ELITA 2/2026 by Aricoma

02 – 2026

M AG A Z Í N N E J E N O I N FO R M AČ N Í CH T E CH N O LO G I Í CH

VOJTĚCH BOHÁČ

MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST JE O TOM, JAK NAKLÁDÁME S VLASTNÍ POZORNOSTÍ

EDITORIAL

Vážení čtenáři, vítám vás zpět z letních dovolených do reality a hned si položme otázku: Zakázat dětem sociální sítě? Ano, samozřejmě, zní skoro sborově. Složité společenské téma se zase jednou dostalo do rukou politiků a jejich rázných, jednoduchých řešení. Ale je to opravdu tak jednoduché? A umíte si popravdě odpovědět na poslední otázku z článku Petra Koubského na straně 18? Ale poctivě, prosím… Ještě chvíli zůstaňme u tématu léta, dovolených a cestování. Skvělý cestopis z jedné malé země mnoha různých tváří z pera našeho stálého cestovatele/dopisovatele Ondry najdete na straně 35. O úspěchu Aricomy ve velkém tendru pro orgány Evropské unie už jsme psali. Kolega Filip vysvětluje, co za tím je. Žádné zázraky, jen tvrdá profesionální práce. Stovky a tisíce hodin, kdy se snažíte dělat správné věci správně. Nezní to moc sexy, ale úspěch se pak většinou dostaví. Spousta rutinní dřiny a nezdolné vůle je i v příběhu naší kolegyně a ultramaratonkyně Míši. Je neuvěřitelné, kolik a co všechno se toho dá stihnout a dokázat, máte-li vůli, kázeň a jasný cíl. Téma umělé inteligence už bude natrvalo

součástí nejen našeho časopisu. Slovenští kolegové popisují, jak se 20 000 licencí AI dostalo ke studentům pedagogických fakult na Slovensku, ale hlavně jak se budoucí učitelé učí používat nové technologie, aby nezaostávali za svými žáky. O projektu Paměť národa společnosti Post Bellum jsme psali už několikrát. Užití AI v této oblasti nás na první dobrou překvapilo. Na druhý pohled ale už vypadá naprosto přirozeně a nebojím se říct, že způsobilo revoluci v přístupu k této úžasné sbírce vzpomínek 20. století. Určitě si přečtěte na straně 14. A koupili jsme další firmy! Tentokrát posilovala naše obchodní jednotka SAP, a to konkrétně v Rakousku a Slovinsku. Seznamte se! Strana 19. A na závěr pár slov o sebevědomých hlupácích. Před 40 lety způsobili vůbec největší jadernou havárii v historii. Je dobré si celou věc připomenout. Zejména dnes, kdy se mnoho dalších hlupáků s velkým sebevědomím a bez zábran snaží určovat, jak by měl svět vypadat podle nich. Hlupáků, kteří se nechtějí a neumějí poučit z historie, relativizují pojmy pravda a lež a kteří spoléhají na to, že ostatní tomu budou jen přihlížet a nebudou si pálit prsty. Anebo budou? Krásný podzim a zachovejte nám přízeň Martin Grigar

ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 2/2026, vydáno 25. 8. 2026 VYDAVATEL Aricoma a.s., Vinohradská 1511/230, Praha 10, 100 00 Praha, IČO: 04615671 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Jitka Janů, Eliška Pavlasová, Michal Malysa, Ondřej Holomek, Deník N, Marek Holub, Kateřina Kršková POUŽITÉ FOTOGRAFIE Unsplash, Paměť národa, Wikipedia, US Methanol GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r. o., ILUSTRACE Paola Wiciak

JAK NAKLÁDÁME S VLASTNÍ POZORNOSTÍ

MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST JE O TOM,

VOJTĚCH BOHÁČ

OBSAH

ČTYŘI SVĚTY V JEDNÉ MALÉ ZEMI

14 PAMĚŤ NÁRODA DIGITALIZUJE VZPOMÍNKY. DÍKY AI JE VŠECHNY ZPŘÍSTUPNÍ KOMUKOLIV

02 MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST JE O TOM, JAK NAKLÁDÁME S VLASTNÍ POZORNOSTÍ Vojtěch Boháč 08 OBHAJOBA EVROPSKÝCH MILIARD. ARICOMA UČÍ SLOVENSKO PRACOVAŤ S AI 10 12 TŘIKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ ČSOB 14 PAMĚŤ NÁRODA CHYSTÁ REVOLUCI. DÍKY AI ZPŘÍSTUPNÍ VZPOMÍNKY KOMUKOLIV 16 SOCIÁLNÍ SÍTĚ DĚTEM NEZAKAZUJME, ALE VYSVĚTLUJME Petr Koubský 19 DVA ZÁSAHY JEDNOU RANOU. ARICOMA ZÍSKALA SAP EXPERTY V RAKOUSKU I SLOVINSKU

22 HACKEŘI ÚTOČÍ VŠUDE. ENDOKRINOLOGICKÝ ÚSTAV MĚL ŠTĚSTÍ V NAČASOVÁNÍ 24 ČERNOBYL: DÍLO SEBEVĚDOMÝCH HLUPÁKŮ, PO NICHŽ MUSELI UKLIDIT NEVIDITELNÍ HRDINOVÉ Petr Koubský 26 MODERNIZACE DOKUMENTOVÉHO SYSTÉMU: E.ON MÁ RYCHLEJŠÍ PŘÍSTUP K DATŮM A NIŽŠÍ NÁKLADY 28 MNOHO KLIENTŮ, MNOHO SMLUV. CO S TÍM? US Methanol 30 CO MAJÍ SPOLEČNÉHO ULTRAMARATON A FAKTUROVÁNÍ? Michaela Zacpal Mifaňuková 32 CHYSTÁ SE FILM O BAŤOVI 35 ČTYŘI SVĚTY V JEDNÉ MALÉ ZEMI cestopis

02 ROZHOVOR MARTINA FOJTŮ FOTO VOJTĚCH BOHÁČ

Mediální gramotnost je o tom, jak nakládáme s vlastní pozorností Čemu se dnes dá ve veřejném prostoru ještě věřit?

Odpověď na tuhle otázku jsme hledali s novinářem a válečným reportérem Vojtěchem Boháčem, zakladatelem zpravodajského portálu Voxpot.

Mluvili jsme o informační válce, dezinformacích, budoucnosti médií i o tom, proč bude v době umělé inteligence důvěra v ověřené zdroje důležitější než kdy dřív.

VOJTĚCH BOHÁČ

Když zrovna nesedí v redakci v Praze, bývá v místech, odkud se spolehlivé informace získávají jen těžko. Jen několik dní před naším rozhovorem se Boháč vrátil z ukrajinské Oděsy.

Vojtěch Boháč

Nejde se nezeptat. Jaké jste si přivezl aktuální dojmy?

jaké by to bylo? A jaké číslo by to bylo v Česku?

Hlavní dojem je, že po loňském roce, kdy mnoho lidí na Ukrajině doufalo v posun směrem k ukončení války, se těchto nadějí prakticky všichni vzdali. Země se připravuje na něco, co může trvat ještě dlouho. Je přitom velmi zajímavé sledovat odolnost společnosti. Nejde o hysterické přijetí situace, ale o vyspělou reakci. Společnost zareagovala tlakem na politiku, na prezidenta a na zodpovědná politická místa, takže jsme tam viděli řadu demonstrací. Probíhá boj o to, aby instituce fungovaly co nejefektivněji a aby lidé neumírali zbytečně. Je bohužel jasné, že lidé umírat budou. Je ale silný tlak a požadavek společnosti, aby se ztráty minimalizovaly. Tam, kde mohou bojovat roboti, ať bojují roboti, a stát ať funguje co nejefektivněji.

To je těžké, jedna věc je politická reprezentace a druhá stát samotný. Vůči státu na Ukrajině panuje velmi silný patriotismus a zároveň skepse vůči politice. V Česku to hodně propojujeme – spojujeme postavy na vrcholu státu se státem samotným a jeho institucemi. Podle mě je zdravější o tom přemýšlet odděleně.

Takže stát funguje dvojkolejně v duchu: Ano, máme tady válku, ale zároveň potřebujeme nějak fungovat?

Válka se vede na mnoha frontách. Jedna je ta, kde se střílí a umírají lidé. Ale když trvá dlouho, pochopíte, že to je jen nejviditelnější projev. Finálně rozhoduje i to, která země má lépe organizovanou politiku a občanskou společnost, která se dokázala zbavit korupce, aby na frontu přicházelo to, co vojáci reálně potřebují. Válka přivedla lidi k pochopení, jak stát funguje a jak zásadní je být aktivní i jako občan a neustále vyžadovat od moci, aby tu pro vás byla a nehodila vás přes palubu. Často říkám, že Ukrajina je se všemi svými problémy v současnosti snad nejlepší technokracie v Evropě. Ne v tom smyslu, že by tam nebyla korupce nebo mocenská zvůle, ale v tom, že občané mají obří povědomí o tom, k čemu jsou instituce. Kdyby na škále od 0 do 10 existovalo číslo vyjadřující, jak Ukrajinci vnímají důležitost státu,

Ukrajina kompletní situační povědomí: ví, jak vypadá fronta, drony přenášejí obraz do velicích center a v reálném čase vidíte všechno, co se děje. Rusové proti tomu nemají ekvivalent a všechno musí řešit přes rádio nebo kabely. Je to složité, konkurenční řešení fakticky neexistuje. Tahle technologie je v současné válce naprosto klíčová.

„To, že Elon Musk vypnul Starlink pro Rusy, je naprosto zásadní. To, že Ukrajinci mají Starlink a Rusové ne, je důvod, proč válka vypadá tak, jak vypadá.“

V tom jsou Ukrajinci podstatně dál a je to něco, co bychom se od nich mohli učit. Mají ke státu opravdu vysokou důvěru a k reprezentaci opravdu nízkou. My máme poměrně nízkou důvěru ke státu i k reprezentaci. Jakou roli v tom všem hrají média a problematika informací a dezinformací? Jak moc je to informační, technologická a zbraňová válka?

Každá válka má všechny tyto aspekty. Bojuje se na více frontách. Co se týče technologií, vidíme něco, o čem se málo mluví: to, že Elon Musk vypnul Starlink pro Rusy, je naprosto zásadní. To, že Ukrajinci mají Starlink a Rusové ne, je důvod, proč válka vypadá tak, jak vypadá. Povídejte.

Ukrajinci díky Starlinku operují s drony. Byl jsem u toho, když jednotka naváděla kolový dron, který vezl zásoby na frontu vojákům v zákopech. Kdyby dron vybuchl na mině a řídil ho člověk, vybuchl by s ním. Teď vybuchne jen dron, naváděný přes Starlink, protože může jezdit bez lidské posádky. Díky Starlinku má

A média? Je mediální pokrytí pořád stejné?

Média pokrývají to, co lidé chtějí číst. První rok a půl války byl extrémní zájem o všechno, co se Ukrajiny týkalo. Postupně si lidé začali všímat jiných věcí a zájem opadl. Podobné je to s politikou. Od nástupu Donalda Trumpa byla zpočátku velká očekávání, že válka za chvíli skončí. Během roku ale lidé pochopili, že se to čekat nedá a zájem opadl. Teď se zase zvedl, protože od začátku roku vidíme, že Ukrajinci dokážou uskutečňovat velké údery. Co se týče mediálního pokrytí, na začátku války chtěl být na Ukrajině skoro každý novinář, bylo to přeplněné. Teď už to tak není, ale je skvělé, že tam pořád působí několik stálých zpravodajů – lidé z rozhlasu, z České televize – a že dost médií tam své lidi pořád posílá. Protože můžou reportovat o tom, co na vlastní oči vidí, co se na místě děje. Čímž se dostáváme k problematice dezinformací…

Ano. Válka je ve výsledku o tom, jste-li schopni bojovat, máte-li morálku a spojence, kteří vás potřebují. Rusové chtějí vyprávět příběhy, jaké se jim

hodí, a proto chtějí udělat z ojedinělého něco, co se děje všude, a použít to jako důkaz, že Ukrajinci nejsou schopni nebo ochotni bojovat. Pro Evropu je to například komunikace typu „Ukrajina je ekonomicky těsně před pádem a nemá smysl ji podporovat“. Cílem je nalomit ochotu pomáhat. V tom všem hrají důležitou roli média, která jsou na místě. Příběhy, které Rusové využívají, jsou často extrémním nafukováním věcí, které nejsou zásadní, nebo jsou to vyložené výmysly. Tím nám novinářům přidávají práci: Kromě popisu toho, co se děje, musíme psát i o tom, že to, co se neděje, se opravdu neděje. To nás zahlcuje. Proto se na to už ani nechceme zaměřovat. Když je něco zveřejněné na nedůvěryhodném zdroji, nemá smysl na to reagovat, protože to plodí proto, aby nám zahltili kapacity. My se potřebujeme soustředit na jiné věci. Snažíme se nasvěcovat to, u čeho se někdo snaží, aby vidět nebylo.

jménem, svou značkou, s přijetím odpovědnosti. To je rozdíl mezi médii a dezinformačními projekty.

historickou zkušenost, jiné mezinárodněpolitické zájmy, jinou politickou reprezentaci.

Přemýšlíte jako autoři mediálních výstupů nad tím, do jaké míry je nad tím vším běžný člověk schopný přemýšlet?

Je důležité, aby taková média existovala. Zároveň ale potřebujeme celou mediální strukturu: lokální média, veřejnoprávní média, investigativu, zahraniční reportování, média určená lidem s levicovým i pravicovým pohledem na svět. Lidé jsou různí, volí různé politické strany – ne proto, že by se jeden pletl a druhý měl pravdu, ale protože se jinak dívají na otázky solidarity nebo svobody. Média pak reprezentují jejich otázky a odpovídají na ně.

Média odpovídají na tak dobré otázky, jaké jejich publika pokládají. A naprostá většina lidí pokládá otázky, které je zajímají, a chtějí odpovědi. Proto je třeba důležité, aby Česko mělo kvalitní média, která píší o světě. Kdybychom všichni četli jen Guardian

Lidé si ale čím dál častěji nedělají obrázek přímo z médií, ale z titulků na sociálních sítích nebo z přehledů tvořených umělou inteligencí. Což je živnou půdou pro dezinformace a zároveň to stěžuje ufinancovatelnost médií. Jak to vnímáte?

Vyrůstal jsem v době, kdy se rozpadl tradiční byznys model médií, tedy financování z prodejů výtisků a inzerce. To vám dávalo obrovskou sílu dělat kvalitní novinařinu.

To rozhodnutí nepálit energii na věcech, které zavání dezinformací, je velký posun, že?

Ano, a potřebujeme, aby to víc chápala i společnost. Proto je tak důležité zvedat mediální gramotnost. Když existuje online účet, který vystupuje pod pseudonymem, nejsou jasné zdroje financování ani to, kdo pro něj pracuje, nemusíme ho vůbec číst. Často říká bombastické věci, které by vám nikdo jiný neřekl, ale to proto, že nejsou pravda. Proto máme etablovaná média a média veřejné služby. Shromažďují informace pod svým jménem. Jako mediální značka ručíme za informace, které vydáváme. Máme nastavené postupy, etický kodex. Pokud uděláme chybu, přiznáme ji. Neznamená to, že dokážeme odhalit všechny nekalosti. Ale náš úkol je být féroví, a když zjistíme, že se děje něco, co by se dít nemělo, nebo něco, o čem by čtenáři měli vědět, pokrýváme to pod svým

To, co jste popsala, je problém a myslím, že jsme v době, kdy hledáme odpovědi na to, co s tím. Zatím je nemáme. Mění se technologie, ale také to, jak lidé vnímají svou zahlcenost. Obsahu je čím dál víc. Je dost možné, že tato zahlcenost povede k potřebě mít zase pořádek v tom, odkud jaké informace přicházejí. Myslím si, že média se zase budou muset dostat do pozice toho, kdo vám říká, co je realita a co realita není.

nebo BBC, je to hezké, ale ta média odpovídají na otázky britského publika. Jako zakladatel Voxpotu třeba chci, aby v Česku bylo silné médium, které věnuje pozornost zahraničnímu dění a odpovídá na otázky českého publika, protože jsou specifické – máme jinou

Že bude potřeba nějaká autorita, která nám pomůže se zorientovat?

Ano, bude totiž jasné, že když je na obsahu jeho značka, máte jistotu, že ano, tohle se stalo, není to vygenerovaná realita. Očekávám, že se kvůli tomu může vrátit i doba síly institucionálních mediálních značek.

Vojtěch Boháč

„Jako mediální značka ručíme za informace, které vydáváme. Máme nastavené postupy, etický kodex. Pokud uděláme chybu, přiznáme ji. Neznamená to, že dokážeme odhalit všechny nekalosti. Ale náš úkol je být féroví, a když zjistíme, že se děje něco, co by se dít nemělo, nebo něco, o čem by čtenáři měli vědět, pokrýváme to pod svým jménem, svou značkou, s přijetím

Nyní jsme v době síly osobních brandů – lidí, co na vás mluví z Instagramu nebo z YouTube, což vede právě k tomu zahlcení. Lidé nevědí, co sledovat dřív. Jsme náchylní k tomu, abychom si vygenerovali svodku dění daného dne třeba od Cloudu, Perplexity nebo ChatGPT. A když po desáté zjistíte, že říkáte kamarádům něco a oni vám řeknou, že tohle není pravda, možná dospějete k tomu, že byste to měli dělat trochu jinak. Na druhou stranu se možná zlepší AI a stane se dobrým nástrojem pro tento typ sběru informací. Pak je ale velká otázka, co bude s médii, protože AI jim neplatí za obsah, který využívá. Média tím pádem přijdou o předplatné a možnost tvorby, čímž AI zase ztratí přístup ke kvalitnímu obsahu. Byznys model je teď spíše nastavený tak, že modely nás vysají, aniž by nás kompenzovaly, a pak o nás přijdou, čímž půjdou s kvalitou dolů. To otvírá prostor další teorii. Velké jazykové modely by mohly v budoucnu skupovat zpravodajské agentury, aby si zajistily přísun kvalitních, fakticky ověřených informací. Zmínil jste, že žijeme v éře osobních brandů, ostatně několik bývalých novinářů už si založilo svoje one-man show publicistické projekty a vrhli se na ně i lidé, kteří v médiích nikdy nepracovali. Jak se na to díváte?

Slýchám nářky, že už je toho moc a že jeden člověk přece nemůže platit měsíčně x tvůrců a dávat za to tisíce korun. Očekávám tedy, že vznikne poptávka po větší syndikalizaci obsahu.

Na Slovensku se objevil zajímavý pokus v podobě projektu Piano, předplatného pro víc médií. V Česku také, ale neuchytil se. Možná se ale postupně objeví nějaký větší hráč, který to seskupení zvládne. Záleží, jak se vyvinou předplatitelské modely a způsoby financování. Ti lidé nedělají svůj sólo projekt proto, že by za každou cenu chtěli mít vlastní, ale protože chtějí být solidně zaplacení, mít dobré pracovní podmínky a dělat to, co mají rádi. I proto si myslím, že se velké mediální značky můžou vrátit. Kdybyste měl lidem poradit, jak se orientovat v informační džungli, co byste jim řekl?

Osobně mi přijde důležité se prvně dívat na to, kdo je vlastník daného média. Velký problém v Česku je, že hodně médií vlastní oligarchové, kteří mají své zájmy, třeba ve vztahu se státem. Potom se dívám na ideovou orientaci média, abych věděl, jak informace filtrovat. A pak také na to, kdo jsou jednotliví autoři, jakou mají historii. Mediální značky mají obrovskou výhodu v tom, že vám garantují kvalitu velkého množství novinářů a tvůrců. Například Instagram negarantuje nic a vy se musíte sami orientovat v obrovském množství zdrojů, což pro běžného člověka není snadné. Kdežto pro mediální značku pracuje třeba 30 novinářů, kteří mají standardy, a já mám klid v hlavě, protože celý editorský proces média mi garantuje kvalitu.

VOJTĚCH BOHÁČ

odpovědnosti. To je rozdíl mezi médii a dezinformačními projekty.“

ČESKÝ VÁLEČNÝ REPORTÉR, POLITOLOG, NOVINÁŘ ZAMĚŘUJÍCÍ SE NA STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPU, GLOBÁLNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKU.

Vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Psal jako nezávislý novinář pro deník Právo, časopis Reportér, Deník Referendum, A2larm nebo Moscow Times. Je zakladatelem a šéfredaktorem nezávislého zpravodajského serveru Voxpot, který se věnuje zpravodajství a publicistice s primárním zaměřením na zahraniční témata. Za svoji práci dostal v roce 2021 cenu Novinářská křepelka a v roce 2025 Stříbrnou medaili předsedy Senátu.

08 TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

OBHAJOBA EVROPSKÝCH MILIARD VÍ SE, ŽE NÁS NEZLOMÍ ŽÁDNÁ KRIZE

Když se v roce 2021 tehdejší mezinárodní byznysová jednotka Aricomy ucházela o první velký kontrakt pro Evropskou komisi, v Bruselu byla tak trochu za „new kid on the block“. Pochybovalo se, jestli firma ze středu Evropy může tak náročné zakázky zvládnout. O čtyři roky později je situace diametrálně odlišná. Aricoma jako jeden z mála dodavatelů v historii uspěla v obřím evropském tendru podruhé za sebou. Ví se, že dokáže obstát i v těžkých časech.

A že takových zkoušek v posledních pár letech bylo. Ať už šlo o covidové období, nedostatek komponent, logistickou krizi nebo rozpoutání ruské agrese na Ukrajině. Že to ani s novou rámcovou smlouvou na dodávky IT řešení a služeb v objemu 14,8 miliard korun (617 milionů eur), jež byla potvrzena v prosinci loňského roku, nebude pokaždé jen procházka růžovou zahradou, naznačily už první týdny letošního roku, kdy cena čipů začala bez předchozího varování růst o vyšší stovky procent. „Už jsme ale prokázali, že v každé krizi dokážeme obstát. Koneckonců, i v rámci výběrového řízení jsme si dovolili směrem ke Komisi takový vtípek, že to musíme vyhrát znovu, protože jsme je provedli už třemi krizemi,“ usmívá se Filip Ternovszky, jenž řídí Core IT Tower v divizi Aricoma International. „Když pak přišla vlna inflace a zdražování, zákazník už věděl, že má před sebou partnera, o kterého se může opřít.“ KONEC PŘEDSUDKŮ O VÝCHODNÍM BLOKU

Zatímco první výběrové řízení se odehrávalo v covidových kulisách a často se při finalizaci improvizovalo, postupem let se z party nadšenců stala precizně fungující mašina. „Náš Core IT Tower v rámci týmu Aricoma International dnes čítá dvanáct lidí, kteří na těchto typech smluv aktivně pracují,“ vysvětluje Filip Ternovszky. Tento úzký tým úzce spolupracuje se silným ekosystémem partnerů, jako jsou Hewlett Packard Enterprise a Nutanix, se kterými dohromady tvoří jednotku, jež je schopná navzdory obtížným situacím doručit správné řešení. Obhajoba kontraktu z prosince 2025 je milníkem nejen pro Aricomu, ale pro celý středoevropský IT trh. Před čtyřmi lety totiž v Bruselu panovala mírná skepse. Testovalo se, zda firma z bývalého východního bloku dokáže takto masivní zakázku procesně a technologicky zvládnout. „Teď už je ten pohled úplně

jiný. Vnímání se stoprocentně obrátilo,“ popisuje manažer. Aricoma už není vnímána přes geografickou optiku, ale jako standardní, spolehlivá evropská firma, jež je schopná řešit IT dodávky i služby pro více než 70 velkých evropských institucí a direktorátů. OD EUROPOLU PO FRONTEX

Ačkoliv se kontrakt oficiálně podepisuje s Generálním ředitelstvím pro digitální služby Evropské komise (DG DIGIT), ve skutečnosti jde o sdílenou smlouvu pro více než 70 unijních institucí, agentur a ředitelství. Patří mezi ně Evropský parlament, Evropský soudní dvůr, Rada EU nebo pražská EUSPA.

„Je skvělé vidět, že přispíváme k fungování a jednotlivým agendám evropských institucí, které každodenně ovlivňují životy občanů EU.“ FILIP TERNOVSZKY | Core IT Tower v Aricoma International

Technologie od Aricomy tak pomáhají Europolu při forenzním vyšetřování a boji s kriminalitou, Frontexu při ochraně vnějších hranic nebo agenturám pro námořní bezpečnost a kontrolu rybolovu. Z finančního hlediska funguje rámcový kontrakt v cyklech. Každý rok se na základě rozpočtových kvót alokují peníze a po letních prázdninách přichází pro tým Aricomy nejnáročnější období roku – vlna ostrých nabídek a objednávek služeb a hardwaru. Díky správnému nastavení se týmu v roce 2025 podařilo poptávku v průběhu roku efektivně řídit a hlavně spouštět. S koncem starého a startem nového kontraktu navíc přišel masivní nával objednávek. KLÍČ K ÚSPĚCHU? FLEXIBILITA A TISÍCE HODIN PRÁCE

Divize Aricoma International dnes rozhodně nestojí na jednom kontraktu. „Přece jen nás už je v týmu Aricoma International přes 40 a máme obrovskou ambici růst nejen počtem lidí, ale především v EBITDA.“ Úspěch v týmu Aricoma International u Evropské komise ale funguje jako ta nejlepší reference, která otevírá dveře k dalším velkým hráčům v komerční sféře i k mezinárodním organizacím, jako je NATO nebo OSN, na které se chce Aricoma v budoucnu více zaměřit. Příprava takto gigantického tendru přitom neznamená jen vyplňování tabulek v Excelu a psaní textů do Wordu. Je to nekončící proces analýz, taktického plánování a budování vztahů. O obrovském nasazení svědčí i osobní statistika Filipa Ternovszkého z roku 2025: „Když jsem se za rokem ohlédnul, zjistil jsem, že jsem zhruba v pětadvaceti týdnech roku byl na cestách. Podobně to měli i další kolegové, kteří vyráželi na schůzky do evropských metropolí. Dnes už víme, že se nám tahle energie vrátila,“ usmívá se. Cílem přitom zdaleka nebývá jen Brusel – tým běžně pendluje mezi zákazníky v Lucemburku, Varšavě, Vídni, Barceloně, Lisabonu či Štrasburku. Kdyby měl Filip Ternovszky jmenovat jeden jediný argument, který unijní instituce přesvědčil, aby sázku na Aricomu zopakovaly, byla by to flexibilita a otevřenost v komunikaci. „Dokážeme se nadstandardně přizpůsobit zákazníkovi a zároveň společně s obchodními partnery podnikat kroky, které dávají hluboký smysl koncovému uživateli. V tom je naše úžasná síla. Zůstáváme otevření i v situacích, kdy by možná ostatní mazali med kolem úst, ale v dlouhodobých vztazích zkrátka ukázaná platí,“ uzavírá.

10 TEXT MAREK HOLUB

IVAN BILIČKA | AI strategy advisor Aricoma

ARICOMA UČÍ

„Pomáhame slovenskému školstvu zavádzať nástroje AI, a to nielen technicky, ale aj procesne.“

SLOVENSKO PRACOVAŤ S AI

Žiaci už dnes generatívnu AI bežne používajú, učitelia však v jej zmysluplnom využívaní často zaostávajú. Ministerstvo školstva, výskumu, vývoja a mládeže Slovenskej republiky preto v spolupráci s OpenAI a Aricomou zavádza ChatGPT Edu medzi pedagógov. Aricoma v projekte učí učiteľov, ako z neho urobiť užitočný nástroj a pripraviť mladú generáciu na éru, v ktorej bude práca s AI bežnou súčasťou života.

To už dávno nie je téma budúcnosti. V školách je prítomná už dnes, len nie vždy oficiálne a nie vždy pod vedením školy. Slovenský minister školstva Tomáš Drucker na tlačovej konferencii pripomenul, že podľa vlaňajších prieskumov používa nástroje generatívnej AI osem až deväť z desiatich mladých ľudí. Pre žiakov sa tak práca s AI stáva rovnako samozrejmou zručnosťou, akou bola pre predchádzajúce generácie práca s textovými editormi a tabuľkami. Učitelia ani žiaci sa bez nej v pracovnom živote nezaobídu, pretože sa z nej stáva štandard.

Nejde teda len o to uviesť nástroj do prevádzky, ale najmä naučiť, ako ho využiť tak, aby učiteľom a budúcim učiteľom skutočne šetril čas a pomáhal v praxi.

Práve to je východisková situácia, na ktorú slovenské školstvo reaguje spoluprácou s OpenAI. Nejde pritom len o samotný prístup k technológiám, ale hlavne o to, ako s nimi pedagógovia pracujú. Jayna Devani, education lead v OpenAI, túto medzeru opisuje ako „capability gap“, teda rozdiel medzi tým, čo dnešné nástroje potenciálne dokážu, a tým, ako ich ľudia v skutočnosti používajú. A práve tu vstupuje do hry Aricoma.

80 000 LICENCIÍ PRE UČITEĽOV ZÁKLADNÝCH A STREDNÝCH ŠKÔL

AI AMBASÁDORI SLOVENSKÝCH PEDAGOGICKÝCH FAKÚLT

Prvá veľká etapa sa týkala pedagogických fakúlt. Slovensko vlani spustilo program s približne 20-tisíc licenciami ChatGPT Edu pre pedagogické fakulty vysokých škôl, ktoré pripravujú budúcich učiteľov. Ako opisuje Ivan Bilička, AI strategy advisor Aricomy, technická časť je len začiatok. „Pomáhame slovenskému školstvu zavádzať nástroje AI, a to nielen technicky, ale aj procesne,“ zhŕňa. Práve táto druhá rovina je pre celý projekt zásadná. Samotná licencia ešte nikoho nič nenaučí. „Technologická implementácia je relatívne jednoduchá. To, čo je náročnejšie a čo je naozaj dôležité, je dostať využívanie AI k ľuďom na univerzitách tak, aby im to prinášalo reálnu hodnotu,“ hovorí Bilička.

Preto sa Aricoma zaoberá nielen technickou stránkou nasadenia, ale aj zaškolením AI ambasádorov na vysokých školách. Osvedčilo sa, že každá fakulta má svojho ambasádora, ktorý dobre pozná miestne prostredie, procesy, vie čo kolegov trápi alebo im môže zjednodušiť fungovanie, zároveň je pri nich blízko a prítomný, majú voči nemu dôveru. Títo ľudia potom pomáhajú, aby adopcia AI nezostala len na úrovni centrálneho rozhodnutia, ale aby sa dostala aj medzi skutočných používateľov. Na univerzitách tak Aricoma pomáha s technickým nasadením, edukáciou IT tímov aj bežným zaškoľovaním tých, ktorí majú túto novú technológiu ďalej šíriť. A tým sa jej úloha nekončí. Naopak. Ešte väčšia výzva prichádza tento rok, keď sa Slovensko chystá sprístupniť ChatGPT a ďalšie AI nástroje aj učiteľom na základných a stredných školách. Tu už nejde o desiatky inštitúcií; ide tu približne o 80-tisíc pedagógov.

Prichádza teda nová, ešte väčšia výzva. Podľa Biličku sú totiž školy v segmente základného a stredného vzdelávania iné než univerzity. Používatelia sú opatrnejší, prostredie citlivejšie a potreba podpory väčšia. Aricoma preto pripravuje oveľa rozsiahlejší model podpory. V pláne sú webináre, školenia, výučbové videá, príručky, infografiky aj návštevy samotných škôl. „Už sme navštívili takmer 100 vybraných škôl, kde sme zorganizovali AI školenia,“ opisuje Bilička pripravovanú podporu. Ako vyvrcholenie týchto aktivít pripravila Aricoma konferenciu EduHub 2026, na ktorej sa stretli zástupcovia škôl, ministerstva, verejného sektora, technologických partnerov aj ambasádori z prvej vlny implementácie. Účastníci diskutovali o bezpečnom a zmysluplnom zavádzaní AI do škôl, od AI gramotnosti, etiky a ochrany údajov až po konkrétne skúsenosti pedagógov. Školy si tak mohli vymeniť praktické skúsenosti s tým, čo v praxi funguje a kde naopak vznikajú najväčšie obavy. Práve na tomto pritom podľa Biličku stojí úspech celého projektu. Učitelia nemajú získať pocit, že prišla ďalšia povinnosť alebo dokonca technológia, ktorá ich má nahradiť. Naopak. „Veľmi by sme chceli, aby pochopili, že AI nie je strašiak. Nemá ich nahradiť, ale pomôcť im, aby v triedach stáli pedagógovia, ktorí nie sú unavení z repetitívnych úloh a každodennej rutiny. Tie za nich môže riešiť AI, aby mohli čas, ktorý majú k dispozícii, venovať samotnej výučbe,“ zhŕňa. To je, napokon, aj širšia logika celého projektu. Slovensko nechce školy tlačiť do používania technológie len preto, že je nová a populárna. Cieľom je to, aby učitelia získali nástroj, ktorý im pomôže pri príprave, štruktúrovaní materiálov, hľadaní nápadov na výučbu alebo pri orientácii vo veľkom množstve informácií. A aby sa s touto technológiou dobre oboznámili skôr, než ich v jej používaní predbehnú žiaci. Na tom sa zhodujú aj zástupcovia OpenAI, s ktorými Aricoma úzko spolupracuje. Podľa Jayny Devani nestačí ponúknuť samotný nástroj. Potrebné je aj školenie, priebežná podpora a spoločné navrhovanie toho, ako má zodpovedné nasadenie AI vo vzdelávaní vyzerať. V tomto smere je Aricoma jedným z kľúčových článkov celého slovenského projektu: premieňa strategické rozhodnutie štátu do každodennej reality škôl, fakúlt a učiteľov.

12 BYZNYS JEDNOTKA SAP

TEXT MAREK HOLUB

ZÁKAZNÍK ČSOB | ODVĚTVÍ Finance | ZEMĚ Česko a Slovensko

PROFIL PROJEKTU

Třikrát měř, jednou řež

KONEC PODPORY SAP ERP, TLAK NA VYŠŠÍ VÝKON A POTŘEBA RYCHLEJŠÍCH INOVACÍ. ČSOB STÁLA PŘED MIGRACÍ, KTEROU V BANKOVNÍM PROSTŘEDÍ NENÍ MOŽNÉ POKAZIT. ARICOMA JI PROTO PROVEDLA PŘECHODEM NA SAP S/4HANA BEZ ZASTAVENÍ PROVOZU.

CO ŘEŠIL ZÁKAZNÍK?

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Konec podpory stávajícího systému SAP ERP společně s rostoucími nároky na výkon, flexibilitu a připravenost na budoucnost.

SAP S/4HANA Firemní ERP systém, který díky zpracování dat v operační paměti umožňuje rychlé řízení firemních procesů, analýzu dat a reporting v reálném čase. SAP Fiori Uživatelské rozhraní SAP postavené na webových technologiích včetně HTML5. Díky dlaždicovému designu je jeho používání intuitivní a přehledné. SAP Migration Cockpit Specializovaný nástroj určený pro migraci dat ze zdrojových systémů do prostředí SAP S/4HANA. V projektu pomohl s přesunem vybraných dat do nového systému. OpenText Archive Center stará se o bezpečné archivování dokumentů.

IVO JENÍK | ředitel B2 Provozní účetnictví a SAP ČSOB

CO ŘÍKÁ ZÁKAZNÍK? „Abychom minimalizovali odstávku, testovali jsme několik kol cvičných migrací a sehráli tým skoro jako pitstop ve formuli 1. Nakonec se potvrdilo, že kromě procesů a plánů je to především o lidech a týmové souhře, a zde jsme měli za partnery skvělé profesionály.“

ČSOB není jedna firma, ale skupina specializovaných společností, z nichž každá má své vlastní procesy, vazby i priority. O to složitější bylo převést celou skupinu na novou generaci SAPu tak, aby vše dál fungovalo jako jeden celek. Stávající SAP ERP se však blížil ke konci podpory a zároveň už přestával stačit nárokům na výkon, flexibilitu a další rozvoj. Konkurence se mezitím opírala o stále výkonnější a agilnější ERP platformy. Nebylo už na co čekat.

DVA ROKY PŘÍPRAV A TESTOVÁNÍ

Rozsah projektu byl mimořádný. Migrace se týkala dvou zemí, patnácti společností, třinácti tisíc uživatelů, 20 TB dat, 34 serverů a více než 150 integračních rozhraní. K tomu bylo potřeba sladit i další dodávky v oblastech HR a nákupu. A to všechno s co nejmenším dopadem na provoz. „Je to banka. Tam je odstávka možná maximálně v řádu jedné hodiny,“ říká Evžen Mayer, ředitel SAP divize Aricomy, která projekt uskutečnila. O to důležitější bylo připravit opravdu podrobný plán. Protože původní prostředí už bylo příliš velké a dlouhodobě neudržitelné, rozhodli se specialisté začít nanovo. Systém tedy nevznikal jako úprava starého, ale jako nově vybudované prostředí navržené podle aktuálních potřeb skupiny. S tím souvisela i selektivní migrace dat: do SAP S/4HANA se převáděla jen data, která byla pro další provoz skutečně důležitá.

Pak přišla na řadu fáze, která bývá v podobných projektech méně vidět, ale rozhoduje o úspěchu: testování a zaučování. „Primárně jsme trénovali klíčové uživatele, což jsou lidé ze SAP kompetenčního centra ČSOB, a ti pak znalosti předávali dál,“ popisuje Mayer. Vedle toho bylo potřeba vyzkoušet kolem tisíce testovacích scénářů napříč jednotlivými firmami a procesními oblastmi. Uživatelé tak vedle své běžné práce testovali, jestli vše funguje tak, jak má. VE SVĚTĚ FINANCÍ NENÍ ČAS NA ODSTÁVKY

Samotné finální přepnutí bylo na minuty naplánovaným vyvrcholením příprav a testování. Předcházela mu tři kola cvičných migrací: „Poprvé si celý tým prošlapal cestičku, podruhé ověřil, že vše funguje, a potřetí už šlo hlavně o to co nejvíc zkrátit odstávku,“ vykresluje Mayer. A zkrátit odstávku se jednoznačně podařilo. Na nulu.

Starý a nový systém pak ještě několik měsíců běžely vedle sebe. Výsledek? ČSOB stojí na novém základu. Má dnes moderní ERP s bleskurychlou databází, přívětivým rozhraním a technologickou rezervou pro další rozvoj. „Abychom minimalizovali odstávku, testovali jsme několik kol cvičných migrací a sehráli tým skoro jako pitstop ve formuli 1. Nakonec se potvrdilo, že kromě procesů a plánů je to především o lidech a týmové souhře, a zde jsme měli za partnery skvělé profesionály,“ shrnuje Ivo Jeník, ředitel provozního účetnictví v ČSOB, který má chod SAPu na starost. ČSOB má tedy za sebou generační obměnu systému, bez které by další rozvoj jen těžko držel krok s nemilosrdným tempem finančního trhu. A pro Aricomu je to reference, která se v portfoliu nepřehlédne.

Paměť národa v číslech

12 242

publikovaných pamětníků

22 324

registrovaných uživatelů

21 673

pamětníků v databázi

Paměť národa chystá revoluci DÍKY AI ZPŘÍSTUPNÍ VZPOMÍNKY KOMUKOLIV

182 869 fotografií

71 931 klipů

Ohromný krok ve zpřístupňování velkých příběhů české historie dělá v posledních týdnech Paměť národa. Organizace, která mluví s konkrétními pamětníky velkých historických událostí a zaznamenává jejich výpovědi, využila možnosti umělé inteligence a díky velkému digitalizačnímu projektu teď umožní, aby si v její databázi našel kdokoliv jakékoliv podrobnosti k různým lidem či událostem. Otvírá to nové možnosti pro výuku historie ve školách i výzkumnou práci každého jednotlivce. TEXT MARTINA FOJTŮ

bránili. Doteď bralo největší množství času jejich výzkumníkům to, že s lidmi mluvili a zpracovávali jejich příběh – přepisovali ho a dávali mu podobu novinářského výstupu. To se teď mění. PŘEPISY VZPOMÍNEK BEZ INFORMAČNÍHO ŠUMU

„Vytvořili jsme si vlastní nástroj na přepis, který se nenechá ošálit tím, že často mluví starší lidé s nedokonalou výslovností, lidé s přízvukem nebo nářečím a nahrávka třeba vznikala v ne úplně dobrém zvukovém prostředí,“ popisuje Štambera, který novinku spolu s kolegy testoval na asi 40 nahrávkách. Cílem bylo, aby byl přepis opravdu věrný, protože jedině pak se s ním dá dál pracovat. Přepis je ale jenom základ. Nové nástroje umí obsah jednotlivých nahrávek popisovat a katalogizovat, takže ke každé existuje protokol, který po minutách říká, o čem se v rozhovoru mluví. Zrodila se tak zároveň obří databáze s jednotlivými tématy, ve které bude moct kdokoliv vyhledávat. A jednotlivé výpovědi tak jdou i navzájem porovnávat a hledat v nich případné nesrovnalosti.

„Díky moderním nástrojům umělé inteligence jsme v posledních měsících zpracovali asi 30 tisíc hodin rozhovorů s jednotlivými pamětníky,“ říká František Štambera z organizace Post Bellum, která Paměť národa spravuje a jež patří mezi subjekty, které Aricoma několik let podporuje. Už tak velké číslo zpracovaných minut se jeví být ještě větším po tom, co vysvětlí celý kontext. Paměť národa mluví s lidmi, kteří byli u velkých okamžiků českých dějin. Lidmi přeživšími koncentrační tábory, těmi, kdo se podíleli na atentátu na Heydricha, oběťmi komunistické represe nebo organizátory sametové revoluce, ale i těmi, kdo ji aktivně

„Nám i uživatelům, kteří nás sledují, to otvírá celý velký prostor pro další badatelskou práci. Naši lidé už nebudou muset trávit čas samotným zpracováním rozhovoru, ale vrhnou se přímo na hledání souvislostí a hledání odpovědí na důležité otázky, které nás jako společnost trápí,“ povídá Štambera a dává hned několik příkladů, co všechno je odteď možné. I PAMĚTNÍK SE MŮŽE MÝLIT. TECHNOLOGIE NA TO UPOZORNÍ

Dnes už nikdo nemusí v konkrétní nahrávce hledat, kde daný člověk mluví o atentátu na Heydricha a co říká, ale rovnou si to zadá do vyhledávače a může to během několika minut najít hned u několika rozhovorů. Nové nástroje jsou navíc vytrénované i na to, že na základě porovnání vzpomínek označují pasáže, kde se daný mluvčí může

(ať už záměrně nebo nezáměrně) mýlit. „Ve starších vzpomínkách přeživších z koncentračního tábora se objevují například výpovědi o tom, jak je děsil pohled na doktora Mengeleho. My ale víme, že on nemohl být u všech příjmů, protože například určitý čas trávil na konferenci nebo na frontě. Lidská paměť je ale ošidná v tom, že občas si takto některé vzpomínky doplní,“ vysvětluje Štambera, že práce s lidskými informačními zdroji má svoje záludnosti. Paměť národa má k dispozici tisíce nahrávek, ke kterým je pak vždy zpracovaný životopis daného člověka. Postupně z nich vznikají „žurnalistické“ formáty, které vytahují to nejdůležitější z jeho či jejích vzpomínek. „Právě na to se aktuálně chceme zaměřit víc. Teď jsme především archivem vzpomínek, ale do budoucna chceme jednotlivé příběhy spojovat dohromady a hledat v nich nové věci, protože je v nich spousta historických perel, které ještě nikdo nevylovil,“ zdůrazňuje historik. VÍC ČASU NA HLEDÁNÍ SOUVISLOSTÍ I PRÁCI VE ŠKOLÁCH

Zároveň ale ví, že používání umělé inteligence má i svoje rizika. Na jednu stranu pomáhá, na druhou stranu se může stát, že díky ní bude mít někdo tendence některé historické příběhy, které třeba usvědčují jednotlivé osoby z nekalého nebo protizákonného jednání, chtít upravit. „Proto usilujeme také o vytvoření něčeho jako časová pečeť. Aby bylo garantováno, že daná nahrávka vznikla v nějaký rok, zpracována byla v určitém datu a od té doby s ní nikdo nijak nemanipuloval,“ přibližuje další plány Štambera. Ty obzvlášť velké se týkají tvorby multimediální učebnice pro školy. Díky ní by děti měly mít schopnost víc do dějin proniknout, chápat je v souvislostech a hledat nové příběhy třeba ve svém bezprostředním okolí. Paměť národa má už teď síť spolupracujících škol, která by se díky nasazení nových technologií měla do budoucna rozrůstat ještě rychleji.

PETR KOUBSKÝ Deník N

TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

FOTO UNSPLASH

Sociální sítě dětem nezakazujme, ale vysvětlujme JE TO TĚŽKÁ CESTA, ALE TA SNAZŠÍ VEDE DO PEKEL Souhlasíte s tím, aby na sociální sítě směly děti až od patnácti či šestnácti let? Na první pohled to vypadá jako dobrý nápad. Na druhý však ne. Dětem odedávna zakazujeme alkohol, cigarety a sex, vesměs oblíbené zábavy dospělých, a připadá nám to zcela přirozené. Proč k tomu nepřidat Facebook a YouTube? Prozatím to udělali v Austrálii, kde ze všeho, co jen trochu vypadá jako sociální síť, vyhnali každého pod šestnáct let.

JAK PŘECHÁZET DIGITÁLNÍ ULICI

Potíž každé diskuze o sociálních sítích je v tom, že většina jejich účastníků neví, o čem vlastně mluví, zatímco zbylé menšině tento stav vyhovuje. Běžně například hovoříme o sítích jako o monolitu v chybné víře, že existuje nějaká univerzální zkušenost s nimi; žádní dva lidé na světě ovšem nemají stejný Facebook, X či Instagram. Uživatelský zážitek se řídí individuálním nastavením a chováním. Tím nedorozumění začínají, ale ani zdaleka nekončí. Tak například je bezpochyby pravda, že vrazit mobil do tlapek kojenci, aby od něj byl na chvíli pokoj, je velmi hloupý nápad, a když se to dělá opakovaně, lze tím vývoj dítěte citelně poškodit. Co to však má společného se zákazem pro čtrnáctileté? Bezpochyby je pravda, že sítě mohou být návykové. Jejich provozovatelé koneckonců utratili miliardy dolarů, aby tohoto efektu dosáhli. Bezpochyby je pravda, že je na nich ukrutná spousta nesmyslů, balastu, lží a manipulací. Je pravda, že na děti číhá na sítích nebezpečí v mnoha podobách. Stejně jako na dospělé.

Tedy, vyhnali… Ne tak docela. Zákaz se dá obejít více způsoby a podle zpráv od protinožců se to běžně děje. Což se dalo čekat, protože otázka spolehlivého ověření věku na internetu je dost složitá. Poměrně daleko je projednávání podobného zákazu (s limitem patnácti let) ve Francii a Velké Británii. V obou těchto zemích se návrhem příslušného zákona zabývá parlament. Na úrovni vládního návrhu zákona jsou v Dánsku, Norsku, Řecku a Slovinsku. Ve Španělsku a Turecku jde zatím jen o politická prohlášení. Zákazy jsou chystány nebo zvažovány také v několika mimoevropských zemích. Nyní se ústy premiéra Babiše k tomuto trendu přidalo také Česko.

Sociální sítě jsou proměnlivé složité prostředí podobné velkému městu s rušným provozem a lepšími a horšími čtvrtěmi. Pohybovat se bezpečně skutečným městem učíme děti od předškolního věku – úměrně jejich schopnostem. Pokládali byste za dobrý nápad je namísto toho do patnácti nepustit na ulici a tvářit se, že takové místo vůbec neexistuje? V případě „skutečného“ světa by to požadoval jen šílenec. V případě virtuálního lze pro takový nápad získat podporu překvapivě snadno. Jenže dělení na skutečný a virtuální je něco, co máme v hlavách už jen my starší. Dnešní děti v digitálním světě žijí. Hlavní nebezpečí nespočívá v tom, že tam jsou, ale v tom, že tam jsou samy. Nemají tam dospělé, kteří poradí a pomohou, když je třeba.

Jako všude jinde i na sítích děti potřebují radu, oporu a bezpečí. My jim místo toho chceme dát drába, policajta, zákaz. Pokud to uděláme, ztratíme jejich důvěru – a tím špatné věci teprve začínají. VÝCHOVA K POKRYTECTVÍ

Vynutitelnost takového zákazu je totiž nevelká. Děti jsou ohromně vynalézavé, což prokázaly první týdny platnosti zákazu v Austrálii. A stejně vynalézaví budou dospělí, kteří spatří v černém trhu s facebookovými a jinými účty znamenitou obchodní příležitost. Ano, dnešní sítě nejsou pro děti bezpečné. Ty zakázané budou mnohem nebezpečnější. Které dítě přiběhne za rodiči nebo učiteli, že se mu na síti děje něco zlého, když tam vůbec nesmí být a muselo by nejprve přiznat přestupek? Dětem, které na sítě nesmějí, nebudeme vysvětlovat, co tam na ně číhá – protože jim to ani nebudeme smět ukázat. Počkejte si do patnácti, řekneme jim. Jenže děti jsou zvědavé a internet je nekonečně velký a plný kouzelných lákadel a také odvážnějších spolužáků, kteří tam už jsou, zákaz nezákaz, a pošklebují se malému strašpytlovi. Vy byste takový tlak ve třinácti vydrželi? Já rozhodně ne. A budou vědět, že doma ani muk a ve škole dvojnásob. Budou vědět, že v důležitých věcech je třeba dospělým lhát, že důvěra k nim není možná. Chcete své děti dotlačit k takovému vztahu k vám? Anebo s nimi uzavřete pakt proti světu. Řeknete jim, že víte, že vám se svěřit mohou, ale jen doma, venku se o něčem takovém nemluví, protože to je zakázaná věc a byly by z toho potíže. Chceme vychovávat děti takhle? Odmalička v nich ničit důvěru ke společnosti, ve které budou žít? Jak bude taková společnost časem vypadat? Připomínám, že na sítích není jen zábava. Děti je používají ke každodenním

Sociální sítě dětem nezakazujme, ale vysvětlujme

praktickým domluvám mezi sebou. Komunikují tam s rodiči i se školou. Za to všechno se bude muset najít náhrada, vezmeme-li zákaz vážně. UKAŽ OBČANKU

Obávám se, že jeden konkrétní výrok H. L. Menckena cituji častěji, než by se slušelo, vezmeme-li v úvahu, jak nesympatický pán to byl. Jenže co dělat, tato jeho věta je občas nepostradatelná: „Na každou složitou otázku existuje jednoduchá, dobře srozumitelná nesprávná odpověď.“ Zákaz sociálních sítí pro děti je přesně to. Potěší rodiče, kteří nechtějí být sami ti oškliví, stát to udělá za ně. Potěší politiky, kteří by jinak museli pracně jednat se Zuckerbergem, Muskem. Místo toho postačí jediné: zkontrolujte jim věk a jinak nechte všechno, jak to je. Mimochodem, napadlo vás, jak se ten věk bude kontrolovat? Nejčastější řešení spočívá v tom, že naskenujete osobní doklad a k tomu svou fotku. Což budeme muset udělat všichni. V centrálách několika amerických firem vzniknou objemné databáze občanských průkazů a hackeři celého světa rozjedou závod, kdo se do nich nabourá jako první. Tento zranitelný bod velký jak vrata od stodoly vznikne zbytečně, protože systém lze ošidit prostě tím, že si půjčíte mámin doklad a místo své hlavy pak na kameru ukážete její fotku. REGULUJME SÍTĚ, NE DĚTI

Vyjmenoval jsem několik důvodů, proč s navrženým věkovým omezením přístupu na sociální sítě nesouhlasím, zatím však stále ještě ne ten hlavní: zákazem zafixujeme současný špatný stav sítí a rezignujeme na změnu k lepšímu. Je známo, co by se na nich mělo změnit, aby škodily méně, jenže provozovatelé sítí jsou příliš mocní, politici na ně nemají páku. Spíš naopak: Musk, Zuckerberg a další mají, zdá se, pořádnou páku na politiky včetně amerického prezidenta. To je špatné. Ve sporu mezi politiky demokratických zemí a magnáty ze Silicon Valley bychom většinou měli fandit těm prvním – ne ze sympatií, ale protože se jich můžeme zbavit a zvolit si jiné. A ve sporu o sociální sítě bychom měli požadovat opravu mostu, ne zákaz vstupu pro děti: průhledný a nastavitelný algoritmus, záruky soukromí, opatření proti návykovosti namísto její podpory a mnoho dalších věcí. Měli bychom omezovat provozovatele sítí, nutit je k větší odpovědnosti. Namísto toho omezujeme děti, protože to je mnohem snazší. A nejsou to voliči. Kdyby byli, žádný politik by jim na jejich oblíbenou zábavu nesáhl. A poznámka na závěr, jízlivá málem jak od Filipa Titlbacha: Dejme tomu, že se pletu, že se zákaz dá účinně zařídit, že za rok nebo za dva všechny české děti pod patnáct či šestnáct budou muset odložit mobily, protože v nich nebude nic, co by je zajímalo, anebo se jim rovnou zakážou i ty. Co pak? Co budou dělat? Kam půjdou? Kde se potkají? Než řeknete něco jako ven, na hřiště, do kroužku a podobně, zvažte prosím, kolik je kolem vás hřišť, na nichž se mohou děti volně potkávat, jak se tam bezpečně dostanou, kolik stojí kroužky, kolik rodin na ně jednoduše nemá, a několik dalších věcí, které vás samotné při té příležitosti určitě napadnou. A ještě: Odložíte ten mobil i vy sami a namísto toho budete se svými dětmi trávit mnohem více času než dříve? A můžete mi to dát písemně?

19 TEXT MICHAL MALYSA

Dva zásahy jednou ranou ARICOMA ZÍSKALA SAP EXPERTY V RAKOUSKU I SLOVINSKU

Začátkem roku 2026 se pod hlavičku Aricomy přesunula rakouská SAP divize skupiny CONVOTIS a slovinská SAP jednička Sapphir. Přibylo přes sto expertů a poprvé má firma vlastní SAP tým za hranicemi Česka a Slovenska.

Dva zásahy jednou ranou. Aricoma získala SAP experty v Rakousku i Slovinsku

SEBASTIAN BRUNNER | MANAGING DIRECTOR SAP CLOUD BUSINESS

„Už během jednání bylo jasné, že v Aricomě jsou v centru dění lidé a že vedle byznysu, zákazníků a špičkových technologií jsou zaměstnanci tím největším aktivem firmy. Celý integrační proces to jen potvrdil: cítili jsme se opravdu vítaní od prvního dne a bylo vidět, že SAP a podnikové aplikace mají v Aricomě silnou strategickou váhu. Díky tomu pro nás bylo snadné stát se součástí rodiny Aricomy, přijmout značku a ztotožnit se s ní. Každé setkání s kolegy z různých společností Aricomy potvrzovalo otevřenou kulturu spolupráce, která nám ohromně usnadnila cestu velkými změnami a dala nám jistotu, že budoucnost tvoříme společně.“

MIHAEL KLANČNIK | CEO SAPPHIR „Vstup Sapphiru do skupiny Aricoma otevírá vzrušující novou kapitolu. Jako součást jedné z předních středoevropských ICT skupin získáváme přístup k širšímu know-how, dalším zdrojům i rozšířenému portfoliu produktů a služeb. Díky tomu můžeme přinášet zákazníkům ještě větší hodnotu, rychleji inovovat a růst. Zároveň nám partnerství výrazně posiluje schopnost obsluhovat velké nadnárodní klienty a účastnit se projektů, které byly dřív mimo dosah firmy zaměřené jen na slovinský trh. Aricoma nám k tomu dává infrastrukturu, měřítko i finanční stabilitu, které jsou nutné pro dlouhodobé investice do lidí, technologií a nových byznysových příležitostí.“

Lassallestraße patří k těm vídeňským třídám, které od Dunaje míří rovnou k srdci města. Denně jimi projedou tisíce lidí, aniž by tušily, co se za fasádami výstavních domů, které tyto ulice lemují, děje. Právě sem, do budovy jen pár kroků od Prateru a nábřeží, se v červnu přestěhovalo 26 rakouských specialistů na SAP. Ještě letos v lednu chodili do práce pod hlavičkou skupiny CONVOTIS. Od letošního jara už chodí do Aricomy. Jejich portfolio zákazníků je pevně zakotvené v rakouském výrobním sektoru – ve strojírenství, v průmyslové automatizaci a výrobě součástek. Tedy v odvětvích, kde jeden nezvládnutý přechod na SAP S/4HANA dokáže zdržet výrobní linku klidně i o týdny a kde spolehlivý dodavatel bývá kritickým prvkem.

CESTA NA ZÁPAD

O tisíc kilometrů dál na jih, ve slovinském hlavním městě Lublaň, sídlí druhá čerstvá posila. Firmu Sapphir před čtvrtstoletím rozjeli tamní SAP nadšenci v čele s Mihaelem Klančnikem. Dnes zaměstnává přes osmdesát lidí a je jedničkou slovinského SAP trhu. Zákazníci firmy pocházejí z veřejné správy, školství, potravinářství, energetiky, farmacie i automobilového průmyslu, tedy z odvětví, kde SAP tvoří páteř každodenního provozu, od plánování výroby po vyplácení mezd. Rakouská divize nadále obsluhuje výrobní podniky, které roky zná, jen už pod novým jménem. Sapphir si vlastní značku pro nejbližší období ponechává. „Rozšíření našeho podnikání v SAP službách do Rakouska a Slovinska podtrhuje dlouhodobé plány expanze zejména do západních zemí. Na domácím trhu jsme se za dva roky stali lídrem mezi SAP dodavateli. A ve stejném sektoru navíc posilujeme také na Slovensku,“ říká Karol Kubeczka, který v Aricomě SAP divizi řídí. Za oběma jmény stojí konkrétní lidé. Rakouský byznys vedou Manfred Schmid a Sebastian Brunner. „Jsme rádi, že jsme našli partnera, který nám umožňuje soustředit se na naše klíčové SAP portfolio a zároveň pokrýt další řešení,“ shrnul Manfred Schmid. Sapphir dál povede Mihael Klančnik. „Jako součást Aricomy budeme mít víc příležitostí k růstu – díky sdílení znalostí, novým službám pro zákazníky i spolupráci na větších projektech. Na několika menších jsme si to už vyzkoušeli,“ dodává.

Rakouský a slovinský nákup nebyl pro Aricomu žádnou náhodou. Zapadá do strategie, kterou firma začala psát v září 2024, kdy koupila lucemburské softwarové vývojáře Neofacto. Ti dodávají mimo jiné Evropské investiční bance, lucemburské burze cenných papírů nebo lucemburským bankám ING a Spuerkeess. Aricomě otevřeli dveře k práci pro instituce EU sídlící v Lucemburku a doplnili tak mezinárodní tým firmy, který z Bruselu obsluhuje Evropskou komisi, FRONTEX, Europol a další mezinárodní instituce. Tento tým navíc nedávno obnovil rámcový kontrakt na dodávky IT pro Evropskou komisi za bezmála 617 milionů eur. O tom si také můžete přečíst v tomto vydání Elity. Kombinace Neofacta, rakouského SAP týmu a Sapphiru zapadá do stejné mapy: Benelux, DACH a další západní trhy. Místa, kam se chce Aricoma soustředit nejen kvůli velikosti a bonitě trhu, ale i proto, že řadu služeb, které nabízí, nelze dělat jen na dálku. Musí být lokální. Zákazník potřebuje mít konzultanta, který za ním v případě potřeby dorazí, a ne že se s ním setkává jen na Teamsech. Na domácím trhu se v letech 2023 a 2024 pod Aricomu postupně přesunuly Sabris Consulting, Consulting 4U a KCT Data. Díky nim se během dvou let firma stala největším dodavatelem SAP služeb v Česku. Tento český scénář teď rozehrává za hranicemi. Rakouské i slovinské týmy patří do stejné SAP jednotky pod vedením Karola Kubeczky. O jejich napojení a rozvoj společného byznysu se spolu s ním starají Helena Beňadiková a Jakub Solčány. Deset firem na wishlistu, tolik jich s ambicemi expanze do západní Evropy uváděla Aricoma před rokem a půl. Neofacto, rakouský SAP tým a Sapphir jsou další tři odškrtnuté položky ze seznamu. A tušíme, že v příštím čísle Elity nás čekají další.

MANFRED SCHMID | MANAGING DIRECTOR SAP CONSULTING „Akvizice je pro nás důležitý strategický krok, který otevírá nové možnosti růstu i spolupráce. Nejdůležitější pro mě je propojit silné stránky obou týmů a zároveň si zachovat vlastní identitu. Vedle čísel byli po celý průběh transakce v centru pozornosti lidé a společná kultura, a ten přístup se vyplatil. Je působivé sledovat, jak rychle roste důvěra a jak dobře už naše týmy fungují dohromady. Těším se, až tuhle společnou kulturu budeme v Aricomě dál rozvíjet a dlouhodobě posilovat.“

22 TEXT MARTINA FOJTŮ

BYZNYS JEDNOTKA EBS

Hackeři útočí všude ENDOKRINOLOGICKÝ ÚSTAV MĚL ŠTĚSTÍ V NAČASOVÁNÍ

Tohle nám nehrozí. Říká si možná kdekterá firma nebo státní instituce, když dojde řeč na kybernetické útoky. Zkušenost specialistů Aricomy ale říká, že jistotu bezpečí nemá vůbec nikdo. Důkazem budiž hackerský útok na Endokrinologický ústav Praha, který se stal jen tři dny předtím, než si měli instituci odborníci z Aricomy přebírat do technologické péče.

ZÁKAZNÍK Endokrinologický ústav Praha | ODVĚTVÍ Zdravotnictví | ZEMĚ Česko

CO ŘEŠIL ZÁKAZNÍK?

Ústav požadoval spolehlivější a profesionálnější zajištění celé IT infrastruktury od správy hardwaru a softwaru přes podporu uživatelů až po nepřetržitý service desk.

PROFIL PROJEKTU

Za 2 týdny se povedlo specialistům Aricomy obnovit provoz sítí po ransomwarovém útoku.

Endokrinologický ústav je zdravotnické zařízení podřízené ministerstvu zdravotnictví. Kloubí v sobě vysoce specializovanou diagnosticko-léčebnou péči spolu s výzkumnou a pedagogickou činností, a to v oblasti diabetologie, obezitologie, osteologie, reprodukce a imunologie. Právě tento ústav se před časem začal ohlížet po novém IT partnerovi. „Impulsem byla dlouhodobá nespokojenost s předchozím poskytovatelem. Ústav požadoval spolehlivější a profesionálnější zajištění celé IT infrastruktury od správy hardwaru a softwaru přes podporu uživatelů až po nepřetržitý service desk,“ říká Aleš Vážný, ředitel divize AMS v Aricomě s tím, že Aricoma nabídla ucelenou správu IT prostředí s jasně definovaným měsíčním rozpočtem a podporou onsite specialistů. Jak se později ukázalo, nový partner přišel právě včas. Tři dny před plánovaným převzetím služeb zasáhl ústav kybernetický útok typu ransomware CUBA. „Útok zašifroval data, zablokoval servery i koncové stanice a dočasně přerušil zdravotnický provoz. Kolegové se tedy se vší infrastrukturou seznamovali za běhu. Hlavním cílem byla co nejrychlejší obnova ordinační činnosti a zajištění bezpečného dlouhodobého provozu,“ podotknul Vážný. KRIZOVÝ ZÁSAH A OBNOVA PROVOZU

Vedení ústavu bezprostředně po útoku požádalo o zásah. „V řádu hodin jsme

CO ŘÍKÁ ZÁKAZNÍK?

DOC. RNDR. BĚLA BENDLOVÁ, CSC. | ředitelka Endokrinologického ústavu Praha

„Kybernetický útok byl pro náš ústav mimořádně náročnou situací. Oceňujeme rychlou reakci a profesionální přístup specialistů z Aricomy, díky nimž se podařilo obnovit provoz v krátkém čase a současně nastavit dlouhodobě bezpečné IT prostředí. Spolupráce nám přinesla stabilitu a jistotu do budoucna.“

v Aricomě sestavili společný krizový tým, zahájili diagnostiku a připravili plán obnovy. Současně jsme spolupracovali s NÚKIB na šetření incidentu a forenzní analýze,“ uvedl Aleš Vážný. Po ukončení vyšetřování byla zřízena izolovaná síť a zahájena reinstalace stanic. Prvním cílem bylo obnovit zdravotnický provoz, což se povedlo za dva týdny. Následně probíhala instalace nové infrastruktury a obnova jednotlivých služeb ve spolupráci s externími dodavateli. Klíčovým faktorem bylo v tom všem rychlé rozhodování, úzká součinnost s ústavem a zkušenosti z předchozích incidentů. Provoz se podařilo obnovit včetně kompletní reinstalace všech systémů. Součástí prací byla konfigurace serverových rolí, síťových prvků, telefonie a vstupových systémů. MODERNIZACE IT A SPOLEČNÝ PROVOZ

Po zvládnutí akutní fáze už došlo na každodenní správu ICT prostředí v kombinovaném modelu. Ústav si ponechal vlastního specialistu, který i nadále zajišťuje vybrané činnosti a komunikuje s uživateli i dodavateli. Na něj navazují dva onsite technici Aricomy, kteří pokrývají lokální provoz, servis a technickou podporu. Aricoma zajišťuje centrální správu koncových stanic, serverů, sítí, virtualizace i operačních systémů. Kombinace interního specialisty a onsite techniků výrazně zkracuje dobu řešení incidentů a běžných požadavků. Součástí služby je proaktivní monitoring a kontinuální zvyšování úrovně zabezpečení, aby ICT prostředí zůstalo stabilní, rychlé a připravené na další rozvoj. Zákazník tak získal jednotnou komunikaci s jedním poskytovatelem služeb, transparentní provoz i profesionální podporu.

PETR KOUBSKÝ Deník N

TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

FOTO UNSPLASH

Vzbuzuje-li něco silné emoce, bývá těžké vést o tom racionální diskuzi. A nejsilnější emocí je strach. To bychom měli mít na paměti, kdykoli je řeč o jaderné energetice, a dvojnásob, je-li tématem Černobyl, tedy největší selhání, k jakému kdy na tomto poli došlo.

ČERNOBYL: DÍLO SEBEVĚDOMÝCH HLUPÁKŮ, PO NICHŽ MUSELI UKLIDIT NEVIDITELNÍ HRDINOVÉ ČTYŘICÁTÉ VÝROČÍ VELKÉ JADERNÉ HAVÁRIE JE DOBROU PŘÍLEŽITOSTÍ SE ZAMYSLET, JESTLI NĚCO PODOBNÉHO MŮŽE NASTAT I DNES.

Evoluční zkušenost, uložená v našem nevědomí, nám říká, čeho se bát a čeho ne. Jenže co s ohrožením, které není vidět, je úplně nové a k tomu všemu je lidským vynálezem, takže by vlastně vůbec nemuselo být? To je pocit, který dnes vyvolávají slova jaderný či atomový. Černobylská havárie k tomu významně přispěla. Bylo by však přehnané tvrdit, že jadernou fobii části západní společnosti způsobila úplně sama. Její kořeny jsou hlubší: na prvním místě dvojznačnost použití síly atomu – jako zdroj energie a jako strašlivá zbraň. K tomu patří viditelná bezpečnostní opatření, důraznější než kdekoli jinde: důkladná ostraha elektráren, pracovníci v kombinézách s kuklami, varovné značení.

situace je, nebo zda byl informován dobře, a přesto nařídil jak informační embargo, tak plný rozsah prvomájových oslav v Kyjevě, průjezd Závodu míru a další okázalé režimní obřady. V tom druhém případě se předvedl jako další lhář v řadě sovětských vládců. V tom prvním jako neschopný vůdce, který se dá snadno klamat podřízenými. Ještě závažnější byly mezinárodní důsledky. Pokus utajit závažnou jadernou havárii patří k věcem, které se nepromíjí. SSSR se ho dopustil právě ve chvíli, kdy usiloval o přijetí mezi slušné státy a snažil se být poprvé ve své historii normálním členem mezinárodního společenství. Mimo jiné proto, že nutně potřeboval úvěry a jinou hospodářskou pomoc. Gorbačovovy projevy se poslouchaly pěkně. Černobyl je však přebil. Bylo by hezké věřit, že něco takového je možné jen tam, kde vládne komunistická strana nebo jiná totalitní moc. Snad ano. Přeceňovat se však nesmíme. Situace, kdy velké podniky, ministerstva či celé země řídí hlupáci a megalomani, zatímco odborníci se před nimi třesou strachy a odcházejí, jsou vyhazováni, případně směňují svědomí za kariéru, jsou nám přece povědomé. Je naivní si myslet, že se takové věci dějí jen v diktaturách. Rozhlédněte se kolem sebe, přečtěte si noviny, uvidíte sami. Kdokoli se může ocitnout v situaci, která si vyžádá jeho veškerou odvahu, páteř (neboli zdravý morální úsudek) a znalosti – to všechno najednou. Dvě ze tří jsou v tomto případě málo. A všechny tři, to je vysoká laťka.

Jaderná energie, to je mimo jiné zhmotnění moci, autority, převahy státu nad jednotlivcem. Důvěra k jádru a důvěra v instituce státu jsou víceméně totéž.

Dobrá společnost je taková, která tyto vlastnosti v lidech pěstuje, povzbuzuje k nim, odměňuje je. Žijeme v takové? Postupujeme směrem k ní, nebo právě naopak? I tuto otázku by nám měl připomenout Černobyl.

LHÁŘI

POLITICI

Zde se hodí připomenout kontext černobylské havárie. Rok před ní se vůdcem autoritářského režimu v SSSR stal Michail Gorbačov, vzdělanější a čestnější než kterýkoli z jeho předchůdců. Vyhlásil program přestavby státních struktur. Víceméně slíbil, že vedení země přestane občanům lhát. To byla – bez ironie – velice radikální myšlenka.

Lidstvo spotřebovává ohromné množství energie a chce jí stále víc, protože energie je víceméně totéž co blahobyt a životní úroveň. Zároveň nutně potřebujeme omezit spotřebu fosilních paliv, jednak kvůli klimatické krizi, jednak proto, že většinou pocházejí z politicky a vojensky nestabilních oblastí.

Neobstála však ve střetu s realitou. Když v Černobylu došlo kumulací lidských chyb k závažné havárii, sovětské vedení veřejnosti lhalo a zamlčovalo fakta úplně stejně jako dříve. Skutečný rozsah katastrofy se snažilo utajit ještě ve chvíli, kdy už probíhala úplná evakuace padesátitisícové Pripjati a kdy hasiči a záchranáři nasazovali životy ve snaze zastavit požár, který dál do vzduchu chrlil radioaktivní zplodiny.

Nejde jen o to, že neviditelné je radioaktivní záření. Neviditelná jsou také bezpečnostní opatření, rozhodovací procesy, veškeré řízení jaderné energetiky jak na technické, tak na politické úrovni. Fyzika se změnit nedá. Politika se zprůhlednit dá.

V konečných důsledcích je jedno, zda zodpovědní místní a odborní činitelé Gorbačova obelhali a zatajili mu, jak vážná

Jaderná energie je v tomto srovnání rozhodně menší zlo. Z čistě technologického hlediska je situace jasná: dnešní reaktory nemohou selhat jako ten v Černobylu, i kdyby jejich obsluha udělala sebevíc chyb. Jenže čistě technologické hledisko není rozhodující. Z jádra jde strach – hluboký, temný, iracionální, avšak zcela pochopitelný.

HRDINOVÉ

Je-li řeč o Černobylu, nemělo by se zapomenout na hrdinství. Lidé, kteří havárii likvidovali, věděli, že jdou dost pravděpodobně zemřít. Zároveň také věděli, že někdo to udělat musí. Tak to na světě chodí. Škody, které napáchali sebevědomí hlupáci, musí někdo napravit a uklidit po nich. Důsledky černobylské havárie přetrvávají dodnes. Péči o ně zdědila samostatná Ukrajina. „Nešťastná země, která nemá hrdiny,“ říká žák Andrea v závěru Brechtovy hry Život Galileův. Unavený starý vědec, zlomený inkvizičním procesem, mu oponuje: „Ne. Nešťastná země, která je potřebuje.“ Nezapomeňme na ně. A doufejme, že jejich hrdinství nebude třeba znovu napodobit.

26 BYZNYS JEDNOTKA PAS

TEXT MARTINA FOJTŮ

ZÁKAZNÍK E.ON Česká republika | ODVĚTVÍ Energetika | ZEMĚ Česko

PROFIL PROJEKTU

Modernizace dokumentového systému: E.ON MÁ RYCHLEJŠÍ PŘÍSTUP K DATŮM A NIŽŠÍ NÁKLADY

CO ŘEŠIL ZÁKAZNÍK?

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Zákazník hledal někoho s hlubokými zkušenostmi se správou obsahu a platformou OpenText.

OpenText Extended ECM for SAP Solutions – hlavní technologie pro správu firemního obsahu. OpenText Content Server slouží k řízení firemní dokumentace. OpenText Document Pipeline má na starost efektivní zpracování a distribuci dokumentů. OpenText Archive Center stará se o bezpečné archivování dokumentů.

MILAN CÍSAŘ | Head of Common Platforms Delivery E.ON

CO ŘÍKÁ ZÁKAZNÍK? „Pro Aricomu jsme se rozhodli po ukončení spolupráce s původním dodavatelem. I když onboarding kolegů nebyl jednoduchý, podařilo se z mého pohledu vše zvládnout bez jakýchkoli komplikací. Následně jsme navázali technologickým projektem, upgradem systému, který byl pro nás zásadní z pohledu integrity a provozu klíčových aplikací. Projekt proběhl bez komplikací, a to díky precizní přípravě, jasné komunikaci a profesionálnímu přístupu všech zapojených členů týmu. Díky úspěšnému upgradu je ECM systém opět plně pod podporou výrobce, máme pořádek v prostředí a můžeme se naplno věnovat rozvojovým projektům s jistotou, že jsme technicky připraveni na budoucnost.“

Přední česká energetická společnost E.ON v Česku zajišťuje dodávku elektřiny a plynu více než 1,1 milionu zákazníků. Kromě tradiční distribuce se stále více zaměřuje na inovativní a udržitelná energetická řešení, chytré technologie a digitalizaci služeb. A právě proto s Aricomou na platformě OpenText modernizovala a dál rozvíjí svůj ECM systém. Ten je páteří pro efektivní správu dokumentů, integraci s podnikovými systémy a dlouhodobě bezpečný provoz digitálních procesů.

Po ukončení spolupráce s původním dodavatelem hledal E.ON nového partnera, který by zajistil nejen kontinuitu, ale také rozvoj ECM systému na platformě OpenText provozované v Microsoft Azure. Nový dodavatel měl za úkol zabezpečit chod a podporu pro správu dokumentů, přičemž klíčovou oblastí bylo zajistit transparentnost, efektivní řešení požadavků a další rozvoj systému. „E.ON kladl důraz na skvělou znalost této platformy a chuť zkoušet nové možnosti, které nabízí,“ vysvětluje Vlastimil Petříček, development manažer Aricomy, který měl projekt na starost. INTEGRACE, SPRÁVA, ZPRACOVÁNÍ I ARCHIVACE

Tým z ECM divize pod taktovkou Petra Štěpky se zaměřil na komplexní modernizaci a rozvoj stávajícího ECM systému s využitím technologií OpenText, jako je Extended ECM for SAP Solutions pro hlubokou integraci s klíčovými podnikovými systémy, Content Server pro správu obsahu, Document Pipeline

pro efektivní zpracování a distribuci dokumentů a Archive Center pro bezpečné archivování. „Bylo tak možné nejen zvýšit efektivitu správy dokumentů a zlepšit přístup k informacím, ale také snížit náklady na údržbu a rozvoj systému díky efektivnějšímu využívání zdrojů,“ říká Vlastimil Petříček s tím, že to přineslo také větší bezpečnost a spolehlivost ukládání a archivace dokumentů. „Systém se stal flexibilnějším a škálovatelnějším pro podporu budoucího růstu a rozvoje podnikání E.ONu. A vedlo to i ke zvýšení spokojenosti uživatelů, kteří nyní mohou rychleji a snadněji přistupovat k potřebným informacím a dokumentům.“ UPGRADE SYSTÉMU = ZÁKLAD PRO DALŠÍ ROZVOJ

V rámci hlavního projektu došlo i na modernizaci samotné technologické platformy OpenText. Proto specialisté z Aricomy po úspěšné modernizaci procesů zahájili v roce 2025

ve spolupráci s interním týmem E.ONu technologickou fázi projektu ECM Upgrade. Jejím cílem bylo zajistit dlouhodobou stabilitu a plnou podporu klíčových systémů pro správu dokumentů v celé skupině E.ON. Upgrade přinesl modernizaci všech hlavních komponent platformy OpenText a vytvořil pevný základ pro další rozvoj řešení i nové integrační scénáře se systémy E.ONu v čele se SAP. „Projekt jsme realizovali s maximálním důrazem na kontinuitu provozu. Produkční prostředí jsme úspěšně přepnuli za minimálního omezení uživatelů a následně podpořili hypercare fází, která potvrdila jeho bezproblémový chod,“ podotknul Petříček. Díky této modernizaci získal E.ON dlouhodobě udržitelnou a plně podporovanou platformu, která zaručuje bezpečnost dat, plynulý provoz a klid ve správě dokumentů i v následujících letech.

28 BYZNYS JEDNOTKA MM

TEXT MARTINA FOJTŮ

Mnoho klientů, mnoho smluv. Co s tím? S každým zákazníkem přibývají smlouvy, dodatky, vlastníci i termíny, které je potřeba hlídat. Aby nic nezapadlo, vytvořili specialisté Aricomy pro US Methanol v jejich prostředí Microsoft 365 aplikaci, která sjednotila evidenci smluv a automatizovala hlídání klíčových termínů.

ZÁKAZNÍK US Methanol | ODVĚTVÍ Chemický průmysl | ZEMĚ USA

CO ŘEŠIL ZÁKAZNÍK? Společnosti US Methanol chyběl spolehlivý přehled o platnosti smluv, jejich vlastnících a blížících se expiracích, což vytvářelo riziko, že některý důležitý kontrakt vyprší bez včasné reakce. PROFIL PROJEKTU

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Microsoft Power Apps Low-code platforma pro tvorbu firemních aplikací a digitálních nástrojů bez nutnosti rozsáhlého programování. Umožňuje rychle vytvářet přehledná rozhraní, formuláře a pracovní aplikace.

US Methanol je americký výrobce metanolu a stejně jako Aricoma je součástí investiční skupiny KKCG. Svými dodávkami zásobuje chemický průmysl na východním pobřeží USA. Firma však dlouhodobě postrádala jednotný přehled o smlouvách, jejich platnosti, vlastnících a blížících se expiracích. Hrozilo tak, že důležitý kontrakt vyprší bez včasné reakce. US Methanol proto potřeboval získat nad správou smluv větší kontrolu. BEZ DALŠÍHO SYSTÉMU NAVÍC

Microsoft Power Automate Platforma pro automatizaci opakujících se úloh a propojování systémů a služeb. Dokáže spouštět procesy na pozadí, pracovat s daty, odesílat upozornění nebo reagovat na přednastavené události.

SharePoint Online Cloudová platforma pro ukládání, správu a sdílení dokumentů a dat v rámci organizace.

měsíce

Od zahájení prací po spuštění uběhly pouhé tři měsíce, a to včetně společného testování se zákazníkem.

CO ŘÍKÁ ZÁKAZNÍK?

Firma měla jasno v tom, co od nového řešení očekává. Muselo být jednoduché, fungovat v prostředí Microsoft 365, které už používala, a nepřinést další licenční náklady. Zároveň si ho měl tým zákazníka dokázat spravovat sám, a to i bez znalosti programování. „Zákazník nechtěl zavádět další velký systém. Potřeboval jednoduchý nástroj, který využije jeho stávající technologie a který si bude moci upravovat vlastními silami,“ vysvětluje Šimon Petrůj, konzultant Aricomy pro řešení v prostředí Microsoft 365. Specialisté Aricomy proto navrhli low-code aplikaci postavenou na nástrojích Microsoft Power Platform a SharePoint Online. Sjednotili tak správu smluv, aniž by firma musela zavádět další samostatný systém. Od zahájení prací po spuštění uběhly jen tři měsíce, a to včetně společného testování se zákazníkem. Zdánlivá jednoduchost aplikace přitom stojí na souhře několika automatizovaných procesů.

SMLOUVY SE SAMY PŘIPOMENOU

Aricoma postavila aplikaci, která spojuje evidenci smluv, dokumenty, dodatky i klíčové termíny na jednom místě. Data a soubory jsou uložené v prostředí SharePoint Online. Automatizace na pozadí importují dokumenty, ověřují role uživatelů a rozesílají odpovědným osobám upozornění na blížící se konec platnosti. „Uživatelé se nemusí zabývat tím, co se děje v zákulisí. V aplikaci si jednoduše založí smlouvu, doplní jejího vlastníka, nahrají dokumenty a dál už pracují s přehledným registrem,“ popisuje Petrůj jednoduchost používání. Systém na první pohled ukazuje, které kontrakty jsou aktivní, kterým končí platnost a kdo za ně odpovídá. Uživatelé mohou smlouvy filtrovat podle kategorií a vyhledávat podle názvu nebo protistrany. Rok a poté půl roku před expirací dostanou vlastníci automatické upozornění, takže mají dostatek času vyjednat prodloužení. Pak stačí ke smlouvě nahrát dodatek a aplikace sama aktualizuje platnost kontraktu. „Konečně máme všechny smlouvy na jednom místě. Víme, co platí, kdo za co odpovídá, a systém nás sám upozorní, když je čas smlouvu prodloužit,“ shrnuje hlavní přínos John Lemmex, finanční ředitel US Methanol. Díky low-code přístupu navíc firma nepotřebuje pro běžnou správu programátory a většinu případných změn zvládne vlastními silami.

JOHN LEMMEX | finanční ředitel US Methanol

„Konečně máme všechny smlouvy na jednom místě. Víme, co platí, kdo za co odpovídá, a systém nás sám upozorní, když je čas smlouvu prodloužit. A celé to běží na platformě, kterou už vlastníme.“

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

CO MAJÍ SPOLEČNÉHO

ULTRAMARATON A FAKTUROVÁNÍ?

U OBOJÍHO JE TŘEBA MÍT KLIDNOU HLAVU V práci se pohybuje ve světě faktur, licencí a systémů. Ve volném čase zase mezi kopci, dlouhými tratěmi a závody, které trvají klidně celý den i noc. Michaela Zacpal Mifaňuková má za sebou desítky ultramaratonů a zatím nikdy žádný nevzdala. Říká, že vytrvalost není jen o nohách. Nejvíc rozhoduje hlava a schopnost udělat další krok, i když se zrovna nechce.

Nedělní ráno. Ještě než většina lidí stihne otevřít oči, stojí Míša pod Lysou horou. S partou přátel se tu schází už roky. V osm ráno se pozdraví, užijí si společný výšlap, nahoře se posilní snídaní a pak si jde zase každý po svém. Věc, která je pro někoho výšlapem roku, je pro ně tradice, která se za ta léta stala pevnou součástí každotýdenního života. Není proto asi divu, že na jednom z prvních nedělních výšlapů se před lety odehrál okamžik, díky kterému teď tak ráda posouvá hranice své fyzičky, pro mnoho lidí až za hranice možného. „Viděla jsem tenkrát na Lysé lidi se startovními čísly. Byli unavení a šli strašně pomalu nahoru. Říkala jsem si, co je to za závod, proč se tak táhnou,“ popisuje dnes velmi aktivní sportovkyně své začátky. Doma si našla informace. Šlo o čtyřiadvacetihodinový závod, kdy účastníci chodili nahoru a dolů celý den a noc a Míšu nenapadlo nic jiného, než se na další ročník přihlásit taky. Pro většinu lidí by podobná myšlenka skončila nejpozději druhý den ráno. Michaela je ale vytrvalá a umí se kousnout a nepustit, dokud nedosáhne svého. VYTRVALOST VE SPORTU I V PRÁCI

Stejnou vlastnost využívá i v práci. V Aricomě pracuje už dvanáct

let a za tu dobu prošla několika rolemi. Dnes je součástí týmu Product Support a stará se mimo jiné o fakturaci servisních služeb a licencí. Sama o sobě s nadsázkou říká, že je výrobna faktur. Na první pohled svět čísel, procesů a systémů. Když o své práci mluví, nejčastěji však zmiňuje něco úplně jiného. Lidi. „Mám ráda, když je v kanceláři uvolněná atmosféra. Když se lidé znají a můžou za sebou přijít. To je pro mě strašně důležité,“ přiznává Míša. Právě vztahy a spolupráce jsou podle ní tím, co dělá dobrou práci takovou, do které vás baví se vracet každý den. A to i po více než dekádě v jedné firmě. „Home office je skvělý, když ho člověk potřebuje. Ale já jsem radši mezi lidmi. Chyběla by mi komunikace a běžný kontakt s kolegy. Navíc si do kanclu vždycky ráda zaběhnu nebo dojedu na kole,“ říká. A to je rozhodně vidět, když se totiž na Míšu podíváte, rozhodně byste jí netipli, že za tři roky oslaví padesátku. Podle všeho se jí tenhle způsob života drží už od dětství. Jako dítě byla podle vlastní maminky až příliš živá. Zatímco rodiče původně zkoušeli klavír nebo jiné klidnější aktivity, velmi rychle zjistili, že jejich dcera potřebuje hlavně pohyb. Následovala atletická třída a roky závodní atletiky.

dvanáct let. Za tu dobu se z jednorázové výzvy stala vášeň. Michaela absolvovala desítky ultramaratonů, některé dlouhé osmdesát nebo sto kilometrů. Několikrát běžela čtyřiadvacet hodin bez spánku. A přesto tvrdí, že největší souboj se nikdy neodehrává v nohách. „Jsem přesvědčená, že je to strašně moc o hlavě,“ říká zkušená sportovkyně. Tohle přesvědčení si ověřila nesčetněkrát a i díky němu se jí ještě nikdy nestalo, že by závod nedokončila. Ač několikrát stála na stupních vítězů, sama sebe stále označuje za hobby běžkyni, i když se v některých závodech velmi zkušeně srovnává s profesionály. V takových případech ji vždycky překvapí její výsledky především na zahraničních tratích. Například v Chorvatsku totiž doběhla 70kilometrový závod na sedmém místě. V Rakousku skončila čtvrtá, přestože si během závodu rozbila koleno.

V čem je kouzlo vytrvalosti Míši Mifaňukové? Soustředí se zkrátka na další krok.

Později přišel softball. Sport, který jí dal něco, co v individuální atletice postrádala – tým. Několik let hrála v první lize, než do života vstoupila rodina, děti a nové priority. Pohyb ale nezmizel. Jen změnil podobu. Běhání se pro ni stalo způsobem, jak si vyčistit hlavu popráci,vypnoutodkaždodenníchpovinností a být venku. „V práci pořád koukám do čísel a musím se soustředit. Strašně se těším ven. Na kolo nebo do lesa. Tam mám najednou prázdnou hlavu.“ Sport patří do Míšina života odmala, v závislosti na životní etapě ale mění svoji podobu.

ZA HRANICE VLASTNÍCH LIMITŮ

Od prvního závodu na Lysé hoře uběhlo

„Brečela jsem. Byla jsem z toho strašně šťastná,“ vzpomíná na úspěch, který tenkrát opravdu bolel. Poslední roky si plní sen, který se ještě nedávno zdál vzdálený. Díky výsledkům a nasbíraným bodům se dostává na prestižní evropské závody, kam se běžci často hlásí přes kvalifikaci a losování. Letos ji čekají slavné tratě v Dolomitech a ve Švýcarsku. Na otázku, jestli má ještě nějaký velký sportovní cíl, ale odpovídá překvapivě skromně. Neřeší medaile. Neřeší rekordy. Chce si závody užít. Poznat nová místa, nové lidi a atmosféru, kterou jinde nezažije. A možná právě v tom se skrývá tajemství její vytrvalosti. Ať už sedí v kanceláři nad čísly, nebo stojí na startu 80kilometrového závodu, nepřemýšlí o tom, jak být nejlepší. Soustředí se na další krok. A pak na další. Protože někdy není nejdůležitější dostat se rychle do cíle. Někdy je důležitější vydržet na cestě, nebát se otestovat svoje hranice a dorazit do cíle.

32 TEXT MARTINA FOJTŮ

Chystá se film o Baťovi. Má fungovat jako motivace Kdyby se vás někdo zeptal, kdo byl největší podnikatel v historii Česka, jaké jméno by padlo? Dost pravděpodobně Tomáš Baťa, zlínský obuvník, který se prosadil po celém světě a který ze svého Zlína udělal město, jak ho známe dnes. Všude jinde by někdo takový měl už dávno svůj velkofilm, jak to, že Baťa ho nemá? Začali se před časem ptát Adam Dvořák a Adam Páleníček a pustili se do příprav sami. Teď i za podpory Aricomy.

Dvořákův a Páleníčkův film bude stát na reálném příběhu Tomáše Bati, historickou věrnost scénáře ostatně hlídala nadace, jež ve Zlíně léta působí a stará se o podnikatelův odkaz.

Ta dvojice se k sobě dostala náhodou. Ještě nedávno se neznali, spojilo je ale přemýšlení naznačené zkraje tohoto článku. „Já jsem patriot, pocházím z vesnice kousek od Zlína a o Baťovi jsem už četl kde co. Už někdy v roce 2019 jsem měl na dovolené další knížku a říkal jsem si, že přece není možné, že se toho tématu ještě nikdo nechytil,“ povídá zapáleně Adam Páleníček, jinak ekonom, právník a specialista na fúze, akvizice a oceňování firem. Dřív působil v KPMG, kde se věnoval transakcím pro významné podnikatele a firmy, a později se stal investičním ředitelem společnosti Palmont. KDO TOHLE DOKÁŽE?

Sám začal obepisovat různé české režiséry, jestli se do zpracování tématu nechtějí pustit, ale narážel na samá odmítnutí. „Až pak mi došlo, že je lepší spojit se přímo s někým z producentů. S někým, kdo je v tomhle profík. A tak jsem se přes jednu produkční společnost dozvěděl o Adamovi, který už o baťovském tématu přemýšlel, takže jsme se dali dohromady,“ zmiňuje Páleníček svého dnes už kolegu Dvořáka, který opravdu

Chystá se film o Baťovi

ví, co dělá. Jako producent stojí mimo jiné za jiným historickým snímkem Lidice, který tehdy Aricoma (tedy, ještě Autocont) taky podpořila. Za měsíce spolupráce už toho spoustu zvládli. K filmu už existuje scénář, jehož se chopila Alice Nellis, a teď ve velkém plní imaginární pokladnu. Tvorba takového velkofilmu spolyká částky okolo sta milionů korun, které se stékají z veřejných i soukromých zdrojů. Proč by ho měly jednotlivé subjekty podpořit, je podle tvůrců jasné: Příběh Tomáše Bati není jen asi největší českou podnikatelskou story. Je zároveň obří motivací pustit se nejen do podnikání, ale vlastně do čehokoliv v životě a vytrvat u toho i v dobách, kdy se tolik nedaří. „Baťova cesta totiž rozhodně nebyla vystlaná květy. Než se mu podařilo uspět, měl za sebou několik bankrotů a osobních proher. Funguje ale jako velký pozitivní vzor a my ho chceme přiblížit třeba i mladší generaci. Což se, přiznejme si, dělá lépe filmem než knihou,“ povídá Adam Dvořák. Podobně jako zlínský podnikatel teď má spolu s celým týmem před sebou několik výzev. „PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ“

Ta první se týká samotného ztvárnění titulní osobnosti. Platí, že čím je takový člověk známější, tím víc si ho lidé interpretují po svém a tím víc jich možná bude nakonec trochu zklamaných, protože se filmaři netrefí do této konkrétní podoby. „Pamatuju si, jak jsem kdysi mluvil s ředitelem památníku v Lidicích a ten mi říkal, že závidí lidem okolo muzea bitvy u Lipan. Protože jak jde o starší událost, existuje daleko méně pamětníků a lidí, kteří mají potřebu říct si svoje,“ směje se Dvořák. Jeho a Páleníčkův film bude stát na reálném příběhu Tomáše Bati, historickou věrnost scénáře ostatně hlídala nadace, jež ve Zlíně léta působí a stará se o podnikatelův odkaz. Další výzvou jsou kulisy, ve kterých se dění snímku bude odehrávat. V později slavném moravském městě už dnes nic nevypadá jako na začátku baťovské éry – když totiž Tomáš Baťa zakládal s bratry firmu, mělo město asi tři tisíce obyvatel. Filmaři tak budou kombinovat záběry z reálných míst s těmi, kde bude třeba něco vyretušovat, a se studiovým prostředím. VÝZVA: KDE TOČIT, KDYŽ NIC VE ZLÍNĚ NENÍ JAKO DŘÍV?

Vytipovávání lokací je práce na měsíce a už teď se děje. Horečnatější je ale práce na shánění dalších partnerů, kteří by se zařadili po bok Aricomy a jiných. „Výměnou nemůžeme nabídnout žádné zbohatnutí, tak to u tvorby filmu nefunguje. Nabízíme ale možnost být u něčeho unikátního, u toho, že se natočí velký příběh českých dějin, který může kultivovat i současné byznysové prostředí,“ láká Páleníček. Rád by uspěl před domácím publikem, ale už teď přemýšlí i nad tím, jak film dostat za hranice Česka a napodobit třeba úspěch nedávných Vln nebo už zmiňovaných Lidic. Protože Baťovo impérium se rozkládalo po celém světě, možnosti se před tvůrci rýsují. „Ve Spojených státech milují velkolepé příběhy úspěchu a tenhle má opravdu globální parametry. A třeba v Indii berou Baťu za svého, takže tam nás možná nebudou mít rádi za to, že jim pojedeme vysvětlit, že to tak úplně není pravda,“ vyjmenovávají tvůrci, kterým by se moc líbilo, kdyby film podnítil trochu víc přemýšlení o českém vlastenectví. Jestli se to povede, na to si budeme muset ještě chvilku počkat. Když všechno půjde dobře, na premiéru velkofilmu o největším českém podnikateli by se mělo jít na konci příštího roku.

ČTYŘI SVĚTY V JEDNÉ MALÉ ZEMI Ještě před pár lety to byla jediná země na světě, která dokázala udržovat zároveň úzké přátelské vztahy s Ruskem, Íránem i Spojenými státy americkými. Dnes už to tak úplně neplatí, protože se Arménie – malá, ale extrémně hrdá kavkazská země – postupně zbavuje své bezpečnostní i ekonomické závislosti na nevypočitatelném režimu Vladimira Putina. Poté, co ji nechal ve štychu v posledním konfliktu o Náhorní Karabach, se arménští představitelé rozhodli přetrhávat letité vazby a hledat bezpečnostní záruky jinde, což Moskva nese jen velmi nelibě. Je to bolestný proces, ale není moc zemí, které zvládají bolest lépe než Arméni. TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Čtyři světy v jedné malé zemi

Krásné výhledy na vodní plochy nenabízí jen jezero Sevan. Vyplatí se i výlet k přehradě Azat.

Sopka Ararat Jerevan, Arménie

Klášter Noravank Pro turisty je úžasné, že se v krátkém čase ocitnou na zcela odlišných planetách. Jednou se kochají středověkým klášterem Noravank, pak kroutí hlavou nad majestátním Araratem a klidně ještě tentýž den nad brutalistními betonovými bolševickými stavbami. A chvíli na to můžou odpočívat v „malé Paříži“, moderním a vzdušném centru Jerevanu, kde se pije káva.

Kdyby země mohla být člověkem, viděli byste na kůži malého kavkazského národa mimořádně hluboké jizvy. Tu největší způsobila Osmanská říše během první světové války, kdy začala zatýkat arménské intelektuály a deportovala stovky tisíc lidí do syrské pouště. Odhaduje se, že tehdy, během takzvané arménské genocidy, zahynulo až půldruhého milionu Arménů. Ohromná spousta jich pak emigrovala do zahraničí, kde dodnes tvoří silné a často také velmi vlivné diaspory. Pokud dnes v Arménii žijí tři miliony obyvatel, pak za hranicemi byste našli až sedm milionů lidí, kteří se hlásí k arménské národnosti. Na konci 19. století země prošla hamídijskými masakry, v roce 1988 ji zasáhlo ničivé spitakské zemětřesení a brutální byl i přerod sovětského režimu v nové uspořádání. A pak je tu ještě Náhorní Karabach. Území o rozloze 4 400 kilometrů čtverečních, jež je už déle než století předmětem neustálého sváru mezi

Azery a Armény. Ten v posledních letech znovu eskaloval – a Rusko, které dlouhodobě hájilo pozice Arménie, tu najednou není, protože se musí soustředit na jiné konflikty, které mu hoří pod rukama. Ale možná právě proto je Arménie neuvěřitelně rozmanitá. Jsou to čtyři země v jedné jediné. Malinké, rozlohou jen třetinové proti České republice. SORELA, STŘEDOVĚK, HORSKÉ JEZERO A ŠANSON

Pro turisty je to úžasné, během čtyř dnů se ocitnou na zcela jiných planetách. Jednou jsou obklopeni opuštěnými středověkými hrady, pak se ocitnou uprostřed „sorely“ – brutalistických betonových bolševických staveb, a třetí den jedí ryby v horské vesničce u divukrásného jezera Sevan. A končí v „malé Paříži“, moderním a vzdušném centru Jerevanu, kde se pije káva

Čtyři světy v jedné malé zemi

Arméni jsou společenští jedlíci. Jídla sdílí napříč stolem a rádi vše zalévají vínem. Skvělá gastrozóna je v blízkosti jedné z nejslavnějších památek - komplexu o 572 schodech s názvem Kaskáda.

na bulvárech a dlouho do noci vyhrávají šansony u fontány. K tomu přidejte mimořádně otevřené srdce místních lidí, těžká červená vína, vůni koňaku Ararat a plné stoly jídla v kavkazských restauracích. Arméni totiž přesně takhle jedí. Objednají jídla doprostřed stolu, vyměňují si talíře a zalévají vše vínem. Během večera jsou stále hlasitější a citlivější. Často končí v slzách dojetí, recitují verše, bijí se do prsou. A neustále se fotí – zejména nejmladší generace udělá za den tisíce selfíček a prakticky nepustí telefon z ruky. MÍSTO HORY JEN LAHVE BRANDY

Na veškeré dění v arménské zemi dohlíží majestátní Ararat. Obří sopka, jež se tyčí do výšky 5 137 metrů nad mořem. Gigant zahalený v mracích je symbolem země. Podle biblické knihy Genesis je Ararat místem, kde po celosvětové potopě

přistála Noemova archa. Pro Armény je hora hluboce posvátná, je symbolem jejich národní identity a najdete ji i v arménském státním znaku. Přesto v Arménii neleží. Oficiálně je nejvyšší horou Turecka a pro Armény zůstává symbolem ponížení a příkoří, kterého se jim od Osmanů dostalo v minulosti. Přestože vrchol hory leží jen malý kousek od arménských hranic, mohou se na legendární masiv pouze dívat. Hranice s Tureckem jsou už po desetiletí zavřené a obě země jsou v nepřetržitém, byť mlčenlivém a už nijak krvavém, sporu. Arménům tak zbyla jen brandy. Ararat, lidově označovaný jako arménský koňak, se vyrábí v Jerevanu už od roku 1887. K jeho výrobě se používají výhradně lokální odrůdy vinné révy z údolí pod stejnojmennou horou a pramenitá horská voda. Zraje výhradně v sudech z kavkazského dubu, což nápoji dodává specifickou chuť s tóny čokolády, vanilky, sušeného ovoce a dřeva.

Slavný Ararat už se dnes nachází na tureckém území. Celosvětově proslulá likérka stejného jména je ale pořád chloubou Arménie a jejího hlavního města Jerevanu.

Čtyři světy v jedné malé zemi

Arménie je plná památek, chrámů a klášterů z raného středověku.

NEPODCEŇUJTE JEREVAN, OBJEVTE SEVAN

Dejte si alespoň jeden drink na vrcholu Kaskády jako odměnu za 572 schodů, které jste museli po vápencových stupních urazit. Uvidíte odtud dokonalý výhled nejen na legendární horu, ale také na milionové město, které vás nejspíš dost překvapí. Má v sobě pařížskou nonšalantnost, dominují mu široké bulváry a moderní bary a kavárny si v ničem nezadají s evropskými metropolemi. Ale když Jerevan opustíte a vyrazíte na východ, během pár minut se ocitnete v krajině nikoho. Klidně by se tu mohly natáčet apokalyptické filmy s motivem písečných pouštních válek. Hory jsou surové, kamenité. Země vyprahlá na troud. Vesnice jsou od sebe vzdálené dlouhé kilometry a působí prázdně, polorozpadle – zůstávají v nich jen ti, kteří nechtějí přijmout tempo a technologie dnešní doby. Od moderního a instagramového Jerevanu nejste ani dvě hodiny cesty, ale přitom jsou to dvě různá století.

Na sever od metropole se rozkládá majestátní jezero Sevan. Ryzí a dechberoucí nádhera – zvlášť pokud máte rádi zlověstné ticho hor a divokou energii přírody. Největší jezero v regionu leží v nadmořské výšce skoro dvou kilometrů a svírají ho vrcholy Malého Kavkazu a Arménské vysočiny. Je nejkrásnější ve chvíli, kdy není zcela jasno, protože se zde fyzicky dotýká země s nebem. Často nad krajinou leží mraky, které rychlý horský vítr žene ohromnou rychlostí. Když to pozorujete, ani nevíte, jestli je to ještě mrak, nebo jen odlesk od hladiny. Sotva se začnete kochat, zkrápí vás déšť. Ale rádi si to dáte celé znovu, protože tuto scenérii neruší davy otravných turistů. Z celého toho setkání živlů mě během několika hodin hned několikrát rozvibrovala silná energie, ač jsem člověk přízemní a k jakémukoli ezoterismu mívám kilometry daleko. BOLŠEVIK VEDLE STŘEDOVĚKU

A znovu, to magické arménské kouzlo. Sjedete od úžasného Jerevanu do nedalekého Dilijanu. Ta cesta trvá z kopce možná dvacet minut místním autobusem. A najednou se ocitnete v sovětském filmu z osmdesátých let. Na náměstí stojí betonové monumenty, kterým lze jen těžko připsat nějaký význam. Park je přísně pravoúhlý a tráva oddělená plotem, aby se po ní náhodou nešlapalo. Pod paneláky si hrají opuštěné děti, prolézají betonové skruže a jsou oblečeny tak, že by mohly z fleku hledat „formeláky“. Není to úplně nevzhledné město, jen od konce komunistického režimu neudělalo vlastně nic pro to, aby se změnilo. Nejspíš je to dáno arménskou povahou, která velí kočovat a hledat štěstí jinde. Klidně v Jerevanu, klidně za velkou louží. V menších městech a vesnicích tak zůstávají spíš jen ti, kteří z podstaty nic měnit, vylepšovat ani rekonstruovat nechtějí. Poslední planetou, kterou vám Arménie naservíruje, je středověk. Aby ne, Arménie je všeobecně uznávána jako první země na světě, která přijala křesťanství jako své oficiální státní náboženství. Toto období zanechalo v krajině nesmazatelnou stopu v podobě monumentální architektury, která dodnes fascinuje svou odolností a duchovní atmosférou. Nejvýraznějším symbolem této éry jsou klášterní komplexy, jako je do skály vytesaný Geghard nebo na strmém útesu se tyčící Tatev, jež sloužily jako pevnosti i centra středověké vzdělanosti. Krajinu po celé zemi navíc zdobí tisíce unikátních kamenných chačkarů s detailně vyřezávanými kříži. Ať už vyrazíte ke kterémukoli z nich, nikdy neuděláte chybu, protože bývají rozesety na místech s dechberoucími výhledy. A až budete chtít Arménii opustit – pravděpodobně z jednoho z nejmodernějších letišť Zvartnots v Jerevanu – vyrazte ještě na rozloučenou do Ečmiadzinské katedrály, vůbec nejposvátnějšího místa Arménie a dost možná nejstarší katedrály na světě. Je to jen kousek od metropole, místo je mimořádně rozsáhlé a tvoří symbolickou tečku za návštěvou této zjizvené, ale neuvěřitelně charismatické země.

#1 v podnikovém IT

Ani my jsme na začátku nevěděli, že budeme jednou pracovat pro Evropskou komisi. Taky jsme kdysi počítali, jestli si můžeme dovolit expanzi. Držíme palce, ať najdete cestu.

Věříme i vám

#1 v podnikovém IT