Board 130

číslo 130 říjen 2011 ročník 17 69 Kč 3,29/99 €/SK

130

ROZHOVOR

MATĚJ HAKL

DAEWON SONG | DESTINATION CHILE RIP CURL SEARCH: VÝSLUNÍ | 240 MINUT

DANNY KASS

REP YOUR CREW. GET NOTICED. LIVE LIKE A PRO.

NIKE.COM/CHOSEN

Chris Booth by Jérome TANON & Sam

«Ex 4 way stretch fabrics» 20k-20k/30% Tested Elasticity Level See more about the Paragon Jacket at RIPCURL.COM

THE PATRIOT II - TEAM COLLECTIVE MODEL FEATURED IN BLACK / GREY / PURPLE WWW.FALLENFOOTWEAR.COM

nejrozsáhlejší přehled snowboardových produktů

BUYERSGUIDE.FREERIDE.CZ

PHOTO : ASHLEY BARKER

ROMAIN DE MARCHI BASIC 157

YESNOWBOARD.COM LET THE RIDING DO THE TALKING

130

Na výletě do Ústí nad Labem kontroloval Matěj Hakl, jestli ty severočeský holky mají všechno posazený stejně jak ty jihočeský.

Tahle dlooouhonohá blondýna měla oba dva svý laufy připravený na správným místě, stačilo si jen trošku povyskočit a člověk je moh protáhnout. Jestli i vy chcete zkontrolovat, zda má Matěj ve svým rozhovoru všechno na správným místě a protažený, jak by to mělo být, můžete to udělat na straně 46, kde Haklikovo interview začíná.

SKATEBOARDING 28

Horsefeathers v Ústí Team firmy Horsefeathers se vydal o prázdninách do Ústí, aby prověřil všechny místní street spoty a připravil si video do soutěže českých skate teamů.

46

Interview: Matěj Hakl

64

Daewon Song: Skateboarding is about the discipline Exkluzivní rozhovor s jedním z nejlepších techniků planety dá nahlédnout víc než hluboko pod pokličku života pro ridera.

78

240 minut Martina Peka

82

240 minut Jakuba Jirušky

86

Horsefeathers Best Trick

98

Coming soon: Daniel Vojtaš Zajímavej týpek se klube v Havířově, když mu jeho tempo vydrží, dočkáme se velkých věcí.

102 Miniprofil Matyáš Havránek 104 Hirschgarten – pool za všechny eura

SNOWBOARDING 36

Destination Chile – Přemek Vida Přéma spolu s Martinem Mikyskou byl na rookie závodech v Chile a při té příležitosti si kluci dali kromě kulinářských lahůdek i heliboarding.

42

Destination Chile – Michal Brouček Tenhle Brouk rozhodně nedělá mrtvého, naopak velmi aktivně se věnuje válení freeride kuliček, tentokráte jednu dotlačil až ze samotného Chile.

56

Rip Curl Search: Výsluní

74

Doma je Doma: Paprsek

ENTERTAINMENT 14

Darwin‘s Theory: Santa Cruz skateboards

16

Riders news

20

Test the Best: Top jackets & Successful boards

24

Biz news

106 Soundtrack: A Happy Medium 2 112

Who is? Who cares...

RPI O K NE N A J .

MR

14

SANTA CRUZ 1973 Kalifornská boardová firma N.H.S. byla založena na počátku sedmdesátých let Richardem Novakem, Dougem Hautem a Jayem Shuirmanem, přičemž zkratka NHS jsou právě iniciály jejich příjmení. Původním záměrem byla výroba surfů, ale z toho se rychle přeorientovali na skateboardy. Ten první byl slepen právě v roce 1973 v malé dílně v městečku Santa Cruz, a značka tak dostala název podle svého sídla. SC vždy vynikali nápaditými designy, jedním z prvních umělců tvořící obrázky na desky byl Jim Phillips a prvními pro ridery jsou ikony jako Steve Olson, Duane Peters, Steve Alba a Micke Alba.

2011 Do dnešních dnů je Santa Cruz vlastněna stejnými majiteli jako na začátku, jen se z původní garážový dílničky trochu víc rozrostla. NHS vyrábí nejen skejty, ale i snowboardy, surfy, trucky, kolečka, gripy a vlastně veškerý skate hardware.

Značka se distribuuje víc jak v šedesáti zemích po celém světě, a například jen ve své centrále NHS zaměstnává 75 lidí. Letošní skate team Santa Cruz se skládá z Justina Strubinga, Emmanuela Guzmana, Niltona Nevese, Sid Melvina nebo veteránů Jasona Jesseho, Toma Knoxe a dalších. Během roku grafici vyprodukují přes padesát regulérních designů desek, a do toho se musí ještě započítat různé limitované série. Santa Cruz je prostě stará dobrá skate firma.

16

RIDER‘S NEWS

Odreagovat se a trochu rozhýbat zraněné koleno vyrazil Honza Kaňůrek do Chorvatska.

Odpaloval tam do moře golfové míčky, následně se pak potápěl a hledal je – super zábava, doporučuje všem! Dovolenou trávil společně s také zraněným bmx pro riderem Michalem Beranem, se kterým tvoří teamové jádro nově vznikajícího extrémního webu Zabil.cz.

Při natáčeni na tripu v Budapešti si Aleš Bubla roztrhnul holeň na 10 stehů a pěkně odřel hlavu.

Zranění je to nepříjemný, zvlášť v týhle době, kdy se Aleš snaží dát do kupy Supra CZ promo.

Přejeme brzké uzdravení.

Po povedeném welcome videu pro svého nového sponzora Enjoi skateboards Adam Lukas nelení a točí a fotí další věci pro Robotix.

Adamovi se též připravuje nový „pro model“ u firmy Opium apparel a všichni už se těšíme na to, jakej že kus oblečení to bude.

Matěj Hakl už je celkem odpočatej po náročném focení rozhovoru pro Board a pomalu balí kufry, aby vyrazil na několikatýdenní pobyt do Barcelony. V plánu je ježdění s kámošema z Eina skateboards a taktéž natáčení do Matějova videa.

Kromě toho, že David Kalina začal nově jezdit za Shake Junt, taky pilně točí do SM videa a cestuje různě po spotech v ČR, aby jeho part byl co nejoriginálnější. Brzy mu též vyjde z SM produkce Montange ze skateparků a plaz, které David přes léto navštívil.

Celé léto posiloval Petr Kuba kolenní vazy a naháněl fyzičku na kole, aby byl ready na následující sezonu, která pro něj začne začátkem října. V současnosti se maximálně snaží docházet do své nové školy VOŠ v Jablonci nad Nisou, kterou si strategicky vybral, aby to měl co nejblíž na hory. S prvním pořádným sněhem se taktéž chystá vyzkoušet novinku od K2snowboarding, a to splitboard Panoramic.

Horsefeathers international team je pro nadcházející sezonu bohatší o tři jména. Krom Chrise Kroella, který je v teamu již od začátku roku, se na soupisku dostal i Ben Thomas-Javid, jeden z nejprogresivnějších současných francouzských snowboardistů, a slovinský rookie Aljosa Krivec, všeobecně známý jako Jojo. Tento nadějný mlaďas má za sebou takové úspěchy jako například 6. místo na Air and Style, nebo pravidelné přední příčky na rookie závodech po celé Evropě. Oba dva závodníky budete moct spatřit na Horsefeathers Pleasure Jamu, který se uskuteční kolem 13. listopadu.

Začátkem září sundal Prague filtres rider Honza Koukol sádru z ruky, kterou měl jako památku na léto v Les 2 Alpes, a vyrazil na aklimatizační výlet do Saas-Fee. Tam nejdřív zdolal Allalinhorn 4.027 m, pak Weissmis 4.023 m a následoval přesun do základního tábora pro výstup na Mont Blanc, do Chamonix. Kvůli novému sněhu nebylo až do poslední chvíle jasné, jestli bude cesta přes Mt. Blanc du Tacul a Mont Maudit na Mt. Blanc průchozí. Výstup proto začal až lanovkou v 8 ráno ze spodní stanice na místo běžné jedničky v noci od horní stanice z chaty. Naštěstí počasí přálo a vrchol Mont Blancu 4.810 m se mu s tátou a jeho kámošem Michalem podařilo zdolat. Hory jsou krásný i bez prkna!

WINTER #11/12 WWW.NUGGET.CZ NUGGET PRO TEAM Andre Sommer /CH/ Roman Kuřil /CZ/ Dan Porkert /CZ/ Ondra Porkert /CZ/ Filip Gutwirth /CZ/

NUGGET TEAM

Vašek Gába /CZ/ Tamara Podmolíková /CZ/ Jakub Flejšar /CZ/ Lukáš Tomšů /CZ/ Jožin Toufar COUCH /CZ/ Emil Franěk /CZ/

FILIP GUTWIRTH Kaprun (At)

18

RIDER‘S NEWS

Koncem března si Honza Nečas utrh křížové vazy v pravém koleni, na což se můžete podívat přímo na youtube.com/watch?v=KyV2feVnHWM. Následovala operace, rehabilitace, kolo, plavání, běhání, trampolína, chození po horách nebo tenis. Před několika týdny Neči dostal od doktora povolení k maximální zátěži, a tak se okamžitě nastěhoval do Quiksilver housu a snaží se dohnat zameškaný surfing ve Francii. Jednou to ale lehce přehnal a málem se utopil, když na něj spadlo pět třímetrových vln u Rock Foodu v Hossegoru. Mělo mu být jasný, že to asi není úplná pohodička, když se tam týpci natáčeli a roztahovali na vodních skútrech. Po dvou týdnech u oceánu vyráží do Saas-Fee, kde poprvé otestuje koleno na sněhu, už se opravdu těší.

Jak o život točí Tomáš Kopáček s Jakubem Laššem do připravovaného brněnského videa, které by mělo být právě i o jiných lidech než z Brna.

Zajímavej koncept, uvidíme, jak to dopadne a jestli tam Kopa nakonec opravdu bude mít full part. Ať se daří!

Téměř celý srpen strávila Lucka Zábranská v Les Deux Alpes, kde byl opravdu kvalitní park a rampa měla americkou kvalitu. Po návratu to ohodnotila jako nejlepší letní ježdění, co kdy zažila. Pak jí napadlo vyzkoušet poprvé v životě surf, takže se přesunula do Hossegoru, kde si pořádně zamakala, bavilo jí to, ale snb je stále číslo 1. Shodou okolností ve Francii narazila i na mladou nadanou fotografku Páju Horákovou, se kterou podnikly menší skate shooting a vzniklo pár opravdu nádherných fotek, ale i tento portrét.

Novou posilou Horsefeathers teamu na Slovensku se stal Peter Mercel, který však ještě než pořádně stačil svému novému mecenáši předvést, kolik zlata v sobě skrývá, tak si celkem nešťastně zranil ruku. Přejeme brzké uzdravení!

Po dvouměsíčním natáčení nového českého filmu Marka Najbrta je Nikolas Tušl zpět v Praze a pracuje na nových profilech pro Ashbury a Toy Machine, které by měly být hotové v říjnu.

Před pár týdny se začal na Slovensku v Novom Meste stavět skatepark v hale, takže je další místo, kam se schovat před zimou. Město park skaterům nechce dát uplně zadarmo, a tak kluci musí chodit na brigádu. Makaj především jako pomocná síla, takže natírají stěny, podlahu, čistí vnitřek i okolí. Hodně času tam nádeničinou strávil i Janko Mihala, který byl pak rád, že si mohl na pár dnů odpočinout skateboardingem na ČSP v Brně. Více informací o hale najdete na FB stránce Skate-Hala-NMnV.

Celkem zajímavé léto měl Tomáš Tuzar. Červen strávil na Bali, pak jel na Mistrovství ČR v surfingu do Hossegoru. Odtud se přesunul rovnou do Itálie na ledovec Schnalstall, kde je to ideální na letní trénink. Na ledovec to je lanovkou 5 minut, dále je tu skatepark, bazén, posilovna, sauna, tenis atd. Po dvou týdnech se vrátil do Prahy, moc dlouho se neohřál a vyrazil na Srí Lanku za dalším surfingem s jejich Rumgang partou. Celý měsíc tu diktoval s lidma jako Emil Franěk, Tadeáš Kopča a Filip Gutwirth. Sen mu ovšem teď končí a nastává škola.

Peter Molec otevřel doma ve Zvoleně skateshop Picnic a jeho kámoš Ondro Leskoviansky se hrdě připojil k lidem, kteří tento shop reprezentují. Lesko jinak poctivě jezdí skoro každý den a jeho forma je zpátky, což mimo jiné předved i na HF Concrete Jamu ve Strašnicích, kde skončil druhý.

Burton Whammy Bar S prknem Whammy Bar legendární značky Burton je díky technologii V-Rocker, mírnýmu prohnutí skluznice mezi nohama a zkosenejma hranama Rail Ready téměř nemožný zakousnout se hranou. Kdyby se tohle prkno mělo přirovnat k nějakýmu triku, byl by to asi ekvivalent triple corku z double kinku, prostě maximálně ovladatelný a hravý twin tip prkno, se kterym zvládnete jibovat a skákat na normal i na switch. Tuhost je 3/10 a cena na krámech byla stanovena na 10.400 Kč.

Bataleon Evil Twin Vlajková loď Bataleonu, Evil Twin, je true twin prkno vybavený patentovanou twin Triple base technologií, která podle Bataleonu zlepšuje funkčnost snowboardu v mnoha ohledech, a kdo jí zkusí, už prej nebude měnit. Novej a vylepšenej TBT nose a tail umožňuje proletět jakýmkoli typem sněhu s lehkostí. Tohle prkno se cejtí jako doma nejen ve snowparku. Evil Twin má v srdci Core Core jádro s triaxiální laminací a kontakt se sněhem a železem má na starosti sintrovaná skluznice a zkosený lightning hrany. Evil Twin může bejt váš za 11.990 Kč.

Forum Youngblood Youngblood je už po léta jednou z vlajkovejch lodí značky Forum. Tohle prkno je oblíbený jak u profi týmu, tak u široký veřejnosti, a to hlavně díky unikátnímu spojení dravosti s nejnovějšíma technologiema. To ceněj i v Transworld snowboarding, kde se tohle prkno pravidelně umisťuje mezi top ten. Youngblood je twin tip s laminovanym dřevěnym jádrem doplněnym o karbonový pláty pro ještě lepší přenos energie. Shredaři a freestyle rideři navíc ocení možnost vybrat si ze dvou typů prohnutí, který se přesně přizpůsobuje jejich stylu. Tohle vychytaný prkno seženete za 10.000 Kč.

Gravity Team Prkno s názvem Team je novinka, která vychází z loňskýho modelu Squers. Twintipový prkno s lehkym topolovym jádrem je jako dělaný pro hrátky ve snowparku. Díky opačnýmu prohnutí rocker je snowboard hravější a odpouští drobný chyby. Vtipnej design a výrazný barvy podtrhují charakter tohohle prkna, který vás v parku bude určitě bavit.

Gravity Team je k mání za příznivou cenu 5.690 Kč.

SUCCESSFUL BOARDS

K2 Fastplant

Nidecker Score

Tenhle luxusní twin tip kousek z produkce K2 snowboarding za cenu 14.850 Kč nabízí unikátní a po čertech odolný K2 Bambooyah jádro, které tvoří tři druhy dřevin a bambus, to vše v triax laminaci s integrovaným karbonem. Fastplant navíc disponuje klenutím Jib Rocker, rychlou a odolnou skluznicí sintered 4000, karbonovýma torzníma výztuhama Carbon Web, karbonovym pásem Ollie Bar mezi vázáním pro krutopřísnej pop a originální grafikou stvořenou americkou ikonou skate designu Donem Pendletonem.

Score je moderní měkčí all mountain prkno pro ty, kteří začínají jezdit freestyle a sní o progressu. Za příznivou cenu 6.200 Kč dostanete twin tip s celodřevěnym jádrem sendvičový konstrukce doplněnym Camrockem, což je obrácený klenutí snowboardu pro jednodušší manévrování prkna jak v parku, tak na sjezdovce. Obrácený klenutí líp pluje v měkkym a hlubokym sněhu a líp přechází z hrany na hranu.

Ride Machete Lib Technologies Skate Banana Bestseller značky Lib Technologies je Skate Banana, kterýmu na záda zblízka dejchá pro model Travis Rice. Skate Banana s Rockerem speciálně umístěnym mezi nohama ridera patří už od roku 2006 mezi nejoblíbenější snowboardy vůbec. Díky tvrdší patce a špičce má obří pop a při pressování boxů a zábradlí vám tohle prkno dodá neuvěřitelnou jistotu. S Magne-Traction hranama navíc z ledu udělá prašan, a vy si tak v klidu zajezdíte na každym povrchu. Snowboarding s banánem je prostě jednodušší a zábavnější pro všechny! Tenhle model na krámech seženete za 12.000 Kč.

Ride Machete je prkno nabitý moderníma technologiema za příznivou cenu 11.500 Kč. Tvrdost na stupnici do deseti je na šestce a jeho hlavní předností je tzv. LowRize Rocker, kterej zaručuje točení po hraně bez zasekávání do sněhu, a zpřesňuje tak třeba nájezdy do odrazu. Mačeta dále nabízí odolný jádro s hybridní laminací s karbonovejma a aramidovejma výztuhama, skluznici z druhý nejvyšší řady Ride nebo centrovaný umístění insertů. Specialitkou je taky výborný tlumení nárazů hrany za použití materiálu ze skejt koleček, který zaručuje extra dlouhou životnost.

Každá značka má výrobky, na který její fanoušci prostě nedaj dopustit. No a právě takový snowboardy jsme dali dohromady v našem přehledu nejúspěšnějších a nejoblíbenějších prken na trhu. Tak co, do kterýho z těhle osmi krasavců letos půjdete?

21

Quiksilver Travis Rice Gore Jedna z nejlepších snowboardových bund z originální kolekce Travis Rice Signature, na které Travis spolupracoval s umělcem a snowboardistou Mikem Parrilem. Bunda je vytvořena z nejlepších materiálů, aby odolala i v těch nejnáročnějších podmínkách. Mluvíme o Gore-Texu, Quiktechu 10.000, strečovýmu materiálu Diamond Dobby a systému Recco.

Samozřejmostí jsou voděodolný zipy, možnost připnutí kalhot k bundě díky zipu, větrání, kapsa na brýle a iPod nebo další vychytávky.

Tuhle Travisovu bundu, kterou uvidíte i v trháku The Art of Flight, pořídíte za 11.975 Kč.

Nike snowboarding Gore Juniper Bunda Gore Juniper ze zimní kolekce Nike snowboarding bude od října exkluzivně k sehnání ve Store #13 ve Vodičkově ulici na Praze 1. Je to model ideální pro náročný zákazníky a na freeriding, vyrobenej čistě z recyklovanejch matrošů. Základem je dvouvrstvej Gore-tex, kterej doplňujou podlepený švy a voděodolný zipy. Můžete se spolehnout na 100% funkčnost ve všech směrech – kapsy, kapuce, snowcatcher, perfektní střih a samozřejmě i větrání. Tahle bunda se vyrábí ve dvou barevnejch kombinacích a stojí 7.990 Kč.

Nugget Aileron Bunda Aileron ze zimní kolekce brněnský značky Nugget je ušitá z materiálu Gewetex gold 20k/15k, kterej zaručuje jak sucho, tak maximální pohodlí. Disponuje též samostatnou fleecovou vložkou a samozřejmostí jsou voděnepropustný zipy, 100% podlepený švy nebo větrání podpaží na zip s XL dýlkou. Bunda, která je součástí nejvyšší řady EXO, má navíc prodlouženej zadní díl a její novinkou je kapuce napevno.

Aileron seženete v pěti barevnejch kombinacích za 6.190 Kč.

Sessions Militia Bunda Militia je precizně zpracovaná snowboardová bunda, která nabízí parádní komfort, dostatečnou vodovzdornost, vysoký thermal rating a spoustu dalších vychytávek a cennejch maličkostí pro maximální požitek z jízdy. Samozřejmostí je Recco systém pro případ laviny, strategicky zalepený švy, odepínatelný snowcatcher, příjemný fleecový límec a postranní kapsy nebo kapuce, která se vám díky svému jedinečnýmu vnitřnímu systému dvou os přesně přizpůsobí na požadovanou velikost. Tuhle Sessions bundu z membrány s parametrama 15k/10k na krámech seženete za 6.599 Kč.

Zima už se pomalu, ale jistě blíží, a pokud vám v šatníku chybí pořádná bunda na prkno, máme tu pro vás přehled toho nejlepšího, co náš trh letos nabídne. Tohle jsou prostě ty top bundy, který vás na svahu podržej za každý situace!

Horsefeathers Pictor

Rip Curl The Paragon

Nejtechničtější bunda z aktuální zimní kolekce Horsefeathers se jmenuje Pictor a je tu pro všechny, kteří neradi dělají kompromisy. Nejdůležitější součástí bundy je dvouvrstvá japonská membrána Dermizax-EV s parametry: prodyšností 20.000 g/m2 za 24 hod. a voděodolností 20.000 mm. Majiteli navíc budou sloužit voděodolný zipy YKK, podlepení veškerejch švů, větrání se síťovinou v podpaží, vnitřní lycrový manžety, odnímatelnej snowcatcher, jednou rukou ovladatelný zatahování, audio kapsa, kapsa na rukavice a další výchyty. Pictor se vyrábí v barvách dark blue a black. Z Horsefeathers týmu tento model letos obléká Chris Kröll a Ville Uotila. Doporučená maloobchodní cena je 6.790 Kč.

Bunda Rip Curl Paragon je ze série Gum, pro kterou je typická maximální pružnost, maximální voděodolnost a maximální prodyšnost. Látka s technickejma parametrama 20k/20k a 14% obsahem elastanu zajistí maximální pohodlí a žádný omezení v pohybu. Plně podlepený švy a voděodolný zipy jsou samozřejmostí, stejně jako ergonomická kapuce nebo pružnej snowcatcher. V bundě jsou k nalezení taky všechny potřebný kapsy – na brejle, rukavice, skipass nebo vysílačku. Na paragonu za The Paragon jacket bude napsáno 8.999 Kč.

Meatfly Cosmos

Vehicle Vert

Další brněnská firma Meatfly vsadila na materiál Kryptonite 30000, kterej odolá vodnímu sloupci 30k a jeho prodyšnost je 10k. Bunda dále disponuje teflonovym zátěrem, YKK zipy, plně podlepenejma švama, čtyřma větrákama, zónovou podšívkou a samozřejmě i snowcatcherem s možností propojení s kalhotama. Pro ještě větší pohodlí a funkčnost designéři přidali i lykrový rukávky a pár kapes včetně kapsy na iPod a permici. Cocmos je volnějšího střihu a seženete ho za 5.490 Kč.

Bunda Vert od další český firmy v přehledu Vehicle je ušitá z materiálu Vehitex s parametrama 15k/15k a vyniká volným střihem. Její součástí je i odepínací fleecová vesta, odepínací elastickej pás proti sněhu s poutkama na propojení s kalhotama, elastický návleky na ruce, větrání v podpaží s obosměrnejma zipama, hlavní zip YKK, stahovací odepínací kapuce nebo podlepený švy. O uživatelskej komfort se staraj kapsy na mobil či mp3 a na brejle nebo karabina na klíče. V bundě najdete i hadřík na brejle. To vše může bejt vaše za 5.490 Kč.

TOP JACKETS

23

24

BUSINESS NEWS

Dakine Network je absolutní jednička ve street báglech, vhodná jak pro školáky, tak manažery. Za 3.080 Kč či 121 E vám nabízí kapsu na 15palcový laptop, revoluční kapsu na ipad, pořadač na dokumenty a absolutně nejvychytanější organizéry na doplňky k laptopům. Prostě pecka office bag a pojízdná kancelář v jednom. Velikost 50 x 33 x 20 cm, obsah 31 litrů.

Stylová mikina na zip s kapucou od Vehicle nese název Ashbury a k dostání je ve třech barevných kombinacích. Materiál je směs bavlny a polyesteru, gramáž 350 g, k vychytávkám patří kapsy na zip nebo 3D logo. Mikču pořídíte za 1.790 Kč.

Neradi strašíme Mikulášem v léťe, ale ruku na srdce: Kolikrát jste si už od prvního poprázdninového dne řekli, že dneska je to počasí vážně na p... péřovku? Černá, stylová, 100% nylonová, husím peřím nadívaná, voděodolná se zátěrem, kontrastním zipem a nastavitelným stahováním to je streetová bunda Chapter z produkce Horsefeathers. Vyrábí se i ve variantě Chapter Vest a k dostání v obchodech je za 3.790 Kč za bundu a 3.190 Kč za vestu.

Kvalitní snb brejle od Dragon je určitě model APX. K jeho přednostem patří super protizamlžovací sklo vyrobené tak, aby opticky nezkreslovalo váš výhled. Samozřejmostí je 100% UV, kompatibilita s helmami či microfleecová povrchová látka. K dostání za 5.190 Kč.

Pánská bunda Defen z řady stratoline je novinka značky Nugget. K zajímavým prvkům patří delší střih ukončený patentem a díky symetrickému střihu vyniknou barevné kombinace, které budou v tomto modelu k dostání v šesti variantách!

Materiál gewetex 10k/10k, podlepené klíčové švy, anatomická kapuce s kšiltem, sněhový pás na elastickém úchytu, to vše za 4.990 Kč.

Od října 2011 bude exkluzivně ve Store #13 ve Vodičkově ulici v Praze, jako v jediném obchodě ve střední Evropě, možnost zakoupit věci od Nike Snowboarding. Kromě vychytanýho oblečení budou k mání i boty, jako například Nike Vapen. Tahle lehká a velmi pohodlná snowboardová bota, v oblíbený barevný kombinaci Luie Vita a Halldora Helgasona, se dobře obouvá i zouvá, a stejně tak dobře se vyndavá vnitřní botička pro každodenní perfektní vysušení. Vnitřní botičku možno tepelně upravit a ztvarovat tak, aby seděla co nejlépe každému. Podešev je inspirovaná modelem Air Force 1, svršek modelem Mogan. Ideální do parku, rampy, na street a jakejkoliv shred. Bota se vyrábí ve 3 barevných kombinacích ve velikostech US 6–13 a seženete ji za 5.790 Kč.

Skvělé prkno na ochutnání opravdového snowboardingu je Nitro Prime. Sveze skvostně všechny začátečníky i pokročilé, chová se pozorně k lehkým chybám a brzy z vás udělá jezdce řádícího v každém terénu. Prime je díky použité technologii stejně jako ostatní Nitro prkna lehký a zároveň dostatečně pruživý, jediné, čím z řady Nitro prken vyčnívá, je cena – 6.590 Kč.

Prime se vyrábí ve spoustě délek, ve dvou šířkách, ve dvou designových verzích a také ve dvou prohnutích, klasickém pro úplné začátečníky a pro jibbery v prohnutí zero, tedy úplná placka. U vybraných prodejců bude Prime k dostání jako komplet s vázkem Wizard a botami Reverb za 10.490 Kč.

26

BUSINESS NEWS

Zima klepe na dveře, kterej blbec jí otevře? Pokud si pořídíte Vehicle kulicha Indicate, tak vám to může bejt srdečně jedno.

Tahle one size fits all čepice ze 100% akrylu se pohodlně nosí díky velmi hladkému úpletu a seženete ji za 490 Kč.

Mikina Gecko s kapucou má k obyčejné mikině daleko asi jako my na Fidži. Vysoký stoják, kontrastní kapuca, doladěné detaily.

Decentní, ale nepřehlédnutelná záležitost od Horsefeathers. Seženete ji buď v černé, nebo heather gray za 1.890 Kč.

Podzimní počasí je tady a s ním přišla nová kolekce Rip Curl. Před větrem i deštěm vás ochrání tahle proužkovaná streetovka Stripe, ve které vám nebude díky zateplení zima ani v tom nejsychravějším počasí a vhod přijde i klokaní kapsa na zip. K dostání ve všech shopech Rip Curl za 2.799 Kč.

Podle názvu tohodle Dakine batohu, který dává vzpomenout na neznámější diy bowl v Americe, lze lehce uhádnout, že Burnside je skate batoh, a to přímo určený k cestování.

Velikost je 49 x 29 x 24 centimetrů, vejde se vám do něj celkem 28 litrů nákladu a svůj skate si přiděláte nahoru pomocí poutek. K dalším vychytávkám patří přihrádka na 15palcový notebook, polstrované ramenní popruhy, organizér atd. V retro designu k dostání za 1.880 Kč nebo 74 E.

Péřovka pro snowboarding, to je Nike 6.0 Proost. Bunda má vše, co na hory potřebujete, tedy snowcatcher spojitelný s kalhotama, dostatečně velké větrání s micro mesh síťkou, kapsy, kapucu, zipy, střih. Všechno, jak má být a fungovat ve všech podmínkách. Vodní sloupec a prodyšnost je 10.000, lepené švy, Nike Dri-Fit podšívka a hřejivé husí peří uvnitř. Navíc vyrobeno z recyklovatelných materiálů, prostě bomba k dostání za 6.190 Kč ve 4 různých barevných kombinacích a velikostech S–XXL.

Puma S Vulc je stěžejním hi-performance modelem skate kolekce Pumy.

Lehce zaoblený design špičky boty, Puma stripes na stranách, branding na jazyku a patě... to vše je čistý, klasický design. Svrchní vrstva je kombinací kůže, semiše a syntetických materiálů, ventilační otvory na stranách a jazyku zajišťují dokonalé odvětrání a komfort. Díky vulkanizované podrážce se speciálně upravenou gumou je bota perfektně přilnavá a citlivá při kontaktu s deskou. Puma S Vulc je se svojí váhou 0.39 kg velmi lehkou, extrémně pohodlnou a výkonnou botou ve své kategorii. Ne náhodou si boty z kolekcí Puma Suede a Puma S oblíbily také skate legendy jako např. Kien Lieu, Steve Caballero nebo Scott Bourne. K dostání v síti Tornado, Rock’n’Roll či Snowbitch za 1.999 Kč.

Dlouhá vypasovaná dámská bunda Saloma z řady stratoline od Nuggetu je ve spodní části rozšířená, aby dávala prostor dívčím bokům při pohybu. Bunda nabízí zajímavé doplňky, jako jsou třeba nové celokovové druky, kovové zipy a barevné prošívání. Jednobarevné kombinace nechají vyniknout strukturu a rozlišnost materiálu, který dvorní návrhářka Péřa pro tento model zvolila.

Materiál gewetex 10k/10k, podlepené klíčové švy, nová anatomická kapuce s vyztuženým kšiltem. V prodeji v šesti barevných variantách za 4.890 Kč.

GREY SUEDE C H A D M U S K A S I G N ATUR E M ODEL

SUPRAFOOTWEAR.COM

slepý kůň a horsefeathers koně. zleva matěj, kopa, wemi, pepa a michal

HORSEFEATHERS V ÚSTÍ text: Tomáš Frkal, foto: Panker

Minisoutěž elitních českých skate týmů pokračuje s Horsefeathers, kteří se těsně před prázdninami vydali na trip do severozápadních Čech, do Ústí nad Labem.

Jak jim šlo focení a točení v porovnání s předešlými teamy Streetmarket.cz a Quiksilver, uvidíte v následujícím článku, který vznikl objektivem Pankera a zápisníkem Tomáše Frkala.

Poslední sobota ve školním roce byla ve znamení odjezdu na Horsefeathers trip. Sraz jsme si dali na devátou ranní na Štvanici, většina týmu přišla ještě dřív, tedy ti mimopražští, samozřejmě se muselo čekat na místního Tomáše Weimanna. Během čekání se kluci rozježďovali. Nejvíc to zabil Kopa, kterej kvůli příjezdu z Ostravy vstával asi o půl čtvrtý, ale energie měl ze všech nejvíc. Ty Ostraváci něco vydržej! Před desátou jsme konečně sbalili batohy, foťáky, skejty a vydali se HF dodávkou směrem Ústí nad Labem ve složení Tomáš Weimann, Tomáš Kopáček, Pepa Havel, Matěj Hakl, Panker, team manažer Martin Čejka a já.

Nejen během cesty padaly největší hlášky od Tomáše Weimanna, veselou náladu prostě zajišťoval po celou dobu tripu. Hlavním tématem byl Dan Pageau aka Dan Pažout, kterýho můžete znát z videa na youtube, kde si zlomil záda při pokusu ss fs boardslide z El Toro schodů. U každýho spotu jsme se zamejšleli, co by tam asi Dan Pažout dal.

Jako první lokalitu v Ústí jsme si vybrali hotel, kde jsou mramorový zídky ideální na sérky. S Matějem Haklem jsme se pokusili natočit sérku, nejdřív na nás přišel sluha z hotelu, abychom počkali půl hodiny, že tam maj hosty a skejtování je moc slyšet. Za pět minut se vrátil se slovy „hosti přijdou za

matěj hakl /g/ bs ollie u zverimexu

29

tomáš weimann /g/ ss heelflip z desíti v krušnohorské ulici u samošky

30

půl hodiny“. Takže jsme v poklidu natáčeli, bohužel sérka Matějovi moc nešla, tak jsme jí raději vzdali. Na druhý straně hotelu si Kopa vyhlídl gap z úzký cestičky přes mramorovou zídku. Moc lehkej spot to nebyl, kór když tam smrděly hovna. Vedle stálo fáro, který zřejmě projelo ústeckou kanalizací. Kdyby aspoň nefoukal vítr a nezaváněl plyny přímo na nás. Kopa si nemusel ani zacpat nos kolíkem a na druhej pokus vrátil ollie. To mu ale nestačilo a zanedlouho odjel frontside ollie.

Půlhodina se nám pomalu krátila, Matěj ještě stihnul udělat na zídce backside do huga vrácenej do normálu. Po dobře rozjetým začátku tripu jsme se přesunuli o kus dál na řetězy na přeskok. Hyperaktivního Kopu napadlo přeskočit řetěz do manuálu a sjet patník. Tenhle nápad se zalíbil i Matějovi. Kopa udělal ollie do manuálu a nosemanuálu. Matěj nejdřív přeskočil řetěz nollie pop show-item, zanedlouho vrátil krásný ss ollie do ss manuálu. Wemi pak ještě zkoušel nollie fs bigspin, kterej nakonec skončil v zapomnění.

Na cruiserech a skejtech jsme se vydali lovit další spoty. Zprvu to vypadalo bídně, Pankerovo oko si ale všimlo místa, kterýho by si snad nikdo jinej ani nevšiml. Rovnej kulatej rail ze dvou schodů. Nic moc příjemnýho.

Matěj vypráskl bs noseslide. Už bylo odpoledne a hladový krky potřebujou žrát. Zašli jsme do vietnamskýho krámu, kterej celej smrděj jak kung-pao.

Hledali jsme příčinu podivný vůně, ale raději jsme toho nechali, ještě by nás přešla chuť k jídlu. Když jsme se vraceli do auta, Kopa našel další gap.

Dvě nakládací rampy, jedna vyšší než druhá a mezera mezi nima. Povrch nebyl nic moc, ale největší perlou byla vylezlá železná tyč. Zkoušeli jsme jí vyrvat, ale mrška prostě nešla. Další nevýhodou bylo, že Kopa musel skákat alley oop. Náš nebojácnej redaktor je zvyklej na podobný nedokonalosti z Ostravy. Drobný maličkosti se musí překousnout. Na třetí pokus odjel ollie.

Celej tým začal Kopu hecovat do kickflipu. Nejvíc team manažer Martin Čejka, protože se právě dozvěděl, že jeho tým je součástí nějaký soutěže.

Nakonec nám Kopa odkejval a začal to zkoušet. Nejdřív se bál dopadnout, protože člověk nikdy neví, co může ten hrubej povrch udělat. Navíc vysvlíct

ani nevíme, jak se jmenujem

pepa havel /r/ tail drop u kulturáku

pepa havel /r/ fs tailslide na zábradlí u hotelu bohemia

se jak had z kůže by nechtěl ani Dan Pažout. Zanedlouho přišly dopadačky.

Bohužel při jedný z nich zlomil skejta. O novou desku nebyla nouze, ale proč se zničit hned na začátku tripu. Nechali jsme to raději na další den.

Kolemjdoucí lokální skateři si nás všimli, nenechali jsme nic na náhodě a hned jsme šli vyzvídat, kde jsou další spoty. Společně s nimi jsme dojeli na velkejch šest schodů, kterým chyběl jezditelný povrch + auta byly zaparkovány u rozjezdu. Na takovým spotě by mohl zabít jedině Dan Pažout.

ústí na dlani

Nechali jsme lokály být a jeli jsme na druhou stranu města. V týhle části chodili samí zvláštní lidi. Polorozpadlý baráky svědčily o všem. Co nás ale potěšilo, byla sámoška, kde stály čtyři snickersky dvě pětky. Ještěže se to nedozvěděl Panker. Po jeho návštěvě by chudáci malý děti neměly ani jednu oblíbenou tyčinku.

Naproti obchodu jsme našli betonovejch deset schodů. Teď přišel Pepův čas. Rozjezdil se ollíčkem a na druhej pokus vrátil nádhernej pop show-it.

Takovou rychlovku nikdo nečekal. Wemi se hecnul a začal zkoušet ss heelflip. Odjet trik z takových schodů na betonovym povrchu není žádná sranda. Po nespočítatelným množství pokusů se Wemi rozhodl odložit trik na další den. Naše cesta následovala do centra města. Při jízdě dodávkou jsme si všimli railu na přeskok do prohlubně. Matěj přeskočil rail backside ollíčkem. Nalomil si u toho desku, která mu ale naštěstí do konce tripu vydržela.

Dále jsme se přesunuli na mramorové náměstí. Matěj na nalomenym skejtu skočil na schod a ze schodu udělal kickflip přes koš. Naproti týhle lokality si Pepa našel metrovej drop do hodně úzký cestičky. Mohl přepadnout dolů, ale překonal strach a dropnul si to hned dvakrát po sobě. Prošli jsme mramorovým náměstím dolů a našli jsme super rovnou zídku z dlouhých tří schodů. Spot se nacházel pod budovou, kde zrovna řádila místní mládež.

Občas na nás málem vlítla nějaká ta sklenička, dokonce jsme si všimli stékajících moček na zdech. Holt bylo asi veselo. Kopa zkoušel bs crooked, kterej mu nakonec vyfoukl Matěj. Dále Mat nafotil bs tailslide, a hlavně bs noseslide nollie heelflip out, jak jinak než dočista.

Teď už se blížil večer, světla ubývalo a všichni najednou dostali hlad.

Uklidili jsme věci do auta a šli jsme se na náměstí kouknout po restauracích.

Nejvhodnější nám přišla mexická kuchyně Pepe Lopez. Tak dobře se snad nikdo z nás dlouho nenajedl. Po žranici jsme se šli ubytovat na koleje.

tomáš kopáček /g /kickflip gap na sídlišti všebořice

S Pankerem jsme bleskově začali nabíjet baterky, já stáhnul záběry do notesu a šli jsme se na pokoj ke klukům koukat na nový Not Another Transworld Video. Protože se celý den mluvilo o Pažoutovi, tak jsme si jeho profil museli pustit. Nollie laser flip ze skočky do bs bluntslidu na šikmym piknikáči zaslouží velkej respekt. Schválně si ho na youtube najděte, nebudete věřit, co se dělalo víc jak před deseti lety. Po čekování videí se nám zachtělo pokusit místní bar. Zde jsem si vyslechl Pankerovy rady do života, jak je dobré píti točenou desítku Svijany. Nejspíš zapomněl, že mi ještě není osmnáct. No kdyby to viděla moje máma! Všichni si dali dvě točený kofoly a šli jsme spát na pokoje.

Druhej den nás čekalo nešťastný probuzení, to, čeho jsme se báli, se vyplnilo. Bylo mokro a pršelo. Všichni se modlili, aby přestalo. Holt příště si na trip beru Board čepici „Ať slunce svítí!“. Během čekání na sunshine jsme museli vyklidit pokoje. Bůh vyslyšel naše prosby a sluníčko nakonec vysvitlo.

Při odchodu si kluci chtěli koupit Big Shocka, kterej se zasekl v automatu.

Wemi se s tim nesral a při šetrnym zacházení s automatem vzbudil skoro celou ubytovnu. Dokonce vzbudil i hlídače, kterej se přišel s vlídnými slovy podívat, co se děje. Nakonec Wemi svou ranní dávku energii stejně nedostal.

Naložili jsme veškerou výbavu do dodávky a jeli jsme na snídani do Lidlu.

Kdybychom věděli, že snídaně bude naše jediný jídlo za celý den, nejspíš bysme si toho koupili víc. Po ranní chálce jsme se vydali na mramorový

v ústí je spousta zajímavých míst

33

náměstí. Pepa se mnou natočil nosemanual nollie fs pop show-it 360 out. Matěj zkoušel nollie nosemanual nollie heelflip out, ale protivítr mu to nedopřál. Sotva jsem dotočil Pepu, Panker už s Wemim fotil nollie flip z vysoký zdi až na zem. Už vylejzal sekuriťák, ale Wemi to vrátil na poslední pokus.

Včera si kluci všimli nových spotů kousek od mramorovýho náměstí. Už když jsme prolejzali, tak nám bylo jasný, že to nebude prdel. Všude značky se zákazem skateboardingu. Až na tenhle háček byly spoty naprosto geniální, fontány s mramorovejma zídkama na sérky, schody s rovnou bednou a podobně. Vybrali jsme si místo, kde byl největší hukot od fontány, aby nás nebylo tolik slyšet. Matěj udělal nosemanual nollie heelflip out. Zadal by něco těžšího, ale teď šlo vážně o čas, než nás vyhodí. Pak ještě zkoušel další triky, to už ale přišel drsnej fízl, kterej po mně chtěl, abych mu ukázal záběry v autě. To určitě! Například jsme se od něj dozvěděli, že se na skejtu nesmí jezdit rychlejc, než je průměrná lidská chůze. Asi začnu jezdit s tachometrem nebo co! Co by mu na to řekl takovej Dennis Busenitz…

Po pár minutách, kdy jsme pomalu dělali, že nevíme, jak se jmenujeme, nás propustil. Po tomto incidentu jsme se rozhodli dokončit Kopovo dílo

tomáš kopáček /g/ fs ollie gap u hotelu vladimir

34

v podobě kickflipu přes mezeru. S novým skejtem to šlo líp jak včera, přesto se mu podařilo při jednom pokusu dopadnout na design a ošklivě se sedřít.

Bolest za to stála, protože rázem přišla vracečka v perfektu. Dobrá práce, kolego! Pepu baví raily, tak jsme mu dopřáli známý mramorový osmičky s kulatym railem. Je to jeden z dalších spotů obklopenej kamerami. Ještěže nás bylo tolik. Každej hlídal z jedný strany a já s Pankerem jsme dělali svou práci. Pepa do deseti minutách udělal fs tailslide.

Hned potom Kopa v dáli zpozoroval švestky, tak jsme se rychle vypařili i s dodávkou. Wemi celou cestu básnil o hradu Střekov, ostatním se tam zachtělo taky. Nakonec jsme tam jeli jako školáci na vejlet. Nahoře proběhla fotosession jezdců. Hrad je vysoko na kopci, takže po rozhledu na celý Ústí na odvážlivce čekal smrtelně prudkej downhill. Downhillu se zúčastnil Pepa, Kopa a Panker na cruiserovi. Dali si ho rovnou dvakrát, při tom druhym málem Panker vlítl do protisměru jedoucího auta, potřetí se už nikomu nechtělo. Všichni měli odpracováno až na Wemiho, ten musel odjet svůj ss heelflip z deseti. Delší dobu se zdálo, že to skončí jako předešlý den.

Nakonec ho ale odjel a všichni měli radost ze splněný práce. Hned poté jsme nasedli totálně zničený a hladový do auta. Do hodiny a půl jsme byli zpátky v Praze. Video z tripu už je sestříhaný, těšte se na něj v prosinci s ostatními soutěžními kousky u nás na webu. V dalším díle této minisoutěže uvidíte poslední tým Nugget, který se chystá do Vídně.

matěj hakl /g/ nosemanual nollie heelflip

jednou z mála výhod media chlapíků při freeridingu je volba první stopy. kameraman andreas monsberger toho dobře využil

O letošních prázdninách vyrazil Martin Mikyska do Jižní Ameriky, přesněji do Chile, neboť měl vždy skvělé výsledky na World Rookie Tour, a byl proto organizátory pozván na jeden místní rookie závod. Na cestu si kromě všech nezbytností s sebou přibalil i kámoše a trenéra Přemka Vidu, díky kterému si můžete užít následující článek o sněhu, závodech, ale třeba i surfingu.

36

DESTINATION

CHILE

Jak už název napovídá, v několika následujících řádcích se vám pokusím přiblížit atmosféru snowboardingu v Jižní Americe, kam jsme se letos v létě spolu s Martinem Mikyskou a bandou talentovaných evropských jezdců vydali. Když se řekne Chile, většině z vás se jistě vybaví úzká nudle, kdesi v Jižní Americe, která svým tvarem na první pohled připomíná fazolový lusk. Ano správně. Chile je země, která se rozprostírá v úzkém pruhu o délce 4.300 km od hranic Peru až k mysu Horn. Vášnivější student zeměpisu si jistě vybaví, že Chile je ohraničeno na jedné straně pobřežím Pacifiku a na straně druhé tvoří přirozenou hranici s Bolívii, Paraguayí, Argentinou a jejím majestátním pohořím Andských hor. Chile

všechny ty zbytečné otázky o zbraních a o bombách, vysvětlil, kdo a jak kupoval letenky, jak jsem přijel na letiště, a ubezpečil ji, že neudržuji kontakt s žádnou teroristickou organizací, následovala procedura spojená s odbavením. Proběhlo klasické divadélko s nadváhou, koleno šikovně zasunuté pod boardbag, zamaskované úsměvem od ucha k uchu, opět zafungovalo stoprocentně. Stejně spolehlivě fungovali i celníci při kontrole zavazadel a díky speciální tlakové lahvi, která je součástí ABS lavinového batohu a která vzbudila tolik rozruchu v odletové hale, měla ona mladě vypadající Slovenka možnost vrátit mi mé ironické úšklebky.

Cesta pokračovala kolizí pojízdných schodů s naším

marco sampaoli, hlava italské snowboardové mafie v akci

andreas, marco a přemek těsně po výsadku z heli

vyhlídka na sedmimilionovou metropoli santiago de chile, zleva andreas, max, ant, fridtjof, martin, sven, havard a přemek

nabízí rozmanitou krajinu od ledovců Patagonie až po vyprahlou nejsušší poušť světa Atacama na severu či tajuplný ostrov Rapa Nui alias Velikonoční ostrov.

Tím jsme si odbyli trochu poučování na začátek a vrhneme se rovnou k věci. Oficiálním srdcem Chile je město Santiago de Chile, kam také směřuje náš let z Prahy přes New York a Atlantu. Tenhle oslí můstek mi skvěle posloužil, abych se plynule vrátil na palubu letadla A330 společnosti Delta Airlines, respektive nejdřív bych se rád podělil o první zážitek ještě z Ruzyňského letiště. Palbou monotónně odříkaných otázek mě hned na úvod zaskočila mladě vypadající Slovenka při bezpečnostní kontrole. Potom, co jsem jí s patřičně ironickým úsměvem odkýval

letadlem, turbulencemi a vypořádat jsme se museli i s faktem, že nám v New Yorku uletěl spoj do Atlanty. Do Santiaga de Chile jsme dorazili okolo sedmé hodiny ranní místního času a ještě ve frontě na celní odbavení jsme potkali Svena Thorngrena ze Švédska a Nory Havarda Bergheima, Fridtjofa a jeho tátu Anta Tischendorfa. Postupně se k nám připojil šéf rakouské asociace Meinhard Trojer s Maxem Glatzlem a Marcem Sampaolim z Itálie. Jako poslední dorazil kameraman Andreas Monsberger, který přijel busem z Argentiny. Den strávený v sedmimilionové metropoli jsme vyplnili prohlídkou centra, společným obědem na rybím trhu a únavu jet-lag z přesunu v časových pásmech jsme překonali pomocí místního

ranní rozcvička před surfingem

nápoje z vína Pisca, který nám servírovali na oslavě narozenin v domě jednoho z našich průvodců po Chile.

Do hor jsme se vydali hned druhý den ráno.

VALLE NEVADO Tento lyžařský komplex leží v nadmořské výšce 2.880 až 3.670 metrů, byl vybudovaný koncem osmdesátých let minulého století a díky ideálním podmínkám se rychle vypracoval mezi top střediska na světě. Náš průvodce Arnau Fernández Desgroux nám dokonce hrdě tvrdil, že resortu momentálně připadá třetí pozice dle prestižního žebříčku, který se zabývá zimními středisky. Jen tak pro zajímavost rakouský „špindl“, středisko Ischgl, je dle tohoto žebříčku až

na desátém místě. Z čistě snowboardového, potažmo freestylového pohledu nebyl areál zase tak výjimečný.

Nacházel se zde jeden snowpark čítající tři menší skoky a nějaké ty bedýnky, ale kvůli tomu jsme sem nepřijeli. Abyste správně pochopili... celý tenhle výlet byl organizovaný především pro kluky, kteří se během roku věnují převážně závodní části snowboardingu.

Většina z nich cestuje po celém světě, objíždějí velké závody a snaží se prosadit mezi seniorskou špičku.

Trénují v perfektních snowparcích, zvládají triky jako doublecork, doublerodeo či bs 1080, ale tak trochu jim utíká ta podstata snowboardingu. Teď nemyslím zábavu, která z nich naopak čišela na každém kroku a kterou občas postrádám u našich borců, ale

mám na mysli jízdu ve volném terénu, freeriding, backcountry... A přesně kvůli tomuhle jsme do Chile jeli. Možná se teď divíte a říkáte si, že to přeci není možné, aby to měli takhle nastavené. I já jsem se divil, ale například pro Nory zvyklé jezdit na ledu byl tohle vůbec první opravdový backcountry trip.

Ještě než jsme se dostali mimo sjezdovky, byl hned z počátku našeho pobytu na programu závod South America Rookie Fest. Závod určený právě mladým jezdcům do osmnácti let, kde i přes silnou konkurenci Argentinců, Chilanů, Američanů nebo Brazilců dle očekávání dominovala naše pětka Evropanů. Nejlépe si se slopestylovou tratí poradil Sven Thorngren, před naším Martinem Mikyskou a třetím Havardem

prášení v okolí Valle Nevada vystřídal jeden den fotoshootingu na street spotu u parkoviště a druhý den natáčení double comba zahrnující dva skoky do prašanu přímo pod okny našeho hotelu Tres Puntas.

Nejlepší na tomhle spotu bylo, že cesta na rozjezd se dala střihnout přes chodbu hotelu, kde byl výtah až do osmého patra, takže po pár krocích jste byli zpět na rozjezdu. Odjet triky v prašanu není nejlehčí, ale nakonec všichni mají svoje double combo natočené.

K natáčení se připojil i Brazilec pracující pro ESPN, který filmoval pomocí speciálního vrtulníčku, takže když započtu Moneho dvě kamery, moje dva foťáky, brazilcovu asistentku, Meiniho s foťákem, Antovu kameru a všechny ty GoPra, vypadali jsem

průvodce po valparaisu diego na rotogue beach

hombré „milyska“ po závodě world rookie fest

typická ulička ve valparaisu a všudepřítomný street art

martin mikyska si dává fs7 ve snowparku ve valle nevado

Bergheimem. Kluci měli ještě jednu možnost změřit své síly na závodním poli, a tentokrát i se svými staršími kolegy v rámci závodu Billabong Big Air, a ani tady se neztratili, ba naopak. Další vítězství si připsal švédský supertalent Sven Thorngren a do finále se probojoval i Rakušan Max Glatzl s Martinem Mikyskou. Martin nakonec bral sedmé místo, a Max dokonce čtvrté.

Další odjeté triky padaly už jen do prašanu. Počasí nám i nadále celkem přálo, a když se přeci jen zatáhlo a přišla mlha, vyrazili jsme dolů do Santiaga do skateparku či na umělou surfovou vlnu. Během jednoho dne nám napadlo víc než padesát centimetrů nového sněhu, čehož jsme rádi využili. Dva dny

jak hollywoodská produkce. Všude spousta čumilů, kuchaři na balkoně, číšníci v oknech... velká paráda a hecovačka. A když už tolik lidí točí, musí z toho taky něco být. Z celého výletu vznikne krátký film a jeho premiéra proběhne na prvním závodě World Rookie Tour v italském Livignu.

HELIBOARDING Poslední noc ve Valle Nevadu byla náročná a loučení s tímhle resortem nebralo konce. Vzhledem k tomu, že jsme byli pouze na čekacím seznamu na vysněný heliboarding, a v ten večer tomu věřil snad jen Ital Marco, který správně natěšený zalehl už v jedenáct, nic nám nebránilo okoštovat lahvinku místní pálenky.

havard bergheim a jeho frontside 3 do prašanu

39

martin mikyska v chilli pudru

40

Pozorný čtenář už ví, že jde o Pisco. Navíc jsme potkali v baru dva kluky z rodné hroudy a to chápete, to se prostě muselo zapařit :-). Kolem druhé ráno nás vykopli z baru a nenapadlo nás nic lepšího, než udělat after párty v pokoji našeho italského kmotra.

Ten pochopitelně neměl zpočátku pro náš záměr pochopení, ale co měl chudák dělat. Marco nám to za pár hodin vrátil i s úroky. Bušení na dveře v sedm ráno mi znělo v hlavě jak rány z kanonů na lodi kapitána Hooka. Rychlé balení věcí. Snídaně v poklusu... během hodinky jsme byli ready před Heli-Office a čekali, zda se na nás usměje štěstí. Díky změně času, která v noci proběhla, se nikdo jiný kromě nás před kancelář nedostavil a naše šance na odlet se značně zvýšila. „We are IN...“, zaznělo po chvíli z úst téměř dvoumetrového Itala!

Tahle věta od Marca přehlučela všechny ty kanony v mé hlavě. Najednou jsem necítil únavu či kocovinu, snad jen lehkou nervozitu. Od té doby, co jsem

krásným, prudkým žlebem vše změnila. Vrátili jsme se na základnu dotankovat, abychom se záhy vydali zpět do srdce druhého největšího pohoří světa, do Jihoamerických And a pokořili další ještě prudší stěnu. Popošel jsem si po výsadku kousek výš na samotnou špičku, abych si vychutnal ten pocit, kdy stojíte s užaslým výrazem a hledíte vstříc zdánlivě nekonečné bílé pláni pod vámi. Těšíte se a zároveň si naplno uvědomujete nebezpečnost celé téhle situace.

Nejde ani tak o riziko laviny. Před prvním startem absolvujete rychlokurz práce s pípákem a sondou, navíc vás do zad celou cestu hřeje speciální ABS batoh. Tím nebezpečím mám na mysli tu závislost.

A závislost silnou a sakra drahou! Nějak jsem se tady rozvášnil a mám pocit, že při vzpomínce na tyhle momenty, jako by se mi v hlavě rozzářilo celé pulzující Las Vegas se všemi těmi neony, hvězdně obsazenými varietními vystoupeními a připadám si hned jako jeden z těch věčně opilých lidí v honbě

stojí za to pobýt zde několik dnů a nasát atmosféru pravé Jižní Ameriky. V sousedním městečku Viňa del Mar se zase nacházejí surfové spoty, které jsme i přes ledový Pacifik nemohli opomenout, ale za tím opravdovým surfingem jsme vyrazili už jen s Martinem do odlehlého městečka Pichilemu. Ospalá atmosféra venkovského letoviska vzdáleného tři hodiny jízdy od Santiaga byla vítanou změnou po předchozích hektických dnech. I tady nebylo o zážitky nouze, Pacifik byl sice kvůli studeným proudům přímo z Antarktidy ještě ledovější, ale kde jinde se můžete poprat o vlnu s lachtanem? Tečku za tímhle skvělým výletem jsme napsali v Atlantě, kde jsme díky spojům měli skoro patnáct hodin na prohlídku města, Olympijského parku a Downtownu. Spolu s Martinem jsme díky prknu procestovali kus světa a je mi jasné, že v Chile jsme nebyli naposledy! Pokud se i vy do téhle země za snowboardingem vypravíte, určitě nebudete litovat.

rakušan max glatzl na double spotu hnedka vedle hotelu, na prvním zkušeně bs7

vyšlápl první kopec a sjel ho na svém bazarovém Crazy bananu, mi bylo jasné, že stát na vrcholku opravdu velké, strmé hory, pokryté čerstvým sněhem s vidinou blížící se jízdy volným terénem, musí být ten absolutně nejlepší pocit, kterému se nic v tomhle „sportu“ nevyrovná. Vzrušení spojené s nástupem do heliny, výstup na samém vrcholu kopce, kam si před tím ukážete, výběr trasy a jízdu dolů neumím k ničemu přirovnat, o čemž vypovídá počet právě teď zmáčknutých kláves delete, pokaždé když jsem se o to pokusil:-). Škoda, že v reálném životě nemáme možnost stisknutím klávesy F5 vše kdykoliv opakovat.

My jsme v Chile měli možnost si vybrat vysněné místo na vysazení a opakovat tenhle výjimečný zážitek celkem třikrát. Náš balíček obsahoval v základním menu lety pouze dva, ale druhá jízda

za neskutečným vzrušením. Ještě teď po více než měsíci doma, usínám s pocitem lehké levitace nad svým prknem bořícím se v prašanu. Chile... nikdy na tohle nezapomenu.

SURFING Po odjezdu z hor jsme zamířili na západní pobřeží do jednoho z největších přístavů Jižní Ameriky, do Valparaisa. Tohle, v překladu „rajské údolí“, tvoří typické domky šplhající od moře až do skal a okolních kopců. Je to bezpochyby nejoriginálnější chilské město. Můžete zde strávit celé hodiny obdivováním pestrobarevných graffitů, které zdobí prakticky veškeré zdi a ploty. Všudepřítomný street art dává městu jedinečnou atmosféru stejně jako rušný noční život spojený především s živou hudbou. Rozhodně

laguna del inca v nadmořské výšce 2.800 m, ostré sevření naznačuje prudkost svahů resortu portillo

nečekaný přírodní úkaz všechny zaskočil při výšlapu poblíž resortu, od poloviny svahu sníh doslova sršel, silný vítr ho hnal prudce dolů do údolí

Naše cestování za freeridrem po Chile jsme pojali jako roadtrip. Do Chile jsem přiletěl z džungle v Peru a kamarád Patrik dorazil s mým prknem a jeho lyžemi z Prahy. Sraz byl v Santiagu, kde jsme si pronajali auto od Wicked Camper, což jsou takový legračně pomalovaný dodávky, který na silnici nelze přehlédnout. Nejprve jsme zamířili na východ, pokochat se Atlantikem, otestovat auto a připravit se na 3.000 km dlouhou cestu na jih do Patagonie a pak zpátky na sever, přes několik zasněžených sopek až ke strmým svahům chilských And. Cesta připomínala jízdu po francouzských dálnicích, kde je tak jako v Chile, na každém stopadesátém kilometru platební turniket. V polovici července bylo cestou deštivo, sychravo a větrno. Ale jako mávnutím kouzelného proutku se to mnohokrát otočilo, vykouklo slunce, vítr se utišil a bylo překrásné počasí. Možná i proto se o Chile říká, že je to země plná protikladů. Například rozdíly v životní úrovni. Už cestou z hlavního města vás to trkne, když vidíte příměstské slumy z krabic a dřevěných bedýnek.

Na horách se pak pohybují pouze bohatí nebo cizinci a je zřejmé, že na podobnou horskou kulturu, kterou známe z Alp nebo našich hor, zde nenatrefíte. Překvapila mě i arogance některých řidičů a dramatické rozdíly v cenách benzínu. Stejně je na tom země. Ze západu otevřený prostor směrem k moři, na východě mohutné hory zadržující veškerou vláhu mířící na kontinent. Na severu rozpálená poušť, na jihu věčný led...

Nejjižněji položené město, které jsme navštívili, bylo Puerto Mont. Odtud jsme putovali směrem do vnitrozemí. Šířka Chile, jenž na východě ohraničuje z velké části Argentina a z druhé strany bičuje Pacifický oceán, je mezi 200–400 kilometry. Díky tomu byly zajížďky do vnitrozemí krátké a my rychle postupovali na sever.

Zastavili jsme se v Osornu, Antillance a Puconu.

V posledně jmenovaném resortu, jehož překlad z řeči indiánského kmene Mapuche je „brána do hor“, jsme doufali v první pořádný freeride. Mohutný kužel stratovulkánu Villarica (2.847 m – Ďáblův příbytek)

vystupuje ze zelené krajiny plné jezer. Celé okolí bylo v den našeho příjezdu ponořeno do hustého deště.

Předpověď slibovala čerstvou nadílku, ale jak bylo řečeno, rychlé změny jsme měli poznat i na kopci. Silná fronta se srážkami odešla před svítáním a po hustém sněžení zapršelo. Byl překrásný sluneční den, na výšlap jak stvořený, ale mráz proměnil celý kopec v ledovou horu. Jelo se dál, do dalšího severněji položeného resortu poblíž města Chillán, kde na nás čekalo první zadostiučinění. Neutuchající dešťové srážky se proměnily ve sněhové vločky.

NEVADOS DE CHILLÁN Resort je umístěn na úpatí sopečného pohoří. V podstatě okamžitě jsme zahájili útok na dostupné freeridové svahy.

Následující řádky proto věnuji především popisu místních terénů. Terénní kapsa na pravé straně z pohledu výjezdu sedačkovou lanovkou je lehce dostupná pro každého, kdo ovládá umění traverzovat. Z konce sedačky je to několik

čerstvý sníh se neustále trhal, prachová lavina letící kolem michala proběhla několikrát za den

43

desítek metrů pozvolného výstupu a pak stačí udržet rychlost a dostat se přes rozlehlé údolí nad zmiňovanou kapsu. Lyže měly při traverzu jednoznačnou výhodu.

Otevřený terén z pravé strany, tentokrát z pohledu jezdce byl ukončen převislou návějí, která během našeho pobytu byla měkká a dalo se z ní skákat do prudkých žlebů.

Dno pánve tvoří několik podlouhlých skalních žeber, která opět během extremní nadílky byla téměř zakryta sněhem. Zajímavým útvarem byly do červena zabarvené skály, které působily jako otrlá parta, co už něco zažila, a i početné otevřené výdechy, čpějící zkaženými vajíčky.

Svahy byly prudce lavinézní a bez parťáka, na nějž se můžete spolehnout, je lepší se tam nevydávat. Dojezd z kapsy luxusní, zpět do střediska, za den se dá udělat i více jak pět otoček.

Dostat se na levé svahy znamenalo dlouhý traverz po hraně viditelného ramene, z pohledu od sedačkové lanovky. Nabízely prudké a poměrně kratší, ale na druhou stranu zajímavější svezení. Z ramene se dá opět skákat

Kdo to jednou zkusí, už nechce jinak. Přesně takhle to má Michal Brouček se snowboardem. Přestože už mu táhne na pade, jezdí pořád, a čím starší je, tím lahodnější zážitky vyhledává. V následujícím článku se spolu s ním a jeho kámošem podíváme do Chile.

text a foto: Michal Brouček

DESTINATION

CHILE

na závěr dne ve středisku collorado kluci jezdili kolem tohoto skalnatého útvaru, slunce zde zacházelo až pozdě odpoledne

kdekoli, kde je dobrý sníh na dopad. V našem případě jsme postupovali od předních partií až po zalesněné prudké žlaby, končící v resortu. Tím je jasně řečeno, že z freeridu se lze vrátit, a to do rekreační zóny, odkud vede pomalá sedačka zpět, k lanovce vedoucí na vrchol. Když to odsejpá a nezatroubí konec, protože foukáááá, viděl bych to opět na pět a více jízd.

Má-li vypadat počasí v místě, kde jsou sopky, tak, že právě napadl metr sněhu, je absolutní bezvětří a modrá obloha nepoznala jediný obláček, tak právě takové jsme v ten den měli. K tomu dodám, že v resortu bylo do dvaceti freeriderů, kteří nám mohli konkurovat, a tak dovětek k této poznámce je: „Co víc, jsme si mohli přát.“ A teď něco o sněhu. První den jsme šlapali, instinktivně do popisované kapsy. Sníh měl krystalickou podobu a stále se propadal a klouzal, postupně jsem zlepšoval metodiku stoupání, až jsem vypracoval techniku na čtyři udupání stopy až po té další krok. Zmiňoval jsem laviny, opravdu to jezdilo a nejednou se utrhlo celé dno. Jak

si sníh sedal, byl bezpečnější a samozřejmě rychlejší.

V lesích zůstal dlouho suchý, a i když bylo větrno, stromy ho chránily. Kým jsme z tohoto ráje byli vyhnáni? Byl to vítr z hor, krutý a nemilosrdný. Donutil provozovatele vypnout vleky a všichni čilané vyklidili prostor bičovaný mraky rozvířeného sněhu. Po posledním výstupu nám došlo, že co jsme doteď nerozjezdili, bude nemilosrdným větrem na věky utemováno. Mizíme na sever.

COLORADO – SANTA TEREZA B.C. Dalším cílem, který ležel severněji, přesto ale blíže k rovníku, byl komplex středisek poblíž šestimilionového Santiaga. Jedinou informaci, která byla pro nás použitelná, jsem dostal od Lucie Kavalcový. Sám název hory Santa Tereza nám zatím nic neříkal, ale věděli jsme, že je to dobré doporučení a místo na jedinečný freeride. Než se pustím do popisu terénu zmíněné hory, dovolím si představit celou oblast. Důležitým faktorem, s kterým se musí počítat, je dostupnost hor

z hlavního města. Cestu bych Pražákům připodobnil k výjezdu na Prosek, za kterým byste začali stoupat do kaunertálského údolí a po čtyřiceti stoosmdesátkových zatáčkách se ocitnete ve vesnici Farellones ve výšce necelých 3.000 metrů nad mořem. Na doporučení od místňáků jsme se ubytovali v chaloupce Chile Xtremo, kterou provozuje Max – lokál a freerider. Naše základna byla pár minut autem od prvního resortu Colorado.

Jelikož jsme již opustili solitérní sopečné hory a nacházíme se v rozlehlých Andách, jsou zde další resorty – Valle Nevado a La Parva. Překvapivým zjištěním pro našince je skutečnost, že resorty spolu nekomunikují a v každém resortu platí jiné skipasy.

Na sjezdovkách se pohybují především turisté, velká část je z Brazílie, Argentiny a samozřejmě ze Severní Ameriky. Přes zimní prázdniny na přelomu července a srpna, které trvají dva týdny, jsou hory plné Chilanů, ale ti nepředstavují vážnou konkurenci při dobývání backcountry. Sněhové podmínky jsou v těchto výškách

v hostelu chilextremo ve farellones se ke klukům přidal lyžař z kanady

cestu údolím k hranicím s argentinou lemují vysoké kaktusy. hraniční přechod tvořil horský pás, kde je středisko portillo

chile je země plná kontrastů

po příjezdu do chilliánu kluky z hustého sněžení popadl amok, jeho průběh brzdili požíváním všeho dostupného. brouk byl na baru jak namalovanej 45

výborné a sníh si udržuje dlouho nezměněnou podobu.

Do freeridové oblasti, kterou tvoří dlouhý hřeben hory Santatere, jak zkracují místní její název, jsme se dostávali třemi vleky a krátkým přejezdem na zmiňovanou hranu hřebene. Rozlehlost terénu se nedá s ničím porovnat, obdobně je to s pestrým výběrem trasy pro sjezd. Na jedné straně převažují skalní útvary, mezi kterými můžete projíždět, na druhé straně jsou to otevřené a přehledné terény končící prudkými žleby.

Díky poloze, slunce sem svítí pouze v dopoledních hodinách, se prašan udržuje i dlouho po posledním sněžení. Samotné ježdění této trasy vyžaduje buď vlastní auto, nebo dostatek trpělivosti při stopování zpět do resortu. Tím, že jsme měli naše pěkně pomalované auto k dispozici, praktikovali jsme tohle ježdění stylem „roadrun“ i poblíž střediska Valle Nevado. Na konci pobytu jsem si jen povzdechl, „Tak ti nevím, zda si v Evropě někdy zajezdím na tak dlouhých svazích plných stále dobrého prašanu.“

PORTILLO – ARGENTINA NA DOHLED Necelých 150 kilometrů od Santiaga směrem na sever se táhne mezinárodní silnice do Argentiny. Klikatými serpentinami se vystoupá do horského průsmyku, v jehož vrcholu je hraniční přechod. Samotný resort se nachází těsně před závorou, na levé straně poblíž jezera „Laguna del Inca“. Samotný název je pouhou připomínkou dob minulých a po ohledání sjezdovek docházíme k závěru, že resort okupují spíše „Gringos“ ze Severní Ameriky. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že to byli lidé, kteří měli ježdění v krvi.

Zdejší svahy jsou určeny především expertům, a tím je myšleno, jak pro jízdu dolů, tak i směrem nahoru.

Několikrát jsme okusili jednoduché vleky pro pět osob, které vytáhnou lyžaře do prudkého svahu, a to tak, že pěkně rychle. Udržet se a nespadnout vyžaduje značnou zručnost. Z místa dojezdu tohoto unikátního vleku už stačí jen přetraverzovat a užít si některý z prudkých žlebů či se spustit otevřenou plání dolů.

Podle všech příznaků vládne zdejšímu kraji dlouhá zima.

Okolní monumentální štíty končí ve výšce nad 4.000 m a svými svahy svírají dlouhé a úzké údolí. Po dobu našeho pobytu jsme měli překrásné počasí, a přesto, že sluníčko pálilo jako čert, se sněhem to nic neudělalo. Horské klima a náročné terény lákají především zkušené a také bohaté lyžaře. Pro naši partu nezávislých freeriďáků nic moc.

Přespáváme na parkáči mezi kamiony a stravujeme se z vlastních zdrojů.

Nicméně, jeden postřeh nakonec, ti, kdo zamíří někdy do vzdálené Chile, mohou využívat poměrně krátkých vzdáleností mezi jednotlivými resorty. Jako základna může sloužit samotné Santiago, ti, kdo chtějí bydlet v horách, těm doporučím Chile Xtremo ve Farellones.

Podle místních sněhových podmínek se dá přesunout ze Santiaga do právě popisovaného střediska Portillo na severu nebo dolů do Chillánu. Chile má co nabídnout, pro nadržence, kteří to nevydrží bez sněhu přes naše léto, je to ideální destinace!

MATĚJ HAKL Neděle, prší, což je možná pro tebe i dobře, že si aspoň odpočineš od ježdění.

To určitě. Jsem strašně zničenej a jsem rád, že teď budu mít delší dobu klid. Rozhovor vznikal celkem narychlo, a už když jsme se domlouvali, že do toho půjdu, tak sem byl zraněnej. Měl jsem kyčli v pytli, a ta mě momentálně bolí nejvíc ze všeho.

Takže ses při focení rozhovoru ještě víc vyprasil?

Když si mi volal poprvý, měl sem hotovou jenom jednu sekvenci, a navíc špatnou kyčel. Spočítal sem si, že na nafocení mám čtyři víkendy, protože můžu jen takhle v sobotu a v neděli, když v tejdnu chodim do práce.

Ten první jsme vyrazili do Ostravy, kde Panker fotil s Kopáčkam 240 minut. Mně se tam povedlo nafotit dvě věci, sekačku switch tailslide switch fronhel 270 out na bedýnce za Albertem a kus vedle switch beklip na railu přes trávu. Pak jsme šli na větší rail, co chtěl i Kopa. Po chvilce zkoušení se tam rozbil při frontlipu a přestal, takže sem tam šel já zkusit beklip.

Zasek sem se na hodinu, jezdil v novejch botech a po chvíli si utrh úplně podrážky, jak sem si dával strašný.

Odrazil sem si přitom obě paty a narazil zadek. Tohle všechno se stalo v pátek a v sobotu jsem jel na závody do Přerova. Úplně zničenej, s botama, který jsem si slepil vteřiňákem, a nějakým zázrakem jsem ty závody vyhrál. Takže supr.

Druhej víkend jsem byl v Praze, nohy mě pořád bolely, ale šel jsem do toho. Sraz byl na Koněvovi, kde sem chtěl gap do crookedu nebo manuálek, ale vykop mě policajt ještě dřív, než Panker vůbec přijel. Pak jsme šli na Bulhara, kde jsem si dal switch heelflip wallride, odjel to tak čtyřikrát a Arnošt mi to i natočil. Potom jsme se přesunuli na bs overcrook v Břevnově, kde jsem si dal jednu strašnou, ale fakt strašnou. Taky to mám natočený, ale radši to snad ani nebudu nikde ukazovat, to by tam lidi pak nechtěli ani skejtovat.

Poslední víkend jsme jeli do Sezimova Ústí, a jak jsme tam s Martinem Kálenským čekali, než přijede z Prahy, objevili jsme schody s gapem za chodník.

Udělal jsem tam switch flip a byl za něj rád, protože tam byl klasicky blbej rozjezd a dopad. Pak jsme šli na rail došikma ze sedmi, kde je v pohodě dopad, ale na rozjezdu se musí ještě skočit trojky a dvojky.

Zkoušel sem tam dokonce dávat i dřevěnou desku, že by se to jen sešláplo, ale byla moc měkká a prostě to nešlo. Takže jsem pak vedle dal nobektel na railu na zdi, což je docela vysoká a dobrá věc. Cestou zpátky jsme se stavili ještě v Týnu nad Vltavou, kde jsem měl v plánu switch ollie přes zídku z desíti, ale nakonec to vypadalo debilně a nemělo cenu to zkoušet. Zašli jsme teda na mramorovou zídku do véčka, ze který se skákalo na takovej čtyřiceticenťákovej pomník.

Tam jsem se rozbil hrozně, podjelo mi switch bek five-o, vůbec sem to nečekal, spadnul na tu spodní hranu kolenem, narazil si kyčel a sedřel ruce. Martin Kalenský tam udělal aspoň fotku bs tailslidu. Já už pak nemohl nic.

Velký rozhovor dnes patří týpkovi z Českých Budějovic, třiadvacetiletýmu Matěji Haklovi. Skateboardingu se věnuje dvanáct let, na závodech už spoustakrát stoupnul na stupně vítězů a znát ho můžete i z videa Possessed to Chill, kde měl profil. K highlightům jeho kariéry patří i přímý sponzoring od Eina skateboards ze Španělska a dále ho podporují DVS, Horsefeathers, Bryxle.cz a Streetmarket ČB.

text: Radek, foto: Panker

nollie bs tailslide v sezimovo ustí

bs over crooked na zídce v praze na břevnově

47

Na poslední místo jsme jeli nakonec v týdnu, ve středu, a to do Třeboně, kde jsem měl vykouklej switch crooked na božim railu ze sedmi, ale vykopli nás hned na začátku. Byl jsem z toho dost naštvanej a Panker byl taky špatnej, a v takovýhle náladě jsme se přesunuli na devítky s railem. Nejdřív sem to skočil ollíčkem, což dalo zabrat, protože na rozjezdu i dopadu je zámkovka. Takže úplně nejhorší spot, ale na fotce vypadá pěkně. Zkoušel jsem ještě flipa, ale nemoh ho vrátit, protože sem byl už tak dobitej, že mi ani nefungovaly svaly.

Teď v nějakým předchozím Boardu sem si čet v rubrice Před deseti lety nějakej report ze závodů, kde se psalo o mladym talentovanym Matěji Haklovi.

To mi tenkrát bylo třináct let a jel jsem svoje první

48

závody v Českým Krumlově, Surfsport Weekend.

Jezdilo se to tam každej rok, ale už se to nejezdí, což je škoda. Sešli se tam vždycky dobrý lidi, byly dobrý prizemoney a mně se to podařilo asi pětkrát vyhrát, tak sem si i něco přivydělal. Já tenkrát začal jezdit v jedenácti letech u nás na chalupě s bráchou a s klukama z Prahy. Stavěli jsme si překážky na silnici, celkem underground. Než jsem se podíval do Budějickýho skateparku, trvalo to tak dva roky, nejspíš jsme se báli a bylo nám to blbý. Jezdili jsme na takovým street spotě Družba a největší paradox je, že teď tam jezdíme taky, protože jiný místo už tu nemáme.

Po třech, čtyřech letech na skejtu jsem pak často jezdil i do Prahy, do Bohnic, kde jsem skejtoval s Lukášem Daňkem a Ondrou Loučímem. Na Stalina jsme moc nechodili, protože nám to bylo taky blbý, takže se spíš

jezdilo v bohnickým parku Ústavka. Taky už tenhle spot neni, škoda, bylo to takový dobrý ghettíčko.

Jak si to měl se sponzoringem?

Po těch prvních závodech v Krumlově mě začal sponzorovat Surfsport, asi se jim zalíbilo, že mi bylo třináct a skončil jsem třináctej. Dostával sem od nich slevy a taky jsme hodně jezdívali po závodech, což bylo super. Později sem začal dostávat i slevy od Peace skateboards a Ezekiel oblečení. Tenkrát tam ještě dělal Tabák a Havroš, bylo to tam dobrý, kromě slev na desky sem dostával slevy i na trucky Thunder a kolečka Spitfire. Potom se změnili majitelé firmy a já se seznámil s Tomášem Koudelou z Brna, kterej sem tenkrát vozil skejty Jart, Nomad a k tomu boty Sykum.

Následně sem začal jezdit s klukama od Funstormu a od týhle značky nakonec přestoupil k Horsefeathers.

Taky sem vlastně asi dva roky za Nike SB. Určitě bych chtěl poděkovat všem mým sponzorům za jejich podporu během těch let, hodně mi pomohli ve skateboardingu.

Já si vzpomínám, jak si řešil, jestli přestoupit k HF, nebo k Funstormu. Ale někdo ti řek, že HF má blbej team a ty si šel pak k Funstormu. Když je člověk mladej, tak se dá velmi jednoduše ovlivnit...

To se dá hodně. Vždycky ti starší něco řeknou a ty je posloucháš, vzhlížíš k nim, protože si myslíš, že se od nich něco naučíš, odkoukáš. Ve finále se ale může stát, že odkoukáš i ty blbý věci. Já šel nejdřív k Funstormu a takhle s odstupem času vidím, že to byla chyba, protože v Horsefeathers jsou super kluci a dělaj tam lidi, co tomu rozumí, a když člověk potřebuje podporu, tak jí v tý firmě na sto procent dostane, pokud jí to správným způsobem vrací.

V jaký části svý kariéry se teď nacházíš?

Vzhledem k tomu, že už makám, protože bez práce žít nejde, tak si jezdim stejně jako na začátku – především pro sebe. A baví mě to i víc než před dvěma třema rokama, co jsem studoval a jenom skejtoval. Teď jsem takovej vyklidněnej, vim, že mám práci, zázemí, nemusim řešit starosti nad budoucností mýho života.

No a vzhledem k tomu všemu teď ten skateboarding beru jako zábavu, a to je základ. Neusínám ale na vavřínech, snažím se pořád něco dělat, učit se a zlepšovat se. Teď sem ale hodně pocítil, jak sem z tý sezony rozbitej, že už nejsem nejmladší a po těch letech ježdění si musim dávat pozor na tělo. Takže různě cvičim, protahuju se a tak.

bs noseslide nollie heelflip přes asi 6 m dlouhou lehce unavenou zídku v hradci

Dnešní doba je taková divná, nejsou peníze, a musí to bejt na scéně určitě znát.

To máš pravdu, ale mě naštěstí díky tomu, že chodím

do práce, to moc nezasahuje. Já od sponzorů peníze nedostávám, takže si je musim vydělat v práci nebo na prizemoney na závodech. Mám materiální podporu a ta mi stačí. Doba je taková, jaká je, s tím se nedá nic dělat. Já doufám, že to půjde nahoru, že se v budoucnosti kluci budou moct věnovat pouze skejtu.

Ale ve svý podstatě to jde i dneska, záleží na lidech, jak se snaží. Čim se to vůbec živíš?

Já mám dvě práce. Dopoledne dělám v rodinný firmě, kterou jsme zdědili po tátovi. Máme distribuci odšťavňovačů Eujuicers.cz, kde prodáváme hlavně přístroje na šťávu, ale taky mlýnky a čističe vody.

Hodně se o to stará starší brácha spolu s manželem sestřenky, je to docela našláplý, takže tam pomáhám, kde se dá. Odpoledne dělám ve Streetmarketu v Českých Budějovicích, kde prodáváme jenom boty a trochu skate hardwaru. Mám to na triko já, brácha a kámoš zainvestovali peníze. Prostě bráchovi, mámě a celý mý rodině patří velkej dík za všechno. Vždycky stáli při mně a vždycky budou. No a muj den většinou vypadá tak, že vstanu v osm, od devíti do dvanácti jsem v rodinný firmě a od dvou do šesti jsem ve Streetmarketu.

Posunem se od tý práce do největší skate pohody.

Zavzpomínej na nějaký dobrý skate tour, na kterých si byl...

Se skejtem sem se dostal na super místa a nejvíc si toho vážim. Rád vzpomínám na tour s Funstormem, to byly takový klasický teamový tripy. Nejlepší to bylo, když jsme byli v Římě. Já se tam chtěl vždycky podívat, a když jsem se tam dostal, koukal jsem jak bluma. V tý době už s náma jel Víťa Kratochvíle, kterej to umí super zdokumentovat, že z toho máš památku do konce života. S Horsefeathers jsem se teď dostal do Malagy, kam jsem se taky vždycky chtěl podívat.

Bylo to tam výborný, akorát se někdy jezdilo na místech, který mi moc neseděly, a někdy nás i vykopli policajti. Takže vzpomínám v dobrým i zlým. A pak sem byl šestkrát v Barceloně, kde mám sponzora Eina a je to tam jako taková moje základna. Hrozně mě to se Španělákama baví, je to u nich vždycky skejtová pohodička. Jen co se teď dám do kupy, tak bych tam chtěl na čtrnáct dní jet.

Budějice jsou menší město. Vidíš nějakou výhodu v žití v Praze?

Já v Praze bydlel skoro dva roky a dá se tam neskutečně vyskejtovat. Když sem tam studoval, jezdil jsem o hodně víc než teď v Budějicích. Možná je to taky daný tím, že teď mám práci. Ale rozhodně je v Praze kde jezdit a Stalin tomu dává korunu. Tam přijdeš a můžeš jezdit celý odpoledne s partičkou, která jezdí nejlíp a motivujete se. Co se života týče, Praha mě moc nebere a jsem rád, že jsem doma. Tady je klídeček, malý město, když je vedro, během deseti minut seš někde na jezu u řeky nebo na naší chalupě.

V Praze to je čtyřicet kiláků, než se někam dostaneš, a celkově je to takový hektický a moc rychlý. Já sem radši v klidu.

Brzdí tvuj skateboarding i něco jinýho než místo pobytu a práce?

Asi ne, jenom letos jsem takovej trochu rozbitej. Jiný je to teď v tom, že chodím jezdit až po šestý večer, i když teda díky práci můžu někdy jít skejtovat i přes poledne. Chybí tu ale skatepark a jezdíme jenom na Družbě, kde to neni nic velkýho. Naštěstí hodně cestuju, ty víkendy tomu skateboardingu dávám.

Jezdím na závody, pojezdit do Prahy, do Lince, kde je to výhodný hlavně v zimě, protože je tam hala. Letos tam budu furt. ss kickflip gap v sezimově ústí

Ty seš hlavně technickej jezdec, máš rád hrany a tak. Dokážeš si sebe představit v bazénu?

Já si myslim, že jo. Baví mě se učit nový věci, a protože to nejezdim, tak to možná bude další etapa mýho ježdění. Bude to pro mě něco novýho a moh by mě tam bavit ten progres, protože já vůbec nejsem minirampovej nebo bazénovej jezdec. Docela se těšim, až budu starší a začnu to jezdit. Teď se ale ještě pořád věnuju lavičkám a bedýnkám.

Jakej máš setup? Už si přesedlal na osmičku jako všichni?

Ještě před prázdninama sem jezdil 7.8, ale teď Eina udělal tvar, co jezdím i jako osmičku. Tak sem to vyzkoušel a je to bomba, sem s tím spokojenější.

K tomu mám nízký trucky a kolečka 51.

Jakou máš tak spotřebu?

Na desky mám naštěstí dobrýho sponzora, takže dostanu krabici s deseti skejtama přibližně na tři měsíce a normálně měnim tři do měsíce. Když se něco točí nebo fotí, je to větší spotřeba, třeba tenhle rozhovor byl sedm desek, když počítám sekvence z Hradce, Ústí a zároveň závody. Boty měnim taky

často, protože si od DVS beru takový cvičky a jak mám novou desku s novým gripem, tak to roztrhám okamžitě. Takže bych řek každejch čtrnáct dní nový boty. Sponzora na kolečka a trucky nemám, kupuju si to a měnim to nejmíň.

Kdybys měl neomezenej přísun, jak by si měnil?

Hele, s tim kolik mám desek a bot, jsem naprosto spokojenej, takhle mi to stačí. Kolečka bych měnil víc, kdybych měl sponzora, a hlavně ložiska, s nima je to největší průser. Takže třeba kolečka by se mi líbilo měnit jednou za měsíc... No, vono je to těžký říct, protože někdy si uděláš plošku hned a musíš to vyměnit.

Ty máš u Eina svůj pro model. Kolik různejch designů ti už udělali?

Teďka by se měl dělat pátej skejt. První dvě desky byl takovej společnej design se Slovákama, taková slovanská edice. Kluci pak z teamu odešli a od tý doby se dělaj moje samostatný pro modely. Žádný provize ss heelflip wallride na legendárním bulharu v praze

51

z prodeje desek s mým jménem nedostávám. Eina jsou malá rodinná firma, prodávaj kvalitní skejty, ale na takovejhle druh sponzoringu nemaj finance. Říkali mi, že by mi rádi peníze dávali, kdyby se skejty nějak dobře prodávaly, ale víte sami, jaká je dneska doba. Já sem spokojenej za desky zdarma, já víc nepotřebuju.

Dnešek je hodně o natáčení videí. Makáš na něčem?

Připravuju si nějakej materiál do Eina videa, zrovna teď to řešim, co se bude dít. Až tam teďka pojedu, tak budeme něco dotáčet. Bylo by to možná dobrý spojit s novým skatem, co by měl vyjít. Není to ale jistý, je to zatím jen nápad.

Natáčíš si i něco sám na internet?

Jo, mám kameru, chodíme s klukama natáčet, ale když jsou dobrý záběry, tak si je spíš schovávám pro video.

ollie na manualový spot a pak kickflip přes koš nedaleko vany v ústí

Určitě ale takhle na netu sleduješ ostatní. Co tě v poslední době zaujalo?

Na světový scéně vůbec nechápu Nyjaha Hustona na Street League, to mě baví se na tohle koukat. Je to paráda sledovat tyhle profíky, jak to maj zmáklý a jaký triky dokážou udělat na první, to zůstává rozum stát.

Zkouknout videa je taková moje každodenní rutina, když jsem v shopu a nejsou lidi, tak to zkontroluju.

V dnešní době je toho strašně moc, že je těžký si na něco konkrétního vzpomenout. Většinou je to tak, že jakýkoliv video si pustíš, tak nechápeš, protože dneska už se jezdí fakt dobře.

No právě, na to sem se ptal, co ti utkvělo v hlavě.

Teď sem před pár dny viděl nějakýho čtrnáctiletýho kluka, nevim, jak se přesně jmenuje, ale měl tam asi pětiminutovej profil. No a on dělá triky na

52

takovejch velkejch věcech a v takovym stylu, že bych ho okamžitě zařadil mezi nej profíky. No a já to jeho jméno slyšel poprvý v životě a ani si ho teď nevybavim. A takovejhle lidí je v Americe spousta a vůbec je neznáš. Proti tý naší scéně je to úplně jinde.

U nás je pár lidí, co maj našlápnuto dál, ale spousta z nich se tady zakopává. Já už se nevidim v nějakym profi levelu, ale myslim si, že spousta z našich by měla vyrazit směrem západ, zviditelnit se a dostat se dál. Hodně mě baví Marek Zápražný, Maťo Pavlačič a Makak. Ty jak jezděj každej den na Stalinu, tak to maj fakt v noze. Mě baví hlavně technický ježdění, což oni jezděj, a tak je sleduju. Super je, že Marek už jde ven a že ví kudy. Směřuje to přesně tam, kam by to mělo směřovat, pokud se tim člověk chce naplno živit. Hodně mě taky baví Max Habanec, ten má pořád nějaký nový věci, ten je našláplej.

ss bs lipslide na zábradlí u albertu v ostravě

54

Věnuješ se kromě skejtu ještě něčemu?

Asi možná to natáčení a stříhání videí. Občas si něco udělám, ale nepublikuju to. Taky mě baví beachvolejbal, ping pong, moje holka a chystám se, že začnu hodně plavat a taky trochu posilovat, abych nevytuh. Rád jedu ale i na chatu, posekat tam zahradu, bejt v klidu a odpočinout si. Hlavně však jezdím na skejtu, pokud nejsem zničenej. Říkal si, že teď si jezdíš úplně vyklidněně. Jak to máš se závodní trémou?

Já si živě pamatuju ty první závody v Krumlově, to byla neskutečná tréma. Já už jí měl den před závodem a máma a starší brácha, co to jel taky, mě museli přemlouvat. Pak ty první dva tři roky se mě tréma nějak držela, potom se ale třeba na čtyři roky vytratila a já byl v klidu. Před rokem dvěma sem měl taky nervy, i když sem věděl, že o nic nejde, ale chtěl jsem se ukázat. A teď poslední rok to jezdím tak vyklidněnym způsobem, že se mi jezdí nádherně.

Jaký závody si nejvíc pamatuješ?

Závod ve Zlíně, ta Snickers série. Bylo to hodně dotovaný, celkem i konkurence a já tam vyhrál peníze za postup z prvního fleku do finále, pak za první místo ve finále a i best trick. Takže jsem jel domu s necelýma třinácti litrama, to se mi ta cesta dobře zaplatila.

A co triky a spoty, který ti utkvěly v hlavě?

Třeba jak jsme byli v Malaze, tam byla taková mramorová strašně dlouhá zídka u moře, prostě ideální spot. V Římě byla banková kašna z mramoru, úplně neskutečná věc. Triků si cenim třeba z Marseille halfcab flip do obřího banku u řeky, kdy mi kluci z teamu museli dole chytat skejta, aby mi náhodou nespad do vody. Byla to taková strašná rychlost po dopadu, to si pamatuju. Cenim si třeba i nollie inward heelflip backside tailslide shove-it a mám radost z toho switch tailslidu 270 heelflip out. To sem se naučil nedávno a moc lidí u nás to nedělá.

ss fs taislide 270 heelflip out na zídce, co si místní ostravská parta postavila u duhy

Co by si chtěl na skejtu ještě dokázat?

Určitě si chci ještě natočit nějakej dobrej part a doufám, že to vyjde s Einou, a taky bych se chtěl ještě někam podívat se skejtem. Miluju cestování. Chci zase do Barcelony, a jestli vyjdou tripy s HFkem, budu jedině rád. U skejtu zůstanu co nejdýl, budu jezdit závody a budu si jezdit pro zábavu. O tom to vždycky bylo a vždycky bude.

A co budeš dělat za patnáct let?

No možná ty beklipíčka v bazénu, hehe. Doufám, že mi to zdraví dovolí. Nedokážu si to představit, že bych nemoh jezdit. Budu dbát o svoje tělo, abych vydržel co nejdýl.

Máš nějaký doporučení pro ostatní, co dělat za patnáct let?

Ten kdo může, ať se živí skateboardingem, a ten, kdo nemůže, ať si jezdí pro sebe. A hlavně, ať se všichni zamyslej nad svou budoucností a nějak se zajistěj.

Když některý pozoruju, jak skejtujou, skejtujou, ale nesnaží se nijak prosadit do zahraničí, takže nemaj šanci si tim vydělat peníze, a ani nestudujou, tak těmhle lidem bych doporučil začít myslet víc ze široka, a ne jen jednim směrem.

První Search do nový sezony vznikl už na jaře a Šéf ho vyloženě vyzevlil. Nejenže na místo nedorazil spolu s partou stavitelů, ale von nedorazil vůbec a u lopaty místňáky sekýroval smskama.

Na finále tam pak poslal pouze Pankera, aby si slíznul smetánku, a povídání o něm si museli krušnohorský napsat taky sami.

Teda Šéfe, co je tohle za přístup?! text: Erich „Pherdex“ Cinkl, foto: Panker

VÝSLUNÍ

erich cinkl /r/ bs pole jump aneb light my fire baby

57

Oblasti, kde se tenhle spot nachází, se říká Výsluní.

Německy je to Sonnenberg, jedná se vlastně o vesnici v Ústeckém kraji na náhorní planině Krušných hor v nadmořské výšce kolem 740 až 783 metrů.

V současnosti tady žije okolo dvou sta stálých obyvatel, jihovýchodně od města se nachází přírodní památka Lokalita břízy ojcovské u Volyně (tohle je fakt oficiální název – pozn. red.) a severně přírodní rezervace Na loučkách. Prostě maximálně zašitej spot.

V dubnu, asi týden před ŠSS, jsme se s klukama – Neklidskýma lokálama, domluvili na tom, že sem zajedem. Je to asi čtyřicet kilometrů od Božího Daru a asi tak čtyřicet před Chomutovem. Na rovným povrchu hned vedle hlavní silnice leží každý rok neuvěřitelné množství sněhu, protože je to na otevřeným prostoru. Vedle jsou sice nějaký ty stromy, ale přesto v zimních měsících při větší nadílce sněhu, kydanců a větrů tady každoročně nafouká cca 1 až 2 metry sněhu. Jsou to spíše jakési sněhové duny, vlny a boule za sebou v délce kolem kilometru. Sníh tu

kolikrát přetrvává až do konce května, záleží, jaké je počasí, nesmí moc pršet, pak je to totiž hned pryč.

Ve čtvrtek, někdy po obědě mi volá Martin Matoušek, že jsou na spotu na Výsluní a budujou nějaký ty překážky, abysme si v jarním počasí pojezdili, něco natočili a nafotili. Dorazil jsem asi kolem třetí hodiny s kamarádem Lexou. Zaparkovali jsme před dunama, tam už kluci v dobré náladě vymýšleli překážky, a hlavně rozjezd. Byl tam Martin Matoušek, Kryštof Kodl, Martin „Čermi“ Čermák, kiterka Kačka, Tomáš Bolardt, Radek „Grůp“ Grulich, Honza „Kašpi“ Kašpar a jeho young blood Dan Kašpar. Spoustu dalších lidí pak během naší stavby u sněhových dun brzdilo nebo zastavilo, a kochali se množstvím sněhu v půli slunečního dubna a taky tím, co tam vytváříme.

Kousek od nás taky nějaký mlaďasové řádili na kroskách, ale nás lákal pouze snowboarding.

Někdo vytvářel cestu na rozjezd, Mates dělal quartery vedle sebe s mezerou, kde jsem pomohl dořezat rádius a zpevnit hranu sněhovýma kostkama. Jeden

quarter byl odrazovej a druhej dopadovej, uprostřed byly čtyři schody. Pak jsme začali vysekávat sněhový kostky a z nich se stavěla sněhová zídka lemovaná schody se streetovýma náskokama. Ta byla napravo přímo u hlavní silnice. Vedle quarteru jsme usadili kulatinu, použili jsme tu úzkou kládu, kterou zapichujou podél silnice, aby bylo vidět, kudy cesta v zimě vede. Takže velké dík silničářům. Z tohodle pool jamu jsme to do dopadu měli poctivý tři metry, takže jsme si pokládali otázku, zdali na to ta rychlost bude. Po pár speedcheckách se ukázalo, že rychlost byla mizerná na vše, jen ta streetová zeď se dala v pohodě. Proto voláme Pankerovi, jestli by byla možnost si půjčit gumu na roztah z redakce. To tam samozřejmě slyšel Šéf a už hned vymyslel, že to je místo nejvhodnější na RC Search a že když už gumu, tak jedině i s Pankerem a foťákem.

V pátek jsme se probudili do krásného slunečného počasí. Sešli jsme se ráno kolem 9 hodiny před Yetti school na Božím Daru. Já, Martin Matoušek

martin matoušek /r/ stalefish to fakie

dan kašpar /r/ 5-0 na sněhové bedýnce

krušnohorský lokálové jdou do toho

a Kryštof Kodl, a čekalo se na Radka Grulicha a Honzu Kašpara, kteří asi měli večer pernou noc. S Matesem jsme koupili nějaký ty balíky soli na rozjezd a sváču, a pak ještě vyrazili na Neklid na chatu pro nějakej ten vercajk, protože Mates s Kryštofem potřebovali prkno, aby měli na čem jezdit. Všechna tahle činnost kolem nám zabrala nějakej čas a po půl desáté konečně vyrážíme s úsměvem na tváři směr Chomutov přes Klínovec.

Když jsme dorazili na místo, Panker už tam kupodivu čekal a byl v dobré náladě. Pool jam nám zmizel, zrovna ten den silničáři stáhli kulatiny podél silnice.

59

kryštof kodl /g/ invert to fakie

60

erich cinkl /r/ fs to ss 5-0 to 180 out

Tak jsme volali Kašpimu, ať sežene nějakou kládu.

Za Božím Darem ještě byly, tak si jednu vypůjčil.

Připravili jsme gumu na roztah u první překážky, a tou byl quarter. Otestovali jsme rychlost a první se do toho pustil Martin Matoušek. Zkusil fs1 tak půl metru nad hranu a odjíždí. Poté vyprásknul fs1 stalefish metr a půl nad hranu z krásným skejtovým průtahem. Kryštof Kodl zkouší hand plant a po pár pokusech odjíždí, je spokojen a přidá bs air melon.

Tomáš Bolardt vrací air to fakie a fs air. Já jsem si dal fs1, air to fakie a bs1 tail alleyop, a Mates pak zkoušel bs rodeo 540 přes quarter. Dan Kašpar se taky

seznamuje s gumou na roztah a je zrazen. Nečekal sílu praku a po břiše se nechává odvážně táhnout. Kluci na něj pořvávaj, ať se pustí, což udělá, a pak s brekotem vzdává všechny další pokusy. Přeci jen ta guma je pro třináctiletýho týpka asi trochu silný kafe.

Quarter opouštíme a jdeme na další překážku.

Zkoušíme spinu, dáváme různý easy triky. Dan Kašpar s Matesem vrací fs3 přes ruku. Pak se pouštíme do sněhové zdi se schodama a streetovýma náskokama.

Trochu se na překážce rozježďujem a jde se fotit.

Kašpi, kterej měl zlomenou ruku, se ujal kamery.

Dávaj se grindy, různý jedničky do 50-50 a ven.

ss nosepressu ss b1 ven. Po pár pokusech si ťukne do zídky a tvrdě padá přímo na hranu zdi, která byla solidně posolená, a tudíž pěkně tvrdá a ostrá. Vyvázl s odřenýma loktama. Samozřejmě, že to pak zabil a vrací v matouškovským štýýýlu. Dává taky bs1 do ss tail pressu ss1 out a pak pokořuje bs air přes zeď na rovinu v také krásným stylu. Radek „Grůp“ Grulich si přivezl oldschoolovýho burtona z devadesátých let, dává fs grind fs a bs1 ven se setupem spíše na slalom a přidává sjezd schodů po tailu s úsměvem. Kryštof Kodl se nechává roztáhnout gumou a valí směr zeď, odjíždí několikrát nosegrab v mega průtahu do grindu

Mladej Kašpi dává s přehledem fs lipslide a vylepšuje styl. Martin „Čermi“ Čermák dal trik dne na zdi a ani nechtěl. Měl v plánu bs1 do grindu a trochu to přetočil a dává poctivě bs 270 do bora s úsměvem na tváři.

Odjíždí a ani neví, že měl velký štěstí. Další jízdu se mu sekla přední hrana do sněhu a chytá zajíce na dopadu. Nakonec ale odjíždí fs tail press. Tomáš Bolardt dává nějaký grindy, pak se pouští s vervou do bs1 ss 50-50 fs1 ven a bez problémů odjíždí.

A nakonec dává fs board po přední hraně. Při bs tail 270 out bohužel nedotočil úplně a též se mu seká přední hrana na dopadu. MM zkouší fs1 hardway do

a pak do tail pressu. Já jsem si po pár pokusech odjel fs nosepress, fs1 do ss tail pressu ss bs1 ven, a pak bs1 do ss grindu a ss 360 out 2 metry za zeď na rovinu.

Jde se na třetí a poslední překážku, a tou je pool jam s třímetrovým gapem přes oheň. Panker to chtěl mít trochu více zajímavý, tak jsme šli pro nějaký to dřevo, připravili ohniště a posolili rozjezd. Na odpaňování se vrhnul MM, dává fs1 a fs 360 lien v neuvěřitelný vejšce, samozřejmě krásně do dopadu. Ten rozjezd vypadal dost strašlivě, natahovali jsme gumu v pěti lidech a rozjížděli se mírně do kopce. Před námi byla boule, která se musela prošlápnout. Druhej v pořadí

martin matoušek /r/ nollie fs to ss nosepres 180 out

martin matoušek /r/ na rodeo byla tahle překážka moc malá, ale do vzduchu se mates zavěsil pěkně

zálesák kašpi rozdělává ohýnek

na rozjezd používala partička gumu 62

jede Kodl, dává rovňáka a drží bs melon. Jako poslední jedu já, abych taky pokořil gap over the fire. Něco se už na oheň přiložilo, takže už to slušně fajrovalo.

Dávám si fs1, a pak shifty bs1 na první, ale do ničeho většího se už nepouštím, aby mi znovu neprdnul kotník z března na mega butteru v Krušných Horách.

Photo session byla u konce a už jsme jen odpočívali a svačili. Po čtvrtý hodině na hlavní silnici staví týpek, nejspíš jede z Klínoveckého svahu. Vypadá jak George Clooney, je trochu více výřečnej a nejspíš s alkoholem na svahu příliš nešetřil. Docela odvážnej, že si troufá ještě řídit auto, nebo jsme s klukama na omylu a George už je prostě takovej... Zajímá ho, co tady vlastně děláme a tvoříme!? Tak mu odpovídáme, že zabíjíme čas snowboardingem. Já beru kameru tři možnosti na odraz

a natáčím rozhovor, Kodl na něj: „Pojď to zkusit sokole, natáhneme gumu s tebou a můžeš to zkusit na lyžích na nějakou tu překážku.“ Odpovídá, že je pro něj spíše Hollywood a né extrémní zážitky, na to má prý kaskadéra, hehe. Nakonec se s námi loučí a přeje hezkej zbytek dne. My se taky loučíme s Georgem, ale i s vámi. Celý krásný slunečný jarní den byl uzavřen a s dobrými pocity z ježdění odjíždíme do svých domovů. Všem a hlavně krušnohorským riders dík a příští rok zas něco vymyslíme. Peace a horám zdar.

tohle je channel, jedno z daewonových oblíbených míst na skateboarding, dát si kickflip do kamenů ho bavilo. je to tady taková syrová a hrubá zábava, protože nikdy nevíš, kdy ti prkno ustřelí a skončí ve vodě

DAEWON SONG SKATEBOARDING IS ABOUT THE DISCIPLINE Americkej skater Daewon Song se narodil před třiceti šesty lety v Seoulu, v Koreji. Ve třech letech odešel s rodiči na Hawaii a posléze se usadili v Los Angeles. Svoji pro kariéru nastartoval s World Industries, v roce 1999 přestoupil pod Dwindle distribution, kde nejdříve tři roky působil v Deca skateboards a pak s Rodney Mullenem založil Almost. V roce 2006 získal od časopisu Thrasher titul Skater of the Year a do dnešních dnů je považován za nejtechničtějšího a nejkreativnějšího skatera na streetovejch překážkách.

Následující rozhovor vznikl po telefonu v půlce září. text: Radek Hruška

My jsme tady v Čechách trochu stranou pro skateboardingu, zvlášť toho americkýho, takže by si nám moh na začátek říct nějaký novinky z tvýho života za poslední dobu.

Natočil jsem novej velkej part na Bericcs nazvanej New Year‘s Dae, pak pro X Games Real Street kontest udělal video, který se nakonec umístilo na třetím místě. Byl to pro mě docela zvláštní pocit, protože já se těchhle věcí nezúčastňuju, ale ve finále to byla docela zábava s jinejma lidma než normálně. Teď přes léto sem ani nikam necestoval, byl sem doma, makal na hodně rozhovorech a natáčel. Třeba záběry na nový Almost video, který snad do konce roku doděláme, nebo Dae vs Dae, což je takovej projekt ve spolupráci s Almost s DVS 12‘er. Prostě sem se snažil skejtovat, co to šlo.

Někde sem čet, že si vyrost v chudinský čtvrti. My tady u nás máme po čtyřiceti letech komunismu zatím všichni podobný prachy, takže pořádný ghetto si většina z nás moc nedovede představit.

Jaký to tam bylo?

No, nebylo to moc o skateboardingu, spíš všude samý gangy. Snažil sem se tomu vyhnout, ale nakonec sem se do toho taky dostal a chvíli byl gangsterem.

Když vyrůstáš v takovýmhle prostředí, tak je hrozně jednoduchý tam spadnout. Došlo to tak daleko, že jsme udělali noční vloupačku do školy, kde jsme třeba hasičákama vystříkali kabinety blbejch učitelů nebo vykradli bufáč. Samozřejmě nás chytli policajti, bylo mi tenkrát čtrnáct patnáct, a u soudu jsem dostal půl roku odpolední polepšovny. Byla tam celkem legrace, třeba jsme hráli volejbal proti jinejm polepšovnám, hehe. Ale vážně, naučilo mě to v pasťáku rozeznávat dobrý a špatný, a umět se tomu špatnýmu vyhnout.

Díky tomu jsem se z gangu dostal a moh se soustředit jenom na skateboarding.

Když jsme dělali rozhovor s Torey Pudwillem, tak nám řikal, že taky žil v divný čtvrti a skateboard ho od všeho zlýho zachránil.

To mě taky. Ježdění se pro tebe stane vším, nechceš dělat nic jinýho. Na skejtu se může naučit každej, nepotřebuješ k tomu parťáka, trenéra nebo team.

Potřebuješ jenom prkno, jít ven, zkoušet to, a stát se tak žákem a umělcem sám pro sebe. Skateboarding tě naučí se na věci soustředit. Učíš se ollie? Makáš na tom dva měsíce. Chceš kickflip? Další čtyři máš co dělat. Prostě ti to dá disciplínu, která je klíčem k životu.

Začal si jezdit někdy ve čtrnácti, jak to probíhalo?

Prkno jsem dostal od mámy, která toho potom litovala. Docela mi šlo malování, vyhrál sem i nějaký soutěže, takže mě rodiče spíš viděli jako nějakýho umělce. Jenže já pak jenom jezdil, takže se máma rozhodla, že už mi žádný prkno nekoupí. Začal jsem šetřit prachy, kupoval starý prkna od kámošů

65

tenhle pivot grind to fakie dal daewonovi zabrat, místo je to dost zvláštní, ale aspoň to byl challange. pak někdo na spodek dobetonoval rádius, dá se tam už lehčejc najíždět a spot se hned objevil v časákách

66

a mnohokrát doufal, že si třeba někdo skejta zapomene před barákem a já ho budu moct ukrást, hehe. A pak ho přemalovat, aby se to nepoznalo! Měl sem to těžký, nedostával sem od rodičů ani cent. Když jsem měl hlad, musel sem se jít najíst domu. Jediná šance byla, když sem si ve škole nekoupil oběd. Jenže tenkrát stálo jedno jídlo sedmdesát pět centů, takže to trvalo strašně dlouho, než jsem si na prkno ušetřil.

Hladověl sem třeba tři, čtyři měsíce, a pak ani neměl sílu jezdit, hehe. Když mi bylo patnáct, začal jsem dostávat od jednoho shopu dvacetiprocentní slevu, kupoval si tam blanky, a to mi strašně pomohlo. Pak jsem se dostal do školy Rodneyho Mullena, kterej mi po nějaký době začal dávat výbavu zadarmo. A když mi bylo skoro sedmnáct, stal jsem se pro u World

ze schodů nebo ze zdí rovnou na záda, a pak vstanou, zasmějou se a jdou dál. Jako ne vždycky, ale většinou.

Kdyby člověk, co nejezdí, spadnul ze čtyř schodů, tak pro něj letí vrtulník. Já sedmdesát procent pádů končím na zádech, s naraženou páteří nebo žebrama, ale jsem na to tak zvyklej, že když se ráno probudim, tak vim, že pudu jezdit a poteče mi krev, hehe. Ale to je normální, kdyby to tak nebylo, připadal bych si divně. No, možná bych měl vždycky ráno vstát a dát si cvičně ránu do brady na probuzení, hehehe.

Kdy sis naposledy skočil pořádný schody?

Zrovna teďka, když jsme natáčeli pro DVS. Ale já si normálně občas skočim ze schodů jen tak pro sebe, nenatáčim to. Myslim si, že záběry ze schodů by měli

si nejvíc vážim switch 360 flip fakie manny fakie 360 flip. Zkoušel jsem to strašně dlouho, jeden den sedm hodin, pak druhej den pět a už si řikal, že to vzdám. Pak jsem tam šel ještě jednou s kámošem, kterej povídal, že mě bude točit z jízdy. A já na to, že to se asi pěkně unudí, protože je to fakt na hodiny.

No a padlo to tam na sedmej. Je to zvláštní, jak tyhle věci fungujou. Prostě na poslední pokus, kdy už se na to vůbec nesoustředíš, to tam padne. A to je na tom skejtu ta zábava, že nikdy nevíš, jak to dopadne.

Vyzveš to, víš, že to neumíš, ale prostě to zkusíš.

Stal si se pro, když ti bylo sedmnáct. Jak ti šlo zvládat školu?

V tý době nebylo tolik časáků, internet, takže to

tohle se objevilo v new years dae videu na the berrics. daewonovi tady super šel tenhle bs flip fakie manny halfcab flip, kterýmu v čechách říkáme bs flip ss nosewheelie halfcab flip, a na videu to má ještě navíc bigflip out

Industries. Strašně rychle to tenkrát probíhalo, stačilo, abys byl jen trochu dobrej a už si byl pro, hehe. Měl sem radost, ale byl z toho i nervózní.

Teď ti je třicet šest, což znamená, že už jezdíš na pro úrovni dvacet let. Zvládá to tvý tělo?

Teď se cejtím líp než kdykoliv předtím. Měl jsem období, kdy sem jedl crazy věci. Jako třeba steak k snídani, k obědu dvanáct donuts a k večeři dvanáct donuts se steakem, hehe. Ale pak jsem si řek, že je na čase s tím přestat a snažím se jíst zdravě. Samozřejmě si dám občas nějaký sračky, protože chutnaj skvěle.

Muj recept je skejtovat každej den. Když jezdíš pořád, tvý tělo nemá šanci znejistět. Po měsíční pauze se cejtíš na prkně divně, ale pokud jezdíš každej den, neni to žádná změna.

Hustý, že to ještě v těchhle letech takhle dokážeš.

Když sem byl mladší, dělal sem věci s vyšším dopadem. Teď je to víc o technice, jezdím manuály, věci na hranách, to si myslím, že mý tělo celkem chrání.

Cvičíš i nějakou jógu nebo tak?

Ne. Já jenom jezdim. Skateboarding keeps you healthy. Je to zvláštní, když vidíš jak skejťáci padaj

mít ti, kteří jsou na tom nejlepší. Teď sem dělal fakie flip z osmi a užil jsem si to, jenže je tohle nějakej těžkej trik? Takže to zamíchám do sérky, přidám switch 360 flip fakie manual to fakie 360 flip na manuálce, pak to funguje. Prostě ty schody jsou pro lidi, co to uměj, já na nich vypadám jak někdo, kdo si dá do videa kickflip nosewheelie na wheelie boxu. Jako neni to třeba zas tak špatnej trik, ale pokud jezdíš techniku jako já, je to bezcenný. Ve finále však o tohle všechno zas tolik nejde, protože by si měl jezdit hlavně pro zábavu. Make sure you skating for fun. Řikal si, že dáš tlamu, vstaneš, oklepeš se a jezdíš dál. Ale určitě si taky měl nějaký zranění, ne?

Jóó, to měl, to je jasný. Zlomil jsem si kotník, vykloubil rameno, zlomil malíček a pak si ho při jednom dalším pádu kus ubrousil, třikrát rozsek hlavu, prostě takovýhle menší věci. Nikdy ale nic velkýho, co by mi znemožnilo jezdit víc jak šest měsíců. Většinou se všechno dá spravit obvazem a ducktapem, hehe.

Tyhle zranění byly určitě víc než dobře vyvážený slušnejma trikama. Co nejvíc si pamatuješ?

V roce dva tisíce čtyři jsem jezdil na velkejch náklaďákách a u dělal 360 flip lipslide na plochým zábradlí z korby na korbu. Z manuálovejch věcí

nebylo tak náročný. Ve škole sem to ani nikomu neřikal, že jezdim. Žádný jiný skejťáky jsme tam neměli, prostě jenom samý gangsteři a lidi z gangů.

Ale samozřejmě kombinace učení a ježdění nešla moc dohromady. Máš třeba úkol z matiky a místo toho si u stolu maluješ rampu a třikrát šest rovná se ollie 360, hehehe. Naštěstí to pro období pořádně začalo až úplně na konci školy, když jsem byl v posledním ročníku a musel na tour. Takže jsem si pak GED (americká maturita – pozn. aut.) dodělával později.

Docela mě tenkrát ve World Industries postavili před zásadní rozhodnutí, že buď pojedu na tour, anebo nepojede nikdo. Hodně velkej tlak...

Co si o tom mysleli rodiče?

No, já měl takový složitější dětství. Blbá čtvrť, rodiče se docela hádali, byli na sebe agresivní a pak se rozvedli. Měli jsme benzínovou pumpu v South Central LA, jednou dokonce po matce někdo střílel, ale trefili tátu do obličeje. Přežil to, ale pak opravoval auto, a jeden týpek to do něj napálil a otec přišel o tři prsty. Mám mámu a tátu rád, jsou už teda oba dva po smrti, v jinym lepšim světě. Máma umřela, táta pořád pracoval, takže se vůbec nestaral, jestli chodim, nebo nechodim do školy. No, on se ani moc nestaral, jestli mám, anebo nemám hlad.

No... To sem ti ještě před minutou chtěl dát otázku, že na tebe rodiče asi musí bejt pyšný, co si na skejtu dokázal.

Táta zažil období, kdy sem byl úspěšnej, ale přesto mi vždycky řikal, že bych se měl vrátit k malování, hehe.

Ukazoval sem mu fotky, třeba jak skáču z baráku na barák, a on se lek a začal mi to zakazovat. Tak sem ho uklidňoval, že to je bezpečnější, než si myslí, že tam sou natažený sítě. Samozřejmě sem mu lhal, ale aspoň ho tim uklidnil. Bohužel rodiče prostě skateboarding nikdy nepochopili a vlastně mě ani nikdy, kromě ježdění před barákem v dětství, na prkně neviděli.

68

Skateboarding se stal tvým zaměstnáním a ty si jím dokázal vydělat spoustu peněz. Jak si je investoval?

Samozřejmě bych si chtěl ježděním vydělávat peníze pořád, ale jednou budu muset skončit, a tak je potřeba si vytvořit něco pro budoucnost. Pomáhal jsem založit Matix, takže tam mám určitý podíl.

S Rodney Mullenem jsme založili Almost skateboards

a firmu zařadili pod Dwindle distribution. Jsem s lidma z této distribuce už od svých začátků, jsou moje rodina a důvěřuju jim. Takže i proto jezdím za DVS, který Dwindle taky patří. Je důležitý si navázat vztah s firmou, za kterou jezdíš. Oni si váží tebe a ty si musíš vážit jich, makat, co nejvíc to jde, a tlačit značku, aby se vydělávaly peníze a firma se o tebe mohla postarat.

Máš nějaký asistenty nebo manažery, co by se o tebe starali?

Ne, já si všechno dělám sám. Úplně nejznámější a největší skate hvězdy mají teamy lidí, co se o ně starají, ale já se to vždycky snažil dělat jednoduše.

Jsem obyčejnej člověk, dělám věci přímo, propaguju značky, za které jezdím. O byznys věci se starám sám, nevymejšlím složitosti. Když jdu s někým natáčet, tak si od něj ty záběry koupím, abych si s nima moh dělat, co chci. Nenastanou tak situace, že máš natočeno spousta a firmě se nechce kameramanovi všechno zaplatit, že jim to přijde drahý. Já si radši záběry nakoupim, pak to firmě odprodám do profilu,

a co se nepoužije, zbyde na internet. Na tohle nepotřebuješ asistenty.

Vzhledem k tomu, jak to teď ve světě vypadá, tipnul bych si, že v Americe už odzvonilo časům soukromých letadel, kterýma se lítalo na tour?

Skateboarding je teď ve stagnaci, to máš pravdu.

Ale za tu dobu, co jezdím, už to šlo tolikrát nahoru a dolu, že věřím, že se to brzo přehoupne. Vždycky když skate funguje, tak do toho vstoupí velký korporace, a když přijde doba stagnace, tak prostě odejdou do jinýho odvětví. Skate firmy nikam odejít nemůžou, takže maj potíže. Já se nijak na ty korporace nezlobim, ale jsem skejťák, takže nikam neodcházim a pomáhám našemu průmyslu přežít.

Teď je situace taková, že nikdo nemá peníze a jezdí strašně moc nových lidí a jezdí moc dobře. Spousta starších skaterů má strach, že kvůli nim přijdou o práci, ale já v nový generaci vidím výhodu. Pokud tu bude spousta mladejch, tak ten sport potlačí dopředu a dostanou ho zase nahoru.

old star daewon wallriduje zeď. zajímavá shoda náhod, protože old star je taky skateshop v culver city, kde se tahle fotka pro katalog fotila. místo to bylo hrubý a nebezpečný, ale sranda na tom jezdit, místní parta si to tam takhle postavila uprostřed ničeho

Tobě patří Almost. Co jako majitel firmy na desky říkáš na levný blank skejty?

Mně to nijak nevadí, když si lokální shopy dělaj svoje levný skejty. Samozřejmě, že kvůli tomu velký firmy prodaj míň, ale nejdůležitější je, že lidi maj na čem jezdit. Když nemáš na drahou desku, koupíš si levnou, hlavní je, že pořád jezdíš. Ať si každej prodává desky, za kolik chce.

Dneska sem viděl na našem lokálnim street spotu partičku pěti kluků na koloběžkách a nikoho na skejtu. Choděj i v Americe do skateparků lidi s jinejma věcma než se skejtama?

Je hodně věcí, co se dá dělat. Máš koloběžky, in-line, bmx, někdy je to v parku hektický. Ale lidi se musí navzájem respektovat. Párkrát jsem se s lidma bavil, proč třeba jezděj na bruslích, a ne na skejtu, a oni že to zkusili a že je to moc těžký a že je to nebaví. Nic proti nim nemám, ale nechápu, jak někoho nemůže bavit skate. V současnosti je spousta divnejch sportů, byznysmeni pořád zkoušej vymyslet něco, co by bylo

levnější na výrobu a lehčí na učení než skate, takže by na tom vydělali prachy. Když se tady objevily koloběžky, tak to úplně zabily. Každej chtěl mít koloběžku a skejty se přestaly prodávat. Po čase to lidi ale opustilo a už zase víc skejtujou.

Stalo se pro tebe po letech strávených na demech a tour cestování únavný?

Poslední tři roky jsem nikde moc nebyl, spíš se snažím na lokální scéně, filmuju to a dávám na internet. Spousta lidí hledá na netu inspiraci, pořád se objevujou nový a nový záběry, všichni se zlepšujou a je pak těžký udělat něco tak, aby si vyčníval z řady.

Takže sem doma a makám na tom, chci všem ukázat, že se dá dobře jezdit pořád a že neni kvůli věku potřeba házet ručník do ringu.

V mládí si ale cestoval hodně. Pamatuješ si něco ze svý návštěvy v ČR? Pamatuju si, že sem v Praze byl, ale to je tak všechno.

Procestoval jsem strašně moc měst a je těžký si něco

pamatovat, protože je na tour strašnej fofr, pořád seš někde v letadle, pořád ti někdo říká, udělej tohle a támhleto, nakonec se pak vzpomínky slejou do velkýho guláše. Jak ten skateboarding teď u vás vůbec jde?

Zpomaluje to. Trochu se nedostává mladejch, takže ty dvacetiletý nemá kdo tlačit a začínaj lenivět.

Navíc teď nejsou peníze, takže spousta lidí se tomu nemůže věnovat naplno a musí chodit do práce.

Tyhle věci se fakt dějou ve vlnách, takže je potřeba si počkat na tu další a nezapomínat na to, že skate je hlavně zábava.

Co vůbec děláš, když neskejtuješ?

Mě baví editovat a stříhat videa. Už jsem udělal pár menších věcí a lidi vůbec netuší, že jsou moje, ale já to dělám pro zábavu. Kdysi mě bavilo kreslení, ale už to tolik nedělám, už na to nemám tu trpělivost. Kdysi sem hodně chodil i na ryby, ale na to už taky nemám tolik času. Takže když nejezdim, tak spíš jenom tak relaxuju, dávám si pauzičku před dalším ježděním.

tomuhle spotu amíci říkaj death ledge! a neni se co divit, protože když to netrefíš, padáš až dolu, a z těch pěti metrů budeš fakt mrtvej nebo s berlema na hodně dlouho. prostě fun and scarry spot, co víc si člověk může přát. daewon tu dělá kickflip crooks

Máš už ve svym věku ženu a děti?

Byl jsem devět let ženatej, rozved se, ale v poklidu, nehádáme se. Mám devítiletýho syna a z něj mám úplně největší radost. Děti, to je to nejlepší v životě, co tě může potkat. Když jsem si manželku bral, měla dvě malý děti, tak jsem se o ně staral a starám, stejně jako o svýho kluka. Myslím, že nám to přestalo fungovat, že jsem byl hodně v práci. Jenže když tě ten skate tak baví, tak je to těžký. Pořád jezdíš, natáčíš, přes den i po večerech, a rodina se ti pomalu rozpadá.

Ale jak sem řek, snažím se o kluka starat a zařizovat pro něj všechno, co potřebuje, takže jezdim na maximum, abych měl na to peníze.

70

Takže seš teď jakoby svobodnej. Pronajímáš si barák s kámošema, nebo máte byt?

Momentálně žiju v Los Angeles a od tý doby, co jsem se rozved, žiju v hotelu. Takže už dva a půl roku, hehe.

No, aspoň si tam nemusíš uklízet, hehe.

No právě. Navíc neplatíš nic za vodu, za elektriku, za toaleťák, a dokonce mi už za ty léta dali slevu, hehe. Ale vážně, nějaký místo na bydlení si snažím už nějakou dobu najít, ale je to těžký. Nemám moc peněz, platím totiž ještě hypotéku za barák, kde bydlí žena se synem.

Pár otázek pro rozhovor jsem získal od našich Boardmag friends na FB. Tak mi třeba řekni, jak dokážeš kombinovat party a skate?

Tak to jde velmi jednoduše, hehe. Člověk si musí umět užít života, zvlášť když je mladej. Takže jděte a kalte,

ale jako opatrně. Nejenže vás to někdy semele tak, že druhej den nemůžete jít skejtovat, a to je škoda, ale taky se může něco stát. Když se vyprasíte a váš kámoš taky, je potřeba navzájem na sebe dávat pozor. Znám pár případů, kdy si lidi ve vyjetosti něco udělali, třeba jeden týpek spadnul do bazénu a utopil se. Takže běžte, kalte, užívejte si to, ale opatrně. Don‘t party your life away.

Tvoje videa Rodney vs Daeweon jsou hodně známý.

Když se pak člověk koukne na tvůj styl, neni těžký uhodnout, že tenhle starej technickej skater měl na tvůj vývoj největší vliv.

Rodney je člověk, kterej mě našel, vzal mě pod svá křídla a dostal mě do tady toho byznysu. Jsem mu za všechno strašně vděčnej, je to můj mentor a kamarád.

Sleduju ho, jeho kariéru, jak všechno dělá, jak se snaží si posunovat hranice... Prostě je to takovej vzor, kterej si zaslouží následování.

S kým teď nejčastějc jezdíš?

Hodněkrát jezdím sám. Spousta mých kámošů nejsou pro, takže chodí do práce a nemaj tolik času co já. Rád si zajezdím s Cooperem Wiltem z Almost, když je Chris Haslam ve městě, tak jezdím s ním. Rád si zajezdim i s filmařema Brandonem Manzanaresem a Johnem Fitisemanuem, který uměj dobře skejtovat.

Za těch dvacet let sis musel projít různýma fázema. Myslim tim, že si třeba měl jako jenom závodní období a pak jenom točící období a tak.

Nebo si to vždycky všechno kombinoval?

Některý lidi jezděj jenom závody, a když pak vidíš jejich video part, tak to vypadá jak závodní jízda, hehe. Já osobně sem měl hodně dávno období, kdy sem jezdil závody. Pak mě to ale přestalo bavit, ten neustálej tlak a napětí, a začal jsem se věnovat pouze natáčení. Možná ale teď pár závodů pojedu, ještě uvidím. Každej skater ve svých začátcích musí jezdit závody, protože firmy to po tobě vyžadujou, aby sis udělal jméno. Taky se při závodech ukáže, kdo dokáže mít výsledky i pod tlakem. Na druhou stranu jako amatér se ti ty závody jezdí líp, protože nemusíš řešit, jestli vyhraješ peníze a budeš mít na zaplacení hypotéky. Když jako am začínáš, tak od tebe nikdo nic neočekává. Jako pro máš videa, který z internetu zná každý, takže se někde objevíš a lidi po tobě chtějí nějakej trik a to hned a tady. Jednou sem byl na

minirampovym demu a děti po mně chtěly 360 flip do manuálu 360 flip ven a já se jich ptám, kde? A oni, no tady na plošinku a pak zpátky do rádiusu, hehehe.

S dětma je legrace.

Nový formáty závodů, jako třeba Street League, s sebou ale asi nenesou tolik stresu?

Tyhle závody jsou dobrý a úroveň ježdění vynikající.

Navíc se závodí o strašně velký peníze, což je skvělý pro tu uzavřenou partičku lidí, co to jezdí.

Myslíš, že by tě mezi sebe nevzali?

Tak organizuje to určitá skupina firem a ty se prostě snaží propagovat a tlačit svoje jezdce. Aby si se tam dostal, musí tě pozvat. Když tě nepozvou, máš smůlu.

Určitě je pár skaterů, co nejsou super slavný jména

a který by tam měli bejt, protože by určitě zajížděli nějaký výsledky, ale takovej je svět. Někdy se dívám na Maloof cup nebo Street League v telce, je to zábavný a je skvělý vidět skatery vyhrávat tak velký prachy, když obvyklý prizemoney na skate závodech jsou pět tisíc za první místo.

to zvyk, a když jsem přestoupil k Tensor, trvalo mi to šest měsíců, než sem si to vychytal. Na zadnim proto vozim klasicky gumičku a podložku, a na přednim trucku mám dvě podložky bez gumičky. Jezdit na takovýmhle skejtu je, jako kdybych balancoval na kládě uprostřed řeky, hehe.

Hele, znáš se se všema profíkama ze scény, nebo jsou lidi, co si nikdy nepotkal?

Jasný že se známe, je to hodně malej byznys. A navíc, neni to tak, že bys je třeba znal jenom od snídaně z hotelu, ale prostě během těch let jsme se už tolikrát potkali, že prostě o každým víš hodně věcí a jsme tak trochu rodina.

Schováváš si svoje pro modely desek nebo bot?

Ne, svoje věci nesbírám a bohužel je asi pozdě teď začít, hehe. Jeden čas sem si desky schovával, ale pak to rozdal kámošům. S DVS by to bylo lehčí, protože mám u nich zatim jenom dvanáct pro modelů, ale desek bude za těch dvacet let tak sedm set, možná osm set pro modelů.

Už si v rozhovoru zmínil, že ti jeden trik zabere třeba tři dny. Který tvoje video bylo nejtěžší natočit? Řek bych, že asi Almost Round Three z roku dva tisíce čtyři. Bylo v tom tolik různých manuál komb, že mi to trvalo strašně dlouho. Pro lidi, co tolik neskejtujou, to musí vypadat jako stejný triky, jako že jedu po dvou kolech a zase flipuju. Kdo tomu rozumí, vidí, že třeba dělám nollie tre flip nosewheelie a pak nollie tre flip manny tre flip, a že to neni to samý. No a potom třeba tre flip nosewheelie nollie 360 flip, což vypadá jako switch 360 flip fakie manny fakie 360 flip. Nedivim se, že to na někom zanechá pocit, že je to pořád to samý, ale všechno je jiný a trvalo to strašně dlouho natočit, určitě víc jak rok a něco. Ve stejnou dobu sem dělal i záběry na DVS Skate more, na čemž sem tolik nemakal, jen si jezdil spíš pro zábavu na zvláštních místech. No a pak jsem za to Skate More vyhrál Videopart of the Year od Transworldu. Měl sem z toho radost, to je jasný, ale říkal si, jak je to možný? Ale nehádal jsem se a šel si rychle převzít tu trofej, hehehe.

To je strašný číslo.

Dřív se dělaly dvě různý desky za měsíc a pak třeba různý série s x designama.

Všechny nás zajímá setup tvýho prkna. Na čem jezdíš a proč?

Vždycky jsem měl desky 7.758, ale pak jsem přesedlal 7.6. V dnešní době osmiček a širších desek je to výjimka, ale já se na tom cejtim dobře a nepotřebuju změnu. Trucky mám Tensory, jezdím na padesátkách kolečkách, jiný nepoužívám, mám Spitfire se Swiss bearings a Mob grip. A ten mi fakt vyhovuje, že drží jak přibytej, pro některý lidi až moc.

Máš velkou spotřebu desek?

Jezdim na nich, co to jde, neměnim kvůli tomu, že mám na gripu rejhu nebo se odštíp kus hrany. Deska mi vydrží tři a víc tejdnů, jezdím do doby, než mám tail ostrej jak nůž. Některý pro jen tak produpnou desku, protože pop is gone, ale jestli už deska nemá pop, tak ať jí jdou zlomit na nějakej hustej spot a nebo jí daj nějakýmu prckovi.

Takže máš sedmnáct desek na rok... radost tě sponzorovat.

Spotřebuju jich víc. Někdy, když jdu na nějakej hrubej spot a dělám něco těžkýho, tak ta deska odejde dřív. To měnim třeba po tejdnu a půl. A se skate botama to mám podobně. Jezdím je tak dlouho, dokud mi z nich nelezou prsty a pak je ještě podlepim duck tapem a opatlám lepidlem. Sponzoringu si vážím, nezneužívám ho. Kdyby to takhle měli všichni, skate firmy by hodně ušetřily.

Znám případy, že firma posílá lidem sedm párů bot na měsíc. Sakra, kdo potřebuje sedm párů bot? To máš jedny na skate, hiking, biking, joging, hehe. Možná tak tři páry, ale většinou bohatě stačej dva.

Jezdíš strašně povolený trucky, i na videu je vidět, jak se ti při manuálu ten zvedlej truck kinklá. Proč?

Kdysi jsem jezdil na Grind King truckách a ty sou udělaný tak, že šroub se utahuje imbusem do baseplatu. Takže po čase, jak na nich jezdíš, tak se povolej a pak už se vyloženě klepou. Nějak sem si na

Podílíš se na designech desek a bot?

V DVS máme super team designerů, takže jim dávám jenom podněty a nápady, co by se mohlo udělat.

Vždycky mi vytvoří něco na míru, já to zkontroluju, a když se mi něco opravdu moc nelíbí, tak to nechám předělat. To se ale moc často nestává. Moje nový 12‘er jsou úplně nejlepší a nejezdím v ničem jiným. Podobně to mám s deskama, náš návrhář je kreativní, vymejšlí spoustu nápadů a někdy i já přijdu s nějakejma myšlenkama. Je dobrý se o tyhle věci zajímat, protože pak se víc cejtíš součástí toho produktu, který se snažíš propagovat.

Tvuj monogram je DS a jezdíš za DVS. To V je tam co, Varial?

Hehehe. Lidi si dost často myslej, že DVS je moje firma, ale neni. Prostě taková náhoda. Spoustukrát už sem slyšel různý nápady, co to V znamená, třeba Dae Von Song a nebo Daewon Variety of Shoes.

Považuješ se za vynálezce některých triků?

Neřek bych, že jsem nějakej trik objevil. Rodney vždycky říká, že jsem byl první, kdo měl na videu hardflip. Ale ten kluk, co to prej jako první udělal, se jmenoval Ben Gallagher nebo Oliver. Já ani nevěděl, že je to hardflip, my jsme tomu říkali insight kickflip varial. Trik se objevil na videu Love Child, vypadalo to strašně, ale odjel sem to, hehe. Spíš si myslim, že se s mým jménem daj spojit nějaký manuálový komba.

V dnešní době, když chce někdo udělat nějakej trik, co tu ještě nebyl, tak to znamená spojit do sebe dva tři triky. Na netu vidíš pořád nějaký záběry s NBD v titulku jako Never Been Done a o takovýhle triky se vlastně všichni profíci pořád snaží.

Podle mě už je to skoro nemožný, ještě by měla bejt jedna kategorie, jako NBD OTS. Never been done on this spot.

Hehehe, to je dobrej nápad. V dnešní době vidíš hodně záběrů, který jsou dělaný na místech, kde už to někdo kdysi předtím udělal. To dřív vůbec nepřipadalo v úvahu, bylo nepsaný pravidlo, že pokud někdo něco někde udělal, druhej už to tam po něm nesměl dělat.

Dneska to nikdo neřeší, každej dokáže natočit video a dát ho na web, už se to prostě nedá hlídat. A hlavně platí, že pokud někde uděláš nějakej trik a za pár tejdnů ho tam dá někdo jinej, tak si všichni myslej, že právě ten druhej týpek má ten trik. Je to totiž čerstvější v hlavách diváků.

Má v týhle době vůbec ještě cenu skejtovat? Hehe.

Nevykašleš se na to? Aspoň dneska?

Je jedna odpoledne a za chvíli já a fotograf Reda jdeme skejtovat, máme v plánu fotit v San Pedro a jezdit u obří zdi s žebříkem. Pokusím se tam na takový schody přidělat trubku, abych moh udělat grind. Když se to povede, bude to fotka na mojí příští DVS reklamu!

tahle fullpipe kdysi stála v la. daewon se tady poprvé seznámil s artem neck face, což je známej kalifornskej anonymní graffiti umělec. a bylo to setkání hodně zblízka, protože si dal při jednom z pokusů strašnou

73

vašek gába /r/ fs 270 lipslide

šejprů mají na paprsku dost

Snowparky v horských střediscích vypadají vždy podle toho, jak je celýmu projektu nakloněn majitele areálu. Na Paprsku mají štěstí, že pan Mika je vlastník s rozumem, přemýšlí ekonomicky a nemá předsudky vůči lidem, co jezdí na hory kvůli jiný zábavě než hoblování sjezdovky. Se snowparkem mu pomáhá především Michal Urban, dvaatřicetiletej týpek, co se teprv před čtyřmi roky postavil na prkno, ale chytlo ho to natolik, že ho po první zimě přestala bavit sjezdovka a pokukoval po skocích. Následně pak využil známosti s panem Mikou a spolu tu vytvořili jeden z nejlepších parků u nás. A nesmíme zapomenout zmínit Vaška

74

příprava focení

Gábu, hlavního shapera parku, který má na podobě Paprsku taky velkou zásluhu.

Letošní sezonu tu bude park fungovat již třetím rokem a za tu dobu si už vybudoval celkem jméno. Parta ovšem nechce usnout na vavřínech a setup by se měl značně rozšířit. Dokonce teď na FB stránkách Paprsku probíhá hlasování o to, jaká nová masivní překážka má v parku vyrůst. Mrkněte na Facebook.com/snowpark. paprsek. Park bude obsahovat šest platforem, hezky narovnaných do lajny, aby se dalo jezdit plynule z jedný na druhou. Každá platforma má menší a větší odraz a dva raily, k tomu se ještě musí připočítat spin tube

a nějaký barely na srandičky. Všechno pak uzavře ta velká překážka, o který se hlasuje. Nářez, že? Tím to ale nekončí. V přilehlým lesíčku se buduje stash park, právě v těchto dnech probíhá brigáda, a dokonce na sjezdovce vyroste i menší park pro děti, aby si tu mohly dobře zajezdit i snb rodinky.

Za permici zaplatíte čtyři kila na celej den, ale samozřejmě jsou tu různý hodinový a půldenní dealy.

Do parku se samozřejmě bez permice nesmí, ale nikdo to tu ani nekontroluje, protože šest luxusních skoků za sebou se šlapat nevyplatí. Když si totiž ten kilometr skoků dáte, jste rádi, že se můžete vyvízt pohodlnou

filip dobrota /r/ bs 360 tail

text: Radek, foto: Panker

DOMA JE DOMA

PAPRSEK

V rubrice o domácích snowparcích, která snad nikdy neskončí, si dnes představíme resort z oblasti Kralického Sněžníku, tedy z místa lehce odstrčeného bokem. No bokem... Pokud jste třeba z Prahy nebo Brna, tak asi jo, ale například z Olomouce či Ostravy je to do Malého Vrbna u Starého Města celkem přijatelná vzdálenost.

vašek gába /r/ fs 720 melon

sedačkovkou nahoru. A fajnšmekři si můžou počkat na každou osmou sedačku, což je zakrytý vajíčko, kde se dá v klidu a závětří relaxovat. S ubytkem přímo na chatě Paprsek je trošku problém, protože tu mají pořád plno, ale v okolních chatách seženete v klidu noc za 250 Kč na osobu. A dokonce tu teď jedni zapálení týpci koupili ubytovnu Stará škola a chystaj se z toho udělat hostel pro mladý s pokojema třeba pro deset lidí, a za noc by to tady mělo stát jen 80 korun. K tomu

na parku pan rolbař naftu nešetří

76

se musí přidat ještě ceny jídla a pití, točený pivko tu je za dvacet pět, panák kolem tří pětek, hotovky kolem sedmdesáti a klasický žrádýlko za kilo. Prostě to k návštěvě přímo vybízí. Neni se proto ani co divit, že když sem v loňské sezoně poprvé zavítal snowboardový pohárový závod, byli všichni maximálně spokojený a mejdan proběh obrovskej.

O údržbu parku se rolbou stará Michal Urban, kterýho dokonce majitel resortu poslal na jaře do St. Moritz

nasvícený park

marek vladař /r/ boardslide

na školení. Pořádala to tam firma Pistenbully, byl to takovej camp zaměřenej na stavění xxl parků a u ramp, kde učili instruktoři z Ameriky, Novýho Zélandu a tak.

Michal tam od rána do večera jezdil mašinou, naučil se spoustu fint, a dokonce dostal certifikát. Hlavním shaperem Paprsku je Vašek Gába, kterej tu celou zimu bydlí a na parku pořád maká. K němu je ještě přiřazená velká partička kámošů – shaperů, co za ubytko a permici s lopatama pomáhaj. Prostě Paprsek to má

ošéfovaný a park bude ready celou sezonu.

Pokud si sem přijedete zajezdit, máte velkou pravděpodobnost, že se v parku potkáte třeba právě s Vaškem Gábou nebo Patrikem Schwarzem či Filipem Dobrotou, a taky s partičkou docela dobrých lokálních freeskierů. Do parku jezdí taky hodně lidí z Olomouce a z Ostravy, z Čech zas až tak často nezavítají. Ale pokud už se tady nějací Pražáci objeví, vždycky si pochvalují friendly rodinnou atmosféru celýho resortu.

rozzářená parta paprsků, zleva: marek vladař, lizník, správce parku michal urban, filip dobrota a vašek gába

park je podél celý sjezdovky

A na závěr tady máme pozvánku přímo od Michala Urbana: „Lidi, zvu vás na super upravenej park, kde na vás čeká kilometrová lajna, na který si ani na metr neodpočinete. Výborně se tady potom i najíte, máme tu bio potraviny z krav, který běhají v létě po sjezdovce, a kdo je spíš na sladký, může si dát knedlíky s borůvkama, co tu všude rostou po lese. Navíc je tu výborný pivo, mejdany bez problémů, prostě přátelská atmosféra. Těšíme se na vás!“

78

Poslední dobou se Martin věnuje hlavně natáčení videa nebo objíždění závodů. Aby měl prachy, pomáhá tátovi se správou jeho webovek a zbytek času věnuje skateboardingu pro radost. „Nejlepší je, že jsme se teď začali večer scházet a skejtovat se starou partou na Štvanici. Mám z toho fakt radost, protože letos takhle po práci sem na Štváně většinou skejtoval sám, což nebylo terno.“ Do Ústí se Martin Pek vydal proto, že to tam měl docela zmáklý. „Byl jsem v Ústí už předtím s Davidem Chvátalem a povedlo se mi tam natočit dobrý věci.

Vybrali jsme tohle město kvůli tomu, že jsou tamní spoty neokoukaný, na rozdíl třeba od Prahy. A David si taky konečně koupil auto, tak sme s sebou mohli vzít ještě Zápražku a Jakuba Jirušku. Po městě nás potom provázel Jindra Koten, prostě to sedlo, a tak jsem tam jel i na dvěstěčtyřicítku.“ Odjezd byl kvůli počasí několikrát přeložen, až už

kickflip flowers gap

halfcab bs noseslide nollie heelflip u český pojišťovny pod vanou

MARTINA PEKA 240 MINUT

Dvaadvacetiletej pražskej skater Martin Pek se ježdění věnuje už deset let, baví ho to dost, zvlášť v dnešních dnech, kdy se konečně dává pořádně do cajku z vážného zranění nohy, které se mu stalo před rokem. Formu předved třeba nedávným vítězstvím na Českém poháru, nyní ho čeká poslední operace s nohou, pak lehká rehabilitace a odjezd do USA. Martina sponzorují Vehicle, Créme, Streetmarket.cz a LA Fuel.

začal tlačit čas a muselo se vyrazit, i když předpověď ukazovala déšť v celé ČR. Při výjezdu z Prahy bylo všude strašný mokro, obloha ponurá, ale čím víc na sever, tím větší sucho. Martin si focení v Ústí už dopředu připravil, spoty rozmyslel, a tak s Pankerem jeli najisto. Jediný problematický bylo zrovna to první místo, rail ze šesti, kterej našel Jindra Koten, když šel domu z kalby. Martin si nepamatoval, kde to přesně je, a tak chtěl využít Jindrovy služby. „Šli jsme do místního parku a odtud se přes skatery snažili nějak

text: Radek, foto: Panker

80

dovolat na Kotena, kterej měl vyplej mobil. Pak jsme se shodou náhod dostali k němu před barák a na zvonkách ani nebylo jeho jméno. Tak sem to vyzvonil a on pak vykouknul z vokna, hehe. No nakonec jsem se na ten rail dostal a ten kikbek five tam udělal hned, tak během půl hoďky. Měl sem radost, protože při tom prvním točení s Davidem byl dopad kvůli sluníčku strašně rozměklej a nedalo se to odjet.“ Parta se přesunula na gap do banku stojící vedle nějaký kancelářský budovy. „Udělal jsem tady kino

a pak zkoušel helo, ale přišel nějakej sekuriťák a já to nechtěl nějak hecovat a dostat pokutu. Takže jsem se s tim kinem přes kytky spokojil. No, rozjezd ani dopad tu nebyl vůbec dobrej, taková zámková dlažba s velkejma spárama, skoro se z toho nedalo ani odrazit. Dal jsem to asi na pět pokusů.“ Další spot měl Martin připravenej podle starších záběrů na zdi z dlouhejch trojek od Kamila Poče, který tam dělal frontnosl a frontbor. „Jindra mi dal radu, že tady se může jezdit až po pátý hodině, protože to je hned

mohli kluci pustit do focení, bylo třeba asi půlhoďku vyčkávat, protože kolem pořád kroužili fízlové.

Martin ale neztrácel čas, nechal si udělat od Pankera portrét a ještě za rohem objevil rail s deseti s kinkem, na kterej si v hlavě chystá bs grind. „Jen co odešli fízlové, šli jsme na ten stříbrnej rail a já rovnou začal s overcrookem. Při jednom z prvních pokusů mi upadnul zadní truck, zlomil se mi totiž kingpin, což fakt nechápu. Musel jsem si pučit skejta od Jindry, ale ten má takovej strašně těžkej laminátovej skate.

kickflip bs 5-0 na konečný trolejbusu 55 v krásným březně

bs over crooked na zábradlí u hotelu bohemia

vedle pojišťovny. Proto jsem si to naplánoval až takhle na pozdějc. Nejtěžší tady na tom spotě je, že na dopadu je jen kousíček chodníku a pak se seskakuje z obrubníku do silnice. Udělal jsem hned halfcab noseslide bigspin a říkal Pankerovi, že se cejtim, že udělám halfcab noseslide nollie heelflip. Na video sem ho už předtim dal, ale s nic moc odjezdem, protože sem se sek o jednu spáru. Teď to ale vyšlo do perfektu.“ Hnedka za rohem je takovej stříbrnej rail, odkud už má Martin pěkně starou fotku beklipu. Než se tady

Myslel jsem si, že to na tom nemůžu vrátit, hned první tři pokusy byly tragický, ale pak sem se chvíli strašně rozbíjel a nakonec to odjel v perfektu.“ Martin stihnul focení za dvě a půl hoďky a mohli se s Pankerem vrátit zpátky do Prahy. „Bylo fajn, že jsem všechno vybombil takhle za sebou. Když to mám naplánovaný, nedělá mi to problém, a že sem to nakonec zvládnul takhle rychle, je pecka. Bavilo mě to, vyšlo nám to, zvlášť když všude v ČR pršelo a jen v Ústí skoro svítilo sluníčko.“

nollie fs kickflip z devíti na menze v dejvicích

82

JAKUBA JIRUŠKY

240 MINUT

nollie kickflip noseslide na lavičce na hlávkově mostě v holešovicích

Celý čtyři hodiny dostal Jakub „Pašík“ Jiruška na to, aby v Praze ukázal svoje čtyři triky. Tenhle čerstvě osmnáctiletý student Obchodní akademie se skejtu věnuje už devět let, k nejlepším umístěním patří třetí flek na evropským finále WITP v Malmö a nedávno i třetí místo na ČSP v Karlových Varech. Jakuba sponzorují Streetmarket.cz, Supra, LRG a Ace trucks.

Pašíka jsme na dvěstěčtyřicítku vyzvali v době, kdy se hlavně soustředí na dotočení videa Streetmarket.

Volnej čas věnuje objíždění českých závodů anebo odpočinku, protože filmování vražd se každej den nedá: „Točím většinou tak třikrát za tejden, víckrát to nemá cenu.“ Pro svý čtyři triky si Jakub zvolil pražskou čtvrť Dejvice. „Když sem byl mladší, tak jsme tady bydleli

a hodně často jsem skejtoval na Koněvu. Spoty, který jsem si vybral na triky, jsou blízko sebe, prostě znám Dejvice a nenapadlo mě žádný jiný místo, kde by se to za ty čtyři hodiny dalo stihnout.“ Začínalo se ve čtyři, respektive sraz byl v tuhle hodinu, kdy měl Panker dorazit do areálu vysokejch škol na první spot. Dopravní zácpa nebo možná střevní zácpa způsobila, že než se Panker do Dejvic

text: Radek, foto: Panker

84

dosral, bylo rázem půl pátý. Pašík se mezitím aspoň rozjezdil na zemi a mohlo se jít na první spot k menze na devět schodů. V plánu tady byl nollie frontside kickflip, ale nešlo to podle představ. „Trošku sem se tady nadřel, trvalo mi to asi čtyřicet minut. Dal sem si to párkrát ollíčkem, a přesto, že tu nechodili vůbec lidi a měl sem na to klid, tak mi ten nofrontkick ne a ne padnout. Dva metry před odrazem byl takovej kanálek, kterej se musel divně přejet, a pak byla jen chvíle si srovnat nohy a odrazit se. Ale dalo se to.“ Druhej spot byl Koněv, kam je to od menzy asi pět set metrů, takže přesun úplně nejrychlejší. Jakub na tomhle místě strávil v mládí spousty času, a že tam něco padne, byla víc než jistota. „Vymyslel jsem si tady nose wheelie nohel, neměl sem s tím zas až takový problémy a padlo mi to do dvaceti pokusů.

Koněv je perfektní místo s dobrým povrchem, jediná

sedřeš. Nakonec mi to zabralo asi čtyřicet pokusů, něco kolem dvaceti minut.“ Poslední místo bylo opět v areálu vysokých škol, kde je nová technická knihovna s hezkejma lavičkama.

Jakub tady chtěl udělat nollie kickflip noseslide, párkrát si ho tam i posadil, ale pak je vyhodil sekuriťák. Docela prekérní situace, protože žádnej záchrannej spot Pašík připravenej neměl, takže se musela vymyslet nějaká alternativní lavička v Praze.

Kluci se proto přesunuli na Vltavskou, kde je na Hlávkově mostě známý žulový posezení. „Tady to šlo rychle, udělal jsem ten nokick noseslide hned, ale pak si to ještě vychytával do perfektu. Zabralo to asi půl hodiny.“ Panker se podíval na hodinky, bylo 19:29, padly čtyři triky za tři hodiny, a tedy splněno v limitu. „V osm už byla tma, takže jsem to nemoh zdržovat. Snažil

varial heelflip na bolivaru v bubenči

nose manual nollie heelflip na koněvu v bubenči

obava byla, aby nás odsud nevyhodili policajti. Jednou se mi stalo, že tu na mě naběh policajt a vyhrožoval mi pokutou dvacet tisíc za ničení mramoru. Při focení jsme ale měli štěstí a nikdo nepřišel.“ Odbyla půl šestá a druhej trik byl na světě. Pro Pankera to byl jasnej signál, že když to jde takhle rychle, tak si v práci může dát přestávku, a už táhnul Pašíka do sámošky, aby si koupili něco k jídlu a k pití.

Třetím místem se stala socha Simóna Bolívara, která je naproti škole na náměstí Interbrigády. Z Koněva je to opět asi jenom pět set metrů, takže žádná zdržovačka. Jakub tady zkoušel varhel a moc rychle mu to nešlo. „Je tu krátkej rozjezd a vůbec sem nestíhal si na to připravit nohy. Musel sem si počkat na ten správnej pokus, abych to měl dobře přilepený a moh to odjet. Na dopadu je totiž tak špatnej povrch, že když to netrefíš správně a spadneš, strašně se

jsem se vymyslet triky, co by šly vrátit, žádný úplný vraždy. Největší radost mám z nofrontkina z devíti, to je v pohodě. Takhle několik dobrých triků za den jsem zkoušel udělat jenom jednou, když jsme natáčeli v Brně, ale nikdy ne na čas a jenom za čtyři hodiny.

Ale bavilo mě to.“

„Rozjezd byl přes kanálek, pak se muselo vystoupat po šíleným wallu tak, aby mě netrefila větev do hlavy, a nakonec to čistě odjet. Těžká práce.“

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

ONDRA ZÁPOTOCKÝ věk: 19 / stance: goofy / fs wallride / lokalita: secret spot Olomouc / počet pokusů: 1 / sk8 od: 2004 / sponzoři: Puma, Early skateboards Australia, Banshee Bungee, Heroin Heart / setup: tajemná DHC ryba se zelenejma ploutvema, boty Puma S / foto: David Horváth (Dhcproduction.cz)

„Byli jsme fotit s Matějem, jeli sme se mrknout do Lišova, ale nikdo se tam k ničemu neměl.

Tak sem si řek, že bych zkusil tuhle kravinku.

Vrátil bych to dřív, ale blesky mě furt oslepovaly a nevěděl sem, kam dopadám.“

VLÁĎA HLAVÁČEK věk: 27 / stance: regular / skate jam / lokalita: Lišov / počet pokusů: 20 / sk8 od: 1999 / sponzoři: Vox, Kill, Final / setup: deska Kill 8 (střední konkejv), kolečka Bones 53 mm (širší), trucky Independent 139 (vysoký, měkký), ložiska Bones Swiss, boty Vox Justin Strubing / foto: Panker (Panker.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

HTTP://SKATESHOP.ABADON.CZ TEL: 602.426.923

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

ARNOŠT CERAL věk: 24 / stance: goofy / backside crooked grind nollie frontside kickflip out / lokalita: Praha Troja / počet pokusů: 30 / sk8 od: 2000 / sponzoři: Horsefeathers, Osiris, Impala skateboards, Soho wheels, Streetmarket, Bryxle.cz / setup: deska Impala 8 (střední konkejv), kolečka Soho 50 mm (úzký), trucky Thunder (nízký, středně tvrdý), ložiska Abec 7, boty Osiris Caswell Berry / foto: Panker (Panker.cz)

„Byl jsem točit s Petrem Komárkem pro Soho, chtěli jsme jít na tenhle spot, kterej nebyl zas až tak jednoduchej.

No a úplnou náhodou jsme tam potkali Pankera, kterej tam fotil nějaký bikery.“

„Fotilo se to na DC meetingu a šlo to hodně rychle, protože už se nám chtělo kalit. Bylo tam totiž zadarmo pivo, prase, prostě hollywoodská party.“

MAREK ČEJCHAN

věk: 20 / stance: goofy / frontside indy / lokalita: DC meeting na statku / počet pokusů: 1 / sk8 od: 2001 / sponzoři: Vehicle store HK, Freedome.cz, Euro zlatnictví, Event music bar, Monster energy / setup: deska Peace 8 (střední konkejv), kolečka Bones 53 mm (širší), trucky Venture (vysoký, tvrdý), ložiska Powell Abec 7, boty DC Kalis / foto: Panker (Panker.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

FIZZA.IT ALESSANDROBELLUSCIO.COM

DAVID BERTSCHINGER - MAZE HELMET & I/O GOGGLE

SMI THOPTIC S. EU

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

„Šli jsme fotit s partou a objevili tenhle rail. Byl tam celkem špatný dopad, ale nakonec to padlo.“

DAN KOČÍŘ věk: 18 / stance: regular / frontside boardslide / lokalita: Bruntál, průmyslová škola / počet pokusů: 15 / sk8 od: 2004 / sponzoři: Meatfly, Shake Junt / setup: deska Meatfly 8 (střední konkejv), kolečka Deathwish 53 mm (užší), trucky Theeve (vysoký, měkký), ložiska Shake Junt Abec 7, boty Etnies Barge / foto: Jakub Barčík

„Matěj dofocoval rozhovor do Boardu a chtěl v Týnu udělat něco na schodech.

Dal si ale hroznou a já mezitim našel tenhle spot.“

MARTIN KALENSKÝ věk: 20 / stance: regular / backside tailslide / lokalita: Týn nad Vltavou / počet pokusů: 15 / sk8 od: 2003 / sponzoři: Streetmarket ČB / setup: deska Eina 8 (střední konkejv), kolečka Kill 52 mm (úzký), trucky Venture (nízký, tvrdý), ložiska Bones Reds, boty Nike SB Blazer / foto: Panker (Panker.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

Čest starý, tak se nám na úvod představ.

Zdravím, tak jmenuju se Daniel Vojtaš, pocházím z Havířova a je mi momentálně osmnáct let.

Osmnáct jo, tak to jsi zrovna nastoupil do maturitního ročníku, ne?

Hehe, přesně tak, letos začne pořádné hrocení pocení.

Spíše mám ale štěstí, že jsem v tom maturitním...

Dělal jsem totiž reparáty, který naštěstí dopadly dobře.

V nějakých předmětech byly problémy, nebo jsi do školy moc nechodil?

To ne, zas nejsem typ, kterej by na to sral, protože samozřejmě tu maturitu opravdu chci. Spíše se jednalo o to, že v dotyčným předmětu nesmím chybět na určitý hodiny a já zrovna ve chvíli, kdy tato hodina

byla, jsem byl na tour v Alicante ve Španělsku. Takže vlastně jak jsem se vrátil a chtěl si dotyčné hodiny nahradit, tak jsem už šanci nedostal, nebo spíš dostal, ale v podobě opravných zkoušek, hehe.

No radši pryč od školy. Pověz mi, co jsi v tom Alicante dělal?

Tak byla to moje první pořádná skejtová tour mimo ČR, na kterou nás pozval Picnic skateshop v Alicante. Jeli jsme vlastně já, Honza Kesler a s náma ještě Martin Jurášek, protože chtěl navštívit partu z Alicante.

To zní skvěle! Co bylo cílem této tour?

Tak samozřejmě nejvíc točení a focení na super spotech. Hlavně jsem ale rád, že jsem poprvé pořádně zažil tour, jak má opravdu být. Vlastně že za dobře odvedenou práci jsi byl dobře ohodnocen, od party

z Alicante jsem se naučil mnoho, za což jsem jim hodně zavázán. Měl bych tam jet asi i někdy na konci října. Takže nelze dodat víc, než že se těším jako malej, jak na skateboarding, tak na místní život.

Tak ať ti to vše vyjde! Jak je to vůbec s havířovským Picnicem? To je nějaká pobočka toho španělského Picnicu, za kterou vy jezdíte?

Přesně tak, Picnic v Alicante je základna všeho a nyní je vlastně pobočka jak v Havířově, tak na Slovensku, kterou si nedávno otevřel Petr Molec.

Tak se to teď v Havířově začíná trochu hýbat...

Právě, vše začlo letos. Krom pobočky Picnic skateshopu jsme si letos i postavili v bývalém kulturním domě Dukla dřevěný skatepark, který je vlastně již hlavním místem skejtového rozvoje u nás

360 flip gap to fakie na dukle

DANIEL VOJTAŠ Na severu Moravy, což už teda ale vůbec neni Morava nýbrž Slezsko, jezdí jeden fajny synek. Zatim něnapadně, ale my mu my věříme, že z něj jednou něco bude.

A abychom vam dokazali, že tady naprazno němlelem bantem, připravili jsme pro vás následující čtyři stránky textu a povídání s pořadnym Haviřovakem.

98

text: Tomáš Kopáček, foto: Panker

COMING SOON

fs lipslide na zábradlí u jitřenky

bs bigspin flip gap na podloubí

v Havířově. Další výhoda je, že konečně můžeme skejtovat i přes největší deště nebo zimu. Řekl bych, že v Havířově se toho bude dít ještě hodně.

Teď jsi mi přímo nahrál do karet, protože za chvilku jsem se tě chtěl na Duklu zeptat. Pověz mi teda, co to vlastně ta Dukla je, jak vznikla a jak funguje?

Hehe, tak Dukla je vlastně bývalá hornická šachta, která měla i svůj kulturní dům, na kterém už nějakých pár let byly provozovány tekno akce. No a vlastně výhoda byla, že pořadatel těchto akcí byl náš známý a dovolil nám si tam přes zimu skejtovat. Jakmile jsme stáli v tom velikým prostoru a jen se nám hlavou promítalo to, co se tam může zrodit, byla to pro nás velká výzva. Tak jsme vlastně nějak začali, od mini bedýnky a trubky na zemi se asi po půl roce zrodil doslova luxusní skatepark. Sice trochu v punku dá se

v poho, tak bych rád zkusil i vysokou školu, sice ještě nevím přesně kterou, ale nějakou určitě. Ono někdy i hodně přemýšlím nad tím jet do Prahy a zkusit štěstí tam v nějaký práci, jestli se naskytne dobrá příležitost nebo tak. Kdo ví, za našich momentálních podmínek jsem v Havířově spokojen, a co bude po matuře, to, pořád jistě nevím. Do tý doby ale už budu mít snad jasno.

A jak to vypadá s partou v Havru? Jezdí dost lidí?

Tak s partou je to různé, jezdí nás tady docela dost, jenom každému samozřejmě, jak se chce. Nás, co jezdíme někam na závody, je o něco míň, ale pořád jsme v tlupě, hehe. Jinak lidí, co tady vraždí a dělaj prasárny, je dost, jenom se některejm vůbec nechce pro svůj rozvoj něco dělat, což je velká škoda. Mít tady o něco víc schopných lidí, tak to vypadá hned jinak.

Jak to je vůbec se streetem? Jezdíte spíš ve

Thunder a nic z toho už nemám, tým je prej celej rozpuštěnej. Jinak od Picnicu španělskýho desku dostanu, jakmile je vidět, že skejtuju a že něco dělám, tak se dá v poho domluvit. Český Picnic ale nemá ještě takový rozpočet pro team, takže tam dostanu akorát dobrou slevu.

Jak bys zatím zhodnotil tento rok? Myslíš, že něco děláš, že se snažíš?

Tak řekl bych, že ano, je pravda, že jsem zrovna moc českých pohárů neobjel, zato jezdím na jiný závody.

Něco se letos i natočilo a myslím, že ještě určitě natočí, a fotek z tohohle roku je taky dost, tak si myslím, že pořád funguju. Hodně se i stavělo na Dukle, to je taky vlastně velká část práce pro skateboarding.

Jsem s tímto rokem určitě spokojen.

To je jedině dobře a jen ať ti to dál vydrží! Vidíš se, třeba jednou, že s tebou takhle budu dělat velký

skateparku, nebo v Dukle?

Spíš nejvíc ta Dukla, spoty tady sice nějaký jsou, ale neseženeš tady schopného člověka, kterej by s tebou na ten spot šel něco natočit. Jedině když máš stativ, hehe. Jako někdy se stane, že se parta potočí, ale většinou stylem, že záběr je k nepoužití. Takže ten stativ je mnohdykrat lepší.

Jak to máš s kompletem?

Tak skejtuju nejvíc šířku desky 8.25 a 8.38.

Momentálně mám desku zlomenou, tak se snažím sehnat na novou. Po dlouhý době vím, jaký to je, koupit si skejt za svoje, a není to žádná sláva, hehe.

Trucky mám Thunder Malto, ty nejširší, a kolečka mám zrovna Jart 54, no a ložiska jsou ze směsi všeho možného. Šetříš na desku? Co se stalo s tvými sponzory?

Přesně tak, jezdil jsem vlastně za Antihero, Spitfire,

rozhovor? Prostě titulka a třeba desetistránkový rozhovor jen o tobě?

Tyjo, to by bylo dost supr! To bych velice rád. Velký rozhovor, to by byla pecka, tyjo deset stránek, uff, to je husté!

Jestli to tak s tebou půjde dál, tak se jednou dočkáme! Teď chvíle díků, vzkazů a moudrých poselství pro naše čtenáře.

No tak samozřejmě největší dík patří Picnic Genuine Skateshop za největší podporu! Každopádně děkuju taky tobě za super rozhovor a všem, s kterejma skejtuju! Na nějaké moudra moc nejsem, ale všem, co si toto čtou, přeju kvalitní skateboarding, a hlavně neomezenej a nekonečnej progress! Nechť žije Skateboarding.

crooked na mostě podlesí

říct, ale je tam spoustu zajímavých překážek, které ani v normálním skateparku neuvidíte. Například radiusový wallride s dírou, bedna s dlouhým bankem přes sebe a jinak samozřejmě rádius, danger bank, spina, rail, bedny a vše na sebe krásně navazuje. Teď před pár týdnama tam proběhly první závody, které byly podle mě na dost kruté úrovni, všichni, co přišli, vlastně ví. Jinak momentálně KD Dukla je normální veřejný skatepark, kde si může jít zajezdit kdykoli a kdokoli po zaplacení nějakýho drobného vstupného.

A kdo by měl zájem tam zůstat déle, tak nahoře jsme udělali v poho kvartýry, kde může kdokoli přespat.

Tak to se tam přes zimu budeme často vídat! Říkám si, když budeš mít po matuře, plánuješ pak nějakou výšku mimo Havr. Ale co se podmínek týče, máte se tam líp než v Praze, bych řekl!

No tak vlastně jestli udělám maturitu tak nějak

101

varial heelflip ze zdi v dejvicích

102

fs nosebluntslide pop over na vyšehradě

kickflip z devíti schodů na suchdole u zemědělský školy

Jak ti šlo focení do tohoto miniprofilu?

S focením jsme moc problémů neměli, kromě jednoho spotu, kde mám fotku kina, který skoro nedělám.

Neměli jsme moc času, protože nás už sekuriťák vyhazoval, ale naštěstí to tam nakonec padlo. A pak jsem se jednou musel jít domů převlíct do světlýho oblečení, abych nesplýval s pozadím, hehe. Jinak proběhlo focení úplně v pohodě.

Co hudba? Před pár lety si byl Zerák jak cip, v šatníku si měl tak 90 % černýho oblečení. Potom tě ale člověk potkal v totálním G rapu…

Asi každej si projde zezačátku pár styly. Pak ale přijdeš na to, že jsi takovej, jak to sám cítíš. Nemá cenu si na něco nebo na někoho hrát, to je ta nejhorší věc. A hudbu poslouchám podle nálady, ale mám svoje oblíbený skupiny, který si jedu pořád.

Prázdniny jsou definitivně za námi a pomalu se blíží sychravý období. Co letošní sezona?

Letos jsem chtěl začít jezdit ČSP, ale nakonec jsem se rozhod pořádně točit, abych mohl vydat nějaký video, kterým bych se mohl víc zviditelnit. Chystám promo pro Streetmarket, na kterým jsem pracoval celou sezonu. Snad se moje úsilí vyplatí, hehe.

Obchodní školy jsou známý především díky pěknejm holkám. Sladkejch sedmnáctek není nikdy dost…

Holek ve škole je fakt o hodně víc než kluků, ale nějak je neřešim. Jsem tak pilnej student, že na ně ani nemám čas.

Nejvíc si tě člověk všimne na Stalinu. Jak to?

Na Stalinu jezdím nejvíc, protože odtamtud bydlím asi deset minut. To místo je prostě nejlepší.

Máš nějaký mimoskejtový aktivity?

Na mimoskejtový aktivity nemám moc čas. Svoje volno nejvíc věnuju skejtu.

Slyšel jsem o tvý práci v SM shopu. Jaký to bylo?

Nebyla to ani tak práce, ale školní praxe, a bylo to dost v pohodě. Ostatní ze třídy se mučili někde na poště a já si chilloval ve Streetmarketu, hehe. A to, že mě SM shop podporuje mi pomohlo, protože jsem věděl, do čeho jdu, a nemusel jsem se při prvních zkušenostech s prací ničeho bát.

Co budeš dělat po dokončení obchodky?

Určitě bych chtěl na vysokou, ještě nevím přesně obor... Snad se mi to do konce střední vyrýsuje.

A jaký máš plány ohledně skateboardingu do budoucna?

Tak mířim rozhodně výš a výš. Chtěl bych dosáhnout nějaký větší podpory, protože pak tě to posouvá dál, když se nemusíš starat tolik o vybavení. Samozřejmě vím, že nic není zadarmo.

To je jasný. Tak dej něco na závěr!

V první řadě bych chtěl poděkovat rodičům za podporu, pak všem ze SM, všem kámošům a Boardu, že mi dal šanci udělat tenhle miniprofil.

MATYÁŠ HAVRÁNEK text a foto: Tomáš Frkal

Dneska jsme chytli mladýho nadějnýho bažanta na pražskym štrýtu. Jmenuje se Matyáš Havránek, je mu sedmnáct let, chodí třetím rokem na ČAO 5 a jezdí za skateshop Streetmarket.cz.

trojlístek je velmi těžká překážka na najetí

mnichovská kolíbka je velmi přísná. taková německá

pohled na bazén z jedný strany

přistálo ufo, utíkejte

pohled na bazén z druhý strany

z tribuny je super výhled

Na Německou výpravu vyrazil Panker spolu s Ivem Práškem, Mirkem Tovaryšem a vzali s sebou stavitele Zrzu, aby si na starý kolena taky ještě něco užil.

V plánu bylo objet několik bazénů, ale my je do článku ani dávat nebudeme, my se rovnou podíváme na to nejzajímavější, a to do mnichovskýho Hirschgarten, kam přistálo UFO. Až jednou tohle místo budete sami hledat, určitě ho nepřehlédnete a pochopíte...

Jen co do létajícího talíře vlezete, vaše srdce zaplesá.

Na první pohled to tady vypadá jako ráj, mají tu velký trojlístkový backyard pool s death boxem, schodama, mozaikou a pravým pool copingem. Hlavní bowl je rozdělen na několik částí proměnlivé výšky, uprostřed na vás čeká boule a na jedný straně bazén ústí do

velký rampy zakončený cradlem. Podsud všechno na jedničku. Jenže pak do toho vjedete a říkáte si, že to není ono. Lajny se nedaj moc najít, bude vás to spíš trápit než těšit. Dá se to najet, ale budete potřebovat víc než jednu návštěvu.

Nejzajímavější na celém projektu je, jak celý vznikl. Mnichovská radnice se rozhodla komplet zrevitalizovat plochu po bývalém nádraží, takže tu postavili přírodní park, cyklostezku, dětská a sportovní hřiště, a protože místní skaters pořád volají, že v Mnichově není skatepark, vyčlenilo se i pro ně pár éček. Vypsané výběrové řízení pak vyhrála akční betonářská firma, která staví mimo jiné i mosty a vyplivla tu 900 m2 velké dílo za jářku neuvěřitelných

1,2 milionu Eur. Tahle cifra nadzvedává všechny německý skatery z desek, protože i na západní poměry je to víc než přehnaný. Mluví se tu tiše o tom, že za takovýhle prachy tu mohly stát parky dva, ale kupodivu politiky z korupce nikdo nepodezřívá...

Spíš se vysoká cena přisuzuje nesmyslným hlukovým stěnám kolem.

Na názor jsme se zeptali i Mirka Tovaryše, kterej má bazény hodně rád. „Je to tu takový roztahaný a na muj vkus spíš pro vertaře. Možná sem neměl den nebo neumím lítat v třímetrovým rádiusu, ale pozoroval sem i Pankera s Ivošem a oni se taky moc nechytali.

Do cradlu na konci sem se ani nejel podívat, já mám z toho respekt už z Innsbrucku. Nechci znít negativně,

ivo prášek /g/ fs indy v trojlístku

text: Radek, foto: Panker

asi tady jezdit půjde, ale budeš se to muset nejdřív naučit. Jinak aréna je to takhle na první pohled pěkná, ale pak se začneš rozhlížet a přijde ti, že je tu strašně nevyužitého prostoru kolem. Například jedna protihluková stěna by byla nádherná na projetí, ale nejenže je před ní kanálek, ale i zábradlí...“ Až pojedete někdy směrem na jih nebo třeba přímo do Mnichova, udělejte si na hoďku čas a jeďte si sem zaskejtovat. Nejspíš to pro vás nebude napoprvý super zázrak, ale kde jinde se vám takhle blízko domova naskytne šance si zajezdit v parku za skoro třicet milionů korun? I když kdo ví, třeba nějaký lokální šíbři dokážou podojit rozpočet u vás ve městě a dočkáte se dvou asfaltovejch boulí za čtvrt miliardy :)

Někdy v půlce prázdnin přišel Panker s nápadem objet pár německých bowlů a přivízt z toho reportáž. Všem na redakční poradě bylo jasný, že slovem reportáž jenom maskuje skutečnej důvod, a to, že si chce jet do Německa sám zaskejtovat.

Ale co, bylo léto a lidi by na sebe měli bejt hodný. A tak jsme ho tam poslali.

HIRSCHGARTEN POOL ZA VŠECHNY EURA

105

to něco, na co bych se koukal, než jdu skejtovat.

Respekt za jeho originalitu, takhle skejtovat moc lidí nenapadne. Zejtra musim zkusit skákat schody s disasterem na odrazu,“ směje se Max. Dalším muzikantem, který zasáhne do dění, je elektronický vetešník, šoumen par excellence a vůbec pachatel mnoha hudebních neřestí, které stojí za povšimnutí.

Dan Deacon nejdříve rozhýbal domácí scénu v Baltimoru, aby posléze svým super lo-fi vybavením a smyslem pro absurditu ve vizuální i hudební oblasti nakazil zbytek světa. Obě jeho vystoupení v Praze byly událostí, na které se jen tak nezapomíná. Něco mezi spartakiádou a punkovým koncertem, které plnoštíhlý principál režíroval od stolečku pod pódiem. Ale aby nedošlo k mýlce, jeho autorská hudba obstojí i bez manipulací s davem a legračního šmoulího efektu, který si Dan s oblibou nasazuje na svůj hlas. Zvláště poslední dvě desky by neměly uniknout nikomu, kdo se zajímá o energickou analogovou elektroniku v duchu Fuck Buttons nebo čerstvě K-X-P. Jako první ochutnávku tu máme kousek Get Older z předloňské desky Bromst.

Další part udělal Maximovi radost: „Kecy, tam je i Riley Hawk, to by mohlo bejt dobrý, ne? Konečně normální skejtování. Pamatuju si ho už z videa v Tony Hawkovi, tak se divim, že u toho furt zůstal. To se povede jen málokomu. Když tě k něčemu vedou rodiče, to tě asi moc nebaví, a navíc když je tvůj otec Tony Hawk, to musíš bejt v celkem velkym stínu. Profil byl dost krátkej, ale člověk si hned všimne jeho super

stylu.“ A hudba k Rileyho profilu je další z projektů Bena Coopera, tentokrát pojmenovaný Patients.

Dlouhou dobu Ben psal nekytarovému pseudonymu písničky pouze do šuplíku, až z toho nakonec vznikla intimní deska Thank You For Participating. Skladba Body Song, která na videu zazní, je postavena pouze na hlasech autora, tleskání a úderech na vlastní tělo.

Kody Kohlman je dalším z řady pro nás nezmámejch amatérů, který by tady v ČR určitě jezdili první ligu. „Kody má v profilu obrovský věci a zaujal mě hlavně ten jeho bs body varial z gapu. Všímám si, že většina záběrů v A Happy Medium 2 je točená v noci. Je vidět, že dost vyhazujou,“ dodává Maxim. Ani tenhle profil nepohání kupředu adrenalinem naspeedovaná muzika, ale jemná freakfolk-popová hudba, které samorost z Floridy Michael Parallax v posledních pěti letech natočil celou horu. A nechává jí volně ke stažení na svém Bandzone profilu michael-parallax. bandcamp.com. Najdeme zde i jemnou písničku Ghosts (Spirits Come In), která je nejen otvírákem loňské kolekce Mountain, ale i průvodcem Kodyho triků.

Jedinej dvouprofil patří Brettu Woodwardovi a Ericu

Maxima jsme se na začátek optali, jak moc sleduje skejtový videa: „Na takovýhle full length projekty se už moc nedívám. Spíš na netu čekuju kratší videa riderů, co mě zajímaj. Vlastně sem neviděl ani první díl Happy Medium, je to pro mě novinka a vlastně ani nevim, co od toho mám čekat.“ Jó, žijeme v době internetu. A Happy Medium 2 má stopáž sedmačtyřicet minut, a čí profily nabídne, se dozvíme v intru.

Video rozjíždí John Motta a Max k jeho ježdění dodává: „John se snaží jako obvykle dělat něco jinýho než ostatní, což se mi líbí, ale na druhou stranu to člověk nemůže plně ocenit, když na těch spotech nebyl a nezkoušel tam skejtovat.“ O hudbu se stará Ben Cooper, týpek, který v devatenácti kvůli poranění zad musel přestat skejtovat, a tak si založil první kapelu.

Dnes má projektů hned několik a některé z nich se představí i v dnešním videu. První z nich, Radical Face, dostal nebývalý prostor doprovodit první dva profily, jak Johnyho Motta, tak i následujícícho Tylera Franze. V obou případech sáhli tvůrci videa po desce Ghost, která mladému písničkáři vyšla na berlínském labelu Morr Music. Jak pomalejší písnička Along the Road (John), tak následná Welcome Home (Tyler) se

Spolupráce bratrů Bustera a Huntera O’Sheaových přinesla po nějaký době očekávanej druhej díl nezávislýho videa s názvem A Happy Medium. Už minule to byl strašlivej nářez a bylo by s podivem, kdyby parta kolem týhle bratrský dvojice znovu nevyprodukovala totální pecku. Video jsme pustili i Maxovi Habancovi, kterej veškerý ježdění okomentoval, a vše jsme doplnili informacema o kapelkách ze soundtracku.

díky zasněnému folkrockovému doprovodu s indie click’n’cut omáčkou dostane až hippie odleskům.

Napomáhá tomu i Benův vokál, který připomene výše posazený hlas Paula Simona.

Pokračujeme s neznámym týpkem jménem Tyler Franz. „Myslel sem si, že originální místa budou jen v prvním profilu, ale nakonec to vypadá, že jima bude protkaný celý video. Tenhle profil nechci shazovat, ale Tyler mě úplně nezaujal. Ale ten drop z baráku byl fakt šílenej, vůbec sem nečekal, že se něco takovýho stane, hehe,“ komentuje Max druhej profil.

Part Jeffa Stevense je něco, co se opravdu jen tak nevidí. Prostě co trik, to perla. „Jeff si vymyslel svoji vlastní disciplínu. Je to hustý a zajímavý, ale není

text: Mirek Kvapil (sk8), Pavel Zelinka (msc)

A HAPPY MEDIUM 2

rickolus

michael parallax

dan deacon

electric president

107

který si absolutně nedokážu představit dělat na vlastní kůži. Zaujal mě hlavně ten var na konci, kde Lutzka onehdá dělal fs flip.“ Tohle bylo prostě Bangin, který garážová partička The Willowz, samozřejmě z Floridy, podmázla pomalejším kouskem Evil Son. Přitom rockových vypalovaček natočila od roku 2003 nepočítaně, a dokonce na jednu z nich, I Wonder, vznikl klip v režii známého Michela Gondryho. Jejich folkový sound, pro který byly svého času vynášeni do nebes, postupně obalují čím dál poprockovějšími aranžemi, a stále tak udržují fanoušky v nejistotách, kam se jejich kroky vydají příště.

A HAPPY MEDIUM 2 radical face

Thomasovi. „Já v tom videu snad zatím neviděl žádnej známej spot. Všichni jezděj dost sketchy věci, a ani tihle dva nejsou výjimkou. V paměti mi utkvěl třeba ten noseslide s výtrhem na mostě, pochybuju, že by tohle někoho jinýho napadlo. Znovu mě víc jak samotnej skateboarding zaujaly ty spoty, kde jezděj.

Jak tohle můžou najít?“ Jo, Happy Medium parta opravdu dokáže zajezdit úplně na všem. A znovu k tomu hraje Dan Deacon a jeho nátlakově analogová, taneční elektronika. Mimochodem Dan v posledních letech nevystupoval pouze sám, ale také se nechal doprovázet 14 bubeníky, kteří ho vyhnali poprvé na pódium. Nedávný oslavenec třicátých narozenin se vrátil z evropského turné a plánuje natočit nové studiové album. Deska Bromst, ze které pochází i kousek Snookered, je totiž už dva roky stará.

Následujou friends, který Max popisuje slovy: „Tohle je prostě klasická montáž z americkýho videa. Pár známejch tváří jako David Gravette a super triky všech možnejch stylů.“ V týhle části je opravdu dobře vidět, jak se lidi v Americe nebojej originality. A bejt jinej se nebojí ani Ben Cooper s Radical Face a čtyři roky starou deskou Ghost. Tentokrát zazní kousek nazvaný Glory. Pokud vás tento projekt zaujal, vězte, že brzy vyjde nová deska pojmenovaná The Roots, kterou už teď předchází první ze tří EPček, které Ben nabízí na domovských stránkách kapely Radicalface.com volně ke stažení.

Další fakt zajímavej a hodně odlišnej profil má starej známej z prvního dílu Derek Tracy. A co na jeho skateboarding říká Max? „Derek má dost vtipný intro a pak následuje snad ještě vtipnější ježdění!

Nebojí se to tam narvat rukou a třeba takovej early grab do smina je fakt přehnanost. Snaží se posunout skateboarding ze střechy na kámen, hehe. Tohle mě fakt pobavilo. Vůbec se toho nebojí, ještě sem neviděl, aby někdo skočil El Toro bez olliečka!“ Hraje k tomu další sólový indie písničkář z Floridy Richard J. Colado alias Rickolus. I on nemá problém podělit se se svojí muzikou s fanoušky zcela bezplatně. Důkazem budiž ípíčko Sinking In Mirrors, na kterém se vyskytuje i zde prezentovaný kousek Terror. Ke čtyřpísničkovému kompletu můžete přijít lehce, na stránkách vydavatele Circleintosquare.com. Provedete pouze jednoduchou

výměnu – vy prozradíte na sebe svůj email a label vám na něj pošle link ke stažení Rickolusova dva roky starého o nosiče. To je fér, ne? „John Rob Moore je technik s možná trochu zvláštnim stylem. V jeho profilu je spousta triků, který sem nikdy neviděl, jak vraždy na zídkách, tak triky z velkejch věcí. Crooked nollie hardflip over rail mluví za vše,“ komentuje Maxim další part. Abychom v muzice nevyšli ze cviku, máme tu znovu Bena Coopera, tentokrát ve dvojici s Alexem Kanem jako Electric President. Zřejmě nejúspěšnější projekt činorodého muzikanta zaujal především pět let starým bezejmenným debutem, který byl neskutečně chytlavou směsicí indie rocku s rozklikanou rytmikou.

Ale ani následující dvě desky nejsou k zahození. Z té druhé Sleep Well autoři vybrali znovu pomalý kousek It‘s An Ugly Life.

A pomalu se blížíme ke konci. Tohle by klidně mohl bejt last part, že Maxi? „Josh Hawkins je už úplně jiná liga jak ti předtím. Vrací obrovský a těžký triky,

„U Aarona Homokiho mě bavilo hlavně jeho ježdění v rádiusech, který vypadá fakt super. Na streetu dělá obrovský a naprosto šílený triky, ale bohužel trochu pokulhává styl, hehe. Každopádně mu patří můj největší obdiv za tenhle profil, kde skáče z věcí, na který se jiný ani nepodívaj.“ Max obdivně dodává k poslednímu profilu tohodle nanejvýš vydařenýho projektu, kterej by už jen kvůli těm spotům a posledním dvěma partům měl vidět fakt každej!

A se soundtrackem se rozloučíme zvesela, s Danem Deaconem to totiž jinak ani nejde. Pro Aarona vytáhli autoři dnešního videa kousek Paddling Ghost, též z poslední desky Bromst. Héliový Danův hlásek rulez!

Ještě něco závěrem Maxi? „Je to video, na který bych se normálně nepodíval, ale nakonec mě docela bavilo.

Hlavně ten konec! Věc, na kterou bych se díval každej den nebo si ji pouštěl jako inspiraci před ježděnim, to ale není. Každopádně je dobrý vidět, co všechno se na skejtu dá dělat a že to rozhodně není jen o skákání schodů a ježdění na railech.“ the willowz

dan deacon

109

pavel brůžek

aleš bubla

jindra fencl

tomáš jílek

lukáš vlček

matěj

vašek puto

BOARD 51 (ŘÍJEN 2001)

kamil poč

vašek štecher

SHOPS SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248

Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575 YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Na obálce před deseti lety vyzval černej Michal Vavro fs lipslide na profláklym railu v Bohnicích, který v tý době neměl ještě svítivou žlutou barvu, ale byl to takovej mdlej oranžovák.

Jednapadesátka začíná dopisama Špeka, pak Petr Horvát vyučuje heeflip z červenýho na Stalinu, představí se skatepark Radotín a miniprofil má Jirka Franěk z Brna.

První větší reportáž je z Funstorm skate contestu v Liberci, vyhrál Vintr, před Putem a Kobrčem. Sedmý byl Petr Horvát, kterej bral best trik za nollie flip do crooked grindu na bedně na pyramidě.

Velká reportáž je i z Temple závodů v Příbrami, kde byla jako překážka doprostřed parku dotažena škodovka, nabouchaly se na ní překližky a sloužila jako funbox. Na předních místech se ve výsledcích objevovali lidi jako Bubla, Auředník nebo Ondra Mihalo. V článku o Rodeo cupu v Praze zaujme nejvíc čtvrté místo Lukáše Daňka v kategorii děti. Jako exotická lahůdka je tu pak reportáž o putování Juraje Lišky v Kolumbii a prvosjezd na snowboardu ze sopky Nevado del Tolima. Velký rozhovor byl s Tomášem Jílkem, skaterem ze Sokolova, kterej na svou dobu neuvěřitelně zabíjel na railech.

V novinkách se dozvíme, že Bam Margera přestal jezdit za Volcom a začal za Element, Josh Kalis začal za DC, že Klos a Vlček byli na evropský Volcom tour, že podzim 2001 bude plný videopremiér – Sk8.is.Gr8, Praha nebo DHC. Jindra Fencl pro časopis připravil report o streetu v Berlíně, Láďa Čihák má rozhovor o natáčení videa Sk8.Is.Gr8. Jednostránkovej PR vyprodukoval Smíča a je to o jeho Gran Masta Snb campu, který se mu po těch deseti letech přetransformoval do surf campů na Bali.

Snowboardový rozhovor patří italskýmu pankáčovi Giacomo Kraterovi a foto profil měl Pavel Kubíček z Plzně.

Následují music page, kde se mihnou De Zrechts, Duane Peters či Good Riddance, a pak je tu fotogalerie a konec.

Osmdesát stránek, Board nám začínal tloustnout...

PŘED 10 LETY

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

E-SHOPS www.abadon.cz

www.megaskate.cz

www.boardonline.cz

www.shockboardshop.cz

www.e-frog.cz

www.skatebox.cz

www.grotta.cz

www.snowboard-online.cz

www.horsefeathers-store.eu

www.swis-shop.cz

WHO IS? BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Přemek Vida, Michal Brouček, Tomáš Frkal V době, kdy čtete tenhle časák, náš stálej redaktor Kudrnáč už zase pilně chodí do školy, kterou by tenhle rok konečně rád dodělal a stal se inženýrem. Po létě plnym pracovních povinností a cestování po Čechách a Slovensku má v plánu si pořádně zajezdit a naučit se pár novejm sranda trikům a taky pěkně vyvenčit svoji rozsáhlou sbírku cruiserů. S foťákem už je celkem dobrej kámoš, takže vás i nadále bude na Boardmag.cz webu zásobovat zajímavejma videama, jejichž tvorba ho začala náramně bavit. Jen to stříhání v HD kvalitě na ne zrovna rychlym notebooku mu nadělalo už pořádnejch pár vrásek. Prej ale brzo budou prémie, a jestli to nepropije, novej počítač si koupí.

Fotograf, kameraman a spolupracovník redakce Přemek Vida, který připravil článek o Chile, právě vyrazil s juniorskou reprezentací a sportovní akademií na soustředění do Saas-Fee a do Laaxu do haly.

Začátkem října pak s manželkou na pár dní zmizí za sluníčkem a pak se mu naplno rozjede kolotoč závodů: Evropský pohár v rampě v Saas-Fee, Světový pohár v Londýně (Big Air), zpět do Saas-Fee na Světový pohár v rampě a pak další svěťák ve Stockholmu.

Potom si střihne premiéru videjka Pepe Movie a koncem listopadu zamíří s juniory do Colorada, kde je kromě tréninku čeká také Dew Tour. Nabitý program pokračuje po Vánocích v Davosu na Evolution O’Neill, v Laaxu na BEU a v Livignu na World Rookie Tour. Neni radši lepší sedět doma?

TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Pavel Zelinka, Tomáš Kopáček, Tomáš Frkal, Přemek Vida, Michal Brouček, Erich „Pherdex“ Cinkl ŠOTEK Sviňák sr.

KOREK TURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588

NA OBÁLCE Matěj Hakl překonává stylovým olíčkem devítky s railem v Třeboni. (foto: Panker)

Starý horal Michal Brouček, který napsal článek o svém freeride tripu do Chile, se právě věnuje přípravě backcountry campu. Na podzim vše začne setkáním účastníků campu a rekapitulací předešlé sezony, promítnou si fotky, pustí videjka a poklábosí o svých plánech na zimu. Letos mají záměr na setkání vystavit zimní obrazy Libora „Pokahontas“, jehož práce je k vidění na Libor-vesely.com. V některých jsou zakomponované staré snowboardové desky, jejichž design skluznice je součástí celkového pojetí obrazu. Brouk se už těší, až uvidí obrazy pověšené na zdi vedle sebe.

Redakční Senior fotograf Panker poté, co udělal díru do světa dírou do skejtu, v sobě objevil talent vynálezce a dává teď dohromady, co mu přijde pod ruku. Zrovna nedávno si smontoval truckový brusle, a to tak, že vzal dva ojetý skaty, nový dcčka, vrtačku , šrouby a všechno to splácal dohromady. Ježdění ho na tom okamžitě chytlo, jezdí sám a rychle a na cyklostezkách s přehledem předjíždí i lidi na kolech. Jedinej, kdo to umí rychlejc než von, je Ivan „Zobák“ Pelikán, ale Panker s nim nezávodí, protože se s těmahle mladejma už nepoměřuje. Dále pak MUDr. Panker tvrdí, že tyhle brusle jsou dobrý na kotníky a kolena, a že pravidelným ježděním i výrazně posílí a získá fyzičku, aby moh v zimě s Pepem běhat po horách.

ročník 17 / číslo 130 / říjen 2011 toto číslo vyšlo 28. 9. 2011 příští číslo vyjde 23. 11. 2011 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

PHOTO: HENRIK BIEMER

LAKAI LIMITED FOOTWEAR : THE SHOES WE SKATE

JUDO

JOHNSON / MARIANO / CARROLL / HOWARD / WELSH / BIEBEL / LENOCE / CAPALDI / FERNANDEZ / ALVAREZ / ESPINOZA / HAWK / GILLET / BRADY / JENSEN / TERSHY / lakai.com + redfrog.cz

R I C E M Ü L L E R L A N DV I K BL AU V E LT M O O R E D C P L AG O N I E M E L A J A C K S O N

10. 11. 2011 PRAHA CINEMA CITY SLOVANSKÝ DUM PRÍTOMNI TRAVIS RICE, MARK LANDVIK

MOR E IN FO ON W W W. A RTOF F L IG HTMOV IE .COM