Board 120

120

INTERVIEW HONZA NEČAS PORTUGAL – PORTO KAL! HORSEFEATHERS À LA FRANCE UNDERGROUND SKATEBOARDING

2)#(!2$¬3+!.$%2! &3¬ ¬).$9 777 (/23%&%!4(%23 #: &/4/ ¬$!3()+! #/-

www.redfrog.cz / 220.570.482

GOI NG U P I S B ETTE R THAN COM I NG DOWN. LE SS D E PR E SS I NG.

TOREY PUDWILL BACKSIDE TAILSLIDE. THE RICO CT SHOWN IN BLACK SUEDE. ORIGINAL INTENT IS SOLD EXCLUSIVELY AT LICENSED DVS DEALERS. GO TO DVSSHOES.COM/SKATE FOR MORE INFO.

NEČASEM ROZHOVOR S HONZOU RO ROK JSME PLÁNOVALI SKO TŘI MĚSÍCE. A PŘIPRAVOVALI VÍC JAK ĚLALI, VŠAK DOD HO E JSM TĚSNĚ NEŽ A TAKY SE ORA NZ SPO NEČI ZMĚNIL ŽE MY UŽ NECHAL VOSTŘÍHAT. JEN TENHLE KRÁSNEJ S NÍM MĚLI HOTOVEJ DA HO ŠKO BY A BYL A PORTRÉT ÚPRAV A VUALÁ, NEOPOUŽÍT. TROŠKA 28.

VŠE ZAČÍNÁ NA STRANĚ

Skateboarding Snowboarding Interview Honza Nečas Rip Curl Search Bedřichov Making of Zája / Bauer movie 4 za 36 Pepé Samek Horsefeathers Best Trick Miniprofil Kuba Král Miniprofil Dušan Kříž Miniprofil Diana Augustinová Sweden -47 °C

28 36 56 62 66 76 78 80 88

Portugal – porto kal!

Horsefeathers à la française Underground Skateboarding

18 42 50

Entertainment News Moment Soundtrack Před deseti lety Next

10 82 90 94 96

DA VI D KOTYZA U DOKTOR A

David Kotyza je mladej talent z Český Lípy, kterej ve svejch šestnácti diktuje na slušné úrovni. Jenže častý úrazy kotníků způsobily, že před Vánocema musel pod kudlu, a to hned s oběma skejtem huntovanýma kotníkama. Davida podporují firmy Fallen a Kill skateboards.

Ke skejtu výrony kotníků patří. K tomu se občas objeví nějaký natažený vazy a šlachy a já s tím měl jednu dobu velký problémy, kdy se mě to nechtělo vůbec pustit. Ještě jsem se k tomu nechoval moc zodpovědně, a když mi dali sádru nebo dlahu, tak jsem ji po pár dnech sundal a šel skejtovat. Doktoři mi už delší dobu říkali, že jestli to budu takovýmhle způsobem zatěžkávat, tak s tím můžu mít v budoucnu problémy. Jenže to jsem nějak neřešil. Postupem času mi však došlo, že mi nohy už nevydržej takovou zátěž jako dřív, a vyrazil jsem k doktorovi, aby mi s tím pomohl.

Prošel jsem si několika rentgenama a dalšíma procedurama, až mi diagnostikovali kloubní myšky (kousky chrupavky volně plovoucí v kloubní tekutině – pozn. red.) o velikosti jeden centimetr v kotnících. Následně mi vyndali myšku z každý nohy, ale další dvě na každý straně ještě zůstaly. Mohli je sice vyoperovat taky, ale jsou pod vazem, a pokud by do toho blbě šáhli, tak bych nemusel hýbat prstama. Z toho důvodu se pod kudlu asi ještě dostanu, první operaci jsem podstoupil hlavně z preventivních důvodů. Jde o to, že když ta chrupavka odpadne, tak je pořád živá a roste. Je důležitý to vyndat včas, protože když jsou ty úlomky moc velký a člověk si dá výron, tak mu tam může něco rupnout a bejt úplně v háji.

Byla to moje první operace, měl jsem trochu strach, ale bylo to v klidu. Byl jsem v nemocnici u nás v Lípě a operoval mě doktor, kterej dělal mojí babičce kyčle, takže jsem věděl, do čeho jdu.

Chci vydržet odpočívat do jara, aby se to pořádně uzdravilo.

Stehy už mám venku a rehabilitovat chodím třikrát týdně.

Šárka Pančochová stále kraluje žebříčku TTR a k tomu jí dopomáhaj kvalitní výsledky z velkejch eventů.

Když vezmeme rekapitulaci posledních dvou měsíců, tak stihla být druhá na Dew Tour v americkém Breckenridge , pak vybojovala postup na olympijský hry ve Vancouveru, když vyhrála rampu v Davosu, následovalo čtvrtý místo na Roxy Chicken Jamu v Rakousku a třetí flek ve slopest yle na Burton European Open ve Švýcarsku. Letos to Šárka opravd u zabíjí a všímají si toho i sponzoři a u rukavic Level povýšil a do mezinárodního teamu. Momentálně je Šárka v Colorad u, kde před olympiádou drtí rampu.

Výrobce sluchátek Skullcandy představil limitovanou edici z řady Hesh věnovanou vybraným týmům NBA. Všechna sluchátka obsahují mikrofon a jsou kompatibilní s telefony iPhone a Blackberry, takže si dáš během poslechu svejch rapovejch mp3 i pokec se svojí roštěnkou.

Brýle Smith Phenom Evol ve jsou vyrobené z 96 % z recyklovaných materiál ů.

Smith dokazuje , že i prod ukty prvotřídní kvality, maxi mální funkčnosti a atraktivního provedení mohou být souč asně šetrné k životnímu pros tředí.

Hell rider Matěj Novák byl poladit formu ve Špindlu a mimo to, že začal jezdit za SP bindings, si připsal taky válečnej šrám na čele.

Na vykř ičeným špindlovským disku Dolská byl v souboji s alkoholem zatlačen do rohu ringu a rozrušen okolními vlivy i svou situací se rozhodl vše rázně ukon čit. Popadl skleničku a udeř il se do čela. „Byla to prdel, vezla mě sanitka a mám sedm stehů,“ dodává spokojeně.

ŠPEKŮV SVĚT > PREZIDENT JE MRTEV!

10

Tak se ke mně donesly hlasy, že prej umírám, že se to prej pozná podle počtu přátel na Facebooku. Nevim, jestli je to pravda, ale pro jistotu sem se na případnej smutek dopředu vožral jak dobytek a část cesty domů z hospody znám jen z vyprávění. Údajně jsem při močení uprostřed tramvajový zastávky znenadání upadl a přistál obličejem v kolejišti. Nebojte, tramvaj nejela. Zůstal jsem ležet, a než mě kolemstojící zvedli, tak se mi obrovským mrazem lehce přilepil můj malý velký kamarád ke koleji. Dobráci, co mi pomáhali na nohy,

to zkousávali, pak začali moje příspěvky to netušili, najednou to škublo a bolest mazat, což mě vytáčelo, a já je solil dvakrát mě z alkoholového opojení velmi rychle tolik. Nakonec mě přátelé začali odstraňovat probrala. Následoval tanec svatého Víta [ bįWefa W \W fa aě[h[V`Ğ `Wh ZaV` a na seznamu mi skoro nikdo nezbyl. Možná směrem pohotovost a mastičkou honím úhoře @a hW_fW e[ fS]ahag EgbWdefSd <x fWVk `S fa `W]ag]x_ proto se šíří zvěsti o smrti. Nevadí, naštěstí několikrát denně ještě teď. bdafa W _ge[_ Zdxf ba]Wd S^W \S]a _WV[x^`Ğ T^TW\ `W\eW_ mám Board: Takže všichni cenzoři poctivých Pracovní neschopnost mi však umožňuje sedět S dWY[efdg\g e`aiTaSdVWdS 4W`S 5d[efahSS ]fWdW\ eW a upřímných hlášek MŠ na FB, děte do prdele! u kompu dlouhé hodiny. Vo čem je Mirek Špek? bdaTa\ahS^ S Va Ï `x^W 9dSfg^SUW ]x_a S e`SV f[ fa bį[`WeW ... A teď to zkuste smazat, chytráci. Mirek Vo tom, že pravidelně někoho uráží a stírá, Špek. což se ostatním líbí, přináší jim to uspokojení a zábavu. Já šel s timhle posláním poctivě na Fejsbuk. Nejdřív sem nalovil spoustu přátel a posléze je začal vyhlašovat. Zprvu

Top 10 songs: 1. Tenacious D / Kickapoo 2. Keane / Spiralling 3. Vampire Weekend / A-Punk 4. Yeah Yeah Yeahs / Heads Will Roll 5. The Sweet / Little Willy 6. Black Label Society / Dirt On The Grave 7. Kings Of Leon / Closer 8. Soundtrack Saw III / Charlie Clous er Shithole Theme 9. Soap & Skin / DDMMYYYY 10. Radiohead / All I Need

The biggest shit : Nemám rád remixy, lidi by se za to měli

Diana Augustinová patří k mladé progresivní vlně v českým snowboardingu a v letošní sezoně válí ve své kategorii na velkejch eventech. Nejdřív zabila ve švýcarským Laaxu na Burton European Open, kde ve slopestylu brala osmej flek a v rampě si ještě o místo polepšila. Pořádnou radost si ale udělala o pár dní později v Itálii.

Na World Rookie Festu v Livignu, kde vyhrála kategorii Grom. „Teď mě čekají závody v Čechách.

Chci objet Český pohár a Rookie Cup. Do školy se dostanu tak v půlce dubna,“ přibližuje Diana svoje plány na zbytek zimy.

Helma Neon Maze splňuje vše, na co jsme u helem Smith zvyklí.

Perfektní ventilační systém, absolutní komfort a zajímavý design. Řada Maze je však v něčem unikátní, a to svojí vahou, díky které se řadí mezi nejlehčí snowboardové helmy na světě. Při jízdě ji sotva ucítíte, ale vždy vám poskytne potřebnou ochranu.

12

střílet.

Top 5 albums: 1. The Fount ain / Soundtrack 2. Bioshock / Soundtrack 3. Marilyn Manson / Holy Wood 4. Nick Cave and Warren Ellis / The Assassination of Jesse James 5. Top 100 Masterpieces of Classical Music 1685–

1928

Sound system: Poslouchám z iPodu Nano G4 a mám rád kvalitní sluchátka. To hlavně proto, že pracuju do rána, když už lidi kolem mě spěj.

Takže akorát píchnu sluchátka do noťas u a je to v pohodě.

Pro všechny milovnice retr o motivů je tahle lehká pasov á Horsefeathers bundička Parad ise jasnou volbou. V jarní fialo vý o sobě dáš pořádně vědět a lehkej nepromokavej materiál ti zajistí dostatek pohodlí. Vybr at si můžeš ze čtyř různejch barevnejch kombinací, krom ě vyfocený fialový je tu i bílá, aqua tyrkysová a klasicky černá, prostě každá ti zaručí obdiv nej pohled kámošů a kolemjdo ucích.

Nabitou má taky Ondra „Frýmen“ Svoboda, kterej se momentálně nachází v Rokytnici nad Jizerou. „Šejpuju místní park, ale ZOO shaping najdete i na streetu v okolí, hehe,“ upřesňuje náplň svejch dnů Frýmen. Mimo to samozřejmě jezdí a taky maká na přípravě prvního ze série Freestyle ZOO snb&ski campů, kterej proběhne ve Špindlu na Moravský boudě v termínu od 14. do 20. března. Zájemci nechť zčeknou Fszoo.net.

Vzhledem k tomu, že právě začínáme, bych vás měl nejspíš přivítat při čtení týto pravidelný rubriky krátkejch postřehů z cest a zajímavejch zážitků. Díky tomu, že právě ležím v posteli v našem pronajatém bytě v Austrálii, mě napadá milion věcí, který bych mohl zmínit. Nejspíš začnu tím, že jsme se nastěhovali do absolutního centra Melbourne, bydlíme v posledním patře mrakodrapu a máme pronajatou místnost ve dvoupatrovým bytě. Zní to jako pohádka – ovšem pouze do té chvíle, než se dozvíte, že naši spolubydlící jsou studenti z Thajska, kteří nemluví anglicky...

A když už přeci jen anglicky mluví, brzy přijdete na to, že si s nima vlastně nemáte vůbec co říct. Nikdy

bych nevěřil, že tyhle národnostní bariéry mezi lidma můžou tak silně ovlivnit to, jak se cítíte. K dobru našich spolubydlících musím poznamenat, že jsou velice hodný a vstřícný, ovšem jejich mentalita je vážně odlišná.

Všichni chodí do školy, hned po škole pracují a o půlnoci, když přijdou domů, skočí okamžitě do postele a jdou spát. Tohle praktikujou šestkrát týdně a všechny vydělaný peníze posílají zpátky svým rodinám do Thajska.

Tomu říkám přístup! Teď ruku na srdce, kdo z vás by byl schopnej víc než sto hodin týdně makat a všechno, co vydělá, dávat bráchům, ségrám a rodičům?

No nic, v televizi běží varování meteorologů, že nás zítra čeká čtyřicet pět stupňů ve stínu, a jsem zvědav, jak to vydržíme. Ještě před čtrnácti dny jsme se klepali zimou doma, v zasněžený Praze... Enjoy the winter!

WWW.VEHICLECO.COM

ARTO SARANIEMI

EVENTS

Ač se to nezdá, brzo bude léto a pro mnoho z vás to bude znamenat výlet k moři.

Mohli by se vám šiknout hodinky Rip Curl s označením Tidemaster , které jsou vyrobeny celé z titanu, mají tvrzené sklíčko a kromě času zobrazují také příliv a odliv. Uvnitř vodotěsného pouzdra, které umožní ponor do hloubky 20 metrů, se skrývá švýcarský strojek se zárukou 5 let, prostě precizní věcička, jak má být.

Jako většina skejtující populace prožívá i Martin Pek chudší zimu na pojezd a vozí se, kde to jen jde. „Nejvíc skejtuju na Štvanici, ale občas proběhnou garáže nebo mini. Míň času na skejtu kompenzuju tím, že jsem víc s přítelkyní a taky se projedu na snowboardu,“ říká ke krušné zimě Martin. Víme taky, že se chystá odjet na měsíc do zahraničí, ale zatím tají kam. Počítáme s tím, že to bude trip skejtovej a včas se o něm dozvíte.

K výročí přistání prvního člověka na měsíci přišla firma Nike 6.0 na trh se zajímavou botou Mavrk Mid 2 označovanou jako „Rocket Hero“.

Bota vznikla ve spolupráci s Buzzem Aldrinem, jedním z členů posádky Apollo 11, která dobyla měsíc. Unikátní je hlavně v tom, že na materiálu jsou natištěny fotografie, které Aldrin pořídil během letu vesmírem, a každá bota je trochu jiná, jakože zobrazuje viditelnou a odvrácenou stranu měsíce. Více zjistíte na nike6.com.

Dva týdny ve Francii si dal Richard Skandera, kterej v resortech Les Deux Alpes a Vars zkoušel novou desku od Ride na příští sezonu. „Užíval jsem si freeridy a testoval prkno Ride DH 2 159, který kromě toho, že je konstrukčně rocker, tak v sobě má i karbonový pásky, což umožňuje krutý ollie. Jsem s ním nadmíru spokojenej,“ chválí Richie novej produkt. Nedávno se Riči taktéž projel po dvou letech na pražským streetu, což zaznamenal náš redakční fotograf Panker a na fotky se můžete těšit v příštím čísle.

14

Zima se maximálně vyzimila, a tak se s contestama může roztrhnout pytel. Jak se na následujících řádcích dozvíte, je toho naplánováno kotel, modlete se proto, ať obleva přijde až 11. dubna.

A upozornění, na stránky se nám samozřejmě nevešlo všechno, víc se dozvíte v kalendáři na boardmag.cz.

19.–20. února 2010, Impromat 4x4 Český pohár ve freestyle snowboardingu, Nugget Snowpunx snowpark, Číhalka. Třetí závod Impromat 4x4 se jede v Orlickejch horách na místě, který má snad nejvřelejší vztah ke snowboardingu v našich končinách. Závod na Číhalce bude hell.

Podrobnosti najdete ne Snowboarding.cz.

5.–6. února 2010, Impromat 4x4 Český pohár ve freestyle snowboardingu, O2 Extra Park, Rejdice.

Druhej závod Českýho poháru se pojede v českým top snowparku v Rejdicích. Celá série je dotovaná částkou čtvrt milionu korun, takže je o co se prát.

V pátek je na programu trénink a v sobotu závod s následnou kalbou.

Info na Snowboarding.cz.

5.–7. února 2010, Simpel Session 2010, Tallin, Estonsko.

U břehů Baltskýho moře se odehraje už desátej ročník jednoho z největších evropských halových závodů. Závodu se zúčastní i početná parta z Čech a Slovenska, která se bude po luxusním skateparku prohánět s lidma jako Ryan Sheckler, Richie Jackson, Austen Seaholm, Axel Cruysberghs a další. Rozdělovat se bude 10 000 éček. Podrobnosti najdete na Session.ee.

6. února 2010, Flow Nugget freestyle battle 2010, K2 freestyle park, Pec pod Sněžkou. I. ročník krkonošsko-orlické freestylové bitvy spojí tábory snowboardistů a freeskierů.

Systém závodů je co nejvíce přizpůsoben samotným riderům, kvalifikace i finále se pojede formou jamu. Na vítěze každého závodu čekají věcné ceny od sponzorů a pozor, každý závod je zakončen afterparty! Více na snowboard-zezula.cz.

6. února 2010, Snowdeck Cup, Vítkovice – vlek Jizerka. Snowdeck Cup pokračuje ve svým třetím ročníku druhým závodem ve Vítkovicích. Pojede se downhill cross, takže kdo to pustí z kopce v největším magorovi, odveze si domů hodnotný ceny od sponzorů. Kalba samozřejmě nesmí chybět.

Info na Snowdeck.cz.

17.–18. února 2010, Zimní olympijské hry, Vancouver, Kanada. Po čtyřech letech je tu opět olympiáda a velkou českou nadějí na medaili v rampě je Šárka Pančochová, která vévodí průběžnýmu pořadí žebříčku TTR. Nenechte si ujít ženskej závod 17. února, chlapi pak jedou o den později. Čekujte Vancouver2010.com.

20. února 2010, Snowdeck Cup, Rokytnice. Ve třetím závodě Snowdeck Cupu čeká na všechny přihlášený big air, takže se bude lítat jako o život.

Po vyhlášení a obdarování vítězů proběhne řádná party. Koukněte na Snowdeck.cz.

6. března 2010, Flow Nugget freestyle battle 2010, Gravity snowpark, Deštné v OH. I. ročník krkonošsko-orlické freestylové bitvy spojí tábory snowboardistů a freeskierů. Systém závodů je co nejvíce přizpůsoben samotným riderům, kvalifikace i finále se pojede formou jamu. Na vítěze každého závodu čekají věcné ceny od sponzorů a pozor, každý závod je zakončen afterparty! Více na snowboard-zezula.cz.

6. března 2010, Snowdeck Cup, Číhalka. Závěr Snowdeck Cupu proběhne na Číhalce a pojede se na rychlost a na styl. Na Číhalce bude stát ukončení celé série určitě za to. Informace najdete na Snowdeck.cz.

12.–14. března 2010, Impromat 4x4 Český pohár ve freestyle snowboardingu, Billabong Snowpark Svatý Petr, Špindlerův Mlýn. Vyvrcholení sedmýho ročníku Českýho poháru proběhne ve Špindlu, trať bude začínat pajpou, pak přijde rail a na závěr kicker. Určitě se do Petru sjede celá česká špička, takže se neostýchejte a doražte podpořit ridery a večerní kalbu. Čekujte Snowboarding.cz.

19.–21. března 2010, Quiksilver Snowjam 2010, Špindlerův Mlýn. Ještě není úpně známo, jak bude letošní vrchol snowboardové sezony v Česku vypadat, ale určitě se můžete těšit na účast českejch i zahraničních riderů a největší hvězdu hudebního programu Plexis. Na Snowjam.cz se určitě brzo objeví podrobnosti.

4.–10. dubna 2010, Burton Špindl Spring Sessions 2010, Špindlerův Mlýn. Konec sezony ve Špindlu patří ke krásnejm povinnostem.

Opět se sem sjede spousta riderz a médií, aby zajezdili a vytvořili poslední zimní matroš v perfektním snowparku od Snowparkdesign. Info najdete na Spindl-spring-sessions.cz.

TAXAMETR TOMÁŠE KADLCE – NEVĚRNÝ RITO

Taxíkem si vydělávám už nějakej ten pátek a na příhody je to hodně bohatý povolání. Nedávno na mě na Žižkově mávnul týpek s ženskou, vypadali v pohodě, tak jsem jim zastavil. Chtěli odvízt do Kyjí, sedli si dozadu a působili jako pár. Když jsem je dovezl na místo, tak si dali pusu, rozloučili se a frajer nasedl zpátky. Zavolal kámošovi a domluvil se s ním, že pojedou do SaSaZu. Po cestě mu volala jeho skutečná přítelkyně, kdy se vrátí domu. Tak jí řekl, že jede do SaSaZu za kámošem na pivo a že do hodinky je zpátky, po cestě koupí víno a udělají si pěknej večer.

Když jsem týpka vyhazoval před klubem, tak mi řekl, ať na něj počkám, že hned pojede za tou svojí holkou. Jenže pořád nešel, tak jsem se na to vykašlal a jel si po svým. Asi ve čtyři ráno jsem vykládal nějaký lidi ve Vršovicích a chtěl jsem už jet spát. Jenže mi ještě z dispečinku dohodili kšeft o pár ulic dál, tak jsem to vzal. Na místě byla nějaká nabroušená blondýna, která si sedla a hned se ptala, jestli si může zapálit.

Tak říkám, že žádnej problém, ale že mi přijde nějaká rozhozená. Ptám se, kam to bude, a ona hned zavelela do SaSaZu. Divil jsem se, že takhle pozdě, protože ve čtyři už to tam pomalu končí, ale ona odvětila, že se nejde bavit, ale někoho hledat. Tak mi to docvaklo, a když jsem ji popsal

Ve chvíli, kdy se v březnu začne oteplovat, bude nejlepší čas skočit po týhle zbrusu nový lehký bundě od Horsefeathers s označením Resist. Má všechno, co potřebuješ – kvalitní nepromokavej materiál , ergonomickou kapucu, zatahování spodního lemu. A můžeš si být jistej, že v barvách, ve kterých se vyrábí, tě nikdo nepřehlédne.

toho týpka, co jsem tam vezl, a zeptal se, jestli jí náhodou nesliboval, že se za hodinu uviděj, bylo to úplně jasný. Ženská moc nechápala, hehe. Ještě vykládala, že je ten její poslední dobou nějakej divnej a že jí asi zahejbá... Fakt jsem neměl to srdce jí to říct, ale když jsem jí vyprávěl, jak jsem vozil jejího starýho, tak se i rozesmála, takže mu třeba odpustila. Ještě mě tahala do SaSaZu, abych jí ho pomohl hledat, ale na to už jsem neměl a jel domů. A abyste se měli na co těšit, tak příště vám poodhalím trochu z tajemství pražskejch veřejnejch domů aka bordelů, kam taky často vozím zákazníky.

Po objevení příjemnýho krytýho skateparku v rakouským Linzi, vyrazila Horsefeathers dvojice Arnošt Ceral a Matěj Hakl na Habitat New Years Skatebash. A jak se park líbí Arnoštovi, kterej tam byl poprvé? „Je to super hala, vyhřívaná, s dobrejma překážkama a restaurací. Sedlo mi to tam hodně,“ odpovídá Arnošt. O tom, že je hala podle jeho gusta, svědčí hlavně to, že po vyhrané kvalifikaci si domů odvezl konečnej třetí flek.

Jednadvacátý století začalo velkolepou oslavou síly americký ekonomiky, na který se podílely všechny špičky teroristických organizací v čele s vousáčem Usámou. Vybrali si dva paneláky, což pak pro všechny z nás znamenalo minimálně dvakrát tak větší problém.

Ve snowboardingu je tím prvním trablem krize a druhým staro-nový trend, který má kořeny hluboko v akrobatickém lyžování. Dvakrát přes hlavu, nebo-li double, je v této chvíli asi nejprodávanějším artiklem všech snowboardistů. Ten, kdo si po zhlédnutí Travisova That’s it, That’s all myslel, že už je snowboarding se svým vývojem u konce, tak byl na velkým omylu. Narůstající dluhy všech nadnárodních společností nás přeci nemohou zastavit v našem přirozeném vývoji, a tak jsme se dočkali double corků i v rampě. Profi jezdci se tak vystavují dvakrát takovému riziku za dvakrát tak menší peníze.

Krizovka se velmi rychle podepsala nejen na našem

Po tom, co se před časem objevily desky Slav edition od Einy, už to československá parta společně netáhne a jedinej, kdo zůstal, je Matěj Hakl. Eina mu za to nachystala jeho vlastní promodel, kterej bude u nás samozřejmě k dostání.

Matějovi sedí velikost 7.875 a nejmenší konkejv a v téhle podobě si desku budete moct koupit i vy.

Matěj ke svýmu promodelu dodává: „Jediný, co jsem řešil, byl tvar. Zvolil jsem si ho tak, aby mi perfektně sednul, což se taky povedlo a pojezd je parádní.“

Batoh Politan značky Ogio vyniká kvalitou provedení, nápadit ým designem a řadou vychytávek a užitečn ých maličkostí, které jsou pro značku Ogio tolik typické a odlišují ji od jejích konkurentů.

Za zmínku stojí například nárazuvzdorné pouzdro na notebook nebo vodotěsná kapsa pro jakékoliv elektronické přístroje.

HDP, ale také na počtu zaměstnaných rodičů, kteří jsou ochotni svou ratolest podporovat špičkovou snb výbavou a oblékat do značkového oblečení. Jenže právě z prodeje tohoto zboží jsou profesionální sportovci placeni, takže se kvůli slabým výsledkům firem pomalu dostáváme zpět do doby, kdy si jen ti nejlepší šáhnou na nějaký sponzoring. Na jednu stranu je dobře, že v ČR skončilo období, kdy každý druhý, kdo měl alespoň trochu prořízlou pusu a pár základních triků v nohách, hned běžel se svou fotkou v Boardu za jedním z distributorů žádat o nemalou podporu.

Na druhou stranu všichni, kdo si sponzora zaslouží, se musí kvůli menším rozpočtům také začít ohlížet po serióznější práci, než jakou měli dodnes. Good bye pro-snowboarding!

Brečet nemá cenu, musíme se všichni polepšit, a hlavně si vážit všeho, co máme, a makat. Když to neuděláme, tak tu brzy nic nebude, a nám zbyde jen pár omlácených prken a bolavý nohy na výšlap kopce!

Díky vášni ke skateboardingu jsem měl možnost navštívit spoustu zajímavých míst. Scénář cest byl ale povětšinou jako přes kopírák. Přijet, nafotit, občas odjet závody, nějaký ten večírek a potom změna štace nebo cesta zpátky.

Proč to ale jednou nezkusit jinak?

Strávit na jednom místě delší dobu, mít větší pohodlí než v dodávce s partou upocených skejtrů, poznat, jakým způsobem se dá jinde žít...

Mým cílem se letos stalo Portugalsko, které je rozlohou i počtem obyvatel velice podobné České republice.

Správně je země dělena do několika regionů, jedním z nich je i Algarve, cíl mé cesty. Nachází se na jihu a táhne se od západního pobřeží až k východním hranicím se Španělskem. Tato poměrně malá oblast má zhruba 400 000 obyvatel, jejím hlavním městem je Faro a všechna větší města, jako například Albufeira, Portimao nebo Lagos, leží přímo na pobřeží.

MÍSTNÍ SCÉNA Na rozdíl od sousedního Španělska není v Portugalsku skateboarding masovou záležitostí, do které tečou hromady peněz. Kvalitních skateparků je nedostatek a podle slov lokálů se v celé zemi pořádá jen pár závodů do roka. O to víc ale situace nahrává streetu. V každém větším městě najde oko pozorného skatera spousty zajímavých spotů od zídek, soklů, schodů, railů přes lavičky, banky a wallridy. Jediná potíž je s povrchem, většina chodníků je totiž dlážděna kostkami.

I přes ne úplně ideální podmínky vyrostlo v Portugalsku spoustu kvalitních skaters, kteří mají co předvést nejen na evropské, ale i na světové scéně. Jména jako

text: Jakub Vejce Jarolím, foto: João Serpa

WALLRIDE TO FAKIE V BURGAU V PODÁNÍ JAKUBA JAROLÍMA. ZA ZDÍ BYL DVOREK , KDE KDÁKALY SLEPICE A VE FINÁLE Z ČERVENÝCH DVEŘÍ VYBĚHLA MÍSTNÍ PANIMÁMA, KTERÁ SESSION RÁZNĚ UKONČILA

19

Ruben Rodriges nebo Herder Lima si můžete pamatovat třeba z Mystic Skate Cupu. Za zmínku rozhodně stojí ježdění Nuna Relógia, který hájí barvy portugalského Vans teamu. Nuno je všestranný street skater, který ze všeho nejradši jezdí raily, a proto mu místní neřeknou jinak než „Jamie“. Jedním z nejtalentovanějších týpků, kterýho jsem měl možnost v Algarve poznat, je určitě Carlos „Budeira“ Almeida. Slovo „budeira“ je v překladu vožrala, a docela to k němu sedí. Dalším talentem, tentokrát z Lagosu, je sedmnáctiletý Sam Esteves, který si to vodí v rádiusech jak nic a má přirozený smysl pro surfing v bazénu, přestože má možnost jezdit v bowlu jen jednou dvakrát do měsíce. Když nebude Sam línej, brzo začne Budeirovi šlapat na paty.

VOŽRALA CARLOS BUDEIRA ALMEIDA TADY PO PÁR POKUSECH PRÁSKNUL FS TAILSLIDE DROP TO BANK JAK NIC

SESSIONS Do Algarve jsem vyrazil úplně naslepo, alespoň co se skateboardingu týče. O místní scéně, spotech, parcích nebo jezdcích jsem nevěděl vůbec nic. Prvních několik dní v Lagosu jsem dokonce ani nevěděl, jestli je ve městě vůbec nějaký skatepark. Naděje, že přivezu alespoň pár pěkných fotek, tedy nebyly moc velké.

Situace se pak změnila, když jsem objevil místní park a pár dnů tam jezdil s lokálama. Mlaďasové mě seznámili s filmařem Carlosem Pintou, bývalým skaterem, a jak se později ukázalo, i šéfem mého oblíbeného baru Joe’s Garage. Díky Carlosovi jsem poznal i fotografa Joãa Serpu, a dokonce mi sami nabídli, jestli nemám zájem udělat pár záběrů a fotek. Byl jsem samozřejmě nadšeně pro a servis jsem pak od nich dostal nadstandardní.

Carlos mě vozil bavorákem po pobřeží celého Algarve a zastavoval u každého spotu, abych si mohl rozmyslet, kde jaký trik udělat. Kdyby nás netlačil čas, mohlo být materiálu i víc, ale i tak proběhly během čtyř dní čtyři sessions v pěti městech. Fotili jsme v Lagosu, Portimau, Burgau, Albufeiře a v Espichi.

Focení a natáčení se samozřejmě neobešlo bez více či méně vtipných historek. Před první session jsme s Carlosem a Joãem domluvili sraz na čtyřku ve skateparku. Přijdu přesně a nikdo tam samozřejmě neni. Až do sedmi mi nikdo nebral telefon, v sedm přijel do parku Carlos bez Joãa s tím, že João hrál do osmi do rána karty a trochu u toho pil, takže je mu tak zle, že nehodlá vstát z postele. Konečně jsem pochopil, co znamená, když se na jihu řekne „manana“. Po session, která proběhla v Albufeiře, jsme se v dobré náladě vraceli asi v 11 v noci domů. V půli cesty nám ve 130 km/h na dálnici upadlo kolo. Auto bylo okamžitě plné dýmu od škvařících se plastů a zvuky podvozku hoblujícího dálnici nebyly moc příjemné. Budeira, který řídil, ale situaci vyřešil zkušeně a s přehledem, takže se nikomu nic nestalo. Museli jsme zavolat taxík, odtahovku a strávit pár príma hodin na dálnici. Když taxikář viděl, co se stalo, nechtěl po nás zaplatit za odvoz ani cent. Obrigado!

Proběhly i naprosto standardní situace, které zná snad

BEACH BOY U ATLANTIKU

VEJCE DROPUJE NA PROMENÁDĚ PŘEDMĚSTÍ ALBUFEIRY. ODJEZD BYL VE ZNAMENÍ SEVŘENÝCH PŮLEK , PROTOŽE ZA ZÍDKOU NAPROTI BANKU BYLA TŘÍMETROVÁ DÍRA

20

Vašek Gába_nosepres_Mammoth_USA

NUGGET PRO TEAM Filip Gutwirth Rolf Feldman/ CH Andre Sommer/ CH Julien Rochette/ FR

NUGGET TEAM Vašek Gába Roman Kuřil Jožin Toufar Emil Fraňek Ondra Porkert Dan Porkert

NUGGET FRIENDS Tamara Podmolíková Martin Zdráhal Renda Dobeš Tomáš Ress Mojmír Langer Jakub Flejšar Šárka Pančochová Michal Hubálek Aleš Zeman Honza Kašpar

www.nugget.cz

10th ANNIVERSARY WINTER COLLECTION Designed to celebrate a decade of genuine quality outerwear

JAKUB VEJCE JAROLÍM VE FS BOARDSLIDU V AREÁLU MARINA DE LAGOS. NEJPRVE BYLO ZAPOTŘEBÍ KVŮLI VŠUDYPŘÍTOMNÉ DLAŽBĚ Z KOSTEK SEHNAT DOPAD A PAK PO PÁR POKUSECH UKECAT SECURIŤÁKA, ABY TOLEROVAL PÁR DALŠÍCH POKUSŮ

23

každý, kdo si někdy zajezdil na ulici. Fs boardslide jsme fotili před pětihvězdičkovým hotelem Marina Park. Hned po prvních pár pokusech – rakvích se na scéně objevil nezbytný security guy s tím, že sice neví, co děláme, ale děláme to moc nahlas a na špatném místě. Po krátkém vyjednávání mi dal pět minut a ani o vteřinu víc. První pokus: prkno zaseknuté do railu a krásná šipka rovnou do dlažby jak od Jakea Phelpse v Pekingu. Druhý pokus: čistý dopad, odjezd, díky, čau.

ZLEVA ODSHORA:

SURFING

JAKUB JAROLÍM A BS DISASTER VE SKATEPARKU V LAGOSU. SAMOTNÝ PARK JE NESKUTEČNĚ NUDNÝ, ALE OKOLO JE NESPOČET ZÁBAVNÝCH SPOTŮ

Do vody mě samozřejmě v jednom kuse táhl Břéta Rubý, jeden z mých nejlepších přátel a mimo jiné vítěz česko-slovenského mistrovství v surfingu, které na jaře proběhlo ve francouzském Hossegoru. „Bre“ měl, jako jeden z mála lidí, které znám, koule na to všeho nechat a začít žít úplně podle sebe. Ve dvaceti letech nechal školy a několik let se živil sbíráním odpadků a mytím hajzlů v Anglii jen proto, aby mohl být u oceánu. Dnes je z něj jeden z nejlepších surf Coachů v celém Algarve a bez řečí nejlepší český surfař s pořádným progresem.

Stejně jako mnoho skateboardistů, kteří nevyrostli na horách nebo u moře, i pro mě dlouhou dobu existoval jen skateboarding. Když jsem objevil freeriding na snowboardu, úplně jsem změnil názor a naprosto mě to uneslo. Když jsem ale vyzkoušel surfing, došlo mi, že chytit si vlnu je v určitém smyslu ještě mnohem dál a víc. Když stojíte na surfu, pohybujete se po něčem, co mění svůj tvar každou vteřinu, a musíte se tomu naprosto podřídit. V tom je to kouzlo. Kdo nezažil, nepochopí, zkuste si to.

Algarve je oblastí, kde lze potkat spoustu surfařů z celého světa včetně místních profesionálů, jako jsou Marlon Lipke nebo Tiago Pires. Spoty na jižním pobřeží jsou vhodné pro začátečníky, ale vlny zde chodí pravidelně spíše v zimním období. V létě se opravdu vyplatí popojet na západ. Voda je studená i v létě, takže chcete-li strávit na prkně opravdu celý den, bez neoprenu se neobejdete.

PARTY TOWN Předpokládám, že ne všichni čtenáři Boardu touží jen po informacích typu, kdo kde udělal switch frontside flip z osmi nebo kdo zkoušel 360 flip z deseti a zlomil u toho pět desek. Flipy přenechám seriózním magazínům a na pár následujících řádcích se budu věnovat tématům, které mají někteří skateboardisté raději než skateboarding samotný – ženy, víno, zpěv nebo chcete-li kurvy, chlast a chlebíčky. Lagos, kde jsem strávil nejvíce času, je mezi Portugalci ale i cizinci vyhlášeným party městem. Všichni místní z Porta, přes Lisabon nebo Faro mi na otázku, kvůli čemu všichni jezdí „tam dolů“, odpověděli: „no přece kvůli večírkům!“

VEJCE A BŘÉŤA PO DALŠÍM TĚŽKÉM DNU V PRÁCI RELAXUJÍ V RED EYE BARU. KDYŽ JSTE DLOUHO V OCEÁNU, OČI VÁM JEN ZČERVENAJÍ, ALE KDYŽ JSTE DLOUHO V RED EYEI, TAK VÁM PŘÍMO ZRUDNOU JAKUBŮV FS AIR V MINIRAMPĚ V ESPICHE ZA ODPOLEDNÍHO BRUTÁLNÍHO VEDRA. PRO VNITROZEMCE JE IDEÁLNÍ VYZKOUŠET SURFING NA MÍSTNÍ PLÁŽI MARIA PRAIA

Přestože je Lagos poměrně malý, najdete zde nespočet barů, hospod, klubů, diskoték i pajzlů všeho druhu.

Zaleží jen na vkusu, večer můžete strávit v potemnělém ulepeném surfařském baru za zvuků reggae, stejně jako v dunícím tanečním klubu hrajícím všemi barvami.

V hlavní sezoně, která běží zhruba někdy od půlky května do půlky září, tu probíhá nekonečný večírek, kterému se vyhne jen zapřísáhlý abstinent. Lagos je taková jedna velká Stodolní. Zdánlivý klid v ulicích se po jedenácté večerní promění v přehlídku obscénností všeho druhu. Všudypřítomné policejní hlídky však zakročí jen v opravdu extrémních případech, jako je násilí na cizích osobách nebo majetku.

Policejní buzerace mě osobně sice minula, ale zblízka jsem měl možnost poznat, co znamená, když se řekne horká krev. Vzhledem k ubohému rozpočtu, který provázel celou mojí cestu, jsem si v Lagosu přivydělával roznosem letáků a občasným pinglováním v místním profláklém karaoke baru poetického jména Lionheart.

Během jedné z mých šichet jistý mladík omylem polil koktejlem jiného. Politý karaoke zpěvák se rozhodl mladíkovi rozmlátit litrový skleněný džbán o obličej.

Během chvíle se strhla bitka v celé hospodě. Pár minut

ve strachu mi pak zabralo se prodrat změtí rukou a židlí a zmizet. Napadený nebožák nakonec skončil s dvaceti šesti stehy v obličeji, zlomenou lícní kostí a těžkým otřesem mozku na ARU. Vtipných příběhů ale byla drtivá většina. Po jednom vydařeném dýchánku jsem se zděšením zjistil, že mám nehty na pravé ruce nalakované na růžovo. Práce to byla tak kvalitní, že by se za ni nemusela stydět ani vietnamská pedikérka. Neměl jsem ale sebemenší tušení, kdy a kde lakování proběhlo. Večer jsem se zastavil v putyce „U červenýho voka“, kde na mě okamžitě přes celý bar začaly mávat tři Švédky lahvičkou růžového laku. V tu chvíli bych přísahal, že je vidím poprvé v životě, ale etiketa si žádala hrát divadlo, jakože přesně vím, o co jako jde. Čecháčka bude též jistě zajímat, jak se zde má situace s pivem, potažmo alkoholem celkově. Budějovickou partu, a hlavně Bretta Whytleyho potěším zprávou, že v každém větším obchodu je k mání Budvar, avšak za nekřesťanské peníze. Parta plzeňská bude muset sušit hubu. Dvě asi nejoblíbenější pivka jsou Super Bock a Sagres. Místní pivní patriotismus, až fašismus, si nic nezadá s tím naším. Partička Portugalců, se kterou jsem

bydlel, se mě zeptala, jaké místní pivo mám nejradši. Říkám, že Sagres, načež mi jeden z lokálů odpoví, že když on pije Super Bock, tak potom chčije Sagres...

Co se týče cen, dojít si do baru na pivko je sakra drahá záležitost. Čtyřka zvětralého piva bez pěny stojí okolo 3,50 euro. Při nákupu v supermarketu vás ale překvapí poměrně příznivé ceny. Třetinka dobrého pivka za 8 našich kaček je fér.

Přijet ale do Portugalska a chlemtat jenom pivo je stejně směšné jako parta profíků z Ameriky na Mystiku, která se chce navečeřet v McDonaldu. Pitím, na které můžou být místní patřičně hrdí, je portské víno. Porto tu seženete ve všemožných variantách za férové ceny.

Závěrem těchto několika tekutých odstavců, si nemůžu odpustit pozvánku na naprosto neskutečný večírek, který probíhá každou poslední sobotu v srpnu. Celá paráda, které lokálové říkají „festo de bahno“, spočívá v tom, že se všichni seberou a jdou se spoustou pití a jídla na pláž, kde zapálí ohně, o půlnoci všichni naskáčou do vln a pak pijou až do rána. Na večírek jsem se patřičně připravil a napral si batoh chlazeným pivem a sangrií pro holky. Na pláži jsem pak chvíli pařil s partičkou místních surfařů a chvíli s třicetiletýma hipízačkama z Německa. Závěr mám klasicky v mlze...

TERMINÁL Léto se krátilo a s ním i čas do odletu. Každá sranda musí jednou skončit, a tak jsem se rozloučil s Břéťou, koupil si lístek na autobus a vyrazil směr Lisabon. Pozitivně nabitý, jen s letenkou, kufrem a úplně bez peněz jsem dorazil na letiště, kde na mě čekalo překvápko. Můj let byl bez náhrady zrušen a provozovatel nejlevnějších letů na lince Lisabon – Praha zkrachoval. Několik hodin pobíhání od přepážky k přepážce mě přesvědčilo, že jestli potřebuju pomoct, pomůžu si tak akorát já sám. Plán byl jasný: najít skatepark, prodat tam všechny věci a vyrazit s lahví vody na stopa. Můj báječný plán ale už po několika hodinách bloudění a blouznění po Lisabonu ukončila místní policie. Příslušníci mě odchytli ve čtvrti, o které mi sami řekli, že jsem na ni, jemně řečeno, příliš světlý, a tudíž tu pro mě není úplně bezpečno. Další problém měli četníci s vozíkem na zavazadla, na kterém jsem s sebou vláčel kufr. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to byla jen „výpujčka“ a že se ho zrovna chystám vrátit. Marná sláva, hrozby pokutami a stanicí trvaly dál. Bezradně jsem nakonec vytáhl z kufru skejt a Board se svojí fotkou a vybalil historku, že jsem PRO skater na tour, cestuju do Prahy a zabloudil jsem. Po krátké poradě mě čepičáři nakonec naložili do auta a odvezli zpátky na letiště s dobrou radou do života: „příště nekraď vozíček“. Ve finále jsem po čtyřiceti osmi hodinách bez jídla a spánku ještě rád vyždímal již několikrát vyždímaný bankovní účet a pořídil nejlevnější sakra drahou letenku. Nezbývá než dát do placu poučku. Vejlet, na kterém se všechno daří jako po másle, je nudnej vejlet!!!

JAKUBŮV TUCKNEE DROP ZE SCHODIŠTĚ V LAGOSU, KTERÉ VEDLO NIKAM

24

CARLOS PINTO, ŠÉF JOE‘S GARAGE BARU, FILMAŘ A SKATER S JAKUBEM PO PHOTOSESSION

text: Tomsh, foto: archiv

honza nečas

Honza Nečas je stálice české snowboardové scény a ve svejch pětadvaceti letech patří už mezi ostřílený a zkušený jezdce. Je tomu jen několik dní, co vyměnil svoje dlouholetý sponzory a nově jej podporují Quiksilver, GNU a DC, a tahle změna vyvolala celkem velký reakce na web diskuzích. Neči je skromnej člověk, při rozhovoru prakticky nezastavitelnej a každá odpověď je více než výživná, však posuďte sami.

28

SNOWPARK NEW ZEALAND A FRONTSIDE HANDPLANT NA WALLRIDU (FOTO: SWEN CARLIN)

honza nečas

Ty jsi začal jezdit na hory snad ve třech letech a...

Myslím, že to bylo ještě dřív, hehe. Rodiče mě tam vozili už v kočáře. Naši mají dům na Klínovci, takže jsem tam pobýval už od raného dětství. Vždycky jsem přes sebe jako malej dostal dvě kombinézy a ovečku a jelo se.

Mamka ještě za starýho režimu závodně lyžovala a vedla lyžařský oddíl, takže od toho se to celé odvíjelo.

Kdy tě pak chytl snowboarding?

Snowboarding jsem vždycky obdivoval a hrozně jsem si přál prkno. Pak jsem ho dostal s bráchou napůl, to mi bylo asi deset. Prkno bylo ještě na přezkáče, ve tvaru ryby a z překližky, takže se rozlepilo během dvou let. Brácha, jak byl starší, to naše společný prkno vždycky zabavil, takže první dva roky jsem se učil zatáčet. Pak jsem z rodičů vyškemral už prkno s měkkejma botama a začal jsem jezdit v Litvínově v resortu Klíny. Měl jsem to deset minut od baráku autem, tak mě tam naši vozili. Tam to všechno teprve začalo.

Jo přesně. Tenhle Honzík mi tehdy říkal, ať přijedu na závody. No a tak jsem se v pátek po škole sbalil a jel do Luže vlakem. Tam jsem vyhrál závody s backflipem a bs 3 na skoku, kterej jsem fakt nepochopil a nikdy předtím větší neviděl, protože jsem byl zvyklej skákat tři metry na skoku, kterej byl na úplnou rovinu. Najednou jsem měl skok s tablem třeba čtrnáct patnáct metrů. Tak jsem si od krosařů půjčil tu jejich robotickou výzbroj a metal jsem tam poprvé v životě backflip a bs 3. Byl jsem tak nadšenej, že jsem skoro nestihl vlak a celou cestu domů jsem musel stát v nejužší uličce. Ale stejně jsem si říkal, že to není tak špatný.

Takže odstartovala tvoje závodní dráha...

No jasně, pak jsem na závodech na Bedřichově, kde jsem byl druhej, potkal tehdy slavnou libereckou partu Marčík, Kutil, Zajíc. No a po závodech v Rokytnici za mnou přišel Venca Kutil, za kterým jsem skončil ten závod druhej, jestli bych nechtěl jezdit za Funstorm. Já měl úplně

nejlepší cesta, jak se naučit freestyle snowboarding pod vedením nejlepších jezdců, samozřejmě nejen z České republiky.

Hele, ty jsi z Litvínova, kde to občas trochu skřípe ve vztazích s menšinou, řečeno hodně decentně, hehe.

Myslíš to, že mám Janov deset minut od baráku a Chánov za rohem?

No přesně tak. Vím, že jsi měl v mládí dost nepříjemnou zkušenost s našima spoluobčanama.

Díky nim jsem si poležel dva týdny na jipce, jsem rád, že jsem to celé přežil a můžu se radovat z každého dne, který se snažím prožít naplno. Je důležité žít přítomností, nemyslet na minulost a nechat se překvapit budoucností. V přítomnosti je ten pravý prožitek okamžiku.

Dobře řečeno, ale proč tě tehdy vlastně tak seřezali? Šel jsem takhle jednou domů po Mostě z Medúzy, což

VYFOCENO NA CAMPU V ITALSKÉM RESORTU CHIESA VALMALENCO. SNÍH MOC NEJEL, TAKŽE NEBYLA ŠANCE NA NĚJAKÝ VELKÝ ROTACE. NEČI JE OVŠEM ZA TOHLE SVOJE BS RODEO 7 INDY RÁD, POCIT JE PŘI POLETU NEUVĚŘITELNÝ (FOTO: MICHAL OŠKRKANÝ)

Pak klasika první závody a sponzoři, nebo jsi potřeboval nějakej impuls, aby ses odhodlal vyrazit na nějakej kontest?

No k tomu se právě váže takovej příběh, hehe.

S partičkou z Klínů jsme na Silvestra vyrazili do Luže nebo někam tam, tak jsem si jezdil v tamním parku a přišel za mnou shaper, kterýho jsme potkal teď na Hugově (Hugo Hubálek pozn. red.) svatbě a vyprávěl jsem jim přesně tenhle příběh. Tehdy na Silvestra za mnou přišel týpek a říkal, že to moje ježdění není tak zlý, a jestli bych nechtěl přijet na závody. Říkám, že ne, protože jezdím jen tak párkrát do roka a dělám si spíš kraviny pro sebe.

No ale nedalo mi to a přijel jsem tam. A až teď, po devíti letech jsem zjistil, že tomu týpkovi všichni říkaj Honzík a ted dělá shapera na... jak se to jmenuje, jak tam všichni chlastaj rum, dělá se tam karneval a sponzoruje je snad bože Božkov nebo co?

Myslíš Číhalku, hehe?

rozervaný věci, takže jsem neváhal. K Funstormu se přidal Frople, od kterýho jsem ale za chvíli odešel, pak GSB vázání a nakonec jsem skončil v Ride, kde jsem byl nějakých šest sedm let.

A právě teď u tebe došlo k výměně sponzorů a jezdíš za Quiksilver, GNU a DC, co bylo tím největším důvodem ke změně?

bylo takový kulturní centrum. Bylo to na podzim, takže už se stmívalo. Nikoho jsem si radši nevšímal, bylo mi čtrnáct a věděl jsem, že když si něčeho moc všímáš, tak si to slízneš. Najednou kolem mě proběhnul nějakej člověk a za ním běželi další tři týpci, tak uhýbám, abych nepřekážel, jenže týpci změnili směr a ten jeden mi dal přímo z rozběhu karate kid do držky. Sebral jsem se, že se budu bránit, ale týpkům bylo třeba pětadvacet, tak mě seřezali jak nic. Nejhorší bylo ale to, že toho neměli dost, někde tam vzali cihlu, a dodělali svou načatou práci.

..nedalo mi to a přijel jsem tam 30

Těch důvodů bylo víc, ale tím největším byla šance posunout se dál, jezdit za velký mezinárodní team a být jeho součástí. Dává mi to možnost se svízt s velkými jezdci, a tím se dál zlepšovat a motivovat k učení nových a náročných triků. Doufám, že se budu moct začít účastnit různých projektů a také sám některé vytvářet.

Taky to, že Martin Černík je ve stejné rodině, nám otevírá dveře ke spolupráci na různých společných projektech.

Posledním výtvorem je Master-class.cz, kde se můžou lidé dočíst o našem společném snowboard campu, který je na začátku celé cesty, ale v budoucnu to bude rozhodně

Cože?! Jak jsi se z toho dostal?

Probral jsem se na zemi asi za dvě hodiny, protože tam ti prostě nikdo nepomůže, a šel jsem domů. Tam jsem začal být dezorientovaný a bylo mi děsně zle, takže hned následoval odjezd do nemocnice. V nemocnici mi řekli, že mají podezření na krvácení do mozku, že mám něco s játrama, ledvinama a kdesi cosi. Ale naštěstí jsem se z toho vylízal, aniž by do mě museli kuchnout.

TENTO RAIL FOTÍ NEČI NA ZÉLANDU POKAŽDÝ, JE TO PROSTĚ DOBRÝ A ZNÁMÝ MÍSTO. SESSION, ZE KTERÝ VZNIKLA FOTKA, BYLA OPRAVDU VTIPNÁ.

NEČI NADŠENĚ JEZDIL A I FOTOGRAFA TO EVIDENTNĚ MOC BAVILO, SNAŽIL SE JÍT BLÍŽ A BLÍŽ , PŘÍMO AŽ DO NEČIHO CESTY. MÁLEM TO PAK CHUDÁK ODNES I S FOŤÁKEM, NAŠTĚSTÍ SE HONZA V POSLEDNÍM OKAMŽIKU ODHODLAL K ŠIPCE A OBA ZACHRÁNIL (FOTO: SWEN CARLIN)

Co nechápu, jsou lidi, který je obhajujou, přitom jejich agrese a nepřizpůsobivost je opravdu zarážející. Věřím tomu, že i mezi nima jsou fajn lidi, ale ještě jsem takovýho nikdy nepotkal, ani nijak intenzivně nehledám.

Než někdo začne něco tvrdit, tak by si měl dát exkurzi po Janově a Chánově.

To je jak příběh z Bronxu...

Nevybereš si, kde se narodíš. Já mám Litvínovsko rád, ale každý místo má svý mínusy. Jak jsem se dal po té nakládačce dohromady, tak jsem začal chodit šestkrát týdně na kung-fu a na kick box, a tak jsem posílil nohy, že z toho těžím ještě dnes... I to zlý je pro něco dobrý.

Vrátil bych se zase k tvýmu ježdění. Ty jsi člověk, kterej fakt maká a dře a podle toho taky tvůj snowboarding vypadá. Kdy se to v tobě zlomilo a začal jsi do toho šlapat víc než na sto procent?

U mě se to zlomilo, když mi bylo kolem dvaceti, možná devatenáct. Můj velkej sen bylo poznat Novej Zéland, protože kdyby nevyšla revoluce, tak naši měli v plánu emigrovat právě tam. Bral jsem to proto tak, že to bylo druhý místo, kde jsem mohl žít, a vždycky jsem ho chtěl poznat.

Mimoto se tam dá taky jezdit, když je tady léto...

Přesně. A proto jsem si zařídil letenku, a i když jsem se snažil někoho k sobě sehnat, tak jsem nakonec letěl sám. Měl jsem dvě stě dolarů v kapse, takže jsem hned v Oaklandu začal pracovat, vydělal jsem si v jedné přístavní restauraci za měsíc dostatek peněz na dodávku a vyrazil na jižní ostrov, kde jsou hory. Tam jsem přijel, začal sběrem vína a pak jsem sehnal noční šichtu v supermarketu. Díky tomu jsem mohl přes den jezdit a drtit triky.

Zélandský podmínky využívaj hojně i profíci z celýho světa, jakej význam měl NZ pro tvůj progres?

Naučil jsem se tam všechny sedmi a taky jsem tam potkal Martina Černíka. Znali jsem se už trochu předtím, ale najednou tam kolem mě někdo prošel, když jsem si dával polední čaj v resortu. Pan Quiksilver s helmou Red Bull se po pár krocích zastavil, otočil se na mě a říká, jestli nejsem náhodou z Čech. Říkám jestli on náhodou není Martin Černík, hehe, a tak to tam celý začalo. Sehnal mi tam permici, protože ta stojí dvanáct set dolarů, když si ji nekoupíš předem, a na to jsem prostě neměl, protože jsem musel z příjmů pokrýt ubytko, jídlo a benzín.

do toho pořádně šlápnout, a on mi řekl, že to se mnou zkusí, a dohodl mi místo v reprezentaci. Díky tomu jsem s ním mohl začít jezdit na Zéland na trénink, na svěťáky, a to bylo úplně něco jinýho. Je to o tom, že ti někdo otevře ty dveře. Tady prostě můžeš být hvězda a diktovat, ale přijedeš na svěťák a tam se jezdí úplně jiná liga.

Vidíš Crépela, jak si dá na skoku switch bs 12 a pak jde do rampy a dá si switch bs 10...

Teď na Air & Style hrozně zabíjeli mlaďoši v předkvalifikaci, to člověk nepobírá...

No však Seb Toutant, jak to přeletěl málem celý a dal si zle, tak ten patří mezi ty lidi, co to mají prostě hozený jinak. Byl jsem s ním měsíc na Zélandu na baráku, je mu šestnáct, a když je hnusně, tak nesedí doma, ale jde aspoň jezdit na raily a dělá třeba dva sedm transfery na všechny strany. Když jsi člověk za tím jde a sám chce, vychytá to takhle od dětství a dostane možnost mít dobrýho sponzora a zázemí, jezdit po světě s těma nejlepšíma, tak to prostě jednou přijde. Taky byl první v TTR, dokud se v Innsbrucku tak děsně nerozbil.

Když už jsme zmínili to cestování, tak ty už toho máš projeto hodně, tak mi řekni, kde tě to nejvíc bavilo a kam by ses už nechtěl třeba ani vrátit?

Jednou jsem byl v Srbsku v Kopaoniku a tam se už asi nevrátím. Jel jsem tam s Honzou Zajícem a za Maďarskem jsme zamkli auto a jeli bez zastávky. Tam prostě zastavit nechceš. V těch lidech je ještě pořád taková ta agrese z válek, co tam proběhly, a není to ještě dobrý. Kde se mi líbilo, tak to byla Univerziáda v Číně. Tam nás hlídalo tři tisíce vojáků se sapikama, kteří stáli v hvězdici, aby pokryli všechny světový strany, a my mezi nima jezdili na snowboardu. Jinak super byla taky Austrálie, Korea, Státy a třeba i Moskva.

Když máš tu zkušenost, jak vidíš čínskej snowboarding? Přece jen, Čína je země, která si libuje v tom, být nejlepší ve všech sportech.

Myslím, že Čína do něj bude jednou hodně promlouvat, protože trenéři lidi hrozně cepujou. Můj osobní tip na olympiádu, i když bych to samozřejmě nejvíc přál Šárce Pančochové, je Liu Jiayu (vyhrála právě loňskou univerziádu – pozn. red.). Tu když jsem viděl, jak na Univerziádě dala 7, 7, 9 ve dvou a půl metrech, tak jsem nevěřil, že jede holka. Jenže ona si dala jednou svěťák, vyhrála, nabrala potřebný body a je zase zavřená v tom čínským resortu, kde jenom drtí. Pak přijede na olympiádu, nikdo toho od ní nebude tolik čekat, a zabije. Číňani mají ještě jednu holku a týpka, co byl na svěťáku v Saas Fee v top 5.

Sessions u nás, ale v americkým stylu.

To jsem čekoval přes net a hned první den prej odváželi lidi do nemocnice. Musel to bejt docela hardcore...

Je to tam gigantický. Na starost to má partička čtyř shaperů z největších resortů ve Státech. Ti postavěj na jedné hoře obrovskej park s překážkama, který v Evropě nenajdeš. Pozvanejch je asi sto dvacet nejlepších riderů z celýho světa a jezdí se stylem sessions, takže jeden den se třeba vybral bazén, což byla multifunkční překážka ze dvou quaterů, kde probíhal shooting. Ale když člověk nechtěl, tak nemusel a mohl si jezdit, co chtěl. Potom proběhla session na tom největším kickeru, kterej jsem si chtěl skočit poslední den, protože jsem si říkal, že to bude i poslední den ježdění, a kdyby se mi něco stalo, tak bych nemusel litovat, že nemůžu dál jezdit. Skok měl skoro jedenáct metrů vysokej odraz a asi třiatřicet metrů do dálky, takže největší. Bohužel si tam dal někdo strašnou, tak to ukončili a neskočil jsem ho. Třeba to bylo možná dobře, nevím, ale na konci byla statistika kolem padesáti ošetřenejch či zraněnejch lidí.

Máš toho za sebou dost na to, abys se mohl s odstupem podívat na českou scénu, jak ji vnímáš?

No v Čechách je to dost špatný. Říkal jsem si, jak všichni diktujou, ale potom, když se podíváš do světa, jak jezděj jinde, tak u nás to není furt dobrý. Chtělo by to míň mluvit a víc diktovat. Hlavně mladí kluci dneska dostávaj šanci se rozvíjet už třeba v patnácti nebo i dřív, takže by měli makat, protože když už jim někdo ty dveře otevře, tak by mu to měli vracet a snažit se toho využít, jak jen to jde. Měli by chtít ukázat světu, že diktujou a že je tu nějaká Česká republika. Navázat na Šárku Pančochovou a Martina Černíka.

Zase těžko s našema horama hledat vzor, odkud se dá přiučit...

Stačí se podívat na Slovince. Mají sice lepší hory než my, ale není to tak, že by měli podmínky jako Švýcaři, Francouzi nebo Američani. Ale takovej Marco Grilc vyhrál Air & Style a vévodil žebříčku TTR. Pak mají třináctiletýho kluka, kterej je novej Shaun White v rampě. Točí ss bs 7, všechny pětky, sedmy, má styl... Jenže ve Slovinsku funguje to, co nám tady chybí, ten background, kterej je pro tu scénu hrozně důležitej. Slovinci mají svýho trenéra, mají podporu od sponzorů, od státu, celá ta komunita je dobře nastavená a jede to.

přijedeš na svěťák a tam se jezdí úplně jiná liga A jak jsi se dostával na kopec? To jsi jako šlapal?

Já jsem třeba nejed a různě šetřil, abych si mohl koupit permici, protože resorty jsou tam tak malý, že viděj, jak šlapeš bez permice. Problém je, že je to soukromej pozemek, kam nesmíš, takže tě vyhoděj. A dokonce, když máš cizí permici a chytnou tě, tak ti hrozí i vězení. Díky Martinovi jsem tam poznal lidi jako Marku Koski, Frederik Austbo, Antti Autti, Risto Mattila a byl tam i Travis, kterej natáčel That‘s It, That‘s All. Jak tam jsou záběry toho step upu, tak ty se natáčely zrovna, když jsem tam byl.

Hrozně to člověka motivuje.

Co ti dalo ježdění mezi lidma, který jsi zmiňoval?

Právě, že tam nevidíš lidi, kteří by jenom stáli v hloučku a mluvili o tom, jak je něco dobrý a něco špatný nebo jakej je někdo looser, a hulili u toho brka. Tam všichni jdou, skočej do vázka a jedou. Vidíš týpka, jak se celý den učí fs 9, a protože je tam jeden vlek hrozně krátkej, tak si to za den skočí třeba padesátkrát. Drtí a drtí, dokud to tam prostě není. A takhle to tam dělaj všichni. Ke všemu je tam super rampa. Pak jsem přijel do Čech a od tý doby to nějak prostě začalo šlapat samo.

Loni v Laaxu na BEO jsi říkal, že tě do ježdění v rampě zatáhl Martin Černík, počítám teda, že tehdy na Zélandu jste se nepotkali naposled.

Martin mi hodně pomohl. Potkali jsme se potom na Board 100 party v Jablonci v Epplu, říkal jsem mu, že mám chuť

32

Ale snowboardingu jako takovýho si asi moc neužijou, přece jenom, víme jak to v Číně s honbou za medailema chodí.

Je to tak. Když je při tréninku někdo mlátí gumovou hadicí přes záda, tak to asi není zrovna zábava.

Snowboarding není jen sport, ale taky životní styl, a mezi tím by pořád měla být nějaká rovnováha. Nemělo by to bejt tak, že ráno vstaneš, dáš si ovesný vločky, jdeš na kopec, tam dostaneš desetkrát hadicí a takhle každej den dokola jen hrotit. To se můžeme dát na běžky, dopovat se bůhví čím a běhat jak šílenci pořád dokola.

Pak ještě nějaký Státy proběhly určitě, ne?

Na jaře jsme tam byli na měsíc a půl s Martinem natáčet.

Dali jsme si fakt velkou pohodu, jezdili jsme jarní parky, takže sníh byl pěkně měkkej a člověk mohl zkoušet všechno možný. Trénovali jsme tam právě desítky a podobně, protože na ledu se ti to moc nechce zkoušet.

Pak jsme ve Squaw valley potkali fotografa Jorika Blooma, kterej nás vytáhl na focení do lesa na smetiště.

Nasvítili jsme barevně smeťák a skákali jsme přes vraky aut nebo jezdili po hraně takový plechový garáže, jak na railu. Pak jsme odjeli na Mammoth, kde mě nakonec nechali jet Super Park Session, což je něco jako Spring

Co teda českýmu snowboardingu chybí nejvíc?

My tady v Čechách máme třicet snowparků, ale ani jeden nestojí za to, že by sis s nadšením řekl: „Hustě, tak tam jedu! Protože je tam lajna třech skoků, rampa, pravidelně se to šejpuje...“ To místo, kam by se všichni sjížděli a měli možnost se tam nějak vybít, tady chybí. Pak vidíš kluky jako Filip Gutwirth nebo Darek Bergmann, kteří mají talent a cit pro pohyb, jak to mají těžký, když je tady jeden dobrej skok, kterej je ještě vyšejpovanej tak, aby se na něm nikdo nezabil. Ale věřím, že náš čas třeba jednou přijde.

Taky doufám, tohle přece nemůže být maximum, co se tady po snowboardový stránce bude dít. Musí se to ještě někam vyvinout...

Největší problém je v tom, že někde se to vyvíjí rychleji.

Stačí se podívat i na triky. Já se teď učím nějakej double cork, protože jak to začínaj dělat všichni, tak je potřeba nezaspat. Jenže tady na to ty podmínky nejsou.

V Coloradu je hala s molitanama a třema různejma odrazama. Nejlepší na tom je, že přijdeš z ježdění a jdeš ještě dvě hodiny zkoušet triky do haly. Skočíš si to tam stokrát, pak jdeš na kopec a bez jakýkoliv diskuze to tam nadiktuješ. Tohle viděli i lidi z Laaxu, takže tam zrušej tenisový kurty a od příštího roku tam bude hala taky.

Když jsem se v Čechách chtěl naučit double backflip, tak jsem musel vyrazit do Štítů skákat to do vody. Skočil jsem to šedesátkrát a pokaždé strašná rána, ale pak jsem

CELÁ SESSION SE ODEHRÁLA PŘI NATÁČENÍ A TRÉNOVÁNÍ S MARTINEM ČERNÍKEM NEDALEKO KALIFORNSKÉHO RESORTU SIERRA AT TAHOE. JEZDILO SE NA SMETIŠTI A JE NEUVĚŘITELNÝ, KOLIK SE TOHO DÁ VYMYSLET A UDĚLAT NA HARAMPÁDÍ, KTERÝ UŽ DÁVNO DOSLOUŽILO (FOTO: JORIK BLOM)

honza nečas

přijel do Saas Fee a hned jsem to dal. Mít tu molitan, tak se posunujeme mílovejma krokama, teď spíš cejtím, že začínáme výrazně ztrácet.

Máš už odježděný roky na to, abys mohl porovnat dobu, kdy jsi začínal, s tím, jaký jsou ty podmínky teď...

Tak tehdy taky stál už skok v Rejdicích a občas se postavil velkej skok na nějakej ten SnowJam nebo co to tehdy bylo. Nestálo to tam celou zimu, ale taky si na tom člověk mohl zaskákat. Když se na to kouknu teď, tak se více méně nic nezměnilo. Pořád je v Rejdicích nějakej

vlastní režim, jaký jsou v nich rozdíly a co ti víc sedí?

Jsou různý skupiny lidí, co to jezdí. Samozřejmě se najde spousta lidí s negativním názorem na FIS, ale to samý platí i o TTR, a pak je tu skupina lidí jako já, kteří jezděj všechno. FIS jezdím proto, abych byl v český reprezentaci, která má super tým, a měl možnost jezdit ven s těma nejlepšíma. Na TTR jezděj zase i jiný lidi a ten formát je rozdílnej. Nechci hanit závody ani jedné organizace. Na FISu máš dopingový testy, v tréninku jen dva skoky... Je to okoukaný od skoků na lyžích a je to

jednu asociaci, ale zase to nejezdím tak dlouho, abych pamatoval, jak to vypadalo, když tady ta jedna jediná organizace byla. Ale myslím si, že by bylo lepší, kdyby peníze zůstaly v jednom balíku, protože ty akce by pak byly gigantický a prize money by mohly být jak v surfingu, třeba sto tisíc dolarů. Určitě budu ale jezdit jak FIS, tak TTR, protože jen tak mám šanci jezdit s těma nejlepšíma na světě, což mě žene dopředu.

Před nedávnem jsem otevřel tvůj starej rozhovor v Boardu a tam jsi povídal něco o skákání přes dálnici na Teplice. Letos to se sněhem není vůbec špatný, takže kdy do toho půjdeš?

Tak tohle si nechám asi jako svůj poslední snowboardovej projekt. To místo je fakt dobrý, ale chce to fakt hodně sněhu. Pak by bylo třeba, aby se toho chytla nějaká firma – nejlíp můj sponzor, a zorganizovala ještě dovezení kamionu sněhu. Vedle dálnice je desetimetrová zeď, aby bránila sesuvům půdy z kopce, kterej je nad ní a ze kterýho se dá rozjet. Na zdi by se postavil skok a pak už by mě čekal jen přelet čtyřproudovky. Může to mít tak čtyřicet metrů, k tomu patnáct metrů poletím nad tím a rozjezdová rychlost by byla přes kilo. Ale když by se to udělalo tak, abych se cítil bezpečně, tak do toho jdu.

Je to můj sen od doby, co jsem tam jel poprvé. Ale na tohle musí být člověk připravenej a musí to mít v hlavě srovnaný.

Když jezdíš od srpna až do jara a většinu toho času nejsi doma, tak jak to máš hozený se školou?

Studuju ekonomii v Praze na VŠEM a dostal jsem sportovní stipendium, protože jsem vyhrál mistra republiky. Mám volnou docházku, akorát musím plnit kredity. Dělám zkoušky v létě za oba semestry, takže se vždycky zavřu na deset dní doma a jenom se učím. Touhle dobou jsem už měl být bakalář, ale samozřejmě jsem to nestih, hehe. Ale doufám, že teď v létě už se zadaří, ať mám aspoň ten první stupeň vysokoškolskýho vzdělání.

Stíháš ještě něco mimo školy a snowboardingu? Slyšel jsem něco o golfu, jakej máš handicap?

POSLEDNÍ DEN SEZONY PROBÍHAL V SIERRA AT TAHOE KARNEVAL. BYLO OPRAVDU ZÁBAVNÉ JEZDIT V RAMPĚ A NA SVAHU S BLUDIČKAMA, PIRÁTAMA, NAHÁČEMA A VRCHOLEM BYLY KOZY VEN OD DVOU MÍSTNÍCH SLEČEN JAKO POZDRAV PRO CELOU ČESKOU REPUBLIKU (FOTO: JORIK BLOM)

Hehe, tak golf si nechávám na důchod, takže handicap mám 54, ale začali jsme hrát celá rodina, takže je to zábava. Co mě ovšem hodně baví, tak to je surfing.

Zkusil jsem to před dvěma rokama v Austrálii, pak jsem byl v Kalifornii, kde nás překvapili delfíni a já měl smrtelnou paniku z toho, že je to žralok, když kolem mě projela ta ploutev. Byl jsem na Bali a taky ve Francii na česko-slovenském mistrovství, takže jsem si dal i první závod. Oceán stejně jako hory nebo oheň dokáže člověka zhypnotizovat. Surfing je teď hned za snowboardem, pak mě baví ještě bowl na skejtu, ale v tom jsem moc špatnej, hehe. Ale baví mě ten pocit projíždět rádiusy.

Co bys popřál českýmu snowboardingu do novýho roku?

snowpark, kterej ale není srovnatelnej ani s Evropou a ve Špindlu je aspoň ta změna, že poslední sezonu tam ten skok stál skoro celou zimu, což je super. Sice nebyl úplně ideální a bylo by fajn, kdyby tě to vystřelovalo, ale aspoň že to tam stálo. Neposunulo se to však tak, abych si mohl říct, že kdybych se narodil o deset let pozdějc, tak jsem měl daleko víc možností, to teda ne. Pořád je to o tom, že se musíš sbalit a jet někam do Evropy. Oproti parkům v zahraničí máme obrovský rezervy a ta doba už není o tom, že se ráno udělá na svahu manšestr. Lidi chtěj přijet a dát si lajnu třech skoků, raily, quatřík, fakt snowpark, kde se člověk vyblbne a bude si moct jezdit z jedné strany na druhou. Až to takhle někdo udělá, tak se mu celá česká snowboardová společnost přesune do snowparku. Stačí jen těm lidem naslouchat a jet se občas podívat do světa, co tam frčí.

víc atletický. V TTR to máš zase tak, že se nejdřív musíš zaregistrovat přes web, pak poslat registraci na závod a buď tě vyberou, nebo ne. Na FISu jsi registrovanej a prostě jedeš. Jen na svěťák potřebuješ mít najetý určitý body z Evropskýho poháru.

Já věřím tomu, že se do toho co nejdřív šlápne a najdou se lidi a resorty, který do toho půjdou, vybudují kvalitní zázemí a podmínky na úrovni. To bude motivovat jezdce, chytnou se toho sponzoři, ale zase to nesmí být charita a musí to fungovat na obě strany. Nikdo tady nesmí čekat, že se mu zvednou příjmy o dvě stě procent, když postaví dva skoky, který děti používaj na bobování a nedá se na nich ani skákat. Snad to jednou vyjde.

Což docela zjednodušuje situaci proti TTR...

A je tu závěr. Bude děkovací?

Je to výhoda proti TTR, kde to buď vyjde, nebo nevyjde.

A když to vyjde, tak tě čeká předkvalifikace třeba o sto šedesáti lidech, z té se prokoušeš do kvalifikace, pak do semifinále, kde zbyde top šestnáct a k nim se přihodí třicet pozvanejch týpků. A seš zase někde na padesátým fleku a musíš zase bojovat. Kdybych byl ten třicátej, koho pozvou, tak taky hlásím, že je to fajn. Jsem pro to, aby si to dali všichni pěkně od začátku.

Jezdíš závody organizací TTR i FIS a každá má svůj

FIS i TTR jsou odlišný scény, který mají různý sponzory a zajímají se o ně různý média. Osobně bych byl pro

Bude. Největší poděkování samozřejmě patří rodičům, bráchovi a vlastně celé te naší malé rodině. Dávají mi velkou podporu a jsou prostě nejlepší. Také dík našemu týmu s Martinem a Šárkou, ti dva dokážou namotivovat a dát sílu v době, kdy by to člověk nejradši zabalil. Velké dík patří GNU, Quiksilveru a DC, který mi daly nový směr a velkou podporu, ale také bych nerad opomněl mé staré sponzory, který mě dotlačily až tam, kde zrovna jsem.

Rád bych vyjmenoval mnoho přátel a mnou uznávaných lidí, ale byl by to jen seznam jmen, které dokážu nejlépe ocenit osobně. Nezapomenu ani na Board za tuto šanci.

Díky moc všem a lidi, mějte se rádi! Peace!

na člověk tohle musí být připravenej 34

Nebyl by přece jenom lepší návrat k jedné asociaci?

DROP NA KAPRUNU, DEN PO UKONČENÍ NEČIHO SNOWBOARDOVÉHO CAMPU. TEN MÁ UŽ PĚTILETOU TRADICI A TENTO ROK SE PŘEJMENOVAL NA MASTER-CLASS. NEČI NA TENHLE DROP MĚL JEN JEDEN POKUS, PROTOŽE VYŠKRÁBAT SE NA TU SKÁLU VE SNOWBOARDOVÝCH BOTECH BYLO VÍCE NEŽ NEBEZPEČNÝ (FOTO: ALEŠ FOFF)

Letos to s podmínkama pro Rip Curl Search vypadá víc než dobře. Zatím to jde tempem dva spoty týdně a už proběhlo stavění a focení v jednom velkým městě, kde o sobě zima většinou nedává moc vědět.

První Search jsme rozbalili kousek od Liberce v Bedřichově na ruinách třech baráků. Hrábnout lopatou do sněhu, a pak si na výsledku vlastní práce zajezdit, přišla početná parta local riderz.

text: Kojťák feat. Tomsh, foto: Panker

36

TADEÁŠ KUPČA /G/ TWEAKED Z BORDELU ROVNOU NA GAUČ

K nálezu zřícenin došlo přibližně před rokem. Dva lokálové, Kuba Šimůnek a Vojta „Kojťák“ Bártek, byli jezdit na Severáku a zlehka se cinkli při večerním ježdění. Jak už to tak chodí, ujel jim poslední bus do Liberce a mobilům došla v celodenní kose šťáva. Nezbylo jim nic jinýho, než do Liberce dojít pěšky. Cesta vedla přes Bedřichov a i ve tmě, která panovala, narazili na stavení bez oken. „Jak jsme byli nalitý, tak jsme se hned hecli, že ho projdem.

Abych pravdu řek, tak jsme tam vlezli na tři metry a připosraný vyběhli pěkně rychle ven,“ popisuje první setkání se spotem Kojťák. Hned potom narazili na další barák, kterej byl ještě ve větší fázi rozkladu, a řekli si, že by se tam dalo něco vytvořit.

Na pořádný ježdění došlo letos v prvním lednovým týdnu, kdy se parta zformovala pod vedením Šéfa, kterej vyrazil dohlížet na stavbu. Ten nabral nastartovanýho Kojťáka a záhy vyzved Lukáše Benďáka, kterej pobral všechny lopaty, co doma

LUKÁŠ BENDÁK /R/ DROP Z ŘÍMSY

se objevil menší problém. V létě to tu zavalil štít baráku a suť vypadala nebezpečně. „Byl to celkem hell, ale jak jsme tam byli ze začátku jen tři, tak jsme si řekli, že to zahážem sněhem a nikomu nic neřeknem,“ dodává Kojťák. A jak řekli, tak i udělali.

Vzniknul parádní spot, kterej na první pohled vypadal luxusně, ale pod skořápkou se skrýval velkej nemytej chuligán.

Zbytek party byl zatím v nedohlednu, a tak se pokračovalo v dalších zkrášlovacích pracech. Po dopadu dropu byl v pořadníku gap. V tu chvíli dorazil Honza Koukol a David Šuchman. Honza jako starej ultra massive metal mega skokan dostal za úkol postavit odraz gapu. Ostatní makali na dopadu, na kterým našel svoje využití starej gauč.

Netrvalo dlouho a druhej spot byl taky připravenej.

Přijel i Honza „Dodo“ Dolejší, což bylo jako by na staveniště dorazil stavbyvedoucí. „Ty udělej támhleto, ty udělej tohle, tady to takhle,“ hned

LUKÁŠ S VOJTOU V AKCI. GAUČ, 2 KROVY, NA TO DVEŘE PLUS TROCHU SNĚHU A MÁME DOPAD

LEDNIČKA TAKY POSLOUŽILA

VÝHODA RUJNY JE V PŘEBYTKU STAVEBNÍHO MATERIÁLU

DOPAD POD ŘÍMSOU ŠEL POSTAVIT AJNS CVAJ

našel, a vyjeli směr Bedřichov. Kojťák k tomu říká: „Cestou jsme se bavili vymejšlením storek pro tenhle článek, jako třeba: v úplný tmě se prodíráš houštinou, každou chvíli můžeš spadnout do stoky... a najednou barák a v něm mrtvá velryba, hehe.“ Když partička dorazila na místo, tak zjistila, že jeden barák je zbouranější než před rokem. Chvíli obcházela trojice kolem, aby vyhodnotila, kde co postavit. Po chvíli bylo jasný, že se vybuduje drop, gap a wallride. Začalo se s dropem, ale na dopadu

rozdával pokyny Dodo. Rozhodně to ale nebylo ve zlým, spíš vnesl do řad dělníků svěží vítr. A nebyl by to Dodo, kdyby se sám nechopil lopaty a taky si nemáknul. Tak začal vznikat wallride nad okna vybydlené roubenky. Šéf spočítal dělníky několikrát, ale pořád se nějak nemohl dobrat čísla, který měl v hlavě po cestě z Prahy. Když najednou mu to došlo: „No ty vole!

Já zapomněl na Tadeáše!“ Hned vzal telefon a začal vyvolávat Tadeáše Kopču. Hned na úvod ho zavalil

39

HONZA HANZ KOUKOL /R/ BS WALL NA TROCHU VYBYDLENÉ ROUBENCE

DVĚ RUCE, DVĚ LOPATY... PRÁCE MUSÍ VODSEJPAT

JAKUB SHYMON ŠIMŮNEK /R/ FS WALL NA ZBYTKU STŘECHY (FOCENO JIŽ LONI)

sérkou omluv, ale Tadeáš byl už nastartovanej a za dvacet minut byl na place. Sestava byla kompletní, spoty hotový a konečně se mohlo začít jezdit.

Nejdřív prubnul Kojťák, Benďák a David Šuchman drop. Jenže každej další pokus byl jako další tah loterie o to, kdo se zabije o nějakou cihlu schovanou pod sněhem. A nakonec si právě Kojťák sám na sebe upletl bordelem, na oko překrytým sněhem, bič. Při jednom z dropů šel totiž na prdel a koupil to hranou cihly přímo do análu. Tím ukončil session na dropu a všichni se pomalu přesunuli na wallride.

Největší chuť na to projet se po zdi roubenky měl Honza Koukol, ale pozadu nezůstával ani Tadeáš Kopča a Dodo. Nejvíc tam padlo od Honzy bs ollie

do wallridu fs out, Dodo pak ještě fs ollie do wallu a od zbytku party byly vidět bs ollies do wallu.

Tenhle spot se poved a všichni si ho pochvalovali.

Poslední, co ještě zbývalo, byl gap. Na něm padaly grabnutý fs 1, rovný airy od Kojťáka, Tadeáše a Davida a Honza Koukoul vyzval bs 1. Pak ale přelít gap takovým způsobem, že narazil do baráku za ním a Kojťák rozryl loktem dopad do podoby bramborovýho pole, takže se sešlost rozpustila a šlo se domů... Pokud máte ve svém okolí místo, který byste chtěli zviditelnit v našem Rip Curl Search, pošlete nějaký info na redakce@boardmag.cz. Zima tu snad ještě měsíc vydrží, takže můžem dát něco do kupy.

41

TOMÁŠ HROTIČ SVOBODA /R/ 360FLIP V MARSEILLE

Když jsme minule uzavírali reportáž z Horsefeathers skate tripu do Barcelony, neloučili jsme se s jejich týmem nadobro. Hned potom, co HF dodávka překročila hranice Katalánska v severním Španělsku, směřovala GPSka jejich vozu k dalšímu cíli – francouzským letoviskům Montpellier a Marseille. text: Filip Sýkora, foto: David Blažek

43

Místo: Jih Francie. Čas: poslední týdny letošních prázdnin. Hlavní role: Horsefeathers tým a fotograf David Blažek. První scéna: Horsefeathers dodávka na silnici u pobřeží. Slunný počasí vyhání teplotu k vysokejm číslům, z čel pasažérů se lije pot. Za volantem se střídaj Arnošt Ceral s Davidem, oba zkušený piráti silnic, a zbytek týmu je pohodlně usazenej vzadu v autě, zřejmě plánujou, co by chtěli udělat za triky.

Zbytek volnýho místa v autě zabírá fotografovo vybavení a luxusní kamera, zapůjčená od Víti Kratochvíle, aby se nějaký záběry ještě stihly použít do videa Possessed to Chill, který má vyjít za pár týdnů. Cíl cesty: Dorazit do Montpellier, potkat se s Bastienem Marlinem, jezdcem místní distribuce Horsefeathers, natočit a vyfotit nějaký pecky. Pak vyrazit dál, do Marseille, a potkat tam dalšího Francouze v barvách HF, Jérémieho Grynblata.

44

PŘESTŘELKA U HOSTELU U MONTPELLIER

STRMÝ BANKY V NIMES

MATĚJ JAKO KAMERAMAN

WEMI PŘED SEBEVRAŽDOU Z OSMNÁCTEK

V MONTPELLIER NECHTĚJ SKATE ANI BRUSLE

Po několika hodinách cesty zastavujou kluci v Montpellier. Ubytování volej v motelech F1, nic jinýho prozatím nezbývá, a jdou hned ven skejtovat. Na spoty je provází místní rider Bastien, kterej rychle zapadá do party. „V Montpellier mě nejvíc bavil ten velkej bank u řeky,“ říká zpětně o městě Matěj. „Ve Francii to bylo celý hodně o bankách. Těžko říct, jestli je to tam takhle normálně, nebo jestli to bylo Bastienem, co nás tam provázel. Vzal nás po asi čtyřech spotech a jen jeden z nich neměl bank.“ Hodně dobrej bank na focení v Montpellier byl i v opuštěným areálu školy. Povrch na rozjezdu měl sice luxusní, ale šikmina byla postavená z hodně hrubýho betonu, a tak případnej pád hrozil brutálním odřením všeho možnýho. Arnoštovi se tam poved nollie flip do banku a Bastien přidal svůj fakie bigspin flip.

A jak klukům vlastně připadal pan průvodce, Bastien Marlin? „Oba kluci, který jsme ve Francii potkali, byli

HROTBA JAKO JAPONSKEJ TURISTA V MARSEILLE

největší pohodáři, co jsem kdy zažil. Bastien Marlin se s náma hned bavil, ze všeho si dělal srandu a samý legrácky, to bylo super,“ říká Matěj. Komunikace prej probíhala převážně anglicky, protože jazykem žabožroutů, jak se Francouzům občas přezdívá, moc skejtrů nemluví. A když už jsme u těch žab, jak dopadlo místní stravování? „Chodili jsme vždycky někam ven na jídlo, na gyros nebo někam do obchodu. A dost často jsme si vařili i na bytě,“ pomlaskává si Haklík.

Jeden den se parta vydala na výlet do Nimes, takovýho menšího města nedaleko, kde to ovšem bylo protkaný jedním spotem vedle druhýho. Bastien to tu má projetý, takže kluky protáhnul všema kanálama. A to doslova! Například si zajezdili přímo v centru města ve vypuštěný stoce, která měla po stranách banky.

Bastien se rozjížděl z toho většího na menší, za kterým stála zídka, na kterou skákal do fs smithu. Místo bylo hodně underground, na ježdění nebylo vůbec upravený, povrch byl celkem hrubej a kluci si ho na začátku museli zamést.

Další kanál, kterej kluci v Nimes našli, byla klasická stoka podobná proslulejm „ditch“ spotům v Americe, který ale obyčejně bejvaj o dost větší. Uprostřed tekla v malý stroužce voda a okolní banky tam byly pro jistotu, kdyby se ta voda zvedla. Jezdit na spotě bylo dost těžký, už jenom proto, že banky byly dost strmý

BASTIEN MERLIN /G/ FS SMITH U KANÁLU V NIMES

BASTIEN MERLIN /G/ FAKIE BIGSPIN FLIP V MONTPELLIER

a kluci se cestou na dno museli sklouznout a cestou pryč pracně škrábat nahoru. Snést fotografovo vybavení dolů byl pak dost náročnej úkol. Na místě se dalo jezdit na banku, kterej byl bokem vůči stěně stoky, a to jak způsobem klasickýho bankovýho ježdění, kdy si třeba Wemi dal nollie fs bigspin flip / no front var, anebo se tu dalo jezdit jako přes roh pyramidy. Arnošt tu tak udělal fs kickflip, kterej se objevil na plakátu Horsefeathers v minulým čísle.

Skejtům tohle místo ovšem moc nesvědčilo, protože jich kluci několik „utopili“ v říčce uprostřed, která byla plná podivných řas a kdejakýho hegeše.

Po pár dnech se kluci vydali opět „on the road“ směr Marseille, kde na ně čekala větší pohoda s bydlením než v Montpellier. Další HF France team rider Jérémie Grynblat, ač nebyl přímo z Marseille, si tam však půjčil byt od jednoho ze svejch kamarádů a kluky v něm ubytoval. „Jérémie, to byl taky největší felák,“ nešetří chválou Matěj. „Navíc bylo super, že pracoval v Red Bullu, takže když jsme někde potkali jejich auta, tak jsme dostali třeba karton plechovek, prostě super.“ V centru města si našel svůj spot Hrotič. Jezdit na něm bylo dost nebezpečný, protože vedle místa, odkud se Hrotba rozjížděl, byla asi tři metry hluboká díra bez jakýhokoliv hrazení, takže pád dolů by mohl znamenat hodně nepříjemný zranění. Navíc odjezd byl pak téměř do silnice, takže zbytek party hlídal, aby nejely auta. Na druhou stranu třeba bylo příjemný, že se zastavilo pár kolemjdoucích a normálně Tomášovi fandili. Schválně, který místo ve Francii se asi Hrotičovi líbilo? „Tak určitě to byl legendární skatepark v Marseille. Jezdili tam pohromadě snad všichni, jak bikeři, tak rolleři, freestyle scooteři a skateboardisti a navzájem se respektovali a pouštěli jeden druhýho bez jakejchkoli konfliktů. A navíc to bylo u moře!“ Kromě legendárního parku u pláže mají v Marseille i pravej kulatej bowl. Byla to hodně vostrá záležitost, prudký stěny a hloubka asi dva a půl metru. Kluci si tu nejdřív museli zamést, aby si vůbec mohli zajezdit. Většina týmu se pak jen zhoupla, případně si někdo udělal rock‘n‘roll a pak už se do středu dění dostal Jérémie, protože krom něj si na tohle místo nikdo moc netroufal, a strašně zabíjel. Válka probíhala i okolo, protože jak byl bazén obklopen dětským hřištěm, tak tu po sobě střílely děcka s kuličkovýma bouchačkama, celkem ghetto styl.

Asi nejhustší spot, na kterej se kluci během svojí francouzský cesty dostali, byl DIY skatepark na opuštěným místě. Nejdřív museli vyjet až za Marseille, kde pak zaparkovali auto a půlka crew v něm zůstala, zatímco zbytek party se vydal dál, přes pole až nahoru do kopce. Tam měli místní v opuštěnym baráku postavenej hodně hustej, undergroundovej skatepark.

Posledním, a speciálně pro Wemiho zásadním, spotem v Marseille bylo místo, kam Francouzi kluky vzali kvůli banku, kterej stál hned vedle. Wemi ale dostal nápad, že se sem vrátí na poslední ježdění před odjezdem a vyzve switch ollie přes rail z těhle magorskejch schodů. Nakonec dobře, že do toho šel až na konci tripu, protože si při dopadu brutálně naložil. Ale víc už k tomu řekne sám: „Byly to obrovský osmnáctky s railama po obou stranách a jedinej, kdo dal kdy nějakej trik na tomhle místě, je Jamie Thomas. Poprvé tam byl asi před devíti lety a při druhým pokusu o boardslide si zlomil koleno.

Dva roky nato se prý vrátil a udělal na první lipslide, takže mega respekt Jamie. Já si vážím toho, že jsem se taky odvážil. Byl to zatím nejtěžší spot v mým životě, chystal sem switch ollie přes rail! Věřil jsem, že to udělám, a pořád si i myslím, že jo. Ale odraz 47

MATĚJ HAKL /G/ HALFCAB KICKFLIP DO BANKU U ŘEKY V MONTPELLIER

TŮRA PŘÍRODOU NA SECRET SPOT U MARSEILLE

byl takovej hodně vlnitej, já se odrazil z boule, zaklonil se a dopadl na obě paty a konec. Skoro tři měsíce jsem z toho nejezdil. Ale určitě se tam jednou vrátím a padne to. Věřím tomu! A jestli je to negativní, nebo pozitivní, tak i přesto, že sem se zranil, tak jsem rád, že jsem něco takovýho vyzval. Ten pocit, co sem měl v těle, když sem letěl vzduchem, to se nedá ani popsat!

Slovo jsme dali i HF Frantíkům, abychom zjistili, jaký pro ně bylo si zajezdit s lidma z východu. Co byl pro vás za celej trip s českým týmem největší zážitek?

Bastien Marlin: Všechny zážitky byly pozitivní! Bavil mě hlavně první den, byla to totiž první HF tour, na který jsem byl, takže jsem byl hodně zvědavej a těšil jsem se, až poznám ostatní z týmu a budu s nima moct jezdit.

Jérémie Grynblat: Největší pozitivní zážitek pro mě bylo asi to, že jsem poznal českej HF tým a fotografa Davida.

Kterej trik na tebe udělal největší dojem?

BM: Mě bavily všechny triky, který během tripu padly!

Vždycky je to zábava, když jedeš skejtovat s lidma, který neznáš, a nevíš, jakym stylem jezděj a který triky dělaj.

JG: Rakev, kterou si dal Tomáš při switch ollie přes rail z 18 schodů. Neuvěřitelnej trick a fakt strašnej pád!

Přišlo ti, že úroveň francouzskejch a českejch jezdců za HF je srovnatelná?

BM: Myslím, že takhle by se to porovnávat nemělo, každej máme úplně jinej styl, kterym jezdíme. Kluci z Česka jsou dost do techniky, Jérémie zase dává bazény

MARSEILLE NA DLANI

ZAJÍMAVEJ SPOT V NIMES

a rádiusy, přijde mi, že se prostě tak nějak doplňujem.

JG: Českej skateboarding je hodně technickej, ale co se týče úrovně, tak to ve Francii není až tak odlišný. Pro mě je navíc složitý to nějak víc porovnávat, protože jezdím hlavně bazény a všichni kluci z českýho týmu jezdili hlavně street. Ale jejich ježdění mě bavilo hodně.

Kdo z českýho týmu tě nejvíc bavil?

BM: Měl jsem dobrej pocit z Matěje a Arnošta, uměj

anglicky, což to dost ulehčuje.

JG: Celej tým je hodně v pohodě, všichni jezdili dobře.

Rád se s nima všema potkám na nějakym dalšim skate tripu v budoucnosti.

A tímto tenhle dvoudílný článek o letním putování Horsefeathers teamu končí. Když budeme bilancovat, tak Barcelonská část byla hodně horká a skejtovat se skoro nedalo. Ve Francii bylo taky vedro, ale naštěstí

kluci našli pár chvil na to, aby se zchladili u moře a skejtovat chodili až k večeru. A jako nejlepší místo celý tour bylo jasně zvoleno Marseille, který Wemi ocenil slovy: „Super město, nejvíc to tam žije, nejlepší pláž, a hlavně fakt nádherný ženský, ale všude! Vůbec by mi nevadilo tam žít. A i lidi byli dost příjemný, ale to třeba tak být nemusí, možná jsem měl jen štěstí a narazil na ty dobrý!“

TOMÁŠ HROTIČ SVOBODA /R/ FLIP TO BS 5-0 V BAZÉNU V NIMES 49

NIKOLAS TUŠL /R/ FS BOA

RDSLIDE NA PŘESTUPU NA MŮ

STKU

51

text: Tomsh, foto: Panker

Zima je pro skateboarding doba zlá a při letošní sněhový nadílce je třeba hledat krytý spoty, kde to jen jde. V pražským metru nebo v nádražních budovách by se jich našlo hodně a takřka ideálních, jedinej problém je celkem čilej ruch, a hlavně hrozba pokuty od přátel v uniformě.

To jsme se však rozhodli risknout a vyrazili na průzkum pražských hlubin.

VLEVO: JANIS MACERIDIS /R/ FS 5-0 NA SMÍCHOVSKYM NÁDRAŽÍ VPRAVO: ŠTĚPÁN BÍCHA /R/ BS TAILSLIDE SHOVE-IT OUT NA SMÍCHOVSKYM NÁDRAŽÍ

Pražský metro využívá hojně na cestování prakticky celá redakce, až na rozmazlenýho Mirka Špeka, kterej si vozí špek a řiť ve svým novým Maserati. Spoustu vhodnejch spotů k pojezdu se dá najít na přestupních stanicích, a právě na jedné z nich, na Můstku pod Václavským náměstím, kde se kříží linky A a B, se nachází docela magorskej rail z jedenácti.

Na spot si rozvzpomněl Nikolas Tušl, kterej se podobnejch věcí rozhodně nebojí, a rozhodl se vyzvat frontbor. Za fotkou bylo důležitý vyrazit večer, tak kolem jedenáctý, kdy je v metru daleko menší ruch. „Šli jsme tam vždycky po ježdění na Štvanici, poprvé jsem ale zlomil skejt. Pak jsem to ještě zkusil na zlomeným, ale naskočil jsem do willy grindu, tak jsem to radši zabalil,“ vysvětluje Nikolas, proč se do metra ještě vracel. Pokaždé narazili s Pankerem na uklízeče, kterej vytíral podlahu, a při prvním pokusu bylo pod railem zrovna mokro. Podruhé už ale týpek počkal, až Nikolas dojezdí. Kolemjdoucí byli celkem v pohodě, občas sice padla nějaká poznámka či nadávka, ale s tím se dopředu počítalo. „Podruhé jsme tam byli v pátek nebo v sobotu, takže chodili většinou ožralí lidi. Vždycky se najde nějakej kretén, ale tady to bylo bez vážnějších konfliktů,“ ukazuje Nikolas na jeden z problémů, který vás můžou při skejtování v těhle prostorách potkat. Rail rozhodně nepatří k nějakejm drobečkům, ke všemu je ještě docela blízko zdi, takže ani s vrácením to neměl lužinskej stylař nejjednodušší. Dopadal plus mínus na každej třetí pokus, ale odjet se mu podařilo až na patnáctej. „Jak tam bylo zaprášeno, tak dopad docela klouzal. A jednou jsem skočil do frontside noseslidu, ale jinak žádný komplikace neproběhly,“ uzavřel Nikolas.

Druhým místem, který nabídlo víc spotů, než se vůbec čekalo, bylo Smíchovský nádraží. To je také přímo zastávka metra linky B, takže s dopravou není žádnej výraznej problém. To nejdůležitější najdete u východu z vestibulu směrem na vlaková nástupiště. První, kdo se na Smícháči objevil, byl Štěpán Bícha, tou dobou zarostlej jak pekelník. „Původně jsem chtěl vyzvat fs grind na přítlačáku z devíti, ale zábradlí bylo na zimní večer moc,“ popisuje Štěpán další ze spotů na Smícháči a zároveň vysvětluje, proč se o pár dní později přesunul na mramorovou lavičku. Na té do pár pokusů vrátil bs tailslide a záhy to samý se shove-item ven. „Při focení nás zdržovali snad jen stálí

obyvatelé nádraží. Panker o fous vyvázl dělu od mladýho, ale zato dost pomatenýho a fanatickýho bolševika,“ nastiňuje Štěpán situaci během focení. Komunistickej psychopat strašil Pankera tím, že všechno, co komanč postavil, drží a je nejlepší. Víme sami, jaká to je skvělá kvalita...

53

JIRKA BULÍN /G/ SS HEELFLIP NA SMÍCHOVSKYM NÁDRAŽÍ

Spolu se Štěpánem přijel na Smícháč ještě Jirka Bulín ze znojemskýho sklépka a Janis Maceridis aka Makrela. Poslední jmenovanej šel na řadu první a vybral si spot přímo pod policejní stanicí. Z vestibulu směrem k nástupištím vede pět schodů a u nich je rail, kterej končí takovým divným kinkem. „Byla docela kosa, ale fs 5-0 padlo v klidu do pěti pokusů. Rail není tak vysokej, takže to bylo easy. Trochu jsem měl obavy z toho, jak dělá deska randál, protože fízlárna byla hned za rohem,“ říká Makrela ke skejtování na nádraží.

Ale randál policajty nevylákal, takže Makrela rychle vrátil a prostor dostal Jirka Bulín, kterej se přesunul na osm schodů jen pár metrů od Makrelova railu.

Jirka se do Prahy dostal z nudy po Štědrým dnu. „Jedno ráno jsem se vzbudil a během minuty jsem se rozhodl nadělit si vánoční dárek. Za peníze, co jsem dostal na Vánoce, jsem během tří hodin odjel do Prahy.

Byl to parádní trip,“ dodává znojemskej rodák. Poslední spot, kterej byl na nádraží pokořen, byly osmičky opět na dohled od policejní stanice s rozjezdem do zatáčky přímo z vestibulu. Jirka se rozhod pro switch heelflip, ale situaci neměl zrovna jednoduchou, protože skákal do tmy. Mohl to odjet klidně na druhej, ale nakonec spotřeboval kolem dvacítky pokusů. Kvůli tmě totiž moc neviděl na skejta, a tak nalepil skoro každej pokus. To mělo za následek, že pod schodama zlehka vytřel. „Jsem se normálně začínal bát žloutenky! Ale pokus od pokusu jsem viděl líp, až jsem začínal ovládat termovizi a noční vidění na takové úrovni, že jsem to odjel, hehe,“ vysvětluje Jirka, s čím se musel potýkat.

Spotů je v prostorách metra a nádražních podchodů docela hojnost, ale není to na delší ježdění. Důležitý je vybrat si vhodnou denní dobu a hned nenatrefit na policajty nebo extrémně prudící individua. Pak máte dostatek pokusů na to trik odjet.

54

PORTRAIT PHOTO: ROB GILBERT

SHO

P ON

DD @ RE N OW E N I L

N.CZ BADO 3 UCE.A : 602.426.92 L E T

TRIB ://DIS

HT TP

R AG O

D† GRIN 5 0 - 5 0 L .CO M E R A NA P P

TENHLE SECRET SPOT DAL Z POČÁTKU TROCHU ZABRAT. VYŽADOVAL VELKOU RYCHLOST A MACATÝ OLLIE SKRZE DVĚ BŘÍZY A TREFU TŘETÍ LEŽÍCÍ BŘÍZY, KTERÁ SE NÁSLEDNĚ ROZKÝVALA. DOJET NA KONEC BYLO NÁROČNÝ, ALE NAKONEC SE PODAŘILO. ONDRA SI DAL NA ZÁVĚR TOHLE LUXUSNÍ 5-0

V dnešní době levné elektrotechniky se čím dál tím víc smazává rozdíl mezi profesionálním a amatérským fotografem nebo kameramanem. Díky tomu už nemusí jezdec čekat, až si ho vyhlídne nějaká produkce, ale sám či s kámošem se může chopit kamery a natočit si nějaký záběry. Honza Zajíc a Ondra Bauer se rozhodli, že se letos pustí do filmování, a co přesně to bude, nám Zája sdělí v následujícím článku. text: Zája, foto: Panker

MAKING OF ZÁJA/BAUER MOVIE

57

Po ročním odpočinku od „Labího“ natáčení jsme dostali hlad po výrobě snowboardového filmu nebo komedie. Začalo to jednoho krásného dne, kdy jsem nasednul na skůtr a vyrazil se projet po národním parku Durmitor v Černé Hoře. Bylo mi hnedle jasné, že tuhle hračku chci používat, a kde jinde než při natáčení. Při společné jízdě za alpskými ledovci jsme dali s Ondrou řeč, a v tu ránu se zrodil nápad něco spáchat. Natočit si konečně záběry taky jednou podle sebe, to znělo v našich uších stejně tak blaze jako cikánský blues pro cikána.

A samozřejmě sme se nechtěli natáčet jen my dva, mysleli jsme i na celou bandu dalších zabijáků ze severu Čech, kteří se nebojí krve.

Když chce člověk něco natáčet, musí mít v první řadě záznamové médium, což jsme bohužel neměli. Náš jablonecký průkopník v natáčení BigBeat odjel bohužel na dlouhý pobyt bůhví kam na druhou stranu zeměkoule. Po chvilce tápání jsme si vzpomněli na kámoše z Libáku, který se touto činností už pěknou řádku měsíců zabývá a jde mu to pěkně od ruky. Zdenda Sopůšek ze Sentral production má za sebou už nejednu vyhranou kameramanskou soutěž, což je díky jeho přístupu vlastně samozřejmostí. Pro lepší vychutnání diváckého oka investujeme také do druhé kamery a dalších vychytávek, jako jsou například

vozík, skůtr, sáně za skůtr, gumy na roztahávání, kanystry na benzín, rozjezd, světla, centrála, oblek pro maskota, termoska a pořádný fusekle.

Do této chvíle jsme kvůli malé sněhové nadílce natáčeli převážně jibing a další menší záležitosti. Na ty velké se teprve chystáme, až pořádně nakydá na dopady všech zhovadilostí. Kromě našich hor a Alp, máme také v plánu další výlety do exotických končin, jakými jsou například balkánské hory či severozápadní pobřeží Spojených států. Po natočení veškerého materiálu se všichni odebereme do klidu našeho skromného přímořského apartmánu, kde se budeme moci pilně věnovat střihu videa a orgiím. Nebo to taky sesmolíme během zimy v paneláku...

Naše první spoty se obešly bez mediálně známých fotografů, byl s námi jen náš dvorní kameraman Zdenda a náš milovaný všeumětel a fotograf v jedné osobě Muhu Sychravý, který vyfotil zase prd. Na prvních kazetkách se zatím zmítají Martin „Scream“ Bidlo, Kuba Petr, Honza Řezníček a my dvě starý buzny. Zatím jediný den, kdy jsme měli možnost využít služeb schopného fotografa, jsme objeli hned tři naše místa, kde se zabíjelo o 106. Jako první zastávku jsme zvolili O2 Extra park Rejdice, kde jsem s rolbařem Michalem postavil zbrusu

JEDEN Z NOVÝCH RAILŮ V LIBERECKÉM KRAJI A NA NĚM KUBA PETR VE FS BOARDSLIDE PRETZEL OUT. PARTA MĚLA TROCHU PROBLÉM S RYCHLOSTÍ, TAKŽE SE NA MÍSTO PLÁNUJE VRÁTIT S LEPŠÍM ROZJEZDEM A DÁT TĚŽŠÍ TRIKY

ZDENDA „SENTRAL PRODUCTION“ SOPUŠEK , MISTR KAMERY A REŽISÉR SPOLEČNÉHO VIDEA

KLASICKÁ SITUACE, POLICIE DBÁ O VEŘEJNÝ POŘÁDEK

ONDRA, ZÁJA, ZDENDA, MARTIN „SCREAM“ BIDLO A ZÁJOVÝCH 130 SNĚŽNÝCH KONÍ

MRZLO, AŽ PRAŠTĚLO, SNÍH SE NEVÁZAL, TAKŽE BYLO NUTNÝ VŠECHNY ROZJEZDY PROLEJVAT STUDENOU VODOU A ČEKAT, AŽ SNÍH TROCHU ZATUHNE

ZÁJA STAVÍ KIKŘÍK NA PRŮSKOK BŘÍZKAMI

novou překážkou, kterou je vystřelovací bedna opřená o kůl. Od rána azůrko, a tak se hned po snídani vydáváme na kopec, který se během deseti minut zahalí do nízko položeného mraku. Chvíle váhání, instalace ramene na kameru a při polojasnu se pouštíme do práce. Ondra s Kubou jen tak zlehka šmidlikají bedýnku a my s Martinem se pouštíme do prvních přeletů. Po pár testovacích jízdách se všichni dostáváme do varu a padá jedna hodnota za druhou. Asi největší vražda padá od libereckýho akrobata Martina, který dává bs rodeo, já si dávám bs 3, Ondra dává noseslide-tail 270 off.

Po lehkém obědu, za který děkujeme šéfovi Rejdic, se přesouváme směrem Jablonec, kde máme vyhlídnutý průskok na strom. Jelikož jsme ale předešlého dne nelenili a připravili si náskoky, pouštíme se ihned po příjezdu do prvních jízd, které povětšinou končí jako pověšené prádlo na sušáku. Po hodinové session ubývá slunce, a tak jsme nuceni si jít cestou štrýtu. Do připraveného náskoku na mírné a hravé zetko nám kolemjdoucí vyšlápli jen několik stop, jež jsou vzápětí zaházeny čerstvým sněhem a zality vodou. Zatím jsme ale bez rozjezdu, a tak ho řešíme jen dvěma, o sebe zapřenýma podlážkama a kouskem našeho vleku. Na testování je přizvána mladá krev Martinova, jež po prvním

59

DEN SHOOTINGU S PANKEREM PRO KLUKY ZAČAL DOPOLEDNE V REJDICÍCH TOUHLE ZÁBAVNOU PŘEKÁŽKOU, KTEROU VYMYSLEL A POSTAVIL ZÁJA. BYLO MOŽNÝ LÍTAT Z NÍ VEN ROVNĚ, ČI TOČKAMA, A NEBO SI DÁVAT KOMBA STYLEM VÝJEZD A SJEZD ZPÁTKY. NA FOTCE PAN STAVITEL OSOBNĚ S BS 180

pokusu stéká pomalu po schodech. Po tomto pokusu je jasné, že rychlosti na rozdávání nebude, a tak si ještě navíc pomáháme ručním roztáhnutím.

Nedostatek rychlosti působí jako šrám na takto příjemném zábradlí, na kterém by určitě šlo i více triků. Přesto se ale padají hodnoty jako například Ondrův back lip nebo Martinův a Kubův fs bor. Nejvíce nás ale vyškolil náš kameraman, který se v naprosté ztuhlosti ihned rozjel na switch a dal switch boardslide a switch lipslide.

Po chvilce ježdění se zájem kolemjdoucích rázem promění v nenávist, a přivolaná policie ukončuje naší session. Ještě pár pokusů po jejich odjezdu, ale riskování se už v našich letech nevyplácí. Ten, kdo na nás zavolal polici, je naší černou můrou, a přejeme mu pevné zdraví a klidný odpočinek v pekle.

Kdo si myslí, že film natočit nedokážem, tak je na velkém omylu! My budem totiž makat, až se z nás bude hulit, a to sme všichni hulit přestali! Tímto se s vámi prozatím loučíme, těšte se na naše další kousky, a pokud máte nějaká zajímavá místa pro natáčení, dejte nám určitě vědět na náš mail snbvideo@seznam.cz.

60

16. prosince 6:08 – Praha Před Vánocema vyjela z Prahy výprava směr Kaunertal.

Kolem deváté večerní se na Rozvadově rozhodl Kuba Chochola zavolat do hotelu, ať nepočítají s příjezdem v normální hodinu. Jenže ženská mu oznámila, že s jejich příjezdem nepočítá vůbec, protože ji ho nikdo nepotvrdil. Nastala teda stresují situace se sháněním postele. Nakonec se partě podařilo přes kámoše splašit spaní na jednu noc a mohlo se pokračovat dál.

4/36 DROP ZE SKALKY SKORO NA KAUNERTÁLSKÝM PARKÁČI

Skejtři měli na podzim na čtyři triky čtyřiadvacet hodin, ke snowboardistům jsme nebyli kvůli dostupnosti spotů tak přísní a nadělili jim hodin třicet šest.

První se téhle výzvy zhostil Pepé Samek, kterej vyrazil s partou do Rakouska na Kaunertal. Časovej limit Pepé splnil, jako problém se však ukázalo ubytko...

FS 1 PRŮLET STROMEM, KTEREJ KLUCI OBJEVILI CESTOU K PARKOVIŠTI

17. prosince 1:49 – Kaunertal

17. prosince 14:12 – Kaunertal

Všichni už se těšili, až zalehnou, jenže pod popelníkem, kde se měly podle dohody nacházet klíče, nebylo vůbec nic. Následoval telefonát paní do hotelu a po chvílích zmatku se nakonec zjistilo, že číslo od kámoše bylo na hotel na Zillertalu! Štěstí se na nasranou partu usmálo v hospodě, kde jim týpek nabídl nocleh načerno v luxusním hotelu za deset euro na noc. „Jedinou podmínkou bylo, že v sedm ráno musíme vypadnout, ale byli jsme rádi, že máme vůbec kam zalehnout,“ dodává Pepé.

„Pak jsme jeli kolem stromu, kterej jsem měl vyhlídlej na průskok už od května. Postavili jsme tam s klukama kicker, ale museli jsme počkat do druhýho dne, až zmrzne. Bylo totiž mínus pětadvacet a sníh byl tak přemrzlej, že se sypal a nešlo se vůbec odrazit,“ říká Pepé o dalším spotě, kterej si nachystali na následující den.

17. prosince 12:07 – Kaunertal Po návštěvě infocentra a sehnání pořádnýho ubytka se konečně vyrazilo na kopec. „Nejdřív jsme si sjeli od lanovky a kousek vyšlápli. Zatáčky v půlmetrovým prašanu mi přišly jako ideální na začátek dne,“ popisuje Pepé. Jednu z nich cvaknul Panker a začala se odpočítávat Pepého šestatřicetihodinovka. Proběhlo

18. prosince 8:46 – Kaunertal Po ránu se do stromu nikomu moc nechtělo a drobná nedůvěra panovala hlavně vůči dopadu na placku. Pepé však zúročil svoje skillz z květnové návštěvy, hned na první proletěl mezi větvema a dopad na záda. „Jsem klukům ukázal, že to zase tolik nebolí, a pak už to šlo.

Po ollie přišla na řadu fs 1 a pak i bs 1,“ osvětluje Pepé stromovou session.

PRAŠÁNEK VŽDY ZAHŘEJE U SRDCE, ZVLÁŠTĚ V MÍNUS DVACETI, A NAVÍC, KDYŽ SI MUSÍŠ KOPEC JEŠTĚ VYBĚHNOUT ZPĚT NA DALŠÍ LAJNU

ještě prášení pod lanovkou, než se opět začalo fotit.

17. prosince 13:35 – Kaunertal Hned nad místem, kde Pepé dělal zatáčku, byl spotík, kterej ani nevypadal, že se bude dát skákat. Rozjezd byl asi pět metrů ze skalky, ale nakonec to Pepého házelo docela dolů, skoro až do místa, kde dělal zatáčky, takže mohl vyzývat rotace. „Byl to můj vůbec první skok letošní sezony a naposledy jsem byl vlastně jezdit v květnu taky na Kaunoši. Trochu jsem si poplácal odraz prknem, aby se to nebořilo, a když jsem si dal hned cab 5, tak jsem byl spokojenej, hehe,“ popisuje Pepé svůj druhej zářez na pažbě během svý šestatřicítky.

18. prosince 13:11 – Kaunertal Docela se zhoršilo počasí, ale Pepé měl vyhlídlou skalku na drop, kterej měl tak sedm metrů. Na třetí pokus to Pepé vrátil a měl splněno. Do třiceti šesti hodin se vešel s přehledem.

19. prosince 9:27 – P.S. Ukázalo se, že by bs 1 skrz strom bylo vhodný přefotit, a tak vyrazil Pepé s Pankerem na místo znova. Jenže Pepé to nějak neodhadl, dal si strašnou a svoje snažení uzavírá slovy: „Najel jsem si moc k vyšší větvi, a když jsem to pak točil, seknul jsem tailem do stromu. Dal jsem si fakt zle a rovnou řekl, že jedeme domů.“

PRVN

Í PEP

ÉHO

POL

ZON ET SE

YAH

NED

C AB 5

Tomáš Běl „Focení proběhlo o víkendu začátkem října, chtěli jsme nafotit a natočit něco snowboardu, a tak jsme si dojeli na zimák pro sníh a postavili tenhle spot. Šlo mi to dobře, bylo to totiž rovnou před našim barákem.“ věk: 19 | stance: goofy | rock‘n‘roll | lokalita: Bolevec, Plzeň | počet pokusů: 2 | snb od: 1999 | sponzoři: Ride snowboards | setup: stance 64 cm, úhly +16/-14, offset 0 cm, prkno Ride Crush (159 cm), boty Ride Ful, vázko Ride Contraband | fotograf: Martin Šístek (martinsistek.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

Filip Lucký „Jak byla ta kalamita, měli jsme ve městě víc sněhu než na horách. Jednou du takhle domu kolem rampy, tak mě to napadlo tam něco zkusit. S klukama sme si udělali na jedný straně vertky extension, z něj jsme to dropli do rádiusu a triky dělali na druhý straně.“ věk: 22 | stance: goofy | blunt to fakie | lokalita: skatepark, Nový Bydžov | počet pokusů: 3 | snb od: 2000 | sponzoři: Vehicle, Coal-box.com | setup: stance 65 cm, úhly +15/-5, offset -2 cm, prkno Ride DH (159 cm), boty Ride Jackson, vázko Ride Tomcat | fotograf: Honza Louda (loudaj@seznam.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

Štěpán Rokos „Po ježdění sme hledali něco na focení a objevili příjemnej drop kousek od baráku.

Na první sem dal záda a pak už to bylo v pohodě. Celkem příjemná srandička.“ věk:18 | stance: goofy | grind bs shifty out | lokalita: Les des Alpes | počet pokusů: 5 | snb od: 2006 | sponzoři: Eleven, Advita, Neff, Stepchild, Streetmarket.cz | setup: stance 64 cm, úhly +15/-15, offset 0 cm, prkno Stepchild Simon Chamberlain (153 cm), boty Burton Ruler, vázko Forum | fotograf: Karel Jadrníček (karel.jadrnicek@gmail.com) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

věk: 22 | stance: regular | hell air | lokalita: Hrabsko, Jabloneček nad Jizerou | počet pokusů: 4 | snb od: 1998 | sponzoři: Fszoo.net, Funstorm, K2 snb, Freebording.cz, Magic-potion, APO skis | setup: stance 62 cm, úhly +15/-18, offset 0 cm, prkno K2 Jibpan (154 cm), boty K2 T1DB, vázko K2 Auto | fotograf: Panker (panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

„Byla to největší brutalita, kterou jsem kdy dal. Tahle věc nevodpouštěla chybu, buď si trefil dopad, anebo konečná. Kámoš, co tam byl se mnou, tak řikal, ať to dám, a potom, co jsem skočil, tak povídal, že to nemyslel vážně...“

Ondřej Frýmen Svoboda

MEGASLEVY

+5%

SLEVA PRO TEBE!*

*Při objednávce zboží napiš do poznámky heslo „BOARD“ a dostaneš další slevu 5% z celého nákupu.

Slevy platí do 31. 3. 2010 nebo do vyprodání zásob. Akce heslo „BOARD“ platí do 28. 2. 2010.

Při nákupu nad 3 000 Kč poštovné a balné ZDARMA. Garance vrácení peněz za zboží do 14 dní. Za chyby v tisku neručíme.

Kontakt: info@megaskate.cz, +420 777 788 792

Honza Kaňůrek „Na fotku se mi to povedlo tak nějak odjet docela brzo, ale nebyl sem s tim spokojenej, tak sem to chtěl dát znovu. Zábro mělo dýlku přes deset metrů, navíc tam byl takovej zlom, kterej mě vždy rozhodil, takže sem se u toho v mínus dvaceti natrápil.“ věk: 24 | stance: regular | frontside boardslide | lokalita: Sychrov, Vsetín | počet pokusů: 30 | snb od: 2003 | sponzoři: Meatfly, Foshna.cz, Bigair.cz | setup: stance 62 cm, úhly +18/-18, offset -2 cm, prkno Meatfly dot dot (153 cm), boty Nitro Team, vázko Drake Fifty | fotograf: Dan Vojtěch (danvojtech.cz) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

Martin Matoušek „Fotili jsme v parku, celkem to šlo. Tenhle trik umim už delší dobu, tak sem se hlavně snažil to udělat co nejvejš a co nejdál. Dopad byl trochu placatej, prostě rány na kolena.“ věk: 23 | stance: regular | mctwist | lokalita: Avoriaz | počet pokusů: 1 | snb od: 1998 | sponzoři: Nitro, Funstorm | setup: stance 55 cm, úhly +18/-12, offset 0 cm, prkno Nitro Jon Kooley (152 cm), boty Nitro Anthem, vázko Nitro Strike | fotograf: Jirka Švorc (jirisvorc.com) | hlasování a pravidla soutěže na boardmag.cz

Co bys nám na sebe prozradil?

Jmenuju se Kuba Král, pocházím z Klášterce nad Ohří a je mi třináct let. Na snowboardu jezdím od devíti, a od jedenácti i závodím. Poslední sezona se mi dost povedla a dostal jsem se dokonce do juniorský reprezentace.

Kdybych jednou byl tak dobrej a dostal se na X-games, tak dám přednost určitě týhle akci.

Co bys řekl na dnešní úroveň snowboardingu?

Je to neuvěřitelný, jak rychle se snowboarding vyvíjí. Jen mě mrzí, že v Čechách nejsou takový podmínky, aby se úroveň českého snowboardingu

text: Dušan Kříž, foto: Přemek Vida

FS 5 INDY V LIVIGNO NA WORLD ROOKIE FESTU

Co máma s tátou, schvalujou snowboarding?

Rodiče mě ve snowboardingu podporují strašně moc. Snowboarding je záležitost, která stojí hrozně moc peněz a taky času, který se mnou rodiče tráví na horách. Já jim jsem za to hrozně vděčný a strašně moc jim za to Děkuju!

Máš kromě rodičů nějaký sponzory?

Jezdím za Funstorm, K2 a Electric. Ve Funstormu máme dětský tým, se kterým občas jezdíme na výlety za sněhem.

Co by ses chtěl tuhle zimu naučit?

Samozřejmě co nejvíc triků, ale nikdy nevím dopředu, jak se věci budou vyvíjet, kolik bude sněhu, zda vydrží zdraví atd. Když mám ale říct předběžně, tak by to byla fs 9 a taky co nejvíc triků na switch.

Co závody? Býváš při nich nervózní?

No, dokud jsem jezdil jenom závody v Čechách, tak si myslím, že jsem byl úplně v pohodě. Když jsem teď ale jel Burton Euro Open v Laaxu, byl jsem nervózní hodně a bohužel to bylo na mojí jízdě znát.

Sleduješ snowboardové filmy?

Jasně, je to ta nejlepší inspirace pro ježdění a všem to doporučuju. Snažím se odkoukat, co se dá. Čemu bys dal přednost? Natáčení nějakého partu ve videu, nebo startu na X-games?

mohla přiblížit úrovni světový. Dost by pomohlo, kdyby u nás někde byl park, jako je třeba na Penkenu, kde jsou v lajně 3 pořádný skoky a člověk se pak rychle vyjezdí.

Co v létě, jak se připravuješ mimo snowboardovou sezonu?

Kromě letních soustředění na ledovcích se snažim hodně skejtovat a taky jezdim skákat do vody do nedalekých Tišic. Jinak klasika... Kolo to je dobrý na nohy, který jsou pro snowboarding hodně důležitý.

Jaký je tvůj nejoblíbenější trik?

Myslim si, že je velkej rozdíl mezi nejoblíbenějším a nejlepším trikem. Největší radost mám z těžkýho triku, kterej udělám ve stylu a čistě. Když nechci hrotit a jezdím si jen tak pro radost, dělám triky, který mám na jistotu a v kterých se cítím příjemně.

A je jedno, co je to za triky.

S kým se ti nejlíp jezdí?

Na horách nejčastějc jezdíme s klukama z reprezentace, se kterýma se hecujeme do novejch triků. Taky se mi dobře jezdí s partou z Neklidu a Klínovce, kde se cítím jako doma.

A teď dej děkovačku...

Děkuju všem z Funstormu, Martymu z K2, klukům z Electricu a trenérům z reprezentace Jožinovi a Přemkovi.

U PŘI TRÉNINKU FS 7 V LIVIGN OKIE FEST RO D NA WORL

KUBA KRÁL Malej, ale šikovnej nemusí být pouze pořekadlo týkající se vašeho kašpárka.

Podobnou hláškou, ve který ovšem nahradíme „ale“ písmenem „a“, se dá charakterizovat snowboarder Kuba Král. Na stránkách Boardu se představuje poprvé a rovnou odpovídá na palbu otázek kladených Dušanem Křížem.

77

Jak dlouho jezdíš na snowboardu a jak si začal?

Myslím si, že asi sedm let a závodně tak čtyři roky. Když jsem byl malej, tak jsem si listoval v nějakým katalogu, kde jsem viděl snowboard. Hrozně se mi líbil a řekl jsem rodičům, že bych si ho přál k Vánocům.

A bylo to.

Vím o tobě, že jsi závodně lyžoval. Svezeš se ještě někdy na lyžích?

Jelikož jsem lyžoval od malička a prakticky denně, tak už mě to moc nebaví a všechen čas radši trávim na prkně. V lyžování není tolik adrenalinu a prostě celkově je snowboard víc cool, hehe.

Tvoje máma byla úspěšná olympijská závodnice ve sjezdu, co ti řekla na to, že chceš jezdit na snowboardu?

V podstatě jí to bylo jedno. Myslim si, že hlavní pro ní bylo, že budu dělat nějakej sport a věnovat se mu naplno. Snowboarding to u mě vyhrál, a navíc lyžařskou pochodeň v naší rodině převzala starší ségra Klára.

Jak zvládáš školu, když jezdíš poměrně často na hory do zahraničí?

Jsem v osmičce a známky se už započítávají k přijímačkám na střední, tak to není taková legrace jako dřív. Ale naštěstí chodim na sportovní akademii, kde mi vycházejí vstříc.

Snažim se učit i na horách, ale znáš to, času a energie je po celodenním ježdění málo.

Pamatuješ si na svůj první snb závod?

Po tom, co jsem se naučil trochu jezdit po sjezdovkách, jsem ve Špindlu zašel na freestyle trénink s BSS týmem, který trénoval Zdenda Volech a kde jezdili kluci jako Ben Cristovao, Láďa Polívka a další.

První závody jsem jel v Černým Dole, byla to série závodů, kde jeden den byl snowboardcross a druhý freestyle.

Jak často si děláš servis prkna?

Z lyžařskýho prostředí jsem zvyklej se o prkno starat celkem často, takže klasická údržba, jako je voskování nebo ostření hran, probíhá prakticky obden.

Co ti více vyhovuje – camber, nebo banán?

Víc mi vyhovuje klasickej camber, jelikož mám rád tvrdý prkna. Burton teď ale pro sezonu 10/11 vymyslel novou technologii, což je taková kombinace banánu a camberu, tak se těším, až to vyzkouším.

Děláš nějakou jinou aktivitu kvůli kondici?

Dělám. Spousta lidí si myslí, že na snowboarding vůbec není potřeba fyzička, ale je to úplně naopak, člověk musí na sobě pořád dřít. V létě hodně jezdím na kole a plavu a taky je důležitej strečink.

Chceš někomu poděkovat?

Určitě sponzorům Burton, Anon, R.E.D., a taky rodičům, snowboardový reprezentaci a kámošům.

NOSEPRESS V KVALIFIKAČNÍ JÍZDĚ NA BURTON EUROPEAN OPEN

78

MUTE AIR V SÉRCE NA SLOPESTYLU

NA BEO

DUŠAN KŘÍŽ Dušan Kříž je čtrnáctiletý kluk ze Zlína, co už nějaký čas tráví zimu ve Špindlerově Mlýně. Právě tady se stal členem místní sportovní akademie, a tak tu jezdí pod vedením jejich trenérů. A jak se zdá, zlepšuje se každým dnem, vždyť i proto jsme si ho vybrali na následující rozhovor. text: Diana Augustinová, foto: Přemek Vida

FS 1 MUTE V ISCHGLU NA WORLD ROOKIE FEST, KDE Z TOHO BYLO VE FINÁLE 2. MÍSTO

Co řekneš na úvod?

Jmenuju se Diana Augustinová, ale všichni mi říkají Didi. Narodila jsem se před 14 lety v Českém Krumlově, kde taky pořád bydlím. Můj domácí resort je Kramolín, a tady jezdím už pátou zimu.

Poslední tři sezony závodim, hlavně freestyle, baví mě skoky, jibby i rampa.

Jak ses dostala ke snowboardingu?

Nebudete tomu věřit, ale začala jsem jezdit po filmu Snowboarďáci. Líbil se mi natolik, že jsem si vydobyla pod stromeček prkno.

Rodiče jsou teda s tvým ježděním smířený?

Mamka se o mě bojí hrozně moc... Proto, když skáču, tak má pořád zavřený oči. Jak teď nad tím tak přemejšlim, možná mě ani nikdy v letu neviděla, hehe.

A ty sama se bojíš?

Určitej respekt tam je, ale kdybych se bála, nikdy bych nemohla tenhle sport dělat.

Moc holek v Čechách závodně na prkně nejezdí...

Juniorek v Čechách moc není, a tak na domácích závodech jezdím mezi dospělýma. Venku je to rozdíl, holek jezdí hodně a dávají těžký triky.

Jakej je tvůj největší snb úspěch?

V loňským Českým poháru 4x4 jsem skončila na celkovým 2. místě, čehož si cením nejvíc.

Máš nějaký snowboardový vzor?

Určitě Šárku Pančochovou, která se během pár

SS FS BOARDSLIDE PŘI TRÉNINKU V PENKENU TÝDEN PŘED BEO

let vypracovala mezi úplnou špičku. Tímto bych Šárku taky ráda pozdravila a že jí držím palce na olympiádě.

Co bys poradila holkám, který by chtěly na prkně závodit?

Hlavně se nebát a přijet na závody 4x4, třeba k nám na Kramolín, nebo jinam, a zkusit to!!!

Snowboarding je hodně o cestování, kde všude jsi už jezdila?

Projela jsem prakticky celou střední Evropu…

Hodně jezdíme do Rakouska na Penken, Kaunertal, do Ischglu nebo do Švýcarska, kde trávím léto v Saas Fee. Taky se mi líbí v Itálii ve Val Senales, kam jezdím na O2 campy, anebo třeba v Livignu, kde jsou závody World Rookie Fest.

Tohle se asi bez sponzorů zvládnout nedá?

To ne. Nejvíc mě pochopitelně podporujou rodiče,

81

DIANA AUGUSTINOVÁ za což jim moc děkuju, a velmi mi pomáhají mí sponzoři Roxy, Surfsport a Ski areál Lipno.

Na horách si pořád s klukama. Jaký to je?

Kluci jsou v pohodě, ale občas je to boj. Ze začátku to bylo těžší, ale už jsem si zvykla.

Jak se vidíš za 5 let?

Tak to budu mít asi těsně před maturitou, ale to nic nemění na tom, že budu pořád jezdit na hory a bavit se snowboardingem.

Čeho by si chtěla ve snowboardingu dosáhnout?

Pro mě je největší závodní přání start na X-games a mimo závody zajezdit si s kamarádama v Utahu v Park City.

Co řekneš na závěr?

Ráda bych poděkovala rodičům, trenérům z repre, učitelům, že mě pouštějí ze školy, sponzorům za podporu, a hlavně holky, nebojte se pořádně zadiktovat!

Na Dianu už jsme měli s profilem políčeno loni, ale shodou různejch příznivejch i nepříznivejch okolností se to pořád nějak oddalovalo, a přišlo to na řadu až teď. Ale je dobře, že sme si dali na čas, protože kdo si počká, ten se dočká! text a foto: Přemek Vida

83

85

86

KUBA KLÍMA /R/ BS 180 V SÄLENU

POVINNÁ KONTROLA OLEJE

Kámoš Jirka se o nás postaral opravdu skvěle. Vošéfoval trajekt z německého Sassnitzu do švédského Treleborgu a poslal itinerář cesty. Nám stačilo jen zkraje ledna vyrazit z Prahy na sedmihodinovou štreku po dálnicích až k moři, pak si dát třiapůlhodinovou plavbu a zakončit to devíti hodinama cesty po švédských cestičkách až do Falunu. Když se k tomu připočítá čekání na trajekt a různý čůrpauzy, tak to dohromady zabralo celej den.

A ke všemu skoro celou cestu sněžilo...

První den jsme se aklimatizovali na koleji pro studenty, kde jsme bydleli, a plánovali, který střediska prozkoumáme. Nebyli jsme jediný, kdo se přijel za Jirkou podívat, letecky dorazili Martin Kolařík a Kuba přezdívaný Neo. Ten si však stihl hned první den zlomit klíční kost a zbytek výletu strávil v pelechu na práškách proti bolesti.

Následující ráno se probouzím nedočkavostí a jdu startovat káru. Točím klíčkem... a nic, auto si ani neškytne. Jirka zachraňuje situaci pomocnými kabely a jedem. Po ránu docela kosa, -25 stupňů, pro místňáky normálka. První středisko na zahřátí je Romme Alpin, kopce nijak veliké, prostě něco jako Jizerské hory. Nedočkavý jedem zkouknout místní snowparkové hřiště, set up vypadá slibně, 5 menších skoků za sebou s plošinkou od 4 do 10 metrů a 6 různých railů.

SWEDEN

-47° C

Do severních zemí jsem se vždy chtěl podívat. Když se mi ozval kamarád Jirka Mališ, že jede do Švédska studovat, netrvalo dlouho a začal jsem s organizací tripu. Na severní výlet jsem vzal Martina Rybanského aka Rybu zo Slovenska, bráchy Kubu a Janka Klímovic, a pro zdokumentování jsem poprosil mistra vln Jendu Klvaňu alias Paruku. text: Pepé Samek, foto: Honza Klvaňa

PARTA ZEVLUJE NA TRAJEKTU A TĚŠÍ SE NA PEVNOU ZEM, V POPŘEDÍ MARTIN RYBA RYBANSKÝ

TANDADALEN VÍTÁ ČESKÉ NÁVŠTĚVNÍKY

PARK VE STŘEDISKU ROMME ALPIN

PEPÉMU MRZNE V MÍNUS ČTYŘICETI KŇOUR

Po ježdění se balíme a vyrážíme 300 km severněji do oblasti Salen, kde na nás čeká parádní ubytko ve srubu. K ránu nespěcháme, slunko vychází až kolem deváté, takže v klídku snídaně a jdem na to. Sedám do káry, startuji, ani škyt. Říkám si neva, nakopnem to přes káble. Ale to jsem se hodně splet! To ráno začlo něco jako poctivej test nervů. Startování auta se protáhlo na pět hodin usilovného oživování. Použil jsem třeba elektrické topení, které jsem dal do motoru a nabíjel jsem baterku shock mástrem... Se stmíváním vyrážíme na sjezdovku. Výhodou krátkého dne je, že všechny resorty mají umělé osvětlení až do sedmi večer. V Salenu je nasvícenej i park, kterej je nabušenej deseti railama a jedním skokem s dvanáctimetrovou plošinkou. Jelikož jsme tu byli na začátku sezony, park byl postaven jen z části, dole u vleku jsme viděli hromadu tak třiceti railů.

Po příjezdu do srubu dáváme plánovanou saunu, a aby nebyla nuda, berem s sebou litr kalvádosu... Sranda byla a mně i špatně. Třetí den ráno nasedám do auta mírně nervózní i přesto, že jsem udělal všechna opatření proti zamrznutí, přidal jsem benzín i adetivum do nádrže a koupil novou baterku. Startuju se sevřenými palci a nic, kára prostě zase nejede.

Koukám na teploměr a nevěřím -40. V tu chvíli vychází majitel srubu, kde bydlíme, a říká, že v noci bylo -47 stupňů celsiů a že nastartovat budou mít problém všichni široko daleko.

Místo ježdění tedy trávíme další den doma rozmrazováním auta.

U večeře jsme dali poradu a shodli se, že bude moudřejší odjet. Pořád nás ale trápil problém, že auto nešlo nastarovat ani s elektrickýma kamínkama ani přes kabely. Jednou jsem slyšel, že když zamrzne diesel, může se rozehřát zapálením novin pod motorem. Já se rozhodl pro variantu žhavých uhlíků. Sehnal jsem plech, rozdělal oheň a po částečném shoření jsem zasunul plech pod motor... kára se do dvaceti minut rozjela! Sice smrdí jak uzená klobása doteď, ale nastartovali jsme brzo ráno, a mohli tak náš poslední den věnovat návštěvě třetího střediska – Tandadalen. Tady jsme stihli pouze dvě jízdy, okoukli jsme místní patnáctimetrový skok s asi čtyřicetimetrovym dopadem a vydali se na cestu zpět.

Když to shrnu, tak výlet do Švédska trval místo dvou týdnů pouhých pět dní, za který jsme ujeli 3500 km, navštívili tři střediska a dohromady najezdili šest hodin na prkně a jedenáct hodin věnovali rozmrazování auta. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli severskou zimu a nikdo z nás se nedivil faktu, že tu mají největší procento sebevražd v Evropě. Příště se budem řídit radou manželky majitele srubu, která nám při loučení řekla, že lepší je přijet v dubnu.

To bývá jen -10!

PEPE SAMEK /R/ BS 720 V SÄLENU

JANEK NA TRAJEKTU AUTO NA ELEKTRIKU JANEK KLÍMA /G / FS BOARDSLIDE V ROMME ALPIN

89

THE WITCH

ICECROSS

text: Mirek Kvapil (sk8), Pavel Zelinka (msc)

Video, který si v dnešním soundtracku dopodrobna rozebereme, pochází z dílny $lave Skateboards, nejmladšího přírůstku do distribuční rodiny Black Box. Ano, řeč bude o filmu Radio Television, o jednom z nejpovedenějších a nejoriginálnějších kousků, co nám rok 2009 přinesl.

$lave Skateboards, skoro tři roky stará firma Bena Hortona, jednoho z dvorních grafiků Black Boxu, se vždycky od ostatních odlišovala především svým osobitým designem. Všechny videa i reklamy v časácích jsou vyvedený jakoby v duchu padesátejch až sedmdesátých let a každej $lave produkt se pozná na sto honů. Výjimkou není ani Radio Television, asi

padesát minut dlouhý video plný toho nejhrubšího skateboardingu, který je už od intra protkaný záběrama ze starejch zpráv nebo dokumentů o životě zvířat, takže si ho prostě nemáte šanci splést s žádnym dosud vydanym skejtovym filmem.

Originální video si žádá s dvojnásobnou péčí vybraný hudební doprovod. Překvapí už intro podkreslující otvírák od krautrockové legendy Amon Düül, která se proslavila svým seriózně myšleným komunitním levičáctvím ve svých začátcích. Po odhození radikální politické skořápky to rozbalili pánové jako Amon Düül II a hrnuli si to za obstojného zájmu obecenstva skrz celá sedmdesátá léta až do poloviny osmdesátek. Video otvírající skladbu Jail House Frog najdete na jejich páté řadovce Wolf City z roku 1972.

První profil má Anthony Schultz, kterej se onehdá, jako blesk z čistýho nebe, zjevil na Black Label videu Back in Black, a jeho skateboarding zde patřil k těm nejlepším. I na Radio Television se rozhodně nenechává zahanbit a ukazuje, jakým směrem se celý tohle video bude ubírat. Zajímavý triky na fresh spotech doplněný skateboardingem v betonových skateparcích a backyard poolech. Za

všechno mluví třeba kickflip tucknee přes watergap ještě z Anthonyho Label éry. Muzikou pokračujeme v psychedelickém tripu 70. let. Tentokrát se ale přesuneme do Skotska, za Iron Claw, kteří byli na přelomu 60. a 70. let jednou z nejmladších kapel na scéně vůbec. Klukům bylo 15–16 let a už si brousili pódia jako předkapela Black Sabbath nebo Free.

Právě ranému zvuku Sabbathů je přirovnávána jejich autorská tvorba, stejně jako singl Pavement Artist, který pomáhá Anthonymu vracet triky.

Pokračujeme profilem víceméně neznámýho skejtra jménem Pat Burke, kterej dal dohromady asi nejlepší intro ke skejt profilu, který kdy bylo k vidění.

Vychcat na zeď svoje jméno, v triku stylově sejmout projíždějícího cyklistu a totálně se rozmáznout při ollíčku do ditche s vodou? Paráda! Patův skateboarding je místy dost sketchy, ale zároveň zábavnej a rozhodně i kvalitní. Switch 360 flip přes slušnej gap, všechno odjetý s úsměvem na tváři, tak to má bejt. V muzice se ostrým střihem dostaneme do současné urban Kalifornie za Kevinem Jamesem Mannem, který si nechá říkat Brotha Lynch Hung.

Na hudební scéně se pohyboval už od poloviny osmdesátek, ale největší zářez přišel až v roce 1995 s deskou Season of da Siccness (z které je i singl Rest In Piss), plnou drog, sexu a témat točících se okolo kanibalismu. I přes, nebo možná právě pro tyto „explicit content“ poznámky se dostalo albu zlatého prodejního ocenění. Následovala však chudá dekáda a až nyní se Kevinovi podařilo urvat znovu smlouvu na vydání nové desky, takže možná

WITCH

se dočkáme od tohoto extrémního rapera ještě lecjakého překvapení.

Se změnou skatera nás opět čeká příjemný překvapení od chlápka, o kterým v ČR snad nikdo nikdy neslyšel. Vlastníkem profilu je týpek, co si říká Frecks. Kluk to není zrovna z nejmenších a nejlehčích, takže pády, kterejch má na začátku svýho partu nepočítaně, vypadaj sakra bolestivě.

Frecks je hodně všestrannej skejtr, dočkáme se jak technickejch triků, jako je třeba bs 360 flip přes gap, tak originalit jako no-comply do ss crookedu a i šíleností viz last trick – half cab přes gap do sakra strmýho banku. Sound nás táhne nazpět do rockových sedmdesátek, tentokrát do Kodaně léta páně 1973. Neznámí islandští post hippies Icecross zde právě natáčí svoje jediné bezejmenné album, které poté vydají na Islandu v nákladu 1000 kusů a v tichu se rozpadnou. Čtvrtstoletí poté s velkým rozmachem internetu a propojováním fanoušků mnoha žánrů, získává tato deska takřka kultovní status, což ale v žádném případě neznamená návrat trojice na scénu. Video nám připomeneme islandské rockové pionýry songem Jesus Freaks.

Do $lave týmu se probojoval i Ir Conhuir Lynn, jehož part je dost netradičně spojenej s friends částí videa. Kromě něj tu tak uvidíme spoustu riderů nejen z Black Box distribuce. Během jejich exhibice to dle muziky vypadá, že ty psychedelický sedmdesátky už asi neopustíme. Když se ale začnete zajímat, kdo to za stojí za tajemnou partou Witch, tak objevíte samotného indie rockera J Mascise z rozvrzaných Dinosaur Jr.! Mascis zde sedí za

DEVO MC 5

THE ROLLING STONES

bicími a udává rytmus písničkám notně ovoněným Black Sabbath (viz singl Changing), které vyplnily čtyři roky starou prvotinu. A jen tak mimochodem, druhá deska projektu, Paralyzed, byla zase poctou hardcoreových Black Flag.

Danny Dicola ukazuje, že beton je pro něj to pravý ořechový. Ježdění v backyard poolech, skateparcích a streetovejch bankách je v jeho podání královská podívaná. Šílený transfery, prapodivnosti jako fs air s fingerflipem nebo shove-it revert s grabem dělaj z týhle části jednu z nejlepších v celým videu.

A takovýhle skateboarding si zaslouží velké jméno hudební historie – protopunkovou legendu MC5.

Stačilo osm let fungování a tři dlouhohrající desky, a dnes na ně nedají dopustit hudebníci z punkové, hardcoreové, indie, bluesové i psychedelické rockové větve. Kytarové dvojspřeží Fred „Sonic“ Smith a Wayne Kramer nemělo v tu dobu konkurenci a bubeníkovi Dennisu Thompsonovi se pro neobyčejně řízný styl hraní říkalo prostě Machine Gun. Singl na videu Over and Over je z třetí desky High Time. I když zpěvák Rob Tyner a kytarista Fred 91

LOUIS ARMSTRONG

němu je už nějakou dobu u $lavu profíkem. Na to, že je to snad jeho první férovej part, mu to jde více než dobře. Na svý si tu přijde milovník každýho stylu skateboardingu a nezbývá se než těšit na to, co nám Jon předvede příště. Muziky se chopí rocková instituce jménem The Rolling Stones. Stěžejní dílo The Beatles „Sgt. Pepper Heart Club Band“ bylo potřeba největšími konkurenty dohnat, a pokud možno, i předehnat. Tak vzniklo v roce 1967 album Their Satanic Majesties Request, jehož singlem byla skladba 2000 Light Years From Home. Té vévodí bloudivý mellotron padlého anděla skupiny, Briana Jonese.

Následujou už jenom titulky, ve kterejch vás určitě zaujme třeba Frecksův downhill na surfu nebo flip v podání jednoho fízla. Ze soundtrackem se rozloučíme jazzovou legendou nejvyšší svítivosti, Louisem „Satchmo“ Armstrongem. Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého minulého století. Po celý svůj život zůstal věrným přívržencem raných improvizací s krátkými obdobími orchestrální swingové hudby. Byl typickým představitelem hot-jazzu, přesto se stal extrémně populárním umělcem, který si zahrál dokonce i v komunistickém Československu. Singl What a Wonderful World, který doprovází titulky, je jeho nejznámější skladbou. Armstrongovo jméno se objevilo hned jako jedno z prvních na hollywoodském chodníku slávy.

GOD

„Sonic“ Smith jsou už po smrti (oba zdolal infarkt), přesto se oheň kapely podařilo znovu rozdmýchat.

Možná pro svůj radikálně politický pohled na svět se jim zatím nedostalo podobných zásluh jako The Stooges nebo New York Dolls, fanoušci ale ví moc dobře, jak důležitá pro historii populární muziky tahle pětice byla.

Vzpomínáte si na doby, kdy byl dnes už skoro legendární Matt Mumford ještě zarytej strýťák?

Jezdit street na vysoký úrovni je pro tělo značná zátěž, a když je vám přes třicet, tak je určitě lepší přesedlat na rádiusy a bazény. I v těch ale Matt nakládá jak za starejch časů a třeba nad průjezdem betonovýho loopingu bez chráničů prostě začíná rozum stát. Během Mattova skateboardingu se virtuálně přemístíme do jeho rodné země, Austrálie, a to přímo do Melbourne konce osmdesátek, kdy na místní scéně jako supernova zazářila parta GOD. První singl (a skladba, kterou slyšíte na videu), My Pal, vystřelila neznámé šestnáctileté mladíčky do širokého povědomí indie fanoušků. Po následném EP a desce For Lovers Only přišel rychlý konec, který rozprsknul sebevědomé muzikanty na všechny strany, přičemž největší kariéru si užil zpěvák Tim

Hemensley s kapelou Powder Monkeys. Dnes již odpočívá na pravdě boží poté, co se před devíti lety předávkoval heroinem.

Video ještě zdaleka nekončí, před sebou máme dva nadupaný profily. V prvním z nich to roztáčí další legendární „zerák“ Jon Allie, kterej se na rozdíl od Mumforda pořád zuby nehty drží railů a všeho, co k tomu patří. Tenhle člověk se vždycky pozná podle svýho osobitýho stylu a třeba sérka flip fs boardslide a flip bs lipslide z nemalejch schodů ukazuje, že i s ním musíme ještě do budoucna počítat. Hraje mu k tomu britská kapela Dark, je také jedním ze zapomenutých klenotů výronu hardrocku první poloviny 70. let minulého století.

Jejich jediné album Round The Edges z roku 1972, získalo, stejně jako deska Icecross, kultovní status a dnes se prodává původní vinyl na internetu za neuvěřitelných 1300 liber. Ukázka Zero Time vám předvede, čím byla čtveřice tak výjimečná.

V dlouhých kompozicích totiž muzikanti zajímavým způsobem spojovaly improvizované pasáže s kovově znějícími písňovými bloky, a vyčlenili tak sami sebe z šedi psychedelickýho progresivního zástupu, který v té době měl neuvěřitelnou popularitu.

Poslední profil uzmul Jon Goemann, a asi i díky

IRON CLAW

Prevent This Tragedy Délka: 31 minut, Thrasher magazine, recenze: Kvapil

Je to jen pár měsíců, co Thrasher mag vydal video Under the Bridge a už tu máme další kousek týhle produkce s názvem Prevent This Tragedy. Velkej podíl na jeho vzniku má i firma Converse, která se po letech vrátila ke skateboardingu a hned si vytvořila pekelně našláplou týmovou základnu.

Hned na začátek bych chtěl říct, že Prevent This Tragedy se dost vymyká tomu, na co jsme u videí tohohle punkovýho skejt časáku poslední dobou zvyklí. Na rozdíl od Beer série a čistě bazénovejch videí totiž zaujme naprostou většinu skejtující populace, což mi skoro až připomíná videa konkurenčního Transworldu. To ale není rozhodně na škodu!

Po hodně minimalistickym intru začínáme profilem Sammyho Bacy. Tenhle týpek se ve svejch stylovejch podkolenkách prostě nedá přehlídnout a jeho rychlej a agresivní skateboarding vás určitě bude bavit. Nechybí tu spousta bazénů, vyražený zuby nebo flip drop do slušnýho streetovýho banku. Dobrej rozjezd.

Když sem si nedávno stáhnul nový Creature video a těšil se na další nepochopitelnej profil Davida Gravetta, byl sem neuvěřitelně zklamanej. To sem ale ještě netušil, že si tenhle vyhulenec snad všechny bomby schoval právě do našeho recenzovanýho videa. Nejdelší grindy na kulatejch, magorský triky v bazénech a věci, co se prostě u nikoho jinýho neviděj. Za všechno mluví třeba flip

footplant o betonovýho dinosaura do fakie nebo bs 360 z grindu na kulatině! Tohle je ten správnej Gravette.

Snad mu ten progres ještě nějakou dobu vydrží.

V první friends montáži se dočkáváme jmen, jako je Tommy Sandoval, Andrew Brophy nebo Skater of the Year Chris Cole, a jde se na další plnohodnotnej profil. Ten má Devin Appelo, což je ten týpek, kterej vždycky hostoval v Gravetteho profilech. V Creaturu ukázal, že vejšek se teda rozhodně nebojí, a tady už to dovádí vážně do extrému. Třeba ten grind na stříšce prvního patra udělal jeho kolenům určitě moc dobře.

Neuvěřitelný!

Společnej part si tu střihli Cons rideři Raymond Molinar a Ethan Fowler. Raymond si spíš jede svoji technickou pohodičku, ale starej Foundation profík Ethan na konci týhle části ukazuje, že rozhodně ještě nepatří do starýho železa.

Friends jsme tu už jednou měli, ale touhle montáží se zase posouváme do dalšího levelu. Chris Pfanner, pán speedu Dennis Busenitz a jeho neuvěřitelný lipo na zábraně, Rune Glifberg skejtující v těch největších betonových rádiusech nebo Grant Taylor, kterej vyrostl v kurevsky dobře jezdícího profíka. Tohle je fakt pošušňáníčko.

Další na řadě Andrew Allen snad nikdy nesundá svoje Vans old school a typický trubkový kalhoty. Na jeho pojetí street skateboardingu se opravdu dá koukat

a třeba ten ss fs crooked na hubbě se fakt jen tak nevidí!

Profilů je tu jak nasráno a ten předposlední si vyjezdil starej známej Santa Cruz rider Emmanuel Guzman.

Tenhle člověk to v hlavě nemá zrovna srovnaný, a jestli sem vždycky za nejrychlejšího skejtra považoval Busenitze, Eman by mu to asi s přehledem natřel.

Nepochopitelný triky na strašnejch dirty spotech, raily, gapy, prostě všechno, a hlavně všechno nejlíp! Last trick – flip bs noseblunt revert na ne zrovna malym rádiusu, proč ne?

Vybírat, kdo bude mít na takhle kvalitnim videu poslední část, muselo bejt mega těžký. Nakonec je tím vyvoleným Nick Trapasso, majitel toho nejospalejšího stylu na světě. Začíná se parádnim bekvárkem a pak už se do konce profilu nedá zavřít huba. Tenhle člověk se nám teda zase předved. Tohle bylo prostě nejlepší, stejně jako celý video. Smekám před Thrasherem a těším se na další videa v podobnym stylu!

MAG SCEE Zipper Interactive, únor 2010, akční hra

Sony vyráží na bitevní pole online stříleček s velmi těžkým kalibrem, a to s MAG nebo-li Massive Action Game. Tahle hra s válečným tématem dokáže uspokojit až 256 hráčů najednou, kteří si to mezi sebou, rozdělený na dvě 128členné skupiny, mohou rozdat v několik herních oblastech na zeměkouli.

Dohromady na vás čeká přes padesát levelů, v prvním si tak maximálně zvolíte, jako kdo chcete bojovat a co budete mít na sobě, a postupným plněním úkolů a bojem se váš charakter bude vyvíjet. Jako odměnu za dobrý výkon získáváte skill points, které se dají dle libosti použít na nákup nových zbraní, jejich vylepšení a podobně. Tvůrce hry myslel na to, že se na síti budou mezi sebou potkávat nováčci s borci z levelu padesát, a tak se jim k dobru musí připočítat, že rozdíly nejsou tak veliký a i jako ucho dokážete vodkrouhnout mazáka. Největší nářez ovšem je, že postupem v levelech získáváte i hodnosti, takže v patnáctce se můžete stát velitelem skupiny a pod sebe dostanete osm hráčů. Samozřejmě, nejvyšší hodnost je generálská a ta vám umožňuje kontrolovat všech 128 členů vašeho teamu.

Velitelé s generálem pak spolu můžou během hry přes mikrofon chatovat, vytvářet taktiku a svoje podřízený pak pomocí textových zpráv úkolovat. Pokud vaši podřízení úkoly neplní, nejste za to penalizováni, ale pokud jo, tak získáváte velitelský bonus body, kterýma lze zlepšovat vlastnosti zbraní a munice vašich podřízených. Sečteno a podtrženo, MAG přináší na platformu PlayStation zajímavou zábavu a čas ukáže, kolik hráčů jí propadne. Rozhodně má Sony nakročeno správným směrem!

93

Nástup do roku 2000 nebyl vůbec jednoduchý, silvestrovská kalba na oslavu příchodu roku nula byla výjimečná, což poznamenalo i práci na Boardu 37, který spatřil světlo světa přesně před deseti lety. Na obálce Šimůnek starší předvádí nosepress na lavičce v Praze na Zličíně před Tescem, kde probíhal takový menší Air and Style.

V intru pózuje Peterson, kterej na finger snowboardu poletuje ve finger snowparku. V textu pak zaujme úvodní slovo Špeka: „...Na horách probíhá celkem slušná snb sezona, skejťáci se zatím dloubou v nose a z holubů si dělaj hackysack. Podle toho taky vypadá Board...“ A pan prezident pak pokračuje svým stylem v následující rubrice dopisů od čtenářů s názvem Co se nevešlo do koše.

První článek je o již zmíněném skoku u Tesca, kde si na z lešení postaveným skoku zaskákal třeba Martin Černík nebo David Horváth. Velký rozhovor čísla má David Maxim, legendární skater z pražských Petrovic.

Na otázku, co bude dělat za deset let, říká: „Co bude za

deset let nevím, ale chci žít!“ Velkou reportáž máme z Air and Stylu v Innsbrucku, kde se tenkrát do finále málem probojoval i Martin Černík.

Mimochodem závod vyhrál Stefan Gimpl s bs 7 a switch fs 9 a dostal za to 28.000 dolarů. Po skončení kontestu vznikla při odchodu lidí ze stadionu panika a bylo ušlapáno pět holek, což zasadilo týhle super snb akci hodně velkej šrám.

Kdo chtěl oslavit nový století ve stylu, moh se jet podívat do Vídně, kde se v Prateru konal city jump. Opět vyhrál teprve devatenáctiletý Stefan Gimpl a tentokráte s bs 72. Ostrava před deseti lety měla velmi luxusní krytou minirampu, takže se neni co divit, že se tu konal podzimní jam. Na seznamu jezdců byly k vidění jména jako Tovaryš, Litínský, Klos, Šimek, kterej má jako best trick noseblunt na extensionu vrácenej zpátky do rádiusu.

A dolistovali jsme až na sekci Čerstvý lečo. V novinkách se dozvídáme, že ve Svitavách a Havířově mají nový skatepark a že další se má stavět ve Znojmě a Vysokém Mýtě. Na Kladně prý vyrostla skatehala, což se s odstupem deseti let jeví jako slušná kachna. Skutečná zpráva ovšem byla, že Mike Carroll a Rick Howard založili značku Lakai Footwear. Je tu i news, že se v Kanadě

david klos a david maxim

board 37 / leden

2000

stránský

martin černík

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

konalo mistrovství světa ve finger snowboardingu, který vyhrál jeden z praotců snowboardingu Tom Sims. Jako svůj last trick předved air do panáka zapálený Sambucy a měl to doma. Nechybí samozřejmě ani recenze na různý CD a videokazety, zaujme například kousek od Davida Chvátala s názvem Praha 99.

Ve škole snb jste se mohli naučit alleyoop backside rodeo v rampě, ve škole fingerboardu klasický ollie. Menší rozhovor má Martin Černík, který vypráví o svým prvním roce ježdění za mezinárodní team Quiksilveru a sděluje různý detaily o profesionálním snowboardingu. Velmi poučný čtení. Fotoreportáž z českých hor nese název Zataženo, mlha, plus deset a titulek vystihuje, jak to na horách bohužel často vypadá. Na fotkách se předvádí například David Horváth s dvacetimetrovým grindem na railu nebo Petr Stolín, Motor či Martin Stránský. Když už jsme zmínili Stolína, tak měl v Boardu 37 i plakát, zkrátka měl slušně nakročeno, ale... Co jsme o něm slyšeli naposled, tak ho před pár lety zavřeli kvůli nějakým krádežím, kterejma sháněl peníze na fet.

A časák jde do finále, graffiti dvojstránka Downtown style, report o Flatlandu, Interview s Ice T, US Bombs a fotogalerie, kde má skate triky Mirek Kalaš, David Klos a Marcel Zanuso. Hotovo!

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Temple board store, Velké nám. 140, Strakonice, 777 788 790 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Street system, nám. Svobody 42/5, Teplice, 417 532 985 Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Sabotage, Tržní 383, Litvínov, 777 170 280 Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659

YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

Funstorm, Revoluční 66, Liberec, 485 113 284 Ollie, Liberecká 1, Jablonec n. N., 731 518 577, 483 311 340 Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

green a čenda

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Skatebox, OC Velký špalíček, Mečova 2, Brno Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Cryt shop, Koperníkova 867, Třinec, 558 958 080 Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023 Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174 Foshna shop, Smetanova 1056, Vsetín, 608 448 448

aSh \\ d ^`]RSX a\P VO`ReO`S a\P ]PZSþS\ a\P R]^ZĄYg ab`SSbeSO` aYObS P]bg POb]Vg romain de marchi Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

SHOPS

mirek tovaryš

K2 snowboarding, Spálená 16, Praha 1, 224 946 622

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955

Skateshop Anděl, OC Nový Smíchov, Praha 5, 251 510 912

www.abadon.cz

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

www.boardonline.cz

50 Rocks, Masarykovo nám. 102, Benešov, 317 721 299

www.coreshop.cz

Temple board store, Pražská 343, Příbram, 777 788 791

www.e-frog.cz

Skate Hood, Máj, Palackého nám., Kralupy n. Vlt., 315 721 038

www.grotta.cz

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

www.horsefeathers-store.eu

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

www.megaskate.cz

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

www.shockboardshop.cz

Slideshop, Sluneční 79, Kolín, 774 548 392

www.skatebox.cz

Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady, 325 610 577

www.skateshop.cz

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

www.snowboard-online.cz

Ghetto, Zlatnická 79, Klatovy, 777 552 781

www.swis-shop.cz

BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE

Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT

Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR

Radek Hruška FOTO

Panker, David Blažek, Honza Klvaňa, João Serpa, Aleš Foff, Přemek Vida TEXT

Tomáš Velický, Mirek Kvapil, Filip Sýkora, Radek Hruška, Jakub Jarolím, Honza Zajíc, Tomáš Vintr, Pepe Samek, Přemek Vida, Pavel Zelinka ŠOTEK

Sviňák st.

KOREKTURA

Redpen.cz INZERCE

Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz

e odysea čínská crém

PŘEDPLATNÉ

Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN

Petr Kačaba, Kuba Šesták PREPRESS

Studio G27 TISK

Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE

PNS, a.s., Pressmedia

Kluci od Nuggetu ma

j nohy v teple...

© Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 ročník 16 / číslo 120 / únor 2010 toto číslo vyšlo 3. 2. 2010 příští číslo vyjde 31. 3. 2010 cena 69 Kč / 3,29/99 =C /Sk

Riči rychlejší než 36 hodin....

Až tu příště,

earc rip curl s

h zneužív

á okolí!!!

vždyť Board one budeme sedět v kanclu celý víkend paní Zimo, tak vy tu rozhodně nebudete! Aspoň teda doufáme, mohla by probíhat a sukýnky krátký vidění k bejt mohly by už to a two one, alias numero 121 vychází koncem března, upleteme tvojí pastva na kozičkách. A pokud ne, tak si to ty stará vlezlá bábo vyřídíme hezky ve staročeskym stylu, podobiznu ze slámy, zapálíme jí a hodíme do potoka. příště. Tak určitě to Ale to sme se nechali unýst trošku jiným směrem, vás čtenáře určitě zajímá, o čemže se dočtete na 4 za 36, vyzvali jsme Skanderu Richarda Třeba samy. budou snowboardový články, který teď vznikaj skoro a za pouhých hodin tedy čtyři triky za 36 hodin, a on se do toho nějak zažral, že jich na pražským streetu udělal pět s partičkou kolem osmnáct. Asi tu rubriku budem muset přejmenovat... Na Rip Curl Search jsme vyrazili za barák a Pepého Samka, Milliela Navrátila a dalších Snowforce, a zkoumali, co se dá k pojezdu v našem okolí zneužít. vězení za náma, Skateboarding se v týhle klendře fakt provozovat nedá, naštěstí už je doba komunistickýho domácího , může vyrazit na a tak se za teplem svobodně cestuje. Kdo na to má, třeba jako Maxim Habanec a Tomáš Vintr už nám tady Créme tour do Číny, a my se tam díky článku podíváme s nima. No a zahřát duši byli i kluci z Nuggetu, byli. Ale fotky prej o tom v redakci vyprávěl Nikolas Tušl, ale za živýho boha si teď nevzpomenem, kde to přesně donese příští týden, takže se můžete těšit. přenastavit naší Článků bude samozřejmě víc, ale jak teď Board vychází každý dva měsíce, tak jsme ještě nedokázali uvidíte dopadne, nějak to vono Ale nepodařilo. najít zatím se redakční křišťálovou kouli a ani pravdu na dně lahve v Boardu # 121 přesně 31. března.

Honza Nečas: „Fotilo se to den po mém snb campu. Bylo mi líto jet z Kaprunu domu, kór když jsem měl s sebou fotografa Aleše Foffa a byl naprosto krásný den. Stavba skoku se celkem protáhla a trochu jsem byl překvapenej, co z toho nakonec vzniklo.

Pravda je, že to nebylo jednoduchý, jak jsem si zprvu myslel. Trvalo mi několik pokusů, než jsem si zvykl na pocit, že se podemnou v půlce letu otevřela několikametrová díra do dopadu. Stálo to však za to!