Board 134

134

ROZHOVOR

MATYÁŠ VOLEK

HAPPY B‘DAY MR. PELIKAN | INTERVIEW JUSTIN BROCK BURTON ŠPINDL SPRING SESSIONS OFF THE WALL SPRING CLASSIC číslo 134 / červen 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK

analogclothing.com

SWITCH POP SHOVE

GARRETT HILL & BILLY MARKS ISTANBUL, TURKEY

A DOCUMENTARY FILM BY FALLEN FOOTWEAR

skate.vans.com/halfcab20

INTRO 134 BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Peter Mercell, David Blažek, Mirek Kvapil, Michal Brouček TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Dan Peřina ŠOTEK Sviňák sr.

KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588

9

„Ten spot, co mám na obálce, je hrozná šílenost. Neni tam vůbec odjezd, nic, jen tohle křoví a v něm strašně trnů. Je to tak dopadnout, odjet to a skočit pěkně rovnou na připravenej airbag z kartonů. Dal jsem to jenom jednou! Už se sem nikdy nevrátim. Na nic!“ Rozhovor s Matyášem Volkem začíná na straně 26

na obálce: Matyáš Volek posílá strašný ollie do banku pod mostem Barikádníků v Praze (foto: Panker) ročník 18 / číslo 134 / červen 2012, toto číslo vyšlo 23. 5. 2012, příští číslo vyjde 15. 8. 2012, cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

SKATEBOARDING 26 52 62 70

ROZHOVOR MATYÁŠ VOLEK INTERVIEW JUSTIN BROCK OFF THE WALL SPRING CLASSIC THE WALL Po dlouhé době na stránky Boardu opět zavítala fotogalerie a uvidíme, jak dlouho se nám tu ohřeje.

82 86 90 94

240 MINUT: PLATONOV 240 MINUT: DABOCZI COMING SOON: HOUKA MINIPROFIL: BANDRI

SNOWBOARDING 36

HAPPY B‘DAY MR. PELIKAN Ivan Zobák Pelikán oslavil v loňském roce padesátiny a jako dárek dostal od svých kámošů letenku a snowboarding v Americe, plus startovní číslo do závodu Bank Slalom.

44

BURTON ŠPINDL SPRING SESSIONS Dovedete si představit rozloučení se se zimní sezonou jinak?

ENTERTAINMENT 14 18

RIDERS NEWS TEST THE BEST: CRUISERS & LONGBOARDS V poslední době se stává ježdění na cruiserech víc než modní vlnou, a tak jsme si pro vás připravili přehled pár zajímavých modelů, které můžete na českém trhu pořídit.

20 21 22

TEST THE BEST: BOARDSHORTS TEST THE BEST: EARPHONES PRODUCT NEWS Potřebujete provětrat peněženku?

Podívejte se, za co se dají vaše peníze utratit.

96

PŘED DESETI LETY: BOARD 55

OBSAH 134

KOMPLETNÍ NABÍDKA @ W W W.ABADON.CZ

RIDER‘S NEWS

Velkou slávu si užil Tomáš Javůrek ve Štětí, kde vyhrál Refresh contest. Radost mu ale dlouho nevydržela, neb si pochroumal kotník, takže následovala pauzička. Naštěstí se to do závodů v polském Lešně dalo do kupy a Javor si moh jet užít tuhle nádhernou plazu. V současnosti už je doma a natáčí skateparkovou montáž s Burg production, která by již brzo měla spatřit světlo světa.

Při pohledu na výsledky jarních evropských závodů by si nikdo nepomyslel, že ještě před pěti měsíci měl Martin Pek v noze šrouby.

Z těžký zlomeniny nohy se ale uzdravil perfektně, naladil formu a teď fakt dává. V Itálii na Spring sessions vyhrál a v polském Lešnu na Back to streets skončil druhý. Skvělou rozježděnost teď Martin využije, skoro každý víkend na něj totiž čeká nějaký závod, třeba ČSP, World cupy, a navíc by měl vyrazit s Vans na nějakou tour.

tomáš javůrek

Poté, co Danielu Rahmanovi postavili pět kilometrů od domova radotínský skatepark, jezdí tam skoro každej den, je z něho maximálně nadšenej a všem doporučuje tam dojet na návštěvu. Jako důkaz kvality radotínskýho poježdění může být fakt, že Daniel nedávno vyhrál kategorii 14 až 16 let na Make it Count závodech v Praze Strašnicích!

Poctivý denní studium na Moravský univerzitě v Olomouci si Daniil Platonov kompenzuje ještě poctivějším skateboardingem o víkendech. Ze svýho domácího Prostějova vyráží nejčastěji do Brna, kde například natočil svoje welcome video pro nového sponzora Skullcandy.

Nejvíc ovšem maká s kameramanem Laššem na pokračování videa East coast, které by mělo vyjít na podzim.

daniil platonov

martin pek

daniel rahman

Zajímavý zimní program měla Maťa Molnárová, která se na dva měsíce přestěhovala do resortu Laax, pracovala tu a jezdila každý den. Díky tomu se přestala bát rotovat na skocích, a progres a nové triky tak přišly bez zbytečného hrotu. Momentálně vymýšlí, jestli se učit, nebo vyrazit na Dachstein, ale nejspíš vyhrajou hory a státnice pak proběhne až v létě!

Jakub Jarolím diktuje jak šílenec, dává nové a hustější triky, a celkově se brut připravuje na letošní skateboarding.

Na nohách při tom zkouší novej polokotníkovej model bot Puma, a jak sám říká: „Jsou to boty, který nemusíš rozšlapávat a ve kterých se dá hned jezdit.“

Maturitní zkouška stojí v cestě skateboardingu Braňa Mrváně, a aby toho nebylo málo, ještě si do toho naložil autoškolu. Na ježdění si ovšem stále čas najde a natáčí dokonce dva profily najednou.

Jeden internetovej s Cibim a Pistou, druhej pak do většího videa Steva Kurilly. Oboje by mělo vyjít do konce roku.

RIDER‘S NEWS

S velkou pomlázkou, a ještě větším košíkem chtěl vyběhnout Honza Minol do brněnských ulic, ale ještě předtím se zastavil na pojezd ve skateparku. Zde ho po krátkým svezení nevybíravě sejmul jeden biker a Honza putoval do nemocnice, kde nemusel ani koledovat a byl odměněn diagnózou naštíplé žebro...

Přejeme brzké uzdravení.

Ve velký jarní formě je Matyáš Volek, a to hlavně díky tomu, že jeho operovaná ruka je v maximální pohodě a v ježdění ho vůbec neomezuje. Kromě klasický práce má teď ještě takovou brigádku a spolu s kámošema staví doma v Říčanech, v areálu opuštěné věznice, betonovej bowl. Je se na co těšit!

Krásný jaro zažívá Maxim Habanec. Jen co se vrátil z Dubaje, odfrčel do polského Lešna, kde nedal nikomu šanci a vyhrál Back to streets závod na místní přenádherné plaze. Koncem měsíce na něj ještě čeká maturita, a jen co jí zdolá, opět vyráží na cesty a závody po Evropě, například na Far‘n‘High do Paříže, Red Bull Arcade do Itálie nebo WCS pohár do Říma.

Svojí kolonku sponzoři rozšířil Rišo Tury o značku Skullcandy, která se mu stará o super zvuk při ježdění. Natočil pro ně i welcome video, které je k vidění na Boardmag.cz. Jinak volný čas věnuje Rišo především přípravě na maturitu a trpělivému shánění sponzora na boty. Taktéž se zúčastnil závodů v Lešně, bohužel si tam lehce pochroumal ruku a dostal na týden sádru.

matyáš volek

maxim habanec honza minol

rišo tury

V jednom kole je Nikolas Tušl, který teď plánuje s Nike letní tour. Krom toho se snaží dávat dohromady svoje vypadávající rameno, aby se mohl věnovat skateboardingu na 100 %.

Na výběr má dvě možnosti, operaci, nebo posilování. Takže radši volí činky a uvidí, jestli to bude stačit.

Nejlepší jaro svý skate kariéry zažívá Helas caps a Orion trucks rider Marek Zápražný. Po několikaměsíčním pobytu v USA, kde natáčel a fotil edity pro svý sponzory, míří zpátky do Evropy. Mezitím mu vyšlo na SkateboarderMagu video z Číny, ze kterýho se posrala půlka zeměkoule. V době uzávěrky Boardu jezdí Marek s evropským LRG teamem po Německu, kde je na tour spolu s jezdci jako Helder Lima a Sewa Kroetkov v zajetí fanynek.

Před nedávnem se Tomáš Vintr vrátil z Shanghaie, kde spolu s partičkou Lutzka, Oliveira, Martinez, Hendley a pár dalších lidí zabíjeli na X games, což ovšem byla jen okrajová záležitost tripu. Hlavní náplní bylo dvoutýdenní natáčení pro ESPN, z čehož vzejde hodinový pořad pro tenhle americký sportovní kanál.

Film by měl být o pobytu v Číně a celkově o životě profesionálních skaterů. Na obrazovkách by se to mělo objevit někdy v srpnu.

SUBFORM, Street Market, Tornado, Rip Curl, Rock'n'Roll, Snowbitch

Puma On Board se chystá na roadshow. Více info na:

Jakub „Vejc J „Vejce“ ce“ J Jarolím

PUMA S mid

18

ROXY BALINA

CREATURE WRENCH

QUIKSILVER BREAKAWAY LB

Náš přehled nezapomíná ani na holky, pro který tu máme speciální cruiser Roxy Balina.

Na devítipalcový desce s velrybím motivem najdete longboardový trucky s otočeným kingpinem pro lepší zatáčení a 63milimetrový průhledný kola o tvrdosti 83A s ložiskama ABEC 7. Super holčičí design je ještě umocněnej růžovym gripem. Tenhle komplet je k mání za 3.650 Kč.

Nejoriginálnějším tvarem na trhu bezesporu vyniká Wrench značky Creature skateboards.

Tenhle obří klíč v kompletu za cenu 4.190 Kč pořídíte se 130mm truckama Bullet a černejma kolama OJ Hot Juice velikosti 60 mm a tvrdosti 78A.

Longboard Breakaway LB z nabídky značky Quiksilver může bejt váš za 3.250 Kč. Tenhle model je 8.06 palce širokej, 34 dlouhej a jeho vršek je opatřen černym gripem. O zatáčení se staraj standardní pětipalcový trucky, na kterých najdete žlutý 63mm kola tvrdosti 83A a ložiska ABEC 5.

CLICHÉ SAGRADA

FREEDOM DOLLY THE FISH EYE

V nabídce francouzský značky Cliché skateboards je i série cruiserů s vyobrazenejma památkama různejch světovejch metropolí. Samozřejmě nechybí ani Barcelona a její Sagrada Familia, která je natisklá na desce o rozměru 8.25 x 32 palce. Namontovaný jsou pětipalcový trucky Film s měkkejma 54mm streetovejma kolama. Za 3.250 peněz hodně muziky.

Desky cruiserů z produkce Freedom Dolly jsou vyráběny s použitím bambusu, a ani The Fish Eye není výjimkou. Klasická sedmivrstva se šířkou 8 a dýlkou 28.81 palce je vybavena truckama Bent Metal s invertovanym kingpinem, 62mm kolama ideální tvrdosti 83A a ložiskama ABEC 7. Rybí motiv najdete jak zespoda, tak i nahoře na gripu, a tohle vše může bejt vaše za 3.390 Kč.

GLOBE CHROMANTIC

SORRÁČ MINIKUFŘÍK

ALMOST THUMBS UP

Představovanej cruiser značky Globe je širokej 9.4 palce, dlouhej 82,5 cm, disponuje lehce nakoplým tailem a díky tomu je velmi stabilní.

Deska je navíc opatřena protiskluzovou technologií Globe first brushing a doplněna o pěnovej tailpad grip. Na 150milimetrovejch truckách Slant najdete 62mm kónický kola o tvrdosti 83A, který pořádně jedou díky lóžům s přesností ABEC 7. Chromatic se vyrábí ve dvou barvách a seženete ho za 4.150 Kč.

Pankerova firma Sorráč si pro svý zákazníky připravila super lehkej komplet s pracovním názvem Minikufřík. Na desce šířky 7.125 palce s originálním držákem najdete trucky značky Theeve s titanovejma osičkama a kolečka Bones All Terrain Formula o velikosti 60 mm opatřený ložiskama ABEC 9. To vše za cenu 3.600 Kč.

Několik cruiserů má ve svý nabídce i značka Almost skateboards. Mezi nima je i model Thumbs Up s indiánskym motivem, kterej seženete za 3.550 Kč. Za tuhle příjemnou cenu se vám dostane kvalitních trucků Tensor, který sou opatřený 85A kolama o rozměru 53 mm, Almost ložisek ABEC 7 a gripu s výřezem pro grafiku ptačích per.

SANTA CRUZ THE SIMPSONS HOMER Legendární značka Santa Cruz se výrobou cruiserů zabejvá už delší dobu a většině z vás určitě neunikla její povedená edice The Simpsons.

Jedním z nejzajímavějších kousků je 10.1 palce širokej a 31.7 dlouhej Homer se 65mm kolama Road Donnut tvrdosti 78A a truckama Bullet 185.

Cena na krámech je 4.290 Kč.

CRUISERS & LONGBOARDS Cruisery a longboardy v posledních letech zažívaj obrovskej boom. No ono taky není divu. S jejich měkkejma kolama je můžete po městě používat místo kola a během chvíle bejt kdekoli, kam vede aspoň trochu normální asfalt. No a jaký nejzajímavější přibližovadla náš trh nabízí?

VANS GNARWHAL BOARDSHORTS 21" Superstrečový koupačky s klasickým střihem modelu Gnarwhal jsou ušity z látky o obsahu 86 % polyesteru a 14 % elastanu. Mají silikonem ošetřenou vnitřní stranu pasu a zapínání ušitý do V, což zabraňuje jejich sklouzávání. Šortky jsou kompletně bez vnitřních švů, a nabízej tak maximální komfort.

Tyhle boardshorty pořídíte v packu se stěrkou na vosk, otvírákem a plochym šroubovákem za 1.650 Kč.

A aby se vám s nima pohodlně cestovalo, můžete je jednoduše smotat do jejich vlastní kapsy.

MATIX TYPEBREAKER

RIP CURL MIRAGE

Model Typebreaker je ušitej z pružné látky složené z 86 % polyesteru a 14 % elastanu.

Tenhle extrémně lehkej a rychleschnoucí strečovej matroš zaručuje velmi pohodlný nošení. Ergonomicky střižený panely vám pak garantují perfektní pohyblivost. Na pravý noze těchto celopotištěnejch plavek v rasta stylu za 1.490 Kč najdete ještě kapsu na zip.

Mirage boardshortky, který byly navrženy speciálně pro Gabriela Medinu, jednoho z nejlepších surfařů světa, mají nejen super design, ale navíc si zachovaly všechny vlastnosti boardshortek z kolekce Mirage. Jsou ušitý ze stretchovýho rychleschnoucího materiálu a švy jsou řezaný laserem. Z toho je jasný, že v pohybu vás nebude rozhodně nic omezovat. Mirage jsou k mání ve všech Rip Curl shopech za 2.299 Kč.

BOARDSHORTS I když Tomáš Hafner o tom ve svym známym songu zpívá, Slovensko, a ani Česko rozhodně nejsou rájem surfařů. Stylový a funkční boardshorty se ale rozhodně v šatníku neztratěj, protože uplý slipový plavky vám někde u bazénu nebo na koupáku určitě obdiv kolemjdoucích roštěnek nepřinesou.

QUIKSILVER KELLY SLATER

NIKE LEGACY GS JULIAN WILSON PRINT Tyhle parádní pestrobarevný boardshorty pro Juliana Wilsona navrhla přímo jeho máma Nola. Model Legacy je vyrobenej ze strečovýho materiálu, kterej je pružnej do všech stran, a navíc nevsakuje vodu. Tím pádem i namočený zůstávaj furt lehký a zároveň rychle usychaj.

Plavky maj minimum švů, na kritickejch místech nejsou dokonce vůbec žádný. Jedná se o produkt velmi šetrnej k přírodě. Na výrobu jedněch boardshortů je totiž použito devět plastových lahví. Cena na krámě je 2.390 Kč.

20

Už z názvu je jasný, že tyhle plavky jsou pro modelem největší ikony světovýho surfingu, jedenáctinásobnýho mistra světa Kellyho Slatera. Samozřejmostí je naprostá volnost pohybu, schnutí až dvojnásobnou rychlostí než u běžnejch boardshortů a double-up closure, tzn. dvě velikosti zapínání. Tuhle černo-bílou pecku si můžete pořídit za 2.000 Kč.

URBANEARS BAGIS Za 790 Kč jsou k dostání pecky Urbanears Bagis s odolnym kablíkem, kterej můžete navíc spojit a ze sluchátek si v mžiku vytvořit řetízek na krk.

Tak budete vždycky vědět, kde sluchátka máte. Špunty s výměnnejma koncema jsou přímo v uších, a tím redukují okolní hluk.

COLOUD IN-EAR

MARSHALL MINOR

Sluchátka In-Ear značky Coloud hrajou všema možnejma barvama.

Na pogumovanym kabelu je mikrofon a tlačítko pro příjem hovorů, nechyběj vyměnitelný nástavce a cena byla stanovena na 590 Kč.

Pecky Minor světoznámý muzikantský firmy Marshall maj kabílek potaženej textilií, kterej se tak nikdy nezamotá. O pohodlí se znovu staraj vyměnitelný nástavce různejch velikostí spolu s patentovanym systémem Earclick a nechybí ani handsfree. Cena je 1.690 Kč.

EARPHONES Spousta z vás určitě nedá dopustit na ježdění s hudbou. Člověk si pustí song z oblíbenýho videa a mnohem líp se hecne do triků.

Klasický sluchátka přes hlavu ale hodně lidem nevyhovujou, protože padaj, a prostě v nich není takový pohodlí. Proto tu máme přehled nejlepších pecek na trhu.

SKULLCANDY FIX ROXY X JBL Stylový, pouze tři gramy vážící sluchátka značky Roxy se vyráběj v bílo-černý verzi Safari nebo pestrobarevný Sunrise za cenu 1.375 Kč. Zárukou skvělýho zvuku je spolupráce Roxy se známym výrobcem audio vybavení, značkou JBL.

NIXON WIRE 3-BUTTON MIC Designově vyvedený Nixon Wire 3-Button mic jsou pohodlný pecky s výměnnejma špuntama. Sluchátka disponujou mikrofonem a třema tlačítkama, který jsou plně kompatibilní s iPhonem.

Přibalený je i cestovní pouzdro a můžete je mít za cenu 1.390 Kč.

BENCH RHYTHM Sluchátka Bench Rhythm za cenu 790 Kč nabízej skvělej design a pohodlí, který zaručujou výměnný špunty. Vyráběj se v různejch barvách, skvěle basujou a hrajou.

V balení navíc najdete i zapínací pouzdro.

Revoluční technologie sluchátek FIX pro dokonalý usazení v uších představuje novej trend v designu pecek. Díky ní navíc vynikne i skvělá interpretace basů. Dále je tu vychytávka Mic3, jejíž pomocí můžete ovládat hlasitost a tracky ve svym iPodu nebo iPhonu a zároveň přijímat hovory. V ceně 1.799 Kč je i pevný cestovní pouzdro.

URBANEARS MEDIS Značka Urbanears má za 1.090 Kč v nabídce i model Medis s kabelem potaženym textilií s handsfree. Součástí balení je systém patentovanejch nástavců různejch velikostí, který jsou vložený přímo v uších. Ty pak nebolí ani při celodenním poslechu a sluchátka nevypadávaj.

PRODUCT NEWS Koncert Metallica je už sice za námi, ale léto bude ve znamení jedné rockové akce za druhou, takže proč se na to od Analogu neoblíct. Shortky Remer stojí 1.690 Kč.

Svět v pořádnejch barvách uvidíte skrz sluneční brýle Electric, model s echt názvem Capt. Ahab. Modré provedení má opravdu něco do sebe a za kvalitu si zaplatíte 2.790 Kč.

Blíž přírodě se ocitneš v DVS botech Rico CT, v jejich rasta barevném provedení black hemp. Svojí kvalitou tě potěší a cenou určitě taky, protože se dají koupit za 1.590 Kč.

Když se řekně Hurley, neexistuje žádná silnější asociace než Phantom Boardshorts. Od chvíle, co tento model představili, zaznamenaly tyhle boardshorts revoluci mezi surfaři a ne náhodou byly v silné konkurenci ostatních značek vyhlášeny 4 roky po sobě boardshortkami roku! Na obrázku je model Phantom King’s Road, který se nabízí celkem v 5 barevných kombinacích a dostanete ho za super cenu 1.799 Kč.

Pěkný džíny od Quiksilveru určitě lze v létě využít při mnoha příležitostech. Model Norpac Curve má příjemný střih, pěkný barvy a seženete ho za 2.375 Kč nebo 95 ¤.

Čepice s pěknym ksichtem na vás čeká v podání značky Neff. Tenhle model s označením Corpo si můžete pořídit za 690 Kč.

Klasický tričko od Quiksilveru s označením Basic stojí 750 Kč / 30 ¤ a nabízí velmi zajímavý potisk, který přitáhne nejedno oko.

Na léto se můžete slušně vymodelovat kompletem od Nike SB. Nahoru nahodíte klasický nátělník Nike SB Tank Top za 540 kaček, ve kterém se díky matroši z technologie Dri-Fit moc nezapotíte. K tomu šortky Nike SB Cruiser za 1.390 Kč, který jsou díky 5% spandexu v látce velmi pružný a neomezují váš pohyb, a navíc jsou i z Dri-Fitu, takže opět budete rychle v suchu.

A na nohy natáhnete Nike SB Team Edition botu za 1.790 Kč, která vám padne hnedka přesně a nemusíte jí nijak rozježďovat. Podrážka je vulkanizovaná, s tlumením ve stélce, svršek ze semiše s minimem švů. Prostě hodně stylový muziky za dobrý peníze.

PRODUCT NEWS

Fotku s fanynkou na Quiksilver tričku Roadie Tee trhá surfařská fotka a tenhle design pořídíte za 875 Kč nebo 35 ¤.

Sluníčko se do toho začíná pořádně obouvat, takže je nejvyšší čas si pořídit ňáký fajnový suny. Určitě se mrkněte na novou kolekci od Smithu, která letos nabízí opět spoustu novinek. Parádní designy, super fitting, a hlavně vysoce kvalitní provedení, použité technologie a materiály. Na obrázku jeden z bestsellerů – Smith Gibson, který je k dostání za pěkných 1.999 Kč.

Je tu léto a čas vyrazit k vodě.

Ve stylových boardshortkách Fallen, které se ještě vyrábí v barvách rasta a grow, budeš vyčnívat z řady. Pohodu nakoupíš za 1.081 Kč.

Svoje přes zimu poctivě vypracovaný bicáky můžeš ukázat v originálním černém tílku s motivem Liquor od Santa Cruz, a bude tě to stát podobný prachy jak láhev dobrýho pití. Cena 555 Kč.

Zajímavý boty Withs v džínovém looku nabízí firma Gravis a pořídíte je za 1.560 Kč.

Teplý měsíce před náma, tak proč si pařit hnáty. V Quiksilver žabkách se určitě nezapotíte a vaše peněženka při platbě modelu Abyss za 550 Kč nebo Molokai za 450 Kč taky ne.

Stylový boardshorts má ve své nabídce taky firma Analog, tyhle s označením Staple vás přijdou na 1.430 Kč.

Pěkná snapback čepka od Santa Cruz s názvem MF dot může ozdobit tvojí hlavu za 555 Kč.

Designéři firmy Meatfly přichystali na léto sadu triček s mnoha motivy na téma logo své značky. V nabídce jsou jak pánská, tak i dámská, vše za cenu 580 Kč.

MATYÁŠ KDYBYSME BYLI VŠICHNI STEJNÍ A DĚLALI VŠECHNO STEJNĚ, PAK BY BYLO VŠECHNO STEJNÝ, A TÍM PÁDEM NUDNÝ, JAK TAHLE VĚTA. NAŠTĚSTÍ TO NA SVĚTĚ TAKHLE NECHODÍ, KAŽDEJ JSME ÚPLNĚ JINEJ, A NĚKTEŘÍ Z NÁS JSOU DOKONCE VELMI UNIKÁTNÍ. NAPŘÍKLAD TAKOVEJ MATYÁŠ VOLEK, S KTERÝM PŘINÁŠÍME ROZHOVOR, TEN SE VYMYKÁ ÚPLNĚ VŠEMU.

bs 50-50 bs revert v praze na střelničný u kauflandu

VOLEK Je pátek, přesný poledne a srázek máme v parku před nádražím Praha Vršovice. Odkud deš, Matyáši?

Byl jsem v práci, mám půl úvazek na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Sedim tam u kompu, třídím dokumenty a skenuju ty, co jsou potřeba. Různý projekty se musí elektronicky archivovat, a to dělám.

Ty chodíš ale ještě do školy, ne?

Na tu sem se vysral. Dělal jsem podnikatelskou nástavbu, ale přestalo mě to bavit, jsou tam samý dementi. Na ministerstvu jsem dělal brigádu už při škole, takže tam teď pokračuju dál, a abych moh skejtovat, tak dělám jenom půlúvazek, he. Mám tam úplně volnej režim, pracuju dvacet hodin tejdně a je na mně, jak si to rozložim.

Takže děláš, když prší?

No. To dělám nejvíc, hehe. A taky když prší, tak spim, to mám rád.

Mě celkem překvapuje, že chodíš do práce. Dle zvěstí bych čekal, že budeš někde zfetovanej zevlit.

Jo todle, no, neležim nikde, víš co, s buchnou. Tyvoe, he, to sou fámy.

27

Tak vzhledem k tomu, co máš za fotky v rozhovoru, tak fámám nemůže už nikdo věřit.

Snad jo... Ale ono se to řiká vesměs o všech, z tý skejtový špičky, že fetujou. To je prostě taková rivalita, pomlouváme se mezi sebou. Já nejsem vyjetej, já lítám vysoko.

Kolik let už se vůbec věnuješ skateboardingu?

V listopadu mi bude dvaadvacet, skejtuju od roku dva

jsem věci zadarmo a moh sem to nějak rozvíjet.

Nejsem při keši, matka taky ne, takže to záleželo na těch deskách, co sem se moh naučit. Bál sem se, abych si je nezničil. Sponzoring mě toho strachu zbavil.

Takže teďka už...

Teďka už sem za vodou, he. Boty mám od Fallenu, dostávám jich dost, pohoda. Jsou to citovky, tenký, cejtíš v nich každej kamínek. Oblíká mě Santa Cruz,

ale troufnu si na věci, na který ostatní koukaj z dálky.

Ale mě baví bazén, nemusíš se odrážet a lítáš si svoje.

Na streetu se víc zapotíš, musíš se furt rozbíhat.

Já si tě zapamatoval, jak si dělal grind za Muzeem v Praze.

Jo ten grind z těch šílenejch na railu se zobáčkem. To mě furt Panker přemlouvá, ať se tam vrátim... Ale to bude až tak v září, až bude po všem. Minulej rok

ollie shifty nosebone na sídlišti liboc

tisíce čtyři, takže tím pádem už jezdím skoro deset let. Už si ani nepamatuju, jak jsem se k tomu dostal.

Všichni nějako začali skejtovat, tak jsem začal s nima, oni přestali a já u toho zůstal, he. Byla to tenkrát taková strašná skejtová vlna, tak mě to vzalo s sebou.

Začali růst skateparky, já na to koukal, co to je za Mars, běhal jsem v tom bez skejta, a tak jsem si musel sehnat něco na ježdění. Na koloběžce mě Bimbo ze Strašnic vyháněl, takže skejt. Děkuju Standovi Brtnovi, co mi koupil prvního skejta, co nebyl z Hypernovy. To byl velkej pokrok. Jo a děkuju babičce, co mi koupila prvního skejta z Hypernovy. A samozřejmě mámě.

Ty Strašnice mě nějak matou. Ty nejseš pražskej, ne?

Já jsem z Říčan. Takže ze začátku jsem jezdil street, kde se dalo. Pak jsme psali nějaký petice, postavili skatepark, kterej už je zbouranej, a tak teď stavíme to svoje. Jinak ale nejvíc jsem se naučil v těch Strašnicích nebo v Uhříněvsi, tam sem jeden čas jezdil everyday.

Bylo mi patnáct šestnáct, každej den, progres největší.

Kdy jsi zjistil, že z toho bude víc než jen ježdění pro sebe a s kámošema?

Asi když jsem jel první ČSP, ve Strašnicích. Jakej přesně rok to byl, to nevim, he, ale vim, že mi tam Panker cvaknul supermana a že se to rozjelo. Začal jsem jezdit za Symphony a už to šlo samo. Dostával

hardware to samý. Prostě všechny svoje věci mám od Snowbitch.cz, cokoliv si vzpomenu, to dostanu. Děkuju za to Lukášovi Puchtovi. To jsou všichni mý sponzoři v jednom člověku.

Co myslíš, jak se s takovouhle podporou ten tvůj skateboarding bude vyvíjet?

Já bych to nejradši vytlačil ještě někam ven z republiky, ale musel bych sám, platit si to ze svýho keše.

Nebojíš se? Třeba že neumíš anglicky?

Jako domluvim se, no. Ale de spíš vo ty prachy. Jako že bych na to šetřil třeba měsíc a pak bych stejně byl předposlední, než bych chytil nějakou formu.

Ale to nevíš, dokud to nezkusíš.

No, byli jsme v Basileji a byl jsem hodně u konce.

V účku. Čtyři dny před tím jsme točili, fotili, takže jsem byl docela zničenej. Ale chtěl bych se někam podívat... Třeba do Marseille, do bazénu. Nebo taky do Malmö... Kladno je zatim dobrý, he. Ty bowly mě v poslední době chytly, sem tam zajezdím street jen tak na oddych, ale razim bazén.

Mně přijde, že na streetu dáváš hustý věci na to, že je to jen oddych.

Nóó, to je těma spotama. Já nedávám technický triky,

sem si tim posral sezonu. Měl sem úplně nejvíc nabitý jaro, pak sem šel na tohle, zrakvil se a už se to sralo, pořád zraněnej.

A jakejch dalších triků si ceníš?

Tak ty jsou teď v rozhovoru. Mám tam Pankerovi šílenosti. Co to našel? Za vodou od Holešovic, na mostě Barikádníků, je taková spirála a do ní dropík.

Byl tady před lety Santa Cruz team a nestihli nic nafotit. Tak sem to dal teďka já. Je to hrozná šílenost, neni tam vůbec dojezd, nic, jen křoví, strašně trnů. Je to tak dopadnout, odjet to a skočit do křoví. Dal jsem to jenom jednou. Párkrát jsem se rozjel a zastavil, a pak jsem to jednou skočil a nazdar. Už se tam nikdy nevrátim, na nic.

Já si pamatuju, jak si dal ty Löwyho schody u Opery v Praze. Na ty jsme vždycky všichni čuměli.

Já o tom vůbec nevěděl, že je to nepřekonanej spot.

Panker mě tam vzal a řikal, že to Max nedal. Tak mě to heclo a skočil sem to. Mně to ovšem z toho ježdění v bazénech nepřijde extrémně dlouhý nebo vysoký, já sem na polety zvyklej.

Zajímavej polet je i na předposlední dvoustránce tohodle rozhovoru.

No to je na Karláku, hned vedle mojí práce. Byli jsme na cígu, úplně na to čumim, na zdi napsáno Pink

backside ollie ze zídky na rohanském nábřeží kousek od štvanice 29

30

Floyd, tak jsem do toho musel jít. Vypadalo to, že to ani nepude. První dva tři pokusy byly úplně marný... odraz je tam z banku. Přišla tam prudit nějaká bába, tak sem to hecnul. Takhle to bylo při všem focení, vždycky někdo přišel vyprudit a teprve pak jsem to odjel, he. To tě hecne, když tě někdo nasere.

Zajímavej byl i ten grind s backsidem před auta.

To je hodně hustej spot. Panker tam chtěl ve tři ráno, ale já zaspal, a tak jsme tam šli v deset, he. No a nechal sem tam koule. Zábradlí je docela vysoký, já ještě zkoušel five-o a úplně sem tam přistál na koule a visel před těma autama na červený. Úžasnej pocit takhle po ránu, chahá.

Na fotce to neni vidět, ale za railem je hrozná díra.

Jezděj tam tramvaje, ležej tam jehly. Je to takovejch šest metrů na zem, klasickej most nad tramvajema.

Docela stresová věc, navíc jsou pod tebou dráty s elektřinou... Snažil jsem se tam nekoukat, cha.

No, naštěstí se ti žádnej úraz při focení nestal.

Nic velkýho ne, ale celkově jsem za ten měsíc s Pankerem úplně na sračku. Takže teď si dávám takovej klídečkovej režim, jezdim na cruiseříčku. No... včera sme byli v bazénu.

Já měl hroznej strach, aby se rozhovor poved nafotit. Už na poradě řikám: „Pankere, Volek to je magor, neber ho z první na nic těžkýho. Začněte s malejma jistotama.“ A pak sem se v průběhu focení dozvěděl, že se ti udělaly nějaký boule na krku a musel si na krev...

Byl sem chvíli ve vojenský nemocnici, no. Jak jsem měl loni operaci ruky, tak do mě asi zašili nějakou sračku a udělal se mi kámen na slinný žláze. Naštěstí jsem nemusel pod kudlu, vypadlo to samo. Strkali mi tam sondu, deset cenťáků dlouhej drátek, hodně příjemná záležitost. Nevim, jestli ten kámen byl kvůli tý operaci, nebo že třeba žeru sračky. Nežiju moc přepychově, no.

Ty seš u doktorů často. Co si už měl za zranění?

Myslíš za loňskou sezonu třeba?

Hehehe, myslim třeba celkově. Začni těma nejhustějšíma.

Ono to začlo tim railem na Muzeu. Předtim jsem byl celkem ready, jen odřeniny a tak. Potom jsem si vykloubil zápěstí a přetrh vaz, nebo jsem měl deformaci stehenního svalu. Třikrát jsem strašně spad a udělala se mi z boku stehna taková třetí prdelka, chahá. Pak jsem chodil měsíc na masáže a typka mi to rozmasírovala. A teď mám úplně rozhadrovaný ruce, jak makáme.

No tak konečně řekni, co to teda děláte?

Našli jsem opuštěnou věznici a děláme si v ní bazén.

Nechodí tam moc lidí, je tam všude ranec suti a barák, co rozebíráme a z kterýho to stavíme. Jediný, za co platíme, je ten beton a benzín. Prostě se musí šetřit, vezmem majzlík a vysekáváme ze starýho baráku, co jde, dokonce i dráty. Nedaleko je potok, a tak nemáme problémy ani s vodou. Našim cílem bylo původně postavit bazén a street, teda schody čtyřky a osmičky, ale nakonec asi bude jenom bazén. Beton neni zrovna levnej a nemáme sponzory. Zkoušel jsem je, ale neni s nima domluva. Takže stavíme ze svýho. Seženem litr a postavíme kus rádiusu, he.

crooked na duze v horních měcholupech

Pak to ale zase bude vaše a nikdo vám do toho nemůže kecat.

Nestojí to na našem pozemku, takže kecat může.

Ale dvacet let sem na tom místě nic neodehrálo, tak budem doufat, že to tak bude napořád. Jinak lidi z okolí jsou na nás hodný. Prvně, když jsme tam přijeli s kolečkem s betonem, hned na nás chlápek vyběh, že volá benga. Nechtěl, abysme něco stavěli, že tam pak budou bydlet feťáci. Tak jsme mu vysvětlili, že stavíme

rádiusy a on vodcouval, vomluvil se a teď se chodí dívat, jak stavíme.

Ty seš svým stylem ježdění dost atypickej. Jak ses k němu dostal? Sledoval si nějaký videa, ridery?

Tyvoe, já o tom vůbec nepřemejšlim. Nesleduju, co se děje ve světě, nesleduju, co se děje v Čechách.

Všechny triky, který umim, tak na ně přijdu v podstatě sám... A pak vidim, že to dělaj všichni ostatní...

A seš z toho smutnej.

Já sem nasranej!!!... A učim se další trik. Jezdim přirozeně a snažim se u toho co nejmíň myslet, protože jinak se zaseknu a nabourám. Vlítnu na to a vono to tam nějak padne samo.

Dáš si pivo, jointa a zajezdíš si?

Tak to já právě vůbec, já musim jezdit střízlivej.

Jakmile si dám první brko nebo pivo, tak to de do prdele a můžu jít spát. Potřebuju mít čistou hlavu.

Když si dám pivo, ztrácim motoriku, to bych se rozbil.

Jak lítám ty polety, tak bych to netrefoval.

Takže ani nechodíš na kalbu, kdyš víš, že budeš druhej den jezdit?

Podle toho, co se ten druhej jede. Když třeba nějaký Štětí, tak je mi to docela volný, ale před pohárem bych se asi nenakalil. Lítá tam dost lidí, je to taková nebezpečná atmosféra, do toho bych nešel po vopici...

Jinak musim ještě říct, že sem si všim, že se tim stylem ježdění docela vymykám. Snažim se ale najít ještě někoho, kdo to bude jezdit a lítat se mnou. Já sem na ty polety zvyklej z bmx. A taky jsem hrál dost dlouho závodně ragby, to bolí, u toho se naučíš.

Kolik let si strávil na tom bmx?

Héle, začal jsem tak v šesti. Jakmile sem chodil a mluvil, tak sem jezdil na kole. Skákání přišlo hned od začátku, skákal sem, na čem se dalo. Po lesích jsme stavěli píčoviny, pak nám udělali dirty a pak jsem hodil takovou krysu, že radši skejtuju. Přeci jen z toho nejsou takový dršky, jako když máš pod sebou rám...

Ale ty vejšky z kola mi docela chybí. Na skejtu letíš metr dva, na kole třeba deset, hehe, rozdíl to je.

I na skejtu se dá lítat deset metrů, na nějaký megarampě?

No, v Čechách to neni a dojet někam na big air neni zadarmo. Určitě bych si zkusil nějakou dannywayovku, to je zrovna člověk, co se mi líbí. Sice to nějak nesleduju, ale tenhle člověk nejde přehlídnout.

Tenkrát to DC video, to mě úplně udělalo.

Myslíš, že by sis ten jeho big air dal?

Myslim, že jo, che haha.

Ten Danny Way skok lítaj hodně vertaři. O velkým účku si nepřemejšlel?

O tom přemejšlím everyday, asi začnu jezdit.. Shánim chrániče, hehe. A taky pořádnýho skejta. Jak jezdim dohromady street i bowl, tak se sám nedokážu rozhodnout, na čem bych chtěl jezdit. Mám osmičku desku a streetový kola, na bazén to nestačí a na street je to velký.

Proč si nepořídíš dvě různý prkna?

No... To nevim... Stejně bych si určitě vždycky vzal to špatný.

By sis na to napsal fixkou – bowl, street.

Asi to taky bude penězma... Potřeboval bych nějakýho skejta ultimátního.

Prkno do bowlu nezrasíš tolik, co to na street.

To ne, ale já už mám letos stejně přísun desek vyčerpanej. Krom toho ten bowl, co mi stavíme, žere skejty jak svině. Všechno jsou hrubý, starý, komunistický materiály. Drží to, ale žere to, chahá, je to taková skládka.

Jakej máš limit desek? Jestli to můžeš říct.

To já ani nevim... Ale skejty dostanu, až vyjde tenhle rozhovor, hehe. Jinak už sem si nabral za dost prachů hlavně hadry a taky boty, co jsem docela rychle ojezdil. Tim sem si rozpočet pěkně podkopal. Vono se to s těma Santa Cruz hadrama nedá jinak udělat, všechno jsou to designy jak do vitrýnky, takže to beru jak divej.

Santa Cruz je firma s velkou tradicí, v tom jezdí spousta starejch mazáků. Myslíš, že budeš taky jezdit ve čtyřiceti?

Hrozně chci bejt starej dědek na skejtu. Jsem rád, že jsem se k týhle firmě přichomejt. Nějak na Mysticu za mnou přišel Vejce, že mi dá SC desku a triko... To už je dva roky zpátky a docela si mě hýčkaj. V teamu

jsme snad jenom dva, takže originalita strašná, jsem za to rád.

Ty vole, vidíš támhle na zastávce toho pankáče s čírem?

Ty krávo, v montérkách... To je hustý, já v těch Santa Cruz hadrech i betonuju ten náš bazén. Přišel sem tam v nich první den a už je tak zasral, že jsou z toho montérky.

Hele, ještě sem se chtěl zeptat, ty si měl jeden čas takový techno období?

To stále ještě lehčejc probíhá, takový dvě akce do roka, ale už se soustředim jenom na ty open airy. Jako halomrd, to jsou kedry a prachy z nich na léto. Proto jezdim jenom v létě. Nechci nijak moc otevřeně říkat,

co tam dělám, ale tři čtyři dny největší anarchie...

Pak se vrátim domu a můžu jít na tejden spát, abych se z toho probral. Kilowatty, chlast, všechno, chehe.

Na scéně moc skaterů, co by si tohle jelo, není...

Jednu dobu jsem se potkával s Adamem Chválkem, co taky jezdil. Teď už se s nim potkávám jenom na akcích, ne na závodech. Já už na to taky nemám, sledovat tam ty hyeny. Jezdim tam kvůli hudbě, kámošům, co to pořádaj, takže jim sem tam pomáhám.... Rozhodně se neválim nikde nahej, prostě zatrsáme, zapaříme, sejdem se s lidma, co bydlej dál. Teď sem začal poslouchat metlu, ale jako na akci metalovou bych nejel, tam by mě ušlapali. Skejtuju na metal, ale když na akci, tak jedu na rychtu. Zaprvý zadarmo vstup, za třetí všechno je tam levný a můžeš si tam dělat, co

tail drop na pochybnou zídku a ollie z ní u karlova náměstí v praze

chceš. Co si přivezeš, to tam máš, můžeš mít i bazén.

Všichni si tam vozej baráky... Přivez na Rock for people gauč nebo vodu na umytí. Dáš tam patnáct set za vstup a vodu máš za pade ve vohradě jak nějaká dojná kráva. A ještě k tomu hrajou jen večer! Na technu je všechno dvacet čtyři, všechno je zadarmo, nikdo se nepere... My si to pole po sobě uklidíme, rok po Czechtechu tam rostly vzácný kytky!

Mluvíš o tom dost zaníceně. Co třeba nějaký skate akce, který sis takhle užil?

Mystic! To je pro mě největší volnost. Když sem na Českým poháru, tak na mě furt někdo řve uhni, dej mi šanci. Nevim. Je to celý na hovno zorganizovaný, všichni jsou tam namyšlený... Mělo by to bejt úplně jinak, než je.

Jak? Nepořádám to, nechci do toho kecat.

Jenže s takovouhle odpovědí je tak akorát nasereš.

Tak ať se naserou, víšco. Já sem si tam totálně posral koleno a nebyla tam ani sanitka... Já pořádám závody, kde jezdí sedm lidí a sanitku tam mám. Už sem organizoval troje závody, všechno ve friend stylu.

První byl v Říčanech, kde jsme to spojili s technem, což byl asi největší problém a pak nám zbourali skateparka, chehe chá. Druhý jsme dělali v Uhříněvsi a techno upustili. Hráli jsme klasiku, přirazilo strašně lidí, vypilo se strašně piva, opekli jsme prase, nejlepší atmosféra. Fakt jsem to nikdy nezažil. Všichni jeli minutovou sérku plus minutu last trick, nic se nehrotilo, dopadlo to dobře. Ceny od Snowbitch,

afterparty, všechno.... No a třetí závody, to byla už od začátku taková afterparty. Indoor minirampa teď v zimě, a protože se tou dobou nic nejelo, tak se všichni sešli a strašně se vožrali. Byli jsme tam do rána. Jinak Mystic mám nejradši, výsledky jsou tam objektivní. Přijedeš na Českej pohár ráno v osm a podle toho, co je tam za lidi, už víš, jaký budou večer výsledky. Na Mysticu nevíš nic, tam se ukáže, kdo za něco stojí. Někdo, kdo má jméno, zajede hovno, a někdo neznámej, jako třeba já, postoupí dál o jedno kolo. Výsledky mám na Mysticu lepší než na Čéespéčku, to je divný, to je spekulativní.

Nejseš kámoš s těma správnejma.

To je jasný. Jde o to, s kým se znáš a kdo to ten rok sponzoruje...

33

double bříza drop do bazénku na kladně

Chystáš zase nějakou vlastní akci?

Chystám! Nemám datum, nemám plakát, nemám nic, ale vim, že to bude, že to bude v Uhříněvsi a že to bude přelom července a srpna. A že to bude strašná kalba. Friend style závody, žádný hrocení, žádný startovný. Všichni budem spolu a budem spolu skejtovat.

Natáčíš nějaký videa?

Já kameru nemám, netočim nic. Chtěl bych GoPróčko, třeba na snowdecka by se mi hodilo. Já jezdim většinou freeridy a sám, což mě štve, že to nemám ani zaznamenaný a ani to nikdo neviděl. Nemůžu se tim ani pochlubit, mám jako důkaz tak akorát vodřenej ksicht.

Rozhovor bude na deset stránek, což je hodně, ale už budeme muset s povídáním pomalu končit.

Tyvoe, to tam budu nějak nacpanej, to bude samej Matyáš... Já se nikam netlačim, to bych rád řek.

Nedělám nikomu kokota. I když teďko ten sponzoring, to mi někdy přijde, jako kdybych byl něčí figurka.

Tim sponzoringem se z toho ten pravej skejťáckej smysl vytrácí. Jak sem teďka fotil ten rozhovor, tak mě to už pomalu přestávalo bavit. Připadalo mi to jak nějaká profese. Když fotíš, tak to už většinou neni ani zábavný. Já se u toho rád bavim, směju, křičim na všechny strany, skáču... Pak přijdem na pět krát pět metrů a Panker řekne dej to. A musíš to dát a jenom se kurvíš, abys měl dobrou fotku.

Freeride na snowdecku? To nejde dohromady.

Ale jo, tak v osm, v devět, kdy je sníh zmrzlej, tak to fičí dobře! Ale musíš dojet dolu, než to roztaje. Já třeba teďka v zimě vyjel nahoru na Svaťáku a řek si, že pojedu trochu doleva a dojedu k jinýmu vleku...

A dojel sem do jinýho města, do nějaký zvířecí rezervace, do Krnapu, kde sem na cedule s pokutou lepil srnkám nálepky... A pak sem jel stopem zpátky.

A pak máš tu dobrou fotku...

A máš z ní radost. Ale radši dělám ty svoje závody, kde je všechno úplně volný, úplně v piči.

Když se dostaneš do hlubokýho, to se musíš se snowdeckem strašně bořit.

To seš úplně v píči, to jdeš pěšky. V hlubokym nemáš šanci, máš strašně malou dotykovou plochu, to se boříš. Každej krok v hlubokym sněhu je strašná posilka, to získáš kondičku. Nic příjemnýho.

Hele a co tady ten skejt, na kterym si teď přijel?

Maskování ze shora, vroubkovaný kolečka...

To je muj lesní skejt. To mi nahrazuje pocit z kola, protože na skejtu nepoznáš, jaký je to projet se v lese nebo na hlíně. Je to Sorráč s úžasnou dírou, Indy trucky, odlehčený, nejužší, co seženeš. Paráda.

A Santa Cruz sedmdesátky kola s traktorářskym vzorem, jedou všude. Včera jsem jel na pivo lesem, první tři kořeny jsem skočil a na čtvrtej hodil grinda a odřel si koleno... Teď cruisera skládám mladý, až to postavím, tak bude po prdeli jezdit vedle mě. Na skákání to nevidíme, spíš jen nějaký pojezdy.

Pojezdy z lásky.

To musí bejt, díky Markéto.

Já už jsem na konci sil. Řekni mi prosím tě na závěr nějaký svý skejtový přání.

Nejradši bych jel za světovym Santa Cruz teamem do Ameriky. Myslim si, že bych jim natrh prdel, hehe.

To ne, to jsou hrozný masteři. Chtěl bych si s nima zajezdit, ukázat, že i mimo Ameriku jsou lidi bezmozcí.

Koukal jsem na ty videa z Oregonu, jak tam střílej puškou do potoka. To je to, co chci. Házet dynamit na pstruha a skejtovat v bazénu. Rád dělám vohně, chahachá.

gap to fs boardslide v praze na sídlišti liboc 35

druhá klopenka na trati, ivanova soustředěnost na maximum (foto: Brouček)

36

HAPPY B‘DAY

MR. PELIKÁN text: Radek

IVAN „ZOBÁK“ PELIKÁN, POVOLÁNÍM PUNKÁČ NEJVĚTŠÍ A TAKY PRODAVAČ V MYSTIC SKATESHOPU, BYL JEDNÍM Z PRVNÍCH ČECHŮ, KTEŘÍ SE V NAŠÍ PLACATÝ ZEMI ZAČALI VĚNOVAT SNOWBOARDINGU. PŘED NĚJAKOU DOBOU OSLAVIL SVÝ UŽ PADESÁTÝ NAROZENINY A JAKO DÁREK K NIM OD KÁMOŠŮ DOSTAL VÝLET DO AMERIKY. CO TAM VŠECHNO ZAŽIL, SE DOZVÍTE V NÁSLEDUJÍCÍM ROZHOVORU, A IVANOVO POVÍDÁNÍ JE NAVÍC DOPLNĚNO O KOMENTÁŘE FREERIDE GURU MICHALA BROUČKA, KTERÝ S NÍM NA TRIPU V AMERICE BYL. Na začátek by bylo nejlepší, kdybys lidem řek, jak jsi se k snowboardingu dostal. Aby sis ten respekt získal hned.

Já už si to vůbec nepamatuju... Zimní radovánky začaly, už když jsem byl prcek, nejdřív sáňky, pak dřevěná deska s namontovanejma bruslema zespodu. Samozřejmě jsem jezdil i na lyžích, bavila mě rychlost a pak už sem nevěděl, co dělat, a začal s propašovanejma Kneisellovkama z Polska dělat zanožovačky, roznožovačky, 360. To mi bylo tak čtrnáct let. Tou dobou jsem se dal dohromady s Luďkem Vášou, jezdil jsem k němu na chalupu na Pernink. Snowboard tehdy začal jako odnož od skejtu, přicházeli jsme na to podle obrázků v časopise Action Now, který z Ameriky dostávali bráchové Formani. Já si třeba vyrobil snurfera tak, že jsem smontoval dvě starý dřevěný lyže do véčka, ke špičce přidělal provázek a zkoušel jezdit. Bylo to krátký, bořilo se to a jezdil jsem s tím jenom v prašanu. Potom jsme si vyřízli z betonářskejch překližek, z kterejch se dělaly i desky na skejt, takový velký plováky, hehe, místo vázání byly plechový poutka, pod který se dávaly nohy. Luděk byl šikovnej a pak podle jednoho obrázku z Action Now udělal formu, slepil dýhy a vylisovaly se první snowboardy v Čechách.

Jezdilo se tam, kde nás nevyhazovali, takže většinou na místech, kde byly sedačky, nebo na malejch vlecích, třeba právě v tom Perninku. Dobrý to bylo i v Jáchymově a potom na Chopku, který jsme objevili. Samozřejmě se začalo koketovat se závodama, někdy kolem osmdesát osm jsem se podíval do Avoriaz, kde jsme dostali divokou kartu na všechny disciplíny. Bylo to zajímavý, absolvoval jsem to bez žádnýho tréninku a asi nejvíc se mi to povedlo v super obřím slalomu. To nebylo nic těžkýho, pár branek, který se musely projet co nejrychlejš. Já na slalom nikdy nebyl, prohánět se mezi nějakejma tyčema mě nebavilo. Spíš ten freeride, otevřená scéna, kdy si můžu jet, kam chci a pokaždý jinak.

Brouk: Já bych připojil komentář k těm závodům v Avoriaz. Jak Ivan poznamenal, bylo to v době, kdy se schylovalo ke stříhání drátů, a přestože bolševikovi už teklo do bot, pořád jsme potřebovali

dobrá nálada před finálovou jízdou (foto: Brouček)

v libtechu makaj jenom snowboarders, tady ve středisku broušení hran mokrou cestou (foto: Brouček)

nervozitu na startu ivan přemoh úsměvem (foto: Pospíšil)

poležení za tisíc dolarů. dohráno, ale ne doježdíno (foto: Brouček)

legendy na bakeru – terje a ivan (foto: Brouček)

k výjezdu do zahraničí kupu povolení a různých dobrozdání. Já si pomatuji na pohovor na policejní stanici, co že to jako chci pohledávat někde ve Francii, a ještě k tomu na snowboardu? Přes moji snahu zahrát to na národní strunu a prosadit svoji žádost přes reprezentování republiky, nebyla mi udělena výjezdní doložka a Ivan tenkrát odjel s klukama beze mě. Dost jsem to prožíval, proto si to asi dodnes pamatuji a startovní číslo z těch závodů, který mi Ivan přivezl, mám pečlivě schovaný.

Snowboarding na otevřených pláních ti, Ivane, vydržel až dodnes, co?

Přesně tak, každou zimu, pěkně s kámošema. Nikdy sem nejezdil sám, to člověka nebaví. Je hezký pozorovat, jak jede kámoš, to se v něm vidíš, co dělá, zkoušíš to a maluješ obrazy v neporušený krajině.

Letos ses s kámošema dostal až do Ameriky.

Jak to?

Už před třema rokama jsme se chystali na Mt. Baker

a do Kanady, ale já nakonec kvůli práci nemoh. Na podzim jsem měl padesátiny, kluci se složili a koupili mi letenku. Velkou finanční podporu jsem dostal i od Tomáše Rejmana, šéfa z Mysticu, kde pracuju, takže jsem měl na ubytko a půjčení auta. A Honza Mestek z LibTechu, firmy, která na Mt. Bakeru pořádá již od roku osmdesát pět legendární Bank slalom, mi k narozeninám dal startovní číslo tohoto závodu do kategorie Grandmasters a prkno GNU Billy Goat 162 se slovy: „Tohle prkno čtyřikrát vyhrálo.“ Hodně závazná věc, hehe.

Brouk: Na Ivana se to hrnulo ze všech stran. Nic jsme neponechali náhodě. Měla to být odměna za všechny ty léta, co Ivan pečoval o český snowboarding.

Zobáku, po světě už běháš 50 let, to už si všechno musel vidět několikrát. Překvapilo tě něco v Americe?

Překvapil mě celej snowboarding v Americe. Ty lidi jsou tam z ježdění takový nadšení a na něj hodně

nadržený. Když napad prašan, tak to bylo neskutečný, s jakou až agresivitou to rozrejvali. Dokonce sem jednou viděl, jak nahoru běhali bez báglů jen s prknem, aby toho za ten den stihli co nejvíc a mohli si v prašanu dobře zajezdit. Jinak co se závodu Bank slalom týče, tam pro mě byla nejzajímavější ta nálada kolem. Přestože se tam sešli úplně všichni, a možná tam panovala nějaká rivalita mezi Burton a LibTech jezdci, tak tam byla atmosféra absolutně uvolněná a přátelská.

Brouk: Ta atmosféra, kterou Ivan zmiňuje, je cítit na každém kroku. Středisko je takový oldschoolový, teprv nedávno tam zavedli signál na mobily. Třeba vleky jsou poháněný dieslovými motory, protože tam není elektřina. Kraj je to chudý, nikdo moc neutrácí, ale o to víc je na všech vidět to nadšení. Na Mt. Baker je ježdění v prašanu považováno za základ všeho. A když napadne, resort se hned zaplní a jezdí se, dokud není všechno na maděru.

ivan na bakeru jako ryba ve vodě při jedné z jízd po vydatném sněžení (foto: Brouček) 39

Po jak dlouhý době ses, Ivane, opět účastnil nějakýho závodu?

Počkej, počkej... Pokud nepočítám sranda skoky na Žalí a tak, tak naposled jsem závody jel v roce devadesát dva, U rampu v Bedřichově. Takže dvacet let. Já už to říkal, já ty závody nemám rád, mně spíš vyhovujou akce typu Spring Session, kdy se skáče jako show.

Zajímalo by mě, jestli si měl na startu závodu trému?

To jo, to je jasný. Ale ne z výsledku. Já si to chtěl hlavně užít, projet si to. Kolem sebe jsem však měl velkej realizační team, nejen naší partu, ale i třeba Martina Černíka, co mi utíral brejle kapesníkem a mazal prkno, byl tam Honza Mestek s rodinou, Karolína Salavcová se ségrou, Martina Němcová...

Tyhle lidi lemovali celou trať, a jak jsem jel, tak sem je slyšel povykovat. Bylo to příjemný a taky taková zodpovědnost, ze který jsem byl lehce nervózní.

Brouk: Myslím, že Ivan tam měl nejpočetnější crew ze všech. Celý tři dny jsme závody prožívali s ním.

Povzbuzovali jsme ho na trati, dávali rady před startem. Z toho našeho neustálýho opatrování musel být tak trochu na prášky...

Jak probíhal samotnej závod, Ivane?

Závod, i když tomu říkají slalom, tak to slalom vlastně není. Je to takový mydlení se v korytě, taková jakoby boardercrossová trať. Přestože ty slalomy a ježdění na čas nemám rád, tak sem si říkal, že bych to moh zvládnout. Jediný, čeho sem se bál, aby to nebylo zmrzlý. Mám rád sníh ve všech formách, firníček, slash, samozřejmě prašánek, ale když je terén zmrzlej, tak to jdu radši na bar. Závod začínal kvalifikací, jelo se to na firnu, měl jsem úsměv na tváři a bavilo mě to až tak, že jsem v půlce první jízdy podjel branku. Jako správnej slalomář jsem sledoval tu třetí bránu přede mnou, projížděl očima terén, ale nějak vypustil tu tyč u sebe, hehe. Tak jsem to vyskákal zpátky do tratě, rozjel se, šlo to pomalu, nebylo to zrovna moc prudký.

Naštěstí byla ještě druhá jízda, kterou jsem zajel podle mě opravdu nejlíp, ale to mi pro změnu nezměřili čas. V cíli mi paní rozhodčí řekla, ať si to jdu dát ještě jednou. Tak sem si to vyběh nahoru, čekal jsem tam asi hodinu a nervozita vzrostla. Jízdu sem pak zajel se třema zásekama, kdy jsem musel zpomalit, abych nevylítnul, ale nakonec z toho byl šestej čas a já postoupil z posledního místa do finále.

To se jelo další den, a to se ochladilo a zmrzlo. Měl jsem dvě jízdy a říkal sem si, že pojedu opatrně. Šestý místo dobrý, ale realizační team chtěl víc, takže jsem se rozhod zkusit osm branek a pak to když tak pustit, abych měl na bednu. Podle časů z kvalifikace to vypadlo, že by se to mohlo povíst. Takže sem se rozjel, klopenky lehce driftoval, a protože to šlo, tak jsem to pustil. Jenže v nějaký desátý brance jsem se vyklopil, ani nevim jak. Byl jsem v euforii a věděl sem, že musim vyskákat zpátky. A jak sem se opřel o pravou ruku, tak sem zjistil, že mám něco zlomenýho...

Vyskákal jsem tedy po třech a nějak to dojel. Nejspíš bych moh jet i další kolo, ale nechtěl sem riskovat,

40

přeci jen před náma bylo ještě mnoho dní pobytu, a tak sem jel do nemocnice. Než jsem se tam dostal na rentgen, trvalo to dvě hodiny a pak jsem čekal na pokoji v posteli přikrytej prostěradlem další tři hodiny na doktorku. Když přišla, mrkla se na to a konstatovala, že mám zlomenou klíční kost. Dostal jsem jenom šátek na ruku a jeli jsme s Broukem zpátky. Nejzajímavější na tom celým je, že mi teď přišla faktura. Rentgen za pět set dolarů chápu, ale Emergency room za tisíc dvě stě ne... Hodina čekání na doktorku mě stála osm tisíc!

Brouk: Do chvíle, než Ivan dojel finálovou jízdu s tělem zkrouceným od zlomeniny klíční kosti, jsme si říkali, jaký bezva dárek od nás dostal. Panovala super atmosféra, všichni se navzájem povzbuzovali, organizace závodů fungovala. Jen ta trať byla stále zmrzlejší, až z toho byl ledový tobogán. Samozřejmě, že na Ivanovi byla vidět nervozita, a hlavně ta jeho zodpovědnost a snaha nezklamat kamarády.

To ho určitě trochu svazovalo. Na druhou stranu, kdo by neprožíval legendární závody v mecce snowboardingu? Mně by se klepaly kolena určitě... To, že Ivan překonal bolest a dokončil závod, si vysvětluji jeho sportovním založením a snahou nemyslet na nic jiného než dojet a nezklamat.

Ivane, na jakym prkně si jel Bank slalom a jak ti fungovalo?

Jel sem to na vyfasovaným GNU Billy Goat 162, což je promodel Temple Cumminse, který čtyřikrát vyhrál Bank slalom. Protože to prkno bylo nový, jezdil jsem na něm před závodem jen tři dny a musím říct, že hned od začátku fungovalo, je to příjemná deska. Na ledovce se mi nejezdí moc dobře, ale GNU má magna traction hrany, takže to drželo.

Brouk: Teď tu musím dát malou vsuvku z výletu do fabriky LibTechnology. Pár dní před závody, nám Honza Mestek zařídil prohlídku výrobního závodu LibTech. To, co nás asi nejvíce zaujalo, bylo množství prken, které ta fabrika za rok vyrobí. Za den to bylo okolo 700 ks. Pracovalo se v několika oddělených halách – truhlárna, tiskárna, lepení na třinácti lisech, broušení a konečné začištění a balení. Kluci byli ochotní nám vše ukázat, mohli jsme si prohlídnou celý provoz. Na dělnících bylo vidět, že je práce baví, a na první pohled bylo evidentní, že jsou všichni snowboarďáci.

Ivane, ty si nějak trénoval přímo na výlet do USA? Jak se vůbec udržuješ v kondici?

No po pravdě řečeno, jsem se tuhle sezonu postavil na prkno poprvé právě až tady v Americe a doma na sucho jsem toho taky moc nenatrénoval.

Párkrát sem si vyběh nějaký schody a tak, ale to bylo všechno. Nohy nebyly moc posílený a padesát branek znamená minimálně padesát dřepů a ještě se udržet nějak v naklonění. Jinak co se kondice týče, tak posiluju třeba tim, že v metru na eskalátorech chodim a pro posilování čtyřhlavého steheního svalu doporučuju celoroční bezkontaktní vykonávání velké potřeby. Zapomeňte na hajzlboard a užijte si tu jízdu v ideálním snowboardovým akčním posezu. Je jedno jakou nohou dopředu a za jakéhokoliv počasí, buďte na sebe trochu přísný. Výsledek je vždy vidět, hehehe... Ale jako jezdim na kole, občas si du zajezdit na bruslích, po nocích, tajně, když holky usnou, vyrážím do Šárky. Jezdím sám, protože kamarádi už nemůžou a já na ně nemůžu čekat, protože život taky nečeká. Jak se říká, jedeme dál!

ivan práší ve stěně. tady tomu místu kluci říkali malá aljaška, sklon svahu tomu odpovídal (foto: Brouček)

Brouk: Ivan má natrénováno, jeho pekáč buchet mu může závidět kdejaký atlet. Na jeho ježdění bylo vidět, že toho fakt moc nenajezdil, ale každým dnem si byl jistější.

V jaký kondici byli ty ostatní starý chlápci?

Aby to neznělo nějak nabubřele, že sem se dostal

do finále, tak nás startovalo celkem dvanáct. Jeden z nás měl dokonce šedesát čtyři let, a tak patřil do kategorie Super Grand Masters. Podle výsledků ten závod v tý mý kategorii jeli samý lokálové a určitě měli všichni naježděno víc než já. Navíc tenhle závod jezdí pravidelně, věděli, co je čeká, a mohli si natrénovat.

Brouk: Ten týpek, co mu bylo čtyřiašedesát, si mi stěžoval, že musí jezdit s těma mladejma klukama,

that‘s it that‘s all – poznáváte z reklamy na LIB? (foto: Pospíšil)

kterým je padesát... Prý je to nespravedlivý, chtěl svojí kategorii. To by jezdil sám a vždycky by skončil na bedně, hahaha.

Bank slalom je prestižní závod, sjíždí se tam snowboardeři z celýho světa. Potkal jsi se tam s někým, Ivane, koho jsi třeba neviděl 20 let?

Tak já se potkal hlavně s lidma, který sem nikdy před tím neviděl, hehehe, třeba Haakonsena. Viděl jsem ho v cíli, mluvil tam s Barrett Christy a Cara-Beth Burnside, a byl hodně příjemnej. Kluci ho poprosili, jestli bych se s nim nemoh vyfotit, protože já sám bych mu to neřek. Bylo hezký, jak tam u nás vydržel, myslel sem si, že dvakrát cvakne spoušť a pude pryč, ale on tam s námi postál a pokecal. Potkal jsem tam i Marka Fawcetta, kterej jezdil dřív slalomový závody na tvrdym prkně. Ale z mně známejch tváří sem

tam viděl českou partu Martina Černíka a Karolínu Salavcovou. No a Karosa zajela perfektně, bez helmy a vypadalo to, že jede i bez brejlí a škoda, že tam zaváhala, protože jinak by určitě skončila na bedně.

Jel bys někdy ten Bank slalom znovu?

Kdyby byl firňáček, tak bych si zajel. Určitě bych byl uvolněnější a užil si to víc. Kvůli tomuhle tam určitě jezděj všichni ti rippeři, že je to takovej jeden velkej mejdan s kámošema, ježděním, dobrým jídlem a pitím. Všichni se mezi sebou bavili a panovala tam dobrá nálada.

Brouk: Jak jsem již poznamenal, než Ivan vylítnul ze zatáčky a zlomil si kost, říkali jsme si, že z toho uděláme tradici. Každýmu oslavenci dáme k padesátinám divokou kartu. Jelikož je Ivan z nás

naše legenda s legendama před legendary bank slalomem (foto: Pospíšil)

ivanova druhá zlomenina v životě. ta první přišla při porodu a druhá si počkala padesát let. pokaždé to byla klíční kost (foto: Brouček)

na drinku v přístavu bellingham... není čas na žerty (foto: Pospíšil)

všech nejlepší, a přesto ve finále vypadl, nejsem si jistý, zda do toho někdo půjde.

Co dalšího si, Ivane, během svýho výletu v Americe dělal?

Tak já sem si dal po závodech klid na lůžku, hehe, naštěstí bylo neslaný nemastný počasí. Několik dnů se čekalo na sníh a proběhly jen různý turistický výlety.

Ruku jsem měl fixovanou, ale vůbec mě to nebavilo, a jen co se udělalo lepší počasí a parta vyrazila do terénu si poprvé šlápnout, tak jsem vzal sněžnice a šel s nima. Zkusil jsem si s sebou vzít plnej bágl, abych viděl, jestli to pude, a když sem si ho pověsil jen na jedno rameno, tak se to dalo. Sice to člověku při tom šlapání někdy podklouzne, ruku si pod sebe reflexivně hodí, trošku to tam pak zaskřípe, hehe, ale šlo to.

Pak napadlo strašně moc sněhu, udělalo se hezky, tak

jsem s klukama šel na horní parkoviště na Mt. Baker, kde to backcountry začíná. Následující dny pořád něco připadávalo, jezdili jsme roadruny, lesem... To už sem se zúčastňoval, to jinak nešlo. Ze začátku jsem jezdil opatrně, kluci mě hlídali, kdybych se někde vyprasil.

Zjišťoval sem, že sníh je měkkej, a pokud nespadnu na pravou stranu nebo to nenarvu někam do stromu, tak to bude v klidu. Pouštěl jsem to tak na sedmdesát osmdesát procent, pořád sem měl v hlavě, že kdyby se mi něco stalo, kluci by mě museli odtáhnout. Nechtěl jsem riskovat, ale přišlo mi, že je to na tom prkně v prašanu bezpečnější než chůze na zmrzlym sněhu.

Poslední otázka. Ve snowboardingu jsi viděl desítky let vývoje, co o tom tak můžeš říct?

No je to krásný... hehe. Už je to od toho roku osmdesát pět skoro třicet let, co jezdím na snowboardu, a za

tu dobu se to muselo hejbnout, to je jasný. Pro mě osobně už je mnoho let to ježdění stejný. Když si chci skočit, skočím si z převísku nebo rovně, už si to rozmýšlím. Moje heslo je, že si chci zajezdit, a ne po druhym dnu skončit ve špitálu a vynechat sezonu.

Jezdím si pro sebe, pro kámoše, aby nás to bavilo.

A vždycky mě překvapí ty věci, co pozoruju skrz média. Ať už jsou to změny v tricích, nebo co kde kdo neskutečnýho provede. Snowboarding je čím dál tím těžší, už je to někde v kosmu. Hodně mě ale těší, jak se zvedla úroveň našich jezdců. Už dávno jsem říkal, když jsem se koukal na Martina Černíka a Marka Schneidera, kam se dostali, že my z vnitrozemí, pokud nezačneme jezdit ven a zvyšovat si laťku, že se ta úroveň bude lepšit velmi pomalu... Pravda, je to o penězích, o možnostech, ale hlavně je to o počasí!

Hehehehe.

ivan běhal po kopcích jak kamzík i se zlomenou klíční kostí (foto: Pospíšil) 43

tento pohled na burton špindl spring sessions se vám nabídne pouze pokud jste pilot vrtulníku, dobrý kameraman nebo fotograf 44

KALENDÁŘ VYHLÍŽÍ DUBEN, SLUNÍČKO ZAČÍNÁ ROZPOUŠTĚT LETOŠNÍ ZÁSOBY SNĚHU A DO ČECH PŘICHÁZÍ JARO. SNOWBOARDOVÁ SEZONA ALE NEMŮŽE SKONČIT BEZ JEDNÝ KLÍČOVÝ UDÁLOSTI, A TO PRÁVĚ BURTON ŠPINDL SPRING SESSIONS. JAKO KAŽDEJ ROK SE VŠECHNY HOTELY, HOSPODY A BARY ŠPINDLU ZAPLNILY SNOWBOARĎÁKAMA Z CELÝ EVROPY, CO SI PŘIJELI NA SKLONKU ZIMY UŽÍT POSLEDNÍ CHILL S KAMARÁDAMA NA SVAHU A UZAVŘÍT SEZONU ŘÁDĚNÍM NA NONSTOP PARTY.

text: Dan Peřina, foto: David Blažek

Každej, kdo úmyslně nebo naprosto omylem dorazil do Špindlu na přelomu března a dubna, nevěřil svejm očím. Ulice plný lidí se sombrérama, pončama a stylovejma knírama, prostě celý městečko proměněný v jednu velkou fiestu. Všichni samozřejmě dodržovali pitnej režim, tak jak se na slavící mexikánce sluší a patří. Počasí je to jediný, co se na akci naplánovat nedá, a po 4 letech pěknýho přišly letos mraky, déšť a sníh. Mexická atmosféra tak nebyla úplná, ale radost z akce to kazilo málokomu.

Jarní oteplení už na horách moc sněhu nenechalo, ale přesto ve Špindlu vyrostl park evropskejch rozměrů. Dole pod svahem se tyčil tradiční corner, rampa byla vyšejpovaná do luxusu a černá sjezdovka se z království slalomářů proměnila v pole skoků a rozmanitejch jibů. Oproti minulýmu roku byl park bohatší o malý a hravý překážky, přibyl novej wallride, jezditelnej hned na tři způsoby, platforma se speedrailem, bednou a schodama, několik obyčejnejch railů a klopenej dancefloor. Mimo skoků v průseku a 26metrovýho big airu, připravenýho na helishooting, se méně zdatný rideři dočkali v pravý části sjezdovky lajny menších skoček. O hodně obohacená byla i horní část Hromovky, která tvořila skoro nejpříjemnější část parku. V dlouhý lajně za sebou postavený boule, dancefloor, malý bedny a raily na hraní a pohodovej jarní shred dělaly radost všem bez rozdílu.

Kromě vychytanejch překážek nechyběl pod svahem legendární party stan, kterej hostil jedny z nejdivočejších parties roku. V Burton test centru měl každej možnost pujčit a vyzkoušet si modely desek na příští sezonu, všechny dostávala do pohody muzika z Jagermeister stage, komu chyběla energie, mohl jí doplnit u Red Bull baru a na hladový mexikány čekal Pepitos stánek s čerstvejma tortillama, nachos, burritos a všema podobnejma dobrotama.

roman dlauhý v autoportrétu na corneru. tahle fotka vyhrála bsss photo contest

PROGRAM A VÝSLEDKY Jako každej rok i letos se ve Špindlu oslavoval snowboarding od čtvrtka až do neděle. Už první den byla na devítku u lanovky fronta nedočkavejch jezdců, který si chtěli dát první zahřejvací jízdy v čerstvym parku. S jednou hodinou pak začal jeden ze dvou největších závodů akce, a to Skullcandy big air fortune. Hlavním úkolem týhle soutěže bylo skočit skok, kterej si před tim jezdec vytočil na „kole štěstí“.

Kdo zvládne, postupuje, kdo ne, vypadává. Jezdilo se všechno od cab5 po sw1080, takže se rozhodně bylo i na co dívat. První dvě příčky obsadili Finové Hans Kestila a Tuomas Alapieti a třetí flek bral Tomáš Tuzar.

Po krátkym chillu následoval první z řady večírků

Red Bull I-Battle. Podle očekávání to byl jak hudební souboj dvojic v boxerskym ringu, tak i pořádná divočina na barech. Po nelítostnym boji nakonec z publika vytřískal největší hluk dvoučlennej tým z Freeride redakce, kterej si tak zaslouženě odnesl vítěznou trofej a pořádnou kocovinu.

Páteční den se nesl v duchu helishootingu. Protože je Spring sessions jediná česká akce, na kterou pravidelně lítá vrtulník, chtěli to všichni jezdci využít a na kickerech i na corneru se lítalo, co to šlo. Míň zdatný jezdci a shreďáci si pak užívali jibovou část parku, spolu s krásnym setupem na Hromovce. Večerní party roztančily Prague Conspiracy s Navigators a do posledního místa napěchovanej

fin hans kestila v jedný ze svých rotací v contestu skullcandy wheel of fortune, který vyhrál

red bull i-battle zabila freeride dvojka márty a mike

party stan pak do rána rozjížděli svejma beatama DJ‘s Robot a Jorgos.

Sobotní počasí udělalo radost snad jen těm, kdo to na party přehnali tak, že celej den nevstali z postele.

Celej den se střídalo sněžení s deštěm, a když zrovna nefičelo, byla aspoň mlha. Plánovaná Corner session a s ní i vyhlášení se tak přesunuly na neděli. Burton kemp public jam na Hromovce se i přesto odjezdil a s povětrnostníma podmínkama a překážkama se nakonec nejlíp poprali Kristian Salač, Lukáš Pobořil, Marek Ježek a Katka Jonášová. Večer spojily síly Monkey Bussines s PSH a ve společnym setu rozjely velkolepou show. Po koncertu následovala party až

zája přebírá cenu za nejtechničtější triky na česká pojišťovna corner session

47 mexický campeři na bsss

do rozbřesku a ti, co odcházeli poslední, se téměř potkávali s prvníma jezdcema mířícíma na svah.

Nedělní počasí se konečně vydařilo, a všechny tak čekala nejdramatičtějsí podívaná celejch čtyr dnů – Corner session. I na totálně zmrzlej sníh padaly solidní hodnoty. Prize money 25.000 Kč za nejlepší trik si už po několikátý odvez Honza Zajíc, kterej tam poslal bs rodeo, bs 540 a nakonec i bs 900. Za nejdelší polet si stejnou částku odvezl Honza Nečas, kterej sice dopadl blíž než Darek Bergmann, ale na rozdíl od něj čistě odjel. Diváky pak bavil i Miki Pajer, kterej i přes to, že je mu 12 let, lítal jako pán.

Odpoledne po contestu proběhlo vyhlášení nejlepších jezdců celý session s následujícíma výsledkama. Best Rider: Tomáš Tuzar, Hans Kestila a Roman Dlauhý.

Best Girl: Diana Augustinová. Best Kid: Miki Pajer.

I přes hodně aprílový počasí si nakonec snad všichni z akce odvezli pozitivní dojmy, díky rozumnýmu nedělnímu počasí se stihly i všechny contesty a večerní parties byly zase jedny z nejlepších z celýho roku. Vy si na závěr ještě přečtěte tři rozhovory, který vás vezmou trochu do zákulisí týhle velkolepý akce.

HANS KESTILA, FINSKEJ ZABIJÁK Gratuluju k vítězství v contestu o nejlepšího jezdce celý BSSS. Jak se ti tu celý ty čtyři dny líbilo?

Díky. Bylo to tu dobrý, fakt zábavnej prodlouženej víkend. Trochu jsme bojovali s počasím, ale všechno ostatní bylo prostě super.

Zajímalo by mě, co tě přesvědčilo, aby si si dal celou tu dlouhou štreku až z Finska, aby si byl několik dní na akci v Český republice.

Setup parku je vždycky na vysoký úrovni a normálně tu je i hezký počasí, hehe. Z Finska sem každej rok jede dobrá parta, takže je to pro mně hlavně vejlet s kamarádama, zajezdit si a užít si co nejvíc zábavy.

Ve čtvrtek si vyhrál i Skullcandy big air fortune s docela šílenym one foot airem na skoku v průseku, na kterej si už nikdo jinej netroufl, jaký to bylo?

One foot byl až poslední trik, takže nešlo jen o něj. Pro mně byl nejproblémovější asi cab 1080 a switch 1080.

Ale třeba switch backside 900 jsem tady zajel prvně, ještě nikdy se mi ji zatim nepodařilo odjet, poprvé tady.

Co mexický jídlo a český pivo?

Miluju mexický jídlo. A český pivo? Palec nahoru, chutná mi, mám ho radši než finský, to je až na

díky vrtulníku jsou z bsss vždy ty nejlepší fotky. tady roman dlauhý testuje největší kicker, na kterej si kromě něj moc lidí netrouflo. jo, počasí tomu snowboardingu letos prostě nepřálo 48

druhym místě.

A co bys řek na ty nemožný parties, který tu každoročně vypuknou?

Jo parties taky stojí za to! Velkej stan, spousta lidí a dobrá muzika. Snad každej si tu najde svůj způsob, jak si party užít, hehehe.

A mohl by si zkusit porovnat BSSS s nějakou jinou světovou akcí?

Jo, myslim že Spring sessions se podobá finskýmu Wappulounas, což je hodně známá jarní akce.

V podstatě je to závod, ale víc jde o poježdění

orion a vladimir 518 zbořili párty stan

koncert the prague conspiracy

workshop horské služby ve stánku české pojišťovny

s kamarádama ve vyladěnym parku a v krásnym počasí, jako tady, takže ta podobnost je velká. Možná právě tohle je důvod, proč se sem vracim každej rok, protože je to tu jak tam.

Tak ještě jednou gratuluju, díky za rozhovor a asi zase znova příští rok.

Jo, řekl bych že jo.

DJ ROBOT, ČLOVĚK KTERÝ V NOCI NESPÍ Spring sessions jsou mimo vyladěnýho parku známý i těma nejdivočejšíma parties. Ty tu taky nehraješ letos poprvý. Jaký to je a čim je to specifický?

Nejspíše atmosférou, poněvač nikde jinde nebývají lidé tak spontánní, a hlavně celkově BSSS je momentálně nej akce svého druhu v téhle republice, počínaje dokonalostí parku a produkcí konče.

Jak tě baví letošní fiesty? Změnily na parties něco všudypřítomný sombrera a kníry?

Obdivuhodně každý rok je to o něčem jiném, a hlavně klobouk dolů Petersonovi s veškerou přípravou dekorací a dalších propriet.

Stihneš si vedle hraní i zajezdit?

Skoro pokaždé... jen tenhle rok jsem to nedal. Spal jsem čtyři hodiny denně, a k tomu to špatné počasí.

A co bys řekl na letošní setup parku?

Jak jsem se již zmínil, to, co předvádí parta ze Snow Park Designu, je dokonalost sama.

megaprůtah v podání darka bergmanna switchový bs3

PETR NAJMAN, HLAVNÍ ORGANIZÁTOR Čau, tak jakej z toho máš letos pocit?

Nakonec dobrej. Je jasný, že se na všem strašně podepsalo počasí a že kdyby bylo azuro, tak spoustu věcí vypadalo a dopadlo úplně jinak. Každopádně na to, že horší počasí už jsme asi čekat ani nemohli, tak nakonec všechno proběhlo, všechno se zvládlo.

I když to pro spoustu lidí z našeho týmu bylo hodně náročný, tak věřím, že nakonec Burton Špindl Spring Sessions 2012 všechny bavily.

Jaká je vůbec historie BSSS? Vzniklo to někdy v roce 2005, kdy jsem ještě s pár blízkýma lidma kolem mě přemýšlel o tom, udělat akci

s konceptem, kterej bude příjemnej a zábavnej pro všechny, a nejen pro pozvaný jezdce nebo závodníky.

Akci, kdy se na závěr sezony všichni potkaj, dobře si zajezděj a prostě si to v klidu užijou. Důležitej byl od začátku samozřejmě park, protože za posledních 10 let jsme dělali parky v desítkách resortů a běžný podmínky jsou většinou hrozně omezený i v těch největších resortech. Tak jsem chtěl ukázat, že když jsou podmínky, tak to jde o hodně líp.

Letos je všechno vyladěný do mexickýho stylu a nebejt sněhu na svahu a trochu nemexickýho počasí, tak se tu každej Pedro cejtí jako doma.

Proč u vás zvítězilo zrovna Mexiko?

Je to vtipný a zábavný téma, který jde ztvárnit nejen graficky a v interiérech, ale i v exteriérech a ve velkým

rozsahu. Dekorací a prvků, který se týkají tématu, je každý rok hrozný množství, a třeba ty venkovní a hromadný nejdou dobře ztvárnit v každé souvislosti.

A můžeš čtenářům prozradit, jaký téma je vymyšlený na příští rok?

Zatím není rozhodnuté, máme různé varianty, ale rozhodovat budeme až tak někdy na podzim.

Sehnat od sponzorů peníze na akci neni v poslední době vůbec lehký. Jak jste tyhle věci zvládli vy?

Je to pořád velkej boj naplnit rozpočet, a tím jak se akce zvětšuje, tak i riziko, který podstupujeme, je mnohem větší, ale jsem rád, že se nám daří akci pořád posouvat a že pořád roste. Každopádně podpora partnerů je zásadní proto, aby se akce mohla uskutečnit a samozřejmě jim tímto všem moc děkuji.

Kolik času zabere organizace a příprava Spring Sessions? A kolik je vás v realizačnim týmu?

Už to všechno vyrostlo na takový jarní festival a v podstatě už teď, i když ještě není dořešený letošní ročník, se objevují věci na ten příští. Už na podzim se plánuje a jedná s partnery a ta úplně intenzivní příprava pak začíná po novém roce, vrcholí v březnu, ještě teď se administrativně likviduje, a než se vše dořeší, bude konec léta. Na přípravě a organizaci se přímo nebo nepřímo podílí celkem asi 150 lidí.

Jak dlouho jste snowpark stavěli?

Kromě předchozí přípravy trvala závěrečná stavba tři a půl dne non-stop prací. Všechno děláme tak, abychom co nejmíň omezili provoz v areálu a byli připraveni na čtvrteční zahájení akce.

Do parku se stahuje sníh z celýho okolí. Jak moc vás Skiareál podporuje?

Bez Skiareálu Špindlerův Mlýn a jeho podpory by akce ani nevznikla a ani se každý rok nemohla opakovat.

Spolu s Burton Snowboards je Skiareál jeden ze dvou největších partnerů a na přípravě a organizaci akce se podílí několik desítek jeho zaměstnanců.

Na závěr by mě zajímalo, jestli si přes všechny organizační věci akci stihneš i užít?

Jak kdy... Ale jo! Vždycky jsou horší a lepší chvíle, a nakonec z toho s odstupem času mám většinou dobrej pocit a radost.

konferenciér juan do toho dával úplně všechno

darek bergmann si vytáčí trik na skullcandy wheel of fortune

51 parta mexickejch šejprů vyráží do akce

Justin Brock je původem ze Severní Karolíny, ale momentálně bydlí v Atlantě, hlavním městě státu Georgia. Před nedávnem oslavil svoje čtyřiadvacáté narozeniny, přičemž skateboardingu se věnuje víc jak patnáct let. Co se rodinného života týče, tak na svůj věk už je překvapivě ženatej a dá se očekávat, že brzy bude mít i děti. Justin je sponzorován Real skateboards, Thunder truck, Spitfire wheels, Nike, Quiksilver, Roughneck

hardware, Huf a Stratosphere skateshop.

Na závodech tohodle kluka moc neuvidíte, spíš se věnuje natáčení, a tak ho můžete znát především z New Real video nebo Nike Debacle. V mládí ovšem závody jezdil, pár závodů vyhrál a například letos skončil na Tampa Pro na šestadvacátém místě, ale nejvíc si cení Best Trick contestu v Los Angeles, za kterej dostal šek na 7.500 dolarů.

JUSTIN BROCK text: Radek, Kopa Jr., Mirek Kvapil

ROZHOVOR S NIKE JEZDCEM JUSTINEM BROCKEM VZNIKÁ PO TELEFONU, V KLASICKÝ DEN, KDY MAJÍ PROFÍCI VOLNO NA PRÁCI S MÉDII. TEDY V PONDĚLÍ. JE ŠEST VEČER VÝCHODOAMERICKÉHO ČASU, COŽ JE V ČECHÁCH POCTIVÁ PŮLNOC. A PROTOŽE PŘI TOM DLOUHÝM ČEKÁNÍ NA TELEFONÁT PADLO NEJEDNO PIVO, HNED SE PRVNÍ OTÁZKOU SNAŽÍME ZJISTIT, V JAKÝ KONDICI SE PO VÍKENDU JUSTIN NACHÁZÍ...

bluntslide na čínské hubba zdi

53

Tak jaká byla sobota, neděle, Justine? Nějaký kalby, závody?

Víkend byl dost dobrej. V Atlantě se jely závody Damn Am v Hazzard County skateparku. Já se jich v sobotu nezúčastnil, protože jsem dělal rozhodčího na Red Bull contestu Mind the gap, kam mě pozvali a kde to opět jako loni vyhrál Nike flow rider CJ Tambornino.

V neděli už jsem na Damn Am závody šel a ty pro změnu vyhrál další Nike rider Auby Taylor. A celej víkend jsem pak zakončil večerní grilovačkou s rodinou, byli u nás na návštěvě rodiče mý manželky.

Tak to jsi měl hodně nabitý. U nás teprve teď skateboarding po zimě začíná. Už seš taky v plnym závodním proudu?

U nás skoro začíná léto, ale i přes zimu se u nás jezdí pořád. Před měsícem jsem byl na Tampa Pro, jinak závody nejezdím, ale svuj čas věnuju především natáčení. Děláme teď na novým videu Nike Chronicles, kde by sem měl mít svůj part.

Ty jsi původem z malýho města v Severní Karolíně.

Je těžký začínat s ježděním na malým městě?

Asi to bylo takový těžší, ale když jsem byl malej, tak jsem se skejtem docela hodně cestoval. Jezdil sem každej den a myslim si, že v začátcích je úplně jedno, kde jezdíš, důležitý je, že máš chuť do toho skateboardingu. Já ho miloval a maloměsto mi nevadilo. Kvůli kariéře sem se nakonec musel odstěhovat, ale tak je to ve všech sportech nebo profesích.

Když seš dobrej, tak se na malým městě často stane, že se staneš nejlepším a tvůj rozvoj se zastaví. Jak si řešil svůj progres ty?

Když mi bylo šestnáct, tak jsem se v Severní Karolíně přestěhoval do Raleigh, což je hlavní město. Tady už jezdilo víc lidí, hlavně starších, který mě do toho tlačili, a to si myslím, že mi pomohlo.

Taky si říkal, že jsi hodně za skateboardingem cestoval? Co to znamená?

O víkendech jsem objížděl co nejvíc závodů ve svém okolí a díky tomu sem se potkal a seznámil s kámošema, který mám až do dneška. Co se vzdáleností týče, tak autem to bylo od nás do Raleigh dvě a půl hodiny, nějakých dvě stě padesát kilometrů.

Takže asi tolik sem musel jezdit, abych moh skejtovat.

Když člověk pozoruje tvůj skateboarding, je na tobě vidět, že umíš zajezdit na všem. Kdo tě ovlivnil a k tomuhle stylu přivedl?

Jako malej jsem sledoval Zero video Misled Youth a díky tomu jsem jezdil zábradlí a schody. Když sem trochu vyrost, tak vzorem byl John Cardiel. Myslím, že jeho ježdění mě ovlivnilo asi nejvíc ze všeho, uměl skejtovat na všem a šel do toho maximálně naplno, to se mi hodně líbilo. A John je taky bezva týpek.

Přestěhoval ses do Atlanty, což neni skateboardingem tak profláklý místo jako třeba LA. Určitě je to výhodnější pro natáčení...

Atlanta je pro mě dobrá hlavně kvůli tomu, že tu mám svý kámoše a rodinu. Co se týče skateboardingu, tak jsou stejně všechny naše spoty už profláklý, akorát že to tady neni takový pod tlakem jako v Kalifornii.

Jak tam sídlí spousta firem, tak je tam i spousta skejťáků, a je to těžší si najít místo a mít tam klid si něco natočit.

Jezdíš na všechny triky v hrozným speedu. Co tě k tomu vede?

Pro mě je to jednodušší, já neumím vracet triky z pomalý rychlosti. Měl sem to takhle už od svých začátků, nikdy sem nejezdil pomalu.

Jakejch svých triků si nejvíc vážíš?

Ani nevim, vážím si všeho. Hodně dávno jsem na

technická libovka, transfer z banku do frontside nosegrindu

55

feeble grind výtrh. všimněte si poctivé ocelářské práce, ten rail má asi tak 3x víc nožiček, než by potřeboval 56

California street v San Francisku udělal 360 flip přes gap (a zabil to tak, že si tím na scéně získal respekt a Real mu udělal trika z designem týhle fotky – pozn. aut.). Taky si pamatuju trik, co mi zabral fakt spoustu času, a byl jsem za odjetí fakt rád. Byl to můj last trick v Southern Comfort, 360 flip z double setu. Docela jsem si u toho naložil, vrácení předcházelo několik hodin strašnejch pádů.

No, možná to bude tou rychlostí, kterou jezdíš.

Nabízí se totiž úměra, velká rychlost, velký rakve.

Překvapivě nejhorší pád, při kterým jsem si zlomil kotník, se odehrál na demu. Dělal jsem switch tre flip přes pyramidu, zadní noha mi sklouzla z prkna a já si jí přised. Byla z toho těžká zlomenina, nohu jsem měl přetočenou úplně dozadu. Museli mě to operovat, dostal jsem destičku a devět šroubů a na skejta jsem si nestoup půl roku. To bylo na tom pádu to nejhorší.

Zajímalo by mě, z jaký nejhorší dršky si naopak odkráčel jako zázrakem bez zranění?

Když jsem byl na King of the Road v roce dva tisíce deset, dělal jsem front bigspin z takovýho vysokýho pětibloku, a než sem to odjel, tak tomu předcházelo několik strašidelnejch pádů.

To King of the Road, to muselo bejt plný zážitků?

Kotr je velká zábava, je tam spousta úkolů, jede se v dodávce... Rád bych se znovu účastnil, ale asi to nepůjde.

Jak to?

Protože Nike to loni prohrálo, takže no more for us.

Kotr bude asi taky hodně o kalbě. Kdy sis třeba ty naposled řek, že už chlastat nikdy nebudeš?

Nejsem si jistej, hehe, ale právě možná na Kotru, kdy jsem měl na poslední párty blackout... Ráno jsem se pak probudil dobitej jak pes. No, fakt už se mi to dlouho nestalo.

Takže teď žiješ spořádanej manželskej život, hehe.

Jo, je to teď takový v poklidnějším tempu, zvlášť když je dítě na cestě.... Věci se asi lehce změněj.

Tak to gratuluju! Víš už, jestli to bude holka, nebo kluk?

Jo, bude to kluk a narodit by se měl kolem druhýho července.

Viděli jsme na netu reklamu na pivo, ve který jsi účinkoval. To je škoda, že když tě sponzoruje pivovar, už tolik nechlastáš...

Jeden havajskej pivovar nám dal nějaký basy piva a my jsme pak pro ně natočili reklamu... Popravdě, vlastně jsem od tý doby už od nich žádný další pivo nedostal. Budu jim muset asi zavolat, hehe, díky vlastní lenosti přicházim o pití zadarmo!

Stejně se jezdit s chlastem nedá.

Když seš úplně nalámanej, tak to se nedá, to je jasný.

Ale když jezdim a piju při tom pivo, dokážu triky vracet.

Ty asi nebudeš nijak pečlivě sledovat svojí životosprávu a cvičit?

No, to moc ne. Někdy si udělám nějaký strečing, ale spíš se snažím skejtovat každej den, a to mě udržuje v kondici.

Profíkem jsi od roku 2009, jak se pro tebe ten skateboarding změnil v posledních třech letech?

Pár věcí se změnilo, ale já se pořád snažím držet se skateboardingu, mít pozitivní náladu a bavit se tím.

Nepřemýšlím o tom, že je to moje práce. Konkrétně třeba musím kvůli sponzorům jezdit na určený závody, mám deadline na natáčení partů pro video a mojí povinností je i cestování po světě.

frontside ollie transfer z banku do banku

58

Když je deadline, tak už to není taková zábava...

Ale jo, já rád překonávám sám sebe a dělám nový věci. Jasný, že to pak někdy skřípe a je to stres, ale nakonec když se na video koukneš, tak vidíš, že se to všechno vyplatilo. A to natáčení si člověk může fakt užít, když jsme třeba točili Real Since Day One, tak jsme zajeli k Donnellyho rodičům na barák, grilovali jsme si tam na zahradě, to sem si připadal jak někde na výletě s kámošema. Když se natáčelo Nike Chronicles, jeli jsme na trip na Orcas island a jezdili jsme po skateparcích s lidma jako Chet Childress nebo Al Partanen. Za celou dobu jsme ani jednou nespali v hotelu, pořád se kempovalo někde v přírodě.

Před pár dny jsme měli u nás na Boardmag.cz reklamu na nový Kostonovy Nike boty s technologií Lunarlon. Jak se to natáčelo?

Byla to sranda a úplně nejhorší bylo to hraní. Prostě říkat naučený věty a nevypadat u toho jako úplnej idiot. Reklama je hodně postprodukčně upravená a Erik třeba vůbec nemluvil, když jsme skejtovali, to se potom do toho dodělalo. Natáčelo se to v takovým hangáru, skladišti, kde byly udělaný překážky a my na nich zkoušeli, co se tam dá vůbec odjet. Třeba ten rail do zatáčky, jak tam na něm dělá Malto triky, ten byl úplně nejtěžší. Mělo to bank na straně, muselo se udělat velký ollie, velkej challenge.

V jakejch modelech bot vůbec jezdíš? A taky používáš Lunarlon?

Nejvíc teď jezdím v Kostonech a ten Lunarlon je super, skvěle ta bota drží. Docela dlouho sem v Koston botech nejezdil, protože sem je měl na sobě, když jsem si zlomil kotník. Takže teď sem si je na sebe vzal po čtyřech letech a musím říct, že mě opravdu strašně bavěj. Jinak jezdím i Nike Mavrk mid, který mají v sobě taky Lunarlon a vyhovují mi.

Když už jsme u toho, popiš i svýho skejta?

Jezdím Real v šířce 8.38, trucky mám Thunder high 147 a kolečka Spitfire kdysi byly 53 mm, ale teď sem šel o milimetr dolu, protože se mi pořád strašně dřely o desku. Všechny tyhle věci jsou od Deluxe distribuce a jsou the best. Desky se třeba vůbec nedělaj s červenou dýhou nahoře, protože to nosí smůlu.

A drží Deluxe hardware?

Tak já se na všem snažím jezdit, co to jde. Desku měnim jednou za tejden a trucky a kolečka si čenžnu, až když jsou ogrindovaný a úplně žlutý. Takže kola mám tak tři měsíce, trucky půl roku. A třeba boty, ty mám dva tejdny.

Fotky k rozhovoru jsou z Číny. Jaký to tam bylo?

Hodně zábavnej vejlet. Část party natáčela reklamu na Paulovy (Rodriguez – pozn. aut.) nový boty a druhá půlka, tam sem byl i já, jezdila a natáčela s Číňanama.

Hodně mě bavilo, že nás tam dohromady byla fakt velká parta, skoro všichni z teamu a hezky jsme si to užili.

Na webu jsem nedávno viděl video z nějaký premiéry, byl z toho přímej přenos na internet. Ty si pil pivo, což viděla tvoje máma a hned ti volala, že bereš antibiotika a neměl bys pít alkohol, hehe.

Sledujou rodiče tvůj skateboarding?

Mě doma v ježdění vždycky podporovali, dokonce když jsem byl mladší, tak rok vlastnili skatepark. Bohužel to moc nefungovalo, takže jsme ho museli zavřít...

Ale máma mě fakt podporuje, všechno sleduje, sbírá všechny časáky. Pokaždý, když mám novou desku, tak jí posílám mámě domů, ona je sbírá.

V životě jsem ještě nepotkal žádnýho ridera, jehož rodiče by měli skatepark. O tom nám řekni víc.

Jezdil jsem pořád na street do centra, což bylo takový

náročný a pak nějak otčím dostal od svýho známýho příležitost si pronajmout sklad. Takže si ho naše rodina pronajala a postavili jsme tam skatepark. Bylo mi v tý době čtrnáct patnáct a bylo to úplně super.

Zajímalo by mě, jak skateboarding ovlivnil tvý vzdělání?

Když mi bylo šestnáct, tak jsem přerušil školu, protože jsem pořád jezdil na nějaký tour a měl zameškáno spousty hodin. Jako neučil jsem se špatně, ale kvůli mý nepřítomnosti jsem nebyl klasifikovanej, takže jsem se na to vykašlal. Jen co jsem školy nechal, hned jsem se přestěhoval do většího města, a dá se říct, že od tý doby žiju sám na sebe.

Myslíš, že ti ta škola chybí?

Podle mě jsem tou cestou, kterou jsem se vydal, dosáhl víc věcí... V současnosti se už dokážu líp na učení soustředit, takže jednoho dne se do školy vrátím a maturitu si dodělám. Ale jak sem řek, přerušení školy bylo podle mě lepší řešení.

Hehe, tak to určitě... Chtěl sem se zeptat, protože dobře skejtuješ, jestli náhodou nemáš nějaký vzdálený příbuzný v Čechách. Jako všichni dobrý lidi maj svý kořeny u nás nebo na Slovensku.

McDonald vlastnil týpek z Čech, Ikeu vlastní rodina původem z Čech, Andy Warhol byl ze Slovenska atd.

Hehe, tak to nevim, ale je pravda, že jsem náš rodinnej strom moc důkladně nestudoval.

Tak já se ptám proto, abych zjistil, co vlastně víš o Česko-Slovensku?

No, nevim moc. Znám Marka (Zápražný – pozn. aut.), ten je z Český republiky a zabíjí. A pak vim, že máte takovej ten... Hele, je Praha v Český republice?

Jo. No, vim že ten fucken spot is awsome a že se tam chci jednou podívat. Takovej ten váš známej spot, kterej zrovna nevim, jak se jmenuje.

Stalin...

Jo, to bude asi vono. Možná že už se mi povede se tam dostat teď při natáčení novýho Nike videa.

Tak nebylo by špatný, kdyby k nám do Čech opět zavítala nějaká partička profíků... Prosim tě, ty jezdíš v brejlích, a to se moc často nevidí. Jaký to je?

Tak já jsem jezdil v brejlích odjakživa a prostě jsem na to zvyklej. Obroučky si vždycky pořádně ohnu kolem uší a brejle mi vůbec při skateboardingu nepadaj.

Zkoušel jsem jezdit s kontaktníma čočkama, to je jasný, ale nerad s očima experimentuju, a prostě mi to nevyhovovalo.

Lámeš brejle často?

Ještě nikdy jsem si je při skejtování nezlomil... Fakt!

Zničil jsem si je třeba při rvačce a tak, ale nikdy ne na prkně. Jak je mám zahlý kolem uší, tak držej, a když už si dám hlavičku o zem a brejle mi uletěj, tak prostě nějak vydržej, no.

To musí bejt nějaká zázračná značka.

Ne, neni, jsou to vobyčejný Ray-Bany.

Ježišmarjá, třicet minut rozhovoru za náma, to to uteklo. Musíme končit, jak jsme to slíbili vašemu team manažerovi. Takže rychle závěrečná otázka a to je taková klasika. Proč by lidi měli skejtovat?

No protože ti to dá nejvíc zábavy. Teda, aspoň to takhle funguje pro mě samotnýho. Když jezdíš, poznáš při tom spousty kámošů, a když se trošku snažíš, můžeš se skejtem projet spousty zemí a poznat jiný kultury!

slušná prasárnička, bluntslide to fakie

61

62

OFF THE WALL

SPRING CLASSIC text: Mirek Kvapil, foto: Panker

PRVNÍ KVĚTNOVEJ VÍKEND V ITALSKYM POBŘEŽNIM MĚSTEČKU VARAZZE PATŘIL UŽ ČTVRTÝMU ROČNÍKU ZÁVODU OFF THE WALL SPRING CLASSIC. NA PROGRAMU BYL KROMĚ MINIRAMPY I STREET CONTEST O BEST LAJNU, KDE SE NAKONEC PARÁDNĚ ZADAŘILO MARTINU PEKOVI. VÍCE UŽ V ČLÁNKU, KTEREJ SI PRO VÁS PŘIPRAVILI KUDRNÁČ S PANKEREM.

andy scott /r/ eggplant do disasteru

kozy ven za desku. po deseti minutách jí panker potkal, šla se svým frajerem, kterej si hrdě nes novou desku

Když mi pár tejdnů před akcí Tomsh říkal, že máme jet s lidma z Vans týmu na nějaký závody do Itálie, kam maj dorazit i TNT nebo Jason Dill, nebylo se o moc čem rozhodovat. Podle videa z předchozího ročníku to vypadalo na koncentrovanou plážovou minirampovou pohodičku se spoustou sluníčka a kvalitního skateboardingu. Začala se tedy vybírat posádka redakční káry. Tomáš Vintr byl tou dobou v Číně, a tak byli do street závodu vybráni Martin Pek a Matěj Hakl.

Do minirampy pak měl nastoupit Dan Vojtaš, kterej ale

kde mohly, přibalený bundy přišly vhod a na třicítky jako v Čechách to tu opravdu nevypadalo. Po vyřízení ubytka jsme nedočkavě vyrazili na obhlídku parku, kde jsme potkali i dalšího našince Kubu Jarolíma, kterej sem přicestoval už o den dřív a dneska si musel vybojovat postup z předkvalifikace, což se mu nakonec podařilo. Minoška vypadala luxusně, ale vzhledem k všudypřítomný vlhkosti na ní zrovna moc ideálně nechytla barva, která tak jízdu dost zpomalovala. Překážky na streetu rozhodně nebyly

nakonec musel bohužel dát přednost maturitě. Čtyřčlenná posádka se sešla ve čtvrtek kolem desátý večerní klasicky na Štváně. Předpověď počasí tou dobou neukazovala zrovna moc příznivý údaje, a namísto plavek si tak většina z nás radši přibalila další mikinu nebo deštník. Ani vidina patnácti stupňů a celovíkendovýho deště nás ale nakonec nezastavila a vydali jsme se na cestu vstříc asi 1.100 kilometrům skrz Německo, Rakousko a Itálii. Kratší cestu přes Švýcarsko jsme rovnou zavrhli, protože na tamní dálnice je třeba známka, která se dá koupit jen na celej rok. Po sečtení všech éček, který jsme nakonec nechali u italskejch mýtnejch bran, to ale asi nebylo až tak moudrý rozhodnutí...

Cesta se nakonec táhla asi dvanáct hodin, ale kolem desátý dopolední jsme se konečně dokodrcali do Varazze. Předpověď bohužel nelhala. Mraky se honily,

z nejmenších. Chudák Matěj se těšil na dva grindboxy v řadě a namísto toho tady stál nad double setem 6+6 s kulatym railem a férovejma hubbama. Do sérky tu ještě byl připravenej funbox s railem do transferu a danger bank na otáčení. Martin byl o něco pozitivnější a věřil, že se tu určitě něco vymyslí.

Po několikahodinovym dohnání spánkovýho deficitu jsme vyrazili do ulic, kde jsme měli v plánu nafotit a natočit i nějakej mimozávodní matroš. Architektura města nám k tomu naštěstí poskytla luxusní podmínky.

Promenáda u pláže byla po dýlce asi jednoho kilometru vydlážděná mramorem a všude kolem se nacházela spousta zídek. Začal Martin, kterej z osvětlený fontány skákal asi dvoumetrovej gap na dřevěnou bednu. Postupně vrátil transfer do wheelie, bs grindu a nakonec i bs 5-0. Poté jsme pokračovali do nedalekýho přístavu, kde byl k nalezení i zajímavej

nassim guammaz /r/ nosebluntslide

wallride, na kterej se muselo naskakovat. Vejce odjel fs wallride, Martin to samý na backside, ale nejvíc se blejsknul Matěj, kterej tu vykouzlil luxusní flip bs wallride!

To už ale byla tma a my se vrátili zpátky na promenádu. Za světla lamp tu Panker s Matějem vyblejskli fotku ss backsidu do huga revert zpátky a šlo se na točení sérek, s čímž jsme skončili až někdy o půlnoci. Dovedete si představit, jak se partě spokojeně chrnělo.

Po vydatný snídani v hotelu před náma byl nejdůležitější den výletu. Ten začal kvalifikací minirampy, kde se asi v deseti heatech utkalo něco kolem padesátky riderů, mezi kterejma nechyběla taková jména jako Tony Trujillo, Alain Goikoetxea, Guillaume Mocquin nebo Kevin Kowalski. Vraždilo se ve velkym a po kvaldě se odjel ještě Cash for

matěj hakl /g/ ss bs do huga revert 65

66

tricks contest, kde se rozdalo celkem 1.000 €. Na svý si měl přijít i Vejce za svůj 540 Miller flip, kterej komentátor asi pětkrát vyhlásil. Peníze mu ovšem nikdo nechtěl dát, a tak musel nakonec žal utopit v levnym krabicáku, kterej Íčka vyráběj i v půllitrech a třetinkách. Chybí už jen brčko!

Nás samozřejmě zajímal hlavně street. Do toho nakonec kvůli Matějovýmu problému s nohou, způsobenýmu včerejším točením, nastoupil pouze

martin pek /g/ nollie bigger spin

Mr. Pek, kterej byl podle všeho umístěnej do třetího pětičlennýho jamu. Systém závodu byl jednoduchej.

Rideři měli za úkol předvíst co nejlepší sérku dvou triků s tím, že kvůli složitýmu rozjezdu na transfer se olliečko při cestě k dangeru a nazpět nepočítalo.

V prvních dvou jamech se bylo na co koukat! Nassim Guammaz a Kris Vile ukazovali, že si rozhodně zasloužej bejt v evropskym Vansu. První jmenovanej kromě jinýho na double setu vrátil bs 360 ollie

z první, nosebluntslide a bs lip na railu nebo fs 360 na transferu. Když už ale vrátil vraždu ze schodů, z nějakýho záhadnýho důvodu jí pak zazdil něčím lehčím na transferu. Krisova nejlepší sérka sestávala z lipslidu z railu a bigspin flipu trans.

Blížil se start třetího heatu, Martin se pěkně rozflipoval na zemi, zkusil si bednu, rail i přeletět transfer. Zdálo se, že mu setup parku vyhovuje a bude se na co dívat. Komentátor ho ale nevyhlásil. Naštěstí to ale pár riderů vzdalo a Martin se nakonec do třetí skupiny vešel. To se později ukázalo jako zásadní událost, protože v posledním čtvrtym heatu na rozjezd k railu šplouchla voda a více méně ho vyřadila z provozu. Ani my, ostatní z český posádky, jsme nechápali, jak to Martinovi po jeho nedávnym zranění nohy jde. Přepnul se do nějakýho jinýho módu, vrátil si všechny svoje „základy“, no a najednou zčista jasna

tnt /r/ fs nosegrab to tail

odjel sérku nollie boardslide a nollie bs 360 transfer.

Davy řvaly, ale to nebylo všechno. Těsně před koncem zkusil i nollie crooked a neuvěřitelnej nollie bigger spin transfer. Z první to bohužel nepadlo a byl tu poslední pokus. Atmosféra se dala krájet, Martin se rozjel, no crook padnul jak nic, ollie na druhou stranu, otočka a bum. Nollie gazella, jak tomuhle triku Martin říká, tam byla jako vyšitá! Nikdo nechápal, co se právě stalo a o vítězi bylo v podstatě rozhodnuto!

Sobotní večer patřil koncertu, jehož hlavní hvězdou byla vostrá severská kapela Turbonegro. Před pódiem se postupně sešlo asi pět tisícovek lidí, kteří si vyslechli našláplý předkapely, mezi kterejma vynikala hlavně hiphopová formace Doomtree. Vrchol večera byl tu a pivem posilněný publikum řvalo ze všech sil. My, kterejm přišla třetinka za čtyři éčka celkem přehnaná, jsme to ale viděli trochu střízlivějšíma

očima, a Vejce jejich výkon dokonce komentoval slovy: „Ježiš, co je to za tlusťochy? Znám aspoň pět strakonickejch kapel, který hrajou líp.“ Studiová nahrávka je prostě studiová nahrávka.

Kolem půlnoci jsme se s Pankerem oddělili od ostatních a totálně znavený mazali na hotel. Cestou za náma ještě běžela nějaká asi šestnáctiletá holka, která furt řvala něco jako „Tony, Tony!“. Doběhla nás, něco mlela a po dotazu, jestli umíme anglicky na Pankera rovnou vyhrkla: „Are You Tony Hawk?“ Zklamání bylo veliký...

všude kolem dělaj poházený kamínky, podivoval se nad počtem zmeškaných hovorů, a hlavně troše krve na čele. Matěj se evidentně trefil přesně, hehe.

Neděle byla ve znamení finále rampy. Nejelo se klasicky na místa, ale organizátoři rozdali spoustu cen typu největší crash víkendu, nejtechničtější rider finále, nejoriginálnější trik atd. Nejtučnější šek za nejlepší výkon ve finále a 1.400 € si nakonec odnesl Alain Goikoetxea a šlo se na vyhlašování toho, na co jsme nejvíc čekali – nejlepší street sérky. Žádnej poděl naštěstí nenastal a Martin už si to pochodoval

pohoda u moře

kvapil, hakl, pek

matěj hakl /g/ kickflip wallride

Tahle noc přinesla i další vtipný příhody. Martin s Matějem nám ráno vyprávěli, že jim někdo nakukal, že v neděli se jede ještě cash for tricks na streetu.

Martin tudíž opustil kalbu už kolem jedný a šel se trochu prospat před nollie nosebluntem, kterej tam chtěl z railu vyzvat. Matěj ho následoval až kolem čtvrtý a s hrůzou zjistil, že je zamčeno a Martin nereaguje ani na klepání. Pan recepční nakonec přispěchal na pomoc s náhradníma klíčema, ale zevnitř bylo zamčeno a klíče zastrčený v zámku.

Poslední nadějí bylo ještě házení kamínků do okna.

Bez úspěchu. Matěj tedy strávil zbytek noci na kanapi v recepci. Martin se prý ráno vzbudil, nechápal, co

pro šek na 2.000 éček, z čehož měl samozřejmě nepopsatelnou radost. Lepší závod než ten podporovanej jeho novým hlavním sponzorem Vans, si na takovouhle killáž opravdu vybrat nemohl. Respekt!

No a když happyend, tak pořádnej. Během vyhlašování totiž začalo poprvý za celej víkend nějak silnějc pršet!

Následovalo už jen pobalení se a zase ta hrozná štreka domů. Na tu Martin nakoupil snad deset lahví Lambrusca, kterejma jeho úspěch s Matějem na zadních sedadlech pořádně oslavili. No a my řidiči si z týhle párty museli vystačit jen s muzikou na maximum, díky který aspoň nebyla šance usnout. Tak snad zase za rok, bylo to skvělý!

martin pek v radosti

martin pek /g/ gap bs 5-0

69

Peter Molec: „Fotka vznikla na podzim ve Zvoleně, ve staré mlíkarně, která už je teď srovnaná se zemí.

Všude byl strašnej bordel, museli jsme to vyčistit a pak jsem to ollie přes výtahovou šachtu dal hned na první.

Nebylo to těžký, akorát psycho, protože se muselo proskočit malejma otvorama a nebouchnout se při tom do hlavy.“ (foto: Peter Mercell)

W

A L

L

71

Janis „Makrela“ Maceridis: „Vše vzniklo, když jsme s klukama vyrazili do města něco natáčet pro video Davida Chvátala.

Točili jsme jeden spot na Pankráci, ale pak jsme s Adamem Lukasem za rohem objevili tohle a začali tady blbnout. Dal jsem si tu ollie do pohody a poprosil Davida, aby mi tu na památku udělal fotku.“ (foto: David Chvátal)

Martin Karas: „V listopadu jsem byl na služebce v San Franciscu a navštívil tam kromě jinýho Chrise Senna a Zdeňka Mlíku, kterej mi pak vyfotil tohle ollie přes kanál na známý downhill ulici s hupama. Kdo to nezažil na vlastní kůži, pro toho bude těžký si představit, jak prudký jsou tu kopce. Na hrubym povrchu máte během dvaceti metrů strašnou rychlost.

To pochopíte, k čemu jsou měkký kolečka... Bez power slidu se downhilly jezdit nedaj!“ (foto: Zdeněk Mlíka)

W

A

L

73

L

Dan Vojtěch docela netradičním způsobem. Ze začátku byl ten frontside tailslide nepříjemnej, protože sem se bál, že se hlavou praštím o strop, ale nakonec jsem to do deseti pokusů odjel.“ (foto: Dan Vojtěch)

Maxim Habanec: „Při nočním natáčení v metru mě vyfotil

75

W A

L L

Lukáš Daněk: „Tenhle rail je v Praze Troji, už sem to měl vyhlídlý dlouho a nevěřil sem, že to kvůli krátkýmu rozjezdu dám. Letos na jaře jsem to zkusil a frontside boardslide jsem tu udělal ani ne na pět pokusů.“ (foto: Kubo Križo)

76

W A L

L

Petr „Pechi“ Pecháček: „Tohle se fotilo v opuštěným akvaparku na ostrově Aruba v Karibiku, kde už čtyři roky bydlím a pracuju jako kite instruktor. Do bowlu, kde dělám takovej frontside air/otočku, se musí vyšplhat rourou, protože je asi pět metrů nad zemí!“ (foto: Jonathan Koole)

W 78

A

L

L

Jindra Koten: „Tenhle rail je nejlepší, co tu v Ústí nad Labem máme. Rád se sem vracim a flip fronbor jsem tu chtěl udělat už dlouho.“ (foto: Panker)

80

W

L

A

Nikolas Tušl: „Tahle fotka je z Francie, kde sem byl loni na návštěvě u kámoše, co tu v Praze kdysi studoval. V betonovým parku v Bayonne byl takovej rail, na kterým nikdo nic moc nedal, a ani mně to moc nešlo. Je to strašně vysoký, ale týpci mě nakonec na crooked vyhecovali...

Jinak stala se mi tu taková vtipná věc, ztratil jsem pas a pak musel do Paříže na českou ambasádu pro novej.“ (foto: Clément Le Gall)

L

240 MINUT

DANIILA PLATONOVA

ss bs heelflip u bobycentra v brně

ZA JEDNÍM Z PRVNÍCH JARNÍCH SOUBOJŮ S ČASEM JSME SE VYDALI DO BRNA, KDE JSME SE POTKALI S DANIILEM PLATONOVEM. TOMUHLE SKATEROVI Z PROSTĚJOVA JE DVACET DVA LET, Z TOHO DESET JICH MÁ SE SKEJTEM POD NOHOU A MOMENTÁLNĚ STUDUJE DRUHÝ ROČNÍK NA MORAVSKÉ UNIVERZITĚ V OLOMOUCI, OBOR PODNIKOVÁ EKONOMIKA A MANAGEMENT. DANIILA MŮŽETE ZNÁT TŘEBA Z VIDEA EAST COAST NEBO ZE ZÁVODŮ, NAPŘÍKLAD TEĎ V TŘEBÍČI SKONČIL DRUHÝ A HODNĚ OBJÍŽDÍ I GAME OF SKATE. OPRÁVNĚNĚ HO PROTO SPONZORUJÍ SKULLCANDY, MEATFLY, ADIDAS A KILL DESKY. text: Radek, foto: Panker 82

nollie shifty v romském podchodu v brně

ss ollie u janáčkova divadla v brně

84

Jarní měsíce byly u Daniila ve znamení změn. Začal být sponzorován Skullcandy, což znamenalo hlavně natočit welcome video. Jinak pořád skejtoval, většinou v Brně, kde je taky kameraman Lašo, s kterým tam Daniil hodně natáčí, a oba doufají v pokračování East Coast videa. Jinak přes týden se Platón učí a o víkendech někam vypadne, třeba právě zrovna na focení pro Board.

Sraz na focení čtyřhodinovky byl takticky u Janáčkova divadla v Brně, protože je to v centru, dá se tam

kickflip ze zídky u janáčkova divadla

skejtovat a Panker na tohle místo trefí i bez gpsky.

Překvapivě na spot dorazil dřív než Daniil, což teda nebývá zrovna pravidlem, ale nejspíš za to mohla příznivá hodina srazu, a to jedna odpoledne. Chvíli pokecali, pak se Daniil rozjezdil a vrhnul se na místní dvanáctky. „V plánu jsem tu měl switch frontside a zabralo mi to zhruba dvacet minut, bylo to kolem patnácti pokusů. Musel jsem to už pak odjet, jinak by to nohy nezvládly. Trik sem tam měl, ovšem

vždycky sem dostal strach nechat na desce nohy. Je tam nepříjemný povrch, takový bendžík na odraze,“ popisuje svůj první trik Daniil.

Padlo to přesně ve tři čtvrtě na dvě a mohlo se jít dál.

No a proč se tahat někam daleko, když Janáčkovo divadlo nabízí spotů milion, a navíc i celkem překvapivě klidnou atmosféru, která tu v minulosti nebývala zvykem. Hned za rohem se dá ze zídky skočit takový jakoby gap. Daniil pokouřil cígo, odpočinul si a pak vyzval na třetí pokus nollie a rozhod se, že

zabiju a tak. Ale policii nevolala,“ směje se Daniil.

Hodinky ukazovaly čtvrtou, takže do časovýho limitu zbývalo ještě nádherných dvě a půl hodiny. To by si jeden řek, že by se mohlo riskovat a vyzvat tam nějakou vraždu. „Já už těžkejma trikama začal na začátku, byly to tři triky z výšek, a to mi dalo do těla.

Poslat tam nějakou super vraždu už prostě nešlo.

A stejně sem byl rád, že mi ty triky pěkně vychází a že nemusím nic hrotit.“ Partička se přesunula k Bobycentru, což znamenalo lehký bloudění, protože to v Brně nikdo z nich moc nezná. Když to našli, objevili taky Billu a šli se tam najíst. S plným žaludkem se pak vrátili na tenhle spot, což je takový gapík plus dvě bedny. „Povrch je tu dobrý, žádný problém na odraze, akorát dopad je na

z gapu dá kino. „Povedlo se to hned na první pokus, takže jsem měl vlastně za patnáct minut hotovo.

Prostě taková rychlovka ty dva triky.“ Rozehrál si to panáček opravdu dobře, ani ne pětačtyřicet minut a už měl za sebou dva triky ze čtyř a celkem slušný vraždy. V plánu byly další schody, v Úvozu, známý to brněnský místo s devítkama v podchodu. „Nejdřív sem tu zkoušel nokick, ale prostě mi štěstí nepřálo a nepadalo to tam, tak jsme se rozhodli pro lehčí variantu, backside ollie shifty. Asi třetí fotka, co jsme udělali, vypadala dobře a už jsme to tak nechali. Na focení byl klídek i tady, pobíhali tu sice Romové, kteří v podchodu bydlí, ale v klídku, nic neříkali. Jediný kecy měla nějaká paní v okně kdesi v horním patře, která mě furt povzbuzovala, že se

hrubý asfalt, a když se položíš, tak tu necháš kus sebe na zemi. Začalo strašně foukat a naštěstí mi tam swič bekhel spadl do deseti minut.“ Suma sumárum, v půl pátý měl Daniil hotovo, tedy s hodinovou rezervou. Schválně jak svůj výkon sám zhodnotí? „Čekal jsem od týhle rubriky, že se s tím budu víc trápit, ale naštěstí to všechno padlo rychle.

Největší radost mám asi z toho switch frontside z dvanácti, to jsem se k tomu docela odhodlával a pomohl i Panker, co mě vyhecoval. Času bylo spousty, možná by se dalo nafotit šest sedm triků, ale radši jsme to nehrotili. Myslím si, že když si optimálně nastavíš laťku obtížnosti, co chceš nafotit, tak to zvládne za čtyři hodiny každej. A je to aj docela zábavný.“

AŽ Z DALEKÉHO VÝCHODU SLOVENSKA JSOU ČTYŘI HODINY SE ČTYŘMI TRIKY V PODÁNÍ JIGGYHO. TENHLE TŘINÁCTILETÝ KOŠIČAN UŽ SKEJTUJE PŮLKU SVÝHO ŽIVOTA, MOMENTÁLNĚ CHODÍ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLU KEŽMARSKÁ 28, A URČITĚ HO ZNÁTE TŘEBA ZE SLOVENSKÝHO POHÁRU NEBO Z VIDEÍ SM YOUTH, YOU KNOW GOOD MAN 1 A 2.

SPONZORUJÍ HO STREETMARKET, NIKE A FOOMO HARDWARE.

fs boardslide u hotelovky

Jaro bylo pro Jiggyho ve znamení ježdění především v košickém skateparku a učení se nových triků. Těsně předtím, než jsme ho vytáhli na focení 240 minut, si lehce pochroumal záda. Ve skateparku zkoušel backside noseblunt na railu a nějak se mu v zádech něco seklo. Sám k tomu dodává: „Jezdit jsem sice moh, ale hodně mě to bolelo. Tejden jsem si dal chill, a to focení vlastně bylo moje první ježdění po pauze.

A navíc jsem měl na to i fungl novej komplet.“ Úlohy fotografa se netradičně chopil Mirek Kvapil, kterej se spíš drží kamery, ale protože má v Košicích svojí životní lásku Tinu, tak je tam víc než pečenej vařenej a dostal to na starost. Sraz s Jiggym byl domluvenej před bankou, kde Kvapil natáčel nějakou sérku či co s Rišom Turym. Odtud se vyráželo na první spot, modrý rail ze schodů do silnice, na kterým si Jiggy přichystal frontside boardslide. Jezdit se tu začalo před druhou odpoledne. „Třikrát jsem se na to jen tak rozjel a prkno zakopl, na čtvrtej jsem to tam nasadil, ale podjelo mi to a na pátej už jsem to dal.

Spot to není tak těžký, povrch ujde, ale musí se dávat pozor, aby nejelo nějaký auto, protože se dopadá do 86

silnice. A potíž je tu většinou s lidma, že prudí, ale tentokráte překvapivě nikdo nic.“ Bylo čtvrt na tři a parta mohla vyrazit na další spot. Cestou v tramvaji si Jiggy vzpomněl na šestky v Katkinom parku, což bylo jen pár zastávek, a tak přesun moc dlouho netrval. „Říkal jsem si, že až se k těm schodům dostanu, tak mě napadne, co tam přesně udělám. No a do hlavy se mi nějak dostal heelflip, který vůbec neumím, a když mi ho někdo dá v Game of skate, tak to mám zaručené písmeno.

Navíc ty schody jsou takové divné, rozjezd je z kopce a skejt sám zrychluje. Vrátil jsem to překvapivě celkem rychle, ale musel jsem to udělat třikrát, aby to Mirek mohl dobře vyfotit. Pořád totiž mraky zakrývaly slunce a fotka se nedařila. Mohli jsme se tím tady zaseknout tak na půl hodiny.“ Někdy kolem půl čtvrté se jelo fotit na panely, známý to spot na kraji sídliště. Z Katkina parku je to jen dvě zastávky tramvají, takže přesun byl rychlej jak mávnutím kouzelnýho proutku. Panely, ač leží na poli, vlastní nějakej ujo, kterej z nich skejťáky vyhazuje, protože mu je prej ničí. Jiggymu ale přeje štěstí a ujo

halfcab heelflip na paneloch

text: Radek, foto: Mirek Kvapil

RICHARDA „JIGGY“ DABOCZIHO 240 MINUT

hardflip na sídlišti kvp

heelflip ze šesti v katkinom parku

tentokráte zůstal zalezlej ve svým baráku a neprudil. „Dělal jsem tu halfcab hell a padlo mi to tam asi do patnácti pokusů, možná i míň. Panely mají celkem dobrý povrch, docela se to dá.“ Na poslední spot se vyráželo kolem čvrt na pět, takže měl Jiggy na závěrečnou vraždu ještě kolem hodiny a půl času. Jenže tu si Kvapil vzpomněl na Pankerovy návyky, tedy že je potřeba spoustu času zkomplikovat přestávkou na jídlo, a vyrazil s Tinou i Jiggym na zmrzlinu. Odtud se pak během chvíle přesunuli na sídliště KVP, kde se nachází i šikmina na nákladovou rampu, vděčnej to spot. Jiggy se tu chystal na frontside flip. „Vůbec mi tady ten frontflip nešel, a tak jsem zkusil hadr, kterej třeba na zemi vůbec nedokážu kopnout. Ani se nedivim, že mi to nešlo vrátit. Pěkně jsem si při těch pokusech zničil desku, dokonce jí i nalomil a vrátit se mi to povedlo až těsně před limitem, zbývalo nějakých deset minut. Myslím, že jsem tomu dal třeba padesát pokusů, bylo to i tím rozjezdem, kde bylo milion kamínků. S Tinou jsme pak našli větve s listím a těmi to vyhrabávali,“ kroutí hlavou Jiggy.

Historie se ale ptát nebude, kolik minut před limitem to Jiggy splnil. V kolonce 240 minut má zaškrtlý políčko Yes a může bejt na sebe pyšnej: „Jsem celkem spokojený se svými triky, protože je normálně nedělám. Po tý týdenní pauze a na novým skejtu to bylo zajímavý, ne že by to byl nezvyk jezdit, ale prostě mě u toho pořád bolely ty záda. Rozhejbával jsem to strečingem, což na to docela pomáhalo. A když jsem pak nemoh vrátit ten poslední hard flip, tak už jsem si myslel, že to vzdám. Bylo to úplně psycho.“ 89

MINIPROFIL

fs lipslide u úřadu práce v uherském hradišti 90

JIŘÍ HOUKA

JIRKA HOUKA JE OSMNÁCTILETEJ SKATER Z UHERSKÉHO HRADIŠTĚ, KTEREJ V SOUČASNOSTI STUDUJE ZEMĚDĚLSKÉ UČILIŠTĚ V UHERSKÉM BRODU. JEŽDĚNÍ SE UŽ VĚNUJE JEDENÁCT LET, CELKEM UMÍ ZAJET I ZÁVODY, ZROVNA NEDÁVNO VYHRÁL VE SKALICI, A NAPŘÍKLAD LONI SKONČIL CELKOVĚ V ČESKÉM POHÁRU DVACÁTÝ. JIRKU SPONZORUJÍ SUPRA, KREW, PARADISE WHEELS A ORION TRUCKS.

text: Radek, foto: Panker

360 flip ze zídky u kulturáku v uherském hradišti

Začátek sezony se ti letos vydařil.

Tož každý den jezdím, co to jde, a na školu kašlu. Letos končím, měl bych se učit, ale skateboarding je u mě na prvním místě. Byl jsem teď na závodech ve Skalici, taková otvíračka skateparku, kde jsem ukořistil první místo. Park mi vyhovoval, podařily se mi všechny triky, pohoda.

Když už ti to takhle jde z jara, to jsi musel jezdit hodně přes zimu, ne?

Mám štěstí, že kousek od Uherského Hradiště, ve Veselým nad Moravou, je taková menší hala. Mají tam mini, centrál, bedýnky, bank, rádiusky, je to osvětlené.

Jsem tam přes zimu pořád, nebaví mě být doma.

Jak si řikal, ta škola je ve skateboardingu brzda, co?

Ta moje škola je taková, že z tama odlezu ve dvanáct čtyřicet, ve dvě jsem doma a ve tři už jezdím na skateparku nebo na streetu. A když máme praxi, tak

taky odlézám po dvanácté hodině. Je to taková ideální, prestižní škola, hehe.

Jestli počítám dobře, skejtuješ už od svých devíti.

Začal sem nějak v sedmi osmi. Když sem chodil do druhý třídy, na Velehradě postavili skatepark. Jezdívaly tam bandy kluků, skákali přes pet flašky a mně se to zalíbilo. Měl jsem takové představy, že si jezdím a všechno přeskakuji, raily si slajduji... Každý den byl plný skatepark, ale nikdo u toho nevydržel a zůstal sem teď jenom já. Našel jsem si partu v Hradišti a s nima jsem doteď.

To si neměl strach jít v sedmi letech sám do skateparku?

Já jsem takovej typ, že rád předvádim, co umim. Takže mi to nějak nevadilo jezdit mezi velkejma. První prkno jsem koupil od kámoše za padesát korun, takovou rybičku. Pak byl skejt z Lídlu a nakonec už to šlo.

Jak se ti vůbec jezdí u vás v dnešních dnech?

Já jsem z vesnice Modrá, asi devět kilometrů z Uherskýho Hradiště a nedaleko poutního místa Velehrad. A v mým okolí nikdo nejezdí. Akorát bratři Ježovi o pár vesnic dál. Jinak všechny kámoše mám až z Hradiště, kde taky jezdím. Podmínky tu nejsou nejlepší, skatepark tu má plochu jak na druhou Štvanici, ale máme tu jen bank, centrálu s pyramidou s railem a krypl rádius. Co si tu postavíme, to je do týdne pryč, protože to nesplňuje nějaký bezpečnostní podmínky a správci parku to odvezou. A street je tu taky nic moc, země placatá a blbej povrch. Nejlepší spoty poblíž jsou v Brně, kam je to nějakých sedmdesát kiláků, což zas není tak daleko.

Jak často se ale dostaneš skejtovat mimo Hradiště?

Docela často, jezdíme tak ob týden a všude možně.

Každej si teď dělá řidičáky, objíždíme všechno. Jsme parta já, Aleš Jež, Michal Jež, Tomáš Nálevka, Robert Myslikovjan, Tomáš Ebner, kameraman Viktor Hanačík

92

a tak. Dobrý je, že tu teď začalo jezdit spousta lidí, máme tu malé talenty, co jezdí jednu sezonu a už dávají pecky na switch.

Seš ve stresu při natáčení?

Mně se celkem dobře jezdí pod tlakem, když musím něco udělat, je to lepší. I na těch závodech mám rád tu atmosféru, ten hec, že to musíš udělat. Stejně tak při focení, třeba jak jsme to s Pankerem teď fotili, padlo všechno rychle. První spot byly devítky s railem, kde jsem udělal na čtvrtý lipslide, pak jsme pokračovali na pětky do zatáčky s railem, kde to padlo na třetí. Potom jsem se zasek na zídce u kulturáku v Hradišti, dlouho

to trvalo, než se to přilepilo. Nakonec jsme šli na rail do čističky, a abysme se tam dostali, musel se přelejzat plot s ostnatým drátem. Byl tam veliký rail o koule, ale strašně foukalo, takže jsem šel radši na sedmičky s railem na Velehrad, kde jsem udělal crooked.

Makáš teď na nějakém videu?

Chystám se točit nějaký welcome videa, točím s Tomášem Kulajou a bude to z Brodu, z Brna, streety a tak. Převážně by to mělo být rail video, já na tu techniku moc nejsem. Jsou tam celkem velké spoty, je se na co těšit.

Jezdíš velký věci, držej ti desky?

Právě že na desky nemám sponzora, tak si musím dávat pozor, abych nezlomil. Docela nelámu, ale desky jsou po delší době hodně ojeté, nevzhledné a špatně se jezdí. Mám desku tak na dva týdny maximálně. Jezdím osmičky nebo osm jedna dva pět, míň neberu, to jsou pak triky takový menší. Jinak trucky jsou pohodička, akorát teď ve Skalici se mi oba dva zlomily, což nechápu. A kolečka mám Paradise wheels, a to jsou nejlepší kola, na kterých jsem kdy jezdil, žádné plošky, nic a mám už je dlouho.

Když už mluvíš o značce, co tě sponzoruje, prozraď

crooked na railu ze 7 u vinného sklepa na velehradě

gap u datu v uherském hradišti

taky, jaký to je bejt sponzorovanej skater.

Já jsem tam teď nově, dohodil mi to Martin Karas a musim ještě natočit to welcome video. Zatím moc nevím, co a jak, jediný povinnosti jsou fotit a natáčet.

Sem za ten sponzoring moc rád, skateboarding je hodně náročnej na finance, navíc mí rodiče mě v tom nepodporují, nemají to rádi. Můj otec mě poslal na školu, aby měl ve firmě nástupce a skejtu vůbec nefandí. Proto bych se chtěl ve skejtu uchytit, abych nemusel dělat to, co mi táta naplánoval.

Když ti rodiče nedávaj peníze, kde je bereš?

Chodíš na brigádu?

Prodávám svoje staré věci, malí ze skateparku pořád něco potřebují, tak jim to střelím za pár kaček. Oni jsou spokojení, já jsem spokojený, a takto šetřím peníze.

Na brigádu chodím v létě, buď u otce nebo taky třeba v Hamé, což byla nejhorší zkušenost, katastrofa. Od té doby nejím žádné Hamé výrobky. Týden jsem tam přehazoval sádla s prasečíma kůžema, hnus, všechno shnilé. Druhý týden jsem skládal konzervy do varných košů, to jsem se nezastavil, deset tisíc konzerv denně.

Hrozně mě bolely záda, úplně sem chodil domu zbitý.

A třetí týden jsem jen vybaloval zmrzlé maso, to bylo v klidu. Vydělal sem si tam za dvacet dní deset tisíc pět set, což je na brigádníka v pohodě.

Brzo budou prázdniny, pro tebe i konec školy. Kam se chystáš?

Máme v plánu s partou vyrazit do Lešna, s teamem se pojede do Maďarska a jinak budu objíždět závody po Česku a Slovensku, co nejvíc. Dřív jsme jezdili vlakem, ale tento rok už jezdíváme autem, už máme káru.

Kámoš má Fiat Bravo na plyn, takže šetříme za cesty.

Co by si chtěl na skejtu dokázat?

Určitě se dostat do nějakého evropského teamu, kde už za ježdění dostáváš výplaty. Chtěl bych se tim skateboardingem živit, kdyby to šlo. Musím to zabíjet, začnu Českem a pak se dostanu dál!

Tak pane, čí pak ty seš?

Jmenuje se Dan Bandri, je mi dvacet let a jsem z Chodova u Karlových Varů. Skejtuju od roku devadesát devět, celej život sem jezdil raily a street, před třema rokama jsem se přestěhoval do Prahy a zdědil po Jurdovi kobku. Poznal jsem Štvanici, celou bowl partu, chytly mě rádiusy a od tý doby surfuju zatáčky. Street jsem neopustil, to je srdcovka, to je jasný. Ale baví mě beton a kachle nahoře.

Ty seš z Varů, takže předpokládám klasická škola Janda, Vavro, zeráci...

Přesně tak! Michal Vavro mi ze začátku hodně pomoh,

zmizel do Prahy. A radil bych to každýmu, kdo má podobný problémy s nedostatkem místa pro skateboarding.

A co tu teď děláš a jak se to dá skloubit s ježděním?

No, dělal jsem dva roky v Rock‘n‘Rollu, než to padlo.

Bylo to krásný, práce od desíti do sedmi, pak na Štvanici, klasický kolečko, nějaký ty karty a tak.

Skejtovačka byla každodenní, čas jsem si vždycky udělal. Teď mám pauzičku, než nastoupim do další práce. Odjel sem do Chodova si dát do pořádku zuby a pomilovat milenky. Víc se tu dělat nedá.

vložkou... Musim říct, že Pumy mně vyhovujou, maj krásnej tvar a super barevný kombinace.

Jaký triky teď jezdíš?

V rádiusu mě baví hurricane grind, frontside i backside. Teď zkouším projíždět ten frontsidovej, snad to letos vychytám. Nejradši ze všeho mám pivot do fakie. A na sto procent mám feeble na všem. To jsou moje čtyři triky.

Co je pro tebe na skejtu to nejdůležitější?

Tak nejdůležitější bude to zdraví, abych se moh vozit, dokud budu moc. Všechno okolo je jen taková

5-0 grind 270 revert ve skateparku na štváně

DAN BANDRI ZAJÍMAVEJ TÝPEK SE POHYBUJE VE ŠTVANICKÉM BAZÉNU, KSICHT JE TO PRO STAROUSEDLÍKY CELKEM NOVEJ, PŘIČEMŽ VÝKONY PODÁVÁ PĚKNÝ. NO TAK SE NA NĚJ POJĎME ZBLÍZKA PODÍVAT. to byl takovej můj guru, co mě vytáh a všechno mi ukázal.

Proč ses rozhod přestěhovat do Prahy?

Skateboarding v západních Čechách je úplně marnej.

V Chodově bylo před deseti lety padesát skejťáků, super parta, měli jsme skatepark, mohli se sejít. Díky tomu jsme zůstali bokem toho všeho zla, co se tady dělo, jako drogy a tak. Měli jsme svou komunitu.

Postupem času ale všichni zestárli, najednou nás nebylo padesát, ale tři, a nakonec jsem zbyl sám. To tě už nebaví, ve finále tu neni ani žádná práce, ten kraj je hroznej. Dodělal jsem školu, papíry a v osmnácti

Naber síly, to je jasný. Hoděj se ti na závody, co?

Plánujem s Pumou, s Davidem, s Vejcem, že objedem celej Čjůndr Tůůr, dáme si všechny bazény v Čechách.

Taky proběhne nějaký ČSP, určitě ty Karlovy Vary.

Jezdíš za Pumu, jak ty boty vůbec fungujou?

Boty jsou super. Ze začátku jsem čekal, že to asi nebude, co by to mělo být, ale dopadlo to úplně opačně. Ty klasický Suede maj skvělej tvar, dělaj se už třicet let a jsou to jedny z nejlepších bot na skejtování, co sem kdy měl. Mají klasickou podrážku, takže se rychle neničí. Navíc teď Puma udělala speciální skate model Suede S s vulkanickou podrážkou a gelovou

marmeládka, to jsou jen plusy. Hlavní je to, že můžeš pořád jezdit, že ti to dovolí nohy, že nemáš fyzický problémy. Chtěl bych cestovat, podívat se dál než do Čech. Největší sen je se podívat do Států, do Portlandu, do Oregonu, projet si ty betonový bazény.

Doufám, že se tam jednou s partou podívám.

Ještě díky a čau.

Hlavně chci poděkovat Davidovi Horváthovi, že mi umožnil Pumu, že spolu můžeme jezdit a že mi ukázal, jak to všechno je. Pak díky Michalu Vavrovi, že mě dostal do Prahy a ve všem pomoh. A samozřejmě děkuju mámě, nebejt jí, neměl bych na čem skejtovat.

MINIPROFIL text: Radek, foto: Panker

fs kickflip na banku ve sportovním areálu v praze na proseku 95

BOARD 55 (KVĚTEN 2002) PŘED DESETI LETY DÁVALO BRNO O SOBĚ HODNĚ VĚDĚT, NAPŘÍKLAD I PROSTŘEDNICTVÍM JIRKY DOBEŠE, KTEREJ NA OBÁLCE BOARDSLIDUJE ZELENEJ RAIL Z DESÍTEK NA ZNÁMYM SPOTĚ NA VINOHRADECH. text: Radek

Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143 mirek kalaš

libor votruba

jirka dobeš

vašek štecher

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

karolina salavcová honza smička

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

lukáš vlček

Časák začíná news, dozvíme se mimo jiné, že se na pultech brzy objeví první brněnské video Samádhi, snb titul Mistra ČR v rampě získal David Horváth nebo že Martin Černík letěl filmovat na Aljašku s Tommy Brunnerem a Jeremy Jonesem. Velký rozhovor má Jirka Dobeš, mimo jiné si stěžuje, že strašně láme desky a má velkou spotřebu – čtyři za půl roku. A taky že bude jednou dělat automechanika. Kouknem teď na FB a Jirka je fakt automechanik a jezdí motokros.

V reportáži z Krkonoš jsme se podívali po všech místních snowparcích, takže jsme navštívili dva – Pec a Špindl. V rubrice Street v mezích zákona radí právník,

jak si co nejvíc užít streetu a dostat se co nejmíň do křížku se zákonem. Velkej článek patří Gran Masta Campu, jednomu z prvních, ne-li úplně prvnímu českýmu zahraničnímu snowboard campu. Vše měl na starosti Smíča a jeho camperský aktivity mu vydržely až do dnešních dnů, kdy je obohatil i o ty surfařský.

Vehicle team se rozhodl objíždět zahraniční závody, tak jsme na první contest sezony do Malmö vyrazili s nima a mohli sledovat Vintra, Štechera, Bublu a Suchopára. O natáčení filmu Rush a ježdění v Americe se rozpovídala Karolína Salavcová, podělila se o zážitky z lítání vrtulníkem v Aspenu, ježdění na skůtrech, Xgames a návštěvy Las Vegas. Dále je v časáku skateparáda, neboli soutěž o best trick, a jsou tu k vidění například Kalaš, Suchopár, Franěk nebo Tomšovský. Board #55 se chýlí ke konci, přichází hip hop a punk rock music stránky, 3na3 s Lukášem Vlčkem, miniprofil Aleše Vondráčka, škola triků: manual a fakie kickflip. Hotovo!

PŘED 10 LETY

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

SHOPS