Board 121

CRÈME CHINA ODYSSEY | RIP CURL SEARCH HVĚZDA | ROZHOVOR MAREK ZÁPRAŽNÝ | RED BULL UPSIDE DOWN | ŠKOLA NÁKLAD ŽIVOTA! | VYFELENCI NA NUGGET TRIPU | 4 ZA 36: RICHARD SKANDERA, HONZA DODO DOLEJŠÍ, MARTIN MATOUŠEK | HORSEFEATHERS BEST TRICK

121

ROZHOVOR

MAREK ZÁPRAŽNÝ

CRÈME CHINA ODYSSEY

ŠKOLA NÁKLAD ŽIVOTA!

VYFELENCI NA NUGGET TRIPU

RIP CURL SEARCH HVĚZDA

RED BULL UPSIDE DOWN

ČÍSLO 121 | DUBEN 2010 | ROČNÍK 16 | 69 KČ | 3,29/99 =C/SK

BOARD 121

'' ceral ARNOST FRONTSiDE kickFLip

777 (/23%&%!4(%23 #: 0(/4/ ¬$!6)$¬",!È%+

STEVE BERRA

EVERY DAY IS WEDNESDAY WITH THE BERRA 3 X WEDNESDAYS THE

BERRA 3 CT SHOWN IN

MAROO N S U E D E . SEE MORE STYLES AND COLOR S ONLINE AT: DVSSHOES.COM CHECK OUT WEDNESDAYS WITH REDA EVERY WEEK ON: THEBERRICS.COM

D V S S 9H5O5E SF .RCAONMC I SDCI OS TSRTI .B TUOC RE R: AWNWC WE ,R EC DA F 9R 0O5G0. C2 Z D 2V 2S 0S .H5O7E0S. .4C8O2M / S K A T E Z E R E DZ EBRA ESDS EBT AT S SSETTETV E S BT EE VR ER AB E CR HR IAC OC HB IRCEON EBSR E ANNE DS R EA WN DBRREOWP HB YR O DP AH NY I EDL A CNAI SE LT I LC LA OS T I JLILMOM YJ I CMAMO Y KC EA RO R YK EG RE RT YZ GKEET NZ N YK EHNONY YL EH OTYOLRE E YT OP RU ED YW IPLULD W I L L R O B B IREO RB UB SI ES OR U DS SA OE W OD NA E SWOONNG S OJ ENRGO NJ EWRIOL NS OWNI LESUO TNE AE M U : T EMAAMR :K MB AA RI NK E BS A I LNUE CS I E LNU CC LI EA NR KCEL A FR LKOE R EFNL TO RMEI NR TT AMI NI R TPAAI UN L PS AH UI EL R S H I E R

GIOVANNI REDA

Když jsme s Markem Zápražnym dělali rozhovor naposledy, což bylo někdy v létě roku 2007, tak to byl ještě takovej mladej spratek, jakejch jsou český a slovenský ulice plný. Jezdil dobře, vo tom žádná, ale podobnejch talentů jsme už za ty léta viděli desítky a většina z nich jak rychle šla nahoru, tak stejně rychle zmizela ze scény. Jenže Marek ty tři roky života vůbec nepromarnil, stačil přestoupit do evropskýho teamu Nike SB, v hlavě si to správně srovnat a rázem tu máme jezdce, kterej dělá jméno slovenskýmu skateboardingu ve světě. V rozhovoru s ním se určitě něco dozvíte, začíná na straně 36.

skateboarding

snowboarding

entertainment

020 036 056 080

030 044 062 068 074 082 094 098

010 012 050 100 106 110 112

Crème China Odyssey Interview Marek Zápražný Vyfelenci na Nugget tripu Test the Best

Rip Curl Search Hvězda Red Bull Upside Down 4 za 36 Richard Skandera 4 za 36 Honza Dodo Dolejší 4 za 36 Martin Matoušek Horsefeathers Best Trick Coming soon Patrik Schwarz Miniprofil Štěpán Rokos

Darwin‘s Theory News Škola náklad života!

Moment Soundtrack s Martinem Juráškem Před deseti lety, recenze Next

nugget 2002 Zkraje nového milénia se začínala česká firma Nugget prosazovat na trhu s oblečením. Možná i díky jejich sídlu v Brně se jednou z prvních opravdových star v teamu stal na fotce flipující Honza Minol, který se v té době začal výrazněji objevovat v časopisech a videích. Jarní kolekce Nuggetu obsahovala 2 druhy džínů a 5 triček s různýmy designy. Na fotce vidíte Honzu v tričku NCS, které se prodávalo za 590 Kč, bylo šité v dílně v Brně a potiskované v tiskárně v jihomoravském kraji. Džíny Travis, v pořádném baggy střihu a s cenovkou 1.390 Kč měly ještě zajímavější způsob výroby. Materiál byl z postkomunistické továrny Jitka Jindřichův Hradec, šilo se to opět v brněnské dílně, ovšem na strojích, které nebyly na džínový materiál nejvhodnější. Finální design kalhot pak bylo seprání, které se dělalo v továrně ve Vyškově, kde bohužel uměli „seprat“ jen jeden styl.

nugget 2010 V současnosti je Nugget zavedená firma na oblečení, která během roku vyrábí několik různých kolekcí oblečení, například v té jarní najdeme 10 různých druhů džín a 20 typů triček.

Výroba i team se za tu dobu velmi změnily, věci se šijou v Číně a team je v Chillu pod vedením team manažera Nikolase Tušla.

Na fotce je bs taislide Aleše Bubly, velkýho talentu českého skateboardingu a vítěze Mistrovství ČR a i celkového vítěze ČSP kolem roku 2005. Po kratší odmlce, kdy nebyl po závodech moc vidět, se objevil v teamu Nugget, do kontestů znovu naskočil, a tím pádem je o něm opět slyšet. Aleš má na sobě tričko Polo Norbert, které stojí 990 Kč a vyrábí se ze 100% bavlny ve dvou barevných kombinacích. Džíny s názvem Tusl mají tři různé barevné kombinace, stojí 1.490 Kč a jsou vyrobeny v čínské továrně specializující se pouze na džíny. Upnutý střih, elastický materiál 98% bavlna + 2% elastan a tyrkysová barva by byla před osmi lety absolutně nezkousnutelná a neprodejná záležitost. Svět se však vyvíjí, pan Darwin má pravdu...

11

u doktora

V jednom starším čísle Boardu představoval David Čonka svoje Subaru. Říká se, že když jednou zkusíte, tak téhle značce podlehnete a to je taky Čonkstrův případ.

Starší Imprezu vyměnil za vymazlenou Imprezu GT, takže je z něj férovej pirát silnic. Ale pozadu nezůstal ani ve snowboardingu a v půlce února vyhrál Volcom Peanut Butter & Rail Jam, kterej se jel na Horních Mísečkách. „Díky tomu se chystám v první polovině dubna do Laaxu na evropský finále a snažím se naučit nějaký zajímavý komba, abych taky něco předvedl,“ dopňuje Čonkstr.

Snowboardovej team Meatfly si svůj trip schoval až na konec března, kdy je podle lidí z jejich Rider housu v Arose ve Švýcarsku nejlíp.

Spoustu kvalitního matroše přivezl našláplej mezinárodní team, kterej tvoří Fin Matti Kinnunen, Slovinec Dejan Hodzic a česko-slovenský trio Martin Švindernoch, Roman Roth a Kubo Brziak.

Fotoreport od Davida Horvátha a video z produkce Víti Kratochvíle očekávejte v brzké době na stránkách www.meatfly.com.

Máte laptop a máte styl? Pak by vás moh zajímat super deal od Rip Curl.

Retro taška Barreling computer bag přes rameno s kapsou na laptop, která spojuje praktičnost a funkčnost, a stojí přiměřených 1.199 Kč. Design tašky byl zhotoven až v daleké Austrálii, takže je to hlavně originál, který byste u nás těžko hledali.

Byznysman Lukáš Puchta zjistil, že v týmu to moc nešlape, a tak se rozhodl, že musí pořádně hrotit sám. Jenže to v hecu přepálil a kost v noze nevydržela...

Poslední lednovou neděli jsem vyrazil už poněkolikáté za zimu na Zillertal. Na freeridy to moc nebylo, tak jsem hned šel vyzvat pro line. V parku jsem potkal Liama, kámoše ze Zélandu, a začala vzájemná hecovačka.

Všechno šlo dobře, padaly pětky na celý lajně a zvlášť poslední kicker byl úplně boží. Pod vlivem skvělýho pojezdu jsem se rozhodl, že se po nějaké době zase začnu učit bs 7. Celkem jsem to dotáčel, akorát jsem se nemohl zbavit záklonu, takže jsem vždycky odjížděl po prdeli. Pak jsem to na radu Honzy Nečase, že by to chtělo víc air timu, pořádně rozhulil po prvním skoku a roztočil se na odrazu, co to šlo. Jenže už v letu jsem cítil, že jsem to napálil moc daleko a vysoko. Sedmičku jsem přetočil a v silným záklonu jsem dopadl čelem k dopadu. Celá váha šla na přední nohu a v botě jsem hned pocítil strašnou ránu. Zároveň jsem si dal pecku do hlavy, ale hned jak jsem se probral, mi bylo jasný, že s nohou je zle. Vypnul jsem se z vázka a zkusil udělat krok, ale šel jsem hned k zemi. Po čtyřech jsem se odplazil vedle skoku a hluboce dýchal, abych se pokusil zůstat v klidu. Chvíli na to mi nějaká riderka ze Slovenska přivolala pomoc. Než se typové na skůtru otočili, aby přivezli saně pro zraněný, lupnul jsem svoje prášky proti bolesti, bohužel, bez valnýho účinku, ale aspoň něco. Ke všemu jsem chytnul zimnici, protože svah už byl ve stínu. Za skútrem a pak lanovkou jsme se dolů ze svahu dostali do nějaký lyžařský kukaně, kde mě nadopovali painkillerama. Byl tam jeden zdravotník, který mi říkal, že rakouští doktoři mají speciální lepidlo na kosti a že mi to teda dneska slepí a zítra už nejspíš budu moct chodit. Nevím proč, ale v tý chvíli jsem mu tenhle nesmysl věřil a bylo to pro mě dost povzbuzující.

Pak už to šlo ráz na ráz. Převezli mě do Sportclinic Zillertal přímo v Mayrhofenu.

Po rentgenu mi doktor řekl, že dlouho nic podobnýho neviděl. Měl jsem holenní kost zlomenou nad kotníkem tak, že se rozdrtila na čtyři větší a šest malejch kousků. Během dvouhodinové operace jsem do nohy vyfasoval nerezovou destičku a deset šroubů, vše ozdobeno dvaadvaceti stehy. Dobrá práce by doktor Gotwald, danke. Probudil jsem se v hroznejch bolestech, ale nemocnice mi poskytla prakticky hotelovej servis. Dokonce i jídlo jsem si objednával z hotelovýho menu. Velkej dík patří taky Betty, která mě po čtyřech dnech sama odvezla domů. Teď jsem pět týdnů od úrazu, rehabilituju a žeru speciální US prášky od Jirky Skobly. Noha už zase začíná vypadat jako noha. Nekladu si vysoký cíle, ale jednou bych si chtěl dát určitě zase proline na Penkenu a pořádně se proletět... A pár rad závěrem. Nehroťte zbytečně hned první den na horách. Když cítíte únavu, radši se na to vykašlete. Hlídejte si nájezdovou rychlost a buďte pojištění. Za mě pojišťovna platila pět tisíc éček!

Čas strašně utíká a už je to dva měsíce, co jsme s přítelkyní odjeli z Čech do Austrálie. Nikdy bych neřekl, že takhle dlouhá doba mi bude připadat jako týden, maximálně dva, ale je pravda, že když se člověku někde líbí, čas letí neuvěřitelným tempem...

Díky tomu, že jsem vypadnul z naší reality, hned člověk vidí všechno úplně z jinýho úhlu. Potkal jsem tu hodně nových lidí, díky čemuž jsem si všimnul, jak rozdílný názory a přístup k životu mají lidi mimo Českou republiku. Asi nejzásadnější je to v tom, že málo lidí zůstává na jednom místě, spíš je baví poznávat nová místa, cestovat, užívat si. Většinou to dělají tak, že si

najdou práci, půl roku dřou, vydělávají, šetří a všechny peníze potom dají do výletu, kterej si naplánovali.

Nemakaj, aby si koupili nový auto, nový značkový oblečení nebo jiný nepotřebný blbosti, na kterejch si hodně lidí v Čechách zakládá. Místo toho si užívají mládí a poznávají celej svět. Než jsem odjížděl do Austrálie, ptal jsem se tisíce lidí, zjišťoval, kdo by chtěl jet se mnou nebo se sem přijet podívat. Hádejte co?

Nenašel jsem ani jednoho schopnýho člověka, kterej by byl ochoten něco obětovat, aby se podíval na místa, o kterých se mu doposud jenom zdálo... No jak se říká: „Jinej kraj, jinej mrav,“ ne? Peace...

rollin‘ around tomáše vintra 12

taxametr tomáše kadlce Tentokrát si povíme něco o pražským nočním životě, kterej znám díky nočnímu ježdění docela do detailu.

Tak třeba nedávno jsem vezl partu Anglánů do Dušní ulice, kterou hojně navštěvují paničky na vysokejch podpatcích a s nosánkem nahoru. Asi v půlce cesty se mě týpci zeptali, jak se česky řekne „ty jsi pěkná“, že pak chtějí v klubu udělat dojem na ženský. Tak jsem se na chvíli zamyslel a říkám, že česky je to „ty jsi píča“.

Za chvíli už všichni v taxíku sborově opakovali: „Tysi peetcha.“ Když si byli tímhle jistí, tak se zeptali, jak se řekne „děkuji“, bez váhání odpovídám, že říkáme „prdel“, hehe. Zase nastalo opakování slova prdel jak na základce. Na dušní se Angláni ještě ujistili, jestli je „tysi peetcha“ správně, tak odpovídám, že very well, one hundered eighty. Na to frajer jen dodává: „Two hundered, prdel.“ Zajímalo by mě, jak se jim večer v klubu povedl, hehe.

Na příjemný peníze si člověk přijde, když vozí lidi do bordelu. Většina z veřejnejch domů totiž taxikářům platí provizi za zákazníka, a když tam dovezete třeba tři lidi, přivyděláte si už docela slušně. Jednou si mě zavolal týpek, že chce odvízt do bordelu a do auta mi narval pět kluků tak kolem šestnácti sedmnácti let. Chtěl odvízt do podniku, kde by nebyl problém, aby si nezletilí frajeři užili, takže jsem samozřejmě vybral ten, kde dávaj provize. Týpci byli docela na šrot a borec, co jim chtěl bordel zaplatit, se jich neustále vyptával, jestli budou schopní nějakýho výkonu. Nakonec se všichni do rudě zářících dveří nasoukali a mezitím, co jsem čekal až si zaplatěj za služby a mě pak donesou provizi, vyběhl jeden z těch mladejch týpků ven z baráku na ulici a kalhoty měl při tom u kolen. Postavil se k plotu a chvíli sem si myslel, že jde chcát, jenže postával tam docela dlouho, takže asi se snažil zprovoznit nádobíčko.

Pak za ním přišel vyhazovač a decentně mu naznačil, že záchody jsou i vevnitř. Silně pochybuju, že si týpci užili, hehe. Ten frajer, co jim to platil, musel vyhodit do luftu dost prachů, ale já jsem byl spokojenej, měl jsem vyděláno!

Po novým roce prošlo českou a slovenskou scénou několik zajímavejch videí. Tím prvním byl počin košický party TSC ze sídliště Ťahanovce s názvem You Know Good Man a svůj part měl ve videu třeba Rišo Tury, Feri Daboczi nebo Roman Kentoš. Natáčelo se především v Košicích, Prešově, Praze a Bratislavě. Dva týdny na to mělo v pražskejch Karlovkách premiéru video Stalingrad z produkce Tomáše Vorla. Kde se video natáčelo, je jasný už z jeho názvu. Ve vlastních profilech se mimo jiné předvedli i Tomáš „Hrotič“ Svoboda, Dobrin Mitchev nebo Tomáš Frkal. Třetím kouskem, kterej si odbyl premiéru koncem března, bylo brněnský video Book2. To vychází po třech letech od jedničky a na svědomí ho má parta Icecreamshooters. Ve videu se objeví Marek Kocák, Honza Roušal nebo Dominik Mauer.

Všechny videa jsou ke zhlídnutí na našem webu www.boardmag.cz.

Šárce Pančochové se v novým roce nevyhly lehčí zranění. Po předolympijským loktu si na prvních evropských X Games ve francouzským Tignes dala koleno a odstoupila před finále.

Zranění nebylo vážný, ale Šárka závod vypustila hlavně z toho důvodu, že ji čekal rozhodující boj o první místo v žebříčku TTR v Americe na US Open. Nakonec se jí tam sice ve slopestylu ani halfpipe nezadařilo, ale v railjamu zabila druhý místo, ke kterýmu přidala ještě best trik a díky čau 8 tisíc dolarů back to czech! Gratulace.

Stylovou záležitost mezi mobilama představila firma LG. Majitel jejich novýho mobilu GD510 POP má možnost vytvořit si svůj vlastní jedinečnej design. V krabici od telefonu totiž najde i kupon na objednání vlastního skinu aka polepu zadního krytu mobilu. Samozřejmě, že si můžete vybrat z už vyladěnej designů, ale taky si můžete udělat svůj vlastní, kterej asi nikdo jinej mít nebude. Třeba použít svoji snb nebo skejt fotku, obrázek svý roštěnky, její maminky a podobně. Můžete, co chcete. Podrobný info najedete na www.mujpop.cz.

špekův svět Tak sem byl po minulý náloži Špekova světa zle vyhlášen našimi věrnými čtenáři, že to prej vůbec nebylo vtipný atd., atd. Jó, to je holt někdy těžký, člověk začne psát na poslední chvíli, cestou do práce se nebetyčně nasere a teď vymysli švandu voe...

Proto jsem to vzal dneska za jinej konec a střádal si témata tři dny dopředu podle pravidla, napiš vždycky první věc, co ti ráno přijde pod ruku...

Den první: topení V práci zima, a tak mě při vyhlížení slunce u okna napadlo, že bych zkusil nachcat do elektrickýho přímotopu. Dost debilní, ale pravidla sou pravidla, a když si máš zaznamenat první myšlenku dne, tak si holt vybírat nemůžeš. Ale vraťme se k představě

styku vašeho trysku s elektrickým proudem. Jak by se přitom asi rozklepal Cipísek? Cvak, cvak, cvak, youtube, pissing on electric fence... No, magor neni Mirek Špek sám.

Den druhý: 50. léta Náhodou sem v televizi sjel film o tom, jaký zmrdi komunistický byli v padesátejch letech mezi náma a jak zatopili partičce mladejch jazzmenů.

A dostali naloženo zle, některý i dvě desítky let v kriminálu jenom kvůli tomu, že se to komančovi hodilo do jeho PR článku v novinách Rudý Právo. Hořko mi bylo i druhej den ráno, a tak téma dne bylo jasný. Nejhorší ovšem je, že lidská

„Šetřete vodu, sprchujte se společně,“ tímto tričkem Rip Curl uděláte radost nejen sobě, ale i všem ekologům ve svém okolí. Je vyrobeno z čistě přírodních materiálů, a tak se pyšní eko symbolem Rip Curl Planet a cenou 799 Kč.

(=>C:G AH=SBĄ & ;L .-)!KB=>K & MKB<D" (OH@>E FHNGM:BG!EH<:MBHG" (CNK> GB>=HK?>K!?HMH"

CHECK WWW.MEATFLY.COM TO SEE THE LATEST NEWS, PHOTOS, VIDEOS AND PRODUCTS

Top 10 songs: 1. Will Smith / Miami 2. GangStarr / Skills 3. La Roux / In For The Kill 4. Scissor Sisters / Comfortably Numb 5. Clap Your Hands Say Yeah / In This Home On Ice 6. Datarock / Princess 7. Vladimir 518 / Děti prázdnoty 8. Joan Jett and the Blackhearts / Bad Reputation 9. Devo / Whip it 10. Fatboy Slim / Don‘t Let The Man Get You Down

The biggest shit: Eva a Vašek

Top 5 albums: 1. Dr. Dre / Chronic 2. Michael Jackson / Thriller 3. MGMT / Oracular Spectacular 4. The Sounds / Dying To Say This To You 5. Datarock / Datarock Datarock

Sound system: Hodně poslouchám ze svýho MacBooku, ale nejlíp to vždycky hraje u Jožina Toufara v autě.

guest dj

Mladej zabiják Funstorm teamu Kuba Král letos slušně válí. Začátkem března vyhrál poslední závod Rookie Cupu ve Špindlu, což mu zajistilo vítězství v celé sérii a účast na týdenním kempu na italským ledovci Schnalstal. Jen den po úspěchu už Kuba zase strašně dával a vyhrál na stejným místě Protest East Rookie Fest, kde mu konkurenci dělali i zahraniční riderz. Vyjel si tak startovní číslo na dubnovým finále celé série World Rookie Fest, která se pojede v rakouským Ischglu.

Kvalita mluví sama za sebe, takže u batohu Team Covert od Dakine by stačilo sdělit cenu 2.150 Kč a bylo by. Ale to byste přišli o zajímavé info typu, že za touhle killer grafikou stojí Paul Machnau, že báglik má objem 26 litrů, je osazen speciálním popruhem pro připnutí skejta a iq hlava si může do vnitřní polstrovaný kapsy narvat i svůj laptop. Ber to!

Mavrk Mid2 od Nike 6.0 je po celém světě velmi oblíbený model mezi skatery i snowboardery, a tak se neni co divit, že byl zařazen do programu iD. No a to znamená, že na nike6.com si můžete boty sami barevně nadesignovat a opatřit je vlastní nášivkou. A tohle všechno za 1.790 Kč, a navíc s označením nejlehčí bota na trhu. Prostě dobrý chóďo i štýlo!

Martin Kaňůrek se blýsknul jako druhej Čech, co skočil double backflip. Tuhle motanici předvedl na Slovenským poháru, v jehož průběžným pořadí figuruje na čtvrtý příčce. Mimo to si ještě stihl zahrát ve studentským béčkovým krváku Zombie, kterej dokonce běží v královéhradeckým kině Central.

Martin nejen že ve filmu hrál, ale také figuruje jako jeho producent. Ček it na www.zombiemovie.cz.

Výborná deska od Créme a pro model Tomáše Vintra se právě objevuje na pultech skateshopů.

Patří do série The China Blog, je označená Vintr a vyrábí se ve velikosti 8.0 x 32. Kdo má zájem si trochu připlatit za design a podpořit Tomáše, může tak učinit za 1.550 Kč. Více na www.cremeskateboards.com.

Na měsíc se do Spojenejch států přesunul Tomáš Tuzar a Filip Gutwirth, ktěří tak vypustili českou sezonu a vrátili se až v polovině března. Po návštěvě New Yorku se oba přesunuli do Colorada, přesněji do komplěxu tří středisek Breckenridge, Keystone a A-Basin.

Připojili se k nim ještě Roman Kuřil a Honza Nečas a všechen čas se snažili věnovat natáčení a progresu. Tomáš Tuzar k tamním podmínkám dodává: „Parky tam byly dva, na evropský poměry zcela nevídaný. Kromě několika lajn skoků jsme mohli jezdit na na milionu jibů všemožnejch patvarů, který se jen tak neviděj.“

špekův svět zmrdskost neskončila 17. listopadu 89, svině nejhrubšího kalibru stále žijou mezi náma. Sice už tě nemůžou poslat otročit do uranovýho dolu, ale zatopěj ti jinak. Ve škole třeba vadí tvuj skate snow lifestyle nějakýmu učiteli nebo učitelce a bum, rázem je ti vyměřováno jinym metrem.

Generační nenávist by šla ještě pochopit, ale vono se to děje i ve vlastních řadách. Příběhů o zákeřnejch team manažerech, rozhodčích, sponzorech sem slyšel spousty...

Den třetí: Dop iči nebo ing?

Aféra hned k snídani. Jelo se mistrovství republiky ve snowboardingu a napochodovala tam dopingová kontrola.

Haló z toho bylo veliký, rozhádali se kvůli tomu mezi sebou i rideři. A protože to byla první věc mýho dne, tak si k tomu něco napíšu. Snowboarding byl kvůli olympiádě zařazen

pod lyžařskou asociaci. V posledních letech, především díky úspěchům Černíka a mladejch riderů mezi juniory, konečně začali do tý lyžařský snb sekce týct celkem peníze. Jenže teď je tu krize, prachů míň a míň a dotace se musí někde pokrátit. Ale komu? Skokani, sjezdaři, výsledky nemaj, tak těm? Nebo neviditelnejm biatlonistům? Ne, ne, vezmeme těm divně voblečenejm pankáčům, co všude narušujou náš stranickej klid. No, ale jak? Takticky! Pošlem na ně dopingovou kontrolu, voni určitě najdou tu marihuánu a náš kámoš na aktuálně.cz o tom bude psát jeden PR článek za druhym. A stalo se...

Teď nastává čas se zamyslet. Na seznamu zakázanejch látek jsou kromě hustejch steroidů a podobnejch svinstev k podpoře růstu svalů i klasický drogy, jako třeba héro, kokeš, ale i thc. Patří tam však opravdu látka legálně

Aleš_Bubla_krux_výtrh_salou

WWW.NUGGET.CZ NUGGET CLOTHING SYSTEMS

NUGGET SKATE TEAM Nikolas Tušl Marek Kocák FLOW TEAM Marek Prokeš Batnasar Gambaatar Adam Lukas Pepa Tipanic Aleš Bubla

Pepé Samek se těší z vítězství na finále 4x4 ve Špindlu, kam nakráčela dopingová kontrola. „Po závodě jsem šel nachcat kontrolorům do kelímku, tak se nechám překvapit, co mi tam najdou.

Výsledky totiž budou známý začátkem dubna. Já osobně se ale cítím čistý, jak ta lilie,“ doplňuje Pepé k návštěvě dopingovejch kontrolorů, která rozpoutala vášnivou diskuzi. Po Snowjamu vyrazil na trip pojezdit zbytky prašanu do Alp a při té příležitosti i vyzkoušet freeridovej závod.

events Začátek jara bejvá na akce víc než skoupý a neni se co divit, neb zima je nevyzpytatelná, a když už se s přípravou závodu serete třeba dva měsíce, tak si to nechcete nechat zkazit dvaceti cenťákama sněhu v parku... Čekuj kalendář na Boardmag.cz, najdeš tam aktuální přehled akcí!

8.–11. dubna, Burton Špindl Spring Sessions.

Rozloučení se sezónou ve velkém stylu proběhne jako vždy ve Špindlerovským Špindlu. Na všechny čeká perfektně připravený snowpark se vstupem zdarma a množství doprovodných aktivit v průběhu celých čtyř dnů. Do největšího českého střediska zamíří více jak 150 pozvaných domácích a zahraničních jezdců, takže se bude určitě na co koukat. Ve zkratce program: osmého – Nike 6.0 Big Air, večer Jägerparty, devátého – Nike 6.0 Big Air, večer Jägerparty, desátého – Hellishooting, večer PSH, Oripiča, Kapitán Láska, Vladimir 518.

Více si čekni na spindl-spring-sessions.cz.

Icon Soft CMYK jsou bezvadně padnoucí sluchátka s výborným zvukem od firmy Skullcandy.

Díky svému tvaru, designu a ergonomickým vlastnostem patří mezi nejvyhledávanější modely mezi riderama, možná i díky příznivý ceně 999 Kč.

Všechny Icon Soft mají navíc zabudovaný mikrofon a jsou kompatibilní s iPhone a BlackBerry.

Best High jsou kotníčkové trendy Rip Curl tenisky, s kterými bude každá holka in. Boty jsou vyrobené z lehkých materiálů a noha v nich má ten největší komfort. Navíc design a barevné provedení je hitem tohoto jara a léta, za což se těch 1.799 Kč utratit vyplatí.

Sedmivrstvá deska od Meatfly s designem Killmister se právě objevila na trhu ve velikostech 7.75 a 8 palců za cenu 1.190 Kč.

Prkno je vyráběný z kvalitního kanadskýho javoru v továrně v Německu, kde po testování desek team ridery Meatfly vyslyšeli jejich připomínky a vyladili všechny detaily.

Design se bude vyrábět ve třech barevných kombinacích a více najdete na www.meatfly.com.

Nike SB CZ/SK team se právě vrátil z šestitýdenního tripu z Malagy. Na tenhle dlouhej vejlet ze zamrzlé domoviny vyrazil Maťo Pavlačič, Maťo Kardelis, Tomáš Weimann, Honza Minol, Marek Zápražný a Lukáš Daněk. Oba poslední zmiňovaní měli problémy se zraněním. Lukáš Daněk má dlouhodobej problém s kolenem, ale pozitivní zprávou je, že už může skejtovat, i když to zatím není na plnej záběr. Marek Zápražný rozhejbával kotník, povedlo se a je zase v plné síle. „Z Malagy se můžete těšit na exkluzivní video a report, který budou obsahovat nový neprovařený spoty,“ přibližuje team manager Martin Karas.

1.–2. května 2010, Pražskej Démon – pražský přebor, Areál Gutovka, Strašnice, Praha. Nová česká skejtová značka Ambassadors se představí pěkně zvostra o prvním květnovým víkendu ve strašnickým skateparku. Závod ve streetu a bowlu bude otevřen všem domácím i zahraničním jezdcům a lákadlem bude určitě prizemoney, který by se mělo vyšplhat až ke 100 000 kaček. Nebude chybět ani bohatej doprovodnej program. Proběhnout by měla exhibice ve vertce, ollie kontest o překonání českýho rekordu, vernisáže a diskuze s českejma i zahraničníma riderz. Více info přineseme na boardmag.cz.

8. května 2010, ČSP 2010, Skatepark Šimkovy sady, Hradec Králové. ČSP začíná pěkně pod střechou parku v HK. Na úvodní závod se jako vždy sjede početná parta těch nejlepších českejch a slovenskejch riderz a pojede se street a bowl. Podrobnosti budou brzo k mání na cesky-skateboardovy-pohar.cz.

15. května 2010, Alien Workshop Král Gutovky, Areál Gutovka, Strašnice, Praha. První kontest ze série čtyř závodů ve Strašnicích pro mladý, začínající a nesponzorovaný jezdce. Důležitý bude, aby jezdci svůj talent předvedli nejen na streetku, ale taky v bowlu. Rozhodovat bude všestrannost mladejch zabijáků, protože se pojede o celoroční sponzoring od firem AWS, Reflex a RED, kterej čeká na celkovýho vítěze série. Jezdci budou rozděleni do dvou kategorií pod 12 a nad 12 let. K dispozici bude i skateboardová škola, ve které budou vyučovat AWS riderz a porotci Arnošt Ceral a Tomáš Frkal. Info najdete na boardmag.cz.

špekův svět prodávaná v několika zemích EU, když její účinky na zlepšení výkonu závodníka jsou pouze teoretický? No je vidět, že i na olympiádě se lidem za přítomnost thc v těle medaile nebraly, takže možná už brzy ganža ze zakázanejch látek vypadne. No, jenže na seznamu pořád ještě je, a tak, pokud podepíšeš smlouvu s čertem, zapleteš se s lyžařskou asociací, začneš jezdit na jejich akce a dostávat od nich peníze, musíš bohužel hrát podle jejich pravidel a jointy nehulit. Když to nedokážeš, nahráváš lyžařům.

Chápu, že se lehce řekne život bez hůla, ale obtížně se to dodržuje, takže pokud šmejd pošle dopingovou kontrolu mezi snowboardery, je jasný, že mu v síti nějaká thc ryba uvízne. A bude z toho střelnej prach pro novináře a budou hustý články na aktuálně.cz,

no a bude důvod zaříznout prachy těm se širokejma kalhotama. A nejhorší na tom je, že nejvíc na finanční hrátky doplatěj mladý typu Porkerti či Augustinová, který jsou na pořádnej sponzoring ještě mladý a dotace od státu se jim setsakramentsky hoděj. Ale stalo se, karty sou rozdaný, a tak nejspíš na dalších a dalších olympiádách budem opět mezi českými snowboardery vídat jenom jednotlivce, který se pod pět kruhů dostali vlastní dřinou bez pomoci státu, a budem si řikat, že kdyby možná měli lepší příležitost k tréninku v dětství, nemuseli by vymetat zadní pozice. To ovšem funkcionářům naštvanym z neúspěchu lyžařů vadit vůbec nebude a nad sponzorskou plzničkou si zanadávaj, jaký sou ty snouborďáci strašný feťáci...

Sáčky pro případ nevolnosti najdete zastrčeny

v kapsičce sedadla před vámi!

Hmm, tak dneska to nebylo vůbec vtipný, věrným čtenářům se předem omlouvám. Ale snad jste si mezi těma špečíma řádkama něco našli... Mirek Špek

20

maxim habanec na poklidném místě u vody v hong kongu lepí bs flip

Dá se říct, že do poslední chvíle nikdo ani nevěděl, jestli na tuhle tour do Asie vůbec pojedeme. V Crème se vyměnili manažeři, a to většinou znamená několikaměsíční útlum všech akcí, než si novej člověk zvykne na team a svoje místo. Máme to štěstí, že náš novej team manažer Ben Herbert je ostřílenej pro snowboardista a ví, jak dát věci dohromady tak, aby fungovaly...

CCO RHD È I Y MN S EAS E Y P A R T

O N E

text: Tomáš Vintr, foto: Landon Stirling, Cedric

Jako obvykle jsem si balil až na úplně poslední chvíli a nic jsem nestíhal. Naházel jsem tedy do cestovní tašky trika a ostatní oblečení, pár skejtů a potřebnej hardware, sbalil počítač, kameru, foťák a x dalších věcí a vyrazil jsem na letiště. Opět mě autem vezla moje holka, za což jí patří mé veliké Díky. Za tu dobu, co jsme spolu, mě tam musela vézt už alespoň 1000krát. Cestou jsme v Dejvicích naložili Maxe s jeho přítelkyní, nacpali do našeho maličkýho auta všechny ty obrovský tašky a baťohy, a jeli dál. Teď něco, co mě už ani trochu nepřekvapuje – při check-inu nám řekli, že máme dost velkou nadváhu zavazadel a Max by musel platit big $$$. Naštěstí mám díky častýmu cestování povolenou nadváhu zavazadel o 10 kg, takže jsme se do toho vešli a konečně jsme mohli vyrazit na tuhle 21denní cestu.

Vzhledem k tomu, že Max nikdy předtím neopustil Evropu, chystali jsme se to na palubě náležitě zapít.

První část cesty na letiště do Mnichova jsme však absolvovali střízliví, protože nás tam čekala asi dvouapůlhodinová přestávka, a hlavně jsme měli sraz s team manažerem Benem, jedním z fotografů Landonem a dvěma dalšíma klukama z teamu, s Patrikem a Alexem. Po jejich odbavení začaly lítat na stůl piva... A začalo bejt veselo. Během hodiny jsme museli každej vypít tak čtyři a pomalu jsme vyráželi na cestu Mnichov – Dubaj. To, co se dělo na palubě, mi připomínalo mejdany na Štvanici. Ben si to okamžitě namířil do „backstage“ mezi letušky, zatáhli záclonky a piva, vína a panáky začaly lítat jak na party. Během toho sedmihodinovýho letu jsme toho museli vypít tolik, že na to nechci ani vzpomínat. Jedno vím ale jistě, v Dubaji jsme měli co dělat, abysme vylezli z letadla a další čtyřhodinový čekání na navazující let pro nás bylo extrémní utrpení. V Dubaji bylo sedm hodin ráno a potkali jsme se tu se zbytkem party. Z Londýna přijeli Rodney Clarke a Dan McDermott, z Paříže Bertrand Soubrier, dva Cedricové – jeden kameraman, druhej fotograf. Já s Maxem jsme si ustlali na zemi v restauraci a na dvě hoďky jsme si tam zdřímli, aby se nám udělalo alespoň trošku líp... Po pár hodinách jsme už byli ve frontě na odbavení a vydali se na poslední část cesty směr Hongkong.

WELCOME TO HONGKONG Ben se do team managingu pustil na 100 % a hned po příletu začal zařizovat soukromej transport pro celej team do hotelu. Sehnal pro nás celej autobus, abysme měli kam nacpat to enormní množství baťohů. Představte si partu 12 skaterů, který jedou na třítýdenní tour...

Cestou jsme se zastavili na půlnoční večeři a pak už hurá do hotelu. Příjemný překvapení přišlo hned při příjezdu na hotelový parkoviště. Před náma totiž stál asi padesátipatrovej skleněnej mrakodrap, kterej se stal našim 5hvězdičkovým hotelem. Vyfasovali jsme s Maxem pokoj ve 35. patře a okamžitě šli spát. Ráno po probuzení šel Max k oknu a po roztažení závěsů zůstal stát jak zmraženej. Pohled na město pod náma z takový vejšky

[nahoře] maxim habanec /r/ hardflip v hongkongu (foto: landon stirling) [vedle] japonci v hongkongu [vpravo] v macau na pomníku s buddhou posílá tomáš vintr fs kickflip do wallridu na kolmý zdi (foto: landon stirling)

23

nikdy předtím neviděl, a tak začal fotit jak japonský turisti v Praze. Vydali jsme se na průzkum hotelu a zjistili, že máme volně k dispozici následující – posilovnu, bazén a nejlepší saunu. Uff, život je těžkej...

Na jedenáctou jsme si dali sraz v kavárně přes ulici, kam přišli i naši lokální průvodci. Jedním z nich byl Thai-Chai, lokální sponzorovanej skater, kterej s náma potom trávil každej den a vozil nás po nejlepších skate spotech.

FIRST DAYS První část našeho cestování po Hongkongu trvala asi 8 dní. Vzhledem k tomu, že už jsem několikrát v Číně a Hongkongu byl, mě místní kultura nepřekvapuje.

Opakem byl ale Max, Alex, Patrik a Dan, který byli všichni mimo Evropu poprvé v životě. Tenhle kulturní šok pro ně byl ze začátku docela zásadní. Hongkong vlastně není ani tak špatnej. Díky západnímu vlivu je tady všechno vcelku upravený, luxusní, v restauracích mají anglický menu a podobně. I tak to pro kluky bylo něco úplně novýho a hlavní problém měli s místní stravou. V tuhle chvíli jsem si v duchu říkal „Hoši, počkejte do Číny. Pokud nechcete jíst to, co vám servírujou tady, tak v Číně umřete hlady a vyzvracíte všechno, co ve vás je.“ Nevím, co se vám vybaví pod pojmem Hongkong, ale popíšu vám svůj pohled na tohle město. Deset milionů lidí bydlí na břehu moře v neuvěřitelně vysokejch mrakodrapech. Všude se prohání luxusní auta, nikdo tu nezná pomalou chůzi, protože pořád někam pospíchá, a na každým rohu najdete výbornej skate spot, kterej je ale hlídanej partou security boys, co vás jezdit nenechají, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Hongkong je prostě moc luxusní město na to, aby v něm nechali jezdit ty „chuligány“, který jim ničí jejich nádherný, mramorový okolí...

Ale ať je tu sekuriťáků kolik chce, vždycky jsme si našli cestu, jak vytipovanej spot zkusit. Někdy jsme se rozdělili na dvě party, abysme odlákali pozornost, někdy jsme zkusili uplatit hlídače... S uplácením to v HKG, narozdíl třeba od Číny, moc nejde, i když jsme našli pár hlídačů, který si říct nechali.

SKATEBOARDING ALL DAY, EVERY DAY Jak jsem se už zmínil, každej den jsme vstávali brzo, abysme si co nejvíc zaskejtovali a pořídili co nejvíc fotek a záběrů do připravovanýho videa. Po pár dnech to ale došlo do stádia, kdy byli všichni tak unavený, že se nám ani nechtělo z postele a ranní skateboarding bysme vyměnili za flákání se na pokoji a chill v sauně. Na druhou stranu jsme ale chtěli jezdit, abysme pořádně využili toho mramorovýho ráje, ve kterým jsme byli.

Většina z vás bude Hongkong znát ze skejtovejch videí, protože místní spoty jsou známý po celým světě. Ať vás baví skejtovat na čemkoli, v HKG si to prostě najdete.

Banky, raily, schody, gapy, zídky, manualy, skateparky, bazény, přírodní rádiusy... Je tam prostě všechno – a co

tomáš vintr /r/ backside tailslide na handrailu v kowloon bay v hk (foto: landon stirling) hongkong city life aneb buď rád za českej panelák, nabídka úplatku posunkovou řečí sekuriťákovi v hongkongu

24

26

víc, je toho tolik, že byste to ani za půl roku neobjeli.

Každej den byste nacházeli nový spoty a jen dokola opakovali „tohle jsem viděl v Zero videu, tohle bylo v tom novým TWS nebo Digital.“

DESTINATION MACAU Během našeho pobytu v Hongkongu jsme si na pár dní „odskočili“ do Macaa, kterýmu se po právu říká čínský Las Vegas. Nevím, jestli je slovo odskočili správným výrazem, protože do Macaa se dá dostat dvěma způsoby – helikoptérou pro ty extrémně bohatý, nebo loďma po moři pro ty ostatní, ke kterejm jsme se samozřejmě přiřadili i my. Cesta z čínský pevniny trvá na ostrov Macau kolem dvou hodin, takže jsme si pustili pár skejtovejch videí a už jsme se blížili k přístavu. Už při příjezdu vidíte z dálky ty obrovský mrakodrapy a blikající reklamy. Hned po vylodění jsme si vzali taxíky a nechali se odvézt na hotel. Cestou jsme

míjeli hotely jako Wynn, MGM Grand, Venetian a tisíce dalších. Tohle místo vám vážně přijde jako Las Vegas.

My měli hotel asi deset minut chůze od hlavní třídy, ale zato jsme bydleli v 5* Hotelu Grand Royal Macau s výhledem na celej ostrov. Sice jsme už byli s Maxem zvyklí na luxus z Hongkongu, tohle byl ale úplně novej level. Okamžitě jsme hodili linky s odkazem na hotel na facebook, abysme nasrali kámoše doma a šli jsme do casina zkusit štěstí v gamblu. Nejdřív dělali Číňani problémy s Maxem, kterýmu bylo sedmnáct, po chvíli ale pochopili, že turista jde utrácet prachy a nechali nás jít dovnitř. To ještě nevěděli, že já i Max ten večer v casinu prachy vyberem. Max na to šel „hezky česky“ a zkusil zlehka ujetou hru na štěstí. Vsadíš na kartu a doufáš, že bude vyšší než ta, na kterou vsadí dealer... Na tuhle hru vážně nemusíte mít žádný karetní znalosti. Nicméně Max ukázal, že má štěstí a dealerku během chvíle obral o 400 dolarů. Pak přišla řada na mě a Rodneyho. Rodney

mě vyhecoval na buy-in k black jack stolu, tak jsme to zkusili. Po chvíli byl Rodney na stavu plus 400 dolarů, což se záhy obrátilo na mínus 500 dolarů a začínal bejt zoufalej, takže vsázel čím dál tím víc. Já vedle něj seděl a sázky jsem si promejšlel trošku důkladněji, takže jsem postupně z naší slečny dealerky tahal jeden dolar za druhým. Ve chvíli, kdy už to Rodney vzdával, jsem byl na stavu kolem plus 600 dolarů, a tak šel vyměnit žetony na cash a bylo hotovo.

SKATEBOARDING IN MACAU Říkali jsme si, že v Macau to bude s ježděním složitý, kvůli velký koncentraci luxusních hotelů a turistů, který nás nenechají jezdit. Když za náma ale přijel náš lokální průvodce, ukázala se situace úplně jinak. Sedli jsme do auta a vyrazili na spoty na okraji města. Oba dva spoty, který jsme v Macau zkusili, byly nějaký pomníky. První z nich bylo náměstí s obrovskejma banko-rádiusama po

[nahoře] creme team se chystá voháknout u vuittona v hk, v noci září hk všema barvama [vpravo] maxim habanec musel kvůli sekuriťákům vrátit bs bigspin z double setu do deseti pokusů, [dole] dan mcdermott /r/ water gap kickflip v hongkongském přístavišti

28

všech stranách, ze kterejch se mohlo skákat do boků.

Na tomhle spotě jsme strávili celý dopoledne a každej něco cvaknul. Potom jsme opět skočili do auta a vyrazili do kopců nad město k nádhernýmu čínskýmu klášteru s výhledem na celej ostrov a přístav. Tohle místo bylo jak ze snu. Těžko se popisujou pocity, který máte, když tam stojíte. Nicméně spot bylo opět mramorový náměstí s obrovskou sochou sedícího buddhy uprostřed a s pyramidovejma rohama, který se měnily ve wallridy po všech 4 stranách. Těžko někde najdete lepší přírodní roh, kterej je tak výbornej. Právě tady jsme strávili celej zbytek dne skejtováním, kecáním a užíváním si toho nejlepšího výhledu.

tahle fotka v hk byla docela těžká, spot hlídali sekuriťáci. naštěstí to team manažer ben nějak zařídil a tomáš vintr dal kickflip přes chodník a zábradlí skateboard je očividně nejrychlejší dopravní prostředek

SUMMARY OF PART I Všichni byli spokojený s počasím – na konci listopadu je v Čechách a Evropě zima jak na Sibiři a se skateboardingem to většinou není nic moc. Díky Crème jsme ale mohli jezdit každej den, na nejlepších spotech, a hlavně v super počasí. Jasná obloha, lehoučkej vítr a 25 stupňů je přesně to, co jsme potřebovali. Občas jsme měli problém se v partě dohodnout, co a kde budeme skejtovat, protože 7 lidí, který se snaží něco nafotit a natočit, je na jedný tour moc. Takže sem tam docházelo k tomu, že se na někoho nedostalo a dotyčnej samozřejmě nebyl až tak nadšenej jako zbytek teamu...

Naštěstí jsme měli 2 fotografy a 2 videokamery, takže jsme mohli fotit víc než na klasickejch tour. Dny v Hongkongu ubíhaly závodním tempem a pomalu se blížil náš odjezd do Číny. Poslední večer před odjezdem do Shenzhenu jsme se s Maxem vydali na turistickou tour po celým centru HKG s foťákama a bez skejtů pod nohama. V metru jsme si vzali turistický průvodce a šli obhlídnout, co tohle město nabízí. Oba jsme fotili jak šílený, takže máme teď doma alespoň na co vzpomínat... Pokračování příště!

text: Tomsh, foto: Panker

pepé samek /r/ bs wallride

Praha sice nabízí spoustu možností pro Rip Curl Search, ale zima je ve stověžaté většinou deštivá nebo na sněhovou nadílku značně chudá. Letos však sněhem naložený mraky vyklopily svůj náklad i nad hlavním městem, a tak bylo dostatek matroše na stavění. Po dlouhém vybírání se nakonec pražská zastávka Rip Curl Searche odehrála zcela náhodně za zdmi obory letohrádku Hvězda na Bílé hoře.

31

ondra zvonda zvoníček /r/ rock to fakie na zdi

zvonda si ladí kicker zeď se musela „nahodit“ prkno do ruky a hezky si vyříznout rádius! martin holub v akci

Prostředí obory Hvězda, která skrývá i stejnojmenný letohrádek ve tvaru šesticípé hvězdy, se do Šéfova hledáčku dostalo náhodně. Do obory zřízené v první polovině 16. století totiž v letních měsících čas od času vyrazí provětrat svůj bajk. Jako vhodnej objekt na ježdění se mu ale nevybavila dvoupatrová stavba s unikátním půdorysem, ale obvodový zdivo chránící celou oboru. Zeď je postavena z opuky, což je stavební matroš hojně využívanej ve středověku, kterej disponuje značně bílou barvou. Odtud taky pochází název místa Bílá hora. Dost ale historické exkurze a pojďme se věnovat snowboardingu na zdi, pamatující

velkou námahu na přehazování sněhu, takže se nápad všem líbil, stačilo jen nakydat pár lopat na dopad a bylo hotovo. Úkolu se zhostil Pepé, kterej se na zídku vyškrábal pomocí lešení, normálně sloužícího k podpoře restaurátorů. Původní Pepého záměr byl sjet zídku až dolů, což byla docela štreka, a na konci ji dropnout.

Jenže záhy poznal, že se vrchní krytina zdi svažuje směrem dovnitř a po několikametrovým souboji se pod ním urvala čepice sněhu a Pepé nabral směr dolů. Chvíli na zídce visel jako opice, a když se opět dotkl nohama pevné země, bylo mu jasný, že dropovat bude muset o dost dřív, než chtěl. Nakonec po zídce ujel pět šest

vo lopaty se jeden musel prát

výprask, který dostali čeští páni v bitvě na Bílé hoře za třicetileté války. Šéf, z pozice mocipána Rip Curl Searche a drába celé stavby, už delší dobu prosazuje jednoduchej systém – sám si postav, sám si jezdi. Stavbu a ježdění rozfázoval do dvou dní. Po obhlídce totiž vytipoval dvě vhodný místa, tím prvním byla samotná zeď a tím druhým bouda opodál, která za příhodnýho počasí slouží dělníkům opravujícím zeď. První den se do zdolávání zdi pustili Pepé Samek, kterej do obory na kole taky občas zavítá, Ondra Zvoníček a Martin Holub.

První, co partu vůbec napadlo, bylo sjet svažující se zeď s následným dropem. Nevyžadovalo to žádnou

metrů, než se pustil do naházenýho dopadu.

Druhej spot byl rádius postavenej na zeď a od začátku se počítalo s tím, že to bude Zvondův rajón. Stavba rádiusu probíhala na několik fází, kdy se vždycky část naházela, uplácala a nad to naházela další, aby se to nesypalo. Problém byl s lopatama, protože jediný dvě provozu schopný měl Pepé, ale ani třetí v partě nezahálel a na pokyny Šéfa používal místo lopaty prkno.

Nakonec ze stavby vzešel příjemňák, ze kterýho se dalo pěkně odrážet do liptriků. Problém byl zase jen v krytině zdi, která kvůli svýmu sklonu zvyšovala level náročnosti spotu. Rozjezd na rádius byl dobrej, protože ho jistil kopec, kterej se svažoval přímo proti zdi. Sněhu na

33

něm bylo tolik, že se dal vyzvat i freeriding. Po několika odskocích ze zdi mimo rádius a rock to fakie od všech přítomných, vyslal Zvonda několik svejch triků a na závěr si nechal blunt do fakie.

A když už byla k mání taková pěkná zeď, byl by to hřích nevyzvat ji wallridem. Ten přišel na řadu jako poslední z celýho dne. Když stál Pepé na zdi před dropem, objevil vhodný místo na wallridování. Na druhé straně byla lampa a u ní se začal stavět nájezd. Házelo se samozřejmě zase prknama a jednou lopatou, protože ta druhá nepojmula tolik sněhu, aby se s ní dalo pracovat efektivně. Zeď bylo ještě potřeba omítnout sněhem, aby pořádně jela a mohlo se začít. Na dopad taky přistála nějaká ta lopata, ale nemuselo se to přehánět, protože po zdi se dalo jet až dolů. První pokus vyzval Pepé a po úspěchu se chopil kamery a dal prostor ostatním. Předvedl se Martin Holub, kterej si wallride pro Pankerovo oko za foťákem odjel hned několikrát.

Večer už férově vytuneloval denní světlo a nastal čas to zabalit.

Druhej den se do obory Hvězda vrátil Rip Curl Search znovu. Hlavní postavou byl tentokrát Milliel Navrátil, kterej vyzval na souboj plechovou boudu. Ta slouží zedníkům opravujícím zeď kolem obory, a jak bylo vidět, zima je zastihla hodně nečekaně. Důkazem byly pracovní boty aka komisňáky zanechaný k vyvětrání na pospas sněhu a mrazu nedaleko boudy. Milliel překvapil svým rozhodnutím, že boudu prostě ojibuje, což na první pohled navypadalo vůbec reálně a chtělo to hodně velkou fantazii, aby si to člověk aspoň představil. Jenže Milliel si šel za svým a začal se stavět odrazovej skok.

Jako základ posloužily palety, na který se nakydala dostatečná hromada sněhu, kterou si pak Milli poladil ke své spokojenosti. Odraz sahal tak do půlky boudy a popravdě nikdo pořád ještě nevěřil, že by se na hraně zednickýho příbytku mohlo něco odehrát. Až na Milliela, kterej se prostě rozjel a sázel. Dokonce přemejšlel i o tom, že by do železnýho oka na rohu boudy narval ještě lešenářskou trubku, aby mohl frontside lipslide dělat ještě delší. Jenže po hrozné držce, kdy trefil hranu špičkou prkna, což ho vypružilo na ksicht a na zemi si dal klasickýho placáka, si nějaký prodlužování rychle rozmyslel. Nakonec lipo úspěšně odjel do připravenýho rádiusku a mohl si dát oraz. Tenhle spot byl rozhodně jeden z nejšílenějších, jaký jsme mohli za dobu fungování Rip Curl Searche vůbec vidět!

millimu nikdo na začátku stavění nevěřil... milli navrátil /g/ fs lipslide na boudě

35

Marek Zápražný jako jeden z mála přesáhnul svým skateboardingem hranice české a slovenské scény. Jeho cesta do popředí té evropské nabrala rychlost, když jej pod křídla přibrala společnost Nike SB. Marek pochází z Malacek, loni úspěšně odmaturoval a ve svejch dvaceti letech se věnuje skateboardingu na plnej úvazek. Ty správný podmínky mu vytvářejí firmy Nike SB, Nomad skateboards, LRG, Suriva a Streetmarket.cz.

Na začátku února sis dal v Talinu na Simpel Session kotník a byl jsi měsíc mimo. Pak jsi to jel rozjezdit do Malagy, co to je za trip?

Je to trip českýho Nike SB teamu, celej ho zorganizoval team manažer Martin Karas (Marek byl v době rozhovoru právě v Malaze – pozn. red.). Kluci do Španělska jeli už v půlce února, ale já jsem měl ten úraz , takže jsem přijel až na druhou půlku začátkem března. Malaga je super město, avšak počasí zatím není ideální. Byli jsme už na nějakých nových spotech a na další se chystáme, nejdřív je ovšem potřeba, aby se všichni po zimě a po zraněních rozjezdili. Celkově je to tu pecka, skate allday, everyday. Všechno budete moct vidět na videu a v reportu.

Kam dál se chystáš v roce 2010?

Určitě budou zase závody jako AmsterDamn Am, WCS v Evropě, kam samozřejmě pojedu. Chystám se taky aspoň na měsíc do Barcelony, protože mám nafotit interview pro jeden evropskej časopis. Dál budou menší závody, nějaký tour a chtěl bych dát Ameriku.

Ještě uvidím, sezona se teprve rozjíždí, tak vím jen tak přibližně, co mě čeká.

Co tě nejvíc baví na Barceloně?

Nemůžu říct nic jinýho, než že úplně všechno. Celej ten citylife a město... kdo tam byl, tak ví, o čem mluvím, a kdo ne, tak ať se tam určitě jede podívat. Z mýho pohledu má v tomhle Barceloně nejblíž Praha, když bych to měl zkusit třeba k něčemu přirovnat. Když v Barce zrovna nejezdím, tak většinou chilluju s kámošema nebo jsem tak rozsekanej ze skejtu, že nemůžu vůbec nic. Prohibice, jaká tam momentálně panuje, je sice na hovno, ale pořád je to v přijatelnejch mezích a člověka to nějak extrémně neomezuje. Nový spoty se tam stavějí pořád, takže o budoucnost skejtování v Barceloně bych se nebál. Opačnej problém jsou čórky, který jsou nepříjemný. Mě tam naštěstí nikdy neokradli, ale plno mejch kámošů s tím zkušenost má. Důležitý je, nic si s sebou na skejtování nebrat. Stačí jen prachy na jeden den, protože místní chmatáci jsou schopni někoho okrást i kvůli deseti éčkům.

Zmínil jsi, že se staví nový spoty. Po přestavbě je i Macba, jak se ti líbí?

Z macatejch čtverek se staly trojky a přibyly i další schody se zídkou. Na videu to vypadá fakt dobře, tak uvidíme, jak se tam bude jezdit. Ale určitě se tam začne víc vraždit, protože ty trojky už nejsou tak velký, a bude padat víc technickejch triků.

na šikmou plochu se člověk může dostat různejma způsobama. marek zvolil tenhle, je o 100 % lepší než ty ostatní. velký kickflip do banku, bratislava (foto: kubo križo)

Zmiňoval jsi, že by jsi rád vyrazil do Států. Už jsi tam ale na chvíli loni byl, když jsi jel nejprestižnější závod Ams na světě – Tampa AM, jaký to v tobě zanechalo dojmy?

Byla to pecka! Určitě nejlíp organizovanej závod, na kterým jsem kdy byl, a jednoznačně akce s nejvyšší úrovní předváděnýho ježdění. V Tampě byl celej americkej Nike SB team a bylo o nás super postaráno.

Každej den jsem jezdil, ale bylo to hodně náročný.

Skejtovej level, jakej ve Státech je, se nedá porovnat ani s Evropou. Mají nesrovnatelný podmínky, díky poloze mají možnost skejtovat non stop a mají ještě velkej trh, takže firmy mají prachy na cestování. V podstatě jim nic nechybí.

37

spot jak v new yorku, hrubej povrch, nájezd do ostrý zatáčky a odraz na banku z vroubkovaného plechu – that’s whats up when you wanna go rough – clean nollie bs kickflip, praha, žižkov (foto: martin karas)

Samotnej závod Tampa AM ti sednul jak?

Vyhrál jsem golden ticket na AmsterDamn AM a mohl jsem díky tomu vyrazit společně s Timem Zomem, Adrianem Boulardem a Younessem Amranim do Tampy.

Protože všichni jezdíme za Nike SB, tak si to vzali pod taktovku a zorganizovali evropskou výpravu. Na místě jsme se spojili se zbytkem Nike SB a bylo to super.

Jediný, co bylo na hovno, byl systém závodu, protože kvalifikace se jela ve dvou dnech po sobě. Po příletu do Tampy a třech hodinách spánku, jsme po příchodu do parku zjistili, že musíme hned ten den všichni jet kvalifikaci. To bylo jediný mínus celýho závodu. Ale tak co už, snad se tam tenhle rok zase dostanu a bude to lepší.

Dostal jsi se během pobytu na Floridě i mimo skatepark?

Měl jsem to v plánu, ale bohužel to nevyšlo, protože skoro celej víkend propršel a pěkně se udělalo, až když jsme odlétali. Proto bych chtěl letos udělat nějakej comeback, hehe. Nechci si nic slibovat, ale na podzim nebo v zimě bych chtěl vyrazit do Kalifornie nebo na Floridu.

A na jak dlouhou dobu to vidíš? Třeba půl roku nebo „jen“ měsíc?

No půl roku zase ne, hehe, ale v Americe funguje spousta pravidel, na který si člověk musí zvyknout, a proto bych chtěl pro začátek vyrazit tak na dva tři měsíce. Mám obavu z toho, že by mě to tam začlo za chvíli srát. Ale potom bych se chtěl určitě vracet, poznávat lidi a celou tu kulturu. Funguje to tam jinak, než je člověk zvyklej v Evropě. Jak jsem měl možnost to vidět těch pár dnů na Tampa Am, tak americká kultura je v pohodě, lidi byli strašně příjemní, každej se chce hned s tebou bavit a nemá žádnej problém. Nikdo nic neřešil, jenom skejtoval.

38

Od roku 2005, kdy jsi vyhrál MČR, objíždíš závody čím dál tím míň. Jak se to dá vůbec skloubit s povinnostma, který máš u sponzorů?

Na závody mám daleko míň času, hodně cestuju s Nike, a když se vrátím zpět domů, tak si radši odpočinu, protože vím, že za týden nebo dva opět někam pojedu.

Jednoduše řečeno, nevyplatí se mi ničit se, kvůli dvoum tisícům na závodech, když si můžu počkat a pak si

skvěle zajezdit. Letos bych ale chtěl jezdit závody víc tady, protože loni jsem byl jen v Košicích a na MČR. Ale slíbit to nemůžu, protože ještě nemám přesnej plán na příští rok.

Ale když se podíváš před závodama do diskuzí, tak si tě lidi žádaj, hehe.

To nevím, čím to může být, asi dělám dobrou show, hehe. Jenže pro mě je lepší si počkat na závod venku.

Jednak kvůli sponzorům, protože jsou víc vidět, a taky kvůli možnosti výdělku lepších peněz. I když bych rád jezdil i závody doma, tak zase nemůžu přetěžovat svoje tělo a jezdit všechno. Nedá se to ani stihnout.

Myslíš, že by české i slovenské skejtové scéně pomohl menší počet pohárovejch závodů s větším prizemoney a lepším systémem závodu? Řekl bych, že čím víc závodů se pojede, tím lepší to bude, i když nemusí to platit vždycky, protože každej pohárovej závod by měl být dostatečně finančně ohodnocenej, aby byli lidi motivovaní. Změnil bych určitě systém závodů, protože skoro všude už se jezdí jamy, což je daleko lepší než jednotlivý jízdy. Člověk má aspoň víc času udělat větší počet triků.

Můžeš se z odstupu podívat na slovenskou scénu, jak ji vidíš? Je tam nějakej výraznej talent?

Slovensko začíná být právě teď v progresu, je tam pár typů z Blavy a z Košic mezi patnácti a osmnácti lety, co docela vraždí, takže se nechme překvapit, jestli jim to vydrží a u skejtu zůstanou. A taky uvidíme, co předvede další generace, což jsou malí kluci, kteří na skejtu teprve začínaj. Co se týče parků, tak jasně vedou Košice, kde je dobrá plaza, a v Bratislavě by se měl stavět krytej skatepark. Čas ukáže, jak to dopadne, protože prej došly prachy. Každopádně už je novej povrch a jsou udělaný i trámy na střechu. Na severu Slovenska se mají stavět další plazy, tak uvidíme, ale zažíváme teď velkej skejtovej boom. Je to stejný jak před několika lety v Česku.

Zmiňoval jsi, že když už jsi doma, tak odpočíváš, co si pod tím mám představit?

Mám holku, takže se snažím věnovat jí, a jinak chodím posedět s kámošema, co nejsou ze skejtu, nebo občas zadrtit poker. Většinou nic vážnýho nedělám, hraju PS3

biggie je už sice po smrti, ale jeho muzika jede dál. stejně tak tenhle markův nollie bigspin to noseslide v itálii (foto: dom marley)

[sekvence] lidské oko stihne zaznamenat asi 15 snímků za sekundu. zkuste se dobře podívat na tenhle backside double kickflip a řekněte, jestli to vaše oči stíhají? (foto: dom marley) [dole] co je definice perfektního chycení triku? možná tenhle varial heelflip v rudné u prahy, kde většina lidí vyjede jen do půlky banku. let the sunshine in!!! (foto: martin karas)

a mám pohodičku. Nechce se mi moc hýbat, protože skejtuju bez přestávky dva roky v kuse, takže každou volnou chvíli věnuju relaxu. Občas chodím plavat, protože je to dobrý na rychlejší regeneraci různejch zranění a já si nemůžu dovolit být mimo třeba tři měsíce. Měsíc maximálně a pak musím být schopnej zase fungovat, protože když něco prošvihnu, tak to vůči sponzorům není moc dobrý.

všechno roztaje a rozmrzne, tak jedu hned znova. Je tam úplně všechno, kombinuje se tam skatepark, street a svoje si tam najdou i lidi, co jezděj wallridy. V Berouně mají hodně všestrannej parčík. Stavět skateparky v podobným stylu se určitě vyplatí a jsou zajímavější pro větší okruh skejtrů, protože si tam zajezdí všichni.

Rozvíjí to u lidí všestrannost, což je jenom dobře, protože to zvedá úroveň skateboardingu.

Ale vážný zranění se ti naštěstí vyhejbaj...

To sice jo, ale za chvíli budu muset jezdit asi jenom na switch, protože pravej kotník mám už hodně v prdeli.

Jenže člověk nesmí polevit a musí se pořád zlepšovat a jít dopředu, protože pokud se zasekne, tak mu zbytek skejtovýho světa utíká, ten level jde strašně rychle nahoru. Škoda, že my tady nemůžeme jezdit everyday...

Svůj poslední profil ve videu jsi měl na Black Rabbit 3 a v plánu je teď Nomad video, jak to s ním vypadá?

Sice se plánuje, ale nevím, jak to s ním bude. Měli jsme jet na tour a taky nic, takže to celkově vypadá docela divně, tak uvidíme. Jinak plánuju profil do Kingpinu a chtěl bych natočit nějakej dobrej profil, pravděpodobně pro Nike na web.

Tak ty ale stejně nejsi přes zimu moc doma, ne?

No jasně, ale někdy bych se tady taky rád projel, hehe. Teď naštěstí postavili menší halu ve Vídni, takže z Bratislavy jsem jezdil tam. Je to tam v pohodě, akorát tam chodí spousta lidí.

Cestuješ opravdu hodně, který místa v tobě zanechaly největší dojmy?

Odhadnul bych, že určitě víc jak polovinu roku strávím mimo domov. Hodně mě během cestování zaujala Moskva. Neměl jsem sice šanci se tam projet na streetu, ale spoty, co jsem viděl, vypadaly hodně dobře. Nike SB manažer z Ruska je úplně v pohodě, tak bych se tam taky rád podíval a zaskejtoval, ale vůbec nevím, jak to vměstnat do časovýho plánu. Potom mě určitě oslovily Athény, který jsou jak druhá Barcelona, a i myšlení lidí je hodně podobný.

Nedávno jsi se objevil v momentálně hodně rozjeté rubrice deset triků na Kingpinu, kde byl chvíli před tebou i Chris Haslam, jak jsi se k tomu dostal?

Bylo to přes Martina Karase, který zná lidi z Kingpinu a dohodnul mi to. Tak jsme se ještě před sněhovou nadílkou vydali s Kubou Ostenem a Martinem do Berouna a myslím, že na jeden den ježdění v takové zimě to bylo docela v pohodě.

Berounskej skatepark je v Česku jedinečnou záležitostí, jak se ti v něm jezdilo?

Je to skvělej park, byl jsem tam sice jen jednou, ale jak

Jaká byla vlastně tvoje cesta k evropskýmu sponzoringu?

Hned první rok v Nike jsem měl už jako zkušební v evropským teamu. Jezdil jsem s nima různě po závodech, což bylo super a druhej rok už jsem začal fotit profil do knížky Fluff a stal se oficiálně členem teamu.

41

[nahoře] nejdřív se pořádně rozjeď, pak naskoč na lavičku do kopce, posaď tam backside tailslide, a když budeš na konci, zkus z něj udělat tenhle bs kickflip jako marek v bratislavě (foto: kubo križo) [vlevo] na stalinu má spousta lidí problém na tuhle lavičku vůbec vyskočit na normál, natož na switch. marek má asi nohy z klokana nebo co? switch heel switch bs tailslide with a mighty kangaroo pop (foto: kubo križo)

Jak moc dobře si už poznal lidi v Nike SB teamu, je tam někdo, kdo ti vyloženě sednul?

Znám se s nima už dobře, protože jsme společně jezdili na různý tour celej minulej rok. Všichni z teamu jsou většinou v pohodě, ale líp se znám s Luy pa Sinem, Adrienem Bulardem, Younnesem Amranim, Maximom Geronzim a poslední dobou dost s Timem „DOG“ Zomem.

Nike je velká korporace, jak to jako jezdec pociťuješ?

Je to jiný než u malých firem, jsou tam celkem drsný pravidla, který jsem musel jako všichni ostatní přijmout, a vůbec už to není o srandě. Pokud člověk chce skejt brát jako svoji práci, tak se musí naučit chovat i podle firemních pravidel. Je potřeba dělat svoji práci, fotit fotky, natáčet videa, pomáhat lidem okolo, a není to rozhodně jako jezdit za jakoukoliv jinou skejtovou firmu. Ten přístup lidí a organizace vypadá v Nike úplně jinak, a pokud jsou spokojení s tvojí prací, tak pro tebe neexistují problémy.

Nike SB má celkem hojnej počet jezdců po celé Evropě, jak ten systém funguje?

Tak těch lidí, co patří do týmu, je asi 140 a z nich je vybraná užší skupina lidí, do který patřím i já, a ti jezdí vždycky někam na tour. K nim se většinou připojí i lokálové z toho státu, kam se jede, a ti znají nejlíp všechny spoty a vytvářej dobrý zázemí, což je obrovská výhoda. Všichni se mezi sebou znají, což je další výhoda.

Takhle to máš teď, ale jak vypadaly tvoje začátky?

Tak ty byly krutý. Nejdřív jsem začal jezdit na in-linech, to bylo v malé vesnici u Malacek a vydrželo mi to asi půl roku, pak jsem si koupil první rybu a začal jsem pěkně od základů pilovat skateboarding na streetu. Když jsem se přestěhoval do Malacek, což už je přece jen větší město, tak jsem mohl konečně skejtovat na spotech... než je teda zbourali. Poznal jsem taky Maťo Pavlačiče, se kterým jsem začal jezdit do skateparku v Bratislavě. Tam proběhly dva roky tvrdýho tréninku, a pak jsme začali objíždět všechny soutěže.

A Žer Hovno Crew se potom dala dohromady jak? Žer Hovno Crew vznikla asi před pěti roky, už si to nikdo přesně nepamatuje, hehe, protože to bylo na kalbě, kde jsme se já a Maťo Pavlačič líp poznali s Peťo Molcem a Ondro Leskovianskym. Uvidíme, jak to bude dál, chtěli bysme natočit další video, ale každý z nás je někde jinde. Peťo je prakticky stále ve Státech, Maťo a Ondro jsou v Praze a já jsem taky hodně rozlítanej, a když už jsem doma, tak jsem na Slovensku. Nebude to už tak jednoduchý jako předtím.

Jak berou tvoji rodiče to, že si vyděláváš skejtováním?

Podporují to hodně, a když mi někde chyběj prachy, tak máma mi je dá. Podporovali mě od začátku, kupovali mi oblečení a skejty, než jsem je začal dostávat od sponzorů. Měli k tomu vždycky super přístup a jsem rád za to, že to berou takhle.

Rozhodl jsi se zkrášlit svoji kůži několika kérkama, co tě na tom baví?

Vždycky se mi to líbilo a chtěl jsem mít aspoň jednu, ale když si dáš jednu, tak u ní většinou nezůstaneš, však to sám znáš. Chtěl jsem mít skejtovej motiv, protože to dělám už dlouho a je to kus mýho života. Zatím mám dvě kérky, který mi dělal kámoš v Bratislavě. Strašně se mi to líbí, když je to dobrej motiv a ještě udělanej barevně.

Teď by jsem měl jít ještě na další, takže už budu mít pěknou sbírku. Je to hezký mít na sobě obrázky, který něco znamenaj.

Máš prostor vyslat někomu díky na závěr.

Chtěl bych poděkovat hlavně rodičům, přítelkyni Mii, bráchovi, Martinovi Karasovi, Vladovi ze Surivy, SM fellaz (Kuba Osten a Jirka Volmuth), jedné rap superstar Srapovi a všem kámošům z Bratislavy, Malacek a z Prahy. Díky patří i mým sponzorům Nike SB, Suriva, Streetmarket.cz, Nomad skateboards a LRG. 43

text a foto: David Blažek

Snowboarding neni o závodech, sbírání bodů či nenadálejch dopingovejch kontrolách. Je to o neustálý snaze zkoušet něco novýho, dělat věci netradičně a posunovat hranice.

Třeba postavit skoky uprostřed města a roztahovat se na ně navijákem, zrovna jako na Red Bull Upside Down v rakouském Linzi. Organizátoři pozvali evropskou špičku a mezi nima i Darka Bergmanna, kterýho doprovázel fotograf David Blažek. A ten kromě foťáku držel v ruce i tužku a blok na poznámky...

red bull

linz

marc swoboda /r/ bs 3 na step-upu

45

da

re

kb

er

gm

an

n

/r/

50

-5

0

fs

bo

ar

ds

lid

e

46

V pondělí večer zvoní telefon, volá Darek. A když volá Darek, většinou se něco děje. Klasicky jako vždy přijímám hovor s nervozitou, co se zase stalo...

Dozvídám se, že Darek zrovna čte email od svého team manažera Andiho Aurhammera z Nitro snowboards a že je na seznamu šestnácti pozvanejch riderů na akci Red Bull Upside Down v Linzi, která se koná už v pátek.

Otázka zní, jestli se nechci stát jeho osobním řidičem na víkend... Beru v úvahu všechny pro a proti a napadá mě spojit cestu do Rakous s menší reportážičkou. A Darek je nervózní...

Nebylo by normální domluvit odjezd z Prahy v jednu odpoledne a v jednu odpoledne taky odjet. My to máme

rádi se zpožděním alespoň 5 hodin. Jak jinak. Tentokrát ale kupodivu „kufruju“ já a v pozdním odpoledne opouštíme konečně hlavní město. Cesta do Linze je supr, sněží. Není vidět na 10 metrů. Sněží hodně a sněží pořád. Dálnice je bílá, a i přes utěšování sebe samého, že Rakušani jsou v údržbě sněhu pečlivější než my a že za hranicí to doženeme, asfalt vidím poprvé v tunelu někde napůl cesty a podruhé na hotelovém parkovišti.

Not bad. Darek je stále nervózní...

Místo konání závodu je perfektní. Je využita poměrně velká plocha komplexu „ARS Electronica Center“.

Jedním slovem nádhera. Shapeři dolaďují poslední detaily a trénink se posouvá na pátek ráno. S Dárou

dostáváme ubytování na hotelu padesát metrů od plochy areálu a mažeme na večeři. Výborný. Palec nahoru pro organizátory! Unaveni z cesty mizíme „po anglicku“ okolo půlnoci, i přes to, že do oběda se nic neděje. Darek je pořád nervózní. Možná spíš NERVÓZNÍ.

V poledne nás čeká exkluzivní exkurze ARS Electronica Center. Všech 16 riderů má možnost prohlédnout si tuhle továrnu na vědu. Většina tamních exponátů je interaktivní a průvodce dopodrobna vysvětluje, co a jak se používá. Podtrženo sečteno, velmi výživný zážitek.

Jako vrchol večera pro diváky má být bezdrátový přenos frekvence tepu srdce jednotlivých riderů na LED diodami prosvícenou budovu. Nechápu nic a běžíme na

wojtek gniazdo pawlusiak /g/ fs 50-50 fs 3 out

pohled na ars center svítící barvou srdeční frekvence ridera

exkurze v továrně budoucnosti

darek a steve grumser v kalbě

halucinace zdarma

organizátor rob slavil narozeniny

riders meeting.

Po dvouhodinovém tréninku se začíná prostor zaplňovat diváky. Těžko odhadnout, kolik by jich přišlo být v areálu víc místa. Počítadlo se zastavilo na pěti a půl tisících. Celý koncept byl vymyšlen jednoduše. Navijákem se rozjet na step-up rychlostí 70 km/hod, liptrick na rádiusu a jedno ze tří zábradlí jako cesta dolů. A ten naviják, to byla věc sama pro sebe. Od jeho obsluhy jsem se dozvěděl, že byl vyroben za účelem vodního lyžování či wakeboardingu s padákem, že délka lana je 2000 metrů a že je schopen dosáhnout rychlosti přes 100 kilometrů v hodině. Až z toho „časostroje“ šla hrůza.

Nechci vás trápit popisováním toho, co kdo kde a jak zabil a kdo se málem zabil. Najděte si na internetu videjko z akce a obrázek si uděláte sami. Bylo to prostě velmi kvalitní. Závod se jel systémem hodinové kvalifikace – jam, ze které postoupilo šest lidí do finále. Nakonec vyhrál Wojtek Pawlusiak z Polska, před Gerbenem Verwejem z Holandska a Danielem Ravcsanim z Německa. Nemám ani právo soudit porotu, ale klasicky, jak tomu bohužel často bývá, to nebylo košér. Darek nepostoupil, i když na to právem měl a není to pouze můj názor. Rozhodně se mezi jibovací TOP evropou neztratil a předvedl, že na účast v závodě takového formátu má a s tím prostě nemůžete nesouhlasit.

After party byla připravená ve 4 klubech v centru města a většina účastníků ji pojala jako okružní poznávací zájezd. Čirou náhodou měl hlavní organizátor ve stejný den i narozeniny, takže místo panáků se na stůl objednávaly celé lahve. Jak jinak.

Já tentokrát využil svého práva být v roli nezávislého pozorovatele, po pár drincích se zodpovědně odporoučel na hotel a ráno si vychutnal pohled na hotel opouštějící zombies. I to se dá brát jako kompenzace neúčasti hardcorové pitky...

48

da

re

kb

er

gm

an

n

/r/

fro

nt

flip

zp

ikn

iká

če

roman dlauhý přestoupil kvůli snowboardingu ze sportovního gymnázia na soukromou podnikatelskou sportovní školu, kde má větší volnost při cestování do zahraničí. byť ho letos čeká maturita, nemají ve škole problém s tím, když si odletí na trip do libanonu, kde vyfotil tento bs disaster bs out (foto: jirka švorc)

Protože drtivá většina všech skaterů a snowboarderů začíná jezdit ještě v době, kdy je tíží školní docházka, dilema „prkno, nebo učebnice?“ většina z nich dobře zná. Právě tohle rozhodování je ta stinná stránka období, kdy člověk ještě nemusí pracovat a má jakž takž možnost se svýmu sportu věnovat.

Ze všeho nejtěžší to je ale pro lidi, který si už na scéně vydobyli respekt, sponzoři je chtěj brát na tour, a v jejich progresu je brzdí vedení školy, který skate a snowboard většinou vůbec nechápe, nebo jima dokonce pohrdá. Pamatuju si třeba, jak jednou potkávám Toma Kadlce krátce po tom, co jeho tehdejší sponzor pořádal měsíční trip do Barcelony.

Dáváme si pět a já hned vyzvídám, jak v Barce bylo. „Na hovno, musel jsem po 14 dnech domů,“

povídá tehdy Tomáš. „S třídním není ve škole žádná řeč, tak jsem se prostě hodil na dva tejdny marod a z Barcelony odjel předčasně.“ Rozhodování, jestli riskovat vyhazov ze školy, nebo radši promeškat možná nejlepší týdny svýho života, je prostě bolestný.

A jak se s tím vyrovnávaj naši přední riders?

Školní dny Romana Dlauhého Jedním z těch, u nichž se střední škola neobešla bez změny ústavu, je náš přední snowboarder Roman Dlauhý. Když jsme s ním poprvé před mnoha lety dělali rozhovor v tehdejší rubrice Young Punk, byl mladým studentem osmiletého gymnázia v Plzni. To je dnes ale už minulost a Roman se letos připravuje na maturitu na soukromé podnikatelské sportovní škole.

Ježdění a škola jsou jako manželka a milenka. Člověk by si chtěl dávat obě, ale většinou to nevychází a jedna z nich začne dělat scény. A pokud je člověk rovnou sponzorovanej rider, kterej má talentu na rozdávání a den bez prkna pro něj znamená utrpení, je se školou rovnou zaděláno na rozvodový řízení. text: Filip Sýkora 51

Z Berouna do Austrálie s Tomášem Vintrem

52

„Gympl mi ze začátku v ježdění hodně pomoh,“ říká zpětně Roman. (Na osmiletej se nastupuje v 6. třídě – pozn. red.) „Tehdy jsme byli ve třídě asi čtyři kluci, který začali zrovna jezdit na snowboardu. Měli jsme skvělou partu, společně jsme jezdili na hory a navzájem se pushovali dál. Tehdy na Šumavě, kam jsme často jezdili, ještě pořádně nic nebylo, takže jsme si vždycky museli uplácat skok nebo dotáhnout nějakou trubku.“ Jenže ježdění i školy pak přibývalo a spojit oboje začínal bejt nadlidskej úkol. Gympl, na kterej Roman chodil, měl sportovní zaměření, ale psát si do kolonky „sport“ heslo „snowboarding“ nebyla až taková výhra. „Snowboard je sport, kterej běžná společnost ještě tolik nepřijímá, takže když tam běžkař nebyl delší dobu, byl v pohodě, kdežto já jsem s některejma učitelema měl prostě problém.“ Štěstí měl Roman aspoň v tom, že zástupce ředitelky školy také snowboardoval a Romana znal, a tak měl při svejch dlouhodobejch absencích alespoň nějaký zastání. I přesto se ale Roman po několika letech rozhodnul školu změnit. „Už dva roky za sebou byl problém tu školu zvládat. Vždycky jsem přijel z hor a dostal hroznou nálož z předmětů, jako byly chemie a fyzika, který jsem navíc neměl moc v lásce.“ Jednoho dne se tak Roman sebral, zašel si na sekretariát další sportovky v Plzni a během půl hodiny už byl studentem soukromé sportovní podnikatelské střední školy. „Ten přístup obou škol vůbec nejde srovnávat.

Na soukromý škole tě tolik nedusej, a kór ne mě.

Snowboarding je tu dobře přijímanej, učitelé mě třeba i viděli v televizi nebo o mně četli nějakej článek, takže

jsou asi i svým způsobem rádi, že na tý škole sem, a snažej se mě tam udržet,“ porovnává obě školy Roman a dodává, že omluvit se ze zkoušení nebo dohodnout test ve speciálním termínu není problém. „Ve škole je navíc spoustu dalších úspěšnejch sportovců, hokejisti a fotbalisti, nebo máme ve třídě golfistu, kterej má individuální plán a pořád lítá někam do zahraničí.“ Je ale jasný, že studovat soukromou školu není jednoduchý a může se to solidně prodražit. „Pomáhaj mi rodiče, ale co můžu, to hradím sám,“ říká Roman. „Sponzoři mi přímo nic neplatí, ale dostávám různý bonusy za fotky a podobně, který se snažim na to školný dát.“ A jak je to zase s kvalitou výuky? Je na škole něco, co se pak dá využít, třeba i ve světě snowboardingu? „Jsem v tom sportu už natolik zainteresovanej, že často musím řešit záležitosti, ve kterejch jde o peníze, třeba když pomáhám s pořádáním snowboard kempů.

Nebo když ti sponzor dává nějaký peníze za fotky, tak si musíš dát pozor třeba na daňový odvody. Ekonomický vědomosti ze školy mi v tomhle hodně pomáhaj, díky čemuž mě ta škola i baví.“ I přes to všechno je ale jasný, že maturitě, která Romana letos čeká, by asi celozimní absence ve škole moc neprospěla. „Letos jsem si krátce před Vánocema udělal zranění, takže jsem nikam nemohl jet a v tý škole teď většinu času opravdu byl. Všechno jsem to tím pádem zvládnul a uzavírám známky, takže se to takhle možná mělo stát.“ Teď jen, aby všechno vycházelo dobře i během jara, a střední školu bude mít Roman Dlauhý úspěšně za sebou.

Na rozdíl od Romana Dlauhého má Tomáš Vintr už maturitu dávno za sebou, ale ani jeho soužití se školou nebylo nijak nezajímavý. Tomáš studoval střední managerskou školu v Berouně a musel ji sladit se skejtem, kterej je sice taky časově náročnej, ale úplně jiným způsobem než jeho zimní protějšek. „Se známkama jsem neměl problémy, ale horší jsem to ve škole měl s chováním. Tam jsem měl trošku problémy, ale i tak jsem to dochodil,“ říká Tomáš se smíchem. „Většina učitelů na střední se na mě dívala jako na nějakýho vyvrhela a já jim to pak oplácel tím, že jsem tam moc nechodil nebo jsem si v hodině dělal svý vlastní věci. Dokonce mě pak ze školy vyloučili, ale po dvou týdnech mě vzali zase zpátky, takže v klidu.“ S učením prý ale problém vůbec nebyl, skoro naopak. „Vždycky mi stačilo si v hodině poslechnout, o čem učitel mluvil, a pak jsem se na to doma už ani nepodíval. Takhle jsem vlastně udělal i maturitu – místo chození na cigáro o přestávkách jsem si ve škole četl ty otázky a pak se učil jenom o svaťáku,“ popisuje svoje učební léta Tomáš.

Tomáš měl rozhodně výhodu v tom, že život profíka, kterej jezdí na skejtový tripy a dlouhodobě se zdržuje v zahraničí, pro něj začal až po střední škole. Tehdy už Tom studoval angličtinu na English Language Institute, kde si pobyl dva roky. „Prvního sponzora jsem získal v roce 2000, když jsem končil střední školu, takže jsem tehdy žádný tripy nemusel řešit. Na jazykovce už jsem na ně jezdil, ale tam mi nikdo nekecal do toho, jakou mám nebo nemám docházku.“ Dva roky na jazykové škole taky Tomovi pomohly v tom, co dneska dělá – cestuje kvůli ježdění po světě snad nejvíc ze všech skaterů v Česku a na Slovensku. „Ale rovnou a na rovinu všem říkám, že anglicky vás ve škole nikdo nenaučí.

Je potřeba vycestovat pryč z Česka, a hlavně mluvit s cizincema.“ Hodně pomůže, když člověk nechá kámoše doma a vyrazí na cesty sám. V opačnym případě to totiž může lehko skončit tak, že budete i za hranicema mluvit česky a nic se nenaučíte. „Jazykovka je ale každopádně dobrej start, a hlavně to člověku pomůže i jinde.

Nemusí platit sociálku ani zdravotní pojištění, a navíc ho většinou po dobu studia ještě podporujou rodiče, takže má víc času na ježdění, pokud teda už nemusí pracovat,“ dodává Tom v e-mailu, který nám posílá – jak jinak – ze zahraničí. Tentokrát z Austrálie, kam utekl před naší středoevropskou zimou.

Nelehká cesta Martina Peka „Že nebude jednoduchý dát dohromady učení a skateboarding, to bylo jasný téměř od začátku,“ říká o své střední Martin Pek. „Vybíral jsem si školu podle toho, abych mohl skejtovat a zároveň se stíhal učit, ale jak se brzo ukázalo, opak byl pravdou.“ O tom, že to na Obchodní akademii ve Vinohradské ulici není úplně ideální, se Martin nikdy netajil a není divu – s pochopením u profesorů se zrovna moc často nesetkal. „Většina učitelů a profesorů by měla dělat něco jinýho, než učit mladý lidi, což je evidentně vůbec nebavilo,“ popisuje poměry na škole a dodává, že ze sportů patřil skateboarding rozhodně do kategorie těch míň chápanejch a tolerovanejch. Pokud totiž snowboarding nepatří z pohledu některých lidí mezi „opravdový“ sporty, je na tom skateboarding v jejich očích zpravidla ještě o stupeň hůř. A když vezmete v potaz, že většina špičkovejch skaterů jezdí každej den a na nějaký domácí učení pak zbývá jen málo času, je netolerantní učitel zásadním problémem. „Naše profesorka na účetnictví skateboarding buďto absolutně nebrala, nebo nějakým způsobem záviděla, kdo ví. Každopádně, když jsem u ní udělal praktickou maturitní zkoušku, což byl 21 stránek dlouhej příklad u účetnictví, a známky z předmětu měl na trojku, tak mě přesto k maturitě jít nenechala a u reparátu si mě pořádně vychutnala. Takže jsem přestoupil na jinou

život sponzorovanýho ridera začal tomáš vintr žít až po maturitě, kdy dva roky studoval angličtinu na jazykové škole. ta mu pomáhá mimo jiné při cestování, kterým tráví velkou část roku. letošní zimu skejtuje v austrálii (fs tailslide revert, foto: panker) ačkoliv tomáš tuzar studoval gymnázium s pověstí striktní školy, podařilo se mu studium a ježdění vždycky nějak sladit. dnes studuje na vysoké škole ekonomické v praze, kde se mu s trochou snahy podařilo najít čas i na zimní výlet do hor v americe (bs 180, foto: jan renelt)

martin pek studoval obchodní akademii ve vinohradské ulici v praze a s pochopením se zde setkával jen velmi málo, respektive vůbec. kvůli skateboardingu tak nakonec musel skládat maturitu na jiné škole (fs nosegrind nollie heelflip out, foto: kubo krížo) 54

ekonomku v Praze a tam školu dodělal.“ Se změnou školy se Martinovi trochu ulevilo. I tady se ale občas vyskytly neočekávaný komplikace. Například když se vracel ze skate tripu z Ameriky a musel najednou dělat komisionální přezkoušení z maturitních předmětů, ačkoliv mu k výjezdu dal povolení sám ředitel. „Docela mě to naštvalo, a tak jsem se to opravdu naučil a dal to všechno absolutně s přehledem, aby napříště nikdo neměl pochyby a nemusely vznikat zbytečný problémy.“ Následující květen pak Martin odmaturoval s vyznamenáním, čímž jeho nelehkej boj se střední školou pro jednou skončil, a dennodenní skateboarding dostal konečně zelenou.

A kam směřoval Martin po maturitě? „Momentálně studuju angličtinu na jazykový škole Miramare, kterou můžu vřele doporučit všem, kdo by chtěli využít tohle pomaturitní studium. Ředitel i profesoři mi vycházejí maximálně vstříc, takže tam jsem spokojenej a nemusím se stresovat, co si na mě zase ve škole vymyslí, když potřebuju zrovna jezdit,“ říká Martin a potvrzuje tím doporučení Tomáše Vintra, že po střední škole je pro skatera jazykovka ideální volbou.

Tomáš Tuzar a jeho středoškolská léta „Gymnázium Jaroslava Heyrovského v Nových Butovicích v Praze,“ odpovídá Tomáš Tuzar na otázku, v jakém ústavu trávil svoje středoškolská léta, a mně se vybavují historky o škole, kde panuje striktní režim a kde je problém se uvolnit i na týdenní lyžování mimo oficiální prázdniny. „Hned od začátku byl v zimě se školou problém,“ přiznává Tomáš. „Nejdřív jsem s rodičema jezdil vždycky na dlouho lyžovat do Francie, časem to pak přešlo ve snowboarding, posléze na závodní úrovni.“ Takže průšvih na obzoru? „Já měl ale vždycky štěstí na učitele, a rodiče pokaždé zašli do školy, vše pěkně vysvětlili a já měl cestu k progresu volnou,“ dodává TT vzápětí a postupně tak rozbíjí přísnou pověst svojí školy. „Měl jsem spoustu výhod tím, že jsem byl občas vidět v časákách nebo novinách.

Většinou jsem tím pádem mohl chybět bez problémů, ale ve finále jsem musel makat stejně jako ostatní spolužáci a všechno se nakonec doučit.“ Po gymplu se Tomáš rozhodnul ve studiu pokračovat, a to rovnou na státní vysoký škole. Vybral si pražskou Vysokou školu ekonomickou, která je na rozdíl od

gymnázia (a vlastně jakýkoliv střední) na dlouhý absence jako dělaná a člověk si rozvrh do velký míry vytváří sám. „Vejška je pro ježdění obecně jednodušší, pokud teda nestuduješ na doktora. Na VŠE, kde jsem já, je to ale v pohodě,“ potvrzuje moje domněnky Tomáš a dokládá je i na tom, jak si letošní zimu zařídil měsíční výlet do USA. „Zkoušky jsem sice nijak rychle nevyřídil, ale mezi semestrama (půlroční období na VŠ – pozn. red.) je vždycky nějakej volnej čas a do příštího semestru jsem si dal jen málo předmětů, takže jsem úplně v pohodě.“ Je vidět, že i když to Tomáš neměl se školou nikdy úplně jednoduchý, dokázal se vždycky zařídit tak, aby v souboji mezi prknem a učebnicema měl snowboard vždycky o těch pár rozhodujících bodů navíc.

Skejtovej a snowboardovej byznys potřebuje dnes víc než jindy vzdělaný lidi, který jsou z jádra scény a sportu dobře rozuměj, tak doufejme, že třeba i jezdci z tohoto článku budou jednou působit ve skate a snow byznysu i po tom, co jejich vlastní kariéra odejde jako sněhy právě končící zimy.

vyfelenci na nugget tripu text: Nikolas Tušl, foto: Mišan Odehnal

Klasické podzimní počasí nás jako každý rok vyhnalo pryč z Čech do teplých krajin.

Djůdi aka team ve složení Aleš Bubla, Adam Lukas, Já, Honza „Pinin“ Zima jako kameraman a Michal Odehnal v roli fotografa, nasedli dne dvaadvacátýho října do svý vyfelený Nugget káry a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím směr Španělsko.

Po patnáctihodinové cestě jsme se rozhodli pro naší první zastávku kousek za francouzským Montpellier, přímo na pláži. Šlo o zastávku spací, jelikož jsme byli všichni úplně mrtví po nejdelším řízení a společném soužití v autě. Navíc flaška Morgana, kterou otevřel Aleš, hned jak dořídil, už byla z půlky vypitá a na mě by pak už nic nezbylo. Další důvod, proč zůstat ve Francii. Aleš a já jsme to zakempili s lahví na písek u moře, zbytek feláků spal v dodávce. Upřímně, usínání s šuměním moře za hlavou se mi zamlouvalo mnohem víc, než být zlomený někde pod sedačkou nebo v kufru, ale každý zvolil, jak chtěl sám. Ráno nás vzbudila celkem slušná zima. Tipoval bych takových 10 stupňů nad nulou, takže z plánovaného zdržení ve Francii rychle sešlo. Stavili jsme se pouze v obchoďáku nakoupit dostatečnou zásobu vín a pokračovali dál za teplem.

Kolem oběda jsme dorazili na francouzsko-španělskou

hranici, slunce hřálo a naše nálada stoupala vzhůru.

Blížili jsme se do cílového města, kterým byl stejně jako minulý rok Reus.

Netušili jsme, kde budeme bydlet, ale naštěstí tam čekal náš vyfelenej zachránce Pavel, který v Reusu už nějakou dobu žije. Poslal nás pár kilometrů dál směr Salou, do přímořského městečka Cambrils, abychom se tam ubytovali v příjemném řadovém domečku s terasou. Po rychlém vyprázdnění dodávky a zabydlení jsme neváhali ani hodinu a jeli skejtovat do místního parku. Plácek o rozměru 200 m2 s nejhladším betonem, jaký si jen můžete představit, s dřevěnými překážkami a dlouhým rejlem v zemi. Nejlepší místo pro uspokojení naší jezdící potřeby. Natočili jsme nějaký ten stuff, nakoupili čokoládu a vrátili se do baráčku na povinnou, první degustaci vín.

Degustace, přátelé, probíhala každý večer po nafocení

bs crooked výtrh na týhle kovový zdi nebyl vůbec jednoduchý. chvíli trvalo, než to nikolas tušl vrátil, protože rozjezd byl do dlouhýho banku a museli se hulit magory

57

a natočení dostatečného materiálu. Nebyli jsme nijak vyhrocení, ale nejdřív „práce“, poté pitka. Do tajemství vín nás zasvětil náš osobní fotograf Mišan, který se tomuto odvětví již nějaký ten pátek věnuje.

První večer přišli na řadu vína převážně francouzská.

Nutno dodat velmi kvalitní. Průběh pití snad není třeba příliš rozebírat. Degustace je v podstatě něco jako ochutnávka či testování. Nejde tedy o bezvýznamné se opití či ožrání. A právě v tom je to kouzlo, milí čtenáři.

Nicméně k degustaci se vrátíme opět za chvilku, teď pokročíme do dalšího dne.

Ráno nás budí „sunshine“. Smontujem komplety a jde se fotit. Jako první spot přichází na řadu mramorový plácek uprostřed klidné čtvrti ve středu Reusu. Je siesta, takže lidi chillujou doma. Neřešíme, skejtujeme.

Aleš vyzívá do série bs flip over the gap a najednou bang! Nějakej typoš po nás hází skleněnou láhev z okna.

Naštěstí nikoho netrefil, ale chybělo málo. Koukali na

[vpravo] paradajs downhill poblíž pláže v městečku la pineda [dole] aleš bubla v bs nosebluntu výtrh na pomníku v salou, kde team vydržel skejtovat celý odpoledne, jelikož prostředí i zeď byly nejlepší

nás mladí místňáci, kteří toho šmelaře nejvíc vyhlásili, takže nic nebránilo Alešovi vrátit back kick do perfektu.

Balíme, jdeme na kebab.

Po pozdním obědě vyrážíme opět do skateparku, vyfotit stylovku s malbami na tamních zdech. Adam vrací nejlepší shifty ollie, pak rolí čokoládu, chvíli jen tak skejtujem a jedem testovat. Tentokrát španělský červený.

Ráno fouká. Ochladilo se, ale ne natolik, abysme po nejlepší snídani nevyrazili jezdit. Tentokrát jsme se jeli podívat na spoty k moři do Salou, kde na nás čekala luxusní dlouhá mramorová zídka. Bombice! Točíme sérky a Ejdems i fotí fs blunt výřach. Kousek opodál byly malý zábradlíčka pro kola, tak jsem je nejdřív přeběhnul a pak na jednom z nich udělal fs feeble. Víš jak, for fun…

Došla chuť skejtovat, tak jsme vyrazili do města.

Počasí nebylo nic moc a všichni měli hlad. Takže kebab v Reusu byl jasnej. Pro ty z vás, kteří jste nepoznali tu dokonalou chuť pravého tureckého Doner Durum, tak se jedná o kuřecí nebo hovězí maso se zeleninou a dressingama zarolovaný v tortile. Je to fakt pecina!!

Každopádně po nejlepším jídle byli všichni celkem v nic nedělajícím módu, jenže počasí se zlepšilo. Přestalo foukat a vysvitlo slunce, takže jsme se přemístili na pláž do Salou, kde je mramorová zeď ze schodů a největší paradajs. Strávili jsme tam skoro celý odpoledne, až do západu slunce. Přišla i dvoutriková sérka s bs 5-0 revert na konci. Došla nám čokoláda, takže jsme trochu strádali. Úplně náhodou šel okolo týpek, kterej úplně náhodou u sebe měl chocolate na prodej, což řešilo

celou situaci a jelo se pořádně degustovat.

Správné degustaci předchází kvalitní výběr vín. To znamená mít po ruce seriózní ochod s dobrým vínem.

Připravte se, že výběr vín není jen tak. Pokud chcete dobře nakoupit, tak počítejte při nakupování se zdržením. Nám to vždy zabralo minimálně půl hodiny. Španělsko je mekka především červeného vína, ale ani bílé nikoho neurazí. My jsme ochutnávali především vína červená. Důležitá informace: samotná degustace zabere taky dost času. A to mnohem víc než nákup, to si zapamatujte. Dobře se usíná...

Nový den přináší nové příležitosti, ale bohužel ne tenhle. Je zima, nesvítí slunce a fouká. Nemáme moc fantazii, tak radši zůstáváme doma, relax. Odpoledne se zase vyčasilo, ale bylo už celkem pozdě. Proto jsme váhali kam jet. Místo, které jsme si nakonec zvolili, se nachází v turistickém ráji La Pineda. Dlouhá kovobetonová zeď zakončená třemi schody a fs noseblunt slide v crazy šusťákovce zahřál na duši.

Stejně tak Adama zahřála 2 km dlouhá expedice pro další matroš s šíleným Španělem. Vrátil se uřícený jak pudl, nasedáme, jedeme vařit večeři. Míšan otvírá další, nečekaně Rioja. Probíhá premiéra autentického dokumentu „Jeden den s Evou a Vaškem“. Přál bych vám to všem vidět, opravdu zážitek minimálně na celý večer.

Pro nás se tahle fraška stala každodenním chlebem.

Ráno slunečné, teplota 20 stupňů, vítr mírný. Nádhera!

Nečekáme na nic a jedem do Salou na nejlepší mramorovou zídku s šíleným pomníkem v pozadí, která je hned u moře. Zůstáváme tu až do západu slunce.

Adamův flip bs tailslide 270 shuv it out a Alešův

59

bs noseblunt výtrh.

Hned opodál jsem naš el kovovou zeď, na kterou se dal o vyskočit s nejdelšíh o banku.

Chvíli to trvalo, ale přeci jen přišel bs crů x jak jinak než výtrh. Západ slu nce byl překrásný. Kaž dá fenečka by povzdechla. Oprav du nezapomenutelný zážitek.

Balíme a jedem na čín u do reuské restaurac e WOK. Stačí dodat All you can eat and drink. Samozřejm ě pivo a víno v nabídce nechybí.

Nevidíme, jedeme rad ši spát.

Budí nás Wu-tang a slunce, ale taky roz lámaný těla.

Nikdo se moc necítí, hlavně Eda je v kreku.

Beru Pinina a Mišana k delším osm ičkám u obrovského obchoďáku.

Nečekaně lámu skejt, ost atně stejně jako minulý rok.

Ale nakonec padlo i něco kvalitního, jak o třeba ollie do celkem dlouhé vzd álenosti přes nosné sloupy.

Nechápu, vracím, od jíždíme pro Adama.

Nabíráme ho ještě rozespalého a jedem do parku, jen tak trochu jezdit a pózovat. Uží váme si krásné počas í a španělskou pohodu.

Poslední večer probíh á ve stylu multi deg ust ace.

Degustuje se do poho dy s přispěním repu, kamer a foť áků, vzniká cel kem zajímavý matro š do Robotix.

No, máte se na co těš it, dudes!

[tady] ollie skrz sloupy nebyla žádná sranda. krátký rozjezd, pop, ban gin a letíš. každopádn ě to nikolasovi stálo za to! [dole] flip bs tailslide 270 shove-it v salou v podání adama luka se

60

04 36 Richard Skandera Šestatřicet hodin dostal na čtyři triky Richard Skandera a nakonec stihl za osmnáct hodin projet s Pankerem šest pražskejch obvodů a vyslat pět triků.

Ovšem nebyl to žádnej med a fotit od poledne do půl šesté ráno, to je už pěknej hardcore. Ričiho snowboarding podporují Ride, 32, Horsefeathers, DVS, Electric, Level, Ogio a Demon.

text: Tomsh, foto: Panker

půlnoční pojezd po kolmý stěně v praze na krejcárku

63

[dole] ranní fronstside wallride v praze hloubětíně, [vpravo] bs disaster v bazénu ve strašních si dával richard s přehledem

19. ledna 11:32 Praha 10, skatepark Strašnice Sraz s Pankerem měl Riči na jedenáctku ve strašnickým betonovým parku, ale jelikož to mají s tou dochvilností oba trochu jinak hozený, sešli se okolo půl dvanácté.

Riči dorazil na místo i s rodinkou, proběhlo polední kafe a pomalu se začal připravovat in run do bazénu, ve kterým se chtěl Riči projet už několik let. „Nikdy jsem v bazénu na snb nejezdil, a i přesto, že se ve Stra už snowboarding fotil, tak mi to prostě nedalo. Proběhlo pár rock to fakie na seznámení s rychlostí a s tvarem rádiusu, a pak už jsem nasadil bs disaster,“ přibližuje Riči svý seznámení s bowlem. Při prvním pokusu si dal sice šipku dovnitř bazénu, ale pak už to začalo padat.

Disasterů se nafotilo několik z různejch pohledů, aby bylo z čeho vybírat, a za hodinu bylo hotovo.

19. ledna 14:41 Praha 6, areál kostela sv. Markéty na Břevnově Jako druhej spot si Riči vyhlídnul drop na rovinku s pohledem na kostel sv. Markéty na Břevnově. „Museli jsme složitě přelejzat plot se vším vybavením a měli jsme dost stažený půlky z velkejch stop od psa v okolním sněhu. S přáním, ať se nám nezakousne do těch našich scvrklých prdelí, jsme to ale riskli,“ přihazuje Riči story z dalšího spotu. První pokus dropu šel přímo na rovinu, ale nedostatek rychlosti způsobil odjezd do nosepressu.

Panker pak přišel s nápadem postavit sněhuláka, kterej

by Ričimu pomohl v odjetí triku. „Dal jsem to čistě na pátej pokus, protože při odrazu nebylo nic vidět a nedařilo se trefit sněhuláka řádně na komoru, hehe.

Každopádně sněhulák tlumil dopad dost úspěšně, takže ho vřele doporučuju každýmu, kdo má skok bez dopadu,“ vyzdvihuje Riči výhody. Při odchodu to vzali přes branku hned u spotu. Riči ji přelejzal jako správnej voják ve Vietnamu, ale zrovna ve chvíli, když byl hlavou dolů, se branka otevřela a on se na ní točil jako prase na rožni. Hlavně, že na spot se muselo jít složitě přes plot.

19. ledna 18:07 Praha 3, Vítkov Po obědovečeři se vyrazilo na Vítkov, kde chtěl Riči u Žižkovy sochy vyzvat dva spoty s pohledem právě na nasvícenou sochu. Ale po cestě parkem našel Panker spot s pohledem na Prahu, kterej se dal jezdit i za tmy, protože město nebezpečně zářilo. „Postavili jsme skok přes cestu a zábradlí, přičemž gap měl asi šest metrů a za zábradlím byl parádní dopad na zasněženou trávu. Dal jsem si dvakrát olíčko, abych si otestoval rychlost a předešel držkám o zábradlí, a šli jsem na BS 1 over rail. Dali jsme třeba deset pokusů, dokud se nám s Pankerem nepodařilo sladit styl jezdecký a fotografický, a po dvou hodinách hodně zábavné session bylo hotovo. Nikdy bych nevěřil, že si v Praze můžu tak dobře zaskákat, a ještě k tomu za tmy,“ vypichuje Riči nejdůležitější okamžiky focení na Vítkově.

Potom objeli s Pankerem károu kopec přímo pod Žižku, kam je po pěti minutách přišli pozdravit fízlové a s pokutou za pětikilo je vyhodili. „Mimochodem, když jsme tam přijeli, tak se nás týpek z ochranky zeptal, jestli máme povolení na vjezd. Potom, co se dozvěděl, že žádný povolení nemáme a že chceme fotit snowboarding, tak jen odvětil, že je zhulenej jak motyka, že mu je to jedno a ať si to užijeme, hehe,“ háže Riči další stórku z focení do placu.

19. ledna 21:56 Praha 4, Krejcárek Na Krejcárku čekal na Ričiho sjezd po skoro kolmý stěně, kterej si obhlídnul už den předtím, a pevně doufal, že bude fungovat. Dal se zavdat až pozdě večer, protože odjezd byl do frekventovaný silnice a fízlové furt někde čmuchali, takže muselo probíhat neustálý obhlížení situace. „Nejdřív jsme udělali spodní rádius z humusáckýho sněhu zpoza okraje silnice, což nám zabralo okolo hodiny. Pak šel Panker připavit blesky a já si mezitím upravil rovinku nahoře, abych se mohl v klidu předklonit do stěny a doufat, že nedám placáka na silnici. Trochu adrenalinu, překlopení přes hranu stěny a už jsem byl dole a brzdil v půlce silnice po prdeli, abych si úplně nevyjebal desku,“ dodává Riči k drsnýmu spotu. Potom proběhla porada, jestli zavdat poslední spot, protože byla skoro půlnoc. Ale přesouvat to na druhej den se nikomu už nechtělo, a tak se šlo na věc.

65

pěkná desetimetrová bs 1 s rozsvícenou prahou v pozadí

20. ledna 00:07 až 05:30 Praha 9, Hloubětín Poslední a asi nejvíc náročnej spot celýho dne byl wallride pod mostem. Panker s Ričim už silně pociťovali únavu a kafe, čololáda i energy drinky dávno došly. Ale nevzdali to. Házeli sníh z mostu na dopad a odraz a po přibližně dvou hodinách mohla začít wallride session. „Svítili jsme si světlama z auta a doufali, že na nás opět nepřijdou chlupatý, protože jsme byli na cizím pozemku a v zákazu vjezdu. První pokusy byly dost rybí, protože se furt řešila nájezdová rychlost a nedostatek sněhu na dopadu. Ale posledních pár pokusů už to bylo fajn a v půl šesté ráno jsme to odpískali s tím, že spokojenost

04 36 a unavenost byla veliká... spíš teda ta unavenost převládala,“ přidává Riči koment k poslednímu spotu.

V šest ráno vysadil Pankera před skateparkem ve Strašnicích, kde všechno začalo, a každej zamířil domů s pocitem super strávenýho dne. I když občas pršelo, fízlové prudili a záda z lopatování bolely.

Závěr si vzal na starost Riči: „Oba nás čekaly krásné dvě hodiny spánku a pak věnování se našim dětem, které rozhodně zatím nemají pochopení, proč se jejich taťkové flákájí po Praze a dělaj pi....ny.“

67

Honza „Dodo“ Dolejší

Výzvu na čtyři triky za šestatřicet hodin přijal harrachovskej homie Honza „Dodo“ Dolejší. Chopil se toho s nadšením a vyrazil po spotech ve svým okolí. Třicet šest hodin mu bylo víc než dost a čtyři triky zvládl s přehledem. Nakonec mu jen o kousek nevyšel jeho původní plán zmáknout triky za dvanáct hodin, což by byl rekord téhle výzvy. Doda v jeho ježdění podporují Vehicle, Forum, Spy a Bern.

text: Tomsh, foto: Panker

04 36

grind na nebezpečném railu v jablonci u městský haly

69

70

[vlevo] tweaked ze skalky u silnice cestou do rejdic, [dole] nosepres na dřevěném zabradlí přes potok v harrachově

9. února 6:59 Harrachov V neuvěřitelných šest padesát devět ráno se domem rodiny Dolejších na Sachrově kopci rozléhá nesnesitelný zvuk budíku. Dodo ho zatípává s tím, že takhle brzo vstávat nebude. Než ale stačí znovu usnout, vyvstane mu myšlenka, kterou do podvědomí ukládal, už když budík nastavoval. „Chtěli jsme s Pankerem zlomit rekord a k nafocení čtyř spotů vyplýtvat pouho pouhých dvanáct hodin,“ upřesňuje Dodo, co se mu hned po probuzení honilo hlavou. Následně vzbudil Pankera, vedle kterýho ležela vypitá lahvinka Božkova, a vykoukli ven, kde je vítalo až přehnaně azurový nebe.

potok jménem Seifenka, na jehož dřevěném zábradlí měl Dodo v plánu udělat nosepress. Sotva se doházel náskok, začala se k dvojici blížit zlověstně vypadající postava, což většinou nevěstí nic dobrýho. Když se chlápek zeptal, co chceme dělat na jeho pozemku, už se Panker s Dodem smiřovali s odchodem. Jenže všechno bylo jinak, jak vypráví Dodo: „Šéfík byl ale v pohodě a na štěstí neměl s našimi úmysly sebemenší problém.

Po pár pokusech tam nosepress padl, i když jsem na něj patřičně chromej.“ S dobrým pocitem, že se Dodo nevykoupal v potoce, se vyrazilo k Dolejším na oběd a nabalit cajky, jako světla, centrálu a podobně. Dodovi taky začal běžet čas.

9. února 7:58

9. února 12:55

Harrachov Sotva dosnídali a začali se oblékat, aby podle plánu vyjeli na první spot, přiběhla Dodova máma, že u ní v penzionu prasklo topení. A protože prý němečtí hosté neradi plavou v rezavé vodě, muselo se s tím urychleně něco udělat. Panker se toho hned ujal a začal zachraňovat zkázu. Aby taky ne, jako ostřílenej domovník z Jižní Ameriky přesně věděl, co se děje.

Instalatér naštěstí dorazil včas a začátek focení se zpozdil jen o hodinu. „Myslím, že by se tahle příhoda dala pokládat za samostatný spot, ale nepodařilo se nám pořídit fotodokumentaci, tak jsme museli vyrazit dál,“ popisuje Dodo hektický ráno.

Rejdice Po vydatném obědě od Dodovy mámy se vyrazilo na spot číslo dvě. Parta se mezitím rozrostla o freeskiera Špalka, který se nakonec ukázal jako silnej článek, především co se psychický podpory týče. Druhej spot byla ideální skalka na drop, která se nachází hned u silnice do snowparku v Rejdicích. „Jezdím kolem ní už dlouho a většinou nejsou vhodný podmínky k jejímu pokoření, ale toho dne, se to zdálo v pohodě,“ přibližuje situaci hlavní aktér celýho dne. Když se Dodo a Špalek blížili nahoru nad skalku, začal se z lesa ozývat fňukající Dodo, že je to moc vysoký, že se bojí o svý rozbitý koleno a že by to radši zatáh. Tady poprvé zafungoval Špalek, kterej Doda vyhecoval a taky roztáhl hůlkou, protože na rozjezd byly asi jen dva metry.

Nemocný koleno nakonec Dodovi vydrželo, ale málem si rozsekal to zdravý, protože dojezd vedl do mladých stromků, do kterých to Doda při brždění vyhodilo.

9. února 9:42 Harrachov První spot byl na druhý straně Harrachova. Tohle miniměsto je dlouhý sice jen tři kilometry, ale takovej provoz často není vidět ani na Jižní spojce. Je to sice trochu přehnaný přirovnání, ale v Praze aspoň nehrozí, že vás na dvacet minut zablokuje sněžná fréza na silnici široké dva metry. Spot číslo jedna byl most přes malej

9. února 14:43 Jablonec nad Nisou Parta dorazila k zetku, o kterým Dodo slyšel, že je na

něj rozjezd v klidu. Jak se ale na místě ukázalo, rozjezd nebyl žádnej. Naštěstí to Doda nějak nerozhodilo, protože měl už dva spoty za sebou, v autě nachystaný světla a času bylo pořád hodně.

9. února 15:10 Jablonec nad Nisou Jako alternativní spot k předchozímu zetku, se hodilo další trochu větší zetko, které je proslulé tím, že si na něm pár lyžařů pěkně nandalo. V oblibě ho má také zdejší městská policie. K ježdění tohohle spotu hecoval Doda hlavně lyžník Špalek, kterej patří mezi ty, co si už ze zetka přinesli modrou řiť, a chtěl se mu tak pomstít.

Mezitím, co probíhaly přípravy na samotném zetku, vymyslel Panker ještě jeden způsob, jak spot využít. „Jednalo se o přeskok schodiště do banku. Nešlo o nic velkýho, ale chtěli jsme mít jistotu, že budem mít čtyři fotky i v případě, že zetko nepřežiju ve zdraví,“ hrál to Dodo radši na jistotu.

9. února 16:38 Jablonec nad Nisou Pomalu začínala padat tma a ke slovu se tak dostal agregát. Roztáhly se světla a kluci mohli začít vychytávat správnou nájezdovou rychlost. Přirozenej rozjezd byl naštěstí naprosto ideální a nebylo potřeba nic dohazovat nebo se roztahovat. Zetkový železo nejdřív skolil Špalek na lyžích. Dodo měl, jako obvykle, trochu respekt, tak do toho pořádně nešel a nedařilo se mu to asi deset pokusů vůbec přejet. Rozjezd byl přece jen trochu do zatáčky, a tak nebylo lehký nabrat správnej směr. „V tuhle chvíli podruhé zafungovalo rčení, jak je důležité míti svého lyžníka. Špalek mi jako zkušenej snb kouč začal radit, jak se do toho opřít, a hned na to se mi to podařilo odjet a pak ještě čtyřikrát. Sice jen grindem, ale o tricích to snad bude někdy příště,“ popisuje

Dodo hecovačku na zetku. Policajti se kolem spotu samozřejmě motali, ale naštěstí řešili jen něco v okolí a jibující skupinku nechali na pokoji.

9. února 20:35 Liberec Po zastávce u Meka vyplivly povozy trojici nedaleko Soukenného náměstí v Liberci, kde měl Dodo v plánu ojet poslední spot, a to rovňák z dvaadvacítek. Bohužel se i tenhle spot zařadil mezi ty neúspěšné, protože přímo na dopadu stál vůz německé výroby. V tu chvíli se Doda začala trochu zmocňovat beznaděj. Síly byly téměř vyčerpány a spoty, který přicházely v danou chvíli v úvahu, taky.

9. února 21:49 Liberec „Kvůli naší situaci jsme se rozhodli navštívit takzvaného Rochličáka, což je příjemný rovňák, kterej se nachází v klidné části města, kde nikdo neprudí. Celkem často tu někdo jezdí, tak je na něj stále postavený náskok. To jsme ocenili, protože by nám síly ani nedovolily něco postavit, přibližuje Dodo situaci, kdy se na pokraji vyčerpání blížil k rejlu. Rochličák není nejsložitější, takže triky jako fróňo nepřipadaly vůbec v úvahu. Dodo se hned zkraje vrhnul na fs blunt slide 270 out. Asi třetí pokus málem dopadl zle, protože pro Doda skončil pořádným zobancem hlavou o zem. Ale i přesto Dodo zatnul a se slovy, že to prostě musí padnout, to do dvou pokusů vrátil na perfekt. „Chtěli jsme vyzvat ještě pár pokusů, aby se doladila fotka, ale bohužel další pokus málem nepřežilo moje nemocný koleno a raději jsme session prohlásili za skončenou,“ uzavřel Dodo náročnej den.

72

fs bluntslide 270 out v liberci rochlicích

WWW.VEHICLECO.COM

TOMÁŠ VINTR CROOKED GRIND

text: Tomsh, foto: Panker

04 36

cab 540 stalefish na neklidu u babičky, matesovic chaloupky

Výzvu na čtyři triky odjetý za den a půl přijal karlovarskej snowboarder Martin Matoušek, dvaadvacetiletej všestrannej rider, jehož home resort je krušnohorskej Neklid. Při plnění tohohle úkolu se natrápil hlavně na streetu, kde se pořádně rozsekal, ale nakonec zvládl odjet čtyři triky, i když ne všechny, který si předem plánoval. Martina podporují Funstorm a Nitro.

Martin Matoušek

75

[vlevo] boardslide na lámačce v drahovicích u karlových varů, [dole] bs1 mute přes koleje v horní blatné

4. března 8:00 Praha Panker vyráží na focení směr Krušný hory. Půlka cesty probíhá v klidu, jenže pak se objevuje problém v řízení a pankára se na silnici začíná chovat divoce. Panker bez hnutí brvou zastavuje na první benzince a zjišťuje, že přední kolo je v kriticky ochablým stavu. Nezbylo mu, než vylovit rezervu a hever a kolo vyměnit.

4. března 11:45 Neklid Na Neklidu začalo Matesovo ježdění klidně, na rozdíl od Pankerovy cesty. Sraz na focení prvního spotu si dali ve snowparku. Na svůj start do šestatřicítky si Martin vybral kicker, kterej stojí letos poprvé u jejich chaty.

V předešlejch letech býval na druhé straně snowparku, ale letos vyrostla v resortu nová sedačka a místní parta se rozhodla přesunout skok na stranu tak, aby se z lanovky daly dělat fotky jako z vrtulníku. Na focení se ale Martin začal chystat už několik dní předem. „Dali jsme před dopad plůtky, aby nám hezky zafoukal prašanem a my jsme mohli ráno skákat do čistýho.

Naplánoval jsem si fs 7, ale při nájezdu jsem měl pocit, že jedu pomalu, tak jsem si řek, že dám radši trojku.

Jenže ve vzduchu zase koukám, že času je dost, tak jsem

dotočil fs 5 stalefish. Pocit zašlápnout to do čistýho je k nezaplacení,“ dodává Mates k prvnímu triku dne.

4. března 14:11 Horní Blatná Z Neklidu následoval přesun do dvacet kiláků vzdálené Horní Blatné. Tam si Martin s kámošema postavil backcountry kicker přes koleje. Jelikož čas už pokročil, bylo nutný jednat trochu rychle, ale zároveň jistě, protože spot je hodně náročnej a žádný „ale“ na rozjezdu či dopadu neodpouští. Zdejší koleje nejsou mimo provoz, a i když na nich nepanuje zrovna čilej ruch, vlaky po nich pořád jezděj. Nakonec proběhla příjemná session ve čtyřech, při které si každej odjel to svoje. Martinovi padl fs 5 melon, switch bs 5 indy, bs 7 mute a bs 1 mute z prvního. Všechno bez účasti vlaku, ale je možný, že to na tomhle spotě jednou někdo prubne a jedoucí mašinu přelítne. Podmínky na to rozhodně jsou.

4. března 17:47 Karlovy Vary Podvečerní přesun do Karlovejch Varů proběhl v pohodě a Martin si mohl v klidu odpočinout na focení zbylejch dvou spotů, který ho čekalo následující den. Vybral si

77

fs boardslide u fotbalového stadionu, kde kopou karlovarští buldoci

totiž rejly a lámačku měl dokonce odpanit, takže bylo třeba pořádně se na to vyspat.

5. března 10:22 Karlovy Vary Nejdřív vzal Mates Pankera na rejl, kterej objevil před pěti lety a byl to jeho první pořádnej street, kterej vyzval. Letos už se na místo vypravil potřetí. Chtěl vyzvat bs 270 do bořka, jenže rozjezd si trochu sednul, Martin se párkrát rozbil a radši to zabalil. „Nechtěl jsem ale ze spotu odcházet bez fotky, tak jsem vsadil na jistotu, že dám fróňo precl, protože jsem ho tejden předtím odjel na druhej čistě. Jenže ten den jsem prostě nevstal dobře a hrozně jsem se u toho natrápil. Nakonec to padlo asi na dvanáctej, ale musím přiznat, že mi chyběl metr, aby to bylo úplně dojetý,“ přiznává Mates.

5. března 12:03 Karlovy Vary Po trápení na rovňáku se Martin a Panker sešli s lyžařským zabijákem Robinem Holubem a vyrazili na nedalekou lámačku. Tenhle spot má Mates v merku už od základky a těšil se, že rejl se dočká odpanění. Jenže

78

v tom ho zklamal Robin, když mu oznámil, že lámačku už úspěšně jezdil s Danem Koudelkou před dvěma měsícema. Matese to naštěstí neodradilo a pořád měl v hlavě vysněnej transfer. Ale jeho přání dostalo trhlinu.

Nájezd je tak pět metrů před rejlem nepříjemně do zatáčky a sníh prostě nejel, takže myšlenky na transfer musel vyhnat z hlavy. Rozhodl se, že vyšle boro a uvidí se. První dva pokusy Martin odskočil doleva za rejl, aby si trubku osahal a navázal s ní přátelský vztahy. „Když jsem po dvou pokusech cejtil, že to odjedu, tak jsem se svlíkl pěkně do košilky na fotku, ale běda. Ze zlomu mě rejl kopnul směrem na schody. Ještě jsem se snažil zachytit se levou rukou zábradlí, ale jenom jsem si ruku spálil a prdelí jsem dolít až na poslední schod. Bolelo to jako sviň, ale musel jsem to prostě dát. Nejhorší bylo vždycky dojít na rozjezd, to už mi prdel úplně hořela,“ popisuje Mates nejhorší okamžiky šestatřicítky. Ale nakonec se mu zatnutí zubů vyplatilo a lámačka se mu odměnila odjetým borem na sedmej. Sednout si ale Martin pořádně nemohl ještě pár dní!

04 36

OSIRIS Duffel Zombie

ADIDAS Campus Vulc Silas

DVS Zered Low

LAKAI Mike Mo

EMERICA The Jinx

éS Accel TT

test the best 80

S nastávajícím jarem vaše sněhule putují do skříně, kde to možná zeje prázdnotou, jež by mohla vyprovokovat vaše rodiče k nákupu nových bot. Skvělá zpráva s malým ale... Nejhorší totiž je, když vám rodiče už daj těch pár tisíc a vyšlou pro boty, že to neodhadnete a koupíte si sice super značku, ale určenou pouze na nošení, a ne na ježdění. Po pár dnech dopoledního

OSIRIS Duffel Zombie Bota ze signature kolekce nese jméno Corey Duffela, pořídíte ji za 1.890 Kč a na českém trhu se prodává ve velikostech 8–12 US. Botu vyrobili z kvalitní semiše pro maximální odolnost na gripu. Design je v klasickým skate stylu s vyztuženými namáhanými místy, jazyk a obvod boty je lehce vystlaný pro větší pohodlí a lepší oporu, a stejně pohodlná je i tvarovaná vložka s latexovym povrchem.

Vulkanizovaná konstrukce podrážky s příměsí EVA ve střední vrstvě dobře tlumí nárazy, odolná gumová podrážka vydrží dlouho podávat ideální výkon. K dostání jsou i v dalších barevných kombinacích, a to černé (blk/wht/gum) a červené (red/wht/blk).

FALLEN Slash Hansen

ADIDAS Campus Vulc Silas Campus vulc se na český trh dováží ve velikostech 4–14 US a stojí 1.999 Kč. Bota je svou stavbou a provedením klasikou, která je zároveň současným trendem.

Vulkanizovaná podrážka, odolný semiš, polstrování kolem kotníku, vyztužená pata, změkčená vložka a další technologie pomáhají lépe odolávat nárokům skateboardingu. O barevnou kombinaci hnědé a zelené se postaral ve spolupráci s teamem designerů Baxter-Neil Silas. Boty Campus Vulc jsou dále k dostání v černém provedení (blk/wht/blk), modrém (blue/ wht/blue) a šedém (lead/alm/red).

FALLEN Slash Hansen

NIKESB Omar Salazar

Zcela nový model bot uvedený na trh je signature promodel Briana Hansena, který se k nám dováží ve velikostech 7–12 US a pořídíte ho za 1.950 Kč. Kvalitu bota zaručuje pravou a odolnou semiší v kombinaci se vzdušným a prodyšným plátnem, vyšperkovaným o stylové signature detaily. Lehce vystlaný obvod a jazyk boty zajišťuje maximální pohodlí a komfort, vulkanizovaná podrážka nabízí dokonalý cit a ideální výkon. Příměs EVA ve střední vrstvě podrážky tlumí nárazy a poskytuje dobrou oporu a pohodlí.

Botky naleznete v nabídce i v barevných kombinacích černo-bílá (blk/white), černá (blk/blk/lime) a černo-oranžová (blk/org).

DVS Zered Low Botka ze série Original Intent se prodává za 1.790 Kč a do Čech se dováží ve velikostech 7–14 US. Boty navrhoval a testoval Zered Bassett, takže nikoho nepřekvapí, že jsou určený především na skateboarding.

Technologicky to znamená kvalitní materiály na exponovanejch místech, třikrát prošitá špička, přilnavá a pružná vulkanizovaná podrážka, vložka změkčující dopady atd. Bota bude též k dostání v černo-šedým provedení (blk/grey).

ETNIES Portland

chození do školy a odpoledního skateboardingu je bota na hadry, vaše rodiče na prášky a šance příště zaskórovat značkovou skate obuv se blíží nule. Připravili jsme pro vás tedy malý přehled, ve kterém se dozvíte, jaký modely dobrých značek jsou pro skateboarding ty nejvhodnější. Když si je pořídíte, máte záruku, že nějaký to ollie určitě vydrží!

LAKAI Mike Mo Zcela nový pro model Mike Mo Capaldiho na jaro 2010 se zbrusu novou patentovanou podrážkou XLK se prodává za 1.990 Kč a na našem trhu bude k dostání ve velikostech 7–14 US. Největší předností boty je již zmíněná podrážka, která je díky odlehčovacím vnitřním drážkám extrémně lehká, a přitom zachovává flexibilitu a přilnavost jako ty klasický vulkanizovaný. Vnitřek podrážky tvoří profláklá EVA, doplněná

o speciální Equa-form polštář pod patou, který pohlcuje energii při nárazu a chrání tak zdraví. Horní materiál je z pevné, odolné semiše a kůže, vnitřek boty a jazyk lehce vypolstrován. K mání bude též ve variantách grey/blk a blk/grey.

NIKESB Omar Salazar Model Omar Salazar kombinuje klasický skejtový prvky s nejmodernější technologií a na českým trhu bude k dostání za 2.490 Kč ve velikostech 6–14 US. Boty mají novou a velice přilnavou podrážku se super tlumičem nárazů v oblasti paty. Na špičce je použita nová konstrukce švů a vrstev pro větší výdrž při ollie a kickflipech.

Na boku boty naleznete nejmodernější Fly-wire vlákna, která již byla testována na hi-tech běžeckých tretrách nebo profesionálních basketbalových botách a vyznačují se pevností, lehkostí a výdrží.

A nakonec bonus pro všechny – skryté kapsy v obou jazycích, které můžete využít na extra vycpávku pro tlumení nártů nebo jako úschovnu pro vaše tajemství.

EMERICA The Jinx Skate bota ze série férová cena The Price Point se prodává za 1.800 Kč a dováží ve velikostech 8–13 US. K největším přednostem patří patentovaná vložka STI Foam, která slouží jako polštář tlumící energii při dopadech.

Samozřejmostí je odolný semišový materiál, lehce polstrovaný jazyk a obvod boty pro pohodlí, a pružná a přilnavá vulkanizovaná podrážka. Předností určitě je, že špičku boty vyrobili z jednoho dílu, a tak se nemusíte bát o prošoupání švů.

K dostání též v barevných variacích černo-šedá (blk/grey), černá (blk/wht/gum), hnědo-modrá (bwn/blue) a tmavě šedá.

éS Accel TT Vlajková loď mezi skate modely této značky se v České republice dá pořídit za 2.200 Kč a ve velikostech 6.5–13 US. Bota je ušita z pevné semiše v kombinaci s umělými materiály a pro dobrou odolnost má špičku prošitou třemi stehy. Vycpání jazyku a obvodu boty dává pohodlí, zdravé dýchání boty zaručuje patentovaný systém odvětrání jazyka Flo2. Podrážka 400 NBS dobře drží, její vnitřek po celé délce boty tvoří EVA s drážkami pro odlehčení.

Vložka je též patentovaná záležitost STI Foam, navíc doplněna o gelový polštář G2. Na trhu se boty objeví i v barevných kombinacích černá (blk), černo-zelená (blk/grey/grey) a zelená (grn/wht).

ETNIES Portland Tento model má zcela nový styl a mezi ostatními Etnies botami vystupuje z řady.

V ČR se objeví ve velikostech 8–14 US a pořizovací cena by měla být 2.200 Kč. Špička boty je vyrobena z jednoho kusu materiálu, který zdobí jen dekorativní prošití, takže díky použité odolné semiši by měla něco vydržet. Jazyk a obvod je pro větší pohodlí vypolstrován, ochránit kotník by měl vyšší střih boty. Podrážka je z pružné a odolné vulkanizované 400 NBS gumy, samozřejmě z příměsí EVA ve střední vrstvě. A klasikou je také STI Foam vložka tlumící nárazy. Bota se objevuje i v barevných kombinacích olivově zelená (olv/blk) a černá (blk/wht/gum).

David Horváth „Kousek vod baráku byl absolutně netknutej sníh, rozjezd z prudšího kopce, v nájezdu na střechu trošku podlamovačka kolen, ale pak to šlo.

Kdybych zaváhal, tak by maximálně hrozilo přistání na silnici...“ věk: 37 | stance: regular | layback | lokalita: Tschamut, Švýcarsko | počet pokusů: 1 | snb od: 1988 | sponzoři: Nike ACG, Carhartt, Spy | setup: stance 56 cm, úhly +24/-3, offset -3,5 cm, prkno Lib tech Skate banana (156 cm), boty Burton Shaun White, vázko Burton Mission | fotograf: Jirka Schindler (dhcproduction.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

věk: 17 | stance: goofy | air to fakie | lokalita: Saalbach, Rakousko | počet pokusů: 3 | snb od: 2003 | sponzoři: Nugget, Flow, Oakley, Surfsport, Bern, Infantia, Chimpanzee, Airhole | setup: stance 56 cm, úhly +21/-12, offset 0 cm, prkno Flow Quantum (153 cm), boty Flow Rift Double Boa, vázko Flow Nxt at | fotograf: Přemek Vida (vida@wellnessradlice.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

„Fotilo se to na super quarteru, kde se mi dobře jezdilo. Překážka byla součástí slopestylu a po závodech jsme si tam udělali photosession.“

Filip Gutwirth

HT

.CZ DON 23 .9 .ABA UCE : 602.426 TRIB TEL

IS TP://D

Roman Kuřil „Focení streetu je v Coloradu zakázáno pod pokutou $ 1000 na osobu a zabavení všech věcí na dva měsíce... I přesto je tenhle spot velmi navštěvovaný, což dokazuje mnoho záběrů od místních homies třeba na TWS. Za tuhle fotku jsem moc rád, velký dík patří Ferymu!“ věk: 27 | stance: goofy | fs noseslide | lokalita: Frisco-Breck, Colorado | počet pokusů: 3 | snb od: 1995 | sponzoři: Stepchild, Neff, Nugget, Smith, Level, Skullcandy, Tallt, Jagermeister, Skateshop.cz | setup: stance 61 cm, úhly +15/-15, offset 0 cm, prkno Stepchild Jib Stick (153 cm) | fotograf: Fery Kunert (f.kunert@seznam.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

Honza Koukol „Jezdil sem kolem toho railu s holkama čtyři roky na vyhlídku nad Prahu a jednou to padnout muselo... A dokonce na první. Byla ta kalamita, tak nebylo vo čem!“ věk: 22 | stance: regular | tailslide | lokalita: Praha, Santoška | počet pokusů: 1 | snb od: 1999 | sponzoři: Bataleon, Vehicle | setup: stance 62 cm, úhly +18/-18, offset 0 cm, prkno Bataleon Airobic (159 cm), boty 32 Boots, vázko Ride Alpha | fotograf: Karel Jadrníček (karel.jadrnicek@gmail.com) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

u ¿É ¿iÉV ¿É| ÉË ÉÚÚÚ¯Â Ó V> `ܯiÓ u \ÉÇ Âª ¿ËÂJÇ Âª ¿Ë¯Và]ÉËi \ÉÆÑzÉââÆÉ¢¢z

Roman Dlauhý „Byl to trik na rozloučenou s údolím, ve kterým jsme celej den šlapali a jezdili.“ věk: 19 | stance: regular | trik indy | lokalita: Bansko, Bulharsko | počet pokusů: 1 | snb od: 2001 | sponzoři: Burton, Nike6.0, Anon, Red Bull, Skullcandy, kuptolevne.cz | setup: stance 56 cm, úhly +18/-9, offset 0 cm, prkno Burton Love (152 cm), boty Burton Hail, vázko Burton Malavita EST | fotograf: Jirka Švorc (jirisvorc.com) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

věk: 22 | stance: regular | drop | lokalita: Jáchymov, Lázeňský dům Běhounek | počet pokusů: 3 | snb od: 2003 | sponzoři: nejsou | setup: stance 61 cm, úhly +18/-15, offset -1 cm, prkno Nidecker Advanced (161 cm), boty Nidecker Absolute, vázko Nidecker Ignition | fotograf: Panker (panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

„Tenhle spot mám denně na očích a byla jen otázka času, kdy se na něj s bandou dostanem. Na dopadu trošku rána, ale na měkkej sníh, a pak hodně rychle brzdit, abych nenarazil do stromu.“

Michal „Plashan“ Štika

94

Přijde mi, že si letos v zimě vůbec nebyl vidět. Jak to?

Celou zimu jsem s Vaškem Gábou stavěl snowpark v resortu Paprsek, což je asi osmdesát kilometrů od Olomouce. Hodně jsme se tam o víkendech namakali, aby vzniknul nějakej pořádnej park, když už to Skateshop.cz sponzoruje. No a taky nebyly žádný závody na Moravě, a abych pravdu řek, nemám tolik peněz, abych jezdil co víkend do Špindlu a užil si tam dvě kvalifikační kola a pak možná finále. To si radši pujdu pořádně zajezdit. Párkrát jsem taky dělal kouče na Nokia Just Ride, projel pár dalších moravských snowparků a zkoušel se naučit nový věci.

tam nejlepší lidi, stejně staří kluci jak já, Martin Búš, Darek, Tuzar, fajn parta a zároveň hrozní diktátoři. Jsem strašně spokojenej, že patřím mezi tyhle lidi.

V čem jezdíš teda víme, tak teď řekni, na čem?

Mám desku Forum Substance 152, úhly + 20/-13, vázko mi vydrželo od loňska, takže Forum Arena, a boty nosím Kicker SLR. Prkno mám jinak normální, žádný přehnaný stickery, klasika.

Koukal ses na hulympiádu?

Jasný že sem sledoval... k tomu se nedá nic víc říct, to

coming soon

patrik schwarz

indy přes zábradlí v praze kbelích

Co předcházelo tomu, než si zakotvil v Horsefeathers teamu?

Asi jako každej, když mi bylo osm devět, tak sem viděl někde v Rakousku, jak týpek skáče sto osmdesátku, zalíbilo se mi to a od tý doby sem prkno chtěl a vyřvával si ho u rodičů. Jezdit sem začal ve dvanácti, hezky na paloučku, pak přišla první skočka postavená lopatou a už to začalo. Potom jsem jednou byl na Mísečkách na 4x4, vyhrál závod tý juniorský kategorie a přišel za mnou Tomáš Tuzar, jestli bych nechtěl jezdit s nima.

Samozřejmě sem byl rád a po třech týdnech mě kontaktoval team manažer Richard Skandera a dohodli jsme se. HF mě přijde jako nejlepší team u nás, jsou

jen sedíš a máš votevřenou pusu. Počítal sem s tim, že lidi budou ve finále dělat double corky, ale von je každej druhej předváděl už v kvalifikaci! Strašně se ten level posunul. Nechápal sem z těch asiatů, co lítali dvakrát vejš než Kicker SLR Shaun. Sice neustávali triky, ale ty vejšky? Pro ně už tu rampu budou muset začít stavět větší, hehe, japonský kamikadze.

Jak vidíš svý šance, v porovnání s tím zahraničním levelem?

Tak já si jezdim hlavně pro sebe, pro radost. Samozřejmě bych rád uměl takhle jezdit, ale máme tu dvě rampy

coming soon

[nahoře] fs rodeo na kickeru ve špindlu

a ještě všechno na severu Čech. Mám radost, že si vůbec někdy můžu rampu sjet, protože mě baví a je technicky náročná. Ta zahraniční úroveň bude vždycky jinde než ta naše. Čet sem si u vás na HF stránkách, že si libuješ ve výtržnictví. Dej příklad...

Hehe, sem tam psal dřív, když sem byl mladší... Nemám žádnou hustou příhodu. Ale teď jsme jeli vlakem do Zlína na nějakou párty, kde hrál náš kámoš, bylo nás tak třicet, no a zlínští policajti si mysleli, že sme nějací Baníkovci, takže nás doprovázeli z nádraží až do klubu... Bylo to zajímavý.

96

Popiš, kde si dobře kolem Olomouce zajezdíš.

U nás na Moravě je hodně dobrá Bílá v Beskydech, kde sem letos ještě nebyl a to mě docela štve. Pak je tu Déemko, letos si tu hodně vyhráli s parkem a lidem, co jibujou, se to musí líbit, plus jsou tam čtyři skoky.

Na Paprsku jsme udělali dvanáct jib překážek a jeden velkej skok s tablem kolem deseti metrů, takže pětka

a sedmička se utočit dala. Docela mě to štve, že jsem si letos pořádně nezaskákal na velkym skoku, pouze jak sme s Pankerem fotili ve Špindlu. Ale tam sem nemoh nic zkoušet, to se muselo všechno na jistotu, a hlavně mi chyběla helma. Loni jsem koncem sezony zkoušel double backside rodeo, ale letos jsem ještě nevobjevil skok, kde by se to dalo udělat. Doufám, že se zadaří na Spring Sessions.

A kde sis úplně nejlíp zajezdil?

Tak to bylo před rokem a půl ve Francii na Horsefeathers campu v Les2Alpes. Když jsme tam přijeli, napadlo sedmdesát čísel prašanu a celý týden jsme jezdili jenom freeridy a to sem ještě nikdy nezažil. Pořád na zadní noze, kochat se pohledem na ty velký hory, úplná paráda.

Máš nějaký závodnický ambice?

Tak jako chtěl bych vyhrát nějaký závody, ale štve mě, že většina závodů se dělá v Čechách a na Moravu se nic nedostane, takže je těžký to objíždět. Ale určitě je to takový můj sen, plán do budoucna. Až dodělám školu,

[vpravo] rodeo v u rampě ve francouzském varsu

pak se tomu budu víc věnovat. Ve škole mám teď blbý, že mám čtvrtek, pátek praxi, což je od osmi od večera do tří do rána. Pak je blbý jet někam závodit nevyspalej...

Co děláte na tý praxi?

Já sem tiskař, takže makáme ve velký tiskárně a na rotačních strojích tiskneme Dnes, deník Metro a tak.

Je to taková fabrika, ale už sem se tam zaučil a snažím se bejt soběstačnej u tisku. Sice je to teď všechno elektronicky, přes počítače, ale věčně to nefunguje, mašina se nechová sama, jak má, takže si užijem.

Hele, předposlední votázka. Deš k volbám?

Politiku nemusim a zdá se mi, že ty lidi tam jenom hrabou peníze. Vůbec mě to nezajímá.

Tak na závěr, dokud to ještě de, tu někomu svobodně poděkuj...

Tak určitě poděkuju rodičům, sponzorům, že do mě vkládají své investice, Richardovi Skanderovi, že mě do toho dotáhl, a čau všem kámošům, se kterýma jezdím.

Sranda musí bejt!

Tvuj slavnej jmenovec Rocco Siffredi, je hodně zaměřenej na svou trubku. Ty seš ale taky docela zaměřenej na trubky?

Baví mě jezdit hodně zábradlíčka, bedýnky, dropy a různý blbosti. Zaskáču si taky rád, to je jasný, ale jibbing mi vládne. Vždycky sem k němu měl blíž, ani nevim proč. Možná je to daný podmínkama k ježdění, dost často bejvám ve Špindlu na Mísečkách, kde je spíš rail park. Asi mě baví víc pokořit těžký zábradlí než letět velkej kicker...

Jak ses k ježdění dostal?

Když sem byl malej, tak sem jezdil na lyžích a táta vedle mě na snowboardu. Odkoukal jsem to od něj, zkusil to a už sem se toho nepustil. První sezonu sem jezdil sjezdovky, druhou přišel na to, že existuje snowpark, třetí rok si dával srandy v parku, chytlo mě to a teď už

A co nějaký hobby?

Někdy se projedu na skejtu nebo freeboardu, ale jinak spíš chilluju s kámošema. Největší hobby je prostě snowboarding.

Obligátní otázka – setup prkna?

Prkna mám Stepchild model Simon Chamberlain a Jibstick, velikost 153 cm, úhly si nastavuju +15/-15.

Vázko mám Forum, typ nevim, sponzora na něj nemám, takže sem ho koupil od kámoše Davida Čonky za pár korun. Boty preferuju Burton, protože vydržej nejdýl ze všech.

Jezdíš závody?

Jezdim, ale moc mě nebavěj, vždycky musíš předvíst všechno v jedný jízdě. Preferuju spíš formu jamu. Super ale na závodech je, že potkáš spoustu kámošů.

[nahoře] fs grind drop to wall. tenhle spot našli kluci v centru budapešti přímo na hlavní třídě. ani nedoufali, že se to obejde bez policajtů, ale nakonec bez problémů jezdili do pěti do rána [vpravo] bs grind fs revert. tenhle dlouhej dřevěňák nedaleko budapešti klukům ukázal lokál david liptay. nejdřív to vypadalo, že je místní správce vyhodí, ale nakonec se to domluvilo

skoro jezdim jenom ve snowparku nebo po zábradlích v centru Prahy, haha.

Co máš letos v zimě za sebou a před sebou?

Za sebou mám návštěvu Advita teamu ve švýcarským Les Diablerets nebo natáčení v Budapešti se Snowporning crew. Před sebou mám určitě ještě hodně věcí jako třeba Spring Session, VPBRJ v Laaxu nebo další návštěvu Advita teamu, tentokrát v Avoriaz.

98

Který jsou tvý oblíbený resorty nebo přímo, kterej je ten domácí?

Homeresort je Špindl, máme s bráškama byt na Dramatiku, což je hodně punkovej barák ale má to svý kouzlo. Jezdím sem už tři roky, každej víkend, občas v tejdnu, sem tu jak doma. Dále mě v ČR ještě bavil park na Číhalce a na Bílý Shred For Fun Park.

Jaký to máš se sponzorama?

Celkem v pohodičce, podporujou mě prkna Stepchild, se kterejma jsem hodně spokojenej. Potom doplňky, srandy, a hlavně headwear je od Neffu, zimní věci a streetwear pak od Eleven. Sponzoring mám i od Advita, u nás ne moc známý značky na triga, ke který jsem se dostal náhodou v Saas Fee. A taky mě sponzoruje internetovej shop Streetmarket.cz s tričkama, jak někdo říká, s nočníma košilema, hehe.

Všem patří velkej dík!!!

A máme tu final question. Jakym směrem se chystáš to dál všechno směrovat?

Pošlu to stejně, jak jsem to měl doteďka. Budu si co nejvíc užívat ježdění, bavit se tím a trávit co nejvíc času s kámošema na horách...

Tak to vypadá, že nám tu vyrůstá další silná jibberská generace a rozhodně do ní patří i pražskej zabiják Štěpán Rokoo Rokos.

Vyzvali jsme ho k nafocení nějaký prasárničky v Praze, k čemuž sme se ale nakonec nedostali, neb se na stole objevilo pět v maďarskejch od Šubrta. Rokoovi je 18 let, studuje na gymplu a do podvědomí snb party se zapsal vítězstvím Nokia Street Cupu 2010 nebo třeba prvním místem na nedávném Shred For Fun Jamu v Bílé. text: Radek, foto: David Blažek (Snowporning)

štěpán rokos

101

103

105

text: Mirek Kvapil (sk8), Pavel Zelinka (msc)

Od nynějška se na tomhle místě našeho časáku budete setkávat s trochu vytuněnou verzí zajetý rubriky s názvem Soundtrack. Kromě popisu videa a informací o hudbě přidáme ještě dojmy nějakýho z našich předních riderů. První na řadě je Martin Jurášek, se kterým probereme nejnovější video z produkce Creature skateboards nesoucí jméno Hesh Law. Hesh Law je po Born Dead a Black Metal už třetím videem v historii firmy, jejímž poznávacím znamením jsou hlavně skejty v křiklavě zelený barvě, podle který jí prostě každej zaručeně pozná. „Když jsme byli v Americe, značka Creature byla na každém rohu. Šlo vidět, že jí tam zná opravdu každý. Ne jako tady, kde není moc k dostání. Spousta mladých lidí dá totiž raději přednost desce za litr před kvalitnější a dražší značkou,“ dodává Martin.

Po kraťoučkym a temnym intru se hned dostáváme k prvnímu profilu, jehož majitelem je Truman Hooker.

Ten se toho vůbec nebojí a kromě railů a velkejch gapů

yamato

skejtuje hlavně ve všelijakejch ditchích. Třeba to ollie přes svodidlo do šílenýho dangeru se vám určitě vryje do paměti! „Tenhle rider se mi hodně líbí, protože má podobný styl jako David Gravette. Celkově je ve videu míň flipů, což ale neubírá na kvalitě, protože to doplňujou jinýma trikama na neobvyklejch místech,“ říká na Trumanovo ježdění a celkovou atmosféru videa Jurda. Muzika profilu je pecka z konce šedesátých let od The Sonics. Praotci garážového rocku a protopunkoví pionýři fungovali osm let a zapsali se do rockových análů především svou prvotinou Here Are The Sonics, kterou natočili na dva mikrofony.

Z ní odpaluje video otvírák desky The Witch. K pětici se v průběhu let obraceli jako ke svému vzoru takové kapacity jako Mudhoney, The Fall nebo The Cramps.

O lo-fi zvuku první desky prohlásil svého času Kurt Cobain z Nirvany, že je to nejlepší zvuk bicích, který kdy slyšel. The Sonics se předloni dali znovu dohromady a vesele koncertují po celém světě.

Kromě klasickejch profilů je Hesh Law plný montáží.

V tý první se podíváme do Japonska, kde stará parta brousí bazénový kopingy a přírodní vertový rádiusy, který se objevily třeba na Volcom videu Chicagof.

Martin k tomu říká: „Bavily mě ty modré vlnky, kde týpek vracel lipa na obě strany do fakie a ta poslední vertová část, kde frajeři dělali všechno. Zabil je ale

pentagram

místňák, kterej dal bektel na mokru. Všechny ty parky vypadají brutálně staře a je vidět, že tam vyrostly před dvaceti lety.“ Japonskou vložku nám hudebně obstará světoznámý soubor taiko bubeníků z Japonska, kteří si říkají Yamato. Ti zaujali, v roce 1998 na skotském Fringe festivalu svou propracovanou show (stejně jako pár let předtím urban bubenické představení Stomp) a od té doby jako velká atrakce vystupují po celém světě. Během této velkolepé rytmické show, v které se bubnování mísí s tradičními japonskými motivy, je použito několik desítek originálních japonských bubnů, kterému vévodí Odaiko, macek vyrobený z ohromného, více než 400 let starého stromu.

Pokud jste viděli poslední Thrasher video, o kterym jsme psali v minulym čísle, určitě už znáte jméno Devin Appelo. Po tak trochu uvolněnější předchozí části vás tohle určitě zvedne ze židlí. Největší gapy, spoty, kde by asi nikoho jinýho nenapadlo jezdit, o tomhle se prostě nedá psát, to se musí vidět! „Frajer má hodně agresivní styl a trošku mi připomíná Radka Houšku. Je vidět, že Devin se flipů vůbec nebojí, o čemž svědčí ten první varheel.

Vybírá si hodně zajímavé spoty, a k tomu většinou ty nejvyšší, co našel. Hned na úvod mě pobavil saltíčkem do kanálu, kanál jeden, hehe,“ směje se Jurda.

Spolu s Devinem Appelem teď mocně přitvrdíme a necháme do zvukovodů vpadnout grind/death metalisty Terrorizer, kteří byli domovem zakladatelů Morbid Angel, Napalm Death nebo Nausea. Dali se dohromady už v roce 1987 a o dva roky později debutovali přelomovou deskou World Downfall, která se stala úhelným kamenem metalové scény. Pětice se posléze rozpadla a nikdy na svojí nejčernější chvilku nedokázala navázat. Možná letos změníme názor, protože Terrorizer oznámili návrat na scénu. První novou skladbu si můžete pustit v MySpace profilu kapely. Kousek Ghost Train, který ve videu zazní, uzavírá desku Darker Days Ahead, která byla korunou nepodařeného návratu kapely před pěti roky.

Pokračujeme částí odehrávající se v bazénu Barrio Logan. Tady tomu zle naložej pánové Darren Navarrette a Sam Hitz. Hlavně Darren se vytáhne strašnou třišedinou přes channel, po který už prostě nemůže přijít nic víc! „Super old-schoolová vložka.

Dlouhé grindy, pořádné polety, prostě to rozhulit a vyletět co nejvýš!“ shrnuje další část jeden z mála Čechů, kterej by byl schopnej v něčem podobnym něco udělat. Poté, co se rozpadli punkový věrozvěsti

MC5, nedokázal jejich kytarista Fred „Sonic“ Smith dlouho sedět se založenýma rukama a dal dohromady kvarteto Sonic‘s Rendezvous složené z muzikantů detroitské rockové vlny 60. let. Za bicí usedl bubeník s dynamitem ve všech končetinách Scott Asheton z The Stooges. Kapela za pět let svého fungování nahrála jedinou studiovou písničku City Slang (ano, ta je právě součástí videa) a i to v dnešní době stačilo k tomu, aby se kolem 30 let mrtvé kapely začaly vířit vody. Výsledkem je neskutečný šestidiskový box, který před čtyřmi roky zpřístupnil veřejnosti několik nahraných vystoupení, garážových dem a samozřejmě legendární, zde prezentovaný singl.

Další profil má mladej Sean Conover. Jeho triky rozhodně patřej k tomu nejlepšímu a nejstylovějšímu, co Creature video nabízí. Halfcab flip bs boardslide, 360 flip grind na railu, tailslide flip out do fakie, hustě von! „Talentovaný mladý rider, který je flipově velice nadaný, a navíc má parádní styl. Nebojí se flipovat ani do různých grindů na railech. Strašně se mi líbí, jak to kino dělá, přijde mi, že ho má úplně na litry. Trik, který mě nejvíce zaujal, byl tailslide vrácený krutě protaženým flipem. Nechápu!“ obdivně prohlašuje Martin. A v muzice je to hurá za další legendou. The Dicks jsou jednou z prvních hardcoreových kapel, která nejdříve operovala v texaském Austinu, aby se posléze přesunula do hardcore punku zaslíbeného San Francisca. Nekompromisní přímočarý tah na branku doplňovali The Dicks nečekaným bluesovým feelingem. V textech si nebrali žádné servítky. Zpěvák Gary Floyd, dlouhou dobu jediný gay na hardcoreové scéně, brojil proti homofobii a radikálně bojoval proti politice Ronalda Reagana z ostře levicově marxistické pozice. To statně dosvědčuje první singl kapely Lifetime Problems, který ve videu zní. Po dlouhé pauze, která trvala od roku 1986 do roku 2004, se The Dicks začínají pravidelně pohybovat na scéně, a dostalo se jim dokonce přijetí do Texaské hudební síně slávy.

Před tímhle videem by slova Barrier Kult něco řekla asi jen málokomu. Teď už ale každej ví, že jde o partu pekelníků jezdící zásadně na wallridovejch betonovejch zábranách. Týpci nikdy nesundaj svý černý kukly a dělaj triky, který by většina lidí nikdy neodjela ani v obyčejný minirampě. Blunt 360 flip ven nebo nollie shove-it pivot to fakie je vážně trochu moc! Chcete vědět víc? Čekujte článek o BA:KU na našem webu. „Tohle je část, která mě hodně baví.

Docela by mě zajímalo, kdo se schovává pod maskou, protože triky, co vrací na takové překážce, jsou fakt úlet. Když jsem zkoušel na takové bariéře jezdit ve státech, byl sem rád za obyčejné five-o a oni tady vrací všechno i na zábranách bez nájezdu,“ popisuje svoje zkušenosti s bariérami Jurda. Hudební doprovod partu obstarává jakýsi satanistický blití do mikrofonu, o jehož autorovi vědí něco jedině tak v pekle.

Ke Creature skateboardingu samozřejmě patřej i backyard pooly, kterejch se dosyta nabažíme v další montáži. Martin to popisuje: „Tohle bylo ježdění v klasickém bowlu. Šlo vidět, že bazény určené ke koupání, ve kterých kluci jezdili, jsou brutálně nakoplé. Sám jsem měl možnost v jednom takovém jezdit a můžu říct, že tvar těchto rádiusů je naprosto nezvyklý a ke skejtování skoro až nevhodný. Navíc ne všude je ježdění povoleno. Je super, když musíte přelézt plot a pak si jít rychle zajezdit, než vás někdo vyhodí.“ Punk rocku zůstaneme věrni i v této sekci a podíváme se za kapelou The A.D‘s, která operovala v newyorském undergroundu během celých osmdesátek. Jejich první singl Livin‘ Downtown jim vydobyl respekt a sérii dalších singlů završila kapela úsilí vydáním jediné desky Know Hard Feelings v roce 1987. Jako smetanu slízneme ve videu zásadní singl kapely, již zmiňovaný Livin‘ Downtown.

Vlasáč Adrian Mallory a mladej Silent Mike maj jedinej společnej part tohohle videa. „Adrian je jezdec, kterého znám a kterého jsem na videích už několikrát viděl. Dělá grindy v ukrutné rychlosti v každém rádiusu. Nejvíc bylo to dlouhé boro nahoru a dolů na šílené zdi. U Silent Mika šlo vidět úplně jiné ježdění, hodně flipů a gapů. Nejlepší z jeho partu je mega olliečko do banku a double flip z gapu na konci.“ Jejich ježdění podbarvuje country a punk rock, které ve své tvorbě míchá Jim Finkley, v hudebním světě známý pod jménem Joe Buck.

Jeho spolupráce s Hankem Williamsem III a účast ve společném projektu Assjack jasně ukazuje, kde je Joe doma. Country je mícháno nejen s cowpunkem a punk rockem, ale i s rockabilly a hellbilly. Přesně tak zní i kousek Born To Scare, který je obsažen na Buckově desce Joe Buck Yourself.

Bridge Law je, stejně jako v Thrasher videu Under The Bridge, část věnovaná ježdění v betonových skateparcích pod mosty. Kromě Creature riderů se tu mihne i spousta friends. „Tohle byla asi moje nejoblíbenější pasáž. Přijde mi, že pod mosty rostou ty nejlepší parky. Nevím, čím to je, ale překážky jsou tak prapodivně rozmístěné, že je hodně složité najít nějakou dobrou cestu, aby člověk nabral rychlost.

Docela dlouho trvá, než na to přijdete, a většinou vám to stejně nějaký lokál musí ukázat. Burnside je jeden z nejtěžších parků a lidi tam dokážou ocenit každý vrácený trik. Je to tam dost osobité. Dost si to hlídaj, jsou na to hrdí a je dost těžké si tam zajezdit, pokud náhodou neznáš někoho z místních. Sheckler se otočil už na parkovišti, protože z tváří tamních skejtrů mu muselo být jasné, že si tam prostě nezajezdí,“ vysvětluje Jurda situaci v jednom z nejznámějších

skateparků světa. Song nás však zavádí do Evropy.

Zajímavou cestičkou šlapala v průběhu času kapela Darkthrone z norského městečka Kolbotn. Původně death metalová kapela v průběhu let nabrala blackové a v poslední pětiletce i silné crust punkové valéry. Tak zní i pecka Raised On Rock na našem videu. Dvojka Nocturno Culto a Fenriz je brána za undergroundovou jistotu norské metalové scény. Na svém kontě má 14 dlouhohrajících desek.

Rap už se objevil na Zeru, $lavu, takže ani na Creaturu už nepřekvapí. Jede na něj velkej univerzál Taylor Bingaman, kterej má ve svym profilu trochu railů, zdí i bazénů. To vše v pěknym stajlu. V tomhle má Martin úplně jasno: „K tomu opravdu nemám co říct.

thin lizzy

joe buck

brujeria

martin jurášek

107

108

Už daná muzika mě odrazuje od toho, abych takový profil vůbec dokoukal, hehe. Většinou si dám další triky a přejedu na dalšího jezdce nebo živější muziku.“ Hudba je prostě z jinýho soudku a dostává nás do současné urban Kalifornie za Kevinem Jamesem Mannem, který si nechá říkat Brotha Lynch Hung.

Jeho skladba Rest In Piss byla už součástí minulého videa, tak jen připomeneme, že Kevin se na hudební scéně pohyboval už od poloviny osmdesátek, ale největší zářez přišel až v roce 1995 s deskou Season of da Siccness (z které je i zmíněný singl), plnou drog, sexu a témat točících se okolo kanibalismu.

Jižní Amerika je další destinací, kam se s kreaturama podíváme. Kromě Navaretta, Partanena, Hitze a dalších se tu mihnou i Emmanuel Guzman nebo Sammy Baca. Spoty jsou hodně zajímavý, jen posuďte sami. „Perfektní ježdění ve snake runu zakončeným hodně zvláštní rádiusovou částí. Kluci se dokážou poprat i se starým parkem, který nemá ani koping a je v polorozpadu. Bylo vidět, že tam měli postavený úplně nový rádius, ale přišlo mi, že měl podobný tvar jako ty staré bazény. Ježdění v tom je asi úplně něco jiného než v klasickém rádiusu,“ doplňuje Martin.

V jihoamerickém partu na nás čekají dvě různé kapely.

Valivější začátek skladby El Doce De Octubre napoví, že převažující punkový podtón videa teď vystřídá valivý sludge metal se stoner rockovými prvky. Na svědomí ho má duo Black Cobra z Los Angeles. Pánové Jason Landrian a Rafael Martinez si vystačí sami a doomový podtón se jim daří vytvořit i v prosté dvojici bez výrazných studiových berliček. Druhá písnička pečetí metalový výron videa a stojí za ní extrémní grind/death metalisti z Mexika Brujeria. Jejich sypačky z prvních dvou alb byly pouze polovinou úderné síly kapely. Tou druhou jsou nenávistné texty, které se soustředily na témata satanismu, antikřesťanství, sexu, imigrantských problémů, pašování drog a politiky. I když byla v kapele vždy převaha bělochů, v jejich repertoáru najdeme hned celou řadu písniček, které vyzývají k likvidaci bílé rasy.

O jejich aktivity se zajímala FBI a obal debutové desky obsahuje fotografii uříznuté lidské hlavy chycené za vlasy. Ukázkou na videu je závěrečný kousek prodejního trháku Brujerizmo z roku 2000, písnička Sida De La Mente. V letošním roce chystá Brujeria po dekádě ticha nové, čtvrté řadové album.

David Gravette je pro většinu lidí největším jménem Creature týmu a od tohodle profilu se čekalo fakt hodně. Na rozdíl od již jednou zmiňovanýho Thrasheru, je ale tenhle profil spíše zklamáním.

No jo, točit dva profily naráz a zavděčit se všem je prostě těžký. Na Thrasher stránkách se každopádně objevil sestřih těchto dvou partů, kterej si rozhodně

black cobra

darkthrone

sonics

terrorizer

the dicks

sonic‘s rendezvous

brotha lynch hung

zčekněte! Název je všeříkající: Hell of a year. Martin ovšem novej Thrasher neviděl, a David je navíc jedním z jeho nejoblíbenějších skejtrů. Proto má trochu jinej názor. „Tohle je naprostá vražda. Vrací všechno na všem. Líbí se mi, jak je kreativní a jak dělá různé old-schoolové triky v kombinaci s největšíma railama.

Jak bylo vidět na Mysticu, má úplně jiný styl než všichni ostatní, využívá každou překážku. Takhle by to asi mělo vypadat! Navíc je mladý a myslím si, že půjde ještě hodně nahoru. Pár takových jezdců by mohlo přijet na Mystic i letos.“ Jednou z nejdůležitějších kapel stojící za vzestupem metalu z 70. letech a doom metalu v 90. letech je americká parta Pentagram, co se na videu představuje skladbou Forever My Queen. Je vyhrábnutá z dvanáct let staré kolekce Review Your Choices, která zachycuje skupinu v duu Joe Hasselvander – Bobby Liebling a v tradičním zatěžkaném blacksabbathovském výrazu.

Poslední, hodně pěkně natočená, část se celá odehrává ve vertikální rampě známý třeba z akce Rumble in Ramona. „Pěkné ježdění ve vertu s dobrou muzičkou. Párkrát jsem to taky zkoušel, ale dal jsem si takovou, že už do toho asi nikdy nevlezu. Když to někomu jde, rád se na to podívám,“ dodává k ježdění

ve vertce Martin. No a dnešní hudební pouť skončíme v irském Dublinu. Nebudeme se opájet tradičními lidovými dupárnami, ale řada dojde na legendární hard rockery Thin Lizzy vedené charismatickým Philem Lynottem. Řada jejich hitů, především ze sedmdesátých let, patří do rockové pokladnice.

Zde prezentovaná skladba Emerald je součástí přelomového alba Jailbreak z roku 1976. Kapela, i po smrti Lynotta, funguje dále, i když současná sestava si zatím nic nového nahrát netroufla.

Prvnímu zpovídanýmu v předělanym soundtracku Martinu Juráškovi se nový Creature video Hesh Law líbilo a vše uzavírá slovy: „Obecně se na videa moc nekoukám, ale tohle mě docela baví. Je tam pár lidí, na které je radost se koukat.“

the a.d‘s

Board 38 (Duben 2000)

Na obálce třicet osmičky čerstvě třicetiletý Lágoš protahuje japan air, takže hned zkraje využijeme příležitosti a pogratulujeme mu k čtyřicátinám. Při listování číslem trochu zarazí podivný barvy a tisk celkově, ale pak si vzpomenu, že s tímto číslem jsme přešli do největší tiskárny v Praze, kde nás tenkrát měli majitelé pěkně u prdele, a tak náš časopis šoupli na dvacet let starý stroj, který používali už jen k tisku hvězd, srpů a kladiv na svoje sváteční ubrousky...

Chybama se člověk učí!

Náladu hned v úvodníku zvedá parta rozdováděnejch trpajzlíků a hladinku zábavy pak udržuje v dopisech Mirek Špek. V prvním článku nostalgicky vzpomínáme na skate halu v Břežanech u Prahy, kde na pár měsíců zakotvily legendární Sakiho minirampy.

Velký rozhovor čísla má moje snb láska Zuzana Tomčíková, která jezdila velmi dobře a ještě líp vypadala. Na otázky týkající se budoucnosti říká, že si najde nějakou normální práci a založí nějaký oddíl, kde bude trénovat malé děti. A jak řekla, tak skoro udělala, po skončení profesionální kariéry, jestli se to teda tak dá nazvat, se nějaký čas věnovala kampani na rozvoj holčičího snowboardingu a spolupořádala Chiquitas girls akce.

Jedny z prvních snb campů pod patronací samotných riderů začal organizovat David Horváth a vše se odehrávalo v Čenkovicích v Orlických horách. Mezi campery zazářil Roman Kuřil, kterej zabil všechny raily, co tam byly. Velký skate rozhovor čísla měl zerák Michal Vavro, jeden z největších street rail talentů, který naše republika měla.

Klasicky voblečenej do černejch hadrů práskal grindy a lisplidy v americkym stylu, v rozhovoru popisuje, jak brigádničí u pumpy a chystá se po škole možná vycestovat do Ameriky nebo aspoň sehnat práci u skate firmy. A to se mu povedlo, protože už delší čas pracuje v Rock‘n‘rollu.

Přílohou Boardu 38 byl časopis Dirtbiker, který vznikl kvůli velkýmu zájmu bikerů o svůj vlastní časák a taky proto, že fotky kol na stránky Boardu nepatří. A máme tu

čerstvý lečo, tedy recenze na PlayStation hry, hudební cd, skate a snb videa, a hlavně novinky ze scény. Kromě nich se na stránky protlačila škola fingerboardů nebo vtipy od čtenářů, což byl masakr – Bába a vnučka jsou samy doma a najednou u dveří zaklepe pochybnej pán a ptá se: „Prosím vás, můžu si u vás skočit na malou?“ Ve škole snowboardingu nás Cvachovec naučil 50-50 grind. Následoval článek o českých zimních resortech s názvem Zataženo, mlha, plus deset, ve kterém jsme se podívali na Šumavu za Lukášem Puchtou, Pavlem Doležalem, Zbyňkem Jandou. Z Prahy se k nám přidal Venca Kříž a zabíjel zle. Nezapomněli jsme navštívit ani Krušné Hory, kde se o nás staral šestatřicetiletej „táta Mates“, fogin Martina Matouška.

A je tu závěr časáku, graffiti stránky s profilem Blinka z MTA crew, něco o hudbě s H2O, Shutdown, A tribe Called Quest, Jay Z a pak už jenom krátká fotogalerie. Hotovo!

Durie production, 35 minut, recenze: Kvapil

110

Dnes si tu podrobně rozebereme lokální košický video s názvem You Know Good Man, který jste už určitě všichni viděli na našem webu Boardmag.cz. Pokud ne, hned to běžte napravit, protože se je opravdu na co dívat!

Za vším stojí kameraman Juraj Tury aka Durie production, kterej video se svou partičkou ze sídliště Ťahanovce natočil během minulý sezony na spotech v rodnejch Košicích, Prešově, Bratislavě nebo Praze. První věc, která se musí vypíchnout, je fakt, že video je až na jednu výjimku, kterou je betonová trasa v Michli, točený výhradně na streetu nebo na do it yourself překážkách.

Z tohohle by si měl každej vzít příklad.

Další podstatnost, která YKGM odlišuje od klasickejch lokálních projektů, je kamera a střih. Troufám si říct,

že tyhle dvě věci svou kvalitou dokonce převyšujou jezdecký kvality obsazenejch riderů a nemusela by se za ně ve svym videu stydět ani nějaká velká skejtová firma.

Respekt Ďuri!

První profil si urvali pánové Martin Gregor a Filip Fabian. Jde spíš o ježdění pod heslem „Skate for fun“, a ne nějaký hrocení přehnanejch vražd, ale rozhodně se na to dá koukat. Druhym profilem se ale už posouváme dál. Jeho majitelem je Roman Kentoš, jehož variace na nollie bs flip jsou ozdobou téměř každýho slovenskýho závodu. Technika v Romanově nezaměnitelnym stylu a ss fs flip ze stalinských sedmi do sérky na konec. Za tohle by sis ten vysněnej sponzoring od Adio určitě zasloužil, hehe. Do jednoho songu se vejde ještě velkej talent košickýho skateboardingu Marek Petho. Nollie, fakie, switch, Mifo nám ukáže od všeho trochu a zakončí to ss flipem ze sedmi. Jen tak dál!

Pokračujeme k fellas části, kde se předvedou pánové

Žídek, Bendy, Kaliňák, Fekete nebo Mrváň, kterej hezky zatopí na jednom railu. Na začátku se mihne i Matúš Gajdoš, ale místo triků nám předvede jen svoji lásku k pálence, hehe a škoda. Přes krátkou část plnou bolestivejch bailů se dostáváme k profilu Maroše Viesta, kterýmu nikdo neřekne jinak než Nanuk. Kromě sakra nepříjemnýho osedlání railu je to hlavně o technickejch sérkách na Stalinu a na bedýnkách uprostřed paneláků.

Proč ne? Jeden z největších nadějí slovenskýho skateboardingu Richard Tury se svým bráchou natočil tolik záběrů, že jede na dva songy. Kdo z vás někdy viděl Riša jezdit, ví, že tohle prostě nemůže bejt špatný. Super triky na schodech, railech a technický sérky s trikama typu ss fs tailslide 270 ven k tomu.

Highlights tohohle profilu jsou určitě fs heel z double setu nebo fakie flip ze šesti v podchodu. Rišo, máš u mě poldeci hrušky!

No a je tu poslední profil bratří Dabocziovců. Většinu času jede starší a momentálně pořád zraněný Feri,

p

Ghetto, Zlatnická 79, Klatovy, 777 552 781 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Temple board store, Velké nám. 140, Strakonice, 777 788 790 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Street system, nám. Svobody 42/5, Teplice, 417 532 985 Sabotage, Tržní 383, Litvínov, 777 170 280

YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659 Funstorm, Revoluční 66, Liberec, 485 113 284 Ollie, Liberecká 1, Jablonec n. N., 731 518 577, 483 311 340 Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Nové jarní kolekce s kartou Snowboardel Sphere

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Skatebox, OC Velký špalíček, Mečova 2, Brno

Situace je jasná. Zradí vás samotný Zeus a začne štvát celý starověký Řecko. Rozhodnete se mstít a vaši nepřátelé se už právem začínají bát.

Nepřátelé statného a urostlého Kratose, týpka s kérkou přes ksicht. Ano, ano, v nejnovější hře pro PlayStation 3 se dostanete do křížku s nejrůznějšími mystickými charaktery a vaše úderné meče Blade of Chaos si v působivých soubojích rozhodně neodpočinou. Jelikož se jedná o třetí pokračování této hry, jde o jakési završení celé ságy, a tak na finální souboj vyzvete samotného Dia. Než se tak stane, čeká na vás několik desítek herních hodin, ve kterých budete řešit velmi náročné logické úkoly.

Hurááá na Olymp!

SCEA / Sony Worldwide Studios, březen 2010, akční

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023 Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174 Foshna shop, Smetanova 1056, Vsetín, 608 448 448 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645 Titty Twister, Denisova 28, Olomouc, 585 226 701 Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955

K2 snowboarding, Spálená 16, Praha 1, 224 946 622 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

kterej vyrostl v hodně slušnýho zabijáka. Musim říct, že během YKGM tour do Prahy mě svým přístupem ke skateboardingu bavil ze všech nejvíc a už dlouho jsem nepotkal někoho, kdo to má v hlavě takhle srovnaný. Ve videu jde ale hlavně o ježdění a Feri to v tom nejlepšim stylu zabíjí třeba no popem do fajva fs pop ven, ale hlavně fs boardslidem na „Maxově“ railu ze dvanácti.

Mladší brácha Riško na svejch jedenáct let jezdí nenormálně dobře. Hodně překvapil třeba shoveitem 360 ze zídky nebo nejprotaženějšim north olliem z double setu, kterej kdy planeta země viděla. Doufám, že se nezkazíš Jiggy!

Titulky a máme to za sebou. Můj názor? Střih a kameru už jsem vyzdvihoval na začátku, výběr muziky mě taky totálně nadchnul, atmosféra videa je naprosto nezaměnitelná. You Know Good Man je pro mě prostě to nejlepší československý lokální video, který jsem kdy měl možnost vidět. Těším se na další kousek od Durie production, kterej se doufám objeví už příští rok. A od vás všech bych prosil víc takovejch videí, díky!

Skateshop Anděl, OC Nový Smíchov, Praha 5, 251 510 912

E-SHOPS

Street-outlet.cz, Nádražní 9a, Praha 5Nový Smíchov)

www.abadon.cz

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

www.boardonline.cz

Represhop, Olivová 2214/11, Ríčany u Prahy, 323 601 878

www.e-frog.cz

50 Rocks, Masarykovo nám. 102, Benešov, 317 721 299

www.grotta.cz

Temple board store, Pražská 343, Příbram, 777 788 791

www.horsefeathers-store.eu

Represhop, Máj, Palackého nám., Kralupy n. Vlt., 315 721 038

www.megaskate.cz

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

www.shockboardshop.cz

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

www.skatebox.cz

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

www.skateshop.cz

Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady, 325 610 577

www.snowboard-online.cz

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

www.swis-shop.cz

Crème China Odyssey

BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE

Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT

Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR

Radek Hruška FOTO

Panker, David Blažek, Landon Stirling, Kubo Križo, Martin Karas, Karel Jadrníček, Mišan Odehnal, Přemek Vida TEXT

Tomáš Velický, Mirek Kvapil, Filip Sýkora, Radek Hruška, Tomáš Vintr, Pavel Zelinka, David Blažek, Nikolas Tušl ŠOTEK

Sviňák st.

KOREKTURA

Redpen.cz INZERCE

Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ

Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN

Petr Kačaba, Kuba Šesták PREPRESS

Studio G27 TISK

Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE

PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 ročník 16 / číslo 121 / duben 2010 toto číslo vyšlo 31. 3. 2010 příští číslo vyjde 26. 5. 2010 cena 69 Kč / 3,29/99 =C /Sk NikeSB ve španělské

Malaze

Ondro Leskoviansky

Kdo z vás si za poslední tři měsíce nějak výraznějc zajezdil na skejtu? se nám ta zima Tak ten by si sem teď moh jít sednout na židli a vymyslet, jaký články dáme do příštího čísla. Fakt práce. Skatedíru v Čechách zle do cesty postavila, ale snad už koncem dubna bude pryč a konečně se pustíme do Odyssey s Tomášem v Boardu # 122 proto zalepíme exkluzivním materiálem odjinud, a to druhou částí Crème China pak bude Vintrem a Maximem Habancem, ve který zavítali do Shenzenu, města v jižní Číně. Další lahůdkou tak vám Mallorce, na zabil NikeSB loni jak vzpomenete, si jestli a Malaze, report o NikeSB pobytu ve španělské Pavlačiče, musí bejt jasný, že tenhle článek v podání Marka Zápražnýho, Lukáše Daňka, Honzy Minola, Martina Ondro chystá si rozhovor výživný neméně a No 2010. roku záležitostí Kardi a Wemiho bude jedna z nejhustějších Leskoviansky, s kterým jsme si začali připravovat fotky na podzim a teď se to za sluníčka dodělá. vyčíhli pár míst se Nakydanýho sněhu jsme využili na západě Čech, kde jsme s partou lokálů kolem Martina Matouška A jestli ten hoře dá, zasněženou železniční tratí a zkoušeli, jestli někdo bude mít nervy na to si skočit mezi vagony. budou všichni! což von určitě dá, tak velká reportáž bude i z oblíbené Spring Sessions ze Špindlerova Mlýna, kde o kterých teď ani my A protože je život plnej překvapení, tak na stránkách Boardu # 122 najdete spousty zajímavostí, netušíme, že tam budou. Do trafiky běžte 26. května a nezapomeňte se namazat krémem na opalování...

marek zápražný /g/ nollie fs heelflip v římě v itálii (foto: dom marley)

WWW.REDFROG.CZ 220.570.482

DAE WON SONG

TO SEE DAE’S FULL SEQUENCE GO TO: WW W . M A T I X C L O T H I N G . C O M

BIBI

BRADBURY