138
B LOCAL:
VÍTKOVICE
DIY: JAK OVCE | SCOTTY LAGO KREUZJOCH UND RIFFLERKOGEL 3 DNY, 3 HALY, 3 TEAMY číslo 138 / únor 2013 / ročník 19 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK
CORY KENNEDY INSPIRED BY KOSTON
50/50 Transfer
THE
HAMMER J I M G R E C O S I G N AT U R E M O D E L
WWW.SUPRAFOOT WEAR.COM WWW.SNOWBITCH.CZ
SNOWBOARDING 36 52 68
INTERVIEW SCOTTY LAGO KREUZJOCH UND RIFFLERKOGEL ČESKÝ SNOWBOARDING Martin Černík dal s několika dalšíma lidma dohromady sportovní sdružení Český snowboarding, které bude organizovat Mistrovství ČR ve snowboardingu.
72 76 84 88 94
B LOCAL: VÍTKOVICE WALL ONE DAY, ONE RESORT: MARTIN MIKYSKA COMING SOON: MICHAL BIŠA MINIPROFIL MAREK JEŽEK
ENTERTAINMENT 14 18 22 26
RIDER‘S NEWS TEST THE BEST: SPLITBOARDS, BOARDBAGS, BINDINGS PRODUCT NEWS DREAM JOB: PARK DESIGNÉR RITTER Skvělou práci má sušický rodák Michal „Miggi“ Ritter, který se živí návrhem, stavbou a udržováním snowparků.
28 96
SKATEBOARDING 30
JAK OVCE DIY Na východě Slovenska vznikl na železniční zastávce krutý DIY spot.
46 58
VEJCE NA VÝLETĚ 3 DNY, 3 HALY, 3 TEAMY České teamy firem Nike, Vans a Fallen jely na road trip po skate halách našich rakouských sousedů.
92
BRASIL 2012
OBSAH 138 na obálce: Miša Biša odpaňuje rail v Jilemnici. (foto: Peter Mercell) ročník 19 / číslo 138 / únor 2013 toto číslo vyšlo 30. 1. 2013, příští číslo vyjde 27. 3. 2013 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
FIX & TRIX: BAUER A RAIL PŘED DESETI LETY: BOARD 61
INTRO 138
POZOR, POZOR, HLEDÁ SE NEBEZPEČNÝ PACHATEL. Jedná se o bývalého člena policejního sboru a agenta BIS s krycím jménem Sněhulák. Trpí psychickými poruchami kvůli nadměrné konzumaci drog a je ozbrojen! Pohybuje se především v lyžařských areálech a zvláště pak ve snowparcích, kde stojí poblíž kickerů a vyhlíží své oběti. Popis pachatele: Malá zavalitá postava, výška 150 cm, kulatý obličej, zcela plešatý, bílé oči, nos jako mrkev. Byl spatřen v tričku policie a dost často se maskuje černou kuklou. Pokud ho spatříte, neprodleně to do něj napalte, nejlépe mu ukopněte hlavu. Odměna pro úspěšné zajištěna! Podle předběžných zjištění by se měl pohybovat na těchto místech: 9. února – Klínovec, 16. února – Karolinka, 23. února – Paprsek. Buďte ve střehu!
BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Přemek Vida TEXT > Radek Hruška, Mirek Kvapil, Miloš Ogurčák, Tomáš Gaži, Jakub Jarolím, Dan Peřina, Jan Vojtíšek
ŠOTEK > Sviňák sr. KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588
13
RIDER‘S NEWS
Z delší cesty po Indonésii se před Vánoci vrátil Jakub „Vejce“ Jarolím a aklimatizace byla dlouhá, protože rozdíl teplot celých 50 stupňů dá organismu zabrat. Skejtovat zatím může jen indoor na Štvanici, ale vůbec neni naštvanej, protože ostatní čas věnuje intenzivnímu rozvoji svojí firmy Eggo. Kromě přípravy nové kolekce kožených doplňků je v plánu samozřejmě i nějaká skate a snb kolaborace, první menší projekt se týká jeho kolegy z týmu Snowbitch.cz a hlavně kámoše Matěje Nováka.
Roman Dlauhý si naplno užívá začátek sezony v Coloradu, kde si jezdí nejen se svojí partou, ale i s pro jako Torstein Horgmo nebo Mark McMorris. Hned po návratu do Evropy na začátku února ho čeká pár contestů, Street vs Snow, Burton European Open nebo Burn in snow big air v Posku, to vše v průběhu sedmi dnů. A pak už se konečně se všim, co má, vrhne do natáčení dalšího pokračování Snowporningu.
roman dlauhý
Tomáš Vintr musel v prosinci podstoupit operaci čelisti, kvůli který se sem vrátil z Ameriky. Aby vše proběhlo bez zdravotních komplikací, zůstal tu přes Vánoce a koncem ledna opět odcestoval do LA. V plánu má k sobě přizvat i Martina Peka a Riša Turyho, takže se těšte na pořádný kalifornský video edity a fotky jezdců českýho Vans teamu.
Nejvíc času na skateboarding má teď Braňo Mrváň, neb v práci dostal výpověď. I když je zima, jezdí s kámošema často do haly v Novém Mestě nad Váhom a nebo do Instant Summer minirampy v Bratislavě. Jediný, co ho trápí, jsou lehčí zranění, ale ty mu v ježdění stejně nemůžou zabránit.
jakub „vejce“ jarolím
Po dvou neúspěšných pokusech o maturitu Dan Vojtaš očekává, že letos už to konečně zvládne. Než mu zkouška v květnu nastane, zatím si ve škole dodělává výuční list, aby trochu namáhal hlavu. Zároveň se odstěhoval z domova a již pár měsíců bydlí s přítelkyní a dvěma králíky. Rok 2013 by měl být pro Dana ve znamení boomu skateboardingu, chystá se dodělat velký part a zvětšit svůj internetový second hand.
Vzhledem k tomu, že u nás doma je to se závody zatím bída, vyrazil Miki Pajer na Transilvania Rookie Fest do Rumunska. Poprvé v životě jel v kategorii Rookies a obsadil hned páté místo. Doma pak ani nestačil vybalit a už s partou z Božího Daru mířil na QParks Tour do Rakouska. V závodě Battle ROJal Schöneben pak obsadil vynikající třetí místo.
miki pajer
dan vojtaš
tomáš vintr braňo mrváň
Na tripu po rakouských halách si Matěj Hakl vyprasil kotník, to pro něj znamená stopku na pár týdnů a my samozřejmě přejeme brzký uzdravení. Snad mu sádra nezabrání v jeho plánu si v průběhu února a března postavit u sebe na chalupě ve stodole minirampu. Nejspíš ale ne, protože projekt mu finančně podpořili jeho sponozoři Horsefeathers a Vans, a tak bude v jižních Čechách opět kde jezdit pod střechou.
Východoslovenský snowboarder Julo Petrik se stal členem Horsefeathers teamu, a to především díky jeho povedené loňské sezoně. Momentálně je v plným tréninku na Donovalech a Štrbském Plesu, a dostatek sněhu taktéž využívá s partičkami Elect, Follow us a Venčeky Crew k natáčení streetu.
Studium Technický univerzity v Liberci vůbec nebrzdí Martina „Screama“ Bidla ve snowboardingu. Momentálně působí jako trenér ve Freestyle Area Vítkovice, odkoučuje tu i K2 Local Camp 2013 a taktéž spolu se Sentral prdctn natáčí a fotí street spoty.
RIDER‘S NEWS
Ondra Bauer jezdí letos převážně ve Vítkovicích, kde je supr park, co dokázal přežít i období hegeše lednovejch dešťů. Ve Vítkovicích bude v průběhu zimy taktéž koučovat na K2 Local Campech, na kterých má každý šanci si zdokonalit svoje ježdění i triky. A pokud všechno vyjde, v březnu vyráží na 14denní Funstorm trip do Avoriaz.
Mírný začátek letošní zimy překvapil Matyáše Volka, takže skejtoval víc, než předpokládal. Jakmile napadlo, absolvoval výlet do rakouských hal, který si maximálně užil, a v současný chvíli sedí znuděně doma a učí se na zkoušky.
Nehezký zranění si na tour po halách v Rakousku přivodil Rišo „Jiggy“ Daboczi, hned první den si odštípnul kousek kosti v oblasti kotníku, což znamená stop skateboardingu na delší dobu. Nyní ho čeká měsíc a půl klid a pak rehabilitace. V současnosti mu to ale zas až tak nevadí, protože musí hlavně sedět doma a opravovat si známky před pololetním vysvědčením.
Dost často směrem jih teď mizel Martin Pek. Nejdřív se vydal na závody do haly v Linci, kde obsadil třetí místo, a pár dnů nato se sem vrátil s Vans teamem na tour po halách. Skejtu se teď Martin snaží věnovat maximálně, i přesto že je venku hnus, většinou jezdí na Skalce, a samozřejmě už se těší na svůj výlet do tepla.
martin pek ondra bauer matyáš volek
David Kalina nedávno dotočil svůj full street part 2012 a už opět maká, a to na promu pro Detaildist. Taktéž už vymýšlí, o čem bude jeho profil 2013, v plánu má objet více spotů i mimo ČR. Chtěl by, aby v profilu nebyly vůbec záběry ze Stalina a měl tam čistě jenom street. Jinak se teď přes zimu chystá na všechny Game of Skate, který se mu dostanou pod ruku.
Nová členka HF teamu Gabča Mackaničová se chystá strávit celou sezonu ve snowparku na Karolínce, kde je podle ní ten nejlepší snowpark. Samozřejmě ale vytáhne paty i jinam, protože se chystá objet závody a taky natáčet nějaký ladies video.
rišo daboczi david kalina gabča mackaničová
Velká radost skočila na Honzu Zajíce, a to když mu jeho milovaná žena porodila synka Adámka. Šťastný otec všem vzkazuje, že je kluk zdravej jak buk a že se máte těšit na novýho diktátora. A prej že, jen co ženě skončí šestinedělí, se Zája opět začne pohybovat po horách. Zodpovědnej táta!
V Kaplici vyrůstá nádějněj snowboarder, jedenáctiletej Láďa Hrstka. Letos na podzim si ho vzal do parády Honza Zajíc, kterej s ním absolvoval přípravu na ledovcích a vyplatilo se. Hned na prvním závodě, který Láďa jel, a byl to Iron Jam v Železný Rudě, se v dospělý kategorii umístil na třetím místě.
Z rodný Banský Bystrice se Maťa Molnárová sice přestěhovala do Bratislavy, ale to jí nebrání se při přívalech sněhu vrátit zpět a s partičkou Čo-Pele crew tam natáčet streety. Jinak přes týden v Bratislavě poctivě pracuje na svý kondici se snb klubem Frontline a na víkendy vyráží směr Stuhleck nebo home resort Park Snow Donovaly, kde už je v provozu dobrej park.
GARASPLITBOARDS.com
BURTON FREEBIRD
BURTON SPLIFF
GARA
JONES SOLUTION
Splitboard jménem Freebird v klasickym Burton střihu jako komplet s Voile systémem a pásy Gecko vyjde na 20.800 Kč. S-Rocker usnadňuje proplouvání prašanem a díky camberu v zadní části desky se po rozpojení s lyžema výborně stoupá. Tenhle model střední tvrdosti s triaxiální laminací se vyrábí ve velikostech 158 a 162. Bejt volnej jako pták, to je to, oč tu běží!
I další komplet split od Burtonu za rozumnou cenu 18.200 Kč nabízí spoustu muziky. O rozpojování a skládání se stará osvědčenej systém Voile, oporou při stoupání pak pásy Gecko. Díky technologii Nug si můžete pořídit split o 8–10 cm kratší oproti vaší standardní dýlce. Zkracování totiž zasáhlo už i freeride. Deska je vhodná, i když chcete po výšlapu prolítnout nějakým lesíkem, a to díky zmiňovaný krátký dýlce kombinovaný se zúženym jádrem pod vázáním. Deska je velice hravá a super snadno ovladatelná. Stejně jako u jejího bratříčka jde o S-Rocker s triaxiálním laminováním.
Gara je custom splitová značka, která nabízí splity ve velikostech od 155 do 168 cm ve freestylovejch i freeridovejch variantách. Prkna jsou vyráběna dvěma technologiema, kdy řada Premium je vyrobena z triax laminátu s karbonovýma vláknama, který dodávaj prknu reakci. Prkna z Pro lajny jsou o 500 gramů lehčí a jedná se tu o kompozit karbonu a kevlaru. Tyhle prkna patřej mezi nejlehčí na světovym trhu. Cena za Premium je 11.990 Kč a za Pro 15.990 Kč.
Značka freeridový legendy Jeremy Jonese ve svý nabídce samozřejmě nezapomíná ani na splitaře. Jedním z dostupnejch modelů je Solution, kterej je ideálním pomocníkem při prozkoumávání divoký přírody a backcountry freeridingu. Solution v bezchybnym zpracování nabízí super pop i stabilitu, a jeho majiteli se tak dostane spolehlivýho all-terrain splitboardu, se kterym si může splnit veškerý svý sny! Tohle prkno je k mání za 19.990 Kč.
18
SPLITBOARDS Určitě se mezi váma nenajde nikdo, kdo ještě neslyšel o splitboardech, tedy snowboardech, který se daj lehce rozložit na dvě lyže vhodný pro backcountry. Díky tomuhle šikovnýmu vynálezu odpadly problémy s taháním prkna na báglu, a člověk si tak po výstupu může užít ničím nerušenej sešup prašanem. A jaký splity můžete sehnat v ČR?
JONES HOVERCRAFT
K2 PANORAMIC KIT
LTB SUPREME SPLIT
Další lahůdkou z dílny Jones snowboards je split jménem Hovercraft. Ten každýho na první pohled uchvátí oldschoolovym tvarem a vězte, že se jedná o nejoblíbenější model pana majitele. Tenhle prašanovej speciál vás uchvátí při jízdě po zasněženejch pláních a stejně jako u jeho předchozího bratříčka se na vnější straně můžete opřít o hrany Magne-Traction, kdybyste se z prašánku náhodou dostali i někam na ledovku. Tahle laskomina může bejt vaše za 17.490 Kč.
Splitboard K2 Panoramic je v nabídce Kádvojky i v další sezoně. Při výstupu ho jednoduše rozdělíte pomocí kvalitních adaptérů Voile. Na ně napojený klasický snowboardový vázko jednoduše nastavíte na stoupání a pak už stačí jen nasadit stoupací pásy, abyste se při výstupu měli o co opřít. Jak adaptéry, tak „tulení“ pásy jsou navíc součástí kitu. Při cestě dolů pak splitboard opět spojíte a díky K2 All-Terrain Rockeru s K2 Tweekend technologií, bambusovýmu jádru K2 Bambooyah, karbonovejm torzním výztuhám, triax laminaci a dalším technologickým vychytávkám si užijete luxusní poježdění. Cena kitu je 24.500 Kč.
Do výroby splitů se pustila i česká značka LTB, která na trh vyrazila s modelem Supreme split. Ten má kompozitový zpevnění a dřevěnej povrch, kterej snižuje o deset procent celkovou hmotnost prkna. Tenhle krasavec se vyrábí v rozměrech 159 až 171 centimetrů a jeho spojení i rozpojení z lyží do prkna je díky systému Voile jednoduchý i v extrémních podmínkách. Tenhle poctivej českej produkt seženete v kompletu s vázáním a pásy Voile za 21.990 Kč.
BOARDBAGS Takovej snowboard není úplně levná věc, a tak rozhodně nikdo nechce, aby se omlacoval a škrábal i jinde než na svahu. Právě od toho jsou tu board bagy, který kromě ochrany vašeho prkna poskytujou i spoustu místa na další stuff. Do dnešního Test the best jsme tak vybrali pár zajímavejch vaků prodávajících se na našem trhu.
THE NORTH FACE BASE CAMP ROLLER Na snowboardisty a ochranu jejich miláčků mysleli i u The North Face. Jejich vak na kolečkách o objemu celejch 110 litrů poskytuje spoustu prostoru na prkno a doplňky plus oddělený kapsy na boty. Dlouhou a spolehlivou výdrž obalu zaručuje provedení z 1000D polyesteru a macatý kvalitní zipy. Vak je v ČR k sehnání za 5.000 Kč.
DAKINE LOW ROLLER Vlajková loď board bagů značky Dakine dostala jméno Low Roller a seženete ho za 2.600 Kč. O jednoduchej převoz se staraj kvalitní urethanový kola, no a pokud se nedá jet, obal nabízí i klasický madlo. Zip je dvousměrnej, a co se kapes týče, najdeme tu jednu velkou vypolstrovanou na board, oblečení a plus dvě menší na boty. Bezchybovost zpracování u týhle firmy asi netřeba zdůrazňovat.
K2 PADDED BOARD BAG Na obaly nezapomněla ani značka K2 snowboarding. Jedním z jejích nejoblíbenějších modelů je Padded Board Bag za 1.290 Kč. Ten je vybavenej kapsou se zipem na vrchní straně, stahovacíma páskama k zajištění věcí uvnitř, plně vypolstrovanym vnitřkem, popruhem přes rameno, odolnejma YKK zipama a madlem pro ruční nošení. Bag je vyrobenej z odolnýho materiálu 600D poly a je k dispozici ve třech dýlkách (148, 158 a 168 cm) a třech barvách.
BURTON BOARD SACK Základnější, a tím pádem i levnější ochranou prkna od Burtonu je Board Sack. Ten vyjde na 1.290 Kč, vyrábí se v šesti barevnejch kombinacích a ve velikostech 156, 166 a 181 cm. Do tohodle vaku narvete i víc prken a nechybí ani zapínací kapsa na doplňky nebo tuning kit.
BURTON GIG BAG Burton Gig bag vašemu prknu poskytne maximální ochranu v letadle, autě, vlaku, zkrátka všude. Bez problémů do něj sbalíte desku, vázko, boty a místa je tu pořád dost. To i díky velký kapse na doplňky na jeho vrchní části. Potěší i strap na skejt, díky kterýmu z tohodle obalu máte rázem kolečkovej kufr. Gig bag se vyrábí v dýlkách od 146 do 176 cm a vyjde na 1.820 Kč.
20
UNION MC-METAFUSE Značka Union spojila síly s laboratořema Integran Technologies, který vytvořily spešl materiál MetaFuse. Ten je neuvěřitelně lehkej a zároveň ultra pevnej, což je ta nejlepší možná kombinace vlastností vybranejch částí vázka, na jehož platformu se vztahuje doživotní záruka. Vychytaný jsou i další jeho součásti, a nechybí tak asymetrická karbonová opěrka, magneziový ráčny s celokarbonovym jádrem nebo polstrování z EVA materiálu. Union MC-MetaFuse je k mání ve všech velikostech za 9.990 Kč.
K2 CINCH CTX K2 Cinch CTX je nejvyšší model vázání v sérii K2 Cinch a vyjde na 6.450 Kč. Výklopnej systém patky zaručuje jednoduchý vložení boty a následnou fixaci jedním pohybem při zachování maximálně efektivního přenosu energie. Technologie K2 Harshmellow ve 3° vyúhlený platformě eliminuje otřesy a všechny komponenty jsou vyrobeny s důrazem na dlouhou životnost. K2 Cinch, to je maximální výkon, nízká hmotnost, kvalitní zpracování a komfort obsluhy!
TOP BINDINGS Na trhu se snowboardama je obrovská spousta vázání všeho druhu. Některý prostě jen splněj účel a některý jsou vychytaný do nejmenšího detailu a nabombený technologiema, který vás při ježdění nenutěj přemejšlet nad ničím jiným než nad samotnym snowboardingem. No a právě na tuhle extratřídu jsme se zaměřili v našem dalším přehledu!
NIDECKER CARBON Bestofka od Nideckeru má výstižný jméno Carbon. Právě tenhle matroš v něm totiž kvůli svejm nespornejm výhodám hraje prim. Maximální možnou odezvu zaručuje asymetrická patka a 3D tvarovaný S-Bend strapy, o bezpečí se pak stará base potaženej EVA materiálem po celý ploše nohy. Samozřejmě nechybí ani ochrana paty. Cena na krámě je 8.250 Kč.
