137
TORDRILLO MOUNTAIN LODGE
GATE TO ALASKA JOHN JACKSON | DIY OR CRY HORSEFEATHERS APPLAUSE TOUR číslo 137 / prosinec 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK
RI D E S T HE N I KE ZO O M I T E S WI T H ST I FF F LE X I N N I KE A PPA RE L A N D O UT E RWE A R
NIKESNOWBOARDING.COM
facebook.com/BurtonEurope Rider Service Europe: 00800 287 866 13 (toll free)
=(90(3 /,,3
NEEN WILLIAMS I S P R O U D T O S K AT E I N T H E
SKYTOP III
WHITE SUEDE / GUM
C H A D M U S K A S I G N A T U R E MO D E L
SUPRAFOOTWEAR.COM
INTRO 137
„Každej den se mi tak dvakrát stalo, že sem z pocitu euforie začal nekontrolovatelně brečet. Nikdy sem z ničeho neměl takovejhle pocit. Tělo si samo řeklo, že to, co zažívám, je brutál a samo si poplakalo.“ Článek o heliboardingu český party na Aljašce, doplněný o vyprávění Davida Horvátha, naleznete na straně 56.
9
SNOWBOARDING 38
INTERVIEW JOHN JACKSON Americká snowboardová superstar si udělala čas na exkluzivní rozhovor pro Board magazín.
56 78 88
TML GATE TO ALASKA THE WALL SNOWPARKS V menším přehledu snowparků najdete pár středisek, který určitě stojí za vaši návštěvu.
94
MINIPROFIL: MARTIN BRZA
ENTERTAINMENT 14 18 22 26
RIDER‘S NEWS TEST THE BEST PANTS, UNDERWEAR, JIB BOARDS PRODUCT NEWS DREAM JOB: TRENÉR SAMEK Pokud nevíš, jakýmu povolání by ses měl po střední věnovat, Pepé Samek ti prozradí, jaké je to být trenérem snowboardingu.
96
SKATEBOARDING 30
DIY OR CRY GARAGE Partička kolem Darkslide.cz a Lógru zamakala v Říčanech a vykouzlila hodně zajímavej DIY indoor spot.
48 72
HORSEFEATHERS APPLAUSE TOUR UHERSKÉ HRADIŠTĚ Že velký skateboarding se dá provozovat i na malém městě, dokazují lokálové z Hradiště.
OBSAH 137 na obálce: Největší zářez Davida Horvátha a 1.200 metrů letem. Místo pojmenoval Banana, a když to dojel, brečel štěstím jak malý dítě. (foto: TML) ročník 18 / číslo 137 / prosinec 2012 toto číslo vyšlo 28. 11. 2012, příští číslo vyjde 30. 1. 2013 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
PŘED DESETI LETY BOARD 59 A 60
©2012 VANS, INC.
RIDER‘S NEWS
Zima v těchto dnech rozhodně není Lukášovi Daňkovi, neb si hřeje prdel i kolečka v Brazílii, kde s evropským Crail teamem natáčí video. Měli by navštívit města Sao Paulo a Rio de Janeiro, a nám nezbejvá nic jinýho, než si pořádně dopnout bundu u krku a hezky česky závidět.
Během října byl Honza Lohynský dva týdny na Hintertuxu, kde se rozježďoval po létě a testoval nový boots Nike Zoom Ites. Aby toho najezdil co nejvíc, pořídil si Tirol Card, permici na mnoho rakouských resortů, a hned byl odměněn přívalem prašanu, který je na tohle období roku spíš výjimkou. Do konce roku ještě párkrát plánuje navštívit Stubai a na Vánoce si bude zpívat koledu Stille Nacht po ježdění ve Flachauwinklu.
Miki Pajer začal přípravu na novou sezonu pod tradičním trenérským dohledem Pepého Samka. Společně pojezdili ve snowparku na Stubai, kde chytili tři luxusní slunečné dny. Pak se ale zatáhlo a pořádně nakydalo, takže kluci nečekali a pořádně rozryli první podzimní prašánek. Už teď se těší, až se vysype Zlaťák ve Špindlu, a pudou si tam zaprášit.
Hodně si od nadcházející sezony slibuje čtrnáctiletý lokál z Božího Daru Honza Kašpar. V létě podepsal nový sponzorský smlouvy s Dragon, Capita, Union, Westbeach a dalšími značkami z obchodu Snowbitch.cz, takže o kvalitní výbavu nebude mít nouzi. Už byl všechno otestovat na Hintru a vrátil se domu s úsměvem na rtech a mickeymousem na ksichtě. Loni mu kvůli zranění uteklo finále World Rookie Tour, takže letos má v plánu si ho znovu vybojovat a něco tam ukázat.
honza lohynský
Koncem ledna se team rider K2 snowboarding Ondra Bauer chystá coachovat na již třetím ročníku K2 Local Campů, které se uskuteční ve snowparku Freestyle Area Vítkovice v Krkonoších. Letos by měla tahle akcička proběhnout ve velkým stylu, a to především díky mega snowparku, který na vás ve Vítkovicích čeká. Termíny byly stanoveny na 29. 1. až 2. 2 a 12. 2. až 16. 2., a v roli coachů zde najdete i další členy K2 teamu, jako je třeba Martin Kolařík a Kuba JP Petr.
miki pajer honza kašpar
ondra bauer
lukáš daněk
Podzim trávila Lucka Zábranská ve Francii v L2A, kde jezdila, běhala a různě po horách na sobě makala. Nyní se dva měsíce pohybuje po USA, kde trénuje s českou repre. Pak jí čeká první závod světového poháru v Copperu, který je zároveň prvním kvalifikačním závodem na ZOH v Soči, a potom se přesunuje na mistrovství světa do Kanady. Voilà!
Velký cestování měl na podzim Tomáš Vintr. Nejdřív odjel na dva týdny na demo a závody do Brazílie, odtud rovnou do LA a pak do San Franciska na závod Dew Tour. Pak se vrátil na pár dnů do LA a odtud vypadnul spolu s Manny Santiagem a pár dalšíma lidma na závody do Pekingu. Byla to celkem velká akce, odehrávala se na olympijském stadionu, přenášelo to několik televizních stanic a Tomáš závod vyhrál. Následoval přesun do LA, kde nátáčí svůj nový street profil a taky maká na vývoji a propagaci SkateSpots app pro mobilní telefony. A právě Manny Santiago se stal prvním US profíkem, který bude tuhle aplikaci propagovat, a k stažení bude dokonce jeho MSA package, seznam spotů sestavenej podle jeho videopartu 9-10-11.
Novou posilou snowboardového Nike teamu je Mára Ježek, sedmnáctiletý týpek z Vrchlabí. Není proto překvapením, že jeho home resortem je Špindlerův Mlýn, kde bude i letos trávit téměř celou zimu a poctivě natáčet edity z parku i prašanu. Máme se prý na co těšit.
RIDER‘S NEWS
Matyáš Volek finishuje stavbu Prison Bowlu v Říčanech a kromě toho začal makat ve Snowbitch obchodě v Pasáži Alfa v Praze, kde se po předchozím nájemci Rock’n’rollu komplet předělává interiér a chystá velká otvíračka. Matyáš se dal i na učitelskou dráhu, vede kroužek skateboardingu na ZŠ v Říčanech, kde má na starosti deset dětí a prej z nich vyrostou velký killeři!
Posledních pár závodů šla Martinovi Pekovi karta, a tak bral vítězství třeba na Pražským Démonovi ve Strašnicích, celkově skončil první v sérii Českýho poháru, a v celoevropským finále závodu Vans Shop Riot to s teamem Streetmarket taky zabili. Díky tomu dostali nejen strašnou hromadu euro, ale taky do Prahy přijel na týden fotograf a kameraman z Kingpinu, takže tu budou mít kluci o sobě článek.
Skoro celý říjen trávil Dušan Kříž s partičkou freeskierů a s Horisem na Hintru, kde panovaly jedny z nejlepších podmínek. Důkazem toho bylo mnoho světových profíků, kteří často pendlovali parkem, a tak se kluci mohli lecčemu přiučit. Posledních pár týdnů pak Dušan pohrotil školu, neb už tam teď nechodí a radši trénuje s českou repre v USA, kde odjede i první závod světovýho poháru. Držte palce!
Nejenom na veterinární a farmaceutické univerzitě letos zabodovala Lenka Salačová při skládání magisterských státnic, ale i její letošní longboardová sezona byla famózní. První závod sezony na Slovensku vyhrála. Pak následovaly závody Světového poháru, kde si dala dvě třetí a jedno čtvrté místo, na ME byla taky třetí a na závěr sezony vyhrála MČR. Jinak nedávno se přestěhovala do Brna, kde si shání práci, takže kdybyste o něčem věděli, máte jí dát echo.
Na závodě Lines of Bielawa vyhrál Maxim Habanec dvě letenky do Barcelony, takže se tam chystá v nejbližší budoucnosti vyrazit a trochu si zaskejtovat v teple s lokálama. Mělo by proběhnout nějaké focení a točení na streetu a určitě si Max zajde pojezdit i do DC embassy. Příjemnej začátek zimy!
Katce Vojáčkový domu konečně dorazily poháry z Evropského šampionátu, takže se s nima mohla mistrovsky pomazlit. Času na to ale zas tak moc neměla, protože teď musela hrotit školu, aby mohla v klidu odletět na reprezentační soustředění do USA. Kromě učení však na podzim stihla i se párkrát rozjezdit na Hintru, a taky třeba skončit šestá na Pleasure jamu na Dachu. Z tý holky jednou něco bude!
maxim habanec lenka salačová dušan kříž
matyáš volek
martin pek
Snowboarder a cestovatel Janík Hůrka vyměnil sponzora na boty a vázání, přešel k Deeluxe boots a Union Binding. Nové vybavení hned letí testovat k polárnímu kruhu do Švédska, do střediska Tarnaby, kde s kámošem z Novýho Zélandu bude pro areál shapovat park. Do Čech by se měl vrátit až na začátku sezony, aby stihl objet pár domácích závodů a akcí.
Dlouholetý a zasloužený člen Nike teamu Honza Minol právě dodělává projekt, na kterém pracoval poslední tři měsíce spolu s Honzou Dojčanem z Jamcopters. Jedná se o street part natáčený kompletně letecky, takže nečekejte standardní skejt video, bude to totiž něco, co tu ještě nebylo. Je se na co těšit, sledujte web.
katka vojáčková
Sádru z ruky už Danu Rahmanovi dávno sundali, ale jeho koleno bohužel v pohodě ještě nebylo. Teprve nedávno se dal do kupy tak, že mohl po dlouhých dvou měsících opět vyjet na skejta, takže teď drtí zimu na Štvanici a snaží se fotit a točit.
J
` M I L O AR
J B oard U b n K o . A ma
foto: David Horváth
fa
Zezu d r a o nowb S * orm Subf
la *
ado Torn
* St
Mark reet
et
owb * sn
ok. cebo
itch
com/
pu
18
NIKE BUDMO CARGO
MEATFLY PLUTO
VANS LANDEN PANTS
VOLCOM CARBON
RIP CURL FOCKER
BURTON RESTRICTED BULGE
QUIKSILVER PLAN
LOW END PANTS
WESTBEACH UPPER LEVEL
Předpokládáme, že většina z vás prachy nesere, a při nákupu zimní výbavy tak řeší hlavně cenu. Právě proto jsme si taky připravili přehled low-endovejch snowboardovejch kalhot dostupnejch na našem trhu, který maj nejlepší poměr cena/výkon.
RIP CURL FOCKER
MEATFLY PLUTO
Při nákupu kalhot Rip Curl Focker z řady Rider se vám dostane technickejch kalhot volnýho střihu s prodyšností a voděodolností 8/10, elastickou manžetou s háčkem na přichycení k botám, poutkama na propojení s bundou, ventilací na zip na vnitřní straně nohou a kapsama na zip. Nechybí ani nastavitelná šířka spodní části nohavice patentkem, a to samý platí i o dýlce samotnejch kalhot. Cena na pultě obchodu je 3.899 Kč.
Milovníkům slim fit střihů by do oka mohly padnout kalhoty Meatfly Pluto z materiálu Kryptonite 15000 s voděodolností 15k a prodyšností 10k. Za příznivou cenu 2.990 Kč máte možnost koupit větru i voděodolný gatě s podlepenejma švama, dvojitou ventilací, podšívkou a kapsou na nářadí.
NIKE BUDMO CARGO
QUIKSILVER PLAN
První věc, která vás jistě zaujme na kalhotech Nike Budmo Cargo je jejich maskáčovej design. Ten si oblíbil i třeba Austin Smith, kterej na tyhle gatě nedá dopustit. Na krámě vyjdou na 3.790 Kč a pokud vám nevoní maskáč, na výběr jsou i další tři barvy. Budmo Cargo disponujou membránou Storm-FIT 10 s vlastnostma 10k/10k a v perfektním Nike provedení samozřejmě nechyběj plně podlepený švy, větrání nebo kapsy vystlaný fleecem.
Plan je model středně zateplenejch kahot z materiálu Quiktech 8000 s vyvýšenym pasem, kterej Quiksilver prodává za cenu 3.615 Kč. Kromě samozřejmostí, jako jsou podlepený švy, elastickej návlek s háčkem pro uchycení k botě, nastavitelnej obvod pasu, ventilační otvory nebo propojení se snowcatcherem, tu v kapsách najdete karabiny na klíče a šňůrky na zvednutí nohavice.
BURTON RESTRICTED BULGE
VANS LANDEN PANTS
Tyhle kalhoty z poslední zimní kolekce Burton sou k sehnání hned ve dvou střizích. Můžete si totiž vybrat, jestli chcete mid fit, nebo slim fitovou verzi. Cena je 3.640 Kč, membrána disponuje vlastnostma 10.000/5.000 a tenhle jednoduchej design určitě nikoho neurazí.
Snowboardový kalhoty Landen od Vansu nabízej pohodlí a komfort pro ridery po celou sezonu. Mají podlepený švy, prodyšnost materiálu 5k a stejně tak udržej 5k vodního sloupce. Nechybí zateplení na hýždích a kolenech. Cena na krámech je od 4.050 Kč.
VOLCOM CARBON
WESTBEACH UPPER LEVEL
Základní model snowboardovejch kalhot Volcom dostal jméno Carbon. Ve vínku mají čistej design i střih, matroš 5k/5k, zateplený kapsy pro ohřev rukou plus dvě na zadku nebo spešl volcomáckej držák na permice. Carbony seženete za 3.730 Kč.
Upper Level z nabídky kultovní značky Westbeach jsou nezateplený kapsáče volnýho střihu. Za cenu 3.490 Kč nabízej podlepený švy, voděodolnost 10.000 mm H2O a prodyšnost 10.000 g/m2/24h. K dostání sou ve velikostech M, L a XL.
BASE LAYERS
Asi jen málokdo si dokáže snowboarding představit bez kvalitního termoprádla. To během námahy odvádí vlhkost z těla, a zabraňuje tak následnýmu nepříjemnýmu feelingu z propocenýho a studenýho trika. Další výhodou jsou i jeho termoizolační vlastnosti. No a jaký komplety funkčního prádla nabízej přední boardsportový značky?
MEATFLY TECHNICAL UNDERWEAR
BURTON LIGHTWEIGHT UNION SUIT
VOLCOM HUNTER RIDING
QUIKSILVER WARMING TOP&BOTTOM
Termo komplet z produkce český firmy Meatfly v ceně 690 Kč za triko a 750 Kč za kalhoty nabízí střih přesně na tělo a funkční matroš ze 100% polyesteru pro udržení teploty a transport vlhkosti do vrchních vrstev oblečení.
Union Suit od značky Burton snowboards na první pohled zaujme svým neobvyklym stylovym designem. Kromě tepla a sucha se můžete spolehnout na 360º stretch matroš, kterej vás nezastaví při žádnym pohybu, a antibakteriální úpravu Stink-Proof. O zapínání vpředu se staraj knoflíky a vzadu najdete rozepínací poklop na bomby. Cena na krámě je 1.820 Kč.
Termoprádlo nechybí ani v nabídce značky Volcom. My jsme si posvítili na model kalhot a vršku s názvem Hunter Riding, kterej se dá pořídit i v tomhle camo designu. O funkční vlastnosti se stará materiál Dry Poly Hex, o volnost pohybu klín v rozkroku a další střihový vychytávky, no a kalhoty na místě drží guma z brandingem značky Volcom. Jak vršek, tak spodek vyjde na 1.540 Kč.
Společnost Quiksilver při výrobě termoprádla vsadila na přírodní materiál 100% Merino Wool. Ten je na nošení příjemnější nežli umělý matroše, neomezuje v pohybu, je odolnej proti zápachu, perfektně drží tělesnou teplotu a odvádí pot i páry pryč od těla. Kalhoty jsou tříčtvrteční, triko má dlouhý rukávy a tenhle komplet seženete za 2.055 plus 2.315 Kč.
20
BURTON WHAMMY BAR Burtoňácká jibbovka jménem Whammy Bar vyjde na 10.660 Kč a jedná se o twin V-Rocker se zvednutejma hranama mezi vázáním, což zabraňuje kousání hran při slidech. Záseku při dopadech zase zabraňujou nose a tail ve tvaru lžíce a s jakymkoli railem si poraděj zesílený hrany Rail Ready Edge Tune. Šířka snowboardu je střední a pro letošek design potěší hlavně milovníky kapely Pink Floyd. Pod nohama totiž můžou mít obaly svejch oblíbenejch desek The Division Bell, Animals, The Dark Side of the Moon a Wish You Were Here.
CAPITA HORRORSCOPE FK
GNU STREET SERIES BTX
V katalogu značky Capita na tuhle zimu najdete i výborný prkno na hraní v parku i ve městě s názvem Horrorscope FK. To v roce 2010 dostalo i ocenění Good Wood od TransWorld snowboarding a od tý doby je jednou z nejvyhledávanějších desek snowboardingu. Za cenu 8.750 Kč se vám dostane boardu, kterej urychlí učení triků v parku, je stabilní při vysokejch rychlostech a jibbuje jak šílenec.
Streetovej banán s Magne-Traction střední šířky a freestyle šejpem, to je představovaný prkno z produkce firmy GNU. Pokud hledáte snowboard s největším možným popem a hlubším pressem, kterej vás dostane dovnitř i ven ze zapeklitejch situací, tohle je jasná volba. GNU Street series se navíc neztratí ani v prašanu nebo kdekoli jinde mimo štrýt. Cena na krámě je 11.180 Kč.
K2 WWW Pod zkratkou WWW se skrejvá název World Wide Weapon a jedná se o jibbový prkno, který se v nabídce značky K2 objevuje už několikátou sezonu po sobě. Taky se není čemu divit. Kombinace klenutí K2 Jib Rocker, biaxiální laminace a jádra z jedný dřeviny, dělá z WWW neuvěřitelně hravej a zábavnej snowboard, ideální na menší skoky a přísnej jibbing. Jib Tip technologie navíc prodlužuje efektivní hranu, což vám umožní mít tenhle snowboard až o 5 cm kratší, než jste zvyklí. WWW je hlavní zbraní člena českýho K2 týmu Martina Kolaříka a pořídíte ho za 9.990 Kč.
JIB BOARDS Pokud vás na snowboardingu nejvíc baví broušení všelijakejch parkovejch, nebo dokonce streetovejch railů a beden, určitě se pusťte do čtení přehledu jibbovejch prken, co jsme pro vás připravili ve spolupráci s nejlepšíma značkama snowboardů na našem trhu.
LIB BURTNER BOX SCRATCHER SERIES BTX LIB pro rider Jesse Burtner chtěl vyrobit všestrannej board, se kterym by mohl skákat mimo sjezdovky a zároveň by zvládnul odjet jeho paletu osmatřiceti jib triků. Výsledkem je krátkej banán s twin jib geometrií, vybavenej hranama Magne-Traction pro lidi s normální velikostí nohy. Cena tohodle prkna je 11.960 Kč a na každý dýlce najdete jinýho zombíka.
PRODUCT NEWS Model EGB2 je již desátý kousek v kolekci Electric. Poskytuje téměř stejně široký výhled jako EG2, a navíc perfektně pasuje do helmy. Brýle jsou široce proříznuté na nose, takže nesvírají. K dostání v několika barevných provedeních, na obrázku zachycena barva Ton, za cenu 3.190 Kč. Jako bonus navíc dostanete žluté sklo a tvrdé cestovní pouzdro.
Značka K2 snowboarding šlape do série K2 Backcountry, která je určena všem vyznavačům freeridu. V nabídce najdete splitboardy, freeride boardy, lopaty, lavinové sondy, stoupací pásy, hole a taky batohy. K2 Hyak je do detailu propracovaný batoh, který se prodává buď samostatně, nebo jako kit obsahující lopatu a hliníkovou sondu o délce 230 cm. Cena 4.290 Kč.
Pokud rádi jezdíte všechno, tak jedno z nejvhodnějších vázek pro vás bude Burton Cartel EST. Velmi pevnou patku oceníte při power zatáčkách a díky technologii Zero Lean si ji můžete nastavovat dle libosti. A psát o spolehlivosti a preciznosti přezek u firmy Burton asi netřeba. Cena 6.110 Kč.
Nike mikča z action sport kolekce s názvem Thurman Icon je klasika. Pohodlná bavlna s příměsí polyesteru, klokaní kapsa a logo natisklý na prsa, nemůže nikoho urazit. V obchodech mikinu seženete v několika barevných provedeních za 1.190 Kč.
Snowboardový boty Vans Aura patřej k jednomu z nejoblíbenějších modelů ze SBB lajny. Nabízejí komfort dvojitýho BOA systému, který Vans začal používat jako jeden z prvních, a mají ho proto dost vychytanej. Podrážka z EVA materiálu zaručuje extrémní lehkost univerzální boty, která je na škále tuhosti/měkkosti přesně uprostřed. Na krámech je seženete od 5.990 Kč.
Nejvyšší model v nabídce bund od Meatfly, to je Nova Jacket. Má prodlouženou délku, top materiál Kryptonite 30000 s parametry 30/10 K, teflonový zátěr, nepromokavé zipy, podlepené švy, pevnou kapuci, 4x ventilace, fleecovou podšívku na důležitých místech, snowcatcher, rukávky z lycry a kapsu na iPod a snowpass. Koupíte ji za 4.990 Kč / 225 EUR.
Díky nízko-profilovému designu a malé hmotnosti, získává Hybrid Shell konstrukce helmy Smith Vantage nesmírné výhody oproti konkurenci. Hybrid Shell SL kombinuje dvě oddělené skořápky, spojením odolné konstrukce Bombshell ABS se super-lehkou technologií In-Mold vzniká zcela nová kategorie přileb. Plně odnímatelná vnitřní vložka je vyrobena z X-Static stříbrných vláken, certifikovaný systém BOA umožňuje bezproblémové nastavení velikosti helmy i v rukavicích. Díky 21 venkovním průduchům a vnitřním kanálkům v EPS vložce odčerpává ventilace AirEvac 2 teplý vzduch z nasazených brýlí. Cena 4.499 Kč.
Prodloužená Quiksilver bunda Highrise s vysokým límcem nabízí maximální pohodlí. 10K Quiktech a Thinsulate 3M technologie zajišťují vysokou kvalitu a komfort. Nechybí kapsa na brýle a permici, bundu lze připnout ke kalhotům. Prostě kvalita a funkčnost za 6.734 Kč nebo 139 Euro.
PRODUCT NEWS Hubble je nová generace Quiksilver brýlí s technickými inovacemi, které změní budoucnost. Jsou vyvinuty v úzké spolupráci s Travisem Ricem tak, aby odpovídaly ježdění v extrémních podmínkách. Skla umožňují panoramatický výhled až 160 °, nechybí přímý průduch odmlžování, a navíc jsou vybaveny optimalizovaným rámem až o 40 % tenčím v porovnání s běžnými goggles. Připravte si 3.725 Kč nebo 149 Euro.
Taška ideálních rozměrů pro vše potřebné, to je Meatfly Piston Messenger. Čeká na vás kožené logo kolekce Custom shop, vnitřní kapsa na 15” notebook a spousta dalších úložných prostor. Dostupný ve třech barevných variantách za luxusních 990 Kč.
Softshell bunda Quiksilver Dock s kárem, která z dálky připomíná jen košili, má vlastnosti jedné z nejlepších softshell bund z kolekce. Byla navržena ve spolupráci s Mathieu Crepelem a seženete ji za 3.615 Kč nebo 139 Euro.
Stylová vychytávka na iPhone od Vansu v designu podrážky, je vyrobená ze stejnejch materiálů jako klasická waffle, která je pro Vans tak typická. V prodeji jsou verze pro iPhone 4/4S a verze pro pětku bude na krámech co nevidět. Cena od 690 Kč.
Stylová flanel bunda Burton Restricted Hackett vám dá na svahu dostatečnej respekt, kterej ještě navíc umocní její vlastnosti, jako třeba nepromokavost materiálu Dryride Durashell 2L a zateplení Quad Package. Bráško, nakoupíš za 6.240 Kč.
Twintipová deska Process Flying V od Burtonu je spojením toho nejlepšího z rocker a camber tvaru. Její střední tuhost vám umožní lehce zatáčet a podrží vás při scatchy dopadech, odlehčené jádro Super Fly core nakopne váš pop, stejně jako karbonová vlákna uvnitř prkna. K dostání ve čtyřech velikostech 152 až 162 za cenu 10.660 Kč.
Komfortní a fukční snowboardové boty, to jsou Nike Vapen. Zavazují se osvědčeným způsobem na tkaničku, podrážka je inspirována skate botami Mogan 2, vložka se dá tepelně tvarovat přímo na vaši nohu a její Roman Sandal šněrování podrží patu tam, kde má být. Na botě je použita Space blanket technologie, která zaručuje maximální teplíčko, prostě tyhle boty za 4.990 Kč jsou fakt pecka.
Tahle dvouvrstvě laminovaná bunda Nike Van Patten vám svým voděodolným prodyšným materiálem a podlepenými švy zajistí maximální pohodlí při jakémkoliv počasí. Syntetické zateplení dokáže zahřát, i kdyby vám pod bundu nalítal sníh, což by se vám určitě nemělo stát, když si nezapomenete zapnout funkční snowcatcher. A vychytávky jako odvětrání, podšívka nebo kapsa na audio jsou samozřejmostí. K mání za 5.590 Kč.
Brýle Smith I/OX jsou pecka. Balení obsahuje 2 zrcadlová sférická skla, technologie TLT zaručí zcela nezkreslený výhled, dvojitá skla Vaporator slouží jako tepelná přepážka. Novinkou je 5X Anti-Fog, kde hydrofilní chemické ošetření vnitřního skla zamezuje zamlžení. Rám brýlí je potažen třemi vrstvami antibakteriální pěny a samozřejmostí je karbonová vrstva proti poškrábání a šmouhám. Výměna skel trvá jen pár vteřin. Tvoje budou za 4.299 Kč.
DREAM JOB text: Radek, foto: Pepésám
PEPÉ SAMEK SNOWBOARDOVÝ TRENÉR KDO MÁ CHUŤ SE NA SNOWBOARDU NĚCO NAUČIT, MŮŽE TO ZKUSIT TŘEBA S TRENÉREM. JEDNÍM Z NICH JE I PEPÉ SAMEK, OSMADVACETILETEJ SNOWBOARDER Z PRAHY. ZA SEBOU MÁ CELKEM ZAJÍMAVOU ZÁVODNÍ KARIÉRU, KTEROU OKOŘENIL TITULEM MISTRA ČR VE SLOPESTYLU V SEZONĚ 2010 A ROK NATO SE STAL I VICEMISTREM V RAMPĚ. PO VÁŽNĚJŠÍM ZRANĚNÍ NA PRKNĚ, KDY PŘIŠEL O LEDVINU A SLEZINU, SE ROZHODL POVĚSIT KARIÉRU NA HŘEBÍK. V ZIMĚ PROTO PRACUJE JAKO TRENÉR A PŘES LÉTO SE VĚNUJE SVÝM OBLÍBENÝM VÝŠKOVÝM PRACÍM. Jak si se vůbec dostal k trénování mladejch? To je divokej příběh. Bylo mi to vlastně nabídnuto po smrti mýho kamaráda Pepého Povýšila, který byl trenérem. Někdo si ty mladý musel vzít k sobě a přišli s tím za mnou, protože jsem se zranil a nevypadalo to, že bych mohl závody dál hrotit. Takže takhle mě Petr Benáčan a Eva Erlebachová ze špindlerovský Sportovní akademie odchytli a uklidnili můj život tím, že mně dali na starost prcky. Mám nad nima zodpovědnost, nejde s nima přijít do parku a nějak moc tam při tréninku sám hrotit. Co je na týhle práci nejtěžší? Vyjít se všema dobře. Musíš si rozumět s rodičema, s dětma. Vždycky jsou nějaký problémy, vždycky něco zaskřípe, a mnohdy i třeba mezi rodičema. Pořád mi někdo telefonuje, pořád někdo něco domlouvá, leze mi to do soukromí a je těžký to ustát. Ale dá se to. Náročný je to třeba v tom, že maj rodiče často představu, že po pár víkendech s náma bude z dítěte super jezdec a bude vyhrávat závody. Je třeba pochopit, že je to dlouhej proces a teprv na konci se uvidí. Já mám spousty dětí v teamu, který baví jezdit a vědí, že z nich asi žádný hvězdy nebudou. Přesto to ale dělaj, rodiče jim to platí a oni sportujou a makaj. Třeba se jim to v šestnácti zlomí a začnou dávat.
Hele, o jak starý děti pečuješ? Mám pod sebou freestyle přípravku na český závody, takže nejmladšímu je jedenáct a nejstaršímu šestnáct. Je to celkem členitá parta, ale všichni spolu vycházej. Občas proběhne nějaká přirozená šikana, starší buzerujou mladšího, takže tomu musim čelit a pořádně je profackovat. To na ně platí. Určitě jim na víkendovejch pobytech děláš fotra. Seš přísnej, co se večerní zábavy týče? Když jsme na ubytování, kde to řešej, tak na ně musím bejt vostrej, aby nedělali bordel a pořád nedupali. Teď sem ale objevil super ubytování na Stubai, kde neni nic slyšet a tam můžou řádit, jak chtěj. Mně je jedno, že dělaj bordel. Já jim uvařim večeři, oni se mezitim aspoň vyblbnou a pak líp spěj, hehe. Vytočej tě někdy tak, že přemejšlíš o fyzickym trestu? Tak ty používám dost často, to mám dovolený od všech rodičů. Většinou dávám pěsťovku do ramene, a když jsou hodně zlobivý, smotám kobru z ručníku a šlehám je. Funguje to. Když je velkej průser, tak dostanou hodně, ale někdy to máme i jako hru a to milujou. Je to řežba všichni proti všem, ale oni se rádi spolčej proti trenérovi, takže dostanu pak já.
Jak vypadá tréninková sezona? My jedeme celej rok. Na podzim začínáme na ledovcích, koupíme tirol card a všechno objíždíme. V zimě se soustředíme na ježdění ve Špindlu a na jaře to doplňujem ledovcema, kde máme permici až do května. Snažíme se vyjíždět do Alp tak dvakrát do měsíce. Začátek léta máme pauzu, pak jedem na 14 dní na ledovec na Schnalstal a začátkem září si dáváme dva týdny surfovačku u moře. Během roku cvičíme i v posilce, někdy dáváme i rehabilitace, sauničku a podobně. A když děti zlobí, přijde fyzickej trest třeba v podobě kliků. Na Schnalu mě nadzvedli tak, že jsem jim dal vyběhnout celou sjezdovku za půl hodiny, převýšení tak pět set metrů. Kdo to nedal v limitu, běžel ještě jednou. Máš nějaký trenérský vzdělání? Mám školu života... Pídil sem se po nějakých kurzech, ale zatím jsem na nic nenatrefil. Vím, že lyžařský svaz něco dělá na lyže, ale na snowboard ne. Jaký zajímavý ridery máš pod sebou? Tak v akademii je pořád Dušan Kříž, ten je jeden z lepších. Miki Pajer vyhrál celou sérii Českýho poháru, tak uvidíme, jak mu to letos půjde ve starších. Jestli teda vůbec nějaký závody AČS budou, zatim to tak nevypadá. Na závěr mi řekni, jaký máš s trenérstvím plány? Baví mě to a dost mi to dává. Někdy bych sice chtěl mít víc času na ježdění pro sebe než s nima, ale když si mládež správně vychováš, tak si zvládnou jezdit prašan v slušných terénech s tebou. A můj plán je se snažit trénovat, co nejlíp to umim.
30
matyáš volek dává bs feeble na okně nad vertovym radiusem za podpory celý party
DIY OR CRY
GARAGE text: Tomsh foto: Peter Mercell
CELÝ LÉTO VZPOMÍNAL KUDRNÁČ NAD PÍVEM, JAK SKVĚLÝ ČASY PARTA ZAŽÍVALA V DOBĚ PRVNÍCH DIY PROJEKTŮ V ČESKU, O KTEREJCH JSTE SI NA STRÁNKÁCH ČASÁKU MOHLI ČÍST ZHRUBA PŘED TŘEMA ČTYŘMA ROKAMA. PO TRIPU S DARKSLIDE.CZ DO BERLÍNA A POJEZDU NA TAMNÍCH BETONOVEJCH UNIKÁTECH UŽ TO ALE NEVYDRŽEL, SVOLAL STARONOVOU PARTU DOHROMADY A ZAČAL SE RODIT NOVEJ NEOKOUKANEJ SPOT, KTERÝCH NAŠE SCÉNA POTŘEBUJE JAKO SŮL.
mega alleyoop flip přes deathbox od daniela vojtaše
32
Prvního říjnového dne, někdy kolem Tomshových narozenin, panovalo tzv. období mlhy. Nikdo si nemohl pořádně na nic vzpomenout, ale v Rybě u Národky našla parta do stolu vyrytý plány na přísnej DIY spot. Zásadní otázkou tedy zůstávalo, kde stavět. Sestava dělníků, která měla už dopředu domluvenou finanční podporu od Darkslide.cz, Polar Skate Co. a českýho Vansu, se rozprskla po Praze s nadějí, že vyčmuchá krytý, na zimu ideální prostory. Nejdřív se každej zaměřil na místa, který zná, takže na přetřes přišla třeba stavba u bývalé Paradise Plazy v Karlíně. Bohužel, už je všechno srovnáno se zemí. Na mysli tak vyvstávaly všechny možný opuštěný stavby, na který si někdo vzpomenul. Ale úspěšnost nalezení vhodných prostor se stále rovnala nule. Všude byly buď nerudní penneři, nebo byly objekty hlídaný.
nejdřív bylo třeba vyklidit asi dvaceticentimetrovou vrstvu bordelu; centrální překážka před vyhlazením, samo se to ale neudělá, hoši; cihel, tvárnic a dalšího haraburdí na základy radiusů bylo naštěstí v okolí dostatek
Zlom nastal až po návštěvě DIY bowlu Matyáše Volka v Říčanech. Po tom, co místním srovnal skatepark se zemí dost nevybíravým způsobem buldozer, nezbylo jim nic jinýho, než aby se o sebe postarali sami. Takže si našli areál staré a nedokončené říčanské věznice a mezi stromy začali stavět. No a jak tam při jedné z návštěv čmuchala naše parta okolo, objevila starou budovu plnou bordelu, která byla překřtěna na Garáž. Ze začátku místo jako ideální spot nevypadalo. V optice několika Braníků, který dodaly nadšenejm hledačům odvahu, se však stavba DIY spotu právě tady začala zdát perfektní. Budova je v dost zbědovaným stavu. Je skrz na skrz promáčená a v některejch místech do ní lehce zatejká. Má dvě části. Jednu menší s vysokým stropem, druhou dlouhou s nižším, ale pro skejtování pořád dost vysokým stropem. Posledním otazníkem
pár průzkumných vrtech bylo zjištěno, že se pod tím vším skrývá skvostná betonová podlaha a navíc, všude kolem se válela spousta stavebního materiálu na stavbu radiusů. Kudrnáč proto rozhodl, že spot vyroste právě zde! Velkým bonusem místa je deset metrů vzdálený potok a nedaleká pískovna, která velmi ovlivnila beton používaný při stavbě. Vůbec poprvé bylo rozhodnuto, že se použije způsob míchání betonu, kterej popisuje Pontus Alv ve snímku In Search of the Miraculous.
byl povrch uvnitř, kterej se skrýval pod těžko uvěřitelným nánosem bordelu. V něm se mísily zbytky po předchozích obyvatelích, takže k vidění byla plejáda obalů od levnejch potravin, lahve od vodek metanolek a takřka kompletní pennerskej šatník. Mimochodem, dodnes se nezjistilo, kdo si odnesl docela pěknou zimní čepku, co tam mezi vším ležela. Celá tahle směska byla doplněna o obří nános polystyrenovejch kuliček, kterých jste po deseti minutách měli plný boty. Po
Tzv. vulkánová metoda je velice jednoduchá a spočívá ve vysypání všech částí směsi na hromadu, rozhrábnutí do tvaru sopky, nalití vody a následnym míchání. Na dva díly písku připadá jeden díl cementu a trocha vody tak, aby výsledná konzistence celé směsi byla sušší. Docílíte tím lepší manipulace s betonem a jeho jednoduššího vyhlazení v oblastech pod kopingem, ze kterých nebude stékat. Zároveň i ušetříte, protože náklady jsou třetinový, než když koupíte už
miloš hroch předvádí wallie na překážce, která sice vypadá dost jednoduše, ale opak je pravdou
matyáš volek letí v shifty indy vedle ondry filípka v melonu, dokonalý načasování
namíchanou suchou betonovou směs v obchodě. Tolik potenciálních dělníků, jako se sešlo předvečer stavby v hospodě, to dlouho nikdo nezažil. Realita stavebních dnů však byla značně odlišná. Po tom, co všichni sborově provolávali DIY or DIE, se nakonec na stavbě protočilo za 6 dní pouze 6 lidí, a to pokaždé na 6 hodin. Hlavními tahouny byla svatá trojice Kudrnáč, Špígl a Hroch. Za světel svíček a mobilních telefonů pak začal vznikat unikátní spot. Nízká hladina dělnické síly a časovej tlak přispěly
k tomu, že se stavba opět neodehrála úplně dle technickejch předpisů stavebního úřadu. Nejvíce to bylo cítit na absenci původně zamýšlenýho dřevěnýho žebrování do radiusů. Na druhou stranu, parta má v teamu mistra řemesla hlazení betonu „na blind“ Rodima Špígla, kterej žebrování nepotřebuje a od oka ladí radiusy do velice unikátních tvarů, místy se dokonce nebojí ani vertu. To dodalo Garage Rodimův unikátní betonovej rukopis. První překážkou, která vznikla, byl nižší, ale o to
vostřejší radius do zatáčky, kterej přehradil díru ve zdi po bývalejch vratech. Jako koping se použily nařezaný dlaždice, který na nákupech ve stavebninách objevil Kudrnáč. Díky pomoci jeho táty byly dlaždice perfektně nařezaný a vytvořily super koping. Druhou překážkou byla centrální spina, která začínala u zdi a uprostřed místnosti přecházela v kosočtvercovej funbox s kopingem z dlaždic. Na protější zdi byl vyšší radius s deathboxem, kterej budil značnej respekt. K tomu jako bonusovka přibyl ještě walliebox a boule
na vychytání rychlosti při rozjezdu na velkej radius. Za to, že se betonování obešlo bez nějakejch vandalskejch excesů, patří velké díky pennerovi od vedle, kterej za prázdný lahve od Braníka hlídal místo jako o život. Mimo lenost bylo největším průserem počasí, který na přelomu října a listopadu nebylo vůči potřebám dělnictva ani trochu nakloněný. Přes den chcalo, v noci pomrzávalo a beton schnul pomalu. I přes použití plamenometu na místa, kde se betonu kvůli kapající vodě moc nechtělo dostat do fáze zatuhlosti
zdatnýho dvanácteráka v říji, se drobný problémy objevily. Několik vzniklých menších děr se však zamázne s příchodem jara, boule se přestaví a bez stabilního wallieboxu se holt zatím spot obejde. To, že spot vydržel s tak malýma bebíčkama, je jen díky následné úpravě zaschlýho betonu. Významnou roli sehrálo poctivý sešmirglování nadbytečnýho lepidla a nerovností z kopingů i z radiusů. Stačilo na to několik kusů nejhrubšího brusnýho papíru. Dobrý je zároveň s broušením betonu zabrousit i hrany kopingů, je
35
potom jednodušší je zajet. Následovalo velmi zásadní penetrování. Rozetření penetrace po rádiusech, má pozitivní následek ve vyplnění spór v betonu. Díky tomu to pak líp jede a nedrolí se. Následně už se jen radiusy nabarvily a mistr Špígl ještě umělecky zvýšil jejich hodnotu. Důležitý ale je, že v polovině listopadu, bylo všechno ready na pořádnou otvíračku!
tomáš krňávek – vytrápenej fs nosegrind na středový překážce
Co si myslíte, že je Kudrnáčův nejhorší sen? S největší pravděpodobností to, že právě dokončil skvělej spot, přijížděj fízlové a Kudrnáč musí na vlastní náklady uvíst místo do původního stavu... A přesně když se dokončil nátěr na spotě, fízlové přijeli. Kudrnáč už se v tu chvíli viděl, jak bere lopatu a jde si kopat hrob pod radius. Naprosto nečekaně byli však lokální policajti v pohodě. Dokonce ocenili, že v Říčanech vznikly dva takový super spoty vedle sebe. Jediný, na co upozornili, vzhledem k počtu lahví od Braníku po zemi, bylo, ať se tam moc nechlastá a nedělá bordel. Pak v pohodě odjeli.
Na opening jako první dorazili nemakačenkové, kteří užírali z grilu a upíjeli ze sudu. Zajímavý je, že předtím je to na spot k lopatě nijak netáhlo. Ale zpět k otvíračce, největší petelice odjížděl lokál Matyáš Volek, kterej si nejdřív dal tandemovej transfer přes kosočtverec s Ondrou Filípkem a pak se pustil do pokoření okna. Na něm nejdřív udělal blunt do fakie a potom vyslal feeble. Havířovskej zabiják Dan Vojtaš má naježděno z Dukly, takže si na vysokej level obtížnosti velice rychle zvykl. Mimo spoustu jinejch triků naprosto zabil alleyoop flipem přes deathbox. Miloš Hroch vyhrál sázku nad Kudrnáčem, když
jako první překonal walliebox a šumperskej Tomáš Krňávek vyslal nesmyslnej nosegrid na kosočtverci, na kterej se natrápil celej den. Botky a respekt za best trick si nakonec odnesl Roman Špaček, kterej odjel wallride naskakovanej ze spiny. Stěna se tak drolila, že to Roman nakonec odjel v jakýmsi primo wallride, když mu kolečka zapluly do jedné z vyjetejch rýh. Nepochopil nikdo. Když bylo doježděno, dopito, dogrilováno, zapálil se fajr, aby se všichni trochu ohřáli, a když to pak vyhaslo, šlo se domů. V letošním roce čeká na spot určitě ještě pár sessions, ale to nejzásadnější přijde na jaře. V plánu je generální
oprava a snad i rozšíření radiusů. Určitě je na co se těšit! Závěrem jen na vysvětlenou, proč DIY or CRY. Je to proto, že se nám tu rozmohl takový nešvar, kdy spousta lidí čeká, co jim postaví město nebo není spokojeno s tím, co u nich už za park stojí. Není nic jednoduššího, než s partou kámošů za cenu dvou normálních skejtů postavit proti sobě dva betonový radiusy nebo bedýnky s rejlem do sérky. Samozřejmě, brečet, že není kde jezdit, je jednodušší, ale nic to neřeší. Proto DIY or CRY. Není totiž nic lepšího, než skejtovat na něčem, co jste si oddřeli, a zároveň s pocitem, že jste dali scéně novej a originální spot.
dva díly cementu, jeden díl písku a vulkánová metoda, toť základ úspěchu; s přípravou kopingů pomohl kudrnáčův táta; tak, a teď už jen nabarvit!
roman špaček a jeho psycho primo wallride
37
BĚHEM OSMNÁCTI LET VYDÁVÁNÍ BOARDU JSME MĚLI ČEST SI POPOVÍDAT S MNOHA MEZINÁRODNÍMA SNOWBOARDERAMA. JEDNI SE NA NÁS LEHCE POVYŠOVALI, NĚKOMU JSME BYLI JAKO VÝCHODNÍ PARTIČKA LEHCE UKRADENÝ A NĚKDO BYL ÚPLNĚ V POHODĚ. ŘÍKÁ SE, ŽE ČÍM JE ČLOVĚK VĚTŠÍ HVĚZDA, TÍM JE SKROMNĚJŠÍ A SLUŠNĚJŠÍ. JOHN JACKSON JE ZTĚLESNĚNÍM TOHODLE PRAVIDLA.
JOHN
JACKSON text: Radek Hruška
Na horách slunný Kalifornie, u jezera Crowley Lake a nedaleko střediska Mammoth se před devětadvaceti lety narodil John Jackson. Na snowboardu začal jezdit v jedenácti a během pár let se vyjezdil na úroveň, kdy ho do svých filmů zvali Standard Films. O jeho současným postavení na pomyslným žebříčku oblíbenosti nejlépe vypovídá fakt, že se objevuje ve filmech s Travisem Ricem a že byl pro rok 2010 a 2011 zvolen TWS Riderem roku a dostal ocenění i za Nejlepší videopart roku. V době našeho rozhovoru se John nachází doma v Crowley Lake, kde má největší pohodu. Hodiny mu ukazují tři čtvrtě na deset večer a on odpočívá po náročným dni, který strávil běháním po doktorech. V Evropě máme sobotu, tři čtvrtě na sedm ráno. John se mě proto na úvod ptá, jak se mně spalo, a směje se:
„Neni to špatný, když vstaneš brzo ráno, co?“ Na to si asi dokáže odpovědět každej sám, že jo. A tak radši začínám vše směrovat k otázkám, ale ještě než padne první, John povídá: „Hey, díky za podporu, že jste si mě vybrali a děláme tenhle rozhovor.“ Sakra, tenhle kluk fakt neni žádná navoněná superstar!
Kolik si letos dělal rozhovorů pro tištěný snowboardový časáky? Hmm... tak to si vůbec nejsem jistej. Ale pár posledních tejdnů sem dával jeden rozhovor za druhym, a zrovna před několika dny jsem při jednom teprve v půlce zjistil, že je to pro surfařskej časák. No way... Z toho sem byl úplně hotovej. Na našem tripu s bráchou jsme teď dost surfovali, takže nejspíš proto si mě tam vybrali.
malé odpolední potěšení na pillow lajně ve whistleru v kanadě (foto: @ dean blotto gray)
39
Začal si jezdit, když si byl ještě dítě, a už v šestnácti si se stal profíkem... No, to přímo ne. V šestnácti jsem měl pár záběrů ve videu Todda Hazeltinese s názvem Diary of a Madman. Získal jsem pár sponzorů, ale rozhodně jsem ještě nebyl profíkem. Svojí kariéru sem rozvíjel po závodech, pak přicházelo další filmování, čtyři roky mě točil Torey Piro. První velkej part jsem měl v jeho filmu Hi Fi, dostal jsem tam otvíračku a když jsem to viděl poprvý, bylo mi trapně, že jezdím jako první. Vůbec sem netušil, že to je dobrá věc. A cejtil si se nějak pod tlakem, když si získal sponzorskou smlouvu? Já sem vždycky jenom jezdil na snowboardu. Pamatuju se, že sem tenkrát byl na snowboardingu strašně závislej, strašně sem to miloval a nemoh přestat jezdit. Chtěl jsem se pořád a pořád zlepšovat, a ten
s kámošema, a ne se o něj starat. Ale musim říct, že ho fakt mám rád a jsme všichni hodně blízká rodina. To je jedna z nejdůležitějších věcí na světě. No, brácha... ten nikdy z ničeho neměl strach, do všeho se pouštěl po hlavě. Pamatuju si spoustu různejch momentů, kdy sem ho sledoval a říkal si, že se asi zabije. Ustál všechno, má obrovský snowboardový srdce. Letos jste s bráchou natočili Youtube seriál Brothers on the run, dokument o několikaměsíční cestě z Aljašky do Chile. Jak tohle dobrodružství změnilo tvoje vnímání světa? Připadá mi, že se místo mě vrátil někdo jinej. Poznal jsem, co je v životě opravdu to důležitý, a ještě víc si vážím lidí kolem sebe. Na tomhle výletu jsem přišel na to, že ať děláš v životě cokoliv, tak nejdůležitější je ten přístup. Když ho máš pozitivní, lidi jsou kolem tebe v pohodě. Když někoho potkáš a začneš konverzaci
Hodně záběrů ve vašem Brothers on the run je o surfování. Jenže ty seš kluk z hor. Jak ses naučil jezdit na vlnách? Trošku sem to během let na surfu zkoušel, ale nic zásadního. Nejvíc sem se naučil právě na tomhle výletě. Taková moje vize, kterou jsem na začátku představil Red Bullu, který vše zaplatil, byla, že všichni rideři v sobě mají vášeň pro různý druhy sportu. Neznamená to, že bysme byli v každý disciplíně nejlepší, ale to vůbec neovlivňuje tu lásku k různým sportům. Surfeři, skateři nebo snowboardeři to cítí velmi podobně. Takže mě napadlo, dát ke snowboarderům na Aljašce do helikoptéry surfaře, a ukázat, že i když je v úplně jinym prostředí a není to jeho nejsilnější disciplína, jde do toho se stejnou vášní jako v oceánu. No a potom jsme to během našeho výletu otočili, a já s bráchou jsme se snažili jezdit na surfech třeba s Brucem Ironsem a Ianem Walshem. Vůbec nám to nešlo, ale užívali jsme
surfovačka v pascules v mexiku, trošku hrana na moje schopnosti. tady jsem si dal svůj první barel v životě. i love surfing! (foto: scott serfas)
sponzoring a přísun trocha peněz, to byl jen takový extra bonus. Ale sám pro sebe jsem to měl jenom o tý chuti jezdit a posunovat si limity. Necejtil sem tenkrát žádný tlaky, prostě mě zajímalo ježdění, byl jsem adrenalin junkie... Dnes už je to víc stresový. Jako sponzorovanej rider si musel bejt na střední pro holky lepší partie než kapitán školního teamu, hehe. Ou, man. Když sem chodil na střední, tak jsem měl přes zimu dálkový studium a fotbalisti mě přímo nenáviděli. To byla sranda... Jasný, nějaký holky proběhly, nějak sem to nakombinoval, hehe, ale ty fotbalisti, s těma sem vůbec nevycházel, oni maj všechno úplně jinak. Tvuj mladej brácha taky jezdí na prkně. Musel ses o něj starat, když začínal? Voskovat mu prkno a zapínat vázání? Hehe, když sem někam šel, pořád se vyptával mámy, jestli může jít se mnou. Víš co, když seš mladej, tak ti ten malej brácha vadí, chceš si přeci jen užívat
s úsměvem, přátelsky se o všechno zajímáš, tak se ti každej otevře a čekaj na tebe zajímavý zážitky. Myslim si, že neni potřeba se nikde na světě ničeho bát. Když se skámošíš s ostatníma, čekaj na tebe dobrý věci.
si to maximálně. Poselství je takový, že nemusíš být pro, aby sis věci užil. Možná je to spíš naopak, když seš začátečník nebo středně pokročilej, máš u toho víc zábavy.
Bylo těžký mít několik měsíců kameru pořád za zadkem? Bylo to hustý. Nikdo z nás nic takovýho předtím nedělal a myslím, že jsme byli na začátku projektu moc ambiciózní. Čekalo na nás strašně práce, museli jsme pořád točit spousty cestovatelských záběrů, a ještě každý dva týdny z toho udělat sestřih. Naše crew byla pod velkým tlakem, zvlášť lidi z produkce, protože museli makat, až se z nich kouřilo. Sotva stihli deadline jednoho dílu, už se makalo na druhym, prostě velkej tlak. Ale na druhou stranu, když jste takhle někde v partě, tak se z vás stane rodina, je to všechno najednou jinej svět a skoro vám to připadá jako sen. Bylo to úplně úžasný a jsem strašně vděčnej, že jsem mohl něco takovýho zažít...
Těsně před odjezdem na ten trip s bráchou sis po dopadu na strom nalomil pár kostí v těle a v posledním dílu Brothers on the run je vidět, jak máš po třicetimetrovym granátu něco s kolenem. Kolik zranění si tak v kariéře měl? Po pravdě, celou kariéru jsem byl na tom skvěle. V mládí jsem si párkrát zlomil zápěstí, jednou čelist, ale nikdy nic velkýho, co by vyžadovalo operaci. No a letos... to byl špatnej rok. Měl jsem lehčí úraz páteře a pár nalomených žeber po nárazu na strom. No a pak jsem si v létě přetrhal vazy v koleni, a to znamenalo konec celýho výletu, to mi zlomilo srdce. Přesto, že si měl tu páteř a žebra, tak jsi to asi deset dnů po úraze zabíjel na Aljašce. Musí být pravda, co
ježdění na aljašce s nalomeným obratlem (foto: scott serfas)
41
o tobě řikaj kámoši, že dovedeš věci dotáhnout do extrému a pořád pokoušíš limity. Vidíš to taky tak? A co tě nutí to posunovat dál? Well... ani nevim. Já když prostě něco dělám, tak do toho jdu naplno. Připadá mi totiž, že je spousta věcí, co bych chtěl udělat, a neni na to dostatek času. Takže když se naskytne nějaká příležitost, snažím se z ní vytěžit maximum. Když seš na Aljašce a na vrcholcích hor cítíš toho ducha, tu atmosféru, máš takový zvláštní pocit, který se ani nedá popsat. Uklidní se ti mysl, celý tělo a dokážeš si vychutnávat krásu světa. Pak se dá jezdit i s nalomeným obratlem. Ale někdy je to zranění vážný a jezdit nemůžeš. Jaký to je, sedět a koukat. It sucks, man, a já takovouhle situaci blbě snášim. Když jsem si udělal ty záda, těsně před začátkem výletu, bylo to strašný. Ani nešlo o to, že sám nebudu moc jezdit, ale moc jsem si přál, aby celý projekt neskončil u ledu. Byl jsem pak úplně nadšenej, že se nám to povedlo
rozjet, a na Aljašce sledoval svýho bráchu a Travice, jak to zabíjej... Ale samozřejmě sem to nevydržel a taky si dal pár jízd! Aljaška je vhodná i pro splitboarding. Co ten pro tebe znamená? Split je super věc pro všechny. Díky němu se dokážeš úplně spojit s místem, kde jseš, s horami. Svojí vlastní energií, silou svých nohou, se posunuješ tam, kam se rozhodneš. Má to v sobě spousty vlastní kreativity, narozdíl od jakoby podvádění s helikoptérou, skútrem nebo lanovkou. Je to prostě taková věc, která dává snowboardingu velkou svobodu. Na splitu nepotřebuješ mít tu hromadu peněz, aby sis každej den zajezdil v resortu či zalítal helikoptérou, a hlavně se na něm dostaneš na místa, který jsou třeba jinak nedostupný. Co používáš za split výbavu? Jezdím na Burton Freebird, myslim, že 163, a je to pro mě ten nejlepší splitboard, co jsem kdy jezdil. Má to
vlastnosti jako klasický prkno, dolezeš s tím všude, zaskáčeš si, je to prostě skvělý. Pravda, investice do splitu je trošku vyšší, ale zase dlouhodobě ušetříš na vlecích či benzínu do skútru. A to se vyplatí. A na jakejch prknech jezdíš normálně? Značka je jasná, Burton snowboards. Zajezdím si rád na Custom, ale úplně nejvíc miluju Custom X, je to takový agresivní, pevný prkno. Jako vázko mám Diode, je super lehký, pevný, citlivý a má nízkej profil. Boty většinou používám SLX, baví mě, jak jsou pohodlný hned od prvního nazutí. Co se týče oblečení, všechno je z řady AK, je to to nejlepší, v čem sem kdy jezdil. Ono vlastně všechno od Burton je neuvěřitelně kvalitní a funkční, prostě špička. Většina našich čtenářů neokusila, a nejspíš nikdy neokusí heliboarding. Jakej je rozdíl si někam zaletět a dostat se tam pěšky? Když lítáš, tak je to takový nakupování času. V zásadě
backside seven na aljašce. tohle se fotilo na začátku tripu brothers on the run, kdy jsem měl zakázáno jezdit na prkně. bylo to nějaký dva týdny potom, co jsem trefil strom a způsobil si přitom dvě menší zlomeniny v páteři, jednu v žebrech a jednu v lopatce. omlouvám se, nejsem příkladnej pacient (foto: scott serfas / red bull content pool)
Díky financím a podpoře od Think Big jsme přestavěli zničený sportovní areál na bike park.
A co chceš změnit ty?
o2thinkbig.cz
je program Nadace Telefónica 43
tahle fotka je z whistleru, z britský kolumbie. odrážel jsem se z malý spiny nad touhle kamenitou spinou, kterou jsem čísnul tailtapem (foto: adam moran)
44
je to strašně drahý, ale během mrknutí oka se dostaneš skoro všude, kam potřebuješ. Ale! Já si radši věci vyšlápnu. Je v tom takový kouzlo, že něco pokoříš jak cestou na horu, tak pak i cestou dolu. A jak si za svým cílem šlapeš, tak se hrozně dobře při tý námaze cejtíš. No a ještě jedno plus to má. Cestou si pořádně prohlídneš, co pak sjedeš, pořádně si to procítíš a jsi s kopcem a svojí jízdou víc spojenej... Chtěl bych se šlapání víc věnovat. Nejspíš si začínal stejně jako my všichni ve snowparku. Jaká byla ta transformace do backcountry? Já jsem začínal na Mammothu, a to tam tenkrát ještě neměli snowpark. Miloval jsem freestyle, jako většina snowboarderů, takže jsem pořád vyhledával a vyhlížel nějaký přírodní kickery. Tenhle průzkum terénu je to, co mě žene do snowboardingu. Miluju to hledání, co bude za hřebenem, co za stromama. Samozřejmě, když pak tenkrát na Mammothu postavili park, tak jsem se do něj zbláznil a jezdil tam hodně často. Bylo to dobrý k posunutí triků, myslím, že na to je park nejlepší. Pokud jsem ale měl možnost vyrazit někam mimo
Seš známej tím, že si přenesl triky z parku a ulice do velkých hor. Takže umíš jezdit všude. Kolik času ročně strávíš v parku a backcountry? Ze začátku sezony se rozjíždím v parku a jen si tak hraju. I během zimy, když mám čas si jít zajezdit jen pro zábavu, tak jdu do parku, tam je to vždycky zábava, připomíná mi to dětství. Zkraje zimy hodně času trávím i freeridingem v resortu, jezdím jedno kolečko za druhým, i když třeba neni moc dobrej sníh, člověk si tim zlepšuje fyzičku. Rád to jezdím sám, protože nemusím na nikoho čekat, a jedu a šlapu tak rychle, jak jen mi to jde. Zábradlí už nedělám tak často jako kdysi, maximálně tak někde v parku. Řikal jsem si, že bych se do nich zase moh pustit, protože jsou celkem zábavný. Zbytek času trávím v backcountry a čtrnáct dní až měsíc jsem na Aljašce, kde bych samozřejmě dokázal být i delší dobu, kdyby to šlo.
by mě, jak často tak hulíš? Hehehe... No, byly časy, kdy sem hulil skoro pořád. Mě to baví. Myslim, že je to dobrá věc, ale teď se spíš snažim svuj život kontrolovat pomocí hlavy. Před měsícem jsem měl operaci kolene a vůbec jsem nehulil. Frustrovanej sem byl maximálně a řikal si, že by bylo nejlepší umotat si pořádný brko. Ale neudělal jsem to a zkoušel si v hlavě srovnat, co mě trápí, a uvolnit se pozitivním myšlením. To, co tady říkám, je taková moje osobní věc, jak to teď mám.
Jako profík pořád něco natáčíš. Bez dohledu kamery toho asi moc neodjezdíš, co? Jezdit pro pocit, a ne pro záběr, to je nejlepší ježdění. Jakmile se mi naskytne příležitost si zajezdit jen tak pro sebe, jdu do toho. Říkáme tomu solo shredding, i když
Zmínili jsme Forum, což je tvůj bejvalý sponzor. Co řikáš na to, že tvuj současný sponzor Burton, majitel značky Forum, se rozhodl tuhle firmu dát k ledu? Jestli teda o tom můžeš veřejně mluvit. Já ani nevim, co si mám myslet. Nejspíš to Burton
Chápu. Ani bych ti možná tu otázku nepoložil, ale když jsme dali na Facebook výzvu našim fans, ať pro tebe připravěj nějaký dotazy, tak se ptali na to, jak bys popsal lidem, co nejezděj, pocity při pořádnym airu. Haha. No to se cejtíš, jako bys uměl lítat, a je to ten nejlepší pocit, co znám.
shreding na začátku sezony mezi stromy v kanadě a backflip při speedchecku (foto: @ dean blotto gray)
sjezdovku, tak sem neváhal. Backcountry je takovej dlouhej proces, kdy se musíš spoustu věcí naučit. Jezdit se skútrem nebo šlapat do kopce, porozumět sněhu, pochopit pravidla bezpečnosti, co dělat a co ne. Kdo tě tyhle věci o freeridu a velkých horách naučil? Mike a Dave Hattchet, zakladatelé Standard Films, si mě vzali pod svý křídla a naučili spousty věcí. Byli na mě strašně hodný, prvních pár let mi půjčovali jejich starej skútr... Oh man, já ho minimálně třikrát naboural. Jednou jsem trefil strom, pak se mi skutálel s kopce nebo mi spadnul z návěje do zamrzlýho jezera, hehe. Je to legrace být začátečníkem a každej si tim musí projít. Když teď točím za Standard, jezdím už se svou mašinou, ale vždycky s námi jede nějakej rookie na tom starym otlučenym skútru. A pozoruju, jak se nováčkům odehrávaj úplně ty stejný patálie jako mně. Teď si vzpomínám, jak Juuso Laivisto v Idahu naboural do stromu, to byla legrace, hehe. Ne nadarmo se tomu skútru přezdívá hammer sled.
se někdy takhle jezdí i v partičce. Kdybych to měl nějak spočítat, pravděpodobně točim a fotim pětasedmdesát procent dnů v sezoně a zbytek mám pro sebe. Rád vzpomínám na doby, kdy jsme s bráchou vzali skútry a jen ve dvou vyrazili někam do kopců, hledali a stavěli si spoty a jen tak blbli. Byla to zábava. Nejspíš sis zajezdil se spoustou profíků, který my známe jen z videí a časáků. Kdo tě tak nejvíc bavil, kdo tě nejvíc ovlivnil? Loni jsem si trochu zajezdil s Nico Müllerem, a to je super člověk. Miluje snowboarding a pořád má chuť jezdit. Bavilo mě to s ním moc. Když jsem začínal s freeridingem, jezdil jsem s Eero Ettalou, s ním byla legrace. Nejvíc mě však ovlivnil a největší zábava byla s Mattem Hammerem. He is the man! Když sem viděl tvuj part na Forum F’ it videu, řikal jsem si, že držíš snowboarding u jeho kořenů a že to pro tebe rozhodně není sportovní disciplína. Zajímalo
kvůli financím musel udělat, ale je to na prd. Forum je takovej důležitej stavební kámen snowboardovýho průmyslu a přijde mi, že všem jezdcům týhle značky o ten snowboarding opravdu jde. Vždy makaj jak o život, aby natočili svoje videa, který stojej za to. Forum jezdci v sobě nesou duši snowboardingu. Když pak vidíš, jak tu firmu ze dne na den zařízli... It’s sucks man. Jasný, museli to kvůli byznysu udělat, ale je to smutný vidět tuhle větev snowboardingu umírat. Nevim, co mám říct. Miluju Forum, milovaj jsem za ně jezdit, mám rád kluky z teamu... Yeah, it’s super sad. It’s fucked. Loni jsem dělal rozhovor s Halldorem, kterej má se svým bráchou slušně rozjetej byznys se snowboardama a věcma kolem. Máš taky nějakou firmičku, co by tě pak živila, až přestaneš? No, možná. Já sem strašně rád za ty sponzory, co mám, a tak se soustředím na svý ježdění a neni teď čas řídit nějakou snowboardovou firmu. Ale s bráchou jsme začali dělat značku Jax Union, která se zabývá výrobou
šperků. Přijde mi, že když uděláš pěknej šperk, tak ho může nosit kdokoliv, ne jenom snowboarder. A jedním z důvodů, proč jsme se do toho pustili, je, že nás baví ten proces rozjezdu firmy. Ale že bysme přesně věděli, co děláme, tak to ne, hehe. Baví nás to se učit a uvidíme, co se stane. A i kdyby naše firma nikdy nevydělala žádný peníze a nic z toho nebylo, jsem rád, že jsme začali. Dokázali jsme totiž vyrobit přívěšek na krk, který reprezentuje náš trip a zároveň pomáhá dobrý věci. Všechen profit z prodeje jde totiž na podporu sirotčince v Nikaragui, který jsme s bráchou navštívili. Přívěšek se jmenuje Brothers for hope a vypadá to, že se lidem líbí. A když jsme byli u těch dětí v Nikaragui, bylo to úplně úžasný. Mají strašně velký srdce, cejtili jsme spoustu lásky. Děti pocházej ze strašnejch podmínek a mají hrozný životní příběhy, takže doufám, že se lidem, který sirotčinec provozují, podaří za pomoci vybraných peněz z našeho přívěšku postavit další dům. Viděl jsem v tvým Youtube seriálu, že si ten design přívěšku sám nakreslil. No a taky pořád hraješ na
kytaru. Seš v tomhle všem samouk, nebo máš nějaký umělecký vzdělání? No, byl bych rád, kdybych moh říct, že mám nějaký vzdělání. Ale já střední studoval z domova a pak si k tomu udělal maturitu. Co se kytary týče, prostě jsme jí s bráchou vzali do ruky a začali si na ní jen tak brnkat. Já mám strašně rád muziku, je to hodně dobrá věc. Pokud někdy budu mít děti, strčim jim kytaru hned do ruky... Nebo aspoň piáno. Snad je to bude bavit, hehe. Ty děláš hodně pro charitu, podporuješ několik projektů. Jako pro rider máš nejspíš neomezenej přísun věcí. Kolik toho tak potřebuješ pro sebe? Mám o strašně moc navíc, než nutně potřebuju, a tak často dávám dohromady bedny věcí, který posílám potřebným. Je to požehnání, že tolik věcí dostávám, ale rozhodně je všechny nepotřebuju. Rád obdarovávám i kámoše nebo rodinu. Když dostanu od sponzora nějaký oblečení, tak ho nosím pořád dokola, to mi vydrží na strašně dlouho. Stejně tak i s botama. Ale třeba prkna, těch zničím a spotřebuju hodně. Kolik
přesně, to záleží na tom, kde jezdim. Minimálně to bude tak šest až deset prken za rok, někdy víc. Tuhle otázku musím v rozhovoru vždycky položit, protože strašně našich lidí žije v pocitu, že ve světě něco znamenáme. Co víš o Český republice, českých riderech? Hmm, počkej, vygugluju si to, hehe. Dělám si srandu. Vím, že Česká republika je zajímavý místo. Nevím nic o historii, ale párkrát jsem potkal lidi z vaší země a byly v pohodě. Jo a vim, že máte spoustu pěknejch holek, hehe. Ale co se týče hor nebo snowboardingu, vůbec netušim. Určitě je skvělý, že u vás jdete do ježdění, i když nemáte žádný velký hory. Respekt. V létě byl v Čechách biker Corey Bohan a bavili jsme se spolu o jeho Wizard of Aus seriálu na Youtube. Pak koukám na ten tvůj seriál a v jednom dílu tam jezdíš s Coreym v minirampě, to sem nechápal. Vypadá to, že váš sponzor Red Bull tyhle videa hodně podporuje. Už plánujete další sezonu?
kanada, sněží. takovej menší skok mezi stromy, aby se ten cab 540 road gap dělal pohodlně. a bacha na skútry pod sebou (foto: @ dean blotto gray)
47
Docela se teď o tom bavíme a doufám, že to vyjde. Mám v hlavě spousty nápadů, co bychom mohli udělat, a jestli to vyjde, bude to maximální nářez. Myšlenka tý první série byla o tom, si zajezdit s lidma, kteří mají chuť se podělit o svoje schopnosti s ostatníma. Docela by mě i zajímalo, jak ta první sezona dopadne? Kolik vůbec bude dílů? V době uzávěrky jich bylo odvysíláno patnáct? Nejspíš bude šestnáct, možná sedmnáct. Moh bych se zeptat, jeden ze střihačů je teď u mě na baráku. Jmenuje se Nuben a je úplně v pohodě, hodně nám na tripu se všim pomáhal... Hey Nubes... Hey... Hm, asi už spí. Já vlastně ani všechny díly neviděl. Zlomilo mi totiž srdce, jak jsem si na tripu udělal koleno, a tím všechno skončilo. Ale už jsem v pohodě, určitě se brzy odehrajou další pozitivní věci. Pojďme teda zakončit tenhle rozhovor pozitivně na sněhu. Jakýho momentu si nejvíc vážíš? Když jsme natáčeli Art of flight na Aljašce, tak se mi
do paměti vryl den, kdy jsme skákali ten velkej gap přes ledovec. To byl strašně kouzelnej den. Hned po ránu jsme si dali prvosjezd lajny, kterou jsme nazvali Wizzard... Vlastně ještě předtím jsme si dali lajnu, co se nikdy neobjevila ve filmu, byli to takový zajímavý velký spiny. Takže ten den se neustále zlepšoval a zakončili jsme ho tím obrovským gapem. Byl to den, kdy jsme se od rána učili nový a nový věci, dělali všechno poprvý, a měli obrovskej progres. Byl to můj den D všech dob... A ještě si vzpomínám na natáčení se Standard do videa Paradox, tam jsme měli taky jeden zajímavej den. Myslíš, že se letos se snowboardem dostaneš do Evropy? Ty jo, já vůbec nevím, kolik toho tuhle sezonu najezdim. Všechno záleží, jak se mi bude hojit to zraněný koleno. Když to pujde dobře, tak se svezu v dubnu na Aljašce. Ty jo, to sem netušil, že to máš tak vážný. Držim palce, ať ti to dopadne.
Děkuju. Před měsícem sem měl operaci a vypadá to na půlroční léčení. Je přede mnou strašně moc práce s rehabilitací, kolena jsou největší primabaleríny, ty vyžadují nejvíc pozornosti. Bylo ti teď dvacet devět. Kolik si myslíš, že toho máš ve snowboardingu ještě před sebou? Co chceš ještě dokázat? Tak toho je strašně moc, přijde mi, že jsem vůbec ještě nezačal. Budu jezdit napořád, myslím, že jsem se ještě nepřiblížil k tomu, co ve mně je. Myslím, že se mám ještě co učit a že je přede mnou dlouhá cesta. A už se nemůžu dočkat, až se do toho pustim... A taky bych chtěl začít dělat speed flying. Co to je? Ježdění s kopce s takovým mini padákem, díky kterýmu se můžeš vznýst do vzduchu, kdy potřebuješ. Umožní ti to sjet kopce a lajny, který jsou normálně nesjízdný. Musím se na tom nejdřív naučit a možná o tom mluvím předčasně, ale jednou to určitě přijde!
polsko, moritz a kickflip z jedenácti do strany, v jedenáct ráno. původně se měl skejtovat spot o kus dál a tohle byla jen rozehřívačka, z který nakonec vzešla pěkná fotka
48
zleva: benji, moritz, arnošt, matěj, kopa, bastien, čejka a ležící steve. hf crew in da house text: Soňák, foto: Kubo Krížo
LETOS SE ZROVNA NEROZTRHL PYTEL SKEJTOVÝCH TOUR A NA PRSTECH JEDNÝ RUKY BY SE DALO SPOČÍTAT, KOLIK ČESKÝCH TEAMŮ SE PODÍVALO NĚKAM ZA HRANICE. BYLY JSME TAK VPRAVDĚ NADŠENÝ, KDYŽ SE K NÁM DONESLY ZVĚSTI O PŘIPRAVOVANÉM TRIPU NAŠÍ NEJVĚTŠÍ ZNAČKY NA SKATE OBLEČENÍ.
HORSEFEATHERS
APPLAUSE TOUR
polský diy spot, který se nachází u staré nákladové rampy, nabídl opravdu mnoho možností. bastien si vybral hurricane
arnošt s polským bs flipem
arnošt, fotograf a kameraman v jedné osobě; moritz uvnitř multifunkční dodávky svýho kámoše, surfaře a fotografa benjiho; o matěje team bohužel přišel už třetí den. přesto, že bolest po výronu byla veliká, team podržel svojí přítomností po celou tour
Protože jsme samozřejmě neměli šanci se na tour dostat, dali jsme si po jejím skončení malé dostaveníčko s Michalem Čejkou, HF skate team manažerem, aby nám povyprávěl, jaké to na zářijovém výletu po ose Česko—Polsko—Slovensko bylo. Takže Michal je připraven, hlasivky naladěný, diktafon běží, záludné otázky připraveny padnout, stenografka si naposledy popotahuje brýle — jdeme na to. A to pěkně popořádku. První den, který jsme si pracovně nazvali Den 1, přiletěl do Prahy Bastien Marlin. Kdo nezná mapu či čte náš časák pouze sporadicky, se nejprve zastydí a pak zví, že Horsefeathers má tým mezinárodní, proto Bastien — Frantík — už máš jasno! S jeho příjezdem se to vlastně začalo formovat; připojil se fotograf Kubo Krížo, hned po něm Arnošt Ceral a vyrazilo se. Za služební vůz byl vybrán transportér pro sedm lidí a jednu centrálu, která měla za úkol osvětlovat noční skejtovačku. Auto bylo velký proto, že se během tripu do něj různě přidávali nebo z něj oddělovali další členové týmu, tak aby se kluci nemuseli mačkat. Ale už jsme na cestě! Ne náhodou byl vybrán směr Plzeňsko. Bastien je totiž velký fanda DIY spotů, a několik jich i sám vymrsk. Když si nedává pozor, tak mu prý i občas vypadne hladička betonu z kapsy. No a tu se právě nachází jeden z našich nejprovařenějších si-sám fleků, projekt Stoka. Samotná Plzeň pak nabízí také plno neprobádaných či méně známých míst k poskejtování, které stojí za to představit. Michal doplňuje: „Jak bylo řečeno, tou Plzní jsme začínali. Myslím, že je skejtově dost neobjevená. Ne, že by tu těch míst bylo plno, ale pár dobrých se určitě najde. Jako třeba hned na našich prvních fotkách z tripu, kdy jsme byli na takovym banku u řeky. Napadalo tam toho dost. A na to, že to měl být takový rozehřívací spot na úvod naší tour, udělali jsme spoustu dobrejch záběrů.“ Co se týká bydlení, Michal prozradil, že to byla asi jeho nejvíc gipsy-tour. Navštěvovalo se hodně míst a hodně měst, prakticky pořád on the road, a proto nešlo dopředu zajišťovat hotely s prsatou
obsluhou. Řešilo se to pankováním u kámošů, poplašila se hejna blech v různých hostelech a penzionech. Jó, jen si nemyslete, že tým manažer dělá pouze to, že ráno probudí kluky na rozcvičku a pak celej den už jen popíjí pivínko, žere buřta a buzeruje svěřence, ať toho flipa líp přilepěj. Nebo co ty na to, Michale? „To určitě! Letos jsem měl hodně věcí k řešení, právě kolem toho bydlení a logistiky. Musel jsem dopředu plánovat kde a kam večer dojedeme, jestli tam budeme mít kde přespat, kolik nás vlastně bude, protože tým se furt proměňoval, kolik bude aut a tak. Kde, co, jak, proč a s kým, na to jsem tu já! K tomu můžu doplnit, že i když jsem měl celou tour detailně připravenou, kdy a kde budeme na jakým spotu, stejně jsme to museli pořád přizpůsobovat aktuální situaci. Pak si třeba myslíš, že uděláš nějakej den tolik a tolik fotek, ale z nějakýho důvodu se nezadaří... I to musíš brát do úvahy. Pak zase naopak, nějakej spot je suprovej, lepší, než si počítal, fotky nabejvaj. Tak máš zase radost. Ovšem i nabouranej harmonogram, haha.“ Z Plzně se vyrazilo na Hradec Králové, kde to má ošéfovaný místní rodák a hvězda týmu Arnošt Ceral. Ten měl spoty pečlivě připraveny, a tudíž mohl zkušeně průvodcovat sem i támhle. Navštívilo se například legendární Ulrichovo náměstí či polovypuštěnej bazén, kde se podařilo nasekat pár dobrejch snímků. A s úsměvnou vložkou se opět hlásí o slovo Michal: „K hradeckým zážitkům určitě patří návštěva spotu, s pracovním názvem Hnůj. Arnošt si našel takovou zídku, pěkný místečko s lesem v pozadí, ovšem na odkladišti hnoje. Takže všichni jsme trochu koukali. Přece jen neskejtuješ každej den na plácku, kterej je plnej hoven.“ Z motanice po Hradci a okolí vystřeluje rychlá šipka vzhůru: přesunujeme se do polské Wroclawi. Ta se hochům líbila hodně. Bylo konstatováno, že se tam investuje do nový výstavby, že je to vidět a že mimoděk tak vznikají nové, parádní fleky k ježdění. Parta se zastavila u pěknejch jedenáctek, načež se každý začal věnovat tomu, 51
arnošt ceral a frontside nosebluntslide naskočenej přes hranu a vrácenej do fakie, po kterým ještě do sérky o kus dál následoval další trik
arnošt spí, zvíře bdí; bastien a romantica v bratislavě
co umí nejlépe a za co ho platěj. Do skejtového rodea ovšem přichází chlapík, který téměř omluvně vysvětluje, že se mu skateboarding velice líbí, ovšem na druhé straně je také majitelem kavárny, která je právě pod schodama. A že hostům málem padaj lustry do zákusků, takže pardon, ale kluci jděte pryč. K pochopení, jak to u inteligentů bývá, došlo vzájemně. Naše parta již byla vlastně na odchodu, když kavárník opět přiběhl, že po konzultaci s manželkou změnil názor. Skejtovat se ještě chvíli může, když si pak všichni zajdou na kávičku. Kdepak, to je radost dělat takovejhle byznys — spokojenost na obou stranách. Skejtuje se tedy dál a chlápek jde do kuchyně namlít brazilskou arabicu. Nicméně nechme Michala příhodu dokončit: „Ty schody nás bavily hodně a ještě dlouho jsme tam zůstali. Načež se stalo to, že jsme na to kafe úplně zapomněli a šli na jinej spot. Já vim, no – pravý český šméla. Ale až pojedeme příště do Wroclawi, tak si tam to kafe rozhodně musíme dát, abychom splnili slib!“ Vůbec to tam bylo zajímavý. Třeba pro Tomáše Kopáčka to byl úplně první den tour, první spot a hned na něj vyšly jedenáctky s gapem. On se však nenechal zahanbit a vyprásknul tam pěkný switch ollie. Kdo do Wroclawi někdy pojede a dá si tedy to kafe pod schodama v rámci utužování česko-polského přátelství, tak by si dále neměl nechat ujít spot, který hoši objevili u nového fotbalového stadionu. Ideální plac na točení sérek; klidnej, za městem. Stejně tak vyhlášenej, ovšem pozor — bruslařskej, DIY spot. Opět oáza klidu, šouplá stranou veškerého dění a prudění. Následovalo přespání v hostelu, kde spánek spravedlivých vyrušila ve čtyři ráno banda namrdanejch Poláků. Sprostá mluva, kouření přes zákaz, zvuky rozbíjejícího se skla, prostě nic, co by naši slušní hoši znali. Do toho nasranost, že nelze spát... No, z Michala se nám tentokrát nepodařilo vymámit, jestli si zkoušel high kicky nanečisto, než tam mezi ně vlítne. Prej to ukončila recepční, sice na dvakrát a pod pohrůžkou smrti, ale ukončila. Další den byla smůla na fízly. Tým měl v plánu highlight výpravy, rádiusovej pomník v Czestochowy. Odtamtud bohužel vznikly asi jen dvě použitelný fotky, protože během půlhodiny byli kluci razantně vypakováni městskou policií. A na malým městečku je nemá smysl třikrát dráždit, kor když ti řikaj, že jestli chceš něco řešit, mluv po polski! Ale takovej je život, my vs. oni, a tentokrát vyhráli oni. Odjezd směr Katovice a největší překvapení tour na sebe už nenechalo čekat. „Tady jsem viděl, po všech těch cestách, jedno z nejlepších skejtovech míst. Možná moje druhý nejlepší. Skatepark předělanej z nějakýho pomníku, takže celej ze žuly, prostě nádhera. Češi by určitě měli tohle místo pro sebe víc objevit. Není to daleko, a přitom je to pecka. Jo, a ten první můj favorit je čirou náhodou taky v Polsku, v Lešně,“ shrnuje Michal Katovice. „Asi bych měl ještě dodat, že tohle je město, kde je zajímavej spot na skejtování snad na každym dvacátym metru. Je to sice blbý s policajtama, ale vychytat se to dá.“ Z Katovic čekala partu nejdelší štreka, a sice do Bratislavy. Zhruba 470 km, na jeden zátah, po polských okreskách, prostě peklo. Ale bohajeho, Blava je tu a Michal hovoří: „Tu druhou půlku naší tour už jsme měli takovou klidnější, co se týče přesunů, protože rideři bejvaj už většinou rozsekaný či jinak zmordovaný. Chtěl jsem jim ušetřit další trmácení, takže zbytek vejletu, což byly čtyři dny, jsme strávili v Bratislavě. I můj 52
kopa fs flip do banku umí. opět to měl být rozehřívací spot a nakonec vyšla pěkná fotka
bastien a naprosto perfektně odjetej bs 360 v polsku. tohle byl těžkej spot, rozjezd do zatáčky za pomoci auta, pak projet double bank a pak až teprve dát 360. respekt
harmonogram krásně vycházel, protože kaméramana a fotografa máme odsud, a to je výhra v loterii, když máte takovýhle spojky. Nic jsme nehledali, večer zkoukli na videu spoty, takže se i vědělo, kam se půjde, a hlavně co tam půjde. Věděli jsme, kdy jsou rizikový hodiny, kdy hrozí vyhazov, jak jsou namířený kamery. Ideální!“ První den v Bratislavě propršel, takže se parta držela pod mostem, kousek od Auparku. Zkoušeli vyrážet ve chvílích, kdy nechcalo, trochu do okolí, ale vždycky je déšť zahnal zpátky. Ale i tak tam napadalo dost dobrejch triků, všichni vzpomínají na Bastienův sugarcane. Následovalo plno dalších spotů, který uvidíte v připravovaném videu. Je třeba vzpomenout na Kopu, který se rozhodl přepsat dějiny pomníku Slavín kickflipem z pátýho schodu. Drtil to jako hovado, ale list rekordů zůstal pro tentokrát bez záznamu. Skákal, lepil, dopadal, ale bohužel neodjel. Obviněn z nedokonané vraždy, vinen v plném rozsahu! A následná pokuta přímo na místě prej taky proběhla, haha. Tím se naše vyprávění blíží k závěru. Z Michalových 54
poznámek jsme ještě sestavili malé leporelo: „Moc prostoru nedostal náš další internacionál Moritz Rech z Německa. Zřejmě neměl tolik najeto, protože v době před tripem dokončoval bakalářku a dělal státnice. Ale tenhle člověk je na skejt úplnej megaloman. Vyzývá takový zábradlí, na kterým by mnozí jen povytáhli obočí. Hned jak se k nám připojil, tak prubnul smith grind na kulatině s lámačkou z velkejch schodů. Nebo legendární rail v Trutnově, kde je snad 24 schodů. Několikrát byl za půlkou, ale tma to bohužel zhatila, smůla. Ale takovýhle lidi ten tým posouvají dál. Zastavujeme se na spotech, který by nám dřív přišly nemožný. Ptali jste se mě na komunikaci v týmu. Tak to po klucích vyžaduju, aby se mluvilo anglicky, aby se ti cizinci necítili mimo mísu. Všichni mluvěj a rozuměj v pohodě, tohle se nám celkem dařilo a tmelící efekt se dostavil. A konečně, co z toho všeho bude? Plánujeme do Vánoc vypustit leftover video. Pak samozřejmě ofiko video, to by mělo vyjít zhruba únor–březen, na webu. Osobně si myslím, že se máte na co těšit!“
fakie pop tailslide je bastienův signature trik, tady si ho dává na polský hraně
prostor... na aljašce je to prostě neskutečnej brutál
TORDRILLO MOUNTAIN LODGE
GATE TO ALASKA David Horváth se chtěl na Aljašku podívat celý svůj život a nikdy nepřestával svýmu snu o zatáčkách na pekelně prudkých bílých svazích věřit. Letos v zimě, díky souhře náhod a díky jeho kamarádům, si spolu s Michalem Broučkem a Benem Larochaixem zalítali vrtulníkem po horách v přírodní rezervaci Lake Clark a zažili to, co by měl ve svým životě udělat každý pravý snowboarder. Teď už DéHáčku stačí jen dostavět barák a zplodit syna, a má splněno. Snowboarding na Aljašce byl vlastně vyvrcholením velkýho zimního tripu, který si David letos v lednu až březnu v Severní Americe dal, a o některých jeho částech jste si už mohli v Boardu přečíst. Začalo to snowboardingem v Kanadě, pokračovalo skateboardingem v Oregonu s Márou Litinským a backcountry ježděním na Mt. Baker s partičkou kolem Ivana „Zobáka“ Pelikána. Po těchhle všech
URČITĚ JSTE NĚKDY SLYŠELI JMÉNO DAVID HORVÁTH. JE TO JEDEN Z NAŠICH NEJLEPŠÍCH SNOWBOARDERŮ, KTERÝ SE UŽ SICE VE SVÝCH ČTYŘICETI LETECH NACHÁZÍ V ZÁVODNÍM DŮCHODU, TO ALE NEZNAMENÁ, ŽE BY NA PRKNĚ NEJEZDIL. NAOPAK, DÍKY TOMU, ŽE NEMUSÍ ŘEŠIT SPONZORY, JEZDÍ JEN TAM, KAM SE MU ZLÍBÍ, A KDYŽ PAK VIDÍTE ZÁPISKY Z JEHO CESTOVATELSKÝHO DENÍKU, CHCE SE VÁM SKONČIT V PRÁCI, ODEJÍT ZE ŠKOLY, UTÝCT Z DOMOVA A TAKY SE VYDAT VSTŘÍC DOBRODRUŽSTVÍ, KTERÝ PLANETA ZEMĚ NABÍZÍ... text: Radek Hruška, foto: DHC, TML crew
57
zážitcích by šlo v klidu jet zpátky domu, jenže David neměl dost a čekal na něj ještě týden s vrtulníkem. Když David vystoupil z letadla v Anchorage, hlavním městě Aljašky, přálo mu hned zkraje cestovatelský štěstí a na hotelu, kde musel strávit první noc před odletem do kopců, zrovna přebejvalo mnoho účastníků legendárního závodu psích spřežení The Iditarod. Mohl se tak zblízka podívat, jak vypadají opravdoví musheři a jejich psi, a v hlavě si oživit vzpomínky z dětství, kdy nad knížkama Karla Maye bájil o životě v divočině. David k tomu dodává: „Já už na Aljašce jednou byl, ale v létě, a pouze sem kus projel autem a prošel pěšky. A teď najednou to bylo skutečný, dostali jsme se někam, kde nás čekalo to úplně nejvíc na světě. No vlastně jsme ani pořádně nevěděli, co nás čeká, kam jedem. A objevili jsme se na místě, kde se natáčel celej Art of Flight, a čekal tam na nás Greg Harms, jeden
Lodge je takový nádherný dřevěný barák, v horním patře se spí a v dolním vegetí přes den a po večerech. Kromě zázemí pro personál je tu kuchyň, jídelna a velkej obývák na kalby. Vše mají vyrobený z krásných velkých klád, dokonce i postele, co jsou na Aljašce kvůli izolaci od země metr vysoko. Na TML působí větší skupina personálu. Je tu jeden radiotechnik, který sleduje pohyb letadla a vrtulníku, a při jakémkoliv problému dokáže zorganizovat pomoc. O barák se stará provozní, která ví o domu od podlahy až po anténu všechno. V kuchyni makaj čtyři lidi, jeden člověk se stará o vrtulník a jeden s ním lítá. Na snowboardery a lyžaře dohlížejí na svahu dva guidi a o pohodu na baráku se stará jedna delegátka. Dohromady tedy jedenáct lidí, kteří se věnují svým hostům, jejichž maximální počet je třináct na týden. Ježdění v backcountry není sranda, zvlášť když
celá česko-francouzská parta (zprava brouk, dh, ben). heli nad hlavou a adrenalin v krvi
tímhle krasavcem kluci letěli jak králové z anchorage; smajlík na gregově rukavici
z nejlepších guidů na světě a kámoš Jeremy Jonese!“ Z hlavního města kluky čekal 150kilometrový let nádherným jednoplošníkem. Lidi tu letadla používaj místo taxíků, protože hodně chat na Aljašce je autem nepřístupných, a tak se všechno přesunuje vzduchem. Po přistání na zamrzlém jezeře partu vítal dřevěný srub s názvem Tordrillo Mountain Lodge. Jedná se o základnu uprostřed divočiny, odkud pomocí letadla a vrtulníku navštěvujete okolní kopce a ty pak na snowboardech nebo lyžích sjíždíte. Na výběr máte z neuvěřitelných 15.000 kilometrů čtverečních hor ve vašem okolí, pro představu je to plocha jedný pětiny Český republiky. Schválně si do vyhledavače napište název týhle chaty a uvidíte sami, o jakej nářez jde. Tohle místo si parta kolem Grega mnoho let pronajímala a provozovala tu heliskiing a heliboarding. Loni však chatu odkoupili a letos poprvé zde začali provozovat byznys sami na sebe. Kromě zimního programu mají i letní, kdy si sem můžete zajet na loveckou či rybářskou výpravu.
to někdo dělá jako byznys a potřebuje, aby se turistům při pobytu nic nestalo. Bezpečnost je všemu nadřazena, a smysl pro detail amerického práva to pak podtrhuje. Proto už před cestou aerotaxikem na TML vyplňujete obrovský formulář, kde o sobě říkáte věci typu, jak dlouho jezdíte, co jezdíte, kde jezdíte, co už jste sjeli a podobně. Po příletu na lodge pak napochodujete do společenský místnosti, zhlédnete si výukový video, potrénujete s pípáky, a aby to nebyla jenom nuda, hned pak nasednete do vrtulníku a letí se na první kopec. David vzpomíná: „V osm ráno nás nabralo letadýlko z lyžičkama v Anchorage a dvě a půl hodiny jsme letěli ve strašnejch turbulencích doprostřed absolutní divočiny. Po přistání jsme se pozdravili s personálem, nafasovali freeride batoh s výbavou, vyzkoušeli si najít beeper, zhlédli jsme instruktážní video a ve dvanáct hodin nás vrtulník vysazoval na prvním kopci. To byl hardkór. Poprvý na Aljašce, ani se neohřeješ a už vylejzáš na plošinku pět krát pět metrů a pod tebou všude strže jak hovado.“ 58
ben ve strašným sešupu kolem čar, co mu tam zanechala česká parta
romantickej david horváth
Klukům byly taktéž nabídnuty k zápůjčce a vyzkoušení abs airbagy, což je takový systém batohu s rychlonafukovacími vaky, který vás udrží na povrchu laviny. Nakonec si je ale s sebou nebrali, protože při jejich pobytu bylo lavinové nebezpečí minimální, a tak si vystačili s pocitem bezpečí na tělo připevněnýho pípáku. „Hodně mě překvapilo, že i když já a Brouček jsme měli svůj foťák, tak jakmile jsme vylezli na svah, guidi vytáhl svoje nádobíčko a začali nám dělat fotky. To mně přijde jako naprosto úžasná služba zákazníkům. Dobrý taky bylo, že veškerý věci u sebe vozili guidi a my, kdybysme chtěli, jsme mohli jet bez jakýkoliv zátěže. Celkem osvobozující pocit. A ty průvodce obdivuju, jak dokážou v těch kopcích jezdit s třicetikilovým batohem plnejch karabin, lan a jinejch potřebnejch věcí. Mě z toho bolela ruka, když sem jim to vyndaval z vrtulníku.“ Heliboarding v podání TML party má asi následující systém. Ráno z baráku vylétá helikoptéra a letadlo plný lidí, a spolu ve dvojici doletí až na místo, kam se bude s kopce dojíždět. Vrtulník ani nezastavuje a rovnou vyhazuje první partu někde na kopci, a pak se vrací pro lidi z letadla a ty vyveze někam na další kopec a letí pro třetí partu k letadlu a s nima na třetí kopec. Pak se vrátí pro první partičku dolu pod kopec, vyveze je nahoru a pak zas pro druhý, třetí a pořád takhle dokola, než je kolem poledního čas na oběd. O dostatek benzínu se stará několik provizorních čerpacích stanic, což jsou vlastně sudy s palivem odložený na sněhu uprostřed ničeho, a piloti si je na vybraný místa během roku zaváží při zásobovacích letech. Když pak dochází letadlu nebo vrtulníku šťáva, přistane u sudů, pilot pěkně ruční pumpou načerpá palivo do nádrže a letí se dál. Zajímavostí je, že jak vrtulník, tak letadlo, a dokonce i agregáty na výrobu elektřiny v lodgi jsou na stejný palivo. Tahle kompatibilita je v divočině velmi praktická. Lítání vrtulníkem stojí velký prachy a v týdenním pobytu je zaplaceno třináct letových hodin. Počítá se to tak, že v momentě, kdy pilot vezme za knipl, otočí ho a přitáhne k sobě, začne běžet čas a zastaví se, když vrtulník dosedne na zem. Díky tomu tak piloty neplatíte za pauzy na oběd či na natankování, prostě férově jen čas s vámi ve vzduchu. „Když jsem vylez z vrtulníku poprvý na kopec, měl jsem strašnej strach. Ne proto, že bych se bál, že se mi něco stane, ale z toho, že guidi budou naštvaný, že nám to nejde. Řikal jsem si, hlavně neudělat chybu, abychom nenaštvali průvodce, který by nás potom nevzal tam, kam bysme chtěli. Guide má totiž všechno v moci, a když mu ukážeš na některej kopec, tak je na něm, jestli se tam poletí. A jedno, že sis za výlet zaplatil už spoustu peněz, prostě řekne ne a ty si musíš vybrat něco jinýho. Samozřejmě, že tě od začátku pobytu testují, aby viděli, na co máš a na co ne. První jízdu si proto dáváš na nějakým lehčím svahu. Jenže on ti stejně přijde strašně vostrej, příkrej, s tunou sněhu a obrovskejma boulema. A osm set metrů pod sebou vidíš malinkatou helikoptéru,“ vzpomíná David na svůj první sjezd. Jak už bylo řečeno, o tom, kde se bude jezdit, rozhoduje guide. A tak Greg Harms odpoledne po návratu z ježdění hned odlétl s vrtulníkem na průzkum okolí, aby věděl, kam se vyrazí další den. Ne vždy je na Aljašce dostatek sněhu, a tak se musí pátrat po bezpečných lokalitách. Naštěstí v době pobytu český partičky tu bylo sněhu tolik, že se dalo jezdit úplně všude, lokálové takovouhle nadílku za posledních dvacet let nepamatují. Sníh tu mají takovej specifickej a velmi rozdílnej od jiných míst v Americe nebo Evropě. Neni to úplnej prašánek, když hodně zaberete, tak to krásně zastříká, ale když chcete jet rovně, tak se boříte jen dva tři cenťáky. Průvodce Greg Harms je sám o sobě celkem zajímavej 61
týpek, takový dítě Ajašky. Už v dobách svýho mládí byl známý tím, že se poflakoval s lyžema kolem letiště a vyhlížel, kdo kam vrtulníkem poletí, aby se mohl při zásobovacím letu zase někam svízt a sjet si kopec. Byl vůbec jedním z prvních na světě, kdo si tenhle styl ježdění vyzkoušel. Heliskiingu se pak začal naplno věnovat před více než dvaceti lety a dnes patří k nejlepším guidům na Aljašce. Postavou má Greg tak dva metry a je strašně nařachlej. Jednou si dával s Davidem z legrace soutěž, kdo udělá větší gejzír sněhu v zatáčce. A i když se David snažil jak vzteklej, stříkal Greg s třicetikilovým báglem na zádech tak o metr vejš. Samotný vystupování z helikoptéry na kopci je stres. Pilot balancuje na jedný lyži na vrcholku, fouká vítr a všude kolem lítá sníh. Čtyři lidi se během chvíle přesunou z jedný strany stroje na druhou a vylezou. Vystupuje se rychle, musí se lehce našlapovat, žádný dupání, jakejkoliv hlasitější zvuk může v pilotovi vyvolat pocit, že se něco děje. Všechny pohyby jsou předem daný a do detailu promyšlený. David bere bágl, podává ho Broučkovi, ten předává Benovi a ten ho hodí na svah, kde ho guide chytne a zalehne, aby neulít. Každej má svůj úkol a musí ho na sto procent splnit. „Průvodce Greg měl tříprstý rukavice, a na vnitřní straně každý z nich namalovanýho smajlíka. Teda jeden se smál a druhej mračil. Když bylo všechno v pořádku, všichni vystoupili správně, ukázal smajlíka pilotovi a ten odletěl. Když byl problém, ukazoval zamračence. Já sem jednou udělal průser. Vylejzal sem ven a noha se mi zapletla do pásu. Jediná možnost byla vlízt zpátky dovnitř, sundat si pás a vystoupit. A to už Greg zvedal šklebící se rukavici a nadával mi tak, že jsem na pár sekund zamrznul strachem. Vůbec sem netušil, jestli mi dá dělo, nebo co bude následovat. Při lítání jde všem o život a jedna malá chyba ohrozí úplně všechny. Večer pak na mě za průšvih ve vrtulníku čekal trest, a to takovej, že šéfová vzala široký prkno ve tvaru ryby, já do sebe kopnul panáka, oběma rukama se chytil baru a ona mě strašně přetáhla přes zadek,“ přiznává David. První den si kluci dávali věci jednodušší a kratší, kde šance na nějaký velký laviny nebyla moc vysoká. Každej si volil lajny podle sebe. Třeba na Benovi bylo vidět, že je parkovej jezdec, a tak hledal každou bouličku, kde by si moh skočit. David zkoušel jezdit jako ve skate bazénu, dával si zajímavý zatáčky nebo se vystřelil a pořádně zaprášil. Brouček je člověk, kterej hodně šlape, a má takovej alpinistickej styl. Volí si linky, aby jel dolu plynule, moc nebrzdil a hezky si to dal odshora až dolu. „První den jsme se vrátili na chatu úplně nadšený, všechno byly absolutně nový věci. Konečně jsme si sjeli krpál, kterej je nekonečnej. Jakoukoliv malou bouličku jsme si skočili, tak to letělo patnáct dvacet metrů a věděli jsme, že bude skvělej dopad. Dokonce i Brouček, co je o pár let starší než já, skákal. Je to jeden z mála lidí, který u nás pro ten freeride něco udělaj, nejenže o tom v hospodě kecaj. Když sem dojel ten svůj první kopec dolu, vůbec sem nechápal, co se děje. Měl sem za sebou skoro dva měsíce úplnýho brutálu, kdy jsem jezdil na doraz, a na Aljašku sem dorazil hrubě vorvanej. Ježdění po Kanadě, skateboarding s Líťou, Burnside, snowboarding na Mt. Bakeru a každodenní šlapání, já z toho byl úplně kantáre. Ráno jsem si musel dát prášek Advil, což je něco jako Ibuprofen, a na to jednoho panáka. A takhle nastřelenej sem den přežíval, přeci jen mi už je čtyřicet,“ svítí Davidovi oči. První večer, když se všichni sešli na chatě u večeře, personál na kluky celkem překvapivě zíral. Nechápali, jak se parta takovýchhle špinavců dostala do jejich lodge, kde týdenní pobyt stojí pěkně velkej ranec peněz. Během pár drinků ale všichni pochopili, že kluci jsou normální partička bláznivejch snowboarďáků, na 62
ben letí na jednom ze svých skoků snů. dal to hned na první, ale druhej pokus s tail grabem je hezčí fotka
kterou se díky kamarádům usmálo štěstí a mohli se do TML na týden podívat. Ledy roztály a kluci se najednou stali členy rodiny a zažívali pak neuvěřitelný věci. Základ jízdy na aljašským kopci je si uvědomit, že jsou tu strašně strmý kopce a jakýkoliv zahranění nějakým způsobem naruší sníh, který se pak začne valit dolů. Místní tomu říkají splash. Jezdec musí vědět, co dělá, protože sníh se valí dolů s ním, a čím víc zatáčí, tím je ho víc. Proto je dobrý po pár zatáčkách přejet o jedno žebro vedle, aby se valícího sněhu nevytvořilo moc a on potom člověka nesmet s sebou. Důležitý je se dívat před sebe, protože i když splashe teče s jezdcem málo, může se stát, že se žleb najednou zúží a sněhu je plno, člověka vezme s sebou a vystřelí ho jako z praku. A pak letíte svahem, a pokud máte před sebou místo, nic se neděje, protože se z toho po pár desítkách metrů dá pohodlně vyjet. Průšvih ale je, když tolik času
kopce musíte cestou nahoru dobře prohlídnout, abyste věděli, kudy bezpečně vyjet. „Já když jsem jel svůj nejdelší sjezd, tak jsem si dole blbě zahnul směrem k puklině. A jak jedeš ty strašný kule, tak se nedá jen tak na místě zabrzdit a otočit se, to je třeba proces na padesát metrů. Když se lekneš a zahraníš moc, následuje pana orel rovnou do díry. Nakonec se mi to celkem se štěstím podařilo vybrat,“ přiznává David. Pravidlo je takový, že když už se dostanete do nějakýho pádu, je potřeba co nejrychlejc dostat prkno pod sebe a stoupnout si na něj. Je jedno, jestli na frontside, nebo na backside hranu, prostě musíte stát a jet do strany. „Nebezpečí na Aljašce je všudypřítomný a každej si ho prožívá sám v sobě. Svah, kde ti stoupne adrenalin, si najdeš i v Čechách. Padesát metrů krpálu s vrácenym stromem, na kterym je nasněženo, a ty si skočíš dolu,
takhle kopec vidíte cestou vrtulníkem nahoru. máte několik málo sekund na zmapování, musíte odhadnout, na co máte, a nesmíte se přecenit. jinak zlo...
při pohledu na tuhle krásu zapomenete na těch mínus pětadvacet; tahle parta vládla týdnu snů – alaska crew
nemáte. Stejně jako když si třeba skočíte, upadnete a pak nekontrolovatelně dáváte přemety. Vždycky tam na vás může čekat nějaká skála nebo díra, která znamená v lepším případě zranění. „Aljaška je hlavně o krku. Pořád koukáš pod sebe, div si nevykroutíš krk a stejně nic nevidíš. To neni jako na černý sjezdovce ve Špindlu, kde vidíš dole bufet a kudy k němu dojet. A když se nekoukáš pod sebe, otáčíš hlavu nahoru. Uděláš dvě tři zatáčky, dobrý, lavina nepadá, čtyři pět, sakra, už to jede, rychle do druhýho žlebu,“ popisuje David styl jízdy. Velký trable může způsobit i spodek kopce. Jak jsou všude ledovce, na který napadá spousty sněhu, tak se to nikdy nespojí pořádně dohromady. Ledovec se neustále hýbe, takže na úpatí kopce dost často vzniká obrovská podélná puklina, do který je jednoduchý zahučet. V některých místech se to dá přejet nebo se to musí skočit, což ale znamená i víc jak třicet metrů, a to zvládne jen superman. Proto si i spodek
tu máme taky. Jenže tady to má osm set metrů a nejvíc co sem jel, bylo dvanáct set. Cestou nahoru vrtulníkem máš tak čtyři minuty se na kopec kouknout. Podle obtížnosti udělá pilot kolem hory tři čtyři zatáčky a ty přes svý kamarády, co se krčej na lavičce s tebou, si to můžeš prohlídnout. Každej se chce podívat, navzájem si vadíte a tohle je jediná chvíle, kdy se dozvíš něco o tom kopci. Přistaneš, zapneš se, dolezeš si na hranu a hodíš si kouli, abys zjistil, jestli je tam prašan, nebo ne, a podle toho na to jdeš. Buď si dáš opatrnej traverz na krustě, prašanovou zatáčku, anebo si do toho skočíš. Jenže než se rozhodneš k tomu skoku, tak to si hodíš minimálně tři koule, protože nevíš, jak je to hluboko. Jak nikde nejsou žádný stromy, strašně to zkresluje. Hodíš kouli a počítáš, řikáš si, že je to tak šest, skočíš a jéžiš, vono to bylo dvanáct,“ směje se David. Když vyjde výlet snů, tak přeje i počasí. Jen jeden ze sedmi dnů pobytu český party na TML bylo lehce 64
tudy si to vybral david. miluje takovýhle škvíry, co jsou plný mini skoček a olíček. původně chtěl jet ještě víc vpravo, ale nedalo se tam vylízt
zataženo a trochu sněžilo. Klukům se zdálo, že je docela hezky a že by se dalo letět, ale pilot byl opačnýho názoru. V takovýchto podmínkách, kdy přesně nevidíte dosedový plochy na vrcholcích hor, se prostě nedá přistávat. Parta se teda začala věnovat jiným činnostem. Vzali si běžky a vyrazili podél potoka s plánem najít nějaký brod na druhou stranu. Po třech čtyřech kilometrech šlapání hlubokým sněhem a lesem sice místo našli, ale už vůbec neměli chuť jít dál, a tak se vrátili do chaty, kde byla taky spousta srandy. „Jednou jsme přijeli z kopce nazpátek a koukáme, před chalupou stojí jeden ze zaměstnanců a před sebou má skoro dvoumetrovej model rakety a něco tam kutí. A jako jestli se chceme podívat, jak to odpálí. No, nikdy sem nic takovýho neviděl a bylo to moc zábavný. Pár dnů nato všichni vytáhli svoje pušky a pistole, a že si jako zastřílíme. Já nerad střílím z kulometu a těch velkejch zbraní, ale měli tam i devítkovej kolt a to sem si fakt užil,“ prozrazuje kovboj David. Nejhustější pistolnickou příhodu má správcová Miss Bret. Dvakrát za rok bejvá na baráku sama, v období, kdy se na jezeře nedá přistávat letadlem, protože neni dostatečně silný led. No a jednou takhle na jaře jí do baráku začne chodit medvěd vyžírat friťák. Vždycky rozmlátil dveře a půlku kuchyně, friťák shodil na zem a lízal ten olej. Co teď? Protože je Aljaška národní park, tak chlupáče jen tak pro nic za nic nemůžete zastřelit. Každý incident s medvědem se musí nahlásit správcům parku, kteří pak rozhodnou, co dál. Po první návštěvě vám doporučí si chatu líp zabednit, po druhý návštěvě ještě líp, a pokud vám to udělá znovu, správci parku přijedou medvěda odprásknout nebo to případně můžete udělat sami. Takže Miss Bret po třetí návštěvě začala s kulometem kempovat na střeše vedlejší chatky. Nemusela čekat dlouho, medvěd přiběh a ona do něj pohotově napálila tři rány. Překvapivě ho to nezabilo a utek zpátky do lesa. Miss Bret se jako správná aljašská žena vydala za ním a po tři sta metrech ho našla mrtvýho. Sekyrkou pak osekala pár větví okolních stromů, vyrobila si z nich podložku a na tom dvěstěkilovýho medvěda odtáhla zpátky k baráku. Na internetu si nakonec našla návod, jak stáhnout medvěda z kůže, a teď v zimě nosí pěknej teplej kožich! Ráno se na TML vstávalo mezi sedmou a osmou, byla snídaně, pak se nasedlo do vrtulníku a během půl hodiny byl člověk na kopci. Jezdilo se do oběda, kterej bral pilot s sebou. Ve velkých bednách bylo úplně všechno, od polívky přes sendviče až po hlavní jídlo. Mezitim, co se pekelnejma sjezdama vyhladovělej výletník láduje, pilot si dává kolečko k barelům s palivem, aby na odpolední lítání byl opět ready. Následovalo odpolední ježdění, který trvalo tak do čtyř hodin, kdy už všichni padali na hubu a letělo se domů. David k tomu říká: „Na Aljašce běžel čas strašně zajímavě, byl nabitej informacema a poznáváním. V sedm vstaneš, v osm snídáš, pak jseš na kopci, v pět zpátky, večeříš, děláš nějaký srandy kolem, pak natahuješ fotky a záběry do počítače, v devět padáš na hubu do postele, nebo se zasekneš s kámošema nad nějakou tou lahví. Že bych si třeba sednul a koukal na televizi, tak to neexistovalo. To jsem radši šel ven, kde nám tři večery běhala po obloze polární záře a je to fakt zajímavá věc. Vypadá to, jako by někdo žiletkou rozříz nebe a zpoza něj se vyvalil zelenkavej smrádek, kterej se ti kroutí nad hlavou.“ Večerní program je na lodgi v podobě velkýho užívání si. Relaxovat se dá například v obrovským dřevěným škopku, ve kterým je nalitá vařící se voda. Pokud je to ohřátý tak, že do toho nemůžete ani strčit ruku, máte vedle připravený velký kvádry ledu, který si hodíte dovnitř a trochu to ochladíte. Příznivci saunování se můžou rozehřát v kabině a pak vyběhnout ven do 66
michal na zhruba 700 výškových metrech. david si to potom dal víc vpravo, na druhou stranu. je úlet, jak se za váma stále sype sníh…
dědek horváth ve vzduchu. je tu pěkně vidět, jak je všechno strmý a jak ta heli dole je vlastně strašně daleko a blízko zároveň
mínus pětadvaceti a hupsnout do díry v ledu na kraji jezera. Samozřejmě, že než se jde saunovat, tak se džuzna do ledu obnoví, ale za tu chvíli, než se člověk nahřeje, tak se na povrchu stejně udělá krusta a ta se musí skokem prokopnout. Odměnou pak je nehorázný probuzení celýho těla v naprosto ledový vodě. „Oni na nás koukali jak na nějaký magory. Všichni jsme se totiž okamžitě naložili do teplý vody a z ní vybíhali se válet do sněhu, Brouček se v něm plazil po břiše... Amíci na tohle moc nebyli a řikali, že takovouhle partu bláznů tu měli jen jednou, před deseti lety a z Ruska.“ Kluci měli štěstí se sněhem. Normálně nebejvá na začátku března ještě tolik sněhu a nedá se jezdit všude. Vrcholky hor na Aljašce pokrývají ledovce, ze
toho měl Greg celkem dost, ale pořád ještě zbývá strašně moc prostoru,“ těší se David na budoucnost. Při pohledu na fotky s nekonečným sunshinem to v člověku vyvolává pocit teplíčka. Zdání ale klame. Denní teploty se pohybovaly kolem mínus pětadvaceti, a když jste se někde v závětří na přímým slunci ohřívali, tak bylo mínus deset. Naštěstí díky adrenalinu, který vám tu koluje v žilách, a neustálým nastupováním do vrtulníku si nemáte šanci uvědomit, že by vám mohla být zima. „Každej den se mi tak dvakrát stalo, že sem z pocitu euforie začal nekontrolovatelně brečet. Nikdy sem z ničeho neměl takovejhle pocit. Tělo si samo řeklo, že to, co zažívám, je brutál, a samo si poplakalo. Což mně,
kterých se ulamují kry a ty se pak tlačí do údolí. Aby se na takovýmhle hrbolatym povrchu dalo jezdit, musí všechno pořádně zapadat sněhem. Takže zpravidla na začátku zima se dají jezdit určitý kopce a s přibývajícím sněhem se může na prudší záležitosti, a teprve na konci zimy jsou vysněžený i ty největší prvosjezdový pekla. Jenže česká parta si tohle mohla dávat už v březnu. „To, že jedeme nějaký prvosjezd, jsme se dozvěděli až večer po návratu na barák. Na svahu nebo v helikoptéře neni na nějaký rozjímání a dojímání se čas. Protože mi dali kvůli jointu s tabákem přezdívku Dirty Needle, na baráku jsme rozhodli, že se tak bude jmenovat jedna část kopce, kterou jsme jezdili. Po dalším prvosjezdu na jiným kopci přišlo na řadu jméno Czech Palace, pak jsme jeden pěknej sjezd nostalgicky pojmenovali Crying Peter, a muj nejdelší sjezd dostal název Banana. Greg měl na chatě takovou obrovskou mapu, do který přesně podle geografických pravidel zakresloval místa, kterými si jel, a k tomu připisoval i ty názvy. Mapa měla tak dvakrát dva metry, a ta čára, znázorňující tvůj sjezd, měřila dva cenťáky. Popsanýho
jako čtyřicetiletýmu týpkovi, přišlo docela legrační. A zajímavý pak bylo si v tom mrazu vysoušet slzy z brejlí,“ vzpomíná David na třeskutý mrazy. Vzhledem k tomu, že se naše partička skládala ze zkušenejch snowboarderů a foťák či kameru na helmě měli úplně všichni, nemuseli se cestou dolu vůbec zdržovat a nic si vysvětlovat. Kdo zrovna nejel, měl vytáhlej aparát a točil nebo fotil. Dole pod kopcem se taky moc nevybavovali, hned nalezli do vrtulníku a šup nahoru. Díky tomu si dávali denně osm až dvanáct letů, což neni na Aljašce standard. Průměrně totiž během týdenního pobytu na TML udělá vrtulník s třinácti riderama rozdělenejma na tři party tak šedesát letů. Česko-francouzská crew si za šest dnů dala ve třech letů devadesát osm, takže si asi dovedete představit, jak kmitali. „Pilot helikoptéry měl zvláštní hobby, a tím bylo strašení turistů. Když letěl údolím mezi dvěma skálama, to ti připadalo, že si musí každou chvíli škrtnout vrtulí o stěnu. Furt jsme řvali hrůzou a na konci na nás čekala ještě kolmá stěna, kolem který to
něžná dívka a vládkyně domu miss bret zabalená do kůže z medvěda, co zabila; benzínka uprostřed ničeho
neohrožený pilot glenn v akci; david se modlí a děkuje za aljašku
průvodce greg, bez přehánění king of alaska; medvědobijka v akci. na aljašce jí má každej správnej chlap
69
vertikálně zvednul, překlopil nás hlavou dolu, vrátil to zpět a letěl dál. Ty krávo! Prostě trápení pasažérů byla jeho oblíbená zábava. Stojím si v kopci s foťákem v ruce a čekám, až pojedou kluci. Do toho se ten pilot vrací dolů, vidí mě, a tak si dává nálet a míjí mě tak deset metrů nad hlavou, což ti připadá jak deset centimetrů. Základ je vydržet a neskrčit se. Když to uděláš, dostaneš večer od pilota vařečkou. Tohle dělá často.“ Vzhledem k tomu, že naše parta měla najeto už spoustu jízd a letovýho času ještě pořád hodně zbývalo, rozhodli se, že jeden den vezmou všechny zaměstnance z lodge s sebou nahoru. Byla to strašná sranda, protože někteří z nich stáli na snowboardu poprvý a hned se učili jezdit na úpatí aljašskej velikánů. Na všech to zanechalo obrovskej dojem, což dokazuje i následující zpověď Miss Bret. „Když k nám loni v březnu přijela parta Čechů, docela jsme si padli do oka a během týdne se z nás stali kamarádi. Bylo na nich vidět, že stejně jako my mají zájem poznávat nepoznané v horách i životě. Každý odpoledne, když se vrátili z kopce domů, už na ně na baru čekali piva, nad kterými nám vyprávěli svoje čerstvé zážitky. To jejich nadšení bylo vysoce nakažlivý. Díky tomu, že byly v lodgi jen tři, mohli jsme si k nim při večeři přisednout a povídat si. A jednou takhle při jídle David povídá, že se s klukama rozhodli nás vzít všechny s sebou nahoru. To bylo pro nás něco úplně nepředstavitelnýho, nemohli jsme tomu ani uvěřit. Pracujeme spolu na lodgi čtyři roky, někteří ještě dýl, a čas od času si jeden z nás může vlízt na jednu volnou sedačku v helikoptéře a letět se podívat nahoru. Nikdy jsme ani nepomysleli na to, že bychom se nahoru podívali všichni společně a jako velká rodina si tam zablbli ve sněhu! Tahle parta bláznivejch Čechů nás obdarovala něčím, co si nelze koupit. Vzpomínkama, který přežijí čas. Vzali nás do hor si zajezdit na prkně a na lyžích, dohromady jako partičku. Prostě velká inspirace pro nás všechny, abychom se snažili posouvat věci v životě dál, výš a hlasitějc. A podle mýho, to co kluci udělali, o tom ten snowboarding a lyžování je. O dělení se o pocit z jízdy s ostatníma, kteří pro ježdění žijí. A co říct na závěr? Ptali jste se mě, jestli si pamatuju na českou partu? A já řikám, jak bych na ně mohla zapomenout. Oni jsou snowboarding, oni jsou kámoši a už teď se nemůžu dočkat, až sem příště přijedou.“ To se hezky četlo, že jo? V takovýchhle chvílích může být člověk pyšný, že je Čech, že jezdí na snowboardu. DéHáčko si svůj sen o Aljašce, o který mu před pětadvaceti lety na Chopku vyprávěl Craig Kelly, dokázal splnit. I vy máte šanci se sem dostat, stačí tomu nepřestávat věřit a nečekat na štěstí u piva. David Horváth vše zakončuje slovy: „Jsem hrozně rád, že jsem Aljašku viděl, že jsem si tam zajezdil a že se takovejhle sen, mně pytlíkovi, podařil. Chtěl bych za to poděkovat kamarádům, kteří mě sem umožnili jet, jsem jim vděčnej od malíčku na noze až po koneček vlasu na hlavě. A velký poděkování patří i lidem z TML, kteří nám, jako neznámejm Čechům, absolutně ukázali Aljašku a umožnili se zapsat do místních map. Tenhle týdenní zážitek mě absolutně psychicky vyrovnal a změnil mi život, otevřelo mi to novou dimenzi chápání. Kdyby mi bylo pětadvacet třicet, tak jsem tam zůstal. Udělal bych si tam někde srub u řeky a čekal tam na další zimu. Opravdu. Já byl před touhle sezonou přesvědčenej, že už se snowboardingem přestanu. Měl sem plný zuby sponzorskejch švindlů, kdy tě firmy opouští kvůli tomu, že si v jejich očích starej. A najednou jsem se skrz jiný lidi, kteří mají rádi sníh a hory, dostal na dvouměsíční pobyt v Americe, kterej byl zakončenej tím nejlepším, co na světě je. To už ti nakonec nezbejvá říct nic jinýho než – děkuji z plnýho srdce.“ 70
jedna z nejpěknějších fotek, co brouk davidovi udělal. pro horvátha je nejlepší si to v plnejch dát po patách, stříknout tu superparádu před sebe a pak ji na backside podjet a koukat se
text: Aleš Jež, foto: Peter Mercell
„PŘEDEVŠÍM JE TŘEBA VŠEMI VYJÁDŘENÍMI DÍKU, SLETĚT MYŠLENKOU VROUCÍ NA HLAVY REDAKCE, ZA POSKYTNUTÝ PROSTOR K TOMUTO SKROMNÉMU SLOVU, VÝSOSTNĚ OBTÉKAJÍCÍMU UHERSKOHRADIŠŤSKOU SKATOVOU SCÉNU A JEJÍ HISTORICKÉ MAPOVÁNÍ,“ NAPSAL NA ÚVOD ALEŠ JEŽ Z UHERSKÝHO HRADIŠTĚ. NO TY KRÁVO, TO JE SPISOVATEL, TO SI KÁMO ROVNOU TEN ČLÁNEK NAPIŠ CELEJ SÁM!
UHERSKÉ
HRADIŠTĚ Mapování scény v Uherském Hradišti je poněkud zastřené, jelikož se textu neujal slovudatný matador, stařešina na odskejtovaná kolena, ale mladý pisálek tázající se „Kam až paměť skateboardingu v UH sahá?“ Odpověď na otázku se tříbí již kolem přelomu milénia, kdy naproti plaveckému bazénu vzniká plácek s několika bedýnkami. Tam se scházeli místní jezdci, kteří dnes už dávno nejezdí. Samotný skatepark se začal rýsovat na přelomu roku 2005, kde velká betonová plocha byla velmi neefektivně využitá, avšak dostačovalo to na příjemné poježdění. Jak už to chodí, objevily se i podomácku vyrobené překážky, ale ty přišly vniveč, jelikož se na místě stala tragická nehoda. Jednou v noci si tu, za nevyjasněných okolností, udělal nebohý mladík při přejezdu a následném pádu otřes mozku a na jeho následky poté zemřel. Jeho památníček s fotkou a květinami, jenž tam známí nosí, tu stojí dodnes. Hned roce 2006 se zde konaly první závody pořádané lokálním skateshopem Freestyle.
Nejstarší postavou hradišťského skateboardigu je Hrnec, který svými punkovými triky a navýsost osobitými polety, vždy zdobil obraz skateparku. Poté se tu ukazovala parta ze Štěpnic, jmenovitě pan Bršlica, Ríša, Štěpán Švejcar, Ivoš Frolec a několik dalších lidí, u nichž si však sotva vzpomínám na jméno, a někteří z nich se v prostorách skateparku objevují dodnes. Podle všeho se začalo jezdit i v nedalekém Starém Městě, na hřišti před sídlištěm. Posléze z toho byly první projížďky po chodnících vedle stojícího hypermarketu a po nějaké době už kluci objevovali rampy a jejich možnosti v Uherském Hradišti. Kdo se předváděl jako nadějný staroměstský jezdec, byl Martin Bůček, jehož inspirace nás vyzvedla do prvního pocitu z dopadnutého kickflipu. Byl to také on, kdo pro lokály objevil v počítači šikovně zastrčeného Movie Makera. Mně osobně na prkno poprvé umožnil stoupnout Tomáš Exner, který začínal jezdit už kolem roku 2002. Kdo byl dalším velkým talentem a je
tomáš nálevka překonává místní slavný spot flipem
73
jirka houka zabil fs 5-0 před úřadem práce, a to hned na druhý pokus
společná fotografie uh party u fontány, kousek od místního skateparku
možno jej tu zmínit? Určitě si vzpomínám na Patrika Navrátila, který měl velmi agresivní styl a rychlý progres, avšak záhy před prvním výletem do Prahy jej vzalo vyražené koleno a z nadějných vyhlídek sešlo do rezignace. Další osobnost, kterou mám v hlavě, je Tomáš Machynka. Z místní skočky, což je takový radiusový platfus, byl jedním z prvních, kdo zkoušel kickflip a dopadl ho. Záhy poté si však pořídil ošklivě zlomený kotník, a kariéra tak u něj stagnovala. Voda utíkala jako divá, léta střídala zimy a postupně se tu začla rodit nová generace. Časem se objevila i kamera, která zachycovala první odjeté triky. Začaly pokusy se střihem a úvodní setkání s montáží. Jako prvního z dnů současných bych uvedl Jirku Houku, jenž pochází z obce Modrá u Velehradu, nedaleko Uherského Hradiště. Tohle místo v 90. letech navštívil i sám papež a možná svým křesťanským posvěcením zde probudil ducha skejtového, i když si myslím, že Jirka je ateista, a tak je mu to nejspíš jedno. Kolem roku 2000 zde postavili plechové rampy složené z banku, radiusu a tyčky, kde Jirka poprvé spatřil prohánějící se blázny na kolečkách a řekl si, že by chtěl mít co dočinění s tím dřevěným prkýnkem. Postupem času zde ale od lokálů došlo k opadnutí zájmu, se kterým se Jirka nechtěl smířit, a proto vyrazil za skateboardingem do Uherského Hradiště. Potkal tu partu neukázněných skaterů s podobným zapálením, hned několik jmen mi přichází na mysl.
Mezi lidi, kteří grindují a zkouší nejrůznější triky dodnes, patří třeba takový Robert Myslikovjan a.k.a Indián. Svým srdcařským přístupem poctí v podstatě denně svou návštěvou skatepark, kde s velkou oblibou dává signature trik, a to casper flip na všechny způsoby. Dalším takovým je Tomáš Nálevka, který jako osmiletý našel zaujetí ve skejtu, zkoušením olíček před barákem a následně ho přidal ke svým tehdejším zálibám, jako byly hokej a veslování. Nakonec se ukázalo, že kouzlo skateboardingu ho omámilo dostatečně a zůstal jen na desce s kolečky. Postupem času se připojili bratři Aleš a Michal Ježovi, kterým ukázala začátek cesta mezi regály obchodu, kde byl vystavený komplet. Po krátkém naléhání na rodiče si mladší Michal spokojeně odnášel skateboard domů. Ve starším Alešovi, který jako 13letý navštěvoval atletický stadion a občas procházel kolem nedalekého skateparku, to vzbuzovalo jisté zaujetí a vedlo ho to k tajnému půjčování si skejtu od bratra až po zakoupení vlastního. Bratrské začátky vedly do jedné z křivolakých ulic, potažené asfaltovým kobercem, kde probíhaly pokusy o přeskočení různých variant cihel a podobně. Po setkání s negativními reakcemi lidí, kterým zřejmě vadil vydatný hluk, se uskutečnil přesun do uheráckého skateparku. V tehdejší době se tam setkávala docela slušná partička kamarádů, ve kterých se neskrývalo nadšení pro skateboarding. Snažili se roztáčet dřevěné prkno nejrůznějšími způsoby a také
75
parta v přípravách na spotu
zgrindovat nějakou bednu či rail. Padaly návrhy vyzvat streetový spoty, kde všechno poctivě zaznamenával Viktor Hanačík a.k.a. Happy, který měl nejvřelejší vztah k natáčení a střihu videí. V podstatě stojí za uherskohradišťskou vizuální tvorbou, za což mu patří velký dík. Dnešní doba hradišťské scény se jistě posunula o velký kus dopředu, nejenom trikově, ale i početně. V parku se schází docela velká parta skejtrů napříč generacemi, od nejstarších až po nejmladší. Ve dnech, kdy počasí vybízí k popadnutí skejtu, který v komoře čeká na svou pravidelnou dávku triků, se povětšinou v parku sejde silná skupina. To podstatně zvyšuje chuť zkoušet nové a nové triky. Pomalu se začíná rýsovat i young blood, s jejichž docela ambiciózním přístupem by se dalo přepokládat udržení uherácké scény. Pokud bych to pojal jmenovitě, tak to jsou Honza Doležal, Honza Rathouský, Kuba Skalka, mini Huter a další, samozřejmě ale nechci předbíhat čas. Je to pro mě i jistá forma překvapení, jelikož podmínky, které nabízí lokální skatepark, nejsou nějak oslnivé. Rampy složené ze dvou banků, radiusu, pyramidy, railu a manuálové
76
příprava skate a mysli na rail
bedny nepůsobí přehnaným dojmem ani lidskou kreativitou. Jakékoliv pokusy o rozšíření repertoáru překážek, na kterých by se dalo skejtovat, byly v průběhu několika dnů zmařeny městem kvůli výše zmíněnému smrtelnému incidentu. V podstatě můžeme být vůbec rádi za tento kousek plácku obleženého nejrůznějšími sportovišti. Snad se nynější a mladší generace zasadí o boj a protlačení návrhů ke kompetentní úřední osobě města, aby se vytvořily lepší podmínky než doposud. Prozatím nám nezbývá nic jiného než čekat. Musím ale také podotknout, že panující marast místní partu tak trochu donutil k častějšímu úniku z Uherského Hradiště a vyrážejí za skateboardingem do jiných měst. Do budoucna bych byl rád, kdyby se skejtová scéna v Uherském Hradišti udržela i nadále, a také přeji více prozíravosti lidem, kteří neměli tu možnost se skateboardingem tolikrát setkat a chápat ho jako časovou subkulturu. Přál bych si, aby lidi, co se snaží dělat těžší triky, i ti, kteří dělají lehčí na asfaltovém plácku v Uheráku, spojovala alespoň jedna hlavní myšlenka, a tou je skateboarding!
kousek od místního kina se ollíčkem až za trávu prolít michal jež
Tomáš Hafner: „Tuhle střechu v Arlbergu mi ukázal Gigi Rüf. Jezdíme sem už čtrnáct let, ale teprve loni v zimě byla chatka zasněžená a mohl sem si na ní zaprášit. Když sem to dělal, koukal se na to Nico Müller. Kvůli přívalům sněhu museli Arlberg totiž zavřít, takže tam na pár dnů zůstali všechny crew uvězněný. A v tenhle den tam Nico taky vypálil stalefish 20 metrů nad zemí, to je ta fotka, co je na obalu novýho videa Resonance od Absinth films.“ (foto: Tibor Marko)
78
W
A
L
L
Matěj Dolník: „Fotka vznikla při session na Paprsku, kde Milion pořádal nějakou soutěž teamů, ze který nakonec sešlo. Tři dny jsme tam fotili, točili s celým Meatfly team, a backflip přes sud jsem několikrát poslal během nočního focení, kdy nám překážky osvětlova rolba. Vypadá to trochu, jako bych neměl tělo, jenom takový pahřáty a hlavu...“ (foto: Jára Sijka)
W 80
A
L
L Adam Arnošt: „Dva tejdny před touhle fotosešn jsme nějak s kámošema kalili po městě a cestou si sedli k tomuhle spotu v Plzni u pivovaru a přemejšleli o něm. V den focení jsme pak navozili sníh, asi pět dodávek a postavili rádius. Během tříhodinovýho focení jsem dával různý triky, tohle je wallride 180 out, padnul tak na třetí.“ (foto: Vojen Smíšek)
Roman Dlauhý: „Byli jsme s Burtonem v Rumunsku na závodech ve středisku Harghita Mădăra a chtěli jsme si odvízt co nejvíc materiálu. Takže třeba tahle fotka vznikla před finálem, kdy jsme pauzu využili k blbnutí, abysme nebyli moc přemotivovaní. Nosegrab tailbonk jsem dal na pařezu na první, a závody jsem pak nakonec i vyhrál.“ (foto: Jirka Švorc)
82
W A L
L
Honza Nečas: „Loni před závodem Burton New Zealand open se nadalo ve středisku Cardona vůbec nikde jezdit, všechny skoky byly zavřený. Kus vedle rampy stál jeden kicker, kterej po pár dnech sněžení zakryla bílá čepice, tak jsme si ho odházeli a celej den tam šlapali a blbli. Na fotce mám fs3, kterou sem poslal na první pokus a pěkně odjel v prašanu.“ (foto: Přemek Vida)
Kuba Petr: „V sobotu dopoledne, koncem ledna, byl u přehrady v Jablonci nad Nisou nezvyklý klídek, normálně tu totiž proudí spousty procházejících se lidí. Fotili jsme se tu navzájem s Ondrou Bauerem, střídali jsme se, a mně tam asi na pátej pokus padnul tenhle noseslide indy.“ (foto: Ondra Bauer)
W
A L
L 85
Ondra Bauer: „Kousek od feťáckýho baráku na Ještědu, ze kterýho je přes okno fotka dělaná, se nachází tenhle rail. Roztahovali jsme se na to gumou z takovýho pahorku, měli jsme problém s rychlostí a získat jí byla ta vlastně úplně nejtěžší věc na celým spotu. Na odraze jsem se musel vypružit jak sviňa, abych se dostal nahoru, a tam to potom jelo strašně pomalu, takže to dalo strašnou práci dojet až do konce. Na první jsem tam dal grind, na fotce je grind 3 out, kterej mi padnul asi na sedmej.“ (foto: Rosťa Malchar)
86
W
A
L L
pavel vyroubal na karolince nejen grinduje, ale i šejpuje (foto: jan kaňůrek)
práce na lámačce
karolinka vsadila na důkladnou rekonstrukci překážek
karolinka loni
88
Snowpark Karolinka / Beskydy Skikarolinka.cz Snowpark v Karolince mají již pět sezon, ale teprve poslední dvě se tam začaly dít velké věci. Opravily se zastaralé překážky, změnil se od základu set up, park se prodloužil a je postaven po celé délce sjezdovky, nějakých 900 metrů. I letos chtějí místní stavitelé jít zas o kus dál, takže vyměnili zastaralé výplně překážek, vše přetřeli a ozdobili logem parku. Dále bude ve spodní části parku nainstalován lanový vlek, který bude v provozu pro shred park a bude fungovat od prvního sněhu až po dobu oficiálního otevření parku, kdy bude zasněžená a vyrobená hlavní slopestylová část parku včetně skoků. V plánu je i rozšíření platforem skoků a odrazů, čímž by se měla výrazně zlepšit bezpečnost. Co se letošního setupu týče, základem budou dvě macatý skokový platformy, které pujdou jezdit v řadě. První
platforma bude mít dva odrazy s plošinou 6 a 10 metrů, odraz na druhý pak umožní polety přes 13metrovou plošinu. K tomu všemu si ještě musíte připočíst arzenál patnácti beden a railů, který bude během sezony po svahu různě putovat, aby nebyla nuda. Zkrátka Karolinka se zařadí mezi největší snowparky na Moravě, a tak si určitě zaslouží vaši návštěvu. Na návštěvu parku a resortu není potřeba vykrást banku. Cena celodenního skipasu je 430 Kč, dopolední vyjde na 320 Kč a odpolední na 290 Kč. Od minulého roku se lze zaregistrovat do klubu snowparku, což znamená možnost zakoupení zlevněných pěti a desetidenních skipasů a jiné zajímavé výhody a bonusy. Poplatek za vstup do snowparku se na Karolince neplatí, každý, kdo má permanentku, může do parku. A navečer můžete hlavu složit například hned šest set metrů od vleku v penzionu Sklář, kde vás noc se snídaní vyjde na 350 Kč.
O snowpark se v zimě budou starat dva shapeři, tím hlavním bude Josef Kysučan a k ruce bude mít Pavla Vyroubala. Snowpark budou upravovat ráno i večer, a podle potřeby i přes den, protože kvalita překážek je jejich priorita. Na údržbu parku mají kromě vlastních rukou a lopat k dispozici dvě rolby, Pisten Bully 300 a Leitner lh500w s navijákem. V zimě se v parku odehraje spousta akcí. V první řadě bude opening, který ještě nemá pevné datum. Dále se můžete těšit na Just ride nebo na Freeski a snowboard camp, který pořádá Zabil.cz a bude ukončen tradičním Snowboard and freeski contestem. A na konci by měla proběhnout Party in the park, taková oficiální zavíračka snowparku. Závěrečné slovo patří Josefu Kysučanovi: „Náš snowpark musíte navštívit nejen kvůli jeho délce a počtu překážek, ale hlavně abyste se na vlastní skluznici mohli přesvědčit
na klínech nahrabali obří hromady
SNOWPARKS text: Radek, foto: lokálové
NECHCEME SI V REDAKCI HRÁT NA NĚJAKÝ VĚŠTCE, ALE FAKT TO VYPADÁ, ŽE LETOS V ZIMĚ BUDOU ČESKÝ A MORAVSKÝ KOPCE POSETÝ SLUŠNÝM POČTEM KVALITNÍCH SNOWPARKŮ. ZČEKOVALI JSME PŘÍPRAVY NĚKTERÝCH Z NICH A UDĚLALI MENŠÍ PŘEHLED TOHO, CO SE NÁM LÍBILO. JE SE OPRAVDU NA CO TĚŠIT, A TO JSME ZDALEKA NEVIDĚLI VŠECHNO!
setup snowparku klíny na letošní zimu
seš tu jen na skok? neboj, poletíš!
o kvalitě údržby a vyskoušet si flow, který Karolinka bezpochyby má. Snažíme se dělat park tak, aby si v něm našel každý typ ridera to svoje, dobře se pobavil a s úsměvem na tváři odjížděl domů a pak se rád vracel.“
Snowpark Klíny / Krušné hory Kliny.cz Snowpark na Klínech letos defakto začíná na zelené louce a jen vzdáleně navazuje na to, co tu stávalo v minulých sezonách. Byly tu vynaloženy značné finanční a technické prostředky k vytvoření kvalitního zázemí pro trénink freestylového snowboardingu a lyžování, nejspíš je to i největší investice, která se do snowparku letos na podzim u nás dala. Celý svah byl doslova srovnán se zemí a znovu postaven, takže tu vyrostly kvalitní terénní základy pro skoky. V zimě tu proto naleznete bezpečný skoky, step up style
s 6 a 16metrovým tablem, což by mělo umožňovat trénink i double rotací. Podél rozjezdu na skoky vznikla railová lajna, která je doplněna o nové bedýnky, jako je například dance floor. Velice důležitou a unikátní složkou snowparku je i využití vlastního vleku, jinak ve středisku se nyní postavila nová čtyřsedačková lanovka. Snowpark není rozsáhlý, ale je účelný pro aktivní trénink. Cílem stavitelů bylo vytvořit jak zázemí pro začátečníky, tak i možnost tréninku double rotací pro profíky a českou freestylovou reprezentaci. Velice si tu cení i možnosti spolupráce s celoročně fungujícím areálem Jumpark, který nabízí tréninkové skákání do molitanů. Klíny a Jumpark jsou od sebe vzdáleny pouze dvacet kilometrů, takže co natrénujete ráno do molitanů, můžete odpoledne vyzkoušet na sněhu. Vstup do parku není zpoplatněn, denní permice je za 380 Kč, děti do 15 let platí 260 Kč. Zázemí je zajištěno
takhle to na klínech kdysi vypadalo
novým hotelovým komplexem, včetně nově postavené sportovní haly. Můžete přespat buď v pěkném hotelovém pokoji s možností využití posilovny, wellnesu, masáží, nebo si rovnou pronajmout celou hotelovou chatu, kde je 8 pokojů a velká společenská místnost s kuchyní. Areál projede park rolba při každodenní úpravě sjezdovek a pro doladění detailů je proškoleno několik lidí z místní snowboardové školy, kteří se budou v parku během dne střídat. K nejzajímavějším akcím, která se na Klínech odehraje, bude rozhodně patřit Mistrovství České republiky v big airu. Uskuteční se od 1. do 3. března, vše začíná již v pátek, kdy je otevřený trénink, v sobotu je hlavní závod s následnou after party a neděle je rezervní den. Jinak v sezoně bude akcí víc, a proto se vyplatí sledovat místní web. Do parku vás pozve samotný Honza Nečas, otec celého
michal bíša jezdí na klínovec rád (foto: míla štáfek)
na klínovci se terénních úprav nebojí
projektu: „Rád bych pozval čtenáře Boardu do našeho snowparku. Naleznete zde bezpečný skoky a kvalitní raily, vše na dvě stě metrech dýlky snowparku, ke kterému patří i vlastní vlek. Je možnost proto udělat i sto jízd za den! Cesty k nám jsou vždy pohodlné a upravené, a z Prahy jste tady za pouhou hodinu jízdy. K návštěvě vás zvou čeští reprezentanti a členové olympijského teamu pro Soči 2014, já a Roman Dalecký, kteří spolu vypracovali projekt a podíleli se i na samotné výstavbě parku.“
Klínovec / Krušné hory Snowpark.klinovec.cz Snowpark na Klínovci má asi osmiletou tradici, ale teprve druhou sezonu se o něj stará parta Maximal Animal. Letos se tomu kluci rozhodli dát úplně nový kabát, takže proběhlo asi 90 % změn, samozřejmě k lepšímu. Park je rozdělen na tři části, od easy až po
pohled na park z letadla
profi, ale vše se dá mezi sebou kombinovat, takže cestou seshora si tu můžete vybrat jednu z osmi lajn. K největší lahůdce patří pro lajna, což je vlastně slopestylová závodní trať. Začíná se 8metrovym jednotrubkovym railem, pak jsou tři platformy s několika odrazy, který budou mít tably od 6 do 14 metrů. Dole je to zakončeno třešničkou v podobě streetsetu o rozměrech 9 x 9 metrů se schody, který je osázen zetkovou bednou s přítlačáky, doublekink railem s 16cm trubkou a speed railem s 14cm trubkou. Na český poměry dost exkluzivní věc. Poslední šred týhle lajny jsou pak dvě velký černý plastový roury o průměru 56 centimetrů. Ani na začátečníky se na Klínovci nezapomíná, na ně tu čeká easy lajna o devíti překážkách jako bedýnky, skůčky, sudy a podobně. V parku je i vyčleněný místo pro odpočinek návštěvníků a je tu malá boudička na úschovu věcí. O vše se stará partička Maximal Animal s největším nasazením, takže probíhá každodenní reshape a každý druhý den dávají
maximální nasazení
aktuální fotky na web. Shapeři jsou navíc náklonný jakémukoliv názoru a dávají prostor pro diskusi s návštěvníky. Park má svůj samostatný vlek, na který lze zakoupit levnější permici než ve zbytku areálu, takže na jednodenní návštěvu si nachystejte 300 Kč. Parta maximálních zvířat bydlí na nově zrekonstruovaném penzionu, o který se s láskou starají a kde můžou ubytovat až dalších třicet lidí. Barák se nachází asi 2 kilometry od snowparku, jezdí tu ale skibus a v těsné blízkosti je večerka. Nejlepší je na tom všem cena pro výletníky, a to 290 Kč za noc. Přesný plán akcí na letošní zimu zatím lokálové nemají po kupě, v současnosti se to všechno řeší. Určitě ale chtějí navázat na loňskou sezonu, kdy tu hostili například Evropský slopestyle pohár, Český pohár, Freesky one day, K2 freestyle tour, Kids cup, snowboard a freesky camp a podobně. S určitostí už ale vědí, že
na paprsku se už maká
jeden vidí hromadu bordelu, druhej hromadu na boarding
letos jsou nový sněžný děla
kluci, myslim, že nátěr dobrej
překážky zatím čekají na sníh
správce michal urban v akci
91
na závěr sezony chystají pecku s názvem Jarní Ledovec na Klínovci, což by měla být několikadenní rozlučka se sezonou v podobě ježdění, koncertů a party. K výletu na Klínovec vás vyzve největší Animal zvíře Honza Vorlík: „Všechny srdečně zveme do snowparku na Klínovci. Najdete u nás pohodu, zábavu, shred, ale i doprovodný program, jako je výuka na snowboardu a lyžích, akce šité na míru, tábory pro děti, kempy a podobně. Těšíme se na vás!“
Paprsek / Rychlebské hory Facebook.com/snowparkpaprsek.cz Snowpark Paprsek funguje již pátým rokem. Začínalo se zde se třemi staršími překážkami od Jakuba Střelce, bývalého majitele Skateshop.cz, který dnešní správce Michal Urban dokázal vnutit majiteli areálu panu Mikovi. Nápad se ujal, postupně sem začala jezdit dobrá parta a další rok už se nakupovaly bombový překážky
od Mystic Constructions. Napřesrok pak přijel buldozer udělat pořádný hliněný platformy, pan majitel koupil novou krásnou parkovou rolbu Park Bully 400, a jel se tu například závod českého snb poháru. Protože jsou si tu vědomi velké konkurence parků a váží si riders, kteří na paprsek jezdí, každou sezonu tu chystají nějaký upgrade. Minulý rok to byly čtyři speedraily a platforma s 22metrovým kickerem, a letos to bude zase velký. Přikoupili dvě nové děla na zasněžování, takže teď sníh budou závidět i v Alpách, nachystali další hliněný platformy, další kickery a přibyla lajna čistě pro začátečníky. A navíc tu staví jednu megapřekážku, kterou si schovávají jako překvápko na opening. Navíc se chystá i stash park, místní totiž vyčistili přilehlej les a už ho zdobí dřevěnejma překážkama. Vše se bude udržovat denně, po celou sezonu bude v parku správce a spolu s pěti lokály se bude starat o perfektní šejp. Pozitivní informace se týká i cen
permanentek, letos se zlevňují, a to celodenní na 390 Kč. Nejvíc je však ubytko. Paprsek nikdy nebyl super drahý středisko, ale nyní majitel odkoupil od armády ČR jednu velkou budovu a zbudoval v ní hostel. Bude se to jmenovat Paprsek Basecamp, jedna noc vás tu vyjde na krásný 100 Kč a kapacita je nějakých devadesát lidí. Na Paprsku se samozřejmě chystá spoustu akcí. Vše začíná 19. ledna slavnostní otvíračkou, 16. února bude Paprsek VIP jump and grinde s velkými prize money a pak se plánuje jedna větší akce spolu s Martinem Černíkem. Mezitím proběhnou nějaký testovačky, jak lyží, tak snb, snowcampy, focení a na jaře samozřejmě opět nezapomenutelnej Fruhling Spass. Do parku vás na závěr pozve správce Michal Urban: „Přijeďte si zajezdit do nejdelšího a nejnabouchanějšího parku v republice a užít si tu pohodovej víkend. Neseďte doma, see ya up there!“
martin kolařík loni ve vítkovicích šejpoval
bagrů se ve vítkovicích sjelo dost
jedna platforma ve vítkovicích stojí
bernd mandlberger vyměřuje platformy
celkem slušná hromada hlíny
92
Freestyle Area /Krkonoše Freestylearea.eu Snowpark Freestyle Area vznikl teprve minulý rok, kdy Michal Ritter s Martinem Matoušem oslovili obec Vítkovice v Krkonoších a mohli začít pracovat na vysněném projektu snowparku evropských parametrů s vlastním vlekem a bez sjezdovky. Aby vše posunuli ještě dál, navázali letos spolupráci s Qparks, což je největší firma starající se o parky v Alpách, a Bernd Mandlberger, jeden z nejlepších parkdesignerů v Evropě, osobně přijel a pomohl ve Vítkovicích s rozměřováním hliněných úprav. Na podzim pak díky obci Vítkovice proběhly masivní hliněné úpravy, takže letos si tu stahovači okýnek opravdu užijí. Park bude rozdělen do tří částí. Beginners park, jenž letos povede po celé délce kopce a bude obsahovat čtyři platformy s čtyřmi skoky s 2 až 4metrovou plošinkou, k tomu pět miniboxů, tři nízké raily a malý wallride. Slopestyle park je o pěti platformách s pěti skoky s tablem 5 až 15 metrů, jednom street boxu a pěti railech, přičemž dle sněhových podmínek budou dva či tři skoky stát za sebou. Třetí část kopce bude shred park složený z pěti platforem a některé z nich budou
multifunkční, jelikož budou obsahovat více překážek na jedné platformě a setup se bude měnit dle sněhových podmínek. Těšte se na street raily, jednotrubky, PVC roury, wallridy a double kink rail. Jo a velká novinka jsou Net-o-peer wifi kamery po celém parku, které natáčejí jezdce na překážkách, a ti si po ježdění mohou z netu svoje záběry stáhnout. Cenová politika Freestyle Area je za málo peněz hodně srandy, takže denní permice je za 340 Kč, a díky nově navázané spolupráci s ISIC, mají majitelé platných ISIC kartiček navíc slevu 10 %. Celosezonní permice stojí pět litrů, přičemž pozor na nějaký šmelení, protože se to přísně kontroluje a pak dochází k blokaci. Vstup do parku je povolen pouze s platnou permicí, protože má snowpark vlastní vlek Doppelmayr dvoukotvu a peníze z permic jdou přímo na stavbu snowparku, úpravu a překážky. Ubytování je možné sehnat po celých Vítkovicích a cena se pohybuje od cca 250 Kč za noc. Park ve Vítkovicích upravují denně, jak strojově, tak ručně. Vše pod taktovkou parkdesignera Michala Rittera, a to rolbou Park Bully 600 a čtyřmi shapery v sestavě – Honza Havlíček, Filip Znamenáč, Honza Špika a Kuba Mareš. Zajímavostí je, že na začátku a v průběhu sezony
zde budou pod vedením parkdesignera Michala Rittera probíhat Shaping workshopy, jejichž účastníci získají možnost práce na pozici shapera u Qparks v Rakousku a Itálii. Akcí bude letos ve Freestyle Area víc než dost. Začátek sezony bude v režii klasického openingu, poté bude následovat jibbový závod King of Jib, MČR ve freeski — King of Freeski, MČR ve slopestylu na snowboardu — King of Slopestyle, K2 snowboarding Freestyle Banked slalom — netradiční snowboardový happening aneb zpět k snowboardovým kořenům, nebude chybět Just Ride a pak zavíračka sezony. Mezery pak vyplní výukové freestyle kempy — K2 Local kemp, Surf trip kemp, All stars snowboard kemp a All stars freeski kemp. To všechno za super ceny. Pokud si nejste ještě jistý, jestli se do Vítkovic v zimě pojedete podívat, zde je pozvánka od Milana Rittera: „Chceš zažít opravdový freestyle progress, akce, kempy, originální a největší snowpark v ČR s vlastním vlekem a překážkami pro úplné začátečníky, pokročilé i profíky? Neváhej a doraž se přesvědčit, že sny se můžou stát skutečností.“
MARTIN BRZA
ještě nedávno tam martin hledal mlíko, a teď už mezi kozy dělá grind. foceno při letním campu ve val senales
V RUBRICE MINIPROFILŮ VŽDY PŘEDSTAVUJEM NĚKOHO, KDO JEZDÍ NA PRKNĚ UŽ PÁR LET A VYPADÁ NA TO, ŽE BY MU TO MOHLO JÍT. DNESKA SI TU PŘEDSTAVÍME JEDNOHO TÝPKA, CO UŽ SNOWBOARDUJE SEDM LET A VYPADÁ CELKEM TALENTOVANĚ. A TO JE MU TEPRV JEDENÁCT!
MINIPROFIL text: Radek, foto: Přemek Vida
Na začátek se nám představ... Tak já se jmenuju Martin Brza, bydlim v Praze a je mi jedenáct let. Chodím na základní školu Květnový vítězství, do pátý třídy, jezdím na snowboardu a nemám žádný sponzory. A ještě třeba můžu říct známky, tak loni na konci jsem měl pět dvojek. Jak ses dostal ke snowboardu? Já jezdil nejdřív na lyžích, jezdili jsme do Kněžských hor a pak táta zkusil snowboard, což já chtěl hnedka taky. Pak jsem se poprvý svez, hrozně mě to chytlo a na lyže už jsem nevstoupil. To mi byly tak čtyři roky. Už ani nevim, co jsem měl za první prkno, ale bylo černý s obrázkem čmeláka. Hmm, od čtyřech si jezdil, tak to si asi hnedka neskákal? Začínal jsem na sjezdovce. Pak jsem viděl ve Špindlu kluky, co skáčou, a taky to chtěl zkusit. Táta mi zaplatil instruktora, šli jsme do snowparku na Mísečky a tam jsem se poprvý učil skákat
olíčka. To mi bylo tak sedm let. Rok na to jsem začal jezdit závody, ten první byl ve Špindlu World Rookie fest. Měl sem celkem strach a ani si z toho moc nepamatuju. Loni ti to šlo jak? A baví tě závody? Na Rookie festu jsem skončil šestej a 4x4 mi tak docela šly. Většinou jsem sice předved jenom metoda, ale sem spokojenej. Závody mě baví jezdit, akorát nevim, co mám dávat za triky. Taky jsem na začátku takovej nervózní, asi tréma. Máš nějaký vzory? Tak Dušan Kříž a Honza Lohynský. Baví mě jejich styl, znám se s nima a můžu si s nima i zajezdit. Co koníčky? V létě jezdim sjezd na kole, no a taky hraju na počítači. Minecraft. Kolik času strávíš na horách?
tail pro přemka příhodu... teda vidu
To přesně nevim. Když nejsem nemocnej, tak jezdím na hory každej víkend. Tuhle sezonu se mi podařilo být ve Špindlu skoro pořád, máme tam byt. Natrénoval sem si 180 a switch 180, a taky bs 360. Ještě mám v plánu tu trojku zlepšit a pak se vrhnout na pětku, už mi tam náhodně skoro padla, když jsem přetočil trojku. Teď jsi na Stubai. Co tam děláš? Chtěl jsem se podívat do Alp a naučit se skákat na větších skocích. Tak mi to táta zařídil, abych mohl jezdit na tréninky s Pepé Samkem. Málem jsem jet nemoh, protože tak trošku zanedbávám školu. Máma z toho neni šťastná, teď jsem měl na čtvrtletnim hodnocení čtyřku z přírodovědy, takže mi to zatrhla, protože je škola důležitější než prkno. Ale naštěstí jsem si to opravil... Musel jsem se naučit mechy! Jaký máš plány na zimu? Chtěl bych odjíždět tu tři šede a snad i pět čtyřku. Chystám se na závody, zatím tedy o žádných nevim, a taky chci jet na nějakej camp. Byl jsem v létě poprvý ve Val Senales a strašně se mi tam líbilo. No a jezdím s tím Pepém po Alpách, já jsem teď spokojenej. Hele a co budeš dělat za deset let? Chtěl bych bejt zubařem, mít to jako zaměstnání... (nyní je v pozadí slyšet nějaká nápověda od Matěje Nováka – pozn. aut.). A chtěl bych taky prohánět holky!
PŘED 10 LETY text: Radek hafner
minol
jurášek
brůžek
lišivka
vyhnánek
molec
löwy
BOARD 59 A 60 PROTOŽE SE DŘÍV VYDÁVALO ROČNĚ VÍC ČÍSEL NEŽ DNES, MÁME VZPOMÍNAJÍCÍ NA DOBU PŘED DESETI LETY ROVNOU DVĚ ČÍSLA NAJEDNOU. V ČÍSLE 59 JE NA OBÁLCE MARTIN KŘIVÁNEK S 360 KICKFLIPEM A NA ŠEDESÁTCE MÁME MARTINA ČERNÍKA V BOARDSLIDU NA ZÁBRU V AUSTRÁLII.
SHOPS
A začneme padesát devinou. V novinkách se dozvíme, že Vehicle natočili první teamové skate video nebo že světlo světa spatřil nový e-shop Snowbitch.cz. Velký rozhovor má Martin Křivánek, railovej zabiják z Brna. Jak to vypadá na švýcarském Iceripper snb campu a James B surfcampu, jste se mohli dozvědět v celkem obsáhlém článku. Uprostřed časáku jsou plakáty, jeden s do objektivu fuckujícím Chetem Childressem, druhý s hardflipujícím Jirkou Fraňkem. V článku o sk8 závodech podzimu se objevují jména jako Eda
šimek
Alina, Aleš Bubla, Lukáš Daněk, Max Habanec a Mirek Tovaryš. Větší rozhovor má taky osmnáctiletý Martin Jurášek, který si přeje být sponzorovaný, aspoň na desky. David Horváth má vyprávění o skatebardingu v Americe, pak následuje skateparáda, trocha hudby, tři na třetí s Chaloupeckým, škola ollie to fakie a hardflip a šmitec. V Boardu číslo 60 jsou jako vždy první novinky, dozvíte se, že Petr Horvát byl na Alis tour, Honza Minol začal jezdit za Nomad nebo Tomáš Vintr za
štecher
Vans. V dopisech řádí Špek, někdo chce poradit, jak skejtovat, a dostává odpověď, že nejlepší dát jednu nohu na desku a druhou se odrazit. V článku o MČR ve skateboardingu se píše, že vyhrál Vintr před Daňkem a Fraňkem. Větší skate rozhovor má Petr Löwy, byl to takový jeho comeback, protože v roce 1998 se na stránkách Boardu zařek, že už nebude nikdy skejtovat. Kaunertal Opening vyhrál s bs9 Vinzenz Lups. Plakáty jsou kalendáře na rok 2003, na jednom je Matěj Homola a na druhým Martin Černík. Právě ten má taky velký cestovatelský článek o snowboardingu v Austrálii. Snowboardový rozhovor je s Pavlem Brůžkem, nadějným českým rampařem. Pak tu je sk8 článek o putování po západních Čechách, skateparáda, rozhovor s Wohnoutama, tři na třetí s Davidem Maximem, výuka indy a fs tailslidu. Ende.
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428 69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Rock‘N‘Roll, pasáž Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, 224 235 790 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732
Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927
Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793
Subform, Zámečnická 4, Znojmo
Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155
Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847
Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910
Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645
Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
SEE THE BEHIND THE AD VIDEO OF THIS SHOT AT SNOW.QUIKSILVER.COM
TRAVIS RICE