Issuu

a návraty Discoveries and returns DIVADLO ARCHA — NA POŘÍČÍ 26 — 110 00 PRAHA 1 / TEL. POKLADNA +420 221 716 333 / WWW.ARCHATHEATRE.CZ

březen–duben / march–april 2014

OBJEVY

OBSAH

Úvodník — 3 Stalo se v Arše — 4 Archa.lab — 5 Rozhovor s Wimem Vandekeybusem — 6/7 Program —8/9 Rozhovor s Edit Kaldor — 10/11

Prem na p

Engli

Rozh Buria

Připr

Hvěz

Archa 2006–2010 — 12/13 Rozhovor s Tomášem Vrbou — 14/15 Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz. Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/. Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz www.archatheatre.cz / Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická Překlady Andre Swoboda, Jindra Dvořáková / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 11000 ks, první vydání březen 2014 / Tisk T. A. Print / Samostatně neprodejné

ÚVODNÍK

miéry Divadla Husa provázku — 16/17

Člověk se vydává na objevnou cestu do neznáma, prožívá dobrodružství. Avšak to, co ve světě objeví, získává na hodnotě, až když se vrátí domů. Cesty za objevy a následné návraty obohacují náš život. První jarní měsíce v Divadle Archa jsou ve znamení takových objevů a návratů. Na dobrodružnou výpravu se vydáme s vlámským tanečním souborem Ultima Vez. Budeme mít možnost jako první na světě vidět jeho novou inscenaci Talk to the Demon. Režisér a choreograf Wim Vandekeybus v ní vstupuje do oblastí, které jsou pro něj nové. Zabývá se tím, jak sociální média manipulují a zneužívají dětské duše. Inscenace je nejen cestou do neznáma, ale i několika návraty zároveň. Wim se vrací do Archy již po desáté. Pražské publikum má privilegium sledovat tvorbu tohoto světového umělce v kontinuitě a celistvosti. Wim se v této premiéře také vrací ke spolupráci s Jerrym Killickem, hercem britských Forced Entertainment. Poprvé se setkali při práci na filmu Monkey Sandwich, který byl loni ve výběru objevů na filmovém festivalu v Benátkách. Tento film, který promítáme v březnu, neobjevuje slavného choreografa Wima Vandekeybuse jako filmového režiséra, ale je vlastně návratem k jeho původní profesi. Dalším objevem a zároveň návratem je premiéra inscenace Husy na provázku Amadeus v režii Vladimíra Morávka. Po mnoha letech se v ní do svého „rodného“ divadla vrací Miroslav Donutil, který se na scéně setkává se svým synem Martinem. Druhá provázkovská premiéra je také objevem velkého talentu a návratem v další generaci. Režisérkou inscenace P.Š.T. ! je Anna Petrželková, dcera J. A. Pitínského, který v Divadle Husa na provázku začínal svou divadelní kariéru. Navracet se a objevovat stále něco nového vám umožní další inscenace a koncerty našeho programu. S Petrem Niklem se můžeme vydat na svérázný výchovný koncert pro dospělé. Objevný společný koncert Plastiků s brněnskou filharmonií je zároveň návratem autora hudebního aranžmá Michala Nejtka do Archy. Návratem a objevem zároveň mohou být koncerty Jana Buriana v březnu a jeho syna Jiřího (Republic of Two) v dubnu v roce, kdy si připomínáme sto desáté výročí narození E.F. Buriana, který v místech, kde je dnes Divadlo Archa, působil. V duchu objevů a návratů se ponesou i koncerty The Crimson ProjeKct, Laibachu či jednodenní festival Electronic Beats s Bonobo a Moderat. Na objevech a návratech jsou založeny pravidelné improvizované večery s divadlem Vizita, literární kabaret EKG nebo inscenace, které jste ještě možná nestihli vidět, Boys & Girls, Simulante Bande, Pérák, Sólo pro Lu a nejnovější inscenace vadí-nevadí.cz.

OBJEVY

ish program — 18/19

ish summary — 20/21

a návraty ravujeme — 23 Discoveries zdy programu — 24 and returns

hovor s Janem anem — 22

Ondřej Hrab ředitel divadla

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

foto Petr Salaba

STALO SE V ARŠE

Připravili jsme pro vás novou možnost dárOjedinělá covství on-line. Prostřednictvím výměna diváků na ose Praha – naší webové Drážďany stránky můžete pokračuje velmi snadno darovat libovol- i v letošním roce nou částku, která nám umožní financovat náročné umělecké projekty i v tomto roce. Přispějte a staňte se partnery Divadla Archa. Více o možnosti darování na www.divadloarcha.cz.

