Board 127

číslo 127 duben 2011 ročník 17 69 Kč 3,29/99 €/SK

BOARD 127

ROZHOVOR VEJCE / ZIRNGIBL / KUŘIL / HORÁK | LEGENDS: HORVÁTH | SPOTFIGHT HORVÁT VS. HRONEK | MUCHACHOS EN ALICANTE | RIP CURL SEARCH STOKA

127

ROZHOVOR VEJCE/ZIRNGIBL/KUŘIL/HORÁK

LEGENDS: HORVÁTH | SPOTFIGHT HORVÁT VS. HRONEK | MUCHACHOS EN ALICANTE | RIP CURL SEARCH STOKA

WATER REPELLENT

ACTION: JASON KENWORTHY

WATER-REPELLENT PERFORMANCE MEETS TIMELESS HOODY STYLE

H2OODY

NIKE 6.0 TEAM KOLOHE . MICHEL . KAI . DUSTY . NAT . EVAN . KOA . IAN CARISSA . COCO . MALIA . MONYCA . LAURA . LAKEY

SOCAL - FRONTSIDE AIR

KAI IN THE

OM .C L R U C IP R T A E R SEE MO

LIVE THE SEARCH

©Jérome Tanon

Check IF> >O in the latest Rip Curl movie

&

THE SLASH - BRIAN HANSEN SIGNATURE MODEL FEATURED IN BLACK / RAINBOW WWW.FALLENFOOTWEAR.COM

„Škola mi nikdy moc nešla, ani žádný kolektivní sporty. Děda byl umělec, táta emigroval, celá naše rodina pořád dostávala od komančů nějakou sodu. Takhle sem žil a všechno bylo šedý. Jednou jsem přišel k takový zídce na Strahově, podíval se přes pletivo a najednou se svět rozzářil.

Takovej božskej úkaz! Partička v pestrym, svítivym oblečení diktovala na bruslích a skejtech na rampě, hecovali se a smáli...

Tím to všechno začalo.“ David Horváth, dvacet pět let aktivního ježdění. Více v článku The Legends na straně 46.

127

9

26

38

52

96

12

74

SKATEBOARDING

46

SNOWBOARDING

18

Test the Best: Pro decks

32

Interview Michi Zirngibl

26

Interview Vejce

38

Interview Roman Kuřil

Jedním z největších excentriků mezi skaters je určitě příbramský lokál Jakub Jarolím alias Vejce. V rozhovoru zjistíte proč.

52

Horvát vs Hronek Po dlouhý době má Petr Horvát fotku v českým časáku, což je velká facka všem haterům, který ho už odepsali.

74

Velký rozhovor čísla patří Romanovi Kuřilovi, jednomu skrytějšímu riderovi, který si prostor v časáku za svůj dlouholetý pozitivní přístup k ježdění určitě zaslouží.

Muchachos en Alicante Užít si teplíčka, schovat se před zimou, tak to byl přesně cíl podzimní cesty dvojky Lesko/Molec.

82

Horsefeathers Best Trick

94

Miniprofil: Adam Zvada

ENTERTAINMENT 12

Darwins theory: Electric brýle Ač se to nezdá, i sluneční brýle mají vývoj.

Módní trendy se sice pořád točí v kruhu, ale technologie jde mílovými kroky kupředu.

14

Riders news

20

Test the Best: Lifestyle shoes

60

Rip Curl Search – Stoka

24

Business news

66

Český dřevo

46

Legends: David Horváth

96

Coming soon – Petr Horák Absolutním killerem týhle snb sezony je Horis, a tak je nám ctí mu udělat čtyřstránkový Coming soon. A on vlastně už ani není Přijde brzy, on už tady je!

Jedna ze zásadních postav board sports kultury poodkreje detaily svýho života s deskou.

80

Ispo

100 Moment 106 Soundtrack: TWS In Color 110

Před 10 lety: Board 46

112

Who is?

2000

Značka Electric byla založena v Itálii partičkou kolem Kipa Arnetta, který pak po mnoho let zůstal i hlavním designérem firmy. V začátcích Electric na trh dodávalo kolem 7 různých designů brýlí a v jejich teamu byla jména jako Peter Line, Andreas Wiig, Bam Margera, Ozzie Wright nebo Dave Rastovich. Model na fotce nese

označení Electris a vyráběl se ve čtyřech barevných provedeních. Ač většina brýlí té doby ještě používala umělé panty, tento model byl osazen ocelovými flex panty, které výrazně prodlužují životnost. Na obchodech se tento modýlek dal sehnat od roku 2001, kdy se firma začala distribuovat i u nás, a to za 1.790 Kč.

ELECTRIC 2011

Za jedenáct let působení na trhu udělali Electric obrovský krok kupředu. V nabídce mají nyní víc než čtyřicet designů slunečních brýlí, kolekce se rozšířila o nespočet snowboardových a motokrosařských brýlí, a v poslední době začali vyrábět i brýle dioptrické a doplňky v podobě oblečení a batohů. Stejně jako se zvětšovala nabídka, tak bobtnal i team. Z původní desítky profíků, z nichž většina s Electricem zůstala dodnes, se parta mnohonásobně nafoukla a na seznamu se

objevují například jména jako Iikka Backstrom, Jamie Anderson, PLG nebo Dennis Garhammer. Model brýlí na obrázku nese označení Hoi Inc, je velmi populární a seženete ho ve čtrnácti různých barevných kombinacích obrouček a skel. Rám je vyroben z grilamidu, skla jsou polykarbonátová, panty ocelové a zesílené. Cenu stanovili na 2.790 Kč a povzbudivá pro všechny je země původu – Made in Italy. Více na Electricvisual.com.

13

RIDER‘S NEWS

Jaro se pomalu šine do dveří a s ním nastává u Petera Mercella skateboarding na plné pecky. Ve volném čase se pak spolu s Grind crew, což je Molec, Quix a Jago, stále snaží makat na projektech, díky kterým by měl skateboarding v jejich rodném městě Zvoleně jen vzkvétat. Za sebou už mají úspěšnou opravu skateparku a nyní dřou na secret hale s minirampou.

Po dotočení klipu Zlomený žebro kapely Fullcontact live band se Michal Bíša naplno vrhnul do závodní sezony, ve které se mu v jeho juniorský kategorii zadařilo a několikrát vyhrál. První flek mu připad i na Volcom Peanuts Butter, a tak postoupil do finále do Laaxu, kde by případný úspěch znamenal let na světový fajnl v Améru.

Držíme palce!

Letos se Aleš Zeman rozhodl podniknout na závěr zimy stylovku a vypravil se na trip do mekky freeridingu na Aljašku. Vůdcem smečky je Robin Kaleta a dál je parta vlků tvořena Filipem Pasekou, Martinem Lucukem a v průběhu se k nim připojí ještě nejlepší český alpský lyžař Ondra Bank. Za kameru se postaví Martin Vrbický a za hledáček fotoaparátu zkušený Vítek Ludvík. Díky podpoře firem jako Millet nebo Hudy sport budou mít k ruce sněžný skůtry a chystají se taky campovat na ledovcích a šlapat, aby byli ve správný čas na správných místech.

14

Na konci letošního června proběhne již po čtvrté Quiksilver Czech And Slovak Surfing Championship nebo-li MČR v surfingu. Závod se bude opět konat v jedné z nejlepších surfařských lokalit v Evropě, ve francouzském Seignosse, a to v termínu 27. 6 – 1. 7.

V Atlantickém oceánu si to mezi sebou rozdá stále se rozrůstající partička riderů, kteří jsou během roku rozeseti po celém světě, respektive na místech, kde jsou vlny. Schválně jestli letos opět vyhraje Klvaňa nebo Černík. Přijeďte se podívat, můžete využít i zájezdového autobusu s odjezdem z Prahy. Více na Surfchamp.cz.

Filip Gutwirth měl ke konci zimy velkej šrumec. Nejen že musel a stále musí věnovat dost času přípravě na maturitu, ale ještě objel fajnl Čtyřčtyřky a Snowjam.

To vše za stálýho popíjení rumu, což dělaj všichni členové Rum Gang partičky povinně.

Mrkněte na jejich ofiko stránky na FB.

Začátkem března byli Tomáš Kopáček, Matěj Bujnoch, Ota Veselka, Cyril Vltavský a Filip Hrubeš v Barceloně, s úmyslem pěkně se rozjezdit po zimě, natočit a nafotit něco pro sponzory. Byl to pecka týden, svítilo jim sluníčko, akorát se odehrálo pár šlamastik. Tak nejdřív jim někdo ukradl půjčenou zrcadlovku a pak Matěj ztratil peněženku i se všemi doklady! Nakonec se to ale vše vyřešilo a byl to pro ně skvělý začátek sezony.

Celkem zajímavýho sponzora sehnala Maťa Molnárová, a to středisko ParkSnow Donovaly. Je to pro ní víc než výhodný, protože v resortu je shapery pravidelně udržovaný park, a navíc to tam má půl hoďku od baráku. Trošku nevěry homeresortu předvedla Maťa hned v únoru, když vyrazila do HF Parku na Planai, kde spolu se Zájou a TT nafotila nějaký fotky pro Horsefeathers. Jinak za největší úspěch posledních dvou měsíců považuje uspořádání vydařenýho Snowgirls campu.

RIDER‘S NEWS Většinu letošní zimy strávil Samuel Löwy v Tošovicích, kde se staral o místní park, a byl to v pravdě boj. Čtyřikrát park udělali, čtyřikrát přišla obleva, nicméně se však povedlo uspořádat dva závody, Hei cup a Teenage Rampage, contest pro ridery do devatenácti let.

Pořádala ho firma Ocean & Earth, která ve světě jede stejnej model závodu už víc jak třicet let. V současnosti už v Tošovicích kvetou bledule, takže se Sam přemístil s partou do Livigna, kde natáčí záběry pro svého sponzora Meatfly.

David Kalina se kromě ježdění závodů Game of skate věnuje i natáčení a některé jeho triky jste mohli vidět v nedávné době na Boardmag.cz. V současnosti se chystá na hardflip z třinácti schodů v Kobylisech a věnuje se taky přípravě na první závody ČSP.

Před pár dny se Maxim Habanec vrátil z tripu po Španělsku, kde byl na čtrnáctidenní tour s Quiksilverem. Nebyla to žádná flákárna, poctivě se jezdilo, točilo do připravovaného EU videa a dělaly fotky na reklamu na sezonu 2012.

Velký zlepšení formy s alkoholem v krvi předved Honza Kaňůrek u našich slovenských bratrů. Začalo to prvním kolem slovenského poháru na Donovalech, kde se mu moc nedařilo, ale o to víc to rozjel na after party. Celá slovenská špička se na druhý den přesypala, ve stavu nepopsatelném, na nedělní závod na Košútku. Zde Kaňůs dokázal s vopičkou na zádech zajet i majstra slovenska Maťo Matyse. Týden na to se už střízlivý Kaňůsek opět ukázal na Slovensku, tentokrát na Big Air v Kremnici, kde to zabil dalším prvním místem. Nyní už se fláká ve švýcarském Laaxu, kam vyrazil na celý duben.

16

Velkej metal předvedla Iveta Kolegarová na Číhalce na Metal Attack. V tréninku se jí dařilo super, ale v závodě se vostře zrakvila.

Nejen že si vyhodila rameno, který ji minulý rok operovali, ale urvala si přitom kotvičky, co jí to držely, a navíc si ještě zlomila kost. Takže momentálně čeká na reoperaci a má zákaz ježdění.

Kr3w clothing team pro Českou a Slovenskou republiku se představuje ve složení Pepa Tipanic, Lukáš Cína a Rišo Tury, což už samo o sobě je parta talentů jako hrom.

Velký eso je navíc ještě v záloze, a tím by neměl být nikdo menší než jeden z nejlepších slovenských riderů, který se momentálně nachází v USA, kde natáčí profily a fotí fotky pro své ostatní sponzory. Takže buďte ve střehu, vražedné video týhle partičky by se již velmi brzy mělo objevit na vašich monitorech.

Noční photoshooting v Děštný má za sebou Štěpán Kopáček. V místním parku to rozbalili lokálové spolu s partičkou ze sousední Číhalky a polítali na 13metrovym skoku a pár dalších překážkách nasvícených halogenama a rolbou. Progres se konal od šesti večer až do půlnoci, a zdaleka se nestihlo všechno, co měli v plánu. Jestli sníh vydržel, mělo by se v těchto dnech fotit podruhý a na report se můžete těšit velmi brzy.

Závěr sezony, jak má být, to si určitě říká Baša Števulová. Právě totiž odlítla do USA, kde jede poslední velký závod sezony Roxy Chicken Jam, a hned odtamtud s ostatníma holkama přejíždí na Miss Superpark do Keystonu, kde se bude jezdit na nejhustších překážkách.

Nicméně už i Baša cejtí, že má sněhu dost, a nemůže se dočkat letního surfingu.

RIDER: D. PLATANOV / FOTO: PETR MARCELL

SPOT DECK

SKATEBOARD TEAM : DANIIL Platanov / LUKÁŠ Hutter TOMÁŠ Javůrek / ADAM Pelc JIRKA Bulín / TOMÁŠ Pech ALEŠ Binder / MARTIN Nenkovský TEREZA Kremlová

KILLMISTER DECK

W W W . M E A T F LY . C O M

PRO MODELS Almost Chris Haslam

Blind Ronnie Creager

Darkstar Greg Lutzka

Chris Haslam je bezesporu jedním z nejoriginálnějších jezdců planety, což dokázal nejen ve videích Almost Round Three nebo Cheese and Crackers. Tenhle člověk prostě dokáže odjet, cokoli si zamane, ať už je to jakkoli nemožný, a tak není divu, že už roky úspěšně spolupracuje s firmou Rodneyho Mullena Almost. Chrisův novej pro model ze série Mammoth vyrobenej technologií Resin 8 se prodává v šířce 8.25 palce a seženete ho za 1.890 Kč.

Jméno Ronnie Creager je na technický scéně opravdovým pojmem a jen málokdo v jeho letech dokáže pořád s takovou lehkostí vracet tak náročný triky jako on. Ronnie je už pořádnou partu let členem týmu firmy Blind skateboards, z jejíž produkce je i tahle představovaná deska s názvem Communist party. Ta je neobvyklá hlavně tím, že se skládá ze šesti vrstev kanadskýho javoru a jedný vrstvy triaxiálního sklolaminátu. Šířka je 8 palců a cena 1.890 Kč.

Greg Lutzka je sakra dobře seřízená mašina na triky, což potvrzuje na všech závodech, kterejch se účastní. Jeho dvěstěsedmdesátky do všeho jsou ozdobou každýho contestu, a i na streetu to stojí za to. Po odchodu z Almost skateboards se Greg usadil u Darkstar wood, z jejichž produkce pochází i lehká deska Rabid Animal o rozměru 8.1 palce za cenu 1.890 Kč.

Ambassadors Lukáš Daněk

Creature David Gravette

Enjoi Jerry Hsu

Po desce Tomáše Stejskala se česká firma Ambassadors rozhodla vydat i další pro model.

Jeho majitelem se stal Lukáš Daněk, kterej se loni po ošklivym zranění kolene dokázal vrátit v plný síle a vybojovat titul mistra ČR. Prkno s designem Lukášova oblíbenýho zpěváka Michaela Jacksona seženete v šířkách 7.75, 7.785 a 8.0 palců za cenu do tisíce korun.

David Gravette je jeden ze skejtrů, který se nebojej a jdou prostě do všeho, o čemž jsme se mohli před pár lety přesvědčit i na Mystic cupu.

David je vysoce produktivní, pořád cestuje, natáčí a fotí, takže není divu, že mu u jeho dlouholetýho sponzora na skejty, firmy Creature skateboards, už nějakou dobu vycházej signature desky. Tahle nová ze série Last Laugh se vyrábí v rozměru 8 palců a je k mání za 1.890 Kč.

Profil Jerryho Hsu na loni vydanym Emerica videu na 100 % viděli všichni z vás. Mistr ježdění na switch, člen recesistický party Tiltmode Army ze San Jose a člověk, kterej si skateboarding vždycky užíval naplno, jezdí na deskách značky Enjoi, z jejíž nabídky pochází i skejt ze série Friendship, kterej se v rozměru 8.1 palce prodává za 1.890 Kč.

Někdo chce mít v garáži fábku a někdo bávo. No a úplně stejně to funguje i na skejtovym trhu. Každej prostě nechce jezdit na blanku nebo desce, kterou pak vidí na každym rohu. No a právě od toho jsou tu pro modely, jejichž zástupce jsme si vybrali do našeho dnešního přehledu.

Flip Arto Saari

Citystars Kareem Campbell

Zoo York Chaz Ortiz

Jeden z nejzajímavějších přestupů loňskýho roku byl návrat zabijáka zabijáků Arta Saariho od Alien Workshop k Flip skateboards, kde natočil asi nejzásadnější party svý skejtový kariéry, dodnes už legendárních videí Sorry a Really Sorry.

Taková událost se samozřejmě musela oslavit i pro modelem, jenž se vyrábí v rozměru 8 palců a seženete ho za 1.890 Kč.

Každej, kdo někdy přičuchnul k hraní Tonyho Hawka, se setkal se jménem Kareem Campbell.

Tahle legenda světovýho skateboardingu původem z Harlemu v New Yorku je profíkem už od roku 1992. Už pěknou řádku let si jede svoji firmu Citystars, která mimo jiný vychovala třeba Paula Rodrigueze nebo Mika Taylora. Kareem je v současnosti jedinym profíkem týhle firmy a jeho modely se vyráběj v šířkách od 7.625 až 8.125 za cenu 1.050 Kč.

Po výkonech sedmnáctiletýho vraha Chaze Ortize na Street League a velkejch závodech obecně se nikdo nemůže divit tomu, že je už v jeho věku uznávanym profíkem. Na svoji desku s názvem Insignia u značky Zoo York o šířce 7.5 palce si vybral jednoduchej design inspirovanej baseballem, kterej můžete mít doma za cenu 1.890 Kč.

Hype Mike Barker

Santa Cruz Nilton Neves

Real Dennis Busenitz

Profík firmy Hype Mike Barker je skater z Los Angeles, kde mimo jiný vyrůstal s Paulem Rodriguezem, Mikem Taylorem nebo Spankym. Za zmínku stojej třeba jeho party na videích Forecast, This is my Element nebo Hype Believe promu.

Deska v barvě jako na obrázku je osmička, v jiný barevný kombinaci se vyrábí jako 8.125, přičemž obě stojí 1.050 Kč.

Klasická skejtová firma Santa Cruz má v týmu i brazilskýho pohodáře Niltona Nevese, kterýho jsme už nesčetněkrát mohli vidět i v Praze na Mystic cupu, kam vždycky rád se svojí partičkou dorazí. Nilton si pro svůj pro model vybral šířku 7.9 palce a v Čechách ho seženete za 1.890 Kč.

Dennis Busenitz je u Realu profíkem už fakt dlouho a za tu dobu byla vyrobena velká spousta jeho signature skejtů. Novej model jednoho z nejrychlejších skejtrů světa a vítěze letošního ročníku prestižního závodu Tampa Pro seženete v šířce 8.06 palce za cenu kolem 1.590 až 1.690 Kč.

19

Kr3w Grant Firma Kr3w, která je známá hlavně výrobou oblečení, se rozhodla do světa vypustit i edici bot pro volnej čas. Představovanej model je ušitej z pravý kůže a podrážka je vyrobena z materiálu, jenž zaručí pohodlí i při delší chůzi. Pata je samozřejmě vybavena tlumením nárazů a Grant pořídíte za 3.000 Kč.

Nike 6.0 Braata Model Braata z produkce Nike 6.0 jsou lehký, stylový a pohodlný botičky, který jistě oceníte při zewlingu po městě a ostatních letních aktivitách. Vyznačujou se hlavně čistym designem, extra měkkým došlapem, vysokou odolností a v týhle verzi ze zpevněný textilie byste je na krámech měli sehnat za 1.590 Kč.

Osiris Caswell VLC

DVS Rico CT

Jeden z nejstylovějších modelů v nabídce značky Osiris má jméno Caswell VLC. Už z názvu je patrný, že se jedná o pro model recesisty Caswella Berryho, kterej si nechal nadesignovat jednoduchou a funkční skejtovou botu posazenou na klasickou vulkanizovanou podrážku.

Maloobchodní cena týhle chill botky je 1.690 Kč.

I když je model Rico CT navrženej spíš jako vycházková bota, má v sobě Bruise control, neboli systém tlumící nárazy paty. V takový botě můžete doskejtovat třeba do divadla, odkud vás díky jednoduchýmu designu, kterej se prodává hned v jedenácti barvách, určitě nevyhoděj.

Cena za tuhle stylovku je 1.590 Kč.

Puma Suede Archive Na naší skejtovou scénu letošním rokem nastupuje značka Puma, jejíž klasickej model Archive byl uveden už v roce 1968. Tahle bota, původně určená na hraní basketbalu, se ale záhy stala velice oblíbenou i pro nošení na ulici. Nový provedení se spoustou výchytů z ní dělá výbornou botu na pohodlný každodenní nošení, ale i na aktivní pohyb. Cena je 1.990 Kč.

LIFESTYLE SHOES

Prouzkoumali jsme trh s botami a připravili pro vás výběr pohodlnejch šůzek, který většinou nejsou určený přímo na skateboarding, ale spíš na takovéto pouliční zewlováníčko. Prostě jsou to takový jednoduchý stylovky, kterými nikdo z vás určitě nepohrdne...

Quiksilver Vista Značka Quiksilver se už pár let zabejvá i výrobou bot. Jedním z jejích modelů je Vista, což je bota, na který najdeme kombinaci látky a kůže v provedení, za který byste se nemuseli stydět ani při cestě někam za kulturou nebo na maturu. Samozřejmostí je vulkanizovaná podrážka zaručující vysokou ohebnost a pohodlí. To vše za cenu 1.950 Kč.

Rip Curl Transit Vulca 2 Jednoduchá streetovka značky Rip Curl nese název Transit Vulca 2. Za ním se skrejvá pohodlná a pěkně ušitá šůzka z kvalitní textilie na jednoduchý vulkanizovaný podrážce s tlumící pěnou na patě. Tahle bota se určitě hodí nejen na chill po surfování a seženete jí za 1.799 Kč.

Fallen Coronado Nová bota Tommyho Sandovala u Fallen dostala jméno Coronado. Jedná se sice o model dělanej pro skateboarding, ale na první pohled je vidět, že na běžný nošení po městě se hodí více než dobře. Bota razí heslo „V jednoduchosti je síla,“ a spojení kvalitních materiálů s vulkanizovanou podrážkou vás jistě nezklame. Pokud si na letošní jaro vyberete tyhle Falleny, připravte si 1.750 Kč.

Vans Old Skool Old Skool je jedním z všeobecně nejznámějších modelů firmy Vans. Bota naprosto ideální na venkovní flákání je posazena na léty prověřený vaflový podrážce a seženete jí ve spoustě různejch barevnejch a materiálovejch kombinacích. Old Skool byl na trh uveden už v roce 1978 a zajímavostí je, že se jedná o první model s dnes už klasickou vlnou na boku. Tuhle legendu od Vansu koupíte za 1.490–1.690 Kč, a to podle typu použitejch materiálů.

21

RIDER‘S NEWS

Svůj skateboarding poctivě zaznamenává Jakub Jiruška, a to na různé kamery, foťáky, a dokonce i na mobil. Točí se s partičkou na iPhone, z čehož by mělo vzniknout nějaký větší video na internet.

Nechme se překvapit!

Red Dragons dostali novou várku čerstvýho masíčka. Tým rozšířil Pepa Košťál ze Žďáru nad Sázavou. Pepu už jsme na stránkách Boardu taky několikrát zachytili, především kvůli jeho progresu, a tak doufáme, že v tom bude zdárně pokračovat a dělat tím radost sobě, nám i vám.

Do skateboardingu začal opět hodně šlapat Lukáš Daněk, kterej má v plánu letos natočit svůj životní part. Krom toho se chystá objet nějaký závody světovýho poháru a taky na Adidas Clash do Berlína a Far’n high contest do Paříže. Třešinkou před létem by pak měl být trip směr někam do bývalý Jugoslávie.

Pěkný chvíle zažil Juraj Vartík v Barceloně, kam s kamarády vyrazil díky soutěži b.o.s.s., a přivezl si odtamtud i několik záběrů do připravovaného Supra welcome videa. V současné době se věnuje točení na Slovensku a chystá se taky pochytat záběry v Praze a ve Vídni. Mimo Supra CZ začal nově reprezentovat Hoity-Toity.

Skejt parta kolem Streetmarketu se byznysu rozhodně nebojí. Nově v jejich distribuci najdete populární značky Supra footwear a Kr3w denim a také Converse skateboarding. Samozřejmě nechybí široký výběr Nike SB s modely jako Vulc Rod, Janoski Mid nebo Koston, a Adidas Skateboarding s botkami jako Ronan či Adi-Ease. SM skate hardware si stále drží příznivou cenu desek včetně gripu za 890 Kč a kluci plánují nové designy a rozšíření nabídky o kolečka, šroubky a tak. K tomu všemu se přidávají distribuce značek Citystars, Hype!, Blueprint, Stereo, Ace a dalších. A navíc SM otevírá kamenný obchod v Českých Budějovicích na adrese Rudolfovská 1, o který se bude starat známý skater Matěj Hakl se svým bráchou.

22

Hnusný počasí využil Janko Mihala k premiérové návštěvě Barcelony s partičkou Mrváň, Gajdoš, Vartík a další, kde spolu s fotografem Csáderem a kameramanem Macem makali na fotkách a záběrech. Jak sám potvrdil, některý ty spoty na videu vypadaj o mnoho jednodušejc, než tomu ve skutečnosti je. Po návratu zpátky domů zjistil, že rodiče jsou pryč, a tak uspořádal celkem velkou privat party u příležitosti oslavy svých 18 narozenin.

Stylový závěr sezony si dává i Lucka Zábranská, která s partičkou brašek vyrazila směr Breckenridge jůesej. Pohodu jí musíme všichni přát, určitě si jí zaslouží, dyť letos obhájila již třetí titul mistryně ČR ve freestyle snowboardingu.

Zima není v našich klimatických podmínkách nic příjemnýho, a tak se Matěj Hakl, Arnošt Ceral a zbytek Horsefeathers international teamu ve složení Bastien Marlin a Moritz Rech vydali na pár týdnů do Malagy. Tohle španělské město navštívilo v poslední době hned několik teamů a pořád jsou zde objevovány nové a nové spoty. Na věci, na které kápne HF team, se budete moct podívat v některém z příštích čísel Boardu.

T E R RY K E N N E DY S I G N ATU RE S H O E THE SOCIETY MID IN BLACK SUEDE // SUPRAFOOTWEAR.COM

24

BUSINESS NEWS

Nugget bunda technického rázu s názvem Procop je ideální do nepohody jarního počasí. Má kompletně podlepené švy, výšku vodního sloupce 3000 mm a dýchatelnost 3000 g/m2, přičemž funkční zipy se zátěrem a větrání v podpaždí jsou samozřejmostí.

Můžete volit mezi čtyřmi barevnými kombinacemi, všechny za cenu 2.490 Kč.

Lahůdka od firmy Supra, střední pro model Society mid od Terry Kennedyho.

Tato bota má velice specifický design paty, který vám dá pohodlí a volnost nohy pro technický skateboarding, ale zároveň i podporu kotníku pro náročnější terén. Easy na obouvaní a zouvání, materiál boty je semiš a podrážka vulkanická. Pořídíte za 2.490 Kč.

Sluneční brýle Super Method v sobě snoubí klasický design značky Smith s její kvalitou. Karbonová TLT skla jsou odolná proti nárazům a poškození, a zároveň poskytují nezkreslený a čistý výhled. Obroučky jsou z recyklovatelných materiálů. Jsou to prostě stylové, skvěle padnoucí brýle s velkým výkonem. Za patnáct kil great bargain!

Dámský báglik Prom od firmy Dakine musí zaujmout každou slečnu. Pěkný design v sobě ukrývá foch na 14palcový notebook, organizér na tužky a doplňky, kapsu na lahev s vodou a termo kapsu na lahev s čajem. Při zamračených dnech využijete kapsu na sluneční brýle a úsměv na tvář vám vrátí pomyšlení na cenu, která je 1.570 Kč.

Nová sezona je tu a Rip Curl opět přišel se svým bestsellerem. Kotníčkové boty jsou stále v kurzu. Tyhle mají navíc přidaný pěnový polštářek v podrážce pro větší pohodlí a stylové zapínání kolem kotníku. V nabídce jsou dvě barevné kombinace a boty jsou k dostání za 1.699 Kč.

Jarní vítr ve vašem šatníku by vám do něj mohl přinést pěkný Horsefeathers svetr pruhovaného designu s názvem Transfer. Je vyroben z 50% bavlny a 50% akrylu, na trhu jsou 3 barevné variace a cenu výrobce stanovil na 1.790 Kč.

Hledáte-li unikátnost, neměli byste si nechat ujít tyhle stylový Kr3w džíny, pro model Jim Greco. Každýho pořádnýho pankáče musí zaujmout úzký střih rovných nohavic s 1 % stretchového materiálu. Cena odpovídá stylu, 2.150 Kč.

Pánská bunda od Horsefeathers s názvem Dingo je ten správný styl na letošní jaro.

Díky 2k/2k vodnímu sloupci a prodyšnosti v ní přečkáte všechen zmar a hlavu si přitom zakrejete nastavitelnou kapucou.

Až vysvitne, oceníte při rozepnutí síťovou podšívku, prostě technická bunda, jak má bejt. K dostání v šesti barevných kombinacích za 2.390 Kč.

Neonacistická symbolika je už pár let poměrně průhledná. Týpek s číslem 18 (AH) nebo 88 (HH) je v dnešní době průsvitnej jak plátek šunky z Tesca. Firma Horsefeathers využila v letošní jarní kolekci datum svého oficiálního vzniku k píchnutí do vosího hnízda. 89 jinak také HI je dost jasným poselstvím stejně jako doprovodný slogan „One step ahead of Nazis“ Heslo tedy zní: Čechy skaterům, ne náckům!

Jarní bunda by neměla chybět na žádném věšáku. Můžete ji na sebe hodit, ať už jdete do školy, do práce, nebo si zajezdit.

Tuhle bundu od Rip Curl charakterizují čtyři slova – voděodolnost, prodyšnost, sbalitelnost a lehkost. Ochrání vás před deštěm i větrem, a když vyleze sluníčko, sbalíte jí jednoduše do pytlíku. Navíc díky moderním barevným blokům budete mít styl. Pořídit si ji můžete ve dvou barevných provedeních za 1.699 Kč.

Dopřejte si maximální komfort při poslouchání se Skullcandy. Horní část sluchátek Icon Soft je vybavena stylově zpracovanou, pohodlnou výstelkou, díky níž skvěle drží na hlavě a neomezuje v aktivním pohybu. O dokonalý zvuk se postarají dva 30mm reproduktory. Kabel sluchátek je vybaven nylonovým opletem a 3,5mm jackem potaženým zlatem.

Zabudovaný mikrofon je kompatibilní s iPhone a Blackberry. Cena 999 Kč.

Streetový batoh Lucas od firmy Ogio má stylový design, kvalitní zpracování a příznivou cenu. Vyztužený prostor pro notebook, speciál kapsa z jemného materiálu pro elektroniku a různé cennosti, nechybí ani úchyty na skateboard a spousta kapes a dalších vychytávek pro lepší organizaci tvých věcí. Komfort při nošení dodávají super pohodlné popruhy na ramena, objem 27,8 litru a cena 1.299 Kč.

Nikolas Tušl

backside 5050

Nugget SK8 team Nikolas Tušl Marek Kocák Marek Prokeš Adam Lukas Aleš Bubla Batnasar Gambaatar Pepa Tipanic

Nugget Bike team Damjan Siriški Tomáš Kondělka Petr Kaplan Marian Klimeš

Procop 2.490,-

Explorer thin 1.550,-

Nugget spring collection 2011

www.nugget.cz

Pamatuju se, že poprvý sem tě zaregistroval v kómatu na nějakejch závodech v Příbrami, či kde. To byly asi časy pořádnýho skate, chlast a rock‘n‘rollu.

V době, kdy kluci v Příbrami začali pořádat první závody, mi mohlo bejt tak šestnáct, možná sedmnáct.

V Příbrami byla velká parta skejťáků a jezdili jsme spolu po všech možnejch závodech. Jednou se parta rozhodla, že se jede do Strakonic na závody. Hrozně jsem s nima chtěl jet, protože jsem zatim jel jen lokálky u nás. V pátek byla kalba, ze který mě odnesli domů, a asi za tři hodiny jsme jeli směr Strakonice.

Kocovina mě namotivovala k vystřízlivění a vyhrál jsem poprvý v životě skejtovej závod. Dostal jsem pohár, pět tisíc vočí a novýho skejta. Strašně jsme pili a pak jsem na jedný diskotéce začal svlečenej tancovat na stole s tim pohárem. Jelikož jsem při tom dámy poléval pivem, místní ochranka mě zbila jak řešeto. Pak mě chtěli sebrat policajti cestou na vlak za potulku, ale naštěstí jsem měl ten pohár, tak jsem jim mohl vysvětlit, že jsem včera vyhrál tenisovej turnaj a slavim.

Měl si v mládí na výběr z vícero možností směru života, nebo to byla jednosměrka ke skateboardingu?

Co se sportů týče, tak jsem toho vyzkoušel poměrně dost. Chodil jsem na hokejovou základku, a tak jsem byl už od první třídy hokejový golman. Bavilo mě, že do mě ostatní střílej pukem. Zkoušel jsem karate, od kterýho jsem se dostal k boxu, kickboxu a nakonec k fullcontactu, což je takovej hloupej pseudosport, kdy se dva lidi bijou v kleci. Holil jsem si hlavu na tři milimetry a měl jsem dvakrát zlomenej nos. Souběžně s tim jsem si nakonec ve čtrnácti tajně koupil ojetej skejt za peníze, který mi máma dávala na obědy a za který jsem si měl koupit nový boty do školy. Pak jsem se do měsíce vysral na hokej i všechno ostatní a trávil jsem osm hodin denně skejtováním.

Pamatuješ si na svý první ollie?

To víš, že jo, to si pamatuju úplně přesně. Bylo to na kopci, kterýmu se v Příbrami říká Čerťák, a byl tam takovej malej mramorovej plácek, kde stávala socha Klementa Gottwalda. Chodil jsem tam jen ráno a večer, když tam nikdo neskejtoval, protože jsem se styděl.

Do parku jsem prvního půl roku vůbec nepáchnul, protože jsem měl respekt z kluků, co tam jezdili. Třeba z Fazekaše nebo Štilce. Ještě dřív než ollie jsem se ale naučil fs shove-it.

VEJCE JAKUB JAROLÍM text: Radek, foto: Petr Bezruč

Vejce je typ. Narodil se, když vybouchl Černobyl. Je tomu právě deset let, co začal skejtovat, a pořád ho to dost baví.

V roce 2008 vyhrál Český skateboardový pohár a všechny peníze, co mu dali, propil.

A tak mu zbyl jen diplom, a ten si navíc polil pivem, takže nejde přečíst. Jakub jezdí za Snowbitch.cz, Fallen, Hubba a Almost.

trik, který nebyl v plánu, grind na přítlačáku v berlíně

27

Myslel si někdy po prvních letech ježdění a prvních úspěších, že by si moh bejt nejlepší, stát se profíkem?

Můj skateboarding i moje „závodní kariéra“ byly od začátku vrženy do totálního punku. Před deseti lety mě ani nenapadlo, že bych se skateboardingu mohl věnovat nějak seriózně a mít z toho i něco víc než dobrou zábavu a odřený kolena. Po pár letech jsem ale začal fungovat a dostal jsem možnost na sobě zamakat, zkusit si, jaký je to věnovat se ježdění na sto dvacet procent. Vzali mě do evropskýho teamu Word skateboards jako amatéra, což byla skvělá, i když krátká zkušenost. Později jsem začal jezdit za Snowbitch.cz, což mi zase otevřelo další dveře.

Podařilo se mi se určitou dobu živit jen skejtem a jsem rád, že jsem si vyzkoušel, že to opravdu funguje, když si za tím jdeš. Žiješ si sice v takovym polocikánskym rytmu, ale pro někoho, kdo je mladej a neni zlatokop, to může bejt příjemný.

A kdy si přišel na to, že to neni o tom bejt profíkem?

Tak na to přicházim znovu a znovu pokaždý, když si jdu zajezdit s lidma, jako je Fazekaš, a blbnem ve skateparku do tmy jak malý děti nebo když se sejde parta na Štvanici.

Přicházim na to taky s Václavem Vaškem, když si dáme pár piv a popojíždíme v bazénu.

Měl si někdy chuť se na to vykašlat a přestat jezdit?

Nikdy jsem se nechtěl vykašlat na skateboarding, ale párkrát jsem se chtěl totálně vysrat na závodění, sponzoring a podobný stresový faktory. Když jsem se odstěhoval do Plzně, odešel jsem do Peace skateboards a říkal jsem si, že by bylo lepší se vysrat na sponzoring a jen jezdit. Pak jsem ale potkal fajn lidi jako třeba Míru Volfa a podobně, který mi ukázali, že spolupráce sponzor-jezdec je fajn, když si k sobě lidi najdou cestu.

Při pohledu na fotky, co jsi do rozhovoru nafotil, si hodně lidí asi řekne, že děláš věci jinak. Necháváš se vůbec něčím inspirovat?

Můj velký inspirační zdroj je Daniel Nekonečný. Líbí se mi ty prskavky a taky tygři, delfíni a černošky.

pooljam zajímavé plzeňské skulptury vzdáleně připomínající vejce

bs 5-0 pod mostem v berlíně

A na ten přítlačák v Berlíně, na to jsme tady čuměli s votevřenou hubou. To by do tebe nikdo neřek. Musel si se do triku přesvědčovat?

Ten den, kdy fotka vznikla, bych čekal, že spíš vyfotíme Godzilu, UFO nebo Yettiho než grind ze schodů. Byl jsem se slečnou Ká a autorem fotky Petrem Bezručem na výletě v Berlíně. Bylo to v listopadu a furt chcalo, a proto jsme se rozhodli opít se. Druhý den ráno jsme šli na bleší trh koupit si nějaký neužitečný krámy. Před barákem mi Ká povídá: „vem si skejta, třeba si budeš chtít zajezdit“.

Přišlo mi to jako blbost, ale nato říkám Bezručovi: „vem si foťák, třeba něco vyfotíš“. Tak jsme si ty cajky náhodně vzali a asi po padesáti metrech jsme potkali nejlepší rail.

Ani jsem se moc nemusel přesvědčovat, ale za to jsem se pětkrát převěsil přes tu zeď jak špinavý prádlo. Pak jsem se musel umejt v louži, protože jsem byl celej od bahna.

Mimochodem Petr Bezruč fotí perfektně!

29

Který jsou vůbec tvoje nejoblíbenější triky?

Trikotrick a taky mám rád různý kotrmelce a věci, co dělá Ivo Prášek.

Nemůžu nevzpomenout, jak si byl předloni v Portugalsku a ze spárů policie tě zachránila fotka v Boardu. Cestuješ se skejtem rád?

Se skejtem cestuju fakt rád a historka, kterou jsem nakrmil portugalské četníky, patří k těm zdařilejším.

Board zafungoval líp než pas, přestože jsem byl nejšpinavější člověk v Lisabonu. Momentálně jsem v Asii s velkym A a skejta mam v batohu. Když se prodíráme džunglí, tak nadávám, že ho s sebou musim nosit, ale když pak potkáme někde kousek asfaltu i lehké projetí k odreagování za to stojí. Co za to ale fakt stojí, jsou místní obrovský šváby. Některý jsou velký i 10 centimetrů, ale naštěstí máme doma gekony a gekoni ty šváby žerou. Čtenářům prozradíme, že si v Indonésii se svou přítelkyní a děláte tam nějaký vědecký výzkum. Našel už sis tam čas i na nějakej pořádnej skateboarding?

To je jasný. Už jsem surfoval i skejtoval. Na Bali mě jeden lokál vzal na motorce do luxusního betonovýho bazénu.

Ježdění parádní, ale byli jsme tam v pravý poledne a bylo vedro jak v sauně. Pak mě vzal na takovou místní Štvanici, krytej park s nealko barem, kde ti uvaří rejži, když chceš.

Zrovna teď jsme ale na Sumbě a pátráme po místních lovcích hlav a kanibalech. Je tu asfalt i beton, ale pro skateboarding to terén ideální není. Pro surfaře je to ale ráj. Vlny jdou fakt furt.

boardslide v plzni

De vůbec skater a vědec k sobě? Vsadim se, že ve škole moc skejťáků nemáte...

No moc antropologů neskejtuje, to fakt ne. Na většinu zkoušek i přednášek jsem jezdil na skejtu, protože to je nejrychlejší, nejlevnější, a hlavně nejzábavnější. Za čtyři roky si toho všichni, co mě učili, všimli a moc jim to nešlo do hlavy. Jeden doktor, pod kterym jsem pracoval na pár výzkumech, z toho ale měl fakt prdel a chtěl po mně podepsanej plakát. Tak sem mu ho přines a von si ho pověsil v kabinetu na zeď.

Dumal si někdy nad tím, že bys jezdil jinak, kdybys nebydlel v Plzni. Předpokládám, že tam asi moc prostoru pro skateboarding nebude?

Kdybych po maturitě šel hned do Prahy, asi by to bylo jiný, ale musim říct, že díky Plzni jsem šel docela nahoru.

V zimě se tam sice dá jezdit jen v Neutralu, ale oproti Příbrami je to krása. Momentálně jsou tam tři parky, jedna krytá minirampa a další krytá minirampa v Rokycanech, kde jsi za 20 minut vlakem. Nejdůležitější ale je, že jsem v Plzni potkal spoustu skvělejch lidí, kterých si fakt vážim.

Vim, že si jako diplomku ve škole měl v plánu nějakej skate výzkum? Co na téma říkali ve škole?

Svojí závěrečnou práci jsem nakonec věnoval výzkumu nových médií, ale i skateboarding se mi tam podařilo vměstnat. Původně se měla moje práce dotýkat skateboardingu dost zásadně a jeden z doktorů z naší katedry mě v tomhle nápadu hodně podporoval a ten nápad se mu líbil. Nakonec jsem ale zvolil jiné téma a skateboarding na zpracování zatim čeká.

No a teď už na tebe čeká jenom praxe... Jaká asi bude?

Můj cíl a sen je dělat něco, co mě baví. To se mi v posledních letech fakt daří, ale přichází problém s tím, co mě bude seriózně živit. A od skateboardingu čekám, že za deset let to bude stejný jako před deseti lety. Čekám, že se budu skejtováním dobře bavit s lidma, který mám rád a na kterých mi záleží.

30

www.animal.co.uk

Byl jsi první zahraniční rider u Horsefeathers. Co na to říkali ostatní německý rideři, že jezdíš za českou firmu?

Já z toho měl velkou radost, že jsem začal jezdit za HF, a okamžitě si oblíbil celou tuhle partu. Navíc si myslim, že bejt jedinej cizinec v týmu byla i docela výhoda. Moh jsem HF pomáhat se v Německu prosadit a oni naopak zase hodně tlačili mě. A co se těch reakcí ostatních riderů týče... V naší partě jsem byl první, kdo získal nějakýho sponzora, takže se vůbec neřešilo, odkud je.

Po letech se ale situace s Horsefeathers v Německu vyvinula...

Změnilo se to fakt hodně! Začínalo se malými reklamami v časákách a menší kooperací s video produkcemi 2nd Unit a Isenseven, a teď je to už úplně jinej level. Dneska všichni lidi ze snb scény v německy mluvících zemí znají HF. Prostě je těžký je neznat, vždyť jsou například hlavní sponzor Horsefeathers Pleasure Jamu a dalších zásadních akcí. Sem rád, že jsem už tak dlouhou dobu součástí týhle firmy.

Většina fotek, který jsem s tebou viděl, jsou ze streetu. Zajezdíš si někdy freeride či prolítneš back country kickery?

Ježdění streetu mě na snowboardu baví ze všeho nejvíc. A tím pádem i na streetu nejvíc fotím a natáčím. Ale samozřejmě si taky rád zajezdim v prašanu a ve snowparcích. Ve svym home resortu, což je v Innsbrucku na Seegrube, si užiju obojí. Každej rok máme několik dobrejch powder dnů, park je celkem ok, a kdyby šejpři byli víc motivovaní, mohlo by to bejt ještě lepší. Ale jinak si spousty zábavy užiju

5-0 to drop v alta badia... tenhle spot měli kluci rovnou před oknama jejich hotelu. session po pár pokusech překazila rozlobená starší paní

MICHI ZIRNGIBL Normálně v Boardu rozhovory se zahraničníma riderama neděláme, ale Michi jezdí za Horsefeathers, a to je česká značka! Tenhle snowboarder se narodil roku 86 v Mnichově, avšak žije a studuje ekonomiku v Innsbrucku, protože to je odtud na hory blíž. Na prkno se postavil před jedenácti lety, jde mu to, čehož si cení sponzoři Antero Snowboards, Horsefeathers, ThirtyTwo, Anon, Etnies, Troyan Gloves a Grounded.

33

vždy na jaře v tajících snowparcích, třeba v Laaxu je to sranda.

Co třeba nějaký zážitky s lavinou?

Naštěstí ne. Vždycky mám svojí lavinovou výbavu s sebou, ale ta tě samozřejmě před utržením neuchrání. Když tě zasypou tuny sněhu, to musí být strašný pocit, takže opatrně vybírám kam a kdy jít jezdit.

Zajímalo by mě, jak se člověk dostane ke snowboardingu v Německu?

Vyrůstal jsem v takový malý vesnici na jihu Německa, hodně sem lyžoval, a dokonce sem se věnoval i skokům na lyžích. Kousek za barákem jsme měli takovej malej kopec, čas od času se na něm objevili nějaký snowboardeři a hrozně rád sem se tam na ně

prknech, který sedí na mou výšku. Ale fakt, dřív sem si vždycky koupil jedno prkno, se kterým jsem pak jezdil všechno, protože to prostě bylo a vlastně pořád je drahý. Dneska už mám prkno pro každou příležitost.

Na street 152, do parku 156, na prašan 158... Zní to jako luxus, ale hodně to pomáhá. I když... letos jsem na jednom prkně jezdil tejden pudr na Stubai a dva tejdny nato ho vzal v Kolíně na raily. A kupodivu prkno fungovalo, hehe. No ale na streetu pak dostalo pěkně naloženo, takže teď už se na něm nedá jezdit... Rip. Jak si zapad mezi český HF jezdce?

Když se tenkrát jelo na náš první společný trip na Hintertux, tak tam byl Riči, Ondra Marčík a Honza Zajíc spolu s Davidem Blažkem. Bylo to takový divný, protože sem měl vlastní pokoj a ostatní čilovali dohromady, ale brzy jsem se se všema dal do kupy

a doteď jsme kámoši. Rád jsem jezdil s Ričim a Zájou, protože to byli zkušený rideři a já se od nich moh spoustu naučit. A navíc jsou to skvělí lidi a vždycky sem si s nima užil spoustu legrace. Zábava je i s mladejma z teamu, s Darkem a s TT, vždycky různě blbnem, jak na horách, tak třeba při focení katalogu.

Tak přihoď nějakou storku...

Tak nejpodivnější byl třeba trip do pasů ve Švýcarsku, někdy v červnu, tak dva roky zpátky. Na místo jsem dorazil s dvoudenním zpožděním, protože jsem ještě finišoval zkoušky ve škole. Než jsem se tam dostal, kluci už stačili postavit dva dobrý kickery a nafotit spoustu dobrejch fotek. V momentě mýho příjezdu začalo pršet a nepřestalo až do konce. Bylo to tak špatný, že sem se během celýho tripu ani jednou nešel převlíct do snowboardovýho, prostě úplně naprd.

další místo z městečka, kde bydlí rodiče... tohle byl jeden z prvních railů, které michi pokořil. letos se vrátil a s pomocí lana si to dal nahoru, tedy step up fs 270 to ss fs boardslide

chodil koukat, vypadalo to jako super zábava. Stavěli si tam takový podivný kickery s ještě podivnějším dopadem, ale v těch mých dětských očích to pořád bylo to nej, co jsem kdy viděl. Takže jsme si pučil od bratrance snowboard a šel to taky vyzkoušet. Bylo mi dvanáct a byla to sto padesát osmička Hooger Booger deska s vázáním na přeskáče... Jo, v začátcích to byla legrace!

Bylo pro tebe obtížný jezdit často, třeba kvůli škole nebo drahým vlekům?

Právě naopak, měl jsem to hodně jednoduchý. Prkno bylo zadáčo od bratrance, vlek byl sto metrů za barákem a permanentka super levná. Postupem času jsem dostal chuť jezdit i na větší kopce, takže jsem přes prázdniny vždycky chodil někam na brigádu, abych na to měl. Ale jinak to bylo každodenní ježdění na kopečku za barákem, kde jsem si stavěl malý kickery.

Jak se ti za ty léta změnil setup?

Tak ze všeho nejlepší je, že teď konečně jezdím na

frontside boardslide pretzel v malým městečku na jihu německa, kde michi vyrůstal. tohle místo má hodně rád, již od svých patnácti si sem chodí každej rok zajezdit

35

A taky sem musel spát pořád v autě! Riči se Zájou milujou kempování a sraní v lese... Já to upřímně nesnášim, hehe.

Byl sis někdy zajezdit v Čechách?

Jasně, párkrát už jo, ale jen jednou v resortu. Bylo to na Horsefeathers Jib masters na Kramolíně, nějak rok nula čtyři nebo pět. A fakt se mi tam líbilo, trochu mi to připomínalo resorty na východním pobřeží USA, mírný kopce a pěkný stromy. Užil jsem si to tam.

Několikrát jsem byl i v Plzni nebo v Praze na streetu, moc dobrý ježdění, spoty máte vynikající a města krásný. Jedinej nepříjemnej zážitek byl na golfovym hřišti v Praze... Fotili jsme do katalogu s Davidem Blažkem nějaký věci ve městě a začínalo se ve dvě odpoledne, takže jsem se rozhod si jít zahrát golf.

Vygůglil sem si hřiště a v osm ráno vyrazil. Naneštěstí vjezd ke hřišti byl nějakej rozkopanej a dělníci mě nechtěli nechat projet. Takže jsem to začal všemožně objíždět, ale prostě to víc vjezdů nemělo. Tak jsem čekal za rohem a v momentě, kdy kopáči šli na sváču, jsem to projel. Na hřišti sem zaplatil strašný prachy za vstup a pak zjistil, že to tam je taky v nějaký rekonstrukci, takže jamky nebyly na místech, kde by měly normálně být. Prostě strašně na hovno a ještě se mi blbě hrálo. Hodně sem litoval svýho nápadu si jít zahrát golf!

Jaká je letošní zima?

Popravdě řečeno jsem toho letos moc nenacestoval, protože právě finišuju svý bakalářský studia a nechci to posrat. Ale jako pojezdil sem nějaký dobrý raily u nás v Německu, pak v Rakousku i Itálii. Neni potřeba vždycky někam lítal nebo cestovat daleko, aby sis zajezdil na skvělejch spotech... Ve svý podstatě, i kdybych celou sezonu zůstal doma v Alpách, tak se nebudu vůbec nudit a nestačím všechno objet.

Jakej je třeba názor německých a rakouských snowboarderů na to, že lyžařská federace FIS se montuje do snowboardingu?

Tak já osobně nejsem závodník, moc kontesty nejezdím, a když už jsem na nějakým náhodou byl, tak to byly v takovým cool and fun formátu. A vůbec si nedovedu představit, že by FIS zorganizoval nějakej cool and fun závod. Takže absolutně mě nezajímá nějakej FIS, jeho závody, kdo na ně jezdí a jaký maj výsledky... Nevim, co si přesně myslí německý rideři, ale podle mýho většina lidí se o FIS nezajímá a nechce na jejich akcích závodit.

Jak je na tom, podle tvýho pohledu z levelu evropskýho ridera, celá snb scéna?

Myslim si, že všichni skandinávští snowboardeři lítaj na kickerech jako blázni a celej zbytek Evropy se s nima snaží udržet krok. Vůbec nechápu, jak se můžou naučit tolik hustejch triků v těch jejich ledovejch snowparcích. A co se jibů týče, tak to je jedno, z jaký země seš, vždycky najdeš partu, která dělá na railech pořádnej destroy. Viděl sem dobrý Poláky, Čechy, Rakušáky, Němce, Anglány, Rusáky i Skandinávce... Například teď na Nike Stairset Tour byli k vidění místní prckové, co to zabíjeli se strašnejma crazy trikama.

A co přinese budoucnost?

Mám strach, že se snowboarding přesune do levelu, kdy to bude jako nějaká gymnastika. Zrovna teď sem viděl Marka McMorrise, jak dělal triple cork. Je to úplně šílená věc, ale vsadim se, že za pár let tenhle trik bude dělat v závodě každej a že to bude nuda se na něj dívat. A podobně to na závodech vypadá už teď, takovejch osm z deseti triků bude bs 10 double cork. Aby si měl šanci se dostat do finále či vyhrát, musíš tenhle trik ukázat... Prostě už se z toho ztratila ta kreativita, nikdo se nesnaží předvíst něco novýho, teda kromě Halldorova crazy double bs rodea na Air and Style v Mnichově. Doufám ale, že ten vývoj změní směr, a kreativita a styl nebudou navždy ztracený.

stalefish do zdi v alta badia. místo kluci objevili při team tripu, vypadalo zajímavě na fotku, ale nikdo nevěděl, co s ním. tak si michi řek, proč neskočit proti zdi?

37

ROMAN KUŘIL

Tenkrát v roce 1995, kdy začal Roman Kuřil jezdit na snowboardu, si někteří z vás ještě kakali do plen. V následujícím rozhovoru se dozvíte, nejen na jaký úlovek se Roman chystá, jak si zajezdil a jaké zkušenosti nabral za Atlantikem, ale i proč se z něj nestal hokejista.

late bs 1 drop over rail v praze na strahově

text: Jakub Jarolím, foto: Yan Renelt

39

grind to bs wallride na barrandově

40

Na české scéně jsi známý především jako jiber.

Přitahovaly tě raily už od začátku, nebo mělo tvoje ježdění složitější vývoj, než si se vyprofiloval jako street jezdec?

Odpověď je taková složitější, takže to vezmu vše, jak to šlo postupně od začátku. I když to teda bude trochu na dýl, protože se už na prkně snažím popojíždět delší dobu. Když jsem začínal jezdit někdy v roce devadesát pět, tak se o nějakých railech v Čechách ani netušilo, že by šly jezdit. Poprvé jsem si stoupnul na prkno o vánočních prázdninách s našima na Mísečkách.

Hrozně jsem si to přál vyzkoušet, věděl jsem, že to bude snb, co mě bude bavit. Takže ty první roky jsem jen tak jezdil po sjezdovce a měl tvrdý vázání. V létě jsem se vozil na bruslích, který mě rychle přestaly bavit, a pořídil jsem si skate. To mi bylo nějakých čtrnáct let. K tomu přišly první snb videa a já pochopil,

nikdy nebude park díky panu Figurovi, kterýmu patří skoro vše a nemá zájem cokoli řešit. To vše vybízelo k nej freeridům a stavěním všemožných bc skoků.

Pak přišel rok dva tisíce a DHC camp v Čenkovicích v nově udělaným parku. Na tu dobu v úletu – čtyři raily, nějaký bedny za sebou, dva skoky a rampa, která první den spadla, hehe. Tam jsem poznal, že raily mi pudou, a taky jsem měl první sekačku u vás v Boardu, díky Davide. Bohužel předposlední den jsem si podnapilej na večerní session udělal rameno. Tím pro mě ten rok skončila sezona, naštěstí pak i škola. Věděl jsem, že chci na celou zimu na hory, a to někam, kde bude progres, takže volba byla jasná: Špindlééééra.

To muselo bejt pěkně finančně náročný... Takže předpokládám, že sis tam sehnal práci?

Zkoušel jsem to ve škole BSS, ale po měsíci jsem

frontside 5-0 na railu pepy samka v šárce

že si musím pořídit freestyle prkno.

Seznámil jsem se s velkou partičkou lidí kolem skate – většina z nich jezdila i na snb. V tý době to byl hroznej punk, mně se to začalo líbit víc než chodit každej den na tréninky a poslouchat trenéry. V partě jsem si našel jednoho z nej bros v tý době, a navíc jeho táta ten rok koupil na Pradědu restauraci Hvězda s penzionem. Tak se pro mě stal Praděd druhým domovem. Na tuhle dobu vzpomínám moc rád, protože každej víkend, všechny prázdniny se sjížděla na Hvězdu z Prostějova, Olomouce, Brna a všech možných koutů mrda punk feláků. Kolikrát nás bylo i sedmdesát a já byl nejmladší. Se divím, že ze mě nebyl alkoholik už od čtrnácti, hehe. Praděd je známý tím, že mívá nejvíc a nejdelší dobu sníh v Čechách, ale bohužel tam

pochopil, že tudy cesta nevede, protože už nebyl čas na můj progres a nemám na to učit debilní Němce.

Uff, na tuhle dobu vzpomínám nejvíc. Gooood times!

Dára, Kom, Šimon, Strána atd. na pokoji. Kdo ví, tak ví, hehe. K tomu přišlo šmelení permic, takže jsem měl každej den dvojku vydělanou za hodinu a čas na ježdění. Bohužel Mísečky deset let stejnej park bez inovace. To stejný Svaťák, super freeridy s Béčou na severu. V létě trochu Hinter, Kaunoš, Garmisch atd.

Zhodnotil jsem, že mi Špindl nedává už to, co bych potřeboval, a chci jít dál. Vždycky jsem byl jezdec, kterej chtěl jezdit všechno, být univerzální. Takže volba padla na Laax, super freeridy, bc, park patří mezi top tři v Evropě. Našli jsme bydlení s Piersem a Béčou, přiživovali se na pronájmu pokojů a permic.

tak jako horymír na šemíkovi, tak i roman dal drop z jízdy v praze na vyšehradě

42

V létě to stejný v Saas Fee. K tomu nějakej shooting pro LAB, trip do Polska s MEP, což mě bavilo nejvíc.

Po dvou letech jsem přišel na to, že Evropa je sucks, a když vidím ty videa z USA, tak tam musím, dokud ještě můžu jezdit, protože tam je to úplně jinej svět!

Takže oklikou odpověď k první otázce zní, že možná to pro většinu lidí vypadá, že jezdím jen street a raily, ale tak to vůbec není. I když poslední dobou se jim věnuji nejvíc...

Největším zdrojem inspirace pro jibing byl v počátcích bezpochyby právě skateboarding. Co si z něj bereš?

Inspirace tam určitě je velká, ale oboje je úplně něco jiného. Kromě balance a některých triků. Pro mě jediný, co si ze skejtu beru, je styl.

rozumím, několika už nerozumím, ale stejně vás mám rád, beru od vás inspiraci a dííík, že jste brááškovééé.

Máš pořádnou partu sponzorů. Sponzoring je ale především o tvrdé práci jezdce. Je to pro tebe nutné zlo, nebo dobrá zábava?

Dnešní doba krize přinesla dobro i zlo. Bohužel pro mě jsem o několik sponzorů právě přišel, protože distribuce krachují, což je dobře, protože se vyčistí trh, a tak nemám momentálně sponzora na desky.

To mi asi vadí nejvíc ze všeho, protože ty ničím nejvíc. Já to měl vždycky tak, že jsem si mohl dělat, co sem chtěl, a byl jsem spíš na focení a natáčení než závodění, který nemám rád. Nikdo ho po mně nevyžadoval, i když vím, že by byli rádi, kdybych se na závodech ukázal...

fs shifty nose bonk drop v praze braníku

Spousta zkušených starších snowboardistů se dostane do věku, kdy je už nenaplňuje rakvení se v parku nebo na streetu a táhne je freeriding ve velkých horách.

Budu to mít přesně takhle! Dokud to půjde, tak budu jezdit freeride, kterej mě baví nejvíc. Nějaký zkušenosti už mám, ale ty nikdy nekončí, a především ne ve velkých horách...

Je opravdu jen málo jezdců, které nejvíc naplňuje ježdění o samotě. Mít správnýho parťáka na pojezd je nezbytnou podmínkou pořádné zábavy, ale i osobního progresu. S kym jezdíš ty?

RIP prcek ty debile! Nevadí mi jezdit sám. Někdy mi to i vyhovuje, ale když chceš progres, tak to sám nejde. Nebudu sem psát sto jmen, protože za tu dobu jsem poznal spoustu dobrých riders, se kterýma si

Photoshoting a točení bývá často mnohem náročnější než závodění, a to jak psychicky, tak i k ohledu k očekávanému výkonu. Když jdeš fotit těžký trik na přísnym spotě, jdeš do toho stylem do or die, nebo si to všechno pořádně naplánuješ a promyslíš?

V začátcích třeba LAB to bylo spíš do or die, i když jsem nikdy nejezdil bez přemýšlení, protože to už bych byl nejspíš out. Teď bych nešel na spot bez sněhu, což je úplnej nesmysl. To stejný je odklízet do sucha schody. Když jdu na spot, tak vím přesně, co chci, a kdy je na čase toho nechat, protože to nejde.

Někdo jako doplněk ke snowboardingu kalí, ty například taky rybaříš. Jakou si chytil největší rybu?

Rybaření je určitě o trpělivosti a pohodě v přírodě,

fs shifty nose bonk bs1 out v barvě v praze na chodově

je to relax. Největší mám sumce sto šedesát čtyři centimetrů. Vím, že chytnu jednou přes dva a půl metru. Kapra mám sto tři centimetry a dvacet a půl kila.

V souvislosti s kalbou se nabízí další otázka. Úroveň ježdění jak ve světě, tak u nás se brutálně posouvá, možná až někam ke gymnastice. Myslíš, že přijde chvíle, kdy ze snowboardingu zmizí postavy jako Trouble Andrew, protože nebudou držet krok s atlety-snowboardisty?

Moc dobrá otázka. Už to není real snb, ten kvůli kterýmu jsem přestal s hokejem. Začíná to být stejný...

Trenéři, tréninky, závody, super stars, peníze, sračky!

Na druhou stranu chápu, že je luxus se živit tím, co tě baví. V USA, a nejen tam, je pořád víc lidí, kteří to mají jako životní styl a dělají to pro zábavu, což

je určitě ovlivněno i tím, že všechen stuff stojí půlku a vydělávají několikanásobek. Takže nemají zapotřebí řešit nějakej sponzoring, i když umí víc než pět nej českých riders dohromady. Takže odpověď zní – NE, nezmizejí nikdy, ale časem jich bude asi méně. Bude to rozdělený na real a gymnast money maker, hehe.

Pak je ještě třetí skupina těch superstars, který pouze natáčejí svoje party do videa, což je podle mě ideální cesta, kterou by měl profi snb jít a pushovat ho dál.

A co se Romana Kuřila týče, je to párty boy?

Jednou za rok někam jdu no... hahaha.

Jak hledáš spoty? Trpíš profesionální deformací, která tě nutí osahávat každé zábradlí i cestou z nákupu?

Přesně jsi mě teď definoval. Kudy jedu či jdu, tak

frontside 5-0 v praze na barrandově

koukám jen po spotech. Největší prdel je, jak se časem mění tvoje rozměry vnímání a vidíš to, co jsi před třema neviděl, protože by tě ani nenapadlo, že by to šlo. Inspirace jsou videa...

Jak moc se rakvíš a co tvoje zranění obecně?

Nejvíc jsem si toho udělal na skejtu, proto se na něm už jen vozím. Mám z něj pravej kotník třikrát zlomenej, levej jednou a na každým minimálně dvacet výronů. Na to jsem fakt trpěl. Ze snb mám rameno, zápěstí jednou, kotník a koleno. Ty poslední dvě mám za minulou zimu. Kotník nalomenej a nataženej vaz.

Na podzim skok v Saas a tři měsíce v hajzlu. Pak hned první ježdění Švédsko street, za pár tejdnů Maďarsko a Nokia street cup. Tejden na to podvrtnutý koleno, ale naštěstí jen dva měsíce v pííí. Jsem stihl ještě alespoň měsíc a půl v USA jezdit. Minulá zima pro mě

byla vůbec nejhorší. Hrozně mě to mrzí, protože jsem mohl udělat hodně materiálu, když v Praze byl měsíc půl metru sněhu.

A teď prostor pro tvojí kreativitu. Vzkaž komukoliv cokoliv. Život je hrozně rychlej, tak se ho snažte nejvíc užívat a nedělejte druhým to, co by se vám nelíbilo, protože se vám to vrátí... Jinak bych chtěl nejvíc poděkovat rodině za podporu a důvěru. Sponzorům Nugget, Smith, Level, Skullcandy a Skateshop.cz, což je nejlepší sponzor a shop, protože jako jeden z mála dává do scény zpět. Takže jestli chcete lidi podporovat scénu, nakupujte jen zde. Díky Jakube.

Dále díky všem bros, fellas, girls, haters a fake friends za to, že jste a posouváte mě dál. Peace and shred for fun.

45

THE LEGENDS:

Znáte to. Přijdete na návštěvu k babičce nebo prababičce a zeptáte se, jaký to bylo za jejich mládí... A už se kávomlejnek roztáčí a už se sype jedna vzpomínka za druhou. Jenže starý mozek nezvládá držet časovou osu a velmi zajímavé a poučné informace se na vás ženou jako lavina. Velmi podobný bylo setkání s legendou nad sedmi pivama!

David Horváth je člověk, kterej tady prošlapoval cestu board sportům, ještě když mnozí z vás nebyli vůbec na světě. Rozhodli jsme se mu tedy projevit úctu a podívat se s ním zpátky ke kořenům, abychom vzdělali národ.

Protože ten, kdo zapomene svoji historii, ten je na přímý cestě do pekla. Původní myšlenka byla zpracovat článek jako rozhovor, ale živočišná směs Davidova vyprávění ani žádný otázky nepotřebuje.

46

Brusle byly super. Kolem roku devadesát sem byl druhej v Evropě a čtvrtej na mistrovství světa v Münsteru, což byla pecka. Jezdil jsem tam s Brianem Wainwrightem, Jimi Scottem, Thomasem Kalakem, prostě nejlepšíma lidma tý doby, no možná všech dob.

Dvanáctkrát jsem byl Mistr ČR v rampě na snowboardu a loni jsem si řek, potom, co sem opět vyhrál, že už to nepojedu, že je to blbý. Pro mě byl snowbič vždycky trochu jako práce, což nemyslim nijak špatně, ale víc sem o tom musel přemejšlet, kam to chci táhnout.

Skejt byl naopak vždycky jako zábava, i když sem

třeba jel závod Mistrovství světa v Münsteru.

Můj absolutně první zážitek byl s roštěnkou na Petříně. Jdeme pak zpět a procházíme kolem rampy, která na Strahově stála. Já se tam zastavil, u takový zídky s pletivem a přes ní koukal na rampu, strašně dlouho na to koukal. Bylo to někdy v roce osmdesát šest, nevim, ty počty, to už je na mě moc. Ale bylo mi čtrnáct, to si pamatuju podle toho zážitku s roštěnkou.

Já brusle jakoby znal, ale vůbec sem jim nevěnoval pozornost. V tý době to nebylo jako teď, že vidíš skejta a docvakne ti skatepark a nějaký triky. Dřív nic nebylo, takže ve svý podstatě jsem tenkrát u tý rampy tenhle sport viděl úplně poprvý. Zarazilo mě, jak na tom lítali do vzduchu, kolem seděla bandička a pořvávala. Byla z toho cejtit velká zábava, hecovali se, a to se mi líbilo.

Jeden z prvních lidí, kterýho sem viděl jezdit na bruslích a utkvělo mi to v hlavě, tak to byl Zobák.

Ještě sem teda nevěděl, že je to on, ale prostě si ho pamatuju. Tak sem napsal tátovi, kterej žil v Německu, aby mi poslal brusle. Tak mi poslal takový roztahovací,

řemínkama připínací na botu... S brekotem jsem psal zpět, ať pošle znova, a tak než se mi do ruky dostaly první pořádný brusle, rok to zabralo. Protože sem hrál hokej, věděl sem jak na to, obul si je a šel rovnou na Strahov. Nějak sem neměl takovej ten strach, že si tejden zalezlej za barákem, než se odvážíš jít mezi lidi. Jak sem tam přijel, tak se ke mně všichni seběhli, protože mý brusle byly na tu dobu fakt dobrý. Hned se mnou chtěl každej něco měnit, protože tenkrát tu žádnej pořádnej hardware nebyl a jezdilo se na podomácku udělanejch věcech. Pak sem se začal houpat v rampě, vyjel sem tak do půlky a už mě hnali nahoru, ať si sednu na koping, prostě během několika dnů mě to donutili dropnout ze stoje.

Byl to úplně jinej pocit, strašně sem se do toho zbláznil. Lidi kolem oceňovali zlepšování a mě to vyšroubovalo jak vopičáka, abych se snažil. Hodně rychle sem šel nahoru, v osmdesátym osmym už sem uměl obstojně lítat. Někdy v tý době sem se potkal s Luďkem Vášou, kterej se stal takovým strůjcem

díky michalovi broučkovi, který je motor na freeriding a šlapání, si letos david zajezdil v chamonix a dal freeride z 3.842 metrů

mýho štěstí. Pomoh mi pak s prvním sponzorem, s vídeňským Newsport, za který jsem jezdil exhibice po Evropě, třeba v Německu na Ispu. Vydělal sem si tím nějaký prachy, ale pak už brusle začaly pomalu končit. Přesouvalo se to k in-linům, a to mě nebavilo.

Jede to sice do strany slide, ale neumí to grind, nedá se do toho postavit tím stylem, který jsem v tý době jezdil. Jako pravda, když teď vidim Japonce, jak lítaj trojitý salta, tak si řeknu, že je to hustý...

Když mi bylo tak pět, byl sem s našima na horách, na Ještědu na lyžičkách. A pamatuju se, že tam měl týpek opřenýho snoubiče, což sem tenkrát nevěděl, že je to snowboard, prostě byla to dřevěná placka s provázkem a koženejma poutkama na nohy. Dělal sem jé jé, až mě do toho obuli a svez sem se. Svůj první snowboard sem pak dostal od Vasy, dal mi prkno, vázání a říkal: jezdi. Vyrazili jsme k nám na chalupu, parta Marek Šíša, Martin Prokš, Miloš Veselý, chuligáni z Merkurie. V tý době se rampa na snowboardu nejezdila, takže jsme si o strom

1991, na závodech grind z olíčka, kolem stojící košičany to očividně baví

vopřeli třímetrovej sněhovej rádius a na tom jsme okamžitě začali dělat triky, co jsme znali ze skejtu, ale nešli na něm udělat. Takže sedm set dvacítky, točky přes hlavu, to bylo jasný. Po pár zničenejch snowboardech jsem se přes kámošku dostal k Burton prknu a vybavení. To mi hodně pomohlo, protože ten jejich materiál a technologie byly na vysoký úrovni. Zlepšoval jsem se, začal mít nějaký výsledky na závodech a prošlapával tam tu českou cestičku. Poprvý jsem jel na svěťák, poprvý postoupil z kvalifikace, poprvý se dostal do finále...

Jednou se mi na snowboardu v Avoriaz podařilo zajet na evropským poháru druhý místo a přišli za mnou lidi od Sims, jestli bych za ně nechtěl jezdit. Byl to tenkrát hodně zajímavej den. Rampa byla strašně prudká, vysoká, já byl zvyklej na špindlerovskou nízkou placku, takže jsem to tam prolítal v rychlosti a ve vejšce a dostal hned nabídku. Byl jsem za to rád, měl jsem od Simse kompletní vybavení i oblečení, peníze za fotky v časákách, prostě vyloženej profi kontrakt.

V celým tom board vývoji vidím dva zásadní zlomy.

První když padlo freestylový skate prkno, takový to úzký, jak se na něm dělali technický triky na rovině a u nás to jezdil Petr Löwy, což byl a je neskutečnej kumštýř. To takhle někam jednou přijedem na závody a tam Rodney Mullen, hvězda freestylu, jezdí na parkáči. Tak jsme tenkrát říkali širokýmu skejtu. To byl pro všechny šok, nikdo to nechápal, že to jde i na široký desce. Tenkrát se to dělilo na poskakující freestyle panáčky na úzkejch prknech a jezdící panáčky v rampě a na rádiusech na širokejch. No a najednou, během roku dvou, se všechno spojilo dohromady. Desky začaly mít nose a začal se jezdit street. Prostě za strašně krátkou dobu to šlo od chytanejch airů před odrazem z rádiusu k frontside nosebluntslidům. To bylo strašný. Na snowboardu byl zlom přechod od prkna s hranatou patou do twintipu, kdy se stance blízko k patce přesunul doprostředka desky. Na závodech se pak potkávali lidi, co stáli u patky, s lidma, co stáli uprostřed.

v praze bylo v zimě 1992 hodně sněhu a david neměl na těle ještě ani jednu kérku. teď má celý záda a ruce barevný

fotka z košic, rocker alá the cult

když bylo davidovi devět, tak ho bavilo jezdit ve stromovce na skejtu. byla to dobrá hračka a rozehřívačka, než se do toho ve čtrnácti pustil naplno

48

V hlavě mně utkvělo pár momentů a lidí, který když jsem viděl, tak sem čuměl. Na bruslích to byl Zobák, to je jasný, ten zaujal vším. Já jsem malej a kulatej, on vysokej, nařachlej. Když udělal trik, tak byl vždycky přes celou rampu, hrozně se mi ten jeho styl líbil.

AC/DC na kolech. Na skejtu sem byl v prdeli, když sem viděl v rampě Hosoie. Všichni lítali dva metry a on byl najednou ve třech. Já na bruslích taky lítal tři, někdy i vejš, a on lítal stejně. Navíc ten jeho zjev, s tričkem zastrčenym za pasem, jak dělal mctwisty...

A já tam moh stát na kopingu, díky tomu, že sem měl závodnickou pásku. Na streetu to byl Jason Jesee, Natas Kaupas, Gonzales, z nich sem byl úplně vedle.

A taky Jason Lee, kterej teď hraje v televizi Earla, ten byl s náma v Münsteru i chlastat, hehe. No a na snowboardu jasně zaujal Terje Haakonsen. I když teda loni jsme byl na X games a viděl Shauna. To, že sem si tady s nim v Praze zajezdil na skejtu, to bylo docela dobrý, ale vidět ho ve velký rampě na velkých závodech, to sem čuměl jak péro. Sedmimetrovej air je trošku dost.

Pamatuju se, že jsem jednou jel na závody do Münsteru zajímavym způsobem. Měl sem propadlej pas a bál se kvůli vojně si jít udělat novej, tak sem projel hranice na bruslích lesem. Autobusem

a vlakem sem se dostal k Rozvadovu a prostě pak jel na bruslích po menších cestách a pak se přezul, chvíli šel lesem a najednou byl v Německu. Münster byla pro mě nejzásadnější akce. Byly to závody, kde sem jezdil dohromady s Tony Hawkem, Tony Alvou, Mikem Albou, který dělali strašný kraviny a seděli v tom nejrozjetějším punkovým vlaku, co byl. A tím nemyslim drogy, ale prostě chlast a válení se po ulici a dělání šílenejch věcí. Na snoubiči byl nej závod v Laaxu. Dřív se to jezdilo tak, že si někam přijel a zaplatil sto padesát dolarů a měl jídlo a permici na pět dní. S Černíkem a ostatníma jsme bydleli na hokejovym stadionu, a celejch těch pět dní sněžilo, mohlo dohromady napadnout tak dva metry prašanu a závody se nejely. Teda, šedesát švýcarských vojáků ráno vždycky vyhrabalo třicet čísel prašanu z rampy, dali sme si krásnej trénink v příjemný rampě a pak zase začlo sypat a hurá do prašanu. A další další dny to samý, prostě za sto doláčů nejlepší týden na horách se Schneiderem, Černíkem a Alicí Steinerovou.

Nejlepší den byl, když jsme v Peci na Klondajku dodělali rampu. Bylo mi hrozně špatně, měl sem vysoký horečky, a přitom jsem krumpáčem celej den makal na kopingu. To bylo fakt strašný, to si nikdo nedovede představit. Když to pak bylo hotový a jely se

závody, byl to nejlepší den. Největší crash sem si dal, když se fotilo do Boardu. Skákal jsem skálu a zlomil si páteř. To bylo asi to nejtěžší v mým životě. Byly jsme parta Čechů na závodech v Ischgl, všude prašan, tak jsme hned naběhli na skálu, skočil sem si do prašanu a zlomil záda. Kluci mě museli odtáhnout zpátky na sjezdovku, protože v tý době ještě neexistovalo pojištění na freeride. Na sjezdovce pro mě přilítla helikoptéra, odvezla mě do nemocnice, a tam sem pak osiřel, protože všichni museli odjet zpátky do Čech.

Pět dní mě píchali do nohy, jestli to cejtim, nebo ne, a teprv ten pátej den jsem to ucejtil. Docela hotovo.

Pořádnej strach jsem měl spoustukrát. Když sem poprvý v životě z český rampy na Klondajku, co měla na vejšku metr a půl a chyběla jí plošinka, přijel na závody do Švýcarska, kde měli rampu čtyři metry hlubokou a se čtyřmetrovou plošinkou, tak z toho sem byl dost vyjukanej a nevěděl, co mám dělat.

Největší radost mám na skejtu z ollie, to když se povede, je to krásnej pocit do dneška. Ale teď za poslední dva roky sem se naučil ve velkým bazénu handplant, bs smithgrind a bs taislide. Na bruslích se mi jednou v Hradci na závodech v devadesátym povedla taková čamrda přes hlavu na switch o 1080, to byl mazec, to sem viděl až teď na X games. Ono

legendární účko ve fučíkárně – v praze na výstavišti a handplant, rok 1988. chrániče vyrobil karlíček s masorádem, z nějakejch umělejch sudů. prostě rozstříhli originál chrániče, komplet to zkopírovali a ušili z materiálů dostupnejch v čssr. nakonec ale tahle domácí produkce byla lepší než originály. dodací lhůta tři tejdny

v německu v roce 1991 method to fakie. david s tímhle trikem vyhrál na závodech v karlsruhe best trick. na nohách má speciálně vyrobený brusle od zobáka z běžkařských bot a s duralovými podvozky, což vlastně byly jakoby dva skejty zimní výlet do rakouského linzu s klukama z puma teamu. davidův frontside smith grind má i v jeho osmatřiceti stále styl

to dřív s těma trikama byla sranda, jak nebyl žádnej internet, nic. Přijel jsem na závody, viděl ty triky, byl z nich hotovej a pak na nich doma dřel. Vobčas sem si k tomu něco přidal, třeba sem si vymyslel takový polosalto do stojky, a jel zase na závody a říkal si, že jim to strašně nandám. No a von tam byl týpek, kterej dělal to samý, ale ještě s revertem. To sem byl nasranej... Na snowboardu sem měl vobrovskou radost z frontside 360 tailgrab. Dělal jsem to hrozně dlouho a hrozně se mi líbilo, jak člověk vyjíždí z tý zadní hrany a točí se v tom. Aby to bylo stylový a vypadal sem při tom jak gangster s roztaženejma rukama, tak sem se vždycky snažil to chytit jakoby skejtově zezadu, a to se mi dlouhou dobu nedařilo.

Když to pak přišlo, byl sem strašně rád. V plánu mám ještě spoustu triků, co se chci naučit. Většinou je to tak, že přijedeš někam na závody a seš z toho překvapenej. Byl jsem na Bowlriders v Lincoln city, a tam jezdila oldschool parta, kterých si tam všichni strašně vážej a tady skoro nikdo neví, o koho jde.

Třeba takovej Mike Alba, ten má teď tak sto dvacet kilo, ale pořád dával ten svůj oldschool diktát jako hovado.

Když u nás přijdou starý páky dneska do parku, a teď nevim, jestli to dokážu říct vůbec správně, aby z toho

zas nebyl nějakej poprask, tak ty mladý to nevnímaj jako dobro, že si tam starý choděj zajezdit. Že by je nějak ocenili nějakym pokřikem, pobouchánim desky, za to oldschool snažení. No, ono u nás tohle nefunguje vůbec, já třeba jezdim na Štvanici a je tam strašný ticho. Tak si někdy jen tak sednu do rohu a pořvávám na kluky... Ale chtěl sem prostě říct, že ty starý by měli mít u mladších respekt a úctu automaticky, dyť ty tátové to tady všechno vyrobili, tenhle sport je tu od nich. Možná je to tim, jak se doba zrychlila, nevim.

Ale v tý Americe, když seš starší a jezdíš si někde v bazénu, tak se všichni mladý zajímaj, odkud jseš, bavěj se s tebou a vidíš na nich radost. Já se snažim lidi kolem sebe pořád nutit, aby skejtovali, aby se na to nevykašlali a nepřestali. Je špatný se schovávat za to, že už to jako nezvládáš. Já si myslim, že se dá jezdit i jen tak po ulici pro ten pocit. Stát si na prkně a jet mezi lidma, co musej šlapat a který žijou úplně jinej život, a ty si to svištíš ulicí. To je pecka a taky dobrá sportovní aktivita.

Skejt desky sem nikdy moc nelámal, takže sem jich za tu dobu, co jezdím, zas asi tolik neměl. Teď sem si od Toma Vyhnánka koupil čtyřicet desek a ty mě vydrží až do konce života. Mám je u něj uskladněný, on na to má takovou kóji ve sklepě, kde je akorát teplota a vlhkost,

že se desky neničí. A fakt jsou úplně perfektní, do bazénu a na čtyři schody bohatě stačí. Hlavně maj stejnej tvar, a tak si nemusím zvykat na něco novýho.

Vždycky si řikám, že se v tom skejtu dělá spoustu píčovin, všichni se chrujou, nadávaj na sebe, ale ve finále je skejt to nejčistší, co z těch všech sportů vypadlo. Mám tim na mysli způsob, kterym do sebe naráží byznys s tim free myšlenim toho sportu.

Truckový brusle zmizely úplně, vytlačily je kvůli prachům in-liny. Snowboard se olympiádou a všim kolem strašně rozdělil. Jsou lidi, jako třeba Brouček, který jenom lezou po horách a nic neřeší, a pak lidi, co jezděj závody a maj to jinak. Na skejtu se tím už taky živí hodně lidí, ale většina to má vo naprostým zewlu a jako totální lásku, přepravovadlo mezi dvěma body, blbnutí s partou.

Za tu dobu, co jezdim, se odehrálo spousta srandy.

Jednou jsme třeba jeli parta já, Teichman, Šíša, Prokš stopem do Vídně na závody a já si v pase přepsal datum platnosti. Sice sem to udělal na stroji, ale bylo to vidět a tak nás poslali zpátky. Takže zase stopujem a zastavil nám člověk, kterýmu se mě zželelo, tak mi pučil svuj pas a dovez nás na jinej přechod. Tim nás dostal na ty závody, kde sem pak jel docela dobře a vyhrál dvanáct set šilinků, což bylo na naše krát

1988, těsně po euroskate, kdy se rampa přestěhovala na výstaviště. na nohách má david původní brusle, na kterých začínal

1991, závody v Košicích a frontside rock‘n‘roll, oblíbenej trik. na sobě má david oblíbený červený tepláky od powell peralty

1990, cesta do münsteru na závody, stopem tři dny. spacáky ze sedmdesátek, krosny a hokejistická taška. david se kudlou vrtá ve walkmanu, asi se mu tam zamotala páska z kazety...

dvě pade. Teichman taky něco vyhrál a odjížděli jsme odtamtud jak králové.

Chudoby bylo ale taky dost. Jednou jsme se vraceli stopem ze závodů z Münsteru a už prostě neměli žádný peníze a trápil nás hlad. Tak jsme takhle někde za plotem vzali plnou přepravku litrovejch coca col, a pak seděli na obrubníku před nádražím v Mnichově a lili tu colu do kanálu. Potřebovali jsme prázdný lahve, abychom je mohli vrátit a mít peníze na chleba.

Nakonec jsme na tom nádraží takhle žili asi tři dny.

Hroznej punk. Na svuj první snb camp jsem jel do Švýcarska taky stopem. Je to celkem dálka, měl sem bágl, snowboard, přespával jsem na střechách benzínek, kde jsem se vždycky zapnul do vaku od snowboardu, aby na mě nepršelo. Když jsem pak dojezdil ten camp, kterej mě stál deset tisíc korun, tak jsem se zase vydal stopem zpátky.

Dobrý bylo, jak jsem jel s Prokšem na závody do Zlína na šestistovce krosce. Hezky v džínách, po cestě nás dvakrát potkaly kroupy, to bylo jako kdyby po nás někdo střílel paintball. Samozřejmě jsme přijeli pozdě a nechtěli nás do závodu vzít. Nakonec jsme to umluvili, a Prokš skončil druhej a já třetí, hehe. Večer jsme se strašně zkalili, šli na místní disko a já tam ze srandy cvrnknul nějakýmu buranovi do nosu. Prostě jako, jééé tady máš něco na tričku... cink. No a vono se mu zatmělo a hned sem dostal strašně. Schneider mě zachraňoval, nějak mi přitom pochroumali prst a já to musel odřídit na motorce zpátky do Prahy.

Motorkář sem byl vždycky, ale bylo blbý, že se tak v zimě nedalo jezdit se snowboardem na hory. Tak jsem si musel sehnat auto a papíry si na něj pak dodělal až za tři roky, ve svejch pětadvaceti. Prostě potřeboval sem se to nejdřív naučit, hehe. Nikdy mě nechytli, jen jednou mě zachraňoval brácha Jimmyho Růžičky. Asi ve čtyřicítce jsem trefil blinkr nějaký ženský, a tak sem zaběh do prvního skateshopu a poprosil prodavače, starýho Růžičku, aby si do auta sednul místo mě...

Já si myslim, že by člověk měl v životě zkusit všechno, a pak zůstat u toho, co ho baví, a pomáhat tu věc rozvíjet dál. Celkem brzo jsem pochopil, především díky lyžařský fedearci FIS, co se namontovala do snowboardu, že závody nejsou to jediný. Začal sem dělat věci kolem, třeba organizovat tripy s lidma do zahraničí. Po tátovi mám voko na umění, takže nějak tak jsem se dostal k focení a odtud zase bylo celkem blízko k natáčení. Čuchnul jsem i k organizování kempů, který jsem dělal asi pět let, ale pak už na to nebyla energie, protože mi přijde, že lidi u nás nejsou moc vděčný a těžko se shání levný ubytování v únoru ve Špindlu. Jeden čas sem vyráběl i snowboardy u Vasy, LTB i Rooků, dokonce sem v Salebře navrhoval oblečení a dělal střihy. S Boubínem a Beranem jsme udělali formu na skejty a vyrobili pár desek, hehe. To byly lopaty. Hrozně jsme si mysleli, že na to přijdem.

Organizoval sem i pár závodů, s Vasou jsme chvíli v Brně vyráběli rampy. Velkou školu jsem dostal u LTB,

který dělali spoustu věcí a moh sem si u nich spoustu vyzkoušet. Jako první sem do Čech přitáhnul pravej americkej karavan a udělal s ním pak nějaký skate tripy po Evropě, velká legrace.

Já nejsem super bohatej člověk a vždycky sem tyhle věci tip top lepil, a byl jsem šťastnej, že mi sponzoři a kamarádi pomohli to dokázat. Všem bych jim chtěl poděkovat, Vášovi, Zobákovi, celý partě kolem, že mi ten skateboarding, brusle i snowboard pomohli maximálně prožít. A díky patří i lidem, který mě stále podporujou, i když už nejezdím na špičce, třeba Carhartt. Finále Davida Horvátha bych chtěl takový, že budu v sedmdesáti sedět před chalupou na svym dvorku, čoudit si fajfčičku a koukat se na týpky, co zrovna měli cestu kolem, a přijeli si zadiktovat do mýho bazénu. To by se mi líbilo.

Po nějaký delší odmlce, kdy jsem se pracovně věnoval převážně natáčení, ale jinejch věcí než boardů, sem se teď dostal zpátky ke skateboardingu. Díky botám Puma sem zpátky a doufám, že ty mý zkušenosti s cestováním po světě, ježděním a blbnutím ještě využiju. Myslím, že parta starších má co říct a že je super nepřestávat jezdit. První generace je pořád činná, pořád tím žijou, ať už na slalomákách, nebo v bazénu, a když už nic jinýho, tak si na prkně aspoň sjedou k hospodě na pivo. Skateboarding se neustále vyvíjí a ježdění na něm je dobrá aktivita, činnost, styl života, kterej ti toho hodně dá. Je dobrý bejt součástí, jsme dobrej klan!

velkej bazén na štváně někdo navoskoval, a tak musel david do strašnic. v plánu měl method, ale při prvním pokusu si natáh namožený žebro, takže chvíli skučel a pak si dal backside ollie 38. ve třiceti osmi letech třicet osm cenťáků vysoko

51

PETR HORVÁT /G/ STONE BLUNT TO FAKIE NA PROSEKU VE FONTÁNĚ

Mezigenerační souboj nabídnul první Spotfight letošního roku. Legenda českýho skateboardingu Petr Horvát se postavil proti vycházející star pražský scény Jirkovi Hronkovi. Systém byl jako vždy stejnej: každej rider volí dva spoty, vyhrává ten, kdo zabije na více místech.

Prosek míchá kartama

text: Tomsh, foto: Panker

Sraz byl domluvenej na Proseku u zastávky metra, kde si Petr vybral vypuštěnou fontánu. Dost se na spot těšil, takže na místo dorazil jako první a vyhlížel Pankera s Jirkou. Jenže na Proseku jsou zastávky metra dvě těsně vedle sebe, a zatímco Petr čekal na Střížkově, Pankerova kára si to mířila o zastávku dál na Prosek. Po chvíli domlouvání přes telefon se všichni sešli u fontány, která však nevypadala úplně ideálně. Její hlubší část, kde jsou ty nejlepší banky, byla pod vodou a vyskytovalo se v ní docela dost bordelu.

Na spot dorazil i guest rider Jirka Kufr, kterej se chtěl po zimě taky trochu protáhnout, a začalo se vymýšlet, co se spotem. Jako první vzniknul nápad přenýst jeden z kamenů uvnitř fontány na vrchol banku. Problémem ovšem bylo, že se šutrem nedokázalo hnout ani osm paží. „Až pak někdo řekl, nevím, kdo to byl, ale myslím si, že já, že je tam pěknej rádiusovej kámen a že by se v něm dalo něco udělat,“ přibližuje Panker, jak vnuknul Petrovi spot. Petr nelenil a hned vyslal rock fakie, ale Panker ho začal hecovat do bluntu. „Panker mě vyhrotil v tom, že když udělám blunt, tak mi koupí kafe v Mekáči, hehe. Problém byl akorát v tom, že ten kámen nebyl tak velkej, takže při vracení jsem se párkrát kousnul patkou o zem a dal si rakev, ale nic strašnýho to nebylo,“ popisuje Petr.

SPOTFIGHT

52

HORVÁT VS HRONEK

JIRKA HRONEK /G/ FS FLIP NA PROSEKU

Fontána dá každýmu Jirka Hronek si vyhlídl svůj druhej spot hned na okraji fontány, kde stojí bronzová socha. Kolem chodníku vede krátká a úzká zídka, ze které se dá ale skákat až do fontány. Petr Horvát taky přemýšlel, co by vyzval, a nahlas litoval, že to nemá na druhou nohu, aby mohl vyzkoušet fs flip. To však neměl dělat, protože příležitosti se hned chopil Jirka Hronek, kterej se do fontány prolít v macatým fs flipu na pátej pokus a snížil na 2:1. „Hrozně dlouho jsem montoval kolečka, takže jsem vytuhnul, hehe. Rozjezd byl i přes první dojem v pohodě, takže to padlo hned,“ dodává Jirka.

55

Bod pro Petra Horváta

PETR HORVÁT /G/ NOLLIE KICKFLIP FS TAILSLIDE NA ZÍDCE U KNIHOVNY LÁDVÍ

Prvním spotem měla být zídka na Barrandově, ale opravili u ní dlaždice a podle zastrašujících slov strážců zákona ji sleduje i kamera. Proto se Petr Horvát a Jirka Hronek potkali v Holešovicích pod mostem, kde se nachází příjemná betonová zídka. Jenže místo asi není u Pražskejch technických služeb moc oblíbený, protože k odklízení kamínků, kterých bylo fakt ranec, tam zatím nedošlo. Kousek dál si dal Petr Horvát aspoň wallie na rozježděnou přes betonovou zábranu ve tvaru jehlanu.

Zídka na Ládví je téměř ideální, a proto ji taky Jirka Hronek vybral jako první spot. Úzký mramorový dlaždice tvořej základ pro dobrej rozjezd a mramorová zídka pod kolena vyzývá k technickejm trikům. Jirka Hronek vyzval fs pop shove it do bs nosegrindu revert a Petr

Horvát vrátil nollie flip fs tailslide, a tak bod z Jirkova spotu byl nakonec jeho. „Já to nebral jako nějakej souboj, protože se s Jirkou dobře známe, takže pro mě to byl pojezd od srdce.

Abych dělal nollie flip fs tailslide mi poradil Tomáš Dvorský, kterej tam s náma byl. Jedinou nevýhodou spotu bylo to, že kolem nás chodilo spoustu lidí, kteří vůbec nechápali, co děláme,“ dodává Petr k prvnímu spotu.

57

Zasloužená remíza Rozhodujícím spotem měla být zídka z produkce Insight Builders, která stojí mezi panelákama v Bohnicích. Bohužel, po příjezdu na spot čekalo na všechny nepříjemný zjištění, že místo zídky a betonovýho placu je všude jen trávník. Jelikož už denní hodina pokročila a bylo nutný Spotfight dokončit, rozhodl Jirka, že posledním spotem budou osmičky na Florenci a spot patřil opět jemu. Jirka zabil s nollie bs 360 a první letošní souboj tak dopal přátelskou remízou. „Dopadl jsem na druhej a pak mě to trochu potrápilo. Nakonec jsem to odjel do patnácti,“ přibližuje Jirka, jak vybojoval remízu.

JIRKA HRONEK /G/ NOLLIE BS 360 Z OSMI NA FLORENCI

58

Nedaleko Stoky, jednoho z nejostřejších betonových spotů v Česku, se odehrál druhej letošní Rip Curl Search.

Prostředí jak vystřižený z Clarkovy Noci trifidů, kdy megalomanský betonový stavby po katastrofě požírá příroda, nabídlo nejen výborný kulisy, ale i skvělej pojezd. V pomalu odtávající sněhové nadílce vyzvala čtveřice riderů prudký betonový zdi.

STOKA

text: Tomsh, foto: Panker

60

Když Šéf vymýšlel, kam vyrazit na druhej Rip Curl Search letošní zimy, vybavil si svou letní cestu na přísně tajnej pokerovej turnaj na Rozvadově, kde se sešla parta česko-německejch pracháčů a Šéf se jel pochlubit novým bávem. Při cestě zpět se rozhodl obhlídnout luxusní skejtovej spot nedaleko Plzně, kterej nese příznačnej název Stoka. V jednom ze dvou odtokovejch kanálů se nachází betonovej spot, ale mimoto Šéfa zaujalo, že se nedaleko oba kanály sbíhají a tvoří takovou vlásenku. Na skateboarding to při výšce osmi metrů, kolmosti a rozjezdu z borůvčí

pepe samek /r/ backside wallride

tomáš raiser /r/ indy shifty do wallu

bylo místo bohužel nepoužitelný, ale o zimních radovánkách už se dalo přemýšlet.

Klimatický podmínky jsou během letošní zimy dost nevyzpytatelný, a když Šéf posbíral partu schopnou vyrazit do betonovýho žlabu, zrovna začalo zlehka odtávat. Výhodou bylo, že díky tomu se ze sněhu stal výbornej stavební materiál. Z Prahy vyrazila parta ve složení Pepé Samek, Tomáš Raiser a Tadeáš Kopča. Plzeňským zástupcem byl Tomáš Běl, mediální podporu tvořil jak jinak než Panker a velmi důležitým článkem byl kameraman a zapálenej jibber Jirka Mališ, kterej disponuje bungee lanem. To se ukázalo jako vůbec nejklíčovější část výbavy na Stoce.

63

tadeáš kopča /r/ frontside wallride

64

Když se parta prodrala porostem lesa, kterej pokrývala pěkná vrstva sněhu, otevřel se před ní pohled na místo, kde se potkávaly obě ramena stoky.

Vysoký a prudký stěny uprostřed a přísný banky po obvodu vlásenky. Denní plán stavby byl následující: postavit rádiusy na obou stranách prostřední části a taky menší skočku do banku uprostřed vnější části.

Sníh bylo potřeba na místo shrábnout z celý stoky, ale naštěstí ho byl dostatek a pořádně lepil. Jako ideální se ukázalo zahodit lopaty a dělat sněhový koule. Na místě budoucího rádiusu pak postavit sněhuláka a lopatama ho připlácnout na betonovou stěnu. Po kosmetických úpravách se ze sněhuláka stal perfektní rádius, jehož kompletní výstavba zabrala

zhruba hodinu. Důležitý bylo, aby byl rádius pořádně nakoplej a vysokej, protože všichni chtěli samozřejmě jezdit co nejvýš. Parta se rozdělila na dvě skupiny, aby měla na každé straně rychle hotovo. Zajímavý na tom bylo, že každá skupina pojala budování rádiusu podle svýho, a tak se od sebe stavby lehce lišily, což z nich i v kombinaci s různorodým rozjezdem dělalo spoty rozdílné náročnosti.

Po stavbě se mohlo jít konečně jezdit. Systém rozjezdů s bungee lanem fungoval tak, že tři lidi natáhli jednomu riderovi pořádně lano a pak ho vypustili vstříc betonové jámě. Trochu na škodu bylo, že kolem stoky není víc prostoru, protože bungee lano se nedalo využít ani v celé své délce. Podle ohlasů,

který ve Stoce přes den zaznívaly, by byla potřebná aspoň jednou taková rychlost, aby se dalo dostat na hranu stěny, než jakou umožňovaly dosáhnout místní podmínky. Ovšem bez lana by se na spotu nedalo jezdit vůbec...

V začátcích se všichni pustili do wallridů na obou stěnách, záleželo, kde se zrovna nacházelo lano.

Frontsidovej wallride nejvýš vytáh plzeňskej Tadeáš Kopča, na druhý straně se vytáh s backsidovým přejezdem stěny Pepé Samek. Mezitím se Tomáš Běl kamsi ztratil a prodíral se houštím nad vnitřní prudkou stěnu stoky. Vyslal poctivý drop a na druhej pokus už ho následoval i Pepé Samek. Zatímco probíhalo dropování, Tomáš Raiser se věnoval úpravě

tomáš běl /g/ drop to wall

skočky do banku na vnější straně stoky. Skočka se postavila kus před bankem, aby se člověk trochu prolít, ale hlavně aby nedopadal někam pod bank a nezabíjel se. Skákalo se šikmo do banku a hajlajtem byl Tomášův macatej crail. Mezi poslední triky dne patřil drop Pepého Samka, kterej probíhal za tmy, a jediný, co na chvíli osvětlilo prudkou stěnu, byl Pankerův blesk. Na dojezdu byl pak Pepé značně oslněnej, takže dobržďoval, jak jen se dalo.

Druhej Rip Curl Search letošní zimy opět ukázal novej prostor, kde se dá řádit na snowboardu, a jak dodal i Pepé Samek, šlo o spot v hodně skejtovým stylu, a i když se nelítalo v žádných extrémech, všichni si ten den náramně užili.

honza koukol /r/ backflip z vystřelováku na ještědu

martin matoušek /g/ nosegrab 5-0 na psí lávce na eduardu

ČESKÝ DŘEVO text: Radek, foto: Panker

Po vzoru prvních celodřevěných snowparků, které vznikly za přispění Jaka Burtona a nesou název The Stash, se i u nás začíná stavět z přírodních materiálů. Dřevěné klády se celkem často objeví někde ve snowparku, ale pokud je nám známo, celodřevěný projkety jsou zatím dva. Takže hurá do lesa!

67

kuba šimůnek /r/ boardslide přes celou lámačku, velká vražda na ještědu

Capita Stash park Ještěd Kousek od Liberce se jak nejtvrdší klacek tyčí k nebi vysílač na hoře Ještěd a kousek od něj v lese, v půlce kopce, našel domov dřevěnej parčík severský partičky kolem Kuby Šimůnka. Až místo budete hledat, asi to nenajdete. Dodo Dolejší vysvětluje důvody: „Neni to přímo postavený se záměrem, aby to nikdo nenašel, ale prostě zrovna se našlo dobrý místo hloubějš v lese.

Jsou tam stromy dál od sebe a ve svý podstatě to tam neni moc na očích ochránců přírody, hehe.“ Za celým ještědským projektem stojí Kuba Šimůnek a Honza Koukol, který si spolu dřevostavby vymysleli a pak i začali stavět. První počin bylo dřevěný zetko.

Nedlouho na to se o projektu dozvěděl Dodo Dolejší,

a protože měl zkušenosti se stavěním ze dřeva doma v Harrachově, tak se hnedka přiřítil na pomoc. No a čas od času přiložili ruku k dílu i Kojťák nebo Lukáš Bendák.

Při stavbě měli kluci pár zásad, jako první například snaha nekácet nic živýho. Takže dřevo se bralo z padlejch nebo ještě stojících, ale suchejch stromů.

Dodo: „Jednou jsme s Koukolem káceli takovej starej velkej strom, abysme měli matroš na pořádnej dlouhej streetrail, a nečekali jsme, že to bude až takový peklo. Dohromady jsme to dělali asi dvě hodiny, ruční pilou, ale blbě jsme to nařízli a pak jsme to museli komplikovaně strhnout. Navíc jsme kládu pak museli táhnout asi tři sta metrů lesem přes pařezy.“ Prostě

celkově to bylo náročnější, protože veškerej materiál se musel snášet z celýho lesa a někdy to do parku bylo fakt daleko. „Všechno je to dělaný dost brutálně, žádný klínování, vyřezávání. Stavělo se s punkovejma nástrojema – s pořezama, starou sekerou, pilou a kladivem.

Dohromady se to zbouchalo krovákama, no vlastně na pool jamu se hřeb nějak zvohnul, a tak tam lehce čumí, ale nevadí,“ směje se Dodo. Práce na překážkách trvala asi tři týdny, kluci chodili, když měli čas, takže dohromady se na kopci objevili tak čtyřikrát pětkrát. Po zatlučení posledního hřebíku se muselo místo vyčistit, protože všude kolem byly pařezy, šutry a borůvčí: „Za ty borůvky se srnkám omlouváme, ale

kryštof kodl /g/ nosetap tailgrab na eduardu

prostě stály v cestě dopadu, a tak se holky běžte pást kus dál.“ Finální podoba je taková, že stojí tři překážky za sebou, jezditelný v lajně. Začíná se zetkem s narovnávákem, pokračuje streetrailem a končí pool jamem. A když pak v prosinci napad první sníh, viděli kluci všechno velmi růžově. V plánu byl videoshooting s agregátama, ale přívaly sněhu nejdřív využila liberecká parta ve městě a les si nechávala na potom.

Jenže potom přišla akorát tak obleva a moc dalšího sněhu už nepřipadlo. Naštěstí se stihnul fotoshooting pro Board, kterej ale i tak probíhal na pár cenťákách čerstvýho, pod kterým se schovávala ledovka. Na druhou stranu se ukázalo, že mráz je k něčemu dobrej

a dřevo, který se normálně kouše, v brutálnim mrazu krásně jede.

No, když píšeme stihlo... prostě to proběhlo jako klasická zewlárna. Tedy sraz měl být ráno, ovšem příjezd jednotlivejch aktérů proběhl ve stylu Dodo s Bendákem v deset, Panker ve dvanáct a Koukol se Šimonem kolem druhý. Ale nakonec se vše povedlo, na zetku padly grindy a Šimon to dal celý neuvěřitelnym boardslidem. Na streetrailu byly k vidění blunstlidy a na pool jamu i rotace přes hlavu.

V létě se chystá přístavba Stashe, už teď je hotový áčko a v plánu je pár dalších překážek, který ovšem tajemná parta stavitelů nechce prozradit, aby nápady nikdo nevykrad. Tak sme zvědavý!

69

americký park The Stash a rozhodli se, že postaví něco podobnýho. Kryštof: „Měli jsme tu spoustu dřeva, protože kopec, kde je sjezdovka, je takovej návoz zbylý hlíny z uranovejch dolů a je to celý obrostlý náletovým dřívím. No a to se může kácet, zvlášť když je to na pozemku, co má pronajatej Radkův táta, a žádný ochranáři sem nemůžou. Takže kousek vedle sjezdovky jsme si vykáceli pruh lesa a z těch stromů si to rovnou postavili.“ Základní stavební kámen, respektive pařez, byl položen už na podzim roku 2009. Jenže to se stihla pouze jedna překážka, a tak největší makání přišlo v létě 2010. Celkově se stavělo přes deset víkendů a v parku je tak deset zajímavejch překážek.

K největším lahůdkám určitě patří obrovskej wallride,

krušnohorská partička, druhej zleva – kašpi – si tam statečně sedí s čerstvě zlomenou rukou

dodo dolejší /g/ fs to ss 5-0 revert na ještědu

Park Eduard Tohle místo ježdění po dřevě zasvěcené se nachází v areálu Eduard v Krušných horách. Trefíte sem celkem jednoduše, asi deset kilometrů nad Jáchymovem směr Neklid se nachází biatlonový areál Eduard a tam to je. Za celým projektem dřevěnice stojí Kryštof Kódl s kámošem Radkem Grulichem, kteří viděli někdy před pár lety na fotkách profláklý 70

kterej má čtyři metry na vejšku a pět na dýlku. Stojí směrem ze svahu, náskok je ze strany jako na pravej wall. Kryštof popisuje stavbu: „Na dva živý stromy jsme natloukli takový stojany a na ně nabušili prkna.

Zezadu někde veprostřed jsme to ještě podepřeli, aby se to neprohejbalo. No vlastně, tahle překážka, tak to je jediná, na co jsme museli koupit materiál – prkna.

Jinak jsme si vystačili s okolníma stromama.“

kryštof kodl /g/ 50-50 bs bong na eduardu

martin matoušek /g/ bs wall layback na eduardu

V parku nechybí klasická rovná kláda o délce čtyř metrů, pak je tam lámačka čtyři na čtyři a monstrózní áčko, na kterým řádí především neklidskej lokál Mates. A nesmíme zapomenout zmínit ještě jeden wallride, asi čtyři metry vysokej, kterej ale je kolmo ke sjezdovce. Výhodou parku je vlek v areálu, který se dá při ježdění po dřevě plně využít. Délka je pravda sice jen dvě stě metrů, ale permice stojí kilo pade, a protože nejsou žádný fronty, tak bez přehánění lze za den dát i sto jízd. Se sněhem jsou na tom taky dobře, park se nachází na severním svahu a měla by tu bílá hmota vydržet tak do půlky dubna.

Stavba probíhala přes léto klasicky v odpočinkovým 72

módu. Protože na tom makal pouze Radek s Kryštofem, tak se nemuseli nějak složitě domlouvat a nahánět, prostě si večer řekli, co by chtěli postavit, a ráno se kolem svačiny sešli, dali si pivko, brčko, a pustili se do díla. Práce s nebezpečnou motorovkou pak dala zabrat. „Občas to byla prča,“ směje se Kryštof, „prsty máme ještě všechny.“ Aby všechny raily dobře jeli, kluci hořejšek kulatiny vždy seřízli motorovkou a udělali tam menší plochu, díky který i líp na kládě drží prkno.

Ne vždy se ale dílo podařilo. „Největší průser byl při stavbě oblouků. Připravili jsme si dvě dlouhý klády, jeden konec zabetonovali do země a přes takovou

dan kašpar /g/ 5-0 na eduardu

kladku to asi měsíc pozvolna ohejbali. Když se to konečně dotklo na druhý straně země a my to pomocí zabetonovaný závitový tyče přidělali, tak to po dvou hodinách prasklo. Oba dva oblouky!“ Potíž byla v tom, že kluci s tím ještě neměli žádný zkušenosti, a tak to selským rozumem rozmysleli a ohnuli. Bohužel to nevyšlo, a tak na příští rok plánujou trošku jinačí strategii. „Oblouk postavíme větší a ze dvou smrků, který budou jakoby naproti sobě, takže se ohnou jenom do půlky, a tam je spojíme dohromady. Takhle to maj dělaný ve francouzským Avoriaz v jejich Stash parku.“ Když jsme s Pankerem dorazili na focení, nebylo to

na Eduardu zrovna moc příznivý. Ve svý podstatě to vypadalo jako všude jinde v ČR, tedy ledovka jak prase. Pády strašně bolely a moh by o tom vyprávět Kašpi, co si po záseku na railu zlomil ruku. V parku se během zimy proháněla většinou partička lokálů v čele s Matesem Matouškem, ale zavítala sem i skupina Novozélanďanů, který si natočili pár věcí s filmovou produkcí.

Plánem do dalších sezony je stavba již zmíněných oblouků, a největší změnou bude přístup do parku s rolbou. Letos na to kluci neměli moc času, ale příští rok by se v parku měl objevit jeden šejpr nastálo, který bude navíc celý kopec upravovat rolbou. Radek

s Kryštofem na to totiž nemají čas, jeden maká jako správce apartmánů a druhej se stará o snowpark na Neklidu. Díky stálýmu šejprovi se bude v parku moc uskutečnit i nějaký závod, takže se nechme překvapit, jak to dopadne.

Velký dík za dřevěnej Eduard park patří hlavně Radkovýmu tátovi, za to, že vůbec vznik takovýhle stavby u sebe v resortu dovolil a že synka nenutí honit se po lese na běžkách s flintou v ruce. „Radek dělal biatlon dřív, byl dokonce v reprezentaci, ale pak ho to přestalo bavit a věnuje se snowboardu a v létě surfu.

Táta ho v tom podporuje, takže máme k dispozici celej resort a jeho vybavení.“ Víc takovejch otců!

Peter Molec a Ondra Leskovians ky se v prosinci loňskýho roku vydali na pár dní skejtovat do španělského města Alicante, kde už několik let byd lí dva kluci z Havířova, který ochotně pomáhaj komuko liv, kdo se tam vydá za skateboardingem. Čirá náhoda tomu chtěla, že se tou dobou vydal na návštěvu do Alic ante i náš redaktor Hormon, který s Peterem a Ond rou připravil rozhovor právě o jejich tamějším pobytu .

ondro leskoviansky /r/ fs tailslide na profláklém spotě v mursii. kluky tady ježdění hodně bavilo!

text: Filip Sýkora

75

ondro leskoviansky /r/ fs 5-0 na mursia se slušnou dírou pod sebou, což nebylo určitě nic příjemnýho. ale fotka vypadá moc dobře!

kameraman peter molec v akci / lesko si posteskl, že je škoda, že to takhle nevypadá v zimě i u nás...

Oba dva jste mi říkali, že jste v Alicante nebyli poprvé, ale že se tam naopak rádi vracíte znovu a znovu. Mohli byste říct, kdy jste do Alicante vydali poprvé a z jakýho to bylo důvodu?

Peter Já jsem byl v Alicante poprvé někdy v březnu roku 2006, jeli jsme tam na mojí první Volcom tour.

Jezdili jsme tehdy s Volcomem do Alicante každý rok, protože odtamtud pochází Roberto Alemán, jehož rodiče mají v městečku Santa Pola letní apartmán, kde v zimě nikdo nebydlí, a my tam mohli na čas bydlet a skejtovat. Když jsem tam byl tuším podruhé, Roberto mi řekl, že tam bydlí dva Češi (Honza Vašut a Martin Blaník, zmínění v úvodu článku, pozn. red.), se kterýma jsme se pak i nějak náhodně potkali.

Dohromady už jsem byl v Alicante asi šestkrát nebo sedmkrát. Pak už jsem jezdil vždycky za Honzou a Martinem.

Ondro Já jsem tam byl přesně potřetí. Poprvé jsem tam byl před rokem na Quiksilver tour, tehdy už Peter znal kluky z Česka a popsal nám, že jsou v Alicante

fabian verhaeghe /g/ bs 5-0 na skoro nejezditelnym spotě, jehož příprava zabrala asi hodinu tuningu. stejně to pak ale nebylo nic moc

super spoty, laciná letenka a že Honza nám ochotně pomůže se vším, co bude potřeba.

Fotky pocházejí z vaší poslední návštěvy, kde jsme se vlastně i jeden den potkali. S kým jste tehdy přijeli a jak jste místní pobyt strávili?

Peter Přijeli jsme asi na zhruba osm dní ve složení já, Ondro a Fabian Verhaeghe. První dny jsme byli ještě v hotelu, ale pak jsme se dohodli, že budeme bydlet u Martina Blaníka. Mají velký obývák, parádní byt a my u nich několik dní přebývali. Plánujeme s Ondrou menší DC video na konec letošního roku, nějaký dvouprofil, na který jsme tam natáčeli materiál, a Fabian točil pro svůj video part, který má mít v nějakém videu.

Mohli byste trochu popsat, kdo jsou ta „česká spojka v Alicante“?

Peter Honza „Vašnosta“ Vašut vlastní spolu s jedním Španělem skateshop jménem Picnic, který funguje

jako opravdový skateshop, a ne žádný butik, za což je respektuju a nejvíc obdivuju. Spolu s Martinem Blaníkem pak ještě staví skateparky po Španělsku s firmou Picnic Ramps.

Kde všude jste tam skejtovali a jak jste se pohybovali po spotech?

Ondro Ráno jsme vběhli do shopu, rozhodli jsme se, kam pojedeme, a Honza přistavil auto. Naházeli jsme dovnitř vše, co bylo třeba, plechy, kameru, foťák, a vyrazili jsme na spot. Honza a ostatní lokálové tam znají spoustu míst, a to i ve městech okolo, nepamatuju si úplně, kde všude jsme byli. Napadá mě třeba Murcía, Elche, ale byli jsme i v dalších menších městech.

Peter V samotném Alicante je taky spousta spotů a vždy se najde dost nových, protože se tam hodně staví a město samotné je na skateboarding super, i když je lepší tam mít auto a vyrážet i po okolí.

Když zavzpomínám pár let zpátky, tak nejdřív všichni Češi a Slováci začali jezdit do Barcelony, potom se objevila jako super místo Malaga a teď přišlo Alicante, kde už taky bylo několik partiček z naší scény. Přijde vám Alicante oproti těmhle dalším městům srovnatelný?

Peter V Malaze jsem nikdy nebyl, takže to porovnat nedokážu, ale je fakt, že už to začíná bejt populární stejně jako Barcelona. S tou samotnou se ale asi nedá porovnat nic na světě, to je prostě neuvěřitelné, kolik je tam spotů a jak se tam skejtuje. Alicante má ale třeba oproti Barceloně výhodu v tom, že je menší a jsou tam spoty, na kterých nikdo nikdy nebyl. Já tam vlastně jezdím radši než do Barcelony, kde už jsem dlouho nebyl.

Ondro Alicante je sice menší a je tam míň spotů, ale zase to vyvažuje ten Honza, který je schopný poradit a pomoct s čímkoliv, co je potřeba. Mně taky vyhovuje fakt, že je to příjemnější prostředí. Barcelona je super, ale je tam všude hrozně moc lidí 24 hodin denně,

77

peter molec /g/ nollie flip na fungl novým spotě, odkud zatím nemá nikdo žádný fotky

v Alicante je lidí míň a je to klidnější. Další věc je, že poslední dobou už jsem do Barcy nejezdil tak rád jako v začátcích, a to kvůli policajtům. Předtím tě přinejhorším vyhodili ze spotu, ale teď už jsem slyšel i nějaké historky o 700eurových pokutách a podobně.

Naopak v Alicante je to s policajty úplně v pohodě.

Jakej máte dojem z celkovýho města jako takovýho? Mně přišlo Alicante bezpečnější než Barcelona, která je „ráj všech zlodějů“, ale zase mi přišlo, že je to takovej trochu panelákov, snad až na historický centrum.

Ondro Já jsem se v Alicante cítil na ulici rozhodně bezpečněji než třeba v Barceloně. Není tam vůbec tolik penerů a prodavačů všech možných omamných látek. Celý to město je svým způsobem čistější, třeba i moře mi tam přijde mnohem čistější než v Barceloně.

A že tam není ta barcelonská architektura, to mi nijak nevadilo, je tam třeba zase super arabskej hrad, co se tyčí nad městem. Když jsem na něj vystoupal, tak jsem nechápal, ten pohled z něj je úplně úžasný.

Mohli byste popsat, na jakym způsobu tam ta lokální partička funguje?

Peter Funguje úplně jinak než partičky u nás. Je to všechno o tom Picnicu, všichni jsou kámoši a mají partu, která by za Picnic snad i život položila. Jsou velmi milí a přátelský, navzájem spolu skejtují, hecují se, a je to super. Je to stoprocentní skateboarding a žádná hovna okolo toho.

Ondro Všichni z nich navíc skejtujou super, i ti, co to berou jen jako zábavu, třeba Gustavo, spolumajitel Picnicu, který se sveze dvakrát do týdne v rádiusu, ale jezdí fakt dobře. A týmoví rideři Picnicu, to jsou úplní zabijáci. To lidi ještě v Česku určitě uvidí, až je Honza do Česka zase dotáhne. (Naposledy byl Picnic tým k vidění loni na Bowl Campu v Havířově, pozn. red.)

Máte chuť se do Alicante znova vrátit?

Peter To stoprocentně, možná se vrátím ještě letos. Třeba někdy na podzim, až se to počasí zase začne kazit.

Ondro Já bych se tam chtěl podívat ještě jednou letos, zhruba někdy v dubnu. Pojedu s přítelkyní, ale mám v plánu taky částečně skejtovat.

78

ivan rivado /g/ ollie up to bs smith

bastl a jeho eko longboard

spolumajitel revolučních snowboardů silbaerg si pochutnává na bagetě se sýrem

horsefeathers přezky na pásky ze starých desek jejich teamriderů

loutka ryana shecklera aneb quo vadis...

jake collins /g/ oldschoolová madonna 80

rune glifberg / fs indy nosebone ve vesmíru

ISPO 2011 text: Radek, foto: Jelle Keppens

Tak jako každý rok se i letos u sousedů v Bavorsku konala na mnichovském Messeplatzu sportovní mega výstava s názvem Ispo. Po menší pauze jsme měli opět tu čest v jedné z „board sports“ hal rozbalit i náš Board stánek, a na pár dnů se tak stát součástí světového sportovního byznysu.

Náš skromný stánek větších rozměrů stál hnedka vedle Nike 6.0, kde se to hemžilo top riderama z celýho světa. Daleko to nebylo ani k Horsefeathers, kam jsme si chodili pro čepovanou Plzeň zdarma, naproti u Rip Curl jsme pak fasovali žvejkačky, aby ten chlast nebyl tak cejtit, a přes halu jsme slýchali brněnskej hantec kluků z Nuggetu... Zkrátka byli jsme opět ve víru dění.

Během čtyř dnů konání výstavy si člověk najde spousty času, aby si prohlédl, jaký že zboží se na trh dostane na podzim 2011 a jaký budou trendy vývoje. Co se oblečení týče, jede se dál v modelech barevných bloků, ve snowboardech jde vše směrem k bánanovýmu prohnutí desek. Jinak všechno při starym. Samozřejmě se ovšem

zjevuje spousta mini novinek, z nichž některý se možná uchytí a následně změní svět, a zbytek skončí v propadlišti dějin... A co si budem namlouvat, hodně novot si konec určitě zaslouží, třeba magnetický boty na skate – to fakt sorry!

Zábava byla hlavně na stánku firmy Volcom, kde se konal jako každý rok závod v mini.

Popisovat ho nemá cenu, jako hrozně tam lítal a zabíjel Rune Glifberg, a pak byly vidět zajímavosti od lidí jako Jake Collins, Josh Young, Julien Benoliel, Ivan Rivado a podobně. U Horsefeathers měli výstavku svejch pásků vyráběných ze starých desek HF pro riderů, a tímhle nápadem oslovili i porotu nějaké Ispo soutěže a získali ocenění v podobě skleněný sošky. Na stánku Ride se odehrávalo skoro porno, pro zvýšení popularity značky angažovali striptérku a tanečnici u tyče, která každou hodinu předvedla skoro vše, čím jí příroda obdařila.

Kapitola sama o sobě byla sekce Brand New Ispo, kde se sešli vynálezci, badatelé, dobrodruzi i skoro šílenci, aby předvedli své nápady. Po absolvování kolečka mezi loutkou Ryana Shecklera, nafukovacím samorozkládacím stanem, týpkama točícíma tlustejma provazama pro zlepšení kondice, nafukovacíma sněžnicema a spoustou dalších funkčních i podivných vychytávek, jsme se vážně začali zabývat myšlenkou, že bysme taky měli něco vymyslet. Ale pravda je, že k vidění byly i opravdový zajímavosti.

Například kluci z Chemnitzu dělají revoluční prkna Silbaerg, který se prohýbaj na railech tak, že si při boru nekousnete hranu a v zatáčkách přesně obráceně, takže naopak pěkně řežete oblouky. Pozdravy posílaj na Klínovec, kde prkno testovali. Dobrej byl i týpek z Bastl Boards, který vyrábí longboardy z přírodních materiálů, co se po zahození někam do škarpy ekologicky rozloží. Prostě Ispo letos opět stálo za to!

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

„Na tento spot som chcel ísť už dlhšie, takže som čakal, než bude vonku aspoň 5 stupňov, aby sa mi nezlomili nohy! Najskôr sme šli na Slavin, kde nás vyhodili, tak nás napadlo ísť sem. A takto to dopadlo...“

MAREK ZÁPRAŽNÝ

věk: 21 / stance: goofy / 360 flip over the gap / lokalita: Bratislava, Liščie údolie / počet pokusů: mnoho / skate od: 2002 / sponzoři: Nike SB, Citystars, Orion trucks, LRG, Streetmarket.cz / setup: Citystars 8.0 (střední konkejv), Thunder trucky, kolečka 50 mm Autobahn, Suriva ložiska abec 7, Nike SB Vrod / fotograf: andrej žabkay (andrej@chello.sk)

„Na spot jsme se vydali jednou v zimě, jak roztál sníh. No, nebyly zrovna ideální podmínky na skákání dvanácti schodů... teplota tak mínus pět!

Nakonec se to ale povedlo, i když odjezd byl trochu sketchy.“

MAXIM HABANEC hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

věk: 19 / stance: regular / 360 flip z 12 / lokalita: Praha 6, Evropská ulice / počet pokusů: 20 / sk8 od: 1999 / sponzoři: Quiksilver, DC, Streetmarket.cz / setup: deska Streetmarket 7.8 (lehkej konkejv), kolečka Autobahn 51 mm (úzký), trucky Ace (střední, nízký), ložiska MiniLogo abec 5, boty DC Tonik / fotograf: Martin Karas (martin@streetmarket.cz)

HTTP://DISTRIBUCE.ABADON.CZ, TEL: 602.426.923

„Před pár měsíci jsme s kámošema jeli tour po Zélandu a našli tyhle perfektní schody v Hamiltonu. Rozjezd nejlepší, dopad celkem krátkej a drsnej, ale všechno šlo bez problému.“

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

DAN KAŠPAR

věk: 22 / stance: regular / ss varial heelflip / lokalita: Hamilton, Nový Zéland / počet pokusů: 15 / sk8 od: 2003 / sponzoři: Vehicle, Globe, Cliche, 4star, Cheapskate shop / setup: deska Girl 7.8 (lehkej konkejv), kolečka DGK 51 mm (úzký), trucky Venture (měkký, střední), ložiska Trfk abec 7, boty Adio / fotograf: Kyle Robertson (kyle.robertson@nzpost.co.nz)

„Byl to klasickej den na Stalinu s Kubem. Chtěli jsme něco vyfotit a nakonec mě napadlo tohle. Neni to uplně lehký, ale padlo to tam, takže jsem spokojenej.“

ARNOŠT CERAL hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

věk: 23 / stance: goofy / ss bs tailslide kickflip out / lokalita: Stalin / počet pokusů: 30 / sk8 od: 2000 / sponzoři: Horsefeathers, Osiris, Nixon, Ace trucks, Streetmarket.cz / setup: deska no name 8.0, Ace trucks (nízký), kolečka no name 49 mm, boty Osiris Diablo / fotograf: Kubo Krížo (kubo. krizo@gmail.com)

LIP distribution s.r.o., České Budějovice, 777 788 794, martin@peace.cz

koupíš na:

Bitch team model Red - 8,0” 1.199,-

Bitch team model Green - 7,875” 1.199,-

Bitch team model Pink - 7,75” 1.199,-

Minilogo Yellow - 8,0” 999,-

Minilogo Blue - 7,875” 999,-

Minilogo Green - 7,75 “ 999,-

Minilogo Black - 7,625” 999,-

Blank - 7,625; 7,875; 8,0; 8,2” + stickers 899,-

Team rider: Jirka Hronek

„Původně sem tam chtěl dát switch flip, ale nepřálo počasí...

Sice bylo hezky, ale magor zima. Tak jsem dal aspoň kino, aby něco bylo. Ale určitě se tam na ten switch ještě vrátim!“

hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

LUKÁŠ DANĚK

věk: 23 / stance: regular / kickflip / lokalita: Praha, Výstaviště / počet pokusů: 10 / sk8 od: 1998 / sponzoři: Quiksilver, NikeSB, Ambassadors, Crail trucks, Skateshop.cz, Jessup / setup: deska Ambassadors Danek promodel 8.0 (placka), kolečka Haze wheels Horvat promodel 52 mm (úzký), trucky Crail (střední, nízký), ložiska Crail abec 5, boty NikeSB Dunk / fotograf: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com)

„Keď som bol v Prahe, tak ma Mirek zaviedol na tento secret spot, kde som vrátil ollie do banku, aj keď tam neboli úplne ideálne podmienky na rozjazd ani na odjazd. No dal som to a potom sme spokojne mohli ísť na oslavu Mirkovej segri, haha.“

PETER MERCELL hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

věk: 21 / stance: goofy / ollie to bang / lokalita: Praha / počet pokusů: 15 / sk8 od: 2002 / sponzoři: Lakai, Chavala, X-ray / setup: deska Chavala 8.25 (lehký konkejv), kolečka Eina 52 mm (úzký), trucky Iron, ložiska Eina abec 5, boty Lakai Carroll select / fotograf: Miroslav Kvapil (mirek.kvapil@boardmag.cz)

THE G.I. [NEW] AGENT WITH IN-LINE MIC, VOLUME, AND TRACK CONTROL.

PHOTO: QUANG LE

SKULLCANDY dB SOLD EXCLUSIVELY AT THE FINEST RETAIL ESTABLISHMENTS.

tenhle pressflip z deseti na strahově mi dal zabrat. blbě se mi kvůli spárám rozjíždělo, pak jsem sice našel místo kudy, ale zase mi moc nefungovala deska. tak mi fotograf panker prodal svojí novou a do sedmi pokusů sem to vrátil

Celkem slušně umí Adam Zvada, Pražák ze Suchdola, motat skejta pod nohama, což dokázal například i druhým místem v éS Game of skate. Času na ježdění má stále dost, protože ve svých sedmnácti letech studuje gymnázium Pod Zámečkem, a tak jezdí a jezdí, momentálně bez sponzorů. text: Radek, foto: Panker

Proč skejtuješ?

Baví mě to a chci se v tom zlepšovat. Miluju, když je nějakej těžkej trik a dám ho dobře.

A hlavně to hecování, když se toho bojím, donutim se, vrátim to. To je dobrej pocit...

Začínal jsem u nás na Suchdole s kámošem, s Danem Beringerem, kterej mě k tomu přived.

Nejdřív jsme jezdili jen tak před školou, pak jsme začali chodit třeba na Koněva a na konec na Stalina. Teď už jezdim většinou tam.

Na čem jezdíš?

Buď si kupuju od lidí něco ojetýho, nebo ve Streetmarketu skejty, protože jsou levný. Mám rád osmičky, prostě aby to bylo spíš větší než užší. Jinak trucky mám nízký, středně dotáhlý, kolečka tak padesát dva milimetrů.

Nejvíc mi záleží na desce, když je měkká nebo s odštěpem, to se nedá. Takže si spíš zajdu pro novou do obchodu. A boty si nikdy nekupuju jetý, nový si rozšlápnu podle svýho, většinou mám Nike nebo Adidas, v těch se mi dobře skejtuje.

Co závody a ty?

Rozhodně mě závody baví, je to zábava když jedeme s kámošema. Teď sem trochu víc začal jezdit čéespéčka, tam je větší motivace. Game of skate mě taky baví, ale neni to ono.

Z GoS máš velmi slušný výsledky. Trénuješ hodně techniku na zemi?

Na Stalinu skoro vždycky dáme s klukama game of skate. Ale myslim, že výsledky mám hlavně proto, že dělám jiný triky. Hlavně třeba casper flipy, pressflipy, late flipy, takže pak je zadávám a většina lidí to neumí a já mám plus.

Byl jsi jezdit někde v zahraničí?

Tak děda mi zařídil, za což mu strašně děkuju, že jsem byl jezdit ve Woodwardu v Americe.

Bylo to tam super, viděl sem profíky i malý děti, co hrozně zabíjí, vrací vše na první. Moc jsem si tam sice nezajezdil, protože při první návštěvě sem si hned zkraje odrazil patu a podruhý tam jel se zlomeným prstem, ale celkově to bylo super. Lidi jsou tam v pohodě, pomáhaj si, profíci se s tebou baví, i když moc neumíš skejtovat ani anglicky. Nějaký hejtování a namyšlenost tam vůbec neni.

Co chystáš teď na jaro a léto?

Určitě se vyježďovat, točit videa, snažit se, sehnat si sponzora. Do Ameriky asi nepojedu, možná ale vyrazíme s kámošema do Barcelony.

94

Děkovačka?

Děkuju rodičum, dědovi a všem, co mě kdy podpořili, Pankerovi za fotky a tak. Lidem bych chtěl vzkázat, ať se nehejtujou, ať se radši vyježďujou. A všem přeju málo zranění.

ADAM ZVADA

na zídce pod stalinem jsem dělal casper flip manual revert, a to padlo do pěti šesti pokusů. je to jednoduchý, jediný nepříjemný bylo, že kdyby mi to šlo do prima, tak bych spadnul přes zeď

frontside nosepress uprostřed léta na ledovém mostě v saas fee

text: Radek, foto: Přemek Vida

Pokud jste poslední tři měsíce nečetli nebo neviděli nic o českym snowboardingu, nebudete nejspíš vědět, kdo je Horis. Tenhle devatenáctiletej týpek z Braškova u Kladna se jakoby odnikud vyloup a letos v zimě vyhrál jak 4x4, tak Snowjam. Petr na snowboardu jezdí už šest let, momentálně ho sponzorují Vehicle, Flow, Von Zipper, Acai, Bern a Swix.

cab 540 keyston, colorado... typický horisův cab přes hlavu, kterým většinou zahajuje svoje závodní slopestyle jízdy

PETR „HORIS“ HORÁK Teď si pobral první fleky na všech důležitejch závodech. Nenaháněj tě novináři?

Právě že po finálový jízdě na Snowjamu se to na mě nahrnulo ze všech stran... Asi tři televize, vůbec sem nevěděl, kam mám koukat a co řikat. Byl sem z toho vyplesklej.

Letos je to Horisova sezona. Si nepamatuju, že by někdo někdy po přestupu z juniorů mezi starý takhle zadiktoval. Čim to je?

Je to tim, že tim žiju každej den, jezdim, pořád to sleduju a chtěl bych to někam dotáhnout. Drtim, co to de, sleduju lidi kolem, a snažim se to udělat po svým a líp. A prostě to jde. Asi nejvíc mě nakoplo, jak jsem byl na podzim měsíc v Americe, bombově jsem se tam rozjezdil. Nepadly tam kromě backflipa sice žádný doubly, ale nastoupil sem do závodů úplně rozježděnej a byl jistější. Zkusil sem pak nějaký doubly a vyšlo to.

Jezdil si někde i před Amérem?

Tak byl jsem dva tejdny na Schnalstalu ve Val Senales, tam mě baví park a byla tam dobrá parta. Na konci léta jsem byl na chvíli v Saas Fee, no a pak párkrát na podzim na Hintru.

A trénoval si někde v posilce? Víš co, snažim se pro ostatní vypátrat recept na úspěch, hehe?

Tak já chodim na sportovní gympl, takže máme třikrát tejdně školní tréninky. Jsem hokejista, sem tam du na led nebo do posilky, taky každej tejden do bazénu.

Ale před létem jsem cvičil hodně, měl jsem takovej dvouměsíční tréninkovej plán, a na podzim už moc ne, jenom ve škole. Myslim si, že mi hokej dost pomoh, hrál jsem ho od čtyř let, takže mám sílu v nohách a orientaci.

fs indy ve špindlerovský rampě. ačkoliv horis rampu tolik nejezdí, dokáže se v ní pěkně proletět, jako tady při tréninku snowjamu

Teď už si hokej zatáh?

Jo, vybral sem si prkno. Na hokej sem malej...

do foampitů a myslim, že by to mohlo jít. Akorát si najít nějakej dobrej skok, abych se zbytečně nezrakvil.

To je škoda, měl si dělat obojí a příští rok hrát na Kladně extra ligu s Jágrem...

Hehe, že bych tam po čtyřčtyřce vždycky doběh na třetí třetinu, hezky jim pomoct.

Home resort?

Tak Špindl, maj tam nejlepší skok, i když v Peci mě to teď taky bavilo. Ale jezdim do Špindlu, kámoši tam maj byt a felíme tam na Drámu. Prostě punk, parta Tuzar, Fíla, Daníno, Roko, Kolťák, Darek, Roman, klasická Rum Gang partička. Díky brášové!

Jaký ty dvojáky si teda letos pokořil?

Tak vyšel mi doublecork deset a doublecork dvanáct, no a pak ten double backflip v Améru, ale popravdě sem ho od podzimu nedělal. Snažím se teď taky jezdit hodně na switch. Nejvíc mi otevřel dveře asi ten double cork, teď už to bez tohodle triku nejde.

A jaký máš ještě v plánu?

Určitě bych chtěl cab double cork na plno do jízdy.

A taky double rodeo devět, to sem si zkoušel v Améru

Rumáci jsou zabijáci, to je jasný, hehe. Kde všude si byl jezdit teď v dva tisíce jedenáct?

Tak dva tejdny ve Španělsku, na Big airu v Barceloně a pak na Mistrovství světa v La Molina v Pyrenejích, kde to bylo docela v pohodě. Pak jsem byl v Laaxu na Beo, v Livignu na závodech a dvakrát třikrát někde v Rakousku taky na závodech. Letos to bylo hodně o kontestech, příští rok bych chtěl spíš víc natáčet.

Bavěj tě ty závody?

Baví mě to, jezdíme s partičkou. Ale jako je tam ten stres na startu, lepší je fotit a natáčet, ale když se potřebuju někam dostat, tak ty závody musim jezdit.

A s rampou seš na tom jak?

Taky mě baví, akorát v ní moc nejezdim nebo spíš nemám možnost si v ní moc zajezdit.

Já se ptám proto, že kdybys třeba jednou pomejšlel na Olympiádu, tak to musíš pipinu...

Přemejšlim o tom, že bych do toho do dvou let šlápnul. Je to ve dva čtrnáct v Soči, to bude zajímavý.

Aby ses tam kvalifikoval, bude třeba jezdit FIS závody.

To bude peklo, to bude strašný. Nesnášim jezdit FIS, jsou s tim strašný povinnosti, nemůžeš vůbec podle sebe.

fs 7 tailgrab na závodech v drienici, aneb důkaz, že horis umí na všechny strany

Co ti chybí v Čechách?

Kvalitnější snowparky... U nás, když se tomu chceš pořádně věnovat, tak nemůžeš, a musíš jezdit do zahraničí. Je to špatný, vlekaři to hrotěj a snowboarding nepodporujou, vždy je to až na druhým místě. Všechno pro šponičky, aby měli kde jezdit. A taky mi vadí, že se tady lidi pořád nějak mezi sebou sledujou, že je tady taková divná a zbytečná konkurence.

Na závodech na Slovensku si vyhrál surfa. Jak to, že si ho dal repre trenérovi Přemkovi?

Von ho využije víc... Já se teď v létě tři roky kvůli snowboardingu nedostal k moři. Takže spíš se tak vozim na skejtu, dáváme si s kámošema různý výlety k rybníkům a na přehrady, baví mě i další sporty, třeba tenis. Nejvíc ale asi jezdim na skejtu a zewlim, hehe, odpočinek z bráškama, večer párty a druhej den znova.

Co si koupíš za ten mega cash, co si díky výsledkům v sezoně nahrabal?

Dám to zpátky do ježdění, to se bude hodit. Nic sem z peněz vlastně neutratil, všechny výhry jsem poslal tátovi na účet, ze kterýho mě platí snowboarding a vrazil už do mě hrozně. Tak sem mu aspoň část vrátil. Tátovi, vlastně oboum rodičům, patří velkej dík za podporu a trpělivost se mnou. Jinak na podzim chcem s Jožinem zase zpátky do Ameriky, je to tam dobrý, šest kickerů za sebou. Lidi jsou tam taky jiný než u nás, víc v pohodě, přátelský. Je to tam úplně jinej druh sportu, jinej svět.

Sponzoři teďka po tobě, díky tvejm výsledkům, asi jdou?

Mám právě pár nabídek, počkám po sezoně a v dubnu se rozhodnu. Ale asi už mám vybráno. Jinak bych na tomhle místě chtěl poděkovat prvnímu sponzorovi, Vehicle, že mě našli a dali mi možnost jít dál. Mým

cílem je se dostat někam do evropskýho nebo světovýho teamu a očekávám, že se tam nějak posunu. Že budu poznávat nový lidi, nový místa, že mě firma bude tlačit, že budu moct natáčet. Prostě to vyhajpnout.

Kde bude Horis za pár let?

Určitě bych se někdy chtěl dostat do čela TTR anebo třeba bejt v první desítce, vyhrát nějakej fakt velkej závod. A asi úplně nejvíc bych chtěl natáčet a dostat se do nějaký evropský produkce. Taky bych to tady chtěl u nás celý úplně převzít po Černíkovi. Ukázat těm mladejm směr, třeba Pokerťákům, Dušanovi, aby to pochopili a šlapali do toho. Prostě pomoct freestyle snowboardingu, aby se o něm vědělo. Teď je to tady úplně suchý...

A jedeme! Slyšíš tu melodii, slyšíš Boney M? You can dance, you can jive / Having the time of your life Ooh see that girl, watch that scene / Dig in the dancing queen... (foto: Panker) 101

Premiéru na skocích do pudru si v Livignu odbyl Lukáš Tomšů. Zvostra se rozjel na backside 540, ale už během letu se za vyvlátí zastyděl, a proto se rozhod po dopadu radši ihned schovat, aby se mu partička přihlížejících nemohla vytlemit! (foto: Panker)

103

Jedna z mnoha spekulací, co může za raketový nástup Petra „Horise“ Horáka v letošní sezoně, je vyřešena. Jestli vám taky vrtalo hlavou, proč mu nedělaj potíže graby ani při velkejch rotacích, tak teď už vám to musí bejt jasný.

S takovouhle hnátou chytnete všechno! (foto: Přemek Vida)

Schopnost pohotovýho a maximálního zrelaxování předved Martin „Mates“ Matoušek na finálovém závodu 4x4 v Peci pod Sněžkou. V přestávce mezi jednotlivými koly závodu si pohodlně ustlal dole na parkovišti a na férovku si zdřímnul... (foto: Přemek Vida) 104

Víš, jak poznáš správnýho fotbalistu?

Po každým nákopu míče třikrát pořádně flusne. A podle čeho se pozná snowboarder, je ti snad taky jasný...

Seznam správných snowboarderů: 1. Gian-Luca Cavigelli, 13. Seppe Smits, 15. Honza Nečas, 7. Gjermund Braaten, 22. Tor Lündstrom, 8. Matevz Pristavec (foto: Přemek Vida)

the cramps

band of horses

iggy pop

the ramones

106

Na úvod jsme Romana vyzvali ke zhodnocení, jak vnímá videa z týhle produkce. „Transworld videa jsou vždycky výběr toho nejlepšího, a to jak ve snowboardingu, tak ve skateboardingu. Specielně na tohle video sem se těšil hlavně kvůli pestrosti ježdění.

Objeví se v něm jak nejhustší powder snowboarding, spoty ve městech, tak i ojedinělý překážky ve snowparcích. In Color na sebe upozorňovalo po celou dobu natáčení tím, že vypouštěli krátký klipy, který člověka prostě nutili k tomu, aby si počkal a video sehnal!“ V intru se klasicky představí sponzoři videa a následuje asi minutová montáž, kterou Roman popisuje: „Objeví se tu třeba Scotty Arnold, co už dlouho nebyl nikde k vidění, nebo týpek, co dělá bs 3 do nosepressu bs 3 out na zdi. Hned na začátek tak člověku spadne čelist a nemůže se od videa odtrhnout.

Vzpomínám, že když to někdo poprvý donesl, tak jsme se na to ve třech lidech dívali na stojáka s kompem v ruce v baru, což moc přítomnejch lidí nepobralo, hehe.“ Intro začíná ukázkou z třetího sólového alba Iggyho Popa nazvaného New Values. Psal se rok 1979 a Iggy si prošel opravdu maximálně divokým obdobím, které přežil jen díky strážnému andělu Davidu Bowiemu, jež ho nejen strhával zcela zbaveného smyslů z okenních říms a zastavoval krvácení všeho druhu, ale také mu pomohl natočit dvě výborná alba.

O dva roky později to už Iggy zkusil sám a nedopadlo to také špatně, tedy po umělecké stránce. Na prodejní úspěch předchozího alba „Lust For Life“ se ale nepodařilo navázat a ukázka Endless Sea, která na videu zazní, prozradí proč. Novovlnné aranže mají možnost prorazit spíše dnes. Iggymu se nakonec po čase podařilo zaujmout i posluchače a teď, ve svých

třiašedesáti letech, je nespoutaným rockovým živlem, který vyprodává sólově nebo s obnovenými The Stooges koncertní sály po celém světě.

Video otvírá Mikkel Bang, kterej se v Transworldu objevil vůbec poprvý. „No a hned to zabil. Jeho ladnej snowboarding společně se super songou musej bavit každýho. Mikkel je známej tím, že jeho triky bejvaj obrovský, což můžu sám potvrdit, protože ho znám už odmala. Důkazem je třeba jeho bs 1 na asi třicetimetrovym corneru,“ doplňuje o svym vrstevníkovi Roman. Muzika u profilu patří Band of Horses, kapele, která si za pouhé čtyři roky hraní stihla vydobýt u špičatobotých hudebních fanoušků takové renomé, že jim mohou ostatní alt–rock– countryové kapely jen závidět. Uznalé pokývání stetsony si vysloužili za obě desky, které vydali na nezávislém labelu Sub Pop, a nahromaděnou

Pravidelná rubrika Soundtrack pokračuje s Romanem Dlauhým, kterýho jsme zevrubně vyzpovídali z pocitů ohledně novýho videa produkce Transworld snowboarding s názvem In Color. A nebudeme přehánět, když řekneme, že tenhle kousek dozajista patří k tomu nejlepšímu, co nabídla letošní snowboardová sezona. text: Mirek Kvapil (snb), Pavel Zelinka (msc)

early man

popularitu pak komerčně zužitkovali na loňské třetí řadovce „Infinite Arms“, s kterou posbírali několik nominací na cenu Grammy, a nekonečném turné ve společnosti Pearl Jam nebo Foo Fighters po celém světě. Písničku Weed Party, která ve videu zazní, najdete na kapelní prvotině „Everything All the Time“, kdy Band Of Horses byli ještě trojicí. „Po klidnym ježdění v prašanu přichází Phil Jacques se svym metalovym partem, ve kterym má jen pár skoků.

Jinak je to čistokrevnej urban snowboarding se spoustou originálních vychytávek jako grab transfery do railů nebo triky, který jsou hodně inspirovaný skateboardingem. K tomu sedí i jeho oblečení – roztrhaný džíny a flanelka.“ Jo, tohle Romana opravdu zaujalo, a kdyby měl dlouhý vlasy, určitě by točil kedlubnou, protože klasický heavy metal, který zazní na videu, neustále táhne. Není divu, že na

základech vystavěných před lety Metallicou, Kreator nebo Black Sabbath, staví svou muziku i současní novicové. Jedněmi z nich jsou právě Američané Early Man, kteří doposavad vydali tři dlouhohrající desky.

Jejich prozatím největší hit natočili už v roce 2005, dva roky po svém vzniku. Jmenuje se Death is the Answer, najdeme ho jak na první desce Closing In, tak na tomto videu. V současné době hledá kapela nového bubeníka. Vztah „otců zakladatelů“, zpěváka a kytaristy Mikea Conteho a bicmena Adama Bennatiho totiž překročil pověstný rubikon.

Z města jsme s Iikkou Backstromem zpátky v powderu. „Většina záběrů je z Whistleru, což je nejspíš jeho home resort, protože ho často vídávám ve videích s Devunem Walshem. Iikka v krátkosti ukázal spoustu stylovejch triků, ze kterejch bylo hodně i na switch,“ tolik Roman o asi nejkratším partu z In Color. Hraje

k tomu americká punková ikona The Ramones. Byli to právě tito chlapíci v kožených bundách, kteří svými dvouminutovými vypalovačkami pomohli přepsat dějiny populární muziky. Natočili čtrnáct alb a na nekonečném turné odehráli celkem 2263 koncertů.

Jejich jedinou lépe prodávanou deskou byla kompilačka „Ramones Mani“ z roku 1988, přesto je za svůj vzor citují stovky kapel. Dnes ze základní čtveřice zůstal naživu pouze bubeník Marky, který udržuje památku punkových velikánů naživu se sestavou Marky Ramone‘s Blitzkrieg, se kterou v loňském roce vystoupil na festivalu Colours of Ostrava. Jemnější singl Poison Heart z videa je pilotní klipovkou z alba Mondo Bizarro z roku 1992, který jasně dokazuje, že i čtyři roky před rozpadem byla čtveřice ve velmi dobré formě.

Jdeme dál. Chrise Bradshawa a jeho heráckej styl

lynyrd skynyrd the magnetic zeros

screamin‘ jay hawkins

108

Roman prostě miluje! „V In Color sice nevidíme to nejlepší, co dokáže, ale to, co předvádí, má prostě svoje kouzlo. Pohoda, na kterou bych mohl koukat pořád!“ Není na světě tolik balad, které by se zaryly do paměti jako živočišná I Put a Spell on You od Screamin‘ Jay Hawkinse, která hraje k Bradshawově partu. Tento původně klasický bluesman v amoku roku 1957, do kterého dostal i celé osazenstvo nahrávacího studia, stvořil atypickou baladu plnou sexuálního pnutí a voodoo strašení. Jay přijal od té doby přízvisko „Screamin’“ a pustil se do koncertování po celém světě. Hrál s The Fuzztones, cestoval po sálech s The Clash nebo Nickem Cavem, nahrál více než desítku dlouhohrajících desek, přesto už nikdy nepřekonal úspěch svého prvního singlu. Zemřel v sedmdesáti letech a zanechal za sebou desítky dětí s mnoha ženami. Přiznaných je 55, ale znalci Hawkinsova života mají za to, že jejich číslo může vyšplhat až k pětasedmdesáti. „Jussi Oksanen je pro širokou veřejnost asi

nejznámější jméno z In Color. Videa natáčí už snad patnáct let a za tu dobu jsme mohli vidět spoustu jeho našlapanejch partů. Tenhle není výjimkou, i když už to samozřejmě není tak energický. Táta od rodiny si hraje s klukama za barákem, hehe,“ vtipkuje Roman o člověku, kterej snowboarduje od roku 1989. Písničku má ale čerstvou. Dánský objev jako hrom, to byli v roce 2002 The Raveonettes, dvojice, která ve své tvorbě spojuje vokální vrstevnatost The Everly Brothers a hlukově protorockový energetický proud starých dobrých Jesus & Mary Chain. Všechny jejich alba (na světě mají pět kousků) v sobě spojují neučesanou lásku k rock and rollu šedesátých let a popový tah na branku. Nejinak se tváří singl Gone Forever, který ve videu zazní. „Jake Olson Elm to má v hlavě poskládaný trochu jinak. Punk, pivo, ulice a snowboarding, kterej se naprosto vymyká tomu, na co jsme zvyklí. Už jenom spoty, který si Jake vybírá, jsou naprosto šílený, a triky, který na nich dělá, se nedaj popsat a musíte je

vidět! Vypíchnout ale musim switch fs boro na triple kinku nebo boardslide transfer boro bong na konec railu,“ doplňuje Roman o asi nejoriginálnějším partu z In Color. Jeho song je další zásadní hudební veličina prvního stupně, praotec rockabilly The Cramps. Jejich spojitou cestu přerušila před dvěma roky nečekaná smrt zpěváka Lux Interiora ve dvaašedesáti letech.

I tuto dvojici si bere do pusy desítky muzikantů, především těch, kteří mají rádi klasický rock and roll spolu s hororovou tematikou. Skladba New Kind of Kick je béčko singlu The Crusher z roku 1981.

Další profil patři legendárnímu Devunu Walshovi. „Vůbec bych se nedivil, kdyby Devun i za deset let dokázal natočit skvělej part. Jeho představení v In Color začíná dvouminutovou montáží ze starejch kazet, která přechází do současnosti. No a rozdíl je na první pohled viditelnej, protože progres není Devunovi rozhodně cizí.“ Při sledování si můžete podupávat do rytmu s hvězdou amerického jižanského rocku, kterou je již od roku 1973 Lynyrd Skynyrd. Jejich první dvě

foreign born

the raveonettes

desky definovaly žánr, a urovnaly tak širokou cestičku pro pokojné nahrávání a koncertování kapely, především ve své domovině. V roce 1977 sice přišla rána ve formě leteckého neštěstí, které usmrtilo polovinu formace, přesto se kapela dala do kupy a dodnes nahrává i koncertuje, jako by se nechumelilo. V roce 2006 byly uvedeni do rockandrollové síně slávy. Simple Man, kousek, který na videu zazní, pochází z přelomové desky z roku 1773.

Mark Sollors jen o chloupek nedosáhl na last part v tomhle videu a jede teda předposlední. „Mark je asi nejvšestrannějším riderem z videa. Kromě motanic v back country, jako je třeba fs 10, zvládá i monstrózní spoty ve městech, kde vrací třeba fs hardway 2 do switch fróňa,“ oceňuje Roman Markův snowboarding.

Vyhrává mu k tomu další „tradiční“ kapela Foreign Born. Borci z Los Angeles prozatím vydali dvě nahrávky, které jsou tentokrát vzdušnou syntézou starého i nového. Z historie zobou inspiraci ze

„surfového“ období Beach Boys a spol., svou první deskou předběhli Fleet Foxes, kteří stejným kouskem posadili na zadek celý svět. Cestu k současnému zvuku ukázal už první singl We Had Pleasure, který představil největší trumfy kapely: nenucenou hitovost a rockovou synkrezi bez pražádné urputnosti.

No a jsme u konce, kterej je ve znamení Romanova oblíbence. „Last part patří mýmu nejoblíbenějšímu riderovi Keeganu Valaikovi. Ten minulou zimu točil i v Praze, no a já byl zrovna v nemocnici s tou palicí, shit! Každýho Čecha určitě potěší v Transworld videu vidět tolik záběrů z Prahy. Je zajímavý pozorovat, co tihle kluci zvládnou na spotech, kde jsme zvyklí jezdit.

Nejvíc mě baví rail, zeď, rail, zeď, rail grind na Hůrce, nebo shredy na Vítkově. Totální mrdy z profilu jsou hlavně fs 270 na Red ledge a cab 1 přes rail „podjeď, nebo umři“. S tímhle člověkem bych si fakt chtěl jednou zajezdit.“ Písnička je z dílný Alexe Eberta, v němž asi třímají silné mesiášské sklony. Už mu nestačilo tvořit hudbu uvnitř úspěšné formace Ima

Robot, a tak se přejmenoval na Edwarda Sharpeho a založil mnohohlavou partu The Magnetic Zeros.

Komunitním způsobem ve starém autobusu křižovali celé Spojené státy, a když cítili, že materiál na desku je dostatečně vybroušen, natočili hitové album „Up from Below“. Alex takto úspěšně uniká drogovým svodům minulosti v novém alter egu, a hudebně se tak přibližuje například Polyphonic Spree, kteří vsadili bohatou instrumentací na pozitivní rockové vibrace 60. a 70. let. Na singlovku Kisses Over Babylon, kterou na videu uslyšíte, vznikl videoklip, který je částí 12dílné skládanky, již chce kapela někdy v budoucnu dokončit.

Nakonec jsme se Romana zeptali na celkovej pocit z videa: „Každýho, koho baví snowboarding, bude rozhodně bavit i tohle video. Já osobně na něj koukám klidně i několikrát za tejden. Už se nemůžu dočkat, co kluci vyprodukujou příští rok.“

alex giraud

farkin

peter bauer kamil poč

BOARD 46 (KVĚTEN 2001) Tak je tomu přesně deset let, co se do Čech začala dovážet firma Matix a taky hned z čerstva budovala svůj team. Jedním z prvních riderů se stal Jirka „Kufr“ Puffer z Děčína a na obálce má kino do fakie v děčínské kryté minirampě.

V úvodníku sní Mirek Špek svůj sen o ježdění v bazénu, v dopisech pak už drtí realitu všedního života. Ve škole triků vyučuje sokolovskej Tomáš Jílek fs nosegrind na trubce a věčně veselej a zakouřenej Green radí, jak zazimovat, respektive zaletnit, snowboard.

Velmi zajímavá je i reklama na desky DNA, Status, Zorlac. Pro modely tu stojí nějakejch 2.490 Kč, a to je v porovnání s dneškem pěkná rána. Schválně jsme zapátrali na statistickým úřadě a věc se má tak, že za průměrnej měsíční plat roku 2001 jste si mohli pořídit 6,53 pro modelů a za průměrnej měsíční plat dnešní doby už jich máte 22,14. Takže co se počtu desek za měsíc práce týče, jsme na tom nyní třikrát líp. Jo a ještě je potřeba dodat, že dolar byl před deseti lety za 37 korun...

Ale to už je tu další strana časáku a s ní i spotcheck Mostu a jejich krytý rampy na hokejovým stadioně.

Velká reportáž o ježdění v Jizerských horách dala vyniknout Petrovi Stolínovi, Honzovi Zajícovi, ale i Vencovi Kutilovi a Ričimu. V článku o Mistrovství ČR v rampě na snowboardu se dočtete, že počasí stálo za hovno a že vyhráli Zuzana Tomčíková a David Horváth.

Větší skate rozhovor má Kamil Poč, tenkrát mu bylo devatenáct a bydlel v Ústí nad Labem, kde tou dobou jezdilo dohromady osm lidí. Následuje Kamilův plakát grindu na přítlačáku z osmi a Čerstvý lečo, plný hodnotnejch novinek – například že Martin Černík skončil na svěťáku v rampě druhej nebo že za český Vans začal jezdit Petr Horvát.

V děčínském pivovaře měli kluci přes zimu minirampu

a hned tam taky zorganizovali závody, první tři skončili Klos, Poč, Šimek. Přesně před deseti lety firma Nike začala sponzorovat snowboarding, a tak redakce Boardu vyrazila na nej V.I.P. výlet všech dob, letecky na víkend do švýcarskýho St. Moritz. To se od tý doby nepodařilo překonat a asi už nic lepšího nebude. Navíc na místě byla možnost si zajezdit bank slalom s lidma jako Terje Haakonsen, no prostě úlet.

V rubrice Mr. Foto se představí fotograf Pavel Karas, který tou dobou velmi pečlivě mapoval skate a snb scénu. A pak tu je reportáž o výstavě Sportprague, něco o hudbě, rozhovor s Jižními Pionýry, fotogalerie s poletem mladičkýho a neznámýho Alexe Girauda v Marseille a tím to hasne.

SHOPS

THE BÖNES VIDEO

Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady, 325 610 577 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

délka 37 minut, video by Bones wheels, recenzor: Mirek Kvapil

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659 YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Druhý video roku 2011, který stojí za pozornost, je full lenght edit kolečkovýho týmu legendární firmy Bones, což v dnešní době, kdy podobný půlhodinový videa produkujou víceméně jen firmy zabývající se výrobou desek nebo bot, není zas až tak obvyklý. No co, tým na to maj, prostředky nejspíš taky, tak proč se do toho nepustit.

Zvěsti o The Bönes videu kolovaly už delší čas a i teaser ukázal, že to rozhodně nebude jen nějaký trapný promo. Čekal sem dost, ale to, že si tenhle kousek pustim na jeden zátah, a k tomu si to ještě párkrát zopáknu, teda ne. Koncept je vcelku klasickej, pět profilů, který si mezi sebe většinou rozdělilo víc riderů, a dvě montáže lidí z flow, AM týmů nebo prostě jen jezdců, co zrovna natáčeli někam jinam. Mezi největší highlighty bezesporu patří profil Chada Bartieho, od kterýho už sem kvůli jeho věku nic moc nečekal a on mezitím dokázal natočit neuvěřitelně všestrannej part plnej bangin triků. Do paměti se mi určitě vryl i skateboarding Jaka Duncomba, kterej od svýho uvedení na scénu ve staršim Blind videu teda pořádně ztloustnul a vydal se hodně punkovym směrem života, hehe.

Jezdit ale pořád umí a nic jinýho nás vlastně ani zajímat nemusí.

Sierra Fellers je dalším obrovským překvapením a takovej nollie flip do bora na railu z jedenácti se opravdu jen tak nevidí. Tým Bones wheels ve full profilech skvěle reprezentujou i dvojník Marka Štefana Ryan Decenzo, kterej vrací takovej flip přes rail, že se vám až zatočí hlava, všestranná Creature parta ve složení David Gravette, Truman Hooker a Taylor Bingaman, nebo Adam Dyet, kterej v tom svym prapodivnym stajlu vrací prostě všechno.

V montážích by vám neměl uniknout technickej Brazilec Felipe Gustavo, mistr obřích gapů a adept zralej na brzkou operaci kolene Aaron Homoki nebo týpek, kterej na railíku vrátí nepochopitelnej bs feeble do bs nosebluntu, hehe. Zapomněl sem ještě na něco? Jo, poslední vlastně jede ten Jordan Hoffart, naprostej bezmozek, co měl nezapomenutelnej last part na FUN! videu. Toho si ale radši pusťte sami, znovu je to totiž trochu jinde...

Nejlepší triky na streetu, skateparkový a bazénový ježdění, který jinde neuvidíte, a do toho věci typu bs smith bs flip 360 out nebo fs smith front foot impossible out, to je nový Bones video, který je rozhodně jedním z favoritů na video roku! Ale sezona je teprve na začátku a jen čas ukáže, co se ještě zvládne natočit...

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023

Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

Titty Twister, Denisova 28, Olomouc, 585 226 701

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955

Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

E-SHOPS www.abadon.cz

www.boardonline.cz Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

www.e-frog.cz

Street-outlet.cz, Nádražní 9a, Praha 5, 972 226 187

www.grotta.cz

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

www.horsefeathers-store.eu

Represhop, Olivová 2214/11, Ríčany u Prahy, 323 601 878

www.megaskate.cz

50 Rocks, Masarykovo nám. 102, Benešov, 317 721 299

www.shockboardshop.cz

Represhop, Máj, Palackého nám., Kralupy n. Vlt., 315 721 038

www.skatebox.cz

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

www.skateshop.cz

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

www.snowboard-online.cz

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

www.swis-shop.cz

WHO IS?

Třiadvacetiletý Yan Renelt rád luští křížovky a krmí ryby. Poslední dva měsíce se úspěšně živí prodejem bavorských kořalek a suvenýrů v Praze. S focením snowboardu skončil, když mu začal strašně smrdět foťák a skejty prej nikdy nefotil. Svoji budoucnost vidí v šíření bavorské kultury po Čechách. Přesto si ale tenhle student Institutu tvůrčí fotografie v Opavě našel čas a nafotil s Romanem Kuřilem hlavní rozhovor Boardu 127.

Zrovna nedávno se Mirek Kvapil podíval do kalendáře a zjistil, že už se kolem skejtu pohybuje celejch deset let, což hnedle oslavil redakčním Board výletem do Brna. Poslední dobou, se kromě strastiplný cesty za inženýrskym titulem plný debilního programování, věnuje hlavně tvorbě webu Boardmag.cz. S nástupem jara se chystá zase víc a víc skejtovat a během následujících měsíců by chtěl klasicky procestovat skrz naskrz republiku, naučit se pořádně pracovat s novou foto/video výbavičkou a bejt co nejvíc s holkou. A to mu dá zabrat asi úplně nejvíc, protože jen Kudrnáč si dokáže najít holku až v Košicích!

BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Peter Mercell, Přemek Vida, Yan Renelt, Petr Bezruč TEXT Tomáš Velický, Mirek Kvapil, Přemek Vida, Pavel Zelinka, Jakub Jarolím, Filip Sýkora ŠOTEK Sviňák sr.

KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588

Představovat tohodle dlouholetýho fotografa a skatera nemá asi smysl. Patří do klubu riderů 35+, a tak si kromě ježdění najde čas i na jiný záliby. V čase, kdy neblbne s dcerkou Štěpánkou, se zajímá o pěstování bonsají a právě nástup jara je pro všechny zahrádkáře velký primetime. Zrovna nedávno se Panker rozjímal nad tím, jak už pěkně kvete zlatý déšť a vzápětí zase kabonil čelo nad předpovědí počasí, která tušila noční mrazy. No a to rozkvetlým stromům nedělá vůbec dobře! Jinak letos jede redakční soutěž Rolník roku s autofloweringovejma outdoor semínkama, ve svý podstatě všichni proti Pankerovi, aby vůbec měli šanci ho porazit.

Moravská spojka Tomáš Velický, jen co před pár lety naskočil do víru velkoměsta, už klepal na dveře redakce a stal se platným členem Boardu. Na sklonku zimy si střihl měsíční školní praxi v PR agentuře, ve které teď normálně pracuje, a taky pomáhal rozjet kavárnu greenline.coffee v Ostravě. Do toho musel ve škole obhájit, jak daleko pokročil s absolventskou prací, a v Boardu se vypořádat s nástrahami několika článků. Není se co divit, že už se těší na duben, kterej bude klidnější, a konečně zas bude moct pravidelně skejtovat.

Představovat tohodle hajzlika nemá vůbec cenu, v časopise je již od prvního čísla a za tu dobu zplodil mnoho manželských i nemanželských dětí, malých i větších šotků. Bohužel, zrovna při tvorbě minulýho Boardu mu stará nedala a jak šotek Sviňák celý odpoledne sledoval péčko na netu, byl tak nadržen, že vyběh do tmavých uliček a zkřížil se s první, totálně sprostou a špinavou kurvou. Ze sodomie byl zrozen synek, titulek na obálce prvního čísla roku 2011 ve znění – číslo 126, únor 2010. Tatínkovi gratulujeme!

NA OBÁLCE Tomáš Kopáček /g/ fs nosegrind z 11 na railu v Ostravě v půlce listopadu 2010 (foto: Martin Grobar)

ročník 17 / číslo 127 / duben 2011 toto číslo vyšlo 30. 3. 2011 příští číslo vyjde 25. 5. 2011 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

JOE KROLICK 5050 UP...

SOME GO DOWN, WE GO UP...INTRODUCING

LUIS TOLENTINO

INMATE

DVS SHOE COMPANY 955 FRANCISCO ST. TORRANCE, CA 90502 DVSSHOES.COM

ZERED BASSETT CHICO BRENES ANDREW BROPHY DANIEL CASTILLO JIMMY CAO NICK GARCIA KERRY GETZ KENNY HOYLE MARTY MURAWSKI TOREY PUDWILL ROBBIE RUSSO DAEWON SONG LUIS TOLENTINO JERON WILSON MARK BAINES LUCIEN CLARKE FLO MIRTAIN PAUL SHIER

REDFROG.CZ

GREY SUEDE

3+272

ROXY &20