucky mám povolený

kickflip v san diegu. osiris team manažer kong mě zaved na tenhle spot, řikal, že má vyhlídlej šikmej odraz do gapu, že bych moh zkusit ollie. tak sem tam ollie udělal a začal přemejšlet o kinu. rozjezd nebyl moc dlouhej, bylo těžký získat rychlost. přišlo to však hned na první pokus a tenhle trik se stal mým last trickem ve foundation videu wtf


proto, že když jedu bomby z kopce, tak potřebuju mít možnost pohybu. Žádný ti tak tik tak při zatáčení! Skateboarding je o stylu a o rychlosti. Dennis Busenitz, John Cardiel, Ethan Fowler... Ty maj dobrej styl! Jakej máš názor na longboardy, koloběžky... To neni nic pro mě. Jako když tě to baví, di si do toho, ale já tomu nerozumim. Dejme tomu longboardy, prodávaj to skateshopy, tak aspoň mají peníze, ale koloběžky? To vypadá strašně gay... zvlášť když to jezděj ty starší, co na tom pak strašně legračně vypadaj. Proč si myslíš, že na tom děti jezděj? Že jsou líný? Podle mě jsou retardovaný a patřej do pekla nebo aspoň naházet do řeky... Naštěstí už to teď trochu opadá, před pěti rokama to byl strašnej mor. No a teď se vracej zase brusle, to je taky gay. Takže abych to shrnul. Skateboarding je nejlepší, longboard vypadá divně, koloběžka je gay a brusle mě vůbec nazajímaj, hehe. Zkoušel si surfovat? Zkoušel a sem na to levej. Když sem byl mladší, docela mi to šlo, ale teď už sem to dlouho nedělal. Ale mám to rád, surfing is fucking cool. Kdybych bydlel v San Diegu, jezdil bych asi pořád, ale u nás na severu je voda studená a plná žraloků. Proto se na oceán radši jenom dívám ze břehu. Jak ti slouží kolena, respektive celý tělo? Kolena mám super, s tím jsem nikdy neměl problémy. Ale moje chodidla! To je věc, co mě zdržuje. Povedlo se mi zničit si vazy, který vedou od prstů na noze k nártu, a to se bohužel nedá nijak opravit. Takže vždy, když se mi pohnou prsty na nohou, skřípne mi to nerv a vystřelí mi bolest do celý nohy... Doufám, že se to v budoucnosti nějak zlepší, ale teď je to fakt zlý. Kvůli tomu taky nemůžu moc skejtovat. Aby mě to nebolelo, musim si nohu uplně dokonale zatejpovat, jenže pak se nedá moc hejbat, a tim pádem ani dělat triky. Ale jinak sem v top kondici, změnil sem životní styl, začal zdravě jíst a cvičit. Sem na ten skateboarding připravenej, jenže jak je člověk starší, hojí se všechno pomalejš. Vůbec se netěšim, až budu důchodce. Včera jsme si prošli celý město, takže pár kilometrů, a jak sem dneska vstal, cejtim kyčle a kolena, hehe. Co je nejdůležitější věc, když jezdíš velký raily a schody? Důvěra v sebe a taky musíš opravdu vědět, čeho seš schopnej a čeho už ne. Důvod, proč se někteří lidi zraněj na velkejch věcech, je v tom, že mají strach. A pak máš lidi jako Nyjah Huston, kterej je dobrej proto, že si myslí, že dokáže všechno. Prostě musíš mít sebejistotu. Stejně, jsou jen dvě možnosti, co se může stát. Buď spadneš, nebo to uděláš. Ale já, jak už sem řek, nejsem zas tak dobrej jako jiný. Já si sebejistotu dodával tak, že sem se na trik vždycky rozjel rychle a doufal, že to dobře dopadne. Kterej trik ti zabral nejvíc času? Poslední trik na Transworld videu Right Foot Forward. Dělal jsem pop shove-it na dno bazénu a zlomil u toho pět skejtů. Musel jsem se na místo dvakrát vrátit a přinýst si s sebou hromadu desek, abych to udělal. Pořád jsem lámal prkna nebo dopadal jednou nohou a dělal roznožku... Celkem to bolelo. Ale většinou když trik nedám do dvaceti třiceti pokusů, tak se na to vykašlu a řikám si, že se to nejdřív musim jít někam naučit a pak to teprv dělat na streetu. Naštěstí nedělám manuálový triky, tam bych musel nechat sto pokusů, to by mě vůbec nebavilo dělat jednu věc hodiny a hodiny dokola. Já rád dám triky do pár pokusů a pak zkoušim zas něco novýho. Nejspíš proto sem nikdy neskejtoval techniku na hranách, lepší je jezdit rychle a na velký věci, tim neztrácíš čas. Buď to do dvou pokusů dáš, nebo se zraníš. Doneslo se k nám, že nepiješ alkohol, nebereš drogy... Máš s tím špatný zkušenosti? Když sem vyrůstal, muj táta byl alkoholik a závislej na drogách, takže nejspíš kvůli tomu to nemám rád. Neni to sranda mít tátu zavřenýho v kriminále nebo v léčebně, místo toho, aby se o tebe staral. To je celkem na hovno. Takže nejspíš tohle mě od toho drží.


frontside heelflip v las vegas. je to k nevíře, ale tohle je opravdu můj jedinej frontside heel flip, kterej mám natočenej a vyfocenej. trik umim udělat už odmala, ale teprv teď sem našel spot, kterej vypadal, že by na něm tenhle trik mohl bejt zábava. a zafungovalo to! možná i proto je to v mým partu na osiris videu můj oblíbenej trik, dyť sem na něj čekal patnáct let

77


backside 5-0 v las vegas. byli jsme loni v listopadu s osiris teamem ve vegas a vlastně to bylo po dlouhý době poprvé, co jsem po operaci nohy moh zase skejtovat. tenhle trik bylo to první, co jsem po třech měsících udělal. good times!

Nepil jsem v devatenácti, teď mi je dvacet devět, tak proč bych začínal. Nejspíš bych měl pak z toho nějaký problémy a za to mi to nestojí. Ani nepiju kafe... nechce se mi utrácet prachy, když někam jdeš, tak je to v restauracích celkem drahý. K životu ho nepotřebuju, tak proč si na něj teďka zvykat. Jak to zvládáš, když všichni kolem tebe chlastaj? Těžký to neni, spíš otravný. Třeba včera večer jsme na párty do půl čvrtý, mně už se chce spát a každej má chuť ještě zůstat, vyprasit se a pak celej den spát. Mě to takhle nebaví, já se chci pěkně vyspat, ráno si dát džus a bejt v pohodě. Sem takovej protiklad ostatním skejťákům. Hodně lidí si myslí, že kalim, nejspíš podle toho, jak vypadám, ale já žiju totálně bez drog a chlastu, zatim sem to nepotřeboval. Možná až budu starší, třeba mě bude bavit si grilovat na zahradě a pít

Jak tvoje přítelkyně zvládá, že seš často někde na cestách? Kdyby jsme spolu byli před deseti lety, kdy sem pořád někde jezdil a v každym městě nás holky vítaly s otevřenou náručí, asi by z toho byla ve stresu. Jenže teď už sem starej, už se za nikym nehonim, takže v pohodě. Nejspíš je jí doma smutno, ale protože hraje s kapelou, tak taky jezdí na tour a ví, jaký to je, a rozumí tomu. Máš plány na další party ve videích? Doufám. Teď je to takový strašidelný období, protože nevim, jak mi to s nohou dopadne, ale doufám, že dobře. No a kdyby ne, tak začnu jezdit jiný věci, třeba mě za pár let uvidíte někde na hranách nebo v bazénu, hehe. Budoucnost je ve hvězdách, zařídím se podle toho, co mi přinese.

u toho pivo, ale teď to jde mimo mě. Taky se mi nechce chlastat, protože mám strach, že bych pak byl vzteklej a agresivní. A tvoje holka taky nepije? Kdysi pila, ale jak jsme teďka spolu, tak přestala. Myslim si, že když seš kolem lidí, co nepijou, tak taky nepotřebuješ pít. A když seš pak kolem lidí, co chlastaj... Třeba takovej Caswell nepil šest měsíců a teď přijel do Prahy, každej má v ruce pivo, dává mu ho, takže se samozřejmě strašně zprasil. Navíc vy tu máte v restauraci pivo levnější než minerálku, tak proč pít vodu, hehe. V Americe to takhle máme s Colou, ta stojí padesát centů a minerálka dva dolary. Takže je jasný, co každej pije.

