NIKE SB ESCAPE THE BAD WEATHER TOUR | BACK TO THE JUNGLE | INTERVIEW ONDRO LESKOVIANSKY | ČEKÁNÍ NA VLAK | PRAGUE OR NOT | INSIGHT BUILDERS: PLZEŇ | CRÉME CHINA ODYSSEY | SPOTFIGHT: MOLEC VS JURÁŠEK | HORSEFEATHERS BEST TRICK | COMING SOON TOMÁŠ KOPÁČEK | MINIPROFIL DAN VOJTAŠ
122
ROZHOVOR
CRÈME CHINA ODYSSEY
INSIGHT BUILDERS PLZEŇ NIKE SB ESCAPE THE BAD WEATHER TOUR
SPOTFIGHT: MOLEC VS JURÁŠEK
BACK TO THE JUNGLE
BOARD 122
bastien marlin
backside smithgrind
777 (/23%&%!4(%23 #: 0(/4/ ¬$!6)$¬",!È%+
342%%4-!2+%4¬02!(! ¬342%%4-!2+%4¬+/Á)#% ¬342%%4-!2+%4¬ 42%.ê·.¬n¬3"¬3(/0 ¬-934)#¬3+!4%3¬02!(! ¬-)3&)4¬3(/0¬ 02!(! ¬35"&/2-¬"2./ ¬",//-¬*)(,!6! ¬0/0.!-%¬ 3%$,ê!.9 ¬+:.¬30)Á3+¬./6¬6%3 ¬2)6%,¬"!.3+¬"9342)#! ¬ 4)449¬47)34%2¬02/34í*/6 ¬"/!2$2//-¬(2!$%#¬+2,/6¶
NIKESKATEBOARDING.COM/KOSTONXANDERSON
'DYH 5DVWRYLFK 6KRWJODVV
E L E C T R I C V I S U A L . C O M ZZZ UHGIURJ F]
z êk ê ±êФ¢ªê£§§ê¤¥¥ê©¢¥±ê Í
ET volá domů Lesko rozhodně ne! Ač maj oba dva hodně společnýho, kdy jeden lítá po obloze v košíku na kole a druhý se skejtem pod nohama, a toužebně natahujou po večerech krk a čumí na hvězdy, tak se narozdíl od ETýho Ondro Leskoviansky domu na Slovensko vracet nechce. Důvody se dozvíte v interview, které začíná na straně 38...
skateboarding 020 038 058 046 064 072 080 082 094 098
Nike SB Escape The Bad Weather Tour Interview Ondro Leskoviansky Prague or not Insight Builders: Plzeň Créme China Odyssey Spotfight: Molec vs Jurášek Test the Best Decks Horsefeathers Best Trick Coming soon Tomáš Kopáček Miniprofil Dan Vojtaš
snowboarding 030 Back to the jungle 052 Čekání na vlak
entertainment 010 012 100 106 110 112
Darwin‘s Theory Čerstvý lečo Moment Soundtrack Strange World Před deseti lety Next
0(/4/ 0%4% &2)%$%.
±4()3 )3 4(% &5452% /& "/!2$3(/243 ² !$2)!. "5#(!.
vehicle 1997 Koncem minulého století se poprvé na svět podívalo oblečení této české firmy z Kladna. U jejího zrodu stáli i bratři Šídlové, kteří v devadesátých letech patřili ke špičce českého skateboardingu a sbírali přední místa na všech závodech. Starší z dvojice, Standa, který je na fotce za elegantního blondýna v nosebone transferu na pyramidě kladenskýho skateparku, se stal spolumajitelem a dvorním designérem firmy, což mu vydrželo až do dnešních dnů. Jedním z prvních hitů Vehicle byly kalhoty Dynamo Cargo, nádhernej model s kapsama na stranách, vyrobenej ze 100% bavlněné látky nakoupené v jihočeském závodě Jitka a.s. v Jindřichově Hradci a do krásy spíchnutej v kladenské dílně. Cena byla 1.390 Kč.
vehicle 2010 Po třinácti letech na trhu patří Vehicle k zavedený značce, vlastní několik obchodů po celé republice, organizuje závody, akce, sponzoruje snowboardový a skateboardový team. Mezi ty nejlepší, kteří nosí oblečení Vehicle, se počítá Tomáš Vintr. Jako jeden z mála českých riderů se dokázal prosadit na evropské scéně, projet svět na tour s teamy svých sponzorů a mít vlastní pro model skateboardu. Na fotce ho vidíte v switch heelflipu v australském Melbourne.
Podstatná část Vehicle výroby se přesunula do Číny, kde v současný době šijí všechny přední firmy z branže. V továrně specializující se přímo na džíny vzniká i model Vehicle Tulsen jeans. Je ušit z džínoviny o síle 12oz, kalhoty mají pohodlí zaručující podšívku, prošití zadních kapes a koženou nášivku na zadní kapse. Cena se za ty léta o mnoho nezvedla, kalhoty pořídíte za 1.690 Kč. A to je fér, protože vezmete-li v potaz míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, ha ha, měli by vás gatě stát 2.065 Kč!
11
Jedna z největších nadějí českýho snowboardingu Didi Augustinová si připsala na svoje konto další úspěch na mezinárodním poli. V polovině dubna totiž vyhrála v rakousko-švýcarském resortu Ischgl World Rookie Fest ve své kategorii „groms“. Didi za své vítězství získala mimo jiné Golden ticket, který jí umožní účastnit se zdarma všech Rookie Fest eventů v příští sezoně.
Pohodlné cestování, a ještě k tomu totální komfort nabízí tento set od Rip Curl. Velikost je přizpůsobena bezproblémové manipulaci jak v kabině letadla, tak k cestě po nerovném povrchu. A co víc, k setu se dá poladit jak kabelka, tak taška na kosmetiku. Cenově to vychází asi takto: Travel bag 2.699, Cosmetic bag 850 a Hand bag 899 kaček.
Tohle tričko Animal zaujme hlavně lidi, kteří ví, co je to „fin“... Vystihuje totiž určitej styl života, takže try hard or go home! Cena klasická, 699 korun.
Značka Red Dragon je v současnosti v nebývalém progresu a navzdory současnému nákupnímu útlumu její hvězda stále stoupá. Díky tomu začala rozšiřovat svůj team a mezi sebe vzala Kubu Konečného z Č. Budějovic a Máru Štefana z Prahy. Sami rideři k tomu dodávají. Marek Štefan: „Smlouvu s RDS jsem podepsal už před rokem, ale bohužel cestou ze schůzky mě na Petříně v roští pokousalo stádo divokých varanů komodských (Komodo Dragon – pozn. red.). Po jejich kousnutí hrozí strašlivá infekce, která končí smrtí do 2 hodin. Přežil jsem jen díky kvalitním manšestrákům RDS! Půl roku jsem pak strávil v horečkách a další půlrok v meditacích. Teď jsem připraven, těšte se!“ Kuba Konečný říká: „I mně Red Dragon zachránil život, když jsem byl úplně na dně. Začal jsem dokonce kouřit a pak jsem se musel prodávat na Hlaváku, abych měl na cíga a čůčo. Chodila tam různá sebranka jako Pomeje nebo Soňák, kterej když se mě nabažil, se rozhod, že mi ukáže cestu. Koupil mi navhlčený kapesníčky, abych se dal do kupy a podepsal se mnou zkušební kontrakt. Můj život má opět smysl. Go skate!“
u doktora Dobrin Mitchev je talentovanej stalinskej floutek, kterýho jste mohli vidět ve videu Stalingrad. Bohužel už v době premiéry byl několik měsíců bez skateboardingu a léčil se s kotníkem. Záhadný zranění má skoro rok a zatím žádnej doktor mu nebyl schopnej říct, co mu vlastně je. I přesto mu svoji přízeň zachovávají sponzoři Advita clothing, Fucking weather skateboards, Plus Minus Color shop, G-stance. Začátkem června minulého roku jsem začal cítit bolest v levým kotníku. Dalo se to vydržet, a tak jsem s tím dál skejtoval. Pár týdnů jsem s tím opatrně jezdil a vůbec jsem nečekal, že by to mohlo být tak vážné. Ironicky, poslední den, kterej jsem skejtoval, byl 21. červen aka Go Skateboarding Day. Na Štvanici se jel best trick contest přes bank, několikrát jsem špatně dopadl z výšky na levou nohu a ta začala šíleně bolet. Dva týdny jsem čekal a doufal, že to přejde, a taky se tak stalo. Při chůzi mě to nebolelo, mohl jsem dokonce i běhat, ale když jsem se pokrčil, tak jako před odrazem na skejtu, bolest se nedala snést. Vlastně při každém pohybu chodidla směrem nahoru, což znamenalo, že se nemůžu ani odrazit, ani dopadnout. Navštívil jsem přibližně deset doktorů a ani jeden z nich mi výrazně nepomohl. Několik z nich řeklo, že mám pravděpodobně zánět šlach, což chce klid a čas. Dlouho jsem tomu věřil, a tak jsem odpočíval na maximum. Asi po pěti měsících, když jsem si uvědomil, že je bolest furt stejná, jsem navštívil dalšího soukromého sportovního doktora, který byl zvyklý na zranění atletů. Řekl mi, že tu nohu musím posilovat. Poslechl jsem ho a měsíc jsem neustále posiloval, plaval a běhal, ale bolest nemizela. Dlouho jsem pak nevěděl, co dál dělat. Chodil jsem dokonce i na reiki, což je zvláštní způsob léčení pomocí masáží pocházející z Japonska. Na začátku roku 2010 jsem se dostal k soukromému doktorovi hokejového týmu Sparty. Ten si myslel, že mám odlomený kus chrupavky, a proto mě poslal na magnetickou rezonanci. Když byly výsledky hotové, doktor řekl, že žádný viditelný problém v kotníku není. Nevěděl, čím je ta bolest způsobená. Poté mi doporučil chodit na lymfodrenáže, které pomáhají pročistit lymfatický systém a dává mi výživné injekce do nohy. Zdá se mi, že se během posledních týdnů bolest zmírnila. Po jedenácti měsících bez skejtu jsem za to opravdu rád a doufám, že to tak zůstane. Není nic horšího, než nemít možnost dělat to, co tě baví, a neznat ani důvod nebo nějakej čas, jak dlouho to bude trvat. Hodně zdraví všem!
Tak po delší době sedím doma v Praze, válím se a přemýšlím, o čem tentokrát napsat. Po chvíli nejistoty mi to ale došlo – nejlepší můj zážitek za posledních několik měsíců se odehrál čistou náhodou a vznikl kupodivu z dost nepříjemný situace... Když jsme se letos vraceli z Austrálie, měli jsme zařízenej let z Brisbane, přes Tchaj-wan do Vídně, odkud jsme si zaplatili navazující spojení autobusem do Prahy. Kvůli nějakým prodlevám na letišti na Tchaj-wanu jsme se do Vídně dostali místo 6:30 ráno až kolem jedenácté hodiny a samozřejmě nám ujel autobus, kterej jsme si za 1.000 Kč zaplatili. Vidina dalších deseti hodin čekání na vídeňským letišti v nás rozpumpovala krev a začali jsme situaci s aerolinkama řešit. Nejdřív nám řekli, že máme smůlu... Nedali jsme se odbejt a prudili dál, až nám nabídli proplacení zmeškanýho autobusu. I tak to ale neřešilo desetihodinový čekání a vopruz
12
na letišti. Přitvrdili jsme a po chvíli čekání nám nabídli zdarma vstup do VIP salonku ve Vídni, aby se nám líp čekalo. Když jsem i tak trval na tom, že pospíchám do Prahy a nehodlám na nic čekat, přišel po zhruba čtvrthodině manažer aerolinek s nagelovaným člověkem vedle sebe, vysvětlil mi, že nám zařídili VIP odvoz z Vídně až před barák do Prahy, nagelovanej pán je prý náš osobní řidič a auto, kterým pojedeme je úplně nová, nejluxusnější řada Mercedesu. Hned po vysvětlení situace mi dokonce strčil do ruky 400 Eur se slovy, že tuhle částku předám řidičovi při vystupování doma v Praze a já už neměl co dodat. Sedli jsme si do Mercedesu, zadali řidičovi ulici, kam chceme odvézt, a za tři hodinky jsme se váleli doma ve svý posteli... Co víc si přát? Takže pro vás mám jednu radu – nikdy, nikdy se nenechte odbejt a trvejte na svým!
rollin‘ around tomáše vintra
NOLTE SUNGLASSES PABLO GUTIERREZ smithoptics.com
opticallydelicious
taxametr tomáše kadlce
Člověk při mé práci narazí na spoustu lidí, ale to, co mi do taxíku nastoupilo před nedávnem, to jsem ještě nezažil. Přes firmu jsem dostal rito někam do Kyjí. Přijedu na takový náměstíčko a stála tam nějaká ženská, která si držela ruku a evidentně to vypadalo, že je zraněná. Celou situaci ještě umocňoval kluk s holkou, kteří ji podpírali. Ženská přiběhla k autu a naříkala, že má zlomenou ruku, že zakopla na přechodě a potřebuje okamžitě odvízt do Vinohradské nemocnice. Říkám, jestli nechce radši zavolat sanitku, ale ona jen, že saniťáci jsou nepříjemní, že s tím má zkušenosti a taxík je prej lepší, peníze ať neřešim. Říkám si ok, jedem na Vinohrady. Po cestě ženská skučela bolestí, tak jsem jel co nejrychlejc. V areálu jsme hledali pavilon H, kde měla bejt podle vrátnýho ambulance. U pavilonu ženská vyběhla a za pět minut byla zpátky s tím, že ambulance je v pavilonu F. Tak hledám F a říkám, jestli mi radši nechce zaplatit, že pak by se jí to prodražilo, kdybych na ni měl čekat, a ona zase jen ať peníze neřeším. Nakonec jsem se nechal překecat. Říkal jsem si, že aspoň něco vydělám. Pořád jsem hledal pavilon F v nepřehledným areálu nemocnice, když jsem v kopci viděl, jak se tam belhá stokilová bába. Tak jsem se zeptal na ten pavilon a ona, že ho se zlomenejma žebrama hledá už asi půl hodiny. Tak jsem ji nechal nastoupit, auto si sedlo až k zemi a pokračoval jsem v hledání. Když jsem konečně našel pavilon, tak obě ženský vystřelily z auta. Najednou koukám na budovu a vidím, jak v něm ta se zlomenou rukou pobíhá z patra na patro. To mi přišlo nějaký divný, a když přiběhla k autu s úplně vytřeštěnejma očima, který hleděly skrze mě, začal jsem větřit průser. Tentokrát si vymyslela, že ambulance je v pavilonu S, tak jsme tam dojeli a ona zase zmizela v baráku. Četl jsem si noviny, když mi na okno zaťukala ta stokilová bába a říká, že ta ženská, co jí vozím, žebrá po pavilonech peníze a po ní prej chtěla pade za to, že jsem ji svezl. Chvíli na to vyběhla zase ta zraněná ženská, ale jak byla v magorovi, tak tou „zlomenou“ rukou normálně v pohodě otevřela dveře. Tentokrát chtěla jet zpátky do pavilonu F, že prej tam má doklady. Tak jsem na ni nastoupil, že chci šest kil a pak klidně budu jezdit dál a ona se najednou dostala do nějaké schízy, že prej ty prachy nemá, ale nechá mi v autě kabát nebo cokoliv. No a pak z ní vypadlo, že má kreditku v pavilonu F. Jenže když tam odběhla, tak mi nechala v autě peneženku. Samozřejmě jsem do ní nakouk a byla totálně prázdná. Jak se vrátila, tak jsem jí řek, že jedem k bankomatu, protože už jí nevěřím. Po cestě z ní vypadlo, že nemá ani kreditku, a když jsem do ní začal rejt, tak v tu chvíli na mě vykulila oči a začla se ke mně blížit. Najednou začla řvát, že jsem ji okrad a znásilnil. Tak jsem rychle vyndal klíče z auta, protože jsem nechtěl čekat, až mi vyškrábe oči nebo vyndá nějakou kudlu. Vyrval jsem ji občanku z ruky, ale nemohl jsem ji dostat z auta. Jenže za chvíli se zase uklidnila a začla řvát, že ji bolí ruka a potřebuje sádru. Na to jsem ji taky vylákal ven. Nabídl jsem se, že jí do nemocnice odvedu. Jak vystoupila, tak jsem prásknul dveřma a rychle zmizel. Všechno jsem radši nahlásil na dispečink, aby o ní ostatní taxikáři věděli a abych měl aspoň něco v ruce, kdyby náhodou nahlásila na policajty, že jsem ji třeba okrad a znásilnil. Šáhlá na to byla dost. Od té doby vozím v autě mimo pepřáku i příruční palici, hehe, je to jistota.
Již od 28. prosince běžela internetová snowboardová soutěž Horsefeathers King of Snow, do které účastníci posílali své na video natočené triky a prokousávali se 14. koly až do samotného finále. Do něj postoupilo deset nejlepších riderů z devíti evropských zemí, za Českou republiku to byl Juraj Matias a za Slovensko Filip Hrkel. Karty všem trochu zamíchala islandská sopka, kvůli které nemohlo přiletět spousta riderů, a tak se muselo zamýšlené finále na Dachsteinu přesunout opět na internet. Nicméně finalisti, kteří na Dach dorazili, se pustili do zkoušení switch backside 900, kterou nastavil laťku HF pro rider Ville Uotilla. Vítězem se nakonec stal finský rider Martin Kalliola, který kromě královské koruny získal i šek na 5.000 dolarů. Na videa jednotlivých účastníků se můžete podívat na www.king-of-snow.com. Bikiny s puntíky tohle léto poletí, a proto vám značka Rip Curl vyrobila model, který padne jak ušitý na míru. Je k dostání v různých barvách, takže by si měla vybrat každá a cena je skvělá – 1.299 Kč.
Před časem proletěla českou skejtovou scénou informace, že jeden z našich předních riderů se stane součástí oficiálního teamu Jessup. Chvíli se spekulovalo o tom, kdo to bude, a nakonec se ukázalo, že vedle takových jmen jako Ronson Lambert nebo Slash se zařadil Tomáš Stejskal.
Firma Horsefeathers se rozhodla tento rok zavést i ve své skateboardové části teamu international sekci. V ní se jako první samozřejmě objevil Arnošt Ceral a další jména budou postupně přibývat. Svůj vstup do HF international má rozjednaný i francouzský zabiják Bastien Marlin, kterého jste mohli vidět například ve videu z HF tour s názvem Spain and France. Bastien letos pracuje na svém profilu do videa Puzzle a určitě se můžete těšit na spoustu skvělých záběrů. Jinak Český HF team bude letos ve složení Tomáš Weimann, Matěj Hakl a Tomáš Kopáček, a mezi HF „Friends“ patří Marek Štrunc, který je po úspěšné operaci kolene a začíná se pomalu projíždět, Jan Smékal a mladý talent Pepča Havel.
špekův svět Meine Damen und Herren, poslední číslo za mnou a Špek vyráží skrz německy hovořící země směr moře. Zevl, číl, piváci, to všechno ve třiceti na sluníčku, jajajaj, pohodu si za poctivej výkon během roku zasloužím stejně jako vy. Přeju všem vysvědčení bez vysokejch cifer, aby rodiče zjihli pýchou nad svým potomkem a pustili nějakou tu korunu. Ta se hodí, protože léto je plný zábavy, jeden skate contest střídá druhej, do toho summercampy s tím prachatickým v čele, a kdyby náhodou 14
Sluneční brýle Nolte Turqoise Red od firmy Smith jsou v trochu ostřejším provedení jen pro opravdové fajnšmekry, kteří chtějí jedinečný design v kvalitním provedení. Ručně vyrobená, vysoce flexibilní acetátová obroučka, nesmáčivé čočky zhotovené technologií postupného zúžení zaručující nepokřivený obraz a díky polymeru CR39 vysoká odolnost proti poškrábání a oděrkám, to jsou ty nejhlavnější přednosti. Brýle jsou k dostání v dalších třech barevných kombinacích za 1.999 Kč.
nic nebylo, dá se udělat road trip s kámošema po městech v okolí. Neseďte doma!
Nástrahy v ulicích Za život sem slyšel už spoustu příhod a přijde mi, že ač pomyslim na jakýkoliv peklo, tak už ho někdo někde určitě zažil. Dnes mám cestovatelskou náladu, takže vyrazíme dál za hranice, a neřeknem si proto ani porno příhody z Prachatic a ani o ožralým týpkovi v tramvaji, kterej se
Top 10 songs: 1. The Guess Who / These Eyes 2. Phoenix / Lisztomania 3. Estelle ft. Cee-lo / Pretty Please (Love me) 4. The Capitol Years / It‘s Not Okay 5. Soul Position / Hand Me Downs 6. Stars / Elevator Love Letter 7. Big Bang / Heaven and Stars above 8. Jimi Hedrix / Hey Joe 9. Wiley / Cash In My Pocket 10. Wu-Tang Clan / After The Laughter Comes Tears
Top 5 albums: 1. Ekp / At Least 2. Hilltop Hoods / The Hard Road 3. Tinariwen / Amassakoul 4. Estelle / Shine 5. Phoenix / Wolfgang Amadeus Phoenix
Na celou zimu odjel Tomáš Vintr do Austrálie, kde se věnoval skejtování a cestování. Nedlouho po svém návratu domů si ale zlomil čelist, což mu s největší pravděpodobností ukončilo sezonu. Podle očitejch svědků dělal na Stalinu 360 flip ze skočky a při dopadu přidup patku tak, že mu novej komplet vystřelil proti obličeji a zasáhl ho do brady. V nemocnici šel okamžitě pod kudlu a nějakou dobu si tam poležel. Přejeme mu, aby všechno dobře srostlo a mohl zase naplno skejtovat.
Sound system: Poslouchal jsem na mp3 přehrávači 2GB, kterej byl imitací iPodu Shuffle, ale ten mi byl ukraden, takže jsem teď odkázán na PC.
Chceš se cítit jako ryba ve vodě? Potom boardshortky od Rip Curl jsou to pravý pro tebe. Tyhle kraťasy perfektně sedí a je možný je koupit i ve více barvách. A hlavně, jsou vyrobeny z materiálu, který schne opravdu rychle. Pořídíte je za 1.799 Kč.
The biggest shit: Nesnáším dnb, techno, jungle a věci tomu podobný.
guest dj Nejlepší česká snowboardistka Šárka Pančochová rehabilituje po operaci kolene a v mezičase se rozhodla pomoci nemocným dětem ze Zlínskýho kraje, odkud sama pochází. Do dražby poslala svoje olympijský oblečení, mimo jiné i dres, ve kterým jela závod v rampě. Konečná částka, která poputuje na konto organizace Korunka Luhačovice a následně k dětem, je 26.000 kaček. „Přemýšlela jsem, co s oblečením z olympiády, když mi stejně bude jen ležet ve skříni. Potom mi brácha vnuknul nápad dražby a pomohl mi to celý zorganizovat,“ přibližuje Šárka, jak nápad vznikl.
Chceš-li si odlehčit, aby se ti zvýšil pop, bude dobrý šáhnout po nových truckách od firmy Thunder s názvem Hollow light. Jedná se totiž o nejlehčí trucky na trhu, a to díky specialitě, kdy je jak osička, tak kingpin dutý, a navíc je ještě odlehčený baseplate. Okamžitého zlomení se nemusíte obávat, Thunder zaručuje pevnost a dává na trucky záruky. K dostání jsou za 1.690 Kč v rozměrech 145 a 147.
Volby 2010 Mladej progresivní rider z Prahy David Kalina, kterej produkuje jedno video za druhým, změnil před začátkem sezony některý ze svých sponzorů. Začal se vozit na prknech ilike skateboards a do svých řad jej přijal Funstorm team. „Zkusil jsem kontaktovat Funstorm sám přes Honzu Duška, protože jsem tam cítil větší možnosti pro rozvoj mýho skejtování. Možnost cestovat a složení teamu je super,“ dodává David k svému přestupu.
Rok se nám se čtyřma sešel a opět tu máme volby. Ze všech stran nás masíruje uštěpačná a otravná kampaň, která velice často zachází za rámec dobrých mravů. Oblíbené téma hospodských rozepří, parkových buřičů i vyšňupaných kravaťáků, kterou žije naše společnost už od září. Na billboardech se na nás šklebí politické karikatury bradavičnaté a slibují lepší zítřky bez kocovin a mateřskou, kvůli které bych se snad nechal přešít. Naši „elitní herci“ se předvádějí v minimálně velmi kontroverzních klipech a degradují svoje krédo dost lacinými a vulgárními výroky. Každý má plnou brožurku státních škrtů a rozpočtů, ale v grandiózním finále předvolební bitvy se s úsměvem rozhazují sta miliony. Tak Vám přátelé vlastně ani nevím, čemu v tomto kolotoči barevných nápisů věřit mám, a čemu ne. Nechtěl bych být v roli politologů, kteří budou muset jít se svými prognózami s kůží
na trh. Radši se doma pohodlně posadím a zhlédnu toto tragikomické představení do hořkého konce s nadějí, že můj hlas něco změní. Jen doufám, že urny nebudou mít černou barvu a naše další období bude šťastnější a nabude demokratičtějšího duchu než éra předešlá. Avšak není třeba vinit politiky, ale naopak je třeba se ohlédnout na sebe. Jsme to právě my, kdo jim vkládá do rukou svojí moc, tak bychom si měli dát pozor na to, aby to tu nedopadlo jako v roce 1948. Takže ať se sejdeme s volebními lístky a pravdě navrátíme její pošramocenou pověst! M&Nko
novákova pravda! špekův svět
z kómatu probouzí na konečný se svým pérem v řidičově hubě. Moje kámoška z Kanady mi jednou vyprávěla o tom, jak po střední vyrazila s báglikem na zádech objet pár měst na východním pobřeží. Jednou se na ulici dala do řeči s takovym mladším týpkem, kterej jí vyprávěl různý věci a taky o tom, že je nudista. Teda jako že neni úchyl, že by běhal bez oblečení po ulicích, ale že si prostě chodí nahej doma, a jestli by jako nezašla na večeři. Holka to nějak pochopila tak, že má u sebe večírek nudistů, byla zvědavá a šla. Na bytě hošan bystře odhodil voblečení a začal kuchtit véču, kámoška znervózněla, že nikde nikdo, ale zachovala klid a snažila se moc nepít víno. 16
Kecali, prohlíželi si foto alba z nudistickej srazů a výletů, týpek jí ukazoval, kolik lidí už u něj bylo na večeři, s každym si udělal fotku a tak si taky jednu na památku vycvak s kámoškou. Po jídle sednou na gauč, kecaj dál a najednou si týpek rozloží kolem sebe papírový kapesníky a začne si honit fógla. He! Kámoška, vo jejímž zdravym rozumu sem v tuhle chvíli začal pochybovat, si řikala, že se jí tím chlápek snaží zastrašit, takže tam seděla a koukala se na něj. Po nějaký době se týpek udělal, kámoška se slovy: „Tak už abych šla...,“ se sebrala a vypadla. Úlet! Nicméně vám přeju příjemný cestovatelský zážitky a ať se vaše fotky nedostanou žádnýmu úchylovi do šuplíku.
Nikolas_Tušl_ollie_salou
WWW.NUGGET.CZ NUGGET CLOTHING SYSTEMS
NUGGET SKATE TEAM Nikolas Tušl Marek Kocák FLOW TEAM Marek Prokeš Batnasar Gambaatar Adam Lukas Pepa Tipanic Aleš Bubla
events Jaro je tady, léto za dveřma, krize odešla do Řecka, takže se může se skate závody roztrhnout pytlík. Skoro každý víkend se něco děje, a to tu v seznamu máme pouze velký akce. Určitě bude i spousty lokálek, sledujte proto kalendář na Boardmag.cz a dozvíte se víc.
Slovenskej jezdec evropskýho Nike SB teamu Marek Zápražný se posunul zase o pořádnej kus dál. Na konci dubna se stal součástí světovýho teamu City Stars Skateboards legendárního Kareema Campbella. Ke všemu je Marek vůbec prvním Evropanem v teamu a věci mu choděj přímo ze Států. Marek je tak opět blíž splnění svýho snu, kterým je, jak uvedl v rozhovoru minulého čísla, na pár měsíců odjet skejtovat do Ameriky.
Česko-slovenskej team Nike SB se rozrostl o zvučný jméno z českejch luhů a hájů. Novou posilou se stal Nikolas Tušl. V zimě se Nikolas a Nike SB team potkali na tripu v Malaze, kam ovšem vyrážel každej zvlášť. Nikolas dostal nabídku, vzal si nějakej čas na rozmyšlenou, aby všechno pořádně zvážil, a na začátku května už bylo venku našláplý welcome video. Nikolas si nedávno zprasil ruku, ale momentálně se už nachází v Barceloně, takže skejtuje na plnej kotel.
Dámský batoh Shifter Plaidapus od firmy Ogio vyniká především svým vzhledem a technickým provedením. Vyztužená záda, nárazuvzdorná kapsa na notebook, kapsa na lahev s pitím, váha pouhých 0,5 kg, objem 18 litrů a spousta dalších vychytávek jako kapsička na cennosti, make-up, rtěnku atd. K dostání v pěti barevných provedeních za 1.550 Kč.
5. června 2010, éS Game of S.K.A.T.E., Praha, Stalin. Po roce se opět rozběhne kolotoč závodů éS Game od S.K.A.T.E. po světě. Nejlepší českej rider bude mít možnost poměřit svoje síly se stejně úspěšnejma skejtrama ze zbytku Evropy, jako loni Kuba Šindelář. Více info najdete na www.esgameofskate.com. 12. června 2010, DVS Český skateboardový pohár 2010, Chomutov. Chomutovskej betonovej park spolu s krytým bazénem přijme do svých útrob českou skejtovou špičku, aby si to rozdala v druhém závodě ČSP. Ve streetu, bowlu a best tricku se bude rozdělovat 30.000 kaček, což je pěkná nadílka. Večer samozřejmě nebude chybět party. Čekujte www.cesky-skateboardovy-pohar.cz. 19. června 2010, BagDaD mosh festival, Čadca, Kulturní dům. Na hudební festival do slovenské Čadcy se sjedou grindcorový orchestry z půlky Evropy. Během jejich běsnění bude před KD probíhat celodenní Kill Skate Jam na rejlech, bedně, funboxu a banku. Vítězové se podělí o věcné ceny. Vstup na fesťák stojí 10 eur v předprodeji a 13 éček na místě. Ještě upozornění, že komu by neseděla hudba, tak se nemusí bát, protože před kulturákem bude hrát Dj. Více info na www.boardmag.cz. 21. června 2010, Go Skateboarding Day. Zatím není známo, jak budou oslavy letošního dne skateboardingu přesně vypadat. Určitě bude na programu dne Emerica Wild in the Streets, takže se můžete připojit k téhle akci nebo si den skateboardingu užít po svým. Hlavně jděte skejtovat. Info o dni skateboardingu najdete na www.goskateboardingday.org.
2.–4. července 2010, 16th Mystic Sk8 Cup, Praha, Štvanice. Po roční pauze se opět setkáme se závodem světovýho poháru na našem území a klasicky se Mystic pojede na tři hlavní disciplíny – street, bowl a vert. Na jezdce i návštěvníky čeká mimo kontest o 30.000 doláčů i bohatej doprovodnej program. Koukněte na www.mysticsk8cup.cz. 5.–8. července 2010, XXV. Prachatice Summer Camp 2010, Prachatice. Neuvěřitelný čtvrt století oslaví letos prachatickej Summer Camp, za kterým stojí legendární Míra Bartoš. Letošní termín je až po Mysticu, takže se třeba podaří ulovit nějaký to zahraniční jméno. Samozřejmě už teď se můžete těšit na nevyhrocený kontesty a strašně zlou kalbu. Pro info sledujte www.boardmag.cz. 9.–11. července 2010, Amsterdamn Am, Holandsko. Největší závod pro amatéry v Evropě, kterej se jede o golden tickets na Tampa Am. Loni si cestu na jeden z nejprestižnějších závodů světa vybojoval i Marek Zápražný. Podrobnosti naleznete na www.damnam.com. 10. červenec 2010, Slovenský skateboardový pohár, Martin. V příjemným Martinským parku, kterej kroutí teprve svoji druhou sezonu, se odjede závod SSP. Můžete se těšit na vyklidněnou atmosféru a rozdivočený slovenský děvčata na následné afterparty. Sledujte www.boardmag.cz. 13.–18. července, Nikita Sk8 Days, Havířov. Už pátej ročník téhle výhradně holčičí akce se uskuteční v Havířově. Na programu šestidenního kempu je společné ježdění, videocoaching, party a zábava. Každodenní poježdění v havířovském skateparku budou mít na starosti holky z českého Nikita teamu – Jana Honnerová, Míša Martincová a Carolin Helena Dynybilová alias „Dyny“. Na konci proběhne už tradiční závod o hodnotné ceny pro kategorie začátečnic a pokročilých riderek. Info o ceně a podrobnostech najdete na www.nikitaclothing.cz a www.chiquitas.cz.
Sluchátka Smokin’ Bud Rasta od firmy Skullcandy mají líbivý design, příjemný tvar a výborný zvuk. Součástí balení jsou tři velikosti špuntů a krabka na kontrolu hlasitosti. Smokin’ Bud seženete ve více jak 20 barevných provedeních za přijatelnou cenu 799 korun.
špekův svět Vážená redakce, Už od puberty řeším problém s nakupováním kvalitní, nadměrné módy. Každý rok se trápím tím, že naše obchody a výrobci zapomínají na tuto (asi) menšinovou cílovou skupinu. Jelikož už jsem byla tak trošku zoufalá touto situací, využila jsem dnes tolik populární facebook a přes svůj soukromý profil jsem položila na různých fanouškovských stránkách o oblečení a fashion otázku „Jak jste spokojeni s nabídkou velikostí oděvů v českých obchodech?“. Dostalo se mi na šedesát zajímavých reakcí. A já jsem se z těchto odpovědí pokusila udělat výtah a podat vám tak důkaz, že naše obchody opravdu nedokážou svou nabídkou uspokojit ani jednu z žen, které se k mému dotazu vyjádřily. Text najdete v příloze... S pozdravem, Katka Volná 18
První moje reakce byla, že PR agentury už nevědí coby a do redakcí posílají takovýhle žvásty plné odkazů na oblečení s nadměrnými velikostmi. Prostě nableješ strastiplnej dopis do klávesnice, rozešleš a třeba se to někde chytne. Speciálně ještě, když je to celý vo volným oblečení a podepsala to Katka Volná... Sme tu asi padlí na palici? Cheche, už sem to měl nachystaný, jak reklamku vykousnu, tlustoprdku Katku vyhlásim a pošlu nakoupit do Streetmarketu trička o velikosti 6XL. Jediný, co sem k tomu ještě potřeboval, byla fotka tlustý Katky. Tak to gůglim a to mě poser. Takže paní nebo slečno Volná
omlouvám se, je vidět, že nadměrný velikosti fakt potřebujete. Běžte do toho Streetmarketu, voni tam maj i 6XL mikiny, a dokonce i v tý vaší oblíbený zelený barvě! Tak konec, dovolená, přeju vám i sobě sluníčko. Mirek Špek
již od rána má honza minol normálně na programu skateboarding. tenhle spot byl asi 100 metrů od bytu v los alamos a honza tu vyprásknul tenhle switch backside 180 nosegrind a.k.a. switch bek do huga za nádherného rozbřesku nad mořem. dobré ráno, španělsko!
Myšlenku na tour jsem nosil v hlavě již několik let, ale až do letoška nebyla možnost jí přímo realizovat. V naší zemi je fakt nejlepší zima na světě. Strašně dlouhá a studená. Pokud se chcete věnovat skateboardingu, musíte před tím špatným počasím někam utéct. Nejlépe na měsíc a půl!
text: Martin Karas, foto: Kiva
21
Snad každý team by chtěl mít alespoň jednou možnost jet někam do ciziny a zůstat tam minimálně na měsíc nebo ještě delší dobu, aby se všichni pořádně rozjezdili a natočili skvělý triky na místních spotech, prostě aby tam nemuseli dávat jenom svoje domácí jistoty typu flip z několika málo schodů nebo 5-0 na zídce, kde už předtím všichni všechno. Udělat to zkrátka jinak, než jak tomu bývá na většině tour, které nemají dlouhé trvání a ani potřebnou kvalitu. Volba nakonec padla na španělskou Malagu, která je nejjižnějším městem Španělského království, a díky
některý pyramidy jsou záhadný, ale tahle pyramidka je spíš hodně zrádná. honza jí pokořil tímhle heelflip to backside nosebluntem, který ješte revertnul na backside zpátky do banku
tomu tam panuje dobré počasí během zimních měsíců. Do Malagy se vydal kompletní team Nike SB z Česka a Slovenska ve složení: Honza Minol, Tomáš Weimann, Maťo Pavlačič, Matěj Kardelis, Lukáš Daněk a Marek Zápražný. K výpravě se ještě přidal kameraman a skater Jakub Osten a náš teamový fotograf Vladimír „Kiva“ Novotný. Celkem slušná parta, ne? Z Prahy jsme odlétali v půlce února v teplotách hluboko pod bodem mrazu a doufali, že v Malaze se hnedle ohřejeme. Cesta byla celkem fajn, až na super turbulence nad Německem a krátkou dobu na přestup v Madridu. Zatím vše bez mraků a deště. Do Malagy přilétáme večer a nestačíme se divit. Všude prší a lidé nám říkají, že tu mají 50leté záplavy. Super na začátek tour! Ale neztráceli jsme víru, protože pozitivní bylo už jenom to, že jsme byli ve 20 stupních a nemrzlo. Druhý den bylo úplně jasno a teplo. Prostě super. Okamžitě proběhlo koupání v moři, kam jsem první den vlezl pouze já a Maťo, opálení jak dva bílí tuleni a vzbuzující respekt otužilců u všech přihlížejících Španělů v péřových bundách a kulichách. Myslim, že s Maťem jsme ten den byli hvězdy na hodně španělských facebook profilech. Ranní koupání se pak stalo rutinou pro příjemný začátek každého dne. Postupně jsme začali projíždět přilehlé spoty kolem centra Malagy. Jak už to v turistických zónách bývá, spoty tu rostou a mizí jako houby po dešti. A tak
kluzké dlaždice na banku a rozjezd do zatáčky po úzké římse jsou asi největšími atrakcemi tohoto spotu. jako jackpot vám může připadat tento backside smithgrind, který tu padl lukášovi daňkovi 23
rail v torremolinos je zatraceně dlouhej a vracíte to do krátkého banku. maťo pavlačič tu dává frontside boardslide to fakie into bank. murder, she wrote!
po vrácené vraždě, parta checkuje záběry kuby ostena gonzalo je místní skateboardová legenda a hodně dobrej člověk. v malaze partě hodně pomohl a byla s ním fakt sranda po session na tomhle spotu, který klukům ukázal jejich kamarád mitchel, co vše sleduje zpoza svých slunečních brejlí, si parta musí trochu odpočinout pod horkým španělským sluncem večerní chilling v obýváku při sledování filmu terkel má problémy
jsme navštívili známý plážový gap, ke kterému od loňska přibyly nové posilovací stroje, a tak znemožnili pohodlný nájezd a dopad na tento gap. Škoda. Ovšem dalších spotů bylo dost. Známý spot v centru Malagy – Plaza de la Marina – slouží jako meeting point pro většinu místních skaterů a je taky dobrým pláckem na rozhýbaní. Využili jsme toho a zkusili se tu projet. Na známém banku padlo několik dobrých triků, pak další na gapu přes silniční zábranu a pak přišla Lukášova chvíle na jeho mega ollie ze schodů a dále přes dělící zídku. Tohle byla fakt vražda! Na tohle ollie byl nejkratší rozjezd, schody jsou OK, pak je dlouhá mezera a za ní ještě dělící zeď, která je jako čtyřka na Stalinovi – prostě hardcore. Lukáš se nebál a poslal to tam!! Pro všechny přihlížející to byl úlet, protože představa záseku o tu zídku hodně bolela, a tak proběhl mohutný aplaus a zasloužený potlesk odjetého triku. Abych pravdu řekl, spousta spotů v centru města je už bohužel hodně poničená, a tak jsme se soustředili na spoty mimo město. S tím nám hodně pomohli naši kamarádi Aleš Bubla a Nikolas Tušl, kteří byli v tu dobu také v Malaze na výletě. Aleš a Nikolas nás seznámili s Mitchelem a Gonzalem, místníma skaterama, kteří znají všechny spoty v širokém okolí a jsou hodně v pohodě kluci. Díky nim jsme se dostali na druhou stranu Malagy, kde se staví nové věci a spoty se objevují skoro všude – jen musíte vědět, kam za nima jet. Nejbližší městečko se jmenovalo Torremolinos a bylo
v něm hned několik super míst. Asi nejlepším spotem byla malá škola se zelenou pyramidkou a manuál zídkami, kterou si jistě pamatujete z videa Possesed to Chill, a pak malé mramorové náměstí uprostřed marocké čtvrti. Tohle byla fakt pohoda, ve škole se dalo natočit hodně technických věcí a připravit se na větší schody a zídky na náměstí. Ve škole si našel svoje oblíbené místo Maťo Pavlačič, který tu vracel triky jako terminátor model T4000. Na pyramidce vyzval ty nejtěžší triky a společně s Honzou Minolem nasadili hodně vysokou laťku pro všechny další výpravy, co
double set, na kterej to musíte fakt hulit a pak se pořádně proletět. nádhernej nollie kick v podání mistra marka zápražného
sem přijedou po nás. Maťo tu ještě svým frontside boardslidem to fakie pokořil velice dlouhý rail vedle zelené pyramidy, kde jakýkoliv trik vrátit je fakt nářez. Marocké náměstí v centru bylo spotem, kam jsme chodili točit o něco větší věci. Náměstí je celkem dlouhé a končí setem schodů, takže se tu dají točit jak sérky, tak jednotlivé triky. Jenom musíte být hodně schopní, protože policie vás během zhruba půl hodiny požádá o odchod nebo vám, v horším případě, zabaví prkno. Tenhle spot byl dominantou Marka a Maťa, kteří tu oba vyzvali hodně husté triky v potřebném čase. Na tomhle spotě jsme se také seznámili se zajímavými
lidmi z Dánska. Tihle Dánové tu měli vlastní hospůdku, přímo vedle těch schodů, z nichž jsme fotili a točili. Zašli jsme tedy na jedno, a jak už to u jednoho piva bývá, zůstali jsme až do zavíračky. Musím se přiznat, že to byl fakt srandovní večer se spoustou soutěží jako třeba limbo dance, přeskok laťky, šplh na palmu nebo adrenalinová soutěž drink-and-trick ze schodů, která byla fakt povedená. Děkujeme a zdravíme do malého Dánska! Dalším městečkem, které jsme navštívili, byla Benalmadena. Tohle bylo takové turistické místo, kde žije hodně Angličanů a Finů. Některé ulice tu mají
dokonce anglické nebo finské nápisy na cedulích. Každopádně se tu nachází hodně zajímavých spotů. Od mramorových Hubba zídek, po střední školu s krásnými zídkami pro sérky, wallridem pro Maťa a dost velkým setem schodů. V tomhle městečku jsme také byli vícekrát, abychom nasbírali potřebnou footage. Na některých místech se totiž dá jezdit jenom ráno, na některých zase jenom během polední siesty nebo až po sedmé hodině večerní, kdy zavírají obchody. Když potom sejdete k pláži, objeví se před vámi několik dalších spotů, které stojí za ježdění. Najdete tu velký ollie gap do šikmé ulice, poměrně známý double set 3
25
marek zápražný a jeho switch heelflip v benalmadeně! bomba!
27
dlouhá plošina 3, na který to musíte hulit rychlostí světla, jinak ho ani nepřeletíte, nebo hubba zídku, kde si Honza Minol chytil svého životního škorpiona při tom, když na ní dával frontside nosegrind. Na skrytém místě je tu také bílá zídka, kde Lukáš vyprásknul pěknej backside smithgrind to bank down. Míst je tu tolik, že by vám trvalo tak 3 měsíce je jenom projet. Musíte ovšem počítat s tím, že na začátku dubna začíná turistická sezona a na většině spotů budou celé léto sedět němečtí a angličtí turisté se svýma býlýma nohama a točeným pivem. Když už mluvíme o pivu. Místní specialitou, kterou jsme tu ochutnali, bylo Cacique s kolou. Cacique je jedna značka poměrně kvalitního rumu, kterou vám tu
namíchají s kolou v poměru 50:50 do půllitrové sklenice. To je oproti šmelícím českým barům trochu rozdíl. Stačí vám jich pár, je nakoupíno a po těžkém dni se jde domů příjemně spát. Díky Mitchelovi jsme navštívili jeden místní bar a seznámili se tu se spoustou fajn lidí, jako byl třeba George – majitel baru Samaya – a jeho kolegyně Julia. George byl milovníkem vodních dýmek a měl jich slušný arzenál. Jeden večer nám věnoval speciální vodní dýmku s jahodovým tabákem, která byla opravdu dobrá. Ale zase zpátky ke skateboardingu, na který se určitě třesete víc než na jahodovej tabák, rum s kolou a velmi příjemnou blondýnku Julii. Když jste někde delší dobu, tak čas utíká celkem jinak než pětidenní dovolené. A tak se nám přiblížil
poslední týden, na který jsme si nechali ty největší vraždy. Měli jsme vytipované spoty a každý z teamu měl připravených několik triků pro Kiviho foťáčky a Kubovu kamerku. A šlo se na to! Kousek za Benalmadenou bylo další plážové městečko, kde jsme našli pěkný, ale dlouhý, gap z double setu. Maťo tu vyzval hodně dobrej switch heelflip s přesností jemu vlastní, prostě pecka. Majiteli baru, jenž byl hned u tohodle double setu, to vůbec nevadilo a ptal se nás, jestli mu tu fotku v časopise, s jeho barem v pozadí, pošleme. To byl trochu odlišný přístup, než na který jsme zvyklý. Dalším spotem byl velký rail z 12 schodů v centru Torremolinos, kde jsme chtěli nafotit několik věcí.
tohle mega ollie na centrálním spotu v malaze – plaza de marina – je fakt úlet. rozjezd je krátkej – musíte se rozběhnout a naskočit na skate, pak schody, pak dlouhá plošina a nakonec ještě zídka jako na stalinu. hodně danger záležitost!!! lukáš daněk přišel, viděl a zvítězil nad tímhle obrem
Díky tomu, že začali velikonoční svátky, tak se na něm bohužel nedalo dělat nic. Představte si ovšem velikonoční svátky v tvrdě katolickém Španělsku – všude jsou procesí v kápích nesoucí sochy Krista spasitele a kolem spousta věřících Španělů. Pro nezkušeného to mohlo vypadat jako celoevropský sraz Kukluxklanu, ale naštěstí ne. Kvůli tomu jsme se přesunuli o kousek níže, kde byl další velký rail, na kterém tu zkoušel jezdit evropský team Etnies doprovázený Ryanem Shecklerem. Protože se ale zábradlí celkem hýbe a je fakt velký, tak tu nic nevrátili. Takže to bylo na nás. Lukáš tuhle výzvu přijal a po několika pokusech vrátil perfektní frontside boardslide. Fakt hustý a přihlížející lokálové jásali. Postupovali jsme dál podle našeho harmonogramu. Na řadě byl již zmiňovaný double set na pláži. Tohle místo chtěl vyzvat Marek a povedlo se mu to. Po vrácení prvního nollie přichází nollie kickflip, který všem vyrazil dech. Tohle vrátit na tomhle spotě je fakt dobrý. Moc lidí by si tu ani neškrtlo. Honza Minol si vybral ještě krásný trik, který chtěl udělat za ranního kuropění přímo na pláži u našeho bytu. Tenhle spot byl hodně
pěknej, akorát se na něm přes den nedalo dobře jezdit kvůli stále procházejícím lidem. Honzova ranní mise s Kivou byla velice úspěšná, a tak se za rozbřesku vrátili s nafoceným switch backside 180 nosegrindem a.k.a. swičbek do huga. Zbývala nám poslední věc a tou byl mega gap v Benalmadeně. Tenhle gap byl jak z amerického videa od Zera. Z parkoviště na parkoviště a mezi tím skoro 3 metry rozdíl. Celý spot jsme museli nejdříve zamést, protože se tu válelo spousta hlíny a štěrku. Marek se tohoto gapu nebál a nejdříve zde vyzval ollie. Když u tohodle triku vidíte, jak si Marek plachtí vzduchem, tak vám to přijde hodně husté samo o sobě, ale jemu to nestačilo a pustil se do dalšího triku, jejž tu chtěl dát, do switch heelflipu. To bylo hodně hustý! Po třech pokusech to Marek vrací nejlíp, jak to jde, a všichni řvou nadšením. Tohle je pro skateboarding jak má být! Tím jsme byli v podstatě hotovi s focením na spotech a mohli se konečně osvěžit v moři. Uuuuuf, tak my jsme to nakonec zvládli, říkal sem si a vzpomínal na všechny ty super věci, co jsme tu zažili, a na ty zajímavé lidi,
které jsme tu za ten měsíc a půl potkali. Bylo to super a bylo by fajn, kdyby jsme se sem mohli ještě někdy vrátit. Na závěr bych chtěl poděkovat celému teamu za jejich skateboarding, Mitchelovi a Gonzalovi za jejich pomoc (muchas gracias, amigos!), Sarah from Mosse lounge, Jaime z Los Alamos a všem ostatním, které jsme měli tu možnost potkat během našeho pobytu v Malaze. Tomu špatnému počasí v Čechách a na Slovensku jsme nakonec fakt utekli!!!
honza nečas /g/ double backflip
Kokosové palmy, snědé krasavice, svěží voda a paprsky slunce… text jako vystřižený z letáku nabízejícího trip na Bahamy nebo aspoň do Itošky. Vše sedí, jen ne to místo. Tohle jsou totiž Krkonoše a prostředek dubna. Lidí se tu opaluje víc než na Francouzské riviéře a co člověk, to jiná národnost. DJ’s s exotickými jmény rozhoupávají diváky, a kdo má jen trochu síly, užívá si ty hromady sněhu všude kolem. Inu, globální oteplování je zákeřný.
text: Mike Straka, foto: Panker
Čtvrtý ročník Burton Špindl Spring Sessions se rozjel přesně podle očekávání. Už několikátou sezonu největší akce sezony, která je tím nejvelkolepějším setkáním jezdců, medií a veřejnosti, se tentokrát skryla ve stínu pralesa. A tak se spousta těch, kteří
měli alespoň jeden den volno, vypravila po stopách Indiana Jonese objevovat poklady krkonošské džungle... Krom spousty natěšených zabijáků ze všech koutů Čech se, jak bývá zvykem, ukázala i slušná banda
polských a slovenských přátel. K radosti všech dorazila taky skupinka z konce světa, šestice Finů, ve které nechyběly akvizice „českých“ teamů Ville Uotila a Arto Saraniemi. Na všechny příchozí čekal v dolní části Svatého Petru snowpark velmi podobný tomu
31
twinbros roman dlauhý a darek bergmann dělaj na wallridu blunt to fakie pohled pilota vrtulníku
32
loňskému. V největší lajně byl gap kicker se dvěma odrazy, který následoval další poctivý „booter“ kicker a celému parku dominoval jako vždy obří corner na rovince před Erpet barem. Samozřejmě nechyběla pěkně šejpnutá half-pipe a dva kickery v průseku. Celý park pak doplňovalo několik více či méně funkčních překážek ze dřeva a bambusový wallride. Akce začala už ve čtvrtek, v parku parádní azůro, lidí i jezdců zatím docela příjemný množství. Probíhalo hlavně osahávání parku, v dopoledních hodinách byla v kurzu hlavně rampa, odpoledne pak skoky, a především corner. Vrcholem prvního dne, a snad i celých letošních BŠSS, byla soutěž Nike 6.0 Trick Survival, která navázala na loňské kolo štěstí. Skoro každý trik, který jde na skoku umotat, se tady objevil, a tak to kluci vzali pěkně svižně a roztočili loto, že ani Přemek Podlaha nevěděl, kdy kolo štěstí končí. Přestože úvodní triky dost probraly startovní pole, výhled na českou scénu je hodně pozitivní, protože je jasně vidět, jak rychle se čeští jezdci zlepšují. Úvodní cab 7 zopakovala velká část kluků na startu, další triky, mezi kterými nechyběla 10, bs 7 či cab 9, už ale zvládali jen Martin Matoušek, Darek Bergmann, Tero Porkajärvi a Honza Nečas. Poslední jmenovaný sice nakonec všem vypálil rybník svým precizním doublebekem, ale pořadatelé se rozhodli výsledky vyhodnotit podle průběhu celého závodu, a tak Honza skončil třetí, na druhé místo doplachtil Darek a první místo naprosto zaslouženě odputovalo do Finska s Nitro zabijákem Terem. Tenhle takřka neznámej kluk odjel všechny triky v tak neskutečným stylu, výšce a čistotě, že působil jako naprostý zjevení a ostatním sakra spadla čelist. Že člověk míní a příroda mění, je stará známá pravda. Předpověď na víkend vypadala dost bledě, a tak se už v pátek, kdy bylo ještě slušně, rozjela velká věc zvaná vrtulník. Na lajnu největších překážek se spouštěli snowboarders i lyžníci, a přestože většina z nich neodjela celou sérku, bylo na co koukat. Hodně zajímavá, i když celkem očekávatelná věc se děla během celé akce. Světovej fenomén dorazil už i k nám a „všichni“ začali dělat dably, tedy double rotace přes hlavu. Kromě již zmíněného Nečiho a jeho dablbeka má tenhle trik v malíku už i Martin Kaňůrek a další se začínají přidávat. Mezi ty neúspěšné pokusy, které ovšem měly k odjetí nedaleko, se můžou počítat pokusy Honzy Kaňůrka, Matěje Matyse a dalších, doublecork pokus Honzy Řezníčka nebo neskutečný alleyop double bs rodeo 1080 Patrika Schwarze. K těm, kteří se setkali s úspěchem, se zařadili například Pavel Šálek, a hlavně Darek Bergmann, kterej vrátil na corneru double backroll na jednu stranu a hned nato double backflip na druhou... gratulace! V sobotu pak probíhalo ledacos, někteří se ještě sbírali z páteční kalby, jíní spokojeně lítali na všech druzích překážek, několik pánů opět snímalo dění z kabiny helikoptéry a do toho si Krakonoš dělal, co chtěl, a polojasný chvilky prokládal hustým sněžením. V tom největším hegeši dorazil Šéf, a když místo ukrutnýho azůra, o kterým jsem mu básnil ve čtvrtek, přijel do sněžení, přes který nebylo vidět ani na další sedačku, vypadalo to, že přijdu o práci, nebo mě alespoň zabije. K mýmu neskutečnýmu štěstí potkal ve snowparku Bašnýho na snowbiči, z čehož měl takovou radost, že si místo lovení holek po x letech pujčil prkno a po dvou hodinách se vrátil kompletně obalenej sněhem a pochvaloval si, jak jsou malý fronty na sedačky... Pro většinu účastníků platilo, že to co jim vzaly rozmary počasí, si bohatě vynahradili rozmarnými mejdany. Monstrózní party stan k půlnoci praskal ve švech a páteční nášup v podobě Fast Food Orchestra a Navigators i sobotní masakr s Orikoulem a dalšíma z Big Boss party stály minimálně „za to“. Mezi lidma sem tam protančily oranžový krasavice od Jägera, koktejly tekly proudem a hulení padlo ve stanu takový
matěj novák /g/ fs indy
nejlíp předvedli Rokoo a Kometa, a vítězství těsně získal první jmenovaný. V celkovém hodnocení akce byli nejvýš ohodnoceni mlaďoch Ondra Porkert, slovenská slečna Klaudia Medlová a mezi klukama se opakovalo pořadí z Trick Survivalu, tedy Neči, Darek a první místo Fin Porkajärvi. Suma sumárum, i přes všechny nástrahy počasí i jiné se Burton Špindl Spring Sessions slušně povedly. Sešla se dobrá parta, tím rozumějte všichni, a splnil se tak vlastně účel téhleté události. Sníh byl, pohoda byla, mejdany byly a ten snowboarding, kterej je vlastně jen takovej pěknej bonus, nakonec taky nechyběl. Je sice trochu škoda, že jibbing byl odsunut úplně do ústraní, správná akce, která má být pro každého, by obzvlášť v Čechách i nějaký to železo obsahovat měla. Třeba to příští rok bude zase o něco pestřejší a ti, co byli letos zklamaní, si taky přijdou na svý. Pohled na českou scénu je teď hodně optimistickej a další zima každopádně slibuje hodně!
finská horsefeathers star ville uotila /r/ fs 3 dovedete si prˇedstavit, jakej level by měl u nás snowboarding, kdyby tohle stálo ve špindlu celou zimu?
kvantum, že by testama na doping neprošel ani Cyril Svoboda, kterej jen prosvištěl kolem. Jak jsem prožil tuhle kalbu, jsem se dozvěděl, stejně jako mnozí další, až z fotek na fejsu. No takže klasicky škoda mluvit, hehe. V sobotu večer před koncertem byli oceněni nejlepší jezdci celé akce. V public contestu na Hromovce se
Pro dotvoření atmosféry jsme na závěr vyzvali ještě trojici podobně starých jezdců, avšak celkem odlišného ražení, aby stručně zhodnotili různé aspekty akce. Odpovídali moravský talent Pavel Šálek, pražský shredder Štěpán Rokos a rampový zabiják Matěj Novák. Tady to je...
35
35
tomáš běl /g/ bs method, nejvyšší air na corneru
kdo najde na fotce z vrtulníku pepe samka v bs 5, ten nepotřebuje brejle
36
Letošní Spring Sessions? P: Super :) R: Pro mě trošku zklamání M: Potěšily Progress? P: Směrem nahoru R: Ani ne, spíš chill M: Byl Počasí? P: Krása R: Největší sunshine M: Vyšlo Triky? P: Bs rodeo 900 R: Každej mega trik od double backflipu po litr M: Padaly Park? P: Pěkná práce R: Mega skoky, ale málo srandiček M: Byl už lepší Džungle? P: Dobrý téma R: Zábavná M: Byla na party Lidi? P: V pohodě R: Možná až moc lidí M: Se bavili Party? P: Dlouhý :D R: Mega jako vždycky M: Hard! Nejlepší rider? P: Neči? R: Asi Darek Bergmann M: Neexistuje Co ti na akci chybělo? P: Pár pěkně dlouhejch railů R: Železo M: Čas! Co tě potěšilo? P: Příjemnější gap R: Kládičky M: Tína a její skok v průseku Co bys chtěl přidat příští rok? P: Asi ty raily R: Víc shredu M: Zájem o rampu! A inovace, třeba u vleku sud! Budeš se těšit? P: Určitě :) R: For sure! M: Se ví ! Tak to je vážení a milí všechno. Na světě je mnoho krásnějších věcí než Paroubek a Spring Sessions k nim rozhodně patří. Stejně jako on tu navíc budou určitě ještě i za rok. Takže i vy se můžete těšit na téma příštího jara... Justin Bieber asi zahrát nepřijede, ale možná potkáte Bašnýho a Špeka, jak brázdí sjezdovky!
tohle zábradlí v praze na ruzyni našel petr molec, když jsme dotáčeli profily do videa. dal si to tam jako první, já se na to ten den necítil, ale vrátil jsem se a udělal frontside lipslide
Za dobu, co měl u nás Ondro Leskoviansky naposledy rozhovor, už stihl obrousit nespočet zábradlí, zabydlet se v Praze nebo oslavit pětadvacátý narozeniny. Tenhle rejlař ze slovenské Nové Dubnice se na skejtu prohání čtrnáct let, dovolenou tráví jak jinak než na závodech v Itálii a podporují ho Quiksilver, DC, Foundation, Independent a Suriva. text: Tomsh, foto: Panker, Kubo Križo
Začal bych neoriginálně sponzorama, ale v tvým případě, se během posledního roku odehrálo několik zajímavých změn, jak proběhl tvůj odchod od DC k Foundation a Dekline a následnej návrat k DC? Rok před tím, než začla krize, se v Tum Yeto rozhodli, že by chtěli expandovat s Foundation a Dekline do Evropy. Začali vytvářet team, v jehož základech byl i Peter Molec. Celkem jim to fungovalo, vyčlenili dokonce manažera, kterej se staral jen o evropský záležitosti a Peter s ním byl v kontaktu. Jednou přišla řeč na to, jestli nezná někoho, kdo by se dal zařadit do evropskýho teamu, tak hned řekl mě. Poslal jsem nějaký svoje věci a dohodli jsme se, že pokud budu několik měsíců fungovat tak, jak oni se představují, tak se normálně začlením do teamu.
Na konci května má jet celej DC team do Belgie, víš o tom něco bližšího? Doufám, že pojedeme. Peterovi se to kříží s nějakou operací zubů, a protože má dlouho objednanej termín, tak uvidíme, jak to dopadne a v jaké sestavě tam pojedeme.
A pak to fungovalo dobře ne? V DC jsem oznámil, že jak mi skončí smlouva, tak odcházím do Dekline. Vzali to v pohodě, přestoupil sem a asi měsíc potom nějakej maník v televizních novinách oznámil, že je krize. Od té chvíle šlo všechno z kopce. Všechny plány, co Tum Yeto s Foundation a Dekline v Evropě mělo, se pomalu rozpadaly, až se to dostalo do takové fáze, že nám jen stěží přišly nějaký boty, protože i to něco stojí. A úplně to zhaslo tím, že tak před třema měsícema odešel evropskej manažer Joe k Osirisu. V Tum Yetu tím skončili i jejich evropský plány.
O tobě se ví, že máš rád filmy obecně a hodně taky zfilmovaný komiksový příběhy, co říkáš na Iron Mana 2? S tou filmovou závislostí je to čím dál tím horší, hehe. Tráva mě zasvětil do tajů stahování, kdy jsem úplně skončil s torrentama, protože se mi z nich tak zasral počítač, že málem vybouchnul. Teď používám JDownloader a jsem nadmíru spokojenej. Jinak Iron Man 2 byl super. Má to sice americký záchvaty, který já prostě nemusím, ale když to člověk překousne, tak je to největší vizuální zážitek.
Ale Foundation ti přece pořád zůstal... Právě mi psali z Ameriky, že všechno platí a skejty mi budou posílat. Jinak jsem po Joeově odchodu nevěděl, co se bude dít. Zatím jsem si desky bral od české distribuce. Mezitím jsi musel řešit i situaci s botama, jak vypadal návrat k DC po tak krátké době? Snažil jsem se hledat sponzora na boty všema směrama a jednoho dne se mi ozval Matúš z Quiksilveru, protože je to s DC jedna firma, že ví, jaký mám problémy. DC totiž v té době rozšiřovali distribuci na Slovensko a díky tomu jsem se začlenil zpátky do teamu. Vždycky se mi s DC spolupracovalo skvěle, a to, že mě vzali zpět, je jen znamení toho, že jsem to tam předtím nějak nepodělal, hehe. S tím souvisí i to, že za DC začal jezdit i Peter Molec. To je taky tak trochu záhadnej příběh, kterej by měl objasňovat on, ale nakonec to skončilo tak, že zájem přišel z distribuce, která věděla o tom, v jaké je Peter situaci. Prostě to vyšlo tak, že skejtujeme spolu a je to hrozně super, hehe. Nevybavím si, jestli jsem už někde četl, jak vlastně vzniklo vaše přátelství s Peterem? Tak začátky na Slovensku jsou těžký, a když se začaly formovat nějaký ty první směšný závody, tak jsme se na nich potkali. Skejtujeme stejně dlouho a na závodech se znal každej s každým. Ke všemu to bylo období, kdy jsme začínali kalit. Takže jsme se někde potkali a od té doby jsme kámoši.
Při cestě zpátky byste se měli zastavit v Berlíně na Clash, chystáš se to zajet? Tak v mým případě se tam jen podívám, hehe. Byl jsem tam asi před dvěma roky a byla tam klasická německá atmosféra, že si všichni skákali po hlavách a ten skatepark mi doslova antivyhovuje. Všechno, co tam je, je úplně jinak, než bych to chtěl já. Týpci, co tam choděj závodit, ať se vyřáděj, ale já se půjdu jen podívat.
A klasický komiksy tě nedostaly? Tam, kde jsem bydlel, jsem je jednoduše neměl kde sehnat. Věděl jsem o nich z různejch stran, ale všechno mi přiblížily až filmy a internet. Vůbec jsem nebyl to dítě, který si chodí kupovat komiksy, protože nebylo kde. Kolik filmů si nejvíc stihl vidět za jeden den a vzpomeneš si, který to byly? Mohlo jich být tak pět nebo šest, ale který přesně, to už si nevzpomenu. Zkoušel jsem naráz dát celýho Pána prstenů, a to nekrácenou verzi, ale nepodařilo se. Zkusím to co nejdřív znova, hehe, to už vyjde. Často se dívám na filmy, aby to navazovalo, takže třeba Rambo, Terminátor, X-man, to dám v kuse. Řekneš si někdy, že prostě dneska nepůjdeš skejtovat? Málokdy. Většinou to je tehdy, když se den předtím nějak zle rozsekám. Ale když už jezdit nejdu, tak základem dne je dlouho spát, aspoň do jedenácti, dlouho jíst, dlouho koukat na Simpsony, jít si sednout na trávu na Letnou, večer si dát něco dobrýho k jídlu, kouknout na dva filmy a jít spát. A co třeba nějaká kultura mimo filmů? Koncerty navštěvuješ? Já jsem s hudbou nějak zaspal dobu, a kdo není mrtvej nebo dvacet roků za zenitem, tak mě nějak neoslovuje, hehe. Tak nějak se to vykrystalizovalo, takže koncerty mi dnes nemají co nabídnout, protože Jimmyho Hendrixe už sem prostě nikdo nedostane a David Bowie je už moc starej, a tak by to asi ani nebylo ono.
39
A nějaká regenerace těla u tebe neprobíhá? Měla by, ale neregeneruju. Jednou jsem vyrazil na bazén a jen jsem vstoupil do vestibulu, viděl ten mordor, kolik tam je lidí a představil si, že se s nima budu louhovat v jednom bazéně, tak jsem se otočil a šel domů. Jezdil bych na kole, ale v Praze mě to vůbec neláká, když nejbližší příroda je nějakých 15 kiláků a městem prostě jezdit nechci. Regenerace je na bodě mrazu. Měl bych, ale... Ani žádný podpůrný prostředky nebereš? Tak to si dávám výživu na klouby, vždycky měsíc v kuse a následuje měsíc pauza. K tomu maximálně strečink a tím to končí. Vím, že tě nějakej čas provázely potíže s kloubama, stačí jim tohle? Docela mě to trápilo, ale pak jsem si v létě udělal kotník, kterej to přebil. Možná jsem si ho i zlomil, ale necítil jsem nějakou bolest, takže jsem nešel k doktorovi. Za měsíc se to zahojilo jako normální kotník a od té doby s tím mám problémy. Teď, když jsme fotili s Pankerem a jezdil jsem na větších rejlech pár dní za sebou, tak to jsem si pak nemohl ani pořádně obout botu. Některý pohyby jsou fakt těžký a dost blbě se s tím jezdí, takže už začínám přemýšlet, že přes zimu s tím budu muset něco udělat, pravděpodobně jít pod kudlu. A už víš nějakou diagnózu, co s tím máš, nebo si u doktora vůbec nebyl? Já jsem po těch letech v tohle úplně ztratil víru. Vždycky se to odehrávalo stejně. Na pohotovosti a u doktora jsem za ty roky byl milionkrát a vždycky mě zrentgenovali a nohu dali do sádry, kterou jsem si dal stejně dolů, protože jsem neměl žádnou zlomeninu, nebo mi dali nějakou mast. Jen jednou jedinkrát jsem dostal rehabilitace, který jsem ukončil dřív, než začaly. Přišel jsem do ordinace a doktorka mi povídá, že mám přijít za tři měsíce a můžeme začít rehabilitovat. A nemůžeš jim tam říct, že potřebuješ začít zítra, to ti řeknou, že potřebovat můžeš, a to je asi tak všechno. A na nějakýho super sportovního doktora jsem nikdy neměl prachy. A vnímáš nějak ty rizika, který to s sebou nese? Beru to tak, že každej špás něco stojí, já už skejtuju dlouho a člověk není ze železa. A nejsem první ani poslední, co s tím musí jít k doktorovi a nechat si na to vážnějším způsobem šáhnout. Doufám, že o to lépe to dopadne. U tebe byl skateboarding vždycky na prvním místě, jak tě to ovlivňovalo při výběru střední? Já mám střední v oboru zlatník, tím jsem svoji pouť ukončil. Ještě během střední jsem se ale přestěhoval do Bratislavy, takže ten závěr byl takovej hektickej. V Bratislavě jsem přes zimu chodil na brigády do obchodu Quiku, protože jsem za to jezdil, tak se nade mnou vždycky slitovali a nechali mě tam stát, hehe. Od té doby jsem už jenom skejtoval. Následovalo stěhování do Prahy, protože v Bratislavě už se skejtovat nedalo. Takže skejtování tě pořád živí? Teď už ne, ale dlouho jsem se snažil, aby to tak bylo a vydrželo to. Jenže s nástupem krize je všechno složitější. Už si člověk nemůže říct, že jediný, co dělá, je skejtování. Od zimy už nevyžiju jen z toho, co vyhraju na závodech nebo mi dají sponzoři, a proto vypomáhám tátovi ve firmě, kterou má v Praze. Do skejtování mi ta práce leze jen minimálně, takže mi to super vyhovuje. Pořád ale skejt beru jako to hlavní, co dělám, a přizpůsobuju tomu všechno. Říkal jsi, že jsi zlatník, jak ses k tomu oboru vůbec dostal? Než jsem šel na střední, tak už jsem skejtoval a přemýšlel nad tím, jak to udělat, abych hned po škole mohl jít skejtovat a nesedět doma nad knížkama. Takže to byl spíš takovej kompromis. Dělal jsem to tak trochu vychytrale,
41
blunt to switch crooked jsem už před nějakou dobou dal, cítil jsem, že mám na to to ještě vylepšit. takže jsem na podzim s pankerem zašli k chemapolu v praze vršovicích a já k tomu přidal shove-it out. byla strašná kosa, určitě v mínusu legendární spot v praze na babě u bulharské školy, kam jsme s pankerem šli tak pětkrát a pokaždé nás vyhodili. dokonce i v neděli! pak jsem jednou jezdil s kubo krížem v pátek večer na stalinu a napadlo nás ještě jednou zajít k bulharovi, třeba to vyjde. a vyšlo fs ollie do wallridu
42
jediný jezditelný street spot v centru pardubic, kam jsme si s kubom krížom odskočili při poháru v hradci. na počkání jsem tam vrátil frontside to switch crooked a jeli jsme zpátky závodit na stalinských trojkách už každý nafotil všechno, ale z tohodle místa jsem fotek moc neviděl, a lipslide do frontbora v čechách už vůbec ne
hehe. Na všechno jsou v tom oboru nějaký technologický postupy, který mi řekli, já podle nich pracoval, odevzdal výsledek a hotovo. Dokážeš si představit, že bys do tohohle byznysu začal zase dělat? Uvažoval jsem nad tím a byla by to i pěkná práce a i bych se tím uživil, ale věděl jsem, že ať je to jakkoliv, tak chci skejtovat. Zní to dost nezodpovědně, ale doteď to vychází, takže toho nelituju. Ale už bych se k tomu nevrátil, protože ty postupy, jak se vyrábí řetízky, prsteny nebo jak se osazují kameny, jsou tak složitý, že kdyby mě někdo zaměstnal, tak tam vydržím jen pár hodin. To by jsem si naložil kyselinou a za patnáct minut bych byl venku, hehe. Vrátil bych se ke skejtování. Ty jsi poslední dobou začal dělat docela dost překlapávaček, což u nás moc lidí nejezdí, jak si se k tomu dostal? Já mám omezený možnosti, hehe, tak prostě zkouším, co mi jde. Druhá věc je, že pokud má být člověk v něčem dobrej, tak nemůže dělat to, co ostatní. A ten trend bohužel v Čechách je. Všichni musí umět 360 flip, nollie heelflip, switch heelflip a fs feeble. Když je to baví, no tak fajn, ale mě to prostě nejde a taky k tomu mám takovej postoj, že kdybysme skejtovali všichni stejně, tak by to bylo fakt k hovnu. Ale to je věc názoru. Zmínil jsi, že máš omezený možnosti, vzpomínám si, jakou jsi měl asi před rokem radost, že ses naučil dobře flipa, umíš ho pořád? Hehe, tak to je klasika. Teď je to tak, že kino kopu tou nohou, kde mám špatnej kotník, takže jsem rád, že dám ollie. Kino už jsem si nedal (Lesko se na chvíli odmlčí)... no, je to hodně dní. Ale dokud se noha nedá do pořádku, tak ho ani zkoušet nebudu. Skejtovat přes bolest je k ničemu, musím dělat to, co jde. Ale při výběru tvejch spotů musí dostávat ten kotník i tak strašný rány. Dopadám tak mongoloidně, že si tu nohu dávám nějak křivě a už i boty mám na špičce od toho prošoupaný. Mám to už tak zafixovaný, vypadá to komicky, ale musím tu nohu vykřivit, abych neumřel bolestí. Občas to nevyjde a to jsem doskejtoval. Jak probíhalo focení rozhovoru? Rozhovor jsme s Pankerem rozfotili už loni na podzim a teď jsme ho dodělávali. Přišel na mě trochu blok, jak mám ten kotník, ale vypořádal jsem se s tím. Měli jsme taky docela smůlu na počasí, protože hodně pršelo, a k tomu nás tak z poloviny spotů vyhodili policajti. Nejvíc mě to dostalo na Barrandově, kde na nás fízli zavolala třeba pětadvacetiletá slečna, což mě docela dostalo, že jsme jí vůbec vadili. U důchodce bych to chápal, ale holka, co volá policajty s tím, že ježišmarja oni tady skáčou na chodníku, přijeďte je vyhnat, to jsem žasl. Tvoje začátky probíhali bez skateparku, vidíš v tom nějaký přednosti? Určitě mi to mohlo dát něco víc, než když bych začínal v parku. Rozdíl je v tom, jak na to od začátku nahlížíš. Když začínáš skejtovat s tím, že jsi viděl v televizi Shecklera s kšiltovkou Red Bull na Dew Tour a chceš být jako on a oslovilo tě to, tak v tom případě jsi ve skateparku na správným místě a začínáš jako budoucí olympionik na sportovišti. Pokud tě ale oslovilo to, že bys chtěl vědět tu záhadu, jak se skáče ollie nebo točí flip a užívat si s kámošema, tak je potom úplně jedno, kde začínáš. Jde o prdel. A vždycky je tu možnost, že co není, to si můžeš postavit. No tak jsme to řešili i my. Nakonec i při té stavbě zažiješ neskutečný věci s kámošema, občas se to podaří, občas to spadne nebo ti to rozmlátěj, ale všechno je to čas strávenej s kámošema. Jasně, kdybych si mohl vybrat,
místo známé i z amerických videí, vídeň – gasometer strasse, kde jsme se při focení srazili s partou rakušanů natáčejících video. dal jsem jim prostor na práci a doufal, že si to pak v klidu budu moc nafotit i já, ale čas tlačil a nakonec jsme tam jezdili všichni dohromady a ten můj backside lipslide to 5-0 vzniknul v tlačenici jak na závodech
jestli chci skatepark, nebo ne, tak samozřejmě odpovím, že ano. Ale vůbec nelituju, že jsme ho v začátcích neměli. Jak bereš závody? Pořád do nich jdeš naplno za každou cenu? Beru to tak, že je to pro mě možnost si přivydělat, ale myslím, že už ani sponzoři by mě do nich nenutili. Nechodím po skateparku s krvavýma očima, že prostě musím. Nesnažím se zabíjet a jezdím to, při čem si nedolámu nohy. Odjezdím si to, seberu ty čtyři kila, co vyhraju, a večer jdu na kalbu. A třeba evropský závody tě hecnou víc? Ani ne. Kdysi jsem cítil šanci a prostě jsem závodil. Sice jsem to nedělal tak, jako je to zvykem dneska, že utíkáš po skateparku se skejtem v ruce, aby si neztratil tři vteřiny, a potom rozdáš čtyři lokty všem okolo, protože ti stojí v cestě. To u mě nehrozí. Ztratil jsem nějak ten náboj v sobě a s postupem času mi to přijde jako víc a víc divnější záležitost. Ale to je moje věc. Jak vnímáš smrsknutí ČSP na polovinu závodů? Prospěje to domácímu skateboardingu, nebo naopak uškodí?
Jedna věc je krize a druhá to, že český prostředí je tím už asi přesycený. Aspoň tak to vnímám poslední roky, protože člověk přijede na závody a jsou tam většinou jen ti, co jedou kontest a jejich holky nebo rodiče. Ale i přes to, že se snížil počet pohárů, tak je každý víkend v Čechách nebo na Slovensku nějaký závod. Možná je těch akcí moc nebo prostě už opadla ta vlna, kdy pro všechny bylo skejtování atraktivní. Na Slovensku to ale pořád vypadá, že skejtová vlna pořád nabírá na síle. Já slovenskou scénu nesleduju. Co jsem se odstěhoval do Prahy, tak jsem se nějak odstřihnul. Ale na závody jezdíš pořád. No to jo a o moc s větším potěšením už jenom kvůli té „vesnické“ atmosféře. Tam ještě lidi nejezděj s tím závodnickým nábojem jako tady v Čechách, což je velký plus, a večer je tam úplně o něčem jiným než tady. Ale když tam jedu, tak nezjišťuju, jaký jsou momentálně poměry, ale užívám si to. Pravidelně jezdíš na závod světovýho poháru do Itálie, co tě tam táhne?
Jezdím tam pravidelně už asi šest let. Na WCS tam vždycky zlevní hotel Belveder přímo na pláži, vyberou dobrej termín, takže i počasí je super. Na starost to tam má jedna famílie, která to dělala ještě za dob Etnies European Open. Už mě tam znají, je tam super atmosféra, moře a většinou se mi podařilo vyhrát i nějaký prachy. Jezdím tak na pět dní, je to taková dovolená, ale letos si asi pojedu pořádně užít na celej týden. Už vím, co mě tam čeká, takže to nechci nechat náhodě, vezmu kýbl opalovacího krému, velkou osušku a skejt, hehe. Děkovačka. Na prvním místě bych chtěl poděkovat mámě a tátovi. Následují sponzoři, bez kterých to nejde. Takže díky si zaslouží Quiksilver, DC, Foundation, Suriva a Independent. Chtěl bych taky poděkovat Pankerovi, za jeho trpělivost při focení tohoto rozhovoru a Boardu za prostor. Dál bych poděkoval a pozdravil Petra, Matúša Hubku, Šnajcka, Vlada Surivu, Joa Marxa, Karolínu Salavcovou, Jerryho, Martina Karase, Trávníčka a jeho ženu, Langa, spolubydlící Otu a Gábinu, Petra Nietche a Kačera. Pozdravuju kámoše z LM, Novej a Zvolena, Karáskoucou a Babsa a Vencu. Jestli jsem na někoho zapomněl, tak příště to určitě napravím.
před dvěma lety se na tomhle fotbalovém stadionu v bratislavě petržalce nedalo kvůli security vůbec nic anebo jen s odřenejma ušimam a teď, při naší návštěvě s pankerem, jsme tu jezdili dvě hodiny a nikdo nic. stadion je opuštěný, a tak backside salad grind vzniknul úplně bez problémů
45
text: Tomsh, foto: Panker
ota fiala /g/ crooked
Přešla zima a dělníci z Insight Builders oprášili lopaty, vytáhli kýble a vydali se vstříc prvním letošním betonovým neřestem. Za cíl své cesty si vybrali město piva a pochybnejch práv – Plzeň, kam rozkodrcanou Insight károu vyrazila ostřílená parta stavbařů, odhodlaných postavit plzeňskejm skejtrům zajímavej spot.
48
bordel je základ všeho
jak na karlově mostě – aby to drželo, tak se přidává vejce
skočka se začíná rýsovat
rádius v hrubym nástřelu
plzeňský insight dělník
lepení kopingových dlaždic
První dny, kdy se venkovní teplota vyšplhala nad dvacet stupňů, vyhnaly dělňase z nor, putyk a nonstopů, aby začali přemýšlet, kde bude stát první spot letošního roku. Dlouho se uvažovalo nad Brnem, Ostravou nebo prostorem pod nějakým pražským mostem, ale na konečné poradě v Šéfově prosklené kanceláři v sedmnáctém patře budovy Insight Builders, se dostal na přetřes návrh příbramskýho skejtra Jakuba Jarolíma aka Vejceho. Ten už nějakej ten čas bydlí v Plzni a ví o spotě, kterej k přestavbě přímo vybízel. Další roli hrála taky kvalita místního piva, která hlavně z Kudrnáče udělala neústupnýho bojovníka za „plzeňskou misi“. Spot pod Doudleveckou lávkou, která pěším umožňuje překročit řeku Radbuzu, objevil Vejceho kámoš Tomáš Voříšek. U cyklostezky, která pod lávkou vede, se nachází mírnej bank s wallridem, a aby byl spot atraktivnější, chtělo to něco přistavět. Dělníci proto nejdřív vyrazili na nákup do Bauhausu, kde nabrali šestnáct pytlů osvědčený betonový směsi BP 8, kýbl penetrace, aby beton dobře chytal na podklad, koping, což byly už dřív vyzkoušený palisádový obrubníčky, a taky pytlovaný lepidlo, aby bylo čím koping nalepit. S touhle náloží
bylo potřeba ještě přibrat navigaci značky Vejce, která dovezla dělníky k místu určení. Po lehkým ohledání a osahání banku s wallridem, kterej leží na straně cyklostezky dál od řeky, se začlo s plánováním, jak přesně bude přestavba či přístavba spotu vypadat. Shoda všech nastala ve využití banku, takže už od začátku diskuse bylo jasný, že se postaví vždy jedna překážka na každé straně banku. Z pohledu od řeky napravo, měla vzniknout betonová skočka, zleva potom rádius, kterej by se směrem od banku snižoval až do země. S touhle vizí se mohl začít sbírat matroš na základy překážek. Přehled o situaci ukázal Vejce, kterej moc dobře věděl, že ve strništi poblíž spotu se nachází suť z vybouranejch zdí, protože lidi se sem jezděj zbavovat bordelu. Na pomoc dorazil i objevitel spotu Tomáš Voříšek a lokál Mára Štrunc. Společně s Kudrnáčem a Rodimem vytvořili pod vedením Šéfa funkční partu, které manuální práce nesmrdí, a stavba jim šla pěkně od ruky. Po nanošení dostatečnýho množství bordelu se rozmíchal první pytel betonu, kterej zalila voda z Radbuzy. Skočka se začala formovat celkem lehce a po šesti pytlech se mohlo začít
jakub vejce jarolím /g/ fs kickflip ze skočky
jakub halfar /r/ bs smith
50
s finálním hlazením. Toho se chopil sám Šéf a zbytek party mezitím kydal beton na rádius. Rádius byl zrádnej ve své konstrukci. Podle plánu se měl pozvolně svažovat od banku až do země, což při vyzevlenosti dělníků není žádná pohoda. Vše se samozřejmě dělalo bez řádnýho bednění a žeber, který by v tomhle případě určitě pomohly. Po několika přehozech betonu a vyztužením základů další sutí, se ale začal rýsovat ten správnej tvar. K rychlé akci vyhlazení a nelepení kopingu vyzývaly partu smrtonosně černý mračna, který se začaly blížit od západu. Tomáš, v úžasu z lepení kopingu, poznamenal, že přátelství vlhkých předmětů nezná hranic, což se dá aplikovat nejen na práci s betonem. Koping se však nepodařilo nalepit celej, protože beton v nejnižší části rádiusu ještě nebyl tak zatuhlej, aby jeho váhu unesl. Proto se zatím nalepil jen do tří čtvrtin s tím, že Insight dělnictvo se sem za několik dnů vrátí a práci dokončí. Déšť si sice dal na čas, ale o to víc tomu v noci naložil, takže částečně vyplavil hladkou vrstvu na povrchu překážek. Oprava by nebyla problém, ale předpověď počasí na další dny a časovej press s termínem dokončení stavby se ukázal jako průser. Šéf proto rozhodl, že vše zůstane tak, jak momentálně je, a překážky se vyhladí barevným nátěrem. Protože dělníci tou dobou pracovali na jiných stavbách či se jejich stav blížil naprosté nepoužitelnosti, svěřil Šéf proces natírání den před avizovaným focením Vejcemu. Ten se ale v tu chvíli nacházel na suchu a sehnat litr na barvy se nejprve jevilo jako neřešitelnej problém. Vzápětí si ale Vejce vzpomněl, že mu z jedné brigády dlužej prachy, takže v závěru dne si to už i s plechovkama kvaltoval na plac.
Spot natřel podle Šéfových instrukcí a vlastních představ. S radostí, že se všechno stihlo, volal výsledek své práce tomu nejvyššímu, aby se mu místo pochvaly dostalo jen slov: „Ty vole, bílej koping je na hovno.“ Druhej den se ale mělo fotit, takže na změny už nebyl čas. Náš redakční fotograf Panker přizval na focení Iva Práška, a protože chtěli stihnout odpolední závod v bowlu v Hradci Králové, vyrazili do Plzně už časně ráno. Sraz s Vejcem a Otou Fialou byl v devět a měla to být jen taková rychlovka. Jenže jak už to na Insight spotech chodí, nikdy to není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Ještě před samotným ježděním ale nastal jinej problém. Na příjezdové cestě ke spotu stáli policajti. Na cyklostezce, u které spot stojí, totiž zrovna probíhal cyklomaraton. Následovala okružní jízda městem, aby se pojezdu chtivý osazenstvo dostalo na spot z druhé strany. První a nejrychlejc vrácenej trik si připsal Ota Fiala, když zahřál koping bs krookedem z banku do rádiusu s odjezdem do normy. Chvíli na to se sbalil a šel se domů dospat. Ve hře zůstal Vejce, Ivo a Panker. Vejce, i když není zrovna vyhlášenej flipař, se rozhod pro fs flip ze skočky do banku. Rozjezd vypadal asi tak, že dvacet metrů sprintoval se skejtem po cyklostezce, hodil skejta pod nohy, pětkrát si šlápnul a v hroznejch kulích to tam rval. První tři pokusy vypadaly slibně, ale pak si dal levej kotník a přišla fáze trápení. Během následujících dvou hodin si Vejce stihl dojebat ještě pravou achilovku. Jenže to prostě musel dát. Nakonec to odjel se šáhnutím rukou, ale po těch dvou hodinách, zraněních a náročnosti spotu, je to pořád ještě za respekt. Podle Vejceho slov během té doby vysral čtyři
ježky, ale tuhle skutečnost jsme se rozhodli neověřovat. Vidiny na závody v Hradci se Ivovi, kterej měl už zaplacený startovný, pomalu rozplývaly. Tak aspoň vyzval výhrot na plzeňským rádiusu. Celkem v pohodě vrátil fs lipslide z rádiusu do banku, ale chtěl to vyšperkovat ještě revertem, kterej ho stál ale ještě hodně pokusů. Nakonec to padlo a na poslední trik nastoupil Panker. Jeho jednoduchá představa udělat bs smith z rádiusu do banku se shledala se značným odporem na straně překážky. Ze začátku mu sice bylo dovoleno třikrát dopadnout, ale následně se skoro tři hodiny trápil. Ostatní bavili alespoň jeho odjezdy do jogína, který zakončoval kotrmelcem. Nakonec si i Panker odvezl z Plzně vrácenej trik, i když to byla dřina. I v Plzni už Insight Builders zanechali svoji betonovou stopu a opět se ukázalo, že ať postaví cokoliv, tak jde o náročnej spot. Na druhou stranu, to je podle Insight dělníků přesně to, co českejm skejtrům chybí. Proto budou i nadále pokračovat ve stavbě ne jednoduchejch, ale o to víc zábavnejch spotů na opuštěných místech a v ulicích měst.
52
martin mates matoušek /r/ bs 5 tailgrab na druhým spotě
ê%+.·
.!¬6,!+
Neni špatný si zajezdit v upravenym parku nebo pěkně zaprášit na dlouhý pláni, ale obojího tu v Čechách máme jako šafránu a progresu chtivý snowboarder je tak hnán někam na železo nebo kamsi do backcountry, což vzhledem k zalidnění naší země ani backcountry neni. Přesto však z toho hovna dokážeme uplíct bič, třeba jako kluci z Krušnej hor!
[nahoře] pavel cosmodisk veselý /r/ bs rodeo na prvním skoku [vpravo] michal štika /r/ fs 360 na druhým spotě [zleva] zbyněk tuní kicker ready! parta pracantů, zleva cosmodisk, mates, vojtex, erich a sedící zbyněk
Krušnohorská partička už minulou zimu vyzývala Pankera, ať se staví, že se dá pořádně zablbnout v prašanu. Párkrát mu do toho něco vlezlo, a když už se tam podíval, tak zas bylo úplně hnusně, fotit se nedalo. No aspoň si pěkně zajezdili. Martin Mates Matoušek k tomu dodává: „Minulou zimu sme si s kámošema v okolí Neklidu a Klínovce krásně zaprášili. Pocity nádherný, ale památky žádný. Tak sme si už tenkrát řekli, že to vezmem za druhej konec, nevim teda čeho, a budem radši stavět kikry a vše dokumentovat, abysme aspoň s něčim mohli na starý kolena machrovat.“
Stavět kickery vedle sjezdovky se dá, dokonce si na nich člověk dobře zablbne a nemusí moc šlapat, ale na fotky do rodinného alba to chce něco jinýho. Lokálové táhnou za jeden provaz, kouřovou poštou rychle vyměňujou tipy na skoky a v půlce zimy je jasný, že pekla čekaj na mezi v Horní Blatné. „Od kluků ze sousedních Abertam sem se dozvěděl o spotu přes koleje,“ vypravuje Mates. „Když napadla potřebná vrstva, jak lyžařští komentátoři říkají – podložky, neváhali jsme, sbalili lopaty, termosky a vyrazili. A to den dopředu, aby nám to pěkně utuhlo. Na stavbě se sešla velká parta, já, Zbyšek Jandáč a Erich
Cinkl. Chvíle dřiny s lopatou v ruce a za 3 hoďky bylo hotovo. Večer volám Pankerovi, co dělá zejtra, a on pohotově odpovídá: Jedu s váma fotit kikry? Překvapeně přitakávám – jasně vole!“ Jak se domluvilo, tak se překvapivě i druhej den stalo. Panker dorazil včas a čuměl s votevřenou hubou. Kicker postavenej nad železniční tratí, tak to ještě nikdy nefotil. Sluníčko svítilo na početnou partičku riderů, kromě stavitelů dorazili Abertamy felaz Cosmodisk a Jára, a taky hůlkař Vojta z Ostrova. Stačilo už jenom stáhnout rozjezd a šlo se na věc. Mates si pochvaluje:
55
„Kikr to byl příjemnej, takže nebylo se čeho bát. Akurát air time není zrovna na devítky... Zadařil se mi fs 5 melon ze špiček do čistýho, bs 1, ss bs 5 a bs 7.“ Zbytek party se taky nechtěl nechat zahanbit, takže Zbyšek dal svojí klasiku bs 3 a stylovou bs 1. Erich i přes pochroumaný koleno vyprásk invert bs 5 a Cosmič s Járou si odjeli frontsajdový trojky a backflipy. Všichni byli spokojený, Panker zářil jak ta žlutá koule na obloze, inu krásný den. Zanedlouho po Pankerově návštěvě dostali kluci fotky do majlu, kochali se tou krásou pár dnů, ale pak je to
trochu začlo hlodat, že když už tam jsou ty koleje, tak by nebylo od věci postavit něco většího, aby se případně dal ten projíždějící vlak přeletět. Počasí zrovna nepřálo, ale Mates všechny hecoval: ,,Poďte stavět kikr do zásoby.“ Někdo neměl čas, někomu se nechtělo. Klasika. Jedinej Honza Hugo Haas, božídarský to lokál a shaper z Klínovce, nezklamal. Mates s Hugem tedy opět nabrali směr Horní Blatná, v plánu bylo kousek od původního skoku vymlasknout hovado. Na stejným místě se už před lety o něco podobnýho snažili lyžaři, ale prej se jim vlak nakonec přelítnout nepodařilo.
Mates zkušeným okem obhlídnul situaci a ta nevypadala zrovna příznivě. „Na dopadu čouhaly šutry, takže by bylo potřeba dalších třicet čísel pudru, čemuž sme moc nevěřili. Můstek by se musel ze skalky stavět do hrozných výšin a rozjezdu se nedalo věřit už vůbec.“ Naštěstí kousek dál se rýsovaly zajímavý boule, tak se tam kluci šli podívat, jestli aspoň tam něco nevymyslí. A nevymysleli. Do žita ale horalové flintu hážou až jako poslední, takže podél kolejí šlapali dál a najednou se pod nima otevřela krásná planinka s pěknym sklonem. Tedy potencionální rozjezd a odraz.
[nahoře] zbyněk janda /r/ indy na druhým spotě [vpravo] erich cinkl /r/ fs 5 na prvním skoku
Bez velkých očekávání se přesunuli prozkoumat, jakej průser jim chystá příroda na dopadu. A nic! Nádhernej čtyřicetimetrovej a tak patnáct metrů širokej dopad. V úplný euforii začli stavět, a tak po dvou hoďkách úmorný, ale příjemný dřiny, je překvapil spíš povídač nežli lopaťák Šichy. Přidává ruku k dílu a za další hoďku je hotovo a už se tou krásou jenom kochaj.
teda čekuje ajfounem jízdní řád. Situaci je třeba pořádně načasovat, protože jedoucí vlak je těžký trefit. Ke kolejím se staví první hlásič, na obzor rozjezdu druhej. Čas příjezdu se blíží, tak jdu nahoru. Zapínám se a čekám. Vyštresovanej stojim tak pět minut. Nic příjemnýho. Klucí hlásí, že se blíží, odpočítávaj a já jedu. Jenomže ke kikru přijíždim tak o dvě sekundy
O pár dní později kluci jeli skok pokořit. Bohužel, stavitel Hugo byl zaneprázdněn prací a nemohl. Dostavili se Michal Plashan Štika, Zbyšek, Matesův brácha Honza na lyžích a Honza Kopí Konopiský. Odpanit gapik si samozřejmě chtěl hlavní stavitel Mates. „Vysranej sem byl řádně. Přece jen gap tak čtrnáct metrů, převýšení asi čtyři až pět. Proběhla úprava rozjezdu, spídček a už sem si pro štěstí klepal na prkno. Nechtěl sem nedolítnout na přísnou hranu, takže moje bs 3 byla tak o deset metrů delší a ustát se mi jí samozřejmě nepodařilo. Pak sem si tak na čtvrtej vydřel mojí oblíbenou bs 5 nose, z který sem měl velkou radost. Přidal sem ještě cab 5 a měl sem odpracováno.“ Plashan se toho rozhodně nebál a odpálil fs 3 indy hezky na první. A to mu stačilo, aby ne! Mates si pak hrdě zatleskal bráchovi Jendovi za trojku též na první. Zbyšek si dal indy, Kopí taky, a dokonce později dorazivší pankáč Binč překonal tuto krušnohorskou výzvu rovňákem. Ovšem hlavní cíl celý stavby byl přelet vlaku. Když kolem projížděl, tak kluci pozorně sledovali, jestli by to vejškově vyšlo a shodují se, že jo. Mates: „Brácha
dřív a bez vlaku prolítám bs 3. Tak čekáme na další z druhýho směru. Tentokrát načasování vyšlo, ale jak se tak řítim na skok, vidim, že vlak jede s lokomotivou, která je tak o metr a půl vyšší než klasickej motorák. Po bleskurychlý úvaze brzdim a vzdávám to. Případnej nechtěnej bong sem fakt riskovat nechtěl. Zklamání veliký no.“ Ale zima ještě nekončila, a tak starej hecař Panker o tejden pozdějc volá Matesovi, jestli to nechce ještě jednou prubnout. Vhozená rukavice je přijata a na spot jdou kluci sami a bez vysílaček, což se později ukáže jako osudová chyba. Jízdní řád má Mates vypsanej hezky dopředu z domova, takže by se váhat nemělo. Jako komunikaci na dálku si kluci domlouvají pískací dorozumívání. Dlouhej písk – vlak se blíží. Krátkej o oktávu výš – jeď! Finále vám Mates popíše sám: „Zase namotivovanej vyčkávám na rozjezdu a napínám uši. To, že se stroj blíží, je v údolí dobře slyšet dlouho dopředu typickým pískotem. Jenomže to byl právě problém. Vlak už sem slyšel přijíždět fakt dlouho a jako bych zaslechl Pankerovo písknutí, tak vyrážim. Když jedu na kikr a vlak nikde zjišťuju, že to byla haluz. Tak snad příští rok.“
57
text: Filip Sýkora, foto: Panker
Skateboarding a město spolu souvisej jako loď s mořem. Vody měst, kde se skateboardingu nedaří, skalní rideři houfně opouštěj a stahujou se tam, kde je dostatek skejtovejch míst na dennodenní lov triků. U nás to má většinou podobu stěhování do Prahy, která je pro tenhle sport nejlepším místem k bydlení, alespoň tedy v Česku. Ale stojí život ve velkoměstě za to? Zeptali jsme se samotných skaterů, kteří se do hlavního města přistěhovali: Prague or not?
58
jan jesus kesler /g/ pivot to fakie v těrlickém bazénku
matěj hakl /g/ fs tailslide flip out to fakie na vyšehradské zídce
60
Martin Jurášek, štvanický Havířovák Martin Jurášek je typickým příkladem skatera, kterýmu už byl domácí rybník malej, a jedinym východiskem se zdál přesun do bohatších, pražských vod. I přesto ale na něm pořád poznáte, že je z Havířova; pražskej přízvuk mu k zobáku nepřirost, mluví zásadně severskou moravštinou a punk se z jeho životního stylu nevytrácí, i když už odeznělo drsnejm podmínkám, ve kterejch v Praze začínal. „Tehdy se nás v Havru sebralo víc, byli jsme partička asi pěti lidí. První kvartýr, do kterého jsme se nastěhovali, byla garsonka na Zahradním městě. Bydlelo nás tam pět v jedné místnosti a Béďa (Lukáš Wieluch) měl tehdy ještě psa. To byl fakt hell,“ začíná svůj příběh Jurda. Historky z tohohle bytu přežily dodnes a příběh o tom, jak se nádobí tak dlouho neumývalo, až dřez zplesnivěl, Jurda se smíchem potvrzuje. Přes pár dalších zastávek se dostal do legendární „kobky“, tedy sklepního bytu v Karlíně, kde vydržel několik let. Před měsícem se ale zase přestěhoval, a jak jsme se mohli přesvědčit
za svoje ježdění nějaké peníze. Jde to sice z většiny na cestování, ale dá se z toho částečně vyžít.“ Občas příjem podpoří nějaká výpomoc ve skladu nebo obchodě a zbytek času jde na skateboarding a přítelkyni. „Hodně jsem na to myslel, že bych se stěhoval zpátky,“ přiznává Jurda. „Musel by se tam postavit pro skateboarding fakt nějaký brutál, nějaká hala nebo hustý betonový park, abych měl důvod opustit místní podmínky. Protože co se skejtových možností týče, Praha prostě pořád vede,“ odpovídá na poslední otázku Jurda, zatímco jeho přítelkyně vaří oběd. Martin má v tu chvíli už po jednom ježdění a odpoledne ho čeká ještě jedna session. Na Štvanici, kam to má z domu co by kamenem dohodil, chodí většinou dvakrát denně. A zdá se, že jen tak chodit nepřestane.
Přes den lepit snowboardy a večer jít skejtovat „Líbí se mi ta krásná zákoutí a vůbec panoramata Prahy. Mám moc rád, když můžeš jít nahoru na kopec
ivo prášek /g/ boneless v praze vršovicích
při nedávném focení, život s přítelkyní zanechává na Martinovi viditelné následky – byt je čistej jak Jurdův blunt fs out v bazénu. „Hned jak jsem se přestěhoval do Prahy, musel jsem si najít práci, protože sponzoring byl tehdy na dost jiné úrovni než teď. Začali jsme s klukama dělat pro Mystic constructions, stavěli jsme parky a cestovali po republice. Pro nás coby mladé skatery to tehdy byla ideální práce,“ říká Jurda o tehdejším živobytí. Tvorba překážek mu vydržela dvě sezony, a navíc ho připoutala ke Štvanickému skateparku, kde ho potkáte nejčastěji. Následovalo několik brigád, peníze se daly sehnat i z vyučování snowboardingu přes zimu a nějaký čas Jurda pracoval v Bugaboo shopu na Smíchově, ostatně jako řada jinejch skaterů. Pak se ale jeho ježdění dostalo do bodu, kdy si s prací přestal tolik lámat hlavu. „Dostal jsem se tam, kam jsem vždycky chtěl, a to že dostávám
u Prokopského údolí a dívat se, jak se Praha noří do tmy a rozsvěcí se pouliční lampy. To město je tak velké, že si žije vlastním životem a pořád tepe. To mě baví,“ říká Ivo Prášek, který žije v Praze od loňského května. V Bruntále, kde Ivo předtím bydlel, bylo o kvalitní místa na skejt vždycky nouze, a poslední půlrok už neměli ani plechový park s minirampou, kde tenhle svérázný rádiusový jezdec často jezdil. „Mně už vlastně ani nic jiného než stěhování nezbývalo,“ dodává. Jeden ze záměrů, proč se stěhovat zrovna do Prahy, bylo i studium na vysoké škole, ale Ivo prý od začátku věděl, že skateboarding je to hlavní, co ho táhne. Škola tak během roku v Praze vzala za své, stejně jako několik pracovních příležitostí. „Ze začátku jsem zkoušel takové ty společensky přijatelnější posty. Dělal jsem makléře na burze a pokoušel se o práci v marketingu a managementu České pošty a podobně, ale byly tam
martin jurášek /g/ fs blunt na insight zátarasách u cyklostezky pod barrandovskýma terasama
dost náročné podmínky z hlediska času. A pro mě bylo nepřijatelné, abych trávil někde 12 hodin v práci a skate pak viděl jen doma, když si zapnu počítač a podívám se na nějaké to video. I když ta práce byla skvěle hodnocená, zvláště na té burze, kde si člověk přijde na desetitisíce měsíčně.“ Hromadění peněz nebo majetku muselo ustoupit ježdění, a tak nakonec Ivo zakotvil v úplně jiném zaměstnání, než na které studoval a než které by on sám tipoval – dnes pracuje ve firmě LTB, kde lepí snowboardy. „Myslel jsem si, že se takhle živit nikdy nebudu, ale fyzická práce je dost uspokojivá. Nepřipadám si po ní ztrhaný, což bych asi byl, kdybych někde kopal kanály, ale tohle je příjemná práce. Člověk si hraje se dřevem a vidí hmatatelný výsledek své práce. To mě baví.“ Osmihodinová práce v LTB nechává Ivovi dost času nejen na skateboarding, ale i muziku, a když zrovna nehraje na kytaru nebo není na nějakém koncertě, potkáte ho nejčastěji na Štvanici. „Mám hrozně rád venkovní bazén a baví mě, že kluky, se kterýma jsem se dřív viděl jenom na závodech, dneska potkávám denně při ježdění. V Praze je možné skejtovat celý rok v teple v super bazénu, a to je pro mě teď nejdůležitější,“ říká Ivo, i když přiznává, že na shluk a shon, který v Praze panuje, si nezvykal lehko. Na život ve velkém městě ale nenadává, a jak sám říká, nebránil by se do budoucna ani stěhování někam dál, do zahraničí. „V Evropě mě nejvíc láká asi Holandsko a taky jsem uvažoval, že bych se podíval za oceán. Stěhovat se ale zpátky do menšího města, to se mi zatím nechce.“
Všude dobře, v Budějcích nejlíp Ani Ivo Prášek, ani Martin Jurášek se zatím neplánují vracet, ale zato je spousta kluků, kterým pobyt v Praze nesednul a po čase se s klidným srdcem vrátili tam, odkud přišli. Jedním z těch, kteří nás svým návratem překvapili, byl Matěj Hakl, který se zhruba před rokem a půl přestěhoval z pražských Strašnic zpět do Budějovic. V hlavním městě bydlel asi rok a půl po maturitě, a když přerušil studium na vejšce, kterou v Praze studoval, rozhodnutí k návratu se samo nabízelo. „V Praze jsem trávil docela nudný dny,“ říká zpětně Matěj. „Dopoledne jsem většinou nic nedělal a až odpoledne chodil skejtovat. Sotva jsem si vystačil s penězma, protože k práci nebylo moc co. A navíc mi chyběla rodina. Říkal jsem si, že doma nebudu muset měsíčně řešit nějaký finance za bydlení a budu vyklidněnej.“ V Budějovicích na Matěje čekala krom domova i zajištěná práce v rodinný firmě. Tu má nastavenou dost volně na to, aby moh skejtovat, kdy je potřeba. A když na to dojde, nemá to do Prahy daleko, ostatně i focení k článku se konalo na pražskym spotě. „Jezdím tam podle potřeby, většinou právě kvůli skateboardingu. Někdy na celej víkend, jindy jen na otočku.“ Občas ale Matěj do Prahy nejede ani za ježděním, ale třeba se jen potřebuje stavit za sponzorem pro věci nebo veze přítelkyni, která se věnuje modelingu, někam na casting. Jak se ale Matěj vyrovnával s tím, že je v Budějovicích o poznání míň spotů než v Praze? Soudě dle jeho vlastních slov to často ani nebyla taková nevýhoda, jak se může zdát. „Třeba přes zimu jsme teď objevili halu v Linci, kam jsme jezdili každej víkend. Z Budějovic je to 90 km a i kluci z Prahy mi to tehdy záviděli. Když jsem jel do Prahy, tak jsme buďto s Arnoštem (Ceralem) mrzli na Štvanici, nebo jsme jezdili v garážích, kde nás zase
po 20 minutách vyhodili. Takže přes zimu jsem byl za bydlení v Budějovicích opravdu rád.“ S životem v rodných Jižních Čechách je Matěj evidentně spokojenej, a pokud by se v brzký době někam stěhoval, tak asi spíš někam do zahraničí. „Hodně sponzorů teď sídlí ve Španělsku. Třeba Eina mě teď zve do Barcelony na skejtovej camp, kde budu učit malý kluky skejtovat a dostanu za to i plat. Barcelona mě fakt baví, a kdyby byla možnost tam žít, rozhodně bych se toho nebál.“
Na skejtu všude za pět minut Víc než Matěj Hakl nás ale překvapil Honza „Jesus“ Kesler, který v době, kdy ve štvanickym bazénu diktuje suverénně nejlíp havířovská partička, uprchl zpět na Severní Moravu. „Může se zdát, že Havířov je na tom oproti Praze z hlediska skejtu o dost hůř a že se tady nic neděje, ale není to tak,“ říká o podmínkách ve svém městě Honza. „Navíc se tehdy plánovala stavba havířovského bowlu a já jsem chtěl být u toho a přiložit ruku k dílu. Taky mi vadilo, že v Praze jsem byl daleko od svojí holky, která bydlela na Moravě. Praha byla na mě moc velká, jsem zvyklý na menší místo, kde skočíš na skejta a jsi za pět minut všude. V Práglu jsem vždycky v tramvaji strávil půl dne,“ vypočítává důvody návratu. Svoji roli hrál i fakt, že původní studium na ČVUT v Praze Honzovi nevyšlo, a tak kolej a přednáškovou síň vystřídal dražší podnájem a práce ve skateshopu, která zabrala podstatně víc času než návštěvy hodin matematiky. „Naši mi nabídli, ať zkusím ještě studovat nějakou školu, že mě podpoří. Ale život v cizím městě a nájem mi už platit nechtěli, tak byla potřeba najít školu někde v okolí Havířova.“ Nakonec padla volba na studium španělštiny v hospodářské sféře na Ostravské univerzitě. I přes dojíždění zbývá Honzovi dost času na skateboarding, a jak sám říká, není v Havířově o spoty žádná nouze. „Skatepark sice moc nevyhovuje, ale řešíme stavbu nového a snad by tu během pár let mohl stát. Co nám však vyhovuje maximálně, je náš nakopnutý bowl a minirampa, kterou jsme původně měli v jednom klubu, ale museli jsme ji přestěhovat, takže teď stojí pět minut autem od bowlu.“ Z toho ostatně pochází i Honzova fotka. Bazén se klukům opravdu povedl a v létě chtějí na přehradě dokonce zorganizovat summercamp, který by časově přesně navazoval na provařenou prachatickou akci. Vyzkoušet, jak to v Havířově s ježděním a životem vypadá, tak budete moct i vy. Zván je každý.
Prague or not? Jak se všichni oslovení skateři shodují, Praha je vskutku městem, které toho ke skejtu nabízí v naší zemi nejvíc. Ale hodně spotů znamená i hodně lidí, hodně bordelu a dlouhé vzdálenosti, které nemusí sednout každému. Nájem je tu větší a ceny taky, takže přežít bez podpory rodičů nebo práce je takřka nemožný. Někdy tak zájem o skejtový spoty ustoupí klidnýmu životu bez stresu a volnýmu času s kámošema z dětství a dospívání. Když člověk vezme v potaz, že dobrý podmínky si můžete i sami vytvořit, jako to třeba udělali kluci v Havířově, nemusí to bejt až takovej krok zpátky. A navíc, jak dodává Jesus: „Uvědomil jsem si, že skejt není všechno, a že kdo chce, tak se do té Prahy čas od času dostane. A když tam teď jedu, užívám si to jako na začátku a těším se. Ale když jsem tam bydlel, tak jsem toho pak měl po čase plný pytel.“
63
V minulým čísle jsem se vám snažil představit, o co vlastně na naší asijský cestě šlo, kam jsme jeli a co jsme zažili. Pro ty, kdo minulý číslo nějakou náhodou neviděli, to vezmu ve zkratce. Díky Créme skateboards jsme se vydali na 3 týdny do Hongkongu, Číny a na ostrov casin Macau. Minule jsem se zaměřil na Hongkong a teď přichází čas na druhou část našeho výletu, na Čínu.
CCO RHD È I Y MN S EAS E Y
P A R T
T W O
text: Tomáš Vintr, foto: Landon Stirling, Cedric
max 3flip na známym spotě v shenzhenu ze skočky přes gap
65
s maxem jsme skejtovali na 4 mezera 5 doublesetu a kousek opodál byla tahle zídka, kde patrick „brownie“ pittl udělal bs 50-50 gap out
Jak asi znáte z televize, vyprávění nebo ze školy, Čína je obrovská země, přelidněná, plná komunistů, divnýho jídla a neustálýho smogu. Na druhou stranu je ale taky plná mramoru a mramor znamená hladký a výborný skate spoty. Přidejte k tomu policajty a sekuriťáky, který vás místo vyhazování ze spotu poprosí, jestli byste jim půjčili svůj skate, a teď mi řekněte, jestli byste si nejradši nekoupili letenku, abyste tohle zažili? Tak jdeme na to, Čína volá...
CESTA DO ČÍNY
66
Ráno nás před hotelem vyzvedly objednaný minibusy, který nás potom vezly do Shenzhenu, kterej je asi 80 km od Honkkongu ve vnitrozemí Číny. Mezi Hongkongem a Čínou je hranice, kterou můžou občané HKG do Číny přecházet, jak chtějí, ale Číňani nemají šanci se dostat na druhou stranu... Je to zvláštní, protože Hongkong patří pod Čínu, ale z nějakýho důvodu tady panuje úplně jinej režim. Čína je komunistickej stát a většina z lidí, kteří tady bydlí, nikdy neopustili zemi, nikdy nikam necestovali, neřídí se nejnovějšími trendy v oblíkání. Prostě nic moc neřeší – stejně jako českej národ za doby komunistů. Je to tragédie a musím říct, že je mi těch lidí svým způsobem líto. Nemají prostě šanci nic dělat, nic dokázat, a hlavně se nemůžou skoro nikam podívat. Na hranicích jsme vyplnili čínský vstupní formuláře a s Maxem jsme šli čekat na ostatní, protože jsme si
chytře jako jediný dva udělali čínský vízum už doma v Praze, a nemuseli tak čekat dvě hodiny na vystavení přímo na hranicích. Takže jsme si prošli „duty free“ obchody s cigárama, chlastem a podobně a pustili si nějakej film na počítači. V Číně je prostě úplně všechno jiný. Důkazem toho bylo hned první pití, který jsem si koupil – Red Bull. Plechovka byla jinak velká, jinak barevná a pití vevnitř mělo sice stejnou chuť, ale žádný bublinky. No jak se říká: „Jiný kraj, jiný mrav.“ Jestliže jsem řekl, že Hongkong byl pro kluky kulturní šok, Čína pro ně byla přímou vstupenkou do blázince. Anglicky tady nemluví nikdo, v restauracích nenajdete anglický menu, jídla jsou tady hodně extrémní jako například kuřecí pařáty, hadi, žáby, neopracovaný žaludky a podobně. Nechci se o tom moc rozepisovat, protože ani mně z toho není nejlíp. Nejhůř ze všech tohle nesl asi Alex, kterej odmítl jíst v čínskejch restauracích a po zbytek tour jedl pouze McDonalds, KFC a PizzaHut. Nejsem si úplně jistej, jestli si nějak pomohl, protože si nedokážu představit, z čeho dělají v Číně hamburgery v mekáči, haha.
CHINA FIRST DAYS... Musím říct, že Créme se o nás postarali královsky a v Číně to platilo dvojnásob. Díky tomu, že mají kousek od Shenzhenu jednoho z obchodních partnerů, tak celou dobu našeho pobytu s námi někdo byl. Měli jsme
k dispozici řidiče, dvě dodávky a lidi, který nám ukazovali spoty každej den, 24 hodin denně. Tomu říkám servis... Bylo to až neuvěřitelný. Kdykoliv jsme vstali, oni na nás čekali v autě před hotelem a byli připravený nás vozit, kamkoliv si řekneme. Hned první den jsme se omylem dostali na čínskej trh s masem a rybama a tohle byla jedna z nejotřesnějších zkušeností, který jsem kdy zažil. Všude kvílely zvířata, který Číňani zabíjeli, kolem nás byli na provázkách malý štěňátka a koťátka určený na prodej a po vykrmení k jídlu, dokonce jsme se dostali ke stánku, kde před náma rozpůlili snad metr velkou rybu, který i po přesným rozpůlení tlouklo srdce a pumpovala krev. Tohle už nás vážně posadilo na prdel a s pocitem okamžitýho zvracení jsme se vrátili do hotelu s odhodláním v Číně nic nejíst a nepodporovat tuhle celkovou nechutnost. V krámu vedle hotelu jsme si koupili čínský nudle, Coca-Colu a balení čistejch vod a hurá na pokoj... Ten trh byl vážně otřesnej!
TEAMOVÁ MASÁŽ Po každodenním deseti a vícehodinovým natáčení nám Ben nabídl, že zaplatí celýmu teamu masáž v jednom z podniků kousek od hotelu. Všichni jsme byli celej den natěšený jak malý děti a po večeři, pokud se to tak dá nazvat, jsme vyrazili. Těšili jsme se na mladý a pěkný Číňanky, který nás budou masírovat. O to horší bylo
bertrand skejtuje jinak než ostatní a na mramorovým spotě s výbornou skočkou si všiml týhle fontány s bankama, kde po chvíli vyfotili tenhle stylovej bs kickflip
naše překvapení, když jsme zjistili, že je to salón, kde, nám z neznámýho důvodu, zaměstnávají jenom slepce. Při mým štěstí na mě samozřejmě vyšla jedna postarší pani, která mi celou dobu masáže krkala za zádama. Max se mi samozřejmě neuvěřitelně smál... Nicméně on dostal nějakýho starýho a sešlýho chlapa, kterej mu rukama rejdil po zádech, nohách a kdovíkde jinde, takže si nejsem jistej, kdo se komu nakonec smál víc.
Aspoň máme s Maxem na co vzpomínat a co vyprávět. Po devadesáti minutách něčeho, co nevím jak přesně nazvat, protože to bylo něco mezi utrpením a uvolněním, jsme se sešli se všema ostatníma. Podle jejich výrazů nám bylo jasný, jak si to užili – úplně stejně jako my dva, haha... Došlo mi, že mi náladu dokáže spravit jedině ledový pivo, takže jsem v marketu za rohem koupil pár lahví a šel to zapít na pokoj. Při představě desetihodinovýho
[zleva] všudypřítomný stánky s čínským fastfoodem maxovo a alexovo nejoblíbenější jídlo – kuřecí pařáty. prý to teď max jí i doma v praze tomáš vintr a.k.a. incredible hulk
natáčecího maratonu další den jsem radši hned usnul a bylo hotovo.
Beasleyho a Shane O’Neilla z Nike videa byla skoro celá natočená v Shenzhenu na spotech, který jsme navštívili i my.
SPOTY, SPOTY A SPOTY Už v úvodníku jsem zmínil čínskou zálibu v mramorovým obložení všeho, co vyrobí. Pokud bych měl vybrat jednu zemi na světě, kterou bych nazval mramorovou džunglí, byla by to bez jakýhokoliv přemejšlení Čína. Už bych ani nepátral nad konkrétním městem, místem nebo provincií. Prostě Čína jako celek je garance mramorovejch spotů, chodníků, schodů, náměstí a všeho možnýho. Několikrát jsem přemýšlel nad tím, jak příjemný by bylo mít longboard jako dopravní prostředek a prohánět se po těch obrovskejch mramorovejch chodníkách. Po chvíli mi ale došlo, že každý čínský město je snad větší než Česká republika a nápad s longboardem mě rychle opustil... Díky našemu průvodci, ze kterýho se mimochodem vyklubal neuvěřitelně stylovej a dobrej skejtr, jsme během tour viděli a skejtovali na většině spotů, který znáte třeba z Fallen nebo Nike videí. Třeba část Theotise
68
tomáš ss fs kickflip z 3 flat 3 dlouhýho doublesetu
NOVEJ HOTEL Po několika dnech jsme si udělali lehkej výlet lodí na ostrov Macau, což je asijská obdoba Las Vegas, plná ohromnejch casin, luxusních klubů, drahejch aut a non-stop gamblingu. Dalo by se říct, že jsme si dali třídenní pauzu od natáčení a věnovali jsme se jinýmu druhu zábavy – kartám a alkoholu. V Macau jsme měli asi nejlepší hotel z celý tour a k tomu musím poznamenat, že jsme bydleli ve čtyř a pětihvězdičkovejch hotelech, kamkoli jsme přijeli. Hotel Royal Macau to ale total zabil. Náš pokoj s Maxem byl tak luxusní, že jsme se až báli tam udělat bordel. Hned jsme samozřejmě všechno nafotili a vyslali na facebook, abysme se o tuhle radost podělili s kámošema. V Číně je facebook zakázanej, takže jsme byli rádi, že v Macau fungoval, proto jsme hned vlítli na net, abysme zjistili, co je doma v Čechách novýho.
Po lehkým chillu jsme šli do casin zkusit štěstí. Maxovi dělali sem tam problémy se vstupem, protože mu bylo teprve 17, ale Číňani vědí, že turisti utrácí peníze, takže nás do pár casin pustili. To ještě netušili, že Max je génius matematik a casino v kartách pěkně obral... Teda, abych to uvedl na pravou míru – Max si zahrál nějakou hru, která se jmenovala War of cards a spočívala v tom, že hráč a bankéř tahají z balíčku kartu a ten, kdo má vyšší hodnotu, vyhrává sázku svýho protihráče. Nechápu, že má Max takový štěstí a bankéře za pár hodin obral o zhruba 400 dolarů. Já s Rodneym jsme šli na Blackjack, Rodneymu se chvíli dařilo, ale potom asi 600 dolarů prohrál. Já zpátky na hotel odcházel zhruba 500 dolarů v plusu, takže spokojenost. Další dva dny jsme strávili podobně – trocha skejtování na super spotech, procházení se po městě, popíjení a zevling v casinech... Než jsme se stačili rozkoukat, byli jsme zpátky v Číně a pokračovali v natáčecím a fotícím maratonu...
OPĚT V SHENZHENU 70
Na druhou půlku našeho putování Čínou Ben zamluvil hotel přímo na známým náměstí s mramorovejma
vlnkama, tak si představte, jak často jsme na tomhle spotě skejtovali. Je to něco podobnýho, jako kdyby někdo postavil pětihvězdičkovej hotel místo kyvadla na Stalinu. Ráno jsme se probudili. Dali si sprchu a po 20 krocích jsme už hráli s-k-a-t-e na jednom z nejlepších spotů na světě. Dny ubíhaly vesměs podobně a my pořád skejtovali. Zní to až nudně, ale věřte mi, že tohle město nabízí tolik možností, že je to až neuvěřitelný. Stejně jako v Hongkongu jsme byli jak Alenka v říši divů a chtěli jsme víc, víc a víc. Večer jsme se pak většinou sešli v hotelový sushi restauraci, dali si výbornou večeři, narozdíl od lokálních čínskejch restaurací, pár místních piv a pak hurá na pokoj závodit s helikoptérama na dálkový ovládání, který se staly symbolem tohohle výletu. Každej z nás si na trhu ve městě koupil minimálně jednu helikoptéru, se kterejma jsme potom lítali na spotech, závodili a blbli. Čína sama o sobě je místo, na který se jen tak nezapomíná. Přidejte k tomu skvělou partu lidí, firmu, která za vás všechno včetně jídla zaplatí, nejlepší skate spoty a máte výlet, na kterej nezapomenete nikdy. Asi takhle to na mě zapůsobilo a já bych chtěl Créme skateboards ještě jednou poděkovat za tuhle možnost.
[nahoře] tomáš 3flip z mramorovejch vlnek na ještě známějším spotě v shenzhenu [vpravo] jedno z milionu mramorovejch náměstí neodolalo našemu skateboardovýmu útoku a během chvíle padlo x triků – jeden z nich byl i tenhle čistej fakie 360 flip od maxe
72
martin jurašek /g/ ollie to fakie na sídlišti barrandov
text: Tomsh, foto: Panker bratrské posezení před bitvou
Právě se začítáte do nové rubriky, jejíž název napovídá, že půjde o souboj dvou jezdců. Každej z riderů si vybere dva svoje spoty, který se bude snažit ubránit před svým protivníkem a zároveň se ho bude snažit zajet na soupeřových spotech. Do prvního klání se pustil bowlovej vrah Martin Jurášek a nejlepší slovenskej rider Peter Molec. Skóre nakonec zůstalo 2:2, protože každej z jezdců uhájil to svý.
peter molec /g/ nollie bigspin na vagónech v běchovicích
Spot 1 – Jurdova pyramida
74
Nejdřív museli oba skejtři losovat o to, kdo bude mít právo první volby. Losovačku vyhrál Jurda a vyrazilo se na jeho spot. „Vybral jsem betonovou pyramidu, kterou jsem kdysi viděl z auta a říkal si, že by mi mohla sedět,“ přibližuje Jurda svoji první volbu. Jenže jeho představy se docela rozcházely s realitou. Betonová zdvojená pyramida byla z betonu, kterej pamatoval snad ještě příjezd sovětskejch tanků, takže jeho hrubost byla extrémní. „Navíc tam byla spousta rozbitého skla všude kolem,“ přidává k syrovosti spotu Peter.
Na čem se oba fighteři shodují, je fakt, že pyramida byla extrémně těžká. Oba měli po několika pokusech na hrubým a prudkým spotu obroušený patky do ostra tak, že by „s nima šel i chleba krájet,“ jak poznamenal Peter. Nejdřív jezdili Peter s Jurdou na střídačku. Peter vyzýval wallie transfer to fakie a Jurda ollie to fakie. Jurda ollie to fakie nakonec odjel na zdevastovaným skejtu a Peter souboj na prvním spotu vzdal. Jurda ke svýmu bodu ze střetnutí dodává: „Zničit desku takovým způsobem se mi dlouho nepovedlo. Ke všemu jsem ji ještě křupnul, jak
jsem byl nasranej z toho, že mi to nešlo.“ Do toho se na scéně objevila paní s dětma, očividně znalá skejtovejch poměrů, a začala si s Jurdou povídat. „Říkala, že kdysi dělala v X-ray a zná ty starý skejtry. Takže to vypadalo tak, že jsem si povídal s paní, pak jsem se rozjel, nedal, nasral sem se, a šel k ní si zase povídat, hehe. To mě vždycky zklidnilo.“ Nakonec Jurdovi padnul i nemožnej flip fakie, ale protože se deska točila těsně nad betonem a Jurda levitoval někde půl metru nad ní, uznalo se jako vítěznej trik ollie to fakie.
Spot 2 – Peter a pankrácký lavičky Druhej spot vybíral Peter a zkušeně šáhnul po lavičkách na Pankráci. „Ten spot je super a je lehký na něm jezdit, když si člověk nachystá stabilní skočku,“ dodává Peter, proč si spot vybral. Jurda protivníkovu volbu okomentoval slovy: „Byl jsem tam poprvé a docela jsem čuměl, jak je ten spot dobrej. Říkal jsem si, že by tam mohl dobře vypadat nosegrind.“ Jenže na ten nedošlo. Peter rozjel sérii triků, na kterou Jurda dokázal reagovat pouze slovy „všechna komba světa“. Grind, frontbor, fs feeble, fs feeble rev a nakonec to zkoušel dát ještě
shove-item ven. „Chtěl jsem vrátit ještě feeble shove-it out. Jednou se mi kously kola a pak už nějak přestala fungovat skočka, tak jsem se na to vykašlal,“ říká Peter. Jurda ještě zlehka přemýšlel, že by něco hecnul, ale začalo pršet a tím bylo jasno.
76
martin jurášek /g/ bs lipside na vagónech v běchovicích
peter molec /g/ fs feeble revert na pankráckých lavičkách
Spot 3 a 4 – Rozhodující souboj na vagónu
78
Z provařenýho vagónu v Běchovicích se nakonec stalo místo rozhodující bitvy. Došlo k tomu po vzájemné dohodě obou riderů, protože každej pojal nástrahy tohohle spotu trochu jinak. Peter Molec si vybral jeden bank a Jurda druhej, kterej ale vylepšil o plech jako nájezd. „Nejdřív jsme pod plech rvali kamení, ale pokaždý to spadlo, hehe. Pak jsme našli pořádnej kus dřeva a už to drželo,“ dodává havířovskej dobyvatel, jemuž podlehne každej koping. Jurdova strana se jela jako první, a dřív než Peter stihl rozmyslet svůj trik, bylo vymalováno, protože Jurda naprasil na vrcholu
wallridu bs disaster na třetí, a i když se v tom zlehka projel, tak to ustál. „Někdo to provoskoval a asi při druhým pokusu mi to ustřelilo jako svině, až jsem se divil, že jsem celej.“ Peter si aspoň zapřemýšlel, co by tak mohl na vrcholu wallridu udělat: „Na začátek bych zkusil rocknroll, hehe. Ale skvělý by bylo pivo do fakie... si tam sedneš nahoře, dáš si pivko při západu slunce, hehe.“ Posledním místem, který mohlo ještě zvrátit výsledek celýho fightu, byl Peterův wallride na druhé straně, tentokrát na férovku bez plechu. Jenže Jurdovy
naděje na celkový vítězství byly záhy utnuty naprosto nepochopitelným trikem, kterej Peter vytáhl těžko říct odkud. Nollie bs bigspin je tady na tom spotě jen těžko k pochopení. Pro představu o nemožnosti místa nejdřív Jurdův komentář: „Rozjed přes vagón je v klidu, jenže tan wallride je tak nakoplej, že do něj prostě nabouráte a ztratíte rychlost. Já sem byl rád, že jsem se vyškrábal do tří čtvrtin, ale kolena to koupily pokaždé hodně zle.“ Jenže Peter vypadal, jak kdyby najížděl na obyčejnej bank v parku. „Prostě jsem to zkusil a šlo to. Nachystáš si nohy, narazíš do toho, vyjedeš co nejvýš, roztočíš
skejt, dopadneš a odjedeš. Není to zase tak těžký,“ přibližuje poslední trik dne Peter. A tak to skončila jako plichta, všichni byli spokojený a Panker si mohl udělat čárku do svýho tlustýho notýsku. Koncept tohodle spotfightu totiž upek s Hruškou na redakční poradě, aby ty mladý viděli, že i starší redaktoři maj nějakej mozek. Jediný, co ho překvapilo, že to nakonec dopadlo remízou, protože při vymejšlení pravidel si byli jistý tím, že se vždycky najde nějakej vítěz. No, uvidíme příště!
Créme China Blog pro model Tomáš Vintr
Eina Sk8 University pro model Matěj Hakl
Girl Big pro model Eric Koston
Novej pro model Tomáše Vintra ze série China blog u firmy Créme se vyrábí v rozměru 8 x 32 palců se středním konkejvem. Dalšího modelu z týhle sérky se dočkali Bertrand Soubrier (7,875) a Rodney Clarke (8,25). Zajímavostí je, že Tomášův minulej skejt byl nejrychleji se prodávajícím ze všech pro modelů týhle značky. Zaváděcí cena je 1.490 Kč s gripem a Créme minilogo všemožnejch rozměrů si můžete pořídit už za 960 Kč. V Créme pro týmu dále skejtuje Thomas Weber a v amatérech pak září třeba naši Maxim Habanec a Martin Pek. Firma Créme má vedení v Londýně, designy se připravujou ve studiích v Barceloně, marketing v Nice, sklady jsou v Innsbrucku. Více info naleznete na www.gotcreme.com.
Tato deska je z kolekce léto 2010 a do ČR a SR by se měla dostat v průběhu června. Je to už čtvrtá deska ze série Slav Addiction, což je speciální část Eina EU teamu a aktuálně ji reprezentuje pouze Matěj Hakl. V rámci této série je deska už druhým samotným pro modelem Matěje, a proto je mu šitá na míru jak tvarem a konkejvem, tak i šířkou. Deska je k dostání ve velikosti 7,875 s mellow, tedy placatým konkejvem. Desky Eina jsou vyráběny v USA – Kalifornii, jelikož majitel firmy Eina velmi dbá na jejich kvalitu, protože na nich sám jezdí. Proto v této kalifornské továrně vyrábějí už několik let. Československý Eina skate co. team 2010 je Matěj Hakl, Adam Lukas, Marek Kocák, Michal Veselý, Caroline Helena Dynybil a Honza Roušal. Cena desky v obchodě bude 1.390 Kč. Více info na www.einaskateco.com.
Skejt Erica Kostona ze série Big se vyrábí ve velikosti 7,5 x 31 palců, a proto je vhodný hlavně pro začátečníky nebo pro technickej street, kterej má tahle legenda světový scény v oblibě. V týhle sérii dále naleznete skejty o šířkách 7,625; 7,75; 7,81; 7,87 a 8 palce o všemožnejch dýlkách. Jedná se o pro modely lidí z profi Girl týmu, jako je Sean Malto, Rick McCrank, Guy Mariano, Mike Mo Capaldi atd. Firma Girl vznikla v roce 1993, sídlí v Kalifornii a jede pod taktovkou distribuce Crailtap. Za kvalitu mluví i legendární videa Mouse nebo Yeah Right!, která ovlivnila nejednoho skejtra. Skejty Girl seženete za 1.950 Kč a více se o nich dočtete na www.girlskateboards.com.
Kill Big Logo
Flip Extremely pro model Geoff Rowley
Hype Handshake Green
Česká firma Kill se pyšní výrobou desek v malých sériích, které vždy zaručují maximální čerstvost, nový model se objevuje každé tři měsíce. V minulém roce se všechny desky začaly vyrábět v nové továrně, což podstatně zvýšilo jejich kvalitu. Kill skejty jsou lisovány z kvalitního kanadského javoru a vždy je poznáte podle charakteristické dvoubarevné spodní dýhy. Kill Big Logo můžete zakoupit za 990 Kč s gripem, a to v rozměrech 7,75; 8; 8,25 a 8,5 palce se středním konkejvem a tvarem vhodným jak pro street, tak bowl. Další várka přinese i nové rozměry 7,875; 8,125; 9 a 9,75 palce. Kill tým mimo jiné reprezentují Braňo Mrváň, Matúš Gajdoš, Tomáš Svoboda, Panker, Klára Kašparová a další. Pro více informací zadejte www.kill77.com.
Další představovanou deskou je pro model legendárního skejtra Geoffa Rowleyho u světově proslulé firmy Flip. Skejt ze série Extremely se vyrábí 8 x 32 a k mání je také ve velikosti 7,75 x 31,5 palce za 1.790 Kč. Deska má střední konkejv, ale nakoplou špičku a patku pro lepší kopání flipů. Značka Flip patří velikánovi trhu, firmě NHS, Inc., která má sídlo v Kalifornii. Desky jsou tedy navržené v Americe, nicméně jako většina skate desek vyrobeny v Číně. Flip tým se pyšní řadou zvučných jmen světového skateboardingu (Appleyard, Oliveira, Burnquist, Gonzales atd.), zaručujících vždy předem otestovaný a kvalitní produkt. Více info na www.flipskateboards.com.
Značka Hype skateboards je jednou z těch novějších na trhu. Vznikla v roce 2008 a v jejím týmu najdete třeba Kurta Wintera, Jeremy Holmese nebo Mika Barkera a pánové tento rok plánují první oficiální video. V Čechách si skejty Hype montuje velkej talent Daniil Platonov z Prostějova. Desky se vyrábí v Kalifornii, odkud je i samotná forma, v rozměrech 7,5–8,25 palců a má je v distribuci pražskej Streetmarket. Seženete je za 1.050 Kč a více informací o nich si můžete najít na www.hypeskateboards.com.
test the best: skateboards
Ambassadors pro model Tomáš Stejskal
Real Heat Waves pro model Keith Hufnagel
Nová značka Ambassadors představuje pro model svého ridera Tomáše „Lišky“ Stejskala. Na desku je použit výhradně kanadský javor a je lisována a vyráběna firmou Industrial Skateboards v Praze. Tomášův pro model je k mání ve velikostech 7,625; 7,75; 7,875 a 8 palce. Sortiment Ambassadors dále zahrnuje i celou řadu desek od 7,25 až po 8,5 palce, to vše v příjemném konkejvu a délce s wheelbasem (vzdáleností trucků od sebe) 14 palců, včetně dalšího pro modelu Honzy „Pavouka“ Tomšovského. Všechno je ke zkouknutí na www.ambassadorsworld.com. Pro modely vás vyjdou na 1.100 Kč a ostatní skejty na 1.000 Kč.
Deska Keitha Hufnagela z Real ze série Heat Waves pro rok 2010 se vyrábí o rozměrech 7,81 palce. V sérii ale naleznete i mnoho dalších rozměrů (7,81; 8; 8,02; 8,08; 8,12; 8,18; 8,38 a 8,5), tzn. modely dalších lidí z našláplýho týmu, jako jsou například Dennis Busenitz, Justin Brock nebo J. T. Aultz. Skejt je vyroben v USA exklusivní technologií R1, která zaručuje větší pop i po nárazech, je použito speciálně vyvinuté lepidlo, a deska tak má nízkou váhu. V současný chvíli desku seženete za 1.690 Kč a dostanete k ní i šablonu se stickerkama Real, DVD s videem Lost Days 2 a kšiltovku Spitfire. Český tým se skládá z Janise Maceridise, Jirky Hronka, Michala Přibyly, Dana Vojtaše a Aleše Vodvářky. Stránka firmy je www.realskateboards.com.
City Stars AP Frontline pro model Andrew Pott
Antihero Forecast pro model Frank Gerwer
Počátky firmy sahají až k roku 1995, kdy Kareem Campbell založil Menace Skateboards, poté byla značka přejmenována na All City a nakonec na City Stars. Tehdy Kareem objevil spoustu talentovaných jezdců, jako je Paul Rodriguez nebo Mike Taylor (Street Cinema video). Od roku 2008 je značka opět na trhu s novým týmem ve složení Kareem Campbell, Andrew Pott, Aquil Brathwaite, Tulio De Oliveira a za Evropu nově Marek Zápražný. Představovanej model má šířku 8,125 palce, ale v nabídce najdete i skejty od 7,5 do 8,25 za 1.050 Kč. Desky se vyrábějí v Kalifornii a za kvalitu ručí samotný tým. Stránky najdete na www.citystarsskateboarding.com.
Oldschoolová bazénová firma Antihero představuje kolekci Forecast a v ní pro model Franka Gerwera o rozměru 8,02 palce o vyšším konkejvu. V sérii jsou dále k nalezení modely Tonyho Trujilla, Andrew Allena, Johna Cardiela a dalších v rozměrech 7,9; 8,06; 8,18; 8,38 a 8,5 palce. Forecast desky jsou z modelové řady pro rok 2010, jsou vyrobeny v USA a cena je 1.690 Kč. Při nákupu nyní navíc dostanete originální stickerky, DVD a čepici Spitfire v hodnotě 790 Kč. Český tým zastupují stejní rideři jako Real, a to Janis Maceridis, Jirka Hronek, Michal Přibyla, Dan Vojtaš a Aleš Vodvářka. Více info na www.antiheroskateboards.com.
Sorráč Hemenex Pičo Majitel firmy Sorráč Jakub „Panker“ Halfar svý skejty komentuje slovy: „Jsou to pořádný desky, a ne žádný krátký a úzký mrdky!“ Sorráč skateboards se vyráběj výhradně z kanadskýho javoru v český továrně, a to o rozměrech 8; 8,25; 8,5 a speciálně i 8,625, při cenách 990 Kč za kus. Mají střední konkejv a zajímavostí je rozšířenej wheelbase (vzdálenost trucků od sebe) na 14,5 palce, kterej vám dodá lepší stabilitu při ježdění s povolenejma truckama ve větších rychlostech, což ocení hlavně parta v bazénu. Design znázorňuje splašený vejce na pánvi a k tanci a poslechu hraje skupina Hemenex Pičo. Firmu Sorráč skateboards kromě Pankera v současnosti reprezentuje bazénovej zabiják Ivo Prášek. Pro více informací je tu stránka www.sorrac.cz.
Peace Minilogo Blue Česká firma Peace je na trhu už od roku 1996, je tak jednou z nejstarších firem u nás a v současnosti podporuje tým ve složení Kamil Poč, Matěj Šabatka a Tomáš Ondrejka. Představovaný model je šířky 8,01 palce a další sehnatelné rozměry jsou 7,875 a 7,625. Desky Peace jsou jako jediné v ČR vyráběny přímo v Kalifornii, a to u firmy Deluxe (stejný výrobní postup jako u Real, Antihero a Krooked). Desky vynikají super tvarem, výborným popem, nízkou váhou a vysokou tvrdostí. Cena za minilogo je 999 Kč, plus je tu možnost si pořídit i blank desku bez potisku, která se stejnými vlastnostmi a rozměry od 7,625 po 8,2 vyjde na 899 Kč. Více o Peace skateboards na www.peace.cz.
81
Peter Molec „Už sem tu tenhle trik chtěl dávno udělat. Zrovna jsme dotáčeli video, bylo potřeba ještě pár triků. Tenhle rail je výborný, mám ho rád, a tak to padlo celkem rychle.“ věk: 24 | stance: goofy | switch frontside boardslide | lokalita: Praha, Čimice | počet pokusů: 5 | sk8 od: 1998 | sponzoři: Volcom, Zero, DC, Independent | setup: deska Zero 8.5 (malý konkejv), kolečka Zero 52 mm (střední), trucky Independent 149 (měkký, vysoký), ložiska Zero Abec5, boty DC Skatecrew | fotograf: Panker (panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
věk: 31 | stance: regular | boneless | lokalita: Vsetín, u skateparku | počet pokusů: 3 | sk8 od: 1993 | sponzoři: Houseboard.cz | setup: deska Jart 8.1 (konkejv jak hovado), kolečka Ricta 54 mm (široký), trucky Independent (měkký, vysoký), ložiska Bones Reds Abec7, boty Lakai MJ | fotograf: Honza Kaňůrek (jankanurek.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
„Fotka vznikla při natáčení videa o tom, jak jezdí skateři z Valmezu za autobusem až do vsetínskýho skateparku. Překližka, co jsme dali na svah, byla už stará, takže se mi to do ní parkrát propadlo a sekly se kolečka.“
Honza Rafaj
PORTRAIT PHOTO: ROB GILBERT
SHO
P ON
DD @ RE N OW E N I L
N.CZ BADO 3 UCE.A : 602.426.92 L E T
TRIB ://DIS
HT TP
R AG O
D† GRIN 5 0 - 5 0 L .CO M E R A NA P P
Maťo Pavlačič „Ten den sem tenhle trik zkoušel poprvý, naučil sem se to, a tak si to hned s Kubou vyfotil.“ věk: 20 | stance: regular | backside nosegrind nollie backside heelflip out | lokalita: Stalin | počet pokusů: 20 | sk8 od: 2003 | sponzoři: NikeSB, Streetmarket.cz, Suriva wheels | setup: deska Streetmarket 8.0 (placička), kolečka Suriva 51 mm (úzký), trucky Thunder 8 (měkký, vysoký), ložiska Minilogo, boty NikeSB Dunk | fotograf: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
Matěj Hakl „Dal sem si u toho jednu strašnou, ale neodradilo mě to a nakonec sem to vrátil.“ věk: 22 | stance: goofy | switch backside tailslide | lokalita: Praha, Vyšehrad | počet pokusů: přes 20 | sk8 od: 1999 | sponzoři: Horsefeathers, Eina, DVS, Spitfire, Thunder, Bryxle.cz | setup: deska Eina promodel Hakl 7.875 (placka), kolečka Spitfire 50 mm (úzký), trucky Thunder (střední, nízký), ložiska Reflex Abec3, boty DVS Coen | fotograf: Panker (panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
PŘIHLAŠ SE NA CELOSVĚTOV Ý AMATÉRSKÝ SKATE CONTEST
KVALIFIKACE JÚL /ČERVENEC 2010 LIPTOVSKÝ MIKULÁŠŠ BRATISLAVVA BRNO PRA RAHA SVĚTOVÉ FINÁLE 21. SRPNA 2010 NEW YORK
PŘIHLAŠ SE NA
Maxim Habanec „Poslední den výletu, byl jsem celkem unavenej a nakonec rád, že sem to rychle vrátil a moh sem jít na pivo.“ věk: 18 | stance: regular | bs heelflip | lokalita: Barcelona | počet pokusů: 15 | sk8 od: 2000 | sponzoři: Quiksilver, Adidas, Streetmarket, Créme | setup: deska Créme 7.7 (lehkej konkejv), kolečka Créme 51 mm (úzký), trucky Fury (střední, nízký), ložiska Créme Abec 7, boty Adidas Busenitz | fotograf: David Chvátal (dchvatal@seznam.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
Daniil Platonov „Jeden z prvních jarních dnů v Brně a pohodová skejtovačka. Kino z takovéhle vejšky sem dal poprvý v životě, byl to skvělej pocit a vrátim se sem zas.“ věk: 20 | stance: goofy | kickflip | lokalita: Brno, Janáčkovo divadlo | počet pokusů: 8 | sk8 od: 2003 | sponzoři: Meatfly, Adidas, Hype skateboards | setup: deska Hype 7.75 (placka), kolečka Hype 52 mm (střední), trucky Meatfly (měkký, nízký), ložiska Meatfly Abec5, boty Adidas Busenitz | fotograf: Kvapil (mirek.kvapil@boardmag.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz
94
Co novýho v Ova? V Ostravě se ani nic moc novýho neděje. Skatepark nám tu upadá, lidi přestávají jezdit, kdybych počítal, tak maximálně pět lidí se snaží nějak prosadit. Je to tu zabitý, média se sem moc nepodívaj, Petr Štachů přestává s Poruba Squad videama, takže se už ani nic netočí. Je to škoda. Žiju sice tady, ale nejradši bych se někam odstěhoval... Na tebe se teď řítí maturita, co? Za dva týdny, takže učení mám celkem dost. Zatím to ale nějak kloubim se skateboardingem, až začne svaťák, tak se budu učit everyday allday a doufám, že to udělám. Něco už umim, ale jsou předměty, třeba dějepis, kde neumim vůbec nic. Nechávám to na poslední chvíli a doufám, že to nakonec vyjde, dostanu lehkou otázku a udělám to, abych měl prázdniny a moh se věnovat skateboardingu.
Svým stylem a přístupem nás v redakci zaujal Tomáš Kopáček, čerstvě devatenáctiletý ostravský skejťák. V současnosti navštěvuje posledním rokem jazykové gymnázium, bude maturovat, ale jezdí, co to dá. Kromě závodů jste ho mohli spatřit na videích HF Shapes nebo Poruba Squad, kde měl vlastní profil. Tomáše sponzorují Horsefeathers, Osiris, X-Skates a Titty Twister.
g soon oming co com c
Co je lehká otázka? První nebo druhá světová válka, o tom všichni něco ví, takže stačí jen něco plácnout a pak o tom mluvit. Určitě bych nechtěl dva tisíce nebo miliony let zpátky, tam se člověk ztrácí. Jak to vůbec šlo dohromady čtvrtej maturitní ročník a skateboarding? Musím říct, že se mi vedlo dobře, pořád jsem skejtoval nebo byl se svou holkou. Moc jsem se ani neučil, jen občas na nějakou písemku. Akorát teď ten poslední měsíc je toho čím dál víc a musim se do knížek víc dívat. Ale když srovnám celou střední, tak z těch čtyř let byl ten poslední rok nejlehčí ze všech a měl jsem nejvíc času na cokoliv. Takže ses svez i přes zimu? Měli jsme hrozný štěstí. Loni tady v garážích Intersparu nás vyhazovali a fízlové nám dávali pokuty, ale tento rok nás tam jednou načapal správce garáží a my se s ním domluvili, že tu můžem skejtovat legálně. Když tam přijdem, nahlásíme se na recepci a když končíme, dem jim to zase říct. Je tam skvělý povrch, dali jsme si tam bednu, a tak jsem se naučil spousty nových triků. Kolik let se ježdění věnuješ? Dostal jsem se k tomu před osmi lety. Jezdil jsem v tý době na bruslích, ale brácha už jezdil dva roky na skejtu, znal tady tu místní bandičku nejlepších skaters, začal jsem to čekovat a pak i jezdit. Měl jsem štěstí, že brácha uměl základy a začal mě tahat do té jejich party, takže mi to šlo celkem rychle. Dostal jsem se mezi Poruba Squad, jsou to mí nejlepší kámoši, jezdili jsme každý den, natáčeli videa... Na jakym skejtu jezdíš? Na prknech X-Skates nebo Phalanx, který mi přímo dává Zdeněk Jonáš, za což mu moc děkuju. Prkna jsou to fakt super, na to že se vyrábí tady v České republice peckový. Jezdím šířky 7,8, většinou mám skejta tak na dva až tři týdny, když du točit, tak třeba zlomim po týdnu. Mý skejty jsou takový street komplety, kolečka 51, 52 mm, úzký, trucky mám co nejnižší, 145, bez destiček, ložiska Abec 5 a gripy jedině Jessup. Jak se ti fotilo s Pankerem? Měl už jsem vymyšlený triky, stačilo to jen zrealizovat. První spot začal v pohodě, rozsekl jsem si ruku, narazil kotník a zlomil skejta... Na druhým triku jsem se zasekl, trvalo mi to hodinu. Vůbec jsem to nečekal a už jsem si začínal dělat obavy, jestli to vůbec odfotím. Nakonec mě Panker nahecoval, takže sem to zvládnul a poslední spot pak šel úplně v pohodě. Osm večer, nikde nikdo a jezdilo se výborně.
fakie kickflip v centru ostravy u katedrály božského spasitele
tomáš kopáček
text: Radek Hruška, foto: Panker
Je lepší točení, nebo focení? Ani nevim... Nejradši mám, když se sejde fotograf i kameraman dohromady, hehe. Ale nejspíš má větší hodnotu trik na kameru, že se na to můžu pak podívat, ale když fotograf udělá fotku na parádním místě, tak to taky vypadá dobře. Takže fakt mám rád oboje. Víkendy trávíš po závodech, nebo nemáš peníze na objíždění republiky? Přes léto jezdím kamkoliv, i když je to třeba v Praze nebo okolí. Peníze mi na to zčásti dávaj rodiče, za což jim patří dík. Většinou jezdíme s kámošema vlakem, protože auto tady nikdo moc nevlastní, ale jak sem řek,
lidem z Ostravy DNA. Cejtíš nějaký problémy? Na sobě zatím ne, možná proto, že se odsud snažím furt vypadnout. Ale na ostatní lidi by mi to celkem sedělo, protože občas tu potkávám takový typy, že si řikám, tohle je snad možný jenom v Ostravě. Někteří lidi jsou hrozně agresivní a připadaj mi hrozně blbí. Když vyjedu třeba do Prahy, tak mi to přijde, že jsem v jinym světě, že jsou lidi na sebe víc v pohodě, a třeba skateboarding víc berou. Tady hodíš na ulici skejta pod nohy a lidi se na tebe dívaj jak na nějakýho feťáka, spodinu a tenhle sport jim vadí. Asi to bude tím ovzduším... Teď sem se díval na volební průzkumy a tam u vás
A děkovačku připravenou máš? Určitě mám. Nejvíc bych chtěl poděkovat mamce a taťkovi za maximální podporu, kterou mi dávají. Bráchovi, bez kterýho bych ani nejezdil, a kdoví, co by ze mě bylo... Třeba bych hrál fotbal za Baník a byl bych rád. Díky Michalovi, mýmu manažerovi z Horsefeathers, za tu podporu a za vše, co pro mě dělá. Zdeňku Jonášovi z X-Skates za desky a za to, že je super člověk. Gotchovi z Titty Twisteru za sponzoring. Svojí ženě Míše, která se mnou všechno vydrží a toleruje mi ten skate. Díky kámošům, Matějovi Bujnochovi, Filipovi Hrubešovi, Adamovi Čeladínovi, díky všem se kterejma jsem skejtoval, a sorry těm, na který jsem zapomněl.
ss pop shove-it v ostravě na výstavišti černá louka vedle klubu marley
prostě se snažím objet všechny hlavní akce a lokálky v okolí, abych byl vidět a dělal nějakou reklamu za to, co dostávám. Chodíš na nějakou brigádu? Přes zimu jsem měl takovou brigošku přes kámoše, čištění výrobny brzdových destiček. To byla trochu dirty práce, ale za super peníze. Dělal jsem tam každou neděli od šesti od rána do čtyř odpoledne, čistil stroje od prachu a oleje, takže jsem byl vždycky černej jak cigán. Něco jsem si ale vydělal a i přes léto tam mám v plánu chodit. Někde sem tuhle čet, že špatný životní prostředí mění
zase vede ten zmrd! Něco na tý Ostravě bude, něco je tu v nepořádku. Přeci jen ty doly tady zanechaly nějakou stopu a lidi tu pořád žijí v komunismu... Určitě pudu volit a Jirku Paroubka a jeho kamarády určitě ne, dám to někomu, kdo to povede správným směrem. Plán na léto? Odmaturovat! Jestli se to povede, v což doufám, tak co nejvíc skejtovat, zlepšovat se, být vidět, objíždět závody, vyrazit za hranice něco natočit... Měl by být trip s Horsefeathers někam ven, tak doufám že to vyjde. No a na konec bych chtěl na dovolenou k moři, dát si na týden chill od všeho, pročistit si hlavu.
Hmm, dobrý. Ale teprv teď přichází poslední otázka. Do týhle rubriky jsme tě vybrali, že do tebe vkládáme naději, že to jednou dotáhneš na velkej rozhovor a budeš jezdit třeba jako Zápražný nebo Vintr. Zvládneš to? Těžko říct. Ale budu se snažit vypadnout z Ostravy, a kdybych moh žít třeba někde v Praze, tak by se mi to mohlo povést. Bydlet tam znamená lepší podmínky, ježdění s lepšíma lidma a tohle všechno vede k lepšímu skateboardingu. Určitě nehrozí, že bych se na to vykašlal, budu se snažit co nejvíc, aby to dopadlo a jednou si u vás mohl prolistovat svůj desetistránkovej rozhovor. To bych chtěl splnit.
crooked v ostravě porubě u sluníčka
97
Nejlepší skate den? Někdy jsou lepší dny, někdy horší. Nejlíp se mi skejtuje v Praze. Den před Pražským démonem jsme šli jezdit a točit s Peterem Molcem a Ondrou Leskovianskym, sice sem si dojebal části těla, ale pár věcí sem vrátil a bylo maras se dívat na ty lepší, co dávaj v tom jejich levelu. Nejlepší závody? Kruci, přemýšlím... V klidu bylo strašně dávno Despecto v Opavě, tam se vydařilo. Nejvíc pojezd, strašně narváno, potkal jsem se po dlouhý době se spoustou lidí, do toho hudba, kapely, kalba po závodě největší, bordel po celém parku. Supr závod.
Nejlepší relax? Někde, kde se dá pořádně zewlit. Třeba na Těrlicku na přehradě, to je relax. Pozevlení u wakeboardu, pláž, bowl... Největší průser? Je jich dost, ale spíš jen něco ve škole. Kdysi byly problémy s náckama, chodili do skateparku ve třiceti lidech, to byl vždycky průser. Parta se tam někdy už i bála chodit, hehe. Ale naštěstí se už rozpustili... Jinak nějak průserovej nejsem.
Nejlepší trip? Jeli jsme s partou z Havru do Valašských Klobouků. Park sice takový, jaký je, ale pojezdili sme, kalba šílená. Pak nás osm přespalo v jednom autě, protože jak jsme jeli dvěma autama, tak v jednom nefungovalo topení. A protože byla strašná zima, tak sme se museli naskládat přes sebe... Nezavřel sem oči celou noc a brzo ráno jsme vystartovali do Veselí na Moravě, kde sme též poskejtovali docela dobře, konal se tam nějaký graffity jam. Pak jsme se projeli kolem přehrady a zpátky domu. Pohoda, nechápu, kde sem v sobě vzal tu energii na skejtování.
Havířov je líheň, takže když chceš vidět neokoukanou tvář, tak tam stačí zajet a určitě tě někdo svým skateboardingem dostane. Sedmnáctiletej lokál Daniel Vojtaš jezdí už sedm let, studuje střední školu Sýkorovou na oboru mechanik elektronik, sponzoruje ho Honky Tonk shop, Bowl.cz a nově začal jezdit za Spitfire, Thunder a Antihero. Pobral několik prvních míst po lokálkách, natočil welcome video pro Spitfire a my pro něj připravili jeden NEJ miniprofil... text: Radek Hruška, foto: Panker
Nej crash? Na Štvanici na Mistrovství v bowlu sem letěl přes roh z hlubokého do menšího, a jak jsem protahoval tuck nee, tak jsem dopadl na loket a trošku se mi překřup. Tak sem ho rychle musel vrátit. Zprvu to nebylo tak strašné, až pak to bolelo svinsky. Měl sem ho zlomený... Jen co mi sundali sádru z lokte, tak sem si udělal brutální výron kotníku z osmi. Dělal sem nollie flip a dopad na zadní nohu. Měsíc sem to měl v sádře a další měsíc a půl nemohl ani chodit. Nej setup prkna? Já vždycky měl jen to, co jsem mohl mít. Nikdy sem si neskládal komplety přesně podle toho, co mi sedne, ale co se mi za rozumný peníze dostalo pod nohy. Ale teď mě docela bavila Soráč 8,25, kolečka Ricta 54, ložiska Minilogo a trucky Independent. Dobrý setup.
Nejrůžovější budoucnost? Doufám, že začnu najíždět skateparky a budu se moct přestěhovat někam jinam, třeba do Prahy a tam skejtovat, žít. Chtěl bych poznat, jak to funguje jinde, a třeba jet někam do Ameriky. Sny jsou to velké, ale du si po nich. Díky sponzorům mám letos možnost víc jezdit a doufám, že to půjde čím dál líp!
fs ollie v havířově
99
101
103
104
the stranglers
text: Kvapil (sk8), Zelinka (msc)
106
K dalšímu dílu našeho vytuněnýho soundtracku jsme pozvali slovenskýho skejtra Petra Molce. Mimo jiné je tenhle pán součástí týmu Zero International, takže je jasný, že se s ním nebudeme bavit o ničem jinym než o nejnovějším Zero videu s názvem Strange World. Film spatřil světlo světa někdy na konci minulýho roku a v detailu ukazuje hlavně ty míň známý jezdce tohohle týmu.
Peter je „Zerák“ se vším všudy a hned zkraje našeho povídání říká: „Videa firmy Zero sleduju už od úplnýho počátku. Někdy v roce 1999 jsem viděl Thrill of it All a od tý doby se na všechny jejich videa vždycky nejvíc těším.“ Strange World začíná nadupanym intrem, který se od starších kousků odlišuje hlavně svym grafickym provedením. Samozřejmě se nedalo čekat nic jinýho než směs strašidelnejch držek a mordor triků. Peter dodává: „Byl jsem na americké premiéře a oproti finálnímu produktu, který se teď prodává, bylo video úplně jiný. Už intro mělo odlišný barvy, part Jamieho Thomase byl celej odněkud z opuštěnýho skladu, Dominik Dietrich měl svůj vlastní profil a tady má jen jeden trik v intru plus na konci zlomí truck.“ Intro podkresluje punk partička Rocket From The Tombs, který pouhý rok činnosti mezi létem 1974 a 1975 stačil k tomu, aby se o ní i dnes povídalo s respektem. Nejenže odehráli celou řadu legendárních koncertů, ale na jejich troskách poté povstaly party Pere Ubu a Dead Boys, které se zapsali do análů rockové historie vpravdě nesmrtelně. Pere Ubu byli jedněmi z prvních vlajkonošů novovlné moderny na konci sedmdesátých let a pro svůj první výstřel z Aurory použili právě kousek 30 Seconds Over Tokyo od nebožtíků Rocket From The Tombs, který si na videu můžete vychutnat v původní verzi. První regulérní profil připadl Garrettu Hillovi, a to je přesně Petrova krevní skupina: „Ten song mě strašně baví. Fakt nadupaný a hodí se to k jeho ježdění. Má tam záběry z celého světa – Finska, Číny atd. Co se triků týče, tak třeba ten nollie flip fs grind jsem viděl poprvý v životě. Ollie přes to prase, to je jak sviňa přes sviňu. A to poslední 5-0 je vesmír.“ Ten nadupaný song je rocková pecka z půlky 70. let. Přesuneme se s ním do Německa za dnes již zapomenutým metalovým chlupáčem Holgerem Schmidtem, který založil partičku Tiger B. Smith. Za celých třicet let snažení byl Tiger B. Smith Holgerův nejpřesnější zásah do černého, který korunoval singlem Tiger Rock, jež popohání Garretta na jeho cestě městem. Úspěch písničky otevřel cestu kapele i mimo Deutschland na řadu evropských festivalů. Po pár letech lizu smetany, i v pozici předskokanů Deep Purple, UFO nebo Susie Quattro, došlo k jejich postupné cestě do zapomnění. R.I.P. Většině lidí se zdál druhej profil videa jako ten nejmíň zajímavej. Peter na to ale má trochu jinej názor: „Keegan Sauder je strašnej zabiják. Je to super člověk a dost mě baví, jak skejtuje. Někdo si možná myslí, že je to nudné, ale když ho pak vidíš jezdit naživo, je to peklo. Ta sérka fs crailslide a ss noseblunt v bazénu je super, no a ten noseblunt výtrh na zdi, když jsem poprvý viděl, nevěřil jsem. Last trick je na railu v San Franciscu, na tomhle spotě je úspěch dát cokoli.“ A teď za další hardrockovou vykopávkou. Tentokrát do země vycházející slunce za Yuyo Uchidou a jeho zhmotněným snem, vytvořit ve své domovině důstojnou rockovou odpověď všem těm Cream, Hendrixům a spol., které spatřil při své návštěvě Anglie na vlastní oči. Flower Travellin‘ Band byly na světě a po celé sedmdesátky se jim nevedlo vůbec zle. Zahráli si doma dokonce jako předkapela Rolling Stones. Vydali celkem šest alb, z nichž to z roku 1971, nazvané Satori, je bráno jako vrchol japonského hardrockového snažení sedmé dekády minulého století. Z ceněné desky vybrali autoři do videa šlapavý první track Satori Part 1. Následuje montáž seskládaná ze záběrů hned čtyř riderů. „John Rattray je další můj oblíbenej jezdec. Stejně jako u Keegena se mi líbí, jaký má styl. Sheldon Meleshinski měl dost dlouho zraněný koleno, proto tam má jen pár triků. Dělali mu plastiku, pak se zase zrakvil a museli mu to znovu předělávat, takže
dost smůla. Tony Cervantes zavěsil nejlepší bs smith a legenda největší Ben Gilley je prostě blázen. Ten grind je neskutečnej, je mu to jedno, vrací všechno,“ tak Peter shrnuje tuhle povedenou část, ke které šlape punková legenda osmdesátek. Jsou to Drunk Injuns, kteří hrají s maskami indických přízračných bojovníků. Prý to kapele pomáhá ze sebe vydávat lepší výkony na pódiu. Nevím, jisté je, že pětice funguje do dnešních dnů a vydala čtyři desky. Písnička Blood Drips Like Passing Thoughts, která na videu zazní, je konkrétně z trojky Frontside Grind z roku 1987. Marisa Dal Santo svym profilem posunula ženskej skateboarding o dost dál. Nezachápal ani Peter a okomentoval to takto: „Marisa? Z tohoto jsem byl dost v prdeli. Sice jsme spolu byli občas jezdit, věděl sem, že zabíjí, ale tohle bylo moc. Na premiéře to nikdo nechápal. Strašná typoška. Ten kick fs board dělala hned dvakrát. Smino tailgrab, tucknee, flip nosebone nebo ta sérka, kterou dělal Arto na Flipu na switch. Silný profil.“ Slečnu v ježdění podporuje jasně nejznámější kapela celého videa. Tou jsou Angličané The Stranglers, kteří od roku 1974 ve své tvorbě umně kombinovali rock, pop, punk a řadu prvků nové vlny. O jejich čichu na silné melodie svědčí, že do dnešního dne umístili celkem 23 písniček do britské Top 40, singl Get A Grip On Yourself z videa dosáhl pouze 44 příčku. Kapela je populární i v ČR, kde už několikrát koncertovala před zaplněnými sály. Naposledy to bylo v loňském roce, kdy Jean-Jacques Burnelovi tleskali návštěvníci Paláce Akropolis. Letos vydali obsáhlou časosběrnou dvojkompilaci Decades Apart a pomalu střádají písničky na další řadovou desku, která by měla spatřit světlo světla v příštím roce. Pokračujeme dalším čtyřprofilem, kterej Piťu popisuje slovy: „Začíná Jamie Thomas, jak už sem říkal, na premiéře měl úplně jinej profil. Žádný záběry ze streetu, jen z takový rozbořený haly, krásně natočený při západu slunce. Co se týká tohodle partu, začíná to super songem, co měl Sandoval už na x videích. Frontside do fakie nosegrindu je strašnej a bs lip na tom větráku, hmmm. Chief má nej styl! Stačí od něj vidět flip na zemi a pochopíš. Ellisa Steamer má též husté triky. Fs boardslide do toho downhillu se mi fakt líbí. A ten grind je na spotě, co by mě strašně bavil. Legenda, co už jezdí mega dlouho. Má snad 30 let, to už je žena. Donovan Piscopo mě zaujal hlavně tím
tiger b smith
james gang
rocket from the tombs
graveyard
flower travelin band
young jeezy
the seeds
drunk injuns
grindem na triple kinku a pokračujeme Sandovalem. První trik Ondro popsal jako pokus o sebevraždu, hehe. Ollie do toho ‚mini banku‘ ještě přes plošinu, která měla hádám asi tři metry. Co trik, to vražda, nic novýho. Strašné gapy, velké raily a ten bs heel dal na čtvrtej!“ Oblíbený song je od Shocking Blue, holandské rockové kapely pocházející z Haagu. Její počátky sahají do roku 1967. Jejich největší hit Venus se dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100 v únoru 1970. Jen o něco hůře se vedlo singlu Never Marry A Railroad Man, který ve videu zazní. Bohužel o čtyři roky později se čtveřice v čele s charismatickou Mariskou Veresovou rozpadla. Jejich píseň Love Buzz přezpívala grungeová skupina Nirvana a umístila ji na svůj první singl. Petrova nejoblíbenější část je profil australskýho skejtra roku Danea Burmana. „Strávil sem s ním měsíc v Americe, typ jak svině. Výbornej song, grind výtrh do downhillu sem vůbec nepochopil. Plno nejlepších spotů a na nich nejlepších sérek a triků. O tom last triku už hodně lidí přemejšlelo, ale on byl první.“ Death popová partička The Dark vznikla v roce 1980 především díky entuziasmu Rogera Greenawalta, který pro svojí kapelu sehnal jako exkluzivního producenta jejich EP lokální hvězdu – synthpopového Ricka Ocaseka. To byl ale poslední záblesk The Dark a dál už se historie zajímala pouze o frontmana Greenawalta. Ten se v New Yorku stal významným producentem a v poslední době také zaujal svým projektem postupného přepracovávání všech 185 skladeb The Beatles na ukulele. Každé úterý přichází s dalším cover pokračováním, a celá tahle legrace má skončit až 24. července 2012. Na videu se představují s písničkou The Masque. „James Brockman je fakt psychouš. Další song, co mě baví. Triky se ani nedají vybrat, peklo za peklem, všechno je strašný. V profilu má na sobě snad jen tři druhy oblečení. Buď nosí furt to samý, nebo to všechno natočil za pár dní. Kdoví?“ dodává Moleček k dalšímu nezapomenutelnýmu partu. Hraje k němu
švédská partička Graveyard skladbu Satan‘s Finest a je pravda, že se s nima dostaneme do současnosti, ale podle zvuku byste spíše odhadovali, že posloucháme nějaké zapomenuté nahrávky od Black Sabbath nebo Pentagram. Přitom svojí debutovou desku Graveyard natočili teprve předloni. Se svým přísným revivalismem prorazili především na severoamerickém kontinentu, kde se kvartetu dostalo opravdu velké pozornosti. Podle MySpace profilu kapely, pětice právě mixuje nové album, které znovu vyjde na spřáteleném americkém labelu TeePee Records. Když jsme pustili další dvojprofil, Peter na to hned: „Teď jsou na řadě hiphopeři.“ A co dál? „Překvapilo mě, že tam dali tento song. Ale to je hlavně k Tomovi Astovi, on je prostě takhle zaměřený a k jeho ježdění se to i hodí. S Chrisem Colem jsou super kámoši, hommies z Filadelfie. Není to takový to klasický Zero, jak by lidi čekali. Ne jen nasekat triky na railech, ale i spousta techniky. Tom teď přestoupil k Mystery, ale překvapilo mě, že to bylo hned po tomhle videu. Každopádně se tam, kvůli svýmu stylu, hodí víc. Až na ten song super profil, haha.“ Za rapem Turn My Scale On stojí Jay Jeezy, který si nechá i ve svých dvaatřiceti letech říkat Young Jeezy. Představitel jižanské školy a kámoš slavného T.I. je znám svými drogovými pletkami, které importoval do hip-hopového slangu jako Trap. Bývalý člen partičky Boyz N da Hood a současný kápo USDA právě míchá novou desku Thug Motivation 103, na
které spolupracuje mimo jiné i s Beyoncé. Snad se bude líbit i Baracku Obamovi, kterému Young Jeezy spolu s Jay-Z zahráli v den jeho uvedení do úřadu amerického prezidenta. Poslední profil si zasloužil Jamie „Baby Jamie“ Tancowny. „Je úplně malinký, vypadá na patnáct, ale už je mu asi dvacet. Ten styl je nádhernej! Strávili jsme spolu nějakej čas v BlackBoxu a každej den to byla prvotřídní zábava. Dostal mě ten flip fs board a bs flip přes clipper hubba. Každej trik, co dává, je luxusně provedenej. Last trick je strašnej. Nevím jak ho to napadlo.“ Z hip hopu se rychle oklepem a šup nazpět do rockové historie s James Gangem – triem, v nejlepších letech inspirovaným Cream. Právě jejich druhá deska James Gang Rides Again o jejich zaujetí triem Erika Claptona podává svědectví. A to nejen dvojdílnou svitou The Bomber, která videem prosviští během jízdy Jamie Tancownyho. Kapela fungovala ještě před pěti roky, kdy to pánové po téměř 35 letech harcování zabalili. Definitivně? To bych si dnes v době reunionů všeho druhu opravdu netroufal tvrdit. A když už jsme u inaugurací amerických prezidentů, James Gang zase uváděli v roce 1996 do Bílého domu Billa Clintona. A jsou tu titulky. Celou dnešní srandu po hudební stránce zakončí čtveřice z Los Angeles vedená Sky Saxonem, která si mezi lety 1965 a 1972 nechala říkat The Seeds. Garážový rock kapely se zaskvěl v celé své kráse hned na prvním albu z roku 1966, který obsahoval dva největší hity kapely Can‘t Seem to Make You Mine (ten doprovází titulky videa) a Pushin‘ Too Hard. Čtveřice se poté oddala prozkoumávání psychedelicko-rockového teritoria, které už tak úspěšné nebylo a způsobilo rozpad The Seeds v roce 1972. Je smutné, že v době, kdy měli pánové vyrazit po 27 letech znovu na společnou cestu, na vrcholu pomalu se zvětšující popularity, umírá zcela nečekaně zpěvák a basák Sky Saxon. Reunion už se nikdy nestane skutečností. Nakonec jsme Petera požádali, aby Strange World shrnul do několika vět: „Je to prostě nejlepší video, ani nevím, kolikrát jsem ho už viděl. I největší odpůrce Zero stylu by se na to měl kouknout. I kdyby to byl ten nejzarytější vyznavač DGK nebo tak něčeho. Asi za rok by mělo být další video. To je první deadline, který se určitě posune, ale už se natáčí.“
the dark
shocking blue
109
Board 39 (květen 2000) S prostředníčkem vysoko vztyčeným boardsliduje Pavel Doležal na fotbalový bráně kdesi na Špičáku a hned u intro fotky dělá to samý nějaký lyžař. Milovníkům ski je věnováno celkem hodně prostoru, ve fotostory u dopisů si jeden hraje na karatistu a snaží se seřezat Motora, organizátora Spring Sessions ve Špindlu.
Honza Zajíc předvádí jako snb trix ze skočky pěknej backflip, ve skejtu se zaměřil Lukáš Vlček na výuku frontside a backside tailslidu. Miniprofil má šestnáctiletej kluk z Karlových Varů Jindra Fencl a hned po něm následuje profil města Hradec Králové a jeho skaterů. Na fotkách jsou zachycený hradečáci Michal Horák, David Opitz a Honza Tomšovský.
Board 40 (červen 2000) Na obálce grinduje na hubba zídce plzeňský skater Petr Zvolánek, kterej byl do skateboardingu ve svý době hodně zažranej. Se stejnou vervou se ovšem vrhnul i do studia medicíny a dnes je z něj doktor. Kam jsme se dostali za deset let my? Časopis začíná rubrikou Mirka Špeka, ve který si nebere servítky a zle se pouští do odpovědí na dopisy čtenářů.
110
Miniprofil má Rosťa Adamovský, týpek z Frýdku-Místku, Jirka Šimek sepsal článek o svých pocitech nad fenoménem mlácení skaterů skinheadama, čímž reagoval na událost z půlky dubna 2000, kdy na Stalina naběhlo asi šedesát skinheadů a byla strašná řežba. V putování po městech českých navštívila naše redakce České Budějovice a Cheb, v článku se objevují jména jako Štecher, Poč, Klos nebo Janda. První velký rozhovor měl Tomáš Vintr, kterej prozradil, že má na noze uzel a kvůli němu nemůže nosit vysoký boty. Zmínil taky, že v Berouně již brzo vznikne skatepark, že mu nejdou závody, nejezdí moc na streetu, že kdyby moh, tak by žil v Mexico City nebo New Yorku a že ve škole už mají internet, ale nesmějí ho používat, protože je jen pro učitele! Klasikou časáku je Čerstvý lečo plný recenzí, navíc zakončený sloupkem Vtip měsíce. Leží svlečená rošťa u bazénu a z balkonu se na ni dívá nadrženej typ. Po chvilce vočumování k ní spustí na provázku přidělanou cedulku, na který je napsáno: Pokud si chceš zasouložit, zatáhni třikrát, pokud ne, zatáhni čtyřicetkrát a posledních deset zatáhnutí udělej co nejrychlejš. Třeboň je město v jižních Čechách, mají tam zámek a Zrza v něm tenkrát postavil minirampu. Snb miniprofil je s Jardou Hájkem, sokolovským riderem, který jezdil na Bublavě nebo Božáku v Krušných horách. Ve švýcarském Verbier se konal freeride závod, docela z něj tenkrát byli redaktoři Boardu vedle. V časáku také nechybí škola triku – boardslide a 360 na switch,
shops
Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Sabotage, Tržní 383, Litvínov, 777 170 280
Větší rozhovor je se stalinskou persónou Jakubem Ostenem, pak přijde report o West extra jízdě, nebo-li big airu ve Špindlu, kde Černík točil 72 a Horváth rodeo. V Čerstvým leču je to hodně o recenzích na PlayStation hry, video Puzzle a punk cd. V news se dozvíte, že první závod sk8 sezony je 29. dubna v Českých Budějovicích, ale úplně nejvíc je zpráva o hracích hodinkách Casio, do kterých se pomocí USB dá nahrát až 33 minut hudby v MP3. V nářekčlánku o stavu snb U ramp v Čechách si autor stěžuje, že tu žádný nejsou. Pak tu máme jeden cestovatelskej text od Hanuše Salze z Horsefeathers, ve kterém se dozvíme typy na snowboarding v Kanadě, přímo v Britské Kolumbii. A z prašanových plání se přeneseme do české reality v článku Zataženo, mlha, plus deset, který sledoval dění na našich horách. Na fotkách a v textu se mihne Honza Zajíc, Jarda Hájek, Lumír Drápal, Pepa Bernátek, Motor nebo Bohdana Šebestová. V pražském Roxy se uskutečnil první východoevropský indoor handrail contest, který produkovala partička 4elements. Svoje umění tu na železe mezi železem předváděli Doležal, Stolín, Hubka nebo Horváth. Časák se pomalu blíží ke konci, ještě graffiti, něco o hudbě, kde zaujali Terrorgruppe s fotkou vystrčenejch klacků z kalhot, fotogalerie a čus bus.
Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659 Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428
Funstorm, Revoluční 66, Liberec, 485 113 284 Ollie, Liberecká 1, Jablonec n. N., 731 518 577, 483 311 340
YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576 Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910
69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969
Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693
Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172
Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Skatebox, OC Velký špalíček, Mečova 2, Brno
Nové jarní kolekce s kartou Snowboardel Sphere
Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023 Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174 Foshna shop, Smetanova 1056, Vsetín, 608 448 448 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645 Titty Twister, Denisova 28, Olomouc, 585 226 701 Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
K2 snowboarding, Spálená 16, Praha 1, 224 946 622 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4
snowboardový spotcheck představuje slovenskou freeride lokalitu Chopok. Prasárna je fotogalerie pádů a zranění, prasárny na zdích lze vidět i v rubrice Downtown style a prasata jsou i leckterý hudebníci, o kterých je psáno v rubrice Music. Celý časopis pak zakončila fotogalerie a redakce se mohla jet vyprasit k vodě.
Skateshop Anděl, OC Nový Smíchov, Praha 5, 251 510 912
E-SHOPS
Street-outlet.cz, Nádražní 9a, Praha 5, 972 226 187
www.abadon.cz
Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143
www.boardonline.cz
Represhop, Olivová 2214/11, Ríčany u Prahy, 323 601 878
www.e-frog.cz
50 Rocks, Masarykovo nám. 102, Benešov, 317 721 299
www.grotta.cz
Represhop, Máj, Palackého nám., Kralupy n. Vlt., 315 721 038
www.horsefeathers-store.eu
Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083
www.megaskate.cz
Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481
www.shockboardshop.cz
Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575
www.skatebox.cz
Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady, 325 610 577
www.skateshop.cz
Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890
www.snowboard-online.cz
Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732
www.swis-shop.cz
BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE
Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT
Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR
Radek Hruška FOTO
Panker, Kiva, Landon Stirling, Kubo Krížo TEXT
Tomáš Velický, Mirek Kvapil, Filip Sýkora, Mike Straka, Radek Hruška, Tomáš Vintr, Pavel Zelinka, Martin Matoušek, Martin Karas ŠOTEK
Sviňák st. KOREKTURA
Redpen.cz INZERCE
Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ
Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz
Bude to v prdeli...
DESIGN
Petr Kačaba, Kuba Šesták PREPRESS
Studio G27 TISK
Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE
PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 ročník 16 / číslo 122 / červen 2010 toto číslo vyšlo 26. 5. 2010 příští číslo vyjde 18. 8. 2010 cena 69 Kč / 3,29/99 =C /Sk To by byla klika.
Bude to plichta...
Co bude příště?! Tak to nás tu opravdu všechny dost zajímá. Nejspíš je to kvůli tomu, že už jsme dávno ze školy pryč, a tak klasický květnový dilema, jestli rupnu z matiky, nebo ne, je pasé. Ve svý podstatě jsou jen dvě možnosti, co se stane. Ta první, pro všechny známý kolem ta horší, je, že se prase v chlívku bude smát. Co to bude znamenat pro nás, pro skateboarding a snowboarding, nechci ani domejšlet. Druhá možnost je, že se prase bude kabonit a kvičet, jako když ho vedou na porážku, respektive z porážky! To se jeví jako lepší varianta, ale pro skateboarding a snowboarding to nebude přímo znamenat nic.
Mohlo by se zdát, že je to teda jedno, jak to s tim prasetem nakonec dopadne, ale neni. Chceš-li si v klidu žít i za deset let a vychutnávat si další Boardy, tak se koncem května seber a běž volit. Zajistíš tak klid na práci redaktorům a fotografům, aby mohli v pohodičce připravit třeba velký rozhovor s Nikolasem Tušlem, vypravit se s partou Insight Builders postavit nějaký skatespot nebo zkusit štěstí na nějakém rakouském ledovci. Držme si palce, Board #123 vychází 18. srpna.
* Fotografie na této stránce znázorňují radostného a smutného politika, a rozhodně nenaznačují, že je Jiří Paroubek prase. Prasata jsou milá růžová zvířátka. Volby jsou 28. a 29. května.
ondrej leskoviansky /r/ jeden z nejhustějších grindů, co kdy lesko dal. 50-50 na railu z double setu 11 pauza 11 v praze na jarově
# "$ ! % !
* ' #+ ( ,*"", (** ' " % $ # (& + %"+ )(!#-&"- (&
MITCH ROBERTOM