Taneční soubor VerTeDance uvedl v sobotu 11. ledna v rámci české přehlídky na mezinárodním veletrhu scénických umění APAP v New Yorku své představení Simulante Bande. Ve zcela zaplněném sále České národní budovy na Manhattanu VerTeDance sklidili velký zájem a vřelé přijetí divadelních profesionálů. „Odvaha performerek, které se i přes svůj fyzický handicap vrhají do tanečního dobrodružství, v americkém kontextu velice silně rezonovala. Jakoby si americké publikum dokázalo propojit svůj pověstný ,americký sen‘ se situacemi, které se na scéně v představení Simulante Bande odehrávají. Mnoho diváků po představení vyjádřilo svůj úžas nad tím, jak nečekaně a krásně se světy zdravých a handicapovaných v tomto představení propojily,“ říká za VerTeDance Karolína Hejnová. „Simulante Bande udělali velmi důležitý první krok. Na základě ohlasu věřím, že se inscenace do Spojených států ještě vrátí,“ řekl ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab. Diváci ocenili také vynalézavou hudbu k inscenaci v podání akusticko-elektronického dua DVA. Kapela DVA není v USA neznámá, absolvovala zde již několik koncertních turné. Známá je i díky soundtracku k počítačové hře Botanicula, který získal prestižní cenu Best Story/ World Design. V únoru 2014 vydávají DVA novou desku u předního amerického labelu Northern Spy s názvem Nipomo. Inscenace Simulante Bande vznikla v Divadle Archa v rámci rezidentury Archa.lab. VerTeDance v ní zkoumají neotřelé možnosti pohybového vyjádření zdravého a fyzicky handicapovaného člověka, relativnost pojmu handicap i křehký kosmos mezilidských vztahů. Své často neviditelné limity přetavili netanečnice Alena Jančíková a Zuzana Pitterová do neuvěřitelných výkonů, ve kterých jim „asistují“ profesionální tanečníci Helena Arenbergerová (alternovaná Veronikou Kotlíkovou) a Petr Opavský.

foto Petr Salaba

Divadlo Archa a centrum pro umění Hellerau spojuje od roku 2012 projekt mobility diváků, v jehož rámci cestují čeští diváci na představení do Hellerau, zatímco německé publikum má možnost navštívit vybrané produkce v Arše. Německé publikum přivítáme na uvedení choreografie Wima Vandekeybuse Talk to the Demon v dubnu. Archu s Hellerau spojuje nejen geografická blízkost a dramaturgická koncepce obou divadel, ale i účast v evropském programu Theatron. Ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab byl v roce 2012 jmenován členem umělecké rady Hellerau. Diváci Archy měli možnost v Drážďanech vidět představení Oedipus / bêt noir vlámského souboru Ultima Vez a choreografii Sadeh 21 světově proslulého choreografa Ohada Naharina a izraelského souboru Batsheva Dance Company.

Soubor VerTeDance sklidil v New Yorku vřelé ohlasy

vadí-nevadí.cz / premiérová představení 11. a 12. února reprízy: 15. března ve 20.00, 16. března v 16.00 26. dubna od 20.00, 27. dubna od 16.00 4

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

ARCHA.LAB

Jarní práce

v Ar– cha.lab

Milí přátelé, máme tu jaro! Jaro s sebou vždy přináší radost z nového života. Tu něco vykvete, tu se narodí nějaké to mláďátko. V ideálním případě na to vše svítí slunce, dny se prodlužují a my máme více světla na naše jarní práce. Jarní práce v Archa.lab vyústí v červnu ve velkém sále Divadla Archa ve společné sklizni všeho, co se právě v průběhu jara vypěstovalo a urodilo. Pokud jste se nestihli přihlásit do našich rozběhnutých ateliérů, zkuste to ještě!