BURTON GENESIS EST DARKNESS
BURTON DIODE EST DARKSABER Tohle vázko je tím nejlehčím, který kdy Burton vyrobil! I při tvrdosti 8 má výbornej flex, a to díky systému The Hinge. Zajímavostí jsou taky super lehký minimalistický strapy, které naprosto dokonale kopírujou tvar bot. Tohle vázko je ideální volbou pro honiče gramů či do prašánku a vyjde na 9.750 Kč.
Další lahůdka z dílny Burton snowboards má super lehký strapy, novej druh patky New Zero-Lean, urychlující reakci při přenosu váhy z hrany na hranu a heel Hammock Hi-back, tzn. přilnavej materiál, kterej zabraňuje zvedání paty. Deska s tímhle vázkem neuvěřitelně poslouchá a jeho cena v shopech byla stanovena na 8.970 Kč.
PRODUCT NEWS
Deska K2 Parkstar je další veleúspěšnou stálicí v produkci K2 snowboarding, která již několikrát vyšla z prestižního testu Transworld Snowboarding Good Wood jako vítěz. Opačné klenutí K2 Jib Rocker v kombinaci s novou technologií K2 Tweekend pro maximální stabilitu a press, triaxální laminace s přidaným sklem ICG 10, jádro ze tří druhů dřevin, karbonové torzní výztuhy propůjčují tomuto prknu střední tuhost. Hlavní zbraň K2 international týmu Dannyho Larsena je k dostání za 11.990 Kč.
Styl na kopci vám zcela zaručí rukavice Neff Rover, zvlášť v tomto barevném provedení s označením multi. Vyznačují se dvojitým polyuretanovým zátěrem, síťovinou, neoprénem, syntetickou kůží či protiskluzovým silikonovým potiskem dlaně. Cena 1.190 Kč.
Firma Nike SB přichází na trh s trígem s jasným poselstvím, a to je Support Your Local. K dostání je v této šedé, ale také v černé barvě, koupit si ho lze za 590 Kč a světu dát vědět, jaký je váš postoj ke skateboardingu.
Super technická goretexová Burton AK bunda s označením 2L Cyclic je jedna z nejlepších svrchních bund na trhu. Díky použitým materiálům a technologiím se můžete těšit na bezchybnou voděodolnost a prodyšnost, samozřejmostí jsou podlepené švy, YKK voděodolné zipy, přesný ergonomický střih, vynikající podšívka a spousty dalšího. Kromě vlastností může být důvodem k nákupu i fakt, že je na bundu poskytována doživotní záruka. K dostání v šesti velikostech za cenu 8.320 Kč.
Technologiemi nadupané boty K2 T1 byly inspirovány náročnými požadavky K2 international teamu. Patentovaná konstrukce K2 Endo byla oceněna hlavní cenou na ISPU 2011 a zajišťuje delší tvarovou stabilitu, pevnost a nízkou váhu boty. Kombinace klasického šněrování a systému fixace vnitřní vložky K2 Boa Conda se stahovací platformou v oblasti nártu zajistí nekompromisní utažení. Vnitřní vložka z materiálu Intuition Pro Fit 3D s nejvyšší hustotou se vytvaruje teplem nohy a maximálně odolná a lehká podrážka Vibram kombinovaná s technologií K2 Harshmellow účinně redukuje vibrace na minimum. Koupíš za 8.850 Kč.
Vázání Switchback, za kterými stojí bráchové Helgasonovi, dorazilo letos poprvé na pulty obchodů po celém světě. Jedná se o unikátní vázání s možností individuálního nastavení, ke kterému není potřeba nářadí. Můžete si tak volit mezi klasickou highback patkou a trendy no-backem bez patky. Čtyři komponenty vázka prodávané zvlášť v 5 různých barvách vám dají možnost poladit si jednu z více jak 3.000 možných kombinací. K dostání ve všech obchodech Horsefeathers Store za cenu 5.250 Kč.
Firma Meatfly přináší na trh novou sérii batohů. Patří do ní i tento Urban backpack, který se vyznačuje ideální velikostí pro každodenní použití. K features patří: ergonomicky tvarovaná, vyztužená a polstrovaná zadní strana, 2x boční kapsa na zip, čelní kapsa na zip pro drobnosti, organizér, polstrovaná vnitřní kapsa pro 13.3“ notebook či vertikální úchyt na snb/sk8. Báglik se vyrábí v osmi barevných provedeních a stojí 1.090 Kč.
Brýle Electric EG2 v colaboraci s firmou Volcom jsou velká lahůdka, čeká na vás Electric spolehlivost a funkčnost spojená s Volcom designem. Unikátní velká skla parádní periferní vidění, mají 100% UV ochranu, antireflexní vrstvu, vrstvu proti oděru a zamlžení. Brýle jsou kompatibilní se všemi helmami a součástí balení je zpevněný cestovní box. Koupíte za 3.350 Kč.
PRODUCT NEWS
Model EGB2 je již desátý kousek v kolekci Electric. Poskytuje téměř stejně široký výhled jako EG2, a navíc perfektně pasuje do helmy. Brýle jsou široce proříznuté na nose, takže nesvírají. K dostání v několika barevných provedeních, na obrázku zachycena barva Ton, za cenu 3.190 Kč. Jako bonus navíc dostanete žluté sklo a tvrdé cestovní pouzdro.
Snowpark Freestyle Area Vítkovice v Krkonoších je nejen kvalitní snowpark evropských parametrů, ale také výukové středisko Freestyle Academy, které pořádá každoročně několik snowboardových kempů nebo třeba školí shapery pro práci v evropských snowparcích QParks. Ve dnech 16.–22. března pořádá Freestyle Academy druhý ročník All Stars Snowboarding Campu, kde v roli coachů najdete ostřílené jezdce, kteří také disponují nejen zásobou zkušeností, ale také schopností svůj kumšt předávat druhým. Letos se tak v roli trenérů objeví třeba Pepe Samek či Ondra Bauer a za cenu 6.490 Kč dostanete 6 dní poctivého coachingu/videocoachingu, ubytování s polopenzí, permanentku, a především jezdecký progress v nejlepším snowparku v ČR. Více info na Freestylearea.eu.
Pokud potřebujete nové snb brýle, můžete si pořídit i jedny od značky Meatfly. Nesou označení Attos a k jejich přednostem patří pohyblivé zakončení strapu – ideální pro většinu modelů přileb, trojvrstvá pěna, dvojité sklo typu Revo odolné proti poškrábání nebo vnitřní antifog vrstva. Součástí balení je i pytlík na brýle, který je ideální k jejich čištění. Cena 1.090 Kč.
Snowboardový věci Vans jsou technicky vychytaný a podržej vás i v těch nejtvrdších podmínkách. Model bundy Mylan má vodní sloupec 10K a stejnou prodyšnost. Zateplení na těle je 100 g, na rukávech 60 g. Cena bundy je od 5.390 Kč.
K2 snowboarding produkuje celkem tři systémy vázání. Série K2 Cinch se vyznačuje výklopným systémem patky, umožňující velice rychlé a bezpečné vložení boty a následnou fixaci jediným pohybem, to vše při zachování maximální funkčnosti a efektivního přenosu energie. Nová odlehčená patka K2 Asym, nášlap platformy z materiálu K2 Harshmellow eliminující otřesy a tvrdé dopady s ideálním vyúhlením 3° pro přirozenější postoj a přenos energie. Vázání K2 Cinch CTS je k dostání za 5.850 Kč ve třech barvách, z nichž provedení Rasta voní dálkami.
Pánský snb rukavice Volcom Atlantice Pipe jsou svojí lehčí konstrukcí, a taky jak už název napovídá, určený především do rampy. Jsou vyrobeny z dvouvrstvého neoprenového matroše, čímž je zaručena jejich voděodolnost, dlaně mají pogumovány, aby se vám líp chytalo prkno. Vyrábí se ve třech velikostech a koupíte je za 1.300 Kč.
Snowboardový boty Vans Hi-Standard patřej k jednomu z nejoblíbenějších modelů mezi profíkama, jezdí v nich například Iouri Podladtchikov. Hi-Standard jsou klasika, kterou Vans vyrábí téměř dvě desetiletí. Podrážka z EVA materiálu zaručuje extrémní lehkost univerzální boty, která se na škále tuhosti/měkkosti řadí k těm měkčím. Na krámech boty seženete od 4.490 Kč.
Pěknou modro-černou softshellku můžete zaskórovat od Neff, je to model Daily. Voděodolnost má 10.000 mm vodního sloupce, je vybavena odepínacím snowcatcherem či větráním v podpaždí. Vychytávka je i zakrytí zipu v oblasti krku, takže si ji lze bez škrábání zapnout až k bradě. Vyrábí se v pěti velikostech a stojí 3.490 Kč.
WWW.INDEPENDENTTRUCKS.COM/WWW.SNOWBITCH.CZ
MICHAL RITTER PARK DESIGNER / SHAPER text: Radek, foto: Peter Mercell
Šejpování parku bude hodně o práci s lopatou či hrablem. Kolik dní za sezonu je držíš v ruce? Víceméně od prvního sněhu, takže od začátku prosince do konce března, každej den. Dřív jsem makal na ledovci, a to sem tam lopatou házel o pár měsíců dýl, a třeba i deset hodin denně. Teď už pod sebou zaměstnávám další shapery, takže už to neni tolik. Deset hodin? To ty tvý ruce už jsou lopaty, hehe. Jak ses vůbec dostal k designování parků? Začalo to určitě na Šumavě, kde jsem neměl s kým moc jezdit a nebyly žádný parky, takže sem si pořád něco stavěl. Pak jsme na Kubovce s klukama z Milevska a z Tábora stavěli skoky, a potom jsem Mírovi Bůbalovi pomáhal na Lipně. Největší progres přišel s Ivošem Šimurdou, spolužákem z vejšky, kterej na Dachu začal pracovat pro QParks, a od něj jsem dostal nabídku na šejperskou výpomoc na Pleasure jam. Nakonec to skončilo tak, že jsem tam zůstal celou zimu, a to byla největší škola, během pár týdnů jsem uměl to, co bych se tady učil tři roky. Během sezony jsem pak zjistil, že mě tahle práce baví, a začal se v tom víc angažovat i v Čechách. Je to těžký pracovat v Alpách? Umíš německy? Spíš jsme v práci upřednostňovali angličtinu, protože šejperskej team byl složenej z lidí z celý Evropy. Hlavní park designer byl v tý době Rakušan Bernd Mandelberger, což je úplně super člověk, kterej mě toho spousty naučil. Donutil jsem se tak bavit i německy. Pracoval jsem legálně, na dohodu o provedení práce, přičemž v dnešní době je to ještě lepší, pracovní trh je úplně uvolněnej. Kolik parků už jsi designoval? Spočítám si to, raz, dva... asi kolem deseti. První byl v Kašperských Horách, pak v Herlíkovicích, v Abrtamech jsem dělal park i s hliněnejma základama, pak čtyři areály pro Snowhill. Teď jsem udělal snowpark na Zadově, na Kvildě a největším mým projektem je Freestyle Area ve Vítkovicích. Dá se stavěním snowparků uživit? Doteď jsem dělal spousty věcí kolem. Učil jsem ve škole, přes léto vejškovky a tak. Doufám, že se to už změní a budu moct dělat jen snowparky. Ale když jsem šejpoval na Dachu, tak tam to bylo v pohodě, díky platu v eurech to šlo. Kolik středisko stojí postavit snowpark střední velikosti? Když se to sečte se všim všudy, málo to neni. Musí se zasněžovat, dost jezdit s rolbou, musí být zaměstnaný shapeři, takže střední park bude na sezonu přes půl milionu. Cenu pak navýší i překážky, to může být i klidně o sto tisíc navíc. A co na to tak říkaj majitelé středisek, když jim oznámíš tuhle cenu? Tak představu maj takovou, že to za třicet tisíc v lednu postaví a ono jim to vydrží celou sezonu. Na tomhle skončilo spousta parků u nás, majitelé nechápou nutnost dennodenní údržby. Poslední roky se ale areály začínaj probouzet, dochází jim to, tak jsem sám zvědavej. Nám se to teď skvěle podařilo rozjet ve Vítkovicích. Stal se ti při práci někdy nějakej průser? Když se něco stane s rolbou, je to nepříjemný. Často praskne nějaká hadice, něco se rozbije, to je klasika. Průšvih je, když třeba zapadneš s rolbou při rozhrabávání platforem. Ale časem se z toho taky vyhrabeš, haha. No, teď sem si vzpomněl. Největší průser je, když se ti vykalej šejpři a nepřijdou před důležitou akcí do práce! Máš nějakej stavitelskej sen? Já si pár věcí už splnil, třeba stavbu roadgapu na Moravský boudě, to sem vždycky chtěl udělat a zaskákat si na tom. A asi muj největší sen si plnim teďka ve Vítkovicích ve Freestyle Area. Mám k dispozici celý svah, můžu si měnit setup a všechno funguje. Poslední otázka. Kam myslíš, že se bude design parků teď vyvíjet? Trendy budou v jibování, na skocích se s tím moc dělat nedá. V současnosti se staví step up skoky, který jsou bezpečnější, už to nejsou klasický big airy, kdy člověk dopadal z vejšky. Hodně kreativity se dává do jib překážek, objevují se streetový věci ze skejtu. Trend udává Amerika, a asi nejspíš vždycky bude. A jestli můžu, ještě bych chtěl na závěr poděkovat za support mý holce Kristýně a i mý dceři Natálce, která se před pěti měsíci narodila. Mají se mnou holky trpělivost, furt jsem někde pryč. A díky samozřejmě patří mý celý rodině, kámošům i sponzorům.
DREAM JOB
SKVĚLOU PRÁCI NA HORÁCH MÁ ČERSTVĚ TŘICETILETÝ MICHAL „MIGI“ RITTER. KLUK JE TO PŮVODEM ZE ŠUMAVY, ZE SUŠICE, STAVÍ A NAVRHUJE SNOWPARKY, V SOUČASNOSTI PŘEDEVŠÍM FREESTYLE AREU VE VÍTKOVICÍCH, A JAKO VEDLEJŠÁK JEŠTĚ DĚLÁ TRENÉRA SNOWBOARDINGU NA GYMPLU V JILEMCI. MIGI NA PRKNĚ JEZDÍ DVANÁCT LET, PÁR LET SE TOMU VĚNOVAL I ZÁVODNĚ, A Z TĚCH DOB MÁ JEŠTĚ DODNES SPONZORY HACK SNOWBOARDS, OBLEČENÍ BATYSKAF, DAKINE A ELECTRIC.
J
` M I L O AR
J B oard U b n K o . A ma
foto: David Horváth
fa
Zezu d r a o nowb S * orm Subf
la *
ado Torn
* St
Mark reet
et
owb * sn
ok. cebo
itch
com/
pu
FIX&TRIX text: Radek, foto: Peter Mercell
CÍLEM FIX AND TRIX RUBRIKY JE PORADIT S ÚPRAVOU ČI PŘÍPRAVOU SPOTŮ. A JELIKOŽ JE ZIMA, A NAVÍC VŠUDE LEŽÍ SNÍH, VRHNEME SE NA STREET RAIL. UDĚLALI JSME SI ZA NÍM VÝLET NA SEVER ČECH, DO LIBERCE, KDE SE S NÁMI O SVÉ JIBERSKÉ ZKUŠENOSTI PODĚLIL ONDRA BAUER. První věc pro úspěšný jibování na streetu je vyhledání vhodnýho railu. Nemusíte kvůli tomu čekat na první sníh, naopak nejlépe se pátrá v létě, kdy tím můžete zahnat jezdecký absťák. Pokud máte chuť dělat technický triky, je lepší si najít rail s příjemným rozjezdem i odjezdem, aby vše probíhalo v klidu, bez pomoci roztahovacích gum či tlačičů. Ideál je nějaký rail z patnácti dvaceti schodů. Pokud máte v plánu nějakej brutál na fotku, kde bude stačit 50-50 nebo 5-0 grind, můžete pátrat po nějaký obrovský vraždě, kde o kvalitu rozjezdu či odjezdu rozhodně nepůjde. V obou případech se vyplatí si najít spot, který bude stranou lidí, abyste měli klid. Co se tvaru railu týče, je celkem jedno, co si vyberete, ale musíte pak podle toho zvolit obtížnost triků. Pokud má rail vystouplý sváry, je dobrý mít připravenej pilník či flexu a hezky si to vyhladit. Hodně často se setkáte i s rezavou trubkou, na kterou funguje pilník, vosk anebo třeba sprej s barvou, což navíc rozzáří i fotky a záběry. Takže spot máme vytipovanej a sledujeme sněhový zpravodajství. Nedočkavci to můžou pořešit navožením seškrábaného ledu z rolbování zimního stadionu, ale to je celkem finančně i fyzicky náročný. Lepší je napadlejch pět deset čísel přírodního sněhu a může se začít řádit. Na spotu je nejlepší začít se stavbou náskoku. Pokud je sníh mokrej, staví se líp, protože to drží. Když je třeba mínus deset, tak jako při našem focení, prachovej sníh se nelepí, a tak je potřeba každou přihozenou vrstvu pořádně uplácat lopatou či udupat nohama, a nejlépe ještě prolejvat vodou, aby to fakt ztvrdlo. Čekací doba je pak třeba dvě hoďky. V zahraničí používaj při velkých mrazech i ruční plamenomety, který normálně slouží k opalování starý barvy, a odrazy si tím zlehka nahřejí a ono to pak zatvrdne rovnoměrně. Co se rozměrů náskoku týče, pokud máte prostor, je dobrý ho udělat na obě strany railu co nejširší, abyste mohli v klidu odrážet točky. Vejšku si pak udělejte podle chuti, kdo už jibuje delší dobu, staví si to radši nižší, protože pak člověk na rail dopadne do pokrčenejch nohou a má lepší stabilitu. Dopad si doházejte podle prudkosti schodů, když jsou to velký rány na nohy, vyplatí se ho mít měkkej, aby to tolik nebolelo. A co se dýlky týče, vyměřte si to tak, abyste v klidu stačili zabrzdit a neničili si desku na asfaltu. Jestliže jsou schody zapadaný sněhem, můžete si je kvůli fotogeničnosti očistit. Než se do toho ale pustíte, je lepší si udělat nejdřív náskok, pak si párkrát rail vyzkoušet, poslat tam ty svý triky, a když budete cítit jistotu, teprve si schody odhrabte. Zabráníte tak zabití se hned na první pokus. Focení proběhlo s Ondrou Bauerem, který díky patnácti letům snowboardingu patří k našim nejzkušenějším jiberům. Protože studuje VŠ ekonomickou, a jen externě pracuje, má spoustu času na ježdění. „Tenhle rail se nachází v Liberci, v Roklicích a je to profláklej spot. Spousta part tu něco tvořila, liberecký týpci se sem chodí rozjezdit na podzim. Je to rail s dobrým rozjezdem, má ideální velikost a dobrej odjezd. Kolem je klídek, nikdo tu nechodí, a když už si tu něco postavíte, tak to tady vydrží celou zimu. Náskok jsme uplácali asi za dvacet minut, ale pak ho museli nechat dvě hodiny vytvrdnout. Na rozježdění jsem si tu dal bs fifty fifty a pak pro objektiv bs 5-0, což je takovej pěknej trik a na fotce ho ještě nemám. Zabralo mi to dva tři pokusy, ale pak jsme zkoušeli různý úhly focení a pár pokusů tam ještě padlo. A to je všechno, co k tomu lze říct. Přeju vám hodně štestí na vašem railu.“
očištění schodů pro lepší fotku
stavba náskoku začíná
náskok je dobrý pěkně uplácat
uplácání a zaříznutí hrany náskoku
náskok je potřeba kvůli zatvrdnutí prolít vodou
STREET RAIL S ONDROU BAUEREM ondra bauer /r/ tailpress
29
DO-IT-YOURSELF
JAK OVCE text: Miloš Ogurčák foto: Peter Mercell
SKATEBYZNYS NA SLOVENSKU NENI SKATE ANI BYZNYS. V SOUČASNOSTI TU MAJÍ JEN JEDEN LOKÁLNÍ SKATESHOP, VŠECHNY OSTATNÍ SE NEDOKÁZALY UŽIVIT A MUSELY SE ZAVŘÍT. ZE SKATEBOARDINGU TAM PROFITUJÍ HLAVNĚ OSOBY, KTERÉ NEMAJÍ SE SKATEBOARDINGEM NIC SPOLEČNÝHO. JEDINÝ, CO LOKÁLŮM ZŮSTÁVÁ, JE UDĚLAT SI TO SÁM. TAKŽE HYBAJ ROBIC! ALE PREČO? TO TEĎ VYSVĚTLÍ MILOŠ OGURČÁK.
deiwo /g/ fs smith na tzv. baríere
31
Ptáte se, proč si to udělat sám? No kvůli tý zvláštní věci, díky který žijeme. Kvůli tomu, co nás žene vpřed, i když nám každý z okolí říká, že to nemá smysl a přesvědčuje nás, abychom s tím přestali. Nevysvětlitelná věc. Vášeň. Abysme nebyli JAK OVCE. A tuhle vášeň najdete i na železniční stanici v maličký vesnici Jaklovce na dalekém východě Slovenska, kde si lokálové před nedávnem začali stavět spot. Tři betonové stěny a střecha, kde se lidi schovávají před deštěm. Čekání na vlak vám tu zpříjemňovalo množství výkalů, protože zastávka sloužila hlavně jako záchod pro sociálně slabší. Lidský hovna. Lokální skejťáci se snaží udělat tohle místo příjemnější.
mozek máš na to, abys ho používal
Když kluci stavěli to, co vidíte na fotkách, byl jsem v Americe a nemoh jim s tím pomoct. Projektu jsem stejně nedával velkou šanci. Myslel jsem si, že rádiusy vydrží tak den, pak se dostaví orgány činné v trestním řízení a spot se bude muset zbourat. Každopádně dodnes to stojí a kluci se snaží hovna a další nepořádek v okolí vyčistit vždy, když si tam jdou zajezdit. Letos byl překrásný podzim a skejtovat se dalo nádherně. Díky tomu se k nám mohl přijet podívat Peter Mercell a udělat nějaký fotky. Takže koncem listopadu se na spotě sešli skejťáci z celýho východního Slovenska, aby vám ukázali, jak se žije a jezdí v Jaklovcích.
