Karel Hynek Mácha Máj

Máj zlomDEF 15.2.2004 20:59 Stránka 3

Mno ho v á Ï e né mu pá nu a pa nu HYNKOVI KOM M O VI us e dl é mu mû ‰ Èa nu pra Ïs k ém u, v l a s t e nc i ho r liv ém u, na dÛk a z uc t i v o s ti o b ûtuje s pi s o v a t el

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:00 Stránka 4

âechové jsou národ dobr˘!

Ne‰Èastn˘, jenÏ v nouzi lká, nechÈ se k âechovi obrátí, ten mu rychlou pomoc dá; byÈ i âecha nepfiítelem, ne‰etfií âech jeho vin. âechové jsou národ dobr˘, a Ty âechÛ vûrn˘ syn!

âechové jsou národ statn˘, nepfiemoÏen ãesk˘ voj.

NechÈ se s vítûzstvím rozlouãí, proti nûmuÏ ãesk˘ boj. âech kde stojí, krutá bitva tamÈ, i mnoh˘ slavn˘ ãin. âechové jsou národ statn˘, a Ty âechÛ vûrn˘ syn!

Sbor Vûrn˘ syn i bratr ná‰, dobré âechÛ srdce má‰!

Sbor Vûrn˘ syn i bratr ná‰, statné âechÛ srdce má‰!

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:00 Stránka 5

âechové jsou národ vûrn˘, vûrnost jejich první ãest; vlasti své i svému králi âech i v smrti vûrn˘ jest.

BÛh mÛj – král mÛj – vlasti moje! poslední je âecha vzdech. âechové jsou národ vûrn˘, a Ty syn jich – vûrn˘ âech.

Vûrn˘ syn jsi âechÛ kmene, vûrn˘ bratr bratfiím sv˘m: jazyk ãesk˘ je i Tobû otcÛ drah˘m dûdictvím. âeské hory – ãeské doly – ãeské luhy – ãesk˘ háj – ‰írá vlasÈ – ta ãeská zemû nejmilej‰íÈ Tobû ráj.

Sbor Vûrn˘ âech i bratr ná‰, vûrné âechÛ srdce má‰!

Sbor Vûrn˘ âech jsi – vlastenec protoÏ vdûãn˘ u vûnec kvût Ti vije âecha máj!

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:00 Stránka 6

Byl pozdní veãer – první máj – veãerní máj – byl lásky ãas.

Hrdliããin zval ku lásce hlas, kde borov˘ zavánûl háj.

O lásce ‰eptal tich˘ mech; kvûtoucí strom lhal lásky Ïel, svou lásku slavík rÛÏi pûl, rÛÏinu jevil vonn˘ vzdech.

Jezero hladké v kfiovích stinn˘ch zvuãelo temnû tajn˘ bol, bfieh je objímal kol a kol; a slunce jasná svûtÛ jin˘ch bloudila blankytn˘mi pásky, planoucí tam co slzy lásky.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:01 Stránka 7

I svûty jich v oblohu skvoucí co ve chrám vûãné lásky vze‰ly; aÏ se – milostí k sobû vroucí zmûniv‰e se v jiskry hasnoucí – bloudící co milenci se‰ly.

Ouplné lÛny krásná tváfi – tak bledû jasná, jasnû bledá, jak milence milenka hledá – ve rÛÏovou vzplanula záfi; na vodách obrazy své zfiela, a sama k sobû láskou mfiela.

Dál bly‰til bled˘ dvorÛ stín, jenÏ k sobû ‰ly vzdy blíÏ a blíÏ, jak v objetí by níÏ a níÏ se vinuly v soumraku klín, aÏ posléz ‰erem vjedno splynou.

S nimi se stromy k stromÛm vinou. – Nejzáze stíní ‰ero hor, tam bfiíza k boru, k bfiíze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spûchá. Vfie plnou – v ãas lásky – láskou kaÏd˘ tvor.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:01 Stránka 8

Za rÛÏového veãera pod dubem sliãná dûva sedí, se skály v bfiehu jezera daleko pfies jezero hledí.

To se jí modro k nohoum vine, dále zelenû zakvítá, vzdy zelenûji prosvítá, aÏ v dálce v bledé jasno splyne.

Po ‰íro‰íré hladinû umdlel˘ dívka zrak upírá; po ‰íro‰íré hladinû nic mimo promyk hvûzd nezírá.

Dívãina krásná, anjel padl˘, co amarant na jaro svadl˘, v ubledl˘ch lících krásy spûjí.

Hodina, jenÏ jí v‰ecko vzala, ta v usta, zraky, ãelo její pÛvabn˘ Ïal i smutek psala. –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:03 Stránka 9

Tak za‰el dnes dvacát˘ den, v krajinu tichou kráãí sen.

Poslední poÏár kvapnû hasne, i nebe, jenÏ se rÛÏojasné nad modr˘mi horami míhá. „On nejde! – jiÏ se nevrátí! – Svedenou Ïel tu zachvátí!“ Hlubok˘ vzdech jí Àádra zdvíhá,

bolestn˘ srdcem bije cit, a u tajemné vod stonání mísí se dívky pláã a lkání.

V slzích se zhlíÏí hvûzdn˘ svit, jenÏ po lících co jiskry plynou.

Vfielé ty jiskry tváfie chladné co padající hvûzdy hynou; kam zapadnou, tam kvût uvadne.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:03 Stránka 10

Viz, mihla se u skály kraje; daleko pfies ní nahnuté vût˘rek bíl˘m ‰atem vlaje.

Oko má v dálku napnuté. – Teì slzy rychle utírá, rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje, kde jezero se v hory kloní, po vlnách jiskra jiskru honí, po vodû hvûzda s hvûzdou hraje.

Jak holoubátko snûhobílé pod ãern˘m mraãnem pfielétá, lílie vodní zakvétá nad temné modro, tak se ãíle – kde jezero se v hory níÏí – po temn˘ch vlnách cosi blíÏí, rychle se blíÏí. Malá chvíle, a jiÏ co ãápa váÏn˘ let, ne jiÏ holoubû ãi lílie kvût, bílá se plachta vûtrem houpá. ·tíhlé se veslo v modru koupá, a dlouhé pruhy kolem tvofií.

Tûm zlaté rÛÏe, jenÏ pfii doubí tam na horách po nebi hofií, rÛÏov˘m zlatem ãela broubí. „Rychl˘ to ãlÛnek! blíÏ a blíÏe!

To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenÏ pod ním svítí, ten plá‰È!“ JiÏ ãlÛn pod skalou víÏe.

VzhÛru po skále lehk˘ krok uzounkou stezkou plavce vede.

Dívce se zardí tváfie bledé; za dub je skryta. – Vstfiíc mu bûÏí, zaplesá – bûÏí – dlouh˘ skok – jiÏ plavci, jiÏ na prsou leÏí – „Ha! Bûda mi!“ Vtom lÛny záfi jí známou osvítila tváfi; hrÛzou se krev jí v Ïilách staví. „Kde Vilém mÛj?“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:05 Stránka 11

„Viz,“ plavec k ní tich˘mi slovy ‰epce praví, „tam pfii jezeru víÏka ãní nad stromÛ noc; její bíl˘ stín hlubokoÈ stopen v jezera klín; v‰ak houbûji je‰tû u vodu vryt je z mala okénka lampy svit; tam Vilém my‰lenkou se baví, Ïe pfií‰tí den jej Ïití zbaví.

On hanu svou, on tvoji vinu se dozvûdûl; on svÛdce tvého vraÏdû zavraÏdil otce svého.

Msta v patách kráãí jeho ãinu. – Hanebnû zemfie. – Poklid mu dán, aÏ tváfie, jenÏ co rÛÏe kvûtou, zbledlé nad kolem obdrÏí stán, aÏ ‰tíhlé oudy v kolo vpletou.

Tak skoná stra‰n˘ lesÛ pán! – Za hanu jeho, za vinu svou mûj hanu svûta, mûj kletbu mou!“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:05 Stránka 12

Obrátí se. – Utichl hlas – Po skále slezl za krátk˘ ãas, pfii skále ãlÛn svÛj najde.

Ten rychle letí, co ãápa let, men‰í a men‰í, aÏ co lílie kvût mezi horami po vodû zajde.

Tiché jsou vlny, temn˘ vod klín, v‰e lazurn˘m se plá‰tûm krylo; nad vodou se bíl˘ch skví ‰atÛ stín, a krajina kolem ‰epce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:05 Stránka 13

Je pozdní veãer první máj – veãerní máj – je lásky ãas.

Zve k lásky hrám hrdliããin hlas: „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:05 Stránka 14

Klesla hvûzda s nebes v˘‰e, mrtvá hvûzda, sin˘ svit; padá v neskonãené fií‰e, padá vûãnû v vûãn˘ byt.

Její pláã zní z hrobu v‰eho, stra‰n˘ jekot, hrÛzn˘ kvíl. „Kdy dopadne konce svého?“ Nikdy – nikde – Ïádn˘ cíl.

Kol bílé vûÏe vûtry hrají, pfii níÏ si vlnky ‰epotají.

Na bílé zdû stfiíbrnou záfi rozlila bledá lÛny tváfi; v‰ak hluboko u vûÏi je temno pouhé; neb jasna mûsíce svûtlá moc uzounk˘m oknem u sklepení dlouhé prolet‰i se zmûní v polo‰erou noc.

Sloup sloupu kolem rameno si podává temnotou noãní. Z venku vûtru vání pfielétá zvraÏdûn˘ch vûzÀÛ co lkání, vlasami vûznû pohrává.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:06 Stránka 15

Ten na kamenn˘ sloÏen stÛl hlavu o ruce opírá; polou sedû a kleãe pÛl v hloub my‰lenek se zabírá.

Po mûsíce tváfii jak mraãna jdou, zahalil vûzeÀ v nû du‰i svou; my‰lenka my‰lenkou umírá. „Hluboká noci! ty rou‰kou svou teì pfiikr˘vበdûdinu mou, a ona truchlí pro mû! – Îe truchlí? – pro mû? – pouh˘ sen!

Ta dávno neví o mnû.

SotvaÏe zítra jasn˘ den nad její lesy vstane, já hanebnû jsem odpraven, a ona – jak v mÛj první den – vesele, jasnû vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen, jenÏ nad sloupy se zdvíhá, dál, dál se hlas rozlíhá; aÏ – jakby hrÛzou pfiimrazen – na konci sínû dlouhé usne v temnotû pouhé.

Hluboké ticho té temnosti zpût vábí ãasy pominulé vûzeÀ ve snách dny mladosti zas Ïije dávno uplynulé.

To vzpomnûní mladistv˘ch let mladistvé sny vábilo zpût; a vûznû oko slzy lilo, srdce se v citech potopilo; – marná to touha v za‰l˘ svût.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:07 Stránka 16

Kde za jezerem hora horu v západní stíhá kraje, tam – zdá se mu – si v temném boru poslednû dnes co dítko hraje.

Od svého otce v svût vyhnán, v loupeÏnickém tam roste sboru.

Pozdûji vÛdcem spolku zván dovede ãiny neslychané, v‰ude jest jméno jeho znané, kaÏdémuÈ: „Stra‰n˘ lesÛ pán!“ AÏ posléz láska k rÛÏi svadlé nejvej‰ roznítí pomstu jeho, a poznav svÛdce dívky padlé zavraÏdí otce neznaného.

ProtoÏ jest u vûzení dán; a kolem má b˘t odpraven jiÏ zítra stra‰n˘ lesÛ pán, jak první z hor vyvstane den.

Teì na kamenn˘ sloÏen stÛl hlavu o ruce opírá, polou sedû a kleãe pÛl v hloub my‰lenek se zabírá; po mûsíce tváfii jak mraãna jdou, zahalil vûzeÀ v nû du‰i svou, my‰lenka my‰lenkou umírá. „Sok – otec mÛj! vrah – jeho syn, on svÛdce dívky mojí! – Neznám˘ mnû. – Stra‰n˘ mÛj ãin pronesl pomstu dvojí.

Proã rukou jeho vyvrÏen stal jsem se hrÛzou lesÛ? âí vinu pfií‰tí pomstí den? âí vinou kletbu nesu?

Ne vinou svou! – V Ïivota sen byl jsem já snad jen vyváben, bych ztrestal jeho vinu?

A jestliÏe jsem vÛlí svou

nejednal tak, proã smrtí zlou ãasnû i vûãnû hynu? âasnû i vûãnû? – Vûãnû – ãas –“ HrÛzou umírá vûznû hlas obraÏen˘ od temn˘ch stûn; hluboké noci nûm˘ stín daleké kobky zajme klín, a pamûÈ vûznû nov˘ sen. „Ach – ona, ona! Anjel mÛj!

Proã klesla dfiív, neÏ jsem ji znal?

Proã otec mÛj? – Proã svÛdce tvÛj?

Má kletba –“ Léã hlubok˘ Ïal umofií slova. Kvapnû vstal; nocí fiinãí fietûzÛ hfimot a z mala okna vûznû zrak zalétá ven za hluky vod. – Oupln˘ mûsíc pfiikryl mrak,

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:08 Stránka 17

Sly‰! za horami sladk˘ hlas pronikl nocí temnou, lesní to trouba v noãní ãas uvádí hudbu jemnou.

V‰e uspal tento sladk˘ zvuk, i noãní dálka dfiímá.

VûzeÀ zapomnûl vlastních muk, tak hudba ucho jímá. „Jak mil˘ Ïivot sladk˘ hlas v krajinu noãní vdechne; neÏ zítfiej‰í – ach – mine ãas, tu ucho mé ach nikdy zas tûch zvukÛ nedoslechne!“ Zpût sklesne vûzeÀ – fietûz hluk kobkou se rozestírá; – – hluboké ticho. – V hloubi muk se opût srdce svírá, a dálné trouby sladk˘ zvuk co jemn˘ pláã umírá. – – – „Budoucí ãas?! – Zítfiej‰í den?! –

neÏ nade temn˘ horní stín vychází hvûzdy v noci klín; i po jezeru hvûzdn˘ svit, co ztracené svûtlo se míhá.

Zrak vûznû tyto jiskry stíhá, a v srdce boln˘ vodí cit. „Jak krásnáÈ noc! Jak krásn˘ svût!

Jak svûtlo – stín se stfiídá!

Ach zítra jiÏ mÛj mrtv˘ hled nic více neuhlídá!

A jako venku ‰ed˘ mrak dál – dál se rozestírá: tak –“ Sklesl vûzeÀ, sklesl zrak, fietûzÛ fiinãí hfimot, a pak u tichu v‰e umírá.

JiÏ od hor k horám mraku stín – ohromna ptáka peruÈ dlouhá – daleké noci pfiikryl klín, a ‰írou dálkou tma je pouhá.

Co pfies nûj dál, pouh˘ to sen, ãi spaní je bez snûní?

Snad spaní je i Ïivot ten, jenÏ Ïiji teì; a pfií‰tí den jen v jin˘ sen je zmûní? âi po ãem tady touÏil jsem, a co nemûla ‰írá zem, zítfiej‰í den mi zjeví?

Kdo ví? – Ach Ïádn˘ neví.“ –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:08 Stránka 18

A opût mlãí. Tichá noc kolkolem v‰e pfiikr˘vá.

Zhasla mûsíce svûtlá moc, i hvûzdn˘ svit, a kol a kol je pouhé temno, ‰ír˘ dol co hrob dalek˘ zívá.

Umlkl vítr, vody hluk, usnul i líb˘ trouby zvuk, a u vûzení síni dlouhé je mrtvé ticho, temno pouhé. „Hluboká noc – temná je noc! – Temnûj‰í mnû nastává – – – Pryã, my‰lenko!!“ – A citu moc my‰lenku pfiekonává.

Hluboké ticho. – Z mokr˘ch stûn kapka za kapkou splyne, a jejich pádu dut˘ hlas dalekou kobkou rozloÏen, jako by noãní mûfiil ãas, zní – hyne – zní a hyne – zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc – v‰ak del‰í mnû nastává. – – – Pryã, my‰lenko!“ – A hrÛzy moc my‰lenku pfiekonává. – Hluboké ticho. – Kapky hlas sv˘m pádem opût mûfií ãas. „Temnûj‰í noc! – – – Zde v noãní klín ba lÛny záfi, ba hvûzdn˘ kmit se vloudí – – tam – jen pust˘ stín, tam Ïádn˘ – Ïádn˘ – Ïádn˘ svit, pouhá jen tma pfieb˘vá.

Tam v‰ecko jedno, Ïádn˘ díl – v‰e bez konce – tam není chvíl, nemine noc, nevstane den, tam ãasu neub˘vá. – Tam Ïádn˘ – Ïádn˘ – Ïádn˘ cíl – bez konce dál – bez konce jen se na mne vûãnost dívá.

Tam prázdno pouhé – nade mnou a kolem mne i pode mnou pouhé tam prázdno zívá. –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:09 Stránka 19

Bez konce ticho – Ïádn˘ hlas – bez konce místo – noc – i ãas – – – To smrteln˘ je mysle sen, toÈ, co se ,nic‘ naz˘vá.

A neÏ se pfií‰tí skonãí den, v to pusté nic jsem uveden. – – –“ VûzeÀ i hlas omdlívá.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:09 Stránka 20

A lehounce si vlnky hrají jezerní dálkou pode vûÏí, s nimi si vûtry ‰epotají, vûznû uspávati se zdají, jenÏ v hlubok˘ch mrákotách leÏí.

StráÏného vzbudil stra‰n˘ hfimot, jejÏ fietûzÛ ãiní padání; se svûtlem vstoupil. – Lehk˘ chod nevzbudil vûznû z stra‰n˘ch zdání.

Od sloupu k sloupu lampy svit dlouhou zalétá síní, vzdy bled‰í – bled‰í její kmit, aÏ vzadu zmizí její moc, a pustopustá temná noc ostatní díl zastíní.

Leã nepohnut˘ vûznû zrak – jak by jej je‰tû halil mrak – zdá se, Ïe nic nezírá aã stráÏce lampy rudá záfi ubledlou mu polila tváfi, a tma jiÏ prchla ãírá.

On na kamenn˘ sloÏen stÛl hlavu o ruce opírá, polou sedû a kleãe pÛl znovu v mdlobách umírá; a jeví hlasu ‰epot mdl˘, Ïe trapn˘È jeho sen i zl˘. „Duch mÛj – duch mÛj – a du‰e má!“ Tak slova mu jednotlivá ze sevfien˘ch ust plynou.

NeÏ v‰ak dostihne ucho hlas, tu slova stra‰ná niãím zas – jakÏ byla vy‰la – hynou.

Pfiistoupí stráÏce, a lampy záfi pfied samou vûznû vstoupí tváfi.

Obliãej vûznû – stra‰n˘ zjev – oko spoãívá nehnuté jak v neskonãenost napnuté, po tváfii slzy – pot – a krev; v ustech spí ‰epot – tich˘ zpûv.

Tu k ustÛm vûznû ucho své pfiiklonil stráÏce bázlivé; a jak by lehk˘ vûtfiík vál, vûzeÀ svou povûst ‰epce dál.

A stráÏn˘ vzdy se níÏ a níÏ ku vûzni kloní – blíÏ a blíÏ, aÏ ucho s usty vûznû spojí.

Ten ‰epce tí‰e – tí‰ a tí‰, aÏ zmlkne – jak by pevnû spal.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:10 Stránka 21

Leã stráÏn˘ nepohnutû stojí, po tváfii se mu slzy rojí, ve srdci jeho stra‰n˘ Ïal. – Dlouho tak stojí pfiimrazen, aÏ sebrav sílu kvapnû vstal, a rychl˘m krokem spûchá ven.

On sice – dokuì je‰tû Ïil – co sly‰el, nikdy nezjevil, neÏ navzdy bledé jeho líce neusmály se nikdy více.

Za stráÏn˘m opût temn˘ stín zahalil dlouhé sínû klín; hlubokou nocí kapky hlas sv˘m pádem opût mûfiil ãas.

A vûzeÀ na kamenn˘ stÛl sloÏen˘ – kleãí – sedí pÛl.

Obliãej jeho – stra‰n˘ zjev – oko spoãívá nehnuté, jak v neskonãenost napnuté, po tváfii slzy – pot – a krev.

A ustaviãnû kapky hlas sv˘m pádem dále mûfií ãas.

A kapky – vod i vûtrÛ zpûv vûzÀovi blízk˘ hlásá skon, jenÏ my‰lenkami omdlívá. – Z dálky se sova oz˘vá, a nad ním pÛlnoc bije zvon.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:11 Stránka 22

PÛlnoc (Krajina) V rozlehl˘ch rovinách spí bledé lÛny svit, kolem hor temno je, v jezeru hvûzdn˘ kmit, nad jezerem pahorek stojí.

Na nûm se sloup, s tím kolo zdvíhá, nad tím se bílá lebka míhá, kol kola duchÛ dav se rojí; hrÛzn˘ch to postav sbor se stíhá.

Sbor duchÛ „V pÛlnoãních ticho je dobách; svût˘lka bloudí po hrobách, a jejich modrá mrtvá záfi svítí v dnes pohfibeného tváfi, jenÏ na stráÏi – co druzí spí – o vlastní kfiíÏek opfien˘ poslední z pohfiben˘ch zde dlí.

V zenitu stojí ‰ed˘ mrak a na nûm mûsíc sloÏen˘ v ztrhan˘ mrtv˘ stráÏce zrak, i v pootevfiené huby pfieskfiípené svítí zuby.“ Jeden hlas „Teì prav˘ ãas! – pfiipravte stán – neb zítra stra‰n˘ lesÛ pán mezi nás bude uveden.“

Sbor duchÛ (sundavaje lebku) „Z mrtvého kraje vystup ven, nabudiÏ Ïivot – pfiijmi hlas, buì mezi námi – vítej nám.

Dlouho jsi tady bydlil sám, jin˘ tvé místo zajme zas.“ Lebka (mezi nimi kolem se toãíc) „Jaké to oudÛ touÏení, chtí opût b˘ti jedno jen.

Jaké to stra‰né hemÏení, mÛj nov˘ sen. – MÛj nov˘ sen! –“ Jeden hlas „Pfiipraven jestiÈ jeho stán.

AÏ zítra pÛnoc nastane, vichr nás opût pfiivane.

Pak mu buì slavn˘ pohfieb dán.“

Sbor duchÛ „Pfiipraven jestiÈ jeho stán.

AÏ zítra pÛlnoc nastane, vichr nás opût pfiivane.

Pak mu buì slavn˘ pohfieb dán.“ Jeden hlas „Rozlehl˘m polem leÈ mÛj hlas; pohfieb v pÛlnoãní bude ãas!

Co k pohfibu dá, kaÏd˘ mi zjev!“ âekan s kolem „Mrtvému rakví budu já.“ Îáby z baÏiny „My odbudem pohfiební zpûv.“ Vichr po jezeru „Pohfiební hudbu vichr má.“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:12 Stránka 23

Mûsíc v zenitu „Já bíl˘ pfiíkrov k tomu dám.“

Svatojánské mu‰ky „My drobné svíce ponesem.“

Mlha po horách „Já truchlorou‰ky obstarám.“

Boufie z hluboka „Já zvonÛ dut˘ vzbudím hlas.“

Noc „Já ãerná roucha doruãím.“

Krtek pod zemí „Já zatím hrob mu vyryji.“

Hory vkolo krajiny „Roucha i rou‰ky dejte nám.“

âas „Náhrobkem já ho pfiikryji.“

Padající rosa „A já vám slzy zapÛjãím.“

Pfies mûsíc letící hejno noãního ptactva „My na pohfiební pfiijdem kvas.“

Suchopar „Pak já rozduji vonn˘ d˘m.“ Zapadající mraãno „Já rakev de‰tûm pokropím.“

Jeden hlas „Slavn˘ mu pohfieb pfiipraven.

Ubledl˘ mûsíc umírá, Jitfienka brány otvírá, jiÏ je den! jiÏ je den!“

Padající kvût „Já k tomu vûnce uviji.“

Sbor duchÛ „JiÏ je den, jiÏ je den!“

Lehké vûtry „My na rakev je donesen.“

(Zmizí.)

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:12 Stránka 24

Nad temné hory rÛÏn˘ den vyvstav májov˘ budí dol, nad lesy je‰tû kol a kol – lehká co mlha – bloudí sen.

Modravé páry z lesÛ temn˘ch v rÛÏové nebe vstoupají, i nad jezerem barev jemn˘ch modré se mlhy houpají; a v bfiehu jeho – v stínu hory – i ‰ír˘m dolem – dál a dál – za lesy – v‰ude bílé dvory se skvûjí; aÏ – co mocn˘ král, ohromn˘ jako noci stín v rÛÏov˘ strmû nebes klín – nejzáz vrchÛ nejvy‰‰í stál.

LedvaÏe v‰ak nad modré temno hor brunatné slunce rudû zasvitnulo, tu náhle ze sna v‰ecko procitnulo, a vesel plesá ve‰ken Ïiv˘ tvor.

V jezeru zeleném bíl˘ je ptákÛ sbor, a lehk˘ch ãlÛnkÛ bûh i rychlé veslování modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.

Na bfiehu jezera borov˘ ‰umí háj, z nûj drozdÛ slavn˘ Ïalm i jin˘ch ptákÛ zpûv mísí se u hlasy dolem bloudících dûv; ve‰keren Ïiv˘ tvor mladistv˘ slaví máj.

A vûtru ranního – co zpûvu – líbé vání tam v dolu zeleném rozná‰í bíl˘ kvût, tam fiídí nad lesy divok˘ch husí let, tam zase po horách mladistvé stromky sklání. – Leã v˘jev jedin˘ tu krásu jitra zkalí.

Kde v ‰íré jezero uzounk˘ ostrov sahá, z nûjÏ mûsta malého i bílé vûÏe stín hlubokoÈ stopen˘ v zelen˘ vody klín, náramn˘ kfiik a hfimot mlad˘m se jitrem vzmahá, a valn˘ zástup se z bran mala mûsta valí.

Zdaleka spûchá lid – vzdy vût‰í zástup ten – vzdy vût‰í – vût‰í jest – vzdy roste tento pluk; nesmírné mnoÏství jiÏ. – Vzdy vût‰í jeho hluk.

Ne‰Èastn˘ zloãinec má b˘ti vyveden.

Teì z mala mûsta bran vojensk˘ pluk vychází, povoln˘m krokem on zloãince doprovází, jenÏ v stfiedu jeho jde jak jindy ozdoben.

Utichl mnoÏství hluk – leã znovu poãne zas, a mnoh˘ v hluku tom vynikne siln˘ hlas: „To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenÏ pod ním svítí!

Ten jeho plá‰È, to on, to on! To stra‰n˘È lesÛ pán!“ Tak lidem ode v‰ech voláno bylo strán; a vût‰í vzdy byl hluk – vzboufien˘ch jako vod – ãím blíÏe zloãince zdlouhav˘ vedl chod.

Kolem nûj zástup jde – co nebem ãern˘ mrak, z nûho – co blesku svit – v slunci se leskne zbraÀ.

Volnû jde ne‰Èastn˘ – upfien˘ v zemi zrak.

Z mûsteãka zvonku hlas. MnoÏství se modlí zaÀ.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:13 Stránka 25

Na bfiehu jezera mal˘ pahorek stojí, na nûm se dlouh˘ kÛl, na kÛlu kolo zdvíhá.

BlíÏ strmí kolm˘ vrch, na vrchu vrchol dvojí, na vy‰‰ím vrcholi bílá se kaple míhá.

U volném prÛvodu ku kapli pfii‰el sbor; v‰ickni teì ustoupí – zloãinec stojí sám.

PoslednûÈ vyveden v pfiírody slavn˘ chrám, by je‰tû popatfiil do lÛna temn˘ch hor, kde druhdy vesel˘ dûtinství trávil vûk; by je‰tû jedenkrát v rÛÏov˘ nebe klín na horu vyveden, pfied bílé kaple stín, nebe i svûtÛ v‰ech pánovi svÛj vzdal vdûk.

Umlknul ve‰ken hluk, nehnut˘ stojí lid, a srdce kaÏdého zajímá váÏn˘ cit.

V soucitu s ne‰Èastn˘m v hlubokém smutku plál slzící lidu zrak obrácen v hory v˘‰, kde nyní zloãinec, v pfiírody patfie fií‰, pfied Bohem pokofien v modlitbû tiché stál.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:13 Stránka 26

Vy‰lého slunce rudá záfi zloãince bledou barví tváfi, a slzy s oka stírá, jenÏ smutnû v dálku zírá.

Hluboko pod ním krásn˘ dol, temné jej hory broubí kol, lesÛ vûnec objímá.

Jasné jezero dfiímá u stfiedu kvûtoucího dolu.

NejblíÏ se modro k bfiehu vine, dále zelenû zakvítá, vzdy zelenûji prosvítá, aÏ posléz v bledé jasno splyne.

Bílé dvory u velkém kolu sem tam jezera broubí bfieh.

V jezeru bíl˘ch ptákÛ sbor, a mal˘ch ãlÛnkÛ rychl˘ bûh, aÏ kde jezero v temno hor v modré se dálce níÏí.

Loìky i bílé v bfiehu dvory – vûÏ – mûsto – bíl˘ch ptákÛ rod – pahorky vkolo – temné hory – v‰e stopeno ve lÛno vod, jak v zrcadle se zhlíÏí.

Tam v modré dálce skály lom kvûtoucí bfieh jezera tíÏí, na skále rozlehl˘ je strom – star˘ to dub – tam – onen ãas, kde k lásce zval hrdliããin hlas, nikdy se nepfiiblíÏí. –

NejblíÏe pahorek se zdvíhá, na nûm se kÛl a kolo míhá.

Po hofie – na níÏ stojí – háj mladistv˘ huãí – smutn˘ stesk – nad ‰ír˘m dolem slunce lesk, a ranní rosa – jitfiní máj.

To v‰e zloãinec je‰tû jednou zfiel, to v‰e, jeÏ nyní opustiti mûl, a hlubok˘ srdce mu Ïel uchvátí; hluboce vzdechne – slza slzu stíhá – je‰tû jednou – poslednû – v‰e probíhá, pak slzav˘ v nebe svÛj zrak obrátí.

Po modrém blankytu bûlavé páry hynou, lehounk˘ vûtfiík s nimi hraje; a vysoko – v daleké kraje bílé obláãky dáln˘m nebem plynou, a smutn˘ vûzeÀ takto mluví k nim: „Vy, jenÏ dalekosáhl˘m bûhem sv˘m co ramenem tajemn˘m zemi objímáte, vy hvûzdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenÏ rozsmutniv‰e sebe, v tiché se slzy celí rozpl˘váte, vás já jsem posly volil mezi v‰emi.

Kudy plynete u dlouhém dálném bûhu, i tam, kde svého naleznete bfiehu, tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob mÛj, matku mou, vlasÈ jedinou i v dûdictví mi danou, ‰írou tu zemi, zemi jedinou! –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:14 Stránka 27

A aÏ bûh vበonu skálu uhlídá, kde v bfiehu jezera – tam dívku uplakanou –“ Umlkl jiÏ, slza s slzou se stfiídá.

Teì s v˘‰e hory s vûznûm kráãí pluk ‰irokou stezkou v stfiedu mlada borku, doleji – dole – jiÏ jsou na pahorku – a znovu ztichl ‰íra mnoÏství hluk.

Pfiichystán jiÏ popravce s meãem stojí, jedenkrát je‰tû vûzeÀ zdvihl zrak, pohledl vÛkolím – povzdechl – pak spustiv jej zas – k blízké se smrti strojí.

ObnaÏil vûzeÀ krk, obnaÏil Àádra bílé, poklekl k zemi, kat odstoupí, stra‰ná chvíle – pak blyskne meã, kat rychl˘ stoupne krok, vkolo tne meã, zloãinci blyskne v t˘le, upadla hlava – skok i – je‰tû jeden skok – i tûlo ostatní ku zemi teì se skloní.

Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svÛj, matku svou, v vlasÈ jedinou i v dûdictví mu danou, v ‰írou tu zemi, zemi jedinou, v matku svou, v matku svou, krev syna teãe po ní.

Po oudu lámán oud, aÏ celé vûznû tûlo u kolo vpleteno nad kÛlem v kole pnûlo, i hlava nad kolem svÛj obdrÏela stán; tak skonãil Ïivota dny stra‰n˘ lesÛ pán; na mrtvé tváfii mu poslední dfiímá sen.

Na nûj se dívajíc – po cel˘ dlouh˘ den nesmírné mnoÏství vkol mala pahorku stálo; teprv aÏ k západu sch˘liv‰i slunce bûh veselo v mrtv˘ zrak sÈaté hlavy se smálo, utichl jezera ‰ír˘ – veãerní bfieh.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:14 Stránka 28

Nad dálkou temn˘ch hor poslední poÏár plál; v hluboké ticho to mûsíce vze‰la záfi, stfiíbfiící hlavy té ubledlou mrtvou tváfi i tich˘ pahorek, jenÏ v bfiehu vody stál.

Mûsta jsou vzdálená co bíl˘ v modru mrak, pfies nû v kraj dalek˘ nesl se mrtv˘ zrak, v kraj, kde co dítû on – Ó krásn˘ – krásn˘ vûk!

Daleko zanesl vûk onen ãasÛ vztek, dalekoÈ jeho sen, umrl˘ jako stín, obraz co bíl˘ch mûst u vody stopen klín, takÈ jako zemfiel˘ch my‰lenka poslední, tak jako jméno jich, pradávn˘ch bojÛ hluk, dávná severní záfi, vyhaslé svûtlo s ní, zbortûné harfy tón, ztrhané strÛny zvuk, za‰lého vûku dûj, umfielé hvûzdy svit, za‰lé bludice pouÈ, mrtvé milenky cit, zapomenut˘ hrob, vûãnosti sklesl˘ byt, vyhasla ohnû koufi, slitého zvonu hlas, to jestiÈ zemfiel˘ch krásn˘ dûtinsk˘ ãas.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:15 Stránka 29

Je pozdní veãer – druh˘ máj – veãerní máj – je lásky ãas, hrdliããin zve ku lásce hlas: „Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:15 Stránka 30

Stojí hory proti sobû, z jedné k druhé mrak pfiepnut˘ je, co temn˘ strop klenut˘, jednu k druhé pevnû víÏe.

Ouvalem tím v pozdní dobû ticho, temno jako v hrobû.

Za horami, kde pod mrakem ve vzdálí se rozstupují – v temné dálce, nûco níÏe kolmé skály k sobû blíÏe neÏ hory se sestupují, takÏe sin˘m pod oblakem skály ouzkou bránu tvofií.

Za tou v dálce pode mrakem temnorud˘ poÏár hofií, dlouh˘ pruh v plamenné záfii západní rozvinut stranou, po jehoÏto rudé tváfii noãní ptactvo kola ved‰í, jako by plamennou branou nyní v dálku zalétalo.

Hasnul poÏár – bled‰í – bled‰í, aÏ se ‰íro‰íré nebe noãní rosou rozplakalo, rozsmutniv‰i zem i sebe.

V hlubokém ouvalu klínu, ve stovûk˘ch dubÛ stínu, sbor u velkém kole sedí.

Zahalení v plá‰tû bílé, jsou to druzi noãní chvíle.

KaÏd˘ pfied se v zemi hledí beze slova, bez pohnutí, jak by kvapnou hrÛzou jmutí v sochy byli promûnûní.

Veãerních co krajin pûní, tich˘ ‰epot – tiché lkání – nepohnut˘m kolem plynul, tich˘ ‰epot bez pfiestání: „VÛdce zhynul! – vÛdce zhynul!“ –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:16 Stránka 31

V kotouãi jak vítr skuãí, nepohnut˘m kolem zvuãí: „VÛdce zhynul! – vÛdce zhynul!“ – Jako listÛ ‰epotání pode skálou pfii ozvûnû, znûlo kolem bez pfiestání, jednozvuãnû, nepromûnnû: „VÛdce zhynul! – vÛdce zhynul!“ – Zachvûly se lesy dalné, ozvaly se náfiky valné: „Pán nበzhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“ –

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:16 Stránka 32

Krásn˘ máj uplynul, pohynul jarní kvût, a léto vzplanulo; – pak letní pfie‰el ãas, podzim i zima téÏ – i jaro vze‰lo zas; aÏ mnohá léta jiÏ pfienesl ãasÛ let.

Byl asi sedm˘ rok, poslední v roce den; hluboká na nûj noc. – S pÛlnocí nov˘ rok právû se poãínal. V vÛkolí pevn˘ sen, jen blíÏe jezera sly‰eti konû krok.

Mého to konû krok. – K mûstu jsem nocí jel; a pfii‰ed k pahorku, na nûmÏ byl tich˘ stán dávno jiÏ obdrÏel pfiestra‰n˘ lesÛ pán, po prvé Viléma bledou jsem lebku zfiel.

PÛlnoãní krajinou, kam oko jen dosáhlo, po dole, po horách, lesy, jezerem, polem, co pfiíkrov dalek˘ snûhu se bûlmo táhlo, co pfiíkrov rozstfien˘ – nad lebkou i nad kolem.

V hlubok˘ch mrákotách bled˘ se mûsíc plouÏil, ãasem znûl sovy pláã, ba vûtru smutné chvûní, a vûtrem na kole kostlivce rachocení, Ïe strach i Àádra má i mého konû ouÏil.

A tam, kde mûsta stín, v cvál poletûl jsem s konûm, i po kostlivci jsem hned druh˘ den se tázal; star˘ mi hospodsk˘ ku pahorku ukázal, a – jiÏ jsem dfiíve psal – smutnou dal zprávu o nûm.

Pak opût Ïití bûh v ‰ír˘ mû vedl svût, mnoh˘ mû boufin˘ vítr v hlubok˘ smutek zchvátil; leã smutná zpráva ta vzdy vábila mû zpût, aÏ s mlad˘m jarem jsem ku pahorku se vrátil.

S západem slunce jsem tam na pahorku sedûl, nade mnou kolo – kÛl – kostlivec – lebka bledá; smutn˘m jsem okem v dál krajiny jarní hledûl, aÏ tam kde po horách mlha plynula ‰edá.

Byl opût veãer – první máj – veãerní máj – byl lásky ãas; hrdliããin zval ku lásce hlas, kde borov˘ zavánûl háj.

O lásce ‰eptal tich˘ mech,

kvûtoucí strom lhal lásky Ïel, svou lásku slavík rÛÏi pûl, rÛÏinu jevil vonn˘ vzdech.

Jezero hladké v kfiovích stinn˘ch zvuãelo temnû tajn˘ bol, bfieh je objímal kol a kol, co sestru brat ve hrách dûtinn˘ch.

A kolem lebky pozdní záfi se vloÏila, co vûnec z rÛÏí; kostlivou, bílou barví tváfi i s pod bradou svislou jí kÛÏí.

Vítr si dutou lebkou hrál, jak by se mrtv˘ z hloubi smál.

Sem tam polétal dlouh˘ vlas, jejÏ bílé lebce nechal ãas, a rosné kapky zpod se rdûly, jako by lebky zraky duté, veãerní krásou máje hnuté, se v Ïalupln˘ch slzách skvûly.

Tak sedûl jsem, aÏ vze‰lá lÛny záfi i mou i lebky té bled‰í ãinila tváfi, a – jako pfiíkrovu – bûlost její rozsáhlá po dole – po lesích – po horách v dál se táhla. âasem se zdaleka ÏeÏhulãino volání je‰tû v dol rozléhá, ãasem jiÏ sova stÛnû; z vÛkolních dvorÛ zní psÛ vytí i ‰tûkání.

Vkol suchoparem je kofiení líbá vÛnû, pahorkem panny jsou slziãky zkvétající.

Tajemné svûtlo je v jezera dálném lÛnû; a mu‰ky svítivé – co hvûzdy létající – kol kola blysknavé u hfie si kola vedou. âasem si nûkterá zased‰i v lebku bledou, vbrzku zas odletí co slza padající.

I v smutném zraku mém dvû vfielé slzy stály, co jiskry v jezeru, po mé si tváfii hrály; neb mÛj téÏ krásn˘ vûk, dûtinství mého vûk daleko odnesl divok˘ ãasu vztek.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:18 Stránka 33

DalekoÈ jeho sen, umrl˘ jako stín, obraz co bíl˘ch mûst u vody stopen klín, takÈ jako zemfiel˘ch my‰lenka poslední, tak jako jméno jich, pradávn˘ch bojÛ hluk, dávná severní záfi, vyhaslé svûtlo s ní, zbortûné harfy tón, ztrhané strÛny zvuk, za‰lého vûku dûj, umfielé hvûzdy svit, za‰lé bludice pouÈ, mrtvé milenky cit, zapomenut˘ hrob, vûãnosti sklesl˘ byt, vyhasla ohnû koufi, slitého zvonu hlas, mrtvé labutû zpûv, ztracen˘ lidstva ráj, to dûtinsk˘ mÛj vûk.

Nynûj‰í ale ãas jino‰ství mého – je, co tato báseÀ, máj.

Veãerní jako máj ve lÛnû pust˘ch skal; na tváfii lehk˘ smích, hlubok˘ v srdci Ïal.

Vidí‰-li poutníka, an dlouhou luãinou spûchá ku cíli, neÏ ãervánky pohynou?

Tohoto poutníka jiÏ zrak neuzfií tvÛj, jak zajde za onou v obzoru skalinou, nikdy – ach, nikdy! To budoucí Ïivot mÛj.

Kdo srdci takému utûchy jaké dá?

Bez konce láska je! – ZklamánaÈ láska má!

Je pozdní veãer – první máj – veãerní máj – je lásky ãas; hrdliããin zve ku lásce hlas: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:18 Stránka 34

Poznamenání INTERMEZZO I „JenÏ na stráÏi, co druzí spí“ atd.

Bylo pozdû na noc, kdy pfii pohfibu jednoho z sv˘ch pfiátel pfiítomen, byl jsem na hfibitovû staromûstském.

Hrobník spu‰tûnou rakev zemí zas˘paje: „Dnes jiÏ Ïádného nepfiivezou,“ pravil, „mÛÏe státi dnes na stráÏi.“ Na dotazování své obdrÏel jsem nasledující ponauãení.

Jest mezi sprost˘m lidem povûra, Ïe poslední na jist˘ hfibitov pohfiben˘ pfies noc na stráÏi hfibitova toho státi musí, a to sice kaÏdou noc, po cel˘ ten ãas, aÏ opût jin˘ zde pohfiben b˘vá, kter˘ pak na jeho místo nastoupí. Tak Ïe Ïádn˘ hfibitov nikdy bez stráÏce není a Ïe tím zpÛsobem na hfibitovû malé osady mrtv˘ po kolik tfieba let na stráÏi stojí.

Máj zlomDEF 15.2.2004 21:18 Stránka 36

V roce 2004 jako soukrom˘ tisk vydal Lubo‰ Drtina s vlastními ilustracemi.

Text upraven dle kritického vydání ve svazku K. H. Mácha: Básnû, Praha NLN 2002 Náklad 50 ãíslovan˘ch v˘tiskÛ.

Ilustrace sítotiskem vytiskl Michal Jirát v Tábofie, textovou ãást vytiskl ofsetem Jaroslav Janìourek v Praze.

Vazbu provedl Jan Hybner.

âtvrt˘ svazek edice

Tento v˘tisk má ãíslo

ISBN 80-239-0354-3