Board 128

BOARD 128

MALAGA BY HORSEFEATHERS | ARLBERG IN WHITE | INTERVIEW BRAŇO MRVÁŇ | STREETMARKET IN BRNO | STARCI NA PRACHU | INTERVIEW RYAN DECENZO | 240 MINUT LUKÁŠE DAŇKA A PEPY HAVLA | ZAPRAZNY GOES WEST

číslo 128 červen 2011 ročník 17 69 Kč 3,29/99 €/SK

128

ROZHOVOR BRAŇO MRVÁŇ

MALAGA BY HORSEFEATHERS | INTERVIEW RYAN DECENZO | 240 MINUT | ZAPRAZNY GOES WEST | ARLBERG IN WHITE

F@H Fanning

7'%2 1) ;-8, =396 13&-0)

-* =39 ( 32 ©8 , %: ) % 56 '3( ) 6 ) % ( ) 6 3 2 =3 9 6 4,3 2 ) -2 7 8%0 0 32 ) * 36 * 6)) %8 WW W.R I PC U R L .C O M / Q RC O D E S

0- : ) 8 ,) 1 3 1 ) 2 8 %8 6 - 4' 9 6 0 ' 3 1 %9 1 - 6 %+ )

THE REGAL VLC - TOMMY SANDOVAL SIGNATURE MODEL WWW.FALLENFOOTWEAR.COM

128 Na slovenskym skejtovym nebi se rodí nová generace hvězd a dvě z těch nejtřpytivějších jsme přizvali ke společnýmu focení. Jedna se ale nakonec rozzářila víc a velkej rozhovor, kterej začíná na straně 44, urvala pro sebe. Schválně se sami podívejte, jak se dokáže Braňo Mrváň rozsvítit...

26

38

44

62

106

84

SKATEBOARDING 20

Test the Best: Best trucks

26

Malaga by Horsefeathers Team týhle značky už dávno není složen jenom z československý partičky, ale na seznamu se objevují i Němci, Francouzi či Španělové. Jarní poježdění v Malaze je toho důkazem.

44

Streetmarket in Brno

68

Interview Ryan Decenzo

76

240 minut Lukáše Daňka

80

240 minut Pepy Havla Zaprazny goes West Bacha na Marka, poslední dobou je rozjetej snad nejvíc ze všech. Pokud všechno vydrží, nejspíš se uchytí ve Státech. Přečtěte si reportáž o jeho prvním velkém pobytu v Kalifornii.

90

SNOWBOARDING 36

62

Horsefeathers Best Trick

102 Coming soon Mihala

118

ENTERTAINMENT

Arlberg in white

12

Kluci z LTB teamu vyrazili do Rakouska za freeridingem na velmi prudký a vysoký kopce.

14

Riders news

18

Test the Best: Design T-Shirts

Starci na Prachu Až vám bude jednou třicet, neznamená to vůbec, že byste měli prkno pověsit na hřebík. Dokonce to nemusíte dělat ani ve čtyřiceti, natož v padesáti. Podívejte se, jak v backcountry dokáží stále řádit pionýři snowboardingu u nás.

Interview Braňo Mrváň

54

84

110

Léto na krku, holka na krku. Pokud ne, můžete situaci pomoct nějakým pěkným tričkem, kterými se to na trhu jenom hemží.

22

Biz news

106 Soundtrack: Since Day One Na dlouhý a našlapaný video od firmy Real skateboards, plný kvalitní muziky, se podíváme spolu s Jirkou Hronkem.

Permanentka do Laaxu Díky skvělé práci našeho inzertního oddělení se nám podařilo pro vás získat poukázku na třídenní permici do švýcarského resortu Laax zcela zdarma. V článku najdete návod, jak kupón uplatnit.

Darwin‘s theory: batohy Ogio

110

Před deseti lety: Board 48

112

Who is?

2011

1991 OGIO 1991 Společnost zabývající se převážně výrobou batohů byla založena v Utahu roku 1987 Mikem Prattem, velmi kreativním člověkem s hlavou plnou nápadů. Na trh se uvedl sportovním báglem, který připomínal skříňku v šatně, a taky i tak fungoval. Opravdový nakopávák ale přišel v začátku devadesátých let, kdy se firma vrhla do spolupráce s motokrosaři, skejťáky, snowborďáky a surfaři. Z této doby též pochází báglik Solo, který vidíte na obrázku, je vyroben z pevnýho nylonu a objem má nějakých 25,3 litru. Na svou dobu byl vypimován například poctivým vystláním všech kapes, bederním pasem nebo speciálním polstrovaným držadlem k sepnutí ramenních popruhů, aby se dal báglik nosit i šikmo přes záda. Solo byl jedním z nejprodávanějších Ogio batohů devadesátek, firma ušila několik set tisíc kusů.

OGIO 2011 V dnešní době patří Ogio k zavedeným firmám na trhu, kromě všech freestyle sportů se věnuje například i výrobě tašek na golf. Svoje sídlo v Utahu si vyladili do perfektu, mají dvě velké haly, přičemž jedna jsou kanceláře, vývojové centrum a sklady, no a druhá je krytý skatepark.

Model Godfather, který je na obrázku, patří do skate řady, a tak je osazen revolučním systémem RCS – reverse carry system, k pohodlnému a bezpečnému uchycení desky gripem nahoru. Dále se tu setkáte s vychytávkama jako vycpaná přihrádka na 16" notebook, organizér na drobnosti či flesová kapsa na telefon či mp3. Batoh je vyroben z vysoce pevnýho nylonu, objem má 32 litrů a v Čechách se dá pořídit za nějakých 1.200 Kč.

13

14

RIDER‘S NEWS

Ve velkým sponzorskym víru se ocitl Kuba Brziak a dá se říct, že nezůstal kámen na kameni, snad až na ten základní, a to firmu Meatfly. K novinkám pak ale patří Monster, Stepchild a Oakley.

Novou posilou teamu Supra CZ se začátkem května stal Jakub Jiruška, takže se teď naplno věnuje hlavně točení Welcome videa. Pokud pujde vše podle plánu, mělo by to vyjít na začátku prázdnin.

Red Dragon Kuba Konečný se po svém tříměsíčním zmizení ze světa, ke kterému dochází pravidelně jednou za rok, objevil zničehonic v Táboře, kde má kvartýr přímo u nově postavené betonové plazy. Tam každý den drtí beton a žere cement. Mimoto balí kufřík na červnovou cestu do Belgie a Holandska, kam se jede společně s partou Táboráků a Budějovičáků fotit a natáčet v betonových parcích.

Report z cesty vás o prázdninách určitě nemine.

Velmi žhavou novinkou českýho skejtovýho byznysu je skutečnost, že Mistr ČR Lukáš Daněk přestoupil k Adidas skateboarding. V nejbližší době se chystá na závody Clash do Berlína a taky na Far’n high contest do Paříže, takže se necháme překvapit, jak mu to v novým obutí bude lítat. Soudě podle jeho fotek v tomto čísle, tak asi hodně dobře.

Celkem zajímavý contest čeká v těchto dnech na Maxima Habance. Spolu s fotografem Kubem Krížem odjíždí na týden do španělského Cádizu, kde se oba zúčastní již třetího ročníku závodu Skate in Vision. Tahle foto-skejto soutěž, ve které půjde o nejlepší triky a nejlepší fotky, dala dohromady přední evropský ridery a fotografy, a na výsledky jejich práce byste se měli podívat v příštím Boardu. Držíme klukům palce!

Po půlročním pobytu ve Španělsku je Aleš Bubla zpět v ČR, kde právě dokončuje svoje Supra CZ welcome video a taktéž se chystá objet celý seriál pohárových závodů po ČR.

V těchto dnech pracuje Arnošt Ceral na Welcome videu pro Osiris shoes, kde se nedávno stal oficiálním členem jejich evropského teamu, a jezdí tak v partě lidí jako Lee Yankou, Alex Massotti nebo Alex Mizurov. V letošním roce by měl Arnošt vyrazit i za Osirisem do Států a díky tomu si zaskejtuje s ostatními členy Osiris teamu, jako je třeba Caswell Berry, Corey Duffel, Taylor Bingaman, Chad Bartie či JT Aultz. Přejeme, ať to vyjde!

FOTO: PETER MERCELL 5,'(5 720Èâ -$9ģ5(.

WWW.MEATFLY.COM

16

RIDER‘S NEWS

Horkou novinkou u Petera Mercella je, že úspěšně absolvoval zdravotnický kurz v Brně. Nedělal si ho jen tak ze zvědavosti, ale kvůli tomu, že se chystá působit jako coach na letních skejtových Sur campech.

Kdo se tam vydá, ten bude moct kromě sledování Peťova skateboardingu získat i nějakou cennou radu a v nejhorším případě první pomoc.

Novou posilou Panorama clothing a Orion trucks se stal Maťo Pavlačič, a už si samozřejmě chystá nějaký promo videa. Nemělo by mu to zabrat tolik času, protože jak sám říká: „Se super skejty a trucky půjde všechno, jak má.“ Určitě je se na co těšit.

Že je na české snowboardové scéně málo holek, co do toho skutečně šlapou, neni potřeba připomínat.

Přece jen se ale čas od času nějaká zjeví, a právě takovým letošním objevem se stala Katka Vojáčková.

Ve svých čtrnácti letech málem z trůnu v ženský kategorii sundala Lucku Zábranskou, no a v juniorech si pak třeba ze závodu World Rookie Festu dovezla cennou trofej za první místo. V současný době Katka dohání školu, trénuje gymnastiku a pomalu se chystá na švýcarské a italské ledovce, a taktéž na skoky do vody ve Štítech.

Pomalu, ale jistě si dává Martin Pek dohromady svoji nohu po ošklivé zlomenině a nedávno už byl točit na pardubické plaze, odkud se co nevidět objeví video.

Na jaře si taky na chvíli odskočil do Barcelony, kde fotil do katalogu pro své sponzory, prostě to vypadá, že už Martin brzo začne naplno zase závodit a místa na bedně budou opět v jeho držení.

Při fotosession pro Board si Rišo Tury ve Zvoleně nepříjemně odrazil patu, kvůli čemuž se pak nemohl účastnit SM tour do Brna, která je otištěna v tomto čísle.

Rišo už je ale zase fit, a hned to dokázal na Mistrovství Bratislavy, kde to vyhrál. Formu má vynikající a poctivě se připravuje na další české a slovenské poháry.

Poté, co Lucca Zábranská těsně obhájila již potřetí za sebou titul Mistryně ČR ve snowboardingu, a zajistila si tak možnost startu na Mistrovství světa 2012 v norském Oslu, odlítla na měsíc do Ameriky. Vrátila se maximálně nadšená, za sebou má nejen super poježdění v parcích v Breckenridge, Keystone a A-Basin v Coloradu, ale taky si našla čas projet s partičkou národní parky v Utahu a Arizoně. Okomentovala to slovy: „To, co se tam nachází, Evropan prostě nepochopí. Good time in America. See ya next year.“

Trošku větší problémy, než by si sám představoval, měl Juraj Vartík se zraněným kotníkem. Nakonec se ale vše dalo do kupy, jak mělo, a tak Juraj mohl opět vyrazit na závody a hned úspěšně, na Mistrovství Bratislavy vyhrál Best trik. Dobrou formu by chtěl využít pro natočení nějakých pěkných záběrů, za kterými se chystá až do Prahy.

T H E S TACKS TERRY KENNEDY SIGNATURE SHOE SUPRAFOOTWEAR.COM

Quiksilver La Rax Triko La Rax je z kolekce Quiksilver Premium, která je inspirovaná kalifornskym životnim stylem 80. let. „Bohémskej“ design triček využívá ruční kresby, malbu štětcem nebo fotografický prvky. La Rax je vyrobený z organický bavlny, která se pěstuje bez použití chemikálií a sklízí se ručně, což snižuje negativní dopady na životní prostředí. Netoxická bavlna je taky hypoalergenní a oblečení z ní se příjemně nosí. Tohle triko pořídíte za 1.010 Kč.

18

Meatfly Guitar Hero Design trika Guitar Hero pochází z pera vrchního Meatfly kreslíře a grafika Yvanse.

Tahle značka se snaží podporovat spoustu muzikantů, kapel, koncertů a menších festivalů napříč všemi žánry, a tak bylo nasnadě věnovat jeden z designů nový kolekce jaro/léto 2011 i týhle části crew. Triko je vyrobený ze 100% bavlny v gramáži 180 g/m2 a potištěný sítotiskem. Maloobchodní cena byla určena na 580 Kč.

Nugget Sex on the Beach

Matix Photography series

Za designem trika z nový jarní kolekce brněnský značky Nugget stojí umělec Filip Stejskal. Jedná se o triko klasickýho střihu ze 100% bavlny s novým potiskem, který se vyrábí ve třech různejch barvách a v shopech ho najdete za 590 Kč.

Název Sex on the Beach mluví sám za sebe – kdo má rád pláže a pěkný holky, nemá co řešit.

Představovaný triko z produkce Matix pochází ze série Photography, ve který najdete i designový plavky. O tenhle dvojprodukt se zařídil Mike Piscitelli, veleznámej to kalifornskej fotograf, kterej spolupracuje s desítkami firem ze skate a surf byznysu. Kromě toho se věnuje i filmu nebo videoklipům a mimo jiný dělal pro Iggyho Popa či Linkin Park. Slimfitový triko je potištěný technologií inkprint na materiálu ze 100% bavlny a koupíte ho za 790 Kč.

DESIGN T-SHIRTS

Nike 6.0 Barrel Roll Hlavním motivem trička Nike 6.0 Barrel Roll je surfař a tým rider týhle firmy Michel Bourez, kterej si užívá barrel na Tahiti. Triko je vyrobený ze 100% bavlny v klasickym střihu s kulatym výstřihem a kromě kvalitního foto designu najdete vzadu na rameni i logo Nike 6.0. Černá nebo bílá varianta surfový stylovky může bejt vaše za 690 Kč.

Horsefeathers Cerveza Triko s názvem Cerveza bylo původně navržený pro potěchu německýho snowboardovýho ridera značky Horsefeathers Michiho Zirngibla, kterej se nikdy netajil svou slabostí pro zlatavej mok. Pivínko nemá samozřejmě rád jen on, a tak se Cerveza nakonec stalo jedním ze stěžejních motivů designových trik jarní kolekce Horsefeathers 2011. Beer quattro pack v různejch barvách na krámech seženete za cenu 690 Kč.

Rip Curl LTS Photo Tohle triko ocení životní prostředí i lidská pokožka. Organická bavlna, ze který je vyrobený, je totiž nejen vypěstovaná bez použití chemickejch prostředků, ale taky nepůsobí žádný alergický reakce a dovoluje kůži volně dejchat. Triku dominuje foto potisk s mottem značky Rip Curl – Live the Search, a protože je Rip Curl surfová značka, nesmí chybět ani moře a surfař, který dotvářej image tohohle brandu. Kromě smyslu pro sport má triko i smysl pro detail, takže můžeš najít vytištěný logo i za krkem.

Gramáž je 160 g/m2 a cena 899 Kč.

Hurley Hope Whale Tee Limitovaná edice triček Hurley s názvem H.O.P.E. (Helping Other People Everywhere) byla vytvořena ve spolupráci s Brandonem Boydem, zpěvákem skupiny Incubus a zároveň nadaným malířem a spisovatelem. Ten vyrostl v Kalifornii, kde dlouhý roky surfoval, čímž si vypěstoval silnej vztah k moři. Na designu představovanýho trika můžete vidět velrybu, v jejímž žaludku jsou plastový lahve, kterejch je dnešní oceán plnej. Tím chce Brandon upozornit na to, že znečišťování oceánu se nám vrací třeba v jídle. Cena tohodle trika s příběhem je 890 Kč.

Teploty začínají stoupat, a tak je třeba se řádně vyletnit, například nějakým vhodným tričkem. Prohrábli jsme pár skateshopů, zkontrolovali t-shirts předních značek na našem trhu a na pár zajímavých designů se teď můžete podívat v našem přehledu.

Tensor Rodney Mullen

Orion trucks

Tyhle trucky z nabídky značky Tensor jsou pro modelem legendárního technika Rodney Mullena, kterej s touhle firmou spolupracuje už dlouhou řadu let. Dovážej se v nízký variantě a velikosti 5 palců. Důležitá je hlavně váha, která je o 25 % nižší než u běžnejch trucků, potěší taky umělohmotná vychytávka pro dlouhý slajdy, zasazenej kingpin, aby se člověku líp grindovalo, nebo spešl siláče omezující nepříjemný zasekávání koleček o desku. Cena na shopech je 1.780 Kč.

Orion trucks, firma pocházející z Los Angeles, letos zahájila svůj comeback. V minulosti za ní jezdily jména jako Koston, Penny nebo Kalis a dnes se na těhle truckách kromě Ryana Decenza nebo Pata Duffyho prohání taky ofiko amatér Marek Zápražný nebo Martin Pavlačič jako jezdec international týmu.

Na český trh dorazí už brzy, v dostání budou v nejžádanějších šířkách a kromě základní řady bude k mání například i pro model zmiňovaného Decenza. Cena ještě není stanovena, ale základ bude pravděpodobně stát 1.390 Kč. To, že se na Orionech jezdí dobře, je jasný ze spousty videí se Zápražným a Pavlačičem, které prolítly webem.

Independent Rowley Pro V Firmu Independent trucks asi není třeba nijak dlouze představovat. Tohle je prostě ta největší klasika, která nemůže nikdy zklamat. Specialitkou v jejím sortimentu je série Pro V, ve který vyšly pro modely Erica Kostona, Andrew Reynoldse, Chrise Haslama a Geoffa Rowleyho.

Barvy jsou inspirovaný osmdesátkama a stejně jako všechny trucky z edice Stage 10 jsou perfektně vyvážený, skvěle zatáčej a vydržej snad úplně všechno.

Seženete je ve velikostech 139 a 149, což znamená, že bez problémů pokryjou desky někde od 7.75 do 8.75.

Cena je 1.780 Kč.

Thunder Hollow Lights Venture Celtics Známe spoustu lidí, který nedaj dopustit na výrobky legendární značky Venture. Tenhle klasickej modej v keltskejch barvách se dováží v rozměru 5 palců, což se hodí na desky kolem 7.75. Kvalita od firmy Venture slibuje super pevnost, odolnost a parádní vlastnosti pro grindování. Trucky jsou prostě navrhnutý pro ten nejdrsnější skateboarding, kterej předvádí tým týhle značky v čele s Corey Duffelem, PJ Laddem, Stefanem Janoskim nebo Brandonem Westgatem. Venture Celtics na krámech koupíte za 1.699 Kč.

20

Firma Thunder je jedním z nejklasičtějších výrobců trucků na světě.

Její barvy reprezentuje velká spousta profíků v čele s Dennisem Busenitzem, Shanem O’Neillem, Marcem Johnsonem nebo Seanem Maltem. Vymakanej model Hollow Lights nabízí dutou osičku i kingpin a speciální odlehčenej baseplate. Tyhle trucky i díky tomu patřej mezi ty nejlehčí a zároveň nejpevnější na trhu. Vyráběj se v rozměrech Low 145, Hi 145 a 147, což v překladu znamená, že je seženete na všechny klasický skejty od úzkejch nudlí až po 8.25 palcovky. Pořizovací cena je 1.799 Kč, k dostání jsou různý barvy, a pokud chcete ještě víc, můžete sáhnout po titanovym modelu Titanium Lights.

BEST TRUCKS

Royal Mariano Další klasikou trhu s truckama je firma Royal. Tyhle trucky ve světě brousej jména jako Guy Mariano, jehož pro model vidíte na obrázku, Mike Mo Capaldi, Cory Kennedy nebo Jerry Hsu a českou distribuci reprezentuje Tomáš „Liška“ Stejskal. Pěknej designovej truck Royal Mariano ze čtvrtý vylepšený generace najdete na krámech ve velikosti 5 palců a je vhodný na desky 7.75. Set pořídíte za cenu 1.380 Kč.

Ace trucks Americká značka Ace vznikla ve spolupráci s proslulou firmou Diamond Co. Znak diamantu můžete vidět jak v grafice Ace Trucks, tak i zespodu na samotných truckách. Vyrábějí se snad ve všech možných šířkách a v Čechách jsou nejúspěšnější modely s označením 02, 03, 22, 33. Tyto čísla odpovídají šířkám desek 7.75 a 8.0, a to vždy v nízkym a vysokym provedení. Cena je 1.390 Kč za sadu, a podle slov skate teamu, kde jezdí například Arnošt Ceral, Rišo Tury nebo Maxim Habanec, dobře zatáčejí hned od začátku a drží dlouho.

Destructo D2 Arto Saari Barvy Destructo trucks ve světě reprezentujou třeba Steve Forstner, Tony Cervantes nebo dnes už téměř legendární rider Arto Saari, kterej za svoji kariéru stihl natočit nejeden nepochopitelnej profil. Poslední jmenovaný si svůj pro model navrhl středně vysokej a pět palců širokej. Samozřejmostí u týhle dlouho zajetý firmy s dobrou reputací je zapuštěnej kingpin, neposouvající se osička a jen ty nejkvalitnější materiály.

Nákupem těhle trucků za 1.780 Kč prostě nic nezkazíte.

Venture Westgate Druhé Venture trucky v našem přehledu jsou pro modelem jednoho z nejprogresivnějších riderů dnešní doby, Brandona Westgata. Toho po jeho high speed profilu na Emerica videu Stay Gold musí uznávat úplně každej a není divu, že věci s jeho jménem jdou na dračku. Výjimkou nejsou ani tyhle černo-zeleno-zlatý trucky, který se u nás prodávaj v nízkym provedení a ve velikosti 5.25, tak akorát na osmičky desky. Cena byla stanovena na 1.780 Kč za set.

Theeve TiKING Australská firma Theeve před časem vlítla na trh s týmem plnym hvězd, čítající třeba Tonyho Hawka, Jaka Duncomba nebo Jordana Hoffarta, a velmi zajímavou nabídkou trucků. Druhej její nejvyšší model s názvem TiKING nabízí dutej titanovej kingpin, kterej je o 55 % lehčí a zároveň pevnější než klasika. Z titanu jsou vyrobený i osičky, čímž je u nich zaručena menší možnost ohnutí, dvakrát větší pevnost a o 40 % menší hmotnost. Trucky Theeve jsou vyrobeny ze slitiny titanu s ocelí a hned v základu mají skvělý silent blocky Bones Hardcore Bushings. Model na osmičku váží jen 296 g a TiKINGy koupíte za 1.890 Kč.

Pro náš další hárdverovej přehled jsme vybrali to nejlepší z trucků distribuovaných na našem trhu. Pokud se právě po nějakejch novejch ohlížíte, určitě nebude od věci se mrknout, co a za kolik se dá v současnosti ve skateshopech sehnat.

22

BUSINESS NEWS

Univerzální batoh pro street, skateboarding i snowboarding, to je Dakine Mission. Tenhle krasavec má objem 25 litrů, vnitřní kapsu na laptop o velikosti 15 palců a samozřejmě nechybí vertikální popruhy na uchycení boardu, a je jedno jestli skejta, nebo snoubiče. Příjemná je i jedna fleecová kapsa na gogole, teda snowbrýle, a druhá fleecová kapsa na sluneční.

Klasikou výbavy už je pak ABS a klimatizace, tedy organizér na doplňky, a kapsy na telefon a mp3. Cena 1.990 Kč a na Slovensku 78 Eur.

Luxusní chipsy Pringles přicházejí v těchto dnech na trh s novou akcí, a u tý příležitosti s naší redakcí organizují fotosoutěž o nej trik. Stačí udělat pěknou sk8 či snb fotku, poslat nám jí do redakce emailem a pak sledovat náš Facebook a těšit se na výhru jednoho z deseti balíčků Pringlesek v hodnotě 500 Kč. Mrkněte k nám na web pro přesný pravidla.

Ještě hustější ale je, že brambůrkáři v těchto dnech pořádají i oficiální spotřebitelskou soutěž a každý, kdo si koupí 3 soutěžní balení Pringles, automaticky vyhrává dobrej reprák. Ten strčíte do tuby od chipsů a rázem je tady kvalitně hrající bedna jednoduše připojitelná k mp3, telefonu nebo laptopu. Více na Pringles-soutez.cz.

Limitovaný model Braata z produkce Nike 6.0 jsou stylový boty, který jistě oceníte při letní pohodě.

Vyznačujou se hlavně koženým provedením a čistým designem, k dostání by měly být pouze v omezeném počtu za cenu 1.790 Kč v exkluzivních obchodech, a to: Store #13 Praha, Swis Ústi, Crompel Pardubice, Titty Twister Olomouc a Friky Triky Havířov.

Pohodlné volnější dámské triko Nugget nového střihu nese označení Knight. Svým metalovým potiskem zaujme nejen křehké dámské duše, ale i potencionální nápadníky vracející se v náladě z Brutal Assault. Materiál je 100% bavlna se zajímavou strukturou, takové jemné žíhání pro příjemné nošení. K dostání ve třech barevných variantách, všechny za 590 Kč.

Po pár sezonách zařadila značka Horsefeathers do své aktuální jarně letní kolekce opět košili.

Tentokrát se jedná o flanelku s dlouhým rukávem, která je pojmenovaná Nome. Na fotce je zobrazena v provedení Violet, k mání je ještě v lehce zářivějším provedení Neon. Obě barevné varianty v obchodech seženete za cenu 1.490 Kč.

Firma Skullcandy konečně dodala na trh dlouho očekávaná sluchátka Aviator. I když byla první verze představena už na loňském veletrhu ISPO v Mnichově, museli jsme si rok počkat. Výsledkem jsou skvěle padnoucí sluchátka s perfektním zvukem a jednoduchým, elegantním designem. Aviatory mají zabudovaný mikrofon mic3, tzn. s možností přijímat hovory, regulovat hlasitost a přeskakovat mezi jednotlivými skladbami. K dostání budou ve třech barevných provedeních – černé, hnědé a bílé za cenu odpovídající kvalitě, to jest 3.999 Kč.

Když se řekne Hurley, neexistuje žádná silnější asociace než Phantom boardshorts. Od chvíle, co Hurley Phantom představili, zaznamenaly tyto boardshorts revoluci mezi surfaři a dnes patří v USA mezi nejprodávanější. Rob Machado byl jedním z prvních surfařů, který ve Phantom boardshorts začal jezdit a profitovat z jejich streč konstrukce, pohodlnosti a lehkosti. Dnes Hurley vyrábí Phantom boardshorts v nejrůznějších provedeních, délkách, barvách, se švy i bez atd. Představený model Phantom King’s Road stojí na krámech pěkných 1.999 Kč a je k mání v dalších 4 barevných kombinacích.

Adam Lukas

Nugget SK8 team Nikolas Tušl Marek Kocák Marek Prokeš Adam Lukas Aleš Bubla Batnasar Gambaatar Pepa Tipanic

Nugget Bike team Damjan Siriški Tomáš Kondělka Petr Kaplan Marian Klimeš

Basic 1.590,-

Tušl 2011

1.490,-

Nugget spring collection 2011

www.nugget.cz

24

BUSINESS NEWS

Streetový batoh Lucas od firmy Ogio je vhodný pro všechny školáky jakéhokoliv věku. Má super ergonomicky tvarovaný a měkký popruhy pro maximální pohodlí, odvětraný záda, úchyty na skateboard, vystlanou přihrádku na notebook, pouzdro na pití, spoustu nejrůznějších kapsiček a dalších Ogio vychytávek. Pořídíte ho za super 1.299 Kč a vybrat si můžete jak zde zobrazenou Black Pipedream barvu, tak i některé z dalších sedmi barevných provedeních.

Plavková sezona se kvapem blíží, a proto je ten nejlepší čas skočit omrknout nabídku do některého z Rip Curl shopů. V kostičkatých bikinách s vyndavacími výplněmi košíčků budeš nejen sexy, ale navíc tě ochrání před slunečním zářením. Kromě toho má syntetický materiál Meryl Fiber na svědomí i další vlastnosti, kterými se tyhle plavky pyšní – jsou prodyšné, rychloschnoucí a vyžadují minimální údržbu. Za 1.699 Kč si můžeš vybrat ze dvou barevných provedení.

Kdo by nechtěl mít boardshortky jako čtyřnásobný vítěz surfového poháru ASP? Značka Rip Curl přichází s revolučními Mirage boardshortkami Micka Fanninga. Jsou ušity ze speciální pružné, super lehké látky, která drží tvar. Postup řezání látky laserem umožňuje, aby voda po vylezení na břeh snadno odtekla.

Provedením Ergo Fit tato australská značka dosáhla minimálního množství látky ve švech, což vede k maximální flexibilitě – lze natáhnout až o 180 %. A díky přidanému silikonu na šňůrkách se můžeš spolehnout, že Mirage zůstanou na svém místě. Cítit se jako šampión Fanning budeš už za 2.399 Kč.

Truckerky potěší nejen řidiče kamiónů... Díky svojí vzdušnosti jsou na léto ideální. Potisk téhle kšiltovky na tebe navíc přenese atmosféru australských pláží. Nechybí jí ani gumový pásek k nastavení velikosti, prostě truckerka, jak má být. Kromě této s rovným kšiltem má Rip Curl ve své kolekci na výběr i několik s klasickým kšiltem v různých designech. Cena 450 Kč.

Pánské Nugget tričko Gowl má klasický střih s nápadným motivem sovy. Autor designu je nadějný brněnský umělec Luka Reveur, který svoji inspiraci nachází v tetování a hudbě.

Koupíte za 590 Kč ve třech barvách.

Funkční cestovní batoh Dakine Patrol zcela jistě zpříjemní vaše prázdninový putování z chaty k babičce, na tábor a zpět. Na cestu si s sebou můžete dokonce vzít i laptopa, protože má na něj tenhle báglik o objemu 36 litrů speciální polstrovanou kapsu. Co je možná ještě důležitější, je takzvaný cooler pocket, nebo-li thermo kapsa, která dokáže déle udržet teplotu nákladu. Tedy plechovky vydrží dýl studený a řízky teplý, i když bude mít vlak zpoždění. Postranní kapsa na lahev, fleece kapsa na brýle a kapsička na mp3 jsou samozřejmostí. Cena 2.620 Kč a 103 Eur.

Peace skateboards přináší skvělou nabídku pro letošní skejt sezonu, a to komplet, který se od jiných bude výrazně lišit původem výroby, a to že je celý Made in USA. Ještě zajímavější je cena za takovouhle lahůdku, a to 2.499 Kč za model Expert nebo 2.799 Kč za provedení Advanced. A to je velice slušná cena, protože je komplet osazen Peace deskou, Thunder trucky, Peace kolami, Jessup griptapem a ložiskami a šroubkami od Peace. Kdybys to nakupoval všechno zvlášť, bude tě to stát skoro čtyři tisíce.

Pokud chceš tedy ušetřit a současně nekupovat čínskej shit, tohle je řešení.

ZAJÍMÁ TĚ VÍC. MRKNI NA RIPCURL.COM

HORSEFEATHERS IN MALAGA S HF teamem jsme za tu dobu, co se snažíme o tvorbu časáku, byli na výletě snad už milionkrát. Projeli jsme Evropu křížem krážem a jeden by si řek, že nás nemůže nic překvapit. Jenže ono jo! Ne destinací, Malaga je pro skateboarding vynikající, ale složením teamu. Letos totiž poprvé jeli Češi půl na půl s cizincema.

26

text: Radek Uška, foto: David Blažek

arnošt a jeho magorskej ss heelflip do bezbariérového odjezdu v ghettu uprostřed torremolinos, kde postávali jenom kluci z hf a další milion dětí a jejich rodičů. večer se sem chodit asi nevyplatí

u místní univerzity jsou hned dva super spoty, zeď z dvaceti schodů a tenhle rail. potom, co partu vyhodili z dvacítky, si mortiz spravil chuť boardslidem na double railu na první

bastien dává wallie transfer do banku na spotě s palmama

Naplánovat skejtový trip není žádná sranda, zvlášť když to nechcete nechat náhodě a potřebujete jistotu kvalitních záběrů a fotek. HFko si vybralo Malagu proto, že to je dobrý město se spoustou spotů, zatím ne tolik provařených jako třeba ty v Barceloně. A taky že tu přes zimu bydlel Aleš Bubla, kterej tak měl všechno zmáklý a byl tím nejlepším průvodcem.

Na team manažerovi Michalovi Čejkovi jsme vyzvídali, jak náročný je celou tour zařídit. „Ve svý podstatě, když chcete připravit dobrou tour, musíte začít tak půl roku dopředu. To se ale bohužel v mym nabitym pracovnim programu nedá, takže na tom dělám tak měsíc a půl před odjezdem, kdy řešim letenky a ubytování. Nejtěžší je vymyslet datum, musí se sladit několik lidí dohromady, kameraman, fotograf, jezdci. Teď se to všechno víc komplikuje, že už jezdí international team, takže je potřeba sladit lidi z několika zemí. Pak se musí sehnat nějaký průvodce po skate spotech, a když se jede do destinace, o který se toho moc neví, je potřeba si najít informace o tom, jaký jsou tam zvyky, zákony a taky si dopředu dát plán, na jaký spoty se přibližně bude kterej den chodit. Stejně to pak ale všechno záleží na jezdcích, jak se cítí nebo jak moc jsou rozsekaný. Dobrý je naplánovat na dni volna i nějakej kulturní program, aby si kluci od skateboardingu odpočinuli. Když jsme třeba byli na Tenerife, tak jsme vyrazili na Teide, nejvyšší horu Španělska.“ S takovýmhle servisem se riderům musí jet úplně snadno. Stačí si zabalit dostatečnou zásobu oblečení, desek a dalšího skate vybavení a dostat se v určenou hodinu s pasem na sraz. Samozřejmostí je i cestovní pojištění a pojištění léčebných výloh, protože zranění bohužel bývá celkem častá nepříjemnost. S úsměvem a plným batohem vyrazil Horsefeathers team v druhý půlce března. Tou dobou panovalo v Malaze příjemný počasí, většinou bylo slunečno, ale né zas až takový velký vedra. „Nebylo to ještě úplně na koupání, takový to klasický vedro, kdy seš rád, že zalítneš do moře. Podle mě jsme zvolili nejlepší čas k návštěvě,“ dodává Michal.

Malaga je celkem pěkný město, vlastně jako skoro každý město v Evropě. Když totiž vyrazíte pryč z Čech, většinou vás to překvapí, jak bývá jinde čisto. Michal to potvrzuje: „My při těch tour nemáme nikdy moc času, abysme si všechno důkladně prošli a zkoumali nějaký památky. Většinou města znám po skejtový stránce a to, co je vidět z okýnka auta. Ale jako jinak je Malaga hodně pěkná a čistá, mají tam krásný náměstíčka, parky, zahrady a sochy, je vidět, že jsou kulturně trošku vejš než my. Navíc se k tomu přidává moře a písečná pláž, co víc si přát.“ Ubytování byla pecka, Michalovi se podařilo sehnat na čtrnáct dní pronájem kvartýru jak hovado pro sedm lidí, přímo u vody na předměstí Malagy, v lokalitě zvané Torremolinos. Všechno tam bylo zařízeno, od sporáku až třeba po pračku, takže kluci si mohli žít jako doma a nestravovat se pořád po restauracích.

Ráno si dávali poctivou snídani, k obědu byl nějakej kebab ve městě a k večeři už se ve velkým vyvářelo.

Přeci jen jsou Michal Čejka a Arnošt Ceral vyučený kuchaři, takže o lahůdky nebyla nouze. „Vařily se pecky, steaky s různejma omáčkama, těstoviny na různý způsoby, všechno klasický chutný jídla, ne žádnej super gurmánskej punk,“ směje se Michal.

Horsefeathers team letos poprvé vyrazil v mezinárodním složení, a protože už poměr českých a cizích jezdců byl půl na půl, dorozumívacím jazykem se stala angličtina. S sebou to neslo například i to, že když se bavil Matěj s Arnoštem, tak se prostě bavili anglicky, aby jim ostatní rozuměli. „Snažili jsme se anglicky mluvit co nejvíc, bez toho by to cestování ztrácelo smysl. Ale je to takovej zvláštní pocit, když se musíš bavit s člověkem, kterej ovládá tvuj mateřskej jazyk stejně perfektně jako ty, jinou řečí jenom proto, že vedle tebe třeba zrovna stojí Frantík. Rozhodně to všem pomohlo k dalšímu zdokonalení, pokud ve skate průmyslu pracuješ, tak tu angličtinu potřebuješ. Jinak Bastien se s Matějem a Arnoštem už znal z tripu po

29

sokly do zatáčky, to je arnoštovo, a jelikož hf team ze známější zahnutý zdi vyhodili, našli si tuhle, která taky jela obstojně. crooked do bs suski grindu a shove-it out

Francii, jedinej nováček byl Moritz Rech z Německa, ale docela mu to sedlo a budeme spolupracovat dál,“ upřesňuje složení teamu Michal.

Večerní život kluci v Malaze moc nezkoumali, většinou byli ze skateboardingu pěkně unavený, a navíc se vždy vraceli celkem pozdě na byt a nikomu se už nikam moc nechtělo. Proto většinou probíhaly relaxační pitky doma na apartmánu, ale byly i výjimky. Předposlední den se to strhlo. „Moc jsme nepili a na konci tripu už bylo hodně tlaku a bylo třeba upustit ventily. Ale jenom někteří z nás, část to zapekla a šla si lehnout.

nesmí skejtovat na veřejných místech a ničit sokly a podobně. Policajti už si potom jdou.“ Kluci si zajezdili nejen s Alešem, ale taky s místníma.

Někteří lokálové byli celkem nadaný, Michal byl nadšenej: „Viděl sem týpka, Jorge se jmenoval, a to je frajer, kterej skejtuje na úrovni první desítky tady v Čechách a nemá sponzora. Respektive nedostává nic zadarmo, má jen slevy. Jorgemu je dvacet a ukazoval mi takový street fotky, že jsem to tady v Čechách ještě neviděl. Takže jsme se spolu dohodli, že by moh mít nějakej support od Horsefeathers, ale kluk umí velice

matěj dělá bs overcrook na soklu, kterej stál asi tak dvacet metrů od policejní stanice a deset metrů od radnice. velký zázrak, že to všechno klaplo

No zrovna třeba Víťa Kratochvíle si nakoupil tolik, že ho pak vůbec nechtěli kvůli jeho stavu pustit do klubu, kam jsme se chystali,“ směje se Michal.

Co se týče skateboardingu, tak byl Horsefeathers pobyt v Malaze víc než úspěšněj. Možná je to daný i tím, že jim průvodce dělal Aleš Bubla, který v Malaze bydlel celou zimu, a tak měl hordu spotů zmáklou a najetou. Jezdil s teamem skoro každej den a díky tomu se vůbec neztrácel čas nějakým hledáním. Michal dodává: „Překvapilo mě, kolik je tu spotů ke skateboardingu. A trošku mě zklamalo, že ve Španělsku teď vstoupil v platnost zákon, že se

špatně anglicky, tak uvidíme, jak to dopadne.“ K zásadním místům, na kterých se při HF tripu skejtovalo, patří rozhodně Do It Yourself park postavenej na starý kuželkový dráze pár kilometrů od Malagy. Stál tu regulérně celej skatepark, od banků, rádiusů až po bedýnky. Samozřejmě, že už za ty léta provozu trošku ošuntěl, ale přesto, na Udělej si sám vynikající záležitost. Hned vedle byla jakási plechová skoro minirampa, která je prý postavena ze zbytků letadla. Rozhodně velmi fotogenická záležitost, možná už jste odsud viděli reklamu s Chrisem Haslamem, jak dělá ollie to fakie v prudší části. To byla samozřejmě

kontrola pořízeného materiálu v apartmánu; aleš s matějem checkují video jednoho z lokálních jezdců. hodně šikovný rider, možná ho v budoucnu uvidíme i v čr; španělskej fotograf edu a jeho fellaz. kluci skejtovali hodně dobře, aniž by byli úplnými celebritami a měli „stovky“ sponzorů... jev, který se v čr moc nevidí

31

výzva pro HF team a nejlíp se jí ujal Moritz, kterej to tu zabil kinem a benihanou do fakie.

U místní univerzity se nachází zídka z dvaceti schodů, takový quatroset čtyř pětek za sebou, kterou Aleš doporučoval kvůli lidem a ochrance navštívit pouze o víkendu. Moritz tu měl v plánu udělat 50-50 ze zídky, ale nějak se mu to nedařilo vrátit a sekuriťáci byli rychlejší. Michal to popisuje: „Přijeli sekuriťáci a nedalo se s nima vůbec diskutovat. Pořád jen samý Policia, Policia, tak jsme museli odjet. Navíc se tu pak vyrojilo už spousta lidí a prostě to nešlo. Přesunuli jsme se ale na spot hned vedle, kterej Moritz označil jako lehčí a rychlejší, a to dvojtrubkový zábradlí na velkým schodišti. Začali jsme rozestavovat blesky, ještě se ani nejezdilo a už tu byla opět ochranka a dělala problémy. Já s Matějem jsme se s nima snažili diskutovat a mezitím se Moritz rozjel a udělal na první boardslide, hehe. Akorát Víťa to nestihnul natočit, protože filmoval naší hádku se sekuriťákama, a Davidovi Blažkovi před foťákem projelo bílý auto.

bastien a jeden ze spotů, které kluci měli hned před hotelem. jeden den nebylo tak pěkný počasí, takže se vyrazilo zevlit na promenádu a padla krásná fotka s rozbouřeným mořem

Takže jsme se sbalili, jako že jedem pryč. David si tam stoupnul bokem s foťákem, blesky ani nevyndaval, a my jsme objeli autem blok a počkali, až ochranka zmizí. Pak jsme se vrátili a zaparkovali přímo pod schodama. Moritz to vyběh nahoru, opět na první boardslide vrátil, odjel ho přímo k autu, naskočil a jelo se pryč. Pecka.“ Kousek od apartmánu, na plácku uprostřed města Torremolinos, se nachází náměstíčko s dětským hřištěm, kde se ukrývaj asi tři spoty. Jedním z nich je pět schodů, dva metry mezera a dopad do pozvolného banku, kterej slouží jako bezbariérový přístup pro vozíčkáře. „Arnošt tady vypálil svičhel za potlesku spousty cikánskejch dětí, který se pořád pletly pod nohy. Času na to měly spousta, protože to chvíli zabralo, než to Arnošt odjel, ta mezera do banku je fakt obrovská. Spot sice trošku vypadal jak v nějakým ghettu, ale nebezpečně jsme se tu necejtili. Možná trošku jiný by to bylo v noci,“ chechtá se Michal.

HORSEFEATHERS IN MALAGA

moritz a jeho kicflip v letadle. na tohle zajímavý místo kluky dovedl aleš bubla a jeho dobrej kámoš, španělskej fotograf edu. samozřejmě první otázka všech směřovala ke kusu železa, které velice připomínalo minirampu. „it is some part of plane. i think...“ zněla eduova odpověd

33

bastien je hodně velkej kombinátor a tohle je důkaz – dlouhatánskej nollie bs lip to ss fs crooks na celkem provařeným spotu v malaze

34

K nejzajímavějším trikům celýho výletu podle team manažera Michala určitě patřil tenhle Arnoštův switch heelflip a taky manuál kombo nollie pop shove-it nollie 360 flip out, kterej udělal do perfektu. „Od Moritze se mi nejvíc líbila fotka benihany na letadle, co uvidíte na naší Horsefeathers reklamě. U Bastiena ani nejde vypíchnout jeden trik, spíš musím zmínit tu jeho všestrannost. On zvládnul udělat jak wallridy, tak technický komba nebo větší gap. To mě zaujalo, jak si na každým spotě dokázal najít nějaký trik.

To je super.“

K největším zážitkům patřila velká teamová večeře, kdy se objednávání ujal Bastien. Překvapenému teamu pak obsluha přinesla tři talíře plný šneků, prostě se toho Bastien chopil podomácku. Legrace ale byla, že to vůbec objednat nechtěl, jen se nějak špatně domluvil s číšníkem. Zbytek týmu si ho samozřejmě strašně dával, že prej měl snahu všechny konvertovat na francouzský žabožrouty. No, rozhodně se mu to povedlo u Víti Kratochvíleho, kterej sám zdlabal celej talíř a hrozně se u toho oblizoval.

Během pobytu proběhlo i pár zajímavejch setkání

s místní policií. Michal vzpomíná: „Byli jsme na jednom spotu, začnem už skoro skejtovat a objevěj se nějaký policajti v civilu. Vytáhnou odznak jak CIA a že tady skejtovat nebudeme. Ještě zajímavější příhodu s nima měl Matěj. Jezdili jsme na Marina plaza, jednom z nejznámějších spotů v Malaze, a přijde nějakej kluk, jestli nechceme koupit drogy.

Samozřejmě, že jsme nechtěli, a tak nám dal pokoj.

Chvíli nato za Matějem přijde tajnej a jako hned výslech, co ten kluk chtěl, jestli od něj něco koupil a tak. Dvě minuty na to pak přijela hlídka v autě,

čas od času do takovýho skateshopu pofelit a místní prodavač nám tam na Facebooku ukazoval, že se nedaleko Malagy staví největší skatepark v Evropě.

Nevim, jestli náhodou nemyslel největší park ve Španělsku, ale vypadalo to fakt obrovsky. Jinak žádný další zásadní novinky sem asi neviděl, ale mojí novou zkušeností bylo, že jsem poprvý ochutnal tapas. Tyhle malý chlebíčky a jednohubky k obědu jsou výborný

naběhli na frajera a komplet ho projeli od bot až pod kšiltovku. Překvapivě ho nesebrali, protože u něj nic nenašli. Kluk byl asi hodně šikovnej kouzelník, protože nám ten matroš ukazoval. Zajímavou historku s policií má i Arnošt. Stáli jsme na blikačkách na zákazu zastavení a všimla si nás tam hlídka. Přijeli k nám, samozřejmě výslech a prej jako, jestli jsme tady kvůli drogám. A Arnošt řiká: We are here because in our country is a bad weather... No to jsme se nasmáli.“ Vyzvídali jsme u Michala, jestli si všimnul nějakých zásadních novinek v západním světě. „Jezdili jsme

a Moritz je na nich pravděpodobně závislej, hehe.“ Na závěr jsme ještě Michala poprosili, aby zhodnotil jednotlivý ridery jejich teamu a jak se na výletu v Malaze předvedli. „Velká výhoda je, že každej jezdí trošku jinej styl skateboardingu. Moritz dělá lehčí triky na obrovskejch věcech, Bastien je všestrannej, umí všechno. Arnošt je obrovskej technik, kterej dokáže dělat věci na svič na railech. Poslední den skoro vrátil svič beklip z dvanácti a neklaplo mu to jen kvůli tomu, že nás dvakrát vyhodili. Matěj to celý skvěle doplňuje technikou, sérkama, jezdí úplně

jinak než ostatní. Myslím si, že team je teď super sestavenej. Kdybych měl ještě něco vyzdvihnout, tak to je Bastienův přístup ke skateboardingu. Přišel na spot, dvakrát se projel a řek, co je schopnej udělat, a když to do dvaceti nevrátil, zkusil něco jinýho a nebo jsme šli pryč. Prostě ne takovej ten zatvrzelej přístup, že musíš. Věděl svý možnosti a tomu uzpůsoboval svůj skateboarding.“

problém na univerzitě. tady jsou sekuriťáci rychlí i o víkendu; rychlá zastávka na promenádě v malaze, kde padl moritzův na třetí crooked na známým modrým railu; každodenní chléb, cesta výtahem z apartmánu. zprava: bastien, arnošt a průvodce malagou aleš bubla; aleš bubla a bastien marlin debatují o plánech na zítřejší den; ranní strečink, arnošt s víťou na bankovém spotu u kostela; „viva los moros“ a vít kratochvíle v ghettu

36

ARLBERG IN WHITE Velmi akční Pepé Samek tak dlouho lanařil Pankera ke společnému freeride výletu do Rakouska, až se jim podařilo odjet přesně v okamžik, kdy tam bylo nejvíc prašanu.

Prostě jako v tom přísloví, jak chodí to štěstí dokola... Ale on nám o všem Pepek povypráví hezky sám! text: Pepé Samek, foto: Panker

Již dlouho jsem snil o pořádném výletu do větších hor.

Ne že bych neokusil pojezd v Alpách na ledovcích, ale tentokrát jsem plánoval trošku odlišné zážitky. Dva roky jsem chystal návštěvu mého teamového kolegy Christiana Schnabela, profesionálního freeridera, a hlavně guida ve velkých horách. Chris alias Šnáblik, jak mu celá parta říkáme, je opravdu ostřílený horal a průvodce, a například loni vyhrál české mistrovství ve freeridu ve švýcarském Lenzerhide. Prostě chlapík na svém místě!

Po předchozích zkušenostech, kdy jsme si u něj byli zajezdit a bohužel se nám nedostalo radosti pojezdu v prašanu, protože jsme dorazili pozdě na jaře a bylo to rozčvachtaný hřiště, chystáme rozumnější domluvu.

Pojede se dřív a až na pokyn z Rakouska, kdy lokálové telefonicky nahlásí, že napadlo. A tak někdy na konci února dostává Martin Holub, náš komunikátor mezi světy, echo, že padaj tuny prachu, a proto neváháme a dáváme do kupy team. Vyráží se ve složení srdcař freerider a požitkář Lukáš Schröder, majitel firmy LTB snowboards a Salebra, potom dávný reprezentant ČR ve freestyle snb Martin Holub a taky cápek, bez kterého by celý výlet nikdy nebyl. K tomu se přidávám já, nadrženej kus hovada, a nezbytná součást teamu je Panker, alias zmrzlý prst na spoušti, abyste mohli zhlédnout krásu onoho výletu. Cílem je oblast Arlberg a Vorarlberg, kde na nás už čeká dvojka Šnáblik a jeho věrný kameraman Elmar Strotmann, mistr filmařského umění a také pohybu ve velkých horách.

Samozřejmě nechceme nic podcenit, a proto celá parta s sebou veze kompletní lavinové vybavení, tedy lopatu, sondu, pípák a já si pro sichr vzal i svojí novinku – abs batoh, hračku, co vám může zachránit život, když jde opravdu do tuhého a sejme vás lavina.

Zatáhnete za madlo, které je po straně batohu a během pěti sekund vám po obou stranách vystřelí vaky, které vás nesou na povrchu laviny. Když jsem pak pozoroval okolní ridery v backcountry, měl to na zádech každý druhý, ne-li každý první. Opravdu funkční věc!

Největším průserem bývá nepřipravenost a podceňování lavinového nebezpečí, zvlášť u mladých riderů, kteří mají vše na salámu. Nejednomu se to ale nevyplatilo a v lavinách to ročně odnese pár lidských životů. Dovolím si využít tohoto článku a trochu vás

chris „šnáblik“ schnabel sjíždí krajní žleb hory fingershoots, přezdívané little alaska

poučit, nebo spíš rozumně vám dát pár doporučení.

Při plánování freeridu do velkých hor se určitě vyplatí si najmout profi průvodce, který zná danou oblast a ví, kde je pohyb bezpečný a kde ne. Nejenže vám to ušetří spoustu času při hledání opravdu dobrých sjezdů, ale guide vás naučí pár pravidel, které se vyplatí respektovat. Ukáže, jak používat pípáky, vyhledávat kámoše pod sněhem, a hlavně vás naučí, jak předejít zbytečnému pádu lavin, i když né vždy se tomu dá zabránit. A když to budete mít opravdu zmáknutý, tak vás veme na spoty, kde si nafotíte dropy ze skalek a třeba i spot na stavbu bc skoku. Služby průvodce se pohybují okolo 50 až 60 eur za hodinu, což je docela dost peněz, a proto chápu, že né všichni si to budou moct dovolit. Proto tedy, když vyrazíte na vlastní pěst, neni na škodu si aspoň zkusit zahrabat pípák a najít ho, a pak v kopcích dbát na jednoduchá pravidla pohybu. Nechodit jako houf lidí, ale nechávat si rozestupy, jak při výšlapu, tak při sjezdu.

A teď už k tomu, jak jsme se měli my a co jsme prožili.

Hned po příjezdu jsme se koukli na fotky všech kopců, co jsme měli v plánu sjíždět během našeho pobytu a díky připravenosti a informovanosti našich hostitelů, jsme hned věděli, co nás čeká. Na první den byla předpověď trošku škaredá, ale naštěstí se jednalo jen o ráno. Odpo se to vše vyčasilo, super jak jim to předvídání počasí vychází, ne jak u nás... Po ránu jsme ale nelenili a mlhu využili k poznání freeridu ve zdejších lesích ve středisku zvaném Sonnenkopf, kde se nám podařilo vyfotit pár krásnejch dropů a já jsem si díky všímavosti celé party sjel kaskádu asi sedmi nádherných bobíků. No prostě kanadský styl hned na zahřátí. Od té doby nás všechny doprovázel úsměv od ucha k uchu. Nutno na tomto místě informovat i o výšce sněhové pokrývky, která měla docela menší základ na alpské poměry, a to asi 50 centimetrů. No ale na tuto vrstvu spadlo příjemných 70 cáků bílých radovánek. Shooting v lese nám zabral celé dopoledne a po sjetí dolu už se na horní stanici lanovky vyčasilo a v plánu byl transport na horu se stejným názvem jako středisko samotné – Sonnenkopf. Naše prašanuchtivost byla ukojena lehkými pojezdy mezi jednotlivými lanovkami cestou vzhůru, a i tady jsme se nenudili. Trasy byly doprovázeny menšími dropy a vtipná byla i srážka Lukáše s Martinem. Ti do sebe vjeli, protože to prášilo tak, že se prostě přehlídli a už se oba rochnili až po krk.

38

pepé samek sjíždí kaskádu bobíků ve středisku sonnenkopf

Nadešel čas zapojit nohy, dle slov Šnáblika nás čekal dvacetiminutový výstup. Všichni se těšíme a dbáme na rady našeho vůdce, máme rozestupy a šlapem si to vzhůru. Najednou mi Chris říká: „Bacha, tady to smrdí lavinkou...“ Jen co to dořek, kolem mě projede lavina tak dvacet metrů široká a po spadnutí je skoro čtyři sta metrů dlouhá. Na otázku, jestli jsme všichni ok, odpovídám svojí zdařilou angličtinou: I have big shit in my pants. Jsme tedy opatrní a po výšlapu na vrchol vše prožíváme. Šnáblik kontroluje funkčnost všech pípáků a určuje pořadí, kdo, kdy a kde pojede.

Dole už se šteluje Panker s Elmarem a po vysílačkách si dáváme vědět, že jsme ready. Jelikož na kopci leželo přes sedmdesát cenťáků čerstvýho sněhu, kterej si, jak jsme se již přesvědčili, nestihl dostatečně sednout, bylo jasný, že je to riziko jak hovado. Náš guide byl lehce nervózní, ale co, jdem do toho.

První jede Martin Holub, vybral si nádherné koryto, vlítá do něj a upss, urve lavinu, jak svině. Všichni křičíme, jeď, go go, mazej do hajzlu, ale Martin s ledovym klídkem dělá před lavinou pár krásných zatáček. V půlce kopce zjišťuje, že mu za prdelí něco vře a dává se na úprk. Mastí to rovnou čárou pryč, naštěstí vše dobře dopadá a všichni si otíraj čelo.

Dalším adeptem je Lukáš. Nebudu to pokoušet, myslí si, a volí stejný žleb jako Martin, kde už relativně není nic, co by spadlo. Se svolením Chrise se vrhá dovnitř...

Za jízdy si řekne, že vyzve kraj, kde je hlubokej, a dá si tak alespoň jednu prašanovou, a cpe se k okraji již utrhlé laviny. Tím urve druhou půlku koryta!

S rozvahou pouští lavinu pod sebe a počká si, až je po všem, a kopec dojíždí bez újmy. Na vrcholku zbývám jen já a Chris. Po dohodě jede první Šnáblik, aby odstranil případné nebezpečí. A taky že jo, při sjezdu

martin holub urval při sjezdu sonnenkopfu celkem slušnou lavinu, naštěstí se mu podařilo ujet

parta, zleva kameraman elmar, pepé, lukáš, šnáblik a martin

urval největší lavinu ze všech, ale jelikož je profík, má ji hned v merku a dává se na ústup. Já, zabrán natáčením na mojí outdorovou kameru, teprve před svým sjezdem zjišťuji, že mi urval celej kopec a že nemám co bych si strhl. Nevadí, jedu si pohodu a jako jediný mám čistou jízdu bez průseru až dolů. Užil jsem si i tak. Plný zážitků sjíždíme asi dvacetiminutovým freeridem lehčího kalibru dolů do údolí, tam voláme taxi a vezem se k našim kočárům. Večer vše probíráme u pivka a těšíme se na další dobrodrůžo.

V Arlbergu je i středisko Stuben, kde si hned po ránu dáváme zahřívací, asi osm metrů vysoký dropík. Jsem nadšenej, jak jde vše podle plánu a jak po másle.

Dohoda je jasná, vyrážíme na horu Maroikopf. Když tak na to zezdola koukáme, vidíme hroznou hromadu

chris „šnáblik“ schnabel /r/ 360 na super, takřka přírodním kickeru, a při odjezdu prachovka pro radost

40

lidí, jak již dupou na vrchol. Nedá mi to a počítám.

Součet mi dává osmdesát kousků, co se hrnou kopcem vzhůru. Šnáblik dodává, to je pochodujících peněz.

Neváháme a ve složení Chris, já a Lukáš šlapem na vrchol. Martin unaven a ohromen předchozím dnem hlásí voraz, nelámem ho a chápem sílu zážitku. Po cestě vzhůru potkáváme plno Šnáblikových známých, trvá nám to necelou hodinu a já se jen divim, že mojí plánovanou trasu ještě nikdo neodpanil.

Po dohodě s lehce vyděšeným Chrisem, který měl na paměti předchozí den, Lukáš volí lehčí trasu.

Následně si Chris dává svůj žleb, v půlce letí ohromný

drop a jede si dál. Ve vysílačce se ozve, že sníh je stabilní a je vše ready pro můj sjezd. Jedu si, skáču do žlebu a v cestě mi stojí krásná protistěnka, která si říká o zářez. Daří se a dávám si životní zatáčku, sprej jak hovadí. Dojíždím nadšenej lajnu a ejhle, pana vorel, ze samé radosti mi to naložilo jeden kotoul. No nic, paráda, jedem si dál. Po cestě na další horu potkáváme ranní drop, neváhám a skáču to s GoPro kamerou v ruce. Záběrů není nikdy dost!

Vyjeli jsme lanovkou na kopec a naproti je vidět další z plánovaných sjezdů, hora Knodel. Fotograf a kameraman jsou již na místě, takže je to jen na nás, sjíždíme traverzem k hoře a šlapeme asi čtyřicet minut vlažným krokem. Knedlík, jak jsem si horu počeštil, vypadá opravdu slibně. Chris nás nechává volit naší trasu a s omluvou Lukášovi, o kterého se bál při prvním sjezdu a poslal ho okolo snazší cestou, dává zelenou. Lukáš je ale poslušný freerider a říká, že Šnáblik je tu guide, a tudíž pánem, a my ho budem poslouchat. Vrhá se tedy na svůj, ten den druhý sjezd, a my jen slyšíme řev, který značí to, jak si to Lukáš užívá.

Druhý jede Chris a dává fakt mazec pojezd mezi skálami a nádhernou lajnu zakončuje poletem přes návěj. Já si vybral žleb hned vedle a po zaznění povelu z vysílačky dávám drop in. Jedu si klídek a zjišťuju, že jsem nic podobného nikdy nejel. Prosmýknu se mezi skalkou a hned druhou, svištim si to na navátinu, kterou taktéž krásně přelítám, paráda. Parta balí cajky a traverzujem do údolí. Panker tomu nasazuje korunku, když mu v traverzu upadá prkno a dojíždí na zamrzlé jezírko. Obětavý Šnáblik mu ho jede vyzvednout, klika, že se mu to nestalo někde jinde, mohl mít taky po prkně.

Den ale nekončí v plánu máme jít omrknout bc spot a postavit si skok se super dopadem. Autobusem přejíždíme do střediska Lech a dáváme se po hodně macatym traverzu na cestu. Když dorazíme na místo, jsem poněkud vysílen. Ale co, přece nebudu za babu!

Po lehčí pauze a svačince se škrábeme ke spotu, stavíme z naváté hranky skok a testujem. V tom přijíždí Chrisův kamarád, lyžař Juan z Argentiny.

Panker mluví solidně španělsky, a tak si docela pokecali. Cápek se tváří jako neškodný jezdec, ovšem hned prvním skokem dává najevo, že je zabiják.

Dávám si svojí oblíbenou bs 720, bohužel mé síly již nestačí na čistý odjezd a pokus co pokus dostávám strašně do držky. Šnáblik po neúspěšné fs 7 odjíždí krásnou fs 360, ale pánem je Juan, co to klátí double flipy a rotuje krásný 720. Totálně vyčerpaný se zmůžeme ještě na focení prašanových zatáček při západu slunce, je totiž už půl sedmý večer. Z kopce sjíždíme do úplný mlhy a musíme se držet sobě na dohled, abysme se neztratili. Na taxik čekáme už za úplný tmy, byl to snad nejvíc vyčerpávající den ježdění, co jsem kdy dal. Odměnou je návštěva místní restaurace, kde se toho nebáli. Nejdřív nám všem přinesli opravdu velký zelenino-ovocný salát, který si nikdo neobjednal, a řízky, které v objednávce už sice byly, ale měly nečekanou velikost půl prasete.

Velká dobrota!

Poslední den náš výstup ohrožovala paní mlha, ale jak už to ve velkých horách chodí, na samém vrcholu nás čekalo opět azuro. Jen vítr byl o trošku silnější. To nás ale vůbec nerozhodilo a byli jsme ready na výstup, na který jsme se podle ukazovaných fotek těšili nejvíce.

Kopec jménem Fingershoots má přezdívku Alaska.

A opravdu tomu tak bylo. Když jsme zahájili výšlap, posíleni o odpočatého Martina, lehce jsme znejistěli.

Lezlo se totiž hodně strmým svahem nahoru. Přirovnal bych to k výstupu po žebříku s pohyblivými příčkami.

lukáš schröder řve radostí při sjíždění knedlíku

Dalo to dost zabrat, ale po půl hodině trápení jsme se ocitli na ne zrovna pohostinné vyhlídce. Čtyři lidi se seskupili na plošce dva metry čtvereční s kamenem uprostřed a srázem na jednu i druhou stranu. Šnáblik všem ukázal cestu dolů a to hrklo snad úplně v každym. Strmý svah jak ve videu Jeremyho Jonese, prostě adrenalinová nádhera. Moje a Chrisova lajna žádala ještě horolezecký počin. Se snowboardem v ruce jsme museli sešplhat 10 metrů po skále. Při pohledu do dvou strmejch svahů, ve kterejch bych se při podjetí zastavil až o dva kiláky níž a myslim, že ne úplně celej, ve mně byla malá dušička. Vše však dobře dopadlo a zvládli jsme si každý připravit i svůj vlez.

Snowboardem je totiž nutný si uplácat plošinku, na který se zapnete a z tý následně začne sjezd.

Mlha byla svině a museli jsme čekat, až kus ustoupí, jelikož kameraman Elmar s foťákem Pankerem byli sakra daleko v protikopci, vlastně jeli už od samého

pohodička při čekání na správné osvětlení kickeru

chris „šnáblik“ schnabel /r/ stalefish v lesíku ve středisku sonnenkopf

začátku jinou cestou než my. První jsem byl na řadě já.

Dostávám zelenou, křičim svůj oblíbený drop in a hned na začátku to drtim jen po zadní hraně, páč je to fakt prudký, a hlavně oba konce snb mi lížou skály. Opírám se ve stoje rukou a strhávám splav sněhu, kterej jede pořád se mnou. Bobky z laviny mám, ale zas tam není tolik matroše, aby to byl průser, spíš dávám majzla na skály kolem. Hupnu do první zatáčky, rozjede se to jak sviň. Letim dropen dolu, uf odjíždím, splav jede pořád se mnou a už si uvědomuju, co jsem sjel. Dělám zatáčky a prášim, co to jde, fakt mazec, křičim jak malej a užívám si ten sešup, paráda. Dole čekám na zbytek party. Vidim z toho úplný kulový, protože mlha je všude. Čekáme asi půl hodiny a může jet další. Je to Martin, vyřítí se na mě s tak velkým úsměvem, že i šáša Krusty by mohl závidět. Další jede Chris, dává

určitě peklo, jak je jeho zvykem. Poslední se spouští Lukáš. Když se nám zjevuje, jede v menší lavince, která ho tahá za nohy, ale hrdě z ní vyjíždí a je vše tak, jak má být. Všichni zdraví a vysmátí sjíždíme do údolí, do úplně jiného střediska, do St. Anton, dáváme kávu a balíme.

Za tři úžasný dny jsme zažili nejlepší freeride svýho života. Velké díky patří Chrisovi Schnabelemu a kameramanovi Elmaru Strotmannovi za super průvodcování. Ušetřili nám čas hledáním spotů, šli jsme rovnou najisto a jen se věnovali točení a focení toho nejkrásnějšího odvětví ve snowboardingu, big freeridingu. Ze samé radosti jsem v restauraci dole na kopci zatáhl za svůj abs batoh, a tak vim, že kdyby se to posralo, funguje, ale doufám, že to nikdy nebudu muset použít. Buďte opatrní a nazdar někde na kopci.

pepé samek zařezává megaprach při sjezdu maroikopfu nad střediskem stuben

43

Osmnáctiletej slovenskej skejtr Braňo Mrváň z Madunic mi do oka padnul už před čtyřma rokama, kdy ho Peťo Mercell poprvý přitáhnul do Prahy.

Braňo toho nijak moc nenamluvil, ale skejtování mu šlo znamenitě. Postupně pak byl víc a víc vidět na pohárovejch závodech, kde se často probojoval do finále a většina z vás ho určitě zná kvůli jeho last partu na videu OK!, kterej stál fakt za to. A kvůli tomu všemu jsme jednoho z největších talentů nový generace slovenskýho skateboardingu vyzvali k velkýmu rozhovoru.

BRAŇO text: Mirek Kvapil

MRVÁŇ Čekal sem na tebe celou věčnost, kdes byl?

Hehe, sorry, byli jsme se s kámošem koupat na jezeře, sice trochu studená voda, ale když plaveš, je to ok.

Plavání je prej tělu dost prospěšný, to máš z vlastní iniciativy?

Jo, to je pravda, cejtim se z toho dobře. Poslední dobou mi celkem záleží na tom, abych byl zdravej.

Dokonce jsem kvůli tomu začal cvičit jógu, což je něco jako strečing, ale o hodně lepší. Úplně mi to dodává energii, doporučuju to všem zkusit.

To teda čumim. Tohle sem od skejtra fakt ještě neslyšel. Jak si na to prosím tě přišel?

To je škoda, žes to ještě neslyšel, neboť je to fakt super věc, lepší než ... no je to asi nejlepší věc na světě. Viděl jsem nějaký dokument o Woodstocku, kde o józe vyprávěl nějaký týpek. Je to něco jako prospěšná droga. Když přijdeš jak na to, tak úplně cejtíš ten super pocit po cvičení. Ono to vlastně ani cvičení není, jen takový protahování, který trvá pár minut.

Jak se ta jóga projevuje třeba při ježdění? Seš ohebnější než dřív?

Nevím, jestli se to nějak viditelně projevuje, ale prostě když se na skate postavím úplně rozcvičenej, tak se cejtím lepší. Když jseš ztuhlej, tak nic nedáš, a ještě si můžeš ublížit.

To je pravda. Když už si nakousnul to ubližování si, potkalo tě někdy nějaký nepříjemný zranění?

V koleně mám úlomek z chrupavky, chtělo by to odoperovat. Při ježdění to však nebolí, tak sem se na to vykašlal. V rozhodování pomohlo i to, že operace by stála 600 eur... třeba se to samo nějak vyléčí.

Co ti řekl doktor?

Nepamatuju se. Podle mě, když to nebolí, tak to znamená, že si pan doktor akorát tak chce vydělat na nějaký ferrari, hehe.

Seš schopnej si peníze na operaci vydělat sám, nebo tě živí rodiče?

Kdybych chtěl, tak bych si vydělal. Ale fakt to

tento gap to 5-0 už braňo zkoušel den před focením, ale kvůli špatnému rozjezdu to nešlo. vypomohl si proto překližkou a padalo to celkem v pohodě. dokonce zkoušel i gap to nosegrind, ale vlítli tam na něj policajti, a tak se muselo zdrhat. v žiaru nad hronom maj totiž skejťáci dost špatnou pověst, neboť tam kdysi někoho zmlátili... (foto: mercell)

45

hodně těžký spot v praze, kde hrozí pád z mostu. braňo si tu dává bs blunt to fakie (foto: panker)

nebolí, tak nebudu ztrácet čas nějakou brigádou.

K životu mi stačí peníze od rodičů a nebo z výher v závodech, a díky sponzorům těch peněz zas až tak moc nepotřebuju. Mám komplet skejt, boty, oblečení a Lukáš Puchta z Fallenu mi proplatí i nějaký to cestovný, takže pohoda.

46

To jsi na tom celkem dobře. Jakej teď jezdíš setup?

Osmička deska od Kill skateboards, Indy trucky, Kill kola padesát tři. Ložiska mám keramický, sice ze vzorků, ale jedou bombově. Pak grip Kill a boty mám Fallen Clipper, velikost sedm. Vše mi vydrží tak měsíc, ale můžu si dovolit to točit i častějc, na novym se prostě jezdí líp.

Všichni tvoji sponzoři jsou z Čech. Je to normální?

Nevím, jestli je to normální, ale rozhodně mi to v ničem nevadí. Asi to bude tím, že většina Slováků má mentalitu, jakou má, a prostě se jí drží, což je škoda. Průměrnej Slovák skanduje Slovensko do toho a dívá se na Superstar, kde je kokot Rytmus. Prostě si lidi celkově berou nevhodný životní příklady. Hodně jsem si tohle uvědomil, když jsem byl naposledy na návštěvě Prahy. U vás nebo kdekoliv jinde kromě Slovenska, se každý člověk stará sám o sebe a kašle na názory ostatních. U nás mi to přijde, že se spousta lidí pořád soustředí hlavně na to, co si o nich myslí druhý. Prostě že rodina je v pohodě, i když se třeba všichni hádaj třikrát denně, jen o tom ale nesměj

vědět sousedi, protože by to řekli dalším sousedům a pak by se šuškaly různý věci...

Hmm, závažný téma. Co třeba závody, bavěj tě, nebo to děláš jen kvůli sponzorům?

Kdysi mě to i bavilo, ale pak se tenhle pocit postupně vytrácel, až zmizel úplně, hehe. Ale i tak mám závody rád, je tam vždycky spousta kámošů a taky tě to motivuje, když vidíš, jak jezdí ostatní.

Vzpomínáš si na svůj první contest?

No jasně, bylo to v Liptovskym Mikuláši na prvním závodě slovenskýho poháru a samozřejmě, že sem jízdu posral. Ten první závod sem jel asi po čtyřech letech

na fotce drop vypadá dost jednoduše, ale už tu kolem něj za posledních pár let hodně lidí neúspěšně prošlo. chce to pořádný hec, pro braňa to byl slib darování originál stay gold videa od mirka kvapila (foto: panker)

mýho skejtování, což je celkem pozdě, ale fakt sem předtím nad závoděním vůbec neuvažoval. Proč taky...

Jak teda probíhaly ty čtyři první roky?

Převážně jsem jezdil v Madunicích na podomácku vyrobených překážkách, a hlavně jsme s kámošema, co už dnes nejezdí, chodili na street u nás na vesnici.

Takže například čtyři schody, navoskovaný obrubník, gap přes kanál, hehehe. Tenkrát se mi o ježdění v originál parku jenom zdálo a inspiraci jsem čerpal hlavně z hry Tony Hawk.

Dělal si před skejtem nějakej jinej sport?

Hrál jsem fotbal, ale nebavilo mě to, protože tam

na tebe jenom tlačí, aby si byl dobrej. Nemůžeš si dělat, co chceš, a když se ti náhodou něco nepovede, tak ti nějaký tvůj milý spoluhráč vynadá do nevim jakých částí těla. Skejt je velká volnost, nemusíš shánět dalších jednadvacet lidí, aby si šli zajezdit. Nemusíš dodržovat nějaký pitomý tréninky, zajezdíš si klidně i sám, a když ti to dovolí počasí, tak kdykoliv.

přestat skejtovat bych už asi nedokázal. Museli by mi uřezat nohy, pak bych skončil.

Kdy si teda pocítil nějakej zlom v tvý kariéře? Kdy to ježdění začalo stát za to?

Tak ono to vždycky stálo za to, už od první chvíle...

Jinak bych to nedělal. Někdy se mi ale nedaří, takže se sám sebe ptám, proč to vůbec dělám, ale úplně

Odkud přišel tvůj první sponzoring?

Ze začátku jsem rozesílal různý sponzor me videa, ale to nemělo vůbec smysl. První sponzoring mi zařídil Matuš Rendek potom, co jsme spolu udělali nějaký fotky. Poslal je do jedný distribuce, a já tak získal

Kde nejčastějc a nejraději jezdíš?

Nejčastějc asi ve skateparku v Hlohovci, kam to mám docela blízko, takže si tam dojedu na kole. Jinak rád jezdím kdekoliv, nejlepší to je vždycky, když člověk objeví nějaký nový dobrý místo.

sponzoring Fallen botama. Jenže to byl takový zvláštní sponzoring, připadalo mi, jako bych byl v teamu navíc.

Jak navíc?

No, bylo to takový, že sem třeba měsíc nejezdil kvůli tomu, že sem čekal, až mi manažer pošle desky, který nakonec stejně neposlal. No a třeba boty, na který jsem taky pár týdnů čekal, mi byly o číslo větší. Prostě takhle to probíhalo. A hlavně, u prvního sponzora jsem měl věci pouze se slevou, teď je dostávám zadarmo.

Mluvil si o focení s Matúšem Rendekem...

Vzpomínám si na ten den celkem dobře. Byl jsem v Trenčianských Teplicích společně s Jankem Mihalem a Tiborem Markem, a byl jsem úplně vedle z toho, že na nás na spotě čeká Peter Molec. Ten mi tenkrát daroval nějaké své oježděné věci, což byl pro mě úplně neuvěřitelnej luxus. Na to focení do TT sem se dostal tak, že jsem se Rendekovi zalíbil na závodech v Trnavě, kde si na mě vzal číslo. A právě první fotka v časáku byla sekačka z tohoto závodu, fs smith to 50-50 to smith, takovej Lesko styl.

Lesko s Molcem jsou asi už od začátku tvý oblíbenci, co?

To je jasný. Může být vůbec někdo, kdo by je neměl rád? Vždyť i tomu největšímu haterovi se musí líbit některé jejich triky. Musím ale říct, že poslední dobou se dost dívám na Zápražnýho, protože má pořád někde nějaká videa, a je ho teď vidět víc než Leska s Molcem.

Molec a Zápražnej jsou jedni z mála, který svoje skills dokázali prodat i v zahraničí. Byl si už na závodech někde venku?

V zahraničí jsem ještě nikdy nezávodil, ale letos bych snad díky Fallen měl někam vyrazit... teda teď si nemůžu vzpomenout, jak se ten závod jmenuje.

Jakej druh skateboardingu se ti nejvíc zamlouvá?

V minulosti to byly nejvíc raily, ale teď už se snažím „trénovat“ i jiný věci. Každej trik má svý kouzlo, takže zkouším i víc flipů a taky takovou jednodušší techniku.

Zaujaly mě videa jako Since day one nebo Stay gold, momentálně se mi hodně líbí, jak jezdí Evan Smith. To je nádhera, ten člověk umí zajezdit na všem, a navíc v super stylu. Dobrej je i Collin Provost... a spousta dalších.

Vždycky si jezdil na osm a půlkách a teď sis z Prahy odvážel osmičku. Co tě k tomu vedlo?

Tak nějak sem si nikdy neuvědomil, že s mýma malýma nohama se široký skate blbě ovládá... Pracuju teď na tricích, co už umím, ale snažim se je dělat co nejhezčejc. V podstatě nový věci dělám hodně málo, protože často nemám náladu zkoušet nějaký nový trik, který mi vůbec nejde. Mně nový věci musí přijít samy od sebe jinak, na to nemám nervy.

Hehe, nervy. Že seš pořádnej cholerik si ukázal třeba v intru k OK! videu. Pomáhá ti se pořádně vyřvat?

Tak určitě! Každý musí nějak uvolnit stres, jinak by se na krku osypal bulkama, jak to bylo v jednom díle Simpsonů.

Když už jsme u toho OK! videa, seš se svym last partem spokojenej?

Hmm, nevím, radši na to moc nemyslím... Možná moh být ten můj part trošku kratší. Díky videu jsem ale zažil spoustu dobrejch momentů, hlavně přitom, když

velká rychlovka, rail se nachází před bankou, takže po čtyřech pokusech přišel zákon, bohužel to ale podcenil a dostatečně nepočkal, až kluci odejdou, a tak na pátý braňovi padnul frontside nosegrind (foto: task) braňo si pučil mašinu, ale to se vůbec nelíbilo světskýmu v pozadí a hned se na něj hnal (foto: mercell)

49

fs tail to fakie na týhle zídce zkoušel braňo už před rokem, ale kvůli zdi to ne a ne odjet. letos to bylo celkem jednoduchý (foto: task)

50

jsem týden natáčel spolu s Francouzi. Jezdil s náma i Boris Proust, to byly dobrý časy. Myslim si ale, že to chtělo z mý strany lepší styl.

Jsem rád, že to takhle dopadlo, že máme oba dva víc prostoru něco ukázat a říct. Rišo je blázen, on snad dokáže všechny triky... i ty, co neexistují.

Nezníš moc spokojeně, hehe. Když nepočítáš emigranty, kdo z vaší scény tě fakt baví a s kým si vždycky rád zajezdíš?

Mihala, Gajdoš, Vartík, Tury... od těchhle lidí se dá vždycky něco naučit. S Rišom Turym jsme začali fotit tento rozhovor spolu, jako že to bude dvojrozhovor, ale nakonec z toho jsou samostatný dva rozhovory

Hehe, prostě Chuck Turys. Skejtuješ jako on každý den, nebo máš i jiný zájmy?

Většinu volnýho času určitě věnuju skejtu, jestli jezdím víc, nebo míň než Turys, nedokážu posoudit.

Mám ale i jiné zájmy, rád si čtu knížky, učím se hrát na kytaru a věnuju se i turistice. Je super vypadnout do přírody, třeba i jen tak sám a odpočinout si.

Přírodu mám velmi rád.

Jak se vůbec fotil ten tvůj rozhovor?

Potěšily mě všechny triky, co jsem dal. Celkově sem na to měl měsíc, ale když do toho započítáme, že musím chodit do školy, tak toho času bylo o hodně méně.

Další nepříjemný faktor je, že bydlím na vesnici, takže se to musí vždycky důkladně naplánovat dopředu.

Jednu chvíli sem se bál, že to nedokážu nafotit ani jako double rozhovor, ale nakonec to vyšlo a sem rád, že to mám jako samostatný rozhovor.

tenhle krux vznikl při jednom krásným chill dnu v hlohovci, kde byl braňo fotit s kámošem. na spotě se jezdilo pěkně ztěžka, krátký rozjezd, pak se musí přeskočit sloupek a na konci je dojebaná zídka (foto: patrik vančo)

Jak to máš jako známej skejtr s holkama? Nějaká stálá přítelkyně?

Nevím to jistě... je to komplikovaný. Dá se říct, že jako asi jo, ale neni to jakoby oficiální.

Tak to musíš mít čas na párty?

More víš co, poslední dobou mě to moc nebaví.

Znáš to sám, opiješ se, kecáš píčoviny jako „I like lachčá děfča,“ druhej den ti je strašně zle a v horších případech ještě vidíš, jak si tě někdo natočil na mobil, když si neovládal svý vášně, hehe.

A co třeba drogy? V tvý peněžence sem viděl nálepku „to prave acidkove“, má to s nima nějakou spojitost?

Zacituju pokojskou z filmu Strach a hnus v Las Vegas... „nesnáším drogy“. Acidko mám rád, dobře tě pročistí, ale jenom to vanilkové, ostatní mi nechutnaj.

moc nemusím, i když ty starší jako Sám doma nebo Vinnetou jsou v pohodě. Muziku mám nejradši z přelomu sedmdesátých let jako Hendrix, The Doors, Jefferson Airplane, ale poslechnu si i jiný žánry, dokonce i Moja reč nebo vážnou hudbu, takovej J. S. Bach celkem ujde.

Mluvíš o knihách, cituje š z filmu... Jakej je vkus Braňa Mrváně?

Mám rád knihy, které mají nějakou skrytou myšlenku. Čím je ta myšlenka nadpřirozenější, tím lepší. Filmy

Říkal si, že hraješ i na kytaru, jak ti to jde?

Spíš mi to nejde, ale hrozně mě to baví. Škoda že nemám talent, že musím song natrénovat, že nejsem žádný virtuóz.

Máš už řidičák?

Nemám a ani v nejbližší době si ho dělat nebudu. Asi ze mě dobrej řidič nebude, jsem hodně nepozorný...

Nějak se to vždycky udělá, hehe. Přemejšlel si co potom? Pryč z Madunic?

Moje slova! Spíš ale pryč ze Slovenska, minimálně do Prahy. Určitě.

I ve škole?

No právě, bohužel i ve škole, vždy se nejvíc zajímám o to, o co bych neměl... Chodím na průmyslovku, obor elektrotechnik a jde mi to docela v pohodě na to, že se neučim. No a vlastně ani nemusim, když si pak dám na maturitu do ucha sluchátko.

Kam to chceš ve skateboardingu vůbec dotáhnout?

Tak pořád mám ještě ten sen, že bych se tím jednou chtěl živit. Tak uvidíme, jestli se mi to podaří... No a když ne, tak ze mě bude profesionální bezdomovec a nebo Tarzan, hehe.

ss fs to smith grind aka ss barley grind vznikl v táboře při otvíračce novýho skateparku. braňo to původně nechtěl dát, protože rozjezd znamenal dropnout dva a pak tři schody, ale inspiroval ho štěpán bícha, který si tam do toho šel s velkým elánem (foto: kvapil)

Kolik lidí se podle tebe u nás skateboardingem živí?

Myslím, že docela dost, když do toho započítám i lidi, třeba jako seš ty. Přesný číslo nedovedu odhadnout.

Ty to máš spočítaný?

Ne. Ale třeba i takovej Arnošt Ceral pracuje ve Streetmarketu.

To je ale pro mě stále ještě obor skateboarding...

Hehe, tak když to bereš takhle, tak to se tim skateboardingem asi živit dokážeš. Jaký máš plány

52

na tuhle sezonu?

Tak co nejvíc točit a fotit, jezdit po závodech, prostě abych netrčel doma.

Tak to já už taky nechci trčet doma. Takže řekni posledních pár vět a deme ven.

Všem skejtrum bych chtěl vzkázat, aby se mezi sebou nehejtovali a nepomlouvali, protože je to hloupost.

A pak chci poděkovat Boardu za rozhovor, kámošům a sponzorům Kill, Fallen a Snowbitch.cz za podporu.

Zdravim celú rodinu a pre všetkých mojich fellaz na tomto jebnutom svete: robte to, čo chcete teraz, potom možno nemožete. Peace...

PHOTO: YOON SUL

STREETMARKET IN BRNO text: Mirek Kvapil, foto: Panker

Na letošní rok jsme si pro vás s elitníma českejma týmama připravili sérii článků, kdy vždy čtyři vybraný jedinci reprezentující určitou značku vyrazej na dva dny do předem vylosovanýho města, kde se budou snažit předvíst co největší pecky. Z týhle výpravy se kromě fotek v časáku dočkáte i video sestřihů, který se na našem webu objevěj někdy v prosinci, kdy budete moct zahlasovat, kterej tým to zabil nejvíc. První na řadě je parta SM skateboards riderů na misi do Brna.

to je streetmarket, zleva maťo pavlačič, martin rinda, pašík a pepa tipanic

54

Jako nejvhodnější termín byl nakonec vybrán poslední dubnovej pátek a sobota. „Sestava měla původně být Rišo Tury, Jakub Jiruška, Pepa Tipanic a Martin Pavlačič. Bohužel Rišo si při focení rozhovoru odrazil patu a kvůli tomuto zranění s námi nemohl jet.

Jako náhradník byl tudíž vybrán David Kalina, ale jako naschvál se mu stalo pár dní před odjezdem to samý, co Rišovi. Znovu odražená pata, mimochodem při bs heelflipu z deseti na Strahově. Nakonec to břemeno tedy padlo na mě a musel jsem kluky při focení zastoupit,“ popisuje výběr SM reprezentace tým manažer Martin Rinda.

Odjezd byl kvůli školním povinnostem Kudrnáče a ne zrovna ideálnímu autobusovýmu spojení Pepy Tipanice naplánován na pátek v poledne. Světe div se, odjelo se na čas a naše redakční kára se s Martinovym bávem záhy setkala u Mekáče kousek za Prahou,

kde se načerpala tolik potřebná energie. Cesta probíhala v poklidu, jen v momentě, co jsme uviděli ceduli s nápisem Brno, začalo dost nepříjemně chcát. Nálada byla na bodu mrazu. Průtrž mračen se ale naštěstí záhy změnila v sunshine a všichni doufali, že to tomu nahoře už stačilo. V Brně jsme měli sraz s naším spot guidem Markem Kocákem, čímž se situace začala znovu mírně komplikovat. Máru jsme totiž měli vyzvednout v centru, ale vzhledem k tomu, že nikoho nenapadlo vzít navigaci, nejevilo se to zrovna jako ideální nápad.

Rychle se tudíž vymyslel alternativní program, tedy rozježdění na provařenejch zídkách v Řečkovicích, který jsou blízko konečný šaliny číslo jedna.

Na cestu jsme se hbitě optali náhodnýho kolemjdoucího a nikdo nečekal zradu. Ta ovšem přišla! Tenhle brněnskej chlápek nejspíš

pašík /r/ nollie flip z posledních zbytků sil

martin rinda /g/ss kickflip bs tailslide

56

pepa tipanic /g/ kickflip z double setu u společenskýho domu

pepa tipanic řeší boty

posnídal vtipnou kaši a poslal nás úplně na druhou stranu Brna. Paní z navigace v mobilu byla taky slušně dezorientovaná, ale po nějaký půlhodině zpoždění parta konečně mohla začít brousit luxusně rozgrindovaný tribuny kolem basketbalovýho hřiště. Tenhle spot je na začátek naprosto ideální a během pár minut se začalo točit. Padlo několik sérek a Maťo s Pankerem nasekali i dvě luxusní sekvence – nollie heelflip do asi dvoumetrovýho vyvažovanýho bs nosegrindu výtrh, což prostě nešlo udělat líp a po chvilce trápení odjel i fakie ollie ss nosegrind flip out. To už se ale nad zídkama začaly stahovat mraky a parta se před slabým deštěm schovala pod nedaleký keře.

Naštěstí se znovu jednalo jen o krátkou přeháňku, a rychle se tak mohlo pokračovat dál.

klasická vyřazovačka ze šestky na oddech

Návštěvu Streetmarketu si určitě zasloužily osmičky u hotelu Intercontinental blízko centra, kde je i dost hardcore wheelie spot. Náskok je sice vysokej jak červenej na Stalinu, ovšem dopad rovná se dlažební kostky, chcanky vožralců a jasnej zásek. Maťo se ale jakožto správnej profík ničeho nezalek a během pár pokusů vrátil ss heelflip do wheelie, k čemuž po chvíli přidal i naprosto nepochopitelnej ss heelflip do nosewheelie. Takovouhle mordu sem tu teda ještě neviděl. Pašík, kterej byl hned od začátku výletu dost hyperaktivní, se nenechal zahanbit a poslal tam hardflip do wheelie.

K Intercontinentalu se ale jelo hlavně kvůli schodům, který se vůbec nezdaj. Krátkej rozjezd je totiž jen pro ty nejzkušenější ridery, což nakonec rozdejchal jen Pašík a vrátil luxusní ss flip.

STREETMARKET IN BRNO

58

Do Brna se nejelo za zábavou, nýbrž za prací, a před večeří se tak ještě muselo vykillit další místo. Výběr padl na známý osmičky s rozjezdem z průchodu a ani tohle focení tu neproběhlo bez problémů s místníma obyvatelema. Nejpevnější nervy ukázal znovu Pašík, kterej i přes to, že se mu po rozjezdu jak naschvál pravidelně probíhala jedna hnědočeška, dokázal nakonec odjet nollie flip.

Vyhladověná a unavená parta se tak konečně mohla vydat směr domov, kterej nám laskavě poskytnul místní dobrodinec Filip Halámka, jemuž za všechno patří obrovskej dík! Původní plán večeře byl tatarák v jedný z nejvyhlášenějších restaurací v Brně. Obě její pobočky bohužel byly narozdíl od našich břich narvaný k prasknutí a my se tak museli spokojit s pizzérkou. V její nabídce jsme ovšem objevily žebírka a strhla se žranice jak z dob starýho Říma.

S plnými žaludky se po pivu lačnící skupinka skejtrů rozhodla

navštívit pivnici pod klubem Fléda, kde se děly věci. Celou situaci popisuje Martin Rinda: „Jen co jsme dorazili, přistoupila k nám partička pěti kluků a ptali se, jestli nemáme trávu. Samozřejmě nikdo neměl a po chvilce vyptávání přešli na tvrdší a ptali se, jestli nemáme piko. V tu dobu jsem nahoře nad klubem zůstal jen já, Pašík a Pepa. Říkám, že vůbec, a bylo mi jasný, že buď to jsou nějaký smažky, nebo na nás něco zkoušej. A samozřejmě zkoušeli. S klukama jsme pomalu zalejzali do klubu a já naštěstí šel jako poslední. Asi na pátym schodě mi zbaběle zezadu na hlavě přistála bomba, tak se otáčim a ptám se „Co děláš vole?“ no a frajer ať jdu na férovku. Když sem za ním viděl ty čtyři další týpky a před sebou jak Pepa a Pašík zdrhaj dovnitř, tak jsem si řekl, že by to určitě byla super férovka, tak jsem to neřešil a šel. Naštěstí to moc velká bomba nebyla, už asi rok chodim boxovat, takže jsem schytal už i větší. Kluci vevnitř se dost divili, co se stalo,

maťo pavlačič /r/ ss heelflip to nosemanual drop do kostek u intercontinentalu

že tam většinou konflikty nebývaj, ale jelikož byl dva dny na to na 1. máje pochod neonacistů, tak nám došlo, že to byla nejspíš nějaká partička, co se přijela pobavit už dřív.“ Zbytek večera už naštěstí proběhl bez problémů, vyčerpaná těla ulehla ke spánku a po zaznění budíku se znova přemejšlelo, kam jít.

Vyhrál nápad přesunout se na asfaltovou trasu nad skateparkem v Bohunicích. Zde se kromě jinýho nachází i několik za sebou jdoucích vlnek, nad kterejma je vcelku ideálně vypadající grindbox. Zase tak jednoduchý to však nebylo a na tomhle spotě jsme se zdrželi pořádnou dobu. Odměnou byla sekačka Martina Rindy v podobě ss flipu do bektela. Kdo tu někdy jezdil, ví.

Následoval přesun na známý kulatý raily z deseti, do kterejch se ovšem nikomu moc nechtělo, takže hurá zpět do auta a směr Bystrc, kde stojí double set 5+4 s opravdu luxusním dopadem, ale trochu

pašík a jeho prdel po sado maso odpoledni z doublesetu

60

jakub „pašík“ jiruška /r/ varial heelflip u intercontinentalu

maťo pavlačič /r/ fs noseslide na trošku vyšší zídce u janáčkova divadla

siestička na privátě

kratším rozjezdem. Pašík hned začal zkoušet lazer a po pár pokusech ho dopadal. Už už se zdálo, že pořídíme asi nejlepší záběr, co se tu kdy natočil, ovšem skejt po dopadu jel prostě jinam než Pašíkovo tělo a po dvou metrech z něj byl překvapenej Pašík dole. Nikdo nechápal, co se stalo a po pár dalších nadějnejch pokusech byl Kuba tak vyšťavenej, že si tuhle výzvu byl nucen nechat na příště. Tenhle spot naštěstí nezůstal nepokořen, když Pepa asi na třetí pokus odjel naprosto čistýho flipa.

Naše kroky poté vedly zpět na osmičky u Intercontinentalu, kde chtěl Pašík ukázat svoji všestrannost a nemít v časáku nokick a ss kick.

Udělal ještě varial heelflip, což Maťo nenechal jen tak a hned za ním vrátil nollie bs heelflip jak víno. Dobrá práce! Ale nebylo by to

pašík točí na kameru

točení v Brně, kdybychom nenavštívili i Janáčkovo divadlo. Dvanáctky po tom všem už nikoho nezajímaly, natočilo se pár triků ze zídky, a hlavně Maťův fs noseslide na magorský zdi, kde by napadlo jezdit fakt jen jeho.

Tam, kde jsme výlet začali, tam jsme ho i skončili. Pepa ještě z posledních sil na zídkách odjel fakie flip ss crooks, od místního strejdy se synem se půjčil basketbalovej balón a chvilku na to, všichni už dost unaveni, jsme rádi jeli zpět směr Praha. Podle množství kvalitního materiálu v kamerách a foťácích se dá tenhle trip SM skateboards do Brna hodnotit jen a jen kladně, no a v příštích číslech se můžete těšit na další dvoudenní trip některýho z týmů Horsefeathers, Nugget nebo Quiksilver.

text: Michal Brouček, foto: DHC, MB

STARCI NA PRACHU 62

Slibný začátek letošní zimy vyhecoval partičku starých ostřílených psů kolem Michala Broučka a Davida Horvátha, aby vytáhli své nahnilé banány a zpovzdálí čekali na vhodnou příležitost, kdy bude možno vyrazit do čerstvé prašanové nadílky.

david horváth a pořádný zašlápnutí čerstvého sněhu v laaxu

To, že skateboarding a snowboarding nekončí ani nástupem do práce, ani svatbou či nedej bože narozením potomků, dokazuje početná partička pánů zdržujících se kolem Michala Broučka.

Tenhle, za pár let padesátiletý snowboarder, který zařezává prašan už od roku 1983, se podílel například na výrobě legendárních prken Rook. Pak zakotvil u byznysu s potiskem triček a založil si firmu Tshirts4U. Snowboarding a hory jsou pro něj celoročním koníčkem a ježdění v partě s kamarády si zpestřuje každoročním pořádáním Backcountry Campů, kde se vyučuje pohyb a ježdění ve vysokých horách a šlapačky mimo sjezdovku. Ze všech svých výletů si dělá fotky a po návratu domů pořádá různý přednášky, dokonce se účastní různých soutěží, například letos se mu povedlo umístit s fotkama z Peru v soutěži Štíty Viléma Heckela. No a nyní nám Brouk povypráví, jak dopadla zima pro starce, co rádi vyráží na prach.

LAAX Možná si to již nevybavujete, možná jste jen pozapomněli, ale zima v českých horách začala již v listopadu. Metrové závěje vybudily našince aktivovat kámoše žijící pod alpskými vrcholy s plánem brzkého prašanového setkání. Různé partičky jsou rozesety od Rakous, přes rodiště Krávy Milky, až po území žabožroutů. Slibný začátek sezony vystřídalo po Vánočních svátcích dlouhé období sucha a prašanu nebylo v Alpách téměř k nalezení. Pesimistické zprávy z kraje roku nás nechávaly ledově chladnými a začátkem února jsme se nastěhovali ke strejdovi Béčovi do Laaxu. Dlouhé tři neděle bez výrazného sněžení vystřídala hustá kydanice. Že by štěstí, nebo naše předvídavost? Myslím, že obojí. Prostě jsme si řekli, že už dlouho nesněžilo, a jelikož je únor, něco by mohlo přece jen spadnout.

Kydalo téměř týden. V Laaxu to znamená jízdu v lesích. Snížená viditelnost v otevřeném terénu bez stromů nedovoluje vydat se za freeridem a lavinové nebezpečí jsme také nechtěli podcenit.

Zato jízda ve smrkových lesích byla zážitek.

V malé partičce jsme opouštěli vzorně vyhlížející sjezdovky a neviditelně vplouvali do ilegální

zóny. Ticho, prašan a tvoje parta. Co víc si přát? Žádná rvačka o první lajnu, žádný vopruz na ledě, jen a jen hromady prachu, ve kterém jsme dováděli. Dělali jsem vše, co nás baví.

Dropovali jsme do žlebů, nechali se vynášet ze sněhových polštářů, drásali místní kleč, bořili se do závějí, metali kozelce a krmili se sněhovými vločkami. Hned jak se vyjasnilo, což nebývá na dlouho, hurá na kopec. Šlapačky jsou krátké, spousta freeridu je dostupná z lanovky, jen ty vzdálenosti, než se k nim člověk dostane.

Dlouhé traverzy z jednoho spotu do druhého se časem zajídaly. Přesto všechno je Laax dobrým resortem, který stojí za to objevit. Třeba severní svahy nikdo moc nejezdí, dobrý terény vedou z lanovky na Cassons, a když jezdí

se tak obešla bez trapných celních prohlídek a v poklidu jsme minuli italské Lugano. Z Milána už je to kousek, projeli jsme údolím d‘Áosta a vystoupali k ústí jedenáct kilometrů dlouhého tunelu pod Mt Blancem. Na druhé straně přísně střežené díry bylo vytoužené francouzské středisko Chamonix. Naše místní spojka nás již očekávala a ve stejném rozpoložení byla i nadílka čerstvého sněhu. Zase to vyšlo. Tady je to už jiné kafe. Za místním sněhem sem

zkušenosti a dovednosti. Nejedna partička je vedena místním horským vůdcem, pro kterého je ježdění s klienty dennodenní obživa.

V Chamonix se ze zábavy pro nadšence stává komerce a byznys pro masy. Naštěstí hory jsou to velké a rozlehlé, a i po obědě se dá najít nějaký ten kout s prašanem. Po projetí resortu je jasné, že musíme pryč ze sjezdovek, někam nahoru, kde není tolik lidí. Na druhý den si plánujeme výlet na místní atrakci, na

strýček míša aka michal flek si práší ve val val v oberalppassu. podobnost s rozvážkou zmrzliny je čistě náhodná...

brouk prohlíží krajinu ze starýho dřevěnýho mostu na cestě do oberalppasu

david horváth, horský vlk po sněžné vánici

výstup na piz cavradi, celá parta freerajďáků poblíž chajdy maighelshüte

dvousedačka z Alp Ruschein, dá se sjíždět dlouhým údolím s exotickým jménem Ual Da Mulin. Tak, jako se vám jednou okouká vaše holka, tak i ty svahy nám jednoho dne přišly fádní. Všechno jsme rozjezdili, podívali se na spoustu míst, ale už nás to táhlo dál. Poslechli jsme hlas, jenž nás lákal do dálky až na druhou stranu evropských velehor.

CHAMONIX Zaplať pánbůh za ten Schengen, i ten Švýcar pochopil, že by mohl povolit uzdu a trochu se otevřít okolnímu světu. Cesta kolem Alp

přijíždějí freerideři z celého světa. Vyhlášené horské středisko okupují nadšenci, kteří v minutě rozjezdí všechno, co se jen trochu podobá prašanu. Majestátní hory s ostře vykreslenými štíty nehnutě sledují všechno to hemžení dole v údolí. Ano, zde cítíme, že je potřeba respekt víc než kdekoli jinde.

Ve frontě na lanovku z městečka Argentiére ostře kontrastují sváteční jezdci s těmi, co míří až na vrchol, na stejnojmenný ledovec. Mezi anglicky a rusky hovořícími freeridery převládá goretex, helma, sedák s ledovcovými šrouby, batůžek a pořádný lyže. Všichni jak vystřiženi z outdoorového žurnálu. Ale pozor, na místě je zase ten respekt! Sjíždět po ledovci ze třech tisíc metrů, to už chce nejen vybavení, ale také jisté

sjezd údolím Vallée Blanche. Přes noc opět zasněžilo a ráno již vyhlížíme první lano, které nás vyveze z 1035 m n. m. do neuvěřitelných 3777 m n. m. pod skalnatý vrchol Aiguille du Midi (3842 m n. m.) Mezi freeridery se v první kabině tlačila i dvacetičlenná skupina Japončíků, kteří si vrchol zastřený mraky pěkně vyfotili a zase jeli lanovkou dolů. Nám nezbývalo nic jiného než se vydat s ostatními po sněhové hraně na místo, kde se dá obout prkno a začít sjíždět.

Prudké poryvy větru s námi lomcovaly a naší myslí probíhaly obavy o dostatečném vybavení pro takový typ sjezdu. Pro jistotu jsme volili cestu nejmenšího odporu a chytli se skupinky vedené horským vůdcem. Neuběhla ani hodinka a z nehostinné vánice jsme se ocitli v závětří, na slunci a před hlavním sjezdem po zmíněném ledovci. Mezi okolními štíty proplouvaly mraky

ivan „zobák“ pelikán, další horal na seznamu. zasytit jeho prašanovou bestii trvalo ve val val celý týden

65

broukův drop do prachové hlubiny v laaxu

a místu to přidávalo na dramatičnosti. Výlet na prknech trval s malou zastávkou na horské chalupě celý den. Projeli jsme překrásnou horskou scenérií, obdivovali plazící se ledovce a s nadšením kvitovali neprojeté pláně plné prašanu. V podstatě jsme se s místním terénem pouze seznamovali, jelikož jsme zde byli takzvaně na skok. Toto místo a tyto hory nás tady ještě uvidí, ale teď se musíme vrátit domů a připravit další zimní program, kterým je Backcountry Camp.

OBERALPPASS První rok jsme si řekli: „Třikrát a dost,“ a letos to bylo už po šestý, co jsme se na deset dní přestěhovali do odlehlé osady Tschamut pod horským přechodem Oberalppass. Zájem o Backcountry Camp, akci konanou pro freerajďáky z Čech a Slovenska, zatím neupadá.

Opět se našlo dostatek zájemců, kteří přijeli za prašanem, dozvědět se něco o lavinovém nebezpečí či porovnat, jak jezdí freeride starý mazáci, okouknout místní kopce a najít si nějaký to místečko na pořádnou prašanovou zatáčku. Letošní zima nebyla na sněhové srážky

moc štědrá, o to s větším očekáváním jsme se setkávali.

To, že každá zima je v tomto kraji unikátní, dokládal hned první den. Počasí nám nečekaně přálo, na kopci byla trocha čerstvého sněhu, a hlavně perfektní viditelnost. Díky tomu se podařilo seznámit všechny kempaře se svahy v Andermattu. Jezdci si udělali představu o tom, jak vypadají místní hory, kde a jak se asi bude jezdit. Také se začalo oddělovat zrno od plev. Předpověď na druhý den nevěštila nic zázračného, pomalu se měla nasunovat teplá fronta, a tím pádem jsme čekali horší viditelnost.

Volba dalšího programu padla na „povinnou“ Pazola Stock 2739 m. Z tohoto kopce se dá sjíždět několika směry. Severní svah, z mého pohledu nejzajímavější, směřuje k vlakovému nádraží v sedle Oberalppasu. Prudký nástup do žlebů střídá poměrně přehledný terén, který vyplňují obrovská, dolu se svažující ramena, tvořená sněhovými převějemi. Skoro sedm set výškových metrů šlapeme tak 2–3 hodiny a zde se začínají výrazněji projevovat rozdíly v kondici.

Odměnou při sjezdu východním směrem bývá dojezd, takzvaně „až k chalupě“, což v praxi

znamená, že se sjíždí celé rozlehlé údolí do 1600 m. Parádní jízda je okořeněna možností pozorovat ze zápraží chalupy svahy, ve kterých zůstaly naše otisky.

První den jsme také otevřeli marodku. Kromě detašované postele s otevřenou zlomeninou v Illanzu, rozšířilo zanedlouho místní lůžka i vykloubené rameno a vyhozený kotník.

Následující dny se nám slily v jeden, který jsme si pojmenovali „Den, kdy začalo sněžit“. Kydalo a kydalo tři dny v kuse. Fronta postupovala od jihu, takže to byl poměrně vlhký a těžký sníh.

Z toho jsem měl obavy, aby nenapadlo a hned to nejezdilo dolů. Štěstěna však stála při nás.

Jakmile odešla teplá fronta z jihu, vítr se otočil a začalo foukat ze severozápadu. S frontou přišly další srážky s trochou větru. Následný vývoj počasí byl jak na objednávku. Měli jsem parádně

nasněžíno, vítr se utišil a nastaly mrazy. Přes den slunce, prašanu bylo na rozdávání a večer nás přišla pozdravit hvězdá obloha.

Při takových podmínkách jsou oblíbenou freeridovou destinací svahy v udolí Val Val, dostupné z vlakové zastávky Oberalppass. Krátké, členité žleby, nafoukané hřebeny, skalky, prostě luxusní terén poblíž lanovky, z kterého by nás nedostali ani párem volů. Rozjezdit to tady na cimpr campr trvalo celý den. Tím, že nebylo tolik původního sněhu a nový sníh byl poměrně dobře spojen se základem, bylo lavinové nebezpečí nízké a mohli jsme zvesela šlapat po svazích v okolí Oberalppasu. Stačilo si ukázat na kopec, vyšlápnout na něj a užít si jízdu v prašanovém opojení. Praktická maturitní zkouška z freeridu padla na kopec Piz Cavradi 2612 m. Jak už několikrát zaznělo, podmínky byly ideální. Kopec je v podstatě za chalupou, stačilo vyšlápnout

závěrečný sjezd, ale že si všichni užívali ježdění v horách, stranou od lidí a lanovek a všeho toho ruchu. Pokračování tohoto příběhu o sjíždění neposkvrněných svahů, o podnikání výstupů v partě stejných nadšenců, o životě v horách a všemu, co k tomu patří, se dočkáte opět za rok.

Vzpomeňte si na nás, až začne zase sněžit.

david horváth hledá v odpoledních hodinách prašan poblíž sjezdovek argentière v chamonix

výstup na pazola stock v oberalppassu, petr si odkládá přebytečné svršky do batohu a mezitím ho dohání honza s prknem na zádech

zdeňkova oblíbená návěj v údolí val val v oberalppassu

adam na chirurgii v illanz a jeho tříštivá zlomenina. tak chutná ztráta koncentrace ve špatné viditelnosti

kolem horské chaty Maighelshüte na plochý vrchol zmíněné hory. Ke sjezdu byl vybrán jeden ze dvou západních žlebů, podle mého odhadu měl tak šest set výškových metrů, taková malá Aljaška. Tři roky jsem pozoroval podmínky v tomto místě. Teď jsme to měli všechno jenom pro sebe. Nekonečný žleb, do kterého bylo vidět, nabízel vysněžené široké účko, po stranách skalnaté břehy, s přehledným dojezdem do plochého udolí.

Jako první jezdec jsem měl trochu obavy z možného utrhnutí laviny, ale sníh držel. Sjížděla jen tenká vrstva po povrchu, která dodávala jízdě na dramatičnosti. Po čestném rituálním odpanění sjeli zbylí maturanti a všichni si pak mohli zapsat do svých deníčků: „Dnes nastal den velkého freeridového sjezdu.“ Z nadšených výrazů ve tvářích se dalo vyčíst, že se všem líbil nejen

megouš s petrem mervinským při piknikovém posezení v backcountry

david horváth sestupuje po upraveném sněhovém rameni k místu sjezdu ve valle blanché v chamonix

STARCI NA PRACHU

67

68

text: Radek Hruška, Kopa Jr., foto: Joe Krolick, Seu Trinh

olíčko na red bull traffik jamu v torontu v kanadě. (foto: Crispin Cannon)

RYAN DECENZO Velmi zajímavej týpek je pětadvacetiletej Kanaďan Ryan Decenzo, známý především díky svým nehorázným vraždám na obrovskejch schodech a railech.

Skateboardingu se věnuje jedenáct! let, v současnosti jako pro u značek Darkstar, Globe, Red Dragon, Bones a Red Bull. Měli jsme v redakci velký štěstí, a to díky Sami Seppalovi z Dwindle distribution, že se následující rozhovor mohl uskutečnit.

Včera jsme tě nemohli vůbec chytit, kde si byl?

Jel jsem závody Skate for a Cause, takovej charitativní kontest pro nadaci Ryana Shecklera. Vítěz vždycky dá vyhraný peníze prostřednictvím nadace na charitu, no a já to zrovna včera vyhrál.

Trošku jsme to šli oslavit, ale fakt jen decentně.

To je dobře, aspoň seš čerstvej na rozhovor, hehe. Jaký byly tvoje skate začátky v Kanadě?

Kámoši skejtovali, tak sem to chtěl taky vyzkoušet a poprosil tátu, aby mi koupil prkno. Bylo mi čtrnáct a od tý doby se snažím jezdit, co to jde.

Začínal jsem skejtovat společně se svým bráchou, kterej je o tři roky mladší, a pořád spolu dost jezdíme.

Ve Vancouveru, odkud pocházím, je celkem rozvinutá skate scéna a máme tam hodně skateparků, takže jsou tam dobrý podmínky. Street ježdění tady taky ujde, ale spoty jsou celkem těžký.

Jednou sem ve Vancouveru byl a vzpomínám si, kolik různejch druhů skatestopperů sem tam viděl. Byly skoro všude...

No, kde si myslíš, že byl skatestopper vynalezen? Ale i přesto se dá na streetu jezdit, musíš do toho chtít jít.

Jak dlouho ti to trvalo, než si se stal sponzorovaným riderem?

Moje kariéra se nastartovala kolem roku 2006, takže přesně šest let.

Začal jsem jezdit za Darkstar a byl představenej Chet Thomasovi.

Mezníkem v kariéře bylo určitě i vítězství na Tampa AM v roce 2008, pak třeba když jsem dal nollie z El Toro dvacítky schodů v roce 2009.

Většina našich čtenářů musí chodit do školy a kombinovat s ní skateboarding. Jak to šlo tobě?

Bylo to docela těžký. Když sem pak chodil na vejšku, tak už jsem jezdil pro, a hodně se mi to potkávalo.

Musel jsem třeba dělat zkoušky, jenže se na ně nedalo učit, protože sem jezdil po závodech. Takže mi to samozřejmě nešlo a po dvou letech sem se rozhod vejšku ukončit. Zrovna jsem vyhrál na jedněch závodech docela balík peněz, to mě přesvědčilo.

A co rodiče, byly spokojený s tvým rozhodnutím?

No, moc se jim to samozřejmě nelíbilo, ale vysvětlil sem jim, že pro skateboarding je to, co chci dělat, a že to znamená i hodně cestování po světě a že to bude fun.

70

Většina lidí asi neví, že jezdíš desku otočenou. Tail používáš jako nose a nose jako tail. Proč?

Protože mám radši větší tail a menší nose, a protože sem si na to takhle za ty léta, co desky obráceně jezdím, zvyknul. You know, je to prostě skateboarding, můžeš si jezdit, jak chceš. Když si uděláš pop shove-it, prkno máš obráceně, takže proč v tý

jízdě takhle nepokračovat...

Možná by si měl svůj Darkstar promodel rovnou vyrábět takhle obráceně...

No, těžko říct, některý lidi by z toho mohly bejt špatný. Myslim si, že když chceš mít obráceně prkno, tak to nemusí bejt zrovna Darkstar.

Jakejch svejch triků si nejvíc vážíš?

Pravděpodobně nollie na dvacítkách El Toro a pak impossible noseblunt na jednom railu v Kanadě. Taky se mi poved kickflip crooked na Stanford hubba, což se objevilo na obálce Transworldu loni v srpnu. A celkově sem spokojenej s trikama ve svém partu v Hallelujah TWS videu.

Na co tak myslíš, když deš na nějaký dvacítky nebo šílenej rail?

Ani nevim, vlastně se snažim na nic vůbec nemyslet, prostě si jen tak řikám, skejtuj a dej grind na railu.

Prostě to chce zůstat co nejvíc klidnej, věřit si a soustředit se. A když dělám něco opravdu děsivýho, tak to prostě odjedu co nejrychlejc.

Máš i nějakej rituál?

Ne, nedělám žádný zvláštnosti.

Když je to opravdu těžká věc, tak se snažím do toho rozjet naplno. Když se pořádně rozjedeš, tak je všechno lehčí, hehe.

Na kolik pokusů si dal třeba to nollie z El Tora?

Tak zrovna tady sem to vrátil na desátej. Většinou se tyhle velký věci snažim dělat na první. Jako pravda, když děláš kickflip, a ono se ti to neotočí, tak to prostě nevrátíš. Ale pokud se ti to otočí, tak je lepší na prkno za každou cenu dopadnout, protože to bolí o hodně míň. Většinou velký věci dávám do patnácti pokusů.

Takže při šestnáctym už to balíš?

Nedá se to takhle říct, je to pokaždý jiný. Záleží třeba, jestli fouká vítr, jakej mám den, jak moc to chci vrátit.

Jsou triky, na který se třeba vrátim a zkusim je znova, ale někdy to zabalim úplně.

Na jakejch peckách teď makáš?

Snažím se dělat hodně věcí na railech nebo mě teď docela baví switch varial heelflip, nollie heelflip a všechny frontside flipový triky. Tohle jsou teď moje oblíbený věci, to mě baví dělat.

Na jakym hardwaru jezdíš a proč?

Mám desku Darkstar, poslední rok a půl jezdím 8.25, předtím jsem měl 8.0. Tahle šířka mně vyhovuje, mám radši velký prkno na vracení velkých gapů. Prostě mi to takhle široký funguje. Trucky mám 150 od Orion, brzo by se měl na trhu objevit můj pro model, tak ho můžete otestovat.

Kolečka většinou jezdím 52 nebo 53 Bones a samozřejmě používám Bones ložiska.

Jakou máš spotřebu desek?

Tak to záleží, co zrovna jezdím.

switch frontside bigspin heelflip na velmi známym spotě bricktown stairs (foto: Joe Krolick)

nollie kickflip boardslide ve westchester high nedaleko letiště lax (foto: Joe Krolick)

Když dávám věci na větších schodech než dvanáct, tak je vysoká pravděpodobnost, že se mi prkno rychlejc zlomí. Pokud jezdim jen skateparky, tak mi víc vydrží. Řek bych, že průměrně spotřebuju deset desek měsíčně. Novou si tak montuju každý tři čtyři dny, jezdit na funglovce je jedna z mejch nejoblíbenějších věcí na skejtu.

máme jedny z nejlepších skateparků na světě, nějaký krytý haly a spoustu legendárních street spotů. Taky hodně známejch kanadskejch skaterů je odsud, třeba Chris Haslam, Paul Machnau, Rick McCrank a spousta dalších. Hodně lidí se tu ježdění věnuje, vědí, která bije, a jsou přátelský, potkáš tady samý rozesmátý tváře.

Máš na prkno nějakou vychytávku?

Ani ne. Důležitý pro mě je, aby nebyly pod gripem bubliny, trucky seděly rovně... Prostě chci mít pěknej komplet s točícíma se kolečkama a truckama, co plynule zatáčí.

Jaký další super místa na světě bys doporučil?

Určitě jste to už slyšeli... Ve Španělsku je to Barcelona a Madrid, no a pak...

Hele, já opravdu rád skejtuju v Kalifornii. Je tu strašně moc míst a pořád jezdíš něco novýho, je to tady obrovský.

My jsme tady u nás takový trošku opožděný. Prozraď našim čtenářům, jaký jsou teď trendy, aby jsme se posunuli dopředu...

Ve skejtu se pořád něco mění, takže je těžký na něco ukázat a říct, že zrovna tohle bude příští trend. Ale podle mě teď všichni začínají jezdit na větších a širších deskách, je to až komický.

Zrovna včera potkám Chrise Colea a on má 8.5! To je šířka... a já si myslel, že jezdim strašně široký prkno. Když sem byl mladší, jezdil sem na 7.5, o tom už dneska ani neslyšíš. Dokonce i malý prckové teď tahaj osmičky.

Navštívil si někdy nějakou zemi východní Evropy?

Asi ne. Nejblíž sem byl v Německu a pak na závodech v Estonsku.

V Estonsku to bude podobný jak u nás, to si tam k tý naší kultuře moh trochu přičuchnout.

No, pamatuju si, jaká tam byla strašná zima. Měl bych bejt na ty nízký teploty zvyklej, protože sem z Kanady, ale prostě byla fakt kláda. Jinak se mi tam líbilo, lidi byli přátelský, ale chtěl bych tenhle váš region někdy navštívit v létě, abych si to všechno prohlíd.

Znáš nějakýho českýho nebo slovenskýho skejtra?

Ale jo! Zrovna nedávno sem byl jezdit s Markem, stavil se u nás na baráku a vzali sme ho skejtovat na pár míst, třeba do Hollywoodu. Marek je teď jednim z novejch jezdců u nás u Orion trucks, nabrali jsme lidi z Evropy, kde to jede.

Tak Zápražka je u nás teď asi číslo jedna, všichni čumíme, jak jezdí. Jak připadá tobě?

Je to úžasnej skater, jezdí super dobře.

Má skvělou kontrolu nad prknem, a když roztočí flipa, ví jak ho chytit pod nohy. Už se těšim na jeho další videa, další triky a až se podívám na nějaký jeho záběry od vás z Čech a Slovenska.

Ty seš z Kanady, z Vancouveru, udělej tady nějakou reklamu tvýmu městu?

Určitě byste se měli přijet podívat a zajezdit si tady. Nejezděte ale v zimě, sice tu nebudou asi tak nízký teploty jako u vás v Čechách, ale hodně nám tu touhle dobou prší. Ve Vancouveru

Pro nás je Barcelona zásadní destinací na zimu...

Jo, to máte fakt štěstí, to vám přeju.

No, ty máš v Kalifornii taky štěstí, hehe.

Já vim, ale když sem byl mladší, tak sem jel jednou do Barcelony a natočil tam strašnou spoustu záběrů, udělal video, a to mě dostalo ke Globe. Aby si ve skateboardingu něco dokázal, potřebuješ dobrý záběry a fotky.

A když máš místo se spoustou spotů, jde to rychle, takže pro mě je Barcelona šach mat. Ale Čína bude asi taky dost dobrá, neměl sem tam zatím tolik času jezdit na streetu, ale chystám se teď do Pekingu.

Je těžký se přestěhovat do Ameriky, do Kalifornie?

Je to hodně obtížný. Já se stěhoval z Kanady, to je kousek, takže mi to nepřišlo jako se stěhovat na druhou stranu světa. Ale dokážu si představit, že když seš z Evropy a mladej, třeba jako Arto Saari, tak to musí bejt strašně těžký. Nemáš tu rodiče, kámoše, si sám. Já mám štěstí, že mám bráchu, že můžem bejt spolu a skejtovat, takže si s ním připadám jako doma kdekoliv na světě. Ale když si představim, že se sem přestěhuje třeba Marek, pronajme si někde byt, a teď musí sám hledat místa na ježdění, pak shánět fotografy a filmaře, platit nájem, na kterej bez sponzorů nemá, takže maká třeba na půl úvazku v obchodě s elektronikou Radioshack, to musí bejt strašně obtížný. K tomu se přidaj ještě kulturní rozdíly, my v Kanadě a vy v Evropě jste všude zvyklý jet autobusem, vlakem, to se tady vůbec nedělá, všude musíš vlastním autem. Samozřejmě, když si na tohle všechno zvykneš a najdeš si systém, neni to tak špatný. Ale někdo to nedokáže a Kalifornie se mu prostě nelíbí.

Jsou chvíle, kdy si řikáš, že život pro skatera stojí za prd?

To si piš, někdy je to fakt hrozný.

Nejhorší chvíle jsou, když tě bolí nohy, ale musíš jít jezdit, protože je potřeba fotka nebo záběr na reklamu. Nebo třeba když dokončuješ video part a blíží se deadline, a ty prostě chceš co nejlepší záběry, aby tě hejtři nemohli

kickflip fs tailslide v centru huntington beach nedaleko promenády (foto: Joe Krolick)

hejtovat, tak to prostě bolí. Pak jsou ale chvíle, kdy se to otočí, a ty máš volno a můžeš se jen tak poflakovat a nikdo se na tebe za to nemůže zlobit, protože už sis to odmakal.

Jak dlouho to tak zabere natočit part?

Tak třeba Hallelujah se točilo rok, ale oslovili mě pozdějc, takže sem měl jen šest měsíců. Vlastních záběrů sem měl tak na minutu a musel dodělat tři minuty za půl roku. To bylo fakt těžký. Nikdo nepochopí, co je to točit pro Transworld, dokud si to sám nezkusí.

Spoty sis vymějšlel sám, nebo ti to lidi z TWS určovali?

Od každýho trochu. Někdy sem měl něco

svýho, jindy za mnou přišli s tím, že maj třeba rail ze šestnácti a že sem na to ten nejlepší kandidát. Já na to, že nevim, že je to moc, a oni, že se blíží deadline a že tam určitě dám noseblunt. Když nemáš plán, tak ti ho udělaj. Ale já vždycky domyslim něco svýho, takže třeba nejdřív točíme můj vyhlídlej gap a podle toho, jak mi to tam de, vyrazíme třeba na jejich rail, hehe.

A co třeba focení rozhovoru do časáku?

To se udělá za kratší dobu než video, ale fotí se to v podobnym tempu. Někdy je to celkem jednoduchý, zrovna nedávno sem si udělal seznam několika míst, objeli jsme to a všude mi padla jak sekačka, tak i single fotka. Takže za den sem měl osm

fotek. Pak jsou ale dny, že třeba objedeš pět spotů, ale ze čtyř tě vyhoděj a na pátym to nemůžeš vrátit. Ale většinou to v pohodě stihneš nafotit za měsíc a půl, a je spousta fotek na výběr.

Jak se do takovýho TWS videa vůbec dostaneš? Zařídí ti to manažer, nebo se ozvou sami?

S Transworldem je to tak, že si sami vybíraj, sledujou, kdo se jak zlepšuje, a podle toho tě osloví. Snažej se poskládat lidi s různym stylem, aby prostě natočili nejlepší video. Samozřejmě se i ty pak snažíš, když tě vyberou, natáčet věci jenom pro ně, a třeba na videech pro svý sponzory nepracuješ s takovým nasazením.

A na jakym videu nebo rozhovoru teď makáš?

Brzo by mi měl vyjít rozhovor v Skateboard magu a natočil sem teď part pro X games real street video contest.

Zanedlouho se to objeví na ESPN webu, bude tam asi tak dvacet skejtrů, každej s minutovým partem, a ten, kdo ho bude mít nejlepší, vyhraje padesát tisíc dolarů.

Ty sám musíš bejt idol pro mnoho riderů... Ale kdo je tvůj idol?

Jako první se mi vybaví Paul Machnau.

Když sem byl malej, tak sem ho jednou potkal v parku, takže sem od tý doby k němu vzhlížel. Je to nej týpek s nej povahou, nikdy si od nikoho nenechal srát na hlavu a nenechal se od firem

tlačit do věcí, který nechtěl dělat. Je to dobrej člověk a jeho skateboarding mě motivoval k tomu jezdit víc a hustějc.

A taky je to člověk, co mě uved do skate světa.

Hele, cejtíš nějakou zodpovědnost vůči svým fanouškům? Jako třeba že by sis nevobarvil vlasy na zeleno, aby to mladý fans taky nemuseli chtít a neměli pak doma problémy?

Hehehe, to mě nenapadlo. Ale možná by to moh bejt takovej malej test, že bych si ty vlasy fakt nazeleno přebarvil.

No a pak bych na Facebooku udělal soutěž o věcný ceny, jako že pošli svojí fotku se zelenejma vlasama a vyhraješ, hehe.

Jakej je recept k tomu se stát profíkem.

Tak hlavně musíš bejt pozitivní, skejtovat co nejpoctivějc a na nikoho se nikdy nepovyšovat. Skate svět je hrozně propojenej, jakmile o tobě jeden řekne, že se chováš jak idiot, tak to někdo jinej uslyší, a pak se to rozjede jak domino a nikdo tě nebude mít rád. A když tě nikdo nemá rád, tak proč by tě měl někdo sponzorovat? Nestačí bejt pouze dobrej skater a dělat hustý triky, musíš bejt taky správnej týpek a kámoš se všema. A taky si zatím jít, mít takovou Skate or Die mentalitu. Když na to nemáš, je lepší si jen tak jezdit pro sebe s kámošema o víkendech u vás v parku.

frontside bluntslide shove-it out v manile na filipínách. (foto: Seu Trinh)

240 MINUT

LUKÁŠE DAŇKA

Lukáše Daňka asi netřeba moc představovat, ale pro pořádek vězte, že mu bylo právě 24 let a je z Prahy. Loni se stal mistrem ČR ve skateboardingu a po roční pauze kvůli úrazu kolena se vrátil zpátky, začal jezdit za Adidas, a jak sám říká: „Seru na to a jedu!“ Dnes se proto podíváme, co Lukáš dokáže na streetu vykouzlit za 240 minut.

kickflip fs boardslide na žlutém zábradlí v čimicích zabil lukáš strašně

Poslední dobou tráví Lukáš hodně času s tátou v práci, učí se zedničině, vyřezává drážky pro elektriku nebo natahuje štuky na zeď. Většinou ale jen tak od rána do dvou odpo, aby měl čas vyrazit skejtovat. S tátou ho práce však hodně baví, pochvaluje si, kolik se toho od něho naučil, a tvrdí, že bude dělat štuky jak nikdo!

Na naši výzvu zkusit na streetu vrátit čtyři triky za čtyři hodiny avšak hnedka slyšel a dal si na den od práce pauzu, aby se mohl plně soustředit na tenhle nelehký úkol.

Schválně si zkuste představit, co byste dali za čtyři triky, kdybysme to na vás takhle vybafli. „Já sem věděl, že chci udělat bomby, hehe,“ směje se Lukáš. „Měl sem to dobře rozmyšlený, celý focení jsme dali

text: Radek Hruška, foto: Panker

v Bohnicích.“ Sraz byl v devět ráno na autobusový zastávce Odra, protože tu bývá hodně lidí a dopoledne to tady je trošku volnější. Spot to je celkem těžkej, rozjezd je tu tak na rozběh a hození skejta pod nohy, prostě to chce pořádnej nástup kvůli speedu.

Dopad je pak na zastávku s lidma a po pár metrech následuje frekventovaná silnice. Focení nezačalo zrovna optimisticky. Lukáš si v pohodě čtyřikrát skočil ollie a pak třikrát zkoušel kickflip, jenže pak se dostal do debaty s jednou paní. „Šla kolem nějaká bába a povídá: Zlom si nohu! Tak sem jí strašně vyhlásil a na ten další pokus to vrátil, hehe,“ vypráví Lukáš a dodává, že akční bába ještě zavolala městský, který přijeli zrovna ve chvíli, kdy kluci balili.

77

kickflip na autobusové zastávce odra v praze

78

Druhej spot, kterej se nachází hnedka naproti hlavnímu výlezu z blázince, měl taky zajímavej začátek. „Jen co ke spotu přicházím, de kolem jiná bába a povídá: tohle je vo zlomení nohou... Si řikám, no to snad neni ani možný,“ kroutí hlavou Lukáš.

Místo to tady neni nijak extra velký nebo super zajímavý, malej rozjezd, prostě musíš naskočit na skejta hned se do triku odrážet. „Tenhle trik mi vymyslel Panker, dal jsem to na dva pokusy. Prostě taková věc na doplnění, abych nezdržoval a mohli jsme jít na oběd.“ Další místo byly devítky u jídelny. Zajímavý je, že čím víc se blížila doba oběda, tím víc se klukům zjevovaly různý nápovědy se jít najíst. Spot tady neni těžký, po pár pokusech tu Lukáš vrátil svoje připravený backside ollie. „Chvíli jsme tam ještě počilovali a pak vyrazili k Pankerovi na jídlo. Udělal libovou chálku,

ss kickflip přes zídku kousek od hlavního vchodu do blázince

backside ollie z devítek v praze na podhájkách

kuřecí maso na takovej jakoby indickej způsob s jogurtovou omáčku. Při jídle jsme zkoukli dokument o Timovi Brauchovi, kterej Panker dostal od nějakýho kámoše z Ameriky přímo i s českejma titulkama, a mohlo se jít fotit dál.“ Žlutej bohnickej rail láká skatery jak čerstvá mucholapka z drogerie. Lukáš si tady chystal kickflip do frontside boardslidu a byl připravenej to fakt vrátit. Neponechalo se nic náhodě, Panker den

předem takticky zaparkoval svý auto na dopadu, aby jim photo session nikdo nezkazil. „Přicházim a první, co vidim, chlápek jede na vozejčku, zastavuje opodál a sleduje, co se tam chystáme dělat. Si řikám, dneska je to nějakej prokletej den, co to má znamenat? Seru na to, du do toho. Zkusil jsem si frontbor a pak se mi do toho nechtělo, ale řikal sem si, že musim, musim.“ Nejhorší na flipovym triku do slidu je ten náskok.

Při prvním pokusu to Lukáš nepřilepil, spadnul a kalhotama přitom štrejchnul o rail. Kupodivu ho to vyhecovalo a na druhej do toho v klidu naskakuje, akorát mu to po dopadu lehce podjíždí. Všichni vědí, že to dneska přijde, a na čtvrtej taky že jo. Jsou dvě hodiny, tedy s pauzičkou na oběd přesně 240 minut souboje s časem.

Lukáš samozřejmě hned dostává pořádný props a ještě uvažuje, jestli by dal třeba osm street triků za osm hodin. „Asi jo, nebyl by to nejspíš super zázrak, nějak bych si to rozdělil. Dal bych tam třeba dva hodně těžký triky, aby to mělo smysl, a zbytek by byly lehký.“ Spokojený se všichni rozchází domů, práce kvapná byla tentokrát velmi platná.

80

240 MINUT

PEPY HAVLA

halfcab heelflip

pop shove-it ze zídky přes chodník až na silnici doma v třebechovicích

Souboj s časem vyzval i Pepa Havel, sedmnáctiletej skater z Třebechovic pod Orebem. Ježdění se věnuje šest let, v současnosti chodí do Hradce Králové na učňák, obor umělecký truhlář.

Loni se mu zadařilo v českým poháru, v celkovým hodnocení skončil na třetím místě, jinak párkrát vyhrál nějaký lokálky. Pepu sponzorují Horsefeathers, Swis-shop.cz a Peace skateboards. text: Radek, foto: Panker

Dlouhá zima naštěstí na Pepovi nezanechala nějaký trvalejší následky, nemá to totiž daleko do Hradce Králové, kde se nachází skatepark pod střechou.

Jarní teplíčko teď ale věnuje ježdění v lokálním skateparku v Třebechovicích, takovym menším parku s bankovou stěnou na každý straně a pyramidou s rohem uprostřed. Základ, kterej však stačí na naučení, protože Pepa umí, a naší výzvy na čtyři triky se rozhodně nebál. „Měl sem rozmyšlený spoty, na který půjdem, ale neměl jsem přesně rozhodnutý, co tam dám za triky. Na jednom z těch vybraných míst sem totiž ještě nikdy nejezdil, takže sem si to všechno nechal otevřený,“ dodává.

Sraz s Pankerem byl naplánován na desátou ráno v Hradci. Vše kupodivu proběhlo na minutu přesně a mohlo se vyrazit na první spot, nákladovou

betonovou rampu. Pepa, kterej neni hradeckej, to našel bez zaváhání, spotík se nachází nedaleko vlakovýho hlavního nádraží. Jeden by si řek, že na hlaváku to bude jeden sekuriťák vedle druhýho, nebo aspoň nějakej nasranej cestující ze zpožděnýho vlaku, ale kupodivu měli kluci klid. „Byla tam pohodička, on je to nějakej podivnej obchod, nejspíš vietnamskej. Ale betonek tam maj nádhernej, ten halfcab heelflip sem tam poslal na pár pokusů, ale Panker mě to kvůli fotce pořád nutil dělat znovu a znovu. Odjel sem to nejmíň desetkrát,“ chechtá se Pepa.

Druhej spot byl Kaufland. Ne kvůli skateboardingu, ale aby se Panker najed. Komu připadá, že redakční fotograf se jenom pořád někde něčim cpe, neni daleko pravdě. Lahůdkář je to obrovskej. „On si tam dával nějakou sekanou, a ještě mi vyprávěl, jak už to tam

má nažraný, že mu tam chutná a jak tam vždycky při návštěvě Hradce chodí. On přesně věděl, kam de, hehe.“ Pepa se ale touhle vynucenou přestávkou nenechal rozhodit a vynucenou žrací pauzu v klidu přetrpěl. Takže dalším spotem bylo známý zábko z osmi u veteriny. Klukům přálo štěstí a opět se tu nikdo o jejich skateboarding nezajímal. „Místo to není zas tak těžký, akorát na dopadu je takovej kanálek, ale z railu se to dá přeletět. Ještě nikdy sem tu nebyl, takže sem si to otestoval boardslidem a pak sem dal na osmej crooked grind.“ Úspěšný zdolání railíku Pepu heclo k další, ještě větší záležitosti. Byly to desítky s railem na sídlišti v Hradci. Místo to neni super příjemný, rozjezd se vlní a podstatně znesnadňuje odraz. „Mám už to tady najetý, ale vůbec mi to nesedí, fakt je tam na rozjezdu

fs boardslide z deseti

crooked u veterinární ordinace

hrozná boule. Dal jsem si tady frontside boardslide tak na šestej pokus, ale Pankerovi to bylo málo a že prej si to cvakne ještě z jinýho úhlu. Tak sem do toho šel znova, ale jak už sem byl takovej otlučenej, vůbec se mi to nepovedlo a dal sem si koule o rail. Naštěstí ne úplně přímo, ale trošku sem si to mezi nohama odřel. Panker pak naštěstí pochopil situaci, už mě do toho nenutil a šli sme dál.“ Poslední spot byla zídka v Třebechovicích nedaleko Pepova baráku. Místo to neni zas tak obtížný, akorát že ta zídka je vlastně zábradlí na mostě, a tak to chce při rozjezdu trochu odhodlání. Menší zatočení do strany a už se koupeš v pětadvaceti cenťákách vody, bohužel po pádu z několika metrů. „Když sem tam ten svůj pop shove-it až na silnici dával, nešel kolem nikdo známej. Akorát cikáni, co bydlej v baráku hned vedle, tak koukali, jestli se neděje něco pro ně zajímavýho.“ Panker se po Pepově čistým odjetí podíval na hodinky, který mu z ruky ještě nezmizely, a hlásil, že je třináct dvacet jedna a úkol splněn.

Tři a půl hoďky Havlovi stačilo na jeho sadu triků, a docela se cejtil i na víc: „Kdyby byly spoty, tak si myslím, že bych dal třeba i osm fotek, který jsou třeba, když se dělá velkej rozhovor. Ale musel bych si na to koupit více energeťáků, hehe.“ Pepo, díky za tvuj skateboarding!

83

V Čechách, a potažmo i na Slovensku, nás skejtuje celkem dost. A taky dost lidí na to více či méně sere, jezdí z důvodů různejch, bohužel ne však kvůli tomu, aby se zlepšovali a zkoušeli se každej den posunovat dál a dál. Radost je pak pohledět na někoho, kdo se k tomu staví s profesionálním přístupem.

Pokud máš talent a deš si za svým cílem, dřív nebo pozdějc se úspěch musí dostavit. Celkem živě si vzpomínám, jak jsme do redakce dostali první fotky jednoho malýho slovenskýho kluka s dobrým stylem. Čas běžel, kluk vyrost, zestárnul a vyjezdil se tak, že mu naše zemička byla malá. Ano, Marek Zápražný už dávno není provinční skater, ale pomalu a jistě má nakročeno stát se profíkem v USA. Zrovna nedávno se stal oficiálním jezdcem AM teamu Orion trucks a odjel na pár týdnů za velkou louži naživo ukázat, kdo je zač.

A my tu teď s ním o jeho pobytu uděláme rozhovor.

Jak se to všechno semlelo, že si odletěl do Ameriky?

Pár roků už trip do USA plánuju, ale vždycky mi do toho něco vlezlo. Buď zranění, nějaká jiná tour, anebo nedostatek prachů. Letos jsem to ale začal plánovat s Martinem Karasem, který už má v Americe nějaké kontakty, slovo pak dalo slovo a už jsem letěl. Všetko se seběhlo tak rychle, že jsem ani pořádně nevěděl, kam že to vůbec letím, hehe.

Je to tvůj první výlet do Států?

Hej, první větší výlet. Dvakrát jsem už byl na Floridě na Tampa AM, ale vždy jen na chvíli. Tohle je můj první výlet do Kalifornie. Hodně to tu na mě zapůsobilo, je to tady úplně jiný svět. Vypadá tu všechno jako z obrázku, lidi se snaží být přátelský, ale jako výjimky se najdou všude. Sluníčko tu svítí každý den... na to si strašně rychle zvykneš.

Platíš si výlet sám, nebo sponzoři?

Většinu času trávím u svého team manažera z Orion trucks Jakea Stewarta, u kterýho bydlím zadarmo.

S pěnězi to mám v pohodě, něco mám našetřeno a NikeSB mi zaplatil letenku. Ve svý podstatě tu nejvíc utrácím za jídlo a za cestování po spotech.

ZAPRAZNY

GOES WEST!

text: Radek, foto: Steven Levas

84

tenhle gap v balboa parku v san diegu je známý z back in the days a mohli jste ho vidět třeba i na videu the storm. padly na něm skoro už všechny triky, avšak ne markův nollie 360 flip

marek byl v den focení lehce zrakvený a nemohl se pouštět do žádných velkých věcí. frontside noseslide kickflip out už měl v hlavě delší dobu, ale ne a ne najít dobrý spot. až tahle dvojitá zídka, kde ten noseslide bylo třeba kvůli spodnímu schodu vytrhnout, byla ta pravá

Co tak přes den normálně v Americe děláš?

Každej den vstanu tak kolem osmý devátý. Chvíli checknu věci na netu a du na snídani do nejlepšího smoothie baru široko daleko s názvem „The froots“.

Pak pár hodin chilling, anebo vyrazim do Pure distribution kanclu, abych se podíval, co novýho se děje. Skateboarding začíná tak kolem poledne, přes týden většinou chodím do Black box parku, který mám kousek od baráku. Je to tam pro veřejnost zavřený a nedávno tam proběhla komplet rekonstrukce, takže je to úplně nej. Většina fotografů, kameramanů a skejtrů je přes týden hodně zaneprázdněná, takže nějaký natáčení či focení většinou probíhá o víkendech.

tenhle gap v carlsbadu našli kluci z orion trucks úplnou náhodou. byli se rozjezdit v black box parku, fotograf steven zatím obcházel jen tak ze zvědavosti okolí a našel tenhle spot. hned se to otestovalo, rozjezd ani dopad nebyl nic moc, ale marek to párkrát přeletěl a vzniknul z toho tenhle nollie backside heelflip

K snídani mléčnej koktejlek smoothie a pak obědy a večeře u McDonald’s?

Krmím se tu vším možným, žrádlo tady mají opravdu výborný. Většinou zajdu do nějakýho fastfoodu, který tu mají rozdělený na zdravé a nezdravé, přičemž samozřejmě ty zdravý jsou o hodně dražší. Vaří se tu ale všude dost na úrovni, dokonce i v lacinějších podnicích, a zelenina a ovoce jsou tu top.

Je pro tebe Amerika drahá?

Neni to tu zas tak drahý, jak jsem si myslel. Když vyrazíš někam do západní Evropy, tak to bude určitě dražší než tady. Nejvíc v Americe necháš za dopravu.

Všechno je tady strašně moc velký, strašně daleko od sebe a nějaký autobusy nebo tramvaje tu nehrozí.

Takže musíš mít káru a tu pěkně krmit benzínem.

87

Jaký bylo točení a focení v Americe?

Hodně zajímavý. Většina spotů je přístupných pouze o víkendech, přes týden se na streetu moc nesvezeš.

A když už se dá, tak je to tak půl na půl, že tě vyhodí.

Musíš prostě vychytat dobrý den a dobrou hodinu.

Proto jsem přes týden spíš radši chodil do parku, než abych celý den jezdil autem po městě a nakonec z toho nic nebylo. Americký fotografové a kameramani mají k práci trošku jiný přístup než u nás, ale že by v tom byl mega rozdíl, to ne. Chápou, že když je dobrý den, tak se daří, a když je den na hovno, tak se nedá nic dělat. Některý z nich mají nos nahoře a nechtějí fotit a točit někoho, kdo nemá velké jméno. Prostě taková skate politika...

Musel jsi vracet triky? Byl nějakej limit, že kdyby ses třeba s trikama trápil na 30 pokusů, že by fotograf řek, že už nebude čekat?

Vracet triky sem musel, to je jasný, ale nikdo tě při tom nějak moc nehrotil. Fotografové a kameramani to tady vidí trošku jinak, stačí jim mrknout na to, jak se odrážíš, a vědí, co od tebe mohou čekat. Setkal jsem se i se slavnýma fotografama jako Giovanni Reda nebo Ed Dominick, vůbec to nehrotili, pohybují se ve skateboardingu už pěkných pár let, takže vědí, jak to chodí.

mluvím jako mongol, ale lidi kolem mi říkaj, že speakujem dost dobře, hehe. Nějaký pokrok teda asi bude. Všem sem tady už od začátku rozuměl v pohodě, akorát černoši a lidi z ghetta mají strašnej slang, s nima si fakt nepokecáš.

Stejská se ti po domově? Dovedeš si představit, že by ses třeba odstěhoval do USA jakoby natrvalo?

Jo, chybí mi moje holka a kámoši, ale docela dobře si dokážu představit, že bych se sem přestěhoval natrvalo. Bylo by to hlavně to nejlepší, co by se mi mohlo stát. Když půjde všechno podle plánu, tak by se to během pár let mohlo stát i skutečností.

V době, kdy vyjde tenhle časák, budeš už pár dnů zpátky doma. Kdy plánuješ další výlet za velkou louži?

Měl bych se sem vrátit někdy na podzim, v plánu je nějaké tour a taky točení a focení, uvidím, jak na tom budu s prachama. A když už tady budu, tak si zajedu i nějaký závody. Jinak se ale samozřejmě těšim na Tampu Am, která je pravidelně na začátku prosince.

Na závěr rozhovoru musim poděkovat Martinovi Karasovi, který mi celý trip dohodnul, NikeSB za letenku, Jake Stewartovi z Orion trucks, že se tady o mě staral, a Vladovi, že mi pomohl s ostatníma prostředkama.

proslavený místo v carlsbadu, betonová stoka ditch. jelikož se jednalo o poslední ježdění dne, byli už všichni celkem out, takže zápražka zkusil alespoň fs flip. jak pak zjistil, byl na tomhle prudkym banku první, co tam dělal nějaký flipový trik

Na jaký další zajímavý lidi si narazil?

Zajezdil jsem si tady například s lidma jako Sean Sheffey, Josh Kalis, Rob Welsh, Ryan a Scott Decenzo, Pat Duffy, Colin McKay, PLG, Chris Cole, Neen, Chris Troy, Adam Dyet, Richard Angelides, Matt Miller, Rob G, Rodrigo Peterson, Danny Montoya, Chris Hossoi, Adam McNatt a spousta a spousta dalších.

Všichni byli dost v pohodě, nevznikla žádná bariéra, normálně se se mnou bavili. Samozřejmě strašně vraždili, ale nejvíc depresivní to bylo s Chrisem Colem a Ryanem Decenzem. Všechno vraceli na first try a vůbec se nepozastavovali nad tím, že udělali dobrý trik... asi je to pro ně úplně normální. Nejvíc ze všech mě bavil Sean Sheffey, asi proto, že jsem si s ním nejvíc rozuměl.

Podařilo se ti dostat do nějakýho americkýho skate časáku nebo nějakej záběr na americký video?

Tak to se ještě uvidí. Byl jsem fotit s fotografem ze Skateboardmagu a ještě mě čeká jedno focení a točení pro Skateboarder, takže doufám, že to všechno vyjde.

Jinak jsem taky natočil pár videí pro Orion trucks, na který se můžete podívat na jejich webu.

Získal si v USA nějaký další kontakty, že bys mohl třeba začít jezdit napřímo za nějaký další americký firmy?

Smlouvu sem tu nepodepsal žádnou, ale zato kontaktů mám spoustu. Je teda celkem možný, že začnu jezdit za nějaký další americký firmy, ale nechci to zakřiknout. Nechte se překvapit!

Zlepšila se ti v Americe angličtina?

Já to sám nějak nepoznávám, pořád si myslím, že

marek s decenzo brothers na darkstar session v los angeles, kde si marek byl na pár dní zajezdit; marek zápražný a pat duffy před black box parkem, kam marek chodil každý den. vstup sem měli pouze pro a am jezdci, takže o session se zajímavými skejtry nebyla nouze

88

nedaleko slavného gapu v balboa parku v san diegu se nachází tenhle spot s docela krátkým rozjezdem do kopce. na chodníku na dopadu pořád chodili nějaký lidi, takže to dlouho trvalo, ale nakonec tam zápražkovi padnul nollie inward heelflip. trpělivost růže přináší

„Chtěl jsem udělat fs feeble na nějakym větším railu do svýho partu, tak jsem se domluvil se Šůbou a vyrazil do Bohnic. Dal jsem si kameru na stativ a bang beef.“

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

NIKOLAS TUŠL

věk: 22 / stance: regular / fs feeble 12 / lokalita: Praha – Bohince / počet pokusů: 10 / sk8 od: 2002 / sponzoři: Nike SB, Nugget, Ashbury, Minimon / setup: deska Hype 8.1 (lehkej konkejv), kolečka Hype 51 mm (úzký), trucky Thunder (střední, nízký), ložiska MiniLogo abec 5, boty Nike SB Blazer mid / fotograf: David Blažek (davidblazek.cz)

„Jednou mi zavolal Mirek Kvapil, jestli nechci jít něco s Pankerem vyfotit. Řek sem si, proč ne, a sešel jsem se s klukama právě na Vyšehradě u tohodle zábradlí. Bylo docela těžký se rozjet, ale jinak to šlo.“

JAN MIKITA věk: 16 / stance: goofy / bs ollie přes zábradlí / lokalita: Praha, Vyšehrad / počet pokusů: 20 / skate od: 2004 / sponzoři: Popname.cz / setup: deska Popname 8, kolečka iLike 51 mm, trucky Thunder, ložiska abec 5, boty Nike SB Stefan Janoski mid / fotograf: Panker (panker.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

VSTUP NA AKCI JE

ZDARMA Akce je pořádána za finanční podpory města Beroun

PRIZ EM ONE Y: 1 00.

000 KČ

PAR TNE RSK Á AK CE: 50.0 PRA 00K ŽSKÝ č Ca DÉM s ON AREÁ h / 50.0 00K L GU č vě TOVK cné A-P RAH cen A 10 y , 4.6 .201 1

BER GR OUN AND 2011 11 PRI SKA .6.201 X

STAR KATE MÍSTO KON TOVN P O ÁNÍ: GOR É: PR ČET AREÁ O-P ÚČA I E L SK : LATB S P ATE T R NÍKŮ A PŘ O PARK ( : MA SPO EDEM UV BER N X , ON ZOR IMÁ OUN LINE O L Ě VE N V A Í NEB DLE N P Í) / A OČE O PŘ DÁLN T RI ES E ICE D M D ( -MA 5, U DO 1 ERŮ IL GR VLAK 6TI L - 55 OVÉ AND E HO N P T P R RIXB A NE O ÁDR PO S K E A S AŽÍ R T P O EGO KON ONZ UN@ RIE, ORO ČEN SEZN S TART VAN Í ZÁV KDO 30 A AM.C SKA Í) DŘÍV M KA Z 25 ODŮ Z TE & Á P 0KČ ŘIJD V T FEST E O , E G , TEN DŮ: NA M I ROC O V AR VAL ZAČ MÁ M RIE ÍSTĚ AM K SH ÍNÁ EÁLU ÍSTO 3 O 5 0KČ BER OW - NNOOTES FRSOKMATEPARDKU19:00 A NA 10HOD / AM - 50K OUN - SO HEROES PRAGU VYSTOU PÓDIU / PR Č UK PÍ E

TEPA 1 RK B ERO UN

FEST IVAL

GENERÁLNÍ PARTNER

(NFP - BL ROME ) a Y - ME CK HiLL POZEM TALL EK ICA REV IVAL BER OUN

HLAVNÍ PARTNER

PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

KAP ELY:

O-1 2HO D

DJ B A PO S TTLE KON BUD ČEN Í E PŘE 30ti MI FINÁLE ZÁ NUT DNÍC H ČE OVÝ D VODŮ SKÝC J H DJ BATTLE s

SWIS-SHOP.CZ ONLINE SKATE SNOW BIKE SURF SHOP

WWW.GRANDPRIXBEROUN.CZ

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

„Tenhle spot jsem objevil náhodou při nočním streetu. Vydali jsme se sem fotit, akorát moc štěstí nepřálo, a tak jsme se museli ještě jednou vracet. To už trik přišel rychle a udělal jsem ho celkem pětkrát. Pár dní na to už byla fontána zaplněna vodou...“

MATĚJ BUJNOCH

věk: 19 / stance: goofy / kickflip fs nosebluntslide / lokalita: Praha, Dejvice / počet pokusů: 20 / sk8 od: 2002 / sponzoři: Zooyork, Almost, Theeve trucks / setup: deska Almost Daewon Song 8.0, kolečka Autobahn 52 mm (úzký), trucky Theeve (střední), ložiska Zooyork abec 5, boty Fallen Pawn / fotograf: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com)

„Po kickflipu z devíti na Merkurii jsem si řek, že dám svičhel z osmi. První den jsem si udelal něco s rukou a po pěti pokusech nás vyhodili policajti, ale druhý den jsem to hecl. Hlavně proto, že i mě hecl Martin Karas, takže to bylo velký.“

LUKÁŠ CÍNA

věk: 12 / stance: regular / ss heelflip / lokalita: Praha, Florenc / počet pokusů: mnoho / skate od: 2009 / sponzoři: Streetmarket.cz, Streetmarket skateboard, Nike SB, Autobahn wheels, Red / setup: deska Hype 7.8 (lehkej konkejv), kolečka Autobahn 51 mm, trucky Venture (nízký, střední), ložiska Peace, boty Nike SB Dunk / fotograf: Martin Karas (martin@streetmarket.cz)

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

„Můžu tak akorát poděkovat Pankerovi, že měl trpělivost a vydržel mi to tam tak dlouho cvakat. Jak se mi má točit skate pod nohama, tak je to pro mě těžký a nejde mi to. Byl jsem nakonec rád, že jsem to dal.“

ONDRO LESKOVIANSKY věk: 26 / stance: regular / boardslide bigspin / lokalita: Praha, Pankrác / počet pokusů: hrozně moc / sk8 od: 1997 / sponzoři: Quiksilver, DC, Foundation, Independent, Ashbury Eyewear / setup: deska Foundation 8.25, kolečka Suriva 51 mm (úzký), trucky Independent (139, vysoký), ložiska Minilogo, boty DC ND1 / foto: Panker (panker.cz)

„Kolem tohodle spotu sem jezdil už odmalička, ale nikdy sem na něj nebyl dost připravený. Teda aspoň sem si to myslel. Když pak přišlo natáčení welcome videa pro Supra sk, přišlo mi to jako vhodný záběr na konec profilu.“

JURAJ VARTÍK věk: 18 / stance: goofy / heelflip z tlustých 8 / lokalita: Nitra, Divadlo Andreja Bagara / počet pokusů: 8 / sk8 od: 2002 / sponzoři: Supra sk, Hoity-Toity skateboards / setup: deska Hoity-Toity 8.25 (lehkej konkejv), kolečka no name, trucky Crail (nízké), ložiska směs, boty Supra Avanger / fotograf: Andrej Žabkay

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

INTEGRATE

YADIN NICOL.

Čau Janko, jak se poslední dobou daří?

Ahoj, celkem dobře! Skejtová sezona už začala, už bývá i celkem teplo, takže konečně můžu jezdit naplno. Přitom dělám i autoškolu, to je též celkem pecka.

Co teorie v autoškole, dokážeš popsat motor?

A co až budeš mít řidičák, budeš mít co řídit?

No ty kapaliny, co tam jsou jo, ale že by sem se v tom zas tak vyznal, to ne. Jak budu mít řidičák, tak auto budu sdílet s mojím tátou, neboť vlastní by jsem jako student nezvládal živit. Ale v autoškole jsme měli i povinný kurz první pomoci, to se mi celkem bude v budoucnosti hodit.

Tak snad ten kurz nikdy nebudeš potřebovat.

Naznačil jsi, že už je i teplo, ale co zima, jak tu jsi strávil?

No s tou zimou to bylo horší. Na snowboard se mi tuto sezonu nepodařilo postavit a skejtovat jsem byl párkrát v Senici, tam mají takový krytý D.I.Y. park.

Když jsem nejezdil, tak jsem byl s přítelkyní nebo jsem trávil čas s kámošema. Ale na konci zimy jsem měl možnost jet do Barcelony, tak jsem si to tam se skejtem vynahradil. I když to bylo jen týden, určitě bysem tam vydržel i déle. Letěli jsme tam letadlem, parta lidí jako Juro Vartík, Mrwi, Matúš Gajdoš a další.

Byl jsem tam poprvé v živote a byl to fakt super zážitek. Krásná architektura, spoty neuvěřitelné, jen všechny o hodně těžší, než se zdá ve videu. Loni jsem byl v Amsterdamu a líbí se mi, že každé město má úplně jinou atmosféru a kulturu. Doufám, že se mi ještě pár takových měst podaří navštívit.

V Amsteru jsi byl taky skejtovat?

Ano, tam jsem se dostal přes és game of skate, jel jsem tam na evropské finále s Jakubem Jiruškou.

Strávil jsem tam jen dva dny, takže nic moc. Jediné, na co mám zlé vzpomínky, je cesta, protože jsme tam jeli autobusem sedmnáct hodin z Prahy, a já to navíc mám ještě pět hodin do Prahy. Takže čas, co jsem strávil v buse, byl skoro stejný jako čas strávený v Amstru, hehe.

Tak za to finále to určitě stálo. Hádám, že upřednostňuješ všestranný skateboarding, vyhrané Game of skate, na fotce v rozhovoru rail, gapy i flipy, snažíš se jezdit všechno?

Mně baví jezdit skoro všechno a v poslední době jsem si strašně oblíbil i bazén, který jezdíme v Hlohovci, ale moc mi to zatim nejde. A s fotkami tady v profilu tolik spokojený nejsem, mohlo to být lepší. Ale pravda i horší, já nemám moc štěstí, když se fotí. Jsem rád, že to nakonec vyšlo a pozdravuju tímto Peťa Mercella.

Přejděme teda k fotkám. Jak a kde se fotilo?

No na focení jsme měli jeden den, což bylo celkem psycho. Jeli jsme s Peťem do Trenčianskych Teplíc, tam jsme cvakli ten fs board na railu. Původně jsem měl v plánu fs feeble, ale bylo tam strašně moc lidí a rozjížděl jsem se možná tak jednou za pět minut.

Potom jsme se přesunuli do Trenčína, kde vznikla ta sekvence nollie invardheelflipu na střeše podchodu, a nakonec do Bánovce nad Bebravou, kde jsem hecl ten gap. To mi udělalo i radost, protože to má výšku třináct schodů a doteď jsem skočil nejvíc dvanáct, takže takový menší osobní rekord, hehe. Na další den jsme jeli na soutěž do Bratislavy, tak jsme si

Janko Mihala je čerstvě osmnáctiletý skejtr ze Slovenska, konkrétně z Nového Města nad Váhom, a za tu dobu osmi let, co skejtuje, už o sobě dal nejednou vědět, například vítězstvím Slovenské és Game of s.k.a.t.e.

Když se k tomu ještě připočte jeho styl, tak nebylo nad čím váhat, a místo v rubrice Coming soon je jeho. Janka sponzorují Quiksilver, Foomo skateboards a hardware, Theeve trucks a Kznshop.sk.

JANKO MIHALA text: Kopa Jr., foto: Peter Mercell

fs boardslide v trenčianských teplicích

103

přivstali a v osm ráno šli fotit na Dulovo náměstí, kde jsem dal hardflip.

Tak to šlo dobře! U vás v Novém Městě nad Váhom prý už delší dobu nemáte skatepark, kde teda jezdíš?

No nemáme, park byl dost starý a nikdo ho neopravoval. Pak jsme měli tři roky halu v Park77 skateshopu a to bylo moje nejkrásnější skejtové období. Jenže z haly vzniklo zdravotní centrum a mezitím do zničeného skateparku začali chodit děcka a zakládali tam ohně na překážkách. Takže z města se rozhodli, že nám to zruší. Já jezdím na takové pláži u jezera, co je dva kilometry

od Nového Mesta. Máme tam tyčku a klid. Anebo dojíždím do Hlohovca a Piešťan. Ale tento rok jsme založili občanské sdružení a město nám slíbilo park ve starých vojenských skladech, takže to bude kryté celý rok. Už se pracuje na projektu parku a doufám, že do zimy tam jezdím!

Ten čas strašně rychle běží! Dohodli jsme se s Braňem Mrváňem a Rišo Turym, že objedeme všechny ČSPčka, tak hádám, že se nám to podaří. Určitě by jsem chtěl jet na Mystic jako minulý rok, to je mega akce. A chtěl bysem co nejvíc točit s Michalem Macem a Drewom z Foomo. Ať se je na co dívat přes zimu!

Tak vám přeju ať to vyjde! Pryč od skejtu a pověz mi, co škola, příští rok maturuješ, už u tebe probíhají nějaké přípravy?

Chodím na gymnázium v Novom Meste. Je to pohoda, jsou tam dobří lidi a pěkné holky. No zatím si užívám třetí ročník a nepřipravuju se nijak, jen tam chodím.

Mám v plánu jít i na výšku, takže příští rok

A co dělá Janko Mihala, když zrovna neskejtuje nebo nesedí ve školní lavici?

Poslouchá hudbu all the time! A s kamarády ze školy hraju basketball, to je takový můj druhořadý koníček.

Když už není co dělat, tak se dívám na South park, na to mám slabost. A někdy večer skočím na pivko s kámošema. Občas i nějaká ta brigáda. Žiju

zaberu. A mám i super třídního, který mě pouští fotit pro Board, takže si fakt nemám na co stěžovat!

takový přiměřený teenage život a doufám, že to tak rychle neskončí, hehe.

Víš už třeba, kam bys chtěl po střední?

V Novom Meste výška není, hehe. Ale chtěl bych jít možná i k vám do Čech. Ještě přesně nevím, na jakou chci, ale bude to něco s chemií, protože ta mi jde asi nejlehčeji do hlavy. Na předměty jako politologie nemám vůbec vlohy.

Hlavně ať zdraví slouží! Jestli máš někoho, komu bys rád poděkoval, tak do toho.

Poděkoval bysem rád tobě za rozhovor a Peťovi za fotky. Potom rodičům, že mě od začátku podporujou, sponzorům samozřejmě, a to Quiksilver, Foomo skateboards & hardware, Theeve trucks a Kznshop. sk, Mišovi a Drewovi za točení. A pozdravuju ségru Zuzku, Marčisa, Brepta, Tomáša, Mrwiho, Pala, Kuba, Mira, a všechny, s kterými trávím čas. A ještě Mirka Kvapila a Notoriouse B.I.G.a!

ollie přes gap v banovcích nad bebravou

Tak s tou chemií tě obdivuju! Každopádně škola ti už za chvíli končí a začínají prázdniny. Máš už nějaké plány, které by jsi rád uskutečnil?

nollie inward heelflip v trenčíne na známým banku

105

Celý video začíná trochu smutně. Je totiž věnovaný památce mladýho nadějnýho skejtra Johnnyho Romana, kterej před pár lety teprve ve svejch deseti letech podlehl rakovině. R.I.P. Dále už je naštěstí trochu veselejc a pokračujeme intrem s představovačkou riderů. Jirka dodává: „Maj celkem dost početnej tým. Půlku lidí vypsanejch v intru sem ani neznal, hehe. Ale každej si tam aspoň najde to svý. Hned od začátku mi bylo jasný, že tady půjde o stoprocentní skateboarding bez nějakejch efektů.“ Hudebně to otevírá zběsilá kombinace orchestrální znělky televizního seriálu ze 70. let Streets of San Francisco a nášup Salad Days od hardcoreových vynálezců straight edge hnutí (pro neznalé – život bez jakékoliv drogy, ať už legální, nebo nelegální + často stop volnému sexu) Minor Threat.

Smršť profilů startuje James Hardy, skejtr z Alabamy, kterýho po tomhle videu u Realu povýšili na profíka.

Ten Jirku dost zaujal: „Frajer ze začátku nevypadal, že by mohl takhle zabít. Ale nejlepší no hadr přes minor threat

gap nebo ss pop ss nosgr na railu mě totálně dostaly.

No a na konci sem si asi sedmkrát myslel, že tohle už musí bejt last trick. Pokaždý ale vymyslel ještě větší pecku!“ Hardyho ježdění doprovodí Molly Hatchet. Tahle americká jižanská rocková skupina z Floridy funguje už od roku 1975 a o pět let později zažila komerční vrchol kariéry. Na rozdíl od většiny souputníků to v hubenějších letech nezabalila a zvláště v poslední době je koncertně vysloveně na roztrhání. Důkazem budiž premiérový český koncert, který odehráli 21. prosince 2010 v Retro Music Hall v Praze. I na něm zazněla titulní hitovka druhé řadovky Flirting With Disaster, která v roce 1979 nadělila dva miliony prodaných desek.

Pokračujeme s Jakem Donnellym. Ten si jede takovej ten newyorskej streetovej skateboarding, kterej se dost zamlouvá i Jirkovi: „Tak tenhle jezdí nejlíp!

Fakt se mi líbil jeho styl a mezi jinýma mě zaujal ss flip z mramorovýho double setu. I ten song byl dobrej, tohle je moje.“ A ten song, to je raper Too Short, který svoje 16. LP Blow The Whistle vydal před pěti roky a zaznamenal s ním fenomenální úspěch.

Tenhle šéf vydavatelství Up All Nite Records, držitel ocenění „Hip-Hop Honors“ televizního kanálu VH1, ale především neúnavný pracant, je ve hře už víc než dvacet let. Své pevné místo má na domácí, rozuměj americké scéně, v Evropě mu nikdy pšenka extra molly hatchet

nekvetla. Přesto singl Blow The Whistle jste mohli zaslechnout i z českých rádií.

Ze streetu se přesouváme do bowlů a vertů. Ty jsou totiž hlavní náplní profilu Alexe Perelsona. A co na to Jirka? „Alexe znám ze závodů v rampě, na který koukám na Extreme sports. Mám rád jeho protáhlý flipy a je to jeden z mála riderů, který mě ve vertu bavěj.“ Není se taky čemu divit, Mr. Perelson lítá fakt vysoko a celej jeho profil je parádní podívaná.

V muzice tu po zakladatelích straight edge máme další otce hudebního pojmu – Joy Division. Těm stačily dvě desky a čtyři roky fungování k tomu, aby si je jako vzory brali tisíce hudebníků po celém světě. Post-punk, to znamená minimalistický rock s punkovým, ale následně i gotickým nápřahem, totiž dnes hrají například Interpol, White Lies, The National a desítky veleznámých kapel. Slibná kariéra Joy Division byla uťata úspěšným pokusem o sebevraždu zpěváka Iana Curtise. Na troskách legendy přesto vyrašil neméně vitální stonek – New Order. Ale to už je jiná kapitola. Ale abychom to nezamluvili. Song The Drawback, který ve videu uslyšíte, je ještě z doby, kdy si čtveřice říkala Warsaw.

Majitelem dalšího partu je Davis Torgerson, kterej nedávno trochu překvapivě přešel od Etnies k DC. Další klasickej streetař, to by se mělo Jirkovi líbit. „Jo, tahle písnička se dá poslouchat. Davis má hroznej pop, a přitom to vypadá, že vůbec nevyskakuje. Třeba jak udělá ten fekik v sérce s oranžovym trikem na

joy division

brian eno a john cale

tommy guerrero

106

betonovejch zídkách. No a ten no heel krux na railu dal úplně životně, to nemohl udělat líp!“ O muziku se mu postaral Brian Eno, jehož mají fanoušci zafixovaného jako mistra meditativních elektronických nálad, který uvedl na scénu další významný pojem – ambient. Vedle této zásluhy je také Eno podepsán jako producent pod desítkami alb (mimo jiné i řadou desek U2) a několikrát dokázal, že mu není cizí ani mnohem přístupnější popová poloha. Například na desce Wrong Way Up, kterou spáchal ruku v ruce s Johnem Calem z Velvet Underground. Jeden track lepší než druhý.

Není divu, že skladby z této, 21 let staré desky jsou stále ve hře, i když často v provedení současných rockových nebo popových hvězd. Jako třeba na videu znějící otvírák Lay My Love.

První společnej profil Since Day One patří dlouholetejm kámošům Erniemu Torresovi a Nicku Dompierrovi. Jirka dodává: „Na to, jak je Ernie malinkej, jezdí fakt dobře. Nechápu, jak s tak malejma nožičkama může udělat flip krux a nokick krux na railu... Dompierre ho skvěle doplňuje svym ježděnim na mega railech a gapech.“ V týhle části prostě bylo od všeho něco a muzika je taky zajímavá. Ještě předtím, než se Bruce Springsteen stal miláčkem

pracující Ameriky, vybrušoval svůj styl v kapele Steel Mill, kterou vedl mezi roky 1969 a 1971. V zaučování mu sekundovali i další budoucí spoluhráči E Street Bandu, mezi nimi fenomenální kytarista Steve Van Zandt. Historie kapely ale nekončí před čtyřmi desetiletími. Před sedmi roky totiž původní bubeník Vini Lopez založil Steel Mill Retro a se vzpomínkovou kapelou dodnes vesele obráží desítky štací ročně.

Skladby té doby pak nahráli na dvě dlouhohrající alba.

Stejně tak kousek Treadmill, který na videu najdete.

Legenda sanfranciskýho skateboardingu Keith Hufnagel, kterej vlastní prosperující skateshop a nedávno se pustil i do byznysu s botama, ani ve svym věku nepatří do starýho železa. To vidí i Jirka: „Hufnagel dokázal, že to pořád cejtí. Má takovej svůj specifickej styl ježdění, kterej se nedá moc popsat.

Lepší je ho vidět v akci.“ A když legenda, tak dvě skladby. První je od Tommy Guerrera, který byl v osmdesátých letech sám znamým profi skaterem. Po ukončení aktivní kariéry přesedlal ke kytaře a úspěšně se etabloval na rockové scéně. Nejdříve jako člen

Do dalšího dílu soundtrack rubriky jsme vybrali asi nejzajímavější video poslední doby, Since Day One z produkce sanfranciský firmy Real skateboards. Natáčelo se poslední tři roky a ve více jak sedmdesáti minutách stopáže uvidíte celkem patnáct profilů. Všechno nám tentokrát přiblíží rider český distribuce týhle značky Jirka Hronek. text: Mirek Kvapil (snb), Pavel Zelinka (msc)

the nerves

cass mccombs

too short

kapel Free Beer a Black Crayon, ale nejvíc se mu daří na sólové dráze, kdy jeho desku Soul Food Taqueria vyhlásil časopis Rolling Stone za třetí nejlepší album roku 2003! Latinou načichlý instrumentalista se na videu pochlubí otvírákem Yerba Buena Bump z letošní novinky Lifeboats & Follies. Druhá skladba Hufnagelova profilu je hitovka Hanging on the Telephone, bez který by dnes po kapele The Nerves neštěkl ani pes. Tahle power popová formace stačila během dvou let fungování natočit jediné album a nejvíce se o ní začalo mluvit až tehdy, kdy už dávno byla na pravdě boží. Dva roky po jejich rozpadu si totiž právě tuhle písničku vzali do parády novovlnní Blondie a vystřelili jí na páté místo singlové americké hitparády. Od té doby se skladba stala součástí rockového zlatého fondu a tu a tam ji někdo poupraví

k obrazu svému (Def Leppard, L7, Hey…). Verze Cat Power dokonce zněla jako součást televizní reklamy na mobilní služby jisté nadnárodní firmy.

Při titulku se jménem austraskýho skejtra Chimy Fergusona, kterýho jsme mohli vidět i na Mysticu, se Jirkovi úplně rozsvítily oči: „Chima je jeden z mejch oblíbenejch jezdců. Jeho profil mě nezklamal, protože udělal spoustu stylovejch technickejch triků. Opět sem si myslel, že bs 360 přes rail do downhillu nejde překonat, ale nakonec sem se znovu mýlil, když udělal frontbor na railu snad z osmdesáti devíti, hehe.“ A v muzice konečně někam do současnosti.

Cass McCombs je americký písničkář, který dřív než zaujmul domácí publikum, učaroval posluchačům na britských ostrovech. Renomovaný britský DJ John Peel k němu přilepil nálepku „nenápadně geniální zpěvák“ a pod svá křídla ho ukryl label 4AD. Video obsahuje kousek She‘s Still Suffering z druhé desky PREfection.

Následující, třetí v pořadí Dropping the Writ, označil vlivný internetový obchod Amazon.com za jednu z nejlepších desek roku 2007 a s další řadovkou Catacombs definitivně dobyl i domácí gramofonový trh. Tenhle kočovný hudebník taky prozradil, že nápis na jeho hrobu bude znít: „Konečně doma“.

A jsme u dalšího dělenýho partu. „Kyle Walker, kterej vypadá úplně jako Tom Asta, má ve videu jen pár triků, ale ty stojej za to. Antoine Asselin jezdí fakt nejlíp a chtěl bych někdy vidět třeba jeho pětiminutovej profil,“ shrnuje Jirka v krátkosti profil dvou neznámejch týpků, který si tu určitě neudělali ostudu. O významu hip-hopových věrozvěstů Public Enemy nejen pro urban muziku si na tomto místě

nemusíme dlouho povídat. Jedním ze základních kamenů je také třetí řadovka Fear of a Black Planet, která dokázala trefně pojmenovat nálady a problémy afroamerické populace nejen ve Spojených státech.

Vlivná nahrávka, jak po lyrické, tak i po hudební stránce, dosáhla po pár týdnech mety milionu prodaných nosičů, o čemž se dnešním angažovaným raperům, kteří nekáží jen o prachách a roštěnkách, může jen zdát. Důkazem důležitosti nahrávky, která obsahuje i pecičku Can‘t Do Nuttin‘ for Ya, Man!, je fakt, že se album dostalo dokonce do respektovaného výběru Kongresové knihovny.

Následuje zase trochu profláklejší jméno. Jde o Justina Brocka, týpka s hodně osobitym stylem, kterej se toho rozhodně nebál. Jirka dodává: „Dává si fakt strašný, ale není se čemu divit, když si vybírá takovýhle těžký spoty. Už po první části jeho profilu sem si říkal, že toho natočil fakt hafo, a nakonec přišly i další triky.

Zaujaly mě hlavně jeho schopnosti na fakie a to ollie do šílenýho wallridu. Docela mě pobavilo i to, jak ho na posledním záběru po vrácení fakie ss fs nosblu zatkli, hehe.“ K ježdění hraje rocker, který bělí bluesový odkaz svých afroamerických kolegů, ale také kytarista, který pomáhal zbudovat kolonku countryrock. Tak bychom mohli nazvat George Thorogooda a jeho partu The Destroyers, kteří fungují od roku 1975, vydali celkem 16 řadových desek a prodali jich více než 15 milionů. Hitovka Move It On Over, původně od Hanka Williamse, přinesla Georgovi v roce 1978

public enemy

velké uznání a také zlatou desku za 300 tisíc kusů prodaných LP desek. Letos jednašedesátiletý zpěvák dlouhá léta kombinoval svojí hudební kariéru se sportovní, jako velmi dobrý baseballový lapač na druhé metě nevynechal v sedmdesátých letech jediný zápas svého poloprofesionálního celku. „JT Aultz mě dostal hned na začátku, kdy při pokusu o frontbor z debila celej rail totálně přeletěl přímo na prdel. Je vidět, že se railů moc nebojí, nechybí třeba transfer do crookedu na lámačce nebo nosewheelie na nesmyslu vedle schodů. To je ale asi tak všechno,“ tohle Jirku prostě zase tak moc nevzalo. Písnička k tomu ale hraje originální. Projekt Egg Hunt, který během jednoho společnýho letu do Evropy vymysleli Ian MacKaye z Fugazi a Jeff Nelson z Minor Therat, a trefně pojmenovali podle právě probíhajících Velikonoc, by se dal zařadit do kategorie experimentální post-hardcore. Přestože jejich skladba We All Fall Down, která taktéž zazní na našem videu, zaznamenal významný úspěch, projekt se nikdy neposunul ke skutečné kapele.

Na obrazovce se objevuje jméno Massimo Cavedoni a Jirka začíná: „Po přečtení toho jména sem byl celkem zvědavej, co to bude za typa. Vypadá jak Tony Trujillo, tak se divim, že není v Antiheru, hehe. Zaujal mě hlavně fekikem do smrtícího dangerbanku. Má společnej part s Robbie Brockelem, kterej mi ale nijak moc neučaroval.“ Zato hudební doprovod, to je velký kouzlení. The Stooges to znamená Iggy Pop, garážový rock´n´roll a život na plné pecky. Legendární kapela předehnala svou dobu o několik let a mnozí rockeři, a nejen oni (např. Kurt Cobain, Jack White z White

the modern lovers

the stooges

108

george thorogood

Stripes), označují jejich tvorbu za zcela zásadní vliv na své hudební cítění. Kritika, která jejich první desky příliš nešetřila, je na konci 70. let vynášela do nebes a Iggy Pop se dočkal přízviska „Kmotr punku“. Čas ale nezastavíš, a tak nadcházející letní festivalová sezona bude poslední v kariéře kapely. Ještě předtím ale rozpálí publikum Trutnovského festivalu. Ve videu mají The Stooges otvírák Down On The Street z jejich druhé desky Fun House z roku 1970.

Po dokoukání partu Ishoda Waira Jirka vypadal znovu dost nadšeně. „Tak tohle byla trochu jiná liga. Hlavně ten ss kick v Love parku! Všechno dělá nejvíc ladně a s totální lehkostí. Například ten fs ss crook všude.

Je hustý, že se takhle zničeho nic vyloup a natočil takovejhle bangin profil. Těšim se na další!“ Ještě než se Ishod Wair pořádně rozjede, lehce mu podrbe bradu již zmíněný Tommy Guerrero, tentokrát spolu s Monte Vallierem, a skladbou The Drain. Pak ale nastoupí na scénu nebožtík James Brown a jede se.

Praotec soulu patřil k nejvýznamnějším populárním zpěvákům druhé poloviny 20. století. Jeho pojetí výrazným způsobem ovlivnilo celou populární hudbu, zejména soul, ale také funk, hip hop a rap nebo disco.

Neměl vliv jen na frázování, ale stál také u základu používání groovů, na nichž stojí právě funk a hip hop. Brown získal tři hudební ceny Grammy, tu za celoživotní přínos hudbě dostal v roce 1992. Již předtím ale dostal Grammy v roce 1965 za nejlepší nahrávku r‘n‘b písně a v roce 1967 za nejlepší podání r‘n‘b písně Living In America. V roce 1986 byl jako jeden z prvních umělců uveden do rock‘n‘rollové síně slávy. Soulový tank, který žene Ishoda Waira vpřed se jmenuje Get On The Good Foot a pochází ze stejnojmenné desky z roku 1972.

Max Schaaf se svym skateboardingem a vůbec celym partem dost odlišuje od ostatních. „Musí bejt největší srdcař. Celej profil je prostříhanej Maxovou další

steel mill

zálibou, což je jízda na motorce. Všechno do sebe hezky zapadá a už mám dva lidi, co mě bavěj ve vertu, hehe,“ dodává Jirka. K ježdění hraje zajímavá kapela.

Myšlenkami jsou Američané The Dutchess And The Duke vprostřed rodičovského utopistického snu.

Hippie nálada stoupá nejen z prvního singlu Reservoir Park, což je právě skladba, která ve videu zazní, ale i z obou desek, které stačili během tří let svého fungování natočit. A pak šlus, konec jednoho krátkého opojného snu. I takto krátký stál za to.

Předposlední část novýho Real videa patří Peteru Ramondettovi. „Ten song mi vůbec nevyhovuje, ale k jeho skateboardingu a životnímu stylu prostě tak nějak patří. Je to streetař tělem i duší a jeho part je plnej velkejch a neobvyklejch triků na nemožnejch spotech. Myslim si, že spousta lidí si v jeho profilu najde to svý,“ oceňuje Jirka i skejtování, který není zrovna jeho krevní skupinou. Hudba, která jednomu nesedí, druhého hodně nakopává. Když se metalového fandy zeptáte, ať řekne velkou trash metalovou partu, tak Exodus budou na jednom z čelních míst.

Kapela funguje s krátkými přestávkami už třicet let a natočila celkem devět studiových desek. Za léta fungování řadami formace prošla celá hromada muzikantů, z nichž Kirk Hammett z Metallicy Exodus v roce 1980 dokonce zakládal. Pokud vás kousek Only Death Decides, který Ramondettovi k ježdění vyhrává, zaujal, pak si oblečte džísku s pyramidkami a vyražte na letošní Brutal Assault, kde se pětice představí jako jedna z hlavních hvězd.

A jsme u konce. Tady nemůže bejt nikdo jinej než asi největší hvězda současnýho Real týmu a vítěz poslední Tampy Pro Dennis Busenitz. A co něj říká Jirka? „Tak

the dutchess and the duke

na tohle sem se fakt těšil! Už jen jeho intro je takový, že mít ho někdo jako svůj vlastní profil, nemusí se vůbec stydět. Dennis ten skejt fakt cejtí a jeho rychlost nemá obdoby. Kamaremani za ním nejspíš musej jezdit na motorce, jinak totiž není možný, že by ho stíhali. Vyjmenovávat nej triky by bylo zbytečný, protože se mi líbí každej záběr. Tenhle part je stejně povedenej jako Dennisův pro model bot.“ K intru partu hraje Brian Eno, o kterém jsme vám dnes už vyprávěli, a vy si v něm vychutnejte pár desítek vteřin titulní skladby jeho debutového alba Here Come The Warm Jets z roku 1973. No a pak se přesuneme za další vlivnou postavou 70. let, kapelou The Modern Lovers. To jsou rockeři, kteří lehce načrtli spojnice mezi popem, post-punkem, novou vlnou a kdoví čím ještě. Jejich největší hit Roadrunner se objevil už na jejich první desce a jasně prozrazuje velké vzory, kapelu Velvet Underground. Po rozpadu se bubeník David Robinson přemístil do úspěšných The Cars, zatímco klávesák Jerry Harrison se stal nedílnou součástí Talking Heads.

No a jaký se Jirkovi zdálo video jako celek? „Na Since Day One se mi fakt líbilo to, že song v každym profilu přesně vystihoval styl ježdění toho ridera. Každej, kdo to zhlídne, určitě nebude zklamanej. Doporučuju si video koupit na DVDčku, protože ta kvalita je nesrovnatelně lepší a váš zážitek to jen a jen umocní. Člověk si navíc může vychutnat různý bonusy, který taky stojej za to. Jediný mínus videa je asi to, že v tý přehnaný dýlce se ztratí spousta dobrejch triků, který by jinde vynikly mnohem víc.“ james brown

martin vichr

zuzana tomčíková

vašek puto mirek tovaryš

honza zajíc

pinďa

pepa rendl

martin černík

BOARD 48 (ČERVEN 2001)

karolína salavcová

Obálku předprázdninového čísla Boardu zdobí David Klos s fs tailslidem na danger zdi na Vyšehradě a za těch deset let co od toho uběhlo, to tady mockrát pokořeno něčím lepším nebylo. Časopis jako vždy otvírají Špekovy dopisy a perly, jeho raná poezie by si určitě zasloužila zařazení minimálně k maturitním otázkám z češtiny. Posuďte sami: Slunce teplo předstírá, zimou v kanclu umírá, Míra, Špekýra...

Spotcheck sk8 lokality je z Chodova, městečka nedaleko KV a Sokolova. Miniprofil má Sucháč ze Stalina, v rozhovoru tvrdí, že ho „serou kundy, co nemrdaj, a lidi, co si myslej, že skejt je sračka.“ Jednostránková lákačka na SPC summer camp do Rakouska slibovala mega slevy na kemp, kapitán Chaos byl tenkrát na Čechy hodnej, a dal nám týdenní pobyt se vším všudy za 400 éček. Sk8 trik vyučuje Lukáš Vlček, popíše ollie a jeho fs i bs variaci. Zajímavý je, že v pozadí týhle sekačky nahoře na Stalinovi je vidět početná partička stojící uprostřed plochy, hrající hakysak. Minireport z bezcelní zóny v Livignu ukázal pár freeride věcí od Martina Černíka a Karolíny Salavcové.

Velký skate rozhovor měl Pepa Rendl z Horažďovic, týpek, co měl hodně najetý skateparky zápodočeskýho a jihočeskýho kraje. V reportáži z Pepsi snow show, která se konala z jara ve Špindlu, je vidět i obří

corner dole na dojezdu v areálu. Tady někde má kořeny oblíbená překážka Spring Sessions. Čerstvý lečo je plný recenzí na novou muziku, her a novinek, dozvíme se třeba, že Richard Skandera začal jezdit za Horsefeathers, Jerry Hsu za Osiris, v Budějovicích vyrostla krytá dvanáct metrů široká minirampa a že Češi jsou Mistři světa v hokeji.

Poslední závod ze seriálu Mistrovství světa ve snowboardingu se konal v Davosu, Martin Černík si tu vylítal v rampě druhý místo. Skate závody v parku v Budějovicích přilákaly davy, byla vidět jména jako Toušek, Mihalo, Rendl, Dvorský a taky malej Matěj Hakl. V Jablonci nad Nisou vyrostl na tu dobu pěkněj skatepark a reportáž si určitě zasloužil. A malej článeček o ježdění v Americe dovez Mirek Tovaryš.

V představovačce fotografů má svůj profil David Turecký, kterej se už trochu posunul a fotí dnes pro Hospodářské noviny. Pak je v Boardu 48 článek o ježdění rodea na kajacích na divoký vodě, dvoustrana hip hop a hard core muziky, graffiti, breakdance, kontakty na shopy, fotogalerie a čau.

david klos

PŘED 10 LETY

SHOPS Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

RECENZE

SUBHUMANS

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

Délka: 15 minut, video by Toy Machine, recenzor: Kopa Jr. Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Firma na skejty Toy Machine se vydala na tour, a to v kompletní sestavě, tudíž je jasné, že z toho nemůže vzniknout nic špatného! Tento patnáctiminutový edit vyšel na Thrasher webu a je volně ke stažení, což je hned první plus videa. Toy Machine není zrovna firma, která by si potrpěla na detaily, a tak rovnou skáčeme do prvního dema této tour, která se odehrává v Las Vegas. Tady hraje hlavní roli Leo Romero, vlastně stejně jako v celém videu. Leo je prostě člověk, který snad necítí bolest a na každém demu to nejvíc zabije třeba transfery do fs feeblu či do fs bluntslidu. K zapamatování je i Johny Layton a jeho vymazlený ss 360 flip přes pyro.

Po Vegas se přesuneme do Phoenixu, kde to vede Colin Provost, který tady slušně vyškolil jak bazény, tak i skatepark. V paměti mi odsud určitě zůstal bs 180 to fakie 5-0 nebo bs 270 do tailslidu od Matta Bennetta. V Albuquerque se k partě připojí ještě Billy Marks a skateboarding je tu hlavně v podání Colina Provosta a jeho poletů z rádiusu, ale co cením, že si zde zaskejtuje i sám majitel firmy Ed Templeton, který ty noseblunty nebo impossibly pořád sází jako zamlada! El Paso je poslední demo zastávkou a také další pokus o sebevraždu v podání Leo Romera, který si tu přes férovou pyro lítá do bs tailslidu, lipslidu, jezdí si grindem do výjezdového banku a nakonec předvede nemožný crooked grind na mega pyramidě do vrchu a může začít autogramiáda celého týmu.

Přichází druhá část videa, a tím je street footage, která vznikla v průběhu tour, když kluci zrovna neměli demo. Tohle je určitě hodně kvalitní část a jsou zde k vidění jak DIY spoty, tak i mega raily a schody. Zmínit je určitě třeba fs flip Billy Markse přes obrovský gap nebo Romerův nepochopitelný fs grind z crazy banku na asi metrovou tyčku. Daniel Lutheran si tu i s rukou v sádře dá shove-it fs grind na hubbě z jedenácti a nakonec tu má opět slovo Leo Romero a jeho triky na nepochopitelných railech.

Následuje outro, kde se dozvíme soundtrack celého videa a taky koho všeho jsme měli možnost ve videu vidět a taky ještě plno náhodných a srandovních záběrů z celé tour, které tuhle část skvěle oživují. Subhumans tour se opravdu povedla a já ji můžu jedině doporučit, protože kluci se na tour rozhodně neflákají a odvádí profesionální práci.

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023

Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645 Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Titty Twister, Denisova 28, Olomouc, 585 226 701

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955

E-SHOPS www.abadon.cz

www.shockboardshop.cz

www.boardonline.cz

www.skatebox.cz

www.e-frog.cz

www.skateshop.cz

www.grotta.cz

www.snowboard-online.cz

www.horsefeathers-store.eu

www.swis-shop.cz

www.megaskate.cz

WHO IS?

BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška K nejmladším redaktorům Boardu rozhodně patří dvacetiletý Tomáš Kopáček z Ostravy.

Skateboardingu se věnuje víc jak deset let, a jak sám říká, už by si bez něj svůj život nedokázal představit.

Momentálně chodí na vysokou školu podnikatelskou v Ostravě, kde se pomalu blíží zkoušky, ale i přesto tráví na skejtu skoro každý den. Když neskejtuje, tak je s přítelkyní Miškou, ženou jeho života! Poslední dva měsíce hodně cestoval se skejtem, byl v Barceloně, Brně, Praze a věnoval se natáčení svého welcome videa pro Theeve trucks. Pořídil si na to kameru za hodně férovou od Kudrny, takže se s tím pomalu učí zacházet a věčně nutí svojí Mišku, aby ho při skateboardingu točila. Volnou chvíli pak věnuje práci na Boardmag.cz a taky tvorbě recenzí a rozhovorů pro časopis Board.

Snowboarďák z kategorie srdcařů, to je rozhodně Pepé Samek. Hory jsou jeho život, ale postupem času se sune i k oceánu, protože ho baví surfovat. Jelikož není pro rider, na tyhle životní styly si musí poctivě vydělávat svou milovanou vejškařinou, ale někdy dělá i prostě zedníka nebo sekáče trávy. Kolem února vyrazil na super freeride report do Arlbergu, ze kterého připravil super reportáž do tohoto čísla Boardu. Pepé se momentálně věnuje léčení svého skoro smrtelného úrazu na prkně, kdy se mu na závěr sezony ve Špindlu sekla hrana a přivodil si těžké krvácení do dutiny břišní. Bohužel za to krvácení mohla slezina a levá ledvina, takže se s těmito orgány musel rozloučit. Důležitý ale je, že žije dál, má chlapáckou jizvu a hrozně se těší do práce a ještě víc na surfa.

FOTO Panker, Peter Mercell, David Blažek, Andrej Žabkay, Joe Krolick, Steven Levas, David Horváth TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Pavel Zelinka, Tomáš Kopáček, Pepé Samek, Michal Brouček ŠOTEK Sviňák sr.

KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588

NA OBÁLCE Po půl hodině usilovné práce s lopatou a koštětem si dává Braňo Mrváň flip přes gap na secret spotě v Praze (foto: Panker Pankerovič).

Veškerou práci na reportáži z pobytu Marka Zápražnýho v Kalifornii odvedl Steven Levas. Tenhle mladej devatenáctiletej fotograf z Encinitas si de za svým snem opravdu poctivě. Aby mohl chodit do fotografický školy, musí si na to vydělávat prací v sendvičárně s názvem Subman. Jinak skateboardingu se věnuje již od svých pěti let, delší dobu koketuje s foťákem, ale poslední rok opravdu na plný pecky. Jinak k jeho nejoblíbenějším místům na ježdění patří Black Box skatepark, protože ho má skoro za barákem. A jestli se chcete podívat, jak mu to jde, můžete na Vimeo.com/16856219 .

Velmi známý a uznávaný americký fotograf a kameraman je Joe Krolick, jehož pár fotek s Ryanem Decenzem najdete v tomto čísle Boardu. Joe se narodil a vyrůstal na východním pobřeží USA v městečku Trenton, ale jen co dodělal školu, vyrazil na cesty a zastavil se až v Kalifornii. Nyní už tu žije víc jak jedenáct let, fotí a natáčí skateboarding a muziku, hodně se věnuje i tvorbě dokumentů. Jeho fotky určitě budete znát z časopisů jako Skateboarder, Skateboard mag, Thrasher nebo TWS, a na legendárních 411 videích měl vždycky strašně moc záběrů.

ročník 17 / číslo 128 / červen 2011 toto číslo vyšlo 25. 5. 2011 příští číslo vyjde 17. 8. 2011 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

MANCHESTER OUT NOW! MORE INFO AT LAKAI.COM

LAKAI LIMITED FOOTWEAR : THE SHOES WE SKATE

MARIANO / FOSTER / CAPALDI / JOHNSON / CARROLL / HOWARD / WELSH / BIEBEL / LENOCE / FERNANDEZ / ALVAREZ / ESPINOZA / TERSHY / HAWK / GILLET / BRADY / JENSEN / lakai.com / redfrog.cz

DANIEL CARDONE WWW.QUIKSILVER-SKATEBOARDING.COM