Nápad na stavbu spotu se zrodil v hlavě Davidově, který pochází z vedlejší vesnice Margecany, kde byl začátkem milénia postaven Opavia skatepark. Právě tam si David oblíbil rádiusy a postupně se zbláznil i do bazénů. Taky je celkem zažraný do skejtový historie a velmi dobře ví, kdo to je Mark „Red“ Scott nebo Pontus Alv, a zná jejich betonový projekty. Poslední dva roky proto spolu betonujeme skateparky a tahle práce ho naplňuje. Kde bereš inspiraci, Davide? Nejvíc mě inspiruje moje okolí. Staré skateparky, nic tam není, jen nuda. Totálně špatný podmínky
bizon uklízí
tě nutí k tomu, abys je začal přetvářet k obrazu svému. Kde jsi se poprvé setkal s betonem? U tebe v KZN, když jsme začali stavět bazén, tam jsem poprvé poznal beton. Je to materiál velmi záhadný. Nejdřív jsme postavil menší polovičku a další rok to dostavěl. Tam sem poprvý hladil beton a to je ta nejkrásnější práce na světě. Můžeš při ní vyhladit každou díru, můžeš to dotáhnout k dokonalosti. Je to jenom na tobě, kolik tomu dáš času a jak poctivě to uděláš. Když jsme ve Svidníku stavěli park, přijela tam firma dodělat rovinky a ptali se nás, jak jsme vyhladili
plako /r/ bs crooks ve starym parku
cesta na spot
překážky. Když jsme jim řekli, že ručně, povídali, že to neni možný. Prej ať jdem někam dělat restaurátory. Takovej starej potetovanej úchylák to řikal. Hladil beton a ukazoval péro. To jsou subdodavatelé, hehe. Ale jako všechny věci, co jsem zatim postavil, stojí. Jednou jsme s Bendym dělali stěnu a do základů dali všechno – obrovskou plechovou troubu, flašky, cihly, kameny... Nakonec už jsme neměli žádnej materiál, a tak jsme použili obkladačky, asi sto na sebe! Doufám, že jednou se naučím betonovat tak, že budu zvládat velký bazény, to je cíl mojí cesty. Postavit si vlastní bazén za barákem – tak jako Zrza.
lukáš reday /r/ blunt to fakie, chlapci z popradu mají vražedné sklony
33
maťo chominec /r/ fs air. ten rádius to doteď nechápe
34
Skateboarding v Jaklovcích se pořádně začal rozvíjet kolem roku 2008, kdy se postavil místní skatepark. Tehdy bylo ještě před obdobím krize, peníze se sháněly lehčeji, navíc obec nebyla, jako teď, kvůli krachu v nucené státní správě. Skate a snow scéna tu byla rozjetá, hlavně díky Jarovi Mitríkovi, který tu založil sdružení Elect. Park tu vznikl tak, že dvě nákladní míchačky s betonem, který byl určen na stavbu cesty, se odklonily směrem k mlíkárně za vesnicí a posloužily jako podlaha parku. Celá je ručně vyhlazená! Překážky se za těch pár let už rozpadly, ale betonová plocha pořád drží. Postupem času se k Electu připojili lidi i z okolních vesnic, protože v jednotě je síla. Takže když se jde teď něco dělat, vždycky je s kým.
Spot je nelegální, ale s místním úřadem se celkem jednat dá. Já osobně jsem byl s Jarem Mitríkem za starostou, abysme se pobavili o přestavbě skateparku. Nakonec z toho nebylo nic, ale to setkání bylo fajn a starosta vypadal jako dobrej chlap. Říkal nám taky, že předchozí vedení obce kompletně vybralo kasu a Jaklovce čeká nucená správa. Zkoušeli jste, Davide, nějak oslovit úřad? Ano. Dokonce starosta Jaklovcí sám posílal vizualizaci stavby a projekt na správu železnic, ale půl roku jsme nedostali žádnou odpověď. Takže pak už jsme se neptali a šli si za tím za každou cenu, i když nám to všichni rozmlouvali. Mý rodiče jsou právníci a vysvětlili mi všechny úskalí, který
všichni znají. Snažíme se spot udržovat čistý, aby ukazoval pozitivní změnu. Při stavbě jsme všechno původní zachovali a nic nezničili, takže se to dá lehce vrátit do původního stavu. Když problém nastane, budeme se snažit to hrát na celkový zlepšení místa. Doufejme, že to přežije zimu a na jaře dáme dohromady lidi a prachy, a dostavíme další části. Musíme z toho udělat nejlepší spot, co jen půjde. Na jaře to bude stát a pak ať si přijdou demoliční čety. Sem rád, že tam lidi jezdí a že tam padají vraždy. Tohle jsou totiž skutečný rádiusy, doposavad jsme u nás měli jen ohnutý banky. Tenhle spot obletěl celý Slovensko i Čechy a dost lidem se líbí, z čehož máš určitě radost.
východňare!
if the kids are united
jany, plako, kočo makaj až do rána
keep the fire burning
Davide, proč jste si vybrali právě zastávku? Jak jsem začal jezdit bazény, zamiloval jsem se do nich tak, že jsem se rozhodl postavit v naší dolině krutou věc. A ta zastávka byla jediná možnost, nikde jinde se to nedalo udělat. Spot je to nelegální. Jsme skejťáci, a tak je úplně přirozený, že porušujeme pravidla. Nejprv jsme si sehnali odpad ze stavby a cement. Nářadí jsme si pučili od tebe. Voda byla poblíž, hnedka vedle teče řeka. Stačí sejít třicet schodů a nosit to nahoru po vědrech. Stavba probíhala po nocích, svítili jsme si na to mobilama. První večer jsme makali až do čtyř do rána, druhý den pak udělali poslední úpravy a rádius byl hotov. Pár dní nato jsme postavili druhý rádius, což šlo o hodně rychlejc, prostě bylo to raz dva. Jemný písek na závěrečné hlazení jsme si brali z veřejnýho majetku, veškerý ostatní materiál dodal Miloš, majitel hospody, kterýmu za to patří velký dík. Jinak po trati jezdí vlaky a nikdy nevíš, na koho natrefíš. Někdo mohl zavolat železniční policajty, kteří mají stanici ve vedlejší vesnici.
nás můžou potkat. Šel jsem pak proti rodině, proti všem, aby to stálo. A že se to povedlo, za to dík hlavně kámošům, bez nich by to nešlo. Bizón, Plako, Kočo a jeden pankáč z vesnice, Jany Truban, ten strašně makal. Jak to na spotě vypadalo na začátku? Celkem masakr, bordel a špína. Cikánský hovna, oni tam chodí srát. Ještě než jsme šli stavět, tak jsme to vyčistili, teď už je to tam lepší. Akorát když jsme byli fotit, tak se tam jedno hovno zase objevilo. To se stává, nemůžeme být perfekcionisti, hehe. Ale jestli nás úřady donutí místo uvést do původního stavu, tak už jsme se s klukama dohodli, že tam pujdem na brigádu, všechno to rozbijem a pak se tam i vyserem. Aby to bylo takový jak na začátku... A myslíš, že ten problém s železniční správou nastane? Na vesnici se nic neutají, každý o každym všechno ví. A hodně lidí z vesnice na železnici pracuje. Navíc tu moc lidí neskejtuje, takže nás
Očekával jsi takovouto odezvu? Úspěch by byl hlavně v tom, kdyby ostatní zjistili, že stavět se dá. Nejen nadávat na podmínky, ale něco vytvořit, udělat. Když se někde najde nějaká parta, která se rozhodne něco postavit, velmi rádi jim přijdeme pomoct, aby vzniklo víc takovýchto spotů. Neni třeba se bát, je třeba to postavit. Svět Do It Yourself skateboardingu je teď trendy. Kdyby se na Slovensku v každém městě postavil nějaký dobrý spot, už bysme nemuseli cestovat do zahraničí. Jezdili bysme z místa na místo a užili si ten skateboarding doma. A ještě bych chtěl dodat, že tenhle spot je postavený skatery a má svůj příběh. Je lepší než veřejný park postavený firmou, co podporuje koloběžky a bmx. Tak takhle to chodí v Jaklovcích na východě Slovenska. A co vy? Zkusíte taky něco postavit? Neni to tak těžký a nic se potom nevyrovná pocitu, až si na vlastní stavbě zajezdíte. Quit bitching, start building!
japonskej pudr v hakubě (foto: rami hanafi)
PRO PRVNÍ ČÍSLO LETOŠNÍHO ROKU JSME CHTĚLI NA ZAHRANIČNÍ ROZHOVOR POZVAT NĚKOHO OPRAVDU ZAJÍMAVÝHO. SCOTTY LAGO MÁ NEJEN BRONZOVOU MEDAILI Z RAMPY NA OLYMPIÁDĚ, ON TAKY DOKÁŽE JEZDIT JIBY, VYHRÁVAT NA SKOCÍCH, NATÁČET SKVĚLÝ ZÁBĚRY Z BACKCOUNTRY A SPOUŠTĚT SE Z KOLMÝCH STĚN ALJAŠKY. PROSTĚ JE TO TAK VŠESTRANNEJ A ZAJÍMAVEJ RIDER, ŽE VOLBA PADLA PRÁVĚ NA NĚJ. text: Radek Hruška
SCOTTY
LAGO
37
Příprava interview byla tentokrát víc než dobrodružná. Na Scottyho už jsme měli políčeno dva měsíce, ale nějak se to zaseklo u americkýho manažera jednoho z jeho sponzorů, který nám nebyl schopnej rozhovor domluvit. Všechno má svý meze, jsme sice z východu, ale prdele lízat nebudem. Proto jsme zvolili českou kličku a počkali na první svěťák v Copper mountain, kam vyrazila naše repre, tedy i Martin Černík a Šárka
38
Pančochová. Oba dva se se Scottym znaj, takže jsme měli domluvený, že nám s ním udělají rozhovor naživo. Jenže! Lagovi se v závodech moc nedařilo, a tak ho Martin nechtěl během ježdění otravovat, a když bylo po akci, už se ho odchytit nepodařilo. Zatím jsme všichni zůstávali v klidu, protože bylo před námi mistrovství světa v Kanadě, kam Martin se Šárkou mířili. Bohužel Scotty ne, takže vše se muselo vsadit na poslední kartu a napsat mu smsku, jestli by si na nás neudělal čas po telefonu. A zadařilo se, odpověděl hned a do rozhovoru jsme se pustili
ještě ten den. Scotty říkal, ať mu zavoláme v jednu odpoledne, což u nás bylo nějakých devět večer. Když telefon zazvonil, byl právě na stole u fyzioterapeuta a nechával si zkontrolovat kolena. Takže proběhla ještě třicetiminutová čekačka a rozhovor konečně mohl začít! Máš takový pravidlo, že na začátku sezony rád závodíš, a jakmile se začne zlepšovat počasí a je spousty sněhu, už tě šrumec contestů nebaví a mizíš za filmováním do backcountry. Platí to i letos? No, zatim sem se do závodní nálady moc nedostal, ale ono to přijde, jakmile se mi povede nějakej výsledek. Teď budou X-Games, European open, pak svěťák v Soči, když někde zajedu dobře, určitě se mi motivace do závodů vrátí. Jezdit contesty je taková zvláštní věc, stojí tě to spoustu úsilí a námahy, a když se nedaří, je člověk mrzutej, ale pokud máš výsledky, je to super. Někdy jsem z těch závodů fakt unavenej, a to už se opravdu těším na natáčení. V týhle sezoně to ale bude skoro pořád o contestech... Ptal jsem se na to proto, že se ti zatim letos nepodařily zajet top výsledky. Šel sem do každýho závodu hodně namotivovanej, chtěl sem vyhrát, avšak štěstí mi nepřálo. Formu ale mám, cejtim se dobře, takže doufejme, že přijdou během pár contestů i nějaký pódia. Teď je mistrovství světa v Kanadě, ale toho se neúčastníš. Kde jsi? V Breckenridge v Coloradu, trénujeme tady v rampě na X-Games. Příští týden bude Sundance film festival v Park City, jedeme se tam podívat a podpořit film The Crash real, což je dokument o Kevinu Piercovi a jeho životě před a po zranění. Pak se vracím na pár dnů do Brecku a pak to pojedem na tejden a půl roztočit na X-Games. Ty jsi původem ze Seabrooku ve státě New Hampshire, což je městečko na pobřeží Atlantiku. To bych spíš hádal, že budeš mít blíž k surfingu. Jak jsi se vůbec ke snowboardingu dostal? Do hor to máme asi dvě hodiny jízdy, takže se tam člověk dostal celkem často. A moje město sice leží u moře, ale máme tam takovej malej kopec, kde jsem začínal jezdit, stavěl si tam sám skoky a tak. Hodně mě to chytlo, začal jsem pak víc cestovat po horách, jezdil do Vermontu a pustil se do závodění. Bydlíš pořád v Seabrooku? Je to taková moje základna, ale celou zimu jsem samozřejmě někde na horách, respektive na cestách z jednoho závodu či filmování na druhý. Bydlím ve svým domě, ale samozřejmě u rodičů trávim Vánoce a další svátky. Zajímalo by mě, jak dlouho ti to trvalo, než si se naučil lítat ty mega airy v rampě? Ani nevim, docela dlouho. Nejspíš takovejch šest sedm let. On to má každej individuální, možná že už sem lítal vysoko i dřív, ale jistotu ve vzduchu sem začal cejtit opravdu až po těch šesti letech. Rampa je tvá disciplína, máš bronz z olympiády a v letošní sezoně začíná kvalifikace na další OH v Soči. U vás v USA jezdí hodně lidí na vysokym levelu, to musí být asi celkem náročný se kvalifikovat? No, je to docela těžký se stát členem US olympijskýho teamu, fakt tu jezdí strašně moc dobrejch riderů. Je tu Danny Davis, Shaun White, Louie Vito, Luke Mitrani, Greg Bretz, prostě strašně moc dobrejch riderů. Kvalifikovat se dá zabrat, ale každej z nás má šanci. Kolik z vás může na OH startovat? Dohromady celkem čtyři, takže třeba na minulý olympiádě startoval Shaun, Greg, Louie a já. V Soči se pojede ještě Slopestyle, ale ani se nebudu snažit se na tuhle disciplínu kvalifikovat, myslím si, že už by toho na mě bylo moc. Miluju skoky, slopestyle, ale jet oba dva závody najednou je náročný. Měl si nějakej speciální trénink, aby ti to v letošní předolympijský sezoně šlo? Ani bych neřek, že jsem dělal něco zvláštního, prostě
pas kdesi v rakousku, fs 360 roadgap (foto: frode sandbech)
40
handplant na zdi nad innsbruckem (foto: frode sandbech)
jsem akorát v rampě trávil víc času než loni. Snažím se taky jezdit víc zodpovědnějc, neflákat se, prostě lítat, co to jde. Jakou máš motivaci se kvalifikovat? Bejt lepší než posledně? Dokázat veřejnosti, že tě bulvár za Vancouver zbytečně skandalizoval? Nebo je v tom něco jinýho? (pozn. red. – Scotty ve Vancouveru vyhrál v rampě bronz a samozřejmě to šel řádně oslavit. V bulváru se potom objevily fotky z kalby, jak je bez trička, medaili přivázanou kolem pasu, placka se mu houpala mezi nohama a jakási asijská fanynka se do medaile zakusovala. To samozřejmě hodně puritánskejch Američanů nedokázalo vydejchat.) Ty věci v bulváru mě vůbec netrápěj a na příští olympiádu nechci jet jenom kvůli tomu, abych si řek, hurá, tak se mi to povedlo se sem opět dostat. Prostě se mi na olympiádě hodně líbilo a je to takovej skvělej pocit reprezentovat svoji zemi, seš pak na sebe pyšnej. Tady v tom je moje motivace. Nikdy sem na OH nebyl, ale takhle z televize to vypadá, že US team je obrovská parta lidí. U nás to bylo takový komornější, Martin Černík dělal trenéra a servismana Šárce Pančochový, prostě byly tam jako rodina. Jaká byla atmosféra ve vašem teamu? Tak nás tam bylo opravdu hodně a závodníci měli velkou podporu. Máme dva trenéry, fyzioterapeuta, servisáka na údržbu prkna a různý další lidi, takže jediný, na co se musíme soustředit, je jezdit a mít výsledek. Na olympiádě na tebe dejchne taková atmosféra, že tam celej team působí jako jedna velká rodina a všichni si navzájem hodně pomáhaj. Ale třeba teďka, když je rozběhlá kvalifikace a všem nám jde o jeden cíl, tak je to takový roztříštěný a každej si jede na sebe. No, pojďme se přesunout z olympiády k tomu, o čem ten snowboarding je – zábava s kámošema. Jaký jsou pro tebe ty nejlepší dny na kopci? Přesně tak, ideální den je, když můžeš krujzovat s kámošema. Vlastně mě ten snowboarding, když jezdím sám, ani moc nebaví. A co se podmínek týče, tak the best je samozřejmě prašan. Když mám příležitost se dostat do vrtulníku nebo jet na skůtru do backcountry, neváhám, z toho jsou vždycky dobrý zážitky. Dokážu si užít i den v nějakým zábavným parku, kde je spousta překážek, skoky, rampa, raily, nemusim ani nijak zabíjet, jen si lítám do pohody. To mě baví. Zábavný musí bejt i natáčení, zvlášť pro tebe, když se objevuješ ve filmech jako Thats it thats all, Art of flight, Resonance... tobě žádný top video neunikne. Jaký to je natáčet s těma nejlepšíma? Je to crazy, zajezdíš si s Travisem, s Johnem Jacksonem a podobnejma zabijákama, jsou to lidi, ke kterým jsem vždycky vzhlížel a který mě inspirovali svým stylem. Natáčení Thats it a Art of flight bylo celkem stresující, filmy měly velkou produkci a bylo to hodně o čekání, až budu moc jet, než aby sem si jel podle svýho a někdo to natáčel. Ale naopak práce s Absinthe Films byla super easy, jezdili jsme si podle svýho a dělali věci, co jsme chtěli. Muj part v Resonance jsem skoro celej natočil v Idaho ve Smith Labu, což je takovej soukromej backcountry park. Bohužel ale letos, a nejspíš ani příští sezonu, moc filmování z mý strany neproběhne, kvůli olympiádě to bude spíš závodní. Ale až tenhle bullshit opadne, tak se zase vrátím ke kořenům a budu opět fotit a natáčet. Teď sem měl připravenou otázku, co se chystáš filmovat letos, ale když natáčet nebudeš... Ale trochu jo, Nike připravují film, takže se pokusim s nima strávit co nejvíc času. Doufejme, že se mi podaří dostat se na trip s Gigi Rüfem a Nicolasem Müllerem někam na Aljašku. Viděl jsem na YouTube na vašem kanálu Frends crew spoustu fun videí. To musí bejt celkem relaxace točit srandičky? Přesně tak, to si vždycky užijem, děláme si srandu sami ze sebe, ale i ostatních. Můj kámoš Jack Mitrani
photoshooting pro nike, switch bs double rodeo ve smith labu v idaho. (foto: cole barash)
s sebou pořád tahá kameru a produkuje na web jeden rychlej edit za druhým. Třeba jsme někde na závodech, seš z toho nervózní a Jack pobíhá kolem s kamerou, dělá zábavu, to tě dokáže úplně uvolnit, ten závodní stres z tebe odpadne. Zrovna to poslední Frends video bylo o napravování závislosti na instagramu. Taky máš problém se sociálníma sítěma? To byla sranda to natáčet. Já samozřejmě mám taky svuj twitter, instagram, facebook, ale zase tolik času nad tím netrávím. Nejčastějc asi šérnu fotku na instagram, ale na twitter nebo facebook toho moc nedávám. Možná že si to jen tak namlouvám, hehe,
plánovali. Šárka bude samozřejmě průvodce a ukáže mi, jak to u vás chodí. Nejsem si ale jistej, že se k vám kvůli předolympijský sezoně letos dostanu. No, až k nám přijedeš, mám jedno upozornění. Šárka je z Moravy a tam rádi pijou domácí slivovici. Maj tak velký zásoby, že je zvykem, že jakmile host dopije panáka, hned mu dolejou. Tak vopatrně! Hehe, tak to díky za upozornění, to si mě naučil šikovnou věc. Až k vám přijedu, musim si na to vzpomenout. Ale mě zas tak moc nevadí se vožrat úplně do sraček, takže si to u vás nejspíš pořádně užiju. Jakej teda seš sportovec, když dojde na životosprávu?
a budu taky potřebovat intervenci s Jackem, aby mě zbavil závislosti, hehehe. Jaký byly highlighty tvý loňský sezony? Tak dva tři týdny jsem strávil v Idahu ve Smith Labu, měli jsme tam super sněhový podmínky, to bylo asi nejvíc. Podařil se mi taky vyhrát Tokyo Big Air, toho si hodně cením, to sem si taky pěkně užil. Nikdy předtím jsem na tomhle závodě nebyl, jelo se to v obrovský hale, panovala tam skvělá atmosféra. V posledním čísle našeho časáku jsme měli rozhovor s Johnem Jacksonem, mimochodem mluvil i o svým charitativním projektu v Nicaragui. Když jsem si čet tvuj životopis, tak si tam měl taky něco o charitě. To seš celkem frajer, když ve svejch pětadvaceti myslíš i na takovýhle věci. No, popravdě jsem v poslední době moc charitativní práce neudělal. Před pár lety jsem dělal s nemocnicí v Bostonu projekt pro děti s rakovinou, pomáhal jsem získávat peníze a tak. Ale nedělal jsem nic jinýho, takže si zas nemůžu přisuzovat nějak kredit za charitu. Hele, vzala tě Šárka Pančochová, se kterou jsi ve Flow teamu, někdy na návštěvu do Český republiky? Zatim jsem se k vám nedostal, ale už jsme tu návštěvu
No, zlepšuju se každou sezonou, hehe. Dřív jsem chodil na párty pořád, klidně i před závodama, ale teď už sem hodnej. Myslim si, že snowboarding se teď přehoupnul do víc seriózního sportu. Když se podíváš na level jakýchkoliv závodů, tak už je to tak vysoko, že potřebuješ úplně všechno, aby ses nějak umístil. A kalby ti síly ubíraj. Jasný, pár lidí pořád dokáže zajet i po párty, ale většina ne. Takže se snowboardeři měněj v tréninkový mašiny s přesným jídelníčkem... Máš už to taky tak? Já nejsem na sebe až tak přísnej. Snažím se bejt zdravej a silnej. Když například jezdím dvě tři hodinky, tak už do žádný tělocvičny nepudu, ale pokud zrovna nic nedělám, tak do tý posilovny musim. Mít svaly ti pomáhá jako prevence zranění, proto třeba posiluju kolena, abych si je nevyhodil a makám na ramenou, abych byl v klidu i na horní část těla. Myslím si, že když neposiluješ tyhle partie, tak tě čeká zranění. A nový triky se učíš jak? Co děláš, aby ses u toho nezranil? Tak třeba dneska jsem v rampě odjel frontside twelve a naučil jsem se to krok za krokem. Umim fs ten, takže jsem jich pár udělal, cejtil se dobře a přetočil tam dalších sto osmdesát stupňů. Prostě to nebylo jako
učení se tři a půl otočky, ale spíš jak stoosmdesátka. Samozřejmě si ten novej trik představuju v hlavě, tam si to musíš několikrát promítnout, bez toho to nejde. A taky hodně pomáhá sledovat triky na videu. Když sem byl mladší, díval sem se na snowboardový filmy pořád. Myslim si, že Forum videa True Life a Resistance, jsem viděl minimálně tak třistakrát, hehe. Zkoušel ses věci učit třeba do foampitu? Učit ne, jen jsem si na tom z legrace zaskákal. A loni v létě jsem vyzkoušel skákat do airbagu, a to byla taky celkem sranda. Viděl sem na YouTube tvoje lovecký video, jak běháš po lese a střílíš kachny, takže vím, že
prášení na aljašce, v chugach mountains, nedaleko thompson pass. (foto: aaron dodds)
43
dokážeš zacházet s puškou. Co si myslíš o ožehavým tématu dneška, kterým je kontrola zbraní v USA? Tak já si myslim, že pokud lidi nejsou přímo nějací extrémisti, tak ať klidně zbraň maj, je mi to jedno. Zbraně mi nevadí... Asi sem teďka přišel v Čechách o příznivce, že jo? Hehe, já si taky myslim, že když někomu neprodáš zbraň, tak mu nezabráníš v tom, aby udělal nějakou debilitu. Když se někdo zblázní, tak se zblázní... Stoprocentně. Je jedno, co řikaj nějaký zákony, každej se nějakym způsobem může dostat ke zbrani a pak s ní dělat, co ho zrovna napadne. Nicméně, co máš ještě za koníčky? Určitě tě baví bejt v přírodě? Miluju kempování v přírodě, dělám to často. Baví mě samozřejmě snowboarding, pak lov zvířat, rybaření, rád hraju s kámošema i videohry. Co tě baví na tom kempování? Celej ten proces, je to takovej souboj s přírodou. Musíš si postavit přístřešek, rozdělat oheň, a když to máš všechno hotový, uvaříš si něco k jídlu, sedíš kolem ohně, popíjíš. Tohle mě baví o hodně víc než jít někam do baru a tam chlastat, v přírodě je to víc v klidu, víc v pohodě. Oheň je romantika, ale zpátky do práce. Na jakejch prknech jezdíš? V parku a jibech jezdím na Flow Quantum, je to můj promodel, mám velikost 158. Do backcountry si beru Flow Solitude 164, teprve loni sem začal jezdit takhle dlouhý prkna a baví mě to, ke kratším už se nevrátím. Jinak stance mám 64 cenťáků, úhly plus 15 vepředu a mínus 9 vzadu. Tenhle stance mám i na backcoutry, ale o pár cenťáků si ho šoupnu dozadu. Nike jsou tvým novějším sponzorem, jaký to u nich je? Awesome. Důvod, proč jsem k Nike přestoupil, byl, abych se posunul do dalšího levelu. Je to velká firma, chtějí dělat věci a dělají je tak, jak se má. Jsem rád, že jsem součástí teamu. Můj první rok u nich byl takovej pomalejší, zrovna docházelo k přeměně 6.0, a i já sem se v tom nějak ztrácel. Ale posledního půl roku to zase šlape na plný obrátky. Jaký jsou ty Nike boty? Největší rozdíl, kterej pociťuju, že nemaj žádný prošlapávací období. Prostě si nazuješ fungl nový boty na nohy a můžeš jít na kopec, během dvou jízd necejtíš rozdíl od svejch starejch bot. Taky jsou pěkně lehoučký a extrémně pohodlný. Už si viděl modely na 2014? Jo a samozřejmě jsou zase vychytanější, každej rok se to zlepšuje. Muj oblíbenej model je Nike Zoom Kaiju. Podílíš se i na návrzích Nike bot či oblečení? Zrovna teďka pracujeme na botě, která bude představená v rámci olympiády, už je ten návrh hotovej a sem zvědavej, jak ta bota nakonec bude vypadat. Ale všichni sportovci v Nike se často setkávaj s designérama a dohromady se bavíme o tom, jak co funguje a co bychom chtěli zlepšit nebo předělat. Celá kolekce je vždycky inspirovaná riderama. Myslíš, že až skončíš s ježděním, staneš se taky součástí snb byznysu? Já neumim nic jinýho než jezdit na prkně, takže si myslim, že se kolem snowboardingu budu motat celej život. Nevim ale přesně, co to bude. S kámošema z Frends crew jsme začali dělat Frend sluchátka, docela se nám daří, takže bych se v tom moh víc angažovat. Už se spolu bavíme víc jak čtyřicet minut, takže si myslim, že už mě máš dost, a tak ten rozhovor nějak ukončíme. Přeci jen nejsme TWS, abysme tě zdržovali celej den. Řekni našim čtenářům, kde v Evropě se letos objevíš? Objevím se na pár závodech. Budu určitě na světovým poháru v Soči, pak na Burton European Open v Laaxu a někdy v březnu na evropských X-Games ve Francii. Tak mi dáme dohromady partičku pěknejch českejch holek a přijedem ti fandit. Vezmeš nás s sebou na párty? Hehe, přijeďte, na párty se určitě nudit nebudem!
nike team photoshooting ve švýcarsku, fs 720 přes boudu (foto: frode sandbech)
45
VEJCE NA VÝLETĚ VEJCE JE SKATER ZNÁMEJ SVYM NETRADIČNÍM SKATE STYLEM A HODNĚ NETRADIČNÍ JE I JEHO PŘÍSTUP K ŽIVOTU. VYUŽILI JSME NABÍDKY A ZPROSTŘEDKOVÁVÁME VÁM JEHO VYPRÁVĚNÍ O VÝLETĚ DO INDONÉSIE. TENHLE ČLÁNEK URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ! text: Jakub „Vejce“ Jarolím
46
CESTA
tak tohle byla asi nejmíň očekávaná session letošní výpravy. na motorce v zácpě jsem si všimnul, že na střeše čtyřpatrovýho vybydlenýho baráku je prostě jen tak rozložený obří nákladní letadlo. všude okolo vstupu do baráku byly zátarasy a pásky se zákazem vstupu, ale tuhle fotku jsem prostě chtěl. turbína motoru nebyla na střeše ničim zajištěná, tak jsem se trochu bál, aby se to při ježdění neroztočilo a nezmizel jsem v hlubině...
6:32 Praha: montuju na Ípáku kompleta a strkám ho do báglu, zamykám a podesáté kontroluju, jestli mám pas. 9:23 Mnichov: snídám na letišti bavorskou klobásu a německej lahváč a pak čekám a čekám. 3:17 kdesi nad Irákem: letuška mě budí drncnutím vozíku do mého sedadla. 6:45 Dubai: prohlížím si na letišti automat na zlatý cihly vedle krámu s Rolexkama. Všichni tu chodí v pyžamech. 22:40 Jakarta: lezu dolámán z letadla a jdu za celníkem pro razítko do pasu na „kantor imigrasi“. Po roce jsem zpátky v Indonésii.
BALI Na Bali jsem se znovu setkal s mým kamarádem Andrém. Je to skater a surfař a zná všechny spoty na jižním Bali. Bydlí v malém domku v Jimbaranu společně s mladším bráchou, který taky skejtuje. Andrému bráchovi je sedmnáct, má obří pop a dost diktuje v bazénu. Hned po tom, co jsem si trochu orazil po cestě, jsme začali objíždět balijské plácky. Jako první byl na řadě pool v Sanuru. Bazén v Sanuru nechal za svoje peníze postavit francouzský surfař a skater Julien a může si v něm zajezdit každý. Když jsme přijeli, na místě blbla parta malých balijců a přetahovali se o jedno dost rozbitý prkno. Byl tu i jeden starší kluk, co mi předved, jak se dělá bs melon v metru nad kopingem bez bot. Bazén je dobře navržený a příjemný na pojezd. Ve vyšší části jde trochu do vertu, takže kdo má odvahu a skil, může se i pěkně proletět. Ze Sanuru jsme zamířili do druhého a bohužel prozatím i posledního balijského poolu. Bazén se jmenuje Globe pool a je na okraji Jimbaranu. Vstup je pro všechny zadarmo a nejlepší je si jít zajezdit okolo šesté večer, protože bazén je osvětlený, neni vedro a navečer se vždycky schází parta lokálů a často tam zabloudí i turisti. Skejtuje tam hodně Australanů, Američanů a Anglánů, ale potkal jsem tam i Němce, Rusa a Ukrajince. Hlavní atrakcí je vulkán uprostřed, který se dá přeletět, ale je těžký na něj chytit dobrou rychlost, protože bazén je dost roztahaný a pomalý.
DÉMONI Hned další den jsme vyrazili okouknout street. Legendárnímu street spotu místní říkají Taman festival, je to již léta opuštěný zkrachovalý zábavní park. Na začátku devadesátých let nechal park postavit syn bývalého diktátora Suharta. Koncem devadesátých let se ale přes Indonésii přehnala vlna nepokojů způsobená i lokální ekonomickou krizí. Suharto byl svržen a i se svojí rodinou upadl do zapomnění stejně jako Taman festival. Všechno zlé je k něčemu dobré a tohle je dobré k tomu, že lokálové mají spot bez nadsázky srovnatelný se Stalinem jen pro sebe. Z nedaleké pláže je slyšet oceán a park je už zpola zarostlý do okolní vegetace. Místo s atmosférou jak vystřižené z opičího krále nebo Indiana Jonese. Na velké ploše z leštěného mramoru je spoustu schodů, zídek, soklů, a dokonce i double set, na který by si ale možná troufl tak Aaron Homoki nebo někdo, kdo fakt hodně nemá rád svoje kolena. Bohužel jsme přijeli až okolo půl šesté, kdy se začalo stmívat, což se ukázalo jako velký problém pro mé balijské kamarády, jak uvidíme později. Potom, co jsem se lehce rozjezdil, jsem si vybral rovný sokl ze schodů, kde jsem se rozhodl udělat smith grind. 50-50 padlo ještě za světla, tak jsme začali fotit. Když už bylo šero, André mi naznačil, že bysme pomalu měli jet zpátky, protože brzy bude úplná tma, a to by mohlo být nebezpečné. Zprvu jsem nechápal, o co jde, a tak jsem Andrého poprosil, ať mi nechá pár pokusů, fotku smithu jsem fakt hodně chtěl, protože spot vypadal krásně. Andrého kámoši, co jeli s námi, začali být nervózní. Smith furt ne a ne padnout, tak jsem si dal chvíli oraz a šel se podívat na okraj parku, kde začínala džungle. „Hej, kam si myslíš, že jdeš?!“ volal na mě André. „Jen tam, podívat se, co je v lese.“ „Je to nebezpečný, hned se vrať!“ Napadlo mě, že by tam mohli být hadi
nebo loupeživý peneři, tak jsem poslechl a vrátil se. V tu chvíli mně André řekl, že už fakt musíme jet pryč. Fotku jsem ale furt neměl, tak jsem ho poprosil o tři pokusy. Ze tří pokusů bylo nakonec asi deset, ale trik tam padl a ke vší spokojenosti jsme mohli zmizet. Hned, jak jsme byli tři metry za bránou parku pod lampou pouličního světla na parkovišti, na všech byla znát pořádná úleva. Nedalo mi to, a tak jsem se začal vyptávat, co bylo špatně, že jsme museli zmizet. Ptal jsem na jedovatý hady, pavouky, loupeživý penery, nakažený stříkačky i agresivní opice, ale nic nebylo správně. Andre mně později vysvětlil, že na každém opuštěném místě jsou po setmění zlí duchové a není radno si s nima zahrávat. Dokud je světlo, jste v bezpečí, ale jak se setmí, zavládnou duchové. Chcete mít doma duchy? Stačí nechat dům alespoň dva měsíce opuštěný a pro člověka už je v noci nebezpečný. Jo
48
a dejte si pozor, od půlnoci do 4 ráno je to nejhorší... Na místo jsme se ještě vrátili o pár dní později, protože se André zmínil, že v zadní části parku je snake run, ve kterém dříve chovali aligátory. Tomu se nedalo odolat. Když jsme na místo znovu přijeli a snake run našli, bylo to trochu zklamání. Desítky metrů dlouhé krásné koryto bylo pokryté půlmetrovou vrstvou hnijících listů. Zkoušeli jsme to chvíli čistit, ale bylo to k ničemu. Kousek od snake runu byla malá hinduistická svatyně. Po chvíli přijel na motorce pán tak ve věku okolo sedmdesáti let uložit obětiny do svatyně. Pak na nás chvíli koukal a zeptal se, co děláme. Řekli jsme mu, že tu to místo čistíme, protože si tu chceme zajezdit na skejtu. A on prý ať se na to vykašlem, že je blízko něco podobného a ne tak špinavého a že nám půjčí koště a pomůže to uklidit. Stalo se vám někdy něco podobného?
Po session jsme ještě prolézali malé staré zchátralé baráky, kterých bylo asi okolo patnácti. V jednom z nich jsme našli místnost, kde byla po všech zdech rozmazána rukama zaschlá, hnědá krev. Krvavé otisky rukou doplňovaly různé zmatené nápisy a škrábance bůhví čím do omítky. Vlézt tam v noci, tak se taky bojím duchů.
DREAMLAND V době, kdy jsem byl na Bali, se chystaly závody v Elevate skateparku, který se nachází poblíž slavného surfového spotu Dreamland. Lokálové mě pozvali, a tak jsem sbalil ranec, prkno a vyrazil směrem na jih. Na kontest přijeli skateři ze Sumatry, z Javánců dorazila třeba parta z Jakarty nebo z Yogyakarty, kde je společně s Bali jedna z nejsilnějších scén v Indonésii. Byl jsem trochu
vejceho fs air v bazénu francouzského přistěhovalce juliena. jeden z mála kvalitních spotů na bali
bs feeble frontside revert v minirampě u boha. vlastně to nebyl opravdickej bůh, ale deus ex machina. chlápek, co si takhle říká, má statek na jižním bali a na zakázku tuní starý motocykly. krom toho má taky hospodu a tuhle betonovou mini kousek od dílny fronta na funbox během závodů v dreamlandu. přestože atmosféra byla hodně závodnická, kluci se navzájem pouštěli, a když jeden druhýho v jamu omylem srazil, tak se viník tomu druhýmu uklonil
překvapený, protože jen z Jakarty je to 1.000 km. Objevilo se tu i několik indonéských „profesionálů“. Nejvíc mně v paměti zůstal Yogi z Denpasaru na Bali a Rino ze Sumatry. Yogi má naprosto dokonalý laxní styl a jezdí klidně, jako by se nechumelilo. Yogi s jistotou a naprosto klidně vrátil crooked nollie inward hellflip out na jednotrubce s průměrem tak 3 cm. Rino jezdil hlavně v rampě a stylem i trikama mně připomínal Toma Pennyho v nejlepších letech. Mimo techniky a nechytaných airů taky ve finále vypráskl čistý protažený handplant. Další, kdo překvapil, byl redaktor indonéského skate magazínu. Když dropoval rampu, vypadalo to, že si hned na druhý straně rozbije hlavu, ale místo toho udělal body varial nebo obří slob air. Systém závodů byl více méně stejnej, jak ho známe z Čech, potažmo Evropy. Jen se jelo více kategorií.
