Svatý sex

Svatý sex

Debra Hirsch

Svatý sex

O spiritualitě a sexualitě naostro

Všechny biblické citace jsou z Bible, překladu 21. století © 2009–2019 BIBLION www.bible21.cz

Redeeming Sex: Naked Conversations About Sexuality And Spirituality All rights reserved Copyright © Debra Hirsch, 2015 Czech edition © BIBLION, 2020 Translation © Jan Škrob, 2020 Foreword © Marek Macák, 2020 ISBN 978-80-87282-54-0

Obsah Úvod k českému vydání Předehra

9 15

Část první: Kam se poděli sexy křesťané?

1. Ach Bože! 2. Cudnost utržená ze řetězu 3. Byl Ježíš sexy?

27 39 57

Část druhá: Choulostivé záležitosti

4. Osm pilířů sexu 5. Gender je když… 6. Lesbou a nikdy jinak? 7. Belhání do nebe 8. Orientační běh

75 97 111 127 145

Část třetí: Vykoupený sex

9. Jak moc bližní? 10. Imago Gay 11. Návrat k lásce

163 181 195

Vyvrcholení Poděkování

221 227

Sharon a Markovi z celého srdce. Naše tři příběhy tvoří jediný.

Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem.“ Zjevení 21:1–7

Úvod k českému vydání Svatý sex je kniha, kterou bych nejraději napsal sám. V oblastech, kterým jakž takž rozumím, bývám velmi kritický čtenář a jen málokdy se mi stane, že bych měl zas a znovu chuť nadšeně vykřiknout: „Ano, přesně tak!“ U textu Debry Hirsch se mi to stalo. Za patnáct let své služby na poli křesťanské víry a sexuality jsem zjistil, jak podstatné je budovat v církvi klima, ve kterém je tolik lásky, že v ní je možné říkat pravdu, a přitom se nebát. Sexualita je velké požehnání, je však také místem našich nejhlubších zranění, obav a studu a našich nejpalčivějších otázek. Nějak s ní zápasíme a jsou to právě výzvy v sexuální oblasti, ve kterých je Bůh připraven potkat nás na opravdu hluboké rovině a dovést nás k živé vodě, byť tato cesta často vypadá jinak, než si ji zprvu představujeme. Sex je svatý a sexualita je atomová energie lidské duše a mezilidských vztahů. Když se nevykoupená sexualita stane naším pánem, upadneme do nejhorších otroctví. Když o ní odmítneme mluvit, anebo když o ní nebudeme mluvit pravdivě, může nás zničit. Když ji však přineseme do světla Boží vykupující lásky zprostředkované opravdovým společenstvím Kristova těla, stane se sexualita a výzvy s ní spojené prostorem hlubokého poznání Boha, sebe sama i druhých – místem svaté frustrace i prostředkem pronikání do hlubin tajemství Božího srdce i srdcí našich bližních. To se nám ale příliš nedaří. Teolog Stanley Hauerwas říká, že hlavním úkolem církve je být církví. A Debra Hirsch nám zde ukazuje, jak to může vypadat, pokud budeme skutečně o něco víc církví, která nese Kristův odkaz a která se sexu(ality) neštítí, přestože jde o oblast, ve které zápasíme víc, než jsme ochotni přiznat. Jako křesťané si dlužíme svoje zápasy. Pouze pokud je budeme sdílet, budeme společenstvím, kde je prostor pro realitu. A Bůh nás může potkat jenom tam – v realitě našich životů. Při své službě mluvívám s lidmi (většinou věřícími), kteří v oblasti sexuality zápasí natolik, že překonali stud a vyhledali pomoc. Když se jich zeptám, zda o svých potížích někdy mluvili s někým ze svého společenství věřících, obvykle zjistím, že jsou přesvědčeni, že jsou jediní,

9

Svat ý sex

komu se něco takového děje. Často přitom sám vím o mnoha dalších lidech ve stejných církvích anebo společenstvích, kteří čelí nebo v minulosti čelili stejným výzvám a mají mnoho zkušeností, které by stálo za to sdílet. Už jenom proto, aby další podobně zápasící nežili s dojmem, že jsou „ti špatní“. Musíme se přestat tvářit, že jsme-li „dobří křesťané“, takovéto věci se nám nemůžou dít. A pokud Kristus přišel za těmi, kteří potřebují lékaře, není to nakonec dobrá zpráva, když si uvědomujeme, že jsme i v této sféře nějak „nemocní“? V pozoruhodné logice evangelia není dobrou zprávou, když máme dojem, že jsme „v pořádku“. A to platí i o naší sexualitě. Tato kniha je neobyčejným kristovským poselstvím do dnešní polarizované doby. Sexualitu pořád vnímáme jako ožehavé téma a není snadné o ní mluvit, aniž bychom sklouzávali do zjednodušování, bezbřehé relativizace, anebo do úliteb bohům kulturních válek, které tak snadno odvedou pozornost od skutečného následování Kristovy cesty. Debra Hirsch se těchto výzev nebojí. Snad i proto, že mnohým z nich čelila ve svém vlastním životě. Naučila se přitom v Ježíšově stylu neředit ani pravdu, ani lásku, ale být aktivně přítomná v životech lidí, kteří zápasí jak se svojí vlastní sexualitou, tak s tím, jak na jejich zápasy reaguje okolí. Při čtení Svatého sexu jsem se nemohl zbavit dojmu, že kniha v lidech nejspíš vybudí stejnou odezvu, jakou vzbuzuje každé poselství opravdu věrné Kristovu duchu. Řadu lidí možná znejistí, jiní budou pobouřeni její přímostí a neochotou držet se povrchní slušnosti víry zredukované na hesla. Neuspokojí lidi nalevo ani napravo. Avšak ti, kteří vědí, že i oni „potřebují lékaře“, v ní najdou dobrou zprávu, jakou slyšeli lidé, pro které bylo setkání s Ježíšem veskrze pozitivní zkušeností. Setkají se zde s milosrdenstvím, s trpělivým zájmem, s pravdivým pojmenováním věcí i s ochotou jít společně dál složitostí života. V knize se dočteme také mnoho o hříchu a o tom, že jsme hříšné bytosti. Debra Hirsch však dobře čte Písmo a ví, že hřích není ani prvním, ani posledním slovem na téma „člověk“ nebo na téma „sex“. Definuje nás první realita, totiž že jsme nositeli Božího obrazu. Autorka nás učí s touto skutečností prakticky počítat, když čelíme nalomené sexualitě svých bližních anebo sebe sama. Učí nás vidět Boží obraz v pokřiveném světě, 10

Úvod k českému vydání

a tak se otevírat živé naději vykoupení, které Bůh vepsal do našich životů, včetně naší sexuality. Pokud vám to zní jako fráze, tato kniha ukazuje, jak takový postoj vypadá, když jej vpustíme do reality. Značná část textu je věnovaná otázce homosexuality. V tomto ohledu jsem za Svatý sex obzvláště vděčný, protože skvěle doplňuje a vyvažuje jednodušší, ale realitě vzdálené způsoby, kterými tuto otázku pojímá řada publikací napravo nalevo. Příliš často se mi stává, že s nějakou knihou o homosexualitě teologicky víceméně souhlasím, ale velmi mě znepokojuje způsob a postoj, se kterým je dané poselství komunikované. „Jak“ je ovšem v Božím království stejně důležité jako „co“. A jsem rád, že se Debře Hirsch povedlo neztratit ze zřetele ani jednu stránku věci. Nedělá jakousi klinickou, anebo abstraktně teologickou odtažitou analýzu otázky sexuální orientace. Ani nediktuje seznam bodů, kterých se máme držet. Po vzoru Písma ukazuje a sdílí Krista uprostřed ušmudlaných lidských životů. Odhaluje svoji vlastní zkušenost s lesbickým vztahem i to, jak se stalo, že nakonec zakotvila v manželství s mužem. Díky letité práci s dalšími homosexuálními lidmi a díky své neochotě věci zjednodušovat však z vlastního příběhu vzácně nedělá univerzální vzor. Namísto toho ukazuje, jak různě může vypadat, když homosexuální křesťané hledají svou cestu, a přitom nerezignují na úsilí o svatost a integritu před Bohem. A nejen to. Debra Hirsch také promýšlí, jak by to mohlo vypadat, kdybychom jako křesťané přistupovali k homosexuálním lidem kolem nás i mezi námi se skutečně evangelijním postojem, který nikoho neredukuje na pouhého adresáta našeho zvěstování, ale přibližuje se mu uprostřed jeho vlastního života po způsobu samotného Krista. Tím se ukazuje, že naše snaha správně reagovat na sexualitu lidí v našem okolí je ve skutečnosti Boží otázkou položenou každému z nás. Svatý sex je kniha „o nás“, ne „o nich“. V české církvi je takové sdělení velmi relevantní. Už celé roky při přednáškách o homosexualitě potkávám křesťany, kteří mají dojem, že mluvíme o nějakých cizích lidech, případně o nějakém odlišném druhu bytostí. A přitom ve stejných společenstvích téměř vždy osobně znám křesťany, kteří řeší otázku homosexuality ve vlastním životě a kteří už dlouho touží po nějaké smysluplné a bezpečné odezvě. Touží svoje otázky řešit bez toho, aby se museli stydět nebo toto téma izolovat od společenství, 11

Svat ý sex

ve kterém jsou doma a do kterého patří. Anebo na to už rezignovali a svoje skutečné zápasy řeší někde jinde. Dlouhá léta poslouchám příběhy mladých lidí, kteří ještě v průběhu puberty odešli do vnitřního exilu a museli odpovědi na otázky kolem své orientace řešit mimo bezpečné společenství křesťanů, protože měli dojem (žel často správný), že pouhé pojmenování toho, co se v jejich životech děje, je postaví do pozice, ve které se nikdo ocitnout nechceme. Škatulkování, domýšlení si, pomluvy, zjednodušování nebo ostrakizace žel dodnes nejsou v řadě církví výjimkou. Izolace a osamělost, kterou taková situace vyvolává, je největší příležitostí ke hříchu, k nezralému řešení sexuálních otázek, ale také k rozvoji sebenenávisti a studu, což pro rodiny a společenství, které si říkají „křesťanské“, rozhodně není dobrým vysvědčením. V posledních letech se situace začíná pomalu měnit a mám naději, že k tomu přispěje i kniha Svatý sex. Lekce, kterou se církev učí v oblasti homosexuality, je totiž lekcí, kterou potřebujeme uplatnit ještě v mnoha dalších oblastech. Církev totiž postupně zjišťuje, že když mluvíme o homosexuálních lidech (a doplňte si sem jakoukoliv jinou skupinu lidí, kteří bývají pokládáni za příliš odlišné nebo atypické), mluvíme nejenom „o nich“, ale také „o nás“, o našich dětech, sourozencích, rodičích anebo přátelích. Osobní setkání s tématem homosexuality ve svém okolí anebo ve vlastním životě postupně křesťany vede k trpělivému, méně šablonovitému a zároveň duchovně poctivému hledání odpovědí na úrovni, kterou tato kniha dobře reprezentuje. Ukazuje, že nakonec jde o to, abychom nesli ovoce Ducha (Galatským 5:22–23), ať už se potýkáme s jakoukoli výzvou v životech našich bližních. Závěrem chci zmínit poslední skutečnost, která mě na této knížce velmi těší. Debra Hirsch nestaví vše na vlastní zkušenosti, nepíše ve vakuu. Vstupuje do dialogu s mnoha dalšími autory, jejichž hlas nám zde prostředkuje, a tím rozšiřuje pohled i za hranice vlastního psaní. Pokud jste lidé čtiví, potkáte zde mnoho skvělých autorů, které stojí za to prostudovat. S potěšením jsem narazil na jména, která byla v průběhu let klíčová i pro moji službu a moje vlastní následování Krista. Svatý sex je tak zdrojem další podnětné četby pro každého, kdo se zabývá oblastí sexuality v kontextu víry. Skoro se mi chce říct, že je tato kniha povinnou četbou pro poradce, pastorační pracovníky i další duchovní služebníky, kteří 12

Úvod k českému vydání

chtějí k otázce sexuality přistupovat zodpovědně. Jakým způsobem Bůh vykupuje svatou, nalomenou lidskou sexualitu? Čtěme, modleme se, přemýšlejme a mluvme o tom s dalšími. Debra Hirsch nám k tomu poskytuje mnoho příležitostí. Marek Macák klinický psycholog, terapeut, zakladatel Asociace pro dialog křesťanství a psychologie

13

Předehra

Člověk je jen příběh obalený kůží. Fred Allen

George byl kluk, od kterého jsem kupovala drogy. Kromě toho dělal zvukaře kapele, se kterou jsem trávila hodně času. Byl to poděs, ale v klidnějších chvilkách se považoval za duchovního hledače a tak trochu filozofa – což znamenalo, že se zhulený díval na hvězdy a přemítal o smyslu života. Nebrala jsem takové hledačství úplně vážně, protože jeho touha po pravdě nijak nevylučovala prodávání drog a okrádání kamarádů. Pak jednou George zatkli kvůli nezaplaceným pokutám za špatné parkování a dostal dva týdny v místním vězení. Ve své usilovné snaze najít pravdu (a taky aby si ukrátil dlouhou chvíli) si s sebou přitáhl obří pravoslavnou Bibli po mamince. Zajímalo by mě, jak se asi policajti tvářili, když tam s ní nakráčel. Mohla vážit tak pět kilo. Asi tušíte, jak to dopadne. George se dá do čtení obří Bible a setká se s Bohem. Zažije obrácení přímo ve vězeňské cele. Když George za deset dní pustili, doslova přetékal touhou všem o své nové víře vyprávět. Jeho brácha John, který ho přijel vyzvednout k věznici, odevzdal život Kristu, ještě než dojeli domů. Společně se pak vypravili lovit nové věřící, v jedné ruce Bibli a v druhé výtisk apokalyptické knihy The Late Great Planet Earth (Sbohem, planeto Země) od Hala Lindseye (ano, jsme v osmdesátých letech). Dali dohromady seznam všech lidí, kteří od nich kupovali drogy, a začali je systematicky evangelizovat. Za každého se nejdřív modlili a pak se s ním sešli, aby mu řekli o Ježíši. Byla jsem na seznamu, stejně jako spousta lidí, které mám ráda, včetně mojí sestry Sharon a nejlepšího kamaráda Marka, kterým jsem se tuhle knihu rozhodla věnovat. Moje cesta víry ale nezačala v okamžiku, kdy mě George seznámil s evangeliem; Bůh na tomhle případu pracoval už delší dobu. Jenom jsem si to neuvědomovala. Byla jsem hledačka, stejně jako George, a už nějaký čas před konverzí jsem cítila, že něco visí ve vzduchu. Často jsem tehdy

17

Svat ý sex

kamarádovi Jasonovi opakovala, že mi každou chvíli přijde „odpověď“. Nejspíš si myslel, že jsem prostě moc sjetá, a možná na tom byl kus pravdy. Věděla jsem ale, že na něco čekám, jakkoli by mě ve snu nenapadlo, že tou odpovědí, která přijde, bude stejně jako u George Ježíš. Když mi do života vstoupil Ježíš, všechno se změnilo. Znáte všechna ta klišé o tom, jak byl člověk ztracený a našel správnou cestu, jak byl slepý a otevřely se mu oči? Tak to sedí. Moje konfrontace s Bohem probíhala dramaticky a já věděla, že můj život už nebude nikdy jako dřív. Netrvalo dlouho a obrátili se i Sharon a Mark. Bydleli jsme tehdy ještě s dalšími lidmi ve velkém komunitním domě. Považovali jsme se za lesby a gaye a taky jsme tak žili. A tak se Bůh nastěhoval do naší komuny – mezi lidi, kteří o něm ani o víře neměli ani páru. Během půl roku se nás obrátilo přes padesát – všechno kamarádi a známí. Ale naše nadšení z objevení víry pochopitelně nesdíleli všichni, kdo s námi bydleli. Vedlo se hodně diskusí a občas jsme měli otevřené konflikty. Někdy jsem si připadala, jako by pod jednou střechou válčily dva světy. A taky to tak bylo! Ale Duch svatý na nás pracoval a postupně z nás vznikala nová komunita Ježíšových následovníků. Do našeho domu, původně určeného k tomu, abychom si tam co nejvíc užívali, se začali stahovat lidé, kteří hledali útočiště, uzdravení a vnitřní proměnu.

Osudové setkání Nepatřili jsme ale do žádné církve. George se obrátil ve vězení; s žádnými křesťany mimo náš okruh jsme se neznali. Dneska trnu, jak snadno jsme mohli skončit jako nějaká ulítlá sekta. Intuitivně jsme ale cíliti, že musíme vyrazit ven a najít nějaké další křesťany. Mark a Sharon jednou večer narazili na půvabný starý kostelík, který měl nade dveřmi nápis „Christian Chapel“. Viděli, že se v boční místnosti svítí, a tak opatrně zaklepali. Otevřel jim hubený starší pán. Měl na sobě bílou košili a kravatu a představil se jim jako Pat, místní pastor. Vysvětlil jim, že mají zrovna modlitební setkání, a pozval je dovnitř. Nervózně odmítli, ale řekli, že přijdou ještě s dalšími lidmi v neděli ráno na bohoslužbu. 18

Předehra

O pár dní později nás opravdu asi dvanáct do toho kostela na bohoslužby přitáhlo. Těžko říct, kdo byl asi ve větším šoku, když jsme prostřední uličkou napochodovali rovnou do předních lavic – oni nebo my? Rozhodně to byl střet kultur. Místní muži byli v oblecích, ženy měly klobouky a rukavičky. My jsme byli oblečení tak, jak jsme se zrovna vykutali z postele po divokém večírku. Pamatuju si, že jsem na sobě měla vršek od pyžama! Byli jsme odrbaná partička bývalých prostitutů, drogových dealerů, gayů a leseb, pankáčů a gotiků. Oni byli fundamentalistický sbor složený z postarších, konzervativních lidí. Navzdory všem vzájemným rozdílům se nám ale podařilo zakotvit. I když ti postarší lidé moc nevěděli, co si s námi počít, věděli, jak se modlit a jak projevovat lásku. Podařilo se jim prolomit kulturní bariéry a láskyplně nás přijali mezi sebe, do široké rodiny věřících. Takže jsme první roky následování Ježíše prožili právě v tomhle nenápadném kostelíku. Samozřejmě to nebylo pro všechny místní jednoduché. Za našimi zády se ozývaly i rozhořčené hlasy. Pastor Pat nám jednou prozradil malé tajemství: při kostele fungovala „skupina mládeže“, a když jednou zjistili, že její věkový průměr dosahuje k šedesátce, uspořádali zvláštní modlitební setkání za to, aby Bůh do sboru přivedl nějaké mladé lidi. A právě ten večer se tam objevili Sharon s Markem. Takže Pat potom těm rozhořčeným hlasům neustále připomínal, že to právě my jsme odpověď na jejich modlitby. A že nemůže za to, že v modlitbách nezaznělo, jak přesně mají ti mladí lidé vypadat. Pat byl úžasný duchovní pastýř, plný porozumění; jako by ho nic nemohlo vyvést z míry. Každou středu chodil v obleku a kravatě k nám domů a vedl biblické vyučování. To samo o sobě nezní nijak extrémně – až na to, že zatímco jsme si v kuchyni povídali o Bibli, v obýváku se kupovaly a prodávaly drogy, v patře si to spolu rozdávali chlapi v posteli a potrhlí Řekové John a George s křikem vymítali démony na zahradě! Pat nám často opakoval, jak nás má rád. Nikdy jsem nezažila, že by nás jakkoli moralizoval. Věděl, že s námi Bůh nějak pracuje, a nechtěl to narušovat. Věděl, že Duch svatý nakonec některé věci vyřeší, a ať vnímal náš životní styl a šílenou domácnost jakkoli, držel se toho, co je důležité. Pořád ho vidím, jak sedí u nás v kuchyni se svojí velikánskou Biblí 19

Svat ý sex

a malýma zářícíma očima. Sako si nakonec občas odložil, ale svoji typickou košili a kravatu měl vždycky. Mnozí z nás, kdo jsme začínali v Christian Chapel, jsme nakonec sami zasvětili život duchovní službě. To je myslím skvělá vizitka pro malé církevní společenství, které bylo ochotné vyjít ze vlastní komfortní zóny a ujmout se podivných lidí z podivných končin. Pat v mnoha ohledech ztělesňuje ústřední téma téhle knihy. Dokázal vnímat Boží plány a priority v širším kontextu, takže nikoho nesoudil a nesnažil se nikým manipulovat. Netlačil nás do ničeho, co jsme nebyli připravení vnímat a žít. Svou citlivostí k lidem, jejichž sexualitu okolí vnímalo jako skandální, se podobal Ježíšovi – takovýhle přístup církev zoufale potřebuje vždycky a všude.

Kostel plný magorů V téhle době jsem taky poznala svého muže Alana. Stal se vedoucím jedné z menších skupin, které v našem komunitním domě vznikly, a rychle jsme se spřátelili. On, Mark i já jsme pak šli studovat teologii na stejnou školu. Odešli jsme z domu plného dost svérázných podivuhodných lidí na konzervativní křesťanskou univerzitu. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, snad ještě divnějšího. Ale navzdory zásadním kulturním střetům jsme to nějak zvládali a nasávali do sebe co nejvíc vědomostí o Božím slovu a o naší nově objevené víře. Když jsme s Alanem dostudovali, požádali jsme Pata, aby nás oddal. Pomohl nás taky uvést do naší první oficiální farářské práce na jednom předměstí australského Melbourne. Do společenství South Melbourne Restoration Community (kterému se neformálně říkalo prostě „South“) s námi odešlo hodně přátel, čímž se počet zdejších věřících přes noc zdvojnásobil. Brzy se o nás začalo mluvit jako o kostele, který je tak trochu „pro magory“ – pro lidi, kteří úplně nezapadají do běžné církevní škatulky. South byl přitažlivý mimo jiné taky pro hodně LGBT lidí, vždycky tvořili aspoň čtvrtinu naší komunity. Proto jsme se znova a znova snažili najít někoho, kdo by nám poradil, jak mají LGBT lidé s ohledem na svoje specifika následovat Krista. Některé z těch příběhů najdete v téhle knize. 20

Předehra

Přidala se k nám taky řada zklamaných křesťanů – lidí, jejichž víra visela na vlásku. Někdo jednou o společenství South prohlásil, že nás Bůh postavil jen sto kroků od pekla – jako místo pro lidi, kteří jsou na cestě k víře nebo se v ní zkoušejí zorientovat, ale taky jako poslední zastávku pro ty, kteří to s vírou už skoro vzdali. Kdo nezvládne křesťanství u nás, pak už asi nikde! V South se žilo syrové evangelium. Podle Ježíšova příkladu jsme se drželi strategie otevřených dveří – každý byl vítán, bez ohledu na jakoukoli jinakost. Zkušenost nás naučila, že většina lidí potřebuje hlavně cítit, že někam patří – až pak se dá diskutovat o víře. A potřebují se cítit přijatí, aby vůbec mohli začít přemýšlet o tom, jak by mohla vypadat nějaká vnitřní proměna nebo pokání. Když se otevřete lidství v jeho porušenosti a chaosu, otvíráte se zároveň Boží milosti. Měli jsme s Alanem velkou čest stát v čele takového skvělého společenství přes šestnáct let. Milovali jsme každou minutu. V South nebylo zvykem odvracet zrak a pohoršovat se. Sexualitu jsme vnímali prostě jako součást toho, co znamená být člověk, co znamená být Kristův učedník. A i když sexualita samozřejmě může být i skandální, pochopili jsme, že pro Boha neexistuje nic příliš šokujícího. Sexualitu si koneckonců vymyslel on; nejen, že ji chápe, ale taky ví, jakou nad námi dokáže mít moc. A ví, jak právě kvůli ní někdy v životě znova a znova klopýtáme. Bůh to chápe. Pokud naše sexualita souvisí s naší spiritualitou – o čemž jsem osobně přesvědčená – je životně důležité, aby se živoucí a svatá sexualita vrátila do církevního prostředí. Jak můžeme být autentičtí, opravdoví lidé, když svoji sexualitu musíme nechávat za dveřmi? A jak můžeme promlouvat k sexuálně poblouzněnému světu, když k tématu nemáme co říct? Tahle kniha především shrnuje moje životní zkušenosti, můj vztah s Ježíšem a taky moji farářskou práci, kterou s velkým nadšením dělám už přes pětadvacet let. Vedla jsem sbory v Austrálii a v Los Angeles a všude se celou tu dobu zabývám taky sexualitou. Především tuhle knihu ale píšu jako ta, kdo se snaží následovat Ježíše, jako aktivní farářka, jako misionářka a jako člověk, který má rád lidi. Ačkoli mám poradenský výcvik a jsem ordinovaná kazatelka, nejsem studovaná odbornice na etiku ani profesionální teoložka. Čtenář tak v knize získá směs mých zkušeností a poznatků z oblasti teologie, psychologie a dalších společenských věd. 21

Svat ý sex

Svatý sex není systematická teologie ani metodická studie z psychologie, tohle v knize prosím nehledejte. Mnohem spíš je to osobní svědectví a výzva pro církev v kritické době, kdy je sexualita velké téma jak v církvi, tak mimo ni. Zárodek téhle knihy se objevil už v jedné kapitole úspěšné knihy Untamed (Nezkrocení) o učednictví a misii, kterou jsem napsala společně se svým mužem. Takže pokud vás téma knihy zajímá v širších souvislostech nezkroceného následování Ježíše, podívejte se do ní.1 Při čtení brzy zjistíte, že mé chápání sexuality je mnohem více osvobozující, než bývá v církvi zvykem. Mám za to, že je načase překonat moralistický, zdiskreditovaný tradiční dualismus, který potlačuje tělo (a nakonec i duši) a který poznamenal celou západní větev křesťanství. Radikální milost, kterou přijímáme od Ježíše, potřebujeme (znovu) aplikovat i na svou sexualitu. A musíme ji vztáhnout jak na sebe, tak i na své bližní a společnost jako takovou. Takže i když mám v rámci křesťanské sexuální etiky blíž spíš k tradicionalismu, možná se budete divit, jak nekonvenčně to může dopadnout, když se člověk drží Ježíše a jeho radikálního přístupu. Chci vás ujistit o své hluboké osobní účasti na tom, co v knize pokorně předkládám. Mým záměrem rozhodně není kohokoliv udolat nebo mu vnutit mé vlastní teologické postoje jako ty jediné správné. V téhle knize jde o přístup, ne o konkrétní postoje. Co ale rozhodně chci, je být vám partnerem v dialogu. Takže se mnou veďte rozhovor. A ponechte mi prosím prostor být sama sebou – ženou se všemi lidskými slabostmi, která se snaží přijít něčemu na kloub kvůli svému Bohu, svým přátelům a kvůli poslání církve. Záleží mi na Bohu a jeho lidu a toužím, abychom se tomuto tématu postavili čelem. A ještě předesílám, že i když téměř všechno, co jsem se naučila o sexualitě, vychází z osobních zkušeností s druhými, tak názory a myšlenky v téhle knize jsou výhradně moje a nemusejí se shodovat s pohledem mé rodiny, přátel nebo mého současného církevního společenství (Tribe of Los Angeles). Přestože jsou všichni součástí mého příběhu, nenesou odpovědnost za to, jak ho vyprávím.

22

Odměnou hledání je další hledání. Touha duše je nasycena právě tím, že zůstává nenasycena, neboť vpravdě spatřovat Boha znamená nikdy nepřestat po něm toužit. sv. Řehoř z Nyssy

ČÁST PRVNÍ

KAM SE PODĚLI SEXY KŘESŤANÉ?

Ach Bože! – Sexualita a spiritualita

Ach Bože! Sexualita a spiritualita

1 27

Ach Bože! – Sexualita a spiritualita

Jediná nevýhoda ateismu je, že při orgasmu nemáte ke komu volat. Neznámý autor

Posedlost sexem, které je plný celý svět i my sami, je jen zblázněná lidská touha po nebi. Christopher West

Zkuste si představit nebe jako nekonečný orgasmus. Takhle to vidí můj muž. Jednou jsme si povídali o sexualitě (což u nás doma není nic výjimečného) a já přišla s tím, jak pomíjivá věc orgasmus je, jak se mu v naší kultuře přikládá zbytečně velký význam a jakou roli bude asi hrát v nebi – jestli tedy vůbec nějakou. Můj muž tehdy s rošťáckým výrazem podotknul, že v nebi orgasmy vůbec nebudeme potřebovat: nebe samo bude jako nekonečný orgasmus. Oba jsme se tomu smáli, ale když jsme o tom mluvili dál, došlo nám, že je na tom víc pravdy, než se může zdát. Orgasmus je jedním z nejvyhledávanějších prožitků – což je zvláštní, protože nám rozhodně nevydrží napořád, dokonce ani na pár týdnů jako třeba dlouho očekávaná dovolená. Mluvíme o něčem, co se odehraje během pár sekund. K tomu potěšení samozřejmě patří i celý proces, který orgasmu předchází, ale to, po čem doopravdy prahneme, je samo vyvrcholení. Je to taková extáze a rozkoš, že na ničem jiném na světě jako by v tu chvíli nezáleželo. Cokoli takhle příjemného si samozřejmě žádá neustálé opakování, což je právě ten důvod, proč je naše kultura sexem tak posedlá. I když necháme stranou celou pornografii, která náš pohled na sexualitu deformuje, každoročně vycházejí tisíce knih a časopisů, ve kterých se můžete dočíst, jak být lepší v posteli, jak rozumět

29