Board 136

136

ROZHOVOR

MAREK ZÁPRAŽNÝ MAX + BLANKA | ROAD RUNNING AT MT. BAKER SOUTH KOREA AND MALAYSIA | DIY BERLIN číslo 136 / říjen 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK

PAUL RODRIGUEZ

,03 $&7 3 527(&7,21

FACEBOOK.COM/BURTONEUROPE RIDER SERVICE EUROPE: 00800 287 866 13 (TOLLFREE)

I N S TA G R A M : @ S U P R A F O O T W E A R S U P R A F O OT W E A R . C O M

ERIK ELLINGTON: FRONTSIDE FLIP

THE E LLI NGTON DEDICATED TO THE PURSUIT OF PERFECTION IN SKATEBOARDING

„Dobře jezdit na úspěch nestačí. Je to jen jedna z mnoha věcí, která určuje to, jestli tě team manažeři vezmou do byznysu, nebo ne. Dneska už každej třetí skejťák jezdí dobře a vůbec už tolik nezáleží na levelu tvýho ježdění. Musíš třeba umět i vycházet s lidmi, abys nestresoval ostatní na tour, a nevytvářel tak špatnou náladu v teamu.

A musíš mít závislost na skateboardingu, mít chuť furt jezdit, fotit, točit...“ Rozhovor s Markem Zápražným začíná na straně 48.

8

INTRO 136

BOARD MAGAZINE > vydává: HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE > Board, Terronská 15, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, David Horváth, Dan Vojtěch TEXT > Radek Hruška, Peter Mercell, Mirek Kvapil, Tomáš Vintr

ŠOTEK > Sviňák sr.

KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

SKATEBOARDING 28 30

FIX&TRIX: SPÁRA PŘED SCHODY DIY BERLIN Parta kolem Darkslide.cz má energie na rozdávání, a proto vyrazila na trip do Berlína, kde se především snažila navštěvovat diy spoty. A mnoho práce jim to nedalo, protože hlavní město Německa je jima poseto.

48 62 70

INTERVIEW MAREK ZÁPRAŽNÝ SOUTH KOREA AND MALAYSIA MAX + BLANKA Za skateboardingem na netradiční místo vyrazil Max Habanec a stal se prvním skaterem, který okusil hladkost betonu v nejznámějším pražském tunelu Blanka.

88 92 94

240 MINUT MICHALA VESELÝHO MINIPROFIL: OTA FIALA MINIPROFIL: DAVID DOBROVOLNÝ

SNOWBOARDING 38

ROAD RUNNING AT MT. BAKER Starý dědci vyrazili za freeridingem na Mt. Baker a v tomto vzdělávacím článku se s váma rozdělí o životní moudro.

Vyplatí se to přečíst a něco se dozvědět.

58

MARTIN ČERNÍK 20 LET SNOWBOARDINGU Jak už název napovídá, Martin Černík jezdí pekelně dlouho, a tak se o svý kariéře rozhodl udělat filmový dokument.

Prozradí nám pár podrobností ze zákulisí.

ENTERTAINMENT 14 18

RIDERS NEWS TEST THE BEST: ZIP UP HOODIES Noci ani rána už rozhodně nejsou na tričko a v tomto přehledu uvidíte, jakou mikinou na zip s kapucou se lze pěkně zahřát.

20 21 22 26 76 96

TEST THE BEST: LUXURY WALLETS TEST THE BEST: WINTER SK8 SHOES BYZ NEWS DREAM JOB: MARTIN LUCUK THE WALL PŘED DESETI LETY: BOARD 57 A 58 Dřív vycházelo Boardů osm za rok, teď jich je jen šest. Rubrika bude tentokráte pěkně nafouklá.

OBSAH 136 na obálce: Bratislava, Mlýnská dolina, úplně nový spot a Marek Zápražný na něm dělá nejlepší switch kickflip svýho života (foto: Peter Mercell) ročník 18 / číslo 136 / říjen 2012 toto číslo vyšlo 26. 9. 2012, příští číslo vyjde 28. 11. 2012 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

MiddleEast-India_athele_posters 8

The Pro Classics series includes the classic Vans shoes you know and love but updated and upgraded to meet the demanding requirements of the Vans pro team. Available exclusively where boards are sold, Vans Pro Classics last longer and provide WKH H[WUD VXSSRUW DQG FXVKLRQLQJ WRGD\·V VNDWHERDUGHUV OLNH 1DVVLP QHHG 6HH WKH IXOO OLVW RI IHDWXUHV DW skate.vans.com

©2012 VANS, INC. PHOTO: JELLE KEPPENS

Nassim Guammaz nose blunt

RIDER‘S NEWS

Nedávno vydal David Kalina park montage, kterou mu pomáhal točit Martin Repka. Přes prázdniny jinak objížděl spoty a natáčel do svého profilu 2012. Měl z tého usilovnýho skateboardingu lehce odraženou patu, ale nebránilo mu to v ježdění a zvládl s tím i nafotit novou rubriku do Boardu.

Aby Pepe Samek dokázal mladejm svěřencům ze Sportovní akademie, že snowboarding není jedinej boardovej sport na světě, odjel do Francie na Playgroundtravel základnu surfovat. Užil si nejen super vlny a pohodičku, ale zrelaxoval tělo na blížící se ledovcové otvíračky. Aby měl Pepe z čeho žít, musí se taky věnovat práci. Stále se živí vejškovkami, ale kšefty už nejsou to, co byly, a do toho začíná budovat se svojí přítelkyní nové hnízdečko lásky.

Tomášovi Krňávkovi ze Šumperka se po chmurnym období, kdy přišel o řidičák, a po projížďce na cruiseru, kdy se vzbudil v nemocnici s otřesem mozku, začíná zase blýskat na lepší časy. Nejdřív získal sponzoring od e-shopu Darkslide.cz a skrz něj teď dostává i desky Polar skateboards.

Hned je jel ozkoušet do Berlína a v dalších měsících by na nich rád natočil welcome video. Zbytek energie bude Krnis posílat do dalšího rozvoje DIY scény v ČR.

Při závěrečné corner session na BŠSS si Roman Dlauhý zranil kotník a celé dva měsíce ho léčil. Na začátku prázdnin ho poprvé mohl otestovat, a to na Rookie kempu v italském Val Senales, kde pomáhal s průpravou ježdění v parku všem účastníkům. Kotník vydržel, ale sníh ne, a tak se Roman musí spokojit se skateboardingem a plánováním nadcházející sezony. V současné době pořizuje permici do Alp a Ameriky, takže nyní ho potkáte asi už jen na horách.

tomáš krňávek

roman dlauhý

david kalina

pepe samek

Není tomu tak dávno, co si Daniel Rahman jel zaskejtovat do haly v Ústí nad Orlicí a bohužel si tam při otáčení v rádiusu zlomil levou ruku v zápěstí.

To mu trochu pokazilo plány, ale jak říká: „Nevadí, aspoň si odpočinu a budu se moc víc věnovat škole.“ Pokud všechno půjde rychle, možná Daniel stihne MČR. Držíme palce.

Vcelku dobrý léto prožil Honza Koukol. Na začátku si dal dýmku míru s felákama na Dachu. Odtud s bulharskou repre vyrazil do Val Senales na pár tejdnů a bylo to fajn. Následně se musel vrátit do naší kotliny a chodit do práce a tak. Z té ho vysvobodil až vejlet s otcem do Švýcarska na Eiger 3.970 m. Tato hora je krásná a fakt impozantní, severní stěna Nordwand aka Mordwand má 1.800 kolmých metrů a je symbolem alpinismu! Vše klaplo, počasí i podmínky jim přály, a tak se jim na Eiger podařilo vylézt krásnou cestou Mittellegigrat, což je hřeben úzký jak břit. Teď už se Honza těší na zimu, až bude moct spojit nabyté lezecké zkušenosti se splitboardingem!

Lukáš Daněk se zapojil do projektu BU2R a pomohl Martinu Fisherovi navrhnout znaky b, u, 2, r tak, aby se daly skejtovat. Následně je pak Radek Teichmann z Mystic construction odlil z betonu a budou rozmístěny různě po republice, kde si na nich všichni můžete zaskejtovat. V současnosti písmena stojí nebo se chystají stát ve Zlíně, v Praze Dejvicích a na Jižním městě, a v Táboře.

Lukáš má teď za úkol všechny spoty objet a natočit tam nějaké triky.

RIDER‘S NEWS

Před měsícem na závodě v polské Bielawě si Matěj Hakl odrazil patu na pravé noze a do dnešních dnů to stále leduje a postupně rozježďuje. O jednom z minulých víkendů se i přes své zranění umístil na třetím místě v lokálním závodě v Sedlčanech a už se těší na Horsefeathers tour po Polsku a okolí. Tam by se měl vydat společně s celým EU HF teamem již na konci září.

Tomáš Javůrek sice bydlí v Praze, ale bohužel mu kvůli práci už moc času na skate nezbývá. Skejtuje proto jen po závodech a zrovna nedávno se mu v Mělníku podařil hattrick. Vyhrál celý contest, byl první na Game of skate, a ještě měl nejlepší best trick.

Jinak se teď Javor hodně věnuje natáčení, a pokud se mu to podaří skloubit s prací a všechno vyjde, je se na co těšit.

Max Habanec právě s Davidem Chvátalem dodělali profil do novýho Black Rabbita. Natáčelo se hlavně v Praze, Barceloně a na Novym Zélandu, za což Max vděčí především svým sponzorům, moc jim děkuje. Hlavnímu rabbiťáckýmu partu by měl ještě předcházet menší sestřih z nepoužitejch, starejch záběrů a vtipnejch okamžiků.

Po ježdění v Les deux Alpes a pracovním létě se Lucie Zábranská přesunula na krátké prázdniny na jih Francie, kde relaxuje tělo na nadcházející sezonu, která bude dosti náročná. Na podzim plánuje párkrát navštívit evropské ledovce a v listopadu vyráží na předsezonní trénink do Améru. Voala.

max habanec

matěj hakl

lucie zábranská

tomáš javůrek

O Danieli Kočířovi není zas tak moc slyšet a je to možná i proto, že se nedokáže mediálně protlačit. Získali jsme od něho newsku, jak byl druhý na Best tricku ve Spišské Nové Vsi na KZN cupu za bs flip transfer přes pyramidu až na zem.

Přiložené foto je důkaz jeho mediálního stínu, ač přebírá cenu, krásné scooter tričko od Darkslide.cz, není na záběru skoro vůbec vidět.

Celé léto věnovala Maťa Molnárová především studiu, protože měla v srpnu státnice a je z ní teď ing. V mezičase si odskočila se svými Snowgirls parťáčkami Zuzičkou Stromkovou a Natálií Šlepeckou na čtyři dny do Val Senales, kde si spolu super zaskákaly. Nejvíc práce Matě momentálně zabírá editace filmu Snowgirls movie, v kterém budou nejen slovenské, ale i české top snb a freeski jezdkyně a které vychází letos na podzim.

V severočeském resortu Klíny vyrostla pod patronací Honzy Nečase nejlepší platforma na macatej kicker ve střední Evropě. Celá platforma je od paty až ke konci dopadu 45 m dlouhá, z toho table má 23 m a dopad 22 m. Výškový rozdíl od paty tablu a hrany dopadu je pak 4 m. Pro skok je nově postavena poma 150 m a přidána dvě zasněžovací děla, plus lampy na noční ježdění. Tuto sezonu pojede Honza kvalifikaci na olympijské hry, a tak je rád, že bude mít konečně skok, který je bezpečný a velký pro trénink doublů a triků, za kterými musel do Alp.

PUMA S KOLEKCE PODZIM/ZIMA 2012/2013

TORNADO, SUBFORM, SNOWBOARD ZEZULA, STREET MARKET, ROCK'N'ROLL

BURTON SABATH FLEECE Sabath Fleece je hodně stylová mikča se zateplenou vestičkou. Ta se opírá o systém Dryride Mist-Defy, což je speciální vodoodpudivá úprava. Uvnitř je 120gramový zateplení a tahle paráda je u prodejců k mání za 3.120 Kč.

FALLEN AUTHENTIC Dominantou na mikině Authentic z nabídky značky Fallen je černá nášivka s tyrkysově modrym lemovánim. Ve stejný barvě má i tkaničky na stahování vypodšívkovaný kapuce. Na první pohled zaujmou i černě lemovaný dvoupatkový kapsy a náplety na rukávech. Pokud je právě tohle váš favorit, připravte si 1.690 Kč.

VANS SKATEBOARDER MAG

NIKE THURMAN ICON FZ

Od 60. let vedle sebe ve skejtovym světě existují dvě zásadní značky – boty Vans a časák Skateboarder. Na počest těch téměř padesáti let fungování vzniklo v kolekci Vans pro letošní podzim pár kousků v kolaboraci právě se Skateboarderem. Mezi ně patří i tahle mikina, která do Česka dorazí exkluzivně v několika kusech. V shopech ji seženete od 1.590 Kč.

Poměr cena výkon je u modelu Nike Thurman Icon FZ hodně fér, protože není vůbec drahej a zároveň nikde není šetřeno na gramáži nebo třeba levnym zipu. Tahle mikina je absolutní klasikou s kapucí, která vás ve vyobrazený barevný kombinaci anthracite-cyber určitě bude bavit.

K dispozici je od října za 1.390 Kč.

NEFF DAILY SHELL Výrobce doplňků všeho druhu, firma Neff, má v nabídce i softshellovou snow mikinu s názvem Daily Shell. Ta za cenu 3.490 Kč nabízí vodní sloupec 10.000 mm, fleecovou podšívku, větrání v podpaží nebo utahovací kapucu. Co se kapes týče, najdete tady vnitřní kapsu na iPod s dírou ven a dvě zapínací přední kapsy.

18

ZIP UP HOODIES

MEATFLY RASTA Značka Meatfly přichází na trh s bavlněnou mikinou jménem Rasta.

Tenhle kousek pro dny plný pohody hned poznáte podle originálního vzoru, kterej je doplněnej nášivkama v rastafari barvách, a tato trikolóra se objevuje i uvnitř kapuce. Na koupi mikči potřebujete 1.590 Kč.

Sychravý podzimní počasí nás nutí přidat na triko i pár dalších vrstev. Oblíbenym svrškem jsou mikiny s kapucí, klasickej to oděv všech skejtrů i snowboardistů. Ať už máte v oblibě klasiku, nebo mikču plnou vychytávek, v našem testu rozepínacích mikin s kapucou si určitě vyberete.

SANTA CRUZ KEYSTONE Stylovka z dílny Santa Cruz je vyrobena ze 100% bavlny a má klasicky stahovací kapucu. Její rukávy jsou barevně odlišeny a na tom pravym navíc najdete koženou nášivku Santa Cruz. Zajímavym designovym zpestřením je uzavírání klokaní kapsy na knoflíky. Cena na krámech je 1.490 Kč.

QUIKSILVER GRADUATE Graduate je mikina ušitá z nečesaný bavlny prošívaná modrou nití. Na střihu zaujme hlavně stojatej límeček uvnitř kapuce, což se opravdu jen tak nevidí, a netradiční design hlavního zipu, kterej je našitej jakoby naruby.

Doporučená maloobchodní cena je 2.054 Kč.

LUXURY WALLETS Už vás nebavěj klasický látkový peněženky a ohlížíte se po něčem elegantnějším nebo trvanlivějším? Tak právě pro vás je tu přehled luxusních peněženek z nabídky oblíbenejch brandů. Jsou tak nóbl, že se je nemusíte stydět vytáhnout ani v divadle!

ELECTRIC PISTOL Firma Electric při návrhu luxusní peněženky jménem Pistol vsadila na heslo: „V jednoduchosti je síla.“ Tuhle koženou parádu totiž zdobí jen decentní patent s nápisem. Uvnitř pak najdete dost místa na kreditku, řidičák nebo občanku, a to znovu v jednoduchym designu bez zbytečných serepetiček.

Doporučená maloobchodní cena je 1.190 Kč.

QUIKSILVER TOMITA Dominantou kožený peněženky Quiksilver Tomita jsou vytlačený ornamenty a malý železný logo firmy. V jejím nitru se pak skrejvá kapsa na drobný, spousta místa na karty všeho druhu plus jedna průhledná přihrádka. Tuhle parádu seženete za 702 Kč.

RIP CURL Rip Curl má v nabídce i tuhle peněženku z pravý kůže se zapínáním na patentek. Za cenu 1.299 Kč svýmu majiteli poskytne dost prostoru na karty, odnímatelný pouzdro na doklady s vytlačenym logem, zapínací kapsu na mince nebo průhlednou kapsu na fotky.

To vše ve stylovym looku s železnym štítkem značky.

VANS GENTER Vans Genter je stylová peněženka, do který se vám vejde i dost těžko umístitelná stará česká občanka. Samozřejmostí jsou korýtka na platební karty či řidičák.

Peněženku zdobí jen decentní logo a její cena na krámech je 550 Kč.

20

SANTA CRUZ Kožená peněženka Santa Cruz s vypáleným designem loga SC, obsahuje několik přihrádek pro kreditní karty, řidičskej průkaz nebo novej čipovej občanskej průkaz. Dále obsahuje jednu velkou kapsu na papírový bankovky a další uzavíratelnou na mince. Cena za tenhle luxus je 550 Kč.

FALLEN CHIEF MID Na nástup zimy mysleli i u Fallenu, když vyrobili model Chief Mid, kotníkový zimní boty z koženky ideální do chladnejch dnů i nocí. Uvnitř bot najdete kvalitní syntetickej kožíšek, kterej zaručuje maximální možný pohodlí a teplo.

Podrážka je vulkanická a cena byla stanovena na 1.650 Kč.

GRAVIS SLYMZ MID WOOL Firma Gravis se vždycky snaží myslet na styl a ani model Slymz Mid Wool vám tak rozhodně ostudu neudělá. Ba naopak! Za cenu 1.950 Kč vám nabízí parádní šůzku ze zateplený vlny, která je vybavená hřejivou podšívkou a vysoce přilnavou podrážkou.

NIKE MOGAN MID 2 OMS Velmi úspěšná bota Nike Mogan Mid 2 se dostává do obchodů na letošní zimu i v takovym trochu „outdoor tuningu“, a to pod názvem Nike Mogan Mid 2 OMS. Od základního modelu se liší rozdílnou podešví, vázáním a použitím voděodolnejch materiálů. Tyhle botky budou k sehnání od října ve třech barevnejch kombinacích za 2.390 Kč.

DVS HAWTHORNE Firma DVS už delší dobu spolupracuje se snowboarderem Marcem Frankem Montoyou a výsledkem jsou perfektně funkční zimní boty. Model Hawthorne má zateplenou vnitřní vrstvu, která odvádí vlhkost. Vnější povrch bot je impregnovanej a voděodolnej.

Podrážka je vyrobena za pomoci speciální Cold Grip Technology zabraňující uklouznutí na sněhu a ledu. Svrchní matroš je kůže a nubuk. Tyhle vychytaný DVSka seženete za 2.790 Kč.

WINTER SK8 SHOES VANS SK8-HI Model SK8-HI je jednou z nejzásadnějších bot v historii Vansu a skateboardingu obecně. Pro jeho oblíbenost se v podzimní kolekci objevuje s vnitřním kožíškem, na kterej balí holky třeba i Board kameraman Tomáš Frkal. Botky jsou ideální na přelom podzimu a zimy, kdy jejich pohodlí oceníte nejvíce. Na krámech je seženete od 1.890 Kč.

Zima už klepe na dveře, a tak je čas poohlídnout se po botech, ve kterejch ji v pohodlí a suchu přečkáte.

Zateplený šůzky má v nabídce i pár board firem, no a právě tyhle kousky si představíme v následujícím přehledu.

PRODUCT NEWS

Quiksilver hodinky Beluka za 3.225 Kč jsou atraktivní svým velkým ciferníkem o rozměru 54 mm, který je zasazen do silikonového pouzdra, co pořídíte například v oranžové, tyrkysové, khaki a fialové barvě, a k dostání jsou i v elegantním celokovovém provedení.

Sférické snowboardové brýle Electric EG.5 mají 100% UV filtr, dvojité polykarbonátové sklo a jsou kompatibilní s helmou. Tahle barva je z projektu Boarding for Breast Cancer, design má na svědomí fotograf Matt French. Koupí brýlí přispějete na dobrou věc. Cena 3.190 Kč.

Luxusní cruiser MeatFly té nejvyšší kvality, to je univerzální model Barbecue 30” x 9.0”. Má kratší délku, která je vhodná jak pro začátečníky, tak pro zkušené jezdce. KickTail vám zajistí opravdu skvělou zábavu ve všech podmínkách! Trucky mají 150 mm, kolečka 65 mm tvrdosti 75 A, ložiska Abec 7. Cena 3.390 Kč.

Stylový cruiser Blind Street Axe ve tvaru elektrické kytary je tím pravým nástrojem na podzimní projížďky vaším městem! Pokud chcete rozpálit svoje rockové sólo, připravte si 4.850 Kč.

Parková pecka vázání ze super cenu, to je Cobrashark od Burton. Widened Hi-back patka vám pomůže do pressů a manuálů, a nové provedení baseplatu Re:Flex vám umožní cítit ohyb desky v celé její délce.

Vázko stojí 4.810 Kč.

Nike model Janoski v kolekci Holiday 12 přiběhne na shopy i v takovýhle barevný kombinaci work blue / utility blue. Janoski už nemusí svoji kvalitou nikoho přesvědčovat, a tak pokud volíte funkčnost a styl, Janoski je jasnej los. Cena, na kterou jsme zvyklí, a to krásných 1.990 Kč. K dostání například na Popname.cz.

Z pestré nabídky Ogio batohů tu představujeme novinku letošního podzimu, model Rebel. Stylový batůžek, který překvapí spoustou vychytávek, důmyslným členěním vnitřního prostoru a precizním zpracováním. Za zmínku určitě stojí vycpaná přihrádka na noťas, fajnová kapsička na cennosti, ergonomický ramenní popruhy, super příjemný panel na záda atd. Objem skoro 33 l a váha pouhých 0.7 kg. Rebel je k dostání ve spoustě barevných provedeních za super cenu 1.599 Kč.

Po loňském úspěchu bot Clipper letos ve Fallenu vsadili do projektu Skateistan na léty prověřený model Forte a jistě neprohloupili!

Tyhle skvělý boty pořídíte za 1.590 Kč.

PRODUCT NEWS

Skullcandy přišla v létě s novou kolekcí Supreme Sound, kde představila i pár zbrusu nových modelů. Jedním z nich jsou sluchátka Cassette. Kromě parádního zvuku jsou Cassette výjimečné svou konstrukcí. Repráčky lze snadno vyjmout a vložit například do čepice, kapuce nebo snowboardové helmy. Ideální to volba nejen pro ridery, ale pro kohokoliv, kdo si chce užít super poslech v lehkých, pohodlných sluchátkách. Cena 1.399 Kč.

Sluneční brýle Ferris od Quiksilveru jsou vyrobeny z kvalitního odolného materiálu Grilamid a polykarbonátových čoček, které jsou od světoznámé firmy Carl Zeiss Vision. Zaručují 100% ochranu před všemi typy UV záření a dokonalé optické vlastnosti. Pořídíte je za 2.475 Kč.

Nový model Burton snowboards s názvem Parkitect nabízí spousty nových technologií.

Výjimečností této cambrové desky je, že je absolutní twin, a to díky technologii New Off-Afis Squeezebox, kdy squeezebox je proveden v úhlech cca +15/-15. V parku pak oceníte technologii Jumper Cables, na zmrzlém sněhu Frostbite edges, které se doslova zakusují do ledu.

Připravte si 12.480 Kč.

Na aktuální sezonu si pro vás Fallen nachystal kolekci originálního zboží z projektu Skateistan a například tuhle snapback čepici pořídíte za 790 Kč.

Fleece podzimní bunda Porterville s límečkem od Santa Cruz má knoflíkové zapínání, vnitřní kapsu a originální design. Tohle nesmí ve vašem šatníku chybět a za 2.850 Kč je to vaše.

Boty Lakai, model Carroll Select seženete za 2.190 Kč. Boty jsou součástí série „All Weather“ neboli zateplená, impregnovaná verze letního modelu. Jazyk je přišitý ke zbytku boty, ideální věc do podzimního počasí.

Model Era je historicky druhým modelem Vansu. Na jeho designování se v sedmdesátých letech podílel Tony Alva a Stacy Peralta. V Pro verzi má navíc jednu tenkou vrstvu kolem špičky, která zvyšuje výdrž boty. Gelový polštářek v patě a citlivá vulkanizovaná podrážka v klasické waffly dělají z Era Pro nejoblíbenější model evropskýho Vans teamu. Na krámech je seženete od 1.790 Kč.

Longboard MeatFly Bitter 37,8” x 9,5” je vyroben v evropské továrně, která patří mezi TOP 5 nejkvalitnější výrobce skate desek na světě! Její samostatnou jednotkou je výroba longboardových kompletů s dlouholetou zkušeností. Bitter má trucky o šířce 175 mm, kolečka 65 mm tvrdosti 75 A, ložiska Abec 7. Cena 4.990 Kč.

& WWW.ABADON.CZ

DREAM JOB Jak jsi se dostal ke skateparkům?

Mě to vždycky zajímalo. Protože se mi nechtělo jít na vojnu, tak jsem na výšce zůstal a pokračoval v doktorandském studiu na katedře Technologie staveb, kde jsem se specializoval na betonový povrchy. Pak jsem se přes havířováka Marka Litinskýho seznámil s majitelem Mystic construction Radkem Teichmannem, párkrát jsme se sešli a začli spolupracovat. První betoňák jsme stavěli v roce 2004 v Benátkách nad Jizerou.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Záleží, jestli makám na počítači, nebo rukama na stavbě.

Protože je to full time job, tak mnohdy makám třeba od sedmi od rána až do osmi večera, někdy i dýl.

Jak to máš s dovolenou. Můžeš si brát volno, jak chceš, nebo se třeba kvůli nějakýmu tripu musíš na voko hodit marod?

No, já to mám obráceně. Jedu na oficiální dovolenou, tam si při ježdění něco zlomim, a pak s tím chodím do práce, hehe. Ale volno si prostě beru podle toho, kolik je práce.

Když je jí hodně, tak se musí makat pořád. Když jsme loni stavěli Kladno, dělal jsem osm týdnů v kuse bez víkendů.

Ale třeba přes zimu není stavební sezona, tak je toho času víc. Většinou si beru dovolenou přes léto tak na týden a někdy do toho mám prodloužený víkend.

Když něco postavíš, jsi vždy ten první, kdo se v tom sveze?

Většinou jsem jeden z těch prvních a třeba v klatovským bazénu jsem byl úplně první, hehe. Na druhou stranu už při stavění nám leze do parku spousta nedočkavců, a když večer odjedeme domů, tak tam jezdí. Je to těžký ohlídat, trošku nás to mrzí, mohli by mít víc respektu pro naší práci.

Skejtuješ dlouho, cestuješ po různých parcích po světě, takže máš neuvěřitelný zkušenosti. Zkazil si někdy něco?

Každej člověk se učí a vím, že bych některý věci už dneska dělal jinak. Každým novým parkem se posouváme dál, ale už teď jsme na takový úrovni, že víme, že chyb se bude dělat čím dál tím míň, ne-li žádné. Samozřejmě, v minulosti se pár přehmatů stalo, ale neni to taková katastrofa, že by se na tom nedalo jezdit.

Jakej největší průser se ti v práci kdy stal?

Propíchl jsem si nohu armaturou a pak dlouho pajdal.

Stavebně jsme měli již párkrát na mále, v Klatovech se položilo osmdesát kubíků betonu na podlahy a začlo brutálně chcát. Už sem to pomalu vzdával, ale nakonec jsme to plachtama zachránili. Největší trable jsou vždycky s počasím.

Nejzajímavější projekt, na kterým jsi pracoval?

Určitě portlandský skatepark, který jsem v Americe pět týdnů pomáhal stavět partě Airspeed a bylo to fajn. A pak jedna šílená dřina, bazén v Zurichu, který jsem dával dohromady s místní partou. Oni neměli vůbec o betonování potuchy, s mojí pomocí na dálku to všechno připravili a já tam pak přijel a za dva dny jsme to celý vybetonovali.

Kolik lidí máš na starosti? Flákaj se?

Je jasný, že lidi musíš hlídat, hehe. Ale máme už nějakej věk a lidi ví, že když je potřeba, musí se makat, a celkem se i snaží. Na stavbě je nás vždy podle toho, na jakým projektu se maká, třeba v Kladně nás dělalo osmnáct.

Fotka je teď z připravovanýho parku v Praze Řepích.

Jaký další lahůdky chystáš?

Projektů se řeší poměrně dost už pár let, ještě letos by se měl dělat menší parčík v Sušici na Šumavě. Pak se připravujou větší věc v Mladý Boleslavi, něco v Jihlavě, je toho spousta, vzpomenu si i na Prachatice, Ústí nad Labem, Horní Počernice... Projektů máme hotovejch hodně, ale ne všechno se nakonec postaví, záleží, jak fouká vítr, hehe.

Nalákej na závěr lidi, aby si zvolili stejný řemeslo, jako máš ty.

Mě to baví proto, že je to kombinace kancelářský a fyzický práce. Rád se zapojuju do obojího, komp je příjemnej, ale pak se zas strašně těšim na betonování a hlazení rádiusů.

Pokud si myslíte, že je to pohodová práce, tak ne. Je to šílená dřina, makačka. Beton je takovej, že v momentě, kdy ho přivezou na stavbu, se mu musíte až do finální podoby věnovat. Neexistujou u toho žádný přestávky, musíte tomu dát plnou.

text: Radek, foto: Peter Mercell

MARTIN LUCUK STAVITEL SKATEPARKŮ

V DNEŠNÍM DÍLE RUBRIKY O SKATE A SNOW PROFESÍCH SI PŘEDSTAVÍME MARTINA LUCUKA, STAVITELE SKATEPARKŮ. TENHLE ŠESTATŘICETILETEJ TÝPEK Z HAVÍŘOVA SE SKATEBOARDINGU ZAČAL VĚNOVAT JIŽ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE A KE STAVĚNÍ PARKŮ SE POSUNUL VYSTUDOVÁNÍM PRAŽSKÉHO ČVUT, FAKULTY STAVEBNÍ. PO ŠKOLE V PRAZE UŽ ZŮSTAL A ZA NĚJAKOU DOBU SE STAL JEDNÍM Z ŠÉFŮ V MYSTIC CONSTRUCTION, FIRMĚ STAVÍCÍ SKATEPARKY.

spáru je potřeba nejdřív pořádně vyčistit

po vyčištění aplikujeme tmel a spáru vyplníme velkými kameny

na závěr se do spáry pokusíme dát co nejvíc malých kamínků, aby to bylo co nejpevnější

a je to, máme hotový nájezd a teď jen počkat, než to zaschne

SPÁRA

PŘED SCHODY URČITĚ UŽ SE VÁM MNOHOKRÁT STALO, ŽE JSTE JELI KOLEM SUPER SCHODŮ, RAILU NEBO NĚJAKÝ ZÍDKY, KTERÁ BY BYLA VÍC NEŽ VHODNÁ NA PĚKNOU FOTKU NEBO ZÁBĚR. JENŽE PŘI BLIŽŠÍM OHLEDÁNÍ MÍSTA JSTE PAK ZJISTILI, ŽE JE TAM NĚCO ŠPATNĚ NA ROZJEZDU, DOPADU ČI TÝ SAMOTNÝ ZDI NEBO RAILU. S POMOCÍ PŘICHÁZÍ RUBRIKA FIX&TRIX!

V dnešním díle se podíváme na řešení problémových spár před schody. Ty vznikají většinou kvůli tomu, že jsou schody z mramoru nebo žuly a k nim je dodělán asfalt chodníku.

Po pár letech kvůli povětrnostním změnám, plevelu a trávě vznikne mezi schody a chodníkem spára, kterou cestáři opravujou dalším asfaltem, což se nikdy nepovede, a ať to udělají jakkoliv, skejt se vám tam při rozjezdu vždycky zasekne nebo vás to rozhodí. Proto si spáru musíte opravit sami!

Záleží, kde se spára nachází. Pokud je to místo opuštěný, můžete džuznu zalejt směsí betonu a šutrů. Nevýhoda je, že to bude zasychat minimálně celej den. My proto doporučujeme nějakou rychloschnoucí hmotu, což může být například námi použitý montážní lepidlo nebo třeba karosářský dvousložkový tmel. Tak či onak, nejdřív je důležitý spáru vyčistit od hlíny, protože ta se vám nikdy s ničím nespojí a odfláknutě opravená spára bude držet podobně dlouho, jako když to udělaj silničáři.

Takže pokud je díra čistá, berete do ruky nějaký větší šutry a lepidlo. Nejvhodnější je si ho koupit v nějakým hobbynákupáku, my jsme použili od firmy Bison extrémně pevný Montage Kit s pevností 120 kg/m2. Do díry kápnete pár lajniček lepidla, který si, pokud nemáte montážní pistoli, můžete z tuby vytlačit pomocí nějakýho klacku. Pak do díry naházejte ty největší kameny. Bacha na to, aby vám nečuměly

FIX & TRIX

text: Radek, foto: Peter Mercell

ven... ale zas až tak blbý snad nejste.

Vše opět zakydejte větším množstvím lepidla a začněte do něj pomocí špachtle vmačkávat menší kamínky, nějakej štěrk nebo zbytky zimního posypu, kterej se celoročně válí po krajích chodníků. Vaším úkolem je toho do spáry nacpat co nejvíc. Samozřejmě špachtlí furt kontrolujete, jestli je tam toho dost. V momentě, kdy už začíná hmota vytvářet na povrchu bouli, roztáhněte to směrem do strany, ať vznikne rovinka. Pak naneste závěrečnou vrstvu lepidla, přetřete stěrkou dohladka a vaše dílo je hotový. Nyní začíná čas čekání, který je dlouhý podle toho, co jste použili za lepidlo nebo tmel. Ty lepší a dražší modely dokážou uschnout již během třeba hodiny dvou a vy se pak odměníte skateboardingem.

Tohle místo si našel David Kalina, a tak jsme mu kromě fotky dali možnost říct i pár slov: „Vybral jsem si spot na Opatově.

Já nejdřív zkoušel varhel a zlomil při tom skate. Je to i takový slabší trik, ale ten spot je strašně těžkej. Na rozjezdu má spoustu spár a my upravili pouze tu nejhorší. Na místo jsme se proto vrátili ještě následující den, a to už jsem dal cab 360.

Mám z toho triku velkou radost, protože rozjet se tady na tom spotě na fakie je strašně těžký. Po Praze je spousta míst, který jsou vhodný k opravě, a tak se do toho dejte, ať je víc zajímavejch míst k ježdění.“

david kalina si dává caballerial na upravenym spotě v matúškový ulici v praze

29

igor hanečák /g/ nosepick v betonhausenu

DIY BERLIN KDYŽ V ROCE 2005 VYŠLO PRVNÍ VIDEO PONTUSE ALVA S NÁZVEM THE STRONGEST OF THE STRANGE, CELEJ SVĚT NAJEDNOU VIDĚL, ŽE POSTAVIT SI SVŮJ VLASTNÍ BETONOVEJ DIY SPOT NENÍ ZAS AŽ TAK SLOŽITÝ. V ČR PONTUS INSPIROVAL NAPŘÍKLAD PARTU INSIGHT BUILDERS, ALE TŘEBA V BERLÍNĚ DOSTALA TAHLE STAVITELSKÁ VÁŠEŇ JEŠTĚ TROCHU JINEJ ROZMĚR. A TEN BYLO TŘEBA PROZKOUMAT! text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

31

jakub „tarzan“ karel /g/ blunt to new deal na ghetto spotě u ostbahnhof

Na výpravu, která měla za úkol prozkoumat nejlepší DIY německý metropole, se vydala sestava Darkslide.cz ve složení Tomáš „Krnis“ Krňávek, Igor Hanečák, Jakub „Tarzan“ Karel, fotograf a rider v jedný osobě Peťo Mercell plus pisálek, kameraman a v neposlední řadě i skejtr Kudrnáč, kterej bohužel hned po příjezdu na místo zjistil, že si tu kvůli pochroumanýmu kolenu moc nezajezdí. Kudrna už Berlín předtím párkrát navštívil, a tak byl hlavním průvodcem zvolen právě on. Jeho trumfem byla mapa spotů na známý stránce Skhateyou.com, na který si zaškrtal všechno, co si za pomoci lopat, betonu a zednickejch lžic vybudovali místní skejtři v čele s Janem Kliewerem nebo Lennie Burmeisterem.

Berlín je známý svojí otevřeností všemu novýmu a alternativnímu, a tak není divu, že právě tady se místní skejtři pustili do budování DIY spotů, který se svojí propracovaností vyrovnávaj i známejm projektům Pontuse Alva. Po menších stavbách, jakými jsou třeba dva ghetto spoty u Ostbahnhof a na druhý straně řeky Sprévy, začal vyrůstat takzvaný Betonhausen, kterej se nachází hned za tamní Skate Halle. Normální smrtelník se sem nemá šanci dostat, ale my měli to štígro, že jsme při nákupu snídaně v místním supermarketu potkali samotnýho Jana Kliewera a dohodli se s ním na jedný podvečerní session. Betonhausen je neskutečně těžkej bazén, ve kterym vám jsou v podstatě k hovnu všechny vaše léta strávený na skejtu. Rádiusy sou nakoplý jak hovado a jen nelezení nějaký stopy zabere pár desítek minut. Lokálové to tu maj ale najetý jak sviň, o čemž se můžete přesvědčit třeba po vygooglení nějakýho videa z tohodle místa. Velkým překvapením pro naši sebranku byla i zbrusu nová indoor DIY hala podobný obtížnosti, kterou si teprve najížděj i místňáci.

V Berlíně se toho prostě nebojej!

Dalším totálním úletem je DIY projekt v Mellow parku, což je obrovskej pozemek plnej ramp, dirtů a skoků pro kola. Do tohodle komplexu byli minulej rok přizváni i Jan, Lennie a spol., kteří dostali k dispozici prostor na nádvoří hlavní budovy a úplně volný ruce.

Vytvořili něco naprosto impozantního! Jen čekněte přiložený fotky nebo si vyhledejte berlínský video z Kingpin série Set in Stone.

Po městě pořád rostou i další menší DIY spoty, který maj ale bohužel občas jen dost krátkou životnost.

Toho příkladem byl třeba malej příjemnej bazének na Marien Platz, kterej tu mohl po dohodě s městem stát jen rok. Zbourán byl bohužel těsně před naším příjezdem.

Berlín je prostě jasným důkazem toho, že všechno jde, když se chce. Pokud ve městě nemáte skatepark a město se k jeho stavbě nemá, stačí našetřit pár stovek, najít vhodnej plac, nakoupit beton, postavit rádius nebo dva, bedýnku a užívat si pocit, kterýmu se nic nevyrovná – skejtovačku na svejma vlastníma rukama postavenym spotě! No a pokud by vám náhodou nestačila inspirace z fotek, zajeďte se do Berlína sami mrknout! Z Prahy je to jen 350 kiláků, noc v hostelu se dá sehnat za 13 éček a žrádlo vyjde v podstatě na stejno. Závěrem jsme se ještě na zážitky z průzkumnýho tripu zeptali jednoho z jeho účastníků Tomáše Krňávka.

Tys byl v Berlíně poprvý? Docela úlet, co?

No, ono to vlastně bylo poprvý, co sem byl se skejtem v zahraničí. Sem strašně rád, že sem se díky Darkslide.cz dostal právě do Berlína. Spotů je tu jak nasráno a ani nevíš, kam máš jít dřív. To, co jsme stihli projít, uvidíte v nejbližší době v editu na Boardmag.cz. Nejvíc jsme se soustředili na DIY spoty, který mě ve většině případů opravdu rozbily. Asi nejlepší byl ten Mellow park, kde jsme s Tarzanem vejskali radostí jak malý děcka, protože to tam postavili lidi, který skejtu evidentně fakt

rozumněj. Každá zatáčka dávala smysl, všechno na sebe navazovalo a požitek z ježdění byl maximální!

Ve skateparcích v ČR sem něco takovýho nikdy nezažil! V Betonhausenu jsem si kvůli kalbě den před návštěvou moc nezajezdil, ale přišlo mi, že bych tam ani v normálním stavu nic moc nevymyslel, hehe. Igor tu ale aspoň zajebal nosepick, za což mu ode mě patří velkej respekt!

igor hanečák /g/ wallride to fakie v mellow parku

33

Jakej trik tě v Berlíně nejvíc potěšil?

Hned na prvním spotu u jednoho z berlínských nádraží se mi podařilo odjet ollie přes roh, na jehož dopadu byla díra jak hovado. Tuhle fotku jste mohli vidět v mym přivítání do Polar týmu. Hned ze startu mi tak bylo jasný, že místní spoty nám daj pořádně zabrat!

tomáš „krnis“ krňávek /r/ rock do fakie na mega wallridu v mellow parku

34

peter mercell /g/ bs 5-0 bs out na ghetto spotě u řeky sprévy

36

Co se ostatních týče, hodně cenim Peťovo bs 5-0 revert, kdy dopadal asi do třiceticentimetrovýho banku a asi až na pošestý, co to s přehledem odjížděl, ho nezasekl kanál, hehe. Tohle byl asi nejzaslouženější trik celý tour! Já už bych se na to dávno vysral, ale Peťo je starej srdcař.

Hledal sis po příjezdu nějaký videa ze spotů, kde sis zajezdil?

Hledal! A byl sem pěkně nasranej, protože třeba na tom wallridu, kde sem měl problém udělat i rock

jakub „tarzan“ karel /g/ poctivej bs smithgrind v mellow parku

průzkumníci berlínskejch diy spotů

to fakie, si místní lítaj do disasterů. V tu chvíli, kdy sem ten Set in Stone edit viděl, sem chtěl prodat skejta a vysrat se na všechno. Ale ono je to tím, že tam prostě jezděj každej den. Na těch jejich spotech si jen tak hned nezajezdíš. Zároveň jsme měli tu čest skejtovat s, nebo teda spíš jen koukat, na Jana Kliewera, kterej to má v Betonhausenu kurevsky najetý, a z těch jeho sérek člověk vůbec nechápe.

Co nějakej veselej příběh z natáčení?

Z natáčení teda úplně ne, ale hned po tom, co jsme

přejeli hranice, nás zastavil policejní Passat, jehož posádka zjišťovala, co a kam jedeme dělat. Zároveň se ptali po cigárách, alkoholu a drogách. Když Peťo odvětil, že nic nemáme, fízl se ho zeptal: „A proč ne?“ To jsme šli všichni do kolen, hehe. Zevrubná prohlídka dutin naštěstí nenásledovala.

Pak mě ještě fakt rozesmálo, když úplně ožralýho Igora sbalil ňákej německej buzík a dal mu 50 éček, ať jde koupit piva. Když se němčiny neznalej pankáč vrátil s lahvema, Němčour ho seřval, že mu přece

nedal prachy na to, aby koupil nealko, Igor nejprve vůbec nevěřil, že nekoupil pivka, druhej den ale z kapsy vytáhl etiketu čaje maté a bylo jasno.

Ale ještě závěrečná otázka. Plánuješ se někdy vrátit na místo činu?

Abych pravdu řek, do Berlína bych se nejradši přestěhoval. To město mě chytlo za srdce úplně vším!

Spoustu míst jsme za ty čtyři dny nestačili projít, a tak doufám, že se sem vrátíme ještě do konce roku. Vám všem každopádně Berlín vřele doporučuju!

ROAD RUNNING AT

MT. BAKER POŘIZOVAT VĚCI ZALEVNO SE V DNEŠNÍ DOBĚ NEDOSTATKU HOTOVOSTI VÍC NEŽ VYPLATÍ. KOLIKRÁT JSTE UŽ TŘEBA POMYSLELI PŘI PLATBĚ CELODENNÍ PERMICE NA TO, ŽE BYSTE CHTĚLI MÍT KŘÍDLA NEBO ASPOŇ SKŮTR... JASNÝ, ŘEŠENÍ SE NABÍZÍ V ŠLAPÁNÍ ZADARMO, COŽ NENI ŠPATNÝ, ALE MNOHO JÍZD ZA DEN NEUDĚLÁTE. OVŠEM EXISTUJE JEŠTĚ DALŠÍ MOŽNOST, A TO VYJET SI NA KOPEC AUTEM. ŘÍKÁ SE TOMU ROAD RUNNING A K POJEZDU POTŘEBUJETE NAJÍT PŘÍHODNOU LOKALITU, NEJLÉPE NĚJAKOU VYŠŠÍ HORU S UPRAVOVANOU SILNICÍ AŽ NAHORU. A PRÁVĚ TAKOVÁ NA VÁS ČEKÁ NA MT. BAKER V SEVERNÍ AMERICE. text: Radek, foto: DHC a Michal Brouček

tady tomu místu parta říkala malá aljaška. nástup byl opravdu ostrý a sjezd strmý, david horváth po malým odrazu letí nějakých patnáct metrů daleko. pár dní po odjezdu partičky v těchto místech spadla lavina a pod hranou svahu zůstal jen několikametrový odtrh

39

david horváth je jezdící reklama na banán

huba od ucha k uchu, tak vypadá dojezd road runu

Do tajů road runningu nás zasvětila partička českých snowboardových pionýrů kolem Michala Broučka a Davida Horvátha. Ani se v redakci nedivíme, že jsou to právě oni. Když totiž patříte mezi lidi, co tu v Čechách začínají se snowboardingem, tak asi budete i první v objevování hor a vychytávek na jiných kontinentech. Další výpravu na severozápad Ameriky na Mt. Baker kluci uspořádali letos v zimě na přelomu února a března, a přidal se k nim ještě Ivan „Zobák“ Pelikán, Pavel „Megouš“ Svoboda, Michal Flek a Bohouš Pospíšil. Hlavním bodem programu byla Zobákova účast na závodech Mt. Baker Legendary Banked Slalom, po kterých kluci zůstali na Bakeru ještě několik týdnů a věnovali se freeridingu v poloprázdným středisku plným prašanu.

Tento článek nás zavede na západní pobřeží USA do státu Washington, ve kterém leží větší město

40

legendární snowboardový obchod ve vesničce glacier a megouš před ním pózuje v motorkářským postoji

Bellingham a z něj na cestě k vlekům i malá vesnička Glacier. Hned za ní se silnice zvedá do obrovskýho krpálu a šplhá do kopců až k Mt. Baker Lodge, což je místo, odkud vedou všechny lanovky nahoru.

Výškový rozdíl mezi vesnicí Glacier a parkovištěm v Lodge je skoro tisíc metrů, tedy obrovský padák s velkým potenciálem.

Mt. Baker patří mezi jednu z nejlepších oblastí světa, co se sněžení týče. Mají tu rekord v napadaném sněhu během jedné sezony, a to úctyhodných 29 metrů sněhu. V Americe se to počítá trochu jinak než u nás, kdy se měří pouze souvislá vrstva sněhu. Tady se sčítá sněhový přírůstek za každý jednotlivý den a je jasný, že připadaný sníh se postupně samozřejmě slehává, a na zemi proto neleží třicet metrů sněhu, ale třeba jen pět. Počasí a sněhové přívaly byly pro partu našich cestovatelů víc než příznivé. Obrovský štěstí měli v tom, že týdenní mlhavo a nic moc počasí během závodu vystřídalo několik týdnů super podmínek pro freeriding.

To znamená, že dole v Glacieru sice pršelo, ale nahoře na Mt. Baker brutálně sněžilo a padaly vločky velikosti knedlíků. Každý den pak připadla různá vrstva prašanu,

michal flek – neúnavný bavič, organizátor a vůbec, kluk do nepohody

od slabých třiceti čísel třeba až po metr.

Jednou z mnoha dalších zajímavostí areálu je třeba i skutečnost, že tam není zavedena elektřina, a tak se proud vyrábí dieslovými agregáty. Vždycky kolem pátý ráno to všechno nastartujou, pěkně zahřejou, a když tam na osmou dorazíte, ani si generátorů nevšimnete.

Výhoda nafty je i v tom, že vlek rozjedete, kdy se vám zachce, a nejste závislí na nějakých drátech, co vedou lesem a při větru se dost často poškoděj.

Michal Brouček k tomu dodává: „Novinkou v resortu bylo zavedení mobilního signálu a nová chajda s občerstvením, jinak se tu nic moc neděje, jelikož je to přírodní park a stavět se tu nesmí.“ Ve středisku Mt. Baker jsou všichni zaměstnanci areálu hrozně hodný. Zaprvé je tu povolený freeride, takže vás nikdo nebude trápit kvůli ježdění mimo sjezdovku. Samozřejmě, když vyjedete úplně nahoru vlekem a chcete si dát back country, stojí tam dva security control, kteří čekují, jestli máte beeper.

Takže David Horváth třeba dopadl takto: „Já přijedu jak frajírek z Čech, bágl plnej foťáků a stativů, ale na kopec jsem si nevzal sondu, lopatu ani beeper. Takže

michal brouček si rychlou jízdu prašanem zpestřoval různými dropy

parta nasedá na další jízdu

v popředí bohouš a hned za ním se plazí ivan se zlomenou klíční kostí. kluci mu chtěli pomoct prknem, ale odbyl je, že nohy má v pořádku a že vyleze sám!

bohouš pospíšil se plazí pryč ze slepého údolí

když 4x4, tak to největší!

lesní terén přinutil i megouše odlepit skluznici od prašanu

mě okamžitě poslali dolu, ať si proto dojdu do auta.

Kdo nemá správnej equipment a parťáka, ten se do horní freeride zony nedostane.“ Kluci po zkušenostech z minula, kdy díky fotkám a záběrům, které na Mt. Baker natočili, dostali od resortu pár permanentek zdarma, ihned po příjezdu napochodovali do kanceláře vlekařů ke slečně Gwen, která to tam má všechno na starosti. Ta se hned ptala, jestli mají kluci kde bydlet, co se chystají natáčet, a pokud tedy dodají pár fotek a nějaký záběry, že jim opět dá permanentky pro všechny na pět dní. A to je velký ušetření peněz, když víte, že denní permice stojí skoro 50 dolarů. Na druhou stranu pokud v resortu freeridujete, stejně se vlekem vyvezete do horní 42

stanice lanovky a pak už šlapete po svých.

To se už dostáváme k tomu, jak si zajezdit freeriding zalevno. Parta měla půjčený velký devítimístný auto, do kterýho se jich v pohodě vešlo sedm i s prknama, takže bylo víc než vhodný k road runningu. Když se rozpočítalo půjčovný, tak to na ten skoro měsíc vyšlo na necelých deset tisíc korun na hlavu, což je úplnej luxus za fungl novou čtyřkolku, která se vám zaručeně neporouchá. Michal Brouček o radostech v půjčovně říká: „K tomu autu jsem přišli tak, že původně objednaný Voyager nešel nastartovat a v půjčovně bylo už jen tohle luxusní velký... Ale ukecali jsme to za stejnou cenu!“ Silnice vzhůru se táhne po levý části hory až k hornímu

ivan a jeho klasická zatáčka. ruka a rameno bolí, ivan má kamennou tvář

parkovišti, odkud to můžete pustit po pravý straně kopce zpátky freeridingem. Celá jízda směrem dolu zabere neuvěřitelných osmnáct minut, což je fakt dlouho. Horváth to popisuje: „Dole pod horou jsme si řekli, kdo bude řídit a kdo jezdit. Vyjeli jsme na parkáč, řidič to otočil směr dolů a zbytek osádky jel na snowboardech freeride. Pod kopcem se všichni zase sešli, někdo se vystřídal s řidičem, a šup opět nahoru, a tak pořád do kola. Ani se nikdo s nikým nehádal, kdo bude řídit a kdo ne, protože jak seš unavenej, tak si rád za volantem odpočineš a klidně si dáš dvě tři kolečka jako řidič.“ Sněhu partě na Bakeru padalo opravdu spousty, až už ho bylo tolik, že se na některých místech nedalo

ani jezdit. Plno míst tu není zas až takovej krpál, kterej se dá dráždit jak někde na Aljašce. Je to třeba chvíli z kopce, pak rovinka, pak zas z kopce a takhle si jedeš přírodou, kde nejsou žádný stopy. Potřebuješ u toho i docela dost orientačního smyslu, aby si dojel ke svýmu autu, anebo alespoň na silnici, a nějak kámošům zavolal, kam si proto tebe mají dojet.

Michal Brouček k tomu dodává: „Terén byl opravdu členitý, různá zákoutí, skryté a často slepé žleby, koryta potoků a řek, prostě plno nástrah. Nutností bylo neztratit rychlost a na dojezdu se držet koryta zasněžené říčky. Vypadnout z rytmu a rychlosti znamenalo došlápnout si to pěšky nebo na koloběžce.“ Abyste si road running užili, musíte si kopec připravit,

tedy jet první dvě jízdy dolu rovně. Skočíte si první skálu, která má třeba deset metrů, a pak jedete pořád rovně dolu k lesu, abyste si vytvořili cestu, co pak budete používat při dalším ježdění. Je to pro vás taková záchranná stopa, ve který při dalších jízdách můžete nabrat rychlost a různě si z ní odjíždět do strany a dávat si prašanový zatáčky. Tahle záchranná cesta je hrozně důležitá, protože v záplavách prašanu se můžete skoro utopit. Když se třeba vykrosíte, odepnete se z prkna a uděláte krok nějakým směrem, okamžitě se propadnete po ramena do sněhu.

Katastrofa. Dostat se pak na projetou cestičku, pokud jste si ji udělali, bude pro vás znamenat půl hodiny náročnýho brodění. A třeba dát si 200 metrů po pláni

směrem k lesu znamená brutální plazení na půl dne.

Musíte házet snowboard jakoby před sebe a pak se k němu přitahovat, anebo si na něj lehnout a plavat kraula. Chodit se v tom nedá.

David první runy v neporušeným sněhu popisuje: „Průběh kopce je takovej, že si dáš skok a pak jedeš plání do lesa. Ten se pak střídá s menšími planinkami, občas jsou muffiny, potůčky a vyjíždíš zpátky na tu silnici. První jízdu si to ale všechno musíš vyrobit.

Takže skočíš, hurá paráda, jedeš rovně k lesu, ale ono se ti to po chvíli zastaví. I když máš super prkno, i když stojíš správně na patě, dál prostě nedojedeš.

Takže si šlápneš deset metrů do kopce, a to jdeš půl hoďky. Dolezeš nahoru, uplácáš si kolem sebe ještě tři metry, abys měl jistotu, že se rozjedeš, a pak to pustíš a po třeba padesáti metrech se ti to opět zastaví.

A znova se šplháš. Avšak vyplatí se to. Druhou jízdu už se nemusíš zastavovat a pátou jízdou je kopec tvůj. V pohodě se dostaneš do lesa, a tam už na tebe čeká tisíc tras. Můžeš jezdit mlází, můžeš jezdit mezi velkými stromy, v korytu potoka, skákat skály, muffiny, je to nekonečný.“ Hora nabízí terén pro každýho, a i naše partička starců jezdila různej level. Zobák měl třeba zlomenou

na dojezdu do údolí se terén otevřel a david jede po schodovitých muffinech až k potoku

klíční kost, ale kašlal na to, jezdil jak drak a skákal skály. Na klukách bylo vidět, že v tunách prašanu si najednou můžou dovolit o hodně víc. Takže třeba i Michal Brouček dropoval skály, přeskakoval stromy a dělal zajímavý věci. Nejlepší ze všech byl samozřejmě David Horváth, a ten už to posouval do věcí jako skok z dvanáctimetrový skály, což je na ty jeho čtyřicetiletý kolena celkem záhul. A podobnejch skoků si tam dal cestou dolu v jízdě třeba čtyři pět, prostě osmnáct minut hardcoru. „Baker je hodně známej boulema plnýma sněhu, kterým se řiká muffins,“ říká pekař Horváth.

michal brouček na jednom z lesních terénních prahů

„V pětačtyřicetistupňovym svahu, což je prudký tak, že vidíte pod sebou jen kolmou stěnu, jsou poválený kameny a stromy. Jak na to napadne čtyři pět metrů sněhu, tak se z toho stane strašná obluda. Skáčete dolu z jednoho muffinu na druhej, a když se vám to náhodou nepovede ustát, zahučíte dole do sněhu tak, že se nad váma zavře a vy jste hlavou třeba třicet cenťáků pod povrchem.“ Sníh je další specifikum Mt. Baker. Díky nízký vlhkosti je prašánek jemnej, a když padá, vločky jsou strašně velký, a díky tomu sněhu přibývá po tunách. Čím níž se však při freeridu z Mt. Baker dostáváte, tim víc sněhu ubývá. Na začátku

můžete mít tak čtyři metry a dole už je jen metr, takže se tím pádem boříte míň a dojezd k silnici už není tak náročnej.

Jedna jízda nahoru autem a dolu lesem zabere přibližně třicet čtyřicet minut, a za den jich dáte tolik, na co vám stačí síla a svítí sluníčko. Žádný otvírací nebo zavírací hodiny na cestě nejsou, a tak je to všechno pouze na vás. Nikdo vás neprudí, nikdo vás nevyhazuje. Jediná infarktová situace nastává ve chvíli, kdy se proti vám řítí sněžný pluh. Přední fréza má výšku tak tři metry a náklaďák to z kopce hulí třeba sedm pětek. Abyste se před touhle obludou 45

davidovi horváthovi již brzo bude čtyřicet, přesto stále jezdí na max

schovali, musíte dojet nebo dojít do rozšířených úseků silnice, který tam mají udělaný jako prostor k nasazování sněhovejch řetězů. Zážitky s pluhem popisuje David a svítí mu u toho oči: „Je to hrozná zrůda. Velkej americkej kamion s protáhlým čumákem, dělá to strašnej hluk. Když zastavíš na skále nad silnící, pod sebou máš ještě třeba nějakých pět metrů, a slyšíš blížit se frézu, je na čase se začít bát. Nad kabinou trčí fajfka a z ní stříká sníh. A to je síla, kusy ledu, šutry, všechno.

Ty tam stojíš zakrejváš si hlavu, posranej až za ušima.“ V sezoně provozuje road running na Mt. Bakeru celkem docela dost lidí, a tak jsou z toho ve středisku někdy naštvaný. Za prvý za to snowboardeři nic neplatí a jak furt odněkud vyskakujou na cestu, tak na ní nahrnujou sníh.

Středisko to pak musí odklízet a je zlá krev.

Tahle situace nastává většinou o víkendech, přes týden je tam svatý klid a nikdo vám nic neřekne.

Michal Brouček na prázdný resort vzpomíná: „Myslím, že to byly tři dny, kdy se na kopci nikdo neobjevil. Předpověď byla špatná, hustě sněžilo, resort byl zavřený a nikomu se do tý sloty nechtělo. Tak to byly přesně ty dny, který si budu navždy pamatovat. Autem na kopec, rychlá jízda lesem dolů, vypadnutí na silnici a tak pořád znova dokola.“ Pokud už jste nalákaný na cestu na Mt. Baker stejně jako my, možná vás bude zajímat cena týhle srandy. Letět se dá z Evropy za necelých dvacet tisíc do Seattlu nebo do Portlandu, záleží, jestli skejtujete a chcete si taky pojezdit v oregonských bazénech. Ubytko v Gleiceru seženete za patnáct dvacet dolarů na osobu a noc, když dáte trošku víc, můžete si pronajmout baráček i s kuchyní.

Menší SUV lze půjčit za 1.300 dolarů na měsíc, anebo můžete koupit starší vykopávku třeba za pár set dolarů, a pak jí před odjezdem s menší slevou prodat. Stačí si dát For Sale cedulku za okno a za pár dnů máte auto pryč. Když si k tomu přičtete permici jen na pár dní, protože zbytek strávíte road runny nebo šlapáním z horního parkoviště, tak vás to nebude stát majlant.

Závěrečný slovo patří Davidu Horváthovi: „Byl jsem všude různě po světě i na Aljašce, a musím říct, že pokud máte v plánu jet za prašanem, šlapáním a ježděním zalevno, tak Mt. Baker je to nejlepší řešení. Místo je to úplně božský.“

v bellinghamu musíš na ledničku nalepit svou stickerku

46

tenhle nollie backside tailslide shove-it out je ze stuttgartu a vznikl při první lrg tour, kdy jsem natáčel svůj welcome part do teamu

MAREK ZÁPRAŽNÝ 49

KDYBYS MARKA ZÁPRAŽNÝHO POTKAL NĚKDE NA ULICI, NEZNAL BYS JEHO KSICHT A NEVĚDĚL, CO UMÍ, URČITĚ BY TĚ NENAPADLO, ŽE TAHLE VYSOKÁ KLÁTÍCÍ SE FIGURA BUDE TÍM NEJLEPŠÍM ČESKOSLOVENSKÝM SKEJTREM VŠECH DOB. A PROTOŽE UŽ JSME S NÍM ROZHOVOR NA STRÁNKÁCH BOARDU DLOUHO NEMĚLI, DOSTAL PROSTOR V TOMTO KRÁLOVSKÉM PODZIMNÍM ČÍSLE. text: Radek, foto: Peter Mercell

Pokud byste to nevěděli, tak Markovi Zápražnýmu je 23 let a pochází z Malacek, městečka nedaleko Bratislavy, rakouských a českých hranic.

Skateboardingu se věnuje od svých dvanácti, za největší úspěchy v jeho kariéře lze považovat účast na závodech Tampa AM nebo na mezinárodních tour značek Nike SB či LRG, a též například i videa na světových skate webech jako Transworld skateboarding a podobně. Marek je součástí Nike SB Europe teamu, LRG europe teamu a sponzorují ho Orion, Hélas, Bones, Streetmarket.cz a hurá už jdeme na ten rozhovor.

moc. Na začátku července sem byl na LRG tour, odtud se rovnou přesunul na pět dní na focení a točení do Stuttgartu. Pak sem přejel do Prahy na Mystic, z něj rovnou na Slovensko na týden či dva točit a fotit.

Následoval přesun na deset dní do Prahy a pak začátkem srpna jsem opět odjel do Stuttgartu na deset dní natáčet. Vrátil sem se pak do Prahy na týden a pak zase přesunul na Slovensko. Prostě poslední měsíc sem si teď dával pořád transfery Praha-Bratislava. Jak nikde nejsem delší dobu, není ani čas na oddych, přijedu na místo a hned se jde skejtovat.

O tom to celý je. Cestovat, cestovat, cestovat a ještě jednou cestovat! A pak mít trochu štěstí. Já ho mám díky Jakeovi Stewartovi, což byl první člověk, co mě vzal v Americe pod svý křídla. Kdyby nebylo jeho, tak všechny věci, co mám uveřejněný v amerických médiích, by nebyly. Jake je starej profík, který všechny zná, a díky němu se můžu seznámit s dalšími lidmi. Proto jemu patří největší dík.

Jaký to je, když někde seš a přijde k tobě člověk, kterýho my tak maximálně známe z videí, a hned čau, jak se máš, a baví se s tebou jak s kámošem?

bs tailslide bigspin flip out se fotil v bratislavě na úplně novým a těžkým místě. je to v downhillu, zídka moc nejede, takže to nebylo easy a musel jsem se několikrát vrátit

Včera si nestih dorazit, protože si tě nechali v nemocnici na pozorování. Co se stalo?

Měl sem kolaps... Jdu s kámošem po ulici a najednou jsem omdlel. Odvezla mě sanitka a já se pak probudil až v nemocnici. Nechali si mě tam jeden den, dělali mi tam různý testy a nechtěli mě pustit domů. Podepsal jsem ale papír, že du pryč, a tak mě nechali jít. Řikali, že nemám nic dělat celý týden. Zatim se neví, čím to bylo, doktor říkal, že příčin může bejt spousta.

Jestli sis náhodou nedal panáka nějakýho rozlejvanýho chlastu!

No nedal, hehe, to bych se ani nedivil, že jsem zkolaboval. Jenže já jsem den před normálně jedl, pil a nedělal nic zvláštního. Nejspíš toho mám hodně a nějak jsme to nezvládnul.

Právě, jestli si to nějak nepřepálil se skateboardingem. Teďka jezdíš docela hodně...

Jezdim everyday. Trošku mě teď zlobí kotníky, ale jdu do toho, co se dá, i přes bolest. Přes léto bylo ježdění 50

A nezačíná ti to cestování už vadit?

Nejradši bych měl vlastní letadlo, hehe... Ale dá se to. Nejhorší je cestovat sám, což bohužel je skoro pořád, takže to řeším knížkou nebo koukáním na filmy.

Hodně lítám letadlem, ale teď sem si vychytal třeba do Stuttgartu autobus od Student Agency, je tam klima, telka, žrádlo ti dají, a je to lacinější než letadlo. Čim si myslíš, že si zlomil to svoje „východní“ stigma neviditelnosti, který tu všichni máme, že nás nikdo nezná? Tvoje jméno je známý v mezinárodním skateboardingu, a tím pádem tě firmy víc zvou na zahraniční tour a akce?

Myslím, že je to díky cestování. Čím víc někde seš, tím víc se seznámíš s lidma. Oni potom vidí, že nejseš úplnej idiot, a pak právě dostaneš ty pozvánky na akce a tour. Čím víc seš pryč z Čech a Slovenska, tím líp pro tebe. Sponzory nezajímají fotky na lokálních spotech, oni tě chtějí vidět jezdit na těch slavných místech, kde musíš dělat dobrý triky, co před tebou nikdo nedal.

Je to super, ale zároveň je to takový divný. Někdy k tobě takhle přijde někdo, koho už si jednou potkal třeba před x lety, a to se na tebe ani nepodíval, a teď se tváří jako největší kámoš. Je to zvláštní ten svět skateboardingu. Nevim. Je určitě dobrý, že vás lidi začínají poznávat, což vám otevře spousty různých dveří. A taky vám udělá dobře, když za váma přijde nějaký známý skater, kterýho jste předtím neviděli, a pochválí vám video z netu a že jako super. Ale určitě všichni skateři nejsou takový, některý maj moc velký ego a nikdy za váma nepřijdou a nedaj se s váma do řeči. S takovejma lidma se seznámíte, až když vás představí nějakej společnej kámoš...

V mezinárodním Nike SB pro teamu je víc než 20 profíků. Myslíš, že máš šanci se mezi ně dostat?

Tak to pochybuju, a to velmi. Samozřejmě se budu snažit, dokud budu jezdit, abych se tam dostal. Nikdy neříkej nikdy, všechno se dá, ale musíš si za tím jít.

Neznamená, že když to přede mnou nikdo z východní

nollie backside heelflip na slavíně jsem chtěl vždycky dát, ale nedokázal jsem z toho odjet. trvalo mi to strašně dlouho a je to pro mě nejcennější fotka z celýho rozhovoru

na tripu s nike po tchaj-wanu jsme jezdili i na tomhle místě, kde jsem udělal nollie inward heelflip fs noseslide nollie bigspin out. trik se mi poved tak dvakrát třikrát v životě ve skateparku, a tohle je poprvý, co se mi to povedlo na streetu. celkem si toho cením, moc lidí to nedělá

Evropy nedokázal, že já nemůžu být ten první... Chce to ovšem taky kus štěstí, ale je to trochu mission impossible. Když se staneš světově známým, tak už na tom tolik nezáleží, ale v začátcích kariéry je země původu pro sponzory rozhodující. Takže tim pádem z Čech a Slovenska je dlouhá cesta ven. Chtěl bych ale u týhle příležitosti strašně poděkovat Karolině Salavcový a Colinovi Kennedymu z Nike, který mi umožnili cestovat a podporují mě. Kdyby nebylo Karoliny, která mi vždycky všechno zařídí, tak jsem se nepodíval na místa, co jsem za poslední rok navštívil.

se cejtím líp. Vrátím se z ciziny domu nebo do Čech, a poslouchám tu pořád ty stejný sračky, jak je všechno špatný. Nikdo nevidí nic pozitivně. V zahraničí se lidi snaží myslet a chovat přesně obráceně.

Já myslel otázku i třeba na jídlo, ubytování a tak?

V západní Evropě se pije o hodně víc kafe než u nás.

Ráno se chodí si někam sednout na kávu, dát si cíčko, zkouknout noviny. To se tady mezi skejťákama nedělá, spíš dáš tři rohlíky, koukneš na video a jde se jezdit.

Venku si taky někdy dáš snídani doma, ale dost často jdeš i potom někam na kávu, pokecat si a pak až teprv

je parčík v každý vesnici. Jde to pořád nahoru.

A zajezdíš si někdy v parku?

Když vidím nějaký fotky z novýho parku, tak se s klukama sebereme a jedeme si tam na den zajezdit.

Nové místo má vždycky novou energii. Aspoň já to tak cítím. Než šestkrát jít na jedno starý místo a zkoušet tam novej trik, radši půjdu na něco novýho, dám si tam starý trik a mám z toho větší radost.

S kym bankuješ? ...s Tatra bankou, hehehe.

Já se ptám proto, jestli pro tebe není někdy obtížný

varial heelflip na flat gapu s mírnou skočkou. je to nový spot, co jsem našel v bratislavě, a ačkoliv to tak nevypadá, je to celkem těžkej spot

Potkal už si se se všema s Nike SB pro teamu? Kdo tě nejvíc baví?

To ne. Na Tchaj-wanu jsem se viděl s Justinem Brockem, s Wiegerem se znám už delší dobu, Shane O‘Neilla jsem potkal v Berlíně a Ishoda už na Tampa AM. Všichni jsou naprosto v pohodě, vědí, že jsou díky sponzoringu od Nike zahojený, takže neřeší žádný sračky a užívají si to.

A Nike SB boty dobrý?

Janoski je nejlepší bota, co jsem kdy jezdil. Zkoušel jsem i jiný modely, ale Janoski je taková šlupička, takový nic, ale drží to, funguje to, flipuje to a lepí se to na nohy úplně samo. Někdy si říkám, že nemůžu už ani jezdit v žádných jiných botách. V Janoski dokážu odjezdit týden dva a stále se to s nima dá. Mám je sice zničený, odřený, ale pořád se v nich cítím dobře.

Spotřebuješ bot hodně?

Záleží, co dělám a kolik střídám skejtů, na novým gripu to jde strašně dolu. Pokud třeba dělám nějaký flip do něčeho tři hodiny v kuse, tak na nových botech udělám občas díru. Ale pak mi třeba nějaký vydrží na dva týdny.

Prostě je to různý. Ale čtyři páry do měsíce dám jak nic.

V zahraničí trávíš dost času. Žije se tam nějak výrazně jinak než u nás?

Určitě. V prvý řadě lidi venku nejsou tolik nasraný jak u nás. Všude to vypadá, že je to růžovější a hezčí než tady, i když to tak třeba neni. Když jsem venku, tak

jezdit. U nás to lidi takhle neznají, tak je jasný, že se to tady asi takhle dělat nebude. Máme tu určitou kulturu, v který jsme vyrostli, tak v ní samozřejmě pokračujeme.

Lidi pořád sněj o jinejch městech, hodně třeba o Americe, jaký tam jsou skate spoty. Je to tam vopravdu tak strašně lepší než tady v Čechách a na Slovensku?

Na videích ty všechny skate spoty vypadají perfektní, ale ve skutečnosti to mnohdy není pravda. Už jsem byl na milion spotech v Evropě i v Americe, který jsem měl z videa vysněný, a na místě jsem pak koukal a říkal si, že je to úplnej nesmysl tady dokázat udělat nějakej trik, jak to bylo špatný. Samozřejmě to video taky někdy zkresluje, že mega spot je ve skutečnosti tak malý, že se musíte smát. Lidi si v Americe taky hodně upravují spoty. Když je spára nebo něco, tak si to zabetonují nebo zakytují, den dva počkají, než to zaschne, a pak si na tom zajezdí. To u nás nikdo nedělá. Já znám jenom jednoho kameramana z Bratislavy, který hledá spoty, a když nejsou perfekt, tak je upravuje.

Jezdíš už dlouho, takže si určitě pamatuješ dobu, kdy tu nebyly žádný parky. Teď se to už hodně zlepšilo, ne?

Na Slovensku třeba tak před třemi lety nebylo vůbec nic a teď rostou betonové parky skoro v každém městě.

A v Čechách o tom vůbec nemusím mluvit, protože tady

se tady v Čechách domluvit? Já se Slovákama mluvim dost často a někdy přesně nerozumim, co mi řikaj, a to si ještě pamatuju na společnej stát, takže jako by umim slovensky.

Pro mě je to celkem easy. Já jsem ze západního Slovenska a my mluvíme záhoračtinou, což je celkem blízko k češtině a nemám problémy. Na středním a východním Slovensku lidi mluví měkce a rychle, takže například když přijede někdo z východu do Prahy, dá si dva panáky a začne mlejt to svoje na někoho, co nebyl nikdy na Slovensku, tak ten Čech absolutně nerozumí. Jak sem řek, já problémy nemám, ale už sem viděl miliardu situací, kdy Češi chytali z pětiminutový konverzace tak deset slov.

Do rozhovoru sis nachystal celkem zajímavý triky, který tě nejvíc baví?

Nejvíc si cením nollie backside heelflipu ze Slavína. Je to trik, co nedělám. Slavín je vysoký, hrozně jsem se u toho trápil a už jsem nevěřil, že to udělám. Pak se mi líbí tailslide heelflip out u Auparku. Tenhle trik moc lidí nedělá, já už se o to dlouho pokoušel a pořád se mi to nedařilo. Navíc u Auparku pořád vyhazujou sekuriťáci, pokaždý je to tam tak na deset patnáct minut max.

A taky se mně líbí backtail bigspin flip na novým místě v Bratislavě. Musel jsem se kvůli němu vracet třikrát, zídka je v downhillu, nejede dobře.

53

náměstíčko ve městě guangzhou v číně, takovém novém městě s novými spoty, kam teď všichni jezdí natáčet. na malý skočce, ke který se dá přistrčit odpadkáč, si daniel lebron vymyslel hardflip, a tak jsem tam já dal aspoň nollie inward heelflip. china forever

Seš univerzální skater, dáváš jak techniku při zemi, tak věci z vejšek. Jakou vraždu teď chystáš? Šetřim se do Ameriky, takže teď v Evropě určitě nic dělat nebudu. Ve Státech mám v plánu dělat jenom velký věci. Chtěl bych si dát takový nový triple set, pět mezera pět mezera pět, co tam jezdí všichni magoři.

Nejhustější trik tu padnul asi od Ryana Decenza fs 360 nebo od Trevora Coldena hard flip a switch heelflip. Jsou to asi ty největší schody v Americe. Ale ještě nevim, co tu dát a jak. A taky bych chtěl něco předvíst na spotě Hollywood 16, jednou už jsem tam byl, ale vyhodili nás hned, takže sem nic nestihnul. Přemejšlím o nollie backside flip nebo možná nollie backside heelflip...

Uvidím, zatím tam nejvíc padl nollie heelflip, takže bych mohl nastavit laťku trošku výš, hehe.

A největší věc, kterou sis kdy dal a který si nejvíc ceníš?

Nollie backside big spin v Číně, nollie inward heelflip revert na Slavíně ze čtvrté kostky a teď jsem udělal ve Stuttgartu frontside flip přes rail z doublesetu, no inwardhell do fs croocku v sérce atd. Je toho hodně.

Taky by mě zajímalo, jak se ti jezdí s tou tvojí vysokou hubenou postavou? Říká se, že kdo je vysokej, ten se pohybuje jak kolohnát.

Jezdí se mi v pohodě a jsem rád, že jsem vysoký. Aspoň mám vyšší pop než ostatní, a když je nějakej rail, tak si třeba nedám koule, protože mám nohy dlouhý dost. Lidi vždycky říkají, že vysoký nemají styl a já že sem nějaká výjimka, co potvrzuje pravidlo. Nevim. Já sem byl do svých šestnácti strašně malej a pak jsem za rok a půl vyrostl o dvacet centimetrů. Nikdo ani neví, z čeho to je, dokonce doma jsou všichni menší než já. Ale nejspíš to bude tím, jak od svých pěti let až do dneška piju kakao, hehe. Ale jako fakt se mi jezdí zatím dobře, nejspíš pozdějc budu mít problémy se zády a s koleny, ale kdo je v dnešní době nemá. Podle mě nejdůležitější je, jak se o sebe staráš a co jíš. Někdy si můžeš zakalit, ale jídlo musíš mít zdravý vždycky.

A říkáš, že to zatím drží ty tvoje kosti?

Zatím jsem v pohodě. Když se na sebe kouknu do zrcadla, tak mám takový nadměrný nohy ke svému tělu, jak nějakej fotbalista. Kotníky mám úplně velký, každý se mě ptá, jestli je nemám vymknutý, ale já to prostě tak mám. Ale právě ty kotníky mě teď trochu zloběj, asi se nasčítalo těch několik menších výronů kotníku, který jsem neléčil, protože jsem zrovna byl někde na tour nebo na focení. Taky mě občas bolí kolena, ale to změnou počasí, to se mi stává, i když neskejtuju.

Jak se ti po tolika letech skateboardingu jezdí závody?

Už mě to tak moc nebaví. Spíš se mi líbí akce, který jsou dělaný jiným stylem, například jak teď bylo v Berlíně Red Bull Bomb the line. Takovej street contest, musel jsi udělat sérku tří triků a jezdilo tam pozvaných čtyřicet lidí. To mě baví. Normálních závodů už jsem odjel spousty, už mě nezajímá se s někým srážet, řešit psychopaty, co ti neuhnou, a kvůli nim se musíš rozjíždět desetkrát, a ještě se s nima hádat.

V zimě pojedeš na Tampa AM. Přemejšlel si o věcech jako Street league, Dew Tour a tak?

Street league je super, to je přesně typ závodů, co by mě bavil, ale pochybuju, že se tam dostanu. Zaprvé musíš být profík, a pak je spousta aspektů, co rozhoduje o tvý účasti. Třeba musíš projít hlasováním, kdy třetina hlasů je od diváků, třetina od ostatních jezdců a třetina od rozhodčích. Pochybuju, že by se všichni tihle shodli, že bych tam měl jet zrovna já.

A o čem myslíš, že bude tvejch následujících šest měsíců života?

To vůbec nevím. Jedu do tý Ameriky a tam se uvidí, jak se to všechno vyvine. Tam je to vždycky crazy a asi na vždy bude. Proto je to Amerika. Pak se vrátím do Evropy a chtěl bych si pronajmout byt v Barceloně na pár měsíců, protože jsem tam nebyl ani nepamatuju a je to mekka skateboardingu v Evropě. Objevilo se tam strašně moc spotů a chtěl bych na nich jezdit. A pak se uvidí, bude jaro, bude nová sezona.

55

Jak si pamatuju začátky tvýho skateboardingu, tak si jezdil ve dvojce s Pavlačičem a vždycky se o vás psalo dohromady. Ty seš teď jednou nohou na mezinárodní skate scéně a Povlak, jak sem někde čet jeho vyjádření na Fb diskusi, si jede pohodu a nikam se netlačí. Nepřijde ti to škoda? Škoda to je, já už mu to mockrát říkal, že by měl někam vycestovat, hlavně sám. Jenže von si vždycky chtěl jezdit jenom pro sebe a nepotřebuje nikomu nic dokazovat, někoho mít nad sebou, kdo mu bude řikat, co a jak. Je to škoda, Maťo patří mezi ty nejlepší lidi, co jsem kdy viděl jezdit techniku. Akorát škoda toho jeho přístupu. Je to jeden z pěti lidí, co by měli šanci se ve skateboardingu prosadit. To se ale změnit nedá, je to každýho věc, jak to chce brát... Viděl sem i ve Státech spousty lidí, co jezdí líp jak polovička profíků a dělají si to jen pro sebe.

jezdili. A taky jsme jezdili různě na závody a určitě jsme se zlepšili díky tomu cestování, protože čím víc různých míst vyzkoušíš, tím máš lepší board control.

Teď trošku z jinýho soudku. Bejt slavnej s sebou rozhodně nese i pozitivní stránky... třeba fanynky.

Teď, jak seš známej po světě, tak to se na tebe lepěj i jiný než jen Češky a Slovenky?

To jo, ale škoda že jim je patnáct šestnáct a mně už dvacet tři. Poznávaj mě, hlavně v Evropě, v Americe ne.

Už se mi stalo, že sem byl někdy v cizině na závodech a zastaví mě nějaká holka, a jako že jé, ty si Marek, bla bla, ráda bych se s tebou seznámila, bla bla... Ale to prostě tak je, nic si z toho nedělám, to se stává, když máš videa na netu.

Poznávaj tě u nás nebo na Slovensku i normální lidi? Jakože třeba přijdeš do Meka a tam: Jé pane

nevezmou. Vše je proto stále ve hvězdách. Ale určitě bych tady chtěl poděkovat Christianovi Welterovi z LRG, který distribuci značky LRG konečně rozhýbal v Německu, a díky němu jsou ty tour.

Asi se ale můžeme těšit, že jednou bude nějaký tvůj pro model desky?

To bych určitě chtěl. Ale od nějaké americké firmy a ne nějakej pro model lokální značky, což pro mě neni ani promodel. Tim se to dá nazývat, když vám ho udělá Flip nebo Alien Workshop.

A jak ta tvoje deska bude vypadat?

Poslední dobou jezdím skejty 7.875 s delším nosem, kratším tailem a skoro úplný placky. Jezdil jsem 8.0, jezdil sem 8.125, ale viděl jsem pak P-Roda nebo Felipe Gustava na 7.5 a 7.625, což mi jen potvrdilo, že se ty velký věci dají dělat i s užšími skejty, akorát si člověk

backside tailslide v bazénu na kamenném mlýně u malacek. jezdím tam kolem osm let, ale nikdy sem se tam nešel podívat. začali jsme fotit, ale hned na nás chtěli zavolat policajty. navíc tam ani nebyl ředitel areálu, abych si s nim focení domluvil. měli jsme pět minut, a když jsme odcházeli, ředitel zrovna přijel a rovnou nám řek, že až nás uvidí příště, že nám přeláme nohy. super

Říkáš, že v Americe jezdí spousta lidí líp než profíci.

Takže dobře jezdit na úspěch nestačí?

Ne, to je jen jedna z mnoha věcí, která určuje to, jestli tě vezmou do byznysu, nebo ne. Dneska už každej třetí skejťák jezdí dobře a vůbec už tolik nezáleží na levelu tvýho ježdění. Určitě nesmíš bejt žádnej magor nebo psychopat, aby si dělal problémy a byl negativní.

Musíš vycházet s lidmi, abys nestresoval ostatní na tour, a nevytvářel tak špatnou náladu v teamu. A musíš mít závislost na skateboardingu, mít chuť furt jezdit, fotit, točit.

Vzpomeneš si ještě někdy na ty svoje začátky s Povlakem?

Pokaždý, když jedu do Malacek, což je město o jedný křižovatce, tak vidim všechny ty místa, kde jsme s Maťom začínali skejtovat. Úplně mně přijde nereálný, jak jsme se s tím našim levelem daleko dostali. Na začátku jsme neměli absolutně nic, skákali jsme na ulici přes kanál. Ale pravda je, že jsme se snažili jezdit každej den do Bratislavy, což nám pomohlo, protože tam měli u obchoďáku jeden skatepark. A my tam každej boží den 56

Zápražný, podepište se nám na zeď a tady máte cheese zadáčo.

Stala se mi hustá věc ve Vídni na letišti, jdu přes kontrolu a týpek na mě, jestli skejtuju. Já že jo, a on že sem určitě Zápražný a jestli jedu zas někam na trip?

Prostě to byl nějakej starší skejťák, kterej už nejezdil, ale pořád sledoval scénu a znal mý videa z netu. To mě celkem potěšilo na duši.

Spíš by se ti ale hodilo, kdyby tě poznávali manažeři a majitelé americkejch skate značek...

To by se hodilo velice. Teďka nějak řeším skejty, nechci o tom ještě mluvit, protože nevím, jestli to vyjde. Je to americká značka, za kterou jsem chtěl vždycky jezdit, posílal jsem jim i záběry, ale nikdy se neozvali.

Teď jsem ale jel tu LRG tour a pár lidí z teamu na těch skejtech jezdí, takže mně říkali, ať pošlu nějaký záběry znova a oni že to ukážou team manažerovi. Nakonec to dopadlo tak, že skejty bych moh dostávat, ale neví se, jestli mě vezmou do teamu jako am. Prostě až teď dojedu do Států a seznámím se s nima pořádně, tak se uvidí. Pokud bych jim nesednul, tak mě mezi sebe

musí víc věřit. A prostě se mi i s užším skejtem líp flipuje a mám větší pop.

Dneska venku leje jako svině, to asi žádnej skateboarding probíhat nebude. Kolik hodin denně vůbec jezdíš?

Záleží na tom, s kým a kde jsem, a taky kolik dní v kuse už skejtuju. Když mi bylo osmnáct, dokázal jsem jezdit třeba tři měsíce pět šest hodin každý den. Teď, když jezdím pět šest hodin denně, tak po čtyřech dnech jsem mrtvej na další tři dny, kdy nedokážu skoro ani chodit. Proto se v současnosti snažím jezdit každý den dvě tři hodinky naplno a pak se už jen tak vozím, abych neztratil board control. Skejtuju tam, kde normálně nejezdím, takže rádiusy, manuálky a tak.

A co děláš, aby sis odpočinul, zrelaxoval se?

Moc toho nedělám. Já jsem na tohle debil, že třeba nechodím plavat, do vířivek nebo na masáže. Já zůstanu doma, ležím v posteli a koukám na filmy. Mně se po těžkým skate týdnu nechce vylízt z baráku. Dám si proto nohy nahoru, pustím telku a jdu maximálně tak na záchod a zpět!

frontside tailslide heelflip out do normálu na mostě k auparku v bratislavě. moc se tady nedá jezdit, protože tu chodí sekutiťáci a strašně tady vyhazují. tohle je druhý nejcennější trik rozhovoru, nikdy jsem ho předtím neudělal

fs 5 indy na kaprunu (foto: dan vojtěch)

MARTIN ČERNÍK text: Radek, foto: Archiv MC

20 LET SNOWBOARDINGU TAK ČERNÍK UŽ NA PRKNĚ JEZDÍ DVACET LET. NO DOPRDELE, TOTO UTEKLO! A TOHLE KULATÝ VÝROČÍ SI URČITĚ ZASLOUŽÍ OSLAVU, KTEROU MARTIN PŘIPRAVIL VÍC NEŽ STYLOVĚ. DAL DOHROMADY DOKUMENTÁRNÍ FILM O SVÉ SNOWBOARDOVÉ KARIÉŘE A OBJEDE S NÍM KLUBY PO ČR. ZAJÍMAVÝ? URČITĚ. TAK SI O TOM VŠEM TEĎ S MARTINEM POPOVÍDÁME. Jak tě Martine napadlo udělat zrovna dokument?

Jak už snowboarduju mnoho let, mám natočeno spousta materiálu a spousta z nich nebyla v Čechách ani viděna. K tomu se přidává ještě moře zážitků, který jsem během tý doby díky snowboardingu měl, a tak jsem si řek, že by nebylo špatný dát dohromady dokument a ukázat lidem, jakým vývojem ten snowboarding za těch dvacet let prošel a co tě během kariéry může potkat. O tom bude ten film.

Určitě máš tuny materiálu. To sis musel udělat nějakej pořádnej scénář, aby ses v tom neztratil...

Koncept filmu je takovej, že bude použito spousta záběrů od roku devadesát dva až do dva tisíce dvanáct. Do toho budou vystupovat hosté, který byli ve svý době pro snowboarding přínosný a důležitý, a řeknou svoje názory. Cílem nebylo udělat masírku o mně samotnym, ale využít materiály k tomu, aby se ukázalo, co se s tím sportem stalo. Dneska už je to

úplně jinak než tenkrát, když jsem začínal. Lidi, co jezdí pět let, nemají vůbec potuchy, odkud se snowboard vzal a jak to tady probíhalo. Takže jim to chci tímto dokumentem přiblížit. Film samozřejmě bude mapovat i moji kariéru a bude rozdělen do několika celků. První kapitola je o mých začátcích, o prvních závodech, o Davidovi Horváthovi a Markovi Schneiderovi, se kterými jsem začal objíždět mezinárodní contesty.

Když se mi podařilo dosáhnout národního vrcholu,

bs air transfer na corneru při závodě quick cup 2001 (foto: scalp)

podepsal jsem smlouvy v zahraničích teamech a začal jezdit na mezinárodní scéně. Během pěti let jsem objel všechny velký závody, jezdil jsem corner, slopestyle, big air i rampu. Byla to celkem intenzivní etapa mýho života a ve filmu o tom pojednává druhá kapitola. Po týhle hektický části přichází uvolnění v podobě sekce o freeridingu. Jezdil jsem hodně na Aljašku, do Chille, na Zéland a natáčel heliboarding s Quiksilver teamem.

Poslední kapitola je pak o tom, jak se kruh uzavřel, jak jsem se vrátil do Čech a ty zkušenosti, co jsem nasbíral, se tu snažím nějak předat dál. Jsem celkem rád, že jsem mohl za těch dvacet let prožít tuhle ucelenou zkušenost v rámci toho sportu. Kdy člověk opravdu začne za chatou, pak se nějak vypracuje na domácí scéně, začne jezdit do světa, po několika letech snažení nějak prorazí, pozná profi snowboarding a nakonec se vrátí

domů, aby si tu mohl zajezdit pro zábavu.

Jaký bylo pátrání po těch starých filmových záběrech?

Náročný. Samozřejmě jsem musel požádat o pomoc spousty známejch, kteří mají přístupy do filmových archivů nebo jsem s nima v minulosti na dokumentech spolupracoval. Většina záběrů, co mám doma, je totiž několikátá kopie na videokazetách VHS. Naštěstí se mi podařilo spousty matroše dohledat a přehrát z Betacamu na DV kazety, takže to jako by zdigitalizovat, a tím pádem se s tím dá pracovat v počítači. Některý ty starší záběry, který jsme si sami nahrávali na kamery hi8, jsou v kvalitě horší. Ale ta doba tenkrát byla jiná, nikdo žádný kamery neměl, a když měli rodiče kameru, tak to bylo maximálně na točení svatby, a ne abysme to používali někde na

sněhu. Natočit snowboarding se proto podařilo jednou za sezonu, a udělat video tak byl několikaletej projekt.

Dneska už je to přemedializovaný, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu se v tom člověk ztratí a je těžký v tom najít to dobrý. Nicméně některý záběry do filmu jsme i dotáčeli, takže tam uvidíte takový mix všeho.

S kym dokument dáváš dohromady?

Pracujou na tom kluci z Lip production, což je partička známá z natáčení snowboardových filmů. Maká na tom zejména David Kačírek, stříhá to Bob a na vše dohlíží Karkys. Nějaký dotáčky dělal i Vrbič z Fullface production a s post produkcí mi pomáhá John, Karin a Jessy z Avion. Takže takhle nějak se to snažim dát do kupy a těším se na to. Taky jsem rád, že jsem na film získal podporu od Snickers Nutcase, 108 Agency a že 59

fs 360 indy nosebone v avoriaz v roce 1994 (foto: jan opletal)

bs air na spc campu na hintertuxu v roce 2000 (foto: marek schneider)

mi s tím pomáhají kámoši, jinak bych to nedal.

Kolik práce zabere připravit velký dokument?

Na filmu už děláme rok, samozřejmě ne každej den.

Nejdřív se sháněly materiály a teď už se vše stříhá.

Udělali jsme i pár vejletů, do Států, do Francie na surfing a nějaký dotáčky po Čechách. Nejvíc času zabralo prohrabání se materiálama, výběr toho použitelnýho, prostě dát do kupy tu dějovou linku a dotočit k tomu rozhory.

Koho nebo čeho si nejvíc ve filmu vážíš?

Moje nejoblíbenější pasáž je, když vidím pořádnej

natáčení záběrů na mt. baker pro martinův dokument (foto: jan kasl)

freeriding v prašanu a heliboarding. Když se kouknu na svý záběry ze závodů, tak to cejtím jako minulost, kterou neni potřeba řešit. Ale naopak jsem rád, jak tam jsou u toho rozhovory s kámošema, s kterýma jsem na horách po závodech strávil spousty let.

To si člověk pak uvědomí, jak je fantastický, že mu snowboarding přinesl přátelství po celým světě, který přetrvaj i po skončení závodní kariéry. Když se s takovejma lidma teď sejdu, můžeme si jít zajezdit na snowboardu, na surfu a nebo třeba na pivo a pořád si máme co říct.

tweak air na thomson pass na aljašce (foto: tom harington)

Neměl si při editaci filmu strach, že to bude moc o tobě a lidi tě pak budou pomlouvat, jak si tam honíš triko?

Aby to tak nedopadlo, byl i jeden z důvodů, proč jsem se dohodl s Lip production. Kluci jsou filmaři, maj na věci osobitej pohled, takže já nejsem ten, kterej o všem rozhoduje. Dělat něco o sobě je samozřejmě uplně na prd, dělá se to blbě a je jedno, jestli je to film, článek, nebo třeba fotka. Vždycky je lepší, když to zorganizuje někdo jinej. Ale práce na dokumentu jsem se účastnit musel, protože se to dělá za strašně dlouhý období

method air na mt. bachelor v oregonu (foto: florent ducasse)

a já musim kluky nějak udržet v kontextu. Bavíme se spolu co a jak, výsledek bude rozumnej kompromis.

Rozhodně jsem neplánoval se tady nějak veřejně propagovat a zviditelňovat. Mně už o nic nejde, já jsem v klidu doma na vesnici. Tenhle projekt sem chtěl udělat jako motivační pro lidi, aby viděli, že sny se můžou splnit a že je dobrý si zatím jít.

Kdy bude film hotovej a kdy ho lidi uvidí?

Vše se dokončí začátkem listopadu a pojedem s ním premiérový turné po Čechách, celkem osm zastávek, ve všech větších městech, kde jsme byli schopný to zorganizovat. Pojede se 6. listopadu Brno Fléda, 7. listopadu Praha Kino Lucerna + Music Bar, 9. listopadu Zlín Golem, 14. listopadu Olomouc S-cube, 15. listopadu Ostrava Barrak, 22. listopadu Plzeň Anděl, 23. listopadu

Karlovy Vary Masařka a 24. listopadu Hradec Králové.

Na jednotlivých premiérách bude vždy následovat kalba, protože pokud to mám brát jako svoje dvacátý snowboardobý narozeniny, tak to chci pořádně oslavit.

Zahrajou tam moji friends DJs, taky nějaká kapelka a nebude chybět ani tombola s věcma od Quiksilveru, Lib Technologies, X-Box a další. Film by měl pak běžet v televizi a následně se dostane i na net. Chtěl bych udělat i pár DVDček, uvidíme, jak se to podaří.

Hele, baví tě ještě po těch dvaceti letech snowboarding?

Musím říct, že mě to teď nejvíc baví, když si du zajezdit sám nebo s nějakým kámošem, klidně v nějakým béčkovým resortu. Hlavní je, že si ten den na horách vyzevlím, zajezdím si, dám si něco k jídlu, pivko a mám

fs air na olympiádě v itálii (foto: ricky felderer)

pohodičku. Samozřejmě když je tam prašan, tak je to super bonus. Že by mě ale dál vyloženě bavilo trénovat freestyle, to mi fakt už pár let nechybí. Být trenérem mladých, to je něco jinýho, to mě baví, u nich je vidět ten progres, kterej už já nemám. Jak seš starší, už máš i jiný priority, už tu energii rozděluješ na víc různejch věcí, který musíš v životě dávat dohromady, třeba na práci, rodinu a tak. Mně osobně už skákání a točení dokola ve vzduchu stačilo. Ovšem zapnout se do vázka a udělat si pár zatáček nebo jednoduchejch triků je paráda, to mě nepřestane bavit nikdy.

Takže bude film Martin Černík po čtyřiceti letech?

Myslim, že určitě ne. Film po dvaceti letech je podle mě příjemný shrnutí pocitů, který jsem z toho všeho získal, a jsem rád, že se o ně s lidma takto můžu podělit.

61

62

jeden z nejlepších spotů, kterej jsem kdy viděl. uprostřed malajské džungle jsme cestou na koupání k vodopádům náhodou našli tenhle most, kde kieron udělal fs noseslide těsně před tím, než z oblohy začaly padat kapky velikosti tenisovejch míčů. klasickej monzunovej den v malajsii

SOUTH KOREA & MALAYSIA JEDNA Z NEJLEPŠÍCH VĚCÍ NA SKEJTU JE, ŽE HO MŮŽETE STRČIT DO BÁGLU A VYRAZIT NA VÝLET NĚKAM DO SKATEPARKU, DO JINÝHO MĚSTA NEBO DO NOVÝ ZEMĚ. K ÚPLNÝ DOKONALOSTI TO V POSLEDNÍCH LETECH DOTÁHNUL TOMÁŠ VINTR, KTEREJ S DESKOU S KOLEČKY UŽ OPRAVDU PROCESTOVAL CELÝ SVĚT A ZDALEKA MU TO NESTAČÍ. NO PŘEČTĚTE SI TO SAMI...

text: Tomáš Vintr foto: Charlie Choi, Dayne Brummet, Seung Hyun Baek

den před odjezdem z malajsie zpátky domu jsme si šli zaskejtovat na tohle dětský hřiště. krásný počasí, žádný prudiči lidi kolem... prostě malajská pohoda tak, jak má být

Čím dál tím víc si připadám jako cestovní agent pro sebe, svoje kamarády, svoji rodinu a poslední dobou i pro lidi, se kterýma sdílím svoje dobrodružný cesty.

Kde vlastně existuje pomyslná linie mezi chvílí, kdy si člověk cestování užívá, a bodem, kdy se to stává těžko snesitelnou, jak psychickou, tak fyzickou zátěží?

Ano, většina lidí řekne: „Ten člověk neví, o čem mluví, ať si zkusí jít za mě do práce nebo do školy, já si rád sednu do letadla a pojedu někam za teplem.“ Ale málokdo si uvědomí, že cestování musíte obětovat taky svůj volnej čas, chvíle s kámošema doma, rodinný zázemí, značnej obnos peněz za žití na cestách, kdy

si jen těžko uvaříte sami, a hlavně to, že každých pár dní se probouzíte v jiný časový zóně. Vaše tělo už pak vlastně nereaguje na den či noc a pořádně neví, kdy spát, takže jste pak nonstop unavení.

Sedím v letadle a přemýšlím nad tím, kolikátej cestovatelskej článek pro Board Magazine už vlastně za svou šestnáctiletou skate éru píšu. Už mi nepřijde divný, že článek píšu z výšky 10 km nad zemí cestou do USA, kde mám mimochodem navazující let do Brazílie, a nepřijde mi divný ani to, že píšu o cestě po Jižní Koreji a Malajsii. Vlastně už jsem si zvykl na tolik věcí, že by mi přišlo divný to, kdybych tenhle článek

uprostřed kuala lumpur je tropická zahrada a v ní i mimo jiné tyto sluneční hodiny. když jsme viděli jejich tvar, museli jsme se tam večer, po odjezdu sekuriťáků, vypravit. jenže oni se hned vrátili a poprosili nás, abysme šli pryč, že je park zavřenej. takže tohle ollie to fakie bylo jediný, co jsme stihli

65

pro vás nepsal... Takže pojďme na to a řekneme si, o co tentokrát šlo a co se na toulkách po světě odehrávalo.

Na trip jsem vyrazil s jedním z mých nejoblíbenějších lidí na týhle planetě. Ano, mluvím o člověku, kterej se mezi profesionální skaters řadí už 25 let a při vyslovení slova legenda si zaslouží místo mezi těmi pár vyvolenými, díky kterým je skateboarding tam, kde je. Mluvím o pětatřicetiletém Dayne Brummetovi, který se před pár lety stáhl z výsluní profesionální scény, aby se mohl věnovat i jiným činnostem. Po získání několika zlatých X-games medailí a nespočtu dalších vyhraných závodů, rozhovorů pro Thrasher

a TWSkate chtěl poznat život taky z jiné než skater stránky. Avšak zhruba před půl rokem Dayne začal znovu naplno jezdit a tohle byla jeho první cesta mimo USA za poslední rok a půl, takže si hodlal celej výlet patřičně užít.

Díky tomu, že jsem posledních pár let jezdil do Asie na různý dema, exhibice a závody docela často, udělal jsem si tady pár kamarádů nejen mezi lokálníma skaters, ale taky lidma, který vlastní různý firmy, pořádají závody a další skate happeningy. Jedním z příkladů jsou mezinárodní závody v Jižní Koreji, kam mě poprvé pozvali v létě 2010. Byla to zároveň moje

první návštěva Korey a celá země mi tak učarovala, že jsem si řek, že se sem budu rád vracet každý dva roky, kdy se tu závody konají. S partou lidí, kteří tyhle závody pořádají, jsem se tedy tak domluvil a letos v létě jsme začali plánovat, kdy přijedu. Letos měli kluci z Korey možnost pozvat 2 mezinárodní ridery a já jsem dostal tu důvěru k sobě vybrat jednoho člověka, kterej při závodech neudělá ostudu a mimo to se mnou a pár korejskýma skaterama udělá po závodech exhibici, demo a podpisovou akci pro diváky. A právě proto, že se o mě Dayne dřív staral, dlouhou dobu jsem u něj doma v LA bydlel a vždycky

fs boardslide v chuncheonu v koreji, kousek od hranic jižní a severní korey

příjezd na ostrov tioman, na east coast v malajsii. bungalov v pozadí byl naše prozatímní bydliště, za který jsme platili dohromady 6 dolarů na noc a na pláž jsme to měli deset kroků

v koreji na místní lukostřelnici se zrovna konaly závody profíků ve střelbě na půl kilometru, tak jsme se šli podívat. doteď nechápu, jak na těch 500 metrů dokážou trefit terč o velikosti 2 x 2 metry. po závodech nás nechali párkrát vystřelit z amatérskejch luků. výbornej zážitek

mi se vším pomáhal, měl jsem okamžitě jasno v tom, koho s sebou vezmu. A navíc vzhledem k tomu, že začínáme pracovat na jednom velkým projektu, tahle cesta se nám víc než hodila. A abysme neletěli hnedka domu, po týdenní návštěvě Korey jsme si naplánovali ještě týden v Malajsii, kterej jsme později spojili s natáčením a dovolenou v jednom.

Hned po příletu do Seoulu jsme se na letišti potkali kromě korejský party, co nás vyzvedávala, i s naším

pospávačka na spotě v seoulu

kamarádem Kieronem Brodiem, který na zmiňovaný závody přijel právě z Malajsie a celej zbytek naší tour pak absolvoval s náma. Jakmile jsme se tedy všichni sešli, vyrazili jsme směrem k jiho-severokorejským hranicím, do města Chuncheon, kde se závody konaly. Jedná se o obrovskou sportovní událost, kde je skateboarding jedním z asi dvaceti sportů.

V nepopsatelně obrovským areálu, kterej je velkej jako třeba celý centrum Prahy, jsou skateparky,

spot v seoul new town, přímo uprostřed univerzity. těsně vedle tohohle wallridu je lampa, o kterou se můžete hrozně rozbít. nechápu, jak mohl dayne tenhle fs tailslide udělat, a dávám mu pořádnej props

67 v new town v seoulu jsou spoty úplně všude a tenhle multimanual si přímo říkal o to, aby to někdo zkusil

baseballový hřiště se sezením pro 10 tisíc diváků, bmx dirt jumpy, běžecký areály, atletický stadiony, fotbalový hřiště a další.

Nás samozřejmě zajímal obrovskej skatepark, postavenej na samým okraji areálu. První den se konalo mistrovství Korey a top 5 jezdců dostalo divokou kartu pro vstup do mezinárodního závodu, kterej se jel v neděli a kam se přihlásilo asi 35 jezdců z celý Asie, a byl jsem pozvanej já z Evropy a Dayne

skejtujeme v centru seoulu a přijede tohle policejní auto těsně vedle nás. mysleli jsme, že je po session, ale policajti jen vylezli a začali řídit dopravu, o nás se vůbec nezajímali. pak jsme k nim šli a zeptali se, jestli se tam můžeme vyfotit. byli úplně v pohodě a neměli s tím žádnej problém. korea je výborná!

z USA. Velice mě pak překvapila úroveň, na jaký se jezdí třeba v Japonsku, a chvílema jsem nechápal, co se ve skateparku dělo. Vzhledem k tomu, že prizemoney brali pouze první 3 lidi, jsem si říkal, že tohle bude zajímavý. Naštěstí se mi povedla čistá jízda při mý druhý finálový, která mi zajistila druhý místo v závodě.

V Chuncheonu jsme pak zůstali jen do pondělního rána, kdy jsme skočili na rychlovlak do Seoulu, zaplatili 120 Kč za jízdenku a za hodinu a půl jsme byli

opice jsou v malajsii všude, tady před vchodem do batu caves

v hlavním městě Korey, domově zhruba 20 milionů lidí. V Seoulu jsme měli natáčet a fotit do středečního večera, ale hned po příjezdu nám náš kamarád Jun, u kterýho jsme bydleli, řekl, že se na Koreu od japonskejch ostrovů z jihu řítí obrovskej tajfun a další dva dny se nebude moct vycházet z baráků.

Samozřejmě ten večer tajfun udeřil podle předpovědi na Koreu, stromy se ohýbaly až na zem, vzduchem lítaly větve, okna, kola a všechno, co nebylo

další z mnoha unikátních spotů, který jsme na našem výletu našli. „new town“ je nově postavená část seoulu, kousíček od mezinárodního letiště. mrakodrap byl těsně před nastěhováním kanceláří, takže nás neměl kdo vyhazovat. prostě paráda a dayne si pro radost udělal tenhle fs rock‘n‘roll

připoutaný, a šance na naše focení se postupně ztrácela. Mimochodem se jednalo o největší tajfun za posledních 30 let, a hlavně na japonským ostrově Okinawa a jižních ostrovech Korey způsobil obrovský, až neuvěřitelný škody.

Vítr nakonec trošku změnil směr a počasí se ve středu brzy ráno umoudřilo, takže jsme měli pár hodin na ježdění. Ve čtyři odpoledne jsme pak měli vyrazit do Kuala Lumpur, ale všechny lety, který byly za celý dva dny řádění počasí zrušený, musely být odbavovány společně s ostatníma, a tak nám naši cestu odložili až na deset večer. To se nám vlastně nakonec hodilo a my jsme si mohli v klidu alespoň jedno odpoledne zaskejtovat v Seoulu. Díky Baekovi a pár dalším klukům, co vzali auta, jsme se dostali do Incheon

New Town, což je nově vznikající metropole na okraji Seoulu. Spoty jsou od sebe kousek, a protože jich tu je jak hub po dešti, není problém udělat pár fotek během chvíle. Problém však nastává, když člověk rychle nevrací, protože jedno odpoledne na nafocení do časáku v prostředí, který jsme neznali, byl dost náročnej úkol. Nakonec jsme se se situací poprali, jak to šlo, cvakli, co se dalo.

Večer už jsme seděli v letadle na cestě do Malajsie a vyráželi vstříc nové kapitole tohodle výletu. Už na letišti nás čekal Kieron, kterej z Korey do Malajsie odjel těsně před tajfunem v pondělí ráno, a po hodině a půl v autě jsme seděli v indický restauraci pod jeho domem a hezky se v těch pět ráno ládovali různejma indickejma dobrotama, ha! Kieron byl natěšenej jako

na tenhle doubleset nás kieron vzal poslední večer před odjezdem z malajsie. na dopadu je normálně zahrádka od restaurace, která zavírá ve 2 v noci, takže jsme šli jezdit kolem 2:30 po celodennim skateboardingu. po vrácení ss heelflipu jsem byl ready usnout přímo na zemi pod schodama...

69

malý dítě a chtěl nám ukázat všechno, co v Kuala Lumpur je alespoň trošku jezditelný. Už první noc nás chtěl brát na spoty, abychom se mohli alespoň mrknout... Je to prostě skater tělem i duší a málokdy člověk potká takovýho nadšence. Druhej den jsme při cestě k vodopádům našli 2 náhodný spoty, na kterých jsme dokonce něco vyfotili a natočili. První zastávkou byl most přes řeku, kde Kieron udělal fs noseslide a druhým spotem byly, mimochodem taky uprostřed džungle, super sedmičky s parádním rozjezdem i odjezdem, kde jsme všichni natočili pár triků do připravovanýho editu. Další den jsme se vydali na dobrodružnou cestu přes celou Malajsii na malý ostrovy a stavěli jsme cestou na spotech, který jsme viděli. Malajsie toho nabízí tolik, že byste sami

nevěřili. Schody, zídky, lavičky, gapy, raily... je tady vážně všechno. Věřím, že tohle sami brzy uvidíte, protože až se rozkřikne jak levno v týhle zemi je, jak dobrý počasí tu celoročně panuje a jaký spoty tady vyrůstaj, všechny firmy tam začnou jezdit zrovna tak, jako tam odteď chci jezdit pravidelně já.

Malajsie mi učarovala na první pohled, hned od chvíle, kdy jsme v noci přistáli. Všude kolem nás byly palmy, venku horko a vlhko, připadal jsem si jak někde v pavilonech ZOO, kde uměle udržujou tyhle podmínky pro tropický zvířata. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, ale nakonec mi to vcelku vyhovovalo. Malajsie je země plná krásný přírody, vlastně celej poloostrov je pokrytej panenskou přírodou a džunglí a ze všech stran je nádherný moře s korálovými útesy a super

místy pro potápění. Na Tiomanu, jednom z ostrovů, který jsme navštívili, jsme se dokonce potápěli s mořskejma želvama. Přesně tohle jsou zážitky, který při cestování vyhledávám!

Doufám, že budu mít možnost se do Malajsie co nejdřív vrátit, protože je to moderní země plná výbornejch spotů, levnýho a vynikajícího jídla a skvělých lidí. Na konec tohohle článku bych rád poděkoval Daynovi za super společnost a zážitky, klukům v Koreji, jmenovitě Baekovi a Parkovi, patří taky dík. A obrovský a nezapomenutelný díky jde Kieronovi a jeho ženě Priscille, kteří se o nás postarali v Malajsii, nechali nás bydlet ve svým domě a svou ochotou se postarali o to, že Malajsie je v žebříčku zemí, který jsem navštívil, stoprocentně na prvních třech místech.

sál vzduchotechniky a maxův frontside flip ze soklu na sokl jak na divadle

MAX + BLANKA POKUD JSTE NĚKDY ZAŽILI TEN POCIT PRVNÍHO SVEZENÍ, URČITĚ VÍTE, O ČEM JE TENHLE ČLÁNEK. OBJEVÍTE NOVÝ KRÁSNÝ SPOT, CHODÍTE KOLEM PLNI VZRUŠENÍ A PLÁNUJETE SI SVŮJ PRVNÍ TRIK. NETUŠÍTE, JESTLI VÁM TO JEŽDĚNÍ PŮJDE, JESTLI TO BUDE BOLET A JESTLI U TOHO POTEČE KREV. BÝT PRVNÍ JE TOTIŽ VŽDYCKY VÝZVA S NEJISTÝM KONCEM. A MAXIM HABANEC SE ROZHODL, ŽE BUDE TEN PRVNÍ V BLANCE!

Je to mu již několik let, kdy na pražském magistrátu zplodili plán na největší a nejdražší stavbu v historii hlavního města. Říká se, že otec je vždy neznámý, ale v tomto případě je neznámá spíš matka, protože fotrem byl na sto pro horolezec Pavel Bém. A jelikož je přísný rodič, svěřil svoji prvorozenou dceru Blanku do opatrování ještě přísnějšího vychovatele, pana Metrostava, aby měl jistotu, že z ní bude poctivá a slušná holka.

Blanka pod tvrdou metrostaváckou rukou rostla jako z vody a na to, co jiné dívky potřebují sedmnáct, jí stačilo jen let pět. Její tvary se totiž letos krásně zaoblily, začala se oblékat do hladkého materiálu, prostě se z ní přes noc stala kráska, na kterou si brousili zuby všichni skejtři a bmxaři z celý Prahy.

Mnozí nevydrželi a vydali se na seznamovací bál, který Metrostav již několikrát pořádal, aby se svojí výchovou Blanky pochlubil. Jenže tahle akce byla plně pod jeho

kontrolou, muselo se našlapovat vzorně v řadě za sebou a na Blančino projetí mohli všichni zapomenout.

A ona holka tunelová je den ode dne krásnější a už přitahuje nejen vyznavače hladkýho betonu, ale všechny řidiče, kteří se těší, jak jí budou každý den projíždět. Někdo ale musí být ten první a Max Habanec se rozhod, že to bude právě on. Jenže v cestě mu stál pořád Metrostav, kterej Blanku střeží jako oko v hlavě, obehnal ji všemožnými ploty, obsadil sekuriťáky a před obě její díry postavil závoru. A tak se zrodil plán! Taková malá lest, kdy místo skejťáka, kterýmu špatnost kouká z očí, na scénu vstoupí elegán. Slušný člověk vybrané mluvy, co má kapsu plnou argumentů a dokáže Metrostavu zamotat hlavu. A přesně takový je Milan Formánek z Red Bullu, který nám na otázku, jak to zařídil, odpověděl: „Když už vezmeme v Red Bullu sportovce pod svá křídla, snažíme se brát jeho podporu co nejkomplexněji. Často se mimo jiné ptáme, kam by

text: Radek, foto: Dan Vojtěch 71

red bull dává křídla a maxovi i svaly

blanko, jsem připraven

chtěl svůj sport posunout, jestli má nějaký tajný sen.

Něco, co nemůže sám zrealizovat. Maxim samozřejmě, jako většina pražských skaterů zmínil hladký povrch pražského metra. Letošní jaro jsme s ním tak na Můstku a Florenci během noční session vytvořili zajímavé fotky a video. V rámci spolupráce Red Bullu s Metrostavem se poté v srpnu naskytla další možnost podívat se oficiálně do jinak skateboardu zapovězeného podzemí.

Nastínili jsme developerům naši mediální podporu a výhodu využití aktuálních možností pro mládež a sport.

A týden na to se již před námi zvedala závora Blanky!“ Vidíte, když Formánek promluví, každý otec nevinné dívky zapomíná na ostražitost, a to je ten správný okamžik, kdy se musí jít rázně na věc. Aby Max do Blanky nešel sám, a hlavně abysme z toho taky něco měli i my ostatní, vydala se do tunelu jeden srpnový večer spolu s ním parta fotografů a kameramanů. Blejskání si na starost vzal Dan Vojtěch, pomocnou ruku mu dělal Peter Mercell, natáčení prasárniček měl na triku Víťa Kratochvíle s Petersonem a na žehlení případných problémů pana Metrostava tu byl Milan Formánek.

Blanka je celkem rozsáhlá stavba, a tak měli kluci povolení vjet do tunelu autem a poklidným tempem si vyzkoušet, za jak dlouho se dostanete z Letný do Tróji. Během jízdy se hledaly spoty ke skateboardingu a nakonec se Max rozhodl, že se bude jezdit kolem hal pro vzduchotechniku. Ty se nacházejí jak na straně Letný, tak Tróji, jsou úplně stejný, akorát zrcadlově otočený.

Pracovníci Metrostavu pro kluky nachystali výstražný vesty, ochranný helmy a masky, prostě náležitosti, který musí mít každý dělník při práci v tunelu. K ruce parta dostala i jednoho elektrikáře, co se staral o vyhledávání zásuvek pro kameramanova světla a případné nahazování pojistek, protože kdyby v tunelu proud náhodou vypadl, bude tam tma, jak víte kde.

Jako první místo si Max vybral pěknou hladkou rádiusovou stěnu a na ní udělal olíčko. Než se do toho pustil, chvíli se rozježďoval na zemi v chodbě a pak musel čekat, protože nanosit všechny světla, blesky a ostatní kameramanský a fotografický serepetičky zabralo minimálně půl hodinu. Ač byla Blanka na Maxovo poprvé relativně čistá, zas tak stoprocentní to

nebylo. „Ježdění tu neni tak jednoduchý, jak jsem si původně myslel. Nevěděl jsem, že je v Blance takový vlhko, teče v ní spousta vody a všude má prach. Po pěti minutách ježdění už byl skate skoro na vyhození.

Původně jsem chtěl jako první věc udělat kino, ale nakonec z toho bylo jenom olíčko. Jak se před odrazem projíždělo vodou, měl sem úplně mokrej skejt a flip vůbec nešel udělat,“ prozrazuje nástrahy prvního svezení Max. Následovalo pózování u Blančiných krás, tu si Max vycvak fotku s její turbinou, tam se opřel o její bok či si ležérně lehl vedle díry tunelu. Prostě takový rodinný snímečky, aby měli památku na to první společný poježdění. Potom se celkem laborovalo, kde zkusit druhý trik. Blanka nabízela pár spotů, ale hodně z nich bylo sketchy a jiný zas nevypadaly jako z tunelu, například zábro ze železných schodů, které je docela běžný jev na všech průmyslových stavbách. Nakonec padla volba na frontside flip z jednoho podstavce pro obří větrák na druhej. Na fotce je hodně zajímavý, jak je Max nasvícenej bodovým reflektorem jak někde

pane metrostav, tady vracim helmu a děkuju za večer s blankou

parta filmařů převlečená za dělníky

72

první zápis do deníčku, max habanec a premiérové ollie v tunelu blanka

74

ať se práší za kočárem. powerslide v jednom z připojovacích tunelů

v divadle, když má herec sólový výstup. Je to díky speciálnímu filtru na blesk, který si fotograf Dan Vojtěch připravil. Max k tomuhle místu říká: „Spot opět nebyl ideální, měl poměrně krátkej rozjezd. Ježdění tu bylo takový stísněný, hodně prachu a velmi hrubej povrch, klasickej nehlazenej beton. Nejdřív jsem si chtěl skejta nahodit pod nohy po přeskoku přes první díru a pak skákat přes druhou frontside flip, ale nestíhal jsem si srovnat nohy. Proto jsem se nakonec rozjížděl ze strany z druhýho bloku. Aby ten fs flip vypadal dobře na fotce, vrátil jsem ho celkem třikrát.“ Všichni se pak přesunuli na wallride v tunelu a opět se cestou nafotilo pár portrétů. Max se snažil vyjet co nejvýš. „Spot jsme vybrali s Danem kvůli pěkný fotce.

Byl tu velmi úzký rozjezd, takže se vůbec na rádius nedalo najet, aby se tam mohl udělat trik. Zvolili jsem teda aspoň wallride a já se zkoušel dostat do co největší vejšky, což taky nebylo jednoduchý, a párkrát jsem při odjezdu trefil zeď. Pro Dana zas bylo obtížný si nastavit blesky, protože byl tunel do zatáčky, a taky je musel postavit tak, abych mu je při odjezdu nesrážel a podobně. Trošku jsme se tady zasekli, trvalo to dýl, ale fotka stojí za to. Ani nejde o to, co je tam za trik, ale kde to je a jak to vypadá.“ Blížila se půlnoc a kluci už pomalu balili svoje věci a chystali se odejít. Víťu však napadlo, že by nebylo špatný, kdyby Max udělal nějaký tríček uprostřed tunelu, něco jen tak na zemi, že by to mohlo vypadat dobře na fotku. Po čtyřech hodinách ježdění v podzemí,

kde všude leží cementový prach, byl Maxův grip mokrý a skoro bílý. Kdyby ho nechal zaschnout, určitě by se mu na něm udělala vrstva betonu. Na nějaký velký flipy to proto nevypadalo: „Dotáčeli jsme s klukama downhill tunelem dolu a vznikla při tom fotka powerslidu. Neni to žádný záběr těžkýho triku, spíš taková momentka, která vypadá hezky na tom místě. Skejt sem měl po několika hodinách ježdění v Blance na vyhození, ložiska byly totálně rozsekaný od prachu a grip úplně mokrej, takže nešlo dát skoro ani ollie.“ Poslední fotka se díky popíjení Red Bullu dělala o půlnoci před budkou sekuriťáků a mohlo se jít domu. Max si to s Blankou užil, a vzhledem k tomu, že třeba frontside flip vznikl na místě, kde bude stát velkej větrák, byl vlastně tím prvním a zároveň i posledním člověkem, co si tady zaskejtoval. Svůj večer pak zhodnotil: „Určitě to byl zajímavej zážitek, kterej se mi díky Red Bullu naskytl.

Bylo super si zajezdit v místech, kde to běžně nejde. Na druhou stranu podmínky nebyly úplně takový, jak jsme čekali, ale snad jsme z toho vyždímali úplně nejvíc, co se dalo, a já tam i něco vrátil.“ My ostatní musíme vyhlížet slavnostní otevření tunelu, kdy by mohl Metrostav povolit veřejnosti den ježdění na kolech, bruslích a skateboardech. To bude asi poslední možnost, jak si to tady na prkně dát. I když projet si to z Letný do Tróje za plnýho provozu na cruiseru mezi auty, to by taky mohla bejt slušná výzva! Nezapomeňte mrknout ještě na Maxovo video, touhle dobou už je na webu.

Igor Hanečák: „Tenhle wallride je hned u hlavního vlakovýho nádraží v Berlíně. Když sem to viděl zdálky, napadl mě drop, ale když sem přišel blíž, už se mi moc nechtělo. Plánoval sem to sešlápnout v nižším místě, ale kluci mě nakonec stejně vyhecovali. Odměnou mi bylo pět rakví, dvojitej loket, bolavý koleno a naštěstí i tahle fotka z odjetýho pokusu. Německý pivo Astra je ale výborná medicína, a tak sem druhej den skejtoval dál!“ (foto: Peter Mercell)

76

W A L

L

Nikolas Tušl: „Někdy po prvních závodech sezony v Hradci jsme jeli k Lukášovi Daňkovi na chalupu. Ráno vstanem a Lukáš povídá, že má někde za vesnicí dobrej spot, kde se dá jezdit. Celkem to tam šlo a během skateboardingu jsem si všimnul střechy a na dva pokusy jí pak sjel. Následně jsem se šel koupat, skákal z prkna do vody, a jak jsem přitom ve vzduchu mával rukama, tak jsem si vyhodil rameno...“ (foto: Kubo Krížo)

W 78

A

L

L

Mirek Tovaryš: „Tohle je DIY spot La Kampsa II u města San Sebastian v Baskicku, celkem známá věc z amerických videí.

Parta lokálů tu dostala flek od města a sama si na něm staví překážky. Wallride byla jedna z vostřejších překážek, pro mě docela výzva, ještě jsem nikdy nic tak kolmýho a vysokýho nejezdil.

Jinak místo to bylo úplně super, rozdělali jsme si tady stany a dva dny tu vegetili. Velkej zážitek, doporučuju vám všem výlet do Baskicka, je to takovej evropskej Portland.“ (foto: Martin Lucuk)

Martin Pek: „ Tohle je klasickej Pankerův spot, kterej objevil, když byl někde podél Vltavy bruslit. Je to hezký místo u vody, dá se tam jak odpočinout, tak i zaskejtovat. Ač se to nezdá, odtokovej žlábek je docela těžkej spot. Jedeš pořád v kulatý půltrubce, ani chvíli nejseš na rovnym, prostě chybí ti jistota. Na fotce dělám kickflip, dal jsem i heelflip, ale kino přeci jen vypadlo líp.“ (foto: Panker)

81

W A

L L

Miloš Hroch: „S Lógrem jsme se potáceli po Evropě od města k městu. Náš chaotickej plán neměl hlavu ani patu, ale když jsme projížděli Německem a na mapě uviděli Stuttgart, nedalo nám to. Jak jsme se pak přesouvali z jednoho spotu na druhej, náhodou jsme s Danem narazili na tenhle obstákl. Byl to tak trochu nesmysl. Krátkej rozjezd z kostek s velkejma spárama a wall úzkej tak akorát na trucky 149 Indy mi moc šancí nedával. Vytáhl jsem teda tajemňáka, snažil se vyjet co nejvýš a vracel to do fakie.“ (foto: Daniel Dauš)

Dan Dauš: „Fotili jsme s Pankerem do článku o říčanský věznici. Kromě venkovního parku si kluci postavili i rádius v nedodělaným baráku. Chvíli jsme tam jezdili, ale pak se začlo stmívat a na rádiusu se udělala díra, takže se šlo domu. Panker pak z dálky kouká na barák, a že prej by to bylo pěkný na fotku skrz okno, takže ať se tam vrátim a udělám wallride tucknee. Odjet trik chvíli zabralo, protože Panker musel naladit blesky, nebylo pořádně vidět a rádius měl uprostřed díru.“ (foto: Panker)

W

A L

L

83

Jakub „Vejce“ Jarolím: „Fotil jsem 240 minut do časáku, ale nakonec to nějak nevyšlo. Zbylo mi tak pár dobrejch fotek a tahle se mi líbila nejvíc. Dělám v Bráníku bs noseblunt, šlo to docela rychle, ne na prváčka, ale ani nic hroznýho. Mám tohle místo docela rád, s klukama jsem často chodíme na bráníky.“ (foto: Peter Mercell)

84

W A

L

L

Martin Svoboda: „Během tour po Evropě jsme se s Lógrem stavili v tomhle super DIY bazénu v Zurichu.

Parta ho postavila v jednom squatu a zrovna tam večer bylo několik grindcore koncertů. S bandou jsme se hecovali asi do tří do rána, zkoušeli jsme vyjíždět tenhle těžkej wall, a když při burácení kytar konečně cvaknul nose o strop, byl jsem spokojenej.“ (foto: Daniel Dauš)

Tomáš Krňávek: „Tahle fotka flip to fakie vznikla během Darkslide tour do Berlína. Když mě Mirek na tohle místo dovedl, myslel sem si, že si ze mě dělá prdel. Pořád mluvil o nějaký červený svini, ale tohle byla zkurvená svině, ze který se absolutně nedalo odrazit, protože každej centimetr rádoby rádiusu byl úplně jinej. Na druhou stranu jsem si zaskejtoval na dětskym hřišti, což se každýmu nepovede.“ (foto: Peter Mercell)

Šedá krabička: „Jestli si myslíš, že sem jen nějakej vypínač na stromě uprostřed lesa, tak to se pleteš. Já sem On/Off button na Mt. Baker a já rozhoduju, jestli je zima, nebo léto... Co se směješ?! Nevěříš mi? Hele frajere, cvak, léto skončilo. Podívej se z okna.“ (foto: David Horváth)

W

A L

L

87

ss flip přes řetěz nedaleko střední zdravotní školy

do žďáru turisti míří kvůli téhle památce chráněné unescem

240 MINUT text: Radek, foto: Peter Mercell

MICHALA VESELÝHO ŽĎÁRSKÝHO MAZÁKA LESLIEHO ASI NETŘEBA MOC PŘEDSTAVOVAT, ALE PRO POŘÁDEK TO UDĚLÁME. JMENUJE SE MICHAL VESELÝ, JE MU DVACET DVA LET A POCHÁZÍ ZE ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU. SKATEBOARDINGU SE VĚNUJE JEDENÁCT LET, MOMENTÁLNĚ HLAVNĚ PO PRÁCI VE SPORTISIMU, A SPONZORUJÍ HO EINA, VANS A NUGGET.

bs tailslide na náměstí republiky

89

Prostor ukázat čtyři triky za čtyři hodiny dostal Leslie zkraje září. Za sebou měl pěkný léto, kdy hodně jezdil, užíval si života a kámošů. Samozřejmě se jenom neflákal, dělal například velmi záslužnou činnost, a to trenéra na Eina kempu v Českým Krumlově. Ono se vám to třeba moc nezdá, ale každej kemp, každý demo, kde jsou rozumný skateři, co předávaj svý zkušenosti dál, táhne mladý od koloběžek ke skejtům. A to je v dnešní době fakt potřeba!

Ale už je tu den focení ve Ždáru nad Sázavou, redakční dvojka Kudrnáč a Peťo Mercell doráží přímo před obchod Sportisimo, kde ve tři patnáct nabírá Leslieho a může se

a ty mě přemluvili, ať to zkusim.“ Pro nás v redakci bylo celkem překvapivý, že se dá takhle ve všední den odpoledne skejtovat v mateřský školce bez toho, aby zasahovala městská policie. „Ona tahle odlehlá budova v areálu snad ani neni mateřská školka, on je to nějakej ústav pro postižený a odpoledne už tu nikdo nebejvá,“ směje se Leslie.

Pravda je, že se tam kluci moc dlouho nezdržovali. Lehce se odkopalo listí a bordel kolem zábradlí, Michal začal skejtovat a během pár pokusů tam crooked odjel. Respekt si to určitě zaslouží, protože tu byl strašně malej rozjezd a skoro nulovej dopad, což pocítil při jednom z pokusů na zemi ležící fotograf

Poslední spot měl Michal naplánovanej na výloze obchodu, kde mají otevřeno do šesti, a proto bylo zbejvající půl hodinu potřeba něčím vyplnit. O zábavu se postaral Lídl a jeho parkoviště, kde se lízala zmrzlina, popíjely lahváče, kecalo o všem možnym a po šestý se vyrazilo na zídku. „Ten backside tailslide byl bez problémů, lidí už kolem moc nebylo a tak za patnáct minut jsem to dal. Místo už mám vyzkoušený, jednou jsem tu dělal crooked a na dvěstěčtyřicítku sem to chtěl něčim vylepšit. Tak jsem si ten tailslide šel projet týden před focením, abych sem kluky netahal zbytečně. Je tu celkem zvláštní odraz, před dveřma

nollie flip crooked výtrh na diy spotě, který si leslie sám postavil na sídlišti kus od svýho paneláku

vyrazit na jeho čtyři hodiny skateboardingu. První cesta vedla k němu domu, kde si vyzved skejta, a někdy po půl čtvrtý se začal rozježďovat na svým home spotu. „Před barákem mám takovou zídku, kterou jsem si postavil sám, a tak jsme to tam odpálili první fotkou. Je to takovej dlouhej betonovej sokl u plotu, na horní hranu jsem nalepil železný vingl a vycementoval to kolem do hladka, aby to pěkně jelo,“ popisuje svojí domácí parádu Michal. Ačkoliv se místo nachází kousek od paneláků, nikdo tady kvůli ježdění neotravuje, a to přesto, že se tu schází veškerá místní board populace čtyř lidí, neboť místní skatepark není moc sjízdnej.

Dobře udělanej spot a hladkej asfalt na chodníku Lesliemu ve skateboardingu jenom pomáhal, takže nollie flip crooked mu tam padnul za míň než deset minut. Nad jiným trikem ani moc neuvažoval, přece jen to bylo první místo, a tak zvolil tuhle stylovou jistotu. Neodbyla ještě ani čtvrtá hodina a už se kluci mohli přesunout na další spot.

Leslie měl v plánu něco po městě, ale ještě si před odjezdem vzpomněl na takovej railík v nedalekém areálu mateřské školky. „Vždycky sem na něj koutkem oka pomrkával, ale nikdy mě nenapadlo ho skejtovat. Ukázal jsem ho klukům

Peťo Mercell, když to do něj Leslie napálil. Nicméně hodinky ukazovaly cca čtyři dvacet a šlo se dál.

Začátek dvěstěčtyřicítky zatím vycházel dobře, dva triky za tři čtvrtě hodiny, to si Leslie moh dovolit začít přemejšlet o nějakých zajímavých místech a tricích. „Já sem ty triky neměl moc dopředu rozmyšlený, ale vyvíjelo se to dobře, takže jsem mohl riskovat. Jeli jsme se podívat na jeden spot s dírou v zemi, ale už to bylo zahrabaný, tak jsem pak klukům ukázal takovej gap přes řetěz a oni mě do toho začali hecovat, protože já nerad z něčeho skáču. Původně jsem tam chtěl zkusit switch heelflip, ale nakonec jsem se rozhod pro switch flip, kterej se mi stejně líbí víc.“ Na tomhle spotu panoval na poměry žďárskýho maloměsta celkem šrumec. Asi to bylo tím, jak lidi zrovna končili v práci, takže jich kolem spousta chodilo, a ještě víc jezdilo autem. Trik se tady vracel kolmo na chodník, za kterým následovala právě frekventovaná cesta, a tak musel Kudrnáč stát jako bodyguard u silnice a svejma sto kilama svalů Michala chytat. Navíc povrch nic moc, takže se tu s vrácením triku Leslie celkem potrápil a zabralo mu to tři čtvrtě hodiny.

asfalt totiž najednou hodně klesá a skáče se z takový divný boule. Neni to příjemný, ale dá se zvyknout. A plus, když se netrefíš, prolítáváš výlohou,“ upozorňuje Leslie.

Naší redakční partu udivovalo, jakej byl na tomhle místě relativní klídek na to, že se vlastně jednalo o vchod do obchodu a zastávku autobusu. Navíc byl ten den ve Žďáru sraz mladých křesťanů, kterých dorazilo kolem sedmi tisíc, a tak výrazně znásobili počet lidí ve městě. Spořádaně proudili kolem spotu na podvečerní mši a kluky nechali na pokoji. Zaplaťpánbůh za tohle naše poklidný náboženství!

Kdybysme byli třeba muslimové, nedal by se asi tenhle americkej sport tak klidně provozovat.

Sečteno a podtrženo, Leslie udělal svoje čtyři triky za tři hoďky a kus, takže i on může dostat prostor pro závěrečný zhodnocení: „Jezdilo se mi dobře a myslím, že se ty čtyři triky daj stihnout. Samozřejmě záleží na tom, jaký těžký triky si člověk vybere a jak je má najetý. Mně to vyšlo, já jsem se na to jakžtakž připravil. Ten dnešní den mě bavil a jsem rád, že po tom věčným focení a natáčení různě po republice jsem taky mohl zajezdit u nás ve Žďáře, a ukázat tak můj malej, ale hezkej home town.“

bs crooked výtrh v mateřský školce nedaleko leslieho baráku 91

MINIPROFIL text a foto: Peter Mercell

Dej si pár vět o sobě. Čau, já jsem Ota Fiala z Plzně, je mi dvacet tři let. Mám vystudovanou střední průmyslovou školu strojnickou, ale už čtyři roky se živim jako truhlář. Skejtu se věnuju od dvanácti let, jezdim tak trochu nárazově, a sponzorují mě Snowbitch.cz, Enjoi skateboards, Fallen shoes a Ricta wheels.

Co novýho v Plzni?

Mystic Constructions tu ve Štruncových sadech, hned vedle fotbalovýho stadionu, dobudoval nový skatepark.

Celkem mě to nadchlo, dá se tu dobře jezdit, jsou tu dobrý raily. Je to sice na menším plácku, ale skatepark je docela rozumně navrženej.

Jezdí vás tam dost, nebo skejtuješ sám?

Lidí se tu vozí na skejtu hodně, ale nijak se tomu extra nevěnujou. Přijedou do parku, sednou si na lavičku, koukaj, hejtujou, udělaj dva flipy na zemi a jdou domu.

Taky se tu rozjely koloběžky, to je klasika, nenáročná záležitost. V dnešní době, když je něco nenáročnýho, tak to všechny baví. Ale jako pořád tu jsou nějaký lidi, co do toho jdou, třeba Mára Močkoř a naše mladší generace kolem dvaceti let, kteří chodí skejtovat pravidelně.

Jak se skateboaring pro tebe vyvinul? Čim víc skejtuju, tim je to pro mě víc životní styl, tim víc to miluju. Baví mě lidi kolem toho a celkově mě to naplňuje. Kdybych neskejtoval, tak nevim... nedokázal bych jenom chodit do práce, pak bejt doma a věnovat se přítelkyni. Je potřeba taky dělat něco, co člověka povznáší, aby se v tom dnešnim světě nezbláznil.

A ty máš nějakou přítelkyni?

Před půl rokem jsem se s ní rozešel... Takže teď je moje hlavní priorita práce a skejt. Kdybych ho neměl, asi už bych teď ležel někde s flaškou vodky pod mostem.

Skejt je věc, co tě pozitivně naladí, ať už se ti stane cokoliv. Skejt tě vytáhne z jakýchkoliv sraček.

OTA FIALA NEJEN V PRAZE SE DOBŘE SKEJTUJE, A PROTO JSME VYTÁHLI KOTVY NAŠEHO REDAKČNÍHO KORÁBU A VYRAZILI SMĚR PLZEŇ, KDE SE NAFOTIL TENTO PROFIL LOKÁLA OTY FIALY.

Když jsme fotili fotku pro tenhle profil, chtěli jsme se vsadit o pivo. Jenže ty si nechtěl, že nepiješ. Proč?

Já nemám rád kocoviny, takže se tomu vyhejbám... Ale jak sem byl po tom rozchodu sám doma, neměl sem co dělat, tak sem chodil s klukama kalit. Posledního půl roku jsem vyváděl strašný věci, pral jsem se s pankáčema, rozbíjel výlohy, padal do fontán, ztrácel telefony, splachoval mp3ky do záchodu, zechcal celej byt... Jako probouzet se každý ráno oblečenej s tim, že nevím, co sem dělal, to už mě nebaví. Z nejhoršího jsem se díky kámošům a skejtu dostal, teď už zase funguju a nemám zapotřebí chodit chlastat.

Co teda děláš místo chlastu? Máš nějaký hobby?

Protože dělám truhláře, tak jsem z práce a následnýho skateboardingu unavenej. Takže odpočívám, čtu si, zewluju u televize a tak. Řekni něco závěrem.

Skejt neni jenom o tom, že jdete s prkýnkem po městě a cejtíte se jako frajer, ale je to o tom, že s bandou kámošů zažíváte super věci. Díky skateboardingu se dokážete vyhnout kravinám, jako jsou chlast, drogy, sračky... Radši skejtujte, než abyste vymejšleli píčoviny.

bs tailslide nedaleko menzy v plzni

93

ss bigspin heelflip na secret spotě, který se nachází v brně na vinohradech

94

MINIPROFIL text: Radek, foto: Peter Mercell

DAVID DOBROVOLNÝ KDYŽ MINIPROFIL, TAK S NĚKÝM, KDO SI TO ZASLOUŽÍ.

KDYŽ NEOKOUKANOU TVÁŘ, TAK ROZHODNĚ NE NIKOHO Z PRAHY. TAKŽE HURÁ DO BRNA ZA DAVIDEM DOBROVOLNÝM.

Představovačka je strečing mozku a jazyku...

Tak já jsem David Dobrovolný, bydlím ve Zbraslavi u Brna, teď mi bylo devatenáct let a sponzorují mě Fallen, Restart, Snowbitch.cz. Chodím na Střední odborné učiliště Trnkova, učím se na CNC obráběče, což je celkem žádanej obor.

Ty a skate, jak dlouho a proč?

Jezdím asi tak osm let, protože mě to baví. Zatím jsem nepoznal nic jinýho, co by mě takhle naplňovalo. Dostal jsem se k tomu přes kámoše, ještě když jsem bydlel jinde. Nejdřív jsem ho pozoroval z okna, pak za ním začal chodit a on mi pučoval skejta a naučil mě ollie. Měsíc na to jsem dostal od našich skejta k narozkám, ale po chvilce ho zlomil. Zrovna jsme se stěhovali, tak jsem pak musel čekat přes měsíc na novou desku. Po nějakých třech letech jsem už jezdil do skateparku do Brna, ale tenkrát mě nějak strašně zkrešovali cikáni na koloběžkách. Měl sem v parku žízeň a šel si koupit něco k pití. Albert byl zavřenej, tak jsem se zeptal nějakých cikánů na obchod a oni, že mě tam zavedou. Bylo mi třináct a byl sem blbej. Po chvilce společný chůze se na mě vrhli, vzali mi mobil, kšiltovku a na oku mně zbyla dodneška památka čtyř stehů. Zkurvený koloběžkáři!

A co policie?

Hned jsme je zavolali, přijeli i mý rodiče, projeli jsme s fízlama okolí, ale nikde jsme je neviděli. Asi pláchli šalinou...

Jo, párkrát se odrazili na skůtříčkách a byli fuč... Ty si na scéně jeden čas býval vidět a pak ses záhadně ztratil.

Já měl zlomenej kotník. Začal jsem zrovna jezdit za Snowbitch.cz a při 360 flipu jsem dopadl nártem na kingpin, prorazil si nohu a poškodil nějak i nervový cesty. Berle jsem měl tak tři měsíce a pak to čtyři měsíce rozcházel. Bylo to fakt strašný, měl sem křeče v prstech a moc se těšil, až se vrátím na prkno.

Možná nejseš vidět kvůli tomu, že se nějak moc nesnažíš protlačit na světlo.

No jo no. Já si myslim, že nemám zas tak moc dobrý triky, abych byl někde vidět. A doufám, že se na tu úroveň jednou dostanu a je mým snem si zaskejtovat mimo Českou republiku, to asi bude to nejlepší, co kdy zažiju.

Když vezmeš závody, točení, focení... Co tě nejvíc baví?

Nejvíc mě baví točení na schodech. Ty mám nejradši a moje vzory si to na nich dávaj strašně moc. Focení je taky dobrý a závod ještě moc nejezdím, ale příští rok se to změní.

A jaký video teď natáčíš?

Nějaký záběry teď dělám u Radka Mauera a s Petrem Lovíškem točím menší videjko, tak dvakrát do týdne. V plánu je tam udělat nějaký profily, třeba Marka Skřivánka, mě, Radima Franty a montage, ale nechci to nějak moc zveřejňovat, je to Loviho projekt a on si rozhodne, co tam bude.

Nám nebrněnskejm přijde, že to tam máte celkem dost dělený na různý partičky. V jaký jseš ty a jak moc hrotíš to dělení?

Zrovna teď jsme se s kámošem o tom dělení bavili. Jezdíme v parku v Juliánově, jsme tu dva a chystáme se na Boby. Part je tu několik, jsou tu lidi s Fuzz, co jezdí bedny, pak my z Juliánova.

Ale nějak teď začínáme jezdit i ty bedny. Dělení a různý hejty jsou blbý, ale už to poslední dobou neni tak ve velkým jako kdysi, už to vymizelo.

Co chystáš? Kdy o tobě uslyšíme? A díks nakonec.

Tak nejspíš budu mít teď ten svůj part a taky bych chtěl natočit deset triků nebo tak. A děkuju Sarinovi, což je boss ze Snowbitch.cz, a Márovi Močkořovi z Fallen distribuce a taky díky mámě a kámošům.

PŘED 10 LETY

zajíc

text: Radek hubálek

fencl

daněk

poč

vintr

minol

křivánek

BOARD 57 A 58 PŘED DESETI LETY VYCHÁZELO OSM BOARDŮ ZA ROK A TEĎ JICH JE JEN ŠEST. PROTO DNES BUDE POTŘEBA PŘEDSTAVIT DVĚ ČÍSLA DOHROMADY. NA OBÁLCE 57 DÁVÁ OLLIE Z 16 SCHODŮ LUKÁŠ KARÁSEK, UFFF, A NA 58 INDY PROTAHUJE TERJE HAAKONSEN, TENTOKRÁTE NA WAKESURFU.

SHOPS

V čísle 57 se Špek v úvodníku rozčiluje, že přijdou 35stupňový vedra, že asi všichni chcípnem vedrem.

V následných dopisech se jakýsi čtenář domáhá článků o koloběžkách a Špek se hlásí, že teda jako celej Board o nich bude a že to tehdy, co si namalujem držky a natáhnem růžový spoďáry. Velký rozhovor má Jindra Fencl z Karlových Varů, v článku z Kavkazu se představí Jožo Hiko, Hugo Hubálek či Kryštof Just, a pak tu máme report z nově postavenýho skate bazénu v Brixleggu.

Na skate trip jsme vyrazili do Pardubic, další skate rozhovor má Lukáš Karásek a pak následuje větší reportáž o letních summer campech v našem blízkém

okolí. Je tu rakouský SPC na Hintru a Gap 1328 na Zugspitze. V profilech americkýh skaterů září Paul Rodriguez, nádějný 16letý jezdec éS. Redaktor Hruška prorokuje, že se tohle jméno zapíše do historie. Pak je tu Skateparáda, punk a hip hop, škola triků a 3na3 s Davidem Klosem, který říká i 3 nejhustější skate hlášky: „Seš moc!, Hadr, Nečum a ubal.“ V 58 Špek hořekuje, jak Prahu zalila velká voda a spláchla Štvanici. Do rubriky s dopisy přišlo mnoho zajímavého, třeba: „Čá vi skejtový kundy! Ste ostudy pro českej narod a to nemluvím o sk8. Doufám jen, že brzy nebudete a zkrachujete. Špeku vikuř si a poser se, si

opravdu ostuda a ser aspoň měsíc.“ V časopise je hodně reportáží o velkých mezinárodních skate závodech, máme tu Grand Prix Lausanne, Monster Mastership v Dortmundu a Mystic cup.

Ve Vídni se konala Siemens show na umělé surf vlně, jezdila tu třeba i Karolina Salavcová a Shaun White.

Větší skate rozhovor měl patnáctiletej Aleš Bubla, a za jeho laxní přístup chodit na srazy jsme mu udělili titul Zewl 2002. V rozhovoru říká, že bude opakovat devítku, že má v plánu se jednou dobře umístit na evropských skate závodech a že jezdí desky 7.5. Následuje report o summer campu SPC na Stubai, článek o X-Games, Buyers Guide s botami za 4 tisíce a sk8 deskami za 2 a půl. V přehledu skateparků ČR napočítáme 56 kousků, na Slovensku jen 15. V článku o sk8 závodech září jména Minol, Janda, Horvát, Vintr. Pak je Skateparáda, music, škola triků a v 3na3 prozrazuje mimo jiné Tomáš Vintr svoje nej kapely: Wu Tang Clan, Busta Rhymes, DJ Krill. Konec!

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428 69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

h ho on nz za a BB a a šš n ný ý || o o ll ll ii ee f o t o : va š e k Ž a l u d

2126 párů bot

ONLINE NOVĚ OTEVŘENO info@ttshop.cz

@BARAS @BA RASH/M RAS H/MATT H/M ATT GE GEORG ORG GES

ROXY &20