Skip to main content

Board 131

Page 1

131

ŠÁRKA PANČOCHOVÁ HALLDÓR HELGASON MEATFLY IN VIENNA | PUMA HALLOWEEN RIP CURL SEARCH JABLONEC | PORKERT BROS číslo 131 | prosinec 2011 | ročník 17 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK


JF FORTIN by Jérome TANON & John SCARTH


«Ex 4 way stretch fabrics» 20k-20k/30% Tested Elasticity Level See more about the Paragon Jacket at RIPCURL.COM


HONZA "DODO" DOLEJŠÍ

WWW.VEHICLE.CZ


AKČNÍ NABÍDKA K DOSTÁNÍ NA NOVÉM E-SHOPU A VE VŠECH KAMENÝCH PRODEJNÁCH TEMPLE A VEHICLE STORES. .ÄÒÊ1 ÁÔÃ2ÉÎÕÈÂÄ Ē ÒÓÑÀÊÎÍÈÂÄ Ē ÏP:ÁÑÀÌ Ē Ï:ÒÄÊ Ē ÉÈÍÃPÈÂÇ]Õ ÇÑÀÃÄÂ Ē ÊËÀÃÍÎ Ē ÇÑÀÃÄÂ ÊÑ%ËÎÕ1

VEHICLE, Lifter / Impala

Ìàóäñècë Õäçèóä÷ °¯ê ìäìáñcíà Ē °¯­¯¯¯ õîãoîãîëíîòó Ē °¯­¯¯¯ ïñîãø íîòó Óàåóîõc ïîã wõêà Ē Ïîãëäïäín ä÷ïîíîõàín õø Ē Àíóè¬Âôó îâçñàíà Éäãíîòìoñí çëàõíw ùèï ØÊÊ Ē Òíîöâàóâçäñ Ē Õoóñcíw õ ïîãïà w Êàïòà íà ìîáèë ® Ìï² Êàïòà íà áñ ëä Ē Êàñàáèíà íà êëwlä

CENA DŘÍVE 4.399,-

VÁZÁNÍ: RIDE, LS Âäëîçëèíwêîõn îãëäçläín ïñîõäãäíw Ìî íîòó ôóàçîõcíw ï äòêø ÂÀÏ Òóñàï Óëôìäíw õ áàòäïëàóä Ñøâçëîïôìïèlêø CENA 4.000,-

BOTY: BO 32, Sum Summit Òôïäñ ëäçên Òôïäñ Õøíãàõàâw õíèó íw áîóà Õ øíãàõàâw õíèó ±÷ òóàçîõcíw ±÷ òóà Õøïnêàâw Õøïnêàâw õëî êà CENA 3 3.500,-

SNOWBOARD: SNOWBOA ARD: RIDE, ARD RIDE Ag Agenda /Rapture Åñääòóøëä« Ìîãäñíè ñîâêäñ ëîö ñèòä êîíòóñôêâä ïñî òíàãíoé w îõëcãcíw« Âäëîã äõoín écãñî« Åôòèîí áàòä« ³×³ èíòäñóø« Áèà÷ècëíw ëàìèíàâä CENA 8.200,-


131

„Hell yeah Board Mag readers! Mám radost, že jsem udělal rozhovor pro tenhle časák. Bohužel neumim česky, a tak si to nemůžu zkontrolovat. Doufám ale, že to redaktoři přeložili líp, než sem to ve skutečnosti řek! Eat Kebab And Headbang! Váš Halldór Helgason“ Rozhovor začíná na straně 64.


SNOWBOARDING 36

FNS trip Hochzillertal

48

Interview Šárka Pančochová

58

Rip Curl Search: Jablonec Nekonečná snaha tvořit nový spoty pro snowboarding tentokráte našla úrodnou hlínu v Jablonci nad Nisou. Škoda že byla zmrzlá na kost, a aby se urodilo, muselo se tomu cajkama hodně pomoct.

64

Interview Halldór Helgason

74

Doma je Doma: Mísečky Zahraniční parky mají oproti českým mnoho výhod. Na druhou stranu doma, je prostě doma, a tak v této rubrice představujeme to nejlepší, co nám Čechy a Morava nabízej. Tentokráte zavítáme do Krkonoš na Mísečky.

86

Horsefeathers Best Trick

98

Coming soon: Porkert bros

104 Miniprofil Honza Lohýnský

SKATEBOARDING 14

Darwin‘s theory: Bones wheels

28

Meatfly in Vienna Skate team firmy Meatfly vyrazil na dva dny do Vídně, aby tu nafotil a natočil nějaký triky do soutěží teamů, která co nevidět proběhne na webu.

42

Puma Halloween Strašidla pár dnů před Dušičkami vylezla z děr a svým nekompromisním streetem ze Strahova na Štvanici vyděsila nejednu nevinnou pannu.

78

240 minut Braňa Mrváně

82

240 minut Tomáše Kopáčka

ENTERTAINMENT 16

Riders news

20

Test The Best: Top SNB Boots

22

Test The Best: Luxurious Gloves

23

Test The Best: High Class Goggles

24

Biz News

110

Před deseti lety: Board 52

112

Who is?


DARWIN THEORY

2012 Powell Corporation se za těch třicet let proměnila v Skate One Corp, megafirmu vlastnící mnoho skate značek. Díky tomu ve své továrně vyrábí miliony koleček pod různým označením, k těm známějším například patří Powell-Peralta wheels, které letos nabízí 54 designů. Mini Logo wheels se dělají v 30 designech a vlajková loď firmy, jedny z nejlepších koleček současnosti, Bones wheels dokonce mají 87 designů. Kola se prodávají již ve více než šedesáti zemích světa, prostě rozkvět firmy ve velkým stylu. Na fotce je promodel Jordana Hoffarta, 52mm kola vyrobené technologií STF, což je zkratka pro Street Tech Formula. Takto označená kola se nesou ve znamení vyšší rychlosti, lepšího fungování při slidech, a hlavně vyšší odolnosti proti tvoření plošek. Evoluci nelze zastavit!


BONES WHEELS 1980 Firma Bones patří do rodiny Powell Corporation, která se výrobou skejtů a koleček zabývá již od osmdesátých let minulého století. Na počátku Powell nabízely čtyři různé typy koleček, a to Mini Cubic 64 mm x 50 mm nebo 57 mm, Street Cubic 64 mm x 57 mm a Cubic II 64 mm x 64 mm. Všechny kola se vyráběla v několika různých barevných provedeních a prodávala se v deseti zemích po celém světě. Na obrázku vidíte model Rat Bones, který byl k sehnání ve velikosti 60 mm a tvrdosti 97A, a do výroby vstoupil někdy v polovině osmdesátých let. Zajímavostí je, že tyhle kola se už dala sehnat v tehdejším Československu, a právě ty z obrázku patří našemu fotografovi Pankerovi. Pokud byste chtěli taky takový, Powell je má i dnes v nabídce, a to ve své retro kolekci.

15


16

RIDER‘S NEWS

Krutá zima nejspíš vyžene Jakuba Jirušku ze Stalina na Štvanici, anebo ještě mnohem dál, protože plánuje výlet do nějaké kryté haly v zahraničí. Jinak je momentálně v nejlepší formě, žádné zranění ho netrápí a triky mu tam padají úplně samy. Už se těšte na jeho video.

Teprve osmnáctiletá Klaudia Medlová se stala členkou Roxy teamu. Pro jejího nového sponzora je to velká čest spojit své jméno s jednou z nejprogresivnějších snowboardistek vůbec a být jí oporou v její další sportovní kariéře. Klaudia se na spolupráci také těší, protože bude znamenat víc času na horách, focení, filmování a účast na velkých snowboardových závodech.

Roman Dlauhý má do této sezony celkem slušně našlápnuto. Nenechal pořádně dopadnout ani první sníh a už se rozježďoval na Hintru a Kaunertalu. V progresu bude pokračovat i v Americe, kam se nyní chystá na čtyřtýdenní nonstop snowboarding. Čekuj Boardmag a Nike FB, ať víš, co se děje za oceánem.

Kvůli studiu je Pepa Tipanic odsouzen bydlet v Českých Budějovicích, kde se s dobrými místy pro skateboarding setká jen těžko. Je proto nachystán na každé prázdniny a většinu víkendů cestovat do Prahy. A až bude mrznout, bude navštěvovat halu v Linzi, ze které od něj můžeme očekávat nějakou footage.

Jako hodně aktivní rider se poslední dobou jeví Arnošt Ceral, neboť si pořídil kameru a chrlí jedno video za druhým. Poté, co natočil velmi zajímavé video „The mirror tricks with“, kde je to celý o hodně zrcadlových tricích, teď pracuje na welcome videu pro Impalla skateboards a zároveň dokončuje svůj profil pro Osiris. Ať se daří, Árny!!

Rišo Tury se stal mistrem Slovenské republiky a i celkovým vítězem Slovenského poháru, ale bohužel hned na to si udělal nepříjemné zranění. Palec na noze si trefil skejtem a začal mu z toho slézat nehet, takže se více jak týden nemohl na prkno ani postavit. Nyní už by to ale mělo být v pohodě a Rišo se spolu s bráchou dále věnuje točení pro Streetmarket.

Sezona pro Honzu Lohýnskýho začala třetím týdnem v září, který s reprezentací a akademií strávil u Ondry Bauera v Saas-Fee. Odtud se pak vydali do Laaxu, kde si zaskákali do molitanů ve Freestyle Academy a Honza si tam dal pár doublů, zažil nejvíc srandy a s Pepém Samkem natočil menší edit. Poslední týden v říjnu strávil na Hintertuxu a ve Stubai, kde jsou super snowparky, a teď se chystá do Ameriky, konkrétně do Colorada, kam odlítá s juniorskou reprezentací v době, kdy se tohle číslo dostane na váš stůl. To je život!

Mrazivou zimu se chystá Daniil Platanov přežít v halách v Brně a v Havířově, kam to nemá z domova moc daleko a určitě tak od něj můžeme čekat nějaký sestřih z těchto míst. Mimo jiné stále trénuje na game of skate, kterých se chce přes zimu zúčastnit co nejvíc, a dále se těší na premiéru videa East Coast, která je plánovaná někdy na únor a ve kterém bude mít Daniil svůj part.

Nový prkno má na letošek Martin Blaško a už ten svůj Stepchild Powdersucks a vázko Union DLX otestoval na Dachu. Ježdění mu na tomhle ledovci vyhovuje, z Bratislavy to sem nemá daleko, HF superpark je přesně podle jeho představ, a navíc tady jezdí hodně jeho kámošů.


www.shitgame.cz vyhraj SNB KOMPLET a nebo taky HOVNO

WINTER #11/12 WWW.NUGGET.CZ NUGGET PRO TEAM

NUGGET TEAM

Filip Gutwirth Dan Porkert Ondra Porkert Andre Sommer (CH)

Jožin Toufar Lukáš Tomšů

JOŽIN TOUFAR Kaprun (At)


18

RIDER‘S NEWS

Red Dragon tým vítá novou posilu, a sice Edu Jarolímka z Prostějova. Eda se z RDS street teamu vymakal do regulérního týmu během roku. Zaznamenal úspěšnou sezonu a byl vidět, jak se patří! Protože tak je to správné, tak to má být. Zároveň si Eda plácnul s managementem e-shopu Abadon.cz, takže poukázky na nákupy mu čouhaj z kapes!

Momentálně Lucka Zábranská dohání, co v létě moc nestihla, a to pracovat. Zároveň to prokládá sportovním mučením, které je důležité pro přežití zimy, a taky skateboardingem, což je pro ní taková malá napodobeninka snb. Začátkem prosince ale balí kufry a only snb!

Na sezonu je taky poctivě nachystán Michal Biša, který ve svý podstatě přes léto vůbec jezdit nepřestal. Kromě ledovce v Saas-Fee byl taktéž namakat bicepsy surfováním ve Francii, něco pojezdil i na kole a na skejtu. Podzim byl pro něj ve znamení Hintru a Stubaie, kde se rozjezdil do pohody a prej se můžeme těšit na fs 1080 a double backflip.

Lukáše Cínu teď nejčastěji můžete potkat na Štvanici, kde se věnuje tréninku ve skateparku, aby se příští rok mohl kromě točení věnovat naplno i závodům. Pro připravované KR3W promo mu ještě zbývá natočit pár triků a také se chystá jeho video z pražské Štvanice. Je se na co těšit.

Začátek sezony má jen tak tak Sam Lövy, protože musel v srpnu podstoupit artroskopii kolene, neb si urval víc než půlku menisku. Proto se teď snaží co nejvíc rehabilitovat a též se věnovat škole. Ve volným čase chystá s kámošema snowpark v Tošovicích, aby byl na zimu ready a aby tam vyrostly nějaké nové překážky.

Horsefeathers girl team přivítal do svých řad mladou a talentovanou Katku Vojáčkovou, která je ve svých čtrnácti letech právem pasovaná na objev roku. Objíždění závodů se věnuje již dva roky a k jejím největším úspěchům patří například World Rookie Fest 2010, kde kralovala ve své kategorii. Držíme palce, ať je progres!

Novou smlouvu u Meatfly podepsal Benjamin Bajer, který je po letní regeneraci kolene připraven se v maximální formě vrhnout do závodní sezony. V zásobě má velkou škálu jib triků, které piloval na sucho na umělém koberci s bednou, co má jen pár kilometrů od svýho domova.

Podzim je u Martiny Molnárové ve znamení posilování, strečingu, plavání a teprve až ke konci konečně taky vytouženého ježdění. Rozjezdit se chystá na Dachsteinu, kam vyráží spolu se svou polskou kámoškou Kasiou Kwiecien, se kterou budou blbnout a zkoušet nové věci v dachsteinském Horsefeathers superparku.

„Hurááá začíná sezona a já du pod nůž!“ pokřikuje sarkasticky Honza Kaňůrek. Operace kolene pro něj znamenala odebrání menisku, takže je smutnej, leží doma v bolestech a už se těší, až bude moct vyrazit na svah. Zpočátku jen tak pozvolna, s Dianou Augustinovou, kterou odletoška začal trénovat. No a když zdraví vydrží, tak i jako závodník. Kariéru na hřebík ještě nevěší!


Burton SLX Jedním z nejpodařenějších výrobků legendární značky Burton jsou boty jménem SLX. Ty jsou nabitý high-end technologiema a svejma vlastnostma ti na svahu pomůžou dostat ze sebe maximum. Za cenu 11.180 Kč se ti dostane luxusu v podobě neklouzavý a lehoučký podrážky Vibram, tepelně tvarovatelný vložky, lehkýho a rychlýho způsobu šněrování Speed Zone, membrány Dryride nebo třeba S4 panelů z materiálu používanýho při výrobě neprůstřelnejch vest, kterej zaručuje parádní distribuci síly pro lepší reakce a odezvu. Výdrž a odolnost je samozřejmostí. Ne nadarmo si tyhle boty letos vybral i Terje Haakonsen!

Flow Hylite Nový boty Hylite jsou nejvyšším modelem značky Flow a už stihly získat i tři prestižní ocenění. Konkrétně „Platinum Pick“ od Snowboard Magazine za design a technický funkce, „Boots of the Month“ od TransWorld Snowboarding a v neposlední řadě „The Best Winter Gear of 2012“ od časopisu Outside. Hylite v sobě mimo jiný maj tepelně tvarovatelnou vložku, podrážku se sníženou hmotností o 50 % a odpruženou mezipodešví nebo Boa systém pro maximální fixaci nohou. Zredukováním počtu švů bylo navíc dosaženo lepší ohebnosti a taky nižší hmotnosti. Svršek boty je z 35 % vyroben z recyklovaného materiálu. To vše za cenu 9.310 Kč.

Ride Jackson Boa Jak už název napovídá, o utahování boty Ride Jackson se stará oblíbenej systém Boa Coiler Lacing s nejlepším rozložením utahovacích sil po celý botě. Na rychloutahování vnitřní botičky je tu pak systém LockDown Turbo. Jacksony jsou určený zejména pro pokročilejší ridery do všech terénů, kde se o pohodlí stará vložka Intuition, která zaručuje velmi rychlý nazouvání a vyzouvání. Měkký dopady zajišťuje 3D modelovaná mezipodrážka EVA Insole s dvojí hustotou, pod kterou se nachází odlehčená podrážka Blown Light Summit z foukaný pěny. Doporučená maloobchodní cena Ride Jackson Boa je 6.900 Kč.

Forum Kicker Model Kicker na nohou nosí většina Forum týmu, takže tu určitě nejde o nějaký šméčko. Za cenu 6.390 Kč můžeš mít boty s vložkou v oblasti kotníku vyplněnou speciálním F-gelem, nejvyšší podrážkou Footpillow, která díky F-gelovýmu pruhu perfektně absorbuje otřesy a je přirozeně ohebná, nebo s dvouzónovým speed lace systémem utahování. Ten je léty ověřenej a doplněnej i o možnost utáhnout spodní či vrchní část boty podle tvýho uvážení. Forever Fit konstrukce se stará o to, aby bota ani během let neztrácela tvar a plně tě podporovala v dobrym pocitu z jízdy.

TOP SNB BOOTS


Nike Kaiju Kaiju je nejvyšší řada snowboardovejch bot Nike, ve kterejch mimochodem jezděj i žijící legendy tohodle sportu Nicolas Müller a GiGi Rüf. Boty patřej mezi ty měkčí, ale samozřejmě se můžeš spolehnout na řádnou podporu nohy za všech okolností. Vše je promakaný do posledního detailu, od izolace přes prodyšnost, švy, materiály až po super lehký a funkční utahování i povolování. Kaiju nevážej skoro nic a jsou pohodlný hned od prvního okamžiku. Tuhle lahůdku seženeš za 9.190 Kč exkluzivně ve Store #13 na Praze 1.

Nidecker Absolute Hybrid Absolute Hybrid z produkce značky Nidecker je všestranná bota určená jak na freeride, tak do parku nebo do rampy. Za cenu 6.900 Kč se může pochlubit novou tepelně tvarovanou vnitřní botičkou Level III, vnitřním stahováním, vrchním 3D tvarovaným jazykem Bi-Density nebo 3D tvarovanou lýtkovou částí. Díky tomu poskytuje tu nejlepší podporu a pohodlí od prvního dne používání až po ten poslední. Hlavním použitým materiálem je syntetická kůže a o bezpečí se stará podešev Airbag s gelovým odpružením paty.

K2 T1

Nitro Select TLS Boty Select TLS vyrobený firmou Nitro si do svýho setupu vybral i jeden z nejlepších snowboarderů světa, Fin Eero Ettala. Jsou to nejtvrdší a nejvymakanější boty týhle značky, využívající technologii Reducer, ve kterejch se potkává nejvyšší stupeň opory s těma nejtechničtějšíma vychytávkama dnešní doby. Díky vložce 360° Level 2, přímo integrovaný do boty, Selecty líp padnou, jsou lehčí a kratší. I nová podrážka XL Air podporuje nízkou hmotnost a o utahování se stará další inovace – systém Connect TLS. Vyndavací „ztvrďovák“ jazyka umožňuje nastavit tvrdost boty přesně podle tvýho gusta. Nitro Select TLS jsou k mání za 7.690 Kč.

Klasickej a letos znovu vylepšenej model T1 se stal vítězem ISPO 2011 v kategorii inovace v boardovejch sportech, a to nejen díky patentovaný konstrukci K2 Endo, která zajistí delší tvarovou stabilitu, pevnost a nízkou váhu boty. Nekompromisní fixace nohy je zajištěná kombinací klasickýho šněrování vnější boty a patentovanýho systému utahování vnitřní boty K2 Boa Conda, se stahovací platformou v oblasti nártu. Na výrobu vnitřní vložky se zesílenejma partiema byl použit materiál Intuition Pro Fit 3D, kterej se anatomicky vytvaruje teplem nohy. Maximálně odolná a lehká podrážka Vibram kombinovaná s technologií K2 Harshmellow zase účinně redukuje nárazy a vibrace. T1 seženeš buď v modrý, nebo černý barvě za 9.400 Kč.

Na mnoha místech naší republiky jsme se dočkali prvního sněhu, a tak už je nejvyšší čas zkompletovat svoji snowboardovou výbavu na letošní zimu. Pokud se ohlížíš po botech, který tě podrží ve všech situacích a tvý nohy v nich vždycky budou jako v bavlnce, máme tu pro tebe přehled těch nejlepších a nejvychytanějších modelů, co trh nabízí.

21


Dakine Cobra

Neff Synth

Level Joker

Masterpiece z dílny Dakine jsou rukavice Cobra ze série Metod. Za cenu 2.730 Kč se ti dostane celokoženýho luxusu s Gore-Texovou membránou a vysoce kvalitní vnitřní vložkou. Ergonomickej tvar zaručuje perfektní komfort při ježdění a zakončení zipem ti ulehčí vyndavání a nandavání ruky. Na pravym palci je navíc našitej kus fleecu na utírání brejlí nebo třeba nudle z nosu.

Model Synth značky Neff, kterej se vyrábí nejen v těhle rasta barvách, tě na krámech vyjde na 2.980 Kč. Tyhle rukavice jsou perfektně zateplený a hoděj se i do třeskutejch mrazů. Dlaň má speciální neklouzavej povrch, samozřejmostí je vyjímatelná vložka NeffTex a rukavice sou ušitý z kombinace umělejch materiálů, kdy na vnitřek je použitej Primaloft známej vysokou prodyšností, voděodolností a zároveň udržením vnitřního tepla.

Joker jsou kožený, nízko-profilový rukavice vybavený membránou Membra-Therm Plus a fleecovym zateplením. Dlaň je vyrobená ze speciálního silikonu, kterej byl vyvinutej pro skvělej grip, ale i nadstandardní cit v prstech. Na palci navíc najdeš plochu z Windstopper materiálu pro komfortní otírání nosu a nechybí ani poutko na zápěstí. Nesmíme zapomenout na cenu, která byla stanovena na 1.999 Kč.

Pow Tanto Značka Pow gloves byla založena před devíti lety v USA a za tu dobu se vypracovala mezi špičku ve svym odvětví. Představovanej model nesoucí jméno Tanto tě vyjde na 1.690 Kč a jedná se o středně zateplený, vodotěsný a prodyšný rukavice vyrobený z kombinace Softshellu, nylonu a jemný kozí kůže na dlaňový části. O pohodlí a funkčnost se navíc stará podšívka z micro fleecu, stahovací pásek na suchej zip nebo neoprenová zápěstní část.

Quiksilver Travis V originální kolekci Travise Rice, kterou pro Quiksilver vytvořil ve spolupráci se svym kámošem umělcem a snowboardistou v jedný osobě, Mikem Parillem, nechyběj ani rukavice. Ty díky svýmu trojprstýmu střihu udržej víc tepla a zásluhou tohodle rozložení člověk získá víc citu než v palčákách. Rukavice nesoucí Travisovo jméno obsahujou i vnitřní odnímatelnou část a na krámech je seženeš za 1.975 Kč.

LUXURIOUS GLOVES Mokrý a zmrzlý ruce určitě nejsou to, z čeho by měl člověk na svahu zrovna radost. Dobře víme, že pořádný rukavice jsou jedním ze základních pilířů snowboardový výbavy, a tak jsme připravili výběr těch nejlepších kousků na našem trhu.


HIGH CLASS GOGGLES Kdo někdy zkoušel jezdit v levnejch a nekvalitních brejlích, ví, že to není zrovna procházka růžovou zahradou. Člověk místo triků řeší tu proklatou mlhu na sklech, kvůli který hovno vidí, a na horách si pak vůbec nic neužije. To se vám s luxusníma modelama brejlí z našeho dnešního testu určitě nestane!

Anon Comrade

Quiksilver Hubble

Ten nejlepší výhled u novýho modelu Comrade z produkce značky Anon zaručujou velký sférický skla a velmi nízkej profil rámů. O vysokej komfort nošení se stará třívrstvá pěna. Brejle se prodávaj za cenu od 3.380 do 4.160 Kč, a to podle druhu skel. Těch je patnáct druhů různýho zabarvení a propustnosti světla. Všechny samozřejmě maj 100% UV ochranu a zvýšenou odolnost proti poškrábání.

Společnost Quiksilver v minulý sezoně představila revoluční model brejlí s názvem Hubble. Ty byly vyvinuty v úzký spolupráci s hvězdou hvězd Travisem Ricem tak, aby co nejlíp sloužily i v extrémních podmínkách. Výsledkem jsou speciální skla s výhledem až 160° nebo optimalizovanej rám až o 40 % tenčí v porovnání s běžnejma goggles. Nechybí přímej průduch na odmlžování a další klasický výchyty. Hubble je k mání za 3.475 Kč.

Smith I/O

Dragon APX

Electric EG2

I/O, top model firmy Smith Optics, jsou jedinečný brejle spojující špičkový technologie a stylovej design. Díky tomu, že nemaj klasickej rám, svýmu majiteli umožněj rychlou a snadnou výměnu skla při náhlý změně počasí. Skla stačí jednoduše vycvaknout a během pár sekund je znova zajištěnej optimální výhled. V každym balení jsou dvě sférický skla, jedno do slunečnýho počasí, druhý pro případ špatný viditelnosti. Za to všechno zaplatíš 4.299 Kč.

Dragon APX jsou unikátní a technicky vyspělý brejle kombinující minimalistickej design s poslední novinkou – Infinity Lens Technology. Mezi jejich hlavní výhody patří pohodlí, vynikající periferní vidění a velký zorný pole. Samozřejmostí je naprostá odolnost proti zamlžení, kompatibilita s většinou helem na trhu, 100% ochrana proti UV záření a možnost použití polarizačního skla. APX seženeš za 4.490 Kč a jako dárek dostaneš i pevný cestovní pouzdro.

100% UV ochrana, velký odvětraný kulovitý dvojitý sklo, ochranná vrstva proti zamlžení, odleskům a poškrábání, lehkej rám a ergonomicky tvarovanej třívrstvej molitan, to jsou brejle EG2 vyvinutý ve spolupráci s Electric týmem v čele s Peterem Linem. Všechny letošní pro modely maj navíc uvnitř rámu aplikovanou černou barvu absorbující světlo pro větší pohodlí očí. Tuhle širokoúhlou HD telku seženeš za cenu od 3.190 do 4.190 Kč v závislosti na sklech a rámech. 23


24

BUSINESS NEWS

Animal letos trochu povolil uzdu své fantazii a výsledkem je tahle žluto-zelená zářivka Batur. Provedením je to povedený kousek s kvalitní Anitexovou membránou zajištující odolnost vůči vodě a větru, a zároveň vysoký stupeň prodyšnosti. Nerovnoměrně rozvrstvená izolace udržuje dostatečný tepelný komfort, a přitom vás nelimituje v pohybu. Samozřejmostí jsou zalepené švy na nejexponovanějších místech, snow-catcher, voděodolné zipy, meshové kapsy atd. Speciální Animal vychytávkou je pak možnost připnout k bundě i Animal snowboardové kalhoty. Cena 4.999 Kč je opravdovou value for the money!

Jestli se chystáte letos v zimě pořádně skočit do rampy, jsou pro vás tyhle pipe rukavice The Pipe Glove nezbytností. Vyrobeny byly z neoprenu a mají pogumovanou dlaň, což znamená nepromokavost a skvělý cit v prstech při chytání jakýchkoliv grabů. V nabídce je několik velikostí a za 1.990 Kč je seženete ve všech Rip Curl shopech.

Pánská bunda Aileron z nejvyšší Nugget řady exoline toho na svahu už docela dost dokáže. Prodává se ve variantě 2 v 1, tedy shell bunda se samostatnou fleecovou vložkou, za cenu 6.190 Kč a na výběr máte z pěti barev. Materiál je Gewetex gold s voděodolností a prodyšností 20k/15k, bunda má naprosto vychytanou funkčnost a k zajímavostem patří i nově tvarovaný prodloužený zadní díl, který zajistí pohodlí a odolnost vůči vnějším vlivům.

Potištěné gripy jdou poslední dobou na dračku, takže ani Red Dragons nezůstávaj pozadu. Spojili síly s gripovou manufakturou Mob Grip a kromě vajíček, 3x převařovaného asfaltu a lepidla Držíto opatřili grip libým potiskem, jehož výsledek vidíte na fotografii. Grip můžete za 280 Kč koupit například na e-shopu Abadon.cz, který mimochodem dostal v listopadu nový káboš.

Uprock je nový model sluchátek od firmy Skullcandy. Jednoduchý design, kvalitní provedení, výborný zvuk, a hlavně super cena, protože tyhle parádní stylová sluchátka seženete za pouhých 799 českých. Na výběr máte z 10 barevných provedení z velké části jednobarevných plus nestárnoucí Rasta. Tak neváhejte a rychle si alespoň jedny pořiďte!

Po dlouhém čekání, které začalo představením unikátního produktu na veletrzích v Berlíně a Mnichově, se Horsefeathers pásek Deck dostal konečně na pulty našich obchodů. Každý pásek má na zadní straně spony své sériové číslo, které umožňuje online registraci každého majitele, a tím i získání doživotní záruky společně s certifikátem o původu. Mezi dosavadní majitele patří například americká skate legenda Tony Magnusson, německá legenda Yoyo Schulz, majitelé Osiris shoes Tony Chen a Doug Weston, Arnošt Ceral a do klubu „vyvolených“ nedávno přibyl také náš vydavatel Radek Hruška. Pásek si můžete pořídit i vy, ale pouze u několika vybraných prodejců v ČR, a to v Horsefeathers Board shop Brno, Horsefeathers Board shop Plzeň, Swis shop Ústí nad Labem, Blackcomb Snowboard Centrum Třinec a Temple Shop České Budějovice. Na Slovensku pak v Aranburu Trnava a Trajekt shop Námestovo.

Snowboardové gatě Nugget Rudder pro kluky jsou naprosto pohodlně střižené. Vykrojená část zadní nohavice zajišťuje, že se při jízdě či chůzi zbytečně neopotřebovávají. Materiál je Gewetex gold 20k/15k, spodní nohavice jsou rozepínatelné a na gatích najdete i další klasické vychytávky typické pro nejvyšší řadu exoline. K dostání ve čtyřech barevných variantách za 3.990 Kč.

Spolehlivý freestylový prkno má v nabídce Nidecker, nese označení Score a plně vyvrací mýtus, že dobrý prkno musí stát hromadu peněz. Za 6.290 Kč na vás čeká dvojitý reverse camber STD Camrock, hybridní tvar Twin directional, dřevěné jádro s dvojitým skelným vláknem, což dohromady dává tvrdost prkna č. 2. V nabídce je v sedmi různých velikostech, od 147 do 162 cm.


26

BUSINESS NEWS

Pro zimní sezonu určitě přijde vhod Dakine batoh Pro II s objemem 26 l, který je přímo určený na ježdění. Díky systému na předku batohu k němu výborně vertikálně uchytíte snowboard a pomocí poutek vám tam pudou připnout i lyže. Nechybí ani velká fleece kapsa na snow brýle, držák snow helmy, vnitřní kapsa na hydratační vak s vodou a extra kapsa na backcountry výbavu jako lopatka, lavinová sonda atd. Pro snadnější manipulaci s věcma v terénu je do báglu přístup i přes zadní kapsu, no prostě je to vytuněný do backcountry. Pro II pořídíte za 4.080 Kč či 160 Euro.

Zajímavá zimní bota je určitě DVS Westridge, což je vlastně promodel Marca Franka Montoy. Za cenu 2.690 Kč na vás čeká hodně technologie, například podrážka s Bruise control pro tlumení dopadů či Cold gripem zajišťujícím protiskluzovost. Jazyk je přišitý ke zbytku boty po obou stranách, čímž nehrozí provlhnutí ani při běhání v hlubokým sněhu, a navíc bota je naimpregnována a všechny švy jsou z vnitřní strany podlepeny páskem zabraňujícím proniknutí vody a vlhkosti.

Značka Horsefeathers se kvůli zájmu zahraničních distribucí vrátila po roční přestávce k úspěšnému modelu Zeke. Bunda je zařazená v druhé nejvyšší řadě Diamond, díky čemuž nabízí podlepené veškeré švy, 15.000 sloupec voděodolnosti, 10.000 sloupec prodyšnosti, větrání se síťovinou, YKK zipy a další vymoženosti této diamantové řady. Zeke pořídíte v zatepleném i nezatepleném provedení od 5.290 Kč.

Pěkný zimní komplet nabízí Chanex, a to bundu Orbital za 3.790 Kč a kalhoty Onus za 2.990 Kč. Jedná se o technickou nepromokavou a prodyšnou bundu s vlastnostmi 10K/5K, zateplením 60 g, plně podlepenými švy, snowcatcherem, ventilačními otvory podšitými síťovinou, YKK zipy atd. Kalhoty jsou taktéž celkem technické a nepromokavé s vlastnostmi 10K/5K a širokým střihem. Potěší nastavitelný pas díky stahovacím páskům na sucháč, rozepínací spodní část nohavic, ventilační otvory na vnitřních stranách nohavic podšité síťovinou, YKK zipy a podobně.

Po necelém roce od spuštění originálního projektu Custom belt, upgradovali Horsefeathers nabídku o dalších 14 materiálů na osazení spony a 6 barevných řemenů. Našimi favority jsou jednoznačně Gepard, Vinyl a Had. Sako z hadí kůže totiž už měl Nicolas Cage v Lynchově filmu Zběsilost v srdci a jakej tam byl frajer! Více na Custombelt.eu, kde je k dispozici i všech 168 kombinací! Vytunit se tak může úplně každej.

Značky K2 snowboarding, SUB Industries a Dakine podpořily nově vzniklý projekt Freestyle Area, který ožije s příchodem letošní zimy v resortu Vítkovice v Krkonoších. Bude na vás čekat nejen luxusní snowpark evropských parametrů s vlastním vlekem, zasněžováním, hliněnýma základama a šestnácti překážkama z kovu, plastu a dřeva, ale také našláplej event plán se spoustou závodů a kempů. O každodenní kvalitu se budou starat celkem čtyři shapeři, mezi kterými najdete aktivní riders, jako je Martin Kolařík nebo Šmoula, to vše pod taktovkou headshapera Migiho Rittera, který své zkušenosti nasbíral za dob práce pro partu Q-parks na Dachsteinu. Součástí projektu je také F.A. rezidence vzdálená 50 m od snowparku s ubytovací kapacitou 50 lůžek s vlastní restaurací, barem a promítací místností. Začátkem prosince čekujte stránky Freestylearea.eu, kde najdete všechny potřebné info včetně online přenosu v HD kvalitě!

Vhodný vánoční dárek mohou být i hodinky od značky Neff, model Digi. Jedná se o plastové hodinky se silikonovým páskem a běžnými funkcemi jako například budík, podsvícení, datum, 24hodinový čas atd. K vychytávkám patří určitě jejich vodotěsnost až do tlaku 5 atm. Za 1.090 Kč je seženete v mnoha barevných provedeních, na obrázku je barva Stripe.

Dle Ministerstva školství ČR existují pouze 3 druhy osvědčení pro Instruktory snowboardingu, a to Instruktor školního snowboardingu, Instruktor snowboardingu a nejvyšší osvědčení je Cvičitel snowboardingu. Mezi jednotlivými osvědčeními je velký rozdíl a bohužel většina organizací, i když to nazývá jinak, uděluje pouze základní kurz. Ten je oficiálně určen pouze pro další vzdělávání pedagogů a je například nedostatečný pro získání živnostenského oprávnění na výuku snowboardingu. Jediná organizace, která může v ČR udělovat všechny 3 osvědčení, je SVI o.p.s. Ta organizuje své kurzy na rakouském Hochfichtu, přičemž ubytování je v luxusní stylové chalupě u Jezerního potoka na Lipně. V rámci kurzů probíhá Ride test a každý, kdo úspěšně složí zkoušky, získá kulich Vehicle zdarma a až 50% slevu na nákup výbavy. Kurzy probíhají v lednu 2012 a začínají na částce 3.999 Kč včetně polopenze. Více informací na Instruktorske-kurzy.cz.


OVER CROOKS

KEELAN DADD I S P R O UD T O S KAT E I N T H E S UP R A S KYT OP I I I A R M Y T U F / C H A D M U S K A S I G N ATUR E M ODEL SUPRAFOOTWEAR.COM


A je tu poslední kolo soutěže skate teamů a tentokráte jsme se vypravili s Meatfly do Vídně. Těm, co slouží paměť, to bude možná vrtat hlavou, protože původně sem na kávičku měl jet Nugget team. Bohužel se jim to nepodařilo. Takže nastoupili náhradníci, a to velmi dobře. Kromě fotek pořídili i video, které bude k vidění v prosinci na Boardmag.cz. text: Peťo Mercell, foto: Lukáš Oujeský

Protože se to s Meatfly teamem upeklo strašně narychlo, trochu jsme se obávali výsledku. Přeci jen už byl říjen a tenhle měsíc skateboardingu rozhodně nepřeje. Skateři byli připravený, fotograf s kameramanem taky, čekalo se na dobrý počasí. Jenže ono pořád lilo jak z konve a ne a ne přestat. Nakonec jsme zariskovali a podle týdenní předpovědi počasí naplánovali odjezd na jedno, nejspíš slunečné pondělí. A ono to nakonec vyšlo! 28


MEATFLY VE VÍDNI lukáš hutter a bs boardslide u nejvyšší budovy v donau city


pokusů a partička se mohla přesunout dál, na lavičky pod stromy, které objevili při parkování auta. Zablbli si na nich všichni, teda kromě Aleše, kterej se zodpovědně vydal objíždět okolí, jestli nekápne na nějakou zajímavost. Daniil Platonov si na lavičkách vyzkoušel bs bluntslide výtrh, Lukáš Hutter grind do crooksu a Javor fs bluntslide. Vše pobíhalo bez nepříjemností až do chvíle, kdy fotograf Lukáš Oujeský vyšlápnul fajnový rakouský hovno, který se mu poctivě nalepilo na podrážku. Nevšimnul si toho hned a jak tak po place pobíhal, zanesl shitový stopy až na rozjezd. Lehký povahy to nevydejchali, a trik proto nakonec vrátil pouze Tomáš Javůrek. Poučení! Nejen v českých městech serou psi na zem a Vídeňáci jsou stejný prasata jako my, že to po nich neuklízej.

30

Sraz v sídle Meatfly v Brně byl na osmou ranní, takže klasicky měli všichni zpoždění a muselo se čekat. Hoďku na to už parta ve složení Daniil Platonov, Tomáš Javůrek, Lukáš Hutter, Aleš Bindr a fotograf Lukáš Oujeský vyrazila směr Vídeň, kde už na ně čekal kameraman Peter Mercell. Aby se neztrácel čas hledáním, během rána objížděl spoty a vše poctivě fotil na mobil a zasílal partě mmskama do auta, aby věděli, co je čeká. Bohužel, partičce to trvalo cca tři hodiny, než ten necelej stokilomerovej úsek z Brna dokázala absolvovat. Do cesty se jim totiž stavěly překážky v podobě zastávek na benzínce pro dálniční známku, výměna stabilních korun za rozkolísané Euro, sháňka jídla a podobně. No nepojedete přece na zajímavé vídeňské spoty nepřipravený a s prázdným žaludkem, ne? První věc vyzval Meatfly nedaleko zastávky metra Simmering. Tomáš Javůrek to odpanil s ollíčkem přes rail a po něm se hecnul Aleš Bindr a odjel fs noseslide do fakie. Klukům tyhle triky napadaly jen na několik

To už se ale vracel rozzářenej Aleš Bindr, že kápnul na zajímavý místo, super schody, co se musí skákat až na cestu, a že tam teda okamžitě jde. Parta šla s ním, schody to byly fakt zajímavý, akorát že na dopadu trošku překážela něčí motorka. Co to ale bylo pro silnej Meatfly team. Čapli jí do teplejch a šup, už parkovala o pár metrů vedle... Schválně jestli si toho majitel všim. No a zaplať Pánbů, že to teda byla motorka, ne třeba auto... Schody ovládnul Daniil, kterej tu na desátý pokus vrátil flip jak hovado. Ono mu ani nic jiného nezbývalo, protože asi po šestým pokusu se do něj začaly navážet dvě rakouský babky, který na ně z okna pokřikovaly něco o Polizei, pokuď neodjede. Daniil je slušně vychovanej kluk, poslechl, odjel to a šlo se k Meatfly autu. Při odpočinku v káře přišla řeč na to, že by nebylo od věci se jít ubytovat, a tak se jelo do hostelu Wombats, kde se kupodivu podařilo hned sehnat ubytování. Bohužel, při placení Daniil zjistil, že si ve směnárně vyměnil pouze svoje peníze na Eura a Meatfly

daniil platonov dává switch ollie přes gap, který leží nedaleko nejvyšší budovy v donau city

caballerial tomáše javůrka z osmiček


lukáš hutter a bs crooks v donau parku na pinpongáči

budget na ubytko nechal v českých. Takže se snažil slečnu na recepci přesvědčit, že ty naše koruny jsou celosvětový a ať si je vezme... Samozřejmě, že se holka nedala napálit, a finále bylo takový, že pokoj zarezervovala do šestý večerní, a nasměrovala partu na nejbližší banky a směnárny. Kluci plný energie teda hned vyrazili určeným směrem, jenže nebylo to tak jednoduchý, jak by se na první pohled zdálo. Všude byla zácpa, banky už měly zavřeno a směnárnu ne a ne najít. Poté co se vyslanec Platonov po čtvrtý vrátil do auta s nepořízenou, se parta rozhodla pro radikální řešení, a to jet přímo do centra. Do směnárny pak vyrazili ti nejstarší a nejzkušenější, tedy fotovideo dvojka Mercell – Oujeský. Vše našli v pohodě a u přepážky jim příjemná asiatka čenžla koruny ještě příjemnějším kurzem, takže za 3.900 Kč dostali 105 Eur. Za hloupost se platí a tahle storka je rozhodně poučení pro všechny. S prachama parta spěchala do hostelu, kde si jen odhodili bágly a makali zpátky do ulic. Přeci jen na podzim je už kolem šestý tma tmoucí, a to se blbě skejtuje, ještě hůř fotí a úplně nejhůř natáčí. Kluci se rozhodli vyzvat spoty v centru a cestou narazili

na osvětlený podchod s osmi schody. Nakonec to na nich zkoušel jen Tomáš Javůrek a Lukáš Hutter, který se navíc ještě při nollie flipu zrakvil. Tomáš pak odjel fakie 360 na sekačku, což všem udělalo obrovskou radost. Následovalo putování po pár dalších spotech, ale nikomu se už do nich nechtělo, a tak se šlo na hostel. Taky už bylo na čase, hodiny ukazovaly deset večer. Poslední výzvou dne se stalo parkování Meatfly káry před hostelem, což se nakonec podařilo, ale jen na spotě s povolením do 7:00 hodin. V hostelu se zjistilo, že pokuď se vyplní nějaké papíry a dotazníky, znamená to na baru jedno pivo zdarma. Takže parta se pustila do hledání tužek. Fotograf Oujeský a kameraman Mercell byli z celodenní práce vyřízený, takže putovali na rozdíl od skaters rovnou do postele. Na baru to ale žilo. Po prvním free pivku přišlo x dalších placenejch a probíhala čilá anglická konverzace s poctivě živenejma Švédkama. Opět se ukázalo, že rčení „po pár pivech je každá princezna“ opravdu funguje, což na vlastní kůži vyzkoušel hlavně Daniil Platonov. Radši už ale dost. Druhý den ráno, hned na sedmičku, běžel Lukáš Oujeský přeparkovat auto, ale riders se mu z postelí

podařilo vykopat až na devítku. Následovala snídaně v Bille a přesun do Donau city, kde kluci vydrželi nakonec jezdit celý den. První zastávkou byly pingpong stoly, na kterých Lukáš Hutter během chvilky odjel bs crook. Peter Mercell si pochvaloval, že takhle má vypadat profesionální photoshooting. V mezičase, co si fotograf rozestavoval výbavu, se Lukáš rozjezdil, a když pak bylo vše nachystáno, zabil ten svůj trik hned. Prostě krása, takhle by to mělo vypadat. Další zastávkou byl skatepark v Donauparku, kde si všichni zaskejtovali a rozjezdili se na nachystaný spoty. Tím prvním byl třeba známý plac u nejvyšší vídeňské budovy, který je přímo posetý různými raily, schody a gapy. Zábro ze dvanácti vyzval Lukáš Hutter, jemuž tohle místo už dvakrát v minulosti řeklo ne. Moc si díky předchozím zkušenostem nevěřil, navíc je na rozjezdu spára, která vás nepříjemně rozhodí. Peťo Mercell ho ale vyhecoval na boardslide, který nakonec po pár pokusech odjel a celá parta se s ním mohla radovat. Pak na scénu nastoupil Daniil, a že vyzve gap. Padlo mu tam hnedle switch ollie, takže to chtěl ještě


aleš bindr v simmeringu vyzval fs noseslide na celkem zajímavém spotě

vylepšit na switch heelflip, ale nepovedlo se. Po milionu a jednom pokusu psychika nevydržela a Daniil uznal, že bude lepší se na to vysrat, než bláznit a riskovat zranění. Ale jako škoda, protože jednou svičhelo už super nalepil, ovšem podjelo mu to na dopadu. Následoval přesun na desítky, který byly asi dva kilometry daleko, takže se jelo autem. Kupodivu

fotka crew na pumpě, zleva hutter, platonov, javůrek, bindr

přeparkovávání cizí motorky je standardní věc

33


parta nedostala za celý dva dny parkování na místech, kde se to nesmí, ještě ani jednu pokutu. Divili se tomu úplně všichni. Dva kilometry se nakonec rovnaly deset minut autem a spot byl stejně nepoužitelný, protože celý místo se změnilo v jedno velký staveniště. Parta dala hlavy dohromady a vzpomněla si na nedaleký strom obložený betonovými banky na transfery. Nejvíc to tady nadchlo Aleše Bindra

tomáš javůrek narychlo bs ollie, právě kluky vyhazovala celkem nepříjemná stará pani

a Javora, začali se rozježďovat a zkoušet zajímavý věci. Jen co si Lukáš Oujeský rozestavěl všechny sakypaky na focení, přišla nemilá paní vedoucí a že prej je tohle soukromý pozemek, nikdo tady nemá co dělat a blah, blah, blah. Kluci už si mysleli, že odjedou s prázdnou, ale pani vedoucí se pak dala do řeči s údržbářema, co nedaleko něco opravovali, a tak se naskytl tzv. nestřežený okamžik. Plně ho využil Tomáš Javůrek a dal si backside olíčko. Kluci to ale nechtěli dál pokoušet, spokojili se s tímhle trikem a začali si balit věci. A dobře udělali, protože soukromí majitelé pozemku na ně začali z oken chrstat vodu z kýblů, a v říjnu tak rázem nastalo aprílový počasí. To by to ale musela bejt svěcená voda, aby čertovi ublížila! Den se chýlil k večeru, takže nezbejvalo nic jinýho, než se z Vídní rozloučit a jet zpátky domu s pěknými fotkami a super zážitky. Jak už jsme řekli v úvodu, video z týhle akce by mělo být na Boardmag.cz někdy v prosinci, a tak se nechme překvapit.

flip jak oči od daniila platonova


35


FNS TRIP

HOCHZILLERTAL / KALTENBACH Dobrý sýry a víno dostupný ve francouzském Avoriaz a Vars, kde proběhly Funstorm tripy v minulých třech letech, se přejedly a přepily, takže to letos kluci vyměnili za kvasnicovej weizen a schnitzel v rakouském Hochzillertalu a Kaltenbachu. Změna je život. A hory jsou dobrý všude, kde je aspoň trocha sněhu a dobrá parta! V článku o tom vypráví Ondra Bauer...

Resorty Hochzillertal a Kaltenbach jsou součástí v Čechách dobře známýho údolí Zillertal. Hochzillertal disponuje výbornejma terénama pro freeriding a vzhledem k tomu, že je oproti jiným, z údolí snadno dostupným resortům jako Penken či Zillertal Arena,

trochu z ruky, nebývá tam až tolik narváno. To samé platí pro Kaltenbach, kam se však vyplatí jet spíš než za prašanem za dobrejma kikrama v parku. Na trip jsem vyrazil já, Martin „Scream“ Bidlo, Martin „Mates“ Matoušek, Michal Biša, s foťákem Honza


mates superpán vs superman frontflip 37 text: Ondra Bauer, foto: Honza Kaňůrek


ondra rozjezd za gumou a fs 1 to 5-0 270 out doprava do stráně

„Kaňůs“ Kaňůrek a s kamerou Zdenda Sopušek ze Sentral production. Zima na Ziloši letos nebyla moc dobrá a sněhu bylo málo. Měli jsme štěstí, že týden před naším příjezdem napadlo asi 30 cm prašanu, což jak potvrdil místní barman ve ski baru na kopci, bylo jediný větší sněžení od prosince. Mezitím se však zase oteplilo a sníh lezl rychle dolů. Na nás tak čekalo pět dní hledání spotů v tajícím sněhu a posledního prašanu na severních svazích. Začali jsme rozježděním v Kaltenbachu. V parku na

z lanovky, konkrétně na převěj na postavení menšího kikru. Spot byl asi 500 m od lanovky, takže následoval hike, traverz přes šutry a mohlo se začít stavět. Celá akce zabrala asi dvě hodiny, mezitím jsem si ještě dvakrát vyšlápl kopec přímo nad kikrem a dal si pláň s pár skalkama na prašanový ollie. Jednu asi třímetrovou skálu poblíž si vyhlídl Mates a na první z ní vyslal vzdušnou bs 3. Z tohodle místa jsme měli vážně radost, protože bylo snad jediný, kde ještě zůstal prašan, všude okolo už bylo jaro. Skok jsme se

nás čekaly dva 12m kikry v lajně, jedna osamocená cca 18metrovka a nějaký malý srandy okolo. Od letoška tu mají příjemnou novinku v podobě malýho vleku jen pro park, takže si stihnete dát velkej počet ranů za den. Zaskákali jsme si nejprve nějaký sérky na malejch skocích, Mates posléze přesedlal na osmnáctku, kde vyslal triky jako fs 7, 9, bs 5, switch bs 5 či superman frontflip. Postupně jsme se k němu připojili všichni, Miša Biša přidal stylovu fs 3, Scream měl smůlu a naložil si u krátký fs 7, naštěstí bez zranění. Já byl ztuhlej po pár měsících neježdění kvůli zranění kolene, takže jsem si dal pár rovňáků a bs 3. V poledne, kdy slunce už pražilo natolik, že se z odrazu skoku stal hegeš, jsme šli do putyky nedaleko nad parkem a u wajzenu vymysleli další směr našeho shredddingu. Volba padla na Hochzillertal, na severní svah kopce, kterej jsme si předtím vytipovali

po závěrečnym shapingu rozhodli nechat zatuhnout a vyrazili domu. Dostali jsme se traverzem zpátky na sjezdovku, lanovky už tou dobou nejezdily. Mates po příjezdu na sjezdovku zahlídl kovový lano, který neváhal okamžitě zprznit grindem. Za pár sekund se ukázalo, že lano patřilo rolbě poměrně dost nasranýho rolbaře, který zato poslal pěknejch pár „aršlochů“ na náš účet. To už jsme ale byli pěknej kus daleko, vychutnávající si kárving po rolbařem čerstvě upravený sjezdovce... Druhej den jsme hned po ránu vyrazili k našemu kikru. Jak jsme brzy zjistili, vrchní vrstva prašanu na dopadu se bohužel změnila v krustu. Skok ale nebyl moc velkej, cca 13 metrů, tak jsme se nenechali odradit a dali si asi dvě hodiny zábavný session. Mates odjel třeba fs 7, já bs 7, Scream bs 5 japan a Michal fs 3. Nezmar Scream začal na závěr session zkoušet


scream je rybář srdcař a vždy si pro svou vášeň najde chvíli času. když nemá prut, kosí ryby hranou prkna


martin „scream“ bidlo a bs 5 japan ala nicolas müller

double backside rodeo, a to i přes to, že v jedný části dopadu už začaly čumět šutry, naštěstí toho po pár pokusech nechal a odešel po svejch. Zabalili jsme věci a přesunuli se hledat nový spoty, sjezdili jsme snad celej Hochziloš, dali si dobrodružnej hike do vedlejšího oudolu mimo vleky, ale nenašli jsme nic, co by šlo za těch bídnejch sněhovejch podmínek vytvořit. Byli jsme spíš rádi, že jsme neutrhli lavinu, sníh byl mokrej a těžkej a v okolí začaly jezdit nepěkný základovky. Další den jsme se rozhodli využít spot přímo pod lanovkou v nejvyšší části Hochzillertalu. Šlo o skálu z jedný strany pokrytou asi 40metrovou nafoukanou návějí, která nás zabavila na celej den. Postavili jsme na ní hned dva kikry. Jeden placatej step down postavený v první části návěje s dopadem do boku ala corner. Druhý kikr v poslední třetině návěje, 40

také hybrid mezi cornerem a skokem, ale na rozdíl od step downu s normálním rádiusem na odrazu. Stepdown jsme otestovali rovňákama, pak přišel na řadu Mates s bs 3 a cab 5, Michal s fs 3 no grab ala Devun Walsh, Scream se trápil s korkovanou fs 5. Druhej kikr byl trochu zákeřnej na rozjezdovou rychlost, jak už jsem napsal, dopad byl do boku jako u corneru, ale poměrně krátký, trefovačka do cca dvou metrů a pak kompresní zlom. Každej jsme si tak dali několik granátů, než jsme tomu přišli na chuť. Scream posléze vyslal luxusní backflip, já fs 5, krutor Mates dal bs 3, nejdál jak mohl, a ke konci přidal ještě cab 5 a cab 7. Oba dva skoky byly poměrně netradiční a technický, takže jsme byli rádi za každej odjetej trik. Cestou domů jsme opět zvedli ze židle rolbaře kárvingem čerstvě vyšejpovaný sjezdovky.


mates dává boro, nose i tail v jednom na dřevěný dvojkládě. tady hrozí dvakrát tak velký riziko chytnout hranu a políbit mostík nebo vyschlej potok

Odplata nás neměla minout... Předposlední den tripu bylo nebe slovy klasika „šedý, jako mrtvý kanál televize“, a navíc megachcanec. Naše parta odpočívala a teprve kolem druhý hodiny odpoledne, kdy se udělalo trochu líp, jsme se vydali na poslední vyhlídnutej spot – hřiště u parkoviště lanovky. Tahle atrakce nabízela spoustu srandy na různorodej shredding. Nakonec padla volba na dvě věci: dvojitý dřevěný zábradlí nad mostíkem přes potok a transfer na piknik table umístěnej na travnatym svahu. Jelikož bylo pozdě, spoty jsme jen připravili a nechali zatuhnout na další den. Ráno si pro nás nejprve přichystalo překvapení v podobě plný dodávky nerudnejch rolbařů. Jeli zrovna z noční šichty a poznali naše auto z předchozích dnů, vjeli do protisměru, zablokovali nám cestu a spustili

miša, ondra a scream v nových hadrech z fns kolekce 11/12

čeští dřevorubci v rakouském lese

sajgon německých nadávek na naši hlavu. Prát se s rakouskejma týpkama se zarudlejma vočima po celý noci v rolbě na kopci, kteří by pro ránu rozhodně nešli daleko, by bylo to poslední, co jsme chtěli. Takže jsme vyslechli jejich monolog a jeli dál svojí cestou. Na hřišti jsme počkali, až Sentral zprovozní svoje natáčecí hračky, připevnili banshee gumu na roztah a dali si asi hodinku natáčení na zábradlí přes most, kde padly věci jako Matesovo bóro na obou dřevěnejch zábradlích zároveň nebo můj grind přeskočenej do bs tail z jednoho zábradlí na druhý. Pak proběhl přesun na druhou shred překážku, transfer na piknik table, kde jsme oba s Matesem

zavdali fs 1 to 5-0 270 out. Ještě jsme neměli dost, vyhlídli si blízko ležící strom a ořezali jeho horní část větví tak, aby na něj šlo po rozjezdu po cestě naskočit. Tahle věc byla těžší, než vypadala, takže jsem byl rád za vybojovanej přejezd klády až do konce. Scream si mezitím vyhlídl asi metr hluboký a deset metrů dlouhý jezírko, který na třetí pokus přejel, i když s křečovitym odjezdem. Jezírko totiž končilo asi půlmetrovym hliněnym svahem, na kterej se musel vyhoupnout. Nastalo pozdní odpoledne a zbylo už jen sbalit všechny naše hračky, rozloučit se s horama a vyrazit domu užívat si jara. Jezdit na prkně s partou, hledat spoty, zkoušet triky je ta největší pohoda na světě.


PUMA

HALLOWEEN Halloween je starodávná tradice, která ve svých počátcích byla úzce spojena s Dnem památky všech věrných zemřelých alias Dušiček. Hodně se udržovala hlavně v keltských zemích, odtud se přesunula spolu s emigranty do Ameriky a tam se dostala do marketingový spirály a dnes je z toho to, co je. Tedy svátek, kdy lidi vyřezávají dýně, nasazují si masky a navzájem se s nimi straší. text: Strášek Hrášek, foto: Panupír


halloweenské duchy při sjezdu strahova nebylo na první pohled vidět

43


jason dhc voorhees /r/ old school drop ze zídky nad výjezdem ze strahovskýho tunelu v břevnově

Podzimní počasí, mlha, tma... přesně tak letos vypadal Halloweenský večer. Psa bys nevyhnal a každý jen trošku rozumný posedával doma, nebo ještě lépe někde v baru, a ven paty nevytáh. Ulice se totiž začaly s přicházející tmou plnit prapodivnými postavami, které naháněly hrůzu i těm odvážným. Pokud věříte na nadpřirozeno, tak vám potvrdíme, že to byla opravdovská strašidla. Pokud jste bezvěrci a nějaká kouzla a čáry na vás neplatí, tak si představte pod maskou pořádnýho úchyláka, kterej čeká na ten správný okamžik, aby na vás mohl skočit a něco vám udělat. Už se alespoň trošku bojíte? Ne? Však brzo začnete. Pražský strahovský kopec má v sobě ducha skateboardingu. Je to určitě i tím, že tu stála jedna z prvních ramp v Čechách a v minulém století se tu pravidelně scházeli průkopníci ježdění na desce s kolečky. A právě tady začaly na Halloweena z křoví a děr vylézat podivné postavy se skejtama pod rukou. Kdo se vyzná v hororech, mohl tady

spatřit třeba bezejmenného zabijáka z filmu Scream nebo průhledného ducha s fáčem přes obličej či upíra s bílými vlasy. Nechyběl Jason Voorhees, chladnokrevný vrah s hokejovou maskou z hororu Pátek třináctého, zástupce pekla Satan a taky pochybná postava obtloustlého pedofilního farmáře. Duchové to nejspíš byli hodní, protože se moc nezajímali o kolemjdoucí smrtelníky, tedy kromě sličně vypadajících panen, ale soustředili se na ty svoje skejty pod nohama. Strašidelnou session začali u bývalého skate klubu 007 na vysokoškolských kolejích, hrdlo si tu prolévali vizourem a dělali u toho správnej pekelnej bordel. Následoval přejezd k odvětrávací věži Strahovskýho tunelu, kde se už pustili do pořádnýho skateboardingu. Místní rádius různě přejížděli, na římse dělali axly, transferovali to přes roh a předváděli bonelessy. Když se dostatečně

muž bez tváře umí jezdit jako dan bandri /r/ wallride na věži strahovského tunelu


45


muž bez tváře, zabalený obvazem, lehce vejcovitého tvaru /g/ fs nosepick na banku nad výjezdem ze strahovskýho tunelu v břevnově


ďábel se úspěšně převtělil do mariana musila /g/ fs boneless na strahovském komínu

muž bez tváře

upír s bílými vlasy

vyřádili, dali si sjezd na Malovanku a už to nebyla ta hodná strašidýlka, už to v tý tmě a v plných koulích z kopce byli nebezpeční zabijáci. Druhá větší zastávka strašidelné partičky byla u nově budované křižovatky strahovského a letenského tunelu. Stavaři a architekti se s tím tady moc nepárali a postavili tu spousta různých hran a soklíků. Na malém street banku tu padly transfery, flip to rock to fakie, fs noseblunt a podobně. Zčistajasna pak Jason Voorhees začal vydávat strašný skřeky, popadl skejta, zběsile se začal odrážet a zmizel ve tmě. Ostatní příšery a strašidla ho následovaly, a náš redakční fotograf tam úplně osiřel...

Možná budete při pohledu na fotky namítat, že ty lidi mají na sobě Pumy a nápadně připomínají český team týhle značky. Myslete si, co chcete. Jistý je, že jen co se strašidla po své zběsilé jízdě Prahou dostala k štvanickému skateparku, začala se pomalu vytrácet a měnit v páru. Na Puma Halloweenský večírek plný skateboardingu, který se tam právě odehrával, pak dorazil celý team ve složení David Horváth, Ondra Zápotocký, Dan Bandri, Vejce a spousta dalších jejich kamarádů. Co se stalo s duchama a jestli zase někde budou strašit, tak to se prý dozvíme až za rok. Holt si počkáme, no. Ale aspoň že ten den byla sranda. Ta ke skateboardingu patří, na to se nesmí zapomínat!

vrah ze Screamu

47


Šárka už kouká na svět celých 21 let, narodila se v Uherským Brodu, ale nyní bydlí ve Zlíně. Na prkně začala jezdit ve svých jedenácti letech, rychle se zlepšovala, začala závodit a na svý konto si připisovala jeden úspěch za druhým. Například se stala juniorskou mistryní světa, skončila druhá ve slopestylu na mistrovství světa 2010, v té samé sezoně jí patřilo i celkové třetí místo v TTR a taktéž reprezentovala naši zem na olympiádě. Sponzorují ji Red Bull, Volcom, Flow, Spy, Level, Chimpanzeebar.com a je členkou holčičí snb party One Life crew, která natáčí videa na web a snaží se jimi inspirovat lidi starat se o životní prostředí a žít zdravě. Na rozhovor dorazila Šárka s minimálním zpožděním, který navíc nebylo způsobený její vinou, ale totální nemožností zaparkovat blíž než kilometr od redakce. Vůbec jí to ale nerozhodilo, vytáhla z kufru auta svůj mega dlouhej custom longboard a proserfovala si to po asfaltu k nám. Pak si ve velkým stylu sedla do našeho redakčního křesílka, zeširoka se na nás usmála a říká: „Tak jdem, kluci, na to!“ Co si za ty dva roky na scéně poznala? Ty jo, máš pravdu, víceméně už dva roky jezdím jako profík. Pomoh mi s tím hodně Jožin a Zezin, kteří mě dostali do Flow a já tam podepsala smlouvu na tři roky. Postupně přicházeli další sponzoři a teď už pořád cestuju někde po světě, jezdím s těma nejlepšíma a trávím s nima víc času než s vlastní rodinou. Bejt profíkem má spoustu výhod a nevýhod. Sponzoři ti dávaj peníze a můžeš jezdit po celým světě, závodit, natáčet... Zároveň musím pro sponzory něco dělat, připravovat si prezentace nebo se třeba soustředit na to, jestli jsem oblečená do správných věcí a mám správnou čepici. Takže žádný tepláky a hurá do sámošky? Neni to tak strašný, musim se na oblečení soustředit pouze tehdy, když jdu někam, kde jsou nějaký média. Když jdu jen tak ven, je to jedno. Co tě po vstupu na světovou snb scénu překvapilo? Hodně mě překvapilo, že jak se v tom byznysu začneš pohybovat, tak tě lidi z branže začnou poznávat. Jakoby tě pozorujou, dělaj si na tebe názor, a když je jim člověk sympatickej a maj ho rádi, tak mu pomáhaj s jeho propagací, dostat se do videí a časopisů. Je hodně důležité být něčím originální a zajímavý. A více méně pak můžeš být v každým časáku. A samozřejmě musíš předvádět hustej snowboarding. To taky pomáhá, haha. Jakou si měla loňskou sezonu? Loni jsem byla po zranění kolene, takže jsem to brala opatrně. Na začátku sezony, tedy koncem listopadu a celý prosinec, jsem jako většina lidí byla v Breckenridge v USA, kde se trénuje. Pak se tam odehraje první závod sezony Dew Tour, ale já se jenom rozježďovala a nešla do něj. V lednu už sem se do toho opřela, v Evropě proběhl závod O‘neill Evolution, kde jsem skončila druhá. Pak bylo BEO, tam bylo nějaký špatný počasí, následně jsem se přesunula na mistrovství světa, kde jsem skončila druhá. Odtud jsem přelítla na X Games, kde jsem si v rampě zlomila klíční kost a celý únor pak měla pauzu. Na začátku března jsem odletěla s Cheryl do Jackson Hole do Ameriky, kde jsme natáčely a fotily. Moc sem si tam ale nezajezdila, ještě mě bolela ta klíční kost. Takže jsem si dala pauzu a jela si na týden odpočinout do Kalifornie k vodě. Potom měl být Chicken jam, ale ten se zrušil, a pak už byl konec sezony, už se nezávodilo, jen probíhaly shootingy. S kámoškou jsem odjela do Colorada, natáčely jsme a fotily, ve Vailu jsme stavěly backcountry kickery a tak. Pak jsem letěla na Flow shooting, pak na Miss Superpark, pak Aljaška a potom jsem jela domu.

48

Slušná sezona, trošku rozdíl od tvýho ježdění každej víkend na Dolní Moravě před pár lety. Co třeba ty X Games v Aspenu, to musel bejt nářez? To bylo vtipný. Organizátoři poprvé pozvali holky

kaprun red bull shooting. bs 540. čas asi tak 5:30 ráno. na fotce to nepoznáte, ale já u toho ještě na půl spim (foto: Dan Vojtěch — Red Bull Photofiles)


ŠÁRKA PANČOCHOVÁ Ať už se o snowboarding zajímáte, nebo máte tenhle sport na salámu, určitě znáte jméno Šárka Pančochová. Tahle holka z jižní Moravy udělala s prknem díru do světa, dotáhla to z nás všech nejdál, a to její kariéra ještě zdaleka nekončí! Šárku jsme k rozhovoru vyzvali taky proto, abychom se dozvěděli něco o tom, jaký to mezi profíkama doopravdy je. text: Radek, foto: Jeff Brockmeyer


přímo na finále, takže předem vybrali, kdo co pojede. Překvapivě mě nevybrali na slopestyle, kde jsem byla až jako třetí náhradnice, ale do rampy... Takže jsem trénovala v rampě a všichni se ptali, co tam dělám, proč nejezdim slopestyle. Nikdo nechápal. Trénink proběh super, první jízda byla dobrá, dala jsem si back to back 5, back to back 7. Druhou jsem se rozhodla to poslat výš, trochu jsem to zavřela a poslalo mě to ven, sekla jsem se o coping a spadla dolu do rampy. Sjela jsem pak rovnou k doktorovi, udělali mi rentgen a řekli mi, že jsem adept na operaci a šla jsem v Aspenu rovnou na sál. Na X Games sem nikdy nebyl, ale takhle z videa mi to přijde obrovský... Je to hodně velký a v televizi je to ještě větší než ve skutečnosti. Jsou tam kapely, spousta lidí z byznysu, tak trochu snobská záležitost. Nejspíš je to tim Aspenem, což je předražená vesnice, kam jezdí všechny celebrity. Ale jako zkušenost to byla zajímavá, a hlavně skvělá atmosféra.

pořád, v zimě třeba čtyřikrát letim do Ameriky a pak zas zpátky, prostě jak se člověk přesunuje z jednoho závodu na druhej, tak pořád lítá. Skater Tomáš Vintr mi říkal, že když takhle jezdí v Americe mezi profíkama, že ani moc neřiká, že je Čech. Když se tam chceš uchytit, tak musíš bejt jednim z nich, jinak tě neberou. Cejtíš to stejně? Skateboarding je úplně jinde než snowboarding. Já sem těď potkala pár holek, co jezdí profi skate a maj jinej svět. Ve snowboardingu je spousta Norů, Finů a dalších Evropanů, takže Amíci jsou na cizince zvyklí. Já jsem samozřejmě z Čech, takže trochu za exota, ale už si na mě zvykli. Jsem takovej bavič...

než u nás. Zjistila si tam, že by třeba dělali něco jinak, i co se týče používání prkna nebo výbavy? Zajímavý je, že přestože většina riderů je strašně dobrá, tak jezdí v úplně nejvíc použitejch hadrech. Je jim to jedno. V Čechách jsou lidi takový vypózovaní, už je to spíš takový hon za sponzorem, a ne ježdění pro sebe. V Americe si lidi pořád jezděj pro sebe. Ale co se výbavy a používání týče, ničeho zvláštního sem si zatim nevšimla, všechno maj jako my. Co tě vždycky nejvíc dostane, když se po delší době vrátíš do Čech? Hehehe. Nejvíc mě dostane, že jsou tady lidi strašně vypsychovaný. V Americe jsou všichni hodní, milí, se

Co byl nejlepší shooting sezony? Kromě Aljašky, na kterou se zeptám v další otázce. Super to bylo v Jackson Hole, kde jsem byla s Cheryl, která tam natáčela svoji epizodu. Úplně mě to tam překvapilo. Vždycky tak hoďku někam autem, pak jsme sundaly skůtry a jely do backcountry a skákaly jsme různý kickery. Zábava třeba byla, že jsme vyjely do kopce a skůtr poslaly samotnej dolu... Ten zastavil v protisvahu a my si pak skočily kicker, dojely ke skůtru a zase se vyvezly nahoru. Párkrát jsem si skůtr taky zařídila, ale jak mě bolela ta klíční kost, tak většinou řídila Cheryl. A já za ní, třeba deset kiláků po muldách, furt to hází, musíš se držet, takže já byla vyřízená už z tý cesty, hehe. Je to tam docela psycho, protože tam nejezdí lidi na skůtrech kvůli snowboardingu, ale prostě jen se tak projet jako na motorce, bejvaj to takový redneck feláci. Ale super zážitek. A co teda ta Aljaška? Odjela jsem tam z Miss Superpark, kde bylo krásné počasí, nádhera. Na Aljašce byl hegeš jak sviňa a málo sněhu. Byli jsme ve Valdez, což je západně od Anchorage, a dokonce sem tam potkala i nějaký lidi z Čech. Chudáci fakt měli smůlu na sníh. Po pár dnech pobytu začalo sněžit, což bylo dobrý, ale bylo hnusně. Takže se moc nedalo lítat vrtulníkem, všeho všudy jsme heliboardovali jenom den a půl, každej si dal pár jízd. Abych se zabavila, tak jsem si pořídila sněžnice a různě si hajkovala po kopcích, bylo to super. Dala sis jízdy nějakejma kolmejma žlebama? Jo a bylo to hustý. Neni to až tak nebezpečný, jak to vypadá. Máš s sebou lokálního guida, kterej většinou jede před tebou, ví, jak to tam vypadá a jaký jsou sněhový podmínky. Nejezdila jsem tak prudký věci jako třeba Martin Černík, ale stejně to bylo hustý. Ze začátku jsem měla dost naděláno, pořád někde padaj laviny a člověk má fakt respekt. Jak to máš třeba s permicema v Americe. Kdo ti je platí? Když jedu závody, tak je permice a někdy i ubytko součástí závodu, zvlášť když jsem zvanej jezdec. Jinak si ale permice kupuju z cestovního budgetu od sponzorů, většinou jen na pár dní, protože v resortu nejsem nikdy moc dlouho. Když o tom přemýšlím, tak jsem si loni ani moc permic nekoupila, buď jsem jela závody, anebo jsme točili backcountry, a to se jezdilo na skůtrech.

50

A ubytko? To si taky řeším sama, vždycky se nějak s holkama domluvíme a bydlíme spolu, protože je to levnější. Peníze mám od sponzora, určitou částku na rok, a tu pak utrácim. Nikdo mi nepřikazuje, kde mám bydlet, jak mám lítat, všechno si zařizuju sama. Celá sezona vyjde na pěkný peníze, možná třeba až půl milionu korun. Je to jen takovej hrubej odhad, na cestách sem

kámoška celia se mnou blbne na skůtru v colorado vail passu

A cejtíš třeba diskriminaci u sponzorů, že si Češka? Že bys třeba mohla mít lepší podmínky, kdybys byla Američanka? To bych samozřejmě asi měla. Kdybych byla Amík, mohli by mě líp prezentovat a dostávala bych větší peníze. Na druhou stranu mě třeba ale teďka dost tlačí Flow. No, ve svý podstatě celej jejich international team jsem já, Scotty Lago a Tim Humphreys. Takže jsem vidět, dostanu se do časopisů, videí, a lidi maj šanci mě poznat. Snowboarding v Americe určitě funguje úplně jinak

vším ti pomůžou. Tady se vrátíš, jedeš autem a všichni troubí, řvou... Já si dojedu zpátky v peacu a tady na tebe jedou hectic. No, speciálně to cejtíš, když se vrátíš z Kalifornie, kde jsou lidi extra v klidu. V porovnání s Čechama je to fakt jinde. A když se vrátíš do Států, nepřipadáš si po pobytu u nás taková zrychlenější? Já tady u nás už ani netrávim tolik času. Co mi spíš dělá problém, tak to je ten jazyk. Když přijedu po dlouhé době z Ameriky, tak ty skvělé věty, co mám v hlavě, tak jakoby nějak překládám do češtiny a zní to


vtipnej den ježdění v coloradu s kámoškou celií. postavily jsme pár skoků a bylo hodně srandy. perfektní ježdění v prašanu


hrozně. Takže mi chvíli trvá se dostat zpátky do rodný řeči. A naopak, když sem po delší době doma zpátky v Americe, tak to tam ze začátku pěkně žvatlám. S jakýma riderama ze scény ses potkala a kdo tě nejvíc baví? Dalo by se říct, že se všema. Nejvíc času teď trávím s Kjersti Oestgaard-Buaas, Chanelle Sladics, Jamie Anderson nebo Celií Miller. Samozřejmě, že se potkám i s klukama, třeba Eero Ettala, Travise jsem párkrát potkala, Markku Koski, Peetu Piiroinen, prostě všechny tyhle ridery ze severu Evropy. Ale jak sem řekla na začátku, nejvíc času jsem s holkama jako Kjersti nebo Chanelle. Byli jsem u ní přes léto na baráku v Kalifornii, bydlela tam ještě hudebnice Cindy a jeden DJ, prostě jsme měli takovou partičku a užívali si to. Hrozně mě tyhle lidi mentálně pomáhaj, svým pohledem na život a na snowboarding. A taky Jamie Anderson, s tou jsem taky hodně, možná spolu teď na podzim podnikneme nějaký eurotrip. Koukal jsem, že TTR rozdělila bodování na Rampu, Slope Style a Big Air. Co si o tom myslíš? Udělali to hlavně kvůli olympiádě, aby se to TTR bodování případně mohlo použít jako kvalifikační kritérium. Pro některé holky, co jezdí třeba jenom slopestyle, tak je pro ně v tom celkovým hodnocení těžký vyhrát. Teď to budou mít lepší. V Čechách je mezi klukama docela konkurence. V holkách vůbec ne? Já bych byla ráda, kdyby už se ukázala nějaká další holka a mohla se mnou jezdit. Teď se objevila Klaudia ze Slovenska, ta je hrozně v pohodě, takže jí pomáhám sem tam. Je super, když takhle někde seš a je tam někdo z tvý země. Nechci to táhnout sama tak, jak musel Martin Černík. Těšíš se na olympiádu? Nejspíš se za ty dva roky nikdo neobjeví a pojedeš ty? No, uvidíme. Rusko... Co si mám o to myslet. Vůbec si to nedokážu představit, takže nemůžu říct. Určitě se ale budu připravovat, trénovat. Pocity mám smíšený, nevím, jestli se mám těšit, nebo naopak bát. Pořádá to FIS a většina FIS závodů je špatných, nejezdím je ráda. Bude na olympošce slopestyle, ten ti de líp než rampa. Měla by to bejt pro tebe výhoda. Na druhou stranu teď slopestyle začnou Číňanky a podobně snaživý národy pilovat a asi se zvětší konkurence. Ve slopestylu jsem o hodně lepší než v rampě, takže to pro mě bude výhoda a rozhodně si věřim v lepší umístění. Konkurence se asi zvětší. Já teď byla na Hintru, tam měli všichni trenéry, no já čuměla, jak se všichni zbláznili. Ale proč ne. Já si pojedu to svoje a budu se soustředit na to, co chci já. Je dobrý se na olympiádu připravovat, ale je to ještě daleko. Kdo ví, co bude za rok, natož za dva. Já si chci užít snowboarding. Když budou ty Číňanky makat, tak už to asi nebude tolik o kalbě v sezoně, ale spíš krutej trénink. Dokážeš se do toho donutit? No, ono to o kalbě už moc neni ani teď a i ve slopestylu je to hustý, třeba když se podíváš na takovýho Seba Tootse... Myslim si ale, že snowboardisti maj charakter, jsou to feláci, a nebudou se nutit do tréninku v šest ráno. Mark McMorris ti chodí na svah kolem dvanáctý, ještě zalepený oči, no nevim, jak by tohodle donutili k tréninku. Ale já třeba vstávám brzo ráno, protože nesnášim, když začnu den pozdě. A co se mýho trénování týče, tak to nebude žádný makání, spíš takovej video koučing. Letos budu jezdit s Martinem Černíkem a Jožinem Toufarem.

52

Co myslíš, že bude vítěznej trik v Soči 2014 v holčičí kategorii ve slopestylu? V rampě? To vůbec nevim, těžko říct. Shelly teď skoro udělala double backflipa, to bylo hustý. Teď jsme se o tom s holkama bavily, že jak teď kluci dělaj triply,


fs3 na nejnakoplejším kikru, co jsem kdy skákala. museli jsme se roztahovat skůtrem, tak těžké bylo nabrat tu správnou rychlost. foceno v colorado vail pass


aljaška. největší zážitek sezony. z téhle fotky si snad dokážete představit, jak jsem si to tam užívala (foto: Terren Gomez)

54

potřebujou na to obrovský kickery. Přijedeš na X Games, kicker měl první rok dvacet metrů. Já jako holka tam udělám bs 5. Těším se na další rok, že tam udělám bs 7 nebo 9. Přijedu a kicker má dvacet pět metrů! Takže to tě nadšení hned přejde. Proto nám všem holkám přijde, že ten progres máme zastavený tím, že máme stejný skoky jako kluci. Ve všech sportech maj kluci vždycky jiný podmínky než holky, ale ve snowboardingu to organizátoři ještě nechápou. Takže si ty závody s holkama moc neužijeme. Máš za sebou tři velký skoky, musíš se soustředit na to nedat hranu, jinak se zraníš, takže seš ve stresu, abys to přežila. A skoro na každejch závodech se minimálně jedna holka zranila. Pak se na evropských X Games pokazilo počasí, musely se zmenšit kickery a hned bylo vidět, jak ty holky měly progres. Padla devítka nebo tři sedmi v jedný jízdě a tak. A je to pak o hodně zábavnější se dívat na ten holčičí snowboarding. To si myslím, že tohle bude takovej zlomovej bod, kam se to vyvine. Mně

ten třicetimetrovej skok nevadí, já to skočím, dám si svůj trik, ale radši bych si dala něco menšího a ukázala jiný triky, které si na tak velkým skoku netroufnu, protože by to mohlo znamenat konec sezony. Myslíš, že si ty menší skoky vystávkujete? Nevim, uvidíme. Teďka s holkama chystáme novej závod, bude se to jmenovat Community cup, pětihvězda TTR, v Breckenridge. Pojede se to koncem února a těšim se, jak si to uděláme samy pro sebe. Na facebooku máme stránky, mluvíme tam, jaký skoky si připravit, jak to hodnotit. Bude to takovej festival, sranda, a ukáže se tam, snad, že ten holčičí snowboarding má progres. Jaký triky teda teďka zkoušíš? Popravdě trénuju na závody, takže lehký triky na velkých skocích. Třeba sedmy, fs, bs, cab, bs a fs rodeo, backflip, že jo. Do toho pětky. Double rotaci jsem ještě

v parku nedala, zkoušela jsem to v prašanu a dala jsem skoro tři, hehe. Ale určitě bych si ten double v parku ještě nedala. A který triky máš na 110. Takový ty záchranný, kterýma si dodáváš odvahu a vracíš se zpátky do závodu? Hele backside sedm a back pět mám na jistotu. Muj základ ale je backside jedna a switch backside jedna, frontside tři a backside tři, prostě triky, který tam padaj jak lousknutí prstem. No a když ne, je to průser. Jakej nejhorší závod si zažila a jakej nejvíc pokazila? Mistrovství světa letos v La Molina byl nejhorší závod všech dob. Zaprvé nebyl sníh a za druhé pustili závod asi ve stokilometrovém větru. Kluci přitom málem umřeli. Vůbec sem nechápala, jak to mohli pustit. Zrušili závod ve slalomu a nechali slopestyle?! Tam


fs 7 v největším corku všech dob a se super pocitem. colorado vail pass

bylo vidět, jak jsou FISu jezdci úplně jedno, a šlo jenom o tu televizi. Já osobně jsem to hodně zkazila na BEO, spadla jsem tam ve slopestylu, vůbec se mi nedařilo. A pozitivně, kterej ti naopak nejlíp vyšel? Tak to určitě O‘Neill Evolution na začátku loňský sezony. Tam mě to bavilo, fungovalo mi to a bylo to super. Den před závodem jsem normálně byla úplně mimo a strašně sem šakalila. Takže jsem přestala skákat skok, protože bych se jinak zabila. Připadala jsem si jak nějaký začátečník. A den na to, bum! Úplně nejlíp mi to šlo. Jak se ti vůbec jezděj závody? Stres a tak? Loni to začalo být lepší. Naučila jsem se přemýšlet, že ty závody nechci jenom vyhrát, že si je chci taky užít. Dřív jsem pořád přemýšlela na to vítězství, ceny a prizemoney, a pak to samozřejmě hned posrala. Teď už na to nemyslím, užívám si to, jet to s pohodou a ono to snad vyjde. A když ne, nemám z toho špatnej pocit.

Díky olympiádě si u nás vstoupila do veřejnýho povědomí. Už sis na to zvykla, že tě lidi znaj? Někdy mě lidi poznávaj. Zajímavý je, že mě poznaj už i v zahraničí. Zvykla jsem si na to, hehe. Co víc na to můžu říct... Teď sem v Onboardu četla rozhovor s nějakou holkou, rookie od nás z východní Evropy, a ona tam říkala, že jsem její vzor. Tak to máš dobrej pocit. Když jezděj lyžaři na ty svoje běžkařský nebo skokanský závody, mají s sebou trenéra, servisáka a spoustu dalších lidí. Ty mít tolik lidí na závodech s sebou asi nebudeš? No, já donedávna neměla nikoho, hehe. Letos se mnou začne jezdit Jožin a Martin, budem natáčet a trénovat trochu intenzivněji. Když se pak jede svěťák od FIS, tak tam boardercrossaři maj servisáka, takže mi tam prkno navoskujou, ale většinou to dělám sama.

Jezdíš Flow prkna, vázky i boty. Jaký modely a proč? Mám prkno Flow Myriad 144, pak mám Essence vázko velikost M a boty Luxe Coiler se systémem BOA místo tkaniček. Co se prkna týče, jeden čas jsem zkoušela jezdit ten banánově prohnutej reverse camber, ale pak jsem se zase vrátila k tomu normálnímu. Přijde mi to totiž o dost lepší. Mám kratší, a tím pádem i tvrdší prkno, líp se mi to ovládá, líp dělá olíčko. Když jsem měla banán, tak to prkno bylo hrozně měkký. Jako zvykla sem si na něj, ale pak, když jsem se zpátky vrátila na klasiku, připadalo mi to jako bomba a úplně novej svět. Můžeš se nějak podílet na návrhu těch Flow věcí? Jo, určitě. Vždycky máme meeting, třeba teď na Lake Tahoe a předváděli nám tam prkna, vázka, všechny designy a tak. A my to různě komentujem a sdělujem jim naše postřehy, inovace. Teď budou nový vázka, úplně se na ně těšim, bude to luxus.


Budeš mít od Flow nějaký promodely se jménem? Bylo by to super. Jako nebudu nic říkat, ale možná jo. Svůj promodel bych chtěla mít, ale myslim si, že nejsem ještě tak známá, aby mi ho dali. Potkáváš lidi, co jezděj bez helmy? Jak funguje ta tvoje? Ale jo, potkám, dokonce i na závodech jich spousta jezdí bez helmy. Třeba Mark dělal triple bez helmy,

Moc mi to nejde a nesnášim, když jsou velký vlny a podrží mě to pod vodou. Musím si vybírat dny, kdy můžu jít a kdy ne. Přijde mi totiž ve velkých vlnách, že jsem ve vodě jako někdo, kdo chce skočit dvacetimetrovej kicker a neumí jezdit na snowboardu. Vždycky se u toho vystresnu a týden se pak bojim chodit do vody, hehe. Baví mě to, ale nejsem do toho ještě tolik zažraná, že bych musela každej den. To si du třeba radši zalozit na stěnu. To mě baví víc.

doděláváme takovej dokument, budete v tom i Martin Černík, a snad v blízké době by se to mělo objevit.

A máš ještě nějaký další letní nebo odpočinkový aktivity? Určitě jóga. Ale jinak mě chytlo to lezení. Zaposiluju u toho na vršek, což je protiklad k zimě, kdy makám na nohy. Lezu s lanem i bouldruju, teď jsme byli s Jožinem a partou v Itálii a super jsme si tam zalozili.

z Ameriky na měsíc, ale pak to dopadne tak, že jsem tady pět dní. Po Evropě se toho totiž taky děje dost.

Kluci maj většinou rodiče v prdeli, ale holky jsou víc rodinný typy. Nechybí ti rodina, když seš furt pryč? Já už si na to zvykla. A jak jsem pořád s těma svejma kámoškama, tak mi nahrazujou rodinu. Po třech měsících pryč už se těšim domu vidět se s bráchou a pohrát s kočkama... Vždycky doma řeknu, že přijedu

první back country skok sezony v coloradu. proběhly nějaké hrozné rotace a pár slušných pádů. na fotce dělám bs 7

Thorstajn jí taky nemá... Jestli se jim bez ní jezdí dobře, tak ať si jezdí. Já mám ráda helmu. V prašanu mi to nevadí, ale v parku si jí dám. Hodněkrát se mi stalo, že sem si dala kladivo, a kdybych neměla helmu, tak mám otřes mozku. Je dobrý mít helmu, je to malá věc, která ti může zachránit život. Podívej se třeba, jak se Kevin Pearce vysekal v rampě, a kdyby neměl helmu, tak je stoprocentně mrtvý. Pravda, teď už nemůže snowboardovat, ale aspoň žije. Já mám Bern helmu s Red Bull nástřikem a funguje mi dobře. A co rukavice a oblečení, to ti slouží jak? Rukavice mám Level a jsou vynikající. Mám ráda, když strčíš ruku dovnitř a je to tam takový heboučký. Level to maj a já si na tom teďka jedu. To mi vyhovuje. Brejle mám Spy, možná mi teď udělaj promodel, takže si tam navolím všechno podle sebe. Oblečení mám Volcom, jsem tam u nich ve family a baví mě za ně jezdit.

56

Nesmim se zapomenout zeptat na surfing. Všichni snbers se na tom v létě plácaj, takže ty určitě taky?

Zima už skoro začíná... Máš natrénováno? Teďka začnu trénovat. Přes léto jsem moc nemakala, spíš jen tak udržovala fyzičku, a teď všechno začne. Hintr, Saas-Fee, Amerika, musim měsíc dva hodně makat. V Saa-Fee bude světovej a evropskej pohár, jedu tam s Martinem Černíkem, budu tam mezi závodama trénovat. Pak se přesunu do Ameriky, měsíc si tam zajezdím a před Vánocema to vyvrcholí Dew Tour. Když bude dobrý počasí, tak to pojedu, když ne, tak ne. Nemá cenu se zrakvit. Ani kvůli prizemoney. Uviděj tě lidi teďka na nějakým videu? Natáčíme s One Life crew, takže stačí sledovat Thisisonelife.com nebo můj facebook. S Red Bullem

Proč si začala vůbec jezdit na snb? Jezdila jsem na skejtu a brácha si pořídil snowboard a já ho taky hrozně chtěla. Rodiče mi ho teda koupili k Vánocům, začala jsem jezdit a rychle jsem se do toho dostala. Ničeho sem se nebála a rovnou zkoušela rotace. A proč by měly na snowboardu začít jezdit ostatní holky? Já si myslím, že celej ten životní styl, který teď mám, je úplně super. Je skvělý si to prožít a všem bych to přála. Jsem strašně ráda, že jsem začala jezdit na snowboardu, protože mi to úplně změnilo život. Kámoši jsou doma, choděj do školy a já si cestuju na Nový Zéland, do Ameriky, na Aljašku, do Kanady a tak, je to super. Vřele všem snowboarding doporučuju.


ondra bauer /r/ nosepress to bs tailslide

Nesmíme však Šéfovi tolik křivdit, na spot v Jablonci nad Nisou se jel podívat osobně a několik dnů na to vyslal na focení Pankera. Důrazně mu taky doporučil, aby se dostavil včas a partičce lokálů pomohl, aby na tom nemuseli makat sami. A jak Šéf řek, tak se i stalo. Jednoho slunečného dne uprostřed zimy stál už hezky

zrána Panker s lokálama v parčíku poblíž plaveckého bazénu a koukal na zajímavé betonové útvary, natřené pestrýma barvama. V létě to tady slouží jako lavičky, v zimě to dostalo nový rozměr. Tenhle flek objevil Ondra Bauer, který jezdí do místního bazénu dost často plavat, a tak má ty


JABLONEC Loni v půlce zimy projevoval šéf velkou aktivitu při hledání nových spotů, které by po lehké úpravě mohly sloužit snowboardingu. Bohužel se jeho práce omezila pouze na držení telefonu a volání na všechny strany, kde kdo co má a co by na tom moh postavit, aby to moh pak Panker přijet nafotit. Ale tak to prostě na světě chodí, pan nejvyšší lopatu v ruce držet nemusí... text: Radek, foto: Panker

barevný kostky neustále před očima. Zima v Jablonci bývá zpravidla správně krutá, což znamená třeba od prosince až do března souvislou bílou peřinu, někdy třeba i čtyřicet čísel. Bohužel, ta poslední sice studená byla, ale moc sněhu nebylo. To znamenalo, že před Pankerovou návštěvou už víc jak měsíc nespadla

ani vločka, jen ukrutně mrzlo, a tak to bylo ježdění skoro na ledu. Před lokálama tak vyvstaly dva těžké úkoly, a to udělat náskok na překážku a pak betonek očistit od namrzlého sněhu a ledu. Do ruky proto přišel krumpáč, musel se rozkopat led a velké kusy se naházely na hromadu, polily vodou, uplácaly a odraz

byl na světě. Dopad se taky trochu načechral motykou, aby případné záseky hran tolik nebolely. Stavět se začalo už den před Pankerovou návštěvou, díky aktivitě Kuby Petra tu vyrostl náskok před červenou bednou. Druhý den hned zrána už ale na spotu podupával i Ondra Bauer a Martin Bidlo, kteří

59


kuba petr /r/ fs bluntslide


parta hledačů pokladů

pak spolu s Pankáčem několik hodin škrábali led a připravovali místo k ježdění. Ačkoliv je tenhle spot hned vedle frekventované silnice a jezdí tady spousta lidí, dokonce i policajti, klukům jejich stavbu žádnej nasranej důchodce nepřerušil. On taky nebyl ani důvod, lavičky jsou udělané z betonu a ježděním je nemáte šanci zničit. Po dvou hoďkách bylo vše ready a zbývalo jen nechat zatvrdnout rozjezd. Aby se kluci přitom neflákaly, rozhodli se navštívit místní skatepark a zajezdit si tu nějaký srandy. Bohužel, ani se k tomu nedostali, protože bystrý důchodce neprodleně zavolal policajty

premiérové ježdění s gumou

a parta dostala z parku vyhazov. Ondra Bauer to ale nevzdává, letos v zimě plánuje, že si zajde na úřad pro povolení, protože je blbost, aby vám někdo bránil v ježdění ve skateparku. Kluci se tedy vrátili na spot a pustili se do toho. Ondra Bauer si zrovna před focením pořídil banshee gumu, a tak se všichni těšili, jak jí při rozjíždění na překážky vyzkouší. Kromě Bauera jezdil na spotě u bazénu i Jirka Chlum, Kuba Petr a Martin Bidlo, a jak všichni říkali, s gumou je to dost unavovalo. Musí se totiž natahovat ve třech a je to makačka, která pak ubírá sílu na ježdění. Kluci si proto dali každý kolem osmi

kuba petr /r/ fs noseslide crail 61


pokusů a měli dost. Na začátek se parta rozjezdila klasikou, takže proběhly nějaký nosepressy a 5-0, většinou vracený revertama. K nejlepším kouskům session patřil třeba tailslide 270 out od Ondry Bauera, Kuba Petr dal frontside noseslide crail, Jirka Chlum frontside jedna do switch nosepress revert a Martin

ledu bylo všude dost

62

Bidlo frontside 270 do frontside 270 out. Nakonec se do toho ještě jednou pustil Ondra a předved slušnej nosepress na spodním schodu do backside tailslide na horním. Zelený schody tak byly dokonale pokořený a přešlo se na červenou bednu. Tam zase probíhaly klasiky jako nosepress, frontside boardslide

z těchhle ledovej hroud se musel udělat náskok


jirka chlum /r/ fs 1 to ss nosepress revert

a podobně, po nějakým čase toho měli všichni dost a mohlo se jít domu. Lokálové však na tomhle spotu neřekli poslední slovo a už se těší na letošní zimu a čerstvý sníh. Plánují totiž, že pokud nebude dopad úplně ledový, chystají se tam zkoušet o hodně těžší a zajímavější triky.

tři, dva, jedna... flus

A hlavně, v nedalekém okolí se nachází průskok mezi stromy a drop přes potok, takže opět skvělá příležitost na nějakou fotosession. A to je z Jablonce všechno. Přes noc už je mínus, za chvíli začne padat sníh, a bude tak spousta hmoty na

stavění zajímavejch překážek pro snowboarding na netradičních místech. Pokud máte nějakej flek ve svym okolí, co by si zasloužil nějakou stavbu, dejte echo do redakce. Šéf dá dohromady nějaký dělníky, Pankera a fotky vašeho ježdění se dostanou na voňavý Board papír. Tak čau u vás!

než se očistila celá překážka, zabralo to víc jak hodinu


krásu norské přírody objevoval halldór letos koncem zimy v resortu stranda. není to nádhera se takhle hezky proletět v methodu? (foto: frode sandbech - frodesandbech.com)

64


Nejznámějšímu islandskýmu snowboarderovi všech dob, Halldórovi Helgasonovi, je teprv dvacet let. Narodil se 10. ledna 1991 v dvacetitisícovém městečku Akureyri na severu Islandu. Zajímavý je, že třeba v prosinci tu celý měsíc vůbec nevysvitne sluníčko a průměrná teplota je -5. Možná proto se i se svým bráchou přestěhoval do Monaka. Halldórova kariéra je hvězdná, a tak zmíníme jen pár největších úspěchů: zlato na X Games v Big Airu, vítězství na Freestyle.ch a třetí místo Nike Air & Style v Mnichově. Závody však není to, co Halldóra zajímá nejvíc, jde mu především o natáčení filmů, díky kterým je jeho skvělej snowboarding vidět. Člověk se pak ani nediví, že získal ocenění jako TWS Snowboarding Nováček roku, Snowboarder Mag Nováček roku, Snowboarder Mag Jibber roku, MBM ERY Nováček roku a MBM ERY Evropský rider roku. Sponzory Nike, Monster Energy, Lobster Snowboards, Oakley Eyewear, Neff Gloves, Hoppipolla Headwear, Skullcandy, Frontline, Kaleidoscope Skateboards, Techrider a 7/9/13 Belts si rozhodně zaslouží. Nic nevypovídá líp o Halldórově místě na výsluní než jeho pár dnů před tímto rozhovorem. Když jseš dobrej, na jednom místě si neposedíš. V klidu si jezdí na Tuxu a připravuje se na nadcházející sezonu. V sobotu se sebere a odlítne s bráchou Eikim do Anglie, kde si vypůjčí auto a jedou do Snozone haly v Castlefordu. Konal se tady Big Bang kontest a Halldór s bráchou si tu jen tak pro zábavu zajezdili s lidma a věnovali se hlavně rozhovorům a promo. Pak na ně čekala návštěva anglického snb shopu The Snowboarding Asylum, který prodává prkna Lobster a pásky 7/9/13, takže podpisovka a další promo práce. Neděle se nesla ve stylu odpočinku v Londýně, sice trochu běhání po městě při scháňce novýho iPhonu, ale pak přišel poklidný přesun na letiště a odlet zpátky na Tux, kde vznikl následující rozhovor. Halldóre, pocházíš z Islandu, což je pro nás Čechy a Slováky země víc než neznámá. Trošku nás s ní seznam... Island je taková jiná země, neni tam moc stromů, ale za to spousta různých přírodních zajímavostí. Třeba že ze země stříká sama od sebe teplá voda, pomocí který se vytápí celé naše město... Jinak máme všeho všudy čtyři resorty, ve kterých ale nejsou snowparky, takže skáčeme z banků na krajích sjezdovek a děláme buttery, kde to jen jde. A když napadne pořádně sníh, vrhnem se na street raily. Nejlepší věc na Islandu je, že tu žije víc snowboarderů než lyžařů, I‘m stoked on that!

HALLDÓR HELGASON V současnosti asi není větší evropská snb star než Halldór Helgason. Tenhle sympatickej mladej Islanďan okouzlil svým stylem na railech i ve vzduchu úplně všechny včetně naší redakce, takže jsme ho požádali o rozhovor. Halldór si na nás udělal čas během svého pobytu na Hintertuxu, odkud si na víkend odskočil do Anglie, a jen co přilít udejchanej nazpátek, už odpovídal na naše otázky. text: Radek Hruška, foto: olav stubberud — olavstubberud.com


Čet sem na Wikipedii, že třeba v prosinci u vás nesvítí vůbec sluníčko. Jak se to dá přežít? Haha, je to pravda, ale nevadí mi to, protože v létě zase vůbec nezaleze. Takže pak můžeš chlastat celou noc se sluníčkem nad hlavou... A mně se stejně na street railech líp jezdí za tmy. Jakmile totiž slyším zvuk generátorů a cejtím jejich smrad, strašně mě to nakopne do ježdění. Hrozně rád chilluju s kámošema na nějakým spotě při nočním shootingu. Objednáme si vždycky nějakou pizzu a pořádně si to tam užijem. Naproti tomu takovej backcountry shooting je přesně naopak. Vstáváš ve 4 ráno, snídáš a děláš si svačinu, pak si jedeš pro skůtry, potom někam doprostřed ničeho postavit kicker a nakonec čekáš na první sluneční paprsky. Ty většinou pak stejně nepřijdou, takže pořád čekáš a čekáš. Ježdění ve tmě na railu je

taky zkusit. A jak jsem se na to postavil, tak už sem nic dalšího nedělal a dělat ani nechtěl. Jezdíme s Eikim dohromady a hecujem se u toho víc než s kýmkoliv jiným. Co říkaj rodiče na to, že je z tebe pro snowboarder? Jsou nadšený. Vždycky nás s bráchou podporovali v tom, co jsme chtěli dělat, i když třeba přesně nevěděli, o čem to je. Prostě říkali, že pokud to neni o drogách, tak při nás budou stát a pomůžou nám být tím, čím chceme. To nám s bráchou přišlo dobrý, takže se timhle pravidlem řídíme. Profíkem si se stal už v osmnácti letech, takže si asi neměl moc prostoru ke studiu? Loni jsem dokončil střední školu a mám úspěšně

A všichni lidi, s kterýma spolupracuju, jsou superstoked z toho, co dělám, takže mě podporujou v tom, co dělat chci. V tomhle čísle Boardu je i rozhovor se Šárkou Pančochovou. Ptal sem se jí, jestli tě zná a jestli by si pro tebe nevymyslela otázku. A ona: „Samozřejmě, že ho znám. Zajímalo by mě, co používá za větu, když balí nějakou holku, hehe.“ Hehe, hell yeah Sarka! Čti to tady, tohle je moje věta: Ahoj, jak se máš? Wanna make out? Tak to je přímo na cíl a bez zdržování. Já se pak Šárky zeptal, proč jí to zajímá, jestli s tebou má nějaký osobní zkušenosti, hehe. „Žádný zkušenosti s ním nemám, ale zajímalo by mě, co říká. On

výstřel z děla a fs boardslide 270 gap v stranda snowparku (foto: frode sandbech - frodesandbech.com)

o hodně efektivnější. Když se ti zadaří, můžeš to cestou domu oslavit na baru. Z backcountry jedeš tak akorát zpátky někam do chaty a spát. No, to tě pak to ježdění akorát tak přestane bavit. Udělali jsme na webu takovou mini soutěž pro čtenáře, kteří pro tebe vymýšleli otázky. Tady je první: Jak ti chutná islandská specialita Hákarl, shnilé žraločí maso? Tohle jídlo docela smrdí, Eiki a skoro celá naše rodina to má ale ráda. Na Islandu máme ovšem další podivný lahůdky jako třeba ovčí hlavu nebo beraní koule, to jsou docela nasty věci, to si radši dám ty shnilý ryby, hehe. Tvůj starší brácha Eiki se skejtem a snowboardem začal, takže to pro tebe všechno asi bylo jednodušší a nemusel si přesvědčovat rodiče a Santa Clause, aby ti dali pod stromeček prkno. Na snowboardu sem začal jezdit, když mi bylo devět, a samozřejmě díky Eikimu. On měl prkno rok přede mnou, a když jsem ho na tom viděl, tak jsem to chtěl 66

složenou maturitu. Měl jsem štěstí, že když mi bylo šestnáct, tak jsem se přestěhoval do Švédska a začal studovat ve snowboardové škole Freeride gymnasium, kde mi to skvěle vyhovovalo. Díky tomu jsem mohl čtyři dny v týdnu jezdit a tři chodit do školy. Všichni učitelé rozuměli snowboardingu a tomu, jak scéna funguje, takže jsem mohl bez problémů jezdit na závody a focení a natáčení. Jestli jsme si to dobře spočítali, tak teď začíná tvoje třetí sezona jako pro. Naskočil jsi do scény se svejma double rotacema a začal vyhrávat. Roztočilo ti to celkově život, nebo jsi věděl, co od profesionálního snowboardingu lze očekávat? Já se sám na sebe jako na profi snowboardera moc nekoukám. Snažím se pořád myslet tak, jako když jsem na prkně začínal, v dobách, kdy jsem si jezdil jenom sám pro sebe. Proto stále dělám jenom to, co chci, a opravdu si na sebe nenakládám žádný tlaky od sponzorů. Podle mě by tě sponzoři totiž měli sponzorovat kvůli tomu, kdo jsi a jak ty věci děláš.

je takovej mladej, takovej kluk, takže si vůbec nedovedu představit, jak zve holku na rande... Jo a ještě se ho zeptej, jestli se mu líbí Jamie?“ Ohoow Sarka, že to řikáš zrovna ty. Sama máš dětskou tvářičku, takže mě to taky zajímá, co říkáš klukům, hehe. A samozřejmě, že se mi líbí Jamie Anderson, that‘s my girl! Seš na začátku svý kariéry. Říkám si, jestli všechny prachy, co si ježděním vyděláš, utratíš za kvalitní lifestyle, nebo investuješ do nějakýho byznysu? Tak zrovna sem se přestěhoval do Monaka a žiju si tady ve velkym stylu... Hehe, to trochu kecám, zatim sem si nic luxusního nekoupil. Svoje vydělaný peníze sem vložil do 7/9/13, což je firma na pásky, kterou vlastním spolu s Eikim a Johannesem, což je kámoš kameraman, se kterým jezdím a natáčím. Takže nejspíš jednou v budoucnosti přijdu na to, jak byznys funguje, ale popravdě mě v současnosti peníze vůbec nezajímaj. Jediný, k čemu jsou dobrý, že ti to dává určitej pocit svobody, když je nemusíš řešit. Já sám si taky prošel


bs taislide — natáčení sexual snowboarding. při jednom z pokusů si dal halldór slušnej pád na záda


natáčení sexual snowboarding a bs lipslide přes celej rail


období, kdy jsem chodil brigádničit na stavbu a vstával strašně brzo ráno, abych si vydělal na snowboarding. No, díkybohu že už to dělat nemusím, haha. Kdes makal? Tipuju, že v nějaký silničářský firmě si osazoval schody zábradlím... Hehehe, to bych si přál, to by ještě jako práce šlo. Ale pracoval jsem na stavbě nového kulturního centra u nás a většina práce byla zateplování fasády... Strašná nuda v porovnání se zaměstnáním pro snowboarder. Takže si můžem pořídit Halldórovy pásky... Jaký další produkty jsou spojený s tvým jménem? Na čem se podílíš jako konstruktér nebo designér? S kámošema vlastníme Lobster snowboards, pak firmu na čepice Hoppipolla a ty pásky 7/9/13. Takže v těchhle firmách je to přesně podle toho, jak si to s klukama vymyslíme. Navrhujeme veškerý designy i rozměry, je to přesně podle našich představ. Vybíráme si team, vymejšlíme marketing, je to super cool bejt toho součástí. U Lobster se to snažíme dělat jednoduše, takže máme jedno prkno do parku a jedno na jib, protože sami jinde nejezdíme. Teda ještě děláme jedno prkno pro holky. Jib prkno je hodně měkký a určený především do ulic, park prkno je takový středně tvrdý a funguje dobře na všem. V současnosti pracujem na prototypu vázání, který by se mělo v obchodech objevit příští rok, a bude přesně podle mých a Eikiho potřeb. Nike se mnou probírá moje názory a připomínky ke všemu, co od nich oblékám, zajímají se o velikost, jak mi to padne, jak se mi líbí design a barvy, jak mi fungují boty. Můžu se tak na produktech firmy podílet přesně tolik, kolik se mi chce, a to mi vyhovuje. U Oakley si svoje brejle taky naladim podle svýho a u Neff mám pro model rukavic, který jsem si designoval sám. Pak mám ještě skate promodel u Kaleidoscope, a u Skullcandy poslouchaj, když jim říkám, co si myslim. No a pak mě ještě sponzoruje Monster, kteří chtějí spolupracovat na všem, co dělám, což je cool. Připravujeme spolu pár zajímavých projektů, ale když o tom tak přemejšlim, ještě sem jim nezačal radit, jak maj vyrábět energy drink... hehe. A další fanouškovská... Odkud se vzal název Lobster? Všechno s Lobster se semlelo ráz na ráz. Měli jsme dva dny na to, abysme vymysleli název, udělali design prkna a odeslali ho do továrny, aby se prkno stihlo vyrobit ještě před X Games. Říkali jsme si, že to bude pro nás dobrá reklama, protože se tam sejde spousta médií a všichni ze snowboardové branže. Takže Eiki a náš agent Kristoffer odlítli do Amsterdamu a všechno to se mnou přes Skype za ty dva dny upekli. Měli jsme vymyšlených asi padesát jmen, z toho vybrali pět, ale žádný z nich nebylo to pravý. Kameraman a šéf Hoppipolla Petter Fosshaug říkal ve Státech Eikiho 4x4 káře a vozejku The red and blue Lobster, takže Eikiho holku napadlo, že by to mohlo bejt dobrý jméno pro firmu. A když nám to řekla, tak jsme se začali smát, protože to bylo slovo vybraný největší náhodou, a tím pádem pro nás to nejvhodnější. Pak jsme přišli na to, že když B a T uděláme jinou barvou, může se to číst LO S ER, takže o důvod víc, proč firmu takhle pojmenovat. Nakonec se nám podařilo vyrobit dvě prkna a dopravit je na X Games na druhej den kvalifikace, takže to bylo super načasovaný, hehe. Fanoušek. Kdo má tvrdší? Johannes svůj board, nebo ty svůj Lobster? Tak samozřejmě nejtvrdší je Johannesův klacek, hehehe. Fanoušek. Proč používáte Triple Base Tech? Když jsem byl mladší, jezdil jsem na prknech s TBT, 69


halldór si rád dává bluntslidy i doma na islandu, opuštěných zábradlí uprostřed ničeho tam mají dost

70

a náš kámoš Gulli jezdí s tímhle systémem už spoustu let a myslí si, že je dobrej, takže jsme na něj dali. Celej snb průmysl teď blbne s camber – flat camber – reverse camber, a já sem rád, že nás se to netýká a že si jedem vlastní TBT systém. Mně osobně reverse camber nikdy neseděl, protože kvůli němu přicházíš o pop. Myslim si, že TBT je perfektní kombinace camber a reverse camber, prkno je s TBT ovladatelnější a zábavnější, a přitom neztrácí pop, který potřebuješ při odrazech.

udělat něco pořádnýho, tak to na náš web nedáváme, aby pak měli lidi ve filmu na co koukat. Něco poslal Johannes do TB20 od Standard Films a zbytek se použil na náš vlastní film – Sexual Snowboarding. Na webu by se měl objevit někdy v listopadu. Spousta záběrů je i od Pettera Fosshauga, který s námi taky strávil hodně času, když zrovna nemakal na Hoppipolla. No a ještě nám s webem pomáhá náš agent Kriss, kterej se stará o všechny finanční a sponzorský záležitosti.

Snowboarding je dnes úplně jinej než před dvaceti, no i deseti lety. Nemyslim tim jenom triky nebo výbavu, ale i jak fungujou média. Dřív se film natáčel rok dva, a dneska každej očekává co tejden nový video na webu. Jo, hodně se to změnilo, to je fakt. Pamatuju se, že když jsem byl mladší, tak sem vždycky čekal celej rok na to, abych ve videu viděl tři minuty s nějakým riderem. Bylo to strašně krátký na to, abych se o riderovi něco dozvěděl a zjistil, jakej je. I proto jsme začali dělat Helgasons.com, prostě aby se s námi lidi mohli víc seznámit a viděli, co děláme, když zrovna netočíme někam do filmu a tak.

Kdyby si každej rider dělal svoje stránky jako ty, myslíš že je ještě prostor pro velký média, jako třeba Onboard? Jasně, proč ne? Je dobrý mít někoho nezávislýho, kdo může ukázat všechny videa, vybrat ty dobrý a říct všem, co se děje a jaký nový ridery nebo blogy by si měl zčekovat... Já osobně skoro každej den projedu stránky jako Transworld, Snowboarder mag, Method, Onboard, Yobeat, Spatziba atd.

Kolik lidí pracuje na Helgasons.com? Ve svý podstatě jen já a Eiki. A vlastně zaměstnáváme Johannese Brenninga, kterej s námi cestuje po světě a točí všechny edity. Johannes je mozek celýho webu, vymejšlí všechny ty crazy nápady, haha. A taky natáčí záběry do našich video partů, takže když se nám podaří

Chystáš se nebo natáčíš teď nějakej větší film? Já v listopadu nikdy nevim, co vlastně dělám, haha. Právě jsme se na Islandu pustili do natáčení nějakých záběrů a myslim si, že kolem Vánoc už bude jasný, pro koho je vlastně natáčíme. Ale taky máme docela velký plány s Helgasons.com, uvidíme, co se nakonec stane. Kde nejvíc jezdíš? Teď jsme se s Eikim přestěhovali z Islandu do Monaka,

takže žádnej resort ještě nemáme. Pár středisek je tak hoďku dvě cesty autem, ale zatim jsme žádný nevyzkoušeli. Uvidíme v zimě. Ale já teď jedu vždycky tam, kde jsou dobrý podmínky pro snowboarding a je to pro mě vždycky jako nějaká session než trénink. Prostě jezdim s kámošema pro zábavu. Když se chci naučit novej trik, tak si ho nejdřív pořádně přehraju a rozmyslím v hlavě, a když sem si pak jistej, jak se to dělá, tak se do toho pustim a pošlu to tam! Tenhle přístup sem se naučil od Ulrika Badertschera, he’s the man. Ten si sází triky, jaký chce, a ten jeho přístup opravdu funguje. Lidi od nás, co tě viděli v Saas-Fee, říkali, že si ani moc nejezdil a jen ses tak poflakoval na bedýnkách. Jak to děláš, že si tak dobrej, když jak říkáš netrénuješ. Podepsal si snad smlouvu s čertem? Vždycky se snažim jezdit tak, jak se momentálně cejtím. Nebaví mě pořád dělat nějaký crazy věci, zvlášť někde v parku, takže si jen tak crujzim kolem a dělám blbosti. Ale když přijde ta správná chvíle, tak to tam prostě pošlu. Myslim si, že neni dobrý trénovat snowboarding, že je to spíš o tom pocitu. Takže když se jen tak poflakuju, mám z toho dobrej pocit, a tim pádem i triky v hlavě. Úplně stejně to mám při závodech. Kdybych na ně přijel a musel začít trénovat skoky, tak to by bylo už pozdě, hehe. Jen se rozjezdím, ošahám si skoky a dostanu pro ně cit, a pak dělám


stranda v norsku je na jaře vyhledávaný resort, halldór tu byl s kámošema natočit a nafotit spoustu pěkných záběrů. tady fs 10 (foto: frode sandbech - frodesandbech.com)

přesně to, co chci. Loni jsem na Oakley Air n Stylu od Shauna Whita v Číně udělal jen backflip a pár rovňáků. Některý lidi si mysleli, že to byla pěkná blbost, že jsem jel tak daleko a dal jenom tyhle triky, ale já se necejtil, a tak jsem prostě jenom chilloval. Na kterým místě nebo překážce si vždycky dobře zajezdíš? Moje nejoblíbenější místo je v mém rodném městě Akureyri na Islandu. Znám tam všechny street spoty a všechny dobrý místa na sjezdovce. A taky si to pokaždý dobře užiju i kvůli tomu, že jsem doma a jezdim s kámošema, se kterýma jsem vyrůstal. Double rotaci si pokořil už na všechny různý způsoby. Co nějakej tripple? Já věci dopředu fakt moc neplánuju, jen si jezdim a podle chuti to vždycky nějak dopadne. Jasný, jestli budu cejtit, že se na nějakým skoku dá poslat triple, tak to dám. Plány si ale nedělám. Kdy sis naposled rozbil hubu, ale jako tak moc, že sis řikal, žes tenhle trik neměl dělat? Zrovna před pár dny na Hintertuxu. Zkoušel jsem cab underflip switch japan, a to poprvý v životě. Během rotace jsem se zastavil a ksichtem sebou praštil o ledově zmrzlej dopad. Video je na Helgasons.com, mám z toho pádu pěkně zmalovanej ksicht. Ale přežil jsem to ve zdraví.

Fanouškovská otázka. Jaká nejzvláštnější věc se ti při ježdění stala? Nedávno jsem viděl Eikiho poslat triple bs rodeo přes celej dopad a přistát na rolbě. A to nejzvláštnější na tom bylo, že se mu skoro vůbec nic nestalo, hehe. That was fucked up! Další fanouš. Nevaděj ti dlouhý vlasy při rotacích? Hehe, už sem si na ně zvyk. A myslim si, že bych se bez vlasů cejtil divně. A poslední od fanouška. Používáš nějaký chrániče? Hmm, nepoužívám. Asi je to pěkná blbost, že nic nemám, ale prostě jsem nikdy nic nepoužíval. Kdybych je začal vozit, tak mi přijde, že bych se tím jakoby připravoval na nějaký hustý zranění nebo pád... Co si myslíš o olympiádě? Tak olympiáda by mohla bejt dobrá věc, kdyby se vše odehrávalo tak, jak má. Tim myslím, že by se o snowboarding starali snowboardeři. Nejsem odvařenej z toho, že se lyžařská asociace FIS plete do snowboardingu. Vůbec je tahle disciplína nezajímá. Je to jako kdyby se TTR rozhodlo, že bude organizovat sjezd nebo běžky. Myslim si, že by se kluci z TTR o tyhle disciplíny asi moc nestarali, když jsou svojí mentalitou úplně jinde než lyžaři. Prostě potřebujeme, aby se snowboardeři starali o snowboarding na olympiádě.

Pojedeš vůbec? Asi by si musel jezdit kvůli nominaci FIS závody... Tak to bych rozhodně nechtěl a doufám, že FIS změní svoje pravidla. Moc se mi nechce objíždět evropský FIS závody, abych vyjel body pro Island, a pak ještě objížděl světovej FIS pohár, abych měl dost bodů pro sebe. Mělo by se vycházet z TTR bodování. No ale uvidim, jak vše nakonec dopadne. Island je malá země a nikdo nikdy na olympiádě nic nedokázal. Takže kdybych na olympiádu jel, byla by to u nás doma velká událost. No právě. Díval sem se do statistik a žádnej Islanďan ještě nikdy nevyhrál na olympiádě zlato. Byl by z tebe národní hrdina. Nejseš z toho nervózní? Hehe, tak to nejsem. Pokud bych na tu olympiádu jel, tak kvůli rodině, kámošům a možná i potěšit mý sponzory, protože právě tyhle lidi jsou ti, kteří mně ve snowboardingu pomohli. Moje islanďantsví je k tomu takovej bonus. No a možná by mě ostatní z Islandu i nenáviděli, protože jsme se přestěhovali do Monaka. Máš při závodech trému? Už ne, ale když jsem byl mladší, tak jsem ji míval. Závodění je něco, na co se dá zvyknout. Odjedeš pár závodů a seš v klidu, navíc ve snowboardingu to při závodech moc lidí neprožívá. To je výhoda, a tak by to taky mělo být. Moje práce neni v závodě vyhrát, ale jezdit, užívat si to a natáčet dobrý videa. Jestli


jedna z velkých prasáren, gap do frontside boardslidu v helsinkách na railu zvaném munkkiniemi. tohle už vyžaduje trošku větší jibovací zkušenosti


k tomu přidám navíc nějaký dobrý umístění v závodech, tak je to plus pro mě i mý sponzory. Ve smlouvě mám ale uvedeno, že nemusím jet víc jak čtyři velký závody za rok. V Čechách říkáme, to mě poser. Odkud se vzalo to tvoje Poser mi kozy? Jeden čas sem docela pořád říkal poser mi tvář nebo poser mi koule. No a pak jednou muj kámoš z Islandu Gulli Gudmundsson z ničeho nic zahlásí shit on my tits. Hehe, nemoh sem tomu uvěřit, jak to bylo dobrý, byl sem z tý hlášky uplně hotovej. Otázka od fandy. Komu by si nejradši posral kozy? Tak to rozhodně Paris Hilton, a to proto, že mi hodně lidí říká, že sem jí podobnej! Hehe. Docela by mě zajímalo, o čem se s klukama tak bavíte? Vždycky se to točí kolem čtyř zlatejch P a je to takovej základ všech našich diskusí... hehe. Takže pořád probíráme Puke, Piss, Porn a Poo. Uplně nejvíc je, když se tyhle všechny témata podařej namíchat do jednoho velkýho komba! Jak vypadá tvoje sezona? Tak většinou se snažíme od konce října až do Silvestra filmovat na Islandu. Pak točíme raily po městech, kde zrovna napad sníh, takže zpravidla někde v Norsku, Švédsku nebo Finsku. A pak vyrážim do Států, nadělat maximum záběrů, většinou je to mix railů, back country a parku. S filmováním končím tak koncem května. Jak musím na ty čtyři velký závody, tak letos to bude Zurich, Peking, Breckenridge, Aspen a možná mistrovství světa v Norsku. Jinak přes léto se snažim chillovat bez prkna, jenom na tejden si dám nějakej summer camp. Hodně práce mimo sezonu je i s Lobster, 7/9/13 a Hoppipollou, něco musím dělat i pro Nike. Jinak se přes léto snažim skejtovat a užít si party s kámošema. Co by se muselo stát, aby ses objevil v ČR? Martin Černík pořádá 3star závod někdy v únoru a v dubnu máme dobrou jarní session v největším českým resortu. To tě asi neuvidíme, co? Bylo by super se k vám jednou podívat. Slyšel sem, že v Praze jsou skvělý párty a máte moc pěkný holky. Jenže zařadit Czech trip do mýho plánu by bylo obtížný, zvlášť když v únoru musím natáčet, co to jen jde. Jako nezáleží mi na tom, kolik hvězdiček kterej závod má, protože já se nikdy za bodama do tabulky nehoním... A nikdy nebudu. Musel bych jezdit na spoustu závodů a to seš z toho pak magor. Takže si nechám ty svoje čtyři závody, filmuju si a jsem v klidu. Dej nám nějakou naději... Kdyby bylo v lednu nebo únoru v Praze spousta sněhu, moh bys nás přijet navštívit. Máme spoustu railů a určitě by se našlo milion otroků, co by tě s nadšením všude nosili na rukou. Hehehe... jako nikdy nevíš bro. Ale nechci vám dávat falešný naděje. Tenhle rok už je to úplně v prdeli. Celej leden až do čtrnáctýho točím raily na Islandu, pak jedu do pár resortů projet parky a připravit se na X Games. Odtud rovnou na Ispo dělat promo 7/9/13, Lobster, Hoppipolla a našemu novýmu secret projektu Switchback Bindings. Hned na to odlétám do Japonska něco natáčet a pak je Toyota Big air v Sapporu, potom mistrovství světa v Oslu... vidíš, je to úplně v hajzlu — v tomhle kalendáři nejsou žádný český kundičky. But damn I would like to come and hook up with some! 73


DOMA JE DOMA text: Radek Hruška, foto: Panker

kuba klíma /g/ 50-50 to bs indy

david „kometa“ kolař /g/ fs 270 gap to nosepress

MÍSEČKY Ve Špindlerově Mlýně jsou tři snowparky – Svatý Petr, Hromovka a Mísečky. Dnes se zaměříme na posledně jmenovaný park, a to proto, že je pro svou polohu a atmosféru velmi vyhledávaný.

O park na Mísečkách, stejně jako o všechny ve Špindlu, se stará firma Snowpark design, za kterou stojí Libor Votruba a Petr „Motor“ Najman, a jako hlavní stavitel tam působí Radek Vampola, který má pod sebou pět shaperů. Snowpark design má se špindlerovským ski areálem smlouvu na údržbu parku, uzavírají ji spolu vždy na rok a letos to bylo těžší než obvykle. Momentálně se totiž ve Špindlu dějí zajímavé věci a celý areál se nejspíš bude prodávat. Proto je i osud parku zatím ve hvězdách, ale letošní sezonu by vše mělo zůstat alespoň tak, jak tomu bylo loni.

Historie snowparku na Mísečkách se datuje někdy od roku 2002 a za tu dobu si vydobyl pevný místo na mapě. Patří k jedněm z nejnavštěvovanějších parků, díky poloze ve vysoké nadmořské výšce má dlouho sníh a svítí tam často sluníčko. Za dobu fungování spojil park jméno s několika firmami, jeden čas s firmou Represent a pak také s Vehicle. Každou sezonu se tu odjede spousta závodů, pravidelně se tu konala 4x4, Rodeo serie a Volcom peanut butter jam. Na letošní zimu se na Mísečkách chystá podobný setup jako loni, moc se toho tady nezmění, zapříčiněno je

to hlavně situací kolem prodeje areálu. Tak či onak na vás čeká pár nových překážek, které zbyly z loňské Spring Sessions. Můžete se tedy těšit celkem na tři lajny. První je podél vleku, lajna čtyř jibů, určená hlavně pro středně pokročilé, ale najít si tam mohou překážku i začátečníci. Hned vedle je lajna skoků, která začíná spinou, a pak je platforma s malým a velkým skokem, pět a deset metrů, a vše končí dole lavicí. Třetí lajna, úplně napravo, je taková improvizační lajna, na které Snowpark design zkouší nové překážky. Najdete tu třeba náskok s gapíkem,


bednu, pneumatiku, kládu na vystřelení a různé další bongovací věcičky. Nejvíc se na Mísečkách jezdí první lajna podél vleku, třetí experimentální se většinou šlape a jen se tam na ní tak blbne. Špindlerovský areál patří k těm nejdražším v republice, denní permice tu stojí 700 Kč, ale můžete si koupit lístek přímo na Mísečky a ten vás vyjde jen na 300. Navíc vlekaři jsou úplně v klidu, soustředí se hlavně na to, aby se moc nepředbíhalo, ale pokud si někdo jen tak šlape v parku bez permice, nemaj s tím problém. Prostě uvolněná atmosféra. Park není

pepe samek /r/ fs 360 75


ondra porkert /g/ fs 540

moc dlouhý, má něco přes sto metrů, takže se dá v klidu šlapat. Mísečky nejsou tak drahý jako Špindl, ani co se ubytování týče. Partičky shreďáků to řeší na chalupách v okolí, ubytování na Fantasticu či Dramaticu se dá sehnat třeba za 100 Kč na noc. Hodně místních riderů to řeší totiž tak, že si tu pořídí na sezonu byt a pak pronajímají víkenďákům postele právě za kilo na noc. Pokud nepřijedete autobusem, ale vlastním autem,

druhá lajna skoků, spina a platforma

zaparkujete tu zdarma a zalevno se tu taky najíte ve vybraných jídelnách, doporučujeme Jilemnickou. Většina kaleb se tu odehrává v parku, dost často tu probíhají grilovačky až do nočních hodin. Klub nebo didžina tu není, místňáci chodí většinou dolu do Špindlu na Dolskou nebo si třeba zajedou do Rejdic. O park se v zimě Snowpark design stará poctivě. Zpravidla po čtvrtý odpoledne se park zavře a Radek Vampola ho spolu s rolbařem celý projede rolbou.

výjezd z parku

Následně dopoledne od osmi do dvanácti chodí po parku shaper, překážky lopatou udržuje, maluje na nich hrany a podobně. Jak už bylo řečeno, letos je to taková nejistá sezona. Přesto by se na Mísečkách měl odehrát Volcom peanut butter jam a v jednání jsou další dva závody, který však radši nebudeme zmiňovat, abychom to nezakřikli. Co se různejch riderů týče, na Mísečkách jezdí například Roman Dlauhý, Tomáš Tuzar nebo Emil


filip horáček alias pan černobílý /g/ fs boro točka

Franěk, na které natrefíte na skocích. Většinou až kolem odpoledne, protože po ránu jezděj na Hromovce a v rampě ve Svatým Petru. Pak je tu silné zastoupení jiberů, kteří tu brousí hrany celý den a nikam jinam ani chodit nechtějí. Jmenovat budeme třeba Martina Kolaříka, Šmoulu, Kometu a další podobný obyvatele Dramaticu. Zajezdit si na Mísečky někdy přijede třeba i Štěpán Rokos nebo Roman Kuřil, prostě o známý jména tu není nouze.

srandy je tu spousta

Návštěvu Míseček byste si tedy rozhodně neměli nechat ujít a sám stavitel parku Radek Vampola má pro vás pozvání: „I když momentálně není situace ve středisku jednoduchá, doufám, že nám lidi zůstanou věrní a že se vše změní jen k lepšímu. My budeme dělat všechno proto, aby to zůstalo minimálně dobrý jako loni. Hodně z vás ví, co od Míseček čekat, a kdo tu ještě nebyl, ať dorazí, určitě zklamanej nebude.“

na vleku fronta moc nebývá 77


fs nosegrind na novém megarailu v brně. 13 schodů vyžaduje velkou odvahu fs bluntslide na známém brněnském gapu. kluci při focení poctivě donesli stůl z nedaleké základky, aby to braňo zabil

240 MINUT

BRAŇA MRVÁNĚ Osmnáctiletý zabiják Braňo Mrváň, naděje slovenského skateboardingu, momentálně žije ve vesnici Madunice, což je nedaleko Trnavy. Právě tam chodí do posledního ročníku na střední elektrotechnickou průmyslovku a už se nemůže dočkat, až odmaturuje. Skateboardingu se věnuje již od svých deseti let a nepřestává ho to bavit, právě naopak. Vidět to je jak na fotkách v časopise, tak například i na jeho výsledcích, letos obsadil na slovenském poháru druhé místo. Braňa sponzoruje Fallen, Kill, Ricta a Snowbitch. text a foto: Peter Mercell

Jak již bylo zmíněno v úvodníku, letos Braňo nastoupil do posledního ročníku střední školy, a to znamená přípravu na maturitu. Kvůli tomu je na skateboarding málo času, respektive už ho neni tolik. Přesto Braňo poctivě každý víkend vyráží někam na závody nebo alespoň natáčet a fotit. Jeho nejčerstvější skateboarding tak budete mít šanci vidět například na brněnském videu East Coast z produkce Jakuba Lašša, a i proto se Braňo rozhodl svých 240 minut natočit právě na brněnských spotech. „V Bratislave som mal fotení rozhovor v Boarde 128, a tak sme sa spolu s Peťom Mercellom rozhodli pre Brno, keďže som tam ešte nemal nič fotené a mal som tam v pláne ísť točiť.“

Původně měl Braňo v plánu dojet z Trnavy do Brna autobusem, ale protože v něm bylo plno a kluci už focení nechtěli oddalovat a přesouvat na nějaký jiný den, musel cestovat přes Bratislavu vlakem. Tam se potkal s Peterem Mercellem, dál pokračovali spolu a s úsměvem na tváři dorazili kolem poledního do Brna. Jelikož je to tady pro Braňa cizí město, neponechal nic náhodě a na odpoledne si domluvil průvodce. „Do Brna sme prišli okolo dvanástej, kde nás čakal Jakub Laššo, ktorému sme zdelili náš plán a on nám pomohol s nájdením spotov, aby sme všetko stíhali. Ešte pred fotením sme išli do mesta vybaviť náke veci. Niekto išiel na záchod, niekto do obchodu a niekto po veci do Snowbitchu.“ Jo, kluci to trošku


79


podcenili. Říjen už je měsíc, kdy se přeci jen dřív stmívá, a tak už na začátku bylo jasný, že se bude končit za tmy. Na první spot se dorazilo až ve tři hodiny. Byl to slavný zeleňák na sídlišti Vinohrady, na kterým si už koule narazil skoro každej, kdo kdy v Brně jen trochu líp skejtoval. „Zelený rail na Vinohradoch som chcel vždy

jazdiť, nalepil som si nový grip a šiel som na to. Padlo to tam rýchlo, dal som bs feeble a bs crooks. Mám s týchto trikov hroznú radosť, lebo poprvýkrát som ich dal na street raily.“ Ve tři hodiny a dvacet minut bylo hotovo a mohlo se jít dál. Jako druhou lahůdku si Braňo naplánoval černý rail ze třinácti schodů na sídlišti Brno Líšeň. Z Vinohrad to sem není daleko, čas byl dobrý, a tak kluci nijak moc nespěchali. „Druhý spot bol čierny rail z trinástich schodov, kde som už dal 5-0 na prvú a tentokrát som tam chcel dať nosegrind.“ Byla to samozřejmě výzva, tenhle trik na takovýmhle spotu už lehce přesahuje hranice naší země. Braňo se na to asi půl hodiny hecoval a chystal, a na třetí pokus ten nosegrind neuvěřitelně zabil. „Som hrozne rád, že som dal nosegrind. Peťo to super odfotiľ a Laššo super natočil, tak sa mi to páči.“ Čas byl stále luxusní, půl pátý a druhý trina světě. Ač měl mít Lašo jako průvodce spousta spotů v zásobě, teda respektive alespoň čtyři, ukázalo se, že tomu tak není. Parta se tedy trochu naslepo přesunula pod most na Vinohrady, kde je jezditelnej bank. „Spot pod mostom bol spontánny, nemali sme ho naplánovaný. Počítali sme s tým, že Laššo bude mať niečo v zálohe a nakoniec sme našli tieto bangy. Najskôr som tam chcel dať 360 flip, no nakoniec som tam dal flip na fotku a 360 flip na záber. Flip robím krajšie, viac sa to hodí na fotku do časáku.“ Tady to šlo taky rychle, něco po páté hodině a může se jít dál. Poslední spot bylo taktéž známé místo, a to gap u základky v Líšni. Původně tady měl Braňo

flip to fakie na banku pod mostem. na tento spot kluci natrefili náhodou, když šli na gap u základky

nachystanej jinej trik, ale situace se vyvinula. „Najskôr som tam chcel dať fs flip cez gap, no boli tam lavičky, tak som sa rozhodol dať fs bluntslide na lavičke. Dosť som to trápil, no nakoniec som to dal. Mal som super pocit, že som všetko stihol, a že sme do Brna nešli nadarmo.“ Přesně tak, šest hodin, sedm minut a je hotovo. Sbalila se technika a šlo se k Jakubovi Laššovi na návštěvu, pak následovala kalba a oslava dobrých triků!

bs feeble padl na pár pokusů a potom tady braňo ještě vrátil bs crooks


81


240 MINUT

TOMÁŠE KOPÁČKA Ostravský lokál Tomáš Kopáček už má dvacet let a z toho půlku strávil na skejtu. Posledních pět let je sponzorovaný jezdec, momentálně od Horsefeathers, Ambassadors, Osiris a Jessup grip. Kromě ježdění se věnuje například studiu na Vysoké škole podnikatelské, kde navštěvuje druhý ročník. K nejlepším výsledkům Kopovy kariéry patří první místo na závodech v Lipníku, druhé na Red Bull manny mania a vyhrál i několik best tricků na různých kontestech. text: Radek, foto: Panker


halfcab flip do banku u porubského ghetto parku

Tomáš Kopáček svoji čtyřhodinovku fotil letos v srpnu, byl to měsíc prázdnin a měl proto spoustu času. Takže se třeba podíval na skate camp do Brna, natáčel video East Coast, objížděl závody a megavedra trávil poleháváním u bazénu. Focení si předdomluvil s Pankerem, který měl cestu na Ostravsko, a tak se hned aktivně hlásil o fotky. „Měl jsem dopředu vymyšlené dva spoty a plus mínus sem i věděl, jaký trik tam chci udělat. Zbytek sem nechal na náhodu, což pak nevyšlo úplně podle mých představ,“ říká Kopa. Panker spolu s Matějem Haklem a Ondrou Leskovianskym jeli na Těrlicko a předpovídali, že budou kolem desátý u Kopy doma, tak ať se nachystá. V reálu to znamenalo, že teprve ve dvanáct zapískali před Kopáčkovic barákem brzdy, parta si vyházela věci a mohlo se jít fotit. První spot byl v Porubě

ss crooked u duhy před albertem

u supermarketu Albert, lokálové tady tomu říkají Duha. Kopovi tu padnul jeho první trik hned, switch crooked, hodiny ukazovaly třináct nul nula a mohlo se jít dál. „Dal jsem to tak třikrát za sebou, protože Panker furt vymýšlel, že to vyfotí z jinýho úhlu. Na tyči jsem tenhle trik ještě nedělal, říkal jsem si, že to zkusím a bylo to v pohodě.“ Zajímavostí celýho focení bylo, že tenhle den byl vyhlášen nejteplejším v roce, a tak odpoledne teplota atakovala na sluníčku čtyřicet a bylo to fakt záživný. Všichni chcípali vedrem, ale poctivě doplňovali tekutiny a v klidu to přežili. Druhý místo měl Kopa vymyšlený na Leninovi, což je takovej místní street spot. Z podstavce se skáče přes trávník dolu, ale on se rozhodl dát si olíčko nahoru. „Nikoho to nikdy nenapadlo to vyskočit nahoru, nejspíš proto, že je tu

na dopadu šitová zámkovka. Nevěděl jsem, jestli to udělám, ale nakonec se do pěti povedlo a pak jsem to dal ještě třikrát. Chtěl jsem vyzvat i svičkino, ale začala na nás řvát z vokna bába, a tak jsem nechtěl provokovat a šli jsme dál.“ Při focení na Lenince se taky stala menší nepříjemnost. Kvůli snaze zabránit poničení sochy na podstavci, požádal Kopa Matěje Hakla, aby si tam stoupnul a chytal skejty. Při jednom z pokusů asi Matěj nedával dost pozor, prkno ho napálilo do kotníku, a tak na hodinu vyřadilo z ježdění. Bylo něco po druhý hodině a mohlo se jít dál. Labužník Panker ovšem objevil místní vyhlášenou pekárnu, a tak to tam šel prozkoumat. Všichni měli stejně hlad, takže proč ne. Po jídle se parta přesunula na rail na Báňskou na osmičky, odkud už Kopa pár fotek a záběrů měl.

83


ss fs ollie u duhy za albertem


Rail tu začíná až na čtvrtém schodě, a tak se na něj musí skočit jakoby gap. „Chtěl jsem udělat lipslide, ale dal jsem si takovou, že jsem to radši vzdal. Byl to první zásek, který jsem nečekal.“ Pokračovalo se kolem porubského ghetto skateparku na dirty bank, který má nejhrubší beton, co si jen

dovedete představit. Odraz taky není nejrůžovější, musí se přeskočit obrubník a na odjezdu je asi jen dva metry asfaltu a pak tráva. „Říkal jsem si, že by tady mohl jít fakie bs flip. Je to tady o tom, že když blbě dopadneš, tak jdeš do struhadla, ale doufal jsem, že to padne. Zabralo mi to asi půlhodinu.“

ollie up the gap na leninu

můžu si od tebe zavolat dědo? nebo dělo?

Čas měl Kopa dobrý, zbývala ještě víc než hodina a vypadalo to nadějně. Šlo se k porubskému bazénu, kde je z banku taková zídka, přes kterou dal třeba Jurda kino. Kopa si tam vymyslel nějaký step up 5-0 a zpátky do banku, ale nějak se mu to nedařilo. „Natrápil jsem se tam dost, navíc pořád kolem chodili nějaký lidi a já musel čekat klidně i pět minut, mezi dvěma pokusy. Ve finále přišel nějaký podrážděný dědek, začal na mě pořvávat a pak si mě dokonce fotit. Tak za ním jdu si to vysvětlit, on do mě začal žďuchat, tak sem mu chtěl jednu napálit skejtem. Vstoupil do toho ale Panker a všechno uklidnil. Úplně mi to zkazilo den, hodinu sem se tady trápil a kvůli dědkovi nic. Takže jsem s blbou náladou odešel.“ Čas víc než tlačil, zbývalo jen pár minut a Kopa musel rychle vymyslet nějaký záchranný trik. Napadla ho nakládací rampa z druhý strany Alberta u Duhy, kde se dá ze zídky něco přes zábradlí. „Nevěděl jsem, co za trik. Je tam takový dopad do struhadla, a tak mě napadla easy věc, switch frontside. Padlo mi to do tří pokusů a zas sem to na fotku párkrát zopakoval.“ Nakonec se to tedy Kopovi povedlo, i když to ve finále fakt byly nervy. Přeci jen v tom úmorným vedru to všem šlo trošku pomalejc, takže má od nás za snahu rozhodně plusový body. „Celej den byl super, díky Matějovi a Ondrovi byla sranda a dobře mě u ježdění hecovali. Za to jim dík. Kdyby triky padaly víc podle mých představ, byl by to ještě lepší den. Nakonec jsem to ale večer zakončil s přítelkyní, co víc si přát, hehe.“ 85


„Frontflip jsem se naučila na big airu v Novém Hrozenkově a naučil mě ho můj novej trenér Kaňus. Je to nejlehčí trik, co znám.“

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz


DIANA AUGUSTINOVÁ věk: 16 / stance: goofy / frontflip / lokalita: Saas-Fee / počet pokusů: 1 / snb od: 2005 / sponzoři: nikdo / setup: stance 40 cm, úhly +18/-9, offset 0 cm, prkno Roxy Inspire (134 cm), boty Northwave, vázání Ride Bandit / fotograf: Jan Kaňůrek (Jankanurek.cz)


„Trik jsem sice vrátil hned na druhej, a pak to ještě párkrát kvůli fotce zopakoval, ale hned při tom prvním pokusu jsem se knockoutoval kolenem. Dva dny jsem pak z toho flusal zub a ten mě nakonec stál deset kolíků. Tak koukejte hlasovat! Jo a díky mé Mišce za roztahování.“

HONZA KOUKOL

věk: 23 / stance: regular / grind to drop / lokalita: Praha Hůrka / počet pokusů: 2 / snb od: 1998 / sponzoři: Vehicle, Shred optics, Flytech protectors, Capita, Union, Prague papers & filters / setup: stance 62 cm, úhly +18/-18, offset 0 cm, prkno Capita Stairmaster Extreme (159 cm), boty 32 boots Lashed, vázání Union GiGi promodel / fotograf: Karel Jadrníček (karel.jadrnicek@gmail.com)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz


hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

TOMÁŠ BĚL věk: 21 / stance: goofy / drop noseslide / lokalita: Plzeň Mlýnská strouha / počet pokusů: 2 / snb od: 1999 / sponzoři: Ride snowboards, Thirtytwo, Demon / setup: stance 60 cm, úhly +16/-14, offset 0 cm, prkno Ride Crush (159 cm wide), boty 32 Prime, vázání Ride Delta / fotograf: Martin Šístek (Martinsistek.cz)

„Tenhle spot už jsem měl vyhlídlej dlouho. No a teď, jak se čeká na sníh a neni co dělat, tak na něj přišla řada. Sníh jsme si přivezli ze staďáku a už nic nebránilo tu hlavu pokořit.“


PEPÉ SAMEK

„Tři čtvrtě hodiny nahoru drsnej hajk, pak tatranka a potom nejlepší pojezd, co jsem kdy zažil. Freeriding je krásnej, freeriding je nejlepší.“

věk: 28 / stance: regular / powder line / lokalita: Arlberg Rakousko / počet pokusů: 1 / snb od: 1996 / sponzoři: LTB, Salebra, DVS, Electric / setup: stance 65 cm, úhly +21/-18, offset -4 cm, prkno LTB P Team vlastní promodel (165 cm), boty Burton Driver X, vázání Burton Cartel / fotograf: Panker (Panker.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz


Johno Verity Team Rider

Photo: Dan Milner


hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

ROMAN DLAUHÝ věk: 21 / stance: regular / taislide 270 out / lokalita: Litvínov – chemička / počet pokusů: 3 / snb od: 2001 / sponzoři: Burton, Anon, Nike 6.0, Monster, GoPro, Skullcandy / setup: stance 56 cm, úhly +18/-15, offset 0 cm, prkno Burton Ration (148 cm), boty Burton Hail, vázání Burton Cobrashark / fotograf: Yan Renelt (Reneltyan.com)

„Tuhle část chemičky má na starosti Nečiho táta a řek, že si tam můžem dělat, co chceme. Takže Neči okamžitě nastoupil do starýho bagru a začal to tam s ním objíždět. Nahrnul s ním i sníh na kicker, zbývalo jen dořešit, jak se rozjet. Neči proto zavolal nějakýmu zaměstnancovi, který nás tam pak tři hodiny služebním autem roztahoval.“


„Bylo to z pekla štěstí. Vůbec nikde nebyl sníh, vypadalo to, že nenafotíme nic. V největší marnosti se pak něco krásnýho povedlo. Tak to občas bývá!“

HONZA DOSTÁL věk: 28 / stance: regular / powder turn / lokalita: Zillertal / počet pokusů: 1 / snb od: 1996 / sponzoři: nikdo / setup: stance 56 cm, úhly +21/-15, offset 0 cm, prkno Ästhetiker Grubalibre (155 cm), boty Burton Sabbath, vázání Burton Custom / fotograf: Mickey Oškrk (cameraobscura@centrum.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz


98


Nejen po několika rychlejch panácích vodky vidí člověk dvakrát. Když se totiž podíváte do startovky nějakých lepších českých závodů, máte tam většinou dvakrát jméno Porkert. Chyba to rozhodně není. Jeden je totiž Dan a druhej Ondra, skvěle jezdící snowboardový twins!

ondra porkert točí fs 9 na ms juniorů ve valmalencu

text: Radek Hruška, foto: Přemek Vida

PORKERT BROS


dan porkert bs disaster na wallridu na spring session

100


Danu Porkertovi je 15 let a snowboardingu se věnuje už víc jak čtyři roky. K jeho největším úspěchům patří semifinále na Snowjamu a pár lepších fleků na 4x4. Sponzorují ho Nugget, Flow, Bern, Spy, Chimpanzeebar.com a Snowpunx.cz. Dan momentálně chodí na základku doma v Pardubicích, a nikoho nepřekvapí, že jeho dvojče brácha chodí s ním. Ondra má dokonce i stejný sponzory, jen výsledky ze závodů o trochu lepší. Například desáté místo na BEO, třetí na MČR v kategorii grom a čtvrtý mezi dospělými. Kam se dneska chystáte? Dan: Zrovna teď jsme v autě a jedem na Hintertux se rozjezdit a zkoušet nový triky. Hned na to se přesouváme na Evropskej pohár do Saas-Fee. Auto řídí Jožin, je tu s náma ještě jeho holka Tamara, Míša Bíša a Kuba Král. Prostě fellas mířej na Hintr. Půlka října, jste připravený na sezonu? Ondra: Letní přípravu už máme za sebou, byli jsme v Saa-Fee a Dan si tam naneštěstí udělal výron kotníku. Takže jsme odjeli domu, kde jsem cvičil a chodil hrát basket. Dan: Začátek byl super. Jeli jsme s rodičema na takovou lehkou dovolenou, kterou jsme na pár dní zakončili ve Val Senales. Odtud jsme se přesunuli do Saas-Fee, kde jsme měli být měsíc. Já pak jeden z prvních dnů zkoušel novej trik, double cork, ale nedotočil jsem to a udělal si výron kotníku... a jelo se zpátky. Takže jsem chodil doma na rehabilitace, s bráchou do školy a učil se. Co ve škole říkaj na to, že jezdíte pořád po horách? Dan: Jsou v pohodě. Nejsme s bráchou žádný šprti, vždycky to na ty trojky nějak uválčíme.

Sedíte spolu v jedný lavici? Ondra: Chodíme do stejný třídy, ale v lavici už spolu nesedíme, protože jsme dělali bordel, bavili se a tak. Už vlastně v šestý třídě nám to spolu vydrželo jenom do října a od tý doby nás nechtěj dát dohromady. To je škoda, to jste přišli o šanci, že by se učil jenom jeden a ten druhej to opisoval... No aspoň, že jak pořád jezdíte na hory, tak si tam bez rodičů můžete dělat, co chcete. Dan: Ono to má svuj program... Ráno se jde vždycky jezdit, pak se vrátíme, uvaří se oběd. Pak je čil, potom strečing a nakonec cvičení. Potom máme večeři a po ní se něco hraje na kompech nebo jdeme spát. Jak tam nejsou rodiče, tak si sice můžem dělat, co chceme, ale rozhodně každej večer pařit nechodíme. Váš táta je chlap jak hora, je na vás přísnej? Ondra: Jo, dostáváme od něj čočku. Trošku asi zlobíme, nejsme úplný andílkové, to ne, ale nejvíc dostáváme zabrat, abychom pořádně cvičili a neflákali se u kompu. Kromě táty nás trénuje Jožin Toufar. Ten přísnej neni, možná trochu, jenom na některý věci. Já o tom nemůžu tolik mluvit, on je v autě a slyší to. Já ho znám, jen ho napráskej, hehe. Ondra: Jožin je v pohodě, ale nesmíme se flákat. On nás do dělání věcí vždycky dokope. Když trénujete na kopci, co vám tam tak Jožin říká? Dan: Každej má svý chyby, někomu nejde třeba frontside, jinýmu backside. Takže ráno přijedeme na kopec, rozjezdíme se a děláme si triky, co nás baví. Pak začneme zkoušet nový věci, Jožin na nás kouká nebo jezdí s náma, a říká nám, co děláme špatně. No a my to zkoušíme pořád dokola, než to uděláme dobře.

Co ti nejvíc pomohlo v snb progressu? Dan: Skákání do vody je třeba dobrý na vypilování triků přes hlavu, na trampolíně se to dá potrénovat podobně, ale mně nejvíc pomáhá si to představit v hlavě. Takže sleduju různý videa, sleduju, jak se ten pohyb dělá ramenama, a představuju si to. Myslim si, že mně tohle pomáhá nejvíc. A pak to zkusim navostro, prostě mi to takhle funguje. Když se třeba ve škole nudim, přemejšlím o tom, co budu dělat v parku. Možná by si měl radši poslouchat učitelku... A co brácha? Ondra: Já ten trik musim od někoho vidět, prostě zkouknout ten pohyb. Když pak skáču do molitanu nebo na trampošce, tak to zkoušim napodobit, a pak při dobrých podmínkách to zkusím na sněhu. Koho nejvíc sleduješ? Ondra: Z Čechů se mi teď nejvíc líbí Horis a pak Roman Dlauhý a Filip Gutwirth, hlavně svým stylem. Dan: Z Čechů hrozně rád jezdim s Filipem Gutwirthem, kterej má strašnej pop. Taky se ty odrazy snažím dělat jako on. Chtěl bys jet na olympiádu? Dan: Jo, je to takovej sen. Spíš bych chtěl jet slopestyle než rampu, ta je tam strašně obrovská oproti tý špindlerovský pidi.


ondra porkert a noseslide v livignu na world rookie tour

Místo tam bude třeba jen jedno. Pustil by si bráchu místo sebe? Dan: Bude to znít sobecky, ale chtěl bych tam hrozně já sám. Nejspíš by se to mělo udělat podle výsledků. Kdo bude mít lepší výsledky, ten by tam měl jet. Když bude lepší brácha, pojede on. Ondra: Já chci taky jet na olympiádu. Rozhodnout se, jestli bych dal přednost bráchovi, je hrozně těžký. Ale kdyby měl Dan našláplo víc než já, tak bych mu přednost dal. Určitě bychom se domluvili. Škoda, já čekal bratrovraždu, hehe. Nicméně řekni oblíbený překážky na ježdění? Ondra: Hodně mě baví speedraily, pořádný skoky a spiny na blbnutí, kde se většinou učím nový věci přes hlavu. Nejvíc je ovšem příjemnej velkej skok, ten je boží. Jsem na snowboarding v parku, street jsem nikdy moc nejezdil. Dan: Nejlepší to bylo v Americe. Tam měli tři skoky za sebou, dva raily, skok, zas nějaký raily, corner a dva skoky. To bylo strašně dobrý. Ale taky mám rád park na Číhalce, jak je to malý, tak tam dám milion jízd.

Triky, co máte v plánu? Dan: Ještě než sem měl kotník, tak jsem v Saas-Fee dělal devítky. Takže ty bych si chtěl rozhodně zopakovat, chci dát nějaký rodeo a frontside cork. A taky se chci naučit double cork. Ondra: Rozhodně mám najetý switch sedm, frontside devět a chtěl bych dát front tisíc a backside devět. A k tomu přidat nějakej cork. Nejlepší trik u bráchy, co si kdy viděl? Dan: Třeba dobře udělal backflip ve Špindlu na Spring Sessions, ale nejvíc si myslim, že dal front devět tail v Saas-Fee. Ondra: Technicky nejtěžší zkoušel double cork, ještě to neodjel, ale celkem se mu to už povedlo. Jinak se mi stylově líbí jeho backside pět. Odmalička jezdíte závody. Už jste si zvykli, nebo ještě máte trému? Ondra: Do každýho závodu mám trému a nejvíc záleží, jak je ten závod velký. Třeba na BEO je o hodně větší než na 4x4 v Čechách. Tréma vypadá tak, že jsem na začátku dost nervózní. Když už se pak rozjedu, tak se z toho nějak dostanu a je to v pohodě. Dan: Je to čím dál tím lepší. Například na 4x4 v kvalifikaci trému nemám, ve finále už nějakej stres je,


dan porkert si to letí v rampě na mčr na klínovci

třeba když spadnu a mám jen jednu jízdu. Takže pak si poslechnu muziku, zatančím si u toho, řeknu si, že tahle chvíle je moje a jedu už bez trémy a to, co umim. Když vidíš dvojčátka na ulici, tak maj většinou úplně stejný věci. Máte s bráchou třeba stejný prkna a spletli jste si je někdy? Dan: Prkno stejný máme, ale já sem trochu větší, takže mám i delší prkno. Hlavně jezdím goofy a brácha regular, takže si prkna nepletem. A aby jsme si nepletli skejty, tak brácha měl modrej a já červenej, hehe. Ale co jsme si už zaměnili, tak to byly snowboardový boty. To je pak k naštvání. Brácha je má víc rozbitý, vymění si je se mnou a pak zapírá. Takže se pohádáme... Máte si je podepsat. Dan: Táta to říká, ať si to nějak značíme, ale my to vždycky vyzevlíme. Setup? Dan: Mám sto čtyřicet pětku camber prkno od Flow, úhly patnáct mínus patnáct. Na tom Flow vázko M9 a Flow boty se zavazováním speedlace. Ondra má úplně stejnou výbavu. Ondra: Jo, já mám prkno dlouhý sto čtyřicet, jinak všechno stejný.

Neni divný, že jste jeden Goofy a druhej Regular? Dan: Divný to asi je. Ondra odmala při fotbale vždycky kopal pravou a já levou, takže jsme o tom nepřemýšleli a začli i takhle jezdit. Ve škole ale píšem oba pravou rukou. Plány na sezonu? Dan: Teďko jedem do Švýcarska, pak na Hintertux. Jezdíme různý závody, abychom si vyjeli co nejvíc bodů a měli šanci se dostat do kvalifikace na olympiádu. Rozhodně bychom ale chtěli jet Snowjam, to je pro nás největší cíl. Taky bysme chtěli jet s bráchou trénovat do Kanady, je tam Krysák z Číhalky, uvidíme. Český závody jezdit moc nebudem, asi jenom 4x4 ve Špindlu. A plány do budoucna? Dan: Chtěl bych se rozhodně dostat do finále Snowjamu, minule mi to o dvě místa uteklo. Skvělý by bylo se probojovat do evropskýho Flow teamu a pak jezdit víc ve světě. Ondra: Já bych se chtěl stát profesionálem, dostat se do špičky, objíždět nejlepší závody a točit videa ve velkých horách!

103


sedma na jednu stranu, fs 720 v saas-fee

MINIPROFIL

text: Radek Hruška, foto: Přemek Vida

HONZA LOHÝNSKÝ Kde si nafotil fotky, co máš tady v časáku? Teď v půlce září jsem byl v Saas-Fee spolu s juniorskou reprezentací a byl tam s námi i Přemek Vida, který mi to nafotil. Strávili jsme tam čtyři dny, rozježďovali se a přitom se mi povedlo něco nafotit. Hlavně si ale vážim, že jsem tam měl šanci vidět světovou špičku snowboardingu, a to mě motivovalo do dalšího ježdění. Bylo to poprvý, co jsi takhle někam vyrazil do zahraničí? Ve svý podstatě to byl můj první opravdovej snowboardovej trip. Předtím jsem byl párkrát s kámošema v Rakousku, ale tohle bylo poprvý, co to mělo v sobě ducha snowboardingu. Nejvíc mě na tom bavilo, že jsem se mohl hecovat s kámošema, který jezdí líp než já, takže jsem si za ty čtyři dny posunul level ježdění. A hlavně sem se tam potkal třeba s Halldórem Helgasonem, viděl sem, jak jezdí, a strašně mě to ovlivnilo.

Co na to ve škole, že si takhle v tejdnu jezdíš po horách? Vzhledem k tomu, že studuju na osmiletým gymplu, je to takový složitější. Naštěstí mám hrozně skvělýho třídního, který mě bez problémů uvolní. Studuju normálně, nemám žádný individuální plán, a teď mě dokonce pustí na měsíc do Ameriky na reprezentační tréninkový camp. V jakým středisku jseš doma? Asi bych řek, že ve Špindlu. I když minulý rok jsem se snažil objíždět celý český hory, teda kromě Moravy, kam jsem se nedostal. Doma jsem ve Špindlu, rád jezdím na Svatým Petru, baví mě skákat ten kicker v průseku, je nejlepší. Na Mísečkách si skvěle zajezdím s kámošema, ale v Petru to mám nejradši. Jakej styl ježdění tě baví? Nejlepší je skákat. A celkově slopestyle, to je cesta,

kterou bych chtěl jít. Určitě mě baví i jibování, ale když to srovnám se skákáním, tak to u mě převažuje. Nejradši si dávám frontside sedm, ale na Hintru jsem se teď hecnul do devítek a myslím si, že by to mohlo jít. Doufám, že se to teď v tý Americe naučím, rád totiž dělám i frontside pět a devítikilo má stejnej odjezd. Věřim, že to dopadne. Jedeš na měsíc do Ameriky... To je asi dost finančně náročný? Je to dražší, než být stejnou dobu třeba v Rakousku. Na druhou stranu ale díky Přemkovi to vyjde všechno o dost levnějc, než kdyby si to člověk vyřizoval sám. Nejdražší je samozřejmě ta letenka, pak už to bydlení a měsíční život tam zas tolik nestojí. Určitě bych chtěl Přemkovi za tuhle příležitost poděkovat. A samozřejmě dík i celý rodině a sponzorům za podporu, bez nich by to taky nešlo.


sedma na druhou stranu, bs 720 v saas-fee

Celkem talent na snowboarding je šestnáctiletý Honza Lohýnský z Prahy, který se za ty čtyři roky strávený na prkně už docela slušně rozjezdil. V loňské sezoně skončil na finále 4x4 v Peci pod Sněžkou na druhém místě v Rookies, což byl jeho nejlepší výsledek v kariéře a zároveň teprve druhé závody, kterých se kdy zúčastnil. Prostě raketovej nástup. Ani se proto nedivíme, že tohodle studenta říčanskýho osmiletýho gymnázia, už sponzorují firmy LTB snowboards, Salebra a vázko SP United. Ty si měl u nás na webu takový test na boty Nike. Slušnej propagátorskej počin, rideři se normálně takhle vůbec nesnaží. Měl jsem na Boardmagu nějaký fotky a článek jako test na boty, plus tam k tomu byly nějaký zahraniční videa. Vzniklo to tak, že jsem potřeboval boty a dohodl se s Karolinou z Nike, že bych mohl boty testovat. Vrátil jsem se ze Saas Fee, poslal jí ty moje fotky plus nějaký svůj názor na boty, a z toho to všechno vzniklo. Chtěl bych jí za to určitě poděkovat. Kam by ses chtěl se snowboardingem dostat? Nevím, jestli můžu říct, že bych se chtěl snowboardingem živit. Bylo by to fajn. Ale zároveň chci jít na vejšku a podívat se na nějakou dobu někam do zahraničí. Každopádně teď mám v hlavě snowboarding, v tom bych chtěl progresovat a dostat se co nejvejš.

105


das efx

léo grijó

text: Mirek Kvapil (sk8), Pavel Zelinka (msc)

Arnošta jsme se nejdřív optali na to, jak moc ho podobný videa zajímaj: „Snažim se poctivě sledovat dění kolem skejtu, takže i většinu full length videí. Samozřejmě mi neuniklo ani tohle.“ Video rozjíždí Holanďan Sewa Kroetkov, kterýho kvůli jeho skills znaj už dobře i lidi v USA. A co na něj Arnie? „Sewu jsem viděl v pár videích předtím, ale tímhle partem mě stejně dost překvapil. Hodně triků jsem od něho nečekal. Díky Blindu má možnost skejtovat s profíkama, což ho viditelně posunulo dost vpřed. Dělá mrdy, ale jeho styl mě zas až tak úplně nebere. Před jeho technikou každopádně smekám. Třeba ten last trick, noheel krux nollie fs var out, to fakt sorry!“

Hraje mu k tomu Das EFX, hip-hopová dvojice Krazy Drayzy a Skoob, tedy vážená jména především pro svoje desky z devadesátých let. Legenda z východního pobřeží Spojených států má na svém kontě pět řadových desek, hromadu hvězdných spoluprací, například s EPMD, M.O.P., Redmanem, Seanem Paulem, Preemo, Petem Rockem a mnoho dalších. Jejich debut se zaleskl prodejní platinou a i další dvě řadovky stojí dnes za bedlivý poslech. Řada jejich hitů jako They Want EFX, Straight From The Sewer nebo Real Hip Hop je klasika žánru, neustále předělávaná i současnými urban učedníky. Bohužel kvalita jejich nahrávek šla na konci milénia do kopru a v roce 2003 si to v České

republice navíc extra pohnojili koncertem, na který se vzpomíná jako na jeden z nejhorších domácích zážitků ever. V posledních dvou letech se dvojka čtyřicátníků chytla za nos a snaží se poctivě makat na důstojném návratu na scénu. Jestli hodí do placu alespoň jednu takovou řachu jako Real Hip Hop, který duní tímhle videem, mají vyhráno. Další jede Kieran Reilly, jehož fotky z pražskýho streetu jste mohli v minulym roce vidět i v našem časáku. Arnošt druhej part popisuje slovy: „To je jméno, že by ses posral, hehe. Kieran se nebojí velkejch a zajímavejch věcí, což jsme ostatně mohli vidět i na Mysticu. Ještě mu prej nebylo ani


broken gold

THIS IS NOT A TEST Mezi jedno z nejzásadnějších skejtovejch videí letošní sezony bezesporu patřil projekt amatérskýho týmu Blind skateboards s názvem This is Not a Test. Divák se v něm setká především s technikou nejtvrdšího ražení, a tak jsme k jeho rozboru přizvali velkýho odborníka v tomhle oboru, Arnošta Cerala.

osmnáct. Natočit v tomhle věku takovejhle part, to je fakt dost obdivuhodný. Last trick je pro mě úplně nepochopitelnej! Jak se ostatně můžete sami přesvědčit.“ V muzice hurá ke kytarám. Broken Gold je parta z amerického Austinu, za kterou stojí Ian MacDougall z Riverboat Gambler a jeho bývalý parťák z kapely, basák Patrick Lillard. MacDougall na novém albu v textech řeší traumata, které mu přivodila tragická nehoda v říjnu 2009. Tehdy ho při jízdě na kole domů srazilo auto. Řidič ho naložil a s vážnými zraněními, které ohrožovala jeho život, ho vyhodil na chodník před nemocnicí. Naštěstí dnes je MacDougall živ a zdráv a o svých temných dnech nám podává

s Broken Gold poutavé punkrockové poselství. Třeba i skrze singl Ambulance Faces. Následuje Kanaďan TJ Rogers. „O tomhle týpkovi sem nikdy předtím neslyšel, ale hned od začátku je vidět, že jeho profil bude opravdu dobrej. Třeba ss tailslide ss hadr ven sem fakt ještě neviděl, a ss frontside z El Tora, to bych se zlomil jak sirka! Navíc sem se inspiroval trikem noseslide bigspin to krux, to se musim naučit,“ dodává Arnošt. A hudebně se vracíme nazpět do urban chlívečku. Tentokrát do Chicaga za beatmakerem, který je pravým opakem namachrovaných raperů s buchtami po boku a zlatými klobásami kolem krku. Tenhle chlápek, který si říká

jednoduše Maker, má pod ramenem spíš kupu starých vinylů, které hromadně sampluje a na základě útržků melodií z minulosti sestavuje hudební instrumentálky do kolekcí, které nazývá „hudební knihovny“. Perfektní sedmdesátkový rytmus, zařezávající decentní dechy a navrch – příčná flétna. Ach! Jo, a abych nezapomněl, skladbu Southside Phantom najdete na loňské desce Now-Again Music Library Vol. 04 — Maker Vs. Now-Again. „Danny Cerezini je jedním z mejch nejoblíbenějších jezdců a byl sem strašně rád, že má v tomhle amatérskym videu, i jako profík, svůj profil. Nejvíc 107 mě baví jeho styl, sérky nebo ten exkluzivní


craig mack

metallica

360 flip. V jeho partu mě fakt překvapil třeba ten nollie crooked nollie late flip out,“ tohle je prostě Arnoštův šálek čaje. Na videu k ježdění hraje Léo Grijó, brazislský DJ, hudebník a producent, který svůj život plně zasvětil elektronické hudbě a hledání možností jejího vývoje. Už jako dítě byl v úzkém kontaktu s hudbou, po deseti letech jako basista v reggae kapele Salvation se rozhodl naplno věnovat elektronice. Díky tomu přišel jako teenager do styku s house music devadesátých let, kterou experimentálně dodnes mísí spolu se svojí vášní pro brazilskou hudbu a reggae. A znovu se vracíme na kanadskej štrýt: „Vítěz Battle

at the Berrics Morgan Smith mě znovu nezklamal. Jeho profil je plnej sakra náročnejch sérek, myslím, že ss heelflip ss taislide ss heelflip out v jedný z lajn to jen a jen dokazuje! Jak už předtím ukázal TJ, na kanadský skejtový scéně to nejspíš dost žije!“ V tom Arnoštovi určitě dáváme za pravdu. A hudebně taky zůstaneme v zemi javorovýho listu. Za čtyři desítky let existence se kanadská kapela Rush stala doslova synonymem náročné a hráčsky brilantní rockové muziky. Trio, které tvoří zpívající basista Geddy Lee, kytarista Alex Lifeson a bubeník Neil Peart, se prosadilo už v polovině sedmdesátých let svým progresivním a průkopnickým stylem, podepřeným

výraznou hráčskou virtuozitou. Těžiště popularity Rush lze hledat především ve Spojených státech a domovské Kanadě, Evropa zůstává trochu stranou manévrů trojice, která na příští rok chystá vydat už svojí 19. řadovku Clockwork Angels. Jedním ze zásadních hitů kapely je otvírák desky Permanent Waves z roku 1980, kousek The Spirit of Radio, který nejen že podporuje Morgana Smithe v jeho kouzlení na prkně, ale dodnes figuruje v různých výběrech nejlepších rockových skladeb všech dob. Zbystřete slechy! Od rapu a techniky přecházíme k úzkejm gatím a kytarový muzice. Následuje totiž Filipe Ortiz


rush

maker

109

z Brazílie. A co na něj říká Arnošt? „Filipeho styl určitě víc oceněj pankáči než já. Co se ale musí nechat, jsou jeho technický triky na velkejch věcech. Var nosl na railu, flip crooked snad z dvanácti, to je velkej nářez! I ten jeho poslední profil v rámci Blind Sunday Fundays ukázal, že jde pořád nahoru.“ Zapomeňte na Metallicu bezradně podporující snažení Lou Reeda na novince Lulu, zapomeňte na bezkrevná alba, kterými se pánové prezentovali v poslední desetiletce. Na Blind videu uslyšíte mladé trashery tak, jak bylo jejich přirozeností ještě předtím, než začali koketovat s mainstreamem na „černém albu“. Skladbu Dyers Eve najdete na poslední opravdu metalové desce

...And Justice For All. To se psal rok 1988 a kapela i tak prodala osm miliónů exemplářů této metalové klasiky. Sodovka, co? A jsme u konce. Poslední profil patří Kevinu Romarovi. „Vynikající styl a určitě zaslouženej last part. Mě osobně hrozně baví, jak dělá cokoliv, konkrétně hlavně svůj signature trik nollie bs 360. Omezuje všechny svoje pohyby na minimum a většina jinejch skejtrů oproti němu vypadá jak hadr na holi, hehe,“ pěje chválu Arnošt. One hit wonder aneb umělec jedné populární písničky, to je Craig Mack, člen gangu Puff Daddyho labelu Bad Boy Entertainment, který v roce 1994 udeřil se skladbou, kterou uslyšíte na videu,

Flava In Ya Ear. Aniž to věděl, dal v ní poprvé možnost zaskvět se těžkotonážní hvězdě The Notorious B.I.G.ovi a ani dlouhohrajícímu debutu Project: Funk da World se nedařilo špatně. Pak ale přišel známý scénář – propadák druhé desky Operation: Get Down, následně už jen třetiřadé hostovačky a dnes o Craigu Mackovi ví jen skalní pamětníci. Flava In Ya Ear je ale i dnes po 17 letech pecička jako hrom! Následuje už jen outro s nepoužitejma záběrama a titulkama. A jak Arnošt hodnotí This is Not a Test celkově? „Na Cereziniho part se pravidelně dívám před ježděním a i v jinejch profilech sem našel spoustu inspirace do budoucna. Je se co učit a je co dohánět.“


BOARD 52 (PROSINEC 2001) Před deseti lety jsme měli krásnou modrou obálku, zpoza hřebenu aljašského velikánu vykukovalo logo a příkrou prašanovou pláň odpaňoval Martin Černík. Jednomu se nechce věřit, že už je to opravdu tak dávno.

martin křivánek

vavro

honza zajíc

david horváth

Hnedka v úvodníku zaujme, jakou převratnou novinku jsme tenkrát vymysleli. Označovat jezdce na fotkách G a R, abyste to měli snazší při identifikaci triků. Jo, kolikrát jsme to za těch X let asi tak spletli. V časopise opět nechybí dopisy, tentokrát Špek seká dobrotu a lidem se snaží pomoct a poradit. Ve sk8 triku vyučuje Jirka Šimek bs boneless to tail, v snb esay triku Jarda Hájek klasický ollie a v hard triku Kryštof Just bs 360 indy! První článek je report z Kaunertal Openingu 2001, tenkrát to vyhrál Joel Strecker s bs 7 a cab 9, ale například i Honza Zajíc se dostal do finále a se switch fs rodeem skončil na třináctém místě. Velký rozhovor čísla patří Davidu Horváthovi, kterýmu jsme dávali stejný otázky

110

honza zajíc

jako v Boardu z roku 1994. Zajímavý je, že nejen před deseti lety, ale i dnes by byly odpovědi na některý otázky stejný, třeba že se do závodů míchaj pořád lidi, co tomu vůbec nerozumí... S Martinem Černíkem jsme si popovídali o jeho freeridingu na Aljašce, který si tenkrát dal poprvé a mluvil o něm jako o vrcholu své kariéry. Není se ani co divit, kromě super hor si zajezdil s lidma jako Tommy Brunner nebo Jeremy Jones. A taky Martin vyprávěl, že se poprvý postavil na surfa a úplně mu to změnilo život. Velký rozhovor měl i Honza Zajíc, říká o svém snu jezdit jako profesionální snowboarder, jak si musí doplatit zdravotní a sociální pojištění, že ho baví cirkus


honza minol

SHOPS Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248

Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481 YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

E-SHOPS

martin černík

www.abadon.cz a doporučuje lidem se vysrat na hulení. V čerstvým leču je představena spousta novinek, třeba PlayStation2. Následuje sk8 trip do haly v Drážďanech, jezdí tu děčínsko-brněnská partička Vilík, Pípa, Minol, Berger a Dobeš. Podobný lidi se objeví i v dalším článku, kdy Hofík vyrazil na průzkum Moravy a navštívil Brno, Holešov a Přerov. Pak tu máme profil italskýho střediska Val Senales a následuje rubrika Mr. Foto, s profilem fotografa Davida Porta. Po krátkém angažmá v Boardu skončil v novinách, takže dotáhnul na ukázku fotky Heleny Houdové nebo vožralýho Miloše Zemana. Na music stránce je rozhovor z De Zrechts a Integrity, pak je tu fotogalerie o jedné fotce Michala Vavra a máme konec časáku.

www.horsefeathers-store.eu

www.megaskate.cz

www.shockboardshop.cz

www.skatebox.cz

www.boardonline.cz

www.snowboard-online.cz

www.e-frog.cz

www.swis-shop.cz

www.grotta.cz


WHO IS? BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Přemek Vida, Lukáš Oujeský, Honza Kaňůrek, Peter Mercell Jeden z nejlepších pracovníků na Boardmag.cz a velmi aktivní jezdec Peter Mercell, nafotil do prosincovýho Boardu 240 minut svýho kámoše Braňa Mrváně. Makal na tom ještě se svojí zlomenou rukou, která mu už ale mezitím srostla, a tak Peťo chodí poctivě na rehabilitace a těší se na skateboarding. Plány na nejbližší období má proto následující: hodně fotit, skejtovat, chodit do školy a připravovat pro čtenáře Boardmagu vždy nejčerstvější informace. A samozřejmě taky udělat nějaký pořádný planking, je to podle Peťa hodně velká věc!

Hodně zajímavý týpek je díky svému přístupu k fotografování Lukáš Oujeský z Brna, který proto tohle číslo Boardu nafotil Meatfly ve Vídni. Před nedávnem se Lukáš rozhodl přestat chodit do školy a vrhnout se na kariéru profi fotografa. Pohlédl tak pravdě života do očí a musí se teď nehorázně otáčet, aby si vydělal na nájem a jídlo. Fotí proto různé promoce, párty, a kdybyste o nějakym kšeftíku věděli, máte mu dát echo. Jinak zima se blíží, a tak se Lukáš chystá na snowboarding, nějaký focení v Brně a na Pradědu a zahřát se pojede s bikerama do Barcelony.

TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Pavel Zelinka, Ondra Bauer, Peter Mercell ŠOTEK Sviňák sr. KOREK TURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588

NA OBÁLCE Šárka Pančochová si dává pillow line uprostřed lesa kdesi v Coloradu. (foto: Jeff Brockmeyer) Fotky k rozhovoru s Halldórem Helgasonem jsme si samozřejmě nemohli sehnat sami, a tak jsme využili služeb norského fotografa jménem Olav Stubberud. Tenhle teprve devatenáctiletý týpek žije v Oslu, zachycování obrázků se věnuje již šest let a doufá, že se tomu bude moct věnovat až do důchodu. V loňském roce začal hodně i natáčet na kameru, různé hudební klipy a dokumenty, a letos by v tom chtěl rozhodně pokračovat. I když s foťákem si taky užije, protože přes zimu bude opět působit jako senior photographer v časopise Onboard. Prostě bude tam, kde napadne sníh!

Blízce vzdálený spolupracovník naší redakce Honza Kaňůrek, přezdívaný Kaňůs, nafotil FNS trip do Rakouska. To už bylo ale na jaře, protože teď nedělá Kaňůs nic. Leží totiž doma po operaci kolene, kdy mu odoperovali půlku menisku. Jen co bude ready, nastane opět čas tvrdé práce, aby nezemřel hlady. Takže focení buchet, svateb, děcek a podobně, více na Jankanurek.cz. Dál se Kaňus realizuje jako spoluautor webu Zabil.cz, působí jako team manažer Meatfly a trenér Diany Augustinové a dalších prcků. Kromě toho ještě v létě drží služby na hrozenkovském skoku BigAir.cz a sem tam samozřejmě přispívá na Boardmag.cz. Jeden by byl spokojenej, ale Kaňus ne: „Asi se brzo odstěhuji do Švýcarska, bo mě to tu všechno sere!!!“

ročník 17 / číslo 131 / prosinec 2011 toto číslo vyšlo 23. 11. 2011 příští číslo vyjde 2. 2. 2012 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook