Katalog Marie Blabolilové Rastry

Marie Blabolilová rastry

Marie Blabolilová rastry

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 10. 9. — 18. 10. 2015

© Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, www.ogv.cz © Marie Blabolilová ISBN 978-80-86250-35-9

Marie Blabolilová rastry Dřív jsem měla stres s barvou, a teď mám ty záchvaty a říkám si, že se do toho dám.

Po škole jsem zkusila malovat. Zátiší z ateliéru, ale pomalu jsem se bála udělat čáru, z barev jsem měla obavy. A tak jsem dělala lept.

Až to lino, to bylo bezvadný. Jsem nerozhodná a ono mi určuje barevnost. Měla jsem tady zbytky linolea z kuchyně, a nakonec jsem se díky tomu odvážila i k těm barvám. Jako podklad je takové intenzivní, tak aby se to překřičelo, musí se vzít ty „hnusný“ základní barvy, a tak nakonec maluju nelomeným balakrylem rovnou z pixly.

Musím říct, že život je teď takový pestrý, i když se mi témata opakují. Člověk se pořád drží starých věcí, i když si myslí, že dělá něco nového. Všecko začalo, že to člověk viděl. Tak třeba slepice jsem dělala už v roce 1974…

Marie je svéráz. Vidí svět v rastru. Jde lesem a kmeny se jí řadí do spořádaných zástupů, koruny stromů v sadě tvoří pravidelný vzor, květiny na záhoně se skládají do pestrého ornamentu, z protějšího domu vystupuje křížová struktura okenních rámů.

Motiv mřížky Marie užívá v grafickém díle od poloviny sedmdesátých let. Na začátku to byla především příroda. Rastr na jejích grafikách slouží jako organizační prvek pro atmosférické děje. Podle něj spouští provazy deště, víří chumelenice, vítr rozechvívá koruny stromů či stébla trávy. Kmeny stromů se řadí v les či sad, organizuje se obilné pole.

V osmdesátých a devadesátých letech Marie přidává téma města a lidského příbytku, exteriéry a interiéry. Na pozadí rastru staví krabice domů

a paneláková bludiště, existenciální zátiší mezi geometrií akvárií a předmětností židlí a stolů či hrnků na poličce.

Rastr či mřížka jsou v umění jako pomocné struktury užívány odedávna. Jako svébytné téma se ale objevily až ve 20. století u ruských konstruktivistů, holandského De Stijlu, v Bauhausu či v konkrétním umění. Další vlnu představuje o něco později minimalismus, op-art a pop-art. V českém umění se téma mřížky či rastru objevuje před polovinou šedesátých let s nástupem konstruktivních tendencí a nové citlivosti a jsou s ním spojena jména jako Hugo Demartini, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Zorka Ságlová, Jiří John, Václav Boštík, Adriena Šimotová, Otakar Slavík, Rudolf Němec, a další, jako třeba pro Marii asi nejbližší Alena Kučerová. Pro všechny tyto české umělce je příznačné, že oproti americkému bezobsahovému minimalismu se nikdy zcela nezbavují významů a osobité a osobní symboliky. To platí i pro Marii, jejíž tendence k minimálnímu výrazu vždy zůstanou tendencemi a obraz vždy zůstává předmětný a má svůj konkrétní obsah a význam. Marie navíc narušuje čistě geometrickou pravidelnost různými triky, jako je na určitém místě například mizení rastru či změna rytmu jeho opakování.

Problematikou rastru se teoreticky zabývá Rosalind Krauss. Považuje systém mřížky v umění za moderní prvek, který je vyvazuje z východiska přírody. V tomto ohledu Marie Blabolilová s takovým pojetím rastru skrze své přírodní kompozice vyrůstající právě na jeho základě vlastně polemizuje, když v přírodě geometrické principy znovu

a znovu nachází.

na člověka a opuštěním lidské figury symbolicky opustila nedůvěryhodné společenství iluze lidské moci. Po dlouhá léta se na jejích obrazech, s výjimkou plechového Krista, zrezivělého nalezence ze zastavení Božích muk, nevyskytuje jediná lidská postava. Živé bytosti jsou zastoupeny příslušníky společenství z okraje, ať jsou to ptačí bezdomovci a nebo kočky z útulku.

Svět jejích obrazů bez lidské postavy se přesto k člověku úzce váže. Výskyt věcí a stop prozrazuje jeho existenci. Židle u stolu opuštěna, hrnek na stole zanechán, taška odložena, křeslo – prázdná i otevřená náruč. Žebřík opřen, kupka shrabána, strom pokácen, mýtina vymýcena, údolí přemostěno.

I přes stažení se dovnitř a tedy i do sebe Marie nepatří k sebestředným umělcům, zkoumajícím sama sebe. Nezatěžuje obnažováním vlastní duše, vlastně vůbec neupozorňuje na svoji existenci.

Dívá se a sděluje. Skrz obrazy prosvítá jiná citlivost, pozornost, zúčastněnost, a pro mnohé překvapivě i skrytá živelnost, jejíž energii proměňuje v experiment. Jako bytostný experimentátor se projevila po listopadovém převratu 1989, který znamenal převrat i v její dosavadní tvorbě. Vrátila se naplno k malbě a barvě.

Marie Blabolilová byla dlouhou dobu představována především jako grafička, neboť čárový lept a ztichlý svět bez člověka viděný v rastru se po absolvování Akademie staly její dlouhodobou doménou. V současnosti je její grafická tvorba prakticky dovršena a Marie se téměř bezvýhradně věnuje malbě. I na tomto poli však potvrzuje své oko grafika a vidění v rastru a především svoji výjimečnost, svobodu a nezávislost, kterou si dovoluje nejen v umělecké tvorbě, ale v celém svém životě.

Marie Blabolilová nastoupila na pražskou Akademii výtvarných umění v roce 1967, a tak zde zažila nástup normalizace. V situaci, kdy zvažovala, zda má vůbec cenu na Akademii zůstat, její rozhodnutí neodejít silně ovlivnil Jiří John (1923 – 1972), který zde vedl večerní školu kreslení. Ačkoli to bylo krátké setkání, neboť John již byl vážně nemocný a brzy po té přestal učit, potvrdilo Marii smysl tvorby jako přirozenou cestu dovnitř. Našla tehdy cestu tichého, soustředěného pozorovatele. Pokračovala v Johnem načrtnutém směru a došla vlastní osobité, tiché a silné, existenciálně laděné exprese.

Malbu a barvy, u kterých ve škole původně začínala, vyměnila na čas za čárový lept se škálou mezi bílou a černou, který tehdy nejlépe vyhovoval její tiché koncentraci. Vývoj uměleckého přístupu posiluje ještě skutečnost, že Marie se narodila v březnu roku 1948. Radostnou atmosféru po osvobození brzy vystřídal poúnorový kurs, ústící ve vášně a cynismus komunistického režimu. A to je doba Mariina útlého dětství. Perzekuce se nevyhnuly ani jejímu nejbližšímu okolí. Tatínek byl z právnické rodiny, sám také vystudovaný právník, ale jejími slovy „se to všechno tak zhatilo, po převratu ho vyhodili a dělal pomocného dělníka“. Marie přitom rozhodně odmítá byť jen zrníčko mučednického pelu. Historický rámec však přeci posílil její vnitřní citlivost, a proto později ve své tvorbě víc a víc rezignovala

Malba po tomto návratu však již není malbou v klasickém slova smyslu, kterou opustila spolu s absolvováním studia na Akademii. Využívá obdobně jako ve své grafické tvorbě princip rastru, udávající rytmus a formující kompozici. S tím pak souvisí pro ni dnes charakteristické využití netradičních materiálů a technik, jako jsou linoleum a malířský váleček. Marie patří mezi průkopníky jejich užití. Zprvu vsazovala do svých veristicky malovaných interiérů linoleum na principu koláže a později začala originálně využívat jeho vzoru jako podkladu pro malbu. Linoleum užité nikoli pro grafickou matrici ale jako systematický podklad u nás najdeme ještě u Vladimíra Kopeckého, který 4—5

však inspiračně nevychází z jeho vzoru, ale užívá je v univerzálnějším smyslu. Linoleum použil i Svatopluk Klimeš jako součást koláží.

Marie zprvu vymalovávala ve svých interiérech vzory ručně. Nápad sáhnout po linoleu pro sebe příznačně banalizuje a přičítá lenosti a chuti zjednodušit si práci a rozhodování. Odraz od lina znamená v její tvorbě odraz k tanci jako od podlahy. První obraz na linoleu Lahve vznikl mezi lety 1985 – 1986.

Tehdy to bylo živě zelené lino s jemným vzorem, které je charakteristické pro věci z tohoto prvního linoleového období. Lino tehdy posloužilo jako pozadí pro zátiší. Geniálně minimalisticky nechala vystoupit z jeho podkladu zvýrazněním bodů zvláštní civilistně symbolickou dvojici lahví od piva a limonády. Stará linolea svým vzorem i stupněm sešlapání určují, co na nich bude. Někdy pracuje na základě pointilistického principu, jinde, u robustnějších vzorů, je více malířská a expresivní. Vždy ale vytahuje z plochy předem daného vzoru okem grafika zahlédnutou realitu. Krajina, Kristus, květinový vzor záhonu, lesní struktura, dekor konvičky, potah, podlaha, akvárium, klec, dům…

S rastrem souvisí také užití válečku. Obdobně jako vzor linolea dříve malovala tapety nebo válečky na svých obrazech štětcem. Užití válečku podobně jako lina sice sama banalizuje výkladem o chuti zjednodušit si práci, ale oběma technikami a s nimi spojenou malířskou nadsázkou posouvá malbu a obraz zase o něco dál. Výrazový verismus dovádí na pokraj minimalismu, struktury a abstrakce. Řepkové pole, stůl a židle, křeslo – ušák se proměňují v barevnou op-artovou kompozici. Vytváří iluzi prostoru minimálními prostředky. Přesto i v polohách na kraji předmětnosti zůstává vždy u sdělení o konkrétní věci a nikdy nejde o čistou abstrakci. Prvně po válečku sáhla a předběhla dobu na obraze Rozbitý hrnek a skořápka v roce 1988. Dnes poetika válečku opět přichází do kursu s retro vlnou, válečkují umělci mnohem mladších generací. Například Petr

Pastrňák a Jakub Špaňhel přišli s válečkovými obrazy v devadesátých letech. Válečky si vyráběli sami a jeho užití má u nich posunutý význam směrem k multiplikaci motivu či abstrakci. Marie jde na to jinak. Užívá původní gumové válečky, s jejichž vzory jsme se mohli dříve potkávat na stěnách domovů, hospod, čekáren. Její poetika válečku, stejně jako starého linolea, často na obrazech posunutá z interiéru do exteriéru krajiny, je v našem umění naprosto ojedinělá, a má potenciál najít své místo i v širším, než českém kontextu.

I když je Marie tématem venku, stále je uvnitř své pozornosti. V civilu je zodpovědný zúčastněný, soucítí s opomíjenými společenstvími, je arbitrem obyčejnosti. Zároveň si dovolí odlehčení a výtvarný žert. Tahle šťastná konstelace ji chrání před samoúčelným dekorativismem, sentimentální lyrikou či hysterickou angažovaností.

Ve svém uvnitř je nezávislá a svobodná. Pro uměleckou tvorbu je to ta nejdůležitější podmínka. Okolnosti jsou určující pouze do jisté míry, a v našich dějinách umění se již ukázalo, že izolace či represe nutně nemusí inhibovat, ale mohou vést k svobodnému, nezávislému a zcela autentickému projevu.

Sama k tomu volně podotýká: V dějinách umění jsme ve škole skončili u impresionismu. To bylo zaklínadlo. Do 20. století jsme se nedostali. Ti chytřejší chodili do knihovny na Američany, já ne. Měla jsem klasický vzory. Gogh, tehdy o něm běžely filmy, vyšla knížka. Pak Munch, z našich Kubišta, Zrzavý...

Hopper?

Toho jsme neznali. Tak ho vlastně neznám doteď.

– Lucie Šiklová

↖ Modříny a jedle, 85 x 70 cm, akryl na plátně, 2003 ↗ Borový les, 100 x 75 cm, akryl plátně, 2004 → Dva stromy, 96 x 76 cm, akryl na plátně, 1988 — 89 6—7

↑ Les v zimě, 67 x 55 cm, akryl na plátně, 2003 → Temná smrčina I, 100 x 75 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2011 8—9

↑ Stmívání v lese , 80 x 114 cm, akryl na sololitu, 2003 → Břízy, 110 x 85 cm, akryl, váleček na sololitu, 2011 10 — 11

↖ Modrá bříza, 122,5 x 75 cm, akryl na sololitu, 1991 — 92 ↗ Bříza, 123 x 76 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1995 → Bříza, 124 x 90 cm, akryl, váleček na sololitu, 1995 — 96 12 — 13

↑ Cínie, 49 x 59 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2000 → Rozkvetlý kaštan, 97 x 78 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2001 14 — 15

↑ Psí víno, 122 x 75 cm, akryl, váleček na sololitu, 1991 — 93 → Sad, 71 x 99 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2012 16 — 17

↑ Spadané listí, 87 x 63 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1990 → Padající sníh, 110 x 86 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1988 — 89 18 — 19

↑ Popínavé rostliny, 123 x 87 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1991 — 92 → Bříza, 123 x 100 cm, akryl, váleček na sololitu, 1991 20 — 21

↑ Slunečnice, 97 x 55 cm, akryl na sololitu, 2001 → Pivoňky, 90 x 100 cm, akryl na sololitu, 2012 22 — 23

↖ Lilie, 85 x 61 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2003 ↗ Bílé růže, 77 x 50 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2007 → Modré okno, 100 x 117 cm, akryl, váleček na linoleu na sololitu, 2005 — 08 24 — 25

↑ Proutěné křeslo, 121,5 x 100 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1990 → Skleničky, 74 x 84 cm, akryl na linoleu na sololitu, 1996 26 — 27

↑ Dvě židle a stůl, 123 x 106 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2004 → Křeslo, 120 x 90 cm, akryl, váleček na sololitu, 1991 28 — 29

↖ Kočky, 107 x 92 cm, akryl na sololitu, 1990 — 91 ↗ Bezdomovci, 95 x 70 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2005 → Kristus, 145 x 97 cm, akryl na linoleu na sololitu, 2003 30 — 31

↑ Bujná příroda, 92 x 102 cm, akryl, váleček na sololitu, 2012 → Kopec, 92 x 105 cm, akryl, váleček na sololitu, 2012 32 — 33

↑ Silnice u lesa, 122 x 90 cm, akryl, váleček na sololitu, 2014 → Letní krajina, 122 x 81 cm, akryl, váleček na sololitu, 2014 34 — 35

↑ Páry nad lesem, 87 x 105 cm, akryl, váleček na sololitu, 2012 → Jaro, 122 x 90 cm, akryl, váleček na sololitu, 2015 36 — 37

Marie Blabolilová 4. 3. 1948, PRAHA Žije a tvoří v Praze a na chalupě na venkově STUDIA 1967 — 1973 AVU Praha, Ladislav Čepelák, Jiří John, František Jiroudek, Arnošt Paderlík 1963 — 1967 SOŠV Praha, Jaroslav Kaiser SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (výběr od roku 2000) 2015✴ Uvnitř, Galerie Novoměstské radnice, Praha 2014✴ Marie Blabolilová, Galerie Prostor 228, Liberec • Linolea, Muzeum a Pojizerská galerie, Semily • Marie Blabolilová, Galerie Hollar, Praha 2013✴ Jaro, léto, podzim, zima, Galerie Atrium, Liliová 8, Praha 2012✴ Pozdrav z prázdnin, Galerie Pecka, Praha • Pomněnky, Galerie Na shledanou, Volyně 2011✴ Zelené obrazy, Galerie Platinium, Brno • Chůze lesem, Topičův salon, Praha • Tichá společenství, Památník Terezín 2010✴ Pohled z okna, Galerie Dion, Praha 2009✴ Interiéry, Galerie Šternberk, Šternberk 2008✴ Zahrady, Galerie Magna, Ostrava 2007✴ Marie Blabolilová, Grafiky — čárové lepty, Galerie Doma, Kyjov • Marie Blabolilová, Obrazy, Zámek Děčín, Děčín • Marie Blabolilová, Obraz města, Galerie Anderle, Kabinet grafiky, Praha 2006✴ Marie Blabolilová, Malba, grafika, Galerie ve dvoře, Veselí nad Moravou 2005✴ Marie Blabolilová, Obrazy a grafika, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk • Marie Blabolilová, Stromy: Obrazy, grafika, Studio Paměť, Praha 2003✴ Marie Blabolilová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy • Marie Blabolilová, Zámecká jízdárna, Náchod 2002✴ Marie Blabolilová, Lepty, Geofyzikální ústav AV Praha 2001✴ Marie Blabolilová, Obrazy a grafika, Galerie Fronta, Praha 2000✴ Marie Blabolilová, Galerie Pecka, Praha • Marie Blabolilová, Artotéka, Praha • Marie Blabolilová, Grafika, Muzeum, Rýmařov SPOLEČNÉ VÝSTAVY (výběr od roku 2000) 2014✴ Grey Gold, Dům umění města Brna • Strom, pocta Jindřichu Pruchovi, Galerie Caesar, Olomouc 2013✴ Doma, výstava Umělecké besedy, Galerie F. Drtikola, Dobříš • Laureáti Ceny Vladimíra Boudníka, Galerie výtvarného umění Hradec Králové 2012✴ Grafika roku, Inter-Kontakt-Grafik, Clam-Gallasův palác, Praha • Jubilanti Hollaru 2013, Galerie Hollar, Praha 2011✴ Cena Vladimíra Boudníka (1985 — 2010) a Autorské knihy (1997 — 2009), Galerie umění Karlovy Vary, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště • Půlstoletí výtvarného umění v Letohrádku Ostrov / 1961 — 2011, Letohrádek Ostrov, Ostrov (Karlovy Vary) • Umělci archivu, DOX, Malá věž • …a jiné věci, Galerie Caesar, Olomouc • 2010✴ Není plotna jako plotna, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Galerie Františka Drtikola, Příbram, Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům, České Budějovice • Free culture (Svobodná kultura), DOX, Malá věž, Praha • Rovnoběžky a průsečíky, Galerie NTK, Praha 2008✴ Kalendář pro Jindru Štreita, Galerie Smečky, Praha • Nechci v kleci! / No Cage for Me!, Muzeum umění v Olomouci • Soustředěný pohled, Grafika 60. Let ze sbírek členských galerií Rady galerií ČR, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava • Jubilanti Hollaru 2008, Galerie Hollar, Praha 2007✴ Soustředěný pohled, Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií ČR, Oblastní galerie v Liberci • Intimita / Intimacy, Zámecká galerie, Uherský Ostroh • Die durchsichtige welt, Landschloss Pirna—Zuschendorf, Pirna—Zuschendorf • Průzračný svět: Podoby vody / Durchsichtige Welt, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad

Labem, Landschloss Pirna—Zuschendorf • Svět české grafiky, Zámek Bruntál, Bruntál • Grafické desetiletí. Nová jména v Hollaru 1997-2007, Galerie Hollar, Praha 2006✴ Vltavotýnské výtvarné dvorky 2006, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou • Kalendáře pro Jindru Štreita, Dům umění, přednáškový sál, Ostrava • Svět české grafiky, Zámek Bruntál 2005✴ Les arts graphiques tcheques, Galerie Audabiac, Audabiac • …o věcech přírodních, Letohrádek Ostrov, Ostrov nad Ohří • Bez důvodu — Český obraz dnes / Without the Reason — Czech Picture Today, International Biennale of Contemporary Art Prague, Národní galerie v Praze • Grafické techniky 2, Lept, akvatinta, kombinovaná technika, Galerie Kulturního střediska Svět, Mladá Boleslav 2004✴ Grafické techniky 2, Lept, akvatinta, kombinovaná technika, Galerie Hollar, Praha • Díla členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar k 10. výročí založení Nadace Preciosa, Oblastní galerie v Liberci, Liberec • Hudba ve výtvarném umění, Kolín 2003✴ Nadace Hollar k 50. výročí 2. lékařské fakulty UK v Praze, Karolinum, Křížová chodba, Praha • Umění grafiky: Grafické techniky v průběhu šesti století, Salon, Kabinet, Olomouc • Tschechische Grafik, Automobil Forum Berlin, Berlín • Minisalon, Centré Tchéque, Paris / České centrum, Paříž • Jubilanti Hollaru 2003, Galerie Hollar, Praha 2002✴ Česká grafika, Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha • Minisalon, Museum Puri Lukisan, Ubud, Galeri Nasional Indonesia, Jakarta, Mandarin Hotel, Surabaya 2001✴ Magické číslo tři, Galerie Caesar, Olomouc • Exlibris, Galerie Hollar, Praha • 2000✴ 6. festival komorní grafiky, Galerie Hollar, Praha • 100. výstava Gakerie Caesar, Galerie Caesar, Olomouc • České dny v Mongolsku, Ulánbátar, Mongolsko • Praha světácká, Galerie U prstenu, Praha CENY 2012 Inter-Kontakt-Grafik, Grafika roku — Cena za tisk hloubky 2004 Inter-Kontakt-Grafik, Grafika roku — Cena Vladimíra Boudníka 2003 2003 Cena poroty Bienále drobné grafiky Břeclav 1998 Hollar — Festival komorní grafiky — Cena za uměleckou úroveň 1988 Bienále Krakow, cena starosty města Lodže ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH Národní galerie v Praze Galerie Klatovy / Klenová Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Galerie umění, Karlovy Vary Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě Galerie výtvarného umění v Náchodě Ministerstvo kultury České republiky, Praha Oblastní galerie v Liberci Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou Státní galerie výtvarného umění v Chebu Východočeská galerie v Pardubicích Art Unidentified, Nishinomiya, Japonsko Geofyzikální ústav AV ČR, Praha Soukromé sbírky

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 10. 9. — 18. 10. 2015

Marie Blabolilová rastry Vydala Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě v roce 2015 při příležitosti výstavy Marie Blabolilová — rastry konané ve dnech 10. září — 18. října 2015 ve výstavních prostorách OGV, Komenského 10, Jihlava.

Kurátorka výstavy: Lucie Šiklová Text: Lucie Šiklová Fotografie: Pavel Petrov — OGV a archiv Marie Blabolilové Grafická úprava: pure-beauty.cz Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod a.s., www.thb.cz Náklad: 400 ks www.ogv.cz

© Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 2015 © Marie Blabolilová ISBN 978-80-86250-35-9