Corey, moh bys nám na závěr říct nějaký motivační větičky pro naše čtenáře? Buďte rádi za to, co máte! Já se řídil tím, což vlastně platí pro všechny, že byste se neměli starat o to, co si myslí a dělají ostatní. Pokud něco rádi děláte, nezáleží, co na to říkaj ostatní. Nezkoušejte být někdo jiný, buďte sami sebou. A žijte tak, abyste se tím bavili. Když vám přestane skejt dělat radost, vykašlete se na to. Skateboarding by neměl být o tom, že hejtujete ostatní, ale o tom, že jste parta a baví vás to. Prostě jako tenkrát v devadesátejch, kdy se nikdo nestaral, jak kdo vypadá. Prostě běžte do ulic a užijte si zábavu... A taky nezapomeňte jezdit rychle! Bez rychlosti je to nuda. A když nemáš styl, dožeň to rychlostí!


o tomhle spotě jsem vůbec nevěděl. muj kámoš, fotograf ed dominick, mi ho ukázal a řikal, že si myslí, že na ty schody 9 mezera 10 mám. a prej když to vrátim, tak že mi koupí oběd. na první pokus sem se rozjel moc rychle a rozhodilo mě to hned při odrazu, takže jsem to zakop a pěkně si dole naložil. měl sem v sobě ale tolik adrenalinu, že sem to zkusil ještě jednou a vrátil to! byly to moje největší schody v životě a taky muj last trick na 88 footwear videu v roce 2004. celej tejden sem pak nemoh chodit, tak sem šel k doktorovi a zjistilo se, že sem si při tom prvním pokusu zlomil patu... (foto: ed dominick)

79


80


Fanda Šesták: „Spot jsme objevili na našem tripu po Berlíně. Dal jsem si tam flipa, kterej padnul na čtyři pokusy. Možná se vám to zdá na fotce krátký, ale to opravdu nebylo!“ (foto: Peter Mercell)

Jirka Staněk: „Fotka vznikla v Crazy skateparku v Berlíně, kterej sem objevil díky jednomu videu na webu. Ještě než jsme se tam vypravili, tak jsem o tý pomalovaný stěně přemejšlel, že by to vůbec nebylo špatný na fotku. Fotografovi se nápad taky líbil, a tak sem si nakonec odvez tenhle pěknej wallride.“ (foto: Peter Mercell)


Igor Hanečák: „Na závodech ve Zvoleně sem potkal Peťa Mercella, kterej mi řekl, že druhej den jede do Švýcarska a jestli tam nechci navštívit svoji sestru. Hecnul sem to, pobyl tam tři dny a těsně před cestou zpět jsme ještě nafotili tenhle noční smith grind výtrh na spotě, kde nebyl úplně ideální rozjezd a hrana vůbec nejela. Sem rád, že mám vzpomínku.“ (foto: Peter Mercell)

82


Štěpán Rokos: „Tahle fotka vznikla předminulou sezonou v Praze u Žizkovský věže. Spot nebyl úplně bezpečnej, protože lampa je kousek od dopadu a cca 3m drop na rovinu prostě nechceš.“ (foto: Michal Oškrkaný)


Eda Jarolímek: „Tady na tom místě v Brně se normálně jezdit nedá, ale fotograf Peťo nám tady u hlídače domluvil patnáctiminutovou session. Udělal sem nollie noseblunt a chvíli mi to trvalo, než sem to odjel. Dokonce to trvalo víc než těch patnáct povolenejch minut...“ (foto: Peter Mercell)

84


text: Radek, foto: Loic Benoit

FRANCOUZSKÝ RIDER MEZINÁRODNÍHO HORSEFEATHERS TEAMU BASTIEN MARLIN ŽIJE PRO SKATEBOARDING A DÁVÁ MU ÚPLNĚ VŠECHNO. SVĚDČÍ O TOM I JEHO ZÁLIBA VE VÝSTAVBĚ DIY SPOTŮ, KTERÝ SE UŽ NĚJAKÝ ČAS VĚNUJE, A TO NEJEN V OKOLÍ MONTPELLIER, ODKUD POCHÁZÍ. VE SVÝCH SEDMADVACETI MÁ ZA SEBOU VÍC JAK PATNÁCT LET JEŽDĚNÍ A MOŘE VYHLAZENÝHO BETONU... Ke stavění DIY spotů se Bastien dostal někdy před šesti lety. Bylo to v době, kdy bydlel v Hossegoru, městečku na břehu Atlantiku, které je nám všem známý jako surf spot. Protože neměl řidičák a kolem baráku nebylo moc kde jezdit, musel si začít stavět překážky. Tak vznikl jeho první DIY spot, rádiusy ve starý továrně, kde si práci s betonem poprvý vyzkoušel. Zalíbilo se mu to natolik, že se stavění začal věnovat naplno, a sám k tomu říká: „Už ani nevim, kolik jsem toho za ty léta postavil, ale bylo toho hodně. Často se ti stane, že něco uděláš a po měsíci ti to nějakej vandal zničí, takže musíš hned najít jinej spot a pustit se do toho znova. Taky záleží podle místa, když je hodně prostoru, můžeš postavit něco většího, což zabere delší čas, jindy dokážeš uplácat malinkej rádiusek během odpoledne. Určitě sem ale dohromady stvořil víc jak dvacet spotů.“ K jeho nejnovějším výtvorům patří Tunnel, jak říká překážkám postaveným uvnitř obří trubky, která slouží pod příjezdovou cestou na most k odvodu vody za deště. Spot se nachází na relativně klidným místě nedaleko dálnice, odkud je sem i vidět, ale nikdo nemá v tý rychlosti čas nějak zastavovat a prudit. Kdybyste čirou náhodou měli cestu na jih Francie, tak si u města Bésiers dejte do navigačky Nézignan L‘évéque a jeďte po dálnici A75, odkud spot fakt nepřehlídnete. Pokud vás taky zajímá, jak Bastien tenhle spot uprostřed prdele objevil, tak nám prozradil: „Upozornil mě na místo jeden kluk z tý vesnice, řikal, že je to dobrá trubka k povození a že bysme si tam spolu mohli jít někdy zajezdit. A měl fakt pravdu, bavilo mě to tam natolik, že sem se rozhod tu něco postavit.“ Když si Bastien něco staví, většinou na tom maká sám, a hlavně pak v zimních měsících, kdy se nedá tolik skejtovat. Stejně tak tomu bylo i u Tunnelu, kam chodil většinou v deštivých dnech, ale jak to bylo


bastienův bs smith v jeho diy tunnelu

87


wallride kolem kozy. zaváháš a dá ti cucnout

88


spot to neni vůbec lehkej, bs tail dá zabrat

milionář ve svý vile na riviéře

„pod střechou“, vůbec mu to nevadilo. „Když si takhle stavím spot sám, celkem se u toho nadřu,“ povzdech si Bastien. „Všechen beton, cihly, kopingy musim narvat do auta a pak je ještě dotáhnout na spot, to si člověk mákne. Ale nijak mi to nevadí, jsem tak namotivovanej na stavbu, že člověk námahu skoro ani nevnímá. A po pravdě, ono to nebylo zas tak časově náročný postavit, třeba první překážku jsem měl během tří návštěv a dohromady si myslim, že takhle, jak spot vidíte na fotkách, to zabralo devět dní práce a stálo to něco kolem 400 euro.“ Díky zkušenostem se stavěním DIY se při stavbě nevyskytly žádný problémy, jediná potíž byla s motokrosařem, který se tunelem rád projížděl. Ne že by beton nějak zásadně pod motorkou trpěl, ale jak na dně trubky bývá často voda, tak si při průjezdu emixař hezky omyl pneumatiky od hlíny a Bastien

pak musel před ježděním uklízet jak vzteklej. Proto si tam na frajera přichystal pastičku v podobě prkýnka s hřebíky, který přidělal na vjezd a výjezd, a motorkář se nejspíš chytil, protože stěny pak někdo vyzdobil vzkazy typu I kill you motherfucker... Tunnel je pěkně náročnej spot, když si tu Bastien postavil první rádius, tak si řikal, že už víc dělat nebude, že je to tak těžký, že v tom nedokáže ani jezdit. Čím víc tam ale chodil, tim víc si na to zvykal, učil se nový věci, a proto začal přistavovat další a další překážky. Poslední věci si teď dodělával přes léto, bohužel ho u toho viděli policajti a čert ví, co z toho bude. Bastien dodává: „Stavba je to samozřejmě ilegální, takže se snažim nebejt u toho moc vidět. Bohužel policajti, kteří mě tu načapali, už o mě vědí a měl sem s nima problémy i na jinejch spotech, který sem postavil. Známe se fakt dobře, vědí, kde bydlim,

fakírovo lóže alias past na motorkáře

hehe, takže jsem se s nima v klidu pobavil a řek jim, že překážku zase rozbourám. Ona to byla stejně jen taková sranda na výjezdu z trubky, to nebude ani moc vadit. Co je ale postavený vevnitř, to tam bude moc zůstat, to policajti ani neviděli.“ O svůj DIY spot se Bastien samozřejmě rád podělí s kámošema, už několikrát za ním přijely různý partičky na svezení, a dokonce plánuje nějakou větší session s předníma francouzskejma skaterama. Prostě BM je člověk, kterej pro skateboarding žije: „Mám strašně moc různejch plánů a snů, co bych chtěl postavit. Ten největší je, že si jednou udělám vlastní bowl. Už mám na to vybraný místo, jen si ještě musím k tomu vyběhat povolení, protože stavba bude celkem nákladná. Nebude to ale zas nic velkýho, taková klasika do tvaru fazole, se schodama vevnitř a bazénovým kopingem. Na to se fakt těšim!“


bs smithgrind na nákladový rampě lanškrounskýho obchodu hruška

90


COMING SOON

NA NAŠÍ SCÉNĚ BY SE JEDNOU MOHL PROSADIT PETR VESELÝ, LANŠKROUNSKEJ JEDNADVACETILETEJ SKEJTR. JEŽDĚNÍ SE UŽ VĚNUJE DESET LET, ZE ZÁVODŮ SI HO SPÍŠ BUDETE PAMATOVAT JEŠTĚ Z KATEGORIÍ POD 15 LET, KDE SE DOBŘE UMISŤOVAL, A V POSLEDNÍ DOBĚ JE SPÍŠ VIDĚT HLAVNĚ V EDITECH NA WEBU. PETRA SPONZORUJÍ FUNSTORM, EINA A EMERICA. Každej vždycky mluví o tom, jak začínal, takže tahle otázka se nevyhne ani tobě. Bylo mi osm a viděl sem, jak u nás před barákem projeli po ulici na skejtu dva kluci a jeden z nich přeskočil kanál. Hned sem mámě řikal, že tohle chci umět. Ona mi pak domu donesla hnusnou plastovou rybu a já byl nešťastnej, protože ty kluci na ulici měli skejta jinýho. Chvíli jsem na tom s bratránkem jezdil, přestávalo nás to bavit, a pak sem se potkal s kámošem Markem Žílou a ten měl normálního skejta. Navíc jeho brácha uměl trochu jezdit, tak nám ukazoval triky. Potom jsem si v Beebop shopu koupil lepší skejt a začali jsme s klukama jezdit na plácku za benzínkou. Pamatuju si, že byla zima, měli jsme tam plochu dvakrát dva metry a učili se skákat z obrubníku... Šlo to dál, jezdila nás velký grupa, přidal se Jakub Šindelář, hecovali jsme se a zlepšovalo se to. Kdo tě nejvíc vytáhnul směrem sponzorovanej skateboarding? Asi určitě Honza Dušek, Tadeáš Pavlík, Radek Hostovský, tyhle mí kámoši, se kterýma jsem jezdil a díky kterým mě to bavilo. Prvotní impuls

ke sponzoringu byl Šindy a Ucho (Honza Dušek – pozn. red.), který jezdili za Funstorm a zmínili se ve firmě, že jezdim dobře. Patří jim za to velký díky, zvláště Honzovi, který mi tenkrát dával i svoji ojetou výbavu, protože naši mi moc nepřispívali. Jak se ti teď jezdí v Lanškrouně? Je to lepší než před lety. Dřív tu nebyl park, překážky jsme měli jen vlastnoručně vyrobený a město nám vyčlenilo plácek s nejezditelnym betonem, kde sis tak akorát zničil desku a ložiska. Pak město postavilo ve vedlejší vesnici menší park a potom postavili betonovej skatepark přímo u nás v Lanšrouně. Bohužel to stavěla firma, který se to moc nepovedlo, ale člověk si zvykne na cokoliv, a prostě lepší něco než nic. Park naštěstí přilákal hodně malejch děcek, tak aspoň víc lidí jezdí. Kluci se teď snaží z toho místa vybudovat takový malý areál, staví minirampu, skok do molitanu a vedle vyrůstaj dirty pro bmx. Jediná škoda, že se park nepostavil líp, beton už se drolí a uvidíme, kolik zim to přežije. Jinak se streetem je to v Lanškrouně špatný, fotograf Peťo mi nechtěl věřit, že tam nic neni, a pak to pochopil. Kvůli několika fotkám jsme museli objet i města v okolí...

R T PE SELÝ

text: Radek, foto: Peter Mercell

VE


bs feeble na railu v opavě, nedaleko nerudovy ulice

92


Ty ses teď přestěhoval do Brna? Ne uplně, studuju tam VOŠ, přes týden bydlim na koleji a na víkendy jezdim domu. Dotuje to Evropská unie, takže to zvládám, protože bydlet někde ve městě bych finančně neutáhnul. Jsem za tenhle přesun rád, teď tu v Brně stavěj park v Komárově, to bude to ježdění hned lepší. Máš na naší scéně nějaký vzory? Já o tom zas tak velkej přehled nemám, ale líbí se mi třeba, jak jezdí Marek Zápražný. Ten se dobře vyšvihl a šlape do toho na plný pecky. Určitě se tu ale snaží celá scéna. Sleduju spíš zahraniční věci, líbí se mi

nedaleko lanškrounskýho skateparku mají plot vhodnej na flipa

Street league, to jsou závody na vesmírný úrovni. No celkově mě baví sledovat kontesty... Seš sám taky závodní typ? Baví mě jezdit závody, ale sem strašnej nervák. Někdy se mi povede zajet, někdy ne. Mám ale rád, že se tam sejdou lidi, popije se, počiluje, vidím tváře, co jsem dlouho neviděl. Taky je to takovej hec, člověk zkusí, jestli na to ještě má. V poslední době se mi nedařilo moc závodů objet, uvidíme, jak to bude dál. Co dáváš na streetu? Jak sem teď v Brně, kluci tu maj postavený na fuzz bednách skvělý překážky, tak prostě jezdím techniku

zatim jednoduchý. Až přestanu být studentem, tak budu muset žít za vlastní. Kde všude už ses díky skejtu podíval? Loni jsme byli s Funstormem v Berlíně, tam to bylo super, tam se mi líbilo. Počasí nám přálo, obešli jsme spoustu spotů, co známe z videí. Na místě jsme pak koukali, jak je to zabijácký a nechápali, jak tam moh někdo něco udělat. Ale sem strašně rád, že sem dostal šanci se na takovejhle luxusní výlet podívat. Jakou máš spotřebu hardwaru? Zrovna včera sem zlomil desku, to se mi skoro nestává, já spíš skejty dobrousim až na kost. Většinou

na bednách. Nedávno sem navíc dotáhli betonovou bariéru, na ní se jezdí uplně skvěle, je to fakt super. Večer pak s klukama chodíme pofelit do města, to z Lanškrouna neznám, že by ses sebral a jel si zaskejtovat do města. V Brně vystoupíš šest zastávek před centrem, můžeš to pak dupat po chodníku a silnicích, to se mi líbí. Pak se sejdem, popijem, poskejtujem, pohoda. Děláš kromě skateboardingu ještě něco jinýho? Cokoliv. Hrozně rád chodim plavat, jezdim na kole, rád hraju jen tak pro sebe na kytaru. Mám klasickou akustickou, táta je muzikant, tak sem to měl odmalička u ruky. Předtim mě vůbec nebavila škola, ale teď mě to v Brně chytlo a nevadí mi si občas i něco přečíst. Zkrátka nechci sedět furt zavřenej u kompu. Děláš brigády, abys měl peníze? Teď sem měl finanční potíže a musel přes léto makat v Lanškrouně v Sanele, kde se vyráběj věci do koupelen, měsíc sem tam montoval. Pak sem dělal kouče na campu v Opavě a taky makal ve skateshopu v Brně. Většinu věcí za mě topí rodiče, na skejta pak dostávám oblečení i hardware od sponzorů, mám to

mi jedna vydrží tak na dva měsíce. Jezdim Einy, za což děkuju Tomášovi Koudelovi, měl sem 7.8 a teď se zkoušim postavit na 8.0. Trucky sem jezdil Royal, nedávno sem přešel na Independent, ty sou lepší. A kolečka mám taky Eina. Co by si chtěl ve skateboardingu ještě dokázat? Určitě bych chtěl motivovat mladší lidi, aby začali skejtovat a zahodili ty koloběžky. To by se mi líbilo. Co bych pak já osobně chtěl docílit, to přesně nevim. Nejspíš vyhrávat závody, posunout to tímhle směrem než přes točení videí. Dokad mě skateboarding baví, tak jezdím, a kam se dostanu, to se uvidí. Teď se strašně ochladilo a pořád prší, takže zima za dveřmi. Jak to přežiješ? Myslim, že docela dobře. U nás v Ústí nad Orlicí postavili halu, mám to tam dvacet kilometrů a každej víkend si tam budu moct dle libosti zajezdit. V Brně to budou nejspíš nějaký garáže, ale většinou to tady neni tak krutý, takže když se teple oblečeš, jezdíš venku. Každopádně to nevypadá, že bych se sbalil a jel někam za teplíčkem, i když bych si to přál. Budu to tu muset zkrátka vydržet jako každej jinej!


MINIPROFIL

Představ se čtenářům... Čau, já sem Dan Beringer, je mi dvacet jedna, skejtuju devět let a ježdění mi podporuje Iron Fist. Letos jsem odmaturoval, mým hlavním zájmem je teď skejt a většinou jezdim na Stalinovi. Jak si začínal? Dostal jsem se k tomu přes tátu, kterej taky jezdil, hlavně freestyle, což jsem vůbec nechápal. Díky němu sem se dozvěděl, že skate existuje, zkusil jsem to a vydržel u toho až doteď. Nejdřív sem teda jezdil s tátou, učil mě takový ty základy, balanc, udržet se na tom, a pak ollie, shove-ity a podobně. Patří mu za to velký dík, a vlastně i celý rodině, jak mě v ježdění podporujou. No a potom sem chvíli jezdil sám, následně se tu kolem mě začali objevovat kámoši a postupem času jsme se dostali na Stalina. Jaký triky, styl máš rád? Určitě preferuju street, a co se triků týče, tak k mým oblíbenym patří inward heelflip a různý komba na bednách. Prostě všeobecně technika. Co závody? Snažim se je jezdit, ale spíš mi tam padne nějakej best trick a občas se mi ho podaří i vyhrát. Vyloženě umístění žádný nemám, nejsem ten závodní typ, víc mě baví točit videa a různý montáže ze spotů. Jak vypadá tvuj klasickej skate tejden? Všechen svuj volnej čas věnuju ježdění. Přes tejden sem většinou každý odpoledne na Stalinu a o víkendu se snažíme s klukama jezdit po spotech po Praze a natáčet. Co děláš kromě ježdění? No... rád se koukám na filmy, občas něco čtu, ale kromě toho skejtu fakt nic velkýho. Někdy teda chodim posilovat, ale určitě to nežeru jak skateboarding, to fakt ne. Cos to dělal za školu? A co máš v plánu dál? Obchodní akademii. Právě teď musim udělat finální rozhodnutí, jestli pokračovat ve studiu, anebo už jít někam pracovat. Nejsem uplně rozhodlej, nyní se to bude lámat. Přemejšlim o tom every day, koukám, jaký jsou školy nebo práce, zvažuju, co bude výhodnější. Jak seš na tom s hardwarem, s botama a ostatníma věcma kolem skejtu? Spotřebu mám tak jedny boty na čtrnáct dní až tři tejdny. Trucky a kola vydrží, ale desky hodně lámu, to je velkej problém. Nemám na to žádnýho sponzora, takže sháním, kde se dá, pořizuju vojetý po lidech nebo pokud maj někde nějakej výprodej. Jak totiž jezdim každej den, tak deska odejde po tejdnu jak nic. Nemám

na sídlišti dědina dan vyzval varial heelflip

vyhraněnou určitou velikost, ale dost oblíbená šířka je 8.1 a největší lopatu sem měl 8.5, hehe. Jinak oblečení dostávám od Iron Fistu, za což velmi děkuju Ivě. Skate cíl? Jezdit, co to pujde a nejlíp, jak budu moc. Chci ze sebe dostat uplný maximum. A taky bych chtěl sehnat sponzora na desky.

DAN R E G N I BER text: Radek, foto: Peter Mercell

DNESKA SI V PROFILU PŘEDSTAVÍME JEDENADVACETILETÝHO DANA BERINGERA, TÝPKA Z DRUHÝ GENERACE SLAVNÝHO SKEJTOVÝHO RODU BERINGERŮ. JEHO TÁTA A STREJDA TOTIŽ BYLI JEDNI Z TĚCH, KTEŘÍ U NÁS S JEŽDĚNÍM NA DESCE S KOLEČKY ZAČÍNALI, A MY MÁME FAKT RADOST, ŽE DANOVO POVÍDÁNÍ TAK VOLNĚ NAVÁŽE NA TO, KTERÝ JSME S JEHO TÁTOU NA STRÁNKÁCH BOARDU UDĚLALI PŘED DVACETI LETY.


dan bombí vyšehradskou lavičku inward heelflipem do tailslidu

95


PŘED 10 LETY lišivka, kutil, zajíc, eliášek

panker, jurášek, litinský, černík

BOARD 66+67

BOARD 66 MĚL PODTITUL WORLD CUP ISSUE A NA OBÁLCE JE JAKE DUNCOMBE VE FEEBLU PŘI MYSTICU. ART ISSUE BYL BOARD 67 A VELKÝ ROZHOVOR V NĚM DOSTAL TOMÁŠ VINTR, TAKŽE MU PATŘILA I OBÁLKA, A TO S CROOKED GRINDEM Z DESETI V BRNĚ.

SHOPS

World cup issue přináší články ze světových pohárů, které se v létě roku 2003 v Evropě odehrály. Mystic cup nám vyhrál Austen Seaholm a ve Vertu Sandro Dias. V Kodani na Scandinavian open zazářil Daniel Vieira, v Dortmundu pak Greg Lutzka a anglický Armageddon cup zabil opět Vieira. V časáku jsou dále články o RB Local Hero z Bratislavy, skákání na snb do vody

v Praze na Džbáně, letní snb summercampy na Dachu, v Saas Fee a Zermattu. V článku z Košic má fotku Makak a no comply učí legenda Löwy. Umělecký číslo kromě rozhovoru s Tomášem Vintrem obsahovalo například Billabong skate tour po Baskicku, report z ME v Basileji, kde vyhrál Dominik Dietrich, článek o středisku Les2Alpes, souhrn českých závodů, X-Games z LA nebo snowboarding z Nepálu. Chcete-li si přečíst Board 67 v plný kráse, máte šanci na Publero.com. Stačí napsat do prohlížeče kouzelnou řádku https://cs.publero.com/archive/board.

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

96

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

El Passo shop, Revoluční 44, Chomutov 1

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook