BOARD 129
QUIKSILVER V BRATISLAVĚ | TOREY PUDWILL | INTERVIEW: RIŠO TURY | HORSEFEATHERS SCOPES | QUIKSILVER SKATE IN VISION | PUMA ON BOARD | LITVÍNOVSKÁ VANA | HORSEFEATHERS BEST TRICK | 240 MINUT TOMÁŠE JAVŮRKA A ARNOŠTA CERALA
číslo 129 srpen 2011 ročník 17 69 Kč 3,29/99 €/SK
129
ROZHOVOR RIŠO TURY
QUIKSILVER V BRATISLAVĚ | TOREY PUDWILL | HORSEFEATHERS SCOPES | PUMA ON BOARD
introducing the nike paul rodriguez 5 featuring lunarlon dynamic cushioning
available august 2011 nikeskateboarding.com
F@H Fanning
7'%2 1) ;-8, =396 13&-0)
-* =39 ( 32 ©8 , %: ) % 56 '3( ) 6 ) % ( ) 6 3 2 =3 9 6 4,3 2 ) -2 7 8%0 0 32 ) * 36 * 6)) %8 WW W.R I PC U R L .C O M / Q RC O D E S
0- : ) 8 ,) 1 3 1 ) 2 8 %8 6 - 4' 9 6 0 ' 3 1 %9 1 - 6 %+ )
JAMIE THOMAS ISTANBUL, TURKEY
A DOCUMENTARY FILM BY FALLEN FOOTWEAR
99, 3 . 1
22/8/2011 23/8/2011 24/8/2011 25/8/2011 26/8/2011 29/8/2011 30/8/2010 31/8/2010 01/9/2011
OPAVA, Lidový dům, Otická 1711/10 PROSTĚJOV, Spol. dům, Komenského 4142/6 ZLÍN, KD Masters of Rock Cafe, Tyršovo náb. 5497 OLOMOUC, U-klub, Šmeralova 12, areál kolejí VŠ JIHLAVA, DKO, Tolstého 2 CHOMUTOV, Městská sport. hala, Mánesova 4980 DĚČÍN, Společenský dům Střelnice LIBEREC, Dům kultury, Soukeného nám. 613 PARDUBICE, Dům Techniky, nám. Republiky 2686
02/9/2011 12/9/2011 13/9/2011 14/9/2011 15/9/2011 16/9/2011 19/9/2011
HRADEC KRÁLOVÉ, Adalbertinum, tř. ČSA 300 MOST, Reprezentační dům, nám. VMS 4 KLADNO, Dům kultury, nám. Sítná 31 MLADÁ BOLESLAV, Dům kultury, Dukelská 1093 TRUTNOV, Dům kultury, Národní ulice 199 KOLÍN, Obecní dům, Legerova 30 Č. BUDĚJOVICE, KD Gerbera, Mánesova 24/3 v
denne otevreno v
hod.
jeans od 299,- batohy od 249,- snowboardy od 1 499,boty Etnies od 499,- trika od 99,- zimní bundy od 999,více informací o výprodejích naleznete na www.megaskate.cz, nebo na tel.: +420 777 788 792
129
Z roku 2029 je do Los Košices vyslán zabijácký stroj podobný člověku. Má za úkol zabít Sarah Connorovou dřív, než přivede na svět syna, který se má později stát vůdcem lidí ve válce proti strojům. Lidé žijící v budoucnosti ovšem do současnosti také vyslali svého muže, který se bude snažit Sarah zachránit. Jmenuje se Turminátor. Zabíjí všude a všechno... A to je teprv začátek, už teď se připravuje Turminátor 2 a jsou nakoupený práva na Turminátor 3 a Turminátor Slidevation. Sarah Connorová se začíná bát na straně 46.
OBSAH
SKATEBOARDING
28
28
56
78
66
Quiksilver v Bratislavě
78
Souboj teamů pokračuje, tentokráte slovenskou zastávkou, která byla víc než úspěšná. Jak to vypadá, zatím je Quik horký favorit na vítězství.
38
Torey Pudwill: I wanna skate to make people happy
Puma on Board Český team této značky se vydal na putování po parcích v Čechách a na Moravě, a cestou rozdával boty, úsměvy a pozitivní skateboarding.
82
Litvínovská vana Už jen velice málo betonu stačí k tomu, aby se z tohodle severočeskýho spotu stalo poutní místo skatevěřících.
Exkluzivní rozhovor s americkým pro, který byste si neměli rozhodně nechat ujít.
46
Interview: Rišo Tury
86
Horsefeathers Best trick
70
Quiksilver Skate in Vision
98
240 minut Tomáše Javůrka
102 240 minut Arnošta Cerala
SNOWBOARDING
56
ENTERTAINMENT
14
Darwin‘s theory: Independent trucks
16
Riders news
18
Test the Best: Street Jackets & Headphones
Horsefeathers Scopes Skoro dva týdny poctivě natáčel a fotil HF team v italském středisku Alta Badia a odměnou jim za to je spousta pěknýho materiálu.
26
66
Indonésie Jako bílý misionář, a to doslova, vyrazil Vejce do Indonésie, aby zde na ostrově Sumba pokřtil bezvěrce skateboardingem.
Sluchátka na hlavu, bundu zapnout až ke krku a hurá do školy... Bohužel, krutá realita už je skoro za dveřmi.
106 Soundtrack: Not another Transworld video 110
Před deseti lety: Board 49 a 50
Biz news
112
Who is?
www.animal.co.uk
INDEPENDENT TRUCKS
1978 Firmu Independent založili čtyři týpci – Fausto Vitello, Eric Swenson, Jay Shuirman a Richard Novak, kteří v té době za sebou měli více či méně úspěšné projekty ve skate branži. Na trh přišli se skate truckem, co v sobě kloubil několikaletý vlastní vývoj s poznatky ostatních firem na trhu. Psal se červen 1978 a Independent Stage I, truck, co navždy změnil skateboarding, spatřil světlo světa. Vyráběl se v různých šířkách, které se zakladatelé rozhodli označovat v milimetrech, aby se odlišili od konkurence. Bohužel tento nápad dostali při jedné kalbě a spočítali převod z palců na milimetry špatně. Od té doby se Indy značí zajímavými čísly připomínajícími šířku v milimetrech, která bohužel ale nesedí. Nejoblíbenější a nejprodávanější Stage I truck byl v rozměru 131 a označoval se Superwide, ale k dostání byl i ve velikostech 151 s označením FW a 169 s názvem MFW. Kdo umí anglicky, pro toho zkratky asi netřeba překládat.
2011 V současnosti Independent stále patří stejným vlastníkům jako na začátku, akorát portfolio značek, které mají staří skate páni pod sebou, se trochu rozrostlo. Vše je zastřešeno pod NHS Inc. sídlící v Santa Cruz a na seznamu je třeba Flip, Ricta, Mob grip a podobně. Pokud se dříve vyráběl jeden model trucku v sedmi šířkách, v aktuální nabídce pro letošní podzim najdete víc než deset základních modelů v různých šířkách, výškách a barevných kombinacích, takže rychlou matematikou něco přes šedesát unikátních Indy kousků. Na fotce máme pro model Erica Kostona s názvem Forged Hollow, k jehož přednostem patří dutá osička a kingpin pro odlehčení váhy, a hliníkový baseplate. Na trh se dodává ve třech různých velikostech a v našich končinách ho seženete za míň než 1.000 Kč.
15
16
RIDER‘S NEWS
Ne na prázdniny na venkov, ale do Prahy se přestěhoval Pepa Tipanic, takže ho teď můžete potkat na Stalinu skoro každý den. Jezdí i různě po Praze, kde se snaží nachytat záběry pro Krew a Streetmarket video.
Na celý srpen odjel Ondra Bauer do Saas Fee ve Švýcarsku, kde bude pružit rezavý kolena na prkně, posilovat kolenní vazy na kole a ničit podrážky chozením po kopcích. Z toho všeho bude natáčet video, a tak se všichni můžeme těšit na jeho povedený edit, s kterým určitě překvapí jako loni.
Od té doby, co začal na našich stráních roztávat sníh, se Honza Zajíc pilně věnuje windsurfingu. Nemá toho sice tolik naježdíno jako vloni, leč kvalita jeho tréninků díky pomoci od českých windsurfových profíků je úplně jinde než v létech minulých. Nechme se překvapit, jestli se tato letní příprava nějak projeví i v zimní sezoně, kdy by se Zája po roční pauze měl opět objevit na prkně.
Tomáš Vintr je momentálně v USA, nejdřív chvíli pobýval v LA, odkud se spolu s Monster přesouvá na demo do Portlandu, a pak hlavně na Dew Tour. Z jeho výletu by mělo vzniknout i nějaké video a fotoreport, zvlášť když víme, že se tam poflakuje s partičkou Kelvin Hoefler, Milton Martinez, Phil Zwijsenem a Leticia Bufoni. Nechme se překvapit!
Na léto do Bratislavy se přestěhoval Juro Vartík a vychytal to přímo skvěle, protože si pronajal byt přímo u skateparku. Taky jeho hlavní prázdninovou náplní je natáčení záběrů na připravovaná videa jeho sponzorů.
Po letních pracích v Anglii, které díky americkým vzpomínkám rychleji utekly, vyráží Lucca Zábranská na pár dní do Paříže na odpočinek. Odsud ovšem v zápětí chytá vlak směr Grenoble – Les 2 Alpes, kde je kvalitní letní snowpark a taky početná česká partička v čele s Piercem. A to si Lucka rozhodně nemůže nechat ujít!
BLACK NUBUCK C H A D M U S K A S I G N ATUR E M ODEL
SUPRAFOOTWEAR.COM
18
RIDER‘S NEWS
Né moc pozitivní zprávy dorazily od Honzy Kaňůrka. Při tréninku ve Štítech si zranil obě kolena a jedno tak moc, že to druhé ani necítí. Stalo se to při double rodeu, kdy nestihl ztlumit dopad, byl krátký a dopadl na pokrčené nohy. Doufá ale, že to bude jen natažené, aby stihl finále wakeboardového poháru za vlekem, které se pojede ve Stráži pod Ralskem. Jinak všechen volný čas teď tráví v Novém Hrozenkově, kde s teamem BigAir.cz buduje nový mega kicker!
Trocha smůly potkala Pepu Košťála, když si při natáčení záběru do Red Dragon proma zlomil malíček v kloubu. Pepa je ale starej pankáč, takže i když mu doktor naordinoval tři tejdny sádru, přesto vyrazil na ČSP do Pardubic. Get well soon, Joseph!
Na velké vlně lásky si jede Štěpán Bícha a do redakce zaslal avízo: „Jezdím teď v botech Ipath a mám z toho ten nejlepší pocit. Žádné zbytečné ničení lesů či zabíjení zvířat kvůli kůži. Tyhle boty jsou 100% organic – Bless it!!!“
Filip Lucký se právě vrátil z Chorvatska, kde relaxoval u moře a jezdil s kámošema na wakeboardu. V chladu domova se začal připravovat na zimu, jezdí na skejtu a posiluje, aby v následující sezoně dělal radost svému novému sponzorovi Ride snowboards.
Zajímavou práci měl Maxim Habanec, a to týdenní výuku dětí na skatecampu v Polsku. Jinak Maxim pomalu, ale jistě dokončuje welcome video do Blueprintu a v nejbližší době spouští svoji FB page, kam by měl pravidelně přidávat videa, fotky a news. Koukejte mu to zčekovat!
Kromě pravidelnýho ježdění na závody, kde se umisťuje na předních pozicích, se Rišo Tury věnuje také točení na streetu. V poslední době ulovil v Praze záběry pro Krew a SM, takže už se pomalu můžete začít těšit na tyhle videa. Kdo chtěl vidět Turyho naživo, měl šanci na posledním ČSP v Pardubicích, kam ze svých rodných Košic dorazil.
Léto na plný pecky si užívá Baša Števulová, na tři týdny si byla zajezdit na surfu ve Francii, kde se i zúčastnila česko-slovenského mistrovství, ale skončila až osmá. Sama přiznala, že se to ani nijak jinak mezi holkama, co surfují celý rok, nedalo. Příští rok to prý bude lepší. Na snowboarding začne myslet až v říjnu, do té doby chce léto, moře, dennodenní lekce španělštiny a hodně tréninku s kettlebellem!
Nikolas Tušl
rock_to_fakie
Fíla
Ejdems Mjorki
Nugget SK8 team Nikolas Tušl Marek Kocák Marek Prokeš Adam Lukas Aleš Bubla Batnasar Gambaatar Pepa Tipanic
Nugget Bike team Damjan Siriški Tomáš Kondělka Petr Kaplan Marian Klimeš
Nugget spring collection 2011
www.nugget.cz
Najklas
Meatfly Neon Jedním z nejzajímavějších produktů z produkce Meatfly na nadcházející roční období je bunda s názvem Leon. Ta je sice šitá jako streetovka, ale svejma parametrama rozhodně nezklame ani na svahu. Svrchní materiál Kryptonite představuje ochranu 5.000 mm / 5.000 g/m2 a ve výbavě bundy najdeš i podlepený kritický švy, odepínací kapuci, větrání v podpaží nebo snowcatcher. Cena byla stanovena na 3.690 Kč.
Rip Curl Checks Kdo se rozhodl pro koupi voděodolný bundy na zip se stahovací kapucí Checks z nabídky brandu Rip Curl, bude se moct kromě oblíbenýho kostkovanýho designu těšit na klokaní kapsu na břiše, vnitřní náprsní kapsu na patent, prošívanou podšívku a impregnaci na 600 mm vodního sloupce. Do peněženky ať si připraví 2.490 Kč.
Horsefeathers Leon Model Leon byl v nabídce značky Horsefeathers už loni, a vzhledem k tomu, s jakým se setkal úspěchem, ho na krámech můžeš potkat i letos. Má jednoznačně streetovej vzhled doplněnej o funkční prvky outdoorovejch bund. Použitá polyuretanová membrána nabízí prodyšnost 1.000 g/m2, vodní sloupec 1.000 mm, navíc uvnitř najdeš polyesterovou kožešinovou podšívku. Tuhle stylovou bundu s kapucí seženeš za 2.690 Kč.
Nugget Procop Bunda technickýho rázu, ideální do hnusu podzimního počasí. Udržet tě v suchu a pohodlí pomáhaj podlepený švy, větrání v podpaží, a hlavně membrána 3.000 mm / 3.000 g/m2. Stylovost jen podtrhujou barevný zipy. Procop je vhodnej jak na běhání po městě, tak na sportovní aktivity a na pultech obchodů je k mání ve čtyřech barevnejch kombinacích za 2.490 Kč.
20
STREET JACKETS
Nike 6.0 Hazed
Animal Nitro Bunda Nitro od firmy Animal je taktéž ideální volbou pro podzimní počasí. Byla navržena anglickejma designérama tak, aby obstála v ostrovním nečase, poskytovala dostatečnej komfort před vichrem, deštěm a nepříjemnejma výkyvama teplot. Kapuca se stahováním, zapínání až ke krku, nízká hmotnost, kvalitní zpracování, a to vše za cenu 2.199 Kč. K dostání bude ve třech barevnejch provedeních. Šedá verze Rabbit, kterou vidíš na obrázku, a dále červená a tmavě zelená.
Baseballem inspirovanou a značně stylovou bundu značky Nike 6.0 z kolekce pro podzim 2011 v shopech najdeš za 3.790 Kč. Jedná se o jednoduchej zateplenej kousek se zapínáním na cvočky s kapucí a dvěma kapsama na ruce. Přední stranu zdobí logo Nike 6.0, záda jsou čistý.
Vehicle Brentwood
Quiksilver Cholica Nepromokavá lehká bunda Quiksilver Cholica disponuje vodním sloupcem 3.000 mm a svýmu majiteli poskytne maximální pohodlí a ochranu v podzimních dnech. Prodloužená kapuce zařídí stín slunečních paprsků, v dešti zafungují voděodolný zipy a při pohybu větrání. Vyrábí se ve dvou barvách, a to v černý a modrý. Pokud je právě tahle bunda tvým favoritem, připrav si 3.500 Kč.
Další českou značkou v našem přehledu je Vehicle, kterej si připravil pruhovanou bundu Brentwood volnýho střihu s podšívkou, použitelnou jak na street, tak zlehka na hory. Její uživatel se může spolehnout na membránu s parametrama 5.000 mm / 5.000 g/m2, stahování kapuce, speciální kapsy na mobil, brýle nebo karabinu na klíče. Cena je 3.190 Kč.
Za chvíli je tu konec léta, takže je třeba se znovu vybavit na cesty do školy. Nedílnou součástí outfitu nadcházejícího ročního období jsou podzimní nebo taky streetový bundy, jejichž nejstylovější zástupce jsme vybrali do následujícího přehledu.
WeSC Rae Martini Bongo Model švédský značky WeSC Rae Martini Bongo je jednou z nejnovějších z řady kolaborací s WeAktivisty. O přetvoření streetovejch sluchátek Bongo se tentokrát postaral italskej graffiťák Rae Martini a výsledkem na sebe jistě upoutáš spoustu pozornosti. Sluchátka mají plynule nastavitelný obvod hlavy, půlmetrovej kabel s další možností prodloužení o metr, pozlacenej jack a váhu 147 g. Tuhle originalitku seženeš za 2.190 Kč.
Quiksilver On-Ear Vibe Společnosti Quiksilver a JBL se spojily, aby vytvořily lajnu sluchátek, na kterejch se setkává styl s kvalitním zvukem. Představovanej model uzavřenejch sluchátek, který vás optimálně izolujou od okolního hluku, disponuje právě tou nejkvalitnější technologií firmy JBL. Design a skládací mechanismus 3D-Axis byly navrženy tak, aby se sluchátka nejen pohodlně nosily, ale i přepravovaly. Cena v Quikstorech je 1.590 Kč.
Philips O’Neill The Stretch Značka O’Neill vzala výrobu sluchátek opravdu vážně a na cestě za produktem, kterej vydrží i v těch nejextrémnějších podmínkách, se spojila s věhlasným výrobcem audiotechniky firmou Philips. Pevná, a přitom flexibilní sluchátka The Stretch jsou určená pro náročný fandy akčních sportů. Oblouk je vyroben z vysoce kvalitního polymeru, takže se prakticky nedá zlomit. Kabel je potažen odolnou textilií zabraňující zamotání, a když se jím nedej bože někde zachytíte, díky bezpečnostní vychytávce se rychle rozpojí a nedojde k jeho poškození. Pak stačí jack zastrčit zpět a opět se těšit z čistýho zvuku kombinovanýho s výkonnejma basama. V rámci kampaně Testováno na „zvířatech“ s modelem Stretch jezdil třeba legendární freerider Jeremy Jones a ty si sluchátka můžeš pořídit za 2.499 Kč.
Matix Domepiece Do výroby sluchátek se před časem pustil i světoznámej brand Matix a v našem přehledu vám z jeho nabídky ukážeme streetovej model Domepiece, kterej na krámech koštuje 1.590 Kč. Tělo sluchátek, který je nastavitelný na všechny velikosti hlavy, je vyrobeno z kvalitního plastu s chromovejma doplňkama, kabelem o dýlce 120 cm a pozlacenym jackem. Domepiece seženeš v různejch barvách, mimo jiný i ve speciální kolaboraci s Forum snowboards.
22
HEADPHONES
Nixon Trooper 3 Button
Skullcandy Aviator
Do našeho testu jsou zařazený i sluchátka značky Nixon, kterou většina z nás zatím zná hlavně jako výrobce velmi kvalitních hodinek. Troopery jsou skládací, k zajištění největšího komfortu nastavitelný ve třech osách a na jejich ochranu přibalil výrobce do krabice i cestovní pouzdro zdarma. Kabel je dlouhej metr a půl a najdeš na něm i ovládací panel s mikrofonem ke svýmu mobilu nebo přehrávači. Cena na krámech lítá 1.890 Kč.
Jedinečnej design inspirovanej leteckejma slunečníma brejlema a skvělý zpracování vytvářej ze sluchátek Aviator naprosto unikátní model, kterej svym komfortem a kvalitou uspokojí i ty nejnáročnější posluchače. Vychytávkou je nylonem potaženej kabel, kterej se jen tak nezamotá a disponuje technologií Skullcandy mic3, díky který můžeš přijímat a pokládat hovory, kompletně ovládat tracky ve svym iPodu a zároveň regulovat hlasitost. Ke každejm Aviatorům je navíc přibalený i stylový pouzdro. Tenhle model v obchodech seženeš za 3.800 Kč.
UrbanEars Plattan Model Plattan z produkce skandinávský firmy UrbanEars jsou právě ta sluchátka, který Marek Zápražný představoval v povedený video reklamě, co nedávno proletěla webem. Mezi jejich hlavní výhody patří textilní kabel, kterej se jen tak nepřetrhne, kvalitní těsnění, co tě dokonale uzavře do světa tvý oblíbený muziky, vestavěnej mikrofon nebo fakt, že se k Plattanům daj připojit další sluchátka, a poslouchat tak můžete dva z jedný mp3ky. To vše za cenu 1.390 Kč.
Marshall Major Produkty Marshall už léta ceněj muzikanti z celýho světa a teď firma přichází i mezi běžný posluchače. Každej zákazník musí už na první dotek a poslech ocenit kvalitu použitejch materiálů, skvělou přilnavost sluchátek na uši nebo vyvážený poměr basů, středů a výšek, kterej tě prostě nepřestane bavit. Majory jsou kompatibilní s jakýmkoli hudebním přehrávačem a seženeš je za 2.390 Kč.
Sháníš se po novejch sluchátkách na ježdění, nebo prostě jen na chilling? Tak právě pro tebe je tu náš přehled, do kterýho jsme vybrali ty nejstylovější kousky od několika renomovanejch značek na našem trhu.
24
BUSINESS NEWS
Pánská propínací mikina s kapucí Meatfly Labyrinth, která se vyrábí i ve své dámské obdobě Diagram, je střihově velice povedená. Svrchní materiál je kombinace polyesteru a umělého hedvábí, podšívka je polyester a bavlna. Mikču seženete ve třech barvách, šedou jako na obrázku a pak modrou a fialovou, všechny za cenu 1.650 Kč.
Před nedávnem proběhla v Barceloně velká sláva, a to když Paul Rodriguez představoval svůj nejnovější model NikeSB p-rod 5. Tyhle boty by se co nevidět měly dostat do prodeje i k nám, na výběr bude ze 3 barev za cenu 2.190 Kč. Kromě mnoha technologických vychytávek, které jsou na botě použity, je potřeba zmínit pěnu Lunarlon v podrážce. Ta dodává šhůzce lepší tlumící vlastnosti a také lépe rozkládá vaší váhu na celou plochu boty. Slušnej hi-tech!
Pro všechny, kdo už jsou unaveni ze stálého nošení věcí s kapucou, přináší firma Rip Curl mikinu se stojatým límečkem Striped. Je vyrobena z příjemného fleece materiálu, takže i zahřeje, což je pro nastávající podzimní počasí jasná výhra. Mikina je volného střihu s úplety na rukávech a seženete ji za 1.799 Kč.
Skate báglík od Dakine s názvem Duel určitě využijou všichni, kdo do školy neradi nosí spoustu knížek, ale zato tam rádi jezdí na skejtu. Objem je 26 litrů, samozřejmostí jsou popruhy k připnutí desky, nechybí izolační kapsa na teplé či studené potraviny, organizér na tužky, kapsy na mobil, mp3 a 14palcový laptop nebo fleec kapsa na brýle. K dostání v dalších devíti barevných kombinacích za 2.100 Kč / 82 ¤.
Streetový batoh Privateer legendární značky Ogio se dá využít téměř na cokoli. Díky svému objemu přes 35 litrů do něj pohodlně sbalíš věci pro svůj volný čas i do školy. Batoh má ohromnou kapsu pro laptop až do úhlopříčky 17 palců, komfortní kapsu pro sluneční brýle, na obou bocích kapsy na láhev a na přední straně precizně provedený organizér. O větší pohodlí se postarají vypolstrovaná záda batohu a příjemné ramenní popruhy. Ogio Privateer je k dostání v několika barevných kombinacích za skvělou cenu 1.599 Kč.
Nová stylová sluchátka Skullcandy Uprock nabízí nejen skvělý komfort při poslechu, ale i jedinečný zvuk. O ten se starají dva výkonné 40mm reproduktory s feritovými magnety. Díky své nízké váze a super polstrování sluchátka Uprock skoro necítíš. Další výjimečnou vlastností je speciálně navržený plochý kabel, který se nikdy samovolně nezamotá. Skullcandy Uprock seženeš v široké škále barevných variant za super cenu 799 Kč.
Dlouhá dámská mikina s kovovým zipem a kapucí Nugget Splint tě díky prodloužené délce dokonale zahřeje i v podzimním marastu. Touhle hláškou zdůvodníš nákup před matkou, ale my dobře víme, že si to oblíkneš, aby až pujdeš prvního do školy, se půlka spolužáků posrala. Zvlášť když nasadíš výraz jak modelka na fotce. Cena fér, 1.750 Kč.
26
BUSINESS NEWS
Spoustu lásky má v sobě rasta Dakine bágl Campus LG, který je víc než vhodný pro všechny školáky. Svým objemem 33 litrů dává spousty prostoru k uložení všech knížek a sešitů, dokonce i 15palcový laptop máte možnost zasunout do polstrované přihrádky. Největší předností je izolační kapsa uchovávající delší čas teplé či studené nápoje ve správné teplotě. Jo, neni nad to si dát o hlavní přestávce jednu vychlazenou desítku... Kdo nemá rád reggae, pro toho je připraveno dalších 8 barevných kombinací, všechny za 1.580 Kč / 62 ¤.
V jednoduchosti je síla, to vědí i u Nugget, a tak v podzimní kolekci přicházej s pánskou mikinou v přímém designu Slave. Mikča se vyrábí ve třech barevných kombinacích a za cenu 1.590 Kč s ní budeš maximálně spokojen.
Firma Sorráč skateboards, vlastněná naším redakčním fotografem Pankerem, přichází na trh s revoluční novinkou, a to dírou vyřízlou do desky. Tato nová technologie je použita u desek tvaru ryba, které nejsou primárně určeny na street skating, ale spíše na dopravu po městě. Úprava, oficiálně nazvaná Kufřík, je na městská přibližovadla vhodná především proto, že si při nošení skejta neumažete vaši čistou školní košili! Cena podle tvaru již od 990 Kč.
Jen málo věcí je dnes opravdová klasika. Nadčasový design a italská kvalita, to je model brýlí Knoxville od americké značky Electric. Samozřejmostí jsou kvalitní polykarbonátová skla se 100% UV filtrem, poskytující nezkreslený výhled. Odolný grilamidový rám v matném provedení a nerez ocelové panty garantují životnost i do druhé rvačky. K dostání v různém barevném provedení obrouček s různými kombinacemi skla, cena příjemných 2.690 Kč.
Správný podzimní look dodá holkám zcela zaručeně bunda od Rip Curl s názvem Cantamar. Tenhle zateplený kabátek s kapucou je z nové kolekce Surf shack a určitě s ním ve svém okolí vzbudíte pozornost. Je klasického střihu, má kožíškovou podšívku kapuce a stojí 2.900 Kč.
Mikina Quiksilver Suit Up je jen malá ochutnávka z nové podzimní kolekce Quiksilver, která právě přichází do vašich obchodů. Designéři jí navrhovali pro styl městských ulic a skateboarding, kromě mikin a triček obsahuje také pohodlné džíny ze strečových a prodyšných materiálů. Cena odpovídá kvalitě a síle značky, Suit Up pořídíte za 2.250 Kč.
Jeden z nejvydařenějších a nejúspěšnějších modelů Horsefeathers džín Truck, se dočkal vlastní cover verze, která nese název Truck 11. Má zapínání na knoflíky, klasický vintage look a svým střihem patří k nejužším v nabídce Horsefeathers. Možná i proto jsou tyhle kalhoty mezi HF ridery jednoznačně nejoblíbenější. Džíny zakoupíte za 1.590 Kč.
max habanec /r/ switch oververt na mostě apollo
28
QUIKSILVER V BRATISLAVĚ V minulém čísle jsme rozjeli minisoutěž českých elitních skate teamů, ve které jde o natočení a nafocení co nejzajímavějšího matroše během dvoudenní návštěvy nějakého města. Minule to celkem slušně načut Streetmarket, dnes tomu nebude s Quiksilverem v Bratislavě jinak a povypráví vám o tom kameraman Tomáš Frkal.
text: T-Frk, foto: Panker
lukáš daněk /r / fs boardslide shove-it v novém centru města
Odjezd do Bratislavy byl naplánovanej na první srpnovej den ze Štvanice. Nečekaně na sraz přišli všichni včas a jen se muselo čekat na mě, než si nalepim grip na novej cruiser, kterýho sem sehnal od Pankera. Po šestý hodině večerní jsme se konečně vydali Quiksilver dodávkou do Blavy ve složení Maxim Habanec, Lukáš Daněk, Ondro Leskoviansky, Panker a já. Poslední rider Janko Mihala bydlí sto kilometrů od místa činu, tudíž dojel až druhý den dopoledne přímo na skejtovačku.
osmý hodině ranní, kdy ostatní ještě spali. Chtěli jsme se mrknout na spot nedaleko našeho bydlení, bohužel cestou jsme se na chvíli zasekli, a to doslova, s dodávkou v úzký cestě mezi barákama. Problém byl v tom, že se nedalo otočit zpátky. Z každý strany ulice vylezli pánové domácí, jeden se ptal, proč se musíme otáčet zrovna u jeho domu, a druhej se strachoval, abysme mu nenabourali do baráku. Nakonec jsme projeli se sklapnutejma bočníma zrcátkama úzkou brankou bez jediný odřeniny! Panker si holt ráno
Díky Leskovi, jakožto Pankerový navigaci, jsme přibližně v jedenáct hodin dojeli do sídla slovenskýho Quiksilveru, což je pěknej dům v Bratislavě, ideální kromě kancelářský činnosti přes den i na přespání pro ridery z daleka. Všichni si hned obsadili svoje postele či gauče a šlo se koukat na filmy. Samozřejmě na mě nezbyl volnej flek a musel jsem risknout spát v pokoji, kterej byl obydlenej neznámou dívkou. Naštěstí přišla až druhej den odpoledne a mojí přítomnosti si nevšimla... První skejtovej den jsme nastartovali s Leskem po
máknul, bohužel za to žádnou trofej nedostal. Ke spotu jsme nakonec dojeli, ale povrch Leskovi nevyhovoval. Naše cesta tedy směřovala dál, do starýho chátrajícího fotbalovýho stadionu Art Media, kterej je známej především díky Žer Hovno videu, kde Zápražka, Lesko a Molec excelovali na schodech se zelenym railem, nebo třeba z titulky Boardu 99, jak Marek Zápražný dělá 360 flip. Tyto schody už jsou bohužel moc zarostlý. Ondra napadlo udělat sérku končící railem do trávy. Dopad jsme vyřešili starejma překližkama, který jsme našli na tribuně. Po pár
ondro leskoviansky /r/ fs nosegrind výtrh na dětském hřišti sídliště rača
max habanec /r/ kickflip boardslide na sídlišti petržalka
minutách Lesko vypráskl sérku – bs tailslide, heelflip a fs lipslide na railu. Zanedlouho měl přijet Janko, takže nasedat do auta a let´s go to the nádraží! Jakmile byl Janko nabrán, vrátili jsme se pro Maxe a Lukáše, kteří už byli plní energie. Samozřejmě jsme nemohli dopustit absenci dobrejch riderů na dobrym spotě a na stadion jsme se museli vrátit s celou bandou. Poslední schod tribuny byl doslova ráj pro sérky a každej rider si odtud odvezl aspoň jednu. Maxim například udělal super ss tailslide ss frontside heelflip out, kterej bohužel vyšel pouze jako samostatnej trik. Kdyby bylo víc času, sérka by byla jistá. Ostatní se taky dobře činili. Panker nafotil pár dobrejch sekvencí spolu s mojí video-dokumentací a mohli jsme se jít najíst do Tesca. Na tomhle místě
janko mihala /r/ fs boneless na pyramidě za národním divadlem
musim říct, že jen co jsme se vrátili z tripu, kápo Hruška se hned ptal, jestli ten Panker taky něco dělal, nebo zas jen jezdil od obchodu k obchodu, aby se nažral. Jako teď to vypadá, že nedělal, ale fakt byl čas oběda a bez jídla to prostě nejde, šéfe! Po decentní chálce nás čekal malej prudkej rail z delších šesti schodů na Petržalce. Moc se klukům nelíbil, z části to bylo způsobený ošklivou spárou na rozjezdu, a nakonec se na něj vrhli Janko s Maxem. Nejdřív se rozjezdili základníma borama, zanedlouho Janko udělal frontside feeble a Maxim se tady naučil luxusní flip bs boardslide. Při nasedání do auta jsme se bavili o nových bratislavských spotech, a tak jsme je hned taky jeli otestovat. V Bratislavě vyrostla celá nová část města u nábřeží, směrem k Národnímu divadlu a první, čeho jsme si všimli, byla stavba s úžasnýma wallridama jak z Berlína. Max s Lukášem zkoušeli bs wallride do bs grindu na nakládací plošinu. Aby vyjeli do dostatečný výšky, potřebovali by maximální rychlost, nejlíp vytvořenou za pomoci auta nebo motorky. To tam ale nešlo zařídit, takže to kluci chvíli zkoušeli klasickým rozjezdem, což byla pořádná makačka.
janko mihala /r/ fs nosebluntslide v novém centru města
max habanec /r/ fs kickflip přes zábradlí před národním divadlem
U Lukáše už to vypadalo, že by byla šance se tam dostat, ale po pár minutách to vzdal, aby měl sílu na další spoty. Budovu jsme obešli a objevili wallride, z kterýho se dalo skákat až na zem. Lukáš tady netradičně nafotil bs nosebone. Týhle budovy jsme se ještě chvíli drželi a hledali další spoty. Po vyšlápnutí schodů na nás čekaly dvě kovový pyramidy, kterým chyběl nájezd. Muselo se na ně vyskočit a pak ještě přeskočit spáru. Maxim zadal čistej backside flip. Janko dělal boneless,
most Apollo. Lukáš zde oslnil dalším netradičním trikem, potlačil pud sebezáchovy a dropnul značku do obřího radiusu. S Maxem jsme pak nafotili a natočili zhoupnutí na šikmym rádiusu. Záběr a fotka opravdu stojí zato. Po dobrý práci nás čekala dobrá odměna v podobě barbecue na zahradě. Nakoupili jsme potřebný suroviny a kolem devátý hodiny jsme začali grilovat, pak to jedli, něco vypili a po půlnoci šli všichni na lože. Neznámá holka, v jejíž posteli jsem spal předešlou
při kterym ho Panker mírně potrápil, protože chtěl lepší fotku. Nakonec udělal trik asi desetkrát a pak se hecnul do frontside bonelessu. O kousíček dál jsme našli rail jak z americkýho videa. Trojky s nízkým rovnym railem. Janko udělal fs overcrooked a nosebluntslide, sice jsme s Pankerem málem přišli o rybí oka, protože mu párkrát vystřelila deska přesně proti nám, ale nakonec to dopadlo dobře a materiál stojí za to. Lukáš do pár pokusů vrátil na sekvenci fs boardslide pop shove-it out. Už byl večer a většina týmu byla unavená, šli jsme dát relax na
noc, se měla vrátit, tak jsem raději spal s Jankem na zemi. Panker a Lesko se obětovali a půjčili nám z gauče dvě nejužší matrace na světě, takže to jsme skoro rovnou mohli spát na parketách a asi bysme nepoznali rozdíl. Ale jako klucí díky. Druhý den ráno nás s Jankem ale čekalo sladký probuzení, asi jako odměna za ty válečný spací podmínky. Představte si se probudit pod nohama krásný blondýnky, která si nad váma dělá snídani. Super. Jen kdybych měl spacák a neležel pod ní skoro nahej. Takhle si mě asi mohla pěkně prohlídnout, což
ondro leskoviansky /r/ fs lipslide na zábradlí na fotbalovém hřišti fc artmedia petržalka
já zespoda na druhou stranu taky. Jak jsem se pak dozvěděl, byla to nějaká známá snowboardistka. Asi začnu číst i ty snowboardový články nebo co! Ranní ptáče Lesko si usmyslel jet na rail u dětskýho hřiště. Do pár pokusů vrátil na fotku fs overcrooked výtrh na rovnym a za hodinu jsme byli zpátky v domě, kde probíhala siesta v podobě hitparády Lukáše aka DJ Kočky. Myslím, že song Sak Noel – Loca People aneb What The Fuck zůstane každýmu v hlavě ještě dlouho. Protože nás u Národního divadla plnýho spotů zatím nevyhodili, rozhodli jsme se tam vydat zpátky a pokořit další spoty.
banku. Jednou si málem dal hroznou lišej, protože dopadl do prima, ale neuvěřitelně z toho odběhl. Pak se naše objektivy zaměřily na bednu mezi bankama. Lesko do pár pokusů vrátil fs lipslide do ss crookedu a Maxim frontside tailslide flip out. To nejlepší jsme šetřili nakonec. Teď bylo konečně na čase pokořit obří schody na Slavíně. Jedinej, kdo chtěl něco zkusit, byl Maxim. Nejdřív se rozježďoval, pak chystal, ale nakonec se mu unavenýmu moc skákat nechtělo. Chvíli jsme teda čekali a užívali si večerního sluníčka. V tom v dáli vidíme policejní auto. Říkáme si, že nám nemůžou nic udělat, protože nejezdíme.
Začali jsme Lukášovou sérkou – nollie bs flip ze tří, fakie flip a ss bs boardslide na railu do díry. Měli jsme štěstí, protože když vycházel sekuriťák, tak ho Lukáš objel a tuhle sérku na tenhle svůj poslední pokus dal. Mezitím zkoušel Maxim na sekvenci frontside flip ze tří přes rail, ale sekuriťák byl nemilosrdnej. Museli jsme jít na chvíli pryč, jenže za pět minut jsme se potají vrátili zpět a do deseti pokusů byl frontside flip na světě. Ze včerejšího dne byli ještě všichni dost unavení. Zašli jsme tedy do pizzerky na oběd a až na místě zjistili, že pizzu tu pečou až od tří odpoledne. Hodně zajímavej podnikatelskej nápad... Každej si teda objednal normální jídlo, Lukáš pokusil štěstí v soutěži se Staropramenem a vylosoval žlutej slaměnej klobouk. Po vydatnym obědě jsme se s Leskem šli mrknout na pár spotů, na který se ale necejtil. Nakonec jsme zakotvili pod mostem Lafranconi, kde jsou super banky a bedna mezi bankama přes mezeru. Max udělal kino přes patník a mezeru do obřího
Omyl! To už u nás zastavujou, chtěj občanky a za každýho z nás pět éček, i když jedinej, kdo jezdil, byl Max. Vyhrožujou mocně, že maximální pokuta je 300 za každýho a že nám jí daj, ale diplomat Lukáš usmlouval pokutu na deset éček dohromady. Pak nám vrátili občanky a jeli jsme na barák. Celej trip nám spoty vycházely, klasicky to na konci muselo něco zkazit! I když počasí, kterýho jsme se nejvíc báli, nás podrželo, a tak si rozhodně nemůžeme stěžovat. Uklidili jsme po sobě Quiksilver barák, rozloučili se s Jankem, kterej šel na vlakový nádraží, a o půl osmý vyrazili zpátky směr Praha. Celej trip se kluci snažili udělat dobrej materiál a myslím, že se jim to povedlo. Do textu ani na fotky se nevešly všechny sérky a triky, který proběhly, ale určitě to celý uvidíte v prosinci na našem webu. Těšte se na další team trip s Horsefeathers do Ústí, který už pro vás máme připravenej, a nechme se společně překvapit, jak to dopadne s Nuggetem.
lukáš daněk /r/bs walllride to melon na zdi u parkoviště v nové části bratislavy
TOREY PUDWILL
I WANNA SKATE TO MAKE PEOPLE HAPPY Torey Pudwilla, dvacetiletýho americkýho profíka, netřeba představovat. Pokud netušíte, dejte si jeho jméno do vyhledávače a uvidíte. Naší redakci se s ním podařilo udělat exkluzivní rozhovor, takže nebudeme zdržovat a jdeme na to.
text: Radek, Kopa Jr, foto: Morford
Úterý, jedenáct dopoledne, co máš dneska Torey na práci? Actualy, dneska jedu k doktorovi do San Diega. Poslední dobou mám problémy s kotníkem, moc sem toho nenajezdil, takže se potřebuju dát do kupy asap. Chodím k sportovnímu doktorovi, kterej mě léčí třeba laserem a k vyšetření používá ultrazvuk, stejnej jako na tvou těhotnou přítelkyni. Prostě je ten muj kotník taky lehce pregnant. Teď nám v Praze pořád chčije, třeba pět dní v kuse a nikdo moc nejezdí. Vydržíš bez skejta tejden? Tak to záleží, kde sem a co mám na práci. Když jsem doma a je hnusně, můžu si třeba uklidit barák, a protože tam mám bordel, tak to klidně pět dnů zabere, hehe. Ale jako někdy neni na škodu si na pár dní odpočinout, protože když je dobrý počasí, jezdím každej den. Prostě jen tak sedim doma a dávám si klídek. Chillin is a part of skating. A navíc, i když prší, vždycky si můžu jít zajezdit někam do haly. Pokud teda nějaká v okolí je. Ale bad weather sucks, to jo. Zvlášť když seš třeba v nějaký jiný zemi a prostě se kvůli dešti nesvezeš. Zase ti ale zbyde čas na turistiku nebo shopping, vždycky je lepší dělat aspoň něco než nedělat nic. Kolik energie ti tak zabere natočit video nebo nafotit rozhovor? Po pravdě, všechno je otázka motivace. Když seš pozitivní, dokážeš za den udělat strašně věcí, když nemáš den a seš negativní, tak třeba celej den jezdíš a nemáš ani záběr. Když natáčím video, tak si dávám cíle, jako třeba že za měsíc budu mít o tři záběry víc a tak. Focení a točení je jako chodit někam do práce, jako když třeba vyrábíš hamburgry. Its fun. Když vrátím trik, cejtim se prostě jako dobrej kuchař, kterej vaří v restauraci jídlo a lidem to moc chutná. Letos teda servíruješ jednu lahůdku za druhou, Berrics, Big Bang, do toho závody, rozhovory... To sis dal jako novoroční předsevzetí? Hehe, celkem legrace je, že na začátku roku jsem byl zraněnej a celej měsíc jsem nejezdil. Ale pak sem měl takovou vizi pro Berrics a Big Bang, a všechno to přišlo naráz. Vlastně sem to i tak chtěl, prostě jsem si chtěl
39
španělské sluníčko torreymu svědčí, jako vždy několik triků najednou, tedy backside lipslide to backside tailslide to bigspin flip out
vyzkoušet, kolik projektů dokážu udělat najednou a jak rychle. No a asi sem si docela naložil, zvlášť když sem chtěl dostát závazkům a mít všechny triky lepší než loni. Prostě jsem šel odpoledne točit street pro Big Bang, kolem desátý večer dorazil do Berrics, jezdil do čtyř do rána a pak šel spát. Probudil jsem se ve tři odpoledne a všechno znovu. Byla to pro mě zábava, protože takhle to normálně nedělám. Já si řikal, že ten tvuj Berrics part je úplně crazy, a teď konečně vím proč. Děkuju. Já prostě cejtil, že Berrics je pro mě velká příležitost a šance, kterou sem od nich dostal, takže jsem do toho šel naplno, bez ohledu na to, kolik práce s tím bylo.
Ty seš master of combo, normální skejtři by třeba dali flip do nějakýho slidu a grindu, a hezky by to zakončili revertem. Ale ty ne, ty tam ještě nakonec narveš jeden flip. Co tě k tomu vede? I guess... hmm, nejspíš kvůli tomu, že je to vždycky challenge, prostě něco, co se nedá nikdy udělat na první pokus. No, možná se ti to na první povede, ale když na to dopadneš, je to něco, co vůbec nečekáš. Ten pocit je úplně fantastickej. Flipem do slajdu, ve kterym ještě změníš pozici, a flipem pak ven, to se hrozně rychle odehrává a mý nohy jsou už na to nějak zvyklý. Kdybych neudělal flip out, tak by mi to připadala nuda. A takovej flip in, flip on a flip out, to už je jen otázka času.
Plánuješ si ty komba dopředu, nebo prostě někdy jedeš v grindu a cejtíš se dobře, takže si řekneš, proč neudělat flip ven... Ne, většinou je to naplánovaný. Takový last minute triky, to je spíš že nemám dobře nohy a místo flipu dám fs shove-it. Nebo třeba dělám backlip to backtail flip out, a cejtim se v tom slajdu dobře, tak si to rozmyslim, a ještě tam vrazim třeba switch front crook a zkoušim z toho flipa. Prostě pokaždý je to jiný a je to o tom pocitu, když v tom jedeš. Jezdíš Street league. Co si o tom formátu myslíš? Já mám tenhle závod rád, protože je takovej víc v klidu, v pohodě. Nemusíš vydat všechnu energii, při závodě nejseš
41
nikdy úplně unavenej. A dobrý je, jak tam všichni jezdí pohromadě. To se ani necejtíš, že by to byly nějaký závody, to ti přijde jako nějaký team demo. It‘s really cool. Co se hodnocení týče, přijde mi to perfektní a férový. Samotnej závod je ale samozřejmě těžkej, je to takový jiný ježdění, je to o kompaktnosti, o stylu, prostě jiný a zábavný. Street league ti asi vyhovuje i kvůli tomu, že se přitom nevyřídíš tolik, co v normálních závodech. Je o tobě známý, že se při nich po jízdě i pozvracíš... No, ten muj žaludek neni jenom o vyčerpání, to je taková kombinace nervozity a únavy. Prostě jedeš závody a vůbec se nezastavíš, nemáš skoro ani čas se nadechnout. Já závody jezdím, že se snažím vrátit
co největší počet triků. Takže když třeba spadnu, tak se hned zvednu a běžim zpátky a dám do toho úplně všechno, abych to vrátil. Ve Street League je to prostě tak, že jsem na řadě a mám čas udělat svůj trik. Na druhou stranu máš při tom větší nervy, protože stačí jedna chyba a máš pokaženej celej závod... Když o tom teďka přemejšlim, tak od tý doby, co sem začal jezdit Street League, tak už sem v žádným závodě nezvracel. A to je awsome. Ale na těch jam závodech, jako třeba Maloof nebo Kodaň, tam to je vždycky na hraně. Když si začínal, bylo ti šest. Doved sis představit, že budeš jednou profíkem? Neměl sem o takovejchhle věcech vůbec tušení. Prostě
sem chtěl jezdit a bejt v tom dobrej. Když jsem byl malej, tak sem potkal pár profíků, jako Felix Arguelles, Jason Dill a Eric Koston, a to si myslím, že mě nakoplo. Vždycky sem pak říkal, když se mě třeba doma nebo ve škole ptali, čím se chci stát, že budu profesionálním skaterem. Nevěděl sem, co to znamená, ale chtěl sem prostě jezdit po zbytek života. Když sem se pak stal profíkem, byla to změna, ale co se pocitu týče, tak ten zůstal stejnej, jako když sem začínal. Jméno na desce nic nezmění. Když mi bylo dvanáct, začali mě sponzorovat Shorty‘s, a profíkem sem se stal až v osmnácti. Tyhle roky mládí byly úplně nejlepší v mým životě, skejtoval sem s lidma jako Paul Rodriguez, Martin Taylor, Spanky a Scuba Steve. Postupně se z nich stávali profíci, takže sem si řikal, že
když to dokázali oni, dokážu to taky. Ale prostě jsem na to nějak moc nemyslel a jezdil pořád pro tu zábavu.
strašně pomáhá, vím že mám vedle sebe někoho, kdo mě podporuje a stojí při mně.
Žárlili na tebe někdy starší kluci, že si měl sponzora a oni třeba ne? Já to nikdy nedělal kvůli tomu, abych měl sponzora a dostával věci zadarmo. Takže si myslim, že když k tomu přistupuješ pro ten pocit z ježdění, a ne abys měl sponzora, tak se to i stane. Kdo posílá sponzor me videa, tak ten u toho nevydrží, protože bez sponzorů pak nebude mít chuť jezdit. A když už seš trošku starší a vidíš na závodech mladší kluky, jak zabijí, tak bys měl mít strašnou radost z toho, že to dělají, že je to baví, že u toho dlouho vydrží a skateboarding tak bude mít budoucnost. Chtěl bych ještě říct, že spoustu lidí začíná jezdit, když jsou malí. Čím seš starší, tak ten prvotní pocit z ježdění se nemění a pokaždý, když si stoupneš na prkno, cejtíš se jak malej kluk. I love it. Když si du zajezdit se staršíma profíkama, s Kostonem, Carrollem nebo Jamie Thomasem, tak to už jsou tátové od rodiny, ale když je vidíš, jak jezdí, tak se celou dobu smějí a jsou z nich zas ty malý kluci. Skejtovat se dá forever.
Zastavujou tě lidi na ulici a žádaj o autogram? To je otázka pro Ryana Shecklera, to je opravdu známej člověk. Já sem nikdo, hehe.
Když sem byl teenager, skate u nás nebyl rozjetej a jako skejťák sem byl odlišnej, proti společnosti, prostě v pohodě. Ty si ale začal jezdit v šesti, tak to pro tebe v pubertě zas až taková rebélie asi nebyla? Když mi bylo dvanáct třináct čtrnáct, tak jsme ve škole měli malou partičku skejťáků a drželi při sobě. Prostě taková malá skupina proti těm ostatním, co neskejtovali. U nás v rodině taky žádnýho skatera nemáme, takže i když sem začal v šesti, tak i ve třinácti sem byl jako skater jinej, a to mi asi stačilo. Vyrůstal sem v takovým chudším městě, kde spousta lidí nic nedělá a jenom fetuje, což rozhodně neni dobrý prostředí, a skateboarding mě od toho držel dál. Jezdil sem si na skejtu a byl jinej než ostatní.
Jak často se podíváš do Evropy? Obvykle tak jednou za rok, ale loni sem byl třikrát. Je to hodně, ale užil sem si to a pořád jezdil. Když seš Američan a dostaneš se do Evropy, to je víc než sen. Jedna z největších příležitostí, kterou jako profík můžeš mít, je letět se skate firmou do Evropy a nedělat nic jinýho než skejtovat. Pamatuju, jak sem přijel poprvý a byl jsem z toho úplně vedle.
Jaký to je, si na život vydělávat ježděním? Já to beru jako příležitost, prostě cejtím, že celej smysl mýho života je být profesionálním skaterem. I dont wanna screw up. Investuju, koupil jsem si dům, šetřím, abych až přestanu, se mohl postarat o svoji rodinu. Chci to udělat správně, ne vydělat prachy a rozházet je za blbosti. To by bylo hrozně sobecký. Skateboarding pro mě udělal spoustu dobrýho, takže já se vždycky ptám, jak mu to můžu vrátit. Snažím se natáčet, fotit, nečekám, až se mě někdo zeptá, jestli chci něco udělat, prostě sem připravenej a sám vymýšlím a nabízím to. Když už mi za ježdění jednou platěj, tak prostě pracuju. Znám hodně kluků, co se stali pro a pak zlenivěli, už se tolik nesnaží. Nevyčítám jim to, je to jejich věc, ale já se chci rozvíjet. Nezačal jsem jezdit kvůli penězům, ale teď je prostě skateboarding moje práce, moje kariéra, a tak se maximálně snažím. Abych se udržel, chodím k doktorům, mám vlastního finančního poradce, účetního, dokonce sem si teď oficiálně založil firmu – Grizzly grip, je to úplně něco jinýho a učím se za pochodu. Jak si mluvil o tom baráku, tam bydlíš sám, s přítelkyní, nebo s kámošem? Koupil jsem ho před rokem, nejdřív sem bydlel sám a teď tam bydlím se svojí přítelkyní. Před pár lety sem bydlel s kámošema, pořád jsme jezdili a byla to zábava, ale pak už sem z toho začal bejt unavenej, potřeboval sem mít svůj prostor. Tak sem dal dohromady všechny svoje peníze a pořídil si dům. Zahradu mám celkem malou, ale je tam bazén a už sem přemejšlel, že ho vypustím, pozvu kámoše ze San Francisca a zaskejtujeme si tam. Je to těžký se s někým seznámit, když si pro rider? Dát si nějakou fanynku asi neni problém, ale já sem spíš takovej seriózní týpek a chci mít vedle sebe někoho, kdo mě bude podporovat v tom co dělám, ale ne kvůli tomu, že jsem pro skater. Vždycky sem se držel stranou holek, strašně dlouho mě zajímal jenom skateboarding a nic jinýho, dokonce i první pusa proběhla, když už sem byl hodně starej. Teď už mám přítelkyni a je to něco jinýho, začínám se usazovat, a na druhou stranu mi to
natáčení big bang v barceloně, torrey a blaster ollie
Máš nějakej plán pro zbytek sezony? Spousta lidí mi říká, že bych si měl udělat nějakou dovolenou a někam vyrazit. Jenže to je stejně jen na pár dní, to se ani nemusí rozmejšlet moc dopředu. Můj plán je filmovat, co to půjde, příští rok bych měl mít hotovej part pro video, takže neni důvod to zdržovat. S DVS dělám na svých nových botech a ta práce mě opravdu baví. Poslední dobou se čím dál tím víc věnuju práci s firmama, dostávám víc prostoru být součástí dění. Taky doufám, že budu mít i po zbytek roku tolik příležitostí jezdit jako na začátku. Mám totiž problémy s tím kotníkem, asi budu muset jít na operaci a to bude znamenat rehabilitaci několik měsíců. Takže budu posilovat a makat na byznysu, Grizzly grip chystá novej web a snažím se dostat distribuci do dalších zemí.
Tak my to máme podobně, akorát že sníme o Americe. Když sem byl malej, pamatuju se, že jsem sledoval videa a viděl Stalina. Doufám, teda, že ještě stojí. No a pak jsem poprvé přijel do Čech, když mi bylo patnáct na Skate more tour, což bylo vlastně poprvý, co jsem objížděl Evropu, no a hned sem šel na Stalina a jezdil tam sedm hodin v kuse. Žádný natáčení, nic, jenom ježdění, bylo to super. Registruješ nějaký český či slovenský skatery? Nebo ještě nemáme žádný dobrý skejťáky? Jak byste nemohli mít dobrý skatery, když máte jeden z nejlepších skate spotů na světě? Můžete tam jezdit každej den, zkoušet to, zlepšovat se. Určitě tam jezdí spousta kluků, co dělá zajímavý věci. Ale nikoho neznám... Chtěl bych se k vám znovu podívat a zase si na Stalinovi zajezdit, a kdybych tam viděl nějaký talenty, určitě bych se snažil jim v jejich kariéře pomoct, ukázat jim cestu a seznámit je s lidma z byznysu. Představ si, kdyby se mi povedlo někoho od vás dostat nahoru, to by bylo sick! Tak si promluv s vašim DVS manažerem, já to zase dohodnu s klukama z český DVS distribuce a můžeš přijet. Já to fakt udělám. Seriously, teďka si nadhodil fakt zajímavou myšlenku. Opravdu se pokusím dostat na Stalina a skejtovat tam a natáčet. Možná se k vám přijedem podívat na DVS nebo Plan B tour, nafotit něco k vám do časáku, bylo by to dobrý. Ještě sem se tě nezeptal na tvuj setup? V současnosti jezdim hodně malý desky, samozřejmě Plan B, točí se to kolem 7,5 až 7,625. Cejtim to tak, že mně malý prkno pomáhá dělat flip in flip out. Vždycky mám nalepenej Grizzly grip, jezdím malý kolečka, padesátky, a trucky Venture vysoký. Vyhovujou mi ty vysoký proto, že kingpin se mi nikdy nezasekne při smith grindu a taky s nima uděláš vyšší ollie. A co boty? Moje první boty od DVS jsou Torey mid top a jezdím na nich dva roky. Ale ty nový, co se brzo objeví na trhu, tak ty budou low top. Designoval sem oba modely, ale už se strašně těšim na ten novej model, padne totiž skvěle. Většinou ti z low topů vyklouzává pata, ale tyhle super drží. A maj dobrej design, sem z nich hotovej.
43
44
Kolik tak pro modelů bot, skejtů, trucků máš? Schováváš si je všechny? Snažím se. Pořád mám doma schovanej můj první pro model u Almost, připomíná mi to určitý období mýho života. Od Plan B mám skoro všechny svoje desky, líbí se mi jejich grafika a s každou novou je lepší. Venture pro mě udělali několik pro modelů, ze svých úplně prvních trucků s mým jménem sem byl nadšenej. A pro model koleček mi udělal kámoš z firmy Select, dokonce dřív, než sem se stal pro. Všechny moje věci sbírá táta s mámou, schovávaj si to už z dob, kdy sem byl malej, dokonce si i tisknou věci, co se objeví na internetu. Kolik desek za rok spotřebuješ? Záleží, co dělám, ale většinou tak každých pět jezdících dnů montuju novou desku. Když sem teď natáčel Big Bang video, někdy sem měl i tři desky na den. Ale je to prostě podle místa, kde jezdíš, když je to hodně rozbitý, tak se i deska rychle opotřebovává. Nebo když dlouho zkouším jeden trik, třeba sedm hodin, tak to si pak musím taky namontovat novou. Když sem naštvanej, tak desky nelámu. Někdy to však udělám... torrey je mistr kombinací, dokazuje to i tady v san fernando valley, kde dělá ollie přes rail do frontside lipslide kickflip out
Zkoušet sedm hodin jeden trik, to seš asi dost v kondici? Trénuješ někde ve fitku? Ne, to ne. Ale sem závislej na filmování, takže mi těch sedm hodin stojí za to. Když se ti to pak povede, potom, co si do toho dal tolik času, je to skvělej feeling. Ale jak sem řek, netrénuju, všechno je to o motivaci. Někdy jí mám tolik, že jezdim, jezdim a zapomínám pít a pak sem dehydrovanej. V Čechách je skate novej sport a doktoři maj tendence to někdy po prvním vymknutym kotníku lidem zakazovat. Jak moc je tvoje tělo zničený po patnácti letech na skejtu? Už odmalička sem měl úrazy. Když mi bylo devět, vyrazil sem si přední zuby. V deseti si rozsek bradu, měl otřes mozku a skončil v nemocnici. Pak sem si zlomil zápěstí, ruku, několikrát kotníky. Skateboarding je nebezpečnej sport, ale když ho miluješ, tak se ze zranění vyléčíš a pokračuješ dál. Chodím ke specialistům a sportovním doktorům, a cejtím, jaká je to velká změna. Předtím jsem to nedělal, a teď se mi opravdu jezdí líp. Pokud ti doktor zakáže ježdění, tak je to špatnej doktor. Všechno se dá vyléčit, podívej se třeba na Danny Waye, ten má nejlepší doktory a vždycky se po zranění vrátí. Už měl zlomený obratle, vaz, skočil přes čínskou zeď se zlomeným kotníkem, a pořád jezdí. To je příklad. Ale zranění nijak nepodceňuju. Když si něco uděláš, je důležitý to vyléčit, samo se to nezahojí. Doktoři stojí peníze, ale jsou potřeba. U nás to máme zadarmo. Really? Free healthcare?! Tak to máte fakt dobrý. Důležitý si je najít správnýho doktora, skateboarding je sport a musí se podle toho k tomu přistupovat. Jezdíš dlouho a můžeš srovnávat. Jak je na tom světová skate scéna v době krize? Samozřejmě, že je teď byznys trochu pomalejší, ale přijde mi, že skateboarding jde pořád dopředu. S rozvojem internetu si každej může dávat na web svoje záběry, lidi to sledujou, rychlejc se učí. U nás v Americe je teď Street League i v televizi a sledujou to strašný kvanta lidí, takže si fakt myslim, že skateboarding je největší, co kdy byl. Doufejme, že se to chytne i ekonomicky, takže víc lidí bude moct mít sponzora, a ještě víc to poroste. U nás je to v současnosti takový, že kvůli špatný ekonomice lidi přicházej o sponzoring a ztrácej motivaci. Co bys nám doporučil? Určitě bych se dál soustředil na ježdění. Myslím si, že by pomohlo, kdyby se u vás odehrály nějaký dema, aby lidi získali motivaci. Já být v Čechách, tak bych se maximálně snažil jezdit a hecovat ostatní. Lokální shopy by měly natáčet videa, dělat závody, pořád se musí něco dít. A nějaká krize? Pokud máš skejta, na kterým se dá jezdit, tak se o nic jinýho nemusíš starat.
46
Osmnáctiletej týpek z Košic, Rišo Tury, patří mezi největší současné talenty slovenskýho skateboardingu. Za svých jedenáct let na skejtu se neuvěřitelně rozjezdil, což cení především jeho sponzoři Streetmarket.cz, SM skateboards, Supra Sk, Kr3w Sk a Autobahn wheels. Naše redakce Turminátora vyzvala na rozhovor a na následujících několika stránkách se podíváte, jak to Chuck Turys zabil.
RIŠO TURY text: Kopa Jr., foto: Peter Mercell
Nedávno si oslavil významný narozky, takže už třeba můžeš řídit auto. Změnil se ještě nějak tvůj život? Tím, že mi je osmnáct let, se mi život vůbec nezměnil. Akorát už nemusim nosit ve skateparku helmu, což nevim, jestli mám být rád, protože mi párkrát pomohla. Nad řidičákem sem přemýšlel, ale nějak extra se nehecuju si ho udělat.
Jak jsi se vlastně ke skejtu dostal? Když mi bylo asi šest, tak jsme s mým starším bráchou dostali PlayStation a koupili si na to nějaké hry. Jedna z nich byla Tony Hawk Pro Skater 2, kde jsem vlastně úplně poprvý viděl, jak se dělají triky na skejtu. U nás na sídlišti už pár lidí jezdilo, tak jsme se s nima seznámili, zalíbilo se mi to a heclo mě to k tomu, abych si koupil svůj první skate a začal jezdit před barákem s nima. Víš, kdy u tebe nastal takový ten zlom, kdy sis řekl, že skate je prostě nej a není nic lepšího? Já se věnoval různým sportům, jako třeba fotbal, hokej a na skejtu mi to ze začátku moc nešlo. Asi to bylo tím, že jak sem byl malej, tak mi ten skejt byl velkej, a triky sem se učil pomalu. Na sídlišti jsem byl nejmladší, kdo skejtoval, a starší kluci mě neustále hecovali, od nich jsem bral inspiraci a pak se začal držet na sto procent jenom skejtu. Jakou má skateboarding v Košicích historii? V dávných dobách se tu skejtovalo před Bielym Domom, jak je Magistrat Mesta Košic, dokonce se na tom místě v devadesátých letech konaly Cassovia Cupy a různý další závody. Taktéž tam vyrostl jeden z prvních skateparků, ale nakonec odtamtuď byly překážky odstraněny. Kolem roku dva tisíce dva se postavil park u nás na sídlišti a jezdilo se tady. Vzpomínáš si na svůj první závod? Asi po dvou letech ježdění u nás na sídlišti sem se zúčastnil závodů ve skateparku, pak si to ještě takhle párkrát doma zopakoval a nakonec vyrazil na první závody do jinýho města, a to do Spišskej Novej Vsi.
rišo dává fakie halfcab heelflip z deseti schodů v areálu základní školy v žiaru nad hronom. většinou je to tady zavřené, ale tury měl štěstí
A od tý doby se to jenom zlepšuje, hehe. Třeba loni si na Mistrovství SR vyhrál asi 800 Euro. Už si to utratil? Pořád je ještě mám. Část mi dal táta na nějaké stavební spoření nebo co, ale většinou peníze, které někde vyhraju, pak utratím za cestování se skejtem.
Jak to máš se sponzoringem? Mým prvním sponzorem se kolem roku nula osm stal místní skateshop a od tý doby začali přibývat další, různě se to měnilo, až sem zakotvil u Streetmarketu. Jezdím za všechny značky, které tahle distribuce dováží, mám u nich velmi dobrý podmínky, za což jim děkuju. Bereš skateboarding furt jen jako zábavu, nebo i jako práci? Stále je to pro mě zábava, ale přístup ke skateboardingu se už trochu změnil. Je potřeba jezdit na všechny závody a pořád točit a fotit street. Takže například pokaždé, když natáčím, tak se snažím mít co nejvíc záběrů, neflákám to.
tailslide flip out na lavičce v bratislavě. rišo to vrátil akorát těsně před mší, která byla v nedalekém kostele, kdyby se mu to nepovedlo, musel by hodinu čekat, než davy věřících projdou
Zvyknul už sis na to, že to máš z Košic všude daleko? To cestování po Slovensku je ještě v pohodě, ale do Čech to na nějaké čéspéčka dá zabrat. Ne vždy je na závody příjemná cesta a chybí vhodný spoje. Za ty roky sem si na to ale už zvyknul a stejně, nejlepší způsob, jak se dostat z Košic do Čech, je přes noc. Vyspíš se... Sleduješ ostatní naše nebo zahraniční jezdce a jejich styl? Tak na domácí scéně se mi líbí Zápražný, Pavlačič, Molec, Makak, Mrváň, Mihala, Vartík a z tý zahraniční to byl už odmalička Josh Kalis s jeho stylem. Já si ale jezdim podle toho, co mě baví, a neřeším, co je momentálně v módě.
Co mi povíš k tvojí přezdívce Chuck Turys, jak to vlastně vzniklo? Pokuď vim, tak to vymyslel Mirek Kvapil. Tenkrát nějak byly závody u nás v Košicích a já byl zrovna ve Splitu, a on dával hlášku: „Rišo Tury vyhrál v Košicích, i když je ve Splitu.“ No a pak se to postupem času nějak přetvořilo z Chuck Norrisa do Chuck Turysa. Kde sis nejlíp zajezdil na skejtu? V zahraničí sem měl možnost si zajezdit třeba právě ve Splitu, ale i ve Frankfurtu, v Praze, no moc sem toho zatím ještě neprocestoval. Letos byl v plánu s košickou partou Berlín, ale nevyšlo to. Takže asi nejvíc to bylo ve Splitu, tam se dá najít jakákoliv zídka ze schodů a město nabízí i spoustu dalších spotů. A samozřejmě cestuju po celém Slovensku a je
fs bluntslide v košicích na railu, který se nachází v blízkosti policejní stanice. to se nakonec i vymstilo a kluci museli absolvovat menší osobní prohlídku
49
50
tu spousta pěkných měst. Mám chuť se podívat do Barcelony, Malagy, Milána nebo Paříže, ale taky bych rád prozkoumal východní Evropu, Ukrajinu, Rusko, tam to musí být mega. Košická scéna o sobě dává pořád víc a víc vědět. Čím to podle tebe je? Od tý doby, co nám tady postavili Concrete jungle skatepark, tak to tady začalo jít hodně nahoru. Objevila se spousta nových lidí a hodně z nich zabíjí, jezdí se tady každý rok několik závodů, a podporuje to tady i košický Streetmarket. A město objevily i různé skate firmy, které sem jezdí fotit a točit street.
Co tvuj setup? Deska SM 8 nebo 8,125, hlavně s dlouhým nose a středním konkejvem. Trucky Thunder, nízké, středně tvrdé. Kola Autobahn 50 či 51, ložiska abec 7, sečteno a podtrženo, preferuju technický skateboarding, takže mi vyhovuje nízký placatý skate. A co dál má tvý preference? Určitě zídky, ty mám nejradši a jezdím je nejčastějc. Docela mě baví i raily a schody, povozím se i v rampě, ale to fakt jakože jen povozím. Jsou vůbec nějaký triky, který Turminátor nedovede? Jasně, třeba takový 360 flip nepochopím nikdy v životě. Jako dokážu ho udělat, to jo, ale strašně ošklivě, takže ho radši vůbec nedělám. No a pak například věci na switch backside stranu mi moc nejdou. Jak se hecuješ do nových věcí, když kolem tebe neni moc lidí, co by jezdili líp než ty? Nevím... Skejtuju s hudbou a vždy mě napadne něco nového, co bych mohl vyzkoušet, a když se to pak povede, ten pocit z nově odjetého triku je mega.
ranní flip to fs boardslide v petržalce, bratislava
Co škola? Chodím na Střední průmyslovou školu hutnickou, teď nastoupím do čtvrtého ročníku. Učím se průměrně, teda na trojky, a protože je to celkem lehká škola, moc času mi to nezabírá. Jestli pak půjdu na vejšku, nevím, jako lehkej plán mám, ale vše se může za ten rok změnit. Kdybych se rozhod dál studovat, tak rozhodně někde jinde než tady, možná v Praze.
bs crooks na railu nedaleko obchodního centra, kde se kluci zastavili po cestě ze žiaru do zvolena
fs 5-0 to ss crooks na zvolenském pomníku neznámým hrdinům
Máš teda ještě nějakou jinou vášeň kromě skejtu a přítelkyně? V zimě mě ještě baví snowboard, ale hlavně asi to plavání. Pomáhá mi to taky při rekonvalescenci po nějaké rakvi, člověk se rychlejc vyléčí. Ale jako ty zranění nepodceňuju, před každým ježděním dělám stretching, je to dobrá věc. Člověk si při tom protáhne všechny klouby, šlachy a svaly, a pak se mu líp jezdí, než kdyby byl ztuhlej. Tvůj styl jsou tepláky a trička velikosti prostěradla, kde ses k tomu inspiroval? Když sem byl menší, nosil jsem uplý džíny. Byla to doba, kdy jsme si jeli v punku, ale pak jsem začal poslouchat rap a oblíkat se podle toho. To mi zůstalo až dodneška. Proto si rád poslechnu hiphopový klasiky jako Gang Starr, Big L, Freddie Foxxx a líbí se mi i český rap jako Supercroo a PSH. Na koncerty ale nechodim, poslouchám to do sluchátek z mp3.
Co dělá Rišo, když zrovna neskejtuje? Čas od času si jdu zaplavat do bazénu. Teď mám přítelkyni Andrejku, takže hodně času strávím s ní a taky s kámošema felíme, zbytek pak věnuju školním povinnostem. A jak vypadá tvůj normální víkendový nebo prázdninový den? Ráno vstanu a du si zaskejtovat před barák na hřiště, anebo jsem s přítelkyní. Po obědě jdu skejtovat, anebo jsem s přítelkyní, prostě takhle trávím většinu svýho času. Andrejka mě ve skejtu podporuje, jsem za to rád a děkuju jí.
Máš jak fanclub, tak hateclub. Čím to? Hateři byli, jsou a budou. Jednou řeší můj styl, pak přilbu nebo velikost trička, nebo že je všude vidět Tury... Celý mi to přijde hodně směšný. Ale proč to tak je, fakt nevím, vždycky se něco najde, co se někomu nebude líbit. Hejty si na netu přečtu, pobavím se, ale určitě nad tím nepřemejšlím a neřeším to. Máš nějaký cíl, kam by ses chtěl se skejtem dostat? Chci to dotáhnout tak daleko, jak to jen půjde, vše závisí na zraněních. Mým cílem jsou určitě evropské týmy. Zranění jsou bohužel součástí skateboardingu. To je jasný, ale zatím se mi nic vážného nestalo, zatím je to klasika jako vyvrknuté kotníky, bolavé
flip přes gap na domácím hřišti v košicích (foto: kvapil)
53
54
kolena, odražené paty, naražené prsty a podobně. Vím o tom, že může přijít i něco, co by znamenalo konec skateboardingu, a tak to mám v hlavě srovnaný, že nebudu jezdit věčně. Co bych ale přesně dělal, nevím, nikdy sem o tom nepřemýšlel. Makáš teď na nějakém videu? Momentálně sbírám záběry do Streetmarket a Supra videa. Točíme s bráchou pravidelně, takže je toho víc, a vždy vznikne i nějaký menší video na web a tak. Jak se vůbec s bráchou točí? Pohoda, nebo se hádáte? Většinou nám to spolu klape velmi hladce, ale samozřejmě jsou někdy i nějaký spory, spíš takový menší bratrský hádky.
večerní fakie halfcab heelflip noseslide v centru bratislavy
Co focení tohoto rozhovoru, jak to šlo? Ono se to postupně měnilo. Nejdřív sme měli mít s Braňo Mrváněm dvojrozhovor, ale Braňo nafotil víc fotek, a tak se to pak rozdělilo na samostatné rozhovory. Myslím si, že je to tak lepší, protože takhle máme každej víc prostoru než při dvojrozhovoru. Fotili jsme ve Zvoleně, v Košicích a Bratislavě, mám tady takový mix od techniky přes schody až po zábradlí. Je něco, co jsi ještě chtěl vyfotit, ale už jsi to nestihl? Teď jak jsem byl naposled fotit v Bratislavě, tak jsem z jednoho gapu trápil ollie late fs shove-it. Hodněkrát sem na to dopadnul, ale nedokázal jsem to odjet, to mě mrzí. Smůlu jsem měl i doma v Košicích, kde nás skoro ze všeho vyhodili. No a rovnou řeknu i něco
o počasí, třeba v Bratislavě se nám kvůli dešti povedla jen jedna fotka... Ale ve finále jsi se svými triky na fotkách spokojený, ne? Celkově určitě, ale moh jsem mít ještě větší vraždy. Tak snad se mi to podaří vrátit a fotky vyjdou při nějaké další příležitosti.
ss bs crooks to fakie na chromovym railu u zvolenského divadla dal rišovi celkem zabrat
Příležitost bude určitě. Teď máš šanci poděkovat. Díky tobě za rozhovor, dále Peťovi Mercelovi a Mirkovi za focení, mým sponzorům, rodičům a bráchovi za podporu, Streetmarketu, Andrejce, všem kámošům, kámoškám, fellákům tlakerům z Tahanoviec, TSC crew, bohu... Všechny, koho znám, pozdravuju a peace!
HORSEFEATHERS
SCOPES Zkraje roku se mezinárodní Horsefeathers team vydal do Alp za natáčením videa Scopes a tak trochu náhoda je zavedla až do Dolomit a zajímavého resortu Alta Badia. Fotograf David Blažek si pro nás schoval několik pěkných fotek z natáčení a my z nich poskládali následující článek. Užijte si to, zima už se blíží!
text: Radek, foto: David Blažek
56
na tenhle spot svítilo slunce asi jeden a půl hodiny z celýho dne, a ačkoliv to nevypadá, na dopadu byla lehká krusta a celkově to trochu tahalo za nohy – Dárova klasická bs 7 na jistotku
darek bergmann /r/ rock to fakie
Leden je na snb scéně ve znamení Burton European Open, a tak se není co divit, že se tady sejdou i členové HF teamu, které během sezony závodní a sponzorské povinnosti rozesejou po celé Evropě. K nápadu využít tuhle koncentraci byl už jen krůček, a tak jen co BEO skončilo, už si to mířil Darek Bergmann a Ville Uotila do Horsefeathers Superparku na Planai. Měl zde proběhnout shooting celé HF party společně se staviteli z Qparks, ale na poslední chvíli z toho kvůli mrzkému počasí sešlo. Co teď? Team je domluvenej, odložit to by byla blbost... Volant se stáčí doprava a hurá na dvanáct dnů do Itálie, do megaresortu Alta Badia. Parta cestou ještě nabírá Stephana Wimmera, na místě už čeká nová posila Flo Galler a za pár dní se ke všem přidá Michi Zirngibl, Killian Viget, Lukino Ramelli a Stefan Richter. Organizaci na místě měl na triku fotograf David „Šuba“ Blažek, jakožto zkušený cestoval, ale hlavně zodpovědná osoba. Není totiž radno nechávat věcem volný průběh, i když jsou teda HF jezdci profíci, ale pevná ruka generála je vždycky potřeba. „Měli jsme to už předpřipravený od lidí z officu, ale musel to na fleku někdo dobrej ošéfovat. Takže já, hehe. Alta Badiu pomohl vybrat místní Horsefeathers distributor a vše zařídil k naší spokojenosti. Já už se pak staral jenom o to, abysme byli na kopci včas a udělalo se co nejvíc materiálu,“ dodává Šuba. U výletů a akcí, který jsou plánovaný dlouho dopředu, je to vždycky velký risk s počasím. Kluci už kvůli hnusu
museli zrušit tu Planai a Alta Badia na tom se sněhem nebyla zrovna moc růžově. Navíc se ke všemu přidala velká zima, teploty dosahovaly třeba mínus pětadvaceti a to už je, když třeba vstáváte v šest a jdete hned na svah, docela extrém. Moc to ani nezvládala auta a po ránu je bylo třeba startovat pomocí aerosolu. K rannímu vstávání David dodává: „Tak jsme pracovití hoši, proto ten časnej budíček. Ale je to o těch zkušenostech, když na horách vstaneš v devět, tak už nic neuděláš.“ Prvních pár dnů kluci strávili po sjezdovkách v resortu a okolí, protože je to tady celkem veliký a nějaký čas zabere to celý vůbec prozkoumat. Z vesnice Alta Badia se dá dostat na několik různých kopců, jezdí se ve výšce 1.400 až 3.200 metrů nad mořem, a navíc je resort součástí Dolomiti Superski, tedy sdružení asi devíti středisek. To znamená, že s jednou permicí můžete pojezdit celkem asi 1.200 sjezdovek, a to si během jedný zimy asi nedáte. Průzkum resortu ovšem HF teamu nepřines super růžový zprávy, první park nebyl hotový a druhý sice v super luxusu, třeba dvacet zábradlí za sebou ve čtyřech lajnách, jen chybělo šejpnout ty největší kickery, na který chyběl sníh. Určitě ale Alta Badia stojí za návštěvu a měli byste si jí zařadit na váš cestovatelský seznam. Čas tlačil na záběry, takže nedostatek přes den se řešil streetem po večerech. Hned ten první se jezdilo zábradlí s třímetrovým dropem do křižovatky, Michi tam dal luxusní grind přes celý a komentuje to: „Vylezla
tenhle spot měla parta z druhý strany baráku, kde bydleli. na rozjezd se použilo bungee, který natahovali dva lidi. srandy kopec. ville uotila /r / bs 1
59
pak nějaká naše sousedka a začala nám nadávat ve strašnym jihotyrolskym přízvuku. Vyhrožovala nám policií a tak, ale já jí rozuměl tak každý druhý slovo, hehe. Ale ježdění nám nakonec překazila, a to už taková sranda nebyla.“ Celkem zajímavej byl i rail do vzduchu z druhý strany baráku, kde kluci bydleli. Rozjíždělo se mezi dvěma kontejnery, bungee gumou se získávala rychlost, ale zase jí nemohlo být moc, protože
zajímavej handplant front flip. Hodně zabil!“ Snowboarderský čuch však velel jet dál a výš. Odměnou jim za to byl Passo Valparola ve výšce 2.168 metrů nad mořem, kde ležely obrovský kvanta sněhu, který se dal na některých spotech ve stínu stále nazývat prašanem. Vypadalo to tady úchvatně a všechny to hnedka strašně nakoplo. Začalo se stavět, připravovalo se to několik dnů a muselo se hodně plánovat. David to komentuje:
flo galler – první den, první shooting, první zranění. tohle testovací 50-50 flo krapet přestřelil, minul asi o 3 metry dopad a stálo ho to odražený paty
úprava hrany dropu přes gapík těsně před focením
vylodění na pasu valparola v 8 ráno. teplota -20 °C
se nesmělo dopadat moc daleko, kvůli zdi. Pár pokusů bylo jen tak tak, je to dobře vidět na videu. Když se možnosti streetu vyčerpaly, kluci museli začít jezdit po okolí a hledat nějaké alternativy. Jako první kápli na celkem zajímavý pass, ale nebylo to zas tak vysoko a sníh byl proto mokrej. Samozřejmě, že se nehodila flinta do žita, udělalo se pár dropů ze skalek a Ville pak objevil zajímavou dřevěnou boudu. Darek si s tim ale nebyl tolik jistej. „Byl to takovej baráček u sjezdovky a kluci si tam k tomu začali stavět skok. Mířil přímo do rohu tý střechy, vůbec sem to nechápal a nakonec tam radši ani nejezdil, protože sem si dával pozor na zahojený koleno. Ville ale udělal takovej
„Dodělali jsme třeba skok a najednou zalezlo slunce za mrak a my nevěděli co. Nahitovat to ve stínu a druhej den jít stavět něco jinýho? Nechat to bejt a počkat do zítřka? Bude ale hezky? Navíc třeba zrovna na tohle místo svítilo sluníčko jenom hodinu a půl, takže to bylo riskantní. Ale povedlo se a pár backcountry kickerů vyšlo.“ Natáčení šlo tedy pěkně od ruky a jediná zdržovačka byla kvůli problémům se sněhem, který se vyskytovaly i ve velký nadmořský výšce. To by v lednu asi čekal málokdo a David se o tom rozpovídal: „Na některých místech to vypadalo dobře, ale při bližším pohledu se zjistilo, že to byla několik centimetrů silná ledová
ville si tohle místo sám našel a namotal na něm tenhle epesní korkovanej handplant
61
ville uotila /r/ switch fs rodeo
62
krusta. Ville si z toho dělal srandu a je s ním natočenej záběr, jak hodí helmu do sněhu a ona se mu o ten led odrazí zpátky do ruky. Přitom by si ze dvou metrů neřek, že tam je led. Kvůli tomu se musely všechny dopady dvakrát kontrolovat, aby byla jistota, že se nikomu nic nestane.“
rozložit na zamrzlém jezeře a celou dobu, jak tam kolem pobíhali, se báli, že se to s nima propadne. Jak už jsme zmínili, kosa během pobytu byla opravdu nepříjemná a každý se s tím vyrovnával po svém. Darek vzpomíná: „Po ránu bylo třeba mínus dvacet, přes den na sluníčku to šlo, ale jakmile padnul stín, teplota
pro fotografa davida blažka je tahle fotka jedna z nejhodnotnějších z celýho tripu. ville uotila /r/ switch bs 1
Největší bomby celého natáčení samozřejmě padly v závěru pobytu právě na kickerech v Passu Valparola. Darek s Villem se tu hecli a začali zkoušet double rotace. „Ville to neplánoval, ale poprvý v životě udělal double cork devět. Na potřetí to odjel, ale úplně precizně. Mě to samozřejmě nakoplo a udělal jsem poprvý v životě double backflipa,“ vypráví s radostí Darek Bergmann. Pochvalu si za to určitě zaslouží oba. Z fotek a záběrů to nepoznáte, ale na dopadu měli krustu. Hodně je tahala za nohy a k vidění byla několikrát washing machine alias drška panna orel. Čistej odjezd znamenal dopad s chirurgickou přesností, a zvlášť Ville operoval jako pan primář. Respekt za tenhle spot mají taky Šuba a kameraman Peterson, protože kvůli nejlepšímu záběru museli svoje nádobíčko
šla zase strašně pod nulu. Nejhorší bylo nasedání do zmrzlýho auta. Oblečení ale fungovalo dobře, a když se člověk hejbal, neměl problémy.“ A tyhle slova potvrzuje i Michi: „Pro mě je nejdůležitější vázání, a když takhle mrzne, tak musíš mít přezky dokonale očištěný od sněhu, jinak to prostě nefunguje. Abych se zahřál, tak se držim lopaty a makám, narozdíl od jinejch, co jenom koukaj jako Ville, hehe... Dělám si srandu, makali jsme úplně všichni a pro zahřátí pili čaj.“ To je pravda, teplej nápoj vždycky pomůže a v italským podání to může být i kávička, kterou tady mají vynikající i ve dvou tisíci metrech nad mořem na terase hotelu. Přírodní podmínky si nepohrávaly jenom s lidma ale i s technikou. Zajímavý dobrodružství tak kluci zažili i s jedním autem, které už asi přestalo bavit jezdit
rychlá teplá kávička v mrazu na terase ve dvou tisících metrech nad mořem
tomuhle vozítku čerpadlo ani turbo neodejde
stephan wimmer dropuje menší skalku s gapem
v mínus dvaceti do několika tisíců metrů nad mořem. Šuba říká: „Jedeme do kopce, najednou vyplivne turbo a začne se z vejfuku kouřit takovým způsobem, že jsem to ještě nikdy neviděl. Během několika sekund byl obrovskej mrak přes celou silnici, strašně chemicky to smrdělo. Museli jsme auto okamžitě odstavit do záchrannýho pásu, kde normálně zastavujou kamiony, aby jim vystydly brzdy, prostě s tim už nešlo jet. Naštěstí to bylo asi kilometr pod vrcholem, takže jsme to tam nechali, šli fotit po svejch a večer jeli domů taxíkem. Ale krizovku jsme pak zvládli na výbornou, během jednoho dne nám odtahovka přivezla z Plzně na vleku jiný auto a tohle rozbitý si vzali nazpátek. Den bez káry jsme pak vyřešili spolu s místníma shaperama, který nás do Passu odvezli svýma autama a zajezdili si s náma.“ Když se dáte v nějakým resortu dohromady s lokálama, je to vždycky výhra. Kluci bydleli v apartmánu na baráku, kde měli pokoje i šejpři z parku, a tak seznámení proběhlo hned. Dá se říct, že vlastně už první noc, kdy se odehrála menší kalbička, neboť bylo hnusně a nešlo se jezdit. Lokálové z toho nebyly vůbec nadšený a Darek říká: „Chápu, že když bydlíš celou zimu v poklidu v baráku a najednou se ti na půdu nastěhuje velká hlučná tlupa, tak tě to rozhodí. Lokálové měli tendence nám pořád něco zakazovat, ale druhou kalbičku už jsme dali s nima a byli v pohodě. Nedorozumění vzniklo hlavně kvůli internetu, protože my sme na baráku viděli wifi a oni nám nechtěli dát přístupový kód. V Itálii maj nějaký přísný protiteroristický zákon a je strašně omezený
připojení na internet, což jsme netušili a zprvu tomu nevěřili. O internetu zadarmo si tu fakt můžeš nechat zdát a ve městě jsme našli třeba jen dvě místa, kde se šlo připojit, ale znamenalo dát obsluze kavárny pas a vyplnit formulář...“ Ale stejně na tyhle věci kolem nebyl moc čas. Vždycky se brzo ráno vstávalo, celej den makalo a večer se už všichni akorát tak najedli, dali pivo, lehli si se sluchátkama do postele a usnuli. Jinak, co se jídla týče, kluci si v apartmánu vařili, protože to na nějaký večeře po restauracích moc nebylo. Alta Badia je celkem drahý luxusní resort. David si ovšem pomlaskává: „Vařili jsme si stylově, italský jídla... Žádný špagety s kečupem, to už máme za sebou, ale třeba pasta carbonara a podobný věci.“ A jak se Darek cejtil jako jedinej českej rider mezi zahraničníma profíkama? „Je to jiný, lepší než s českou partou. Člověk získá zkušenosti, zahraniční HF jezdci snowboardujou jinak než mí kámoši, dělají jiný triky, takže spoustu okoukám. S Villem jsme se docela hecovali, zkoušeli jsme doubly a byl to super zážitek.“ A David celý pobyt v Itálii shrnuje slovy: „Do Alta Badie se chci ještě aspoň jednou podívat. Třeba jižní svahy, při naší návštěvě nepoužitelný, byly něco neskutečnýho. Krajina je tady úžasná a našli jsme místa, který na fotkách a záběrech vypadaly, jako bysme se na ně sápali celej den, a přitom jsme je měli sto metrů od auta. Prostě dokonalý!“ Přesvědčte se o tom sami ve videu, které je na stránkách Horsefeathers.cz nebo na Vimeo.com, když si vyhledáte Horsefeathers Scopes.
ville uotila dává mutem do wallridu. na týhle nenápadný zábraně kluci strávili skoro celej den a v ukrutnym mrazu, třeba šubovi byla taková kláda, že poprvé v životě použil kuklu
65
fs tailslide na tribuně fotbalového stadionu v hlavním městě západního sumby waikabubaku. spousta místních viděla poprvé v životě skateboard
66
parta ze surf camp lombok foundation postavila tenhle bazén hlavně pro místní děti. tohle je rena v bs kicturnu a na surfu tahle holčina válí taky slušně
text: Vejce, foto: Vejce a Adriana Kábová
Indonésie je obrovská země, která se rozkládá na více než osmnácti tisících ostrovech, hovoří se zde sedmi sty jazyky a díky své poloze tu mají přes 150 aktivních sopek. Tohle a stovky dalších věcí udiví Evropana, už když si otevře mapu. Pravý údiv ale začíná teprve, když vylezete z letiště, které svým rozsahem i organizovaností odpovídá asi tak Prachatickému nádraží. Vejce se o tom přesvědčil na vlastní kůži a sepsal reportáž.
rena bydlí hned vedle bazénu, a tak skejtuje každý den. na vůbec prvních závodech na lomboku vyhrála svojí kategorii a dostala parádního surfa, který by si jinak nemohla dovolit
Motivací, proč jet zrovna do tohodle koutu planety, jsem měl celou řadu. Nikdy jsem nebyl v Asii a chtěl jsem si na vlastní kůži zkusit tu neskutečnou jinakost ve všech směrech. Především jsem si ale chtěl vyzkoušet práci antropologa v řekněme „klasickém“ terénu, kterým Indonésie bezpochyby je. Výzkum na ostrově Sumba byl cílem naší cesty číslo jedna. Sumba je jedním s nejchudších ostrovů indonéského souostroví a ve srovnání s jinými ostrovy je spojení s ní poměrně problematické. Infrastruktura tady není na zrovna dobré úrovni a celý ostrov působí mírně řečeno velmi venkovským dojmem. Ve městech najdete pár hotelů pro cizince, ale ty chátrají, protože prognózy o boomu turistického ruchu z počátku devadesátých let se nenaplnily. O servis pro turistu ze západu ve stylu chlazené coly a klimatizace, jak je na Bali již dlouhá léta standardem, zde nezakopnete. Na luxus domluvit se anglicky taky můžete zapomenout. Za skoro dva měsíce na tomhle ostrově jsme potkali čtyři lokály, kteří mluvili alespoň základní angličtinou. Mluvíte buď rukama, nebo se naučíte indonésky, ale i to je občas málo, protože ve vesnicích stále žijí lidé, kteří hovoří
nedělní oběd u místní rodiny yantových z waikabubaku. slušní, poctiví a milí lidé
mhd se říká „bemo“ a znamená to jet ve 40stupňovém vedru v dodávce společně s dvaceti pěti indonésanama, třema prasatama a patnácti kuřatama
pouze lokálním jazykem, kterých je na Sumbě asi devět. Co se týče skateboardingu, Sumba je polem neoraným. Na Bali, Yogjakartě nebo v Jakartě je svébytná scéna, kde vznikají videa a jezdí sponzorovaní jezdci na slušné úrovni, a můžete tu dokonce potkat i regulérního indonéského profíka. A mimochodem Bali bylo loni jednou ze zastávek tour Baker teamu. Naproti tomu Sumba opravdu není místo pro skateboarding, sice čas od času najdete zábavný street spot, ale nezajezdíte si na něm. Ne proto, že by vám to někdo zakazoval, ale proto, že jste pro místní takovou atrakcí, že jich přiběhne 150 a všichni se na vás nalepí a sborově se začnou divit a radit, co že to vlastně děláte. I přes to jsem si ale na pár místech zaskejtoval. První den mi publikum padesáti lidí ve věku od pěti do šedesáti vadilo, ale po třech dnech byla zábava půjčovat prkno ke svezení místním chlapíkům v turbanech s mačetami za pasem. Na Sumbě ale nemusíte skejtovat, abyste byli za totálního exota a neustálým středem pozornosti. Stačí mít modré oči a blond vlasy a permanentně na vás bude někdo čumět. Neschováte se, jako by se Karel Gott neschoval
na Václaváku. Všichni vás zdraví a ptají se, kam jdete a co děláte, a já nevim co všechno, a volají na vás „bule bule“. V překladu běloch, albín, bledá tvář. Je to velká sranda, ale tak dva dny. Pobavení přejde v nasrání, a to je umocněno tím, že po vás ti drzejší, kterých je požehnaně, chtějí peníze za nic nebo vám nutí k prodeji věci, které opravdu nepotřebujete a nechcete. Řekl jsem si, že z principu peníze rozdávat nebudu. Ti slušnější, které jsem odmítl, mi nadávali a ti méně slušní na mě plivali. Rovnice je zkrátka jednoduchá – běloch rovná se milionář. Zapomeňte na to, že si tady koupíte něco za stejnou cenu jako místní. Kdykoliv to půjde, natáhnou vás a naúčtují si až desetinásobnou cenu, než jakou by dostal lokál. I když si to člověk nebere osobně, protože takhle se prostě jedná s každým bělochem, potažmo cizincem, je to prostě otravný. Trošku lepší situace je na ostrově Lombok, kam sem se jel při mé indonéské návštěvě podívat. Když jsem na motorce projížděl po rozbitých cestách pobřeží jižního a západního Lomboku, tlupy opic posedávající u krajnic, smečky divokých psů a padající kokosy mě přestaly překvapovat
one foot air během noční session s lokálama. i uprostřed noci je takový vedro, že po dvou grindech můžete ždímat tričko
68
bs disaster v bowlu na lomboku. s takovým výhledem si vejce zaskejtoval poprvé v životě
obecní blázny nepotkáte jen na českém venkově, ale i na sumbě, v popředí je jeden z nich
sumba se proslavila nejen v indonésii chovem prvotřídních koní a sumbané jsou na to dost pyšní. na těhle poníkách běhaj bez sedla a třmenů po džungli a loví oštěpem prasata
celkem rychle. Co mi ale skoro vyrazilo dech, byla stavba nedaleko pláže na konci polní cesty. Cesta končila skalnatým útesem a dál už byla jen džungle vpravo a oceán vlevo. Ta stavba byl betonový bazén prvotřídní kvality, perfektního tvaru a rozměrů, které ocení jak staří bazénoví vlci, tak nováčci, co si betony teprve ošahávají. Nebylo složité vypátrat, kdo má tuhle parádu na svědomí. Na jižním Lomboku už delší dobu funguje švédská surfová škola pod názvem Surf School Lombok. V Indonésii, kde jsou podmínky pro surfing takřka po celý rok ideální, působí stovky surfových škol. Tahle je ale jedinečná, a to hlavně proto, že z toho, co si bere, dost podstatnou část vrací, a to především místním lidem, ale i přírodě. Bazén na pobřeží švédská parta nenavrhla a nepostavila, aby do své školy natáhli víc camperů nebo pro svoji zábavu. Tenhle projekt byl určen hlavně dětem z nedaleké vesnice a okolí a v neposlední řadě taky lokálním surfařům, kterých je zde víc než dost. Jak jsem se sám přesvědčil, bazén byla trefa do černého. Jakmile padlo to největší vedro, bylo okolo poolu každý
na stavbě poolu se podíleli i místní strýcové a šlo jim to velice dobře, i když s podobnou prací neměli zkušenosti
den rušno až do tmy. Vlastního skejta tu má málokdo a u bazénu byly k dispozici tři komplety, o které probíhal mezi dětmi permanentní souboj. Můj čtvrtý komplet přišel vhod a bitva o něj byla vždycky veliká. Jeden ze skejtů měl jen tři kola, ale desetiletí kluci a holky na něm zvládali projíždet zatáčky jak nic. Skoro všichni místní skateři jsou ale v první řadě surfaři, a to jakým způsobem skejtujou, je dokonalá synkreze surfingu se skateboardingem. Někteří kluci se rozjížděli z leže a dropovali na prkno, stejně jako se to dělá na surfu, když chytáte vlnu. I tak měli dost rychlosti projet celý bazén. Totální úlet ale je, že nikdo z nich nejezdí v botech a dokážou grindovat, airovat a zkouší i handplanty. Na Lomboku žijí převážně muslimové, a proto jsem tak trochu čekal, že budou celý tenhle projekt chápat jako západní výstřelek a nebude se jim dvakrát chtít nechat jejich děti skejtovat u Švédů na dvorku. Opak byl pravdou, místní tatíci i maminy oblečení v saronzích se zájmem okukovali dění v bazénu a nadšeně fandili, když někdo zkoušel nový trik. To bylo patrné i z posledního počinu
synek jednoho z místních mladých surfařů
švédské party, kterou byly vůbec první skejtové závody široko daleko. Celá akce nesla název „The Gerupuk Skateboard Classic“ a sešlo se okolo stovky zvědavých diváků. Závodilo se v šesti kategoriích: holky, kluci do 14 let, open, best slam, best surfer style a best trick. Motivace byla velká, protože na vítěze čekaly skejtová i surfová prkna a lahůdka v podobě jízdenky na skejtový závod na Bali. Po závodě se lokálové ptali organizátorů, jestli se na větších závodech taky může skejtovat bez bot, protože na Lomboku se bez bot prostě jezdí. Organizátoři ubezpečili majitele jízdenky na Bali, že bez bot se sice skejtovat může, ale před jeho cestou na Bali mu raději nějaké seženou. Nezbývá než dodat, že přestože bazén u pláže nestojí déle než rok, stal se nedílnou součástí každodenního života ve vesnici a okolí. Dětí skejtuje čím dál víc a už teď lze rozpoznat nejednu naději indonéského skateboardingu. Jak mě parta z kempu ubezpečila, další závody jsou v dohlednu a plánuje se i výměnný pobyt se skateboardisty z Bali. Hlavně ale, že to ježdění lokály baví.
70
QUIKSILVER
SKATE IN VISION
Koncem května se ve španělském Cadizu uskutečnil již třetí ročník skate-fotografické soutěže, ve které jde právě o kombinaci skills jezdců a dovedností a fantazie fotografů. Česko a Slovensko tu spolu reprezentovali Maxim Habanec a Kubo Krížo, a všichni jsme byli napnutý, jak se jim bude dařit. text: Radek, foto: Kubo Krížo
maxim habanec a fs wallride na neuvěřitelnym spotě v chiclana de la frontera
ignacio morata dává fs blunt na diy spotu v chiclana de la frontera
před barákem, kde se bydlelo, dává ignacio morata fs kickflip bank to bank
72
Jak už bylo zmíněno, letos se tahle soutěž odehrála již po třetí a předchozí ročníky v Bilbau a Madridu byly víc než úspěšný. A není se tomu co divit, když zadání je skejtovat týden po městě a zachytit na fotku ty nejlepší triky na neznámých a originálních místech. Do Cadizu se sjeli ti nejlepší evropští Quik jezdci jako Javier Mendizabal, Cristian Cortizo, Ignacio Morata, Gosha Konishev, Raphael Brunis a Maxim Habanec, ke kterým se přidali kámoši Germán Pontiaga, Alberto Velazquez, Miguel Sanchez a další. Možnost fotit pak dostal právě Kubo Krížo a taky Španěl Patxi Pardiñas, Rus Lev Maslov a Fin Antton Miettinen. Všichni byli rozděleni do teamů, které se vždy skládaly z fotografa, kameramana a alespoň tří riderů. Naši česko-slovenskou reprezentaci doplnili skaters Ignacio Morata, Alberto Velazquez a na kameru to natáčel Jesus Gomez. Následovalo týdenní
ježdění, točení a focení v Cadizu a okolí, přičemž se na konci vybraly nejlepší fotografie od všech soutěžních teamů a ty se vystavily v surfshopu Vertigo v Jerez de la Frontera. Navíc se pak ještě od půlky června rozjelo na webu online hlasování, ze kterého vzešla vítězná dvojička, a ta si odnesla 1000 Euro prizemoney. A nebudeme napínat a rovnou řekneme, že vítězem se nakonec stal Kubo Krížo s fotkou Alberta Velazqueze v backside smithgrindu. Gratulujeme. A protože jsme se sami do Cádizu nemohli podívat, poprosili jsme Kuba a Maxima, jestli by si o celý akci spolu nepopovídali. Informace jsou z první ruky. Ahoj Maxi, jaký byl ten letošní Skate in Vision? Letos jsem byl na týhle akci poprvý a jsem strašně
gosha konishev dává nosepick za asistence malých baletek (foto: Lev Maslov)
rád. Vybraný město bylo naprosto dokonalý, měli jsme u moře barák s minirampou, lednička byla vždycky plná jídla a piva... Co se týče skateboardingu, v Cadizu mají spoustu super originálních spotů, který nejsou okoukaný, a k tomu se přidává španělská pohodička, takže ideální místo pro ježdění.
Maxi, zajímalo by mě, kterej spot tě na Skate in Vision nejvíc bavil? Nejvíc bylo asi místo, který sem našel po cestě na pláž, takový retardéry na silnici z kopce. Dalo se to přeskakovat bank to bank a taky jezdit do sérek, prostě hodně zábavný a skvělý na záběrech.
Kubo, jak ses dostal k tomu focení skejtu a následně až sem? No, normálně sem se nudil u babičky na vesnici, a nějak mě napadlo, že se pujdu projít s foťákem. Doma sem pak ukázal fotky rodičům, kterým se celkem líbili, a pak mě nějak napadlo jít vyzvat skate. Začalo mě to hodně bavit, hlavně bylo skvělý, když mi kámoši pochválili fotky. Focení pro mě znamená svobodu, je to ta nejlepší věc. A nejspíš kvůli tomu mě pak z Quiksilveru pozvali na tuhle soutěž.
Jak ses, Kubo, cejtil mezi nejznámějšíma EU fotografama, jaký to bylo s nima soutěžit? Já to prostě vůbec nebral jako soutěžení, ale jako takovou pohodu, prostě tak, jak si myslím, že to má být. A nakonec se tenhle přístup vyplatil, hehe. Celou dobu byla strašná legrace a všichni fotografové mi přišli naprosto v klidu, hlavně Antton z Finska, kterej k tomu má dobrej přístup. Přijde mi, že to mám podobně jako on, a hlavně mě baví jeho fotky. Dokonce sem ani netušil, že pár hodně
známých skate pecek, co sem viděl, fotil právě on. Ty mi ale řekni, z kterýho triku si měl největší radost a proč? Asi s toho olíčka do danger banku, byl to fakt těžkej spot, který nejezdím každej den. Koukal jsem na to, už když jsem byl v Chiclana de la Frontera poprvý, ale nehecnul jsem se. Když jsem se sem pak dostal se Skate in Vision, tak už sem to prostě musel zkusit. Mě by, Kubo, zajímalo, jestli si myslíš, že má na fotku vliv, že všichni fotografové tady mají tak třikrát lepší vybavení než ty? Já si myslím, že to vliv nemá. Samozřejmě s lepší výbavou se ti asi líp pracuje, ale jak nakonec ukázaly výsledky, nejdražší foťák ti nejlepší fotku nezaručí, hehe.
táhne unavenej pán kus šutru a jaime fontecilla mu to tím fs wallridem vůbec neulehčuje (foto: Patxi Pardiñas)
74
Musim se tě ale, Maxi, zeptat, kde se v tobě bere ta produktivita? Prvních pár dnů nám nepřálo počasí, na spotě nám častokrát začalo pršet, ale ty máš přesto nejvíc záběrů ze všech... Je fakt, že jsme měli občas smůlu s větrem či deštěm, ale přesto mi nakonec padla většina triků, co jsem chtěl. Čím to je, nevim. Nejspíš sem většinu času dost motivovanej a neumim se na něco vykašlat. Když sem pak někde v cizině, tak se to všechno ještě stupňuje, protože mi je jasný, že se na některý spoty už nepodívám, a proto toho chci stihnout nejvíc, co jde. Pro mě tahle akce byla jedna z nejlepších, co jsem kdy zažil. Čím přišla unikátní tobě, Kubo? Tahle hlavně asi tím, že to byla soutěž mezi skate fotografy o nej fotku, to už je samo o sobě celkem unikátní. Jinak samozřejmě i tím komfortem, co jsme měli, ubytováním u pláže, jídlem... Seznámil jsem se tu s šikovnýma lidma, nemůžu si vůbec stěžovat. Maxi, kterej den byl pro tebe nejzábavnější? Jednoznačně poslední den, když jsme měli volno a celej ho strávili na pláži. Půjčili jsme si surfy a trochu to zkoušeli. Akorát jsem se z toho sluníčka spálil nejhůř v životě a nemohl pak na sebe natáhnout ani triko. Co bys řek, Kubo, na fotky ostatních? Překvapila tě tvá výhra ? Líbila se mi jedna fotka od Anttona, olíčko do banku.
Úplně jednoduchá fotka, ale moc mě bavila... Jinak upřímně sem doufal, že vyhraje právě tvoje ollie Maxi, protože máš úplně nejvíc fanynek, hehehe. Ale ne, odjet to ollie na tom povrchu bylo nejvíc. Maxi, naší partičku jsem tvořil já, ty, Ignacio Morata, Alberto Velazquez a kameraman Jesus Gomez. Celkem jsme to teda vychytali, byl jsem překvapený, jaký to jsou zabijáci. Jak tahle parta působila na tebe? Chytli jsme úplně super team, Ignacia i Alberta už jsem znal, takže se mi s nima dobře jezdilo. Jsou to nejen super skejťáci, ale i super lidi, který člověka dokážou podpořit. Jesus je jeden s nejlepších kameramanů, co jsem kdy potkal, takže to se taky odrazilo na super záběrech. Nejvíc mě bavil asi Ignacio, který dokázal jezdit všude, kam přišel, a zabíjel to celou dobu. Popiš trochu lifestyle na akci, Kubo, jako teda když vynecháme skate. Nejlepší večeře, víno, poker, nejhezčí západ slunce, co jsem kdy viděl, prostě pohoda. Ale nejvíc byl kameraman Thomas Winkle, to se nedá ani popsat,
76
jaká s nim byla legrace, to by dalo na celou knihu, hehe. Dával tak strašný hlášky, že jsem z toho vždycky dostával křeče do břicha. Maxi, ty teď řekni tři nejlepší a nejhorší věci našeho výletu. Tak nejlepší bylo moře, super bydlení a nový lidi, se kterýma jsme se seznámili. Seznam tří nejhorších věcí je jednoduchej: vítr, nic a nic. Osobně se hrozně rád vracim do Španělska, jak to máš ty, Kubo? Úplně stejně, a to sem byl ve Španělsku zatím jenom dvakrát. Klidně bych se sem na pár měsíců odstěhoval s nějakým fellákem. Poprvý si tady zkusil surfovat, Maxi. Jakej si z toho měl pocit? Bylo to super! Hned první den se mi povedlo tak trochu sjet vlnu a nepřišlo mi to ani tak hrozně těžký, jak všichni vyprávěli. Asi díky tomu, že jezdim na snowboardu i na skejtu úplně odmalička. Doufám, že si to co nejdřív zkusim znova. Máš nějaký plány, Kubo, co se týče budoucnosti a focení? Nemám žádný plány. Snažím se hlavně fotit, nějak se tím i živit, vydělat si na vybavení, cestovat a mít pohodu. Doufám, že se spolu budeme moci týhle soutěže příští rok znovu zúčastnit, protože Skate in Vision stál za to. Díky Quiksilveru za to, že jsme se sem mohli podívat.
maxim ollie over the rail do dost těžkýho povrchu na odjetí triku. celkem sketchy spot
PUMA ON BOARD Puma letos vstoupila na trh se skate botama, spojila své síly s Davidem Horváthem, a rozhodla se mimo jiné objet několik skate spotů po celé republice. Základní myšlenka byla udělat něco pro skateboarding, nejen tím, že si založí svůj tým, ale právě že se dostanou mezi lidi, uspořádají pro ně best trick contesty, zájemce něco naučí, zaskejtují si s lokálama, udělají grilovačku... Prostě ukážou lidem, co je na skateboardingu to nejhezčí.
Partička, která zkraje léta vyrazila na tour, se skládala z Davida Horvátha, Dana Bandriho a Ondry Zápotockýho. Hezky takhle ve třech po celý republice, sami si nakládali auto, sami organizovali contesty, sami grilovali. „Většinou jsme ráno přijeli, odpoledne zorganizovali tak tři čtyři best tricky pro lidi v parku, večer připravili grilování s pivákama a colou pro nezletilí, do toho jsme sami jezdili, a navíc to ještě natáčeli a fotili. Byl to hardcore,“ usmívá se David Horváth. První zastávkou se stal Hradec Králové, na Puma kluky čekalo super přivítání od správce parku, který
opičák z hradce, jeden ze starý party, furt diktát a furt respect!
ondra zápotocký airuje přes schody v bazénu u zrzy. večerní session po vydatném dešti, ale povedla se...
brutal výzva a dodělanej ss blunt late flip out od luboše kolka z havířova
hned ochotně nabízel pomoc s čímkoliv, na co si vzpomněli. Na akci se sešlo docela dost lidí, proběhlo pár best trick contestů o boty, kde bylo vidět, že to v parku všem náramně jde. Čejchan lítal jak blázen, dal 360 přes funbox a zajímavej flip trik předved i správce parku. Večer proběhla grilovačka, a pak balení a rychlý přesun směrem Těrlicko. Lokálové z Havířova mají na Těrlické přehradě pěkný bazének, a tak se tam Puma partička samozřejmě zastavila. Přespali v místních chatkách, jejichž správce pravidelně čte všechny skate média a hledá důkazy nějaké rebelie, takže tímto ho kluci pozdravujou a vzkazujou mu, že se náramně dobře vyspali. Hned druhý den se vrhli do betonového bazénu, kde je to pro přespolní velmi těžký. Nejvíc to proto zabíjel domácí Jesus, ostatní se s pokorou učili jezdit v rádiusech. Horváth pak dohodnul s vlekařema od wake levnou permici pro všechny, a tak se chvíli zkoušel i wave skate. Následovala cesta do hlavního ostravského skate
parku, kterej David okomentoval: „Tam je to strašný. Někdo si v Ostravě namastil kapsu na odporný železný protihlukový zdi, která zabraňuje tomu, aby lidi slyšeli přes dvě silnice a dvě tramvaje hluk skateboardingu. Kvůli zdi to tam vypadá jak ve feťáckym doupěti.“ Lidi jsou tu ale příjemný, správce parku hned klukům pomáhal v rozbalování a přípravách akce. Hodně tu pak zadiktoval Vojtaš, a vlastně celá ostravská partička, Puma team si tu s nima skvěle zajezdil. V minirampě padly strašný věci, třeba noseblunt late flip out od Lukáše Kolka, prostě perfektní úroveň. V nedalekém supermarketu se nakoupilo spousta jídla a pití, udělala se grilovačka, prostě opět příjemná akce. David dodává: „Musim poděkovat Picnic skateshopu, který se tu o nás hezky postaral i přes to, že Pumu některý core skejtři považujou za komerční značku. Ale jezdili jsme všichni dohromady, o tom ten skateboarding je.“ Cestou do Olomouce se kluci zastavili v Hrušovanech na krátký zaježdění. Nejdřív si to teda nějak popletli
a přijeli do úplně jinejch Hrušovan, kde se dozvěděli o těch správnejch Hrušovanech, a jelo se dál. Naštěstí to neni zas až tak daleko od sebe. Mají tady nádhernej krytej bazén, do kterýho kluky pouštěl sám starosta, ale je vidět, že tu nikdo nejezdí. Čert ví, k čemu a proč to tady stojí... Nicméně se pak dojelo v Olomouci, kde tour probíhala v parku na letišti. Od tý doby, co to zapek místní vládce Jakub Střelec někam do gheta, tak v tomhle městě nic moc nefunguje. Kluci měli problém s elektrikou, se vstupem, prostě se všim. Opět se tu ale sešla spousta lokálů a perfektně si všichni zajezdili, rozdaly se za výkony opět nějaký věci od Pumy a zakončovalo se grilovačkou. „Je trošku škoda, že lidi z letiště se tady na skejťáky koukaj skrz prsty jako na nějaký feťáky. A právě abysme takovejmhle lidem, co maj předsudky, ukázali, jak to je, tak pokaždý, než jsme ze skateparků odjížděli, oběhli jsme celej areál a posbírali všechen bordel a uklidili. Navíc jsme tim ukazovali i místním skejťákům, že když si po sobě budou uklízet,
79
dan bandri a jeho polety v brněnský zbrojovce, kde to bylo dost fotogenický
hned jejich park bude vypadat o něco veseleji.“ Na zastávce v Brně měli kluci v plánu zajezdit si v novým betonovým parku, ale strašně pršelo a nedalo se nic dělat. David Horváth zavzpomínal na kámoše ze skejtovýho mládí a zavolal Metelku Marka Tůmu, ke kterýmu se hned přifařil Aleš Varga, prostě brněnský starý skate punkáčové z roku nula. Kdo je zná, už asi tuší... samozřejmě se strhla nehorázná kalba v klubech po centru města. Vše se ve velký
zábavě a pohodě přežilo, a druhý den se šlo do haly Zbrojovka, o kterou se staraj kluci z Horsefeathers. Místo je to zajímavý, škoda že se tu nedá třeba betonovat, aby to bylo víc rádiusový. Poslední část tripu byla naplánována do Českých Budějovic k Zrzovi do bazénu. Původně se tu měla uskutečnit velká akce, ale zaprvé jeden den pršelo a za druhé návštěva zrovna vyšla pár dní před Zrzovy narozeniny, takže ho David nechtěl moc zničit
a udělalo se ježdění v komorní atmosféře. Kluci si nafotili spoustu zajímavejch fotek a záběrů pro svýho sponzora, v best tricku pak samozřejmě vyhrál Zrza a nezapomnělo se na klasickou večerní grilovačku. Závěrem jsme ještě poprosili Davida Horvátha, aby zhodnotil celou akci a trochu poodhalil plány Pumy do budoucna. „Jak jsme jeli tour, sledovali jsme i lidi a hledali další skejťáky pro náš team. A to proto, abysme pak v pořádný tlupě mohli letos vyrazit na
o tohle šlo... parta on board. skateboarding, tak jak ho milujem
děda rozdává čokoládu
umění. z liberce od pana žežulky s námi cestoval luxusní chevy
ss blunt tomáše krňávka v olomouci
ještě jednu tour po betonových skateparcích po republice a natáčet přitom video. Jinak já sem z toho celýho výletu měl super pocit, kluci to se mnou skvěle zvládli, makali, pomáhali, učili děti skejtovat. Myslim, že tenhle způsob, kdy se dostaneš přímo mezi lidi a nechceš po nich peníze za vstup nebo startovný, nepožaduješ výkony a jen se snažíš, abyste si všichni dobře zajezdili, tak to je ta nejlepší propagace skateboardingu.“
pohoda na výletě s partou
první pán, co si splnil svůj sen... zrza a boardslide over schody
martin jurášek /g/ fs rock‘n‘roll
nejdřív práce a pak až zábava
litvínovská vana se k dodělání nabízí
text a foto: Panker
vejce jarolím /g/ fs crail
Přes léto se nám honily hlavou různý megalomanský plány na street stavbu, ale hatily je peníze, nereálnost a nakonec i počasí. Šéfredaktor se už v nervu ptal, jestli něco bude, a já moh jenom odpovědět: To máš marný! A on to nakonec to máš byl, Tomáš Moravec z Duchcova, kterej nám zaslal fotku s neuvěřitelným rádiusovym spotem v Litvínově. Radost byla obrovská, ale takhle z obrázku sme pořádně neviděli, jestli na tom vůbec půjde jezdit. Jediná jistota byla, že povrch je super hrubá bombice a úklid zabere taky nějakej ten čásek.
Když na vanu pak koukáš s partou v reálu, tak se ti hnedle hlavou honěj myšlenky, proč to vůbec někdo postavil a na co to je? Procházíš si tuhle nádheru, čumíš a vymejšlíš, jak bys hnedle spotík vytunil. Jo tamhle dobetonovat zatáčku, projedeš jí zpátky na rádius a naproti doděláš nájezd na zeď, v hlavě ti jede sen... Ale zpátky do reality! Chčije, stojíme pod mostem a koukáme na to, jestli to vůbec půjde. Povrch je jak struhadlo, rádiusy dost vysoký a bez náznaku hrany, naproti nim férová kolmá zeď a ze strany se taky jen tak nerozjedeš. Nejlíp vypadá zatáčka na konci, což je
83
dan bandri /r/ fs tail
jurda zkušeně radí, jak má vejce zacházet se smetákem
vlastně nejnižší část vany, takže by se nahoru snad dalo vyjet. Teda až potom, co si proklestíš cestu. Už jen poprchává a po chvíli úplně přestává, takže se rozhodneme do toho jít, a než to uschne, nakupujeme v sousedním Penny marketu svačinu a pití. Sedáme si do rádiusu pod mostem a klasicky plánujeme, jak na to. Mraky se trhaj a na chvíli vykouklo i sluníčko. Vejce bere do ruky lopatu a začíná odhazovat hlínu, za ním Daniel se smetákem. Já beru foťák, cvakám Vejceho při práci a tlemím se tomu, jak ho Jurda s rukou
vejce umí i s lopatou
v sádře zkušeně popohání. Za chvilku je rozjezd v klidu a hnedle začíná vysychat. Nedočkavě zkoušíme první najetí na rádius a je hnedle jasný, že nic jednoduchýho to nebude. Navíc to klouže jako kunda, protože beton je pořád vlhkej a kombinace s trochou hlíny nic moc. Jurda odpaňuje rockem to fakie, za nim Daniel rock‘n‘roll, Vejce pak frontside otočkou. Potom Jurda využívá ještě lehce mokrý rádius a přes slajdík dává bs disaster. Mezi tím je rádius i rozjezd úplně suchý a začíná se fotit.
Jurdo, dáme ten disaster? „Jasněééé, jedu!“ Cvak a je tam. Vejce zkouší fs 5-0, ale jak tam chybí hranka, neni se o co zapřít, vůbec se nedotkneš truckem betonu a zjišťuješ, že si okraden o nejhezčí zvuk na světě. „No tak to asi nepůjde, manuály mi moc nejdou. Zkusim fs stand up.“ Říkám ok, pojeď, jsem nachystanej. Stojim ve vodě na kraji potoka, Vejce jede, dává, ale jejda, na fotce chybí kousek jeho čela. Vejce musíme ještě jednou... Ale kam si stoupnout, aby se mi do záběru vešel celej? Roman mi podává šutr, usazuju ho do potoka,
martin jurášek /g/ blunt to rock to fakie
85
stoupám si na něj a balancuju. Vejce můžeš. Pecička. Daniel zkouší bs pivot to fakie, ale nedaří se, a já pořad balancuju na šutru. Jurda blunt přes rock do fakie, přebíhám, fotím z jinýho úhlu. Mám to a zpátky na šutr, pivot se pořád nedaří. Po chvíli takového přebíhání měním úhel a jdu fotit z dálky. Jurda dává super fs rock‘n‘roll. Vejce zkouší fs boneless, ale po asi půl hodině nervů a pádů je nasratý. „Dopíče to nejní možný,“ rozjíždí se, deska mění směr a šup do potoka. Vytáhne jí, kouká na bahýnko, co má na nose, a mění
svůj názor. „Radši zkusím sweeper, nebo mi jebne.“ Parta jde do kolen. Vejce bere papírový kapesníček, čistí si desku od sraček z potoka a povzbuzuje se přitom silnými slovy na tenhle spot. Daniel mezitim dává fs tail. Vracím se zpátky do potoka s rybáčem a Vejce si odjíždí sweepra jak nic. „Zkusim ještě fs crail.“ Dává ho snad na druhý pokus a nejlíp, což je na tomhle spotu se zakulacenou hranou o poloměru basketového míče úlet. Danieli, vyfotíme ještě ten fs tail? „Jasný,“ a dává ho hnedle. Akorát mám problém, kam si vlézt. Nevešel
se mi na fotku celý, protože sem byl moc blízko a za mnou je zeď. Ale po pár pokusech se nám zadařilo. Co dodat? Nejni nad to, když se dostaneš na takhle originální spot, a navíc si v něm i zajezdíš. Pravda, je super nesjízdnej, ale zase tady nikoho neotravuješ a máš to kousek do obchoďáku pro svačinu. Stojí za to se sem vrátit a něco si postavit, úplně stačí vytunit jen lajnu a zajezdíš si jak nikdy. Máš chuť? Vanu najdeš v Litvínově v ulici U bílého sloupu, hnedle vedle Penny marketu.
„Byli jsme fotit s Kubou a klukama přímo nejbližšíma... Bylo to zase něco fantastického, nemám slov. Skate mi spadl při focení dalšího triku do vody, při dalším jsem si poranil kotníček, ale i tak v pohodě, byl to zase nej den... Keep it smiley! ONE LOVE.“
hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
ŠTĚPÁN BÍCHA
věk: 24 / stance: regular / fs noseslide to fakie / lokalita: Praha, Radotín / počet pokusů: cca 10 / sk8 od: 2000 / sponzoři: Represent, Rocknroll, Ipath, Bones, Boombotix, Independent, Pedro-Perez.eu, Ambassadors (flow) / setup: deska Ambassadors 8.5, kola Ambassadors 52, ložiska Toy Machine Blood Sucking co., boty Ipath Derelict (100% organic) / foto: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com)
„Tohle místo byl původně autobazar, ale pak ho zrušili a vzniknul tam takovejhle gapík. Druhej den po focení ale celej spot oplotili a už si tam nezajezdíš.“
MICHAL SUCHOPÁR věk: 28 / stance: goofy / switch varial heelflip / lokalita: Praha, Holešovice / počet pokusů: 30 / sk8 od: 1996 / sponzoři: Vehicle, Eastpak / setup: deska Ambassador Liška 7.825, kolečka Ricta 50 mm (úzký), trucky Independent (139, nízký), ložiska Minilogo, boty Adidas Campus / foto: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com)
hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
HTTP://SKATESHOP.ABADON.CZ TEL: 602.426.923
MATYÁŠ VOLEK hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
věk: 20 / stance: goofy / ollie / lokalita: Praha, Opera / počet pokusů: 8 / sk8 od: 2004 / sponzoři: Santa Cruz, Fallen, Carve, Snowbitch.cz / setup: deska Santa Cruz 8, kolečka Ricta 52 mm, trucky Venture (nízký, měkký), ložiska Element ceramic, boty Fallen Chief / foto: Panker (panker.cz)
„Tady na tom spotě se prej rozstřelil Löwy, ale já tam ještě nikdy nebyl. Panker mi to popisoval jako hroznou vraždu, tak jsem se toho bál, ale na místě mi to brutální nepřišlo. Když sem to pak odjížděl, začínalo pršet a já spad pod autobus na magistrále. Naštěstí jen zaparkovanej.“
„To jsme se takhle jednou dohodli s Peťom Kubalakom, že si zajedem do Vídně povozit se v bazénech. A když jsme pak jezdili, vznikla tahle fotka. Poslední, co mi teď zbývá, je za ní Peťovi poděkovat.“
LUKÁŠ MIHALEC
věk: 24 / stance: goofy / backside transfer / lokalita: Vídeň, bowl / počet pokusů: čtyři / sk8 od: 1999 / sponzoři: Vans, Independent, Antihero / setup: deska Antihero 8.5, kolečka Spitfire 54 mm, trucky Independent, ložiska Ricta, boty Vans / foto: Peter Kubalak (peterkubalak.com)
hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
SQUADRON STREETPACK
hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
„Byl to hodně těžkej spot a dalo mi to zabrat.“
MARTIN PEK věk: 22 / stance: goofy / rock to fakie / lokalita: Praha Podolí / počet pokusů: 20 / sk8 od: 2001 / sponzoři: Vehicle, Créme, Streetmarket.cz, L.A. fuel / setup: deska Créme 8 (střední konkejv), kolečka Créme 52 mm (úzký), trucky Créme (nízký, měkký), ložiska Créme Abec 9, boty C1rca / foto: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com)
„Panker mi ráno zavolal, že přijede do Brna s nějakejma mlaďasema, a tak sem je vzal na tenhle gap. Kluci se na tom rozbili, já měl ten bs noseblunt v plánu, a tak jsem ho vyzval. Do hoďky to padlo.“
HONZA MINOL
věk: 27 / stance: goofy / bs nosebluntslide / lokalita: Brno, Líšeň / počet pokusů: 1 hodina / sk8 od: 1997 / sponzoři: Nike SB, Nomad, Matix, Skateshop.cz / setup: deska Nomad pro serie 8.0, kolečka Nomad 51 mm (úzký), trucky Thunder (nízký, měkký), ložiska Nomad Abec 5, boty Nike SB Paul Rodriguez 2.5 / foto: Panker (panker.cz)
hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz
Letošní rok je Tomáš Javůrek celkem rozježděnej, formu má pořádnou. „Dávám tomu letos mnohem víc než za poslední roky dohromady. Né, že bych jezdil každej den, ale skejtuju hodně, snažím se objíždět všechny závody a bejt vidět.“ Na focení s Pankerem se tak vyloženě těšil. „Něco už sem rozmyšlenýho měl, ale jen začátek a pak se to vyvíjelo podle toho, co sem
vracel. Zvolil jsem nejdřív rychlovky a postupně se propracovával k těžším věcem.“ Dohadování termínu probíhalo jako vždy ve volném rytmu, a protože si počasí hrálo s deštěm, Panker radši dopředu volal, jak to na místě vypadá. To ho samozřejmě zdrželo už na výjezdu z domova a pak tak trochu na severu zabloudil. Nakonec se ale s Javorem
pop shove-it u základní školy na sídlišti sever
240 MINUT
TOMÁŠE JAVŮRKA text: Radek Hruška, foto: Panker
Severní vítr je krutý, což přesně ví jednadvacetiletý Tomáš Javůrek z Český Lípy, kterej přijal výzvu na souboj s časem. Momentálně ho má na skateboarding spoustu, neb po roce ukončil studia na fakultě Umění a designu, sponzorují ho Meatfly a Swis-shop.cz. Javora si můžete pamatovat třeba z videa Monday in the park nebo z posledních závodů ve Štětí, kde skončil druhej.
ollie gap na sídlišti sever
99
ve skateparku sešel a mohlo se jít za deset minut dvanáct na to. Prvním spotem byl Lenin, takovej českolipskej legendární plácek, a Tomáš si tu nachystal novotu. „Mám tady z tý fotky velkou radost, protože na zídce, kde sem to dělal, ještě nikdo nikdy nejezdil. Já jsem jí rozjel, udělal tam frontside bluntslide do fakie a vážím si toho nejvíc. Spot je to strašně těžkej, desky nahoře jsou každá jinak vysoká a vadí tam to křoví. Neměl sem pořádný nůžky, tak sem keř pižlal kosmetickýma nůžkama, zabralo mi to tak deset minut. Dal jsem pár
do silnice, ale protože je tam plot, musí se proskočit brankou, širokou akorát tak na skejta. „Dělal sem tam pop shove-it, opět na tomhle místě poprvé v životě, a zabralo mi to tak patnáct pokusů. Panker mě přesvědčil, že to nalepim dřív, než do branky dolítnu, takže se určitě trefim. Nakonec to padlo a naštěstí sem se o trubku nepraštil.“ Poslední spot bylo známé českolipské skate místo u prodejny nábytku, kterýmu lokálové jednoduše říkaj „U nábytku“. Tomáš se tu celkem potrápil, dopadal pořád nějak divně a nemoh to odjet. „Je to tady
pokusů, zjistil, že sem to málo zastříhal a probíhalo dalších patnáct minut zahradnickejch prací. Tenhle spot je na hlavní třídě, takže mi ještě musel hlídat kamarád, abych se s nikym nesrazil. Nebylo to jednoduchý, na patnáctej pokus to padlo.“ Následoval přesun na sídliště Sever, kde měl Javor nachystanej gap, prostě takovou rychlovku k nahnání času. Plán byl takovej, že si tam dá ollie, a kdyby pak na konci zbyly ještě nějaký minuty, tak se vrátí a vyhrotí něco jinýho. „Je to tady trochu na prd, rozjezd z malý ulice, kde jsou auta, a dopad do ještě menšího chodníku. Překvapilo mě, že nikdo z okolních baráků neprudil, asi náhoda. Vrátil jsem to hned.“ Cesta na další spot nebyla moc dlouhá, neboť se nachází na sídlišti Sever u základní školy. Je to velmi zajímavej spot, kde je potřeba skočit gap ze hřiště
legendární místo, kdysi tu skákali inlineři a pamatuju se, jak sme s kámošema nechápali, že to dokážou. Teď už v Lípě moc lidí nejezdí, takže spoty upadaj v zapomnění. Překvapilo mě, že i když byl nábytek otevřenej, tak nás nevyprudili. Dřív nás hnali jak psy. Jo a zábavný bylo, že šla kolem moje babča na autobus, ona je zastávka přímo před tou prodejnou. Nechtěl jsem před ní padat, abych se třeba nezrakvil a ona mě neviděla celýho od krve, takže jsem dával jenom olíčka. Čas běžel, ale naštěstí jí to za chvíli jelo a já moh jít na ten double flip, kterej mě potrápil nejvíc z celýho dne. Pořád sem to nemoh vrátit, dopadal jsem na přední, ale nakonec to padlo.“ Odbyla třetí hodina čtyřicátá minuta a Javor má v limitu splněno. Zbývá sice ještě několik málo minut, aby vyzval znovu ten první gap, ale vypadal
unaveně a už se mu do ničeho nechce. „Kdyby se fotky z nějakýho důvodu smazaly a já to musel jít přefocovat ještě jednou, tak by mě to zničilo. Nevěřil bych, že když člověk chce, aby to nějak vypadalo, jsou čtyři triky za čtyři hodiny tak náročný. Ale jinak je to super rubrika.“
double kickflip ze 7 u nábytku
fs bluntslide to fakie na leninu
101
240 MINUT
ARNOŠTA CERALA text: Radek, foto: Panker
Hradecký floutek Arnošt Ceral už za svých dvacet čtyři let strávil na skejtu mnoho hodin a nás zajímalo, jak se dokáže poprat s tím, když mu dáme přesně 240 minut na čtyři triky. Arnošta sponzorují Horsefeathers, Osiris, Soho wheels a Streetmarket.cz, jeho nejlepší videa si můžete prohlídnout na Vimeo.com, kde je toho pod taggem Arnost Ceral spousta.
bs tailslide to fakie na šestimetrový zídce na rohu třídy edvarda beneše
Letos je Arnošt celkem rozjetej, od jara natáčí menší video part pro Osiris. „Skejtuju pořád. Každý víkend mám závody, přijedu z nich rozsekanej, přes tejden se snažim něco natočit a pak zase na závody. Čtrnáct dní před tím, než jsme s Pankerem fotili, sem si udělal trochu kotník, takže sem moc rozježděnej nebyl. Triky sem měl rozmyšlený na prvních dvou spotech, pak sem to nechal otevřený. V Hradci toho máme spoustu a vždycky mě rychle něco napadne, kdyby se náhodou nedařilo, záchrana se najde.“ Focení se kvůli Arnoštově kotníku pořád nějak oddalovalo, do toho se připletlo nic moc počasí, prostě se to posunovalo. Nakonec ale vyšel pátek zkraje srpna a Panker do Hradce dorazil na třetí hodinu. Prvním spotem byly zídky na nádraží, kde je to celkem vhodný na sérky. „Na nádraží je starý nástupiště, kde skejtujeme a nikdo nás odsud nevyhazuje. Tak jsme se s kámošema domluvili, že bysme tu mohli udělat bedny. Nechtěli sme to ze dřeva, takže se sehnali cihly, beton a mramorový desky a postavili jsme to.
záchranný ss kickfip přes kytičky na ulrichově náměstí
Na tomhle spotě jsme teda začli a já udělal switch backside noseblunt. Šlo to rychle, tak do dvaceti pokusů, nejvíc času zabralo rozježdění a cesta ze spotu a na spot.“ Další místo si Arnošt vybral na manuál, ale ještě než se vůbec stačit rozjezdit, přijeli na kluky městský policajti. Řešilo se to dohodou, no vlastně se s nima Arnošt dal do řeči. „Řek sem jim příhodu, jak jsme minulej tejden byli na nádraží, jezdili, a přišli dvě smažky a začli si píchat perník. Minutu za nima dorazili policajti a vyhodili nás kvůli skateboardingu...
Takže se chytli tématu a zakecali jsme se.“ K partě se přidal Matěj Hakl, kterej přijel za Arnoštem do Hradce, což hnedka zvedlo náladu. Kluci si spolu na rozježdění dali game of skate a následoval přesun na Arnoštův druhej připravenej spot ke knihovně, na dlouhou dřevěnou lavičku. „Je to tu pěkný, nová budova, dobrej povrch a dřevěný lavičky nejlíp jedou. A hlavně to vypadá skvěle na fotkách a na záběrech, akorát se tu musí jezdit až po třetí odpoledne, kdy je klid. Dal sem tady do deseti pokusů frontside crooked a šlo se dál.“
Akorát si tak stačíš trochu skejtem ťuknout do strany a musíš do vzduchu, prostě jako bys to dělal z rovnýho nájezdu. Párkrát sem to projel až na konec, při pokusu na fotku se mi to povedlo revertem vrátit do fakie. Zabralo to asi třicet pokusů, celkem jsme se tu zasekli.“ Arnošta začal tlačit čas, takže rychle vymyslel záchrannej spot a zavelel k odjezdu na Ulrichovo náměstí, takovou velkou příjemnou plochu, na který se v dávných dobách jezdily skate závody. „Na Ulricháči jsou tři spoty, kde se dá rychle něco udělat.
ss bs nosebluntslide na vlastnoručně postavené bedně na nepoužívaném nástupišti vlakového nádraží
vyhazov z manuálu po udání nějakého důchodce arnošt před knihovnou unavené dlaždice bektel neulehčovaly
Připravený spoty se už vyčerpali, ale Arnošt se nezdržoval a zavelel směr Benešovka. Tady na tom místě je celkem příznivá zídka, na který si už Arnošt backside taislide jednou vyzkoušel a sám se u toho natočil na kameru. „Tady to neni úplně levný. Když sem tu bektel dělal poprvý, tak už byla zídka rozsekaná, ale jak sme přišli s Pankerem, tak sem na to koukal a řikal si, že to asi nepujde. V hraně obrovský díry, tragédie, grind bys tady nedal. Desky se navíc ještě hejbou, takže skoro po každym pokusu sem to musel rovnat a projíždět to tailem, jestli se to nekousne. Nejtěžší na tom je, že se na zídku nemůžeš rozjet šikmo, najet si. Rozjezd je podél druhý zídky, dva metry otevřená plocha a už na to skáčeš.
Chtěl jsem se vejít do limitu a soutěž nešmelit, takže jsem u kašny udělal switch flip přes záhon a bylo.“ Hodinky ukazovaly něco před sedmou, a Arnošt tak dokázal vyhrát svůj souboj s časem. Za to odpoledne se s Pankerem pěkně projeli po Hradci a taky si dobře zaskejtovali. „Jak jsou ty spoty roztahaný, tak ti přesuny zaberou spoustu času. Soutěž to neni jednoduchá, určitě si při ní neposedíš, nedáš cigárko. Udělat čtyři street triky neni sranda, když se na jednom zasekneš, je to v prdeli, pak se to nedá. Při přesunech v autě vytuhneš, takže se vždycky musíš rozjezdit a dostat se do tempa. Ale bavilo mě to s Pankerem a Matějem, kterej mě hecnul a pomoh mi k tomu, že jsem to za ty čtyři hodiny stihnul.“
fs crooked revert na lavičce před knihovnou
ray charles
yuck
true sounds of liberty
Stejně jako každej správnej skejtr i Mára sleduje TWS videa už delší čas: „Od TransWorld videa vždycky očekávám úplně nejvíc ze všeho. První, který sem viděl, bylo In Bloom a od tý doby se rád podívám na každej další díl. Tvůrci si vždycky vybíraj ty nejlepší ridery světa, čehož důkazem byl třeba profil Ryana Decenza nebo Torreye Pudwilla z posledního Hallelujah, plus dávaj prostor i míň známejm jezdcům, který se pak maj šanci dostat do pro týmů. Tím mám na mysli třeba Tylera Bledsoa. V nejnovějším díle sem se samozřejmě těšil hlavně na Shana O’Neilla. Divný, co?“ Trochu neobvykle začínáme montáží. Tu Mára komentuje slovy: „Mít záběry v TransWorld videu je ta největší čest, takže tu vidíme ty úplně top ridery světa. Tomu odpovídá i skateboarding. Naprosto mě dostal Dylanův last trick nebo ss bigspin heel do bluntu na railu od mýho bráchy Ryana Decenza, hehe.“ První písnička zase ukáže návod, jak nejjednodušeji
prorazit v Anglii do první rockové ligy. Přemluvíte redaktora veřejnoprávního BBC, aby vás jmenovali do sledovaného každoročního žebříčku budoucích nadějí „Sound Of...“. To se letos podařilo londýnsko-americkojaponském kvintetu Yuck. Jejich špinavý bezejmenný debut připomene staré dobré časy, kdy americká indie rocková scéna byla plná flanelových košil. Pokud vás zaujmou, jak ženou náladu videa písničkou Operation hned svižně kupředu, vyražte na ně 21. října na strahovskou Sedmičku. První regulérní profil si pro sebe urval sympaťák Theotis Beasley. A co na něj říká Marek? „Theotis je sice profík, ani slovo proti němu, ale abych byl upřímnej, jeho skateboarding mi vůbec nic neříká. To se radši třikrát podívám na profil Maťa, hehe. Ale nechci bejt za hejtra, cenim třeba flip bs 5-0 bs flip out, to udělal v perfektu.“ V soundu jdem od rockové naděje z britských ostrovů za rapovou hvězdičkou do
Spojených států. Waka Flocka Flame ví jak na to. Nejdříve zamířil do uličních šarvátek, aby svůj první průstřel pravé paže dobře zpeněžil jako reklamu debutového alba „Flockaveli“. Typický jižanský sound jedné části 1017 Brick Squadu zaujal a k mírné nadlokální slávě mu pomohl i singl Hard In Da Paint. Krom originálního klipu skladbu podpořila i video parodie Head of The State, kde místo Waky rapuje v marihuanovém dýmu Barack Obama. Kontroverzní dílko zhlédlo už téměř šest miliónů fanoušků. „Líbí se mi, že i na spotě, kde by devadesát procent profíků dělalo jen trik na nějaký zídce, dokáže Nestor vymyslet sérku. Tenhle profil má dost kreativní nádech a poukazuje na to, že ve skateboardingu si každej najde svůj styl a může do něj dát kus sebe,“ komentuje Mára další part, kterej patří profíkovi za Enjoi Nestoru Judkinsovi. Vzpomněl si v něm i na Ray Charlese, slepýho klavíristu, který byl a stále je legenda a klíčová
Rok se s rokem sešel a pánové Jon Holland a Chris Ray jsou tu s dalším TransWorld videem, na který znova netrpělivě čekala celá skejtová veřejnost. Letošní díl má název Not Another TransWorld Video a v našem soundtracku se kromě informací o použitejch sonzích dozvíte, co na tuhle půlhodinovou záležitost říká Marek Štefan. text: Mirek Kvapil (snb), Pavel Zelinka (msc)
a.d.o.r.
postava soulu a americké populární hudby vůbec. Ne nadarmo získal respektovanou přezdívku „The Genius“. V roce jeho smrti, to znamená v roce 2004, ho časopis Rolling Stone zařadil na 10. příčku svého seznamu největších umělců všech dob a v roce 2008 tentýž časopis na 2. pozici největších zpěváků všech dob. Zástup ocenění, které přebral už za svého života, by snesl hustě popsanou A4, a ještě větší popularitu mu těšně po jeho smrti přinesl životopisný film „Ray“ s Jamie Foxxem v hlavní roli. Rayovi se narodilo 12 dětí, které měl s devíti ženami. Ve videu zazní jeho první „zlatý“ hit z roku 1959 What‘d I Say. A teď trocha oddychu v kraťoučkym funny partu Jimmyho Carlina: „Jimmy je největší šoumen z celýho skejtovýho byznysu. Tenhle člověk u sebe nemusí mít ani skejta, a i tak mě nejvíc baví! Chtěl bych si s ním fakt nejvíc zaskákat přes švihadlo, hehe,“ s Márou nelze než nesouhlasit. A funny je i song. Tatínek Ulpio,
107
musí mít ze svýho synka Chielia Minucci radost. Stejně jako on se vrhl do jazzového řečiště, ale na rozdíl od otce se věnuje převážně komponování pro televizi, videohry a jen výjimečně ho zastihneme na pódiu. Jemné předivo svých nápadů rozprostřel i do skladby Everyday Jerk, ve kterém ho doprovází věrný kamarád, basák Manny Kallins. Na další část se určitě těšil každej, kdo aspoň trochu sleduje světovej skateboarding. A jak vidí nejnovější profil Shana O’Neilla Mára? „Tenhle frajer se už ‚bohužel‘ dostal do fáze Daewona Songa nebo Rodneyho Mullena, kdy dělá tak neuvěřitelný triky, že tě to po druhym zhlídnutí profilu už ani nebaví, protože ani nepoznáš, jestli je to na switch, nebo na normu, a nedokážeš si už ani uvědomit těžkost toho triku. Obrovskej props tomuhle frajerovi, ale ani nevim, jestli se mám vůbec těšit na jeho další profil. Tohle sem rozdejchával dlouho. Ufff. Switch flip bs tail
ss flip 270 out, wtf? Timhle profilem si vytřel zadek se všema skejtrama a není nikdo, kdo by ho překonal.“ Písnička je taky úlet. Retro psychedelici Dr. Dog čerpají z odkazu kyselinových klasiků The Beach Boys nebo The Band, a proto je mají Američané tak rádi. Rozmáchlé melodie, vícehlasy, se kterými v poslední době nejvíce uspěli Fleet Foxes. Na svém kontě mají pět řadových desek, ale kousek z videa Livin‘ A Dream pochází z „Takers and Leavers EP“, to znamená z období pět let nazpět, kdy se z lokální hvězdy pomalu rodila mezinárodně uznávaná formace. V novym TransWorldu je zařazená ještě jedna montáž: „I druhá montáž nabízí pecku za peckou. Nemám, co bych dodal, a chci radši další profil.“ Když kapela Guided By Voices uzavřela v roce 2002 novou smlouvu s vydavatelskou společností Matador Records a vydala desku s názvem „Universal Truths And Cycle“, nemohl si tehdejší situaci zpěvák Robert Pollard vynachválit.
Jenže idylka pětice neměla už dlouhého trvání a dva roky poté ohlásila rozpad. Všichni členové se vrhli do sólového hraní, ale stejně jim to po letech nedalo a v loňském roce je jejich domovský label Matador přesvědčil při příležitosti loňských oslav 21 let fungování vydavatelství k návratu na scénu. O tom, jak důležití jsou Guided By Voices pro vývoj rockové hudby, svědčí i přiznání The Strokes, kteří právě osmou řadovku „Alien Lanes“ z roku 1995, ze které si hrajeme klipovku Motor Away, citují jako čítanku, podle které se učili hrát. Mike Anderson doteď neměl žádnej zásadnější profil, takže moc lidí netušilo, co od něj očekávat. Stejně tak Mára: „Po last tricku tohodle magora sem musel odejít na toaletu, hehe. Působí to na mě podobnym dojmem jako Nestor, ale s lepšim stylem. Znovu sou to úplně jiný spoty a na nich úplně jiný triky.“ Jojo, Manderson umí a T.S.O.L. taky! Tahle americká
waka flocka flame
dr. dog
guided by voices
punkrocková legenda True Sounds of Liberty má ke skateboardingu blízko až tak, že před dvěma roky jim firma Hurley International zaplatila nahrávání poslední řadovky. Nové album „Life, Liberty & the Pursuit of Free Downloads“, v překladu Život, svoboda a shon za bezplatným stahováním, přezdívané „The 30th Anniversary Album“ jste si pak mohli celý rok stahovat zdarma. T.S.O.L. fungují od roku 1979 a natočili celkem devět řadovek. Autoři videa sáhli pěkně hluboko a představují nám kousek Soft Focus z druhé placky „Beneath the Shadows“ z roku 1982. A jsme pomalu u konce. Last part si během natáčení vysloužila neuvěřitelně všestranná továrna na triky jménem Wes Kremer. „Asi sem pár let spal, když sem propásl zabijáka, jako je Wes Kremer. Teď ho vidim v last partu na TransWorldu a jdu srát podruhý! Wes zajezdí naprosto na všem a nedělá mu problém jak noseblunt slide ve velkym kráteru, no comply z mega
schodů, ale ani fakie heel přes rail do banku. Naprosto zaslouženej poslední profil!“ A na závěr trocha rapu. Eddie Castellanos alias A.D.O.R. je hiphopový one hit wonder. V roce 1992 nečekaně zazářil s prvním singlem Let It All Hang Out a z poklidného budování kariéry se ihned přesedlalo do nablýskaných limuzín. Debutová deska „The Concrete“ i silné koncerty podpořily reputaci mladého rapera a nečekané laso přisvištělo od tehdy začínajícího Fatboy Slima, který jeho vokální smyčku použil do svého první party bangeru Renegade Master. To ale nikdo netušil, že je konec výčtu úspěchů. Další desku odmítlo vydavatelství vydat, a tak dodnes A.D.O.R. udržuje povědomí o své osobě vydávanými deskami vlastním nákladem. A jsou tu titulky. „TWS produkce znovu nezklamala a stejně jako vy sem zvědavej, koho tvůrci vyberou k dalšímu natáčení,“ shrnuje Mára video, který už teď bezesporu patří mezi to nejlepší, co letošní rok přinese.
109
BOARD 49 (PRÁZDNINY 2001) Letní číslo roku nula jedna zdobí backside noseblunt slide v Praze na Jižáku v podání Lukáše Vlčka. Pod ním pak za 49 Kč čeká na čtenáře celkem 64 stran zajímavého materiálu. Jako vždy začíná Špek s dopisy, netradičně si sype na hlavu popel, že neví, co to znamená Abec, ale pak dělá do čtenářů jako vždy. Ve škole triků vyučuje Tomáš Vyhnánek shove-it a a pop shove-it, jako skate lokalita se představují Košice, miniprofil má Eda Alina. Velký článek o Helibordingu zařídila Karolina Slavcová, která vyhrála bank slalom sponzorovaný Nike a jako první cena byl heli výlet pro ní a tři kámoše dle vlastního výběru. Kromě dalších dvou holek vzala i fotografa Hofika, a tak se čtenáři spolu s nimi mohli podívat na ježdění v prašanu kolem Mont Blancu. Velký rozhovor patřil Lukáši Vlčkovi, toho času civilkáři na zvláštní základní škole. Zhusta na tuhle náhradní vojnu nadává, a ani se nedivíme, ještě že už je to zrušený. Na fotkách předvádí slušný triky, třeba fs to switch 5-0 revert nebo brutální kickflip indy to fakie v rádiusu. V textu prozradí, že má plán se dostat do amatérskýho Volcom teamu.
BOARD 50 (ZÁŘÍ 2001) Jubilejní číslo se v redakci pojalo ve velkým stylu. Fotka značky na obálce fungovala jak pěst na oko, pod kapotou se skrývalo osmdesát stránek textu, a k tomu obří plakát. To vše bez koruny za symbolických padesát korun. V úvodníku Mirek špek prorokuje, jak bude svět vypadat v roce 2007, kdy vyjde číslo 100. Takže prej se bude jezdit na hliníkových deskách a na strašně vysokých kolečkách, základní trik bude switch flip 360. Snowboarders budou jezdit na prknech s umělým jádrem a v oblečení budou mít vyhřívání na baterky. Poletí disco osmdesátých let a v módě budou živý kapely. A Board bude mít stabilně 96 stran... V rubrice sk8 trik se učí kickflip, miniprofil má Dano Kolinovský z Košic a skate lokalita jsou Rokycany. Větší reportáž je o Vehicle skatecupu na Kladně, kde se jelo o prizemoney 25.000 Kč a předvedli se třeba Vintr, Auředník, Puto či Petr Šídlo. Největší evropský sk8 závod byl vždy německý Monster mastership, který se kolem roku 2000 začal jezdit v hale v Dortmundu. Rok 01 byl sice bez český účasti, ale plný jmen jako Caballero, Lance Mountain, Ed Templeton, Mark Appleyard, Chris Senn, Arto Saari, no prostě spousta kvality ke koukání. V redakci bylo před deseti lety asi spousta času, takže jsme organizovali Billabong open – Letní mistrovství
České a Slovenské republiky. Jezdilo se v rampě na ledovci na Hintru a byla to fakt legrace, na kterou do Rakouska přijelo třicet riderů, což je asi tak stejně jak na loňský MČR na Klínovci. Vyhrál Horváth před Zajícem a Ondrou Marčíkem, mezi holkama kralovaly Jája Čechová a Lucka Janouchová. V článku Board 50 se vzpomíná na historii board sportů v Čechách, v rubrice Čerstvý lečo se dozvíte o založení české firmy Impact skateboards, Tomáš Vintr skončil na ME pátý, Honza Janda na světovém poháru v Londýně skončil 18. a nechal za sebou třeba Roba Dyrdeka nebo Jerryho Hsu. Součástí časopisu byl i Buyers Guide, seznam produktů, člověk žasne nad průměrnou cenou skate bot tři až čtyři tisíce korun. Velký skate rozhovor má Petr Zvolánek, talent z Plzně, který však nějako zmizel a byla to rozhodně škoda. Rubriku Mr. Foto má Matěj Homola, první fotograf Boardu. V hip hop rubrice je K.O.kru, v punk rubrice Good Riddance a v breakdancu se vyučuje windmill. Číslo 50 je za námi.
PŘED 10 LETY
SHOPS SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248
V Budějicích před deseti lety vyrostla krytá minirampa, za projektem stál Míra Bartoš, a na otvíračce nejvíc zadiktovali Míra Tovaryš, David Klos, Aleš Vodvářka nebo Jirka Šimek. V rubrice čerstvý Lečo se píše o tom, jak Cidorák začal jezdit za Peace nebo Honza Janda skončil na čtvrtém místě na závodech v Sofii. V Ga-Pa se přes léto odehrával summercamp, blízká poloha a prostorné parkoviště sem přilákalo spousty Čechů, jezdil tu Zajíc, Skandera, Tomčíková, Brůžek nebo Motor. Do kouzelnýho města Český Krumlov se na skejtový závody sjela spousta lidí, ve výsledkách figuruje Bubla, Suchopár, Poč nebo Hakl. Na závody Rodeo do Prahy přijeli podobný diktátoři, ale jak to bylo rozděleno na katogorie do a nad 15 let, objevily se jména jako Michal Čejka nebo Lukáš Daněk, a nejmladším jezdcem byl Maxim Habanec. Pak je tu ještě report o závodech v Plzni, kde si člověk přečte, že nesponzorovaný vyhrál Michal Čejka a o muziku se staral dj Hoffee, a už je jasný, kde Horsefeathers sháněli své současné zaměstnance. V rubrice Mr. Foto se představuje Mára Žalud, na Hip hop straně je rozhovor s Mafya, na punkový něco o Pennywise. Pak je v časopise trocha graffiti, škola breakdance se Sonikem, co to teď vyučuje děti v neděli dopoledne na ČT1, pak fotogalerie a je to.
Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4
Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143
Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083
Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428
Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481
Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575 YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890
Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732
Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793
69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969
Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155
Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172
Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132
Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576
Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286
Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910
Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693
Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114
Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927
Subform, Zámečnická 4, Znojmo
Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847
Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174 Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645
Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955
E-SHOPS www.abadon.cz
www.megaskate.cz
www.boardonline.cz
www.shockboardshop.cz
www.e-frog.cz
www.skatebox.cz
www.grotta.cz
www.snowboard-online.cz
www.horsefeathers-store.eu
www.swis-shop.cz
WHO IS?
BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Peter Mercell, David Blažek, David Horváth Nepřehlédnutelná postava mezi českýma skaterama je určitě Jakub „Vejce“ Jarolím, do kterýho byste určitě neřekli, že má vystudovanou antropologii v Plzni. Právě tenhle vědní obor ho zavedl do Indonésie, odkud nám přivezl report o místním skateboardingu. Vejce se asi tak před třemi měsíci přesunul do Prahy, kde žije s přepůvabnou a inteligentní slečnou Ká, našel si tady prima práci, která ho baví, a každej den je na Štvanici v bazénu. Nedávno se taktéž stal součástí Puma party, a tak s nimi maká na připravovaném videu a doufá, že už brzy vyrazí na nějakou větší tour po republice. No a kdyby nic nevyšlo, jen co udeří první mráz, zmizí prý opět někam do tropů. Už si na to teplíčko moc zvyk.
Nejmladší redaktor Boardu je sedmnáctiletý Tomáš Frkal z Chropyně, kterej ve dvanácti letech emigroval s mámou do Prahy a žije tu doteď. Donedávna jezdil za českou distribuci Habitat, která na začátku letošního roku skoncovala s týmem, takže i s Frkalem. Skateboardingu už se Tomáš nevěnuje tolik jako dřív, zaměřuje se hlavně na průmyslovou školu, kde studuje filmový obor. Nejvíc práce mu ale zabírá tvorba různých videí pro Boardmag.cz. Poslední dobou začal točit více závody, spolupracoval na krátkých klipech se spolužáky, fotil Mystic sk8 cup a absolvoval tripy s Quiksilver a Horsefeathers. Po prázdninách ho čeká třeťák, chce si udělat autoškolu a bude se snažit dělat videa a fotky líp a líp.
TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Pavel Zelinka, Tomáš Kopáček, Tomáš Frkal ŠOTEK Sviňák sr. KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588
Aby nám tu bylo veselo, tak to zajišťuje děda David Horváth. Asi nemá cenu ho nějak dalece představovat, tenhle již brzy čtyřicetiletý skater, snowboarder, roller, motorkář, fotograf, kameraman a tak dál a spousta, určitě patří k našemu rodinnému stříbru. David před nějakou dobou začal spolupracovat s firmou Puma a kompletně se postaral o jejich letní tour, kde měl s sebou i foťák a nachystal pro vás článek. K zajímavostem ale patří, že se David na starý kolena rozhodl usadit na vejminku, což v jeho případě znamená takový malý baráček na kopci nedaleko Turnova. Nejedná se o nějaké mega sídlo, ale k baráku patří velká stodola, která se postupně mění v bazénový dřevěný ráj. A na otvíračku už se tady všichni moc těšíme.
Velkej kus práce na každým časáku zanechává i šéfredaktor Radek Hruška. Tenhle, dnes již starší pán, se po neúspěšné kariéře profesionálního skatera a snowboardera vrhnul na žurnalistiku. Protože ale o jeho částečně dyslektický styl neměli nikde zájem, musel spoluzaložit časopis Board. Prostoru tam proto dostává víc, než by chtěl či si zasloužil, a celej rok tak pořád vykřikuje, jak už se těší na léto, dobu redakčních prázdnin. Bohužel, letos nevyrazil do oblíbené Francie za surfingem, ale se ženou a dětma do Chorvatska. Následek to má takový, že na počkání dokáže vyjmenovat tisíc důvodů, proč do týhle země nejezdit, a pak vypráví, jak už se zase těší na léto a dovolenou.
NA OBÁLCE Rišo Tury dostal tip od svého kámoše Juraje Vartíka na nový bratislavský rail, který se nachází v blízkosti Istropolisu. Po pár pokusech mu tam padlo fs 5-0 a měl z něj obrovskou radost, protože si při tomhle triku kdysi ošklivě poranil nohu a tři roky ho na street railu ani nezkoušel. (foto: Peter Mercell) ročník 17 / číslo 129 / srpen 2011 toto číslo vyšlo 17. 8. 2011 příští číslo vyjde 28. 9. 2011 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
FERRERO BACKSIDE SMITH TO BACKSIDE FLIP SEQUENCE
TOREY
DVS SHOE COMPANY 955 FRANCISCO ST. TORRANCE, CA 90502 DVSSHOES.COM
CHICO BRENES KENNY HOYLE MARTY MURAWSKI TOREY PUDWILL DAEWON SONG LUIS TOLENTINO JERON WILSON MARK BAINES LUCIEN CLARKE FLO MIRTAIN PAUL SHIER
CONTACT: REDFROG.CZ
BLACK SUEDE GRIZZLY
@$QJOD ERDWZULJKW
ROXY &20