Přihlásil jsem se do závodu Open PRO miniramp. Rampa byla příjemná, jen trochu pomalá a místy rozbitá. Po kvalifikaci jsem byl rozbitej i já, protože jsem hrozně nandal v extentionu. Boty mi zůstaly na novym gripu a ze dvou metrů jsem pad jak pytel rejže. Nejsem bohužel dermatolog, ale věřte mi, že každá blbá odřenina se v tropech hojí asi tak třikrát dýl než u nás. Hnisá to a nemůžete do vody, nic moc. Svoje první asijský závody jsem si užil a rampu nakonec vyhrál, druhý byl Rino a třetí Yogi. Řekl bych, že závody na Bali vypadají vlastně stejně jako ty u nás, jen s jedním rozdílem. Místní skateři nechlemtají pivka a nekouří brka, ale pijou brčkem vanilkový, čokoládový nebo jahodový mlíčko a potichu si u toho povídají. Po závodech se kompletně celá parta vyfotí (všichni se fotí navzájem a výsledek je něco jako školní fotka ze základky) a jde se domů.
bs wallride anebo možná polejam výtrh. tahla fotka se fotila v sanuru v pravé poledne. bylo neskutečný vedro a před spotem stál taxík. řidič ochotně přeparkoval a zavolal i svý kámoše, a všichni pak fandili, dokud to vejce nevrátil
50
SUMBA – WELCOME TO NEVERLAND Sumba není zrovna nejprofláklejší dovolenková destinace. Poznáte to ihned po přistání, ať už podle letadel na maličkém letišti, nebo lodí v rybářském přístavu. Je to místo, kde je prostě všechno úplně jinak. Pro některé Indonésany, kteří Sumbu znají, je to díra, která nestojí za řeč. Ti, co jí neznají, si jí pletou s větší Sumbawou. Pro mě je to místo s nádhernou přírodou a krajinou, kde jsem poznal spoustu dobrých přátel, ale bohužel taky spoustu lidí, kterým je lepší se vyhnout obloukem, a to hodně velkým. Dva dny po příletu jsem se vydal na západ do oblasti Kodi, která je proslulá především zloději, ochlasty a šarvátkami s mačetami. Přespal jsem na policejní stanici na doporučení policistů. Byl to dobrý nápad.
O pár dní později jsem vyrazil surfovat na poměrně odlehlou pláž na jihu Sumby. Tohle místo mi ukázal Petr z Prostějova, patří mu za to můj dík. Společně jsme tam taky strávili pár dní. Pláž je pořádně dostupná jen na motorce, a to po cestě, která připomíná spíš motokrosovou trať. Cesta je plná prudkého klesání, stoupání a serpentín. Dostanete se tam jen na motorce. Jako nemotorkář jsem potřeboval nějaký stroj, který mě tam doveze a zároveň ho uřídím. Zvolil jsem „motor bebek“ (bebek je indonésky kachna), což je hned po skůtru asi nejsnaději ovladatelná motorka. Cestou na pláž jsem se pořádně zapotil a málem mi upadly ruce. Při řízení motorky po většině sumbských cest máte pocit, že držíte místo řidítek sbíječku. Po několika prvních
válečná maska z vesnice tarung vyrobená z ehm... prasečí prdele
vejce učí děti na sumbě skateboarding
kůň je na sumbě opravdu důležitým symbolem
lidový kroj ze západní oblasti ostrova sumba, výroba tohoto ručně tkaného kousku trvá asi tři měsíce
Poměrně brzo po setmění přiběhla starší paní na stanici ohlásit únos své dcery. Na Sumbě běžná věc. Když vás holka nechce, tak jí unesete. Nastal poplach a policajti se vydali do akce, někteří v pyžamech. Po nějaké době se jeden z nich vrátil s tím, že únosce nemá rozum, takže si přijel pro pistoli. Nezabralo to, tak se vrátil znovu, tentokrát pro pušku. Vyběhl ven s kvérem tak z druhý světový a rezavýma patronama v ruce. Nakonec se ale prý střílelo jen do vzduchu. Až do čtyř ráno vyjednávali policisté s rodinami zúčastněných to, jak námluvy dopadnou. Únos byl vyhodnocen jako neoprávněný a spor se vyřešil pokutou v podobě několika prasat.
rybáři vezou večeři
dnech intenzivního pocitu strachu z motorek jsem ale na Sumbě prožil svoji motorkovou pubertu a začalo mě to bavit. Po cestě, která byla z půlky trial a z půlky motocross a kterou jsem absolvoval na stroji výhradně určeném do města, jsem byl na pláži a řekl jsem si, že to fakt stálo za to. Tři kilometry bílého písku lemované palmovým hájem, ohraničené z jedné strany vysokým útesem a z druhé strany neprostupnou vegetací. Poblíž cesty stála bambusová chatrč s doškovou střechou a kousek od pláže se páslo stádečko vodních buvolů. Na pláži ani noha. Je to místo, kde není signál, elektřina ani voda, vede tam jen špatná cesta.
Kulisa byla krásná, ale první pokusy o surfing byly marné. Později to sice nebylo o moc lepší, ale jednou za čas jsem chytl vlnu, kterou jsem sjel rovně. Bylo to stejný, jako když jsem se učil skejtovat. I ze sebemenší vlnky jsem měl radost. Na pláži jsem kempoval ve stanu blízko rybářského domku. Moje strava se skládala hlavně z kokosů a rýže. Vlastně jen z kokosů a rýže. Kokosy opravdu oceníte, protože se dají vypít a pak sníst. Když ale tejden pijete a jíte jen kokos, máte radost i z rýže a trochu zelenýho listí, který dostanete od místních k jídlu. Když nemáte na práci nic jiného než surfovat a trhat kokosy, čas běží trochu jinak. I tak mně po pár dnech došlo, že už bych mohl zmizet a podívat se jinam. Kromě neuvěřitelných pláží (pozadí ve Windows určitě fotili tady) je na Sumbě spoustu dalších krásných a zajímavých míst k vidění. Rozhodně k nim patří několik vodopádů v západní části ostrova. Takže jsme si vyrazili na vodopád a hned zkraje na ten největší. Stometrový vertikální vodopád Matayamu. Podle slov domorodců stačí dojet na motorce do vesnice, zajít za starostou, ten vybere průvodce a pak už je to jen tak hodinka dvě po lesní stezce. Krásně jednoduché. Jakmile jsme přijeli za starostou, vypukl okolo jeho domu menší rozruch. Přidělil nám 5 průvodců. Trochu mě to překvapilo. Na co pět průvodců? Nestačil by jeden nebo dva, když je tak jednoduchý se k vodopádu dostat? Ale vlastně proč ne. Hodinu jsme šli džunglí po něčem, co připomínalo zvířecí stezku nebo vyschlé říční koryto. Po hodině už jsem se těšil na vodopád, a tak jsem se zeptal prvního průvodce, jak je to ještě daleko. Řekl mi, že asi kilometr. Zeptal jsem se radši i dalšího průvodce, ale ten řekl, že to je ještě tak dva kilometry. Třetí průvodce řekl, že je to pět kilometrů. Dál už jsem se radši neptal. Po další hodině jsem dostal intenzivní pocit, že chodíme v kruzích. Těžko ale říct, když všechno okolo vypadá stejně. Prodírali jsme se křovím bez mačety. Na Sumbě má každý chlap velkou mačetu, kterou s sebou pořád nosí a náležitě jí všem ukazuje. Ani jeden z pěti průvodců si jí ale do lesa nevzal. Asi aby jí neztratili. Po další hodině už bylo jasné, že vodopád nenajdeme. Domluvili jsme se tedy, že se vrátíme zpátky. Byl to dobrý nápad, protože byly už čtyři hodiny a stmívá se velice rychle. V šest už je tma, jak v pytli. Problém byl v tom, že parta z vesnice ale neznala ani cestu zpátky. Vyhlídky na nocleh v pralese bez jídla a vody byly parádní, ještě když nám bloudění zpříjemňovaly krvelačné pijavice! Jako bonus se jeden z průvodců sám ztratil. Takže ztracení lidi v pralese začali hledat ztraceného. Když jsme nebožáka našli, začalo další kolo chození v kruhu a navigace z džungle ven. Navigace vypadala asi tak, že dva šli napřed a jeden na druhýho hulákal: „Doleva!“ a na to ten druhej zpravidla odpovědel: „Nene doprava!“ Nakonec jsme se skoro za tmy vypotáceli z pralesa asi kilometr od místa, kde jsme do něj vlezli. Začal jsem pátrat po tom, jak je možné ztratit se v lese s pěti průvodci, kteří tvrdí, že prales znají a u vodopádu byli. Místní mi řekli, že to byl asi Anker. Později jsem zjistil, že Anker je situace, kdy vás na určitém místě očaruje zlý duch a vy zabloudíte nebo jste zhypnotizovaní. To dává smysl, protože dva chlápci, co na sebe čtyři hodinu řvou „doleva“ a „nene doprava“, mají dost hypnotický účinek. Dá se tomu předejít tak, že když jdete do lesa, hážete okolo sebe kamení a křičíte, aby jste ducha zaplašili. Když jsem pak ve městě vyprávěl historku o tom, jak ztracení lidé v lese hledají ztraceného průvodce, řekl mi jeden chlapík s vážným výrazem: „Možná jste měli nejdřív obětovat slepici a betelový oříšek... ale s těmahle buranama byste se ztratili stejně, no a oni se taky vodopády můžou stěhovat nebo úplně zmizet!“ Jako suvenýr jsem si z lesa odnes nějakou infekci v noze, která dost hnusně opuchla. Musel jsem si na to sám naordinovat antibiotika, a to by se mojí praktické lékařce nelíbilo. Zatím to vypadá, že se v březnu chystám na Sumbu znova. Stavte se tam za mnou, vemu vás k vodopádu.
takhle řeže pudr sarin
KREUZJOCH UND RIFFLERKOGEL JEŠTĚ NEŽ ZAČALA ZIMA, DOMLUVILI JSME SE S KLUKAMA S JONES SNOWBOARDS, ŽE JEN CO NAPADNE V RAKOUSKU POŘÁDNĚ SNÍH, TAK NÁS VEZMOU NA SPLITBOARD. NO TĚŠILI JSME SE MOC. PRKNO, ZE KTERÝHO SI BĚHEM CHVÍLE UDĚLÁTE SKIALPINISTICKÝ LYŽE, JE HITOVKA POSLEDNÍCH SEZON A STÁLE VÍC LIDÍ SI SPLITY POŘIZUJE. TAKŽE PROČ SI TO NEVYZKOUŠET A ROVNOU NA POŘÁDNÝCH ALPSKÝCH SVAZÍCH. text: Radek, foto: Peter Mercell
Háček našeho výletu byl v tom „pořádně napadne sníh“. Bláhově jsme od října každý druhý tejden volali Jonesákům, jestli teda už sníh je a že už bysme mohli vyrazit. Pořád ho ale bylo málo. Ono jít šlapat někam do backcountry opravdu vyžaduje hromadu bílý hmoty, protože když už tomu věnujete energii, tak se potom chcete taky pěkně svízt. Ale dočkali jsme, hnedka po Novým roce.
Jako cíl naší cesty bylo vybráno zillertálský údolí, který je mezi českejma snowboarderama velmi oblíbený. Z Prahy to sem máte lehce přes 500 km, devadesát procent po dálnici, takže nenáročná několikahodinová cesta. Údolí je poseto několika resorty, který jsou sdružený do Zillertal Arena a všechny fungují na jednu permanentku. Ta na den koštuje pro dospělýho nějakých 44 euro, ale
53
pavel nedvěd kope přímý volný sjezd
například sezonka vás vyjde na 500 E, a když si ještě 120 připlatíte, můžete pak jezdit i na ledovci Hintertux nebo na Penkenu. No schválně mrkněte na Zillertalarena.com či Zillertal.at. Protože jsme jeli podle sněhu, člověk si dny nevybírá, a zrovna naše návštěva vyšla do pracovního tejdne, a tím pádem byly kopce celkem prázdný. Pořádnej freeriding začíná z nejvyššího bodu Zillertal Areny,
skládačka splitboardu v kabině
což je Kreuzjoch o výšce 2.558 metrů nad mořem. Nejsnadnějc se sem dostanete z městečka Zell am Ziller nebo Gerlos, nejdřív gondolou a pak přes pár sjezdovek a sedačkovek už vystupujete na jedný mezizastávce Krimml X-Pressu kousek od vrcholu. Velká výhoda tohodle místa je, že opravdu v docházkový vzdálenosti od vleku na vás čeká mnoho prašanovejch plání. To se však nakonec ukázalo jako
vejšlap na hřeben neni zas tak velký peklo
výhled z apartmánu
kámen úrazu našeho split výletu. Redakční plán si bylo něco vydupat, možná přejet na druhou stranu do jinýho údolí, ale bohužel Jones partička se radovala z dobrejch sněhovejch podmínek a vůbec se jim s náma šlapat nechtělo. Demokraticky jsme si teda odhlasovali, že prozkoumáme klasickej freeriding na Kreuzjochu a nedalekým Rifflerkogelu, a na splita přijedeme ještě jednou. A pamatujte, že jste
dvou hodin je všechno pryč. Zillertal Arena je považovaná za takovej family resort, a proto je tu nejspíš klid. Kreuzjoch se dá při dobrých sněhových podmínkách sjet až dolu do Gerlosu, ale pokud se pustíte pravým žlebem, dojedete nebo si kousek popojdete k sedačkovce Kreuzwiesn X-Press. Díky ní se opět přes pár sjezdovek a vleků dostanete nahoru
nám to slíbili, takže jestli ne, tak smrt! První den jsme tedy věnovali sjíždění Kreuzjochu. Jak už bylo řečeno, od vleku je to co by kamenem dohodil, nějakých dvě stě metrů pohodlnýho výšlapu. Celkem nás překvapilo, že svah nebyl moc rozježděnej, ve svý podstatě jsme to měli celý pro sebe a jediný, na koho jsme narazili, byla partička Němců, která očividně následovala naše stopy. Nenápadnost celý lokality se hodí při prašanový nadílce, budete si tu užívat delší dobu než například v nedalekým Kaltenbachu, kde si resort na mapě vyznačil místa vhodný pro freeriding, a tak se na to lidi slítávaj jak kobylky v Africe a během
a můžete si dát další neporušenou lajnu. Nám tahle zábava vydržela celej den, mohli jsme si to dát víc jak desetkrát, a kdybysme se víc snažili, bylo by těch sjezdů víc. Jenže my jsme se nikam nehnali, chtěli sme si to užít, nafotit si pěkný fotky a plácali jsme si i nějaký kickery na dropy. Samozřejmě nic velkýho, byla to přeci jen výprava redaktorů, a ne nějakejch sponzorovanejch zabijáků. Na tomhle místě je dobrý zmínit, že ježdění mimo sjezdovky je tu tolerováno, nikde nejsou žádný cedule, že se to nesmí, a nikdo nás za celý den neotravoval. Největším nebezpečím ježdění mimo sjezdovky tak
sarin dropuje
zůstávaj laviny, který samozřejmě padaj všude. Prostor pro lavinový rychlokurz tu moc nemáme, proto si radši, než se někam sami pustíte, zkuste o týhle problematice nastudovat něco na netu. Zabráníte tak největším začátečnickým průserům a možná vám to zachrání i život. Při freeridingu z Kreuzjochu či Rifflerkogelu se nemusíte bát nějakých puklin v ledovci, tady se jezdí na klasickým skalním podkladu. O to víc se ale vyplatí sledovat, kudy přesně jedete nebo kam dopadáte, protože čas od času se někde nějakej šutr objeví. Na druhý den jsme si naplánovali sjíždění
55
Rifflerkogelu, kterej má taky necelých dva a půl tisíce metrů nad mořem. Dostanete se sem úplně stejně jako na Kreuzjoch, ale od lanovky se dáte směrem doleva. Došlápnout až na úplnej vrchol Riffleru je podstatně větší dálka než na Kreuz, ale výhodou je, že tam neni potřeba vůbec dojít. Cesta vede po hřebenu, který se dá dle libosti okamžitě sjíždět a čím dál dojdete, tím
delší freeride na vás čeká. Dojíždí se k dvousedačce Kapauns, která vás vyplivne hnedka u Krimml X-Presu, takže to neni zas až tak časově náročný a za den dáte víc jízd. Naplno jsme si užívali našeho freeride dne, jediný, co nám kazilo trochu náladu, bylo proměnlivý počasí. Chvíli svítilo sluníčko, ale pak se vždycky přihnal mrak
michal kuna si zillertal taky dokáže užít
split je budoucnost snowboardingu
děda mrazík je největší umělec
a začala bejt tma. Nijak to nebránilo v ježdění, akorát se přitom nedalo moc fotit, takže si aspoň Peter Mercell taky zajezdil. Kosili jsme jednu lajnu za druhou a den se blížil ke svýmu závěru. Co dodat. Výlet na Zillertal nás bavil. Sice jsme se těšili na splitboard, ale aspoň jsme si teda na splitech zajezdili freeriding a potvrdili si, že se ty prkna na sněhu chovaj normálně. A trochu si na tom i zaběhali, když jsme se po dojezdech přesunovali k lanovce. Kreuzjoch a Rifflerkogel jsou pro freeriding celkem příjemný kopce, podle našeho mínění tam na vás nečeká žádný velký nebezpečí, takže pokud jste si ježdění mimo sjezdovku v Alpách ještě nezkusili, vřele vám tohle místo doporučujeme.
martin pek /g/ fs nosegrind do banku (wels)
58
xt
om :T
áš
Ga
ži,
o:
t fo
Pe
te
rM
D H N T A Y E L A Y M Y TŘ TA I D N HL NY DA ĚJA E S , TŘ Z LE KÉ YM I A TEA KO PO BO HAL JI VYH M . C HÁ LI Y, T BU ŽN ŘÍ Ů JE ÍLE D K KA Ř I KT DU ÍCH VA N M V Y A VÁM TE A VY ER S SO NÉ EJL ÝL TE M M G O É OU U SK EP ET N H Ů Y S OG E ČÁ SED AT ŠÍ, U N LE ŽE A I L I JEŠ ST Ů. EP AL EB T R PŘ TŘ L, TĚ Í T A AR E Y I IP I R O JA O K K P LO P E K ZM HO DY OV ŘIB D DO MÍ DA O N T Y N TO Ž É NA K L K Í H A OHO V JSE KLE ÍŽI ÁZ N E T Z TOŘ LY N ÝLE M NO T V AT M AČ I. BU ÁS TU SE TY ÁM , KT ĚL ÁT EK DO OB , Z DO NA K ER U ILO ALI ZV ŠI RYT Ý V Y , K LO ĚD C H É PA D M ĚL, DA YŽ Ě Ž T. JS ŠT E I EM Ě S JÁ SI TÍ,
te
ce
er
ll
3
Města Linz, Wels a Innsbruck vůbec netušila, co je čeká po příjezdu desítky československých zabijáků. Vans team odstartoval z Prahy pod taktovkou jezdce a manažera Tomáše Vintra ve složení Michal Veselý, Rišo Tury, Martin Pek a Matěj Hakl. Nejmladší články výpravy, team Nike SB v sestavě Dan Rahman, Riško Daboczi a Pepa Tipanic, byly vedený přísnou rukou nekompromisního Pankera. A zadní sedadla vypimpované party dodávky Falleňáků zahřívaly zadky Braňa Mrváně, Oty Fialy a Matyáše Volka. Byl leden, pátek a první odbočka z dálnice směřovala do Linze.
LINZ Česky je to Linec, třetí největší město Rakouska, který se nachází asi 250 km od Prahy. Za doprovodu
60
kudrnáčových rapů uběhla cesta rychle a do cíle, Hausleitnerweg 105, jsme dorazili za čtyři hodiny, protože někteří výletníci měli potřebu ochutnat, jak vaří v budějickém mekáči. Tak jako většina rakouských a německých parků je i hala v Linzi postavena firmou IOU Ramps. Dobrý je si před návštěvou zjistit otvírací dobu. V současnosti je třeba ve středu a v sobotu park vyhražen od čtyř odpoledne pouze pro bmx, my tu byli v pátek, a to se může skejtovat od dvou do deseti večer. Protože jsme dorazili už zlehka po obědě, byla před námi několikahodinová session. Bohužel předčasně skončila pro Riša Dabocziho aka Jiggyho, který si při boardslidu na railu podvrtnul kotník. Panker zodpovědný za fajfkový team si tak mohl hned vyzkoušet svoji misi a odjel s Jiggym do místní
nemocnice. Nicméně v hale bylo jezdců stále dost a pod dohledem dvou kamer začal padat jeden trik za druhým. Matyáš klasicky lítal, Vans ovládl všecky raily v parku a Nike zase všechno, z čeho se dalo skákat. Prostě kluci to hrotili, kde se dalo, za což si vysloužili neutuchající aplaus vyježděných místních. Chvílema bylo fakt fascinující, jak se jezdci různých stylů spojili v jednu masu a navzájem se hecovali. Baterky kamer se postupně vybíjely, paměťové karty plnily, ale skaterům zásoba triků vůbec nekončila. Já spolu s Kudrnáčem jsme měli co dělat, aby nám žádnej banger neunikl... Pak odbila desátá hodina, což znamenalo konec ježdění. Vybrat pecku dne je těžká úloha, ale určitě bych vyzdvihnul sérky Martina Peka a Riša Turyho nebo Matyáše Volka bs 360 transfer. Pokud si naplánujete navštívit Linz na víc dní, určitě vám můžeme doporučit nedaleký Cohotel.at, kam taky směřovaly naše kroky. Mezitím se ze své mystické cesty po rakouských nemocnicích vrátili Panker
rišo tury /g/ varial heelflip 5-0 revert (wels)
a sádrou obdařený Jiggy. Přítomnost wifi na hotelu nás vyzvala na hotspot na chodbě, odkud jsme si po sledování srdceryvných statusů a přeefektovaných fotek šli spokojeně lehnout. O svoje pocity z linecké haly se ještě podělí budějovický Pražák Pepa Tipanic. „Linz sme objevili s klukama z Budějovic už tak před dvěma rokama, v zimě jsme tam jezdili skoro každou neděli. V hale mě baví streetová část, kde se mi asi nejvíc líbí rail přes rovnou a do kolma, pak roh s pyramidou, přes kterej se dá zábavně lítat na obě strany. Dá se tam vymyslet spousta věcí, různý gapy atd. Nevýhoda haly je, že to tam klouže, protože je všude prach. Co mě tam nebaví, je tlupa koloběžkářů a bruslařů, který vůbec nekoukaj na cestu a je jim jedno, jestli se s váma srazí, nebo ne. Nejvíc to zabil Rišo Tury a Martin Pek, myslím, že fotky a záběry mluví za všechno. Na závěr bych chtěl říct, kdo ještě nebyl v hale v Linzi, tak ať se tam určitě podívá, protože se tam toho dá spousta vymyslet.“
dan rahman /g/ bs crooks (wels)
62
linz
na společný fotce z welsu se schovává vintr
innsbruck
wels
ota fiala /g/ hustý bs smith grind na přítlačáku (linz)
michal „leslie“ veselý /g/ ss flip (innsbruck)
pepa tipanic /g/ flip nosemanual nollie flip out (linz)
65
WELS Ráno nás čekalo nemilé překvapení v podobě čerstvě napadnuté vrstvy sněhu. Z hotelu v Linzi jsme to do haly ve Welsu měli necelých 30 km, takže nebyl důvod někam spěchat. Po snídani v hotelu a felingu na chodbě se čtveřice našich aut vydala na cestu do zastávky číslo dvě. Na zadanou adresu v gpsce, Rosenauerstrasse 70, jsme dorazili asi za padesát minut. Ačkoliv jsme byli na místě ještě před oficiální otvíračkou haly, ochotně nám přišel otevřít správcův felák, příjemný postarší skate srdcař. Hala je kromě pondělka jezditelná denně od dvou do osmi večera, takže naplánovat si návštěvu neni složitý. Při vstupu máte před sebou vysoký rádius, který vám zakrývá pohled na celý park. Teprve po pár krocích zjišťujete, co se tam vlastně skrývá. Ten pocit překvapení se nedá popsat. Pyramidy, raily, schody, mramorové zídky, prostě všecko. Náš redakční team
dorazil dřív než jezdci, a tak jsme měli čas si taky sami zajezdit a vyzkoušet park. I když hala není vytápěná (příští zimu už ale bude – pozn. red.), neubírá jí to na její kvalitě. Jakmile dorazil zbytek teamů, začalo se jezdit a natáčet. Bohužel, historie včerejška se opakovala, a tentokráte Vans team přišel o jednoho ze svých riderů. Matěj Hakl si totiž při noseslide nollie heelflip out taktéž udělal něco s nohou a musel k doktorovi. Ostatní to ale neodradilo a už warm up session na mramoru skončila největší technickou vraždou, kterou jsem na vlastní oči viděl. Pak jsme se přesunuli na rovně-šikmý rail, kde si Martin Pek svými lajnami vysloužil cenu za celodenní výkon. Kudrnáč se snažil točit ve zbytku parku, což mu bezpochyby vyšlo, a ve spolupráci s Matyášem Volkem vykouzlili na hlavu padlé pecičky. A protože jsme měli před sebou
přesun kolem 300 km, skončili jsme naše ježdění už v šest večer. Partička se zredukovala o Martina Peka a Tomáše Vintra, kteří se spolu se zraněným Matějem Haklem vrátili do Čech a celá tíha Vans teamu zůstala na ramenou Leslieho a Riša. Při tý příležitosti jsme Rišovi rovnou položili otázku, jak se mu ve Welsu líbilo: „Mně osobně se to líbilo víc než v Linzi, akorát jediná chybička byla, že hala neni vytápěná. Naštěstí uvnitř nebyla pekelná zima, na mikinu akorát. Musím říct, že mi hala připomínala tu naší v Novém Mestě na Slovensku, protože je úzká, ale zato dlouhá. Dá se tady jezdit jedna lajna s grindboxy, manuál bednou, raily a polejamem, druhá zas s pyramidami, schody, šikmými raily a zídkami při stěně. Navíc vzadu mají ještě minirampu. Chvíli jsme se rozježďovali a hned pak začali točit. Hecovali jsme se všichni navzájem,
matěj hakl /g/ nollie inward heelflip do wallridu (linz)
takže jsme toho natočili poměrně dost. Osobně mě těší jedno kombo, no uvidíte na videu.“
INNSBRUCK Ještě před vydáním se na pospas rakouských dálnic jsme navštívili lokální supermarket. Někdo si koupil večeři, jiným postačil chléb v tekutém stavu. Six pack
Heinekenů a pár Bráníků na ex probudili v Matyášovi hiphopovýho ducha a svými battly s chudákem Danem Rahmanem bavil celou krů po zbytek noci... Z nekřesťansky krátkého spánku nás budí Péťův budík a po rychlý snídani vyrážíme jasným směrem. Innsbrucká Wub-Halle. Navigačka je přepnutá na Matthias Schmid Strasse 12, kde stála poslední hala našeho tripu. Pohled to byl neskutečný. Přímo pod vrcholkama Alp, které se ztrácely v mracích, stála nejluxusnější hala z celýho tripu. Opět se nás zhostil blažený pocit při prvním vstupu dovnitř. Přímo před námi stála lajna s mramorovými zídkami, manual bednou a wallridem. Na druhé straně pyramid až hanba, eurogap, schody a vertka, kde si na svý přišel i Panker. Začali jsme sérkami v první části haly a po pár minutách se i ve Fallen teamu našel šťastlivec, který si vysloužil výron kotníku. Ota Fiala přehnal boj s mramorem a zbytek innsbruckého pojezdu sledoval už jen z trestné lavice spolu s Jiggim. Ostatní postupně vrátili nějaké lajny, banginy přes roh a potom jsme
se přesunuli na schody, kde polorobot Rišo Tury nasadil do šikmýho railu pět bomb během pěti minut. Ve štychu ho nenechal ani týmový kolega Leslie, který po ukopnutí Peťovy hlavy odjel krásný switch flip. Nesmíme zapomenout zmínit ani Pepu Tipanice, kterýmu se celý den točily flipy ze všeho, na všem a dočehokoliv. Matyáš odmítá splynout s davem
a na všem, co se jen trochu podobalo rádiusu, naložil pecičky, kvůli kterým si určitě nenechte ujít Fallen video z této haly. A protože v neděli tu od čtyř smí jezdit jen bmx, skončilo se naše ježdění celkem brzy. A co si o Wub-Halle myslí Matyáš Volek? „Tak na Innsbrucku mi přišlo dost zajímavý, že maj betonový překážky v dřevěnym parku, na dřevěný podstavě. Dost těch radiusu bylo jakoby DIY. Nejvíc mě asi bavila bajkerská část parku. Vadily mi klasicky koloběžky, ale naštěstí jich tam bylo méně než ve Strašnicích. Jezdilo se mi ale nic moc výkonně, protože noc předtim sme to dost rozjeli, a eště k tomu nad našim týmem visela kosa osudu v podobě zlomenýho kotníku, kterej na nás měl čekat. Nejvíc to zabil Rišo Tury jako všude.“ Po třídenním skejtmaratóně nás čekala ještě šestihodinová cesta na domácí půdu, ale díky zvráceným konverzacím a prdům z čerstvě sežraného B kinga, nám to uteklo rychle. Následovaly poslední
highfives a tento trip se stal minulostí. Pokud zvažujete návštěvu některé z těchto hal, můžu vám je s klidným svědomím doporučit. Doufám, že si z přiložených fotek a následných videí na webu užijete náš trip aspoň z části tak, jak jsme si ho užili my. Všem zúčastněným díky za zážitky a zraněným přejeme brzké uzdravení.
matyáš volek /g/ obří transfer do disasteru (wels)
67
CZECH SN text: Radek, foto: Přemek Vida
68
NĚKDY ZKRAJE PODZIMA SE V PRAZE SEŠLO VEDENÍ SNOWBOARDOVÝ ASOCIACE AČS SE ZÁSTUPCI SNB BYZNYSU A HLEDALY SE MOŽNOSTI, JAK ZAJISTIT ROZPOČET NA TUHLE ZIMU A POKRAČOVAT V ORGANIZOVÁNÍ CONTESTŮ. NÁPADŮ SE BĚHEM SCHŮZKY VYROJILO HODNĚ, ALE ČIM VÍC SE BLÍŽILA ZIMA, TÍM VÍC BYLO JASNÝ, ŽE PENÍZE SE NESEŽENOU A SE ZÁVODY JAKO TŘEBA 4X4 JE ÁMEN.
Zasloužilí redakční kmeti sledujou český snowboardový závody již víc jak dvacet sezon, a tak zprávy a různý fámy o konci snowboardingu v Čechách se v Boardu se slzou v oku probíraly při poradách. Když už to vypadalo, že bude úplně nejhůř, začalo se blýskat na lepší časy. Objevily se informace o tom, že Jarda Boček, který pro AČS závody na kopcích zajišťoval, má chuť v tom pokračovat a lidi kolem reprezentace jako Martin Černík a Přemek Vida do toho chtěj jít taky. Pak se k nám doneslo, že vznikla nová snowboardová asociace, Český snowboarding, a tak jsme do redakce pozvali Martina Černíka
dušan kříž /r/ ss bs 7 při tréninku na ms ve stonehamu
trenér martin vlez šárce do hlavy
martin černík radí nečimu před závodem
šárka pančochová /r/ fs air na svěťáku v copperu
OWBOARDING s Přemkem Vidou, aby nám vysvětlili, o co půjde. Na začátek nám, Martine, prozraď, co to je ten Český snowboarding a kdo za ním stojí? Český snowboarding je občanský sdružení, jehož cílem jsou aktivity spojený s ježděním na prkně, jako je třeba organizace MČR ve freestylových disciplínách, vzdělávání instruktorů, rozhodčích a aktivity zaměřený na mládež a děti. S nápadem se do toho pustit jsem přišel já společně s Přemkem Vidou. Posledních pár let se starám o reprezentaci ČR a zastupuju freestylový snowboardový disciplíny na Svazu lyžařů, Přemek zase společně s Jožinem
Toufarem vytvořili koncept juniorský reprezentace, a tím začal komplexně fungovat národní tým. Paradoxně v moment, kdy se vše zdálo ideální, začala stagnovat aktivita AČS. Lidi, kteří sedí ve výboru týhle snowboardový organizace, se o ježdění na prkně už několik let nezajímají a víceméně jim ujel v tomto sportu vlak. Navíc jediný člověk – Jarda Boček, který posledních deset let organizoval domácí tour, přestal po neshodách pro AČS pracovat. Tím se krize v AČS prohloubila. Nabídnul jsem jim svoje služby, ale ze strany vedení AČS o to nebyl zájem. Začalo politikaření, které do snowboardingu nepatří,
a stávající vedení se nechtělo pustit svých pozic, přestože už dávno na hory nejezdí a věnuje se svým aktivitám. Bohužel po odchodu Jardy v AČS ani nezbyl nikdo, kdo by chtěl máknout a něco dát dohromady, takže AČS přerušila činnost. Nechtěli jsme, aby mladí jezdci přišli o možnost závodů, a tak jsme se toho s Přemkem chopili a rozjeli vlastní projekt ve spolupráci s lyžařským svazem, který již několik let aktivně podporuje reprezentaci. Díky tomu můžeme skrze domácí závody hledat mladý talenty a nabídnout jim jasnou cestu až do reprezentace ČR. Abychom zajistili pro závody
70
kvalitní tratě, tak jsme požádali o pomoc Michala „Migiho“ Rittera, kterej má dlouholetý zkušenosti s shapingem parků v ČR i zahraničí. V této sestavě, za podpory členů reprezentace, do toho jdeme. A co lidi z AČS, kteří mají chuť se kolem závodů pohybovat, třeba rozhodčí, budou pokračovat s vámi? My nejedeme model majetnickýho nebo mocenskýho řízení snowboardingu. Chceme prostě mít srandu
a slopestyle, takže startovat může opravdu každý. Druhá akce bude 23. a 24. února MČR ve Slopestyle, které se pojede ve snowparku Freestyle Area ve Vítkovicích. Další závod, MČR v Big Airu, uspořádá Honza Nečas první březnový víkend na Klínech a čtvrtá akce bude King of Morava na Paprsku ve dnech 9. a 10. března, kam dorazí Šárka Pančochová. Poslední akce, zatím nejistá, je MČR v rampě. Jedinou rampu u nás máme ve Špindlu a zatím se neví, jestli nám areál
Honza Nečas, který odtamtud pochází a jistě se bude snažit udělat maximum pro to, aby závod byl kvalitní a abysme si ho všichni užili. Hele, Martine, a bude muset člověk, co bude jezdit vaše závody, bejt členem Českýho snowboardingu? Jsou při vstupu nějaký poplatky? Startovné na závodech bude sto korun a se startovným se závodník automaticky stane členem sdružení. Zájemci můžou startovat v kategoriích děti, junioři,
na horách, jezdit na prkně a bavit se tím společně s kýmkoliv, kdo má stejný záměr. Zároveň ale chceme dbát na kvalitu a zlepšování podmínek pro snowboarding. Nechceme řešit, kdo je z který party a kdo má kde jakej vliv. Snowboarding je hlavně o kamarádství. Pokud někdo má zájem přiložit ruku k dílu, tak je samozřejmě vítán. Přémo, co nás teda v letošním roce pod hlavičkou Českýho snowboardingu čeká? Jelikož to rozjíždíme dost pozdě, tak letos uděláme pouze čtyři až pět závodů ve freestylu. První akce bude 16. a 17. února – Freestyle cross na Klínovci. Pro všechny příznivce snowboardingu tam připravíme trať, která bude spojením banked slalomu
poskytne potřebné zázemí. Na co, Martine, chcete při organizování závodů klást největší důraz? Samozřejmě na to, abychom vytvořili co nejlepší podmínky pro ježdění, tedy kvalitní trať, dlouhý trénink, rychlý závod, foto session pro všechny a party. Naším cílem je, aby si každý užil víkend na maximum, pořádně si zajezdil a pobavil se. Na jaký závod se nejvíc těšíš? Já se těším na celý tour. Mám radost, že resorty mají zájem akce podpořit, a jsem zvědavej, kolik lidí za touto akční zábavou dorazí. A co ty, Přemku? Jsem hodně zvědavý na Big Air na Klínech, co pořádá
dospělí, a samozřejmě kluci a holky. Kategorie dospělých bude mít na každý akci prizemoney 20.000 korun, ostatní kategorie budou vyhrávat věcné ceny. Posledních pár let se staráte o reprezentaci jako trenéři. Dojde teď pod hlavičkou CS k nějakým změnám, Martine? Žádný zásadní změny se nechystají a o repre se budeme starat dál. K tomu bychom rádi našli čas na hledání talentů. A u tebe, Přemku? Jedinou změnou je užší propojení juniorské a seniorské reprezentace s cílem vytvořit co nejlepší výsledky během OH kvalifikace do Sochi.
petr horák /r/ blunt 27
honza nečas /g/ bs double cork 1080 na svěťáku v copper mountain
martin mikyska /r/ fs air na svěťáku v copperu
Chystáte se, Martine, taky nějak obnovit seriál závodů pro děti, aby se v naší zemi objevily další talenty? Přesně tak. Chceme lidi nakopnout do snowboardingu, a pokud budou dobrý, tak je nasměrovat do zahraničí. Kromě olympiády a FIS World Cup máme v plánu spolupracovat i se světovou snowboardovou federací. Přemek dodává... Věřím, že když se nám podaří zachovat kontinuitu závodů, objeví se na nich nějaký další nový talent tak jako v minulosti na závodech 4x4. Jak říká Martin, rovněž je pro nás klíčový udržet spolupráci s lidmi z World Rookie Tour, kde jsme v minulosti i díky Jardovi a jeho práci měli skvělý postavení. Strašně moc lidí si bere heslo Riders for riders do huby a pak dělá akce, při kterých jim jde jen o osobní obohacení. Nikdo asi nemůže pochybovat, že vy riders jste a Český snowboarding bude dělat akce pro ridery. Máte to nějak vymyšlený, nějakej systém, aby vaše závody byly vždy opravdu hlavně for riders? Martin: Jak jsem říkal, nebudou pro nás nejdůležitější banery, ale sami závodníci. Myslím, že to bude v klidu. Přemek: Díky bohatým zkušenostem ze závodů jak u nás, tak v zahraničí věřím, že se nám i s minimálním rozpočtem podaří udělat kvalitní závody, které si užijou hlavně samotní jezdci. Martine potřebujete do organizačního týmu nějaký lidi? Třeba si tenhle článek zrovna přečte někdo, kdo by se vám hodil? Pokud by někdo z čtenářů Boardu chtěl pomoct, tak pište na e-mail: mail@czechsnowboarding.cz Kluci, díky za rozhovor, už se všichni těšíme na letošní zimu. Na závěr byste ještě mohli čtenáře pozvat na vaše závody. Martin: Pokud máte rádi snowboarding, tak doražte za námi, tyhle akce děláme pro vás. Přemek: Těšíme se na všechny jezdce, rodiče i diváky... uvidíme se na kopci.
darek bergmann – bs 1 japan
Někdy koncem léta jsme v redakci přemejšleli, jak si co nejlíp užít letošní zimu. Měli jsme možnost jezdit každej víkend někam do Alp a dělat reportáže z hor plných sněhu a sluníčka. Jenže pak jsme si řekli, že to vlastně nemá cenu, že chcem radši zůstat doma jako většina z vás a přijet se podívat do vašeho lokálního parku, pojezdit s váma, udělat vám pěkný fotky, video a večer zajít do vašeho baru nebo hospody na český pivo. Prostě hezky si to užít s lokálama, být lokálem, be local! Plán je takovej, že se do resortu dostaneme už v pátek a nafotíme a natočíme věci s lepšíma riderama. V sobotu, nebo kvůli nepřízni počasí v neděli, pak máme připravenej best trick contest ve snowparku o věcný ceny se závěrečnou bongovačkou policejního sněhuláka. Sranda musí bejt!
Do vítkovický Freestyle Area jsme se vydali na první zastávku kvůli tomu, že je to opravdu dobrej park, kterej dělaj riders for riders. Všechno tady vyrůstá pod taktovkou Migiho alias Michala Rittera, kterýmu s tím hodně pomáhá Marvin z K2 snowboarding. Tyhle kluci dokázali během několika let proměnit nemastný neslaný svah na park, kterej počtem překážek připomíná víc alpský středisko než to, co obvykle nacházíme v naší domovině. Třeba letos se počet jibovejch překážek zvedl o deset, tedy na celkovejch 35, a na svahu se vyřádil buldozer vedenej plánama zkušenejch shaperů z QParks. S prvním sněhem tak kluci mohli začít velkolepou stavbu a dostát heslu parku, který zní In progress we trust. Za 340 kaček za den si tu den užijou jak začátečníci, tak pokročilí
VÍ
a na nedostatek zábavy si nemůžou stěžovat skokani ani zapřisáhlí brousiči želez. V begginers lajně najdete 3 platformy s bedýnkama a malejma skočkama. Ve zbytku parku si můžete v jedný jízdě dát tři platformy s rozličnejma trubkama, boxama a jeklama a pokračovat na 2 platformy s většíma skokama nebo na stairset, jezditelnej snad na deset rozličnejch způsobů. V letošní sezoně se tu na vás chystá série kempů po vedením zkušených riderů, například Ondry Bauera, Mistrovství ČR ve slopestylu, několik závodů z místní série King of, K2 Cranked slalom a na závěr sezony poslední závod série Alive and Kickin od Rip Curl, takže příležitostí k návštěvě parku máte víc než dost. Veškerý info, čerstvý zpravodajství, program a podobně hledejte na Freestylearea.eu.
místní shaper honza špika – fs tailslide přes celý zetko
TKOVICE UPROSTŘED ZASNĚŽENEJCH VRCHOLKŮ KRKONOŠSKEJCH HOR, KOUSEK OD JILEMNICE, NAJDETE MENŠÍ VESNIČKU JMÉNEM VÍTKOVICE. NA PRVNÍ POHLED NENÍ JINAČÍ NEŽ TY OKOLNÍ, ALE NA TEN DRUHÝ SPATŘÍTE SNOWPARK FREESTYLE AREA, DÍKY KTERÝMU SI VÍC NEŽ ZASLOUŽÍ SVOJE MÍSTO NA SNOWBOARDOVÝ MAPĚ ČECH, A DOST MOŽNÁ I EVROPY. A PRÁVĚ PROTO JSME SE TAM VYPRAVILI NA PRVNÍ ZASTÁVKU B LOCAL TOUR.
Spolu s Migim na parku pracuje vždycky tří až čtyřčlennej team shaperů a společně se snaží pravidelně obměňovat překážky, měnit složení jibů a vůbec zajistit, aby park bavil všechny návštěvníky do jednoho. V parku navíc najdete revoluční kamerovej systém net-o-peer. Stačí abyste si stáhli aplikaci do smartphonu, vytvořili si vlastní profil a jezdili s telefonem v kapse. Kamery se zapnou díky GSM
signálu a vy si pak na webu můžete probrat svoje záběry, stáhnout si je v HD a třeba si z nich sestříhat edit. Systém ještě neni uplně odladěnej, ale jde o přínosnej nápad. Pokud by vám po celodenním ježdění zbyla ještě nějaká energie, v nedaleký Jilemnici najdete hned několik jezditelnejch streetovejch railů, a když si řeknete shaperům, určitě vám ukážou, kam jet, a když jim
vyjde čas, možná si s váma i zajezdí. Přesně na tyhle spoty zamířily kola našeho redakčního vozidla v pátek večer a vzniklo pár zajímavých fotek, který jsme použili v tomto článku nebo si nechali do fotogalerie na příště. Původní plán B local zábavy v parku jsme museli ze soboty, kdy se ve Freestyle Area konala otvíračka, přesunout na neděli. Takže lehce unavený z dvoudenní fotopráce na svahu a lehký kalby jsme se hned po ránu 73
filip znamenáček – fs grind na jilemnickym streetu
74
zleva kuba mareš, kuba michna a vašek řehoř při noční session na stairsetu
při tomhle pokusu honzy špiky policajt souboj vyhrál, i když při tom přišel o hlavu
dopravili na svah. Celý den se nesl v soutěžním duchu, pro lokály a ostatní ridery v parku bylo připraveno několik session na různých překážkách. Náš tým se na místě sešel s Márou Ježkem a Honzou Lohynským, se kterýma jsme měli domluvený, že budou fungovat jako rozhodčí, a Lohy se navíc ujal úlohy speakera. Před každou session pořvával do megafonu, co a kde se bude dít, a žhavil tak všechny přítomný na věcný ceny od firmy Nike. Začalo se na Dance Flooru neboli kluzišti. Vzhledem k jednoduchosti překážky a dobrýmu umístění v horní části parku byla účast víc než dobrá. Úroveň riderů se hodně lišila, dance flooru se ale nebály ani slečny. Padaly triky od různejch spinů až po stylovky typu Jackson nebo one foot. Mára s Lohym nakonec nejvíc ocenili Michala Bišu za jeho stylovej one foot tailpress, odnesl si kulich od Nike a jelo se dál.
Vše se přesunulo na Z bednu, kde zazářil místní lokál a shaper v jednom, Filip Znamenáček. Vyšvihnul cab hardway 1 na bs 1 ven a dostal Nike triko. Kontest se posunul k dolní části parku, kde jsou na platformě dva skoky. Na tom větším padaly triky jako rodeo, backflip a spousta dalších rotací, ale naši rozhodčí vybrali na litry odjetou bs 9 Dana Paulíčka. Předposlední session se konala na stairsetu, kde díky rozmanitosti překážky mohl každej předvíst svoji kreativitu. I přes velkou náročnost překážky do toho šla pořádná parta jezdců, a tak bylo z čeho vybírat. Mezi nejvýraznější patřili Darek Bergmann a Dan Paulíček. Darek se pokoušel o 450 on, ale z ceny se nakonec znovu radoval Danýno, kterej odjel čistej cab 270 on a 450 out. Vzhledem k tomu, že na skoku a na stairsetu skončil první, tak si domu odnes dva zbrusu nový páry bot od Niku, teda pokud si ve Vrchlabí nezaložil obchod s obuví.
klára janíková – bs tailslide
O poslední a hlavní překážku se postaral náš tým, kterej vystavěl parádního bonkovacího policajta a místní shapeři před něj vypráskli macatej rádius. Udály se pak různý věci, ale každopádně hned třetí skok dal fízlovi pořádně zabrat. Shaper Kuba Mareš si za tuhle krysu odnes kulich Nike. Po menší opravě se ale pokračovalo dál. Největší bomba byla fs 720 head shot Michala Biši, za což byl oceněnej Nike bundou a současně jsme vyhlásili Kláru Janíkovou jako best holku dne za její perfektní trojku na skoku a parádní můvy na danceflooru. A to byl taky konec našeho působení ve Vítkovicích. Celej den, a vlastně celej víkend, byl pořádně nabitej nejen překážkama a trikama, ale hlavně spoustou dobrejch jezdců. Už teď se těšíme na další zastávku B local, která se odehraje druhej únorovej víkend na Klínovci.
WALL
HONZA ZAJÍC „Tahle fotka vznikla v rámci natáčení miniprojektu s Ondrou Bauerem. Bohužel se nám ale nedochovalo mnoho záběrů, neboť chudák kameraman Bigbít je ztratil či smazal. Nicméně to byl krásný den, spousta sněhu. Nejdřív jsem zkoušel rovňáka, nedolít to a dal placku z relativně velký vejšky. Fuj. Pak jsem točil bs 3 a potom fs 5, ale na tu bylo kvůli členitýmu rozjezdu z lesa těžký získat rychlost. Nakonec jsem vyzval bs 7, kterou vidíte na fotce, a ta dopadla jakžtakž. Večer jsem pak zjistil, že mám otevřenou kapsu u bundy, a o tři dny pozdějc si při placení vzpomněl, že v tý kapse byla kreditka a jaksi vypadla...“ (foto: Jan Šobáň)
77
78
ROMAN DLAUHÝ
„Tuhle fotku fs 7 tail jsme udělali hned první den, co v Keystonu otevřeli pro line, na kterou jsme čekali skoro dva tejdny kvůli nedostatku sněhu. Od tý doby nás už odsud nikdo nedostal! Přesto, že je to lajna největších skoků, tak jsou tak bezpečně postavený a otestovaný, že tam sebou každej mrská jak blázen, hehe.“ (foto: Přemek Vida)
VYPRODANÉ HALY
NA VELETRHU ISPO MNICHOV 2013 ISPO MUNICH POKRAČUJE VE SVÉ ÚSPĚŠNÉ DRÁZE. SVĚTOVÝ ODBORNÝ VELETRH SPORTOVNÍCH POTŘEB A SPORTOVNÍ MÓDY ISPO MUNICH 2013 JE OPĚT VYPRODANÝ. OČEKÁVÁ SE PŘES 2.300 VYSTAVOVATELŮ Z 50 ZEMÍ, KTEŘÍ PŘEDSTAVÍ SVÉ NOVINKY PRO SEZÓNU 2013 NA VÝSTAVNÍ PLOŠE 140.000 M2. TUTO SVĚTOVOU UDÁLOST SI NENECHÁ UJÍT ŽÁDNÝ Z OČEKÁVANÝCH 80.000 ODBORNÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ ZE 150 ZEMÍ .
ISPO MUNICH pokračuje i v roce 2013 ve svém úspěchu. Mezinárodní platforma sportovního odvětví ukazuje v porovnání s minulým rokem opět další nárůst prodané výstavní plochy. Dva měsíce před zahájením veletrhu je veletržní plocha vyprodána! Na veletrhu ISPO MUNICH 2013 se opět představí přes 2.000 mezinárodních vystavovatelů se svoji širokou nabídkou z oblasti Outdoor, Ski, Action a Performance Sports. Žádný jiný světový veletrh nenabízí lepší přehled co se týče produktů, trendů, inovací v celém svém oboru. Vedle již stálých a známých firem se letos přihlásili i takový hráči jako Quiksilver, Joma, Katadyn,Woolf Running a Outpac. A tak vysoká úroveň již tak kvalitního veletrhu bude v roce 2013 opět ještě vyšší!
Světový odborný veletrh sportovních potřeb a sportovní módy ISPO Mnichov rozšiřuje své portfolio inovací a textilií o nové fórum – ISPO Textrends Forum. Výrobci textilií, látek, membrán, zapínání dostanou tak poprvé možnost prezentovat své vlastní inovace mezinárodním profesionálům z oblasti sportovního businessu a to ve vlastním fóru. Designéři a produktoví manažeři se mohou rychle a efektivně informovat o textilních novinkách na jednom určeném centrálním místě na veletrhu ISPO MUNICH 2013. Další informace ohledně veletrhu ISPO najdete na www.ispo.com nebo na facebooku: http://www.facebook.com/ispo. Veškerý návštěvnický servis (vstupenky se slevou, ubytování) na veletrh ISPO zajišťuje www.expocs.cz
ISPO MUNICH 2013 se koná od 3. do 6. února 2013 na výstavišti Messe München. Další informace k veletrhu ISPO MUNICH najdete nawww.ispo.com/munich.
Connecting Global Competence
SPORTS. BUSINESS. CONNECTED.
ISPO MUNICH, 3.—6. ÚNORA 2013 ISPO.COM Servis pro návštěvníky: EXPO-Consult + Service, spol. s r. o. / tel. +420 545 176 158 / info@expocs.cz
WALL
DAVID HORVÁTH „Na tý fotce nejsem já, ale ghost rider. Vznikla na hřebenu Shuksan Arm na Mt. Bakeru. Ten den jsme šlapali na freeride, ale cestou se stále měnilo počasí, připlouvaly mraky a mlhy, takže jsme nemohli do terénu a museli se držet v lesích.“ (foto: Michal Brouček)
MARTIN KOLAŘÍK „Tahle fotka vznikla při natáčení videa, byl jsem na spotu s Romanem Kuřilem, kterej tohle místo kdesi v Praze našel. Zkoušel sem tam fs shifty a během několika pokusů mi to padlo. Počasí bylo celkem na draka, hodně sněžilo a byla špatná viditelnost. Asi by tam šlo dát víc, ale nakonec jsem s tim trikem spokojenej.“ (foto: Yan Renelt)
81
82
MARTIN „SCREAM“ BIDLO „Fotili jsme v Jablonci na fotbalovým hřišti a byla u toho celá liberecká banda. Já už přišel k hotovýmu náskoku, hehe, takže jsem byl plnej síly. Ze začátku to byl ale stejně hardcore, byl jsem rád, že sem na branku vůbec dal 50-50. Pak se ale začlo hecovat, hrotit, a já z toho mám tuhle fotku fs nosebluntslide 270 out na třetí pokus.“ (foto: Dodo Dolejší)
CZECHSNOW BOARDING
na railu fs boardslide a ta čmouha na druhým skoku, to je opět martin ve fs 900
fs 270 to bs lipslide
VYUŽILI JSME DLOUHODOBÉHO POBYTU ČESKÝ REPREZENTACE V AMERICE A POPROSILI MARTINA MIKYSKU, ABY NÁM S PŘEMKEM VIDOU NAFOTIL JEDNO STŘEDISKO DO RUBRIKY ONE DAY ONE RESORT. JAK UŽ NÁZEV NAPOVÍDÁ, JDE TU O 24H POJEŽDĚNÍ V NĚJAKÉM HORSKÉM STŘEDISKU A UDĚLÁNÍ MINIMÁLNĚ ČTYŘ KVALITNÍCH TRIKŮ A FOTEK. Focení s Martinem proběhlo v Americe až po Vánocích, kam se česká reprezentace vrátila po krátké domácí pauze na svátky. Celý prosinec tam trénovali a na začátku ledna se tam jel první závod světovýho poháru, takže ve svý podstatě to tam měli kluci najetý a daj se skoro považovat za lokály. Původně jsme měli v plánu fotit v Breckenridge, kde zůstala po prosincové Dew Tour super slopestylová trať se čtyřmi skoky a třemi platformami masivních railů, a navíc nekonečnou U-rampou. Tam to Martinovi sedělo. Protože lítá stejně dobře v rampě jako na skocích, chtěl jsem představit právě tohle středisko.
V nabitém programu před prvním svěťákem v Copper Mountain repre trávila většinu času v nedalekém Keystonu, kde byl podle všeho nejlepší skok na učení a zdokonalování triků. Takže když už bylo dostatečně potrénováno a Martin přejel na photosession do Brecku, dopadlo to spíš na rubriku One Hour One Resort. Než si Martin šlápl rampu, bylo po sluníčku… Nakonec jsme to vzali jako takovej signál shůry, že bychom měli představit Keystone, což je stejně kvalitní středisko jako Breckenridge, né-li lepší. V parku tam mají v sezoně, která začíná v půlce listopadu, v provozu střední lajnu třech skoků
a nespočet railů, možná i víc jak třicet, a postupně se otvírají další překážky. Téměř každý den se něco změní, předělá, a hlavně několikrát za den vyšejpuje do luxusu. Letos, oproti minulým letům, se kvůli teplu a nedostatku sněhu muselo na Pro-line počkat až téměř do Vánoc. Pro-line tu začínala vystřelovákem, který se později změnil na bonkovací hřib, a pokračovala skokem s tablem 15 až 16 metrů a končila nakoplým 18metrovým mackem, který byl asi původně myšlený na doubly a triply. Martin měl původně ještě v plánu obohatit článek o nějakou prašanovou zatáčku nebo backcountry drop, ale
ONE DAY / ONE RESORT
switch bs 900
KEYSTONE MARTIN MIKYSKA text: Radek, foto: Přemek Vida
85
fs 10 už je na jistotu
počasí mu to nedovolilo. No aspoň si ten jeden den mohl naplno užít snowpark, jehož plný název je Keystone A51 Terrain park. Pojďme si ale taky představit celý středisko Keystone, na webu ho najdete na adrese Keystoneresort.com. Nachází se v Rocky Mountains a je vzdálené necelé dvě hoďky jízdy od mezinárodního letiště v Denveru. Sezonní lístek pro dospělý tady v předprodeji stojí 439 USD a platí jak v Brecku, tak v Keystonu a dalších okolních střediscích. Jednodenní jízdné je celkem napálené na 100 USD a za tyhle prachy si pak dopřejete luxus 135 sjezdovek, které v pohodě obslouží 20 lanovek a vleků. Pokud byste tu hledali slušné ubytování za rozumné ceny, je možné využít služeb našeho kámoše Paula, který provozuje Snowshoe Motel ve Friscu. Svojí polohou je to ideální, pokud budete chtít využít například i tréninkovou halu Woodward či si zajezdit v Copper Mountains. Ale nechme už prostor Martinovi, aby nám řek, jakej
ten jeho jeden den v Keystone byl: „Začali jsme hned od rána fotit na Pro-Line. Fróňo na prvním speed railu a na skoku jsem postupně namotal fs 7, 9 a 10, kterou jsme pak i na druhý pokus nasekali. Je to trik, který chci mít na jistotu na všech větších skocích, protože ho často používám na závodech. Občas se mi stane, že rotaci nedotočím, ale jde to zachránit na devítku, hehe. Zkusil jsem pár pokusů navíc, zda to nedám ještě líp, a pak jsme se přesunuli na takovou sranda betonovou překážku simulující městské prostředí, která je navíc cestou k dalším railům. Nejdřív jsem tam dělal bóro, ale pak mě na fotku napadl transfer frontside lipslide. Když jsme byli s fotkou spokojení, sjeli jsme o pár metrů níž ke speed railu, kde jsem chtěl dělat fs 270 do lipslidu. Chvíli jsme přemýšleli, jak to nejlépe vyfotit, a potom Přému napadlo vylézt po žebříku na sloup lanovky a vyfotit to na sekačku. To se ukázalo jako problém, pořád nám někdo vjížděl do záběru, ale nakonec se to povedlo ideálně a my se
mohli přesunout na další překážku. Byl to poslední rail před lanovkou, na kterém jsem dělal blunt 270 out a dopadal zhruba o pět metrů dále do hodně strmýho dopadu. Ale na fotce to moc nevyniklo, a tak jsme se nakonec rozhodli fotku nepoužít. Poslední chvíle sluníčka v parku jsme využili opět na skoku, kde jsme postupně cvakli cab 7 a switch backside 9. U triků na switch je nejdůležitější počkat až do posledního momentu na odraz a neuspěchat ho. Zabrání se tak nejčastějším chybám, jako jsou drifty, které ubírají na rychlosti a výšce, a skákání do stran. A na závěr musím říct, že jsem si celkově tenhle den dost užil, a ještě nafotil kvalitní triky.“ Jo a o slovo se ještě hlásí fotograf Přemek Vida: „Pro mě to byl den v parku jako každý jiný, kromě fotek Martina jsem stihl natočit i pár záběrů ostatních kluků z repre. Speciální ale byl pro mě především tím, že jsem se v noci stal poprvé strejdou. Takže i prostřednictvím těchto řádků ti přeju Francisi Gabrieli vše nej do života.”
nosebluntslide na betonovým zátarasu
87
COMING SOON text: Radek, foto: Miloš Štáfek
MICHAL BIŠA MICHAL BIŠA, KRUŠNOHORSKEJ LOKÁL, STUDENT GYMNÁZIA V KLÁŠTERCI, BĚHÁ PO SVĚTĚ SEDMNÁCT LET A Z TOHO POSLEDNÍ ČTYŘI SE VĚNUJE SNOWBOARDINGU. K NEJVĚTŠÍM ÚSPĚCHŮM JEHO KARIÉRY PATŘÍ VÍTĚZSTVÍ NA O2 ROOKIE FESTU, POSTUP DO EVROPSKÝHO FINÁLE VOLCOM PBRJ A VÝHRA NA SVĚTOVÉM FINÁLE K2 OLLIE CONTESTU. MICHALA SPONZORUJÍ K2 SNOWBOARDING, FUNSTORM, ELECTRIC, SKIAREÁL KLÍNOVEC, MAGIC CAM A BIGSHOCK.
Jak máš rozjetou tuhle sezonu? Mně ten snowboarding vloni po zimě ani neskončil, já byl na sněhu v kuse celý léto, takže sem rozježděnej. Přes prázdniny jsem byl měsíc a půl v Americe, pak přijel zpátky a po čtrnácti dnech začal jezdit do Alp na ledovce. Takže se cejtim dobře a doufám, že nepřijde žádný zranění. Ty jsi z Klášterce nad Ohří a do Krušek to máš pár minut. Kde nejvíc jezdíš? Jelikož mě sponzoruje Klínovec, tak jezdim nejvíc tam. Je tam super banda, máme tam penzion pět minut od lanovek, takže ubytko a permice zadarmo. Snowpark se na Klínovci úspěšně rozvíjí, letos tu máme šestnáct nových překážek. Mám na FB v kámoších i tvýho tátu, a to je celkem akční člověk. Určitě tě ve snowboardingu od mládí podporoval... Táta i máma mě podporují ve všech sportech, který dělám, a myslím že vždycky budou. Za to jim patří velký poděkování. Na snowboardu jsem začínal, když mi bylo třináct, a naučil jsem se jezdit asi za dva dny. Dva roky jsem se pak vozil jenom po sjezdovkách, o freestylu jsem moc neslyšel, takže teprve až když jsem byl
klínovec – piknikáče od baru udělaný do kopáku. byla sranda si protáhnout stalefish v nádhernym počásku
starší, tak jsem se pustil do skákání a závodů. Pár posledních let se docela řeší prohnutí prken. Co vyhovuje tobě? Začínal sem na normálních prknech tvaru camber a pak, když přišel banán, tak jsem to zkusil, ale moc mi to nevyhovovalo. Teď tři roky jezdím flat prkna a na raily i na skoky jsou pro mě nejlepší. Desku mám punkovou se špičkama, i když jsem celej v hip hop stylu, K2 Happy Hour 154. Prkno je celý černý, žádnej design, líbí se mi. Kam všude ses se snowboardem podíval? Když jsem začínal, jezdil jsem se snowboardovou akademií hodně do Alp. V tom pokračuji i teď, ale podíval jsem se třeba i do Ameriky, dokonce dvakrát, a za to patří dík K2 snowboarding. Poprvý jsem tam byl na tři dni, to jsem byl pozvanej na závody, na Mistrovství světa v olíčku. Na závodech v Čechách se mi podařilo skočit metr vysoko, a díky tomu jsem pak postoupil na to finále v Americe. Byl jsem tam jako jedinej z Evropy, měl všechno zaplacený od organizátorů, bylo to super. Letěl jsem třináct hodin z Amstru do Seattlu, tam odjel závody, vyhrál je s výkonem sto pět cenťáků a zase letěl nazpátek.
Skvělý bylo, že jsem nejen dostal komplet i s botama od K2, ale taky pobyt na High Cascade campu na Mt. Hoodu v Oregonu. Kolik je světovej rekord v olíčku? Můžeš ho překonat? Před třema rokama někdo skočil metr patnáct. Samozřejmě jsem to zkoušel přeskočit, ale já mám nevýhodu, že jsem malej a vejš už to nevytáhnu. Víc jak sto pět tam nedám. Mám na to takovej systém, že se rozjíždím pomalu, pomalejš než ostatní, pořádně prošlápnu tail a špičku táhnu co nejvýš. Když už cejtím, že to víc nevytáhnu, tak přitáhnu zadní nohu co nejvíc pod sebe a skrčím se, jak kdybych skákal kufr do bazénu. Jakej byl ten pobyt na High Cascade campu? Kemp trvá jen tejden, ale já tam chtěl bejt dýl. Tou dobou tam pobýval Horis s Dušanem Křížem, takže jsem přijel o dva týdny dřív a spal tam s nima ve stanu v lese. Bylo to zajímavý, jednou na nás přišli policajti, jednou nám stan zničil medvěd... A co se ježdění týče, tak na tom campu jsem měl největší progres. Přijedeš na ten kopec a nejde nedávat. Všichni kolem tebe strašně dobře jezděj, pět minut tam z toho brečíš a pak
jdeš teprv jezdit. Vyhrotilo mě to do triků, který jsem nikdy předtím nezkoušel, padly sice nějaký dršky, ale naučil jsem se. Co za triky máš teda v zásobě? Tak na railech třeba fs 3 do railu fs 3 ven, teď jsem se učil switch hardway fs 3 ven, prostě trojky do a trojky ven. Na skocích umim fs 7 a teď se učim fs 9... Před dvouma rokama jsem si zlomil na skoku klíční kost a od tý doby se skákat trochu bojim. O to víc ale dávám na railech a chtěl bych se v tom posunout dál, teď už budu jezdit evropský jib závody druhým rokem a doufám, že něco vyhraju a dostanu se do evropskýho teamu K2. Jaký jsou tvý oblíbený střediska? Kromě home resortu Klínovec to mám rád třeba na Moravský boudě v Krkonoších. Je to sice vysoko a jenom sranda vlek, ale je tam dobrej park a dobrý lidi. Pak se mi to líbí na Mísečkách, protože tam jsou feláci a je tam pohoda. Jezdim taky do Vítkovic, kde to je pod patronací K2, natáčí se tam a maj tam libovej park. Z jakýho seš gangu? Hehe, z kláštereckýho. Bydlí tady Kuba Král, chodíme 89
i do stejný třídy už od základky, začínali jsme spolu od prvního dne na snowboardu. Prostě je jak muj brácha. No a samozřejmě jezdim s klukama z Funstorm a K2 teamu. Jak vidíš českej snowboarding, naší scénu? Řek bych asi to, že jsem rád, že už teďka jezdim na evropský závody, protože tady bych se nikam neposunul. Je škoda, že to u nás upadá, že se to posunulo ještě níž, než to bylo třeba před čtyřma pěti rokama. Slyšel jsem, že se rozpadla Asociace, že nebude 4x4... Neni mi jedno, co se tu ze snowboardingem děje, rád si zajedu s kámošema
trip s k2 teamem do risůlu. spotík mezi baráky, skok přes ohradu na placku a dělám dabltejl
90
na český závody, pofelit přes víkend. Měl si někdy ve vzduchu strach, že se při dopadu zabiješ? Tak před dvěma třema rokama jsem na Hintru poprvý skákal velký horní skok. Den předtím mi to moc nejelo, takže jsem se rozjel z o hodně větší vejšky než ostatní. Odrazím se, letím vzduchem a na hraně dopadu furt stoupám... Začal jsem si řikat, že když tohle přežiju, tak to bude hustý. Dopady maj na Hintru tak dvacet pět metrů a já letěl až dolu do lžíce. Nějakým zázrakem jsem to odpružil a dokázal vstát. Pět minut jsem se klepal a pak se tomu už jen smál. Myslim, že jsem letěl
jsou na finále pozvaný třeba Jeremy Jones, Halldor Helgason a mnoho dalších. Den předem je kvalifikace, která je taky pro zvaný, a tam z Čech budeme já, Rokos a Roman Dlauhý. Tak doufejme, že bude nějakej výsledek. Pak vyhlížím další jib závody, třeba Volcom Peanut Butter, kde se dá probojovat až do Ameriky, prostě chci objíždět takovýhle závody, aby se o mně po Evropě vědělo. Říkáš, že chceš bejt známej po Evropě, to máš chuť se stát i profíkem, aby ses ježděním moh živit? Tak hodně rád bych se tim živil, ale nemyslim si, že to vyjde. V jibingu nejsou takový prachy, možná tak
pětatřicet metrů. Při dopadu mi to úplně zamáčklo kolena a já sebou hned fláknul na záda, abych rozložil váhu. Měl jsem to fakt rozmyšlený, při takhle dlouhým letu tě ve vzduchu napadne spousta věcí, co udělat, aby to co nejmíň bolelo, hehe. Děláš kromě snowboardingu něco jinýho? Ještě loni jsem jezdil minikáry, což je něco jako motokáry, akorát že bez motoru. Jezdí se z kopce, slalom mezi plechovkama. Závody jsou po celý Český republice, už se tomu věnuju odmalička a mám doma přes tři sta pohárů, tuhle sem to spočítal. Jezdí se to jen u nás, na Slovensku a v Polsku, a držím i takovej rekord, že jsem se šestkrát za sebou stal mistrem republiky. Už to ale kvůli snowboardingu nestíhám a minikára leží doma v garáži... Pohybujou se kolem toho dobrý lidi, závody jsou na víkend, takže probíhaj kalby, prostě něco jako snowboard parta, ale jinej sport. Jaký snowboard závody máš v plánu? Chystám se na Street vs Snow na Kaunertal, kam
ve skocích, na olympiádě. Já si myslim, že to budu dělat až do doby, než mě začne všechno bolet nebo se zranim a všechno skončí. Právě proto teď studuju a mám plán, že až budu starší, otevřu si na Klínovci svojí snowboardovou školu. A chodíš už někam do práce, aby sis na to zvyk a měl peníze? Zatim ne, jen jdu občas pomoct tátovi. On má stavební firmu, je elektrikář, ale děláme prostě jakoukoliv zakázku kolem stavby, co dostanem. Práce neni moc, člověk si nemůže vybírat. Sám si řikal, že se profíkem asi nestaneš. S čim teda v tom snowboardingu budeš spokojenej? Byl bych rád, aby až budu starší, tak mě lidi znali a jezdili za mnou do tý snowboardový školy. Prostě abych byl někdo, jako je teď Martin Černík, Šárka Pančochová, Horis... To bych chtěl dokázat, aby si mě lidi kvůli snowboardingu pamatovali. A taky chci natočit hustý video streetů s nějakejma dobrejma lidma.
tweaked na corneru na klínovci s dopadem do neupravený rampy. nejen ve vzduchu máš nádhernej výhled po okolí
switch frontside flip na známym čtyřbloku kus od pláže, místní spotu říkaj recreuo
92
ollie to bank. na tomto místě nikdo nikdy nic neudělal. foceno v 5:35 ráno
crail team na obědě v riu
sraz celýho crail teamu na zahradě u kámošky olgy, která pracuje pro espn
setkání s janim. tenhle den bylo hrozný horko, a tak se šlo do místního art muzea, kde byl vstup zdarma
příprava dodávky na trip do ria
BRASIL 2012
LUKÁŠ DANĚK UŽ PĚKNOU DOBU JEZDÍ ZA CRAIL, COŽ JE BRAZILSKÁ SKEJTOVÁ FIRMA VYRÁBĚJÍCÍ TRUCKY. PO LETECH U NICH DOŠLO KE ZMĚNĚ NA POSTU TEAM MANAŽERA, LUKÁŠ S NÍM ZAČAL VÍC KOMUNIKOVAT A VÝSLEDKEM BYLO POZVÁNÍ NA SEDMNÁCTIDENNÍ VÝLET LETOS TĚSNĚ PŘED VÁNOCEMI DO TÝHLE NÁDHERNÝ ZEMĚ V JIŽNÍ AMERICE. Lukáš se na cestu vydal někdy kolem 2. prosince, a jen co ho letadlo vyplivlo v Sao Paulu, hnedka tam na něj naskočily férový třicetistupňový vedra. Kromě nich na něj na letišti čekal i team manažer Pedro, který se o něj celou dobu jeho pobytu hezky staral. První týden bylo v plánu několik foto a video session pro místní média, druhý týden celý team vyrazil do Rio de Janeira. V Brazílii je skateboarding velmi rozšířený, dokonce se říká, že je to po fotbale druhý nejpopulárnější sport. Díky tomu tu na skejťáka narazíte na každým rohu a celkově je celá společnost k ježdění tolerantní. Lukáš se o skateboardingu a svých zážitcích hnedka rozpovídal: „Protože bylo přes den kolem čtyřiceti, tak jsme chodili jezdit třeba od osmi večer až do pěti
do rána. Fotilo se a natáčelo takhle přes noc, třeba kolem půl třetí ráno jsme pořád dokola jezdili na spotě a nikdo nikdy nepřišel. To by se u nás nestalo, hned by tam byli fízlové. Noční ježdění mě nejvíc bavilo, domu jsem chodil až při východu slunce. Velkej rozdíl proti tomu, na co jsem u nás zvyklej. Sranda byla, že dokud jsem nepromluvil, tak si všichni mysleli, že jsem Brazilec. Pak jsem vysvětlil, že jsem z Prahy a všichni se hnedka ptali na Stalina. Brazilci jsou neuvěřitelně přátelští. Poznal jsem i majitele Crailu, to je takovej padesátiletej týpek a všichni lidi, co zaměstnává, jsou mladý skejťáci. Jak jsme jeli na tour ze Sao Paula do Ria, tak jsme od něj měli pučenej Volkswagen Transporter. Byl to takovej ten kulatej, jak se s nim tady jezdilo před dvaceti lety, ale
v Brazílii se stále ještě vyrábí. A ten kluk, co řídil, tak to bylo strašný. Já byl úplně posranej strachy, tak jsem mu řek, ať mě k tomu pustí. Takže sem odřídil pět set kilometrů, a to nemám řidičák, hehe. V Brazílii jsou všichni strašně friendly, a přitom tam panuje obrovská chudoba. Lidi žijou přítomností, do ničeho se nevrtaj. Třeba jsem viděl park o velikosti pražský Letný a plnej bezdomovců. Nebo za náma přijel týpek na vozejčku, obě dvě pneumatiky propíchaný a místo těch předních byl zaháklej k nákupnímu vozejčku. Dlaně měl jeden velkej puchejř a prosil nás, jestli bysme mu nedali skejta, že ho bude používat místo kolečkovýho křesla. Tak jsme mu ho dali... Určitě bych každýmu přál, aby se do Brazílie jel podívat. To si přerovnáte hodnoty v hlavě.“
MINIPROFIL text: Radek, foto: Honza Ticháček
fs wallride na garáži na bedřichovským parkovišti ve špindlu
Ty seš z Vrchlabí, jak se tam žije? Dobře. Jsou tu hory, pěkná krajina a neni to žádná malá vesnice, máme všechno, co potřebuješ. Školu sice studuju ve vedlejším městě, ve Vysokým nad Jizerou, ale je to tam půlhodina autobusem. Chodím na střední s maturitou, obor autotronik, něco jako automechanik, ale zaměřený na elektroniku. Zabírá ti učení čas, co bys moh věnovat ježdění? Je to náročný ta škola. Chodim do třeťáku, nejtěžší jsou tam ty technický předměty jako technologie, elektro, motorový vozidla a tak. To se nedá vokecat, to se musíš naučit. Na hory to máš blízko, takže jezdíš už odmala. Že jo? Já jsem začal jezdit na lyžích, pak chodil na sportovní školu a jezdil závodně sjezd. V deseti jsem zkusil snowboard, chytlo mě to a pak postupem času se pustil do freestylu. Naplno se mu věnuju poslední čtyři pět sezon. První dva roky jsem jen tak blbnul v parku, pak jsem začal objíždět openingy po okolí a poslední dvě zimy teď jezdím pořádně ve Špindlu. Jezdíš každej den? Vychází mi to tak, že můžu jezdit víkendy a pak v pátek odpoledne a jednou za čtrnáct dní ve středu, pokud teda nejdu na brigádu, abych si taky něco vydělal. Přes tejden, když je dobrý počasí, se někdy uleju a jdu si to pořádně užít. Co děláš za brigádu? Chodim do pneuservisu, tam si přivydělávám, abych měl na snowboarding. A kam ses za ty našetřený peníze už podíval? No hlavně plánuju teď v březnu jet za přítelkyní do LA a odtud do Michiganu na hory. Beru si s sebou i prkno, protože si tam zajezdim. Přítelkyně taky snowboarduje a v Americe pracuje jako au-pair, hlídá děti, a budu moc u ní bydlet. Děkuju jí za všechno. Co závody, jak seš na tom? Letos jsem byl v Třebíči na SnowCamp in Town, jibový contest, který jsem vyhrál. Jinak zatím jiný další závody ještě nebyly. Za měsíc pojedu do Polska na big air a pak objedu český závody ve Vítkovicích, na Klínech a tak. Ty jezdíš za Nike, takže seš v partě s Lohym a Romanem Dlauhým. Je s nima zábava? Je super s nima jezdit, hlavně to hecování, to se naučím spoustu věcí. S Lohym jezdím docela často, potkali jsme se i na Stubai a dobře spolu zajezdili. Teď má chudák něco s kolenem, tak máme pauzu. S Romanem jsem teď nic nenajezdil, protože je v Americe. Na čem a v čem jezdíš? Jsem sponzorovanej Bataleon, mám prkno Airobic 151, takový měkčí na jib i na skoky, je úplně super. Technologie triple base je bomba. A k tomu používám Switchback vázka, jsem nejvíc spokojenej. Boty mám Nike Zoom Kaiju, nejvyšší řada z minulýho roku, a jsou super. Nemusel jsem si na ně zvykat, na Stubai jsem je měl poprvý, obul si je a hnedka lítal. Natáčení, focení versus shreding s kámošema. Co tě víc baví? Já mám rád obojí. Když je banda kámošů a jezdíme, je to super, ale když je možnost fotit nebo natáčet, klidně i v parku, tak rozhodně nejsem proti. Vím, že je to důležitý pro sponzory, aby byl člověk vidět. Co bys chtěl ve snowboardingu dokázat? Určitě co nejvíc, uvidíme časem. Chtěl bych se tomu věnovat dlouho a třeba se dostat do evropskýho teamu u Nike, Bataleon, prostě zkoušet ten progres dostat co nejvíc nahoru.
ZAJÍMAVÝHO TÝPKA JSME OBJEVILI VE ŠPINDLU. JE TO SEDMNÁCTILETEJ MÁRA JEŽEK, KRKONOŠSKEJ LOKÁL, KTEREJ DÁVÁ VE STYLU, A NEJSPÍŠ O NĚM BUDEME SLÝCHAT ČASTĚJC. PROTO JSME SI HO TAKY POZVALI NA MINIROZHOVOR.
MAREK JEŽEK
95
PŘED 10 LETY text: Radek
kašpi
hlaváček
janda
švejda
tovaryš
paták
vintr
bauer
maxim
pinďa
BOARD 61
JIŽ PŘED DESETI LETY MĚL V ČASÁKU VELKÝ ROZHOVOR ONDRA BAUER, A TAK MU PATŘILA I OBÁLKA, NA KTEROU SI NACHYSTAL BOARDSLIDE ZE SCHODŮ KDESI V LIBERCI.
SHOPS
V úvodníku redakce pobrekává, že je mínus patnáct a na horách samej led. V novinkách se dozvíme, že Martin Černík vyhrál Big Air v Amstru, Skateparádu roku 2002 zabil Michal Suchopár s nollie kickflip to noseslide na Stalinovi a že v lavině zahynul Craig Kelly. Zajímavý je přiložený seznam krytých skate hal a ramp v ČR, bylo jich v tý době asi patnáct, a snowboardových závodů v ČR, kterých se v únoru a březnu 2003 odehrálo, přes dvacet. Články v Boardu začínají reportáží o halloweenském pojezdu na Štvanici, který tam organizoval David Horváth, a zajezdili si lidi jako Klos, Maxim či Pasch. Ve velkém rozhovoru prozradí Ondra Bauer, že ho nebaví se dívat na televizi, chtěl by jít po gymplu na sportovní vejšku a že jsou závody v Čechách rok
od roku lepší, a AČS se snaží. Na skejtový závody se redakce vydala do krytý haly v Drážďanech a spolu s ní tam dorazila početná partička Čechů, třeba Vintr, Horvát, Eliášek a podobně. Redaktor si všiml, že se v Německu skateboarding posunul do stylu punk, a těšil se, až tahle módní vlna dorazí k nám. Zajeli jsme se i mrknout do Vídně do Prátru na snowboardový Big Air, který tam proběhl na Silvestra a přišlo se na něj podívat padesát tisíc lidí. Vyhrál Marc-André Tarte, udělal cab 1080 a vyhrál šest tisíc euro. Jsme v půlce časopisu, kde jsou plakáty. Snbový má Radim Čada, skate Ondřej Loučím. Představení zimního resortu Bublava se obstaralo s partičkou krušnohorskejch riderů, takže Kašpi, Pavel Doležal,
Lágoš, Jarda Hájek. Bublavský středisko tenkrát mělo snowpark a denní permice stála 280 Kč. Zajímavej článek byl o skate contestech listopad/prosinec 2002, celkem se odehrálo pět akcí a většinou se jednalo o miniramp závody. Takže v článku taky figurují jména jako Vodvářka, Tovaryš, Klos, Šimek, Jurášek, Hlaváček a podobně. V reportáži o Air and Style z Innsbrucku, na který zavítal i Shaun White, se dozvíte, že tu byla k vidění „neuvěřitelná“ rotace 1260 v podání Marc-André Tarteho. Ve skateparádě, což byla fotogalerie s možností hlasování, se objeví Pinďa, Vlček, Tovaryš a další. Na hudebních stránkách se představí Stepson a Severská Dvojka, pak následuje škola triků, tedy snb grind to boardslide na railu a switch fs 540. Miniprofil má dvanáctiletej snowboarder Pepa Švejda, brazilskej pro Sandro Dias a litoměřickej skate punkáč Venca Paták. Šlus.
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428 69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732
Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927
Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793
Subform, Zámečnická 4, Znojmo
Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155
Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645
Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop