135
ROZHOVOR
MAREK LITINSKÝ SEVER 2012 | VANS DOWNTOWN SHOWDOWN PUMA ON BOARD ROAD SHOW 2012 PRISON BREAK | SHANGHAI CHINA číslo 135 / srpen 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK
STEFAN JANOSKI
BOARD FEEL
Warmth is one of life’s greatest gifts. It keeps you riding when everyone else has gone inside. Stay warm with Burton outerwear featuring 3M™ Thinsulate™ Insulation.
If you’re wet, you’re cold. It’s that simple. Stay dry all day in the worst weather with the superior waterproofing of Burton outerwear.
Rider Service Europe: 00800 287 866 13 (tollfree) Mark McMorris P: Moran Burton.com
facebook.com/BurtonEurope
GAP TO B.SMITH SKATE.VANS.COM WORLD’S #1 SKATEBOARD SHOE BRAND PROUDLY INTRODUCES THE
©2012 Vans, Inc.
DESIGNED BY ANTHONY VAN ENGELEN
INTRO 135
„Jezdím s kýmkoliv, kdo je v parku, a je mi jedno, jestli mu je deset, nebo padesát. Pokud do toho člověk šlape a má ten správný přístup, tak neni důležitý, jestli zkouší mega polet, nebo se učí rock to fakie.“ Rozhovor s Markem Litinským začíná na straně 26.
9
BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Peter Mercell, David Horváth TEXT Radek Hruška, Tomáš Velický, David Horváth, Mirek Kvapil, Ondra Bauer, Tomáš Vintr ŠOTEK Sviňák sr. KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588
SKATEBOARDING 26 44 50 54
ROZHOVOR MAREK LITINSKÝ VANS DOWNTOWN SHOWDOWN PUMA ON BOARD ROAD SHOW 2012 PRISON BREAK Říčanský kluci v místním areálu bývalé věznice začali budovat DIY spot a je to jedním slovem paráda. Stavějí si to za svý, takže zatím stojí tak půlka překážek. Přečtěte si článek a vyjádřete podporu!
62 82 86 90 94
SHANGHAI CHINA 240 MINUT: MIHALA 240 MINUT: TURY COMING SOON: KALINA MINIPROFIL: HANEČÁK
SNOWBOARDING 36
SEVER 2012 Kluci z Jablonce nad Nisou a Liberce mají v zimě mezi barákama spousty sněhu, a tak je na nich ten jib progres celkem znatelně vidět. V menším ohlídnutí za loňskou sezonou přinášíme i pár rad, jak na ježdění streetu.
70
THE WALL Pár snb fotek nabízí i fotogalerie, která zažívá na stránkách Boardu svoji obnovenou premiéru.
ENTERTAINMENT 14 18
RIDER‘S NEWS TEST THE BEST: BACKPACKS, WATCH, SOFT WHEELS Škola celkem volá, takže pokud ještě nemáte batoh nebo hodinky, můžete se tady nechat inspirovat.
22 96
PRODUCT NEWS PŘED DESETI LETY: BOARD 56
OBSAH 135 na obálce: Marek Litinský – fs skluz po ocase v záři večerního slunce. Tři body pro modré, jestli víte, kde to je. Ano, správně, Burnside (foto: David Horváth) ročník 18 / číslo 135 / srpen 2012 toto číslo vyšlo 15. 8. 2012, příští číslo vyjde 26. 9. 2012 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
RIDER‘S NEWS
Velká změna se odehrála ve sponzorech u Martina Mikysky, který se stal členem evropského teamu Rip Curl! Radost mu pak bohužel trochu zkazila letní příprava v Saas-Fee, kde si zranil rameno. V měkkým sněhu se mu kousla na odraze hrana, dal si kladivo o odraz, a ještě ho to vystřelilo do půl backflipu s přistáním do půlky dopadu. Nyní je v Praze, podstupuje vyšetření a snaží se co nejvíc regenerovat, takže kryosauna, akupunktura atd. Nejvíc ho však mrzí, že přišel o surfování ve Francii a Nečiho letní camp v Mostě. Přejeme brzký uzdravení!
Ondra Bauer tráví srpen ve švýcarském Saas-Fee, kde pruží rezavý kolena ježděním na ledovci a chozením po horách. Ve zbylém čase pracuje na kompu nebo pije weizenbeer a je mu dobře. Letní park v Saas-Fee je letos poměrně v dobrym stavu, takže se brzy můžete těšit na video edit a fotky nejen Ondry, ale i dalších českých a zahraničních riders.
Úspěšná maturita znamená pro Braňa Mrváně, že veškerý čas může věnovat skateboardingu a oddychu. Protože má zatím našetřené peníze, nemusí se hnát do práce, a až to nastane, prý si jí začne hledat v Praze, kde se mu hodně líbí. V plánu má taktéž návštěvu nějakých závodů, nejspíš SSP, který je pro něj nejlepší, a úplně nejvíc se těší na tour se Snowbitch crew.
braňo mrváň
Zajímavý způsob k zdokonalení angličtiny zvolil slovenský snowboarder Matěj Dolník a odjel za prací do Anglie. Nemá nic domluveného nastálo, takže shání, co se dá, a určitě se mu to vyplatí, protože minimální mzda je nějakých 190 korun na hodinu. Při zametání chodníků a mytí nádobí sní o tom, jak za ušetřený peníz dá pořádný podzimní pobyt na ledovci.
matěj dolník
martin mikyska ondra bauer
Pořádně si užít prázdniny a co nejvíc skejtovat je program Janka Mihaly, který se teď po maturitě úspěšně dostal na vysokou školu do Brna, kde bude studovat medicínu. Do školy se už docela těší, protože přeci jen tahle moravská metropole nabízí pro skateboarding lepší podmínky než jeho rodné Nové Mesto nad Váhom.
Rišo Tury se momentálně nachází v Berlíně, kde s košickou partou loví záběry do videa YKGM 3. Následně se na pár dnů přesune do Prahy, a odtud přes závody SSP a ČSP zpátky domu do Košic. V plánu má totiž spolu se svým bratrem zorganizovat závody v zrekonstruovaném lokálním parku na sídlišti v Ťahanovciach. Těšte se na říjen!
Samej úspěch se lepí na slovenského snowboardera Matěje Matyse. V poslední sezoně získal již poosmé titul Mistr SVK, a navíc skončil čtvrtý v celkovém hodnocení Evropského poháru. K tomu zakončil školu a stal se inženýrem ekonomie. Jeho hurá pak bylo slyšet až v Čechách, konkrétně v Hrozenkově, kde momentálně trénuje na novou důležitou sezonu. Pokusí se totiž nahnat nějaké body ve Světovém poháru, a splnit tak kvalifikační kvóty na Olympiádu 2014.
RIDER‘S NEWS
Novým členem Puma teamu se stal David Kalina a díky novým botám jenom září. Během tří dní stihl natočit streetový Puma welcome video, které můžete vidět na Boardmag.cz. Jinak v plánu má teď David výlet na Slovensko do Bratislavy za kameramanem Martinem Repkou, s kterým natáčel právě pro Pumu. Město na Dunaji je plný skate spotů a budou tu vznikat další záběry do Davidova velkého profilu 2012 plného streetu.
Prázdniny ve vězení tráví Matyáš Volek a strašně se mu tam líbí. Spolu s partou kámošů totiž tuní DIY spot v areálu bývalé říčanské věznice, stavba jim jde od ruky, viz článek v tomto Boardu. Další radostnou zprávou je nákup nový káry, díky který se může pohodlně přepravovat k vodě.
Ahoj, tak jsem doma, říká Lucka Zábranská francouzskému středisku Les deux Alpes, kde se po celé léto připravuje na nadcházející sezonu. Místo je to super, dá se tam nejen parádně jezdit v parku, ale taky provozovat spousty dalších aktivit jako kolo, trampošky, lezení, plavání, tenis, hiking. Svůj francouzský čas Lucca též věnuje dotáčení partu do holčičího videoprojektu Snowgirls, který budete moct spatřit na podzim.
Koncem dubna si Honza Lohynský zranil ve Špindlu rameno a musel na operaci. Naštěstí už je po rehabilitacích a začíná se připravovat na nadcházející sezonu, která pro něj začne v říjnu. Aby mohl co nejvíc jezdit, maká teď jak barevnej a do konce prázdnin chodí na brigádu. Volnej čas věnuje skateboardingu, týden byl taky coachovat na Salebra campu ve Štítech, a ještě by rád stihnul i pár dní na wakeboardu.
matyáš volek
honza lohynský
lucka zábranská david kalina
Letní čas věnuje Honza Bašný práci na skateboardové tour pro nesponzorované jezdce s názvem Lakai rides on Ambassadors, která má za sebou již druhou úspěšnou zastávku a ještě dvě zastávky ho čekají. Volný čas vyplňuje skateboardingem a kámošema, nejlépe na noční session na Štvanici.
Český K2 snowboarder Martin Kolařík se po zimních radovánkách uchýlil do Prahy, kde studuje. Nedávno strávil pár dní v Senales a momentálně ho můžete potkat ve Snowtropolis v Senftenbergu blízko Drážďan. A zajímavý věci se též odehrávají na jeho těle. Podle rčení, když nemůže Mohamed k hoře, tak hora jde za Mohamedem, se hora zjevila na jeho zádech, a to díky novému sponzoru HELL Tattoo and piercing studio Prague.
Poslední dobou pendluje Tomáš Javůrek mezi rodnou Českou Lípou a Prahou, a každou volnou nepracovní chvíli se snaží věnovat skateboardingu. Hodně natáčí, a už teď se všichni můžeme začít těšit na hodinu z jeho domácího skateparku a taky streetovej edit.
SKATE KOLE K C PUMA S E
SUBFORM, TORNADO, STREET MARKET, ROCK'N'ROLL
RIP CURL POSSE
OGIO REBEL
BURTON DISTORTION
Na školáky myslela i značka Rip Curl. Její batoh Posse nabízí objem 27 litrů, strapy na skejta, polstrovanou kapsu na noťas nebo kapsu na MP3 přehrávač s výstupem na sluchátka. Tenhle krasavec v kostkovanym designu vyjde na 1.699 Kč.
Z pestrý nabídky batohů Ogio jsme vybrali model Rebel v barevným provedení jménem Hive. Příjemnej lehkej batůžek střední velikosti vás překvapí spoustou výchytů, důmyslným členěním vnitřního prostoru a precizním zpracováním. Za zmínku určitě stojí vycpaná přihrádka na laptop, fajnová kapsička na cennosti, ergonomický ramenní popruhy nebo super příjemnej panel na záda. Objem dělá skoro 33 litrů a cena 1.599 Kč.
Batoh Distortion z nabídky značky Burton snowboards má objem 29 litrů. V něm a na něm najdete spoustu účelnejch kapes, vhodnejch třeba na brejle, sváču, empétrojku nebo notebook. Zajímavostí je i oddělená kapsa na boty, který vám tak nezaprasej ostatní věci. Burton myslel i na skejťáky, kteří oceněj strapy na sucháč. Distortion vyjde na 1.690 Kč a vyrábí se hned v patnácti barevnejch kombinacích.
BACKPACKS I když je to k nasrání, školní rok už je bohužel za dveřmi. Učebnice, sešity, případně notebook se nedaj tahat v igelitce, a tak je třeba se vybavit pořádnym batohem. Těch je na našem trhu opravdu hodně a my pro vás vybrali ty nejzajímavější.
NIKE HI Hi je batoh ideální velikosti, kterej pohodlně sedne na každý záda a vyjde jen na 1.190 Kč. Bezpečně do něj uložíte nejen mikinu, ale i drobotiny jako sluneční brejle, klíče, tužku nebo peněženku. Vlastní kapsa na computer je v dnešní době samozřejmostí a možnost připnutí skejtu taky. Jen to tam všechno naházet, nic nezapomenout a jít. 18
DAKINE ELEMENT
ELECTRIC CALIBER
Česká značka Meatfly si pro svý příznivce kromě jinýho připravila i bágl Citybag. Ten má objem 25 litrů, vertikální přichycení pro prkno, polstrovanou kapsu na notebook, kapsičku na iPod, extra pohodlný záda a ergonomický ramenní popruhy. No a cena? Krásnejch 1.190 Kč.
V našem přehledu samozřejmě nemůže chybět ani značka Dakine. V její kolekci najdete i batoh Element, kterej se do školy hodí náramně. Má obsah 26 litrů, vnitřní kapsu na laptop o velikosti 15 palců, organizér na tužky, iPhone, MP3 přehrávač nebo fleecem vystlanej prostor na brejle. Pohodlí zaručujou měkký popruhy a nastavitelnej strap přes hrudník. Element je ke koupi v osmi barvách za 1.990 Kč.
Značka Electric, známá především výrobou brejlí, dělá už pár let i do zavazadel. Nutno říct, že se jí to daří na jedničku, což je vidět i na představovanym báglíku s názvem Caliber. Tenhle designovej skvost je nejprodávanějším batohem týhle značky, stojí 1.390 Kč a má objem 24 litrů. Co se kapes týče, najdeme tu velkou s organizérem, další na laptop, třetí na zip vpředu a jednu malou boční.
NEFF DOWNTOWN
FALLEN RISING SUN
QUIKSILVER MUDO
S báglem Neff Downtown vás určitě nikdo nepřehlídne. Pokud vás zaujal tenhle pestrobarevnej design s dominantním logem firmy, připravte si 1.690 Kč. Za ně se vám dostane pětikapsovýho batohu, do kterýho se dá narvat i sedmnáctipalcovej noťas. Školáky potěší organizér s přihrádkama na tužky, vizitky nebo sešity a skejtry pak skate strapy, který se daj schovat dovnitř.
Jak je už z názvu patrný, dominantou školního batohu Rising Sun z produkce firmy Fallen Jamieho Thomase je motiv vycházejícího slunce. Kromě dobře organizovanejch kapes a zpevněnejch zad na něm naleznete i popruhy na skejta. Bágl je k mání za 1.350 Kč.
Bágl Quiksilver Mudo disponuje objemem 28 litrů a lze ho využít nejen na cesty do školy. Pohodlně se do něj vleze sešit velikosti A4, má ergonomicky tvarovaný popruhy, vyztužený záda, postranní kapsy a nechybí ani audio kapsa na váš přehrávač. Batoh je k dostání v sedmi barvách za cenu 1.170 Kč.
MEATFLY CITYBAG
OJ HOT JUICE 60 MM Kola OJ jsou na trhu opravdovou legendou. Léta zkušeností dávají zákazníkovi jistotu, že se mu do rukou dostane kvalitní a ozkoušenej produkt, na kterej se může vždycky spolehnout. Nejinak je tomu u klasickejch 60mm kol jménem Hot Juice. Ty se vyráběj ve všemožnejch barvách a jejich doporučená cena je 990 Kč.
SOFT WHEELS Pro ty z vás, kteří se poohlížej po ideálních kolech na svůj cruiser nebo longboard je tento přehled. Právě kolečka, který zajišťujou kontakt se zemí, jsou základním stavebním kamenem tajemňákovýho kompleta a rozhodně na nich nedoporučujeme šetřit. Nikomu z vás totiž určitě nepřejem kola, který se lepěj na zem jako žvejka.
POWELL-PERALTA RAT-BONES 60 MM Na českej trh se znovu dostaly kola jedný z nejklasičtějších skejtovejch firem světa – Powell-Peralta. Reedice kol Rat Bones, po kterejch toužil nejeden fotr, se dováží v rozměru 60 mm, tvrdosti 85A a černý barvě. Tenhle oldschoolek vyjde na krásnejch 950 Kč.
GLOBE CARVE CORE 72 MM Jak už jistě všichni víte, australská značka Globe se pustila i do výroby přibližovadel. V nabídce má kromě spoustu cruiserů a longboardů i „náhradní díly“, mezi nima i kola Carve Core o průměru 72 mm s tvrdym jádrem obalenym 78A urethanem. Pokud hledáte rychlý, hladký kola ideální pro agresivní carving, tohle je to pravý ořechový.
ROAD RIDER STOMPER TREADS 70 MM Firma Santa Cruz letos přišla s dost zajímavou novinkou. Tou jsou měkký kola Road Rider Stomper Treads, který maj na svým obvodu pneumatikovej vzorek. Díky němu se nemusíte bát ani jízdy za deště, protože voda v klidu odtejká a kola perfektně držej. Tenhle 70milimetrovej úlet o tvrdosti 78A na krámech seženete za 1.090 Kč.
20
KROOKED ZIP ZINGER 65 MM Kola z cruiseří série Zip Zinger značky Marka Gonzalese Krooked skateboards, který se vyráběj společně s kolama Spitfire v americký továrně DLX SF, nabízej skvělý zpracování a kvalitní směs polyurethanu. Právě ta vám zaručuje naprosto bezproblémovou projížďku po městě s minimální námahou. Kola skvěle držej stopu a maj dobrou přilnavost k silnici za všech podmínek. Pětašedesátimilimetrový oranžový Zip Zingery maj tvrdost 78A a seženete je za 1.099 Kč.
KR3W FRESHMAN
NEFF FLAVA
Analogová parádička firmy Kr3w jménem Freshman je vodotěsná do třiceti metrů a opírá se o japonskej strojek Quartz a tvrzený minerální sklo. Plastový tělo k ruce připoutává gumovej řemínek, a pokud vás zaujaly právě tyhle hodinky, připravte si 990 Kč.
Stejně jako většina produktů doplňkový značky Neff, i hodinky jménem Flava hrajou všema barvičkama. Za naprosto luxusní cenu 690 Kč se vám dostanou do pěti atmosfér voděodolný oldschoolovky s budíkem a možností výběru AM/PM nebo 24h času. V jednoduchosti je síla!
QUIKSILVER THE RUBB Jednoduchý digitální hodinky The Rubb z nabídky značky Quiksilver vyjdou na 1.725 Kč a jejich asi největší vychytávkou je jednoduše vycvakávací vyměnitelnej řemínek. V nabídce je dokonce osm různejch barev.
RIP CURL DRIFT Tělo digitálek Drift vyrobila firma Rip Curl z tuhýho plastu s vysokou pevností a titanovou povrchovou úpravou. Pásek pak je z polyurethanu, kterej odolává změnám teplot, je pevnější než klasická guma, a samozřejmě odpuzuje vodu. Hodinky kromě času nabízej budík, stopky, odpočítávání, datum, to vše podsvícený. Drift vodotěsnej do 100 metrů seženete ve více barvách za 2.499 Kč.
NIXON NEWTON S těmahle hodinkama určitě vystoupíte z řady, málokdo na nich totiž při prvním pohledu pozná, kolik že to vlastně je. Za 2.990 Kč pro vás Nixon nachystal do 30 metrů voděodolné hodinky s podsvíceným displayem, minerálama tvrzeným tělem a silikonovým řemínkem. Model se prodává ve více jak desíti barevných kombinacích, takže si dokáže určitě vybrat každý.
WATCHES S návratem do školy se spousta z vás bude určitě shánět po nějakym novym časoměrnym strojku. Ty má v nabídce i spousta boardsportovejch firem, a proto jsme u nich udělali hloubkovej průzkum a vybrali pár stylovejch kousků, který navíc nezatížej školákovu kapsu.
PRODUCT NEWS
Quiksilver watch s názvem Molokai jsou surfařské hodinky, které kromě běžných funkcí ukazují příliv a odliv na 200 nejznámějších surfařských spotech v Evropě, Asii, Americe, Austrálii, Pacifiku i Africe. Velmi vhodná pomůcka pro všechny cestovatele za 4.975 Kč či 199 €.
Stylové brejle Smith Serpico mají parádní design, super fitting, a hlavně vysoce kvalitní provedení, použité technologie i materiál. Brejle pořídíte od 1.999 Kč.
Velký citovky na ježdění jsou DVS boty Inmate. Jsou ve slimfit střihu s minimálním vycpáním, mají protiskluzovou podrážku se vzorem rybí kost, odlehčenou a superpružnou konstrukci. K dostání za 1.990 Kč.
Pocta legendě jsou nové Independent trucky Duane Peters Black Red, k dostání ve velikosti 159 za cenu 890 Kč. Prostě dokonalost sama. Podzimní oboustranná vesta Lucky printed od Roxy, to je, co by si měla každá holka sehnat do svýho šatníku pro nadcházející studený počasí. K dostání za zajímavých 2.314 Kč / 89 €.
Oblíbenou skate botu Supra, model Vaider Low, můžete v provedení černo-šedo-červená pořídit za cenu 1.890 Kč. Čeká na vás za to pevný materiál a vulkanizovaná podrážka.
Sněhově bílá kolečka Ricta jsou promodelem Nyjaha Hustona a na obchodech je najdete pod označením Chrome Core Nyjah Huston 81b. Prodávají se v rozměru 50 mm a tvrdosti 81b za 990 Kč.
Kšiltovka Nike Seasonal Trucker a triko Nike Specimen Icon Tee je ze speciální sérky, která vznikla v kolaboraci s Pusheadem, aka výtvarníkem Brianem Schroederem. Nike už s ním spolupracovalo v minulosti, například teď na jaře navrhoval trofeje pro závody v Tampě. Jinak triko seženete za 540 Kč a kšiltovku za 590 Kč.
PRODUCT NEWS Promodel Tonyho Trujilla má ve Vans už dlouhou řádku let svoje pevný místo. V aktuální podzimní kolekci se objevuje hodně stylová záležitost, a to TNT V v MID verzi a kolaboraci se značkou koleček Spitfire. TNT vycházejí z klasického modelu Old Skool, jsou proto náležitě bytelný, ale zároveň nabízí za 1.890 Kč dostatečnej board feeling. Naprosto dokonale se hodí na ježdění v bowlu!
Na rozšiřující se trend snap back čepic reaguje Fallen sérkou několika kšiltovek. Na obrázku je jedna z nich, označená Tradition, a v tomhle černo-šedém provedení jí koupíte za 790 Kč.
Spolupráce mezi značkou Neff a SnoopDoggem je už dobře známá a z této kolekce taktéž pochází černý tričko LBC, které pořídíte za 790 Kč.
Boty Forte jsou další model od Fallenu, který byl zařazen do kolaborace s projektem Skateistan. Pokud chcete podpořit skateboarding v Afghánistánu, můžete tak učinit nákupem těchhle botek za 1.590 Kč.
Nejnovější promodel Aarta Saariho složený ze 7 vrstev 100% javoru, tak to je tahle deska od Flipu s názvem Saari Moonbeam II. Vyrábí se ve velikosti 8.00 x 32.20 a koupíte ji za 1.850 Kč.
I když se letošní léto na triko moc netváří, stejně přichází kolaborace Vansu a nejstaršího skejtovýho časáku Skateboarder, kterej vychází již od roku 1964. Jedná se tedy o spojení dvou jmen, který měly na vývoj skateboardingu neskutečnej vliv. Na pultech skateshopů seženete za 550 Kč.
Stylový batůžek Ogio Rogue vás překvapí spoustou vychytávek, důmyslným členěním vnitřního prostoru a precizním zpracováním. Za zmínku určitě stojí vycpaná přihrádka na noťas, fajnová kapsička na cennosti, ergonomický ramenní popruhy, super příjemný panel na záda atd. Vejde se do něj přes 37 l, a váha přitom nepřesahuje 0,8 kg. Rogue je k dostání ve spoustě barevných provedeních za super cenu 1.399 Kč.
Modré džíny Reell a jejich model Skin Cobalt Blue se střihem skin/slim seženete za 1.490 Kč. V nabídce jsou v mnoha barevných kombinacích a velikostech, takže dokážou obepnout jak párátka, tak i pořádný sloňáky.
Na trhu se objevuje již šestý Nike SB pro model Paula Rodrigueze a je označen P-rod 6. Za 2.190 Kč na vás čeká luxusní bota z top skate materiálu, která sedí perfektně na gripu, je pevná, podrží tě a máš v ní cit. Navíc díky Lunarlonu v podrážce super tlumí dopady. Prostě dobrá bota pro P-roda a vynikající pro tebe.
HTTP://SKATESHOP.ABADON.CZ TEL: 602.426.923
26
takový hop a skok a trošku grind přes nedodělanou část v marginal way parku v seattlu. koukněte se na ten skoro nesjízdný „originál“ rádius pod tím novým. parta se toho nebála a trvalo to skoro deset let, než ten brutal předělali
text: Radek Hruška, foto: David Horváth
MAREK LITINSKÝ O SKATEBOARDINGU SE UŽ NAPSALO SPOUSTA MOUDRA A SPOUSTA TOHO MOUDRA TAKY BYLA I SPOUSTA SRAČEK. JEDNA VĚC JE ALE JISTÁ. KDYŽ ZAČNEŠ JEZDIT, NETUŠÍŠ. PAK ZAČNEŠ SKATEBOARDINGU ROZUMĚT, NO A PO DELŠÍ DOBĚ HO POCHOPÍŠ. A JESTLI U JEŽDĚNÍ VYDRŽÍŠ, POSUNE SE TO JEŠTĚ MNOHEM DÁL, STANE SE TO TVÝM ŽIVOTEM. MAREK LITINSKÝ JE TOHO DŮKAZEM.
Delší čas už žiješ ve Státech a mnoho lidí o tobě moc neví. Nejlepší by bylo na začátek říct pár vět o sobě. Narodil jsem se v roce devatenáct set osmdesát. Mám dvě starší sestry, strašně hodnou maminku a nehorázně punkovýho otce, který dotáhl level punku tak daleko, že si o tom většina „punkáčů“ může leda nechat zdát. Jsem bezvěrec, věřící v sílu rodiny a přírody, smějoucí se normám většinové společnosti. Ne proto, že to je módní, ale spíše kvůli tomu, že to je mnohem větší prdel poskakovat kolem stáda, než s tím stádem kráčet. Táta mě určitě ovlivnil hodně, takže ta poslední věta může být o nás obou. Dělal jsem spoustu různých věcí, hlavně asi lyžování
moc dlouho, je svět snow-bros a snow-hos ideální pro partu nýmandů, kterým stačí pěkně vypadat a nic neumět. Prostě takový zimní mix koloběžky a longboardu. To jen tak na okraj. Kdy ses odstěhoval do Ameriky a co tě k tomu vedlo? Do Států jsem přijel poprvé asi před dvanácti lety a zůstal jsem tu přesně toho legálního turistickýho půl roku. Nevím, na jak dlouho je to možné dneska, a všeobecně jsem docela marný, když přijde na radu o cestování do Států, poněvadž moje žena je odsud, a to mi určitě ulehčilo rozhodování, kde bydlet a jak na to jít. Následoval odjezd do Prahy, léto, kdy jsem
si mohl udělat z televize, a to dává asi tolik smyslu, jako posuzovat Francii podle filmů s Fantomasem. Prostě nic moc, co se plánu týče, i když jsem doufal, že budu schopný spravovat lyže a možná i něco stloukat ze dřeva, abych tak nějak navázal na svoji kariéru v Mystic Constructions. Lyže jsem nakonec spravoval dva měsíce a vysral jsem se na to, protože byla strašně bídná zima a platili málo a věci ze dřeva stloukám dodneška, protože mě to baví a sem tam se dá vydělat slušný peníz. A hlavně jsem měl celoživotní mindrák ze svého nejlepšího kámoše a největší havířovské skejtové legendy Karla Kluse, který byl a je strašně šikovný člověk, a já se to vždycky marně pokoušel napodobit.
tenhle park je trošku blbě postavenej pod svahem a tak jím v zimě protéká minipotok. musel jsem ho při každém pokusu projet, prostě trošku záležitost o hubu. s mokrejma kolečkama pak blunt a z toho bs 180 out jak cyp. mohlo by být hůř...
a cyklistiku. Když jsem se na vyhrávaní a porážení vysral z důvodu změny priorit, v následku hojného užívání drog, a tím nemyslím, že bych si začal střílet, ale spíše, že mi přišlo nezáživné se snažit být někde dříve než někdo jiný, tak jsem konečně měl spoustu času na skejt, a to mi zůstalo dodnes. Nechci aby to znělo, že jsem se na sport vysral jenom z filozofických důvodů. Další nesporný důvod byl fakt, že jsem prostě přestal být dobrý a nebavilo mě být desátý, dvanáctý nebo třeba šedesátý. Na kole se sem tam projedu, i když už asi nikdy ne v elasťácích a s oholenýma nohama. A hory, kde jsem v podstatě strávil většinu svého dětství, miluju moc, stejně jako snowboarding. I když musím říct, že tak trochu nesnáším totální většinu snowboarderů, co se na těch horách nachází. Oproti světu skejtu, kde si člověk na nic nemůže hrát
kempoval na Štvanici a pracoval v Mysticu, zima v Peci a po pár telefonátech denně přišlo rozhodnutí, že s nikým jiným než se svojí ženou nechci být. Takže proběhlo stěhování národů a po roce formalit a čekání na mega pomalé americké úřady, jsem se ocitl v Portlandu. Spousta lidí, ať už Čechů, nebo Amíků, se mě ptalo, jestli jsem se tady přestěhoval kvůli skejtu a já vždycky musel odpovědět s čistým svědomím, že jsem o tom, co je v Oregonu, neměl ani páru a že jsem prostě následoval svoji holku, které se zajídal víc než roční výlet do Prahy, a kdyby ona byla z nějaké vesnice v Missouri, tak bych skončil tam, a kdo ví, co by se dělo. S mým tak trošku někdy až nesmyslným štěstím jsem přijel do města, které je kolébkou betonových parků a vůbec. O životě tady jsem nevěděl nic, kromě nějaké mlhavé představy, kterou jsem
Spousta lidí tady v Čechách pořád básní, jak do Ameriky pojedou skejtovat, a nakonec zůstávaj doma, asi se bojej. Kolik myslíš, že je opravdu ten nejmenší cash, s kterým můžeš do Améru vyrazit? A jaký jsou takový základní body přežití? Jak už jsem řek, já osobně jsem tak trošku zbytečný, když dojde na radu, jak s cestováním do USA. Nebylo to pro mě zas až tak složité a plně si uvědomuji, že oženit se je docela unikátní způsob, jak cestovat, a většině lidí asi bude nedostupný. Na druhou stranu jsem člověk, který si zvolil bezdomovectví pro krátkou část svýho života, a tak určitě vím, jak vyžít s málem. Takže moje rada zní. Jestli máte hodně peněz, tak si vemte všechno, co máte, protože v Americe najdete všechno, co si chcete koupit, a za strašně málo. A jestli nejste zrovna milionáři a spaní ve spacáku, žrádlo
fs otočka na stěně v hood river, kde se nachází jeden z mých nejoblíbenějších parků. celý je v lese a obsahuje mimo jiné i potok, přes který můžete buď přejet po mostě, nebo to tam poslat vzduchem
29
z konzervy a přivízt místo dárků pro babičku tak akorát fotky a pusu vám nedělá problém, tak takových deset dolarů na den vás asi uživí. K tomu přidejte letenku, náklady na cestování, ať už pronájem, nebo koupi auta, což je o hodně jednodušší než v Čechách, a máte to. Cestování ve skupině pomůže hodně, co se nákladů i zábavy týče. Jestli mě znáte a chtěli byste se stavit v Portlandu, tak se mi ozvěte a já vám rád pomůžu. Na druhou stranu se mi sem tam někdo ozve, jestli mu můžu najít práci, bydlení a tak, což jednak nemůžu, a hlavně nechci. Základy přežití by se určitě skládaly z plánování, které bere v úvahu fakt, že to tady není stát, ale sakra velký světadíl a že cestování levně je možné, když se člověk necpe do drahých míst a má selský rozum. Takže vědět kam jet a co tam dělat. Jaký věci tě v Americe na skate scéně překvapily? Překvapila mě hlavně různorodost a přesah nálepek. V Čechách se hodně hrálo a možná to furt platí, že člověk si musí vybrat, jestli je punkáč, hiphop a tak dále. V té době mě to tak aspoň připadalo, i když jsem byl z Havířova připravený na kalby všech možných směrů. Tady to není skejtová móda, hadry a styly, tak jak je známe z Čech. Tady to je prostě oblečení, které si lidi oblékají v dané části města, a muziku si poslouchá každý, jak chce. Partičky a styly určitě probíhaj, ale není to tak jednoznačné. Když se nad tím zamýšlím dneska, po více než deseti letech, tak mi to přijde docela směšné, ale v té době jsem z toho měl docela zmatek. Dneska mě spíše fascinují rozdíly v relativních životních nákladech, hodnota realit a dostupnost nebo spíše nedostupnost zdravotní péče. Spojené státy jsou zemí, kde se posledních pár set let stěhovali všichni lidi světa, kteří se jednoho rána probudili, rozhlédli se okolo a prohlásili, že na to mrdají a že oni si zaslouží víc. Pak se není čemu divit, že to tady sem tam vypadá jako byt kluka, co se zrovna odstěhoval od rodičů a nemusí a nechce mýt nádobí, chodit s košem a spát může jít, kdy se mu chce, a jestli se vám to nelíbí a nebo jestli máte hulení, které vám může bez problému ukrást, tak vám vyhlásí válku. Prostě národ lidí, kteří si myslí, že jim celý svět něco dluží a že jim nikdo nešahá ani po kotníky. Tohle je samozřejmě generalizace a najde
fs rokec v kapsičce nacházející se v nejnovějším portlandském diy projektu brooklyn street
31
klasická hra se stínem v babičce všech diy parků v burnside. jelikož si ty popisky říkám sám, tak si můžu dovolit to okomentovat, že ta fotka samotná je mnohem hezčí a lepší než to bs olíčko. díky dh
se spousta lidí, kteří jsou strašně v pohodě a nemají s tímhle nic moc společného, ale to nejsou podle mě ti nejhlasitější jedinci. Od Davida Horvátha vím, že je spousta spotů v Americe strašně hrubejch na ježdění, že se s tou stavbou moc neserou. Jak dlouho to trvá si zvyknout? Drsnost a sem tam skoro nesjízdnost částí DIY parků je daná tím, že si to parta staví sama pro sebe a obvykle to není v režii desetiletých. Prostě když je vám přes třicet a umíte trochu jezdit, tak si nepostavíte metrovou minirampu. A když už, tak tam bude deset cenťáků vertu. Hodně lidí s těmito zkušenostmi se potom dá na výstavbu veřejných parků pro města a pak vznikají o něco sjízdnější, i když stále zajímavé parky. Tajemstvím úspěchu je fakt, že když postavíte park, který dává smysl, a přesto že je hodně těžký na ježdění, tak se vždycky najde někdo, kdo
to tam strašně zabije, a sem tam to jsou docela malí kluci. Postavit skatepark za veřejné peníze a myslet při tom pouze na malé děti je ekvivalent postavení bazénu na plavání, kde je jenom brouzdaliště. Tady do parků, jako je Burnside, Marginal Way, FDR a tak dále chodí i ty malé děti, ale jsou to hlavně místa, kde se scházejí a žijí starší skejťáci. I když tady taky proběhla taková ta renesance, kdy se parta starších bývalých skejťáků zvedla a začla znovu skejtovat po bůhví jak dlouhé době, protože se za skejt nemusí zas tak stydět, tak to jádro vytvářející onu tradici a kulturu je tvořeno lidma, kteří nikdy nepřestali jezdit. Tady je pro mě normální, že přijdu do parku a sem tam nejmladší. Přijde mi, že většina lidí na světě je neustále připosraná, opatrná a hledání důvodů, proč je správně nejezdit na staré kolena, je docela jednoduché. V Čechách je tradice turnaje starých pánů ve fotbale a všem to přijde super, protože fotbal má více než stoletou historii a hráli ho statisíce lidí. Nás
bylo před dvaceti lety pár desítek v celé republice, a tak se není čemu divit, když je nás tak dohromady deset, kteří jezdí, i když z toho žádný sponzor nekouká a v pondělí v práci budou záda bolet převelice. Přitom jak tak člověk stárne, tak má mnohem lepší podmínky na skejt a je to jenom otázka času, kdy si to starší ročníky uvědomí. Já jsem kdysi psal články o tom, jak se parta složí a postaví si betonový bazén, ale s odstupem času mi dochází, že to je o hodně lehčí pro třicetiletého chuligána než pro sice nadšeného, ale jinak bezprizorního středoškoláka. Ty patříš do tý party, co nikdy nepřestala skejtovat. Jak často ale jezdíš v současnosti? Už je tomu skoro rok, kdy jsem málem přestal jezdit, protože mě strašně rozbolely chodidla, nárt a nohy vůbec. Dneska už ale zase jezdím skoro každý den. Pomohlo mi, že jsem přestal jezdit ve „skejtových“ botech a začal jezdit v botách firem, které se výrobou
projížďka s pražským oříškem pupíkem
33
kvalitních bot zabývají už pár desítek let. Jezdím s kýmkoliv, kdo je v parku, a je mi jedno, jestli mu je deset, nebo padesát. Pokud do toho člověk šlape a má ten správný přístup, tak neni důležitý, jestli zkouší mega polet, nebo se učí rock to fakie. Zatleskám tak i tak, a mnohdy držka při pokusu stojí za víc obdivu než trik samotný. Pamatuju si tě ještě z dob, co si jezdil v Havru, viděl sem tě v minirampě, a jezdil si klasickej českej rampovej styl. Horváth řikal, že teď jezdíš jako všichni bazénáři v tvym okolí. Myslíš, že třeba rok pobytu v USA stačí na změnu stylu? Co se stylu a vlivu pobytu ve Státech na styl ježdění týče, tak by asi logika radila, že to musí být pozitivní vliv, ale pro mě osobně to neznamená moc, jelikož jsem se o styl přestal starat před pár lety. Styl buď máš, anebo nemáš, a koneckonců to je jenom jeden z aspektů skatebordingu, který tak nějak popisuje,
jak tě vidí ostatní. No a starat se o to, co si o vás myslí ostatní, nikomu moc nepomůže. Já vím, že jsem kdysi dávno při jízdě hodně mával rukama a Karel Klus mi to dával strašně sežrat. Já si to poslechl a dlouho jsem se to snažil spravit, ať mu nedělám ostudu, jelikož on byl vždycky nejstylovější týpek. O patnáct let později je realita taková, že já na styl seru a jezdím skoro furt a Karel nemá asi ani prkno. No a jestli můj styl vypadá podle DH lépe v dnešní době než třeba před patnácti lety, tak je to tím, že jsem se konečně naučil trošku jezdit a tolik nad tím nepřemýšlím. V Čechách je sponzorovanej každej čičmunda, co dá flip. Jak vypadá třeba sponzoring lidí v tvým okolí. Honěj se vůbec za nějakym sponzoringem? Tak to je asi dané tím, jak jsou Čechy malé, a k tomu by všichni chtěli být sponzorovaní. A hlavně ty distribuce, či nedejbože obchody, mají pocit, že musí mít celou stáj jezdců. Tady to je opačný extrém, kdy
je to mnohem těžší dostat nějakou podporu. Vídal jsem roky lidi, jako je Kevin Kowalski nebo třeba Willis Kimbel, což jsou a byli hodně velcí maséři, a věci dostávali až po hodně dlouhé době. Nehonili se nikam, a tak to má být. Teďka ve vydání Thrasheru byl rozhovor s teamovými manažery a jedna z otázek byla, jak je těžké vyhodit jezdce z týmu. No většina lidí odpověděla, že to je maximálně jednoduché, a úplně nejlepší odpověď měl podle mě Mike Sinclair, který prohlásil, že když tě to jako team manažera může napadnout a umíš si to představit, tak to je samo o sobě důvod k vyhazovu. Podle tohohle pravidla by se to číslo sponzorovaných jezdců scvrklo v Čechách přes noc na čtvrtinu. Co se skejtového byznysu týče, tak to nejdůležitější určitě není kvalita výrobků, ale spíše schopnost marketingového týmu vytvořit image značky a s pomocí jezdců tu image ukázat světu, aby se s tím děcka mohly ztotožnit tak, aby se vydaly do obchodu a koupily si ty správné výrobky.
33
Proč firmy v ČR neustále riskujou svojí dobrou pověst a dávají plný sponzoring malým dětem, kterým se směje půlka skejtové republiky, mi hlava nebere. Sponzoring by neměl být o talentu, a ani o tom, že jednou možná někdy to bude za něco stát. Na druhou stranu je taky rozdíl mezi opravdovým sponzoringem s materiální a finanční podporou a sponzoringem, kdy někdo dostává jenom sem tam desku a hraje si na sponzorovaného jezdce. Jestli to jeho kámoše baví, tak proč ne, ale ta druhá varianta je trošku k smíchu. Horváth mi řikal, že se i změnil tvuj životní styl. Že z punkáče, co žil v kanále, se z tebe stal normálně fungující týpek. Myslíš, že je to tim, že žiješ v Americe, nebo spíš vývojem, že seš starší? To nebude tím, že žiju tady, ale spíše že mám rodinu a nejsem zodpovědný jenom sám za sebe. Kdybych rodinu neměl, tak bych asi zkoušel cestovat v hodně punkových podmínkách a k životu by mi stačilo málo. Tím nechci říct, že bych si neužíval svoji zahradu, baráček s garáží se skoro nesjízdnou minirampou, kurník na pár slepic a vůbec ten život pana domácího. Baví mě tu furt něco přestavovat a vylepšovat, a vůbec jsem asi docela domestikovaný domácí typ, což bych před patnácti lety určitě nečekal. Já si bezdomovectví zvolil jako způsob bydlení v Praze, když jsem byl mladý punkáč, bez rodiny, účtů a s minimálními náklady, který potřeboval k životu jenom skejt. Když to zkombinuješ se super prací v Mysticu na ostrově, tak jsem byl asi nejšťastnější a nejbohatší poctivě se živící bezdomovec v Praze. Povídá se s tebou hrozně dobře, ale časák neni nafukovací a budeme muset končit. Nebylo by asi špatný, kdyby ses přestěhoval zpátky a ty životní a skejtový zkušenosti nějak předal mladejm. Dokázal by ses ale vrátit a žít v Čechách? Jo, dokážu si to představit. Čechy a Morava jsou strašně krásné a já jsem hrdý na to, odkud jsem. Dokážu si představit bydlet jak v Praze, tak i v Havířově, protože parta z Picnicu dělá hodně husté věci, jako je třeba Dukla park, a vůbec rozjíždí strašné bomby. No a pak jsou lidi jako Martin Lucuk, Mirek Tovaryš a David Horváth, kteří staví a organizujou zajímavé věci, kterých bych se rád zúčastnil. Kdybych měl nějaké zajímavé pracovní příležitosti, tak bych se tomu vůbec nebránil. Další otázkou by však bylo, co by si o tom myslela moje rodina a jak by se jim to líbilo. Poděkovat jim chci ale určitě. Thanks to my wife Siggy and my kids. Thank you for everything.
prolet přes růžek v burnside. vzadu mi k tomu vyhrává mexická graffiti kapela
35
O Jablonci nad Nisou se většinou píše něco ve smyslu, že je to krásný město sportu pod Jizerskými horami, se sklářskou historií a tak dále. Méně známá je pak stručná a výstižná charakteristika, která praví, že Jablonec je město, kde buď chčije, nebo jdeš do kopce. Tahle na první pohled hanlivá fráze je ve skutečnosti to nejlepší, co chce snowboardista o svym houmtaunu slyšet. Chcanec se totiž v zimě změní na bílou stavební hmotu a kopce se stanou zárukou rychlosti k jejímu prznění. Stejně tak sousední Liberec je, co do kopcovitosti a variability terénu, velmi kvalitní
fotek xichtů v zrcadle je plnej facebook, ale takovýhle 5-0, který vyprásk kuba petr, se často nevidí (foto: ondra bauer)
pastva pro nohy kreativního ridera. Se sněhem už je to v liberecký zapadlý kotlině horší, ale zimy jsou na severu dlouhý, takže i tam povětšinou něco spadne. A pokud nikde nic nespadne, vždycky to jistěj Jizerky! Od doby, kdy jsme kolem roku 2000 s lokálama Zájou, Marčusem, Vencou Kutilem a z Práglu dorazivším Richardem Skanderou začali na severu jezdit raily, dropovat hráze a tvořit další srandy, se hodně změnilo. Lidi na nás dřív koukali jak na magory a nechápali, co se děje. Dnes na nás furt koukaj jak na magory, ale už mají přehled. Tenkrát jedinej, kdo něco
tvořil, byla naše parta. Dneska jedu po městě a vidim postavený spoty kdo ví od koho... prostě s nástupem freeskiers se shredu chtivý party významně rozrostly. Třetí a největší změna jsou vynálezy jako banshee bungee nebo winch, který vám dají potřebnou kudlu na spoty, který dřív byly nemyslitelný. A že je jich víc než dost! S těmahle hračkama, zejména pak s winchem, což je motorová cívka, která vám dle výkonu použitýho motoru dodá kule i na kikr postavenej na rovný louce. Nebo třeba raily, který jste doposud jezdili seshora
SEVER 2012 KOPCŮ A HOR MÁME U NÁS V ZEMI SPOUSTY, ALE JEN V LIBERECKÉM KRAJI KOLEM NICH ŽIJE HROMADA LIDÍ. VELKÁ KONCENTRACE NÁRODA S SEBOU NESE TAKY HROMADU BARÁKŮ A RŮZNÝCH STAVEB, COŽ ZNAMENÁ I HROMADY PŘÍLEŽITOSTÍ PRO JIBBING A STREET JEŽDĚNÍ. A O TOM, JAKÁ BYLA TA LETOŠNÍ ZIMA NA SEVERU, POVYPRÁVÍ ONDRA BAUER. text: Ondra Bauer
37
bendys se za posledních pár let vyjezdil jak sviňa a patří bezpochyby k top jibberům na severu, což dokládá tahle 360 out z double kinku (foto: honza šobáň)
38
dolů, můžete jezdit opačně, či například zaházet dolní část double setu schodů sněhem a skákat nahoru. Kdo sleduje snb movies, ten ví. Winch se dá koupit za nějakých 50 tisíc korun, ale pokud jste šikovný, můžete si ho za patnáct vyrobit nebo případně oslovit nějakýho zručnýho řemeslníka, kterej to zvládne. Návod naleznete třeba na Youtube. Banshee bungee už asi každej zná, jde o gumu supr gumenou, kterou zavážete někde ke stromu, lampě nebo jinýmu pevnýmu bodu, zapnete se do vázka a kámoši vám ji natáhnou do tý míry, aby vám dala potřebnou kudlu na spot.
Fotky v tomto článku jsou posbíraný během druhý půlky zimy, kdy už byl prašan fuč a my vyrazili hledat jezditelný fotogenický spoty do města a okolí. První dvě fotas vznikly s Pankerem, se kterým jsme byli domluvený delší dobu, že za námi dorazí a něco vytvoříme. V Jablonci jsme zavdali nejprve jistotu, fotbalovou branku, kde je rozjezd a většinu času tam stojí i odraz. Místo je to profláklý a během zimy se tam vystřídaj různý SNB i freeski party. Kuba Petr (JP) tam vyprásk na pár pokusů supr stylovej blunt 270, já měl v hlavě přichystanejch pár triků, bohužel nebylo přáno je realizovat, ale spíš dát si na držku na různej způsob.
u dalšího spotu přišel chcanec, Panker sbalil vercajk a vyrazil zpět do Práglu. Díky mu za fotas! U příležitosti natáčení záběrů do severočeskýho videa, který snad někdy spatří světlo světa a některý záběry se objeví nejspíš i v podzimním Snowporningu, vznikly další fotky. Společně s JPým a libereckejma plantážníkama Bendysem a Kubou Šimůnkem jsme vyrazili do jejich legendárního wood spotu v libereckym lese. Fotky z tohodle místa už byly tušim v jednom z loňských čísel Boardu. Jedná se o lesní flek, kde kucí sbili do různejch tvarů dřevěný klády ala známej park The Stash. Respekt jim za to, je to prdel
liberecký kameramástr zdenda „sentral“ sopůšek objevil tenhle spot, na kterym ondra bauer vyslal method ala haakonsen (foto: rosťa malchar)
Letošní zima byla co do hromad sněhu spíš průměrná. Před barákem byl pořád kam házet sníh, což je můj indikátor dobrý a špatný zimy. Když je dobrá, musím ho vláčet kus přes silnici. Zpočátku měla ale dobře našláplo a stihli jsme dát i nějaký prašanový kikry v Jizerkách. Třeba nově nalezenej gap ze šutru asi v sedmi metrech a z něj cca šestnáct metrů přes cestu do čtyři metry dlouhýho dopadu, nebo spot Vency Kutila – kikr z garáže do dopadu tam, kde žádnej nebyl. Legendární Zájův train gap, který byl k vidění ve videu The voyage, bohužel neproběhl. Když už to vypadalo, že sněhu bude dost, přišla obleva a dopad byl v řiti.
Spokojili jsme se proto s Kubovou fotkou a odjeli jsme z Jablonce do Libu na další vyhlídlý spoty. Libereckej kameramástr Zdenda „Sentral“ Sopušek objevil kousek od centra multifunkční zeď, vhodnou na wallride, drop a další srandy. Martin „Scream“ Bidlo to už nějakej tejden před náma odpanil asi pětimetrovym dropem. Já sem to vzal trochu jinak, se šikmym rozjezdem a odrazem do strany, takovej hybrid kikru a dropu, a vyprásknul tweaked do boule, která sloužila jako dopadovej bank. Klaplo to asi na čtvrtej pokus. Hromada, do který jsem skákal, byla spíš z ledu a dala kolenům zabrat. Víc jsme toho ten den nestihli,
jak sviňa. Letos jsme se tam vrátili v průběhu zimy asi třikrát a pokaždý se podařilo něco dobrýho odjet. Na fotce je muj transfer to 50-50 na triple kink. Za tu dobu, co jezdim, jsem dělal hodně transferů, ale nikdy ne na vohlý dřevo s odjezdem mezi smrky. Bylo docela těžký vychytat správnou kudlu a dobře na tu větev přistát, ale nakonec to klaplo. Na stejnym triple kinku jsem dal asi na padesátej pokus ještě třeba switch 50-50 cab 3 out, Bendys přidal cab1 fs 3 out a JP stylový 5-0. Dřevo to není úplně rovný, natož pak supr pevně v zemi usazený, sem tam suk a tak, čili jsme málem vyplivli plíce, než jsme odjeli, co jsme chtěli.
ondra bauer fs boro na railu u jablonecký přehrady. v zimě výbornej spot na shred, v létě na pivo (foto: rosťa malchar)
Respekt patří taky Rosťovi Malcharovi, jabloneckýmu sk8rovi, kterej fušuje do focení, takže nás ten den, ale i spoustu dalších z dobrý vůle blejskal. Je to srdcař, jak má být, a nijak se nenasral ani po našich padesáti neodjetejch pokusech, ani když mrznul, protože měl úplně prodojený skate botky mokrym sněhem, díky kámo! Technickej mástr Kuba Šimůnek nejvíc diktoval na dřevěnym S railu, kterej si dal na switch nebo třeba grind fs 3 out, což je pecka vzhledem k tomu, že není vůbec jednoduchý přejet to aspoň rovně ve 50-50. S dřevěnejma překážkama se dá prostě dobře vyřádit, je jen na představivosti ridera, co si stluče a jak to do lesa zakomponuje. Letos máme v plánu udělat pár
věcí situovanejch na jednom „frýrajdovym“ kopci v Jizerkách, tak uvidíme, jestli to dáme, nebo si nás dá hajnej! Fotka se zrcadlem vznikla v den, kdy jsme s JPým objeli asi pět spotů a nic se nám nelíbilo, a v kombinaci s leností a únavou to vypadalo na brzkej zátah domů. Dřív, než jsme to stihli zabalit, vzpomněli si na libereckej parčík s dlouhejma dřevěnejma hranolama, jakože lavičkama a obrovskym zrcadlem situovanym uprostřed jako pěst na voko, vše výtvor nějakýho umělce. Abych dosáhl real narcis rider efektu, zaúkoloval jsem JPýho, aby zavdal 5-0 na jedný z laviček, a šel jsem foťákem hledat místo,
odkud se bude při triku odrážet v zrcadle. Nebyla to prdel, jednou mi ve výhledu vadil strom, podruhý nějakej bordel, pak lampa... Nakonec jsem zalez někde do houští daleko za parkem a fotka byla na světě. Poslední dvě fotas v článku, moje fróňo a Bendysova sekačka, vznikly u jablonecký přehrady. Tohle hodně zajímavý místo poskytuje spoustu různorodejch spotů, kde se dá něco spáchat. Raily, průskoky stromama, dropy... Některý věci se musí odjíždět na led, takže si to chce dát bacha, jestli je to dostatečně tlustý, respektive jestli vy nejste moc tlustí, jinak hrozí koupačka. Bendys se s tři šede ze zlomu double kinku chvíli trápil, byly to rány na dopadu a čtyři metry za
railem plot, takže po dopadu hrozně rychlá brzda. Nakonec to ale vybojoval a přežil Bendys i plot, za což mu patří respekt. Za zmínku stojí ještě mistr improvizace JPý, kterej chtěl dát fróňo přes celej double kink a bylo z toho něco jako fs bs to noseslide, dále pak precizní 5-0 Kuby Šimůnka. Kuba si dal ještě haluz v podobě vytrhlýho nousslajdu z horní části double kinku, pojezd po schodech a backlip na spodní části. Já jsem se tentokrát s bolavym kolenem držel stranou a koukal na ten cirkus skrze objektiv foťáku. A nebyl jsem sám, na místě byla harachovsko-liberecká progresivní natáčecí a fotící skvadra ve složení Filip Jäschke, Honza Šobáň, Honza 41
„Dodo“ Dolejší... Víc foťáků na place než riders, kde jsou ty časy, kdy člověk s foťákem nebo kamerou byl bůh. Moje fróňo je od bufetu, kam v létě chodíme k přehradě na pivo, takže tou dobou, až vyjde tenhle článek, tam budeme možná u jednoho sedět a vzpomínat, jak jsme dobře pojezdili. Dali jsme si na něm asi tříhodinovou session s libereckou partou, kde padlo pár dobrejch triků, například grind bs 3 out by Kuba Šimůnek, nose tail 27 ven od JPýho a Kojťáka, můj blunt 270 ven, nebo switch boro a nosepress od Bendyse a další vraždy. Zatímco na modrej double kink potřebujete rozjezd, gumu nebo silný kámoše, k railu u bufiku vede příjemnej rozjezd z kopečka, kterej zajistí dostatečnou kudlu. Těhle pár fotek je jen zlomek toho, co se dá v libereckym kraji tvořit. Takže pokud chcete natáčet video nebo prostě jen zajezdit, a nemáte prachy na permici, vemte partu kámošů a dorazte v zimě na sever. Pokud máte oči a vaše kreativita přesahuje alespoň level nižšího bankovního úředníka, pravděpodobně neodjedete s prázdnou!
transfer to 50-50 na dřevěnej triple kink v dešti v podání ondry bauera na výbornym woodspotu vybudovanym libereckou partou (foto: rosťa malchar)
kuba petr vrátil na třetí pokus tenhle blunt 270 out na jablonecký fotbalový brance, a narušil tak stereotyp dne důchodců zírajících z okolních paneláků
43
VANS
DOWNTOWN SHOWDOWN AMSTERDAM text: Tomsh, foto: Peter Mercell, Tomáš Frkal
JEDINEČNEJ ZÁVOD VANS DOWNTOWN SHOWDOWN SE JEZDÍ V EVROPĚ JEN ČTYŘI ROKY, ALE KAŽDEJ ROČNÍK SE ROZRŮSTÁ DO NEBÝVALEJCH ROZMĚRŮ. PO TURÍNĚ, HAMBURKU A LONDÝNĚ PŘIŠEL LETOS NA ŘADU AMSTERDAM A VŮBEC POPRVÉ SE NA EVROPSKÉM VYDÁNÍ DTSD PŘEDVEDLY I PRO TEAMY ZE STÁTŮ. HLAVNÍM LÁKADLEM CELÉ AKCE JE STOPROCENTNÍ NAPLNĚNÍ HESLA „BY SKATERS FOR SKATERS“, TAKŽE JSME NEVÁHALI A NA POZVÁNÍ VANSU DO AMSTRU VYRAZILI.
Amsterdam není třeba nějak zásadně představovat, kdo ho nezažil na vlastní kůži, určitě od kámošů slyšel spoustu historek o hulení, houbách, party pils, Red Light Districtu a místní jedinečné kultuře. A je nepsaným pravidlem, že pro Downtown Showdown se rok dopředu vybírá vždy město, které něčím vyniká. Důvod je prostý, místo musí nabízet dostatek inspirace pro teamy, které pro daný ročník navrhují překážky. A přesně takový Amsterdam je. Ročník 2012 byl poprvé otevřen i pro americké pro teamy a finální line up byl následující: Antiz, Blueprint, Death, Element Europe, Flip, Jart, Palace, Spitfire, Toy Machine a Yama. Z toho dostaly právo navrhnout překážku inspirovanou Amsterdamem čtyři teamy – Flip, Palace, Blueprint a Antiz. Flip team má Amsterdam hodně rád, hlavně Tom Penny, na jehož slavným promodelu s houbovým motivem je to hodně znát. Proto taky jejich překážka byla v největším úletu. Oproti tomu rideři britskýho Palace navrhli relativně easy překážku, která však vybízela k techničtějším záležitostem. Inspirovali se odloženým brkem ála mega polejam v popelníku vyvedeným v Heineken barvách a nechyběla ani skočka zpodobňující papírky. Jeden z nejstarších stále fungujících britskejch hardware brandů Blueprint hledal inspiraci pro překážku v ulicích Amsterdamu. Nakonec podle jejich plánů parta z IOU Ramps, která stavěla všechny překážky na DTSD, vytvořila loď, projíždějící jedním z mnoha amsterdamských kanálů. A poslední překážkou byl naprosto úchylnej mlýn od Antiz skateboards, kteří držej krédo „by hardcore skaters for skaters“. Mlýn byl skejtovatelnej ze všech stran, hodně náročnej na transferování, a proto byl i poslední překážkou celýho závodu. Závod jeli čtyři rideři z každého teamu, ale bohužel, nemohli dorazit všechny dopředu ohlášený stars. Geoff Rowley se zranil při Flip demu v jeho rodné Anglii víkend před akcí a Spitfire team dorazil v noci před závodem, totálně zničenej z jejich právě probíhající tour. Na druhou stranu to ale neměnilo, že se v pátek a v sobotu po čtyřech spotech v úchvatným amsterdamským parku Westergasfabriek proháněli mimo jiné Matt Bennett, Luan Oliveira, Louie Lopez, Daniel Lutheran či Billy Marks. Mimo jiné bylo možné celou druhou polovinu týdne potkat na místě konání DTSD, což je bývalá továrna na zpracování plynu rekultivovaná do skvělýho městskýho parku, řadu legend jako Steve Caballero, Tony Alva, Ray Barbee,
antiz rider dominik dietrich /r/ bs smithgrind na flip překážce
45
element ross mcgouran /r/ bs overcrook na flip překážce
46
Tommy Guerro, John Cardiel a nechyběli VIP, např. Dustin Dollin, Rodney Mullen či šéfredaktor Thrasheru Jake Phelps. A vše zaštítil svou přítomností samotný The Godfather Vansu, Steve van Doren. Na přípravách DTSD pracoval BeNeLux Vans team a řada dalších lidí intenzivně od začátku května. Vše začalo gradovat týden před akcí a do vostra šlo ve čtvrtek, kdy byla naplánována Half Cab 20th Anniversary Party! Během dne přišel místní partu osobně pozdravit Steve van Doren, což všem přítomným zvedlo náležitě náladu. Steve totiž jen
the glass!!!“ Seveřanka leknutím div neupustila kryt na zem... Jeho dozor trval přibližně dvacet minut, během kterých zkoumal všechny kryty a marně hledal případné šmouhy s tím, že pokud by tam nějaká byla a Cab by to viděl, hrozně by se nasral. Nakonec si šel odpočinout do přilehlého parčíku, aby byl za chvíli zpět na barbeque, které party předcházelo. BBQ byla skvělá v tom, že se na ní sešli všichni pozvaní. Takže se vám třeba mohlo poštěstit to, co naší redakci, že jsme seděli u stolu s Rayem Barbeem, Tommy Guerrem a po chvíli si přisedl i samotný Steve
výlohy, která svítila červeně. Pátek se nesl ve znamení tréninku jednotlivých teamů. Překážky se musely ráno už jen vyčistit od prachu, na což je nejlepší měkký bavlněný triko, který nezničí barvu. Ta byla ještě hodně čerstvá, protože nizozemský počasí není úplná pohoda a častý, krátký, ale o to silnější průtrže mračen nedovolovaly trojici francouzskejch painterů držet se plánu na 100pro. Překážky Flip a Antiz umístěné v bývalém zásobníku plynu byly v pohodě, ale Palace, a především Blueprint deštěm dost trpěly. Pátek byl naštěstí
flip rider luan de oliveira /r/ fs flip na blueprintu
half cab bota v designu tanner goldbeck
září optimismem, a dokáže tím všechny kolem sebe náležitě nakazit. Generálem příprav na první ostrej test celé akce byl však Dustin Dollin. Ten se k partě připojil rovnou z exkurze v Heineken pivovaru. Vše právě finišovalo, bylo už jen potřeba zakrýt 20 párů umělecky upravených Half Cabů skleněnými kryty. Jeden z nich nesla i drobná skandinávská slečna, když tu se nečekaně celým party místem rozezněl Dustinův hlas se zcela zásadní zprávou: „Do not touch
steve caballero
Caballero. Po takové dream večeři si každý náležitě užil Half Cab party, kde Steve dostal dort, jak jinak než Half Cab, a aby Cabova slavnýho promodelu nebylo málo, část evropskýho Vans teamu předvedla krátký demo na dřevěným skejtovatelným Half Cabu. Zahráli Ray Barbee s Tommy Guerrem a Juan Love aka John Cardiel. Poté se odebrala redakční parta směr centrum, který prozkoumala velice důkladně. Konkrétně Peťo musel nahlídnout do nabídky každý
half cab bota v designu johnny rodriguez
prosluněnej a dopoledne vše zaschlo. Celý odpoledne pak měly jednotlivý teamy na to, aby jednotlivý překážky vyzkoušely a rozhodly, kteří dva jejich rideři jednotlivou překážku pojedou. Na Blueprintu se rozhodoval Toy Machine team po dvou hodinkách pohodovýho ježdění, kdy si z vedlejší reštiky donesli pivka a u cigárka v rychlosti prodiskutovali, kdo co pojede. Části redakční party se na DTSD u večeří dařilo, takže
element rider karsten kleppan /g/ fs feeble na palace
wafle
autogramiáda vans pro jezdců
flip rider ben nordberg /g/ bs noseblunt na antiz
najednou u páteční tabule seděli s Rodney Mullenem. Venku se však mezitím odehrálo nebývalé peklo. Během deseti minut se úplně zatáhlo a začal brutální slejvák a vichřice. Venkovní překážky byly sice zakryty plachtama, ale proti větru neměly zátěže šanci. Lidi v restauraci nejdřív chvíli nechápali, když se zvedlo třicet lidí, riderů nevyjímaje, a vystřelili ven zakrývat. Hlavně Blueprint překážku, protože ta měla na části rozjezdu už lehce povlněnou překližku. Během 20 minut bylo po dešti a obloha opět bez mraku. Šílenost. Páteční večer pokračoval zcela zásadní premiérou Bones Brigade, která bohužel kvůli licenci nemůže mít premiéru v Česku. Po zhlédnutí dokumentu následovala diskuze s Rodney Mullenem, Stevem Caballerem a Tommy Guerrem, ve které se každý v sále mohl ptát. Diskuzi navíc moderoval Ray Barbee, takže to opravdu stálo za to! Sobota začala zvostra chystáním venkovních překážek. Na bojové poradě produkčního teamu se rozhodlo kvůli počasí zásadně pozměnit plán. Začínat se mělo na Antiz překážce, ale možnost deště vše otočila a začínalo se na Palace, který měl být původně posledním. V 9 ráno se z Palace překážky odstranily plachty, vše se vytřelo dosucha a wallridy, dopady a vnitřek překážky se postříkal kolou, aby neklouzal. Celkem se vypotřebovalo během dvou dnů cca 80 litrů koly na 4 překážkách. Trochu to sice lepí a láká vosy, ale na druhou stranu po odjezdu triku vám neustřelí prkno. Stejnej postup byl i na Blueprint překážce. Všechno bylo ready, vymazlený a v očekávání pravýho poledne... A z ničeho nic přišel chcanec a vše zase znovu. V jednu hodinu začal Downtow Showdown na Palace popelníku. Činil se i zakladatel Vansu Steve van Doren, kterej v backstagi rozbaloval hromadu věcí, který pak sám rozdával mezi diváky. Těch se postupně během dne sešlo na osm tisícovek. Bohužel, počasí se dešťově omezilo pouze na slabý dvě hodinky, takže session musela být předčasně ukončena. Všichni se tak přesunuly do bývalýho zásobníku plynu, kde byly tribuny a překážky od Flipu a Antiz. Právě Flip překážka byla další v pořadí. Hned po ní následovala podpisovka legend, na kterou se stála nekonečná fronta. Počasí se měnilo jako šílený, takže v jednu chvíli do lidí strašně pralo slunce a za půl hoďky už pršelo a bylo o deset stupňů míň. Po Flip překážce následovala Blueprint loď, kolem které se začal kupit dav podobně jako mraky na obloze těsně po jejím sobotním asi šestým odkrytí a vysušení. Stále se přemýšlelo, jestli ji zase zakrýt, nebo nechat ridery začít trénovat, protože předpověď hlásila déšť za deset minut. Nakonec vše rozhodl místní postarší lokál, kterej vysedával na zahrádce reštiky, když prohlásil, že dvě hodiny chcát nebude. Hodinová session na lodi byla strašnej masakr, a jak lokál řekl, tak se i stalo a nespadla ani kapka. Po třetí překážce se začínalo jasně krystalizovat, kterej z teamů bude nejvíce sahat po ocenění za nejlepší team DTSD. Nejvíc zabíjely party Flipu a Antiz, a právě druzí jmenovaní měli šanci rozhodnout na poslední překážce, kterou sami navrhovali. Jenže to by ve Flip teamu nesměl zraněnýho Geoffa Rowleyho nahradit další Angličan Ben Nordberg. Tenhle mladej frajer z Bathu má neuvěřitelnou dávku stylu a na Antiz strašně zabil bs nosebluntem na poctivým extensionu. Kdyby měl ještě o chvíli víc času, stopro by to tam narval i flipem. Poslední překážka se odjela za pořádnýho humbuku narvané haly a vítězství, prizemoney a bochníky sýra si odvezla parta z Flip teamu. Zároveň byl nejlepším riderem letošního Vans Downtown Showdown vyhlášen Luan Oliveira. Po vyhlášení následovala Monster Afterparty, kterou ovládly Suicidal Tendencies a čtvrtej ročník evropskýho vydání DTSD byl minulostí. V následujících letech bude obrážet další zajímavý evropský města, a protože Praha patří mezi jedno nejzajímavější z nich, je zde velká šance, že se tenhle obrovskej event zastaví i u nás!
toy machine rider daniel lutheran /g/ fs nosebluntslide na blueprintu 49
puma chevy vydržel – pusinka
olomouc a parta, zase se uklidilo. ostatně jako vždy. ať žije sk8
štvanice a hlavně – děkujem, tome
Na cestu vyráží celý team, a to ve složení: Ondra Zápotocký, Dan Bandri, Jakub Jarolím, Čutka a já – David Horváth. Začínáme v Praze, která jako vždy nezklamala. Hojný počet mladých tváří doplňujou zasloužilci. Ondra a Jakub učí skejtovej potěr na Puma boardech, zatímco Mr. Čutka pogrilovává masíčka a buřty jako o život. Vzhledem k tomu, že se zde schází spíše streetová parta, rozjíždíme best trick na bedně. Poté se přesouváme na malý rádius a velkou pyramidu uvnitř parku. Krom triček a menších cen rozdáváme taky poukázky na Puma botky, zapřaháme povozy a odjíždíme do Pardubic. 50
Pardubický park se k našemu zklamání změnil spíše v koloběžko-kolistickou atrakci. Neklesáme na mysli, pořád se nám tu sešla dost silná parta skejtrů, s kterou rozjíždíme Z.M.R.Da jedna báseň. Na malym rádiusu vsázim triko proti mlaďochovi, kdo první vysekne blunt to fakie. Nestojim za moc, týpek vyhrává a já skládám vklad. Nejlepší triky pak padaj mezi dvěma rádiusy s raily, na kterých parta dává fakt slušně. Jsme solidně naladěný a o svou cestovní auru se dělíme s lokálama. Přemlouváme koloběžkaře a kolaře, ať už se vykašlou na to blbnutí a pojezděj s náma na skejtu, několik jich povoluje. Session u grilu, pokec, odjezd směr Ostrava.
Po prvních pár dnech krásnýho letního počasí se k nám otáčí štěstí zády a začíná strašně dojit. Díky Picnic shopu se nám však daří pojezdit v nové hale Dukla, kde si místní parta udělala překážky a velkou minirampu v prostoru divadla, takže docela solidní punk! Vážně mazec, i když nás někteří omezenci nepřivítali zrovna s otevřenou náručí, tak jsme si s Jezusem a Vašnostou suprově zajezdili. Rozdali jsme ceny, a dokonce jsme v tom šíleném domě hrůzy zakempovali na noc. Díky kamarádům a všem blbům fuck off. Příští zastávkou na Puma on Board tour je Olomouc. Ta je i přes hejterství na web diskuzích opětovně
havířov, déšť, dukla, vejce a bs disaster
PUMA ON BOARD ROAD SHOW 2012 ŠTELUJEME VŮZ, LADÍME SKEJTY, NAKLÁDÁME GRIL. BEREME BALÍK PUMA OBLEČENÍ, POUKÁZKY NA BOTY A VYRÁŽÍME! HOŘÍME PRO POJEZD S LOKÁLAMA, POHODU A CELKOVEJ NÁVRAT KE KOŘENŮM. VELKEJ ROZDÍL OPROTI VYHROCENÝMU ZÁVODĚNÍ... PŘED NÁMA JE SEDM MĚST, PARÁDNÍ SLUNĚNÍ A NĚKOLIK LIJÁKŮ.
text a foto: David Horváth
pohoda u grilu
parádní. Schází se super parta, která si to rozdává na railech a banku s dvěma rádiusy. Největší úspěch pak slaví zakončení mocným sprintem přes park bez odrazu. Rutinně jsme přivezli trochu veselí, rozdali ceny, zažehli gril, uklidili po sobě, a i když jsme museli jako v jediném parku platit vstupný, byla to povedená taškařice. Balíme a pokračujeme zase o kus dál. Následuje den volna, užíváme si ho na Těrlické přehradě. Je sice mokro, ale po vysoušecí akci s hadrama a kýblama dáváme malou session v bazéně. Pokračuje se do Valašského Meziříčí. Předem musím říct, že pro mě asi nejlépe udělanej pravej bazén v Čechách, a navrch se o nás parta v čele s Honzou Rafajem perfektně postarala! Nemáme ani nejmenší náznak problému. Opojný momenty přicházej, když se nám daří učit mlaďochy první dropy a grindy, fakt paráda! O hudbu se stará DJ Banderi, gril jede naplno, krásný počasí a pěkný holky. Prostě Morava jako řemen! Best trick probíhá mimo i vně bazénu a asi
ostrava, prší, ale parta zve pumu na duklu... parta dirty sanchez
nejlepší den zakončujeme v lokální putyce, kde Ondra Zápotocký rozjíždí těžký sóla na kytaru a společně končíme až k ránu. Je tu další den a my míříme do Zlína. Prší jako z konve. Jedeme se podívat do parku, ten však nacházíme tak trochu v dezolátu a překvapivě promoklej. Jako alternativu volíme Valašské Klobouky, kde je krytá mini. V té při lehčím pojezdu přečkáváme déšť a vracíme se do Zlína. Bum! Další liják. Je super, že old skejtři a jejich potomci počasí solidně ignorujou, a tak spouštíme alespoň dešťový ollie kontest a něco pro mini skatery. I když je hnusně, tuží nás dobrej rozmar, takže celej den vlastně nakonec hodnotíme jako povedenej a můžeme zamířit směrem k poslední zastávce, na kterou jsme si pošetřili Brno. S velkou pompou vjíždíme do Brna, kde stejně jako minulý rok neomylně prší! Sázíme na dvouhodinové okno bez deště, které slibuje předpověď a vyplácí se. Dáváme best trick. Parta předvádí pár pěkných věcí
jakub jarolím 5-0 přes schody v nejlepším bazéně čech a moravy a slezka a... hlavně české republiky
a Jakub Jarolím křtí prvotním přeletem spinu v bowlu! A pak už jen odjezd zpět, směr Praha. Na celé tour jsme potkali plno mladých skaterů a podařilo se nám ukázat to nejpodstatnější: Skejt znamená především zábavu a dobrý kámoše. To je ta nejcennější trofej, která je tu pro každýho, i když si to třeba ještě úplně neuvědomuje. Díky Puma teamu za podporu boardového života a největší poděkování patří kamarádům, kteří nemají hloupé předsudky a berou skejtování tak, jak se sluší a patří mezi všema pravověrnejma.
den odpočinku v těrlicích a dan v mini 5-0 na brutal spotu
53
PRISON BREAK VZHLEDEM K TOMU, ŽE MÁME V REDAKCI OTCOVSKÝ VZTAH K PROJEKTU INSIGHT BUILDERS, TEDY STAVĚNÍ DIY SPOTŮ PO MĚSTECH, VŽDY NÁM SRDCE ZAPLESÁ, KDYŽ SE DOZVÍME, ŽE SI NĚKDO NĚKDE NĚCO STAVÍ. A KDYŽ NÁM MATYÁŠ VOLEK VYPRÁVĚL O OPUŠTĚNÝM AREÁLU V ŘÍČANECH U PRAHY, NADŠENÍ TU ZAVLÁDLO VELIKÝ. text: Radek, foto: Panker
54
jakub „vejce“ jarolím /g/ fs wallbonk
Pro nás pražský je celkem dobrá věc, že jak už název města Říčany napovídá, je to u Prahy, a tím pádem i dostupný pro velkou část populace ČR. Lokálové tu kdysi skejtovali ve velkým stylu, bylo jich dost, a dokonce měli i skatepark. Jenže pak se skejthřiště nějak znelíbilo radnici, a ta se rozhodla ho zbourat. Matyáš Volek, hlavní stavbyvedoucí, k tomu dodává: „Přijel bagr a všechno srovnal se zemí. Město nám nedalo ani kus těch trosek, ze kterých bychom si třeba mohli postavit minirampu nebo něco podobnýho. Znamenalo to konec skateboardingu pro všechny, zbyli jsme tak tři. Začali jsme chodit na street a hledat si nový místa.“ Přísloví, všechno zlý je k něčemu dobrý, tu ale opět zafungovalo a kluci při jedné z nekonečných říčanských toulek objevili opuštěný areál. Kdysi, za
56
dob vlády komanče, tu bylo v plánu postavit věznici, a dokonce se s tím i začalo. Jenže pak asi přišla revoluce, na skvělej nápad se zapomnělo a zbyl tu obrovský oplocený areál plný betonových desek a jinýho použitelnýho stavebního materiálu. Matyáš popisuje stavitelský plány: „Nejdřív jsme si říkali, jak si tu postavíme jen dva rádiusy, ale už se to rozrůstá v něco mnohem většího.“ Velmi výhodný pro stavbu a následnej skateboarding je, že se o areál nikdo nestará, nikdo to tu nehlídá. Jedině lidi z okolních baráčků někdy divně koukaj, když jde parta okolo. Ale kluci už se s nima dali do řeči a vysvětlili jim, že nejsou smažky, co se tam rozhodli postavit novej squat, ale že si dělaj skate překážky. „My se ale stejně snažíme stavět mezi stromy a bejt tam jako by schovaný, nerozrůstat se moc do okolí.
Na druhou stranu nám finance stejně nedovolují z toho udělat něco velkýho,“ říká Matyáš. První, co kluky napadlo postavit, byl rádius. Stavba se jim povedla, takže se rozhodli to prodloužit a udělat bazén. Pak objevili sekci vedle, kde budujou skatepark, a nakonec kápli ještě na street spot na manuály. Problémy i radosti při stavění popisuje Matyáš: „Šli jsme do toho naprosto bez nějakých zkušeností. První rádius proběhl ve spolupráci s Pankerem, který už má za sebou Insight builders stavby. Zavolali jsme ho, on nám ukázal, jaký jsou způsoby výroby. Druhej rádius jsme taky stavěli podle něj a potřetí už jsme si najeli vlastní systém. Panker totiž dělá strašně těžký rádiusy a my jsme si radši zvolili pozvolnější poloměr, abychom si v tom zajezdili a něco se naučili. Prostě lehčí tvary, hehe.
zdeněk studnička /g/ texas plant
Jinak se to staví tak, že se z překližky vyříznou dvě rádiusový šablony, vnitřek se vysype bordelem, a pak se to přetáhne betonem. Kromě změny rádiusu se teď snažíme dělat ty vnitřky poctivý. Vykládáme to z cihel, který se tam všude válej, jak z lega, a pak zaděláváme betonem. Ten si sami mícháme na místě, pytle s cementem si taháme na ramenou a písek, nechci řikat, že kradem, ale berem si ho, kde se dá. A s vodou, která je pro stavbu to nejdůležitější, tak s ní máme velký štěstí, protože v areálu teče potok. A chtěl bych ještě dodat, že si vážíme stromů a při stavbě je nekácíme. Snažíme se to dělat kolem nich, abychom tam měli na záběrech spousty zeleně, větve proto různě ohýbáme a svazujeme provázkama.“ Pokud už jste lehce nalákaný na to, že si taky něco začnete stavět, musíme vás upozornit, že největší
vole matyáš /g/ bs tailslide revert
problém vznikne při shánění peněz na beton. Levný to úplně neni, a pokud jste ještě študenti vlastnící jen hluboko do kapsy, budete mít problém. Ani říčanský kluci to nemaj jednoduchý, což potvrzuje i Matyáš: „Celý nás to zatím vyšlo na osm táců a dávat prachy dohromady nás nejvíc zdržuje. Skládáme se na to ve čtyřech lidech, takže je to tak na jeden úsek za měsíc a pak se zase šetří. Asi bych chtěl taky říct, kdo v tý naší partě je, abyste věděli, ke komu mít respekt.
Takže sem to já, Honza Vrubel, Honza Krčál a Zdeněk Studnička. No a pomocnou ruku při stavění dává taky Dan Dauš. Trošku se bojíme jara, že po zimě nějaký rádiusy popraskaj, takže budou potřeba další peníze. Taky to chceme stále zdokonalovat, takže si myslím, že prachy do toho budeme muset vrážet pořád.“ V areálu se nachází i jedna nedokončená budova,
jsme vyhodili i takovou hnusnou matračku, co tam ležela. Druhej den přijdem, matračka zpátky na svym místě, na ní leží kniha a v ní modrou pastelkou napsáno, díky, že mi to tady necháte. Takže tak jsme zjistili, že tu někdo bydlí. Jak máme u rádiusu zabetonovanej gril, tak si vždycky děláme nějaký jídlo. No a zbytky teď házíme k homelessovi do okna.
která samozřejmě neunikla stavitelskýmu oku. K čemu to mělo sloužit, nikdo netuší, ale má to dvě patra a celkem vysoký stropy. Matyáš o tom říká: „Stavíme i v tomhle baráku, je to taková varianta, když prší nebo je hnusně. Zatím jsme udělali jen wallride ze zbytků cementu, ale padaj na tom slušný fotky. Snějakým zimním ježděním tam moc nepočítáme, v baráku bydlí bezdomovec a nechává nám tam vzkazy, hehe. Třeba jak jsme to prvně uklízeli, tak
On pak nechává pastelkou vzkazy: dík bylo to dobrý. Snažíme se s ním vycházet, dokonce jsme mu tam nechali i cígo.“ Způsob, jakým se dají vydělat peníze na stavbu DIY spotu, je i organizace nějakých závodů nebo akce. Kluci ve vězení taky něco vymejšlej. Víc už Matyáš: „Samozřejmě taky plánujem, ale uděláme to, až bude kompletní bazén. Nebudem to dělat nějak moc velký, neni to náš pozemek. Pozveme bazénovou partu
a kalba určitě bude, něco jako čundr.“ Na focení do Říčan vyrazil Panker několikrát, protože klukům se stavbou pomáhal, a tak moh udělat i pár pracovních ilustraček. Hlavní focení skateboardingu proběhlo nadvakrát a předved se třeba Dan Dauš s tucknee na wallridu, což bylo hustý. Roman Špaček dělal blunt fs out v bláznivym rádiusu, kterej nemá
vězení na dlani
matroše je kolem dost
dan dauš /r/ fs hurricane v zatáčce
cihla k cihle
úkáčka maj hlad :)
ruční míchačka
59
vole matyáš /g/ wallride to fakie v baráčku
absolutně žádnou plošinku a sebemenší chyba je let do kytek a bordelu. Vejce blbnul na panelech, kde dělal triky na wallridu. Pár věcí je i z malýho rádiusu, kterej je pidi, ale má mramorovej koping – taková místní perlička. A to je tak všechno, co můžeme k říčanskýmu vězení říct. Pokud uvažujete o návštěvě a nevíte, jestli se to bude stavitelům líbit, nebo ne, zde je závěrečný moudro Matyáše Volka: „My jsme to stavěli proto, abysme měli kde jezdit. Ale samozřejmě ať všichni přijdou, budem mít radost, pokud se jim spot bude líbit. Dopředu ovšem upozorňuju, že je to hodně tvrdej a bolestivej spot, tak se na to připravte. Když jsme si někoho pozvali na pojezd, tak to napoprvý dával kvůli horku třeba bez trička. A když přijel podruhý, už ho nenapadlo si to tričko sundat, hehe. Po zemi je cement, práší se tam, v podstatě je to nonstop stavba. Rozhodně návštěvu nikomu nezakazuju, a kdyby chtěl někdo přiložit ruku k dílu, taky nejsme proti!“ matyáš a zdenda, hlavní stavbyvedoucí
60
tenhle velikej rail a fs boardslide cvaknul tulio v den, kdy tomáš nejezdil. zřejmě byl první, kdo na tomhle zábradlí jezdil, protože je ten rail zastrčenej hluboko ve starym centru shanghaie, a i bb říkal, že o něm do tý doby nevěděl
SHANGHA 62
ŽE UŽ TO NENI JAKO DŘÍV, CÍTÍME VŠICHNI. KDE JSOU TY ČASY, KDY NA TOUR DO ZAHRANIČÍ VYRÁŽELY DESÍTKY LIDÍ Z ČECH? TEĎ UŽ JEZDÍ JEN TI NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH A JEN PÁR PRSTŮ NA JEDNÝ RUCE VÁM STAČÍ K SPOČÍTÁNÍ PRAVIDELNÝCH CESTOVATELŮ. A DO TÝHLE TOP PARTY ROZHODNĚ PATŘÍ TOMÁŠ VINTR A MY SE TEĎ DÍKY JEHO ČLÁNKU PODÍVÁME, JAKÝ TO LETOS NA JAŘE BYLO V SHANGHAI.
Posledních pár let se pravidelně v Shanghai konají pod záštitou ESPN závody X-Games, díky čemuž se do Číny sjíždí parta pozvaných skaters z celýho světa. Já jsem se rozhodl, že letos tam zůstanu trochu dýl a kromě závodění si užiju taky trošku čínský pohody, šílenýho jídla a super street spotů. Můj nápad se líbil i Tulio de Oliveirovi, a tak zůstal po závodech v Číně se mnou. Ale o tom až později, teď pojďme k tomu, o co
tuhle fotku kluci zkoušeli z několika různejch úhlů, aby ukázali, jak těžkej to je spot. bohužel odnikud ten kickflip nevypadal takhle hezky jako zepředu. skáče se přes patník, dva metry dlouhá díra a před ní rovnej rail... každopádně to byl jeden z těch větších kickflipů, který tomáš vintr kdy fotil
I CHINA vlastně šlo na závodech. X-Games v Číně jsou vždycky velkolepou záležitostí, kromě skateboardingu, tedy street, vert a megaramp, můžete vidět v areálu profíky z jiných sportů jako například fmx a bmx. Taktéž se tu konají závody in-line, který jsem ale ani nezaregistroval. Předpokládám, že závodili ráno, kdy jsem já do areálu stadionu nechodil. Když už mluvíme o tom areálu,
trochu to popíšu. Jedná se o obrovský stadion na předměstí a pro představu si vzpomeňte na něco tak obrovskýho, jako je Strahovskej stadion v Praze, navíc zaplněný tisícema čínských fanoušků. Asi si dokážete představit, už jen díky všemožnejm filmům, jak jsou Číňani ze všeho nadšený a rozpačitý. Všude pobíhaj, křičej, tleskaj, s každým se fotěj. Je to prostě show se vším všudy. Do toho přidejte státní, komunistickou
text: Tomáš Vintr, foto: BB
organizaci s prohledáváním baťohů atd. a máte přesnej obrázek. Na letošní závod se sjela vskutku zajímavá sestava, zmíním alespoň pár riders: Milton Martinez, Braulio Sagas, Danilo do Rosario, Tyler Hendley, Tulio de Oliveira, Kelvin Hoefler nebo například Greg Lutzka. Ve vertu a megarampě pro nás lítali PLG, Bob Burnquist, Elliot Sloan, Renton Millar, Jurgen
Horrwath a spousta dalších. Celá akce je kvůli množství sportů a náročnosti na organizaci dlouhá víc než týden a naše letošní rozložení bylo, doslova řečeno, zvláštní. Kvalifikaci jsme měli ve čtvrtek, potom lehkou, pětidenní pauzu a finále závodu se jelo v úterý následující týden. Nikdo nechápal, kdo to vymyslel. Ale co, bylo to tak daný. Já jsem díky svému druhému místu z loňska kvalifikaci jet nemusel a nastoupil jsem rovnou v úterý do finále a top 10.
Celý týden bylo nesnesitelný horko, nedalo se skoro ani jezdit a samozřejmě v úterý se udělalo hnusně, přišly šedivý mraky a my doufali, že se závody dojedou. Jako předskokany finále streetu jsme měli finále megarampy, ve kterým mimochodem poprvé v historii závodů padlo 1080 v provedení dvanáctiletýho prcka z Ameriky, kterej tak za sebou nechal Boba Burnquista a Elliota Sloana. Pak konečně přišla naše chvíle a jelo se. Street top10 se rozdělilo
na dvě skupiny po pěti riderech, kde každá skupina měla šestnáctiminutovej JAM a jezdili se jízdy v určeným pořadí. První skupina se odjela v pohodě a vyhrál jí Milton Martinez, nám známej z Mystic Cupu, před Gregem Lutzkou a Kelvinem Hoeflerem. Druhá skupina, ve který jsem jel i já, už takový štěstí neměla a po zhruba pěti minutách začalo pršet. Vzhledem k tomu, že předpověď nehlásila nic dobrýho, rozhodli se ESPN závod zrušit a jen pro média vyhlásit výsledky z dosavadního pořadí, což ovšem vůči nám ve druhé skupině nebylo ani trochu v pohodě. S klukama jsme se dohodli na tom, že si prizemoney rozdělíme 64
bs 180 nosegrind vrací tulio na každej pokus. tenhle krásně projetej byl cvaknutej na jednom z milionu mramorovejch náměstí
rovným dílem a díky tomuhle rozhodnutí byli všichni zúčastněný vcelku spokojený. Tím jsme X-Games všichni hodili za hlavu a před náma byla mnohem zajímavější část výletu. S Tuliem jsme se sebrali a z hotelu vedle skateparku jsme se přestěhovali do centra, kde bydlí náš dlouholetej kamarád Mik a u kterýho jsme následujících pár týdnů bydleli. Mik je syn bývalý šéfky americký ambasády v Shanghai a je jeden z nejlepších lidí, který jsem na svých cestách poznal. Kdykoli do Číny přijedeme, ubytovává nás u sebe v bytě, stará se o nás, jezdí s náma a celkově řečeno, je to supr kámoš. Tulio měl původně koupenou letenku zpátky do LA
přímo na hlavním náměstí, kde se navíc spojuje asi pět metro linek, je na výstupu z metra tenhle velkej gap. rozjezd je asi padesát cenťáků širokej a z klouzavýho mramoru, pod váma zhruba patnáct metrů díra do výlezu z metra a všude kolem asi pět milionů cestujících číňanů a turistů. jak se asi tomáš vintr při tomhle fs kickflipu cejtil?!
switch kickflip noseslide tomáš vintr na streetu ještě nikdy z ničeho neudělal a tahle hubba byla pro ten první pokus jako dělaná
tomuhle místu říkají místní love park, protože připomíná slavnej skatespot ve philadelphii. tomáš vintr na jistotu fs pop shove-it bs nosegrind 180
66
a do Brazílie hned po závodech, ale po lehkým nátlaku letenku změnil až na další týden. Týden utekl jako nic a Tulio měl opět odjíždět. V Číně se mu ale zalíbilo a přišla změna letenky číslo 2... V tuhle chvíli už asi víte, co přijde... Uběhl ještě jeden týden a přišla změna letenky číslo 3, odvolání veškerýho focení v LA a místo toho super chilling a skateboarding s kámošema v Shanghai. Už mockrát jsem psal o tom, jaký město to je, jaký množství spotů se tu nachází, jak šílený věci jsme tu v průběhu let zažívali... Takže to nebudu opakovat a místo toho
jsem se rozhodl položit pár otázek Tuliovi, a díky tomu budete mít i vy všichni možnost nakouknout do zákulisí našeho výletu. Z Evropy je to do Číny tak patnáct hodin letadlem. Jak se cestuje ze Sao Paula v Brazílii? Tak to záleží na tom, jakým směrem se vydáš. Můžeš například letět ze Sao Paula do Dubaje a pak do Shanghaie. Nebo letět skrz nějakej přestup v Evropě, nebo dokonce i přes LA. No ale v podstatě je to všemi směry skoro stejný a na cestách strávíš třicet hodin.
Tak to asi na palubě chcípáš nudou. Nějaký rady? Většinou se snažím vyrazit na noc, abych mohl v letadle spát. A vždycky si s sebou beru polštářek kolem krku, to fakt při těch dlouhých letech strašně pomáhá. No a taky samozřejmě iPod nebo iPhone s tunou muziky a filmů. Větší potíž než dlouhý let přináší změna časovýho pásma, která je podle ročního období jedenáct nebo dvanáct hodin, takže komplet přehozenej den. Většinou je to pěkně crazy a zabere mi to tak tři čtyři dny, než se srovnám zpátky do normálního života. Ale nestěžuju si.
Jak se ti v Shanghai vůbec líbilo? Tak tohle město je jedním z mých nejoblíbenějších. Zbožňuju tu jejich kulturu, jídlo a samozřejmě i místní spoty. Jedinej problém je při komunikaci, ale vždycky se dá nakonec nějak domluvit. Když celkově hodnotím Čínu jako takovou, a zatím mám zkušenosti jenom právě ze Shanghaie a Pekingu, musím říct, že je to zajímavá země se zajímavou kulturou. Je tu obrovská koncentrace lidí, aut, motorek, kol. Všichni tu celkem tvrdě pracujou, a bohatý a chudý žijou těsně vedle sebe, což ale nejspíš bude daný tím, že se jedná
tulio a bb si po tomášově odjezdu vyjeli na výlet do nějakýho sousedního města, kde cvakli tenhle půlkilometrovej bs lipslide
o velkoměsto. Počasí tu mají super a skejtování po centru i okolí je nejlepší. Co spot, to pecka, a ani je všechny nedokážeš navštívit. Hodně lidí si pod slovem Čína představuje nechutný jídla a taky se mě pořád někdo ptá, jestli sem jed škorpiony. Jako nejed sem, mají tu i normální jídla, ale pravda je, že když chceš jíst nějaký peklo, tak to neni těžký sehnat. Jakto že sis prodloužil pobyt z týdne na měsíc? Původně jsem chtěl zůstat deset dnů, dát si závod a pak týden streetu ve městě. Jenže jak mě ta Čína baví, jak je tu spousta věcí, kterých si člověk může užít, zvlášť skejtování, jídlo nebo kámoši, tak jsem 68
se prostě rozhod, že si to prodloužím. No a když ta cesta sem trvá tak dlouho a zas tak často se sem nedostanu, tak proč si to neprodloužit na maximum... Takže jsem si letenku měnil celkem třikrát, hehehe. Tak vidíte, i Tuliovi se tu maximálně líbilo. Chtěl bych za tenhle výlet poděkovat našim kámošům, a to jmenovitě: LeeJayovi, Mikovi, Ansenovi, a především BBmu, kterej se stal naším dvorním fotografem, průvodcem, a hlavně supr kámošem. Bez něho bysme neměli šanci tyhle fotky a ani tenhle článek udělat. Díky moc BB!
tomáš vintr a switch kickflip přes zídku a gap přímo u řeky v shanghai, kde momentálně vyrůstá neuvěřitelnou rychlostí centrum pro mladý. všude kolem se něco děje, lidi tancujou, zpívají, jezdí na skatech, lezou po horolezeckejch stěnách atd. parádní místo!
turistika nikdy neomrzí
lidí ve slaměnejch kloboukách je všude po číně strašně moc
rychlá fisheye fotka z iphonu při návštěvě jednoho z kláštěrů
Lucca Zábranská: „Když za surfingem, tak jedině do Francie... Momentálně, stejně jako celou zimu, se nacházím v Les deux Alpes, kde vznikla i tahle stříkačka!“ (foto: Olivier Laselle)
70
W A L
L
Honza Bašný: „Když jsem jednou parkoval u kamarádky na Letný, objevil sem tenhle rail a jen tak ze srandy říkám Márovi Štefanovi, že by tady šel crooked grind... No a druhý den mi náhodou volá Peťo, jestli jdem fotit, a vzniklo z toho todle. Backside crooked výtrh jsem vrátil asi na pátý pokus, byl tam nepříjemný rozjezd z kopce.“ (foto: Peter Mercell)
W 72
A
L
L
Matyáš Volek: „Tenhle spot mi ukázal Panker, vůbec sem o něm nevěděl. Je tam strašně těžkej rozjezd, musíš se rozebíhat skrz křoví a bál sem se při tom o ruku. Nakonec ale radost z tohodle fs nosepicku veliká.“ (foto: Panker)
74
W
L
A
Tomáš Velický: „Byl jsem pracovně na Bright show v Berlíně, zůstal tam pak o den dýl a měl konečně čas si jít zaskejtovat. Dyny, lokál největší, nás vzala na tenhle DIY spot, kterej je kousek od vlaku, a tím pádem dobře přístupnej. Udělali jsme pohodový poježdění s kámošema, spot byl sice rozbitej, ale zařádili jsme si. Bs tailslide byla prdel a já to nemoh odjet. Moravák mi to fotil, už prskal a šel se postavit na druhou stranu. Jen co rozestavil blesky, tak jsem to na první odjel, takže štěstí, že ta fotka vůbec vyšla. A potom se tam objevil úplně vyjetej pener, začal na nás čumět, a tak jsme radši táhli Berlínem dál.“ (foto: Tomáš Frkal)
L
Maťo Nedorolík: „V zimě jsem se dohodnul s Peťom Mercellem, že se potkáme v Banskej Bystrici a že něco pudem vyfotit. Právě jsme točili s kámošema video do evropský soutěže od Blue Tomato, takže jsme měli nachystaný světla a generátory. Přišli jsme na spot, sněhu tam bylo dost, a tak jsme to chvíli dávali dohromady, hlavně dopad, který byl udusaný led. Rozsekalo se to a pohoda, ten fs 1 to switch 5-0 mi tam padnul na třetí čtvrtý pokus.“ (foto: Peter Mercell)
Martin Blaško: „Tahle fotka vznikla při jednom tripu na Dachstein. O tvaru poslední překážky v parku se mohlo hlasovat na facebooku a organizátoři to vždycky podle přání lidí každý dva týdny přestavěli. Při naší návštěvě to bylo lomené esko s donkey na konci a ten můj boardslide tam šel hned.“ (foto: Tomáš „Pinky“ Gríger)
W
A
L
77
L
Peter Molec: „Točil jsem záběry s Peťom Mercellem do mého partu na Volcom videu a zamířili jsme do starého zvolenského kina Mier, který se právě bouralo. Zkoušel sem tam switch ollie, ale přišel bezpečnostní technik a pak dva sekuriťáci, kteří vyhrožovali, že nás zabijou, jestli nás ještě jednou uvidí. S Peťom jsme se proto dohodli na druhý den brzo ráno... kdy jsem to switch ollie vrátil na první a v zádech měl přitom sekuriťáka, který mě honil, hehe. Peťovi pak chtěl rozbít foťák obuškem, ale on se nedal a utíkal o sto šest!“ (foto: Peter Mercell)
Arnošt Ceral: „Tahle fotka vznikla v průběhu skejtovýho kontestu The Osiris Experience, kterej se konal na konci června v amsterdamským skateparku. Jelo se systémem head to head a já bohužel hned na první rozstřel chytil Douwe Macarea. Tenhle holandskej cápek byl loni druhej na Amsterdam Am a The Osiris Experience nakonec vyhrál. Nicméně za ss bs lip a ss bs tail z railu jsem pak sklidil props přímo od Corey Duffela, a to se počítá!“ (foto: Vojen Smíšek)
W
A L
L
79
Lenka Salačová: „Kozákov Chalenge 2012, nevnímám čas, lidi. Poslouchám jen vítr, který rozrážím. Motlitba, ať všechno vyjde, tak jak to mám najetý. Maximální koncentrace, soustředění a silnej zážitek...“ (foto: David Horváth)
81
W A
L L
manual gap na ládví
240 MINUT text: Radek, foto: Panker
JANKA MIHALY V TÉTO ČTYŘTRIKOVCE ZA ČTYŘI HOĎKY SE PŘEDSTAVÍ SLOVENSKÝ SKATER JANKO MIHALA, DEVATENÁCTILETÝ TÝPEK Z NOVÉHO MESTA NAD VÁHOM. NEDÁVNO ÚSPĚŠNĚ ZAKONČIL STŘEDNÍ ŠKOLU A OD PODZIMKA ZAČÍNÁ STUDOVAT LÉKAŘSKOU FAKULTU V BRNĚ. SKATEBOARDING MU JDE TAKY DOBŘE, VYHRÁL SLOVENSKÝ ÉS G.O.S. A TÉŽ SKONČIL CELKOVĚ TŘETÍ NA SLOVENSKÉM POHÁRU. JANKA SPONZORUJE QUIKSILVER, SB SHOP A FOOMO SKATEBOARDS.
pop shove-it na strahově
83
Po úspěšným zakončení střední měl Janko na skateboarding čas. Dal si Slovenskej pohár, pak hned vyrazil do Prahy na Mystic, kde i natáčel s košickejma kámošema do videa YKGM3. Mystickejch závodů se Janko nechtěl zúčastnit, rozhod se to sledovat jako divák: „Dva ročníky po sobě jsem Mystic jel a teď jsem si to užíval jako divák na tribuně. Dal jsem se při tom do řeči s Pankerem a on se ptal, jestli nechci vyzvat těch 240 minut. Šel jsem do toho, akorát že den před focením jsem si strašně zničil skate. Točil jsem na schodech
dokonce šli kolem policajti a ani nezastavili. Panker mi vždy ukazoval, jestli někdo jde, nebo ne, a jestli teda můžu jet.“ První trik šel vcelku rychle, takže kluci sedli do auta a vyrazili směr Strahovský kopec. Trošku riskovali a zastavili se cestou ještě v sámošce pro jídlo a pití. „Nebylo to žádné vyhrocené focení, makali jsme v klídku,“ směje se Janko. Strahov nabízí několik zajímavých spotů, kluci si vybrali plůtek kolem stromu, na kterým se musí dělat výtrh. Janko se rozjezdil borem a lipslidem, a pak už
vrátil a byl jsem fakt překvapený, Panker zakaučoval fakt dobře.“ Mobil ukazoval 12:47 a třetí trik měl Janko za sebou. Ještě mu zbývaly skoro celé dvě hoďky, celkem dost času pro nějakou riskantnější záležitost. „Chtěl jsem jít na Vyšehrad, kde jsem si na mostě vymyslel backside kino. Už jsem to tam zkoušel na kameru a skoro jsem to přitom dal, takže sem si to chtěl potvrdit. Jenže mi to při focení vůbec nešlo, dal si jednu strašnou držku a ještě si přitom totálně dodělal skate. Usoudil jsem, že to nemá
se vrhnul na frontside feeble výtrh. „Už jsem měl tenhle trik v hlavě delší dobu a byl jsem rád, že ho můžu nafotit. Chvíli to trvalo, než se mi to podařilo vytrhnout, a tak měl Panker alespoň možnost zkoušet fotky z různých úhlů. Na spotě byl klídeček, jediný že se tam nějaký lidi učili jezdit autem a pak při jednom z pokusů jeli docela blízko.“ Přesun na další místo netrval dlouho, protože Panker měl v plánu schody nedaleko. „Myslel jsem, že tam nic nedám, mělo to strašně úzký nájezd. Vymyslel jsem si flip, ale Panker říkal, že už to tam padlo. Já sem na schodech celkem marný, moc to neumim, tak jsem volil na jistotu shove-it. První pokusy byly hrozné a vůbec to nevypadalo, že se mi to podaří vyfotit. Ale pak mě Panker poradil, ať se na odrazu nakláním do strany, takže jsem na to myslel a hned to začal lepit. Nakonec jsem to po půlhodině
cenu, a tak jsme hledali náhradní řešení... Napadly mě zídky na Vyšehradě. Zkusil jsem lipslide a pak si řek, že bych to moh přetáhnout do five-0, což by mi pomohlo od těžkýho výtrhu. Panker fotil sekačky, musel jsem na triku pracovat, ale nakonec to padlo. Nejsem spokojenej s odjezdem, ale už jsme se chtěli jít podívat na Mystic, a tak jsme to zabalili.“ Jo, tomu se říká profesionální přístup. Janko svý čtyři triky, který zvládnul za tři hoďky a něco, hodnotí takto: „Měl jsem štěstí, že jsem to mohl nafotit. Na Mysticu mě mrzelo, že jsem se nepřihlásil, a tak jsem byl za ten náhradní plán v podobě 240 minut rád. Focení vyhrocené nebylo, skejtoval jsem triky, co umím. Mohlo to být možná trošku lepší, ale vzhledem k tomu, jaký jsem měl skate, tak jsem rád.“
fs feeble výtrh na strahově
a deska dostala, takže sem netušil, jestli vůbec to focení s Pankerem vydrží.“ Příprava na focení probíhala od Janka zodpovědně. Připravil si jeden spot, druhej vymyslel Panker a zbývající dva ponechali náhodě. Sraz byl v deset ráno na metru na Kobylisích, kam Panker přijel autem a nabral trochu zpožděnýho Janka. Objeli pak pár spotů na sídlišti, až se nakonec zastavili u takový kostky vedle schodů: „Dal jsem si strečing a šel někdy kolem tři čtvrtě na jedenáct na to. Dělal jsem tu manuál, byl to pro mě první trik a celkem hec. Nejtěžší bylo trefit ten manuál, abych nesjel k zábradlí nebo ke schodům, měl jsem strach, že se zaseknu a slítnu až na zem. Dopad byl na zámkovku, jednou se mi to seklo, ale pak už jsem si zvyknul a odjel to na šest sedm pokusů. Překvapivě nás nikdo nevyprudil,
fs lipslide to 5-0 výtrh na zídce, vyšehrad
kickflip 5-0 na zídce za národním muzeem
86
casper flip
240 MINUT
RIŠA TURYHO TERMINÁTOR Z VÝCHODU NENI NIKDO JINEJ NEŽ RIŠO TURY, A TAK JSME BYLI ZVĚDAVÍ, JAK SE POPASUJE S 240 MINUTAMA. TENHLE DEVATENÁCTILETEJ TÝPEK Z KOŠIC UŽ SKEJTUJE DVANÁCT LET, PRÁVĚ SKONČIL STŘEDNÍ PRŮMYSLOVKU A NASTUPUJE NA VYSOKOU. KDO SLEDUJE ZÁVODY, URČITĚ ZAZNAMENAL TURYHO DVOJNÁSOBNÝ TITUL MISTR SLOVENSKA, VÝHRU SLOVENSKÉHO POHÁRU A NAPŘÍKLAD LETOS VÝHRU NA ČSP VE VARECH. SPONZORUJÍ HO STREETMARKET, SM SKATEBOARDS, TYPE-S WHEELS, SKULLCANDY, 12ROLL. text/ Radek, foto/ Panker
Tury měl po maturitě zasloužený volno, a tak se naplno vrhnul do skateboardingu. Jezdil doma v Košicích a závodil na Slovenským poháru v Bánovcích nad Bebravou, dorazil na Concrete jam do Čech a podobně. Týden před Mysticem byl v Praze, připravoval se na závody, a po nich chodil na pražský street a natáčel tu video s Bugatronem. Před focením 240ky tak měl dobrou formu, žádné zranění a mohl do toho jít naplno. Na focení se Rišo připravil poctivě, rozmyslel si, co kde udělá, a dokonce si připravil pár záložních jistot, kdyby měl problémy s časovým limitem. Panker nechtěl nic podcenit, a tak Turyho hnal fotit hnedka dopoledne: „Potkali jsem se už v jedenáct na Muzeu a šli jsme na tu
je tu v okolí dost. Jezdilo se dál a pak se objevili další policajti, tentokráte státní, a těm to bylo úplně jedno, spíš na nás koukali jako diváci, jestli to odjedu, nebo ne. Ke konci už jsem byl celkem nervózní, jestli to vůbec stihnu udělat. Vždycky jsem do toho naskočil, ale pak mi to podjelo. No nakonec to padlo!“ Následoval přesun metrem na Vltavskou, kde si Rišo vybral jistotku v podobě laviček u Hlávkova mostu. „Rozhodl jsem se pro inward heelflip tailslide do fakie a udělal to ještě dřív, než si Panker stačil vybalit foťák.
V tomto momentě ale dochází k nečekanýmu dějovýmu zvratu jak v nejlepším hollywoodskym filmu. Když se Rišo lámal hoďku a půl na prvním spotu, Panker to fotil na sekačku a úplně si tim vybil baterku u foťáku. Musel teď proto vyrazit směrem domů, a focení tak bylo z technických důvodů přerušeno. Rišo mezitím metrem dojel na Lužiny a volným skateboardingem na Pankera víc jak hodinu a půl čekal... Na posledním spotě si Rišo vybral flip do boardslidu. „Čekal jsem na Pankera, řikal, že to bude půl hodiny,
inward heelflip fs tailslide to fakie na lavičce u vltavský
rovnou zídku ze čtyřech, jak je u bývalého rádia Svobodná Evropa. Zkoušel jsem tam flip bs crooked revert, ale nedokázal jsem to odjet. Takže po pár marných pokusech jsme se přesunuli k Národnímu muzeu ze strany, kde je taková zídka ze šesti. Rozhod jsem se tady udělat flip bs 5-0 a zasek sem se na tom snad na hodinu a půl. Vůbec jsem to nedokázal vrátit, nejvíc mě tam trápilo, že chyběl kus tý zídky a podjíždělo mi to. Zdržení taky přinesl příchod městských policajtů, kteří se rozhodli zkontrolovat naše občanky. Opsali si všechny údaje a šli dál, nejspíš si mysleli, že jsme nějaký smažky, kterých
Pak mi to zabralo asi patnáct pokusů, abych to znovu vrátil, ale tenhle trik byla opravdu jistota. Na spotě byl celkem klídek, nikdo neprudil, bylo to v pohodě.“ Bylo půl druhý, kluci si doběhli na Štvanici pro auto a následoval přesun do Holešovic na jeden gap z chodníku na chodník. Jen co Tury udělal první ollie na rozježdění, vyběh sekuriťák a že konec. Panker zkusil domluvit jednu fotku, týpek slyšel „novináři, focení“, hnedka zjihnul jak beránek a všechno dovolil. „Tady jsem casper vrátil na šestej pokus, byly dvě hodiny a já měl ještě hodinku na vrácení posledního triku. V plánu byl rail na Lužinách...“
a nakonec to bylo dýl. Flip boardslide jsem potom vrátil asi tak do půl hodiny, hodně lidí pořád vycházelo z metra a zdržovalo mě. Většinou jsem to naskočil a podjelo to, pak chvíli zlobil flip. Hodně těžký byly i ty trojky před, který jsem musel skočit olíčkem a nohy na dopadu mít připravený rovnou na ten flip na zábradlí.“ Poslední trik Rišo vrací v půl pátý, takže když odečteme Pankerův zásek, tak to za těch 240 minut stihnul: „Takhle na čas jsem zkoušel jezdit poprvý. Je to celkem dobrá věc, člověk si musí naplánovat spoty a pak to dát. A když to nedá, tak prohrál.“
kickflip to boardslide
89
nollie bs bigspin gap v praze na výstavišti
Tebe, když vidim na webu, tak je to zmínka o tom, že máš novýho sponzora. Co že to tak střídáš? Nejvíc sponzorů jsem vyměnil před dvěma rokama, to sem jezdil za Circa, pak Kill, potom iLike a hnedle po nich za Streetmarket. U všech jsem měl jenom slevy, u iLike už to bylo dobrý, ale pak přišla super nabídka ze Streetmarketu a měl jsem šanci se tam posunout vejš. Ale největší chyba ve výměně sponzorů byl přestup od Dickies do Funstormu. Myslel jsem si, že se bude jezdit na tour, ale nic... Naštěstí mě pak v Dickies vzali zpátky. Tvůj nejčerstvější přestup byl k Pumám. Jaký to jsou boty? Ze začátku jsem tomu upřímně moc nevěřil, ale vyzkoušel sem je a jsou suprový. Nasadíš je na nohy a hned se dá skejtovat. Dělaj modely jak citovky, tak bufy, fungujou všechny. Jsou to dobrý boty. Některý lidi to hejtujou, a ani v tom nejezdí. Měli by to zkusit, uviděj, že jsou kvalitní a držej. Mám teď už druhej pár a super. Doporučuju. Kromě změn sponzorů jseš na webu i častým terčem diskuzí... Haters jsou a haters budou, haters gonna hate. Nevim, proč mě hejtujou, za dobu, co skejtuju, sem nepřišel na to, co to má za význam někoho zhejtovat. Některý lidi z toho maj potěšení, a nejspíš ani neskejtujou, prostě se jen připojujou k hejtům. Myslim, že na mě se to nalepilo právě kvůli změnám sponzorů nebo kvůli tomu, jak se oblíkám... Jak dlouho ti trvalo se rozjezdit na úroveň, že si začal uvažovat o sponzoringu? Začal jsem 2005, skejtoval jsem první dva roky opravdu každej den, přišel jsem ze školy a hned ven. Odmala jsem si to natáčel, prostě tátovi jsem vzal foťák a šel jezdit. Po těch prvních dvou letech jsem posílal různý sponsor me videa a uchytil se u Industry
DAVID KALINA COMING SOON TENTOKRÁTE SKÁKAL Z ČLOVĚKA NA ČLOVĚKA JAK KULIČKA NA RULETĚ A NAKONEC TO PADLO DO ŽLÁBKU SE JMÉNEM DAVID KALINA. TOMUHLE PRAŽSKÝMU SKATEROVI UŽ BRZO BUDE OSMNÁCT, STUDUJE NA OBCHODNÍ ŠKOLE NA PRODAVAČE A JAKO PRAXI MÁ PRÁCI VE STREETMARKETU. CELKEM MU JDOU GAME OF SKATE, VYHRÁL V PLZNI A TŘETÍ BYL V OLOMOUCI. DAVID JE SPONZOROVÁN DEATHWISH SKATEBOARDS, PUMA S, DICKIES, SHAKE JUNT A STREETMARKET.CZ.
COMING SOON text: Radek, foto: Panker
hardflip z devíti v praze dejvicích 91
fakieflip ze zídky v praze u trojskýho zámku
shopu, kteří mi pak domluvili Vans. Tam mě to asi posunulo nejvíc.
tipy a podobně. Teď mám v plánu udělat profil 2012, makáme na tom a ještě mám půl roku.
Přemejšlel si v začátcích, že se prosadíš i závodama? Vybírám si závody podle toho, v jakým parku se jedou, kde mi to jde nejvíc. Mám za sebou i nějaký vyhraný contesty, ale jsou to spíš v kategorii do šestnácti let nebo nějaký lokální. Velký závody jsem ještě nikdy nevyhrál. Mě ale celkově baví na skateboardingu to natáčení a focení, mě závody moc extra neberou. Je u toho tréma, park mi třeba nesedne, neudělám nic a lidi mě pak hejtujou, že nic neumim. Na videu je to
Je někdy točení trápení? Když du někam na spot, musím mít rozmyšlený, co tam budu dělat za triky. Trik mi trvá buď deset minut, dopadnu a odjedu. Když se mi to nepovede rychle, tak pak dám sto pokusů, sice třeba dopadám, ale neodjíždím. Je to takovej divnej blok v hlavě. Nejvíc nadějnejch je těch prvních dvacet pokusů, pak už seš unavenej a padáš, protože už sis na to padání zvyknul a neuděláš s tim nic. Když sem jednou dělal fakie doubleflip z devíti, to sem to zkoušel možná i dvě hodiny, v jednom kuse to dopadal, ale za žádnou cenu neodjel. Tenhle trik tu nikdo nedělá, tak jsem si říkal, že to musím odjet, jenže to nešlo. Už sem strašně chtěl a nepřišlo to. Nebo no bigspin z osmiček na Moravě, dopad jsem hned a neodjel, a pak následovalo dvacet zničujících pokusů. Kde teď nejčastějc jezdíš a s kým? Většinou se jdu někam jen tak projet, třeba do Radotína, kde se mnou jezdí moje holka, co taky skejtuje. Samo jezdim i s kámošema, třeba s Matyášem Grossem, kterej měl nedávno skryťáka. Jezdí za Deathwish a Shake Junt jako já. A taky jsem se seznámil s dobrou partou lidí ze Slovenska, kteří sem často jezdí, a mají tam kameramana Martina Repku, s kterým se mi dobře točí, a je to super týpek. Radotín je novej, čistej park, tam se ti desky moc nelámou, co? Když jezdím v Radotíně, tak to mi deska vydrží, no. Já to mám s deskama stejně jako s tim vracením, buď jde skejt hned, anebo mi vydrží tři tejdny. Trucky a kolečka neničim, mám třeba teď Ace trucky a drží už půl roku. A kolečka Deathwish to samý. Mě to zajímá proto, jestli ti stačí limity od sponzorů, nebo musíš někam chodit makat, abys měl prachy? Když u Deathwish vidí snahu, že jim posílám záběry a tak, skejty mi dávaj, s tím problém nemám. A s Pumou to bude stejný, si myslím. Důležitý je věci nešmelit. Jakmile s tím začneš, tak budeš u sponzora za debila a už pro tebe nic dělat nebude. Do práce chodim do Streetmarketu, třeba makám měsíc a vezmu si trucky nebo šroubky, prostě věc, na kterou nemám sponzoring. Jinak mě podporujou rodiče, už od začátku. Mamka byla strašně ráda, že něco dělám a neflákám se. Díky tomu jsem se posunul. Třeba i teď, jak sem neměl sponzora na boty, tak mně máma na ně vždycky přispěla. Za podporu rodičům určitě děkuju. Jak se vůbec tenhle profil fotil? Byla to pecka. Mirek Kvapil mě volal den předem, jestli mám čas něco nafotit. Ani sem nevěděl, o co jde. Měl jsem ráno sraz s Pankerem, začali jsme v deset a v jednu končili, bylo to super, bavilo mě to. Nejvíc si vážim doubleflipu, jak mám na sekvenci. Na tomhle spotě jsem dělal backside flip na video a strašně se s tim trápil. S Pankerem mi to tam padlo do patnácti minut. A taky mě potěšil hardflip z devíti na Dejvický, ten se poved do pěti minut. Já se snažil dělat triky, co umim, abych se s tim netrápil. Panker totiž neměl moc času, nechtěl sem ho zdržovat.
jiný, tam je to o těch nejlepších tricích... Ale stejně skate for fun, já ty závody jezdím, abych se projel a zajezdil si s kámošema. Jaký videa si natočil? Od roku 2007, jak sem začal jezdit za Vans, tak jsem každej rok natočil profil. Nejúspěšnější byl asi teď z loňska pro Streetmarket, kterej byl celej ze spotů. Rok co rok se snažím udělat velkej profil, malej profil a do toho nějaký skatepark montáže, trick
Když s někým děláme coming soon, je to proto, že si myslíme, že o tom člověku ještě uslyšíme. Jaký máš plány? Chtěl bych co nejvíc točit, a rok co rok přicházet s lepším profilem, aby lidi viděli, že mám progres. Najít třeba úplně nový spoty, takový, na kterých nikdo nikdy nejezdil, a udělat z toho celej profil. Taky bych se chtěl dostat do nějakých dobrých teamů, abych měl u sponzorů lepší podmínky, třeba se dostat k Deathwish. Ale to je možná jedno, já stejně skejtuju proto, že mě to baví. A když něco přijde, tak to přijde...
doubleflip v praze holešovicích u metra
93
IGOR HANEČÁK TAK TOHODLE SKATERA V DAVU ROZHODNĚ NEPŘEHLÍDNETE... TEN JEHO PUNKOVEJ ZJEV UTKVĚL V HLAVĚ I NAŠIM REDAKTORŮM, A TAK JSME SI HO NA PORADĚ VYBRALI JAKO ŽHAVÝHO KANDIDÁTA NA MINIPROFIL.
Na začátek se nám představ... Tak jsem z Popradu a jezdím šest sedm roků. Začínalo to tak, že jsme se přestěhovali v Popradě z jednoho sídliště na druhý, kde jsem viděl kluky na skejtech. Chtěl jsem taky, rodiče mi koupili levnou klasiku odněkud ze sportovního obchodu. Blbý bylo, že mi skejt vydržel asi dva roky, takže počáteční progres byl pomalý, byla to sračka. Co přineslo zlepšení tvýmu skateboardingu? Řek bych, že asi zranění, který mě nahecují. Před
dvěma lety jsem měl palec a nemoh jezdit skoro dva měsíce. Heclo mě to začít víc jezdit, šlo mi to a pak jsem povolil, opět se přestal snažit a zase se zranil. Opět mě to heclo. Je nepříjemný se povzbuzovat zraněníma, ale tak to mám. Fotku máš z Prahy. Jak jsi tu často? Já mám ještě jeden rok školy, chodím na uměleckou školu v Kežmarku, je to obor propagační výtvarnictví. Až skončím, tak se asi přestěhuju do Prahy. Mám tu rodiče, takže každý dva měsíce nebo když máme volno, přijedu.
Jezdíš závody? Loni jsem začal víc objíždět Slovenský pohár. Jezdím na závody rád, kvůli tý atmosféře a lidem. Ani přitom nemám moc trému, někdy se zadaří, někdy prostě ne. Potom ale přijde kalba a vždy se zapomene na to, jak se jezdilo. Nemyslete si, že to mám však jenom o kalbě. Já se snažim dělat všechno pořádně a při závodech se snažim, co nejvíc. Co tě nejvíc baví jezdit a kde? Když jsem začínal, strašně jsem se bál railů, ale teď
MINIPROFIL text: Radek, foto: Panker fs 50-50 na docela vysokém zábradlí v praze vršovicích
95
v poslední době mě bavěj nejvíc ze všeho. Většinou se v Popradě rozjezdíme v parku a pak vyrazíme na street. Co se mě a techniky týče, takový ty stalinovský věci, to neni pro mě, na to nemám trpělivost. Obdivuju, že někdo dokáže ty flipy do nevím čeho, ale neni to pro mě. Já mám rád kreativní věci, kreativní v tom smyslu, že to málo lidí zkouší. Ty seš už od pohledu punkáč. Jak to? Už si ani nepamatuju, kdy jsem se k tomu dostal, asi mě to nějak postupně začalo brát. Neřikám, že poslouchám jenom punk, poslechnu si cokoliv. Já si na ten svuj punk zjev zvyknul, vždycky mě překvapí, že se někdo zajímá o muj zámek v uchu nebo dvojbarevnou hlavu, já už o tom ani nepřemýšlím.
Sponzoruje to vůbec někdo? Jedna popradská značka BonBon skateboards, který tímto zdravim. A taky Mirek Kvapil, který si založil eshop Darkslide.cz. Teď už to nějak dává dohromady, už to funguje. Jsem tam v dobrým teamu, natáčíme svoje krátký video o třech čtyřech tricích. Už brzo bude na netu. Na fb jsem si teď přečet, že ses zrovna vrátil v „pretoxikovaném“ stavu z nějakýho fesťáku. Takže sex, drugs, rock‘n‘roll? Hehe, asi tak. Ale byl fesťák, už asi třetí za poslední měsíc, takže je to nabitý. Chvíli trvá se dostat zpátky do reality a pak můžu jít jezdit. Ale jinak drogy neprovozuju, jsem věrný alkoholu a ježdění. Jo
a vlastně tetování. Mám strojek a učím se to, ať mi ta umělecká škola k něčemu je. A taky kapela, hrajeme punk seknutý craftem, zkoušíme tak dvakrát měsíčně a měli jsme už pár koncertů. Plány do budoucna? Jít se skejtem víc nahoru. A taky se zlepšit v tetování, na tom potřebuju makat. Dostává se to do módy, taterů bude třeba. Co přesně bude, nevím, hlavně nechci makat v nějaký továrně od rána do večera. Děkovačka? Mirkovi Kvapilovi, BonBonu, kámošům z Popradu, a vlastně všem slovenským skejťákům, s kterýma jezdím. Taky díky rodičům za první skejt. A prostě díky všem, co jezdí a co si stojí za tím svým.
PŘED 10 LETY
text: Radek marčík
komárek
fencl
SHOPS
Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428
vintr
YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
litinský
69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143
minol
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
puto
Skateboarding šel tenkrát nahoru, třeba hned první reklama Horsefeathers s Honzou Jandou ve fs lipslide na railu z 10 stála za to. Po úvodníku a novinkách přicházej Špekovy dopisy a po nich první článek – SK8 trip. Před deseti lety nebyla doba zrychlená jak dnes, a tak umožňovala velký výlety autem po republice bez toho, abyste mysleli na práci. Začali jsme v Karlových Varech a pokračovali přes Brno do Bratislavy. S Petrem Horvátem je v časáku i velký rozhovor, prozradí v něm, že ho baví chodit do školy, protože se tak může vyhnout nástupu na posranou vojnu, a že kdyby to šlo, tak je studentem do čtyřiceti. První snb článek je reportáž o Orlických a Rychlebských horách, a mihnou se v něm lokality jako Čenkovice, Dolní Morava a jména René Dobeš, Mojmír Langer, Robert Látal. Plakáty v časáku má Horvát, Komárek či Marčík, v právním okýnku se radí jak na reklamaci v obchodě. V reportáži z Etnies Europen Open z Mnichova se píše, že Tomáš Vintr skončil jako nejlepší z našich 17 a vyhrál to Chris Astrom. Pořádný hory maj ve Švýcarsku, a proto se tam taky konal závod RB Xtreme Verbier, freeride záležitost. Byli jsme oficiálně pozvaný od organizátorů, a tak jsme se třeba prolítli ve vrtulníku a podobně. Krásný vzpomínky.
BOARD 56 (ČERVEN 2002)
PŘED DESETI LETY DĚLAL MALEJ HORVÁT FS NOUSGR NA RAILU V PRAZE STRAŠNICÍCH A VŮBEC NIKDO Z TOHODLE TRIKU NECHÁPAL. ČASÁK MĚL PREMIÉROVĚ 96 STRÁNEK, PROSTĚ BYL TO KRÁSNEJ TLUSŤOCH NA LÉTO, A Z TOHO JSME ZASE PRACOVNĚ NECHÁPALI MY V REDAKCI.
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155
Velký článek je o jarních sk8 závodech, na předních místech se objevují jména jako Horvát, Vintr, Janda, Minol a v dětských kategoriích třeba Daněk, Kadlc a Bubla. Větší rozhovor má v časáku i Flo Marfaing, v tý době jeden z nejlepších evropských skaterů. Následuje reportáž o kanadském zimním středisku Whistler a pak je tu skateparáda, unikátní fotosoutěž s hlasováním přes mobil. Miniprofil Martina Hanuska končí větou: „A jestli nezačne zewlovat, kouřit skunky a pít, brzo se z něj nejspíš stane skejťák, kterej bude míchat kartama na českých závodech.“ Následuje 3na3 s Michalem Farkačem, největším letcem, škola nose manualu, bs varialu a tím časák končí.
Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645