BOARD 133
WELCOME BACK PETR HORVÁT | LIPSTICK IN HELSINKI | INTERVIEW MARC JOHNSON | MARTIN ČERNÍK 20 LET NA PRKNĚ | SORRÁČ BARIÉRY | BEO 2012 | 240 MINUT TOMÁŠE VINTRA A LUKÁŠE CÍNY | ROKYTNICE NAD JIZEROU | ROMAN DLAUHÝ / ŠPINDL | RIP CURL SEARCH JEŠTĚD
133
číslo 133 / duben 2012 / ročník 18 / 69 Kč / 3,29/99 €/SK
M AT T W I L K I N S O N
T H E M I R AG E F R E E L I N E E X P E R I E N C E
M I R A G E - R I P C U R L . C O M
blotto photto
rider service europe: 00800 287 866 13 (tollfree)
BRIAN HANSEN & JON DICKSON ANKARA, TURKEY
A DOCUMENTARY FILM BY FALLEN FOOTWEAR
na obálce: Petr Horvát /r/ 360 kickflip v Barceloně na spotě, kde dosud nejvíc padl pouze fs kick (foto: Gerard Riera) ročník 18 / číslo 133 / duben 2012, toto číslo vyšlo 28. 3. 2012, příští číslo vyjde 23. 5. 2012, cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk
BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE Board, Terronská 15 160 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR Radek Hruška FOTO Panker, Peter Mercell, Přemek Vida, Jan Kasl TEXT Radek Hruška, Mirek Kvapil, Panker ŠOTEK Sviňák sr. KOREKTURA Redpen.cz INZERCE Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS Petr Kačaba / Studio G27 TISK Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588
INTRO 133
WELCOME BACK PETR HORVÁT „Já už byl z tý velký pauzy na tom tak, že jsem si říkal, že už na skejtu nikdy nezačnu. Zjistil jsem ale, že to nejde. Třeba se na to na rok vysereš, ale ono se to k tobě vrátí jako bumerang. Teď se probudím a chci jít jezdit.“ rozhovor začíná na straně 26
9
SNOWBOARDING 36
LIPSTICK IN HELSINKI Baša Števulová přivezla se svojí kámoškou Anou Rumihou velmi zajímabej jibing z Helsinek. Tenhle holčičí snowboarding musíte ocenit.
52 64
MARTIN ČERNÍK, 20 LET NA PRKNĚ BEO 2012 Burton musel letos čarovat s datumem třináctýho ročníku tohoto závodu a nakonec to vyšlo velmi pěkně.
78 82 86 92
DOMA JE DOMA: ROKYTNICE NAD JIZEROU ONE DAY ONE RESORT: ROMAN DLAUHÝ / ŠPINDL RIP CURL SEARCH: JEŠTĚD MINIPROFIL: MIKI PAJER
SKATEBOARDING 26
WELCOME BACK PETR HORVÁT Návrat na scénu hlásí Petr Horvát a opět dře jak za mlada a jezdí každej den. Kdo ho odepisoval, měl by si začít dávat bacha!
44 58
INTERVIEW MARC JOHNSON SORRÁČ BARIÉRY Panker začal používat mozek a vymyslel luxusní dřevěný nájezdy k betonovým zátarasům, který hned vyzkoušel se svojí partičkou bazénářů.
70 74 94
ENTERTAINMENT 14 18
RIDERS NEWS TEST THE BEST: STREET JACKETS Nejlepší způsob, jak přivítat jaro, je se pořádně stylově voháknout. Přehled stylových bund vám v tom zaručeně pomůže.
20 21
TEST THE BEST: SNAPBACK CAP TEST THE BEST: SKATE SHOES Pokud nevíte, jaký boty si pořídit na ježdění, přinášíme pro vás menší přehled spolehlivých modelů, co něco vydrží.
22 96
PRODUCT NEWS PŘED DESETI LETY: BOARD 54
OBSAH 132
240 MINUT TOMÁŠE VINTRA 240 MINUT LUKÁŠE CÍNY ISPO 2012
RIDER‘S NEWS
Hodně dobrou zimu měl Dušan Kříž a spokojenej je hlavně se záběry, který se mu povedlo udělat na monstr kickerech na Číhalce a v Deštným. Kromě toho se mu dařilo i na závodech, skončil celkově druhý v Českém poháru a pátý na Snowjamu. Momentálně je v Sierra Nevada na Mistrovství světa juniorů, kde kromě závodění chystá i nějaký to filmování. Dobrej vstup do sezony má Tomáš Javůrek, který si na závodech v Teplicích vyjel třetí místo. Aby měl finančně zajištěnou sezonu, domluvil si u svého sponzora Meatfly brigády v jejich outletu v Praze Štěrboholích, což má ještě jednu pozitivní zprávu v sobě, a to jsou časté Javorovy návštěvy spotů v hlavním městě.
Zima už sice pomalu končí, ale Roman Dlauhý, kterej má tuhle sezonu nabito jak nikdy, se snaží urvat, kde se co dá, a docela se mu to daří. Nejen, že na BEO v Laaxu postoupil do semifinále se super čistou a jistou jízdou ze čtvrtýho místa, čímž zajel spousty světovejch profíků, ale hned po návratu vyhrál 4x4ku v Peci, best trik a pro jistotu díky tomu i celou 4x4 sérii, a tím pádem se stal mistrem ČR ve slopestyle pro rok 2012. A aby toho nebylo málo, tak si z Burton tripu v Rumunsku přivezl 700 eur za vítězství ve dvouhvězdičkovém TTR závodě... Bangin.
Celej leden byl Lukáš Daněk v Barceloně a vůbec se tu neflákal. Dofocoval interview pro časopis Sugar, který by mu mělo vyjít v dubnu, a zároveň točil malej klip v Embassy a klip na streetu pro Skatefilms.tv. Nyní je zpět a začal pracovat v Bohemia bagel v Holešovicích, což je restaurace na americké snídaně, burgry a sendviče. V práci je spokojenej, protože se tu hodně stýká s angličtinou a s kvalitním restauračním zařízením, takže se tu naučí i něco jinýho než skejtovat, plus samozřejmě vydělá extra cash.
Neveselý začátek jara má Richard „Jiggy“ Daboczi, a přestože je venku úplně skvěle, street se kvůli tuně posypových kamínků nedá jezdit a skatepark mají zavřený. Takže proto jezdí spolu se svými fellas do parku ve Spišskej Novej Vsi, kam to bohužel z Košic trvá hodinu vlakem. Proto nedočkavě vyhlíží čistící vozy a úklidové čety, aby už konečně ulice prokoukly a mohl se naplno věnovat natáčení záběrů do svého profilu.
roman dlauhý
dušan kříž
richard „jiggy“ daboczi tomáš javůrek lukáš daněk
Cestovatel Janík Hůrka letos nechal evropskou zimu stranou a z Austrálie přelítnul na sezonu rovnou do Kanady. Zde se věnuje hlavně přípravám filmového projektu na příští sezonu. Společně s lokálama, kámošema z NZ, Austrálie, a hlavně českou partičkou se bude čtyři měsíce hluboko v Britské Kolumbii točit pow akce v terénu, odkud je většina záběrů v The Art of Flight a dalších profláklých videích. Jinak do budoucna má Janik v plánu v Kanadě rozjet Snowbitch Backcountry Campy, něco pro lidi, co chtěj zažít sen.
S velkým nadšením se vrátil Jakub Hiko z Rumunska, kde pobýval s Burton teamem. Cesta tam byla šílená, trvala celých 22 hodin, ale užil si to pak na místě maximálně, takže by prý klidně jel i dýl. Hory jsou v Rumunsku nádherný, v navštíveným resortu sice tahaly jen dvě lanovky, ale kolem nich ležely nekonečný freeride pláně a lesíky. Navíc se tam Kubo zúčastnil závodu Snow on fire, kde skončil třetí v kategorii grom. Gratulace!
Půlku března strávil Maťo Pavlačič v Barceloně, kde spolu s Petrem Horvátem poctivě točil a fotil, neboť je v letošní sezoně čeká hodně rozhovorů a video editů, takže záběry jsou potřeba. Maťo by měl mít něco velkýho u SM distribuce a Petr dává dohromady svůj part do Adidas videa.
OVER CROOKS
KEELAN DADD I S P R O UD T O S KAT E I N T H E S UP R A S KYT OP I I I A R M Y T U F / C H A D M U S K A S I G N ATUR E M ODEL SUPRAFOOTWEAR.COM
RIDER‘S NEWS
Zcela a úplně propadl Marek Štefan kulečníku. Znáte ten supr pocit, jak si jedete městem streetek, nemáte pomyšlení na žádný těžký triky a vesele si užíváte jízdu, nebo naopak vám nejde něco udělat a jste plní adrenalinu a totální naštvanosti? Tak něco podobného zažívá Mára i na kulečníku a věnuje se tomu teď na vysoký úrovni. A všem lidem vzkazuje, že skate neni všechno, že by si to mladí skejťáci měli uvědomit a makat taky na svý fyzičce a věnovat se i jiným sportům, který se v budoucnosti můžou zúročit.
Energii pracovní cestou do Barcelony načerpal Peter Mercell a bude se mu hodit nejen na skateboarding, ale taky na hraní šachu, kde právě trénuje strategii obrany. Pokud se divíte, tak věřte, že když si nabrnknete inteligentní přítelkyni, nemáte na výběr. Jinak Peter nezapomíná ani na skateboarding a planking, který dělá hlavně ve škole a při psaní bakalářky. V nejbližší době by se od něj měl objevit na Boardmag.cz nějaký edit.
Na teplý jarní počasí čekal Maxim Habanec jak na smilování, protože právě dokončuje street part pro video Black Rabbit od Davida Chvátala. Měla by to bejt pecka, protože co taky jinýho od Maxe čekat, a part by měl mít celé čtyři minuty. Už teď jsme zvědaví!
marek štefan
Slovenský snowboarder Matěj Dolník letos v zimě odjezdil spousty fis závodů evropskýho poháru, kde mu to zatím však nejde tak dobře jako ve slovenském poháru, ve kterém skončil na třetím místě. V poslední době si tak dal slopestyle v Rogli ve Slovinsku, v Brandu v Rakousku a taktéž doma v Donovalech. Prostě ho ty závody baví!
Letošní zima Jakuba „Vejceho“ Jarolíma opravdu potěšila, protože měl možnost pravidelně skejtovat na Štvanici v bowlu, objet pár závodů, kde se dařilo, a strávit i pár týdnů na horách. Na Šumavě působil jako instruktor snowboardigu a učil Nizozemce sjíždět kopec. Snowboarding ho opět chytl jak za mlada a s parťákem ze snowboardové školy Vencou Mazůrkem se dost hecovali v místním parku. Vejceho aktuálním tématem číslo jedna jsou přijímačky na medicínu, takže mu držte palce, bude vás pak léčit, až se zrakvíte!
peter mercell matěj dolník maxim habanec
jakub „vejce“ jarolím
Jeden z největších street zabijáků u nás, Matyáš Volek, se po půlroční pauze vrátil zpět na skate. Pravda, pustil se do ježdění už v zimě, ale to nebylo moc kde, a tak si jako odpočinek dal závody na snowdecku, který vyhrál. Jinak teď pravidelně jezdí, točí, chystá street video a vraždy v rádiusu. A taky připravuje druhý ročník závodů v Uhříněvsi. To bude kalba!
Velký šrumec měl letos v zimě Matěj Novák. Nejdřív fotil s Boardem na Kitzsteinhornu, pak se vydal na závody 4x4 v Rejdicích, kde bral sedmý flek. Potom jel na Evropský snowboardový festival a skončil tam čtvrtý, poté probíhalo natáčení s partičkou z Boardmag.cz v luxusním parku na Planai. Další parádou byla premiéra Sněžné revoluce, divadelního představení o začátcích snowboardingu a kamarádství, kde Matěj hraje jednu z hlavních snowboardových rolí. Na závěr se účastnil Snowjamu, kde si bohužel v tréninku zranil koleno a zatím ještě není jasný, jak moc vážně. Ať to dobře dopadne, kámo!
Skullcandy, Smith a Level team riders Martin Mikyska a Honza Lohynský se hlásí s novinkami. Martinovi se jako teprve druhému Čechovi v historii podařilo senzačně vyhrát Quiksilver SnowJam a Honza se díky svému vítězství v prvním závodě 4x4 ve Špindlu umístil v celkovém hodnocení českého poháru na 3. místě mezi rookies. Martina teď čeká MS juniorů v Sierra Nevadě a Honza se těší do Špindlu na Burton Špindl Spring Sessions, kde mimo jiné proběhne Skullcandy Big Air Fortune. Sezonu oba zakončí na finálovém závodě World Rookie Tour v rakouském Ischglu.
David Horváth
' 8 K S a NOv CE KOLEK 2012 JARO PUMA S-MID
PUMA S
Street Market, Tornado, Rip Curl, Rock'n'Roll, Snowbitch
RIP CURL VERTICAL HZ Představovaná bunda Vertical HZ z jarní kolekce Rip Curl je lehoučká streetovka s jemnym proužkováním. Zapínání je na zip, nechybí kapuce a díky mírnýmu zateplení je ideální volbou do tohodle počasí. Dostupná je ve všech Rip Curl shopech za 2.799 Kč.
SANTA CRUZ BAKERSFIELD Jedním z nejzajímavějších kousků jarní kolekce značky Santa Cruz je kostkovaná bunda s kapucí na zip s názvem Bakersfield. Pod levym ramenem si můžete všimnout kožený nášivky s klasickým logem Santa Cruz a na kapuci najdete ještě jedno malý látkový logo. Tuhle bundu seženete za 2.350 Kč.
MATIX KRANDERS Bunda Kranders pochází z kolaborační kolekce firem Matix a Krooked, kterou svym jménem zaštiťuje Mike Anderson. Materiál je 100% bavlna a na plédovym vnitřku najdete stejnej vzor jako na košili s názvem Basteel ze stejný kolekce. Cena je 2.390 Kč a k mání je i černý provedení.
BURTON CROSBY Na vojenskej styl vsadila i firma Burton, jejíž městská bunda Crosby se vyrábí ze 100% bavlny ve dvou barevnejch provedeních. Výrazný kapsy doplňujou army vychytávky a loga výrobce. Podšívka je z fleecu, a pokud je pro vás právě tohle to pravý ořechový, připravte si 2.600 Kč.
18
MEATFLY MONARCH V nabídce značky Meatfly najdete i bavlněnou streetovou bundu Monarch. Design jejího svršku je tisklej na 100% bavlně a na vnitřní straně má flanelovou podšívku. O zapínání se stará zip se cvočkama a ojedinělej design podtrhujou velký knoflíky. Bunda se vyrábí ve třech barevnostech, a to i v dámské verzi. Cena je 1.990 Kč.
NIKE HARRINGTON Model jarní bundy Harrington od značky Nike se vyznačuje hlavně svou nízkou hmotností a tím, že je lehce naimpregnovanej, což určitě oceníte v nejednom dešti. Tahle plátěná bunda s kovovým zipem se hodí kamkoli do města a je k mání za cenu 1.990 Kč.
KREW MANCHESTER Manchester Jacket od firmy Krew představuje jednoduchou jarní bundu vojenskýho stylu do města i mimo něj, která svýmu majiteli poskytuje příjemnej pocit z dobrýho střihu a možnost využití všemožnejch kapes. Na krámech jí najdete v barvách Military green, Black, Khaki a Navy, od kterejch se odvíjí cena. Ta je mezi 2.400 a 2.800 Kč.
STREET JACKETS QUIKSILVER GAMBLER Pro všechny milovníky hazardních her a fanoušky značky Quiksilver je tu bunda mírně slušňáckýho střihu s kapucou s názvem Gambler. Ta je vyrobená z fleecu a na první pohled upoutá knoflíkama nebo zajímavou barvou. Cena na shopu je 2.290 Kč.
Jaro už je sice v plnym proudu, ale při cestě do školy nebo třeba domů ze skejtování bejvá ještě slušná klendra. Právě kvůli ní je tu přehled jarních bund, který nejen zahřejou, ale zároveň nabídnou i pořádnou dávku stylu.
QUIKSILVER OCEAN SIDE B Druhá síťovka v našem přehledu se dá pořídit za 575 Kč a vyrábí se ve dvou barevnejch kombinacích s tím, že motiv kostek najdete na celý lajně oblečení a doplňků počínaje od boxerek, přes batohy až po trika a mikiny.
RIP CURL ICONIC FLAT PEAK Ve větších vedrech nebo u moře oceníte tuhle síťovku z nabídky Rip Curl. Ta je samozřejmě nastavitelná, v základu má rovnej kšilt a díky tkaničce a 3D logu vás za 550 Kč jen tak někdo nepřehlídne.
VANS BEAR REPUBLIC STARTER Snapback od Vansu s hodně výjimečnym lookem vznikl ve spolupráci s legendární firmou Starter. Decentní logo na čele odkazuje na rok 1966 a vznik Vansu. Cena na krámě je 790 Kč. A bacha! V Čechách bude ke koupi jen 18 kousků tohoto modelu!
BURTON SHUT OUT Stylovka od značky Burton snowboards je vyrobená ze 100% bavlny a její dominantou je precizně vyšitý tříbarevný logo. Tenhle snapback s rovným kšiltem může bejt váš za 910 Kč.
SNAPBACK CAPS Spousta z vás si jistě neumí představit život bez kšiltovky. Po dlouhý éře flexfitek a čepic New Era se do módy znovu vrátily síťovky, no a teď hlavně uzavřený čepice na zapínání, tzv. snapbacky. Tady je pár kousků, který by vás mohly zaujmout!
SANTA CRUZ SNAPBACK Značka Santa Cruz při návrhu představovaný čepky vsadila hlavně na jednoduchost. Na jejím černym snapbacku najdete zelenej kšilt a vyšívaný logo týhle legendární značky. Vaše může bejt za 590 Kč.
NIKE SB ICON Klasika jménem Icon od firmy Nike SB je velmi oblíbená u spousty skejtrů. Tenhle snapback už vyšel ve spoustě barevnejch kombinacích, no a právě v týhle je za 590 Kč v prodeji od března letošního roku.
20
FALLEN SEVENTY SIX V nový kolekci značky Fallen na jaro a léto 2012 najdete i zbrusu novej pro model Toma Asty, kterej nese název Seventy Six. Čekejte odlehčený botky s podrážkou FLX400 navržený přesně tak, abyste měli nad skejtem naprostou kontrolu. Model ‘76 je na krámech k dostání v dalších čtyrech barevnejch variantách za cenu 1.950 Kč.
VANS ROWLEY [SPV] Geoff Rowley je už dlouhou dobu jedním z nejzásadnějších světovejch skejtrů. Vans mu dává hodně prostoru k tomu, aby jeho pro modely byly plně funkční a odpovídaly současnejm požadavkům riderů. Model Rowley [SPV] se pro letošní jaro dočkal dalších vylepšení a nejlíp ho vystihují slova samotnýho Geoffa: „U týhle boty nehledejte žádný posraný fígle. Je to nejlehčí, nejnižší a na gripu nejlíp držící bota, jakou jde vůbec vyrobit. Tak to prostě je.“ V obchodech je seženete za 1.790 Kč.
NIKE SB STEFAN JANOSKI
PUMA S MID Performance model z nový skate kolekce Pumy na jaro léto 2012 nese název Puma S Mid. Lehce zaoblenej design špičky, Puma stripes na stranách, branding na jazyku a patě, prostě klasickej design Pumy. Svrchní vrstva je kombinací kůže, semiše a syntetickejch materiálů, ventilační otvory na stranách a jazyku zajišťují dokonalý odvětrání a komfort. Kotníky chrání zesílenej horní okraj boty s měkkou vnitřní vycpávkou. Díky vulkanizovaný podrážce se speciálně upravenou gumou je bota perfektně přilnavá a citlivá při kontaktu s deskou. Puma S Mid seženete za 2.199 Kč.
Pro model Stefana Janoskiho u Nike SB se hned po svym uvedení na trh stal asi nejoblíbenější botou z produkce týhle značky. Pomohl mu k tomu skvělej design, výdrž a třeba taky Nike Zoom Air pod patou, kterej vás podrží i při skákání větších schodů. Janoski jsou asi jediný boty od Nike SB, který si před ježděním musíte trochu vyšlápnout, ale pak to stojí za to! Konkrétně tohle barevný provedení seženete pouze v kamennejch obchodech od 1. 4. 2012 za cenu 1.990 Kč.
SKATE SHOES Počasí už konečně znovu vybízí ke každodennímu skateboardingu, což nás vedlo k tomu, vybrat do přehledu ty nejlepší boty na skejt, který náš trh nabízí. Tak tady je tedy šestice bot, která vás jen a jen podpoří v dalším progresu!
DVS TOREY
SUPRA AMIGO
První pro model Torey Pudwilla u DVS je součástí série Original Intent, která se vyznačuje nejvyšší kvalitou materiálů a postupů při výrobě tak, aby bota byla co nejlíp použitelná na skateboarding. Tyhle boty jsou vyráběný výhradně ze semiše a s vulkanizovanou podrážkou, čili ideální kombinace na skejt. Barevná kombinace z obrázku je dělaná ve spolupráci s The Berrics, což jí jen přidává na exkluzivitě. Cena byla stanovená na 1.990 Kč.
Amigo je asi nejpopulárnější skejtová bota z modelů kolekce Crown, kterou preferujou jezdci jako Spencer Hamilton, Nick Tucker nebo Kevin Romar. U nás v tomhle modelu můžete vidět jezdit třeba Kubu Jirušku. Bota je v celosemišovym provedení s vulkanickou podrážkou, což zaručuje výdrž, a hlavně pořádnej cit pro skateboarding. Dostupná je v bílý, černý nebo khaki barvě za cenu 1.750 Kč.
PRODUCT NEWS
Matix pro tuhle sezonu přichází se čtyřma velikostma plavek, od klasickýho stylu pod kolena až po retro velikost, která má pouze 46 cm na délku. Model Runway z obrázku je dlouhý 52 cenťáků a většině normálně rostlých lidí bude tak akorát překrývat koleno. Plavky mají díky elastanu perfektní vlastnosti, což oceníte zvláště při pokusech o surfing. K dostání v mnoha barvách a ve velikostech 28–38 za cenu 1.390 Kč.
Slušivý pánský džíny Meatfly ze strečového materiálu, navržené v klasickém střihu a s nízkým sedem, tak to jsou Zurich jeans. Jsou vyrobeny z 98 % z bavlněného materiálu a z 2 % z elastických vláken, vyrábí se ve třech barvách a seženete je za 1.400 Kč.
Luxusní skořepinový cestovní bag Air 25 pro všechny cestovatele je v nabídce firmy Burton. Pokud potřebujete převážet křehký náklad, tenhle bag vám díky skořepině z pevnýho polycarbonátu s ABS úpravou ohlídá vaše věci jako bodyguard. Objem je 77 litrů, váha 5 kg a k dostání je za 6.110 Kč, přičemž v ceně je paklík stickerek k vytvoření vlastního designu.
Příjemný, středně veliký batůžek Lucas od firmy Ogio, překvapí spoustou vychytávek, důmyslným členěním vnitřního prostoru a precizním zpracováním. Za zmínku určitě stojí vycpaná přihrádka na noťas, fajnová kapsička na cennosti, ergonomický ramenní popruhy, super příjemný panel na záda atd. Objem dělá skoro 28 litrů a bágl váží jen 0,8 kila. Zařaďte se mezi spoustu známých jmen, co už Ogio mají, jako například Travis Pastrana, Bucky Lasek nebo Bob Burquist. Batoh Lucas je k dostání ve spoustě barevných provedeních za super cenu 1.399 Kč.
Pro letošní sezonu představil Vans úplně novej model bot Stage 4. Na jeho vývoji se podíleli team rideři Gilbert Crockett, Chima Ferguson, Andrew Allen a Chris Pfanner, z nich každej má jinou barevnou variantu modelu. Bota se vyznačuje kompaktností, minimem švů a přichází s novou technologií podrážky WaffleCup. Technologie kombinuje to nejlepší z boardfeelingu klasické vulcanizované vafle a odolnosti tvrdší cupsole podrážky. Boty pořídíte od 1.890 Kč.
Skullcandy nedávno přišly na trh s další revoluční novinkou. Jsou jí pecky FIX in ear, které díky svému inovativnímu zakončení skvěle drží a nevypadávají z ucha. Pecky navíc nefungují jako špunty, nemusíte si je do ucha cpát. Celý systém je totiž postaven na jedinečné kompozici, která k fixaci pecek využívá tvaru ucha, a je tak k němu i mnohem šetrnější. Samozřejmostí je super zvuk či mikrofon nové generace s ovládáním, v nabídce je několik barev za cenu odpovídající kvalitě – 1.799 Kč. 22
PRODUCT NEWS
Pro všechny holky, které musí nosit dioptrické brýle a chtějí si udržet svůj boardsport styl, nabízí Roxy širokou škálu pestrobarevných dioptrických brýlí zhotovených dle aktuálních modních trendů a nechybí zde ani velmi oblíbená retro kolekce. Ceny se pohybují kolem 3.200–3.725 korun. Anthony Van Engelen má u Vansu už několikátou sezonu mimo pro modelu bot i signature lajnu oblečení. Jedním z exkluzivních kousků je i bavlněná flanelka AV Terminal v pruhovaným vintage looku. Košile má decentní branding ve spodní části a slimfitovej střih, takže můžete dát roštěnkám na obdiv svý svalstvo. Cena na krámech je 1.650 Kč.
Boty Supra Stacks jsou jedním ze 3 pro modelů Terry Kennedyho a jsou specielně designovány pro technický skateboarding. Tento oblíbený model z kolekce Crown má takzvanou cupsole podrážku, což je kombinace vulkanické podrážky vsazené do lité obruby podrážky. Ideální model pro skateboarding nebo běžné chození, který zajišťuje technickou podporu a komfort. Boty seženete dle barevného provedení za 1.650 až 1.750 Kč.
Tenhle Burton báglik s názvem Emphasis bag je ikona mezi batohy. Kromě klasických vnitřních kapes na vás čeká kapsa na notebook a popruhy k připnutí skejta. Objem 26 litrů, váha 0,7 kg a cena férových 1.430 Kč. Velký luxus jsou hodinky Quiksilver s názvem Molokai. Kromě klasických funkcí, jako je měření času, datum atd., taky obsahuji informace o přílivu a odlivu na 15 let dopředu na 200 nejznámějších surf spotech na celém světě. Navíc odolné minerální sklo je opatřeno antireflexní vrstvou, takže na ciferník dobře uvidíte i za sluníčka. Cena je stanovena na 4.975 Kč.
Puma myslí i na menší skatery, a tak jejich nejlepší skate model S Vulc je vyráběn i v dětských velikostech. Povrch tvoří odolný semiš, který toho hodně vydrží. Kotníky chrání zesílenej horní okraj boty s měkkou vnitřní vycpávkou. Díky vulkanizovaný podrážce se speciálně upravenou gumou je pak bota perfektně přilnavá a máte v ní ten správný boardfeeling. K dostání za 1.200 Kč. 24
PETR HORVÁT text: Radek Hruška foto: Peter Mercell
PRVNÍ VELKÝ ROZHOVOR SKATE SEZONY JSME PŘIPRAVILI S PETREM HORVÁTEM, LEGENDOU ČESKÉHO SKATEBOARDINGU, O KTERÉ JSTE URČITĚ SLYŠELI. PETR TOHO ZA POSLEDNÍ ROK A PŮL MOC NENAJEZDIL, ALE JIŽ OD PODZIMA PRAVIDELNĚ SKEJTUJE A NYNÍ HLÁSÍ SVŮJ COMEBACK NA SCÉNU. DRŽÍME PALCE A PŘEJEME HODNĚ ÚSPĚCHŮ!
five-0 to swich crooked na villanova. tenhle spot je super, ale hrozně skrytej. pokuď nemáte člověka, kterej by vám to ukázal, tak to nikdy nenajdete, hehe
Dřív než se do rozhovoru pustíme, nebude od věci si říct, kdo že to ten Petr Horvát vůbec je. Tenhle sedmadvacetiletej skater z Prahy začal jezdit někdy kolem roku 1997. Bydlel tenkrát na Letný, odkud to měl strašně blízko na Stalina, takže tam často chodil s kámošema ze základky, třeba s Edou Alinou, Honzou Sekyrou či Pavlem Chalupeckým. Jezdili každej den, po škole hned na Stalina, protože Štvanice pro ně nebyla, tam chodili větší kluci. Skateboarding v týhle době zažíval velký boom, bylo to in a pro celou scénu to znamenalo velký rozkvět. Petr se kolem roku 1998 předved na závodech na Štvanici a hned skrze Lukáše Flemra získal sponzoring od First Distribution, takže Quiksilver a Reef, ke kterým se po čase přidal Girl a Chocolate. V ježdění se zlepšoval, sponzoři se měnili,
na chvíli se objevil i u Vans a po čase taky v teamu Impact skateboards, firmy kterou založil Martin Karas s Tomášem Vyhnánkem. Natočili spolu celkem zásadní video Impact, nejen díky kterému se pak Horvát dostal k dánské firmě Alis. Psal se rok 2002 a pro Petra to byl vstup do světa velkýho skateboardingu. Podařilo se mu na Mysticu vyhrát kvalifikaci, což v době, kdy závod jelo 250 lidí z celýho světa, byla velká sláva a určitě o hodně složitější věc než dnes. Po závodech vyrazil jako nový člen teamu Alis do Francie, na svojí první zahraniční tour. Nastala pro něj velká škola, neuměl žádný cizí jazyk, takže do toho musel skočit po hlavě! Neutopil se, rychle se naučil anglicky a pak hodně času trávil ve Skandinávii, kde s Alisem natáčeli, jezdili na tour
a na dema. Ze spolupráce s touto firmou také pochází Petrův nejslavnější video part, který se objevil ve filmu Who Cares. Natáčelo se především v Barceloně, kde tenkrát Horv bydlel na bytě s Eero Anttilou, Foppou Forsbergem a dalšími. Bohužel, po odchodu team manažera Simona se Alis rozpadá a Petr se i díky známosti s Rubenem Garciou z Barcelony dostává do European DC teamu. Získává zde plat, tráví většinu roku v Barceloně a jezdí na různý tour po Evropě. Nějak v týhle době se na trhu objevil tvůj model bot. To byla velká sláva, takovej vrchol kariéry... Pamatuju se, že jsme na tour v Řecku seděli na večeři a Rubenovi zavolal Dyrdek, který potvrdil, že já, Ruben, Henning Braaten a Stefan Lehnert budeme mít 27
frontblunt na penitents v barceloně. penitents je takovej spot, kterej sem přesně hledal. našel ho a vyšlo z toho tohle (foto: gerard riera) 28
vlastní colorway od DC. Pražská premiéra boty, díky tomu, že Honza Mestek, majitel český distribuce DC, má dobrý kontakty, byla velký haló. Pro mě osobně to bylo příjemný, ale neznamenalo to, že by se ze mě stal slavnej tenista a dostal jsem za to milion korun. Ani to nepovažuju za vrchol kariéry, kterej by byl, kdybych si ty boty moh celý navrhnout sám. Větší zadostiučinění mi přines skejt od Alis, kde jsem si udělal vlastní design. A taky to, jak jsme tam strašně makali, všude jsme jezdili, neměli prachy, žrali hovna a natočili přitom video party, který si lidi budou pamatovat. A vážim si i partu pro Puzzle video, kterej jsem natočil v Praze s Jürgenem Johnsonem ještě před Who Cares. A nějakej čas po tý DC slávě ses mi ztratil z dohledu. Kam tě skateboarding zaved? Já byl hodně spíš v Barceloně a po Evropě než tady v Čechách a možná i díky tomu můžu říct, že mě lidi v zahraničí znaj. Tenkrát ještě nejel internet jako teď, kdy si můžeš na facebooku tagnout, co kde děláš. Takže já měl třeba rozhovory ve španělskejch, francouzskejch a anglickejch časákách, ale lidi doma o mně nevěděli. V tý době se mi taky narodil kluk, takže když jsem se sem na chvíli vrátil, tak jsem ani neměl chuť skejtovat a byl radši s ním. Věděl jsem, že za čtrnáct dní stejně letim zase někam jinam, takže pro mě bylo zbytečný jít na Stalina a tam něco dělat. Teď už ale jezdíš v jinejch botech... Rozchod z DC byl hlavně o tom, že jsem se nepohod s Rubenem. Nebylo to tak, že by mě vyhodili. Prostě jsme si přestali rozumět. Ruben mi třeba říkal, že pro firmu nic nedělám, nemám coverage, ale přitom to nebyla pravda. Okrouhli mi peníze, i když věděli, že mám syna, a ostatní z teamu, kteří neměli závazky, tak ty dostávali pořád stejně. Problém byl v tom, že jsem z Český republiky... Já dělal stejně jako ostatní, pořád skejtoval, ale oni mě tlačili do strašně moc interview, který nešlo moc zvládat. Taky už jsem tolik nefelil z DC lidma, ale žil na bytě s klukama od Adidasu a hodně s nima skejtoval. Pak jsem od nich dostal dobrou nabídku a šel k nim. S Rubenem jsem pořád kámoš, nerozešli jsme se ve zlym, a pokaždý, když jedu do Barci, tak se vidíme a kecáme. Teď jak jsem byl v lednu v Barceloně s Maťo Pavlačičem, tak jsme šli do DC Embassy, za kterou stojí právě Ruben. Bylo to tam vtipný, u vchodu jsou železný vrata s kamerou, musíš zazvonit, oni se na tebe podívaj a pak tě pustěj, nebo ne. Takže jsme zazvonili, řek jsem, kdo jsme, a hned nás pustili. Fotograf Gerard, co tam byl s náma, vůbec nechápal, že nám takhle otevřeli, protože on tam prý vždycky musí čekat nejmíň hodinu. Za ten Adidas ale nejezdíš zas tak dlouho? Smlouvu jsem s nima podepsal v únoru dva tisíce devět a oni tam zrovna dávali dohromady video Diagonal, který mělo vyjít na podzim. Takže mi řekli, že na videu se mnou kvůli času moc nepočítaj, že chápou situaci. Já ale natočil spoustu záběrů v Barceloně a chystal se dokončit svůj part v Praze, abych měl něco i odsud. Jenže sem se vrátil a hrozně si tu vykloubil rameno v nejmenším rádiusu na Štvanici. Nešlo mi to nahodit nazpátek, takže mě odvezli do nemocnice na Františku, kde ten doktor byl psychouš, strašně to rval a celý mi to zkurvil. Tenhle úraz mě úplně shodil. Cejtil jsem se nejvíc rozježděnej, triky pro mě byly mrknutí vočí, věřil jsem si na těžký věci... A nemoh pak jezdit čtyři měsíce. A zranění se s tebou táhlo. Jo, třeba v dva tisíce deset jsem si to rameno vyhodil tak dvacetkrát, skoro vůbec jsem nejezdil, maximálně vyrazil někam na tour s Adidasem, ale tam jsem stejně nic extra nemoh dělat. Už jsem chodil i po doktorech, jestli operace nebo co, a nakonec mi Lukáš Daněk dohodil doktora Dvořáka, kterej se stará o americký fotbalisty. Ten mi ruku vykloubil, řek mi, že pouzdro mám úplně v prdeli, ale naštěstí nemám přetrhaný vazy, takže mě může zachránit cvičení.
Jak se ti žilo bez skateboardingu? Bylo to hrozný období. Ale začal jsem třeba zase hrát na kytaru, poznal jiný lidi, Kubu Hájka, Jirku Vénu, který mi hodně ukázali a dík jim za to. Zranění mi ubralo, ale zase v něčem jinym pomohlo. Já už byl z tý velký pauzy na tom tak, že jsem si říkal, že už na skejtu nikdy nezačnu. Zjistil jsem ale, že to nejde. Třeba se na to na rok vysereš, ale ono se to k tobě vrátí jako bumerang. Teď se probudím a chci jít jezdit. Měl jsem ale období, že jsem si po ránu říkal, co budu dělat, jestli pudu za kámošem nebo třeba hrát na kytaru. Neměl jsem vizi jít ven a vzít si skejta, tak jak to mám teď. Skateboarding je nevděčnej, v určitý chvíli tomu strašně moc dáváš, ale ono se ti to hnedka nevrací nebo ne tolik, jak by sis představoval. Spousta lidí to nevydrží a začne dělat jiný věci, třeba kalit, fetovat, dělat umění, záleží, jaký psychopaty máš kolem sebe, hehe. Čim ses živil, když si neskejtoval? Pracoval jsem s tátou, kterej má stavební firmu, takže manuální práce. Prožil jsem si, co znamená hard work, the real work. Užíralo mě, že jsem nemoh skejtovat, ale hodně mi to dalo. Když tady vidim týpka, co brečí, že nedostane pět skejtů, tak se směju. S tímhle přístupem bude za tři roky dělat někde pingla, na place se točit deset hodin v kuse a bude rád, že dostane na pásce desítku. Já měl štěstí, že mi táta platil dobře a mý sponzoři, Adidas, mi důvěřovali. Věděli, že jsem zraněnej, ale podepsaný smlouvy jsem měl a určitou podporu jsem dostával, a hlavně mě neodepsali. Toho si hodně vážim, že věřili, že bumerang je vyhozenej a vrátí se. A jak si žiješ v těchto dnech? Dobře, musím říct, že dobře. Narodil se mi teď patnáctýho února syn, takže jsem dvojnásobnej táta. A taky se snažím vrátit skateboarding na úroveň, abych se tím mohl opět naplno živit. Abych nemusel každej den někde makat od devíti do pěti. To je můj cíl. A zaplať pánbů, že k tomu mám hodnou krásnou ženu, která mě v tom podporuje a nenutí mě pořád domu nosit prachy. Jak často jezdíš? Každej den, už od loňskýho listopadu. Dokonce jsem jezdil s Maťem a Makakem na Stalinu v mínus šestnácti. Byli jsme tam sami, jezdili od jedný do čtyř, než se setmělo. Prostě já teď chodím skejtovat furt. Řikám si, že čím častějc jsem na skejtu, tím lepší. Pamatuju si, že v dva tisíce tři jsem si řek, že když budu jezdit každej den, tak budu nejlepší. A je úplně jedno, jestli stojíš na prkně půl hodiny, nebo celý odpoledne. Prostě když seš na skejtu každej den, neztratíš s ním kontakt a ono se ti to vrátí. A to platí pro všechno, když se něčemu věnuješ pořádně, tak to přijde. Jak se změnil skateboarding za těch deset let, co jezdíš po Evropě? Mejma očima dost. Z malejch kluků se stali dospělí chlapi, a z těch dospělejch jsou už úplný muži, hehe, co si budem říkat. Úroveň je úplně někde jinde. Teď přijdeš na Stalina, vidíš tam Pavlačiče a Makaka, který tam dělaj taislide flipy normálně. Tohle když si dal dřív, tak to si šel rovnou natáčet. Mojí generaci už na Stalinu tak často nepotkáš, a když tam přijdou, tak si jdou jen tak pro odpočinek zajezdit, už se za ničim nehoněj. Ale jezděj furt dobře. Nedávno tam byla session, že přišel Lukáš Vlček, Lukáš Flemr, Béďa, David Klos a byla to prdel s nima skejtovat. Vrátěj se ti při tom vzpomínky. Když tohle srovnám s těma mlaďochama, co jezděj teďka, tak mi přijde, že oni si nedokážou užít tu pravou podstatu skateboardingu. Nechci říct, že jezděj jenom pro sponzory nebo aby byli jako Ryan Sheckler, ale ve svý podstatě to jsou mnohem větší sportovci, než jsme byli my. Já když za mlada přišel na Stalina, tak tam všichni hulili jointy a cíga, byl to takovej punk, odpoutání se od reality,
kterou nám podstrkávali rodiče a škola. Ale zase do mladejch tak nevidim, jsou jiný, maj jinej humor... Když prostě mezi ně přijdu, nemám z toho feeling jako před deseti lety. Je rozdíl, jak teď skejtuješ? Že jak seš teď starší, že už víc myslíš na zranění... Musim zaklepat, že si nepřipadám vůbec starej. Já teď jdu do nejlepších let! Samozřejmě sem kdysi tolik nepřemejšlel, že existuje nějaký rozježďování a tak. Teď nad tim na Stalinu taky nepřemejšlím, ale když přijdu na spot, kde chci něco natočit, tak tam hned nelítám jak šílená krysa. Trošku si to rozmyslím, vím, co se mi může stát, už jsem to zažil. Znám lidi, zahraniční profíky, je jim přes třicet a už to ani pro ně neni takovej joke přijít na spot a začít bejt hned šílenej. Všichni se postupně dostávaj do toho pocitu, nikdo si nechce ublížit. A zranění ve vyššim věku znamená stopku na dlouho nebo třeba úplně... Ježdění všude jinde než na Stalinu mi hrozně dalo. Když přijdeš na spot, kde je povrch hrubší, než nevim co, tak i nejmenší pád znamená minimálně odřeninu
bs noseblunt hvězdy v barceloně. o tomhle spotě je známý, že tě tady vyhoděj za pět minut. my to měli v pohodě, měli jsme štěstí, jezdili jsme minut sedm!
na krev. Ježdění na Stalinu je příjemný, ale ježdění na streetu je jiný. Který triky tě teď baví? Co tak dáváš? Hele, mě baví úplně všechno. Zaprvý se do toho dostávám nazpátek... No když to tak vezmu, tak sem už udělal tolik triků, že to teď spíš opakuju, hehe. A za každej trik jsem rád. Když si dám switch heelflip, switch flip, switch bek heelflip, tak už je to pro mě o tom, jak to udělám, než že to udělám. Takhle já to mám. A do toho se musím naučit ty nový věci. V mý době se na Stalinu dělaly jakoby triky dovnitř, a ne ven. Teď se ale dělaj triky do i ven, a do toho comba. Tohle začlo érou Lakai videa. Já osobně mám rád simple skateboarding, dělat triky hezky na různejch místech. Když se mi poštěstí udělat nějakej trik dovnitř i ven, tak jsem o to šťastnější. A jaký jsou teda ty nový triky? Snažim se učit ty věci ven, tailslidy flipy out nebo nosegrindy flipy out. Věci jako nosemanual něco out sem dělal, ale když teď na Stalinu vidim Pavlačiče,
fs noseblunt na villanova, asi hodinu cesty od barcelony. vtipný na tomhle je, že potom, co jsem to odjel, mi fotograf peťo mercell říká: „petře, prosím tě, už se můžu jít vysrat? mám sračku a držim to jak blázen.“ a pak celou cestu nazpátek sral ve vlaku, jajajaj
31
32
jak dělá nosewheelie nolie 360 flip out na každej, tak to bych taky chtěl takhle dělat. O nových tricích přemejšlím, du po ulici a hledám místa, mám chuť se furt něco učit. Ale je to o tom, že já ty triky všechny uměl a udělal, teď už to jenom musim kombinovat. To je jediný. Skateboarding neni o tom, že bys udělal triple flip do taislidu, úroveň je pořád stejná, spíš teď jde o tu kreativitu. Jak a co na jakym spotě uděláš. Natočit něco na Stalinu nemá takovou hodnotu jako někde na ulici. Desky jezdíš pořád stejný jako před lety? Jezdim teď širší. Dřív sem měl období, že jsem jezdil sedm sedm pět. Pak se mi to zdálo úzký, tak sem jezdil osmičky. Pak mi přišlo, že nemám sílu na rozkopnutí flipu, což při šířce jiný o milimetry je jen psychický. Teďka jezdim osm dva pět. Jeden čas sem si skládal osmičky s padesátdvojkama kolečkama a vysokejma truckama. Triky sem sice dělal, ale neměl na to sílu. Takovejhle stroj je pro někoho, kdo na tom jezdí každej den osm hodin. Sílu, co do toho dáš, ti skejt vrátí... Ale musíš jí mít! Já mám teď proto radši širší skejt s vysokejma truckama, ale malejma kolečkama, třeba padesát, čtyřicet devět. Jezdim teamovku Nomad desku, kolečka mám Haze wheels. Sice mám u nich vlastní pro model, ale jsou to padesátdvojky, takže jezdim na menších kolečkách svejch team kolegů. Ale příští kolekci už mi udělaj padesátky, abych moh sjíždět svý jméno, hehe. Trucky mám Ace truck, ty nejširší. Kolik myslíš, že si za dobu svýho ježdění měl desek? Ty krávo, to je dobrá otázka. Vyndám si diář, musim to spočítat... hehehe. Jednu dobu sem měl třeba čtyři desky na tejden, a když sem volal do Nomadu, tak úplně brečeli, že jsem se zbláznil. Ale to fakt tak bylo. No a dohromady to za ty léta dá určitě přes tisíc desek, což je hodně. A co se bot týče, tak tam je to číslo taky šílený. Vzpomeneš si na nějakej svuj hardware, co byl něčim výjimečnej? Třeba já za celou dobu, co skejtuju, zlomil jenom jeden truck. A nikdy sem nezlomil kingpin. To je úlet! Čim to je, nevim, trucky nemám nijak moc povolený ani utažený. No a nezlomitelný desky? Pamatuju se, že tenkrát ty od toho Impactu nešly zlomit. No, já vlastně nikdy ani moc desky nelámal, mejch prvních sedm osm let skateboardingu sem nic nezlomil. Lidi kolem mě lámali, třeba Pavel Beran přišel na Stalina, rozjel se a měl zlomeno. Z toho jsme si dělali prdel. To možná bude tim, že si vždycky dobře a stylově dopadal. Hmm, mně přijde, že já ty dopady mám strašně těžký... Ale na tý kameře to vypadá, že to dělám lusknutim prstu, hehe, to je prdel. Všichni vždycky říkaj, že sem na tom jak peříčko, ale mě z toho stejně bolej nohy.
flip v praze na lužinách. jeden z nejtěžších spotů, co jsem kdy v praze jezdil. ten, kdo tam půjde, uvidí, o čem mluvím (foto: panker)
Když jsme se na rozhovoru domlouvali, říkal si, že bys tam chtěl mít i nějakou srandu. Zavzpomínej teda na nějaký zážitky z tour a cestování. Tak úplně nejvíc bylo, když jsme s Foppou letěli z Barcelony na demo do Paříže. Den před odjezdem jsme byli s Appleyardem na večírku, kde jsme se přiopili a v pět ráno zjistili, že už musíme makat na letadlo. Takže jsme vyrazili domu, tam sbalili nesmysly, třeba Foppa si vzal obrovskej bágl a do něj dvě trička a jedny trenky, já jedno triko a jedny ponožky, a hlavně kytaru. Dostali jsme se autobusem na letiště, tam rychlej check-in, běžíme do letadla, vlezem dovnitř, sednem si a úplně šťastný, že jsme to stihli, okamžitě usínáme. Probudím se za dvě hodinky a slyším, že hlásí Welcome to Brusel. V duchu si řikám, co je to za blbost, a svádim to na vopici. Vylezem ven, deme si pro bágly a nikde nic. Tak jdeme na informace, kde máme bágly. Všichni
mluvili francouzsky, takže jsme byli pořád v pocitu, že jsme v Paříži. No a najednou zjišťujem, že jsme fakt v Bruselu. Měli jsme přilítnout v deset a v jednu bylo demo. A my čtyři sta kilometrů daleko a v kapse pět euro... Tak jsme se za ty poslední prachy dostali nějak na nádraží, odkud jsme volali do Paříže, ať nám koupí přes internet lístky na rychlovlak TGV. S jakejma profíkama sis zajezdil? Skoro se všema, který jsem měl rád z videí. S některejma jsem přímo nejezdil, ale potkal je na spotech a jezdili jsme společně, třeba s Marc Johnsonem, Rick Howardem, Mike Carrollem. Ale osobně jsem si zajezdil s Arto Saarim, s Appleyardem, s Paul Rodriguezem a tak. Největší pocta je, že jsem jezdil s Marc Gonzalesem na Adidas tripu v Brazílii. Na to, kolik mu je let, má v sobě strašně elánu. To je kočičí muž. Mladý, co přijdou na spot, zjistěj, jak je třeba na hovno, a jdou si sednout, ale Gonzales si tam zajezdí. Nedělá žádný těžký triky, ale má svůj styl. Je to legenda, co na skejtu jezdí, jak já jsem starej. Nebo Dennis Busenitz, to je bestie. Absolutně v klidu člověk, ale jakmile si stoupne na skejta, tak vidíš, jak mu zrudnou oči a nechceš se mu připlíst do cesty. On prostě nechce spadnout. A když spadne, tak rychle vstane a zase na tom skejtu jede. To je vtipný. On si třeba dá strašnou rakev, ale hned se zpátky postaví na skejta. Pak třeba někde ve skrytu brečí, ale to ty nevidíš... Osobně sem nebyl v Americe, tam bych si taky zajezdil s různejma lidma, ale aspoň sem si zaskejtoval s Amíkama v Evropě. Třeba měsíc jsem bydlel na bytě s Joshem Kalisem. Je naprosto v pohodě a chová se jak chudej obyčejnej člověk. Žádnej namachrovanej týpek s nejnovějšim bávem. A on to auto navíc stejně má... Natáčíš teďka něco? Pro Adidas dělám na profilu, co by měl vyjít koncem roku. Je v jednání, jak to vše dopadne. Doposavad vyšlo jen Adidas evropský video a právě se uvažuje o tom, že by se udělalo celosvětový. Jenže jak je v týmu hodně lidí, tak by takovejhle projekt zabral třeba tři až pět let. Takže se to bude třeba vydávat postupně jenom na internetu. Taky záleží, co se mi povede natočit. Když to bude pecka, tak se to vydá na podzim, když tomu bude něco chybět, tak budu točit dál. Vzpomeneš si na první moment, cos viděl skejta? Úplně přesně. Bylo to v Praze na sídlišti v Řepích, když mi bylo jedenáct. Jeli jsme k babičce na návštěvu, máti tam s ní furt chodila kouřit na balkon a já čuměl na televizi. Už mě to sralo, tak jsem šel ven. Různě sem tam chodil mezi barákama a najednou vidim přijíždět tři týpky na skejtu. Dva měli úplný sračky a jeden funglovýho kompleta s krásným komix designem. To bylo něco. Nějak sem se s nima skámošil, a dokonce mě nechali se svízt. A přemejšlel si o tom, co budeš dělat, až nebudeš skejtovat? To je těžký říct. Jestli budu dělat se skejtem něco u nás, nebo něco vlastního... Záleží, jakej bude vzduch. V poslední době je to těžký, špatně se dejchá. Mám spoustu známejch, třeba mi někdo nějak poradí. Teď o tom ani nechci přemejšlet a dávat si nějakou schízu, co bude za deset let. Taky může bejt konec světa... Je těžký se bavit o budoucnosti, nevim, co bude zejtra. Teď sem začal dělat team manažera u Martina Karase, jsem v tom úplný novorozeně, ale jsem rád, že mi v tom věří. Moje představa je, že s lidma v teamu budu fungovat. Na to, jak je to tady všechno v prdeli, a nikdo nikomu nic nedává, tak u Karáska se jezdci špatně nemaj. Za pár měsíců si s Martinem řeknem, jak mi to jde, a uvidí se dál. Zajímalo by mě, jestli ve světě profi skateboardingu je něco jinak, než sis to jako kluk představoval? Rozhodně je tam strašná zodpovědnost. Když už
34
fs flip over the ledge. tenhle spot v barceloně mě bavil tím, jak na rozjezdu bylo všude strašně moc ptačích hoven. na gripu si pak měl holubí dům, jinak ten pocit, když vracíš do donwhillu, je k nezaplacení (foto: gerard riera)
se dostaneš na úroveň profesionálního skatera, tak se podle toho musíš umět chovat. Začíná to třeba vystupováním vůči ostatním. Profesionální skateboarding znamená, že musíš na skejtu jezdit tak, aby se to líbilo ostatním lidem a ty si pak kupovali značky, co tě sponzorujou. Nesmíš bejt asshole, kterej dělá pohodu, že je nejlepší. To si myslim, že spousta sponzorovanejch Čechů takhle nechápe.
nollie flip přes chodník do malého banku. tohle jsme vyfotili při mojí lednový návštěvě barcelony (foto: gerard riera)
Kdyby si měl zhodnotit svojí dosavadní kariéru, je tam něco, co se ti nepovedlo nebo nevyšlo podle představ? Myslim, že je velká škoda, že jsem ve svejch dvaceti neodjel do Států. Proběhly nějaký věci a já ani nemoh. To si myslim, že je chyba, kterou můžu říct. A co jinýho? Nevim. Prožil jsem si to a prožívám to se všim všudy, i s tou krásou, i s tím hnusem. Možná chyba je, že jsem vůbec začal... hehehe. Ale moje takový poučení a vzkaz je, že tu pomoc, kterou od českých značek dostáváte, musíte celou využít k tomu, abyste se protlačili do světa, aby z vás něco bylo. Většina lidí na scéně říká, že Tomáš Vintr je debil, že se tlačí. Pro
mě je to ale človek, kterej si tu cestu sám vyšlapal a udělal si to. Jezdí po světě a užívá si. Pamatuju si, jak mu lidi říkali, že je závodníčkem... Šel si za tím svým snem. A tak to musí bejt! Jít si zatím hlava nehlava a nenechávat se strhnout zpátky partičkou, s kterou si začínal. Jasný, jsou to tvý fellas, ale ty s tebou nepojedou na trip s profíkama. Ty seš ten, kterej má to plus od sponzorů, ty si zatim musíš jít a vydřít si to. Talent sám o sobě neznamená nic... A co bys ještě ty chtěl ve skateboardingu dokázat? Já bych určitě chtěl od Adidasu colorway... Vše záleží jenom na mně. Dveře mám otevřený, sice mě rok a půl nikdo neviděl, ale nezabouchly se. Jsem spokojenej, co jsem dokázal, ale samozřejmě chci pořád víc. Jsem šťastnej za Nomad, ale bylo by lepší jezdit v nějakým americkým teamu. Takže je jasný, co chci dokázat. Stát se lepším skaterem se vším všudy. Abych až odejdu ze scény, tak si lidi neříkali, ten moh být támhle a neni tam. Aby všichni věděli, že jsem proto něco udělal a něco za sebou zanechal.
JEDEN SI ŘEK, ŽE SE TOHO V ŽENSKYM SNOWBOARDINGU MOC NEDĚJE, A SAMOZŘEJMĚ SE SPLET. HOLKY JEZDĚJ JAK O ŽIVOT, A TO NEJEN NA ZÁVODECH A VE SNOWPARCÍCH, ALE TAKY NA STREETU. V NÁSLEDUJÍCÍM ČLÁNKU SE DÍKY BAŠE ŠTEVULOVÉ, SLOVENSKÉ RIDERCE ROXY, PODÍVÁME NA JEDNO NATÁČENÍ DO HELSINEK V REŽII LIPSTICK PRODUCTION.
LIPSTICK IN
HELSINKI text: Radek Hruška, foto: Patrick Steiner
ana ten rail nesnáší, baša ho miluje. byl to pro ní nejjednodušší spot, vyzvala nosepress, prostě sranda si tu zajezdit. baša říká, že nerada jezdí spoty, co nejsou sranda, má na nich strach a chce to mít rychle za sebou. tady by vydržela jezdit celej den
37
baša si jede ve 5-0 na railu, kam se holky musely dvakrát vrátit. když přišly podruhý, tak ten, kdo to jezdil před nima, měl postavenej kicker nesmyslně z druhý strany. takže jim to okamžitě zbouraly, a ještě se smály, že ani holky na to nenaskakujou takhle blbě. ana tipovala, že to byli italové, kteří chodili na stejný spoty co holky...
Celá Lipstick production vznikla velmi nevinně a neplánovaně během jednoho večera na bytě v Innsbrucku. Riderka Conny Bleicher se před ostatníma holkama zmínila, že ze závodů, který pomáhala organizovat, zbyly nějaký peníze a že tedy co s tím? Okamžitě začalo padat spousta skvělých nápadů, od uspořádání mega party až po královskou dovolenou u moře, na kterou by odjely všechny holky, co seděly u stolu. Všechny myšlenky hezký, ale lehce nereálný. Až na nápad, že by se mohl začít točit nějaký evropský holčičí snowboardový film... Během pár dnů pak daly holky dohromady prezentaci pro potencionální sponzory, někteří na to okamžitě pozitivně zareagovali a už nebylo cesty zpět. Z loňských záběrů vznikl film 5 more minutes, který měl na podzim úspěšné premiéry v několika zemích a taktéž v Bratislavě. Pokud by vás zajímalo, odkud je ten název, tak to vzniklo z nejčastější věty při natáčení: „Tak už jste hotový? Ne, počkej, dej mi ještě 5 minut...“ V letošní sezoně se na produkci kromě Conny podílí taky Ana Rumiha, což je pětadvacetiletá chorvatská snowboarderka ze Zagrebu a jedna z nejlepších evropských jibberek. A když už jsme u toho, představíme si i zbytek rtěnkový partičky. Takže na seznamu jsou například Toni Gruber, Lisa Filzmoser, Vera Janssen, Aimee Fuller, Urska Pribosic, a hlavně Baša Števulová, díky které se tenhle projekt dostává do našeho slovensko-českého prostředí. Baše je dvacet čtyři let, pochází z Banské Bystrice, a kdybyste jí potkali někde v létě v civilu, nevěřili byste, že tahle elegantní dáma dokáže tak strašně zabíjet na railech. První návštěva Helsinek proběhla již loni, ale vůbec se tu
nezadařilo, holky tu strávily docela dost času a záběrů a fotek si moc nepřivezly. Né že by se nesnažily, ale příroda byla proti. Například Baša dostala ihned po příjezdu brutální angínu, asi nějakej finskej model, a zvládla si zajezdit jen na prvních dvou spotech, a to ještě s teplotami nad 38 °C. Zbytek času teda trávila horká v posteli, zato parta měla venku krušnou zimu a v mínus dvaceti se snažila o nějaký snowboarding. Prostě se ten výlet nepodařil a všichni věděli, že musí proběhnout repete. Po loňských celkových zkušenostech s natáčením se holky letos o hodně líp připravily a všechno si pořádně naplánovaly. Například před návštěvou Helsinek pečlivě sledovaly předpověď počasí, aby tam nepřijely v třeskutých mrazech nebo naopak při oblevě. Taktéž si pořádně vychytaly ubytko, loni bydlely v Omenahotels, což je taková síť skandinávských hotelů, nicméně se bydlí na pokojích bez kuchyně a zas takovej cenovej šlágr to není. Navíc většina spotů je rozeseta po celých Helsinkách a v okolních městečkách jako Vantaa, Eespoo, Sipoo a podobně, takže stejně musíte pořád někde přejíždět a je fakticky jedno, kde bydlíte. Proto si holky pronajaly dvě minuty od letiště apartmán s veškerou výbavou pro čtyři lidi, pravda bydlelo jich tam nakonec šest, ale koštovalo to jen 540 éček na týden. Jakmile vše vypadalo podle představ, zabookovaly si letenky a vyrazily na cestu v sestavě Baša, Ana a kameraman René. Kvůli určitým okolnostem se k nim netradičně přidali dva kluci, ale více už popíše sama Baša : „Je veľmi ťažké nájsť niekoho, s kým sa dobre cestuje a pracuje. Ana je jeden z tých ľudí, s ktorými môžem cestovať nonstop a nebudeme mať žiadny
39
ana vyzvala boardslide na celkem dlouhým railu, i když to na fotce zas tak nevypadá. baša ho objevila na záběrech markku koskiho v loňském filmu eurogap, a bylo jí hned jasný, že si ho zapíše do svýho helsinskýho „to do“ seznamu. během jejich točení na rail dorazily další dvě crew, ale musely odejít jinam, protože to tady holky okupovaly několik hodin
40
problem. Tak isto aj náš filmár René, ktorý trávi viacej času s name ako s frajerkou. Minulý rok sme boli s Urškou Pribošič, ale tá kvoli závodom nemohla ísť. Takže sa k nám pridali dvaja chalani. Bolo to vcelku zaujímavé a pre nás určite poslednýkrát, čo sme s nimi cestovali. My sme v podstate s Anou zariadili všetko cez ubytko, adresy na spoty, auto z požičovne a pre nich to bola ako samozrejmosť a v podstate nepohli ani prstom. Jeden prišiel bez lopaty, čo ma úplne dostalo, a keď sme došli na spot, tak si najprv začali baliť cigu ako lopatovať a štýl, akože šak máme čas, ma fakt nebaví. Pretože neminiem 1.000 eur na to, aby som sa v Helsinkách motkala, ale na to, aby som makala. S Anou sme sa zhodli, že od teraz chlapcov z našich výletov vynecháme. Teda aspoň tých lenivých, haha.“ Jak už bylo řečeno, na všechno si holky udělaly plán před odjezdem, takže přesně věděly, v který den budou co jezdit. Začalo se mega dlouhým down railem, který Bašu hnedka na úvod pěkně potrápil. Už úplně začala pochybovat o svých boardslidových schopnostech a říkala něco o tom, že je retardovaná. Po mnoho pokusech tam boardslide nakonec odjela Ana a Baša si na svý konto připsala fs 180 do switch 50-50. Mise na railu splněna, křížek v deníčku udělán, mohlo se jít domů a už se na ten nepříjemnej rail nevracet. Velký překvapení bylo, když se holky po pár dnech od Marca Swobody dozvěděly, že tenhle rail je fakt zakletej a třeba jejich crew se na tohle místo musela celkem třikrát vrátit! Samozřejmě ani Lipstick holky tady nedávaly všechno z první, například dvakrát musely navštívit dlouhý dřevěný rail, a to kvůli fotografovi, kterýmu se nelíbila fotky ze dne a chtěl ještě nějakou noční parádu. Nakonec se mu to povedlo romanticky nasvítit, takže Baša si odsud odvezla 5-0 a Aně se povedlo to samý, akorát že ve větším ninja stylu.
absolutně bez váhání se dá říct, že ana má nejstylovější fróňo ze všech bab v širokém dalekém okolí a nenajde se spousta kluků, co by ho uměla líp. tady na tom railu ho zabila na 100 % hned na první pokus!
Už od loňska měla Ana v plánu vyzvat rail do banku a hodně se na to těšila. Bylo to takový rovný zábradlí s dropem na šikmou skálu, prostě hodně zajímavá věc. Ale jak to tak v životě často chodí, když se na něco moc těšíte, většinou to nevyjde. Baša se do toho ani nechtěla pouštět, protože se jí to moc nezdálo. Ana si dala pár grindů na rozehřátí a pak se rozhodla zkusit frontside boardslide. Při prvním pokusu rail jen tak pohladila a při druhým už to tam luxusně poslala, dojela ho až nakonec. Následoval odraz do banku, při kterým ale chytla zadní hranu a byl tu pád, při kterým se tajil dech. Baša: „Ja prestala dýchať a videla slow mo ako letí dole. Našťastie nepadla dole do skaly, ale na safe stranu a nič sa jej nestalo.“ Následoval oddychový den, kdy se natáčelo jen na takovým malým zahnutým railu, spíš nějaký srandičky než seriózní hrot. Holky toho měly po těch pár dnech docela dost, zvlášť Baša, která má problémy se zádama, a při ježdění v Helsinkách jí provázely pekelný bolesti během celýho pobytu. Pak nastal víkend, a to znamená míň lidí ve městě a víc prostoru pro jibbery. Lipstick production se hned vypravila do areálu školy, kde se v týdnu normálně jezdit nedá a kde je luxusní double kink. Místo je to velmi populární, takže odraz i dopad už tady byl luxusně připraven, a tak holky nemusely ztrácet čas a rovnou se do toho pustily. Po pár pokusech se ale opět začala projevovat únava, možná i trochu ponorka, protože holky byly na cestách už 4 týdny, línej klučičí doprovod je už vyloženě sral, a taky se strašně těšily domu. Takže se
42
v rychlosti snažily odjet svoje naplánovaný triky, aby už měly pokoj, což se jim povedlo, a teď s odstupem času jsou s výsledkem nadmíru spokojený. Nebude od věci se ještě zmínit o toleranci Finů k snowboarderům a jibbingu po městě. Za celou dobu pobytu tu holky nezaznamenaly ani jeden problém. Je to překvapující, zvlášť když si vezmete, že se po ulicích pohybujou třeba tři čtyři různý filmařský partičky najednou a defakto se na spotech střídají. V Čechách i na Slovensku by se to určitě nestalo, tady u nás by kolem railů kroužily hejna nasranejch důchodců a v lepším případě by nadávaly a v horším volaly policii či vlastním tělem bránily zábradlí... Nicméně filmařský šrumec v Helsinkách měl ještě jeden pozitivní přínos, a to připravenost spotů. Ve svý podstatě, úplně všechny místa, na který se holky dostaly, byly nějakým způsobem připravený, a tak na nich spousta práce nebyla. Na výsledky finské práce Lipstick production se můžete těšit ve filmu, který by se měl objevit na podzim. Bude mít opět premiéry v mnoha evropských městech, na Bratislavu se dostane určitě a možná budeme mít štěstí i v nějakém českém městě. A kdo by se nemohl dočkat, může se podívat na Lipstick-productions.com, kde jsou podcasty z jednotlivých cest spolu s béčkovými záběry, na které ve filmu nebude místo. Dobře holky! A držíme palce i do dalšího roku, zvlášť když víme, že se chystáte do Kanady, do Montrealu a Quebecu, kde je to urban heaven s jedním spotem vedle druhýho.
baša prozradila, že ještě nikdy nebyla ve škole s takhle perfektním doublekinkem, který jí k boardslidu přímo vyzýval. a prej kdyby byla architektka, navrhovala by budovy pouze se super jezditelnými spoty
noseslide nollie kickflip transfer. tenhle spot je v torrance, nedaleko kanceláří girl. majitel areálu kluky nejdřív vyhodil, ale pak se s nima dal do řeči o lokální politice a tak. debatovali nakonec o tom, proč nejdou sehnat inteligentní a slušný zaměstnanci. a pak kluky nechal skejtovat. vyplatí se chovat rozumně a jako dospělej!
MARC
JOHNSON
45
V Praze je teď pět nad nulou a prší. Jak si ty momentálně užíváš teplo v Kalifornii? Tak právě teď sedim u sebe doma a relaxuju. Včera napad sníh, takže to nevypadá, že bych něco dělal. Nasněžilo? Já myslel, že bydlíš v Kalifornii? No to bydlim. Ale barák mám v horách, takže tu prostě v zimě padá sníh. Dneska stejně mám odpočinkovej den, takže bych nešel jezdit, i kdyby to venku šlo. Většinou dáváme v rozhovoru životopis dotyčný osoby někam do úvodu na začátek. Možná bys nám ale moh povyprávět svůj životní osud sám... Tak je mi třicet pět let. Narodil jsem se na druhý straně Ameriky, v Severní Karolíně, a žil jsem tam až do svých šestnácti let, kdy jsem se přestěhoval do Kalifornie. Máme to ve Státech tak udělaný, že si prostě zajdeš k soudu a oni tě osamostatní, udělaj tě už v šestnácti letech plnoletým. Takže jsem si to takhle zařídil a začal jsem se starat sám o sebe. Tou dobou jsem už tři roky skejtoval, Kalifornie byla jasnou volbou, protože u nás
bigspin přes gap
46
v Karolíně se vůbec nic nedělo a nevypadalo to, že tam na mě čeká nějaká budoucnost. V Kalifornii byl skateboarding rozjetej, ale psal se rok 1993, a tak to samozřejmě bylo menší než dnes. Tenkrát tu nestálo ani moc skateparků, řek bych, že si pamatuju tak dva tři. V byznysu se netočilo tolik peněz, ani tolik lidí neskejtovalo, bylo to jiný... S kámošema jsme si natáčeli svoje ježdění a pak se nějak tyhle záběry dostaly k team manažerovi od Maple skateboards, který mi začal dávat desky. Asi po roce podpory od Maple jsme se dohodli, že bych se u nich mohl stát profíkem. Pamatuju si celkem přesně i datum, listopad 1994. Během prvních pár let mýho ježdění jako profík se celá scéna stále rozvíjela a kolem roku 2000 se ze skateboardingu začínala stávat mainstreamová kultura. Normální lidi, kteří na skejtu ani nejezdili, najednou začali chodit ve skate botech a tričkách. Tím pádem do celýho byznysu proudily velký peníze a všechno se měnilo. Pro mě osobně to ale pořád zůstávalo stejný, já se nikdy neohlížel, kolik za co mám, já prostě každej den jezdil a dělal si věci, co mě zajímaly.
Což určitě byly i kalby. Je o tobě známý, že si se alkoholu nebránil a že to došlo tak daleko, že si se v roce 2009 rozhod stát abstinentem. Já měl problémy s alkoholem už docela dlouho a právě v tom roce nula devět jsem se rozhodl, že vyhledám nějakou odbornou pomoc. Pil jsem a nedokázal jsem přestat. Takže jsem absolvoval protialkoholickou léčbu na jedné klinice. V alkoholu nebyla žádná budoucnost, takže jsem s ním přestal úplně. U nás docela dost lidí chlastá nebo fetuje, a některejm to zničilo i kariéru. Bylo to tvý rozhodnutí přestat ze dne na den? Vyvíjelo se to. Já už nějakou dobu věděl, že budu potřebovat pomoct. Ale bál jsem se a nevěděl jsem,
jak na to. Co to znamená léčení? Že tě někam zavřou na měsíc nebo na dýl? A kam máš vůbec jít a kde se zeptat? Takže sem o tom jenom přemýšlel a krok za krokem se moje životní situace zhoršovala. Došlo to tak daleko, že moje rozhodnutí vyhledat pomoc, bylo absolutní nutností. Přestal jsem se bát a šel jsem si pro pomoc. Je lepší jezdit střízlivej? Cejtím se jinak. Dlouhou dobu sem jezdil a přitom pil. Dal jsem si třeba pár piv nebo něco jinýho, šel jsem ven a skejtoval sem. Zvyk jsem si na to. Nebyl jsem úplně vožralej, ale měl jsem něco vypito a pořád jsem ještě moh jezdit a natáčet. No a když to takhle máte hodně dlouho a najednou jdete skejtovat střízlivej, tak se určitě cejtíte jinak. Nechci tu teď říct, jestli se cejtíte líp, nebo hůř. Prostě cejtíte se jinak. Jak si říkal, bydlíš v horách. Dá se tam vůbec skejtovat? Skejt přeci jen asi patří do města... Skateboarding v horách znamená hodně ježdění autem.
Když si chci jít zajezdit na streetu, musím odsud jet asi dvacet minut autem. Místo jsem si vybral podle toho, že jsem chtěl žít poblíž města, ale zároveň daleko od lidí. Je to tady na horách krásný, ale už tu bydlím celkem dlouho, nějakých sedm let. Jak člověk stárne, tak se mění, a co ti vyhovuje v jedný životní fázi, ti nemusí zrovna sedět v tý další. Proto teď víc času radši trávím ve městě. S věkem se mění určitě i životní styl. Je ti pětatřicet, jak si teď žiješ? Máš ženu, děti, hypotéku? Nejsem vůbec žádnej typickej pětatřicátník. Nejsem ženatej, mám ale syna, už je mu jedenáct let. Bydlí v Huntington Beach, kam je to ode mne asi hodina a půl cesty. Vídáme se docela dost často, skejtujeme
frontside noseslide. tenhle trik se odehrál při filming tripu na floridě v roce 2011 a ten rail byl fakt big. marc na railech moc nejezdí, ale měl chuť vyzkoušet, jestli to dokáže. a měl u toho strach!
backside 180 late shove-it
spolu. Jinak muj typickej den vypadá asi tak, že ráno vstanu, obvolám pár lidí, domluvíme se na skejtování a odpoledne jdeme skejtovat. Myslím, že stále jezdím tak pět dní v tejdnu a právě pondělky a úterky odpočívám a věnuju se jinejm věcem. Viděl jsem tvý jméno na seznamu Street League 2011. Budeš závodit i letos? Hehehe, tak to už ne, Dyrdek mě vykopnul. Ani nevim proč. Loni jsem byl zraněnej, takže jsem stejně nemohl jet a letos sem se jim tam už nehodil. Ale moc mi to nevadí. Celá Street League je vlastně byznys určitých značek, se kterýma já nemám nic společnýho, takže když Street League jezdím, tak jim to nepomáhá. Mě ale stejně nejvíc baví skejtovat na streetu, takže jezdím tam. Vybíráš si spoty s větší rozvahou, aby ses nezranil? Spíš se snažim kombinovat zdravou výživu, různý
doplňky stravy a třeba strečink. Prostě mít zdraví tělo je základ. Když se cpeš samým fast foodem, máš takový těžký a unavený tělo, a jakmile začneš jít zdravě, poznáš ten rozdíl. Už si na tuhle otázku musel odpovídat milionkrát, ale bohužel, když si natočil Fully Flared video part o délce patnáct minut, tak nemůžeš čekat nic jinýho. Kde si na to vzal motivaci? Ani nevim... Na skejtu se toho dá udělat spoustu, hehe. Ale já takovej prostě jsem, mě pořád napadá, co by se kde dalo udělat. Moje skate generace už je taková, vždycky jsme se snažili vymejšlet nový triky. Dokázal bys odhadnout, kolik času zabralo natočit těch patnáct minut? No, trvalo to čtyři roky. Takže bych čtyři roky vynásobil počtem hodin za rok... My jsme celý ty čtyři roky cestovali, pořád natáčeli, zabralo to strašně moc času.
Natáčíš teď něco? Můžem se opět těšit na dlouhej part? Děláme na Girl a Chocolate videu, ale nevím, jak dlouhej budu mít svůj part. Je teď jiná situace. V teamu je nás kolem třiceti a natáčí to s námi dva kameramani... Hehehe, takže si to spočítejte. Prostě už na to neni tolik prostředků, aby se kameramani mohli soustředit pouze na jednu osobu. Kterej trik ti v životě zabral nejvíc času? Hodně dávno jsem zkoušel trik na zábradlí, všude různě po Kalifornii a zabralo mi to dva roky, než jsem ho vrátil. Né, že bych to zkoušel každej den, ale pořád jsem hledal ten správnej rail, zkoušel to a fakt to trvalo dva roky, než to klaplo. Na jakejch skejtech teďka jezdíš? Desku Chocolate mám 8.125 širokou, myslim, že je to takovej standard v dnešní době. Trucky k tomu
mám Thunder, široký 147, což je akorát tak na šířku desky. Jezdím Spitfire kola 51 milimetrů a používám Bones Swiss ložiska. Prkna si nijak neupravuju, jen si vždycky hnedka odřu grafiku, aby byla vidět barva dřeva. Většinou jezdím na deskách s dýhou mořenou na fialovo, nevím proč přesně, ale zvyknul jsem si na to a cejtím se na nich líp. Je to divný, ale je to tak. Máš nějakou vlastní skate firmu? Ne, né, momentálně jsem pouze skaterem. Ale samozřejmě se podílím na tvorbě produktů, se kterýma jezdím. Designuju oblečení pro Matix, zajímám se i o střihy a funkčnost. Pokud někdy něco nesedí, probereme to a v další kolekci se to už vyrábí jinak. Stejně to mám s botama Lakai, ale tam neni moc práce, protože boty vyrábějí opravdu dobře a už k tomu nemám co dodat. Desky si taky navrhuju podle potřeby a vlastně to platí i pro trucky a kolečka. Prostě můžu přispívat do tohodle celýho procesu.
Já se na to ptám proto, že až jednou přestaneš jezdit jako profík, tak se budeš moc prací ve skate branži živit. To by asi šlo, ale já zatím o tom nepřemýšlel. Nemám žádnej plán, já prostě každej den skejtuju. Myslím, že na to, co bych měl dělat, asi přijdu, až ten čas nastane. Je o tobě známý, že si rád čteš knížky. Zajímalo by mě, jestli tě dokáže nějaká knížka namotivovat ke skateboardingu? Tak, jako když se někdo kouká na video. No, takhle to nefunguje. Já si nečtu proto, abych získal chuť na ježdění. V knížkách, co čtu, hledám odpověď na otázky, který mě zajímaj. Ale je pravda, že hodně věcí, co čtu, mi ve skateboardingu pomáhá. Dozvěděl jsem se třeba, jak s lidmi spolupracovat, jak porozumět sobě i tomu druhýmu, prostě čtu si hodně spirituálních knížek. Ale pozor, tim nemyslím nějaký náboženský knížky.
A co dobrýho si v poslední době čet? Právě jsem dočetl knížku The Convoluted Universe od Dolores Cannon. Tahle pani pracuje jako hypnoterapeutka, už s tím má praxi kolem padesáti let a právě při svý práci objevila, že se zhypnotizovaní lidé dají zavést do svých minulých životů. Příběhy pak zaznamenala a napsala je do svých knih, a některý ty věci jsou úplně ohromující. Užíváš si skateboardingu a cestování? Rád se podívám na zajímavá místa, ale v poslední době už tolik necestuju. Věnoval sem tomu spoustu času a připadá mi, že teď v mém životě nastal okamžik, kdy bych se měl zastavit na jednom místě. Prostě to tak cejtím, potřebuju stabilitu. My jsme z Evropy, co si ty pamatuješ z návštěvy našeho kontinentu? Byl jsem ve Skotsku a v Anglii, pak ve Francii, 49
Španělsku, Portugalsku, Itálii, v Rakousku a na Majorce, hehe. Hodně se mi v Evropě líbila architektura, je úplně jiná než v USA, a navíc se spousta z toho dá skejtovat. Hodně se mi to líbilo ve Španělsku, nejspíš i proto, že umím španělsky. Když někde seš a můžeš tam komunikovat s lokálama, tak to úplně změní hloubku zážitku. Takže se mi to hodně líbilo třeba v Austrálii, a to proto, že tam mluví anglicky. Ale například jsem byl dvakrát v Rusku, ničemu sem nerozuměl, a bylo to takový zvláštní. Přijde mi, že v dnešní době každej jezdí do Číny. Byl si někdy v Číně? Ne nikdy, hehe, ale směju se, protože Girl a Chocolate team teď jezdí do Číny každej měsíc, dokonce tam jsou právě teď! Mohlo by se zdát, že Číňani brzo budou vládnout světu, a když se podíváte na to, kde se vyrábí
heelflip. tahle srandovní pomalovaná boule je v jedný škole ve švýcarsku v zurichu. nešlo tam udělat nic jinýho, než jí pořádně přeletět
většina věcí, co máme na sobě a kolem sebe, něco na tom bude. Pokud za všechno, co máme, platíme Číňanům, tak je jasný, že budou nejbohatší země na světě. Těžko ale říct, co to bude znamenat, protože mít nejvíc peněz ještě neznamená, že si nejlepší. Sleduješ třeba politiku? Jako trochu jo, vzdáleně, ale nečtu noviny a nedívám se na televizi. Tyhle mediální kanály jsou vlastněný a kontrolovaný lidma a korporacema, který mají své zájmy v politice. Tím pádem nedostáváš pravdivou informaci, když ti potřebují sdělit něco, co se jim nehodí do krámu. Samozřejmě jsou jiný zdroje k získání informací a tam si je čtu já, především na internetu.
50
Jaro právě začíná, jaký máš plány do sezony? Filmovat! Budu prostě zkrátka makat na videu, protože
se právě dodělává a mělo by letos vyjít. Takže si myslím, že budu jezdit různě po okolí LA a soustředit se na dotočení co nejvíc záběrů. Máš nějaký nový triky? Jo, mám, hehehe a NE, neřeknu vám, co to bude, hehe. Ale jak už sem zmínil, je nás v teamu strašně moc a každej se snaží si dokončit svůj part, takže těžko si můžu zarezervovat kameramana sám pro sebe. Budu se muset přizpůsobit dalším dvaceti sedmi lidem a budu natáčet tehdy, kdy na mě přijde řada. Tak to prostě je. To musí vytvářet celkem tlak. Co když ti to v ten den zrovna nepude? No anebo když třeba přijdeš s kameramanem na místo, začneš jezdit, přijedou policajti a vyženou tě! Tohleto se musí do procesu natáčení taky započítat. Ale jako neni
to zas tak špatný, dost často se to natáčení povede. Prvních pár let jsem při natáčení tlak cejtil, ale už jsem se s tim naučil pracovat. Tlak je pocit, kterej si jakoby sám zvolíš. Takže já jsem se rozhod, že žádnej tlak nebudu pociťovat. Proto ať nastane jakákoliv situace, pracuju vždy s tím, co je. A naše situace jsou dva kameramani na hromadu lidí. Když můj part bude dvě minuty, tak bude, když tři, tak tři. Who cares! Ale jako chtěl bych ho mít tak na tři čtyři minuty, akorát na dobrou písničku. Poslední otázka. Jezdíš víc jak dvacet let, už si přišel na to, o čem je ten skateboarding? Myslím si, že mi to zabralo dvaadvacet let na to přijít, ale už to vím. Skateboarding jsou dvě věci. Je to byznys, celé odvětví, které vytváří produkty a používá skatery k jejich propagaci. A pak je to taková hodně intimní záležitost pro každého skatera zvlášť. Ve finále, a nezáleží na tom, jak dlouho skejtuješ, jak seš dobrej nebo jestli máš sponzora, nejvíc záleží, jak sis to užil sám pro sebe... To je podle mě nejdůležitější – kvalita vlastního zážitku. Takže dělejte všechno proto, aby ježdění pro vás byla pecka!
kickflip backside tailslide. tak tohle je u marca doma, v roce 2009 si nechal udělat malej bank za barákem. další triky odsud najdete na chunk of chocolate videu
surfovačka v breckenridgeský rampě
MARTIN ČERNÍK
20 LET NA PRKNĚ
Celosvětově nejznámějším snowboarderem z Čech je na tuty Martin Černík. Před pětatřiceti lety se narodil v Hořicích v Podkrkonoší, dětství prožil v Hradci Králové, kde vystudoval jak základku, tak gympl. Ke sportu ho to vždycky táhlo, hodně dlouho hrál fotbal a ve dvanácti začal skejtovat. Odtud už byl jenom krůček ke snowboardingu, na který se vrhnul, když mu bylo patnáct. Jeho kariéra šla strmě vzhůru, v roce 1992 jel první závody a v roce 1997 vyhrál rampu na závodech světovýho poháru ve Špindlu. Samozřejmě je i několikanásobným mistrem ČR a vítězem Českýho poháru. V soupisce úspěchů dále máme v roce 2001 titul vicemistr světa v u rampě, taktéž skončil druhý na Air and Style, startoval na finále závodů TTR s názvem Arctic Challenge a například se jako první český freestyle snowboardista zúčastnil olympiády. Nesmíme zapomenout ani na freeriding, kdy v roce 2009 skončil třetí na World heli challenge. Kromě toho všeho již několik sezon úspěšně pořádá největší český snowboardový závod Snowjam.
53
prašanová zatáčka na mt baker
Dvacet let se vozíš na prkně, necejtíš se starej? Určitě ne, naopak, cejtim se skvěle, hehe. Sem rád, že se tomu můžu věnovat takhle dlouho, a možná právě proto se cejtím dobře. Tělo pořád funguje, posledních pár sezon se snažím nezraňovat, jezdím opatrně. Když ti je dvacet, tak se ti padá o dost líp než v mym věku. Jak ses rozhod užít tu svojí dvacátou sezonu? Minimálně závodit, víc natáčet dokument a jezdit si podle svýho do pohody. Naplánoval jsem si výlet do Ameriky do Colorada, zajezdit si v parku. A pak jsem byl na Mt Baker, kde jsem potkal všechny svý kámoše.
Bydlel jsem na baráku s Travisem Ricem, Jamie Lynnem a Mark Landvikem, bylo super s nima strávit nějakej čas, jsou pro mě hodně inspirativní. Já už asi dvanáct let jezdim za Mervin company, která vyrábí LibTech. Jamie za ně jezdí dýl než já a Travis k nim před pár lety taky přestoupil. Díky tomu jsme se spolu takhle dostali na barák, a měli jsme čas si to spolu užít a pořádně si pokecat. Je fajn vidět, jak si to dávaj a jak třeba Travis posunul snowboarding do dalšího levelu, a naopak jak si to Jamie užívá, věnuje se malování, a když to jde, zajezdí si v prašanu. To by mě zajímalo, jak se s takovejhlema „bohama“ jezdí? Všichni jsou hrozně v klidu, v pohodě. Obecně platí, že čím víc toho člověk dosáhne, tak tim menší má ego projevy, chce si to spíš užívat a je rád, že ho nikdo neotravuje. Prostě ráno se vstalo, snídaně a pak jsme si šli zajezdit jako všichni normální lidi. Nic se nehrotí, snowboarding se učí i na malejch věcech, což si někteří lidi úplně neuvědomujou. Cit pro prkno se naučíš na rozbrázděnym svahu možná líp než ve skvělým snowparku. U nás jsou lidi dost zaměřený na cílenej
freestyle trénink, tak trošku moc sportovně, a v Americe si profíci jen tak dranděj v lese tak jako my zamlada tady v Peci. Zkoušej si tam malý věci v ne moc ideálních podmínkách, takže když pak přijdou do parku, maj to pořádně v nohách a můžou si s tím víc hrát. Je ale pravda, že tam je i spousta parkovejch jezdců, kteří prašan nikdy neviděli... Nicméně Baker je fakt konec světa, terén jak někde v Tatrách nebo v Krkonoších, jsou tam cesty lesama, boule, pláně, zkrátka univerzální punk středisko, ve kterým je skvělý si zajezdit. Prostě si tam jedeš, nenatáčíš, nefotíš, vidíš hranku, tak si protáhneš metoda pět metrů do dálky nebo dáš tři šede.
O tom ten snowboarding je, o blbnutí v přítomnosti. A byla letos ještě nějaká další lahůdka? Pak jsem byl ve Švýcarsku na Red Bull Jibmunks, co pořádá Markus Keller. Takovej shreding na sjezdovce, kde postavěj sranda překážky, třeba sáňky vzhůru nohama nebo starou kabinku z lanovky. Sjeli se tu evropský týpci, závodníci byli rozdělený na tři skupiny proti sobě – legendy, profíci a lokálové. Já tam byl pozvanej mezi ty legendy spolu s klukama jako Steve Gruber, Xaver Hoffmann a tak. Odzávodili jsme spolu spousty let a bylo skvělý vidět, jak to maj všichni pořád v nohách. V profíkách tam jezdil právě Keller a Podladtchikov, a skončilo to dobrým mejdanem. Je hrozně fajn si užít závodů s atmosférou, který nejsou dělaný v duchu gymnastickýho výhrotu současnosti. Naučil ses letos nějakej novej trik? Já spíš objevuju starý triky. Letos mě hrozně začal bavit halfcab do methodu nebo do tweaku. Prostě jedeš na switch, dáš fronstide jedna, uděláš z toho tweak a pak to vrátíš nazpátek. Nebo pořádnej tweak do bs jedna. K tomu nějaký jedničky, trojky, pětky.
inverted fs 540 indy v coloradu, v resortu s jedním z nejlepších parků na světě. najdete tady třeba osm medium a čtyři mega skoky v lajně
Ty velký rotace už nějak nedělám, maximálně třeba na Snowjamu kvůli závodům, ale už mi ty megatočky žádný super pocity nedávaj. Spíš si vychytávám rádiusy, banky, hrát si s olíčkama. Teď je konec března, čeká tě něco v dubnu, květnu? Přemejšlim, že bych v dubnu zorganizoval freeride výlet, nejspíš do Kanady, a pak to spojil s návštěvou Lake Tahoe, kde to mám taky hrozně rád. Jinak teď mám kemp, takže si to došredim a v klidu si budu natáčet. A pak mě samozřejmě čeká surfing! Každoročně jezdím v červnu a říjnu do Hossegoru za vlnama, organizuji tam mistrovství ČR a SK v surfingu, a bude to i taková rodinná dovolená, hehe. Prostě když tě odmala učej, že prázdniny jsou dva měsíce, tak z toho musíš vycházet. Je nefér, když ti z toho nějaká korporace udělá dva tejdny. Už si teď v rozhovoru několikrát nakous točení dokumentu. O co jde? Přemejšlel jsem, co bych udělal za projekt. Naposled jsem točil na Aljašce, a to už je pár let. Zjistil jsem, že mám spousty starejch záběrů, a tak jsem se do toho
55
bs air ve skvěle šejpnutý rampě v breckenridge
začal koukat a objevil zajímavý věci od roku 1993. Takže jsem se rozhod z toho poskládat dokument, aby lidi viděli ten posun snowboardingu. Já když začínal, tak to nebylo vůbec na olympiádě a nebyly ani žádný snowparky. Chci ukázat tu cestu, kterou jsem si musel projít. Lidi mě vidí jako nějakýho snowboard guru, ale nikdo si nedokáže představit, z čeho to vyšlo. Proto bych jim to chtěl ukázat. Hele a co myslíš, že jsou ty úplně největší změny? Za těch dvacet let se z core modelu stal mainstream
Blížíš se ke konci kariéry a asi bude těžší jednání se sponzory. Já mám kámoše hokejistu, co hrál v NHL, kde dostával miliony na měsíc. A teď hraje v Itálii za pár desítek tisíc... Když už jezdíš dlouho a zestárneš, tak tě to vyjednávání se sponzorama přestane bavit. Takže seš rád, když to nějak funguje, dostaneš výbavu zadarmo a tvý sponzoři podpoří projekty, který se snažíš dělat. Nemůžeš očekávat, že budeš donekonečna dostávat plat a je dobrý se na to během kariéry připravit. Na konci tě čeká buď nějakej vlastní byznys, anebo se
20 let na snowboardu oslavil martin ježděním na mt baker
sport, veřejnost už na nás nekouká jak na partičku nějakejch divnejch vyhulenců. Přístup ve střediscích se taky změnil. Nás ani nepouštěli na vlek a dneska v každý horní dolní stavěj snowparky. Sice pochybný kvality, ale je tam snaha tomu vyjít vstříc. Co se týče vybavení, tak moje první prkno bylo strašně těžký a na přeskáče. Dneska je všechno úplně suprový, zvlášť teďka, když se začaly dělat banány. Pro mě to byla úplně nejvíc změna, já už nikdy na ničem jinym jezdit nebudu. Na banánu je to, jako kdybys jezdil na skejtu s povolenejma truckama, baví mě, jak je to živý. Jinak se změnila i úroveň snowboardingu, teďka všichni začínaj mladý, maj tréninkový střediska s foampity a jsou úplně dokonalý snowparky. My si plácali skoky lopatama, a když dal někdo tři šede, tak byl borec. A všechno kdysi bylo o krutejch průtazích, přičemž dneska je to o čamrdění dokola. Spousta jezdců má pocit, že jsme to měli lehčí, ale to si nemyslim. Nikdo nevěděl, co se má dělat za triky, nebyly parky, prostě to byla doba hledání.
můžeš nechat u nějakýho svýho sponzora zaměstnat. Já už mám rodinu a řeším úplně jiný věci, takže od sponzorů moc neočekávám. Je to velká změna a jsem za ní rád. Ve vrcholovým snowboardingu jsem byl plnejch deset let, bylo to náročný, spousta cestování a starostí o zdraví. Když seš na vrcholu, tak se vyplatí vyjednávat a kontrakty si udělat dobrý, protože v momentě, kdy už nejsi top, ti všichni řeknou díky čau. Co potřebuješ na snowboardu ještě dohnat? Abych se přiznal, ani nevim. Díky tomu, že jsem nejezdil jednu disciplínu, ale začal jsem v rampě, pak big airy, potom slopestyle, taky závodní freeriding a nakonec si dal i několikrát Aljašku, což pro mě byl ten nejlepší snowboarding, tak jsem zkusil skoro všechno. Pravda, tu Aljašku bych si rád ještě zopakoval... A vlastně ještě musim zkusit splitboarding. Někde si to seženu a pak se tu budu procházet na splitu, protože vidím, že se tomu ty starší mazáci věnujou, a je hezký v těch horách bejt. Ale každopádně si ten snowboarding budu užívat, a ještě si k tomu přidám surfing!
57
NASTANUVŠÍ JARNÍ POČASÍ UDĚLALO Z PANKERA ROMANTIKA. OHOLIL SI VOUS, UČESAL VLASY, DOMA SEKÁ DOBROTU A PRAVIDELNĚ CHODÍ NA PROCHÁZKY SE SVOJÍ MALOU DCERKOU. TENHLE OBROVSKÝ PŘÍVAL SLADKÉ ENERGIE MÁ PŘÍZNIVÝ ÚČINEK NA JEHO MOZEK, KDE SE DĚJÍ NEVÍDANÉ VĚCI. NO, VŠAK SE TEĎ MŮŽETE SAMI PŘESVĚDČIT, CO VYPADLO Z JEHO OKA, PERA, RUKY A NOHY.
SOR RÁČ BAR
IÉRY! text a foto: Panker
Při vychutnávání si skoro jarního pojezdu na cruiseru po Letenským parku, jsem si nemohl nevšimnout zdejších lákadel v podobě betonovejch zátarasů u budoucího tunelu bla bla blanka. Hnedle byla v hlavě myšlenka, že jsou jak stvořený pro výstavbu rádiusků. Asfaltovej rozjezd, zátarasa metr vysoká a čtyři metry dlouhá, prostě libovost sama. Chvilku jsem se zdržel a porozhlídnul se. Vedle je parkoviště a asi konečná pro autobusy, což je bez problému, ale za ním stojí trošku více střežená Izraelská ambasáda a hned vedle Indická, a tedy nebezpečí častého průjezdu policie. To se mi po chvilce zevlování potvrdilo, takže jsem musel opustit všechny myšlenky na stavbu z betonu, a ve svý podstatě jsem spot odepsal. 58
dan dauš /r/ bs smithgrind
trocha vosku neuškodí
lidi maj jarní úklid rádi; se tady třeba vyválej!
60
Pár dní nato, v pátek dopoledne, čekuju předpověď. O víkendu má být luxus čásko, takže obvolávám horní dolní, s kým co nafotím. Ale nikdo nic... Přece neproseru takhle hezký víkend. A najednou si vzpomenu na ty zátarasy. Kurva, co s nima, z betonu to nejde. A co takhle postavit nájezdy ze dřeva? Ve dvě odpo beru do kapsy metr, nasazuju trekáče a dávam si streetek od zoo na Letnou, abych si na místě vše změřil a rozmyslel co a jak. Takže zábrana je metr vysoká a kolmost je dvacet čísel, to znamená, když rádius udělám osmdesát centimetrů vysoký, tak bude fajný. A dole musím nechat prostor asi třicet čísel, aby šel rádiusík pořádně přirazit k zábraně a nevznikala tam žádná mezera. Pak následovala návštěva Bauhausu a pořizování materiálu. Koupil jsem pár prken, překližku a vruty, naházel vše do auta a vyjel vytvářet hodnoty do svý Sorráč dílny. Překližku, kterou většinou koupíte v rozměru 240 x 120 centimetrů, jsem rozříz vejpůl na čtverce 120 x 120. Pak jsem vzal tři prkna o rozměru
300 x 12 cm a nařezal z nich vzpěry ve tvaru, teď pozor, rovnoramennýho lichoběžníku. Delší strana má dýlku 110 cm a hrany jsou zkosený pod úhlem 45 stupňů. Do delší strany musíte ještě vyříznout tvar rádiusu a vzpěra je hotová. Pak si vezmete pár prken 300 x 8 cm a nařežete je na metrový kusy, který poslouží jako výztuhy. Vše jsem vzal a smontoval z toho za pomocí vrutů základní konstrukci. Už bylo dost pozdě, měl sem chuť na pivko, a tak jsem si nechal prohnutí a přimontování překližky na druhý den. Hned po ránu jsme pak s Ivem Práškem navrutovali překližku a radiusíky byly hotový. Už stačilo jen vzít sprej a nastříkat na ně nějakej pěknej obrázek, aby to na spotu trochu prokouklo, vše naložit do auta a vyrazit směr Letná. Nemusím tu ani zmiňovat, jak přesně se mi rádiusy vešly do auta, hehe, myslel sem na to už od první minuty, podle toho taky všechno měřil. Fakt. Na místě už na nás čekala parta Jurda, Vejce, Dauš, Špaček, Marian, a hlavně zábrany. Pomocí
ivo prášek /g/ fs nosegrab transfer to disaster
tajemňáků se rádiusky dovezly na místo určení, ale pak nastal trošičku problém, a to že bariéry nejsou stoprocentně kolmé, takže to tam nepadlo jako prdel na hrnec. A to sem to tak přesně všechno vyměřil! Ale co, kdo by plakal nad rozlitým mlékem, troška punku neuškodí. Zametlo se a hurá, první prověrky byly na světě. Vymejšlelo se, jak najet, sjet a podobně, přičemž brzy přišly první rockandrolly a přejezdy z jednoho rádiusu do druhého. Pak se kluci rozehřáli a začaly padat věci. Jurda zkouší fs 5-0, Dauš přichystává bs smith a do toho Vejce má počíhnuto na blunt to bs pivot. Tak paráda, co fotka, to jiný úhel záběru. Jede Jurda, přebíhám a fotim z pravé strany. Pak Dauš, a to bežim na levou, a na Vejceho se musím šoupnout zas trochu do strany. Takhle si to chvíli dávám dokola jak atlet na okruhu a začíná v tom být zmatek. Čekám na Dauše, ale to se rozjede Jurda a dává luxus 5-0, že by za něj byl pyšný i na Štváně. A já zrovínka sedim na druhý straně. Jen co to odjel, hnedka hlásí, že takhle to už nedá. Dávám mu sorráč, že jsem počítal s tím, že pojede Dauš. No a ať si to tedy de zkusit znovu... Jenže jak řek, tak se i stalo, podruhý už to nedal. Vejce záhy odjíždí ten blunt to bs pivot a první fotečka je na světě. Pak Dauš vrací bs smith, ale nebyl tak poctivý, takže ještě oprava a je tam. Vejce následně zkouší fs smith a flák ho, po chvilce je tam. Už se začlo sešeřovat a Ivo dělá fs tailtap a fs nosegrab disaster. Uf trochu mazec. Během celý doby focení kolem nás projeli asi dvacetkrát policajti a vše bez problémů. Dokonce se pak nedaleko od nás zastavila fízlácká oktávka a hlídkovala. Jak se později ukázalo, bylo to kvůli fotbalu na Letný, hrála totiž Sparta s Plzní, která jí tam nasázela tři kousky, hehe. No nic, dojezdili jsme, naložili rádiusky zpátky do auta a odvezl jsem je do dílny. Tam teď čekají, až mě zase něco napadne!
vzpěry připraveny
62
jakub „vejce“ jarolím /g/ fs smithgrind
amík danny davis nakonec skončil druhý, ale vejšky lítal strašný
BURTON 64
EUROPEAN OPEN BURTON EUROPEAN OPEN JE JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH EVROPSKÝCH SNOWBOARDOVÝCH ZÁVODŮ, A VZHLEDEM K TOMU, ŽE SE LETOS KONAL JIŽ TŘINÁCTÝ ROČNÍK, MÁ BEZPOCHYBY I TRADICI. PROTO KAŽDEJ POČÍTÁ S TÍM, ŽE DRUHEJ TÝDEN V LEDNU POJEDE DO LAAXU, A PODLE TOHO SI NAPLÁNUJE CELOU SVOJÍ SEZONU. JENŽE VŠECHNO BYLO NAKONEC JINAK.
text: Radek, foto: Marcel Laemmerhirt
66
švýcar iouri podlatchikov protahuje method při svý finálový jízdě
Všichni dobře víte, jaká byla sněhová situace na podzim, a tak chudáci pořadatelé Beo museli v půlce listopadu udělat velmi nepříjemné rozhodnutí a celou akci přesunout z ledna na konec února. To udělalo velký guláš v plánech mnoha závodníků a kupříkladu v Čechách to mělo za následek, že z velký party přihlášených riderů nakonec startoval pouze Roman Dlauhý, samozřejmě ve své oblíbené disciplíně Slope Style. Položíme mu proto hnedle pár otázek, abysme měli o Beo představu z první ruky. Kolikátý to pro tebe letos bylo Beo a jak to hodnotíš? Tak to nespočítám, myslim, že už sem jel celkem tak
rozhodčí i zvlášť a byly tu prizemoney 4.000 dolarů za nejkreativnější trik.
je pro mě rozhodující a díky tomu jsem postoupil do semifinále ze čtvrtýho místa.
Jak si zjistil, co se jak bude hodnotit? Den před závodem byl riders meeting, kde nám úplně přesně řekli, jak se co bude hodnotit. Vyskytly se při tom nějaký připomínky kvůli heatům, takže se podle dohody riders měnily ještě nějaký věci. Jako hlavní kritéria hodnocení byla čistota, návaznost triků a kreativita. Takže žádný hrabání na dopadu, jenom čistý odjezd a žádný reverty či přehazování do switch a naopak před překážkou. Kreativita spočívala v tom, že se nesměly opakovat triky a muselo to na sebe navazovat. Nejlepší bylo, když si udělal rotace na
Jakou jsi měl jízdu? Takže. Na railu switch blunt 27, na prvním kickeru switch back 5, z toho hned backside rodeo, na velkym kickeru cab 5 a na dalším front 9 tail, pak sem jel na rouru a tam dal blunslide 27 a na railu ze schodů jsem udělal tailslide 27. Jak přesunuli ten park, tak jsem mohl sledovat i ostatní, což dřív nebylo možný. Díky tomu jsem věděl, co kdo dělá, a na semifinále jsem si chystal místo cab 5 udělat cab 9 a zněj rotovat buď tu 9, nebo 10. Akorát že jak se to semi natahovalo, tak muj heat jel až pozdě odpoledne, sníh byl pomalej
švýcarka isabel derungs skončila na slopestylu třetí i díky rodeu
pětkrát. Když to všechno srovnám, tak letos to bylo úplně nejlepší. Organizátorům konečně došlo, že umístění parku na druhý straně kopce nebyl vůbec dobrej nápad, protože je to ve stínu a špatnej terén. Takže letos to šoupli na jižní stranu, kde od rána svítí sluníčko, kopeček je to libovej a postavili na něm super platformy... Tohle ten závod strašně zvedlo. Jakej byl setup? Začínalo se dvěma railama, pak dva malý skoky jako takovej combo butterbox, potom dva velký skoky s table šestnáct sedmnáct metrů a nakonec taková multi platfroma s wallridem, bonkem, roura a lámačka a rovnej rail ze schodů. Tuhle platformu hodnotili
všechny strany a nezopakoval třeba dvakrát frontside. Jely se dvě jízdy, počítala se ta lepší, takže sis to moh klidně zopakovat. Jak se ti letos jelo? Loni jsem díky náhodě se změnou počasí postoupil do semifinále, ale letos to bylo úplně jiný, strašně mě na Beo bavilo jezdit. Svítilo sluníčko, lidi se nahoře opalovali, váleli se tam na lehátkách v tričku, kickery byly úplně perfektní, na lepších sem si nezajezdil. Byl tam se mnou dobrej trenér, podpora, Darek Bergman, hehe, ten se o mě postaral a vše kontroloval. Prostě asi tou změnou a všim to na mě hrozně dobře zapůsobilo a opadnul ten závodní stres. Tahle nálada
momentky (zleva): nejmladší účastník beo, 10letý gino durrer elektrickej kartáč kelly clark v doprovodu organizátora ipod se raduje z vítězství
a strašně rozrytej. Neměl sem moc rychlost, a proto sem musel odjet jízdu jako v kvalifikaci. Škoda. Ale jinak semi byl zážitek, jsou do toho zvaný top lidi ze žebříčku TTR, a tak to se mnou jel třeba Sebastien Toutant, Danny Davis, Mark McMorris, Peetu Piiroinen, fakt našláplý jména. Tricky dávali dobrý, ale ne zas až tak jinačí, než sem měl ve svý jízdě já, postupovalo se s rotacema 9 do 9. Rozhodla čistota, kdo nevracel do perfektu, ten neměl rychlost. Nikdo si netroufnul na nějaký dvanáctky. Když ti to letos šlo, myslíš, že se na to příště pořádně připravíš a zkusíš se dostat dál? To rozhodně, každej takovejhle postup z dobrý pozice
tě nakopne. Příští rok se na to připravím, už vím, kde je park, a můžu si jízdu naplánovat. Věřim si, že by mohlo padnout i finálko. Letos sem si byl jistej, že kdyby se mi povedla ta cab 9, kterou umim, tak bych postoupil. Měl jsem hodně bodů z railů a z kreaticních překážek. Letos se na to bral ohled, z jibbů bylo kolem čtyřiceti procent celkových bodů. To je velký ohodnocení za raily a jsem rád, že se to dostává do tohodle formátu, kdy se ukážou skoky i raily. Škoda, že to Romanovi nevyšlo, moh být fajnl s českou účastí. No ale i bez ní to bylo moc. Holčičí slopestyle s přehledem vyhrála Američanka Jamie Anderson obodovaná 93,58 za run v podobě bektel na railu, fs 3
zakončil cab 180 na rail 270 out a bluntslide 270 out. Sekundoval mu u toho Fin Roope Tonteri a bronzil další Fin Peetu Piiroinen, kterej taky přišel se zajímavou teorií: „Líbí se mi tahle dominance Skandinávců a Finů.... myslím si, že to bude asi jídlem, haha.“ V rampě to však vůbec nebylo v severský režii. Holčičí kategorii opět zabila Američanka, tentokráte Kelly Clark a opět s přesvědčivým skóre 91,45 bodu. Ve svý jízdě předvedla fs 9, bs 5, mega fs 10 a na posledním hitu cab 7 mute. Na druhou příčku se probojovala další Američanka Gretchen Bleiler, která ve svý jízdě zkoušela ukrutně vysokou back to back 9, akorát se jí nepovedlo tu backsidovou ustát. Třetí místo pak patřilo Japonce Yuki Furihata.
nor aleksander ostreng vyhrál slopestyle
momentky (zleva): dej si pac s peetu piiroinenem na mužskym pódiu slopestylu se rozdalo 27.000 dolarů rampa jako vždy luxus roman dlauhý na startu semifinále
do bs 1 na butteru, cab 7 nose a switch bs 5 indy na kickerech a zakončila to bs lipslide a fs 360 melon. Druhá dojela Finka Enni Rukajärvi se skórem 81,80 a třetí Švýcarka Isabel Derungs. Jamie k tomu dodává: „Byl to nejlepší snowboarding, co jsem od holek kdy viděla. Miluju ten novej setup, je skvělej na kreativní jízdy. A taky jsem ráda, že jsem vyhrála, protože máma nešla spát a dívala se na mě celou noc.“ Mezi klukama to bylo o hodně vyrovnanější a nakonec si na první místo šáhnul svojí poslední jízdou Nor Aleksander Ostreng, kterej nadiktoval switch fs 180 na railu 360 out, backside rodeo to cab rodeo 540 na butteru, na kickerech dal fs 1080 nosebone a obrovskou superčistou bs 1260 melon, přičemž vše
Švýcar Iouri Podladtchikov nenechal nikoho na pochybách, že v týhle rampě je jako doma, protože už v ní trénuje od svých jedenácti let, a svojí jízdou megapoletů v podobě fs 9 tail, bs 9 mute, fs doublecork 10 a zakončovačkou cab doublecork 10 mute zaslouženě vyhrál. Na Ipoda mohl ještě pomýšlet Danny Davis, ale jeho jízda s trikama jako cab 10 indy, switch alleyoop rodeo 5 na to nakonec nestačila. Ze třetího stupínku opět koukal Japonec, a to Ryo Aono. Co dodat? Letos vyšlo na Beo super počasí a vyvstává otázka, jestli náhodou organizátoři nezůstanou věrní tomuto pozdnímu termínu. Tak či onak si musíme přát, aby datum vyhovovalo naší závodní smečce, protože fandit vlastním je to nejlepší.
vítězka rampy kelly clark a fs 900 tailgrab 69
240 MINUT
TOMÁŠE VIN 70
Období zimního hnusu trávil Tomáš v Americe, v Los Angeles, kde každej den skejtoval, minimálně deset hodin, a taky natáčel, například welcome video pro Theeve truck, za které v Americe začal jezdit. Jen co přiletěl nazpátek, hned jsme s Pankerem po něm skočili, abychom využili jeho rozježděnosti jak hovado. „Tak zas až takhle bych to nenazýval, ale snažil jsem se skejtovat a fakt rozježděnej sem,“ dodává. Tomáš nijak moc nerozmýšlel, který spoty a jaký triky vyzve během 240 minut. Prostě si zavolal s Pankerem a domluvili se, že vyrazí z Holešovic směr letiště a cestou se uvidí. Strach z toho, že by čtyři
triky nestih, si Tomáš nijak nepřipouštěl: „Mě to baví jezdit pod tlakem, a navíc, jak jsem teď furt skejtoval, tak vím, že když přijdu na spot, tak to chci dát na první pokus, a ne tam trávit tři hodiny.“ V den focení měl Tomáš ještě práci, dělal oficiální welcome meeting Vans teamu, takže byl na centrále ve Zdibech a odtud vyrážel kolem čtvrt na tři na sraz do Bohnic, k Pankerovi před barák. První spot, na který si Tomáš vzpomněl, byl nedaleko v Kobylisích, takovej rail do kopce kolem trávníku u nemocnice Bulovka. Povrch tu je celkem špatnej, podél railu jsou v asfaltu pruhy od výkopů elektřiny nebo čeho, prostě taková česká
ollie přes mega gap v průmyslové zóně na dědině
TRA text: Radek, foto: Panker
ČTYŘI HOĎKY A ANI VTEŘINU NAVÍC MĚL TOMÁŠ VINTR, ABY PŘEDVED SVOJE ČTYŘI NEJ TRIKY NA PRAŽSKÉM STREETU. TENHLE BEROUNSKÝ RODÁK SI ZA SVOU DLOUHOU KARIÉRU NA SVÝ KONTO PŘIPSAL SPOUSTY ÚSPĚCHŮ, JAKO JEDINEJ ČECH OBJEL SKORO VŠECHNY PRESTIŽNÍ ZAHRANIČNÍ ZÁVODY, A NAPŘÍKLAD LONI BYL V CELKOVÝM HODNOCENÍ SVĚTOVÝHO POHÁRU NA TŘETÍM MÍSTĚ. TOMÁŠE SPONZORUJÍ MONSTER ENERGY, VANS, STEREO, THEEVE, BONES, JESSUP A FLIP SHOP.
feeble grind to bs 50-50 grind výtrh na rejlíku u bulovky
72
ss kickflip gap ze zídky do silnice u nádraží holešovice
nollie bs kickflip na sídlišti ruzyně
klasika. „Jelo to jak po másle, asi to tu přede mnou navoskoval nějakej bruslař. Šlo mi to celkem rychle, první jsem vrátil do patnácti minut, ale pak jsme prostě zkoušeli další záběry, abychom si mohli vybrat. Udělal jsem ten backside feeble grind do fifty fifty a výtrh zpátky celkem asi osmkrát. Překvapilo mě, že ač je to kousek od nemocnice, což znamená koncentraci důchodců, nikdo neprudil.“ Jelo se dál, hledaly se spoty, až kluci narazili v Holešovicích na zídku, kterou před nějakou dobou Panker objevil. Na šířku má asi třicet cenťáků, je na ní super povrch, ale táhne se z kopce a je trošku složitější se z ní odrazit. Ze zídky se dá udělat gap přes chodník, takže to Tomáš
hnedka vyzval: „Udělal jsem jedno rychlý switch ollie a šel na switch flip, kterej jsem odjel asi na třetí nebo čtvrtej. Dopad jsem to už na druhej pokus, prostě byla to rychlovka na pět minut.“ Ve čtyři hodiny byla teda zídka pokořena a hurá na třetí spot směr letiště. Z posledního focení tu kluci měli vyhlídlý jedno místo v areálu skladových hal, kde jsou zajímavý nákladový rampy. „Já tu jednou viděl takovej dlouhej gap a říkal jsem Pankerovi a Márovi Štefanovi, že bych to dal na ollie. Oni se začali smát, že to nejde, takže to byla pro mě výzva. Rampa je dlouhá a povrch hladkej, na první pohled se to zdá super. Akorát je to celý rozpraskaný, furt se objevují kamínky a hrozí zásek. I když sem to celý vyčistil, pořád se tam pletly nový a nový šutry. Zkoušel sem se neúspěšně rozjet nejmíň desetkrát a ani jednou nedojel k odrazu. Tak sem Pankerovi řek, že poslední pokus a buď to udělám, nebo ne. A jak sem řek, tak to na první pokus padlo!“ Začínalo se stmívat a kluci se vydali na poslední spot na sídlišti v Ruzyni. Panker tam Tomáše táhnul na rail z deseti, s rozjezdem po zámkový dlažbě, slepeckýma dlaždicema před odrazem, a navíc s náskokem až na třetí schod. „Rail měl z druhý strany takový špičky, takže bych se tam při crookedu zasekával. Tak jsem Pankerovi řek, že do toho nejdu. Ale pokud tam někdo něco udělá, tak to respekt největší. Na to musíš mít místo mozku z piva kostku, to je tak pro Volka na sketchy boro, hehe. Proto jsme se přesunuli na známý kostky, kde to neni největší, a tak jsem se rozhod pro nobekick. Dopad jsem to asi na třetí, ale do perfektu odjel asi na deset až patnáct pokusů. Pak padla tma a šlo se domu.“ Hodiny ukazovaly čtvrt na sedm, takže Tomáš to splnil v limitu. „Musím říct, že mám tohle ježdění pod tlakem rád. Když vidím fízla nebo sekuriťáka, co ti dává poslední pokus, tak to ve mně probudí adrenalin a říkám si, že to chci opravdu udělat, že jsem se neničil zbytečně. Těch dvě stě čtyřicet minut je výzva to stihnout, a ještě udělat i dobrý triky. Mám z toho dobrej pocit, je to dobrá zkušenost.“
CÍNA SE SNAŽÍ, A PŘESTOŽE BYLA ZIMA, CELKEM ROZŠÍŘIL SVŮJ ARZENÁL TRIKŮ. DÍKY TOMU DOSTAL PROSTOR NA ČTYŘI HODINKY, ABY UKÁZAL, CO V NĚM JE. JINAK TENHLE TŘINÁCTILETEJ FAKAN Z PRAHY VINOHRAD SKEJTUJE TŘI ROKY, BYL DRUHEJ NA WITP A MĚL WELCOME VIDEO U ACE TRUCK NA EMPOŘE. SKATEBOARDING MU SPONZORUJÍ NIKE SB, AMBASSADORS, CREW CLOTHING A ACE TRUCK.
kickflip to fakie pod mostem barikádníků
240 MINUT
LUKÁŠE CÍNY Lukáš Cína se snaží jezdit každej den, jen co mu na základce v půl druhý odzvoní, už si to sype na Štvanici nebo někam na street. Volnej čas věnuje nejen facebooku, ale taky studiu angličtiny, kterou maximálně hrotí, aby byl ready na trip s Nike SB a mohl se domluvit. Na čtyři triky se Cína nijak speciálně nepřipravoval a kupodivu nechal výběr spotů na Pankerovi. Tomu se říká důvěra. „Nic sem nevymejšlel, Panker mě vzal na spoty a tam sme to fotili. Měl sem v hlavě pár spotů, víš co, ale šli sme po těch Pankerovejch, který byly fakt dobrý. Já jsem měl v plánu udělat něco na takovou zídku naproti Štvanici, ale vykašlali jsme se na to, protože jsem měl zídek nafocenejch celkem dost.“ Sraz měli kluci na Štvanici, kam dorazil Panker rovnou z redakční porady,
74
ss fs ollie z nákladové rampy na podhajských polích v bohnicích
takže neměl foťáky. Nandal si proto Cínu k sobě do auta, dojel s ním k sobě domu pro výbavu, cestou mu ukázal všechna místa, a teprve pak se šlo fotit. Hodiny ukazovaly třetí odpolední, první spot byl v Bohnicích, takový devítky, který se daly skákat buď přímo, nebo bokem, jakoby ze zídky. „Já si vybral tu zeď a vyzval jsem tam switch frontside ollie, takovej trik na rozježdění. Zabralo mi to asi pět minut, myslim, že sem to dal tak na šest pokusů. Nejdřív sem si teda udělal olíčko, abych se zahřál, ale pak už se na to šlo. Rozjezd nebyl moc dobrej, všude samej bordel a střepy, tak sem si to musel vyklidit. Jinak povrch byl celkem hladkej, dalo se to. A za celou dobu nás ani nikdo neotravoval, bylo to zezadu nějakýho obchodu, víš co, kde se vykládá zboží.“ Druhý flek byla zídka v Tróji, kousek od zoologický zahrady. „Ta zeď byla vysoká jak já, víš co, a udělal jsem z ní nobek bigspin. Celkem sem se
76
s tím sral, zabralo mi to tak hodinu. Nejvíc mě unavovalo se na tu zeď vyškrábat, měl sem si říct Pankerovi, aby mě tam vysadil, hehe. Rozjezd tu byl dobrej, hladkej beton, ale na dopadu takovej blbej povrch, víš co. Jak je to ještě jakoby do banku, tak sem letěl vždycky dolu na záda. Pořád kolem chodili nějaký lidi, jezdily auta, byl to takovej zajímavej spot, víš co, na ničim podobným sem nejezdil. Vždycky jsem si před rozjetím představoval malýho Stevena Fernandeze, ten mě vždycky hecoval.“ Následoval přesun k mostu Barikádníků, který spojuje Holešovice s dálnicí na Teplice. „Na takovým prudkým banku jsem udělal kino přes díru. Na začátku jsme si museli udělat nájezd a vůbec mi to nešlo se na to rozjet. Panker mi pak doporučil, abych to rozspeednul, tak jsem to udělal a dal to pak na první. Spot to byl dobrej, klidnej, jak je to pod mostem, tak tam nikdo nechodil. Ještě sem si pak dal tři pokusy na nofronthel, ale vykašlal sem se na to, protože sem se bál, že bych nestih dodělat ten čtvrtej trik, víš co.“
bs kickflip z gapu na libeňském ostrově
Času měl ale v tuhle chvíli Cína spousty, zbývaly mu ještě skoro dvě hodiny na to, aby vyzval jeden trik. To už ho Panker ale táhnul do Libně, kousek od nově postavenýho Kauflandu. „Byl to takovej gap přes trávu, a jak jsem se zrovna naučil bekick, tak jsem ho chtěl dát, víš co. Po pár pokusech jsem už byl strašně unavenej, víš co, tak jsem rychle udělal tři šest pop, abych měl aspoň nějakou fotku. Panker řikal, ať ještě zkusim ten bekick, víš co, že ta fotka vypadá líp než ten tři šest pop radši. A dal jsem to!“ No vida, Cína to dokázal za tři hodiny, deset minut. Ale jako žádný velký překvapení to pro nás nebylo, věřili jsme mu, a proto jsme ho taky pozvali do týhle rubriky: „Bylo to v pohodě, víš co. Nejvíc mi dal zabrat nobek bigspin, to sem se bál, že to nestihnu, to sem byl na sebe nasranej. Když jsem ale pak šel domu, měl sem radost, kam mě ten Panker vzal, víš co, a dal jsem tam triky, co moc nedělám.“
nollie backside bigspin u trojského zámečku
frýmen /r/ zoocore whip
K2 SNOWPARK
jan „řízek“ řezníček /g/ bs 1 mute
railová sekce
rokytnickej park není největší
ROKYTNICE NAD JIZEROU text: Radek, foto: Panker
DOMA JE HOLT DOMA, A PROTO SE DNES VYPRAVÍME DO K2 SNOWPARKU V ROKYTNICI NAD JIZEROU. TOHLE KRKONOŠSKÝ STŘEDISKO JE PRO VELKOU ČÁST NAŠÍ POPULACE CELKEM DOSTUPNÝ, Z PRAHY JE TO NĚJAKÝCH 128 KILOMETRŮ A KROMĚ AUTA VÁS SEM CELKEM POHODLNĚ DOVEZE I AUTOBUS.
79
DOMA JE DOMA
Když do Rokytnice přijedete, park najdete velmi snadno. Nachází se u dolní stanice lanovky na Lysou horu, a vyvezete se sem přibližovákem z parkoviště. Snowpark tu zřídilo přímo středisko a zaměstnalo Frýmena, aby se tu již třetí sezonu staral o design a úpravu ve spolupráci s rolbařem Kubou, kterej tu s Park Bully předvádí zázraky. Kromě něj tu ještě makají šejpři pomocníci, co za různou úplatu, v podobě peněz či permice, mydlí denně lopatou. Snowpark na úpatí Lysé hory má celkem dlouhou historii. V počátcích snowboardingu v Čechách měli prkýnkáři do tohodle resortu vstup zakázán, ale před nějakými sedmi osmi lety se tu ledy hnuly a začalo tu vznikat pár skoků. Pořádně se do toho v resortu opřeli před čtyřmi lety a rozkvět nastal s příchodem Frýmena. Kus sjezdovky, na kterym snowpark stojí, není moc velkej, a tak jsou tu překážky postavený spíš do šířky než do dýlky. Z jib věcí tu najdete vše, od začátečnických
blbůstek až po pokročilý lámačky a velký překážky. Dík za to patří Kaličovi, kterej je se svým otcem vyrobil a fakt dělaj snowpark strašně zábavnym. Na skoky tu moc prostoru neni, ale přeci jen se jedna osmička a desítka v parku nachází a pro begginers tu je jedna dvoumetrová boule. Na příští rok se tu moc změn nechystá, park neni velký, nahuštěný je už dost a letos to nadesignovali tak, že to všem maximálně vyhovovalo. Snowpark má samostatný vlek, je to poma s pohodlnýma zahnutýma tyčema, a dá se přímo na něj pořídit levnější permice. Celodenní stojí 300 Kč a na dopoledne 200 Kč, přičemž v ceně je odletoška i vyjetí přibližovací lanovkou z parkoviště. Kdyby se vám to ale nechtělo platit, můžete sem vyrazit i na šlapačku, nikdo vás v parku řešit nebude. Jinak cenově je na tom Rokytnice podobně jak ostatní menší krkonošský střediska. V Kokrháči mají pivo za 30 Kč, bezednou nealko sklínku taky za 30 Kč a za 8 pětek žrasa ranec
v podobě lahůdek jako chilli guláš, plněný uzený knedle, gyros nebo hambáč. Levný ubytko pořešíte na punkový barabizně u vleku s názvem ZOO chalupa. Můžete si tu dělat, co chcete, protože neni moc co rozbít, a kdyby náhodou jo, nic se nestane, protože je objekt určený k demolici. Za noc tu zaplatíte pouze 150, takže dobrý. Údržba parku probíhá každý den, projíždí to tady rolbař vždy v podvečer a na překážkách se dělá podle potřeby. Přes den tu vždycky někdo běhá s lopatou a letos se tu podle Frýmena makalo dost, protože nejdřív furt strašně padalo a muselo se odhazovat, a pak strašně rychle začalo tát, takže se musí přihazovat. V Rokytnici je přes zimu celkem živo, i když se tu závody moc nepořádají. Spíš se tu organizují různý fotosešn a nezávazný pohody, například Never Summer Fest. Tahle sranda spočívá v tom, že v přilehlé hospodě Kokrháč je celodenní živý koncert a k tomu v parku probíhaj exhibice a volný ježdění. Další akcička je třeba
frýmen /r/ tail bong bs 1
janek „žába“ žalský /g/ 50-50 to fs boardslide
OSHCSS, tedy old school hard core shampoon session, tedy ježdění v retro oblečení a sranda převlecích. A nesmíme zapomenout ani na fsZOO snowboard camp. Až si sem přijedete zajezdit, nejspíš natrefíte na Frýmena, Řezníčka nebo Buluška, občas dorazí Jimáci či Žabáci, a o jarních prázdninách je tu i dost zajímavě jezdících Němců, Poláků a Holanďanů. Rozhodně se ale nemusíte bát, že by tu byla nějaká parta nafrněnejch megahvězd, rokytnickej park je znám svou přátelskou atmosférou. Pokud vás Rokytnice lehce nalákala, k návštěvě vás teď přesvědčí pozvánka samotnýho Frýmena: „Tenhle park je dost specifickej. Má sice malej prostor, ale dobře využitej a s perfektníma překážkama. Vše je tu jak na dlani a máme vlastní vlek. Takže přijeďte a uvidíte, zač je koho loket, a taky hardcore a ZOOcore hovadiny! A vítáme transferaře, rádi tu stavíme překážky do brutalit.“
platforma s několika skoky 81
82
ONE DAY ONE RESORT
ukázkový tailgrab z gapiku na hromovce
Románka Dlauhýho určitě znáte, pro míň zběhlý připomeneme, že je tomuhle rodákovi z Plzně už dvacet jedna let, momentálně žije v Praze a studuje Vysokou školu ekonomie a managementu. Na snowboardu jezdí už jedenáct sezon, výsledky má zajímavý, třeba letos vyhrál Mistrovství republiky nebo TTR závod v Rumunsku. Ježdění mu sponzorují Burton, Nike, Anon, Monster, GoPro a Skullcandy. Volba na Špindl padla proto, že to tam Roman dobře zná. „Jsou tu tři snowparky a každý v jiným levelu. Hromovka je nejjednodušší. Na Mísečkách je od všeho něco a dáš si tam za den nejvíc runů, protože je to krátký. Na progres to tu skvěle funguje, a když si to pak chceš vyzkoušet ve větším, jedeš do snowparku ve Svatým Petru. Takový tři stupínky, po kterých můžeš jít. A taky je tu jediná rampa u nás, skvělá a nejlepší.“ Za kvalitu si tu ale připlatíte, jednodenní permice stojí nějakej šest nebo sedm stovek, záleží podle sezony. Aktuální info najdete na Skiareal.cz. Pojďme se však podívat na to, jak to Roman s Pankerem nafotili. Z věčnýho čekání na dobrý počasí už byli ztracený, a došlo to do takový fáze, že jim na to zbýval jeden jediný den. Vyrazili proto hned ráno do Špindlu, podle předpovědi mělo svítit sluníčko, podle reálu se celou cestu modlili, ať neni mlha. „Bylo zataženo, ale jezdit se dalo, den předem šejpli rampu, takže pohoda. Přijeli jsme, od Máry Paulíčka nafasovali novinářský permice a šlo se jezdit. Chvíli sem se rozježďoval, a aby toho nebylo málo, začlo poprchávat...“ Za úkol měl Roman čtyři triky, takže to rozmejšlel. „Chtěl jsem ukázat, co ve Špindlu všechno je, měl jsem představu udělat něco z rampy, něco z kickeru, jednu fotku z backcountry a jeden rail ve městě. Jenže když jsme přijeli, podmínky nám dovolily využít pouze ten park. Začali jsme v rampě, abysme jí ještě pojezdili, než bude odpoledne rozbombená. Jak se totiž šejpuje jen dvakrát za tejden, tak jakmile je udělaná, lidi se sem kvůli tomu sjížděj. Trénovala tady i Akademie, prostě byl tu provoz. Dal jsem si pár jízd a pak párkrát šlápnul, abych Pankerovi vylít před foťákem na fs air. Padlo to asi na čtyři pokusy a fotka vyšla dobrá.“ Úspěch v rampě Romana nakopnul, že i v hnusu to pude, a hned se hnal na další překážku: „Po Snowjamu zbyl pod rampou malej kicker, tak jsem tam na třetí vyprásk kungfu onefoot, abych měl jistotu, že udělám
onefoot indy
ROMAN DLAUHÝ
ŠPINDLERŮV MLÝN NA SOUBOJ S HODINKAMI, KDY SE PO VÁS CHTĚJÍ ČTYŘI TRIKY ZA JEDEN DEN, JSME POZVALI ROMANA DLAUHÉHO, SE KTERÝM JSME SE NAKONEC DOHODLI, ŽE SE POJEDE DO ŠPINDLU. KROMĚ ČASU SE DO TOHO PŘIDALA JEŠTĚ BITVA SE SNĚHEM, S POČASÍM A SE ZDRAVÍM. ZA PĚT DVANÁCT SE ALE DÍTKO POVEDLO ZPLODIT, AVŠAK JE TO TAKOVEJ ZAKABONĚNEJ OBLEVÁČEK, PROSTĚ NEMŮŽE BEJT VŠECHNO VŽDY HEZKÝ.
fs indy v rampě na svatym petru
čtyři triky. Jezdit jen s jednou nohou se nebojim, mám v tom jistotu. Pak jsem šel na kicker, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Na rozjezdu a dopadu úplně mokrej sníh, a odraz po nasolení čistej led. Takže jsme radši vyjeli nahoru a cestou dolu hledali nějakej šred. A vůbec nic, a to jsme projeli celej bikepark s lávkama a klopenkama! Prostě jak předtim pár dnů pršelo, nic se nedalo použít. Dorazili jsme až dolu k lanovce, kde byla malá stráň s hlínou a šutrama, a já tam hned na druhej pokus dal tailgrab transfer. Ta sněhová situace byla fakt katastrofa. Já tu byl čtrnáct dní předtím, všude mantinely sněhu a teď tohle, jako kdyby byla půlka dubna, a ne teprv začátek března.“ Takže to už jsme se dostali na tři triky a Roman chtě nechtě musel vyrazit směr kicker. „Mně se na ten skok nechtělo, pořád sem hledal nějaký alternativy, jak to
pobít... Panker mi ale slíbil, že si foťák dobře připraví a že nebudu muset dělat hodně pokusů. Takže na první sem tam poslal stylovou backside pět nosegrab, a tim se dovršily čtyři fotky.“ Hotovo. Nevyšlo to teda přesně podle našich představ, ale Roman to tak černě nevidí. „Protože to tady znám, daly se čtyři fotky v klidu zvládnout. A že bylo hnusně, nijak nevadí. Lidem tak ukážeme, jak vypadá normální den ve Špindlu. Sluníčko pořád nesvítí, a i když je zataženo nebo mlha, tak si můžeš zajezdit. Projedeš si celej areál, dáš si pár jízd na Hromovce, po cestě dolu je šred, pak na chvíli do velkýho parku si dát rampu a skok. Jde to skvěle míchat a já to tak dělám. Jinak Špindl jako resort mi je nejblíž. Pro Čechy dostupnej a s největší koncentrací freestyle snowboardingu u nás. Zkrátka nejlepší a nejvšestrannější resort. Všechno se tu děje a dostaneš se tady do víru!“
bs 540 nosegrab na velkym kickeru ve svatým petru
tři snowparky a každý v jiným levelu
sněhu koncem zimy moc nebylo
85
jakub petr /r/ fs nosebluntslide 270 out
JEŠTĚD LETOŠNÍ ZIMA BYLA NA HLEDÁNÍ A STAVĚNÍ SPOTŮ VELMI BÍDNÁ. NEJDŘÍV NEBYL SNÍH, TAKŽE NUDA V MĚSTĚ, A PAK HO BYLO TOLIK, ŽE KAŽDEJ CHTĚL PRÁŠIT A Z PUDRU KOSTKU STEJNĚ NEUDĚLÁŠ... ČLOVĚK SE ANI NESTAČIL ROZHLÍDNOUT A UŽ TU BYL ZAČÁTEK BŘEZNA A VŠECHNO O 180 OBRÁCENĚ. TEPLO, OBLEVA, HLÍNA. PROSTĚ POŘÁDNEJ SEARCH PO ZBYTCÍCH SNĚHU... text: Radek, foto: Panker
Do redakce se nám ozvala partička seveřanů, že maj plán na vysokou zídku s railem, kam by se roztahovali za skůtrem. Bohužel majitel vostrý mašiny Zája byl nachcípanej a pak dělal kempy v Rejdicích, takže neměl čas a musela se hledat nějaká alternativa. A povedlo se. Kousek pod Ještědem, nedaleko hlavního parkoviště na ještědskou lanovku, se nachází
87
jakub „šimon“ šimůnek /r/ vokno drop indy
ondra bauer /r/ fs nosebluntslide indy
a na schody přijde bílej koberec
opuštěnej barák s mega výhledem na celej Liberec a Jizerky. Teda opuštěnej... jsou tam naskvotovaný nějaký dvě smažky, který si to tady zabydlely poté, co tenhle internát zlehka vyhořel. Je s podivem, že to ještě nikdo nezboural a nepostavil si tu luxusní vilu. Do centra to odsud máte pět minut, perfektní sjezdovku za barákem a ten výhled do kraje... Kluci barák objevili někdy uprostřed zimy, když tu nedaleko jezdili double kink. Místo se jim zalíbilo a hned lákali Pankera, ať přijede. Tomu se to povedlo až v březnu, kdy sníh začínal mizet přímo před očima. Jako první se parta vypravila na zábradlí kousek od baráku a hned na rozehřátí je to pěkně potrápilo. Rozjížděli se za gumou a bylo to takový hektický, protože nebylo jednoduchý zjistit, kdy se pustit. Když se pustíš moc brzo, nedojedeš, když pozdě, seš zase strašně naspeedlej. Nakonec ale pár věcí padlo, Šimon dal lipslide a Bendys fs grind revert. O pár triků se chtěl pokusit i Ondra Bauer, který vše poctivě natáčel, a v momentě, kdy ho začaly svrbět nohy, si šel pro prkno do auta. Tam zjistil, že si ho zapomněl doma... Dobře! Takovejhle přehmat jsme tu za těch osmnáct let Boardu ještě neměli.
89
Parta se přesunula k baráku, z domova se s prknem vrátil rozesmátej Ondra, a mohlo se začít vymejšlet, co se přesně postaví. Pankera napadlo, že by se dala nějak využít garáž a pak, když kluci našli kryty spodků lamp, bylo rozhodnuto z nich udělat koping. Ondra je začal přidělávat na střechu, zbytek, tedy Bendys a Kuba Petr, prohledávali okolí kvůli nějakým fošnám na nájezd. Na ten pak nejlíp zafungovaly starý dveře, stačilo na ně naházet sníh, o což se s lopatou staral Panker, a po hodině práce bylo hotovo. V mezičase pobíhal Jakub Šimůnek po baráku a vyšpekuloval průskok oknem. Rozjezd si naplánoval ze schodů, pod nima lehkej kicker a hoplá, poletí se skrz okno z prvního patra. Začal dovnitř nanášet
sníh, ale šlo to pomalu. Tu si Panker vzpomněl na boby svý dcerky Štěpánky, který pořád vozí v autě, a hned to mělo jinej spád. Šimon boby vždycky vystrčil z vokna, parta mu je naplnila a podala nazpátek, a než se kdo nadál, vyhořelý schodiště mělo sněhobílej koberec. Jako první se šlo fotit na garáž. Ondra Bauer zkoušel noseblunt indy, Bendys dělal backside jedna do switch grindu revert a Kuba Petr dával noseblunt 27 out. Probíhaly samozřejmě i jiný triky a partu to tu bavilo zhruba tři čtvrtě hodinky. Sluníčko se začalo blížit ke kopci a nastal čas se přesunout na Šimonovo okénko. Kromě něho se o tenhle spot pokoušel i Bendys, a bylo velmi zábavný je pozorovat. Pár
prvních pokusů se totiž ladila rychlost, a protože byla malá, kluci na parapet mnohdy ani nevyskočili, nebo jen z něj tak přepadli dolů a dávali strašný dršky. Dopad tam měli naházenej minuaturní, takže to bylo celkem výživný maso. Kluky to tady bavilo a zasekli se na hodinku. Šimon to nejdřív dával v mikče, ale pak ho zbytek hecnul a on šel do půl těla. Zasloužil si za to od party velkej respekt, protože to k tomuhle dirty spotu celkem sedělo. Závěr ježdění proběhl opět na garáži, kde se blblo až do setmění. Tímhle nejspíš skončil poslední search letošní zimy. Tenhle článek dopisuju 17. března na balkoně a svlečenej do půl těla, teploměr ve stínu ukazuje 18 a k tomu už ani neni potřeba cokoliv dodávat.
lukáš „bendys“ bendák /r/ fs 50-50 fs 1 out
tak jsme přišli na ten vokap, paňmámo!
trocha sněhu na dopad, aby to tak nebolelo
sketchy
91
boardslide při finále na 4x4
MINIPROFIL
Otázka, kde je tvůj home resort, se zdá být skoro zbytečná... Máme ve Špindlu byt, takže tu trávím celou sezonu. Naštěstí mám individuální plán, do školy v zimě chodit nemusím a věnuju se pouze ježdění. Učim se proto doma sám, poctivě každej den, a když pak přijdu do školy, tak dělám zkoušky. Probíhá to normálně jako když tě zkouší učitelka ve škole u tabule, neni tam žádná komise. Prostě se mě ptá na věci, co se braly v zimě. Vlastně do školy chodím od září do Vánoc a pak od konce března do konce června. Pohoda. To by se mi taky hodilo, hehe. No a jak teda ty a snowboarding? Rodiče jezdili na lyžích i na snowboardu, takže jsem nejdřív lyžoval a pak chtěl zkusit i ten snowboard, protože to bylo něco novýho. Bylo mi šest, po pár dnech sem se naučil nějak jezdit a po měsíci už jsem chtěl do rampy. Jezdili jsme totiž pořád na Klínovci, a jak jsem tu rampu viděl, tak mě lákala.
bs 360 ve snowparku na klínovci
Když ti bylo šest, to si asi neměl vůbec tušení, která bije? Já vůbec nevěděl, jak se čemu říká a co k čemu je. Ale bavilo mě to a pak jsme začali jezdit k dědovi do Špindlu, kde jsem se dostal do Sportovní akademie, trénoval freestyle a všemu porozuměl. S kym teď jezdíš? No s Pepe Samkem, on nás trénuje a jezdí s náma po závodech. Taky bydlí ve Špindlu, a tak spolu jezdíme každej den. Ostatní lidi z Akademie tu nejsou natrvalo, proto jezdíme s Pepem hodně sami a trénujem. A co tě Pepe naučil? Co tě nejvíc baví? Na skocích backside pět a zkouším backside sedm, v rampě pak frontside pět. Jezdím spíš v parku a v rampě, jibbing mě taky baví, ale tolik mi to nejde. Street jsem zatím moc nedával, ale příští rok máme v plánu jet s Burtonem do Ruska na raily. Jakou si měl letos sezonu? Letos to byla jedna z nejlepších zim. Na začátku strašně padalo, a tak jsme s Pepem pořád jezdili freeridy, což nám vydrželo až do února. Taky jsem se podíval do zahraničí, byl jsem v Penkenu, Livignu, s Burton teamem v Rumunsku. Letos si vyhrál 4x4. Jakej je tvůj další cíl? Tak chtěl bych se dostat do evropskýho Burton teamu a pak i dál, chtěl bych vyhrávat velký závody a rozhodně bych se chtěl podívat na Aljašku. Zdravička a děkovačka... Zdravim všechny kluky, se kterýma jezdím, hlavně Romana a Danina, který mě vzali mezi sebe do Burton party a naučili mě spoustu věcí. A děkuju rodičům a sponzorům, že mě podporujou, a Pepemu, že mě trénuje.
MIKI PAJER ŠANCE PRO ČESKEJ SNOWBOARDING JE I ČTRNÁCTILETEJ MIKI PAJER Z PRAHY VINOHRAD. NA PRKNĚ UŽ JEZDÍ OD ŠESTI LET, TEDY STEJNĚ DLOUHO, JAKO CHODÍ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLU. MIKIHO SPONZORUJE BURTON, ANON, ANALOG A RED, A DĚLAJÍ TO URČITĚ I PROTO, ŽE TENHLE TÝPEK LETOS VYHRÁL CELOU 4X4 V KATEGORII GROM. text: Radek, foto: Přemek Vida
bs 360 na finálovém závodě 4x4 čp v peci pod sněžkou
93
ben hatchell /r/ bs hurricane
koping vítězů
Výstava trvá celý čtyři dny, ale závod se jel jen jeden. Kolem poledního začala kvalifikace rozdělená na heaty po čtyřech a probíhala bez větších problémů. Čím vyšší číslo heatu, tím více postávalo v okolí diváků. Není se co divit, například v tom s číslem šest jezdil Ben Hatchell a v osmým zářil Rune Glifberg a Mike Vallely. Co se triků týče, vypadalo to asi takhle: Andy Scott dával skoro všude poctivé bs tailslidy i občas boneless. Jarne Verbruggen jezdil svébytným stylem a překvapil fs nosegrindem v největším rádiusu. Phil Zwijsen se celý heat pokoušel o flip z oververtu do rádiusu, nakonec se mu to podařilo a stihl ješte invert a blunt na kotvě. Ivanovi Rivadovi
dual snowboard – tak schválně, chytne se to?
nešla moc karta, trápil se s bs tailslide na oververtě, který pak naštěstí padl. Na scéně se poté objevil Ben Hatchell a předved strašnou sadu, ale necháme si to až na finále. S Benem jezdil v heatu lokál s přezdívkou Socks, strašnej šašek, který skateboarding mixoval s parkourem, a když si všimnul Vallelyho, zbláznil se už úplně. Asi to byl jeho vzor. Sám Mike Vallely jezdil oldschool stylem inverty, fs boneless 360, egg plant a v poslední minutě se ještě pokoušel o fs noseblunt na kotvě, ale nevyšlo to. Finále se jelo stejně jako kvalda, tedy každý rider měl minutu pro sebe a pak společný čtyřminutový jam. Vše famózně odstartoval Ben Hatchell, první trik byl fs 5-0
jez fry, vynálezce wavecave, futrálu na surfa, ze kterýho lze postavit stan
a pokračoval v sérce fs tailslide, fs disaster, fs blunt na velkým rádiusu, bs feeble 270 out, bs hurricane, fs disaster na oververtě, melon, invert, bs 360 to disaster revert, flip to stealfish, fs nosegrind to fakie, bs feeble, bigspin to fs blunt... Jedním slovem MASAKR. Fernando Bramsmark ve svý jízdě prolít minirampou a během toho tam padlo spousta disasterů, bluntů a poletů. Jake Collins vsadil na rychlost a každej trik si najížděl tak 100 km/h, a tak dával třeba 5metrový feeble a pokračoval fs indy, bs disaster revert, nosegrab, stealfish, fs indy to disaster, bs boneless. Jeden by si řek, že po takovýhle masáži už asi nepřijde nic
rune glifberg /r/ fs polet
kharma vella, spolumajitel firmy poler, vyrábějící vychytaný věcičky pro sk8 cestovatele
děda od koroyd, firmy vyrábějící neuvěřitelný jádra nitro snowboardů
karin frisch, manažerka z wave garden, firmy, co za 3 miliony eur postaví jezero se surfovými vlnami uprostřed zelený louky
john pew, spolumajitel oregonské značky na funkční backcountry oblečení
lepšího, ale chyba. Ve společný jízdě vyzval Ben Hatchell mctwist a 540 stealfish, Rune Glifberg vyhecoval oververt, kam lítal z rádiusu a dával na něm fs lipslide, fs tailslide revert a taky jednou přeletěl kotvu až do oververtu. A na závěr to Rune Glifberg a Fernand Bramsmark roztočili dohromady tak, že to místy připomínalo Tony Hawk show. Finále se tedy líbilo úplně všem a rozhodně byste si tuhle akci v roce 2013 neměli nechat ujít. Z Prahy je to do Mnichova jen 360 km. Nakonec ještě rozhodčí vyhlásili výsledky a nebylo jim co závidět, hustě jezdili úplně všichni. Pořadí: 1. Ben Hatchell, 2. Jake Collins, 3. Fernando Bramsmark, 4. Rune Glifberg.
ISPO 2012 text a foto: Peter Mercell
SPORTOVNÍ VELETRH ISPO SE LETOS V MNICHOVĚ USKUTEČNIL NA KONCI LEDNA A KROMĚ SPOUSTY VYSTAVENÝCH VÝROBKŮ TU PROBÍHAL I TRADIČNÍ ZÁVOD V OBROVSKÉ VOLCOM MINIRAMPĚ. LETOS BYLO V BANKU 6.000 EUR, O KTERÉ SE PŘIJELO PORVAT VÍC JAK 32 RIDERŮ.
95
BOARD 54 (DUBEN 2002) Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428
toufar
tovaryš
YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079
šimůnek
69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969 Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 SM Skate Shop, Ondříčkova 23, Praha 3, 774742248 Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4 Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143
Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere
čechová
horváth
auředník
štecher
kutil
BOARDÍK PŘED DESETI ROKAMA BYL PĚKNEJ TLOUŠTÍK A UŽ NA OBÁLCE, KDE TESIL DROPUJE SKÁLU V ADELBODENU BS 180, HRDĚ INZERUJEME, ŽE POD KAPOTOU ČEKÁ 96 STRAN. A TO JE VLASTNĚ STEJNĚ, JAKO JICH TU MÁME DNES. KRUH SE ZAČÍNÁ UZAVÍRAT! text: Radek
Netradičně začíná časopis sekcí news, což už nám od tý doby zůstalo až dodnes. Dozvíme, se Martin Černík vyhrál Gap Jump a Free air Torino a odnesl si šek na 7.000 euro. Je tu taky zpráva, že Marc Johnson začal jezdit za Lakai anebo že Mirek Tovaryš jezdí za Vans. Následuje pár stránek CD, DVD a PlayStation recenzí a pak v dopisech stírá šovinista Špek neznalé čtenářky. Články otevírá kontroverzní záležitost o snow závodě na Zadově, kde si lokální organizátor Míra Bůbal postěžoval, jak ho AČS vojela. To zas bylo telefonátů! V reportáži o snowcampu DHC od Davida Horvátha se podíváme do Čenkovic. V článku o city jumpech zavítáme do Chebu a Liberce, kde Fis uspořádal Corner jump a bylo to celkem slušný maso. Součástí Boardu byl i jarní Buyer’s Guide, člověk slzí při pohledu na DCčka
Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop
za 3.900 Kč, DVS za 4.200 Kč a Osiris za 4.350 Kč. Pak dolistujeme ke skate mapě Čech a Slovenska, a to je fakt výživný počtení, z těch cca 40 skateparků už skoro žádný neexistuje. Velký rozhovor má Michal Auředník z Berouna, kterej prozradil, že má v plánu vypadnout po škole někam do světa a skejtovat. Těžko říct, jestli se mu to povedlo, rozhodně podle profilovky na FB je teď úplně někde jinde. Následuje krátká představovačka profi teamu Vans, takže jsou tu fotky lidí jako Santos, Rowley nebo Cardiel. V reportáži z Krušných hor se podíváme do středisek Klínovec a Neklid za Matesem Matouškem, Robinem Raulem, Kubou Šmejkalem a dalšími lokály. Na závodech Snowbitch Cup v Železné Rudě se blejskli David Veselý, Honza Šmejkal, Martin Matoušek a Pavel Cink. Následuje Skateparáda, soutěž o nej skate trick pomocí hlasování mobilem, pak je pár stránek o hudbě, miniprofil Michala Mlejnka, dobrá rada právníka jak se zachovat v lese, když vás chytěj při freeridingu, tři na třetí s Jirkou Šimkem a škola snb triků bs 180 a ss fs 540. Tečka a konec.
PŘED 10 LETY
Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481 Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732 Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132 Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576 Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927 Subform, Zámečnická 4, Znojmo Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847 Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645
SHOPS
@C Ch hrri rist ris issstta R iist Re en nee e
ROXY.COM