Všechny taneční ateliéry pod vedením VerTeDance začínají v prvním březnovém týdnu. Ateliér, který se ohlašuje heslem „Kupte babičce a dědovi divadelní kurz“, nese název Boys and Girls a je určen pro starší lidi, kteří rozhodně nemarní svůj kreativní potenciál, rádi se dozvídají nové informace, setkávají se a možná si i zahrají divadlo.

Setkávání těla s představivostí Body meets imagination Intenzivní víkendová dílna Franka van de Vena a školy Body Weather / Počasí těla 5.–6. dubna 2014 ve studiu Archa.lab Dílna Body Weather / Počasí těla je určena kaž dému, kdo se zajímá o zkoumání těla a fyzické přítomnosti. Dílna nabízí komplexní přístup k tréninku, který zkoumá průnik těla s jeho prostředím. Tělo je zde koncipováno jako neustále se proměňující a nikoliv pevná či oddělená entita, v tomto smyslu je podobné počasí. Počasí je vnímáno jako komplexní systém sil a vlivů proudících skrz tělo a svět i mimo ně. Trénink je vhodný pro tanečníky a všechny zájemce o divadlo a pohyb. Termín a filozofický základ pro Body Weather / Počasí těla koncipoval na začátku 80. let tanečník Min Tanaka. Metoda pak byla dále rozvíjena na seminářích po celém světě. Frank van de Ven byl členem Tanakovy Maijuku Performance Company v Japonsku v letech 1983-1991. Společně s Katarinou Bakatsaki vede program Body Weather Amsterdam, platformu pro trénink a performance. V současné době jsou

A zahraniční lektor? Frank van de Ven je dlouholetým spolupracovníkem Archy. Jeho kontakt s Divadlem Archa sahá do 90. let, kdy jako mladý člen skupiny Maijuku tančil ve slavném zpracování Svěcení jara Mina Tanaky. Pro Divadlo Archa vytvořil společně s Katarinou Bagatsaki v roce 1996 taneční inscenaci Bez data a v roce 2007 projekt založený na literárním odkazu hnutí dada s názvem Kočka v pytli. Od té doby se Frank pravidelně vrací do Archa.lab jako zkušený pedagog a jeho dílny opravdu stojí za to. Neváhejte a hlaste se, kapacita víkendové dílny s názvem Setkávání těla s představivostí / Body meets imagination je omezená. Těším se na jarní setkávání s vámi Jana Svobodová

oba pravidelnými hostujícími učiteli na SNDO – School for New Dance Development v Amsterdamu. Pro více informací o Body Weather Amsterdam navštivte webové stránky www. bodyweatheramsterdam.blogspot.com. Setkávání těla s představivostí / Body meets imagination „Po důkladné přípravě, která je založena na práci ve dvojicích a zaměřuje se na práci s dechem, strečink, a to, co nazýváme relaxací, se budeme zabývat povahou a funkcí ,obrazů‘ a jejich ztělesněním. V rámci tréninku budeme pracovat s některými obrazy, které byly nedílnou součástí mého tréninku Body Weather / Počasí těla a účinkování ve skupině Maijuku Performance Group v Japonsku. Účastníky workshopu budu podporovat také v rozvoji individuálních obrazů a jejich užití v praxi moderního performativního umění.“ Frank van de Ven Studio Divadla Archa, Zlatnická 8 5.–6. dubna 2014 / sobota 13–18 / neděle 11–17 Cena dílny 1.500 Kč Info a rezervace: www.archatheatre.cz tereza.cerna@archatheatre.cz petra.cechova@archatheatre.cz

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

První hodiny ateliérů v letním semestru 2014 Simulante Bande 3. března / 17.30–19.00 / Divadlo Archa Ateliér kreativního pohybu I pro děti od 4 do 6 let – 4. března / 15.00–16.00 / Studio Divadla Archa Ateliér kreativního pohybu II pro děti od 7 do 12 let – 4. března / 16.30–18.00 / Studio Divadla Archa Taneční ateliér pro všechny věkové kategorie – 4. března / 18.30–20.00 / Studio Divadla Archa Boys and Girls od 18. března / 10.00–11.30 / Studio Divadla Archa

TALK ROZHOVOR

DEMON DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

foto Danny Willems

THE

Představení jsou uváděna za podpory / supported by

foto Danny Willems

Nová inscenace Wima Vandekeybuse, Talk to the demon, která vzniká v koprodukci s divadlem Archa, bude mít v dubnu v Praze českou premiéru nedlouho po jejím prvním uvedení. Wim Vandekeybus ve svém novém projektu zkoumá, jak sociální sítě a média působí na emoce a myšlení dětí, jak děti tato média používají a jak jsou jimi naopak využívány, až zneužívány. Klade si otázku, jak to ovlivní jejich další život. Z nedávné historie známe případy, kdy totalitní režimy využívaly děti jako mocenský propagandistický nástroj, který prosazoval určitý světový názor a pomáhal těmto režimům upevňovat politickou moc. Takové jednání pozorujeme např. v děsivém dekretu č. 770 Nicolae Ceauşesca zakazujícím interrupce i antikoncepci. Nechtěné děti, které se narodily poté, co byla jejich matkám zamítnuta žádost o interrupci, se pak s větší pravděpodobností v dospělosti dostávaly do konfliktu s autoritami nebo dokonce se zákonem. V představení Wima Vandekeybuse budou účinkovat dvě asi desetileté děti a sedm tanečníků včetně Jerryho Killicka (z Forced Entertainment). Česká premiéra inscenace se připravuje na 4. dubna 2014 v Divadle Archa v Praze, kde bude soubor hostovat. V pondělí 24. března a v úterý 25. března bude navíc v Arše promítán od 20 hodin film Wima Vandekeybuse Monkey Sandwich.

ROZHOVOR

Dítě se musí stát jedním z nás Rozhovor s choreografem Wimem Vandekeybusem J ak ve své nové inscenaci přistupujete k otázce vlivu médií na dětství? Pomohl vám tento projekt nalézt něco, co vás samotného překvapilo? Realizoval jsem tři velké inscenace s dětmi a s mnoha dětmi jsem také natáčel. V projektu Talk to the Demon jsem chtěl pracovat vždy s jedním dítětem a zkoumat, jak jeho přítomnost mezi dospělými působí při představení. Dítě si okam žitě vytvoří ke zbytku účinkujících ironický odstup, dokáže být flexibilní, ale dokáže mezi ně také zapadnout a stát se jedním z nich. Je velmi přirozené a méně se kontroluje, a právě v tom je jeho krása a zvláštní citlivost. Tato inscenace není politická, je spíše osobní. Obecná moudra, omyly a klišé můžeme zpochybnit, stačí jen obrátit role. Vyžaduje práce s dětmi specifický přístup? Jak jste dětské interprety vybíral? Vybrat dětského interpreta je někdy opravdu mimořádný úkol. Nejpůsobivější je přirozený talent. Pokud dítě přehrává, je to hrozné. Metoda práce s dětmi se od práce s dospělými výrazně liší, je založena na názorném předvedení. Nemůžete příliš dlouho mluvit, ani příliš intenzivně hodnotit. Vše se děje tady a teď. Musíte zachovat svěžest okamžiku. J akým způsobem konfrontujete dospělé a dětské herce, tanečníky a performery? Jak jsem už řekl, dítě se musí stát „jedním z nás“. Je to jako hra. Dospělí musejí v určitém ohledu hrát velmi odlišně, ale zároveň se umět dostat na úroveň dětí. B udou ve vašem novém projektu hrát významnou úlohu nové technologie? Pokud ano, jak budou zakomponovány do představení? Tento výzkum chci dělat bez techniky, a dokonce i bez hudby. Jít zpátky ke kořenům, dívat se a cítit, nic víc. Doufám, že se nám to povede. P roč jste se rozhodl znovu obsadit Jerryho Killicka? Jednak proto, že je opravdu jedinečný, a také proto, že bych rád vyzkoušel jiné metody, jak ho režijně vést. Ale také chci mít pod kontrolou jeho harmonogram, neboť hraje v mém celovečerním filmu. do jsou vlastně ti démoni v názvu představení? K Jsou uvnitř každého z nás; v dospělých, v dětech, v publiku. Jsou neviditelní, ale přesto ovlivňují stav našeho bytí. Jako bychom jimi byli všichni posedlí... A díky nim je hraní intenzivnější, jako ve zlém nebo naopak krásném snu. Rozhovor vedl Lukáš Jiřička, překlad Jindra Dvořáková

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

Březen

PROGRAM

2–3 EKG – O Lásce a Válce ne/po literatura 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Účinkují: Kim Ir Sen, Jaromír Štětina a Alex Švamberk. Hraje Lubomír Nohavica, zpívá Ester Kočičková. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

4–5 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 út/st divadlo 20.00

Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění a kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

7–8 Petr Nikl a spol. – Výchovný koncert pá/so hudba 20.00

Kunstkamera, ve které se setkáte s nástroji, jež jste možná nikdy neviděli a ani neslyšeli. Ochutnávka zvuků nálad. Setkání hudebníků, vytvářejících vlastní hudební nástroje. Divadlo Archa se po dva dny stane kreativním a orchestřištěm, do kterého můžete vstoupit i vy. Vstupné 190/150 Kč / 120 minut.

11 The Plastic People of the Universe a Filharmonie Brno – út hudba Co znamená vésti koně 20.00

Symfonické provedení jednoho z nejvýznamnějších děl české rockové hudby 20. století. Hudba: Milan Hlavsa, texty: Vratislav Brabenec, orchestrální aranžmá: Michal Nejtek, hrají: The Plastic People of the Universe, Filharmonie Brno, dirigent: Marko Ivanović. Vstupné 390 Kč sezení / 290 stání / 490 v den akce / 120 minut.

12 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa st tanec 20.00

Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy n azýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

15–16 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? so/ne divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00/16.00 Vadí–nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Na půdorysu malého města na východě

Čech se zrcadlí problémy našeho světa. Malá dramata každodenního života, která se dotýkají každého z nás. Vstupné 190/90 Kč / 90 minut.

17 Divadlo Vizita – Pohledný, Ponocný a Pochlebný po divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

18 Divadlo Vizita – Arbor Originalis út divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

19 Sólo pro Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Divadlo Archa st divadlo 20.00

Sólo pro Lu je založeno na osobním příběhu čínské herečky a zpěvačky Jing Lu, která prožila mládí v komunistické Číně a nyní žije v Praze. Vstupné 150/100 Kč / 80 minut s anglickými titulky.

21 Boys & Girls Magda Stojowska a Tereza Durdilová / Archa.lab / Divadlo Archa

pá divadlo Autorská inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové Boys & Girls přináší nový pohled na otázku vztahu 19.00 nejmladší a nejstarší generace. V projektu se setkává skupina dětí školního věku se skupinou seniorů, jejichž paměť sahá do časů první republiky. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

23 Jan Burian – Dvacet let s Archou ne hudba 20.00

Oslavný večírek s hosty a překvapením, plný hudby a poezie. Zároveň přivítáme nové dvojalbum J ana Buriana: Dvacet let s Archou a nové vydání knihy Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky. Hosté: Jiří Burian, Jan Burian ml., Petr Váša, ženský sbor Elpida a další. Vstupné 250 Kč / 120 minut.

24–25 Wim Vandekeybus – Monkey Sandwich po/út film 20.00

Projekce filmu vlámského choreografa Wima Vandekeybuse, vedoucího taneční skupiny Ultima Vez, který vznikl původně jako součást stejnojmenného představení. Česká premiéra samostatné verze byla uvedena na filmo- vém festivalu v Benátkách. Vstupné 50/30 Kč / ke vstupence na představení Talk to the Demon vstupenka na film zdarma. 89 minut.

27 The Crimson ProjeKCt čt hudba 20.00

První evropské turné skupiny The Crimson ProjeKCt, formace, která je odnoží kultovních King Crimson. ystoupí: Adrian Belew, Tony Levin, Pat Mastelloto, Markus Reuter, Tobias Ralph, Julie Slick. V Pořádá Prague Music Performance. Vstupné 950 Kč předprodej / 1100 Kč v den akce / 120 minut.

28 Electronic Beats Festival

pá hudba Electronic Beats Festival přiváží berlínské elektronické supertrio Moderat, které tvoří hudebníci Modeselektor 20.00 a Apparat, Bonobo v hypnotické sestavě s živou kapelou a německo-japonskou formaci Diamond Version na pomezí noise a elektroniky. Vstupné 380 předprodej / 550 v den akce / 240 minut. Veřejné natáčení Show Jana Krause: 6., 13., 20. a 26. 3. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena. 8

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

Duben

PROGRAM

4–6 Wim Vandekeybus & Ultima Vez – Talk to the Demon Světová předpremiéra pá–ne tanec / d ivadlo Wim Vandekeybus ve svém novém projektu zkoumá, jak sociální sítě a média působí na emoce a myšlení dětí, 20.00 j ak děti tato média používají a jak jsou jimi naopak využívány, až zneužívány. Klade si otázku, jak to ovlivní jejich další život. V představení účinkují dvě asi desetileté děti, šest tanečníků a herec Jerry Killick z Forced Entertainment. Vstupné 490/290 Kč / 80 minut. 7 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 po divadlo 20.00

Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. a Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

8 Boys & Girls Magda Stojowska a Tereza Durdilová / Archa.lab / Divadlo Archa

út divadlo Autorská inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové Boys & Girls přináší nový pohled na otázku vztahu 19.00 nejmladší a nejstarší generace. V projektu se setkává skupina dětí školního věku se skupinou seniorů, jejichž paměť sahá do časů první republiky. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

9 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5 st divadlo 20.00

11 P.Š.T.! aneb POHÁDKÁŘI (Post šoková terapie) Divadlo Husa na provázku pá divadlo Simona Petrů / PRAŽSKÁ PREMIÉRA 20.00 Dětství jako noční můra, ze které jsme se ještě neprobudili. Televize otevírá nový kanál pro děti. Nemá na výrobu p eníze. Štáb složený z dramaturgyně, režiséra a kameramana má vybrat NĚCO z archivu. Spouští se proud fantasmagorických obrazů inspirovaných skutečně neskutečnými osudy ikon zábavy pro děti několika generací od padesátých let po současnosti. Režie: Anna Petrželková. Vstupné 290/190Kč / 100 minut bez přestávky.

12–13 Amadeus (tj. Milovaný bohem) Divadlo Husa na provázku / Peter Shaffer / PRAŽSKÁ PREMIÉRA so/ne divadlo 20.00

Hommage à Miloš Forman. Úprava a režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Lucie Němečková, v hlavních rolích Martin Donutil a Miroslav Donutil. Vstupné 450/250 Kč / 180 minut s přestávkou.

14 Divadlo Vizita – Srdce Světa po divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

15 Divadlo Vizita – Jablko a červí díra út divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

18 Laibach – SPECTRE pá hudba 20.00

Laibach, slovinská legenda, která proslula svou kontroverzí, svébytnou industriální hudbou i atraktivní pódiovou s how, vydává po osmi letech nové studiové album. Desku Spectre představí živě českému publiku v Divadle Archa. Pořádáno ve spolupráci s Laibach. Vstupné 700 Kč / 120 minut.

22–23 EKG – O Lásce a Vesnici út/st literatura 20.00

Literární kardiogram Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

25 Republic of Two – Silent Disco pá hudba 20.00

Pražská dvojice Republic of Two ( Jiří Burian a Mikoláš Růžička) vydává po třech letech novou desku s názvem Silent Disco. Křest ve speciální scéně Divadla Archa doprovodí jako host večera Adrian T. Bell (unplugged). Novin- ka „Silent Disco“ vyjde necelé čtyři roky po debutu a tři po jeho následovníku The End Of War. Oba členové kape- ly se v mezidobí věnovali jiným projektům: Burian natočil sólovou desku Bohemia a napsal písničky pro Demolici Kapitána Demo. Růžička zase vydal eponymní nahrávku svého nového projektu PIANO. Vstupné 200 Kč / 120 minut.

26–27 vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? so/ne divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 20.00/16.00 Vadí–nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích

našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady? Vstupné 190/90 Kč / 90 minut.

28 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa po tanec 20.00

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 17., 24., 30. 4. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

ROZHOVOR

POROZUMĚT VLASTNÍ bezmoci PĚT OTÁZEK PRO Edit Kaldor

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

foto archiv Edit Kaldor

Edit Kaldor je mezinárodně uznávanou osobností současné divadelní scény. Kombinuje výrazné a koncepčně silné formy s osobním přístupem k existenciálním tématům. Její divadelní produkce často zprostředkovávají vnitřní zkušenosti, emocionální a myšlenkové procesy extrémně izolovaných jedinců nebo lidí žijících na okraji společnosti. Edit Kaldor ve své práci mísí dokumentární a fiktivní prvky, často pracuje s neprofesionálními herci. Své inscenace staví na autentických osobách a příbězích založených na podstatných vlastnostech a životních zkušenostech účinkujících. Mezi její inscenace patří např. New Game, Drama, One Hour či Woe. Edit Kaldor se narodila v Maďarsku, vyrůstala a studovala ve Spojených státech a v současné době žije v Nizozemí.

ROZHOVOR P racuješ s Divadlem Archa na české verzi projektu Inventář bezmoci. Co tě na bezmoci zajímá? Jak podle tebe toto téma oslovuje české publikum? Stav bezmoci mě zajímá proto, že tvoří podstatnou součást existence nás jako lidských bytostí. Každého činí bezmocným fakt, že musí čelit své smrtelnosti. Než k tomuto okamžiku dojde, jsme denně konfrontováni s mnoha podobami bezmoci, bezmoc tvoří velkou část nás samých, a proto si myslím, že její probádání je cenné. Osobně nemám zájem o stěžování si nebo ukazování na ty, kdo by mohli být oběťmi. Během přípravy nové inscenace se spíše snažím přibližovat stavy a chvíle bezmoci, prozkoumat je, pokusit se je vyjádřit, a tak jim lépe porozumět. Zajímá mě, jaký má bezmoc potenciál. Obvykle je bezmoc posuzována ve vztahu k moci. Ráda bych ji z této konstelace vyjmula a prozkoumala vztahy jejích jednotlivých podob. V projektu zařazujeme jednotlivce do skupiny, abychom viděli, co se stane, když jsou individuální podoby bezmoci zapojeny do kolektivního prostředí. Kdy se naše osobní bezmoc stává bezmocí všech? S kolegy z Divadla Archa jsme již od začátku domluveni, že v pražské verzi projektu umožníme, aby se specifické obavy účastníků staly zároveň hlavním motorem procesu. Proto společně diskutujeme o charakteristických momentech života v Praze. Myslím si, že české publikum zaujme jeho vlastní specifická zkušenost, která se v projektu bude odrážet.

projektu vystupují netrénovaní perforV meři. Proč nepracujete s profesionálními herci? Lidé, kteří se na projektu podílejí, nejsou pouze performery, ale také do něj přispívají svými zkušenostmi a myšlenkami. Kvůli větší škále zkušeností je pro inscenaci důležitá spolupráce s lidmi z různých společenských vrstev i jakési překročení vědomí a zkušeností profesionálního herce. Zjednodušeně řečeno: v divadle mě fascinuje sledovat někoho, kdo je na scéně člověkem, místo toho, aby člověka pouze hrál nebo napodoboval. Lidé, kteří se mnou na projektu Inventář bezmoci spolupracují, však nejsou zcela netrénovaní. Sice neprošli hereckými školami, ale v rámci zkoušek si osvojili některé postupy, které jim umožňují být na jevišti uvolněnými a vědomými si své přítomnosti v daném okamžiku. Chceme, aby byli variantou sama sebe právě tak, jako jsme různými variantami sebe sama v různých všedních situacích. To však neznamená, že projekt nebude mít pevnou dramaturgii a že součástí příběhů nebude i značná dávka fikce. Musím se přiznat, že i v běžném životě neustále „obsazuji lidi do rolí“. Když někoho potkám, vždy jeho osobnost ohodnotím. Představuji si, jak by vypadal na jevišti, jak bych s ním pracovala tak, aby vyšly jeho vlastnosti najevo. Procházím se a dívám se po lidech. Někdy je dokonce pozvu na konkurz jako jednoho z účinkujících, který hraje v mých posledních dvou inscenacích. Potkala jsem ho v cukrárně, kde byl na brigádě a nyní spolupracujeme již třetím rokem.

P ráce s lidmi, kteří neprošli žádnou hereckou školou, je jistě odlišná od klasického modelu, v němž režisér obsadí herce do rolí. Co je podle tebe charakteristické na tomto druhu práce? Řekla bych, že to obecně znamená menší soustředění se na detail, ale větší soustředění na podstatu, celek. Na jevišti je všechno vidět, takže je důležité, aby lidé, kteří na něm stojí, věděli, proč tam jsou a co dělají. Myslím, že tento druh práce je nejplodnější, když probíhá v upřímné atmosféře a se sdílenou odpovědností. Spolupráce s umělci a kolegy je trochu jiného rázu než práce s neprofesionálními herci, protože často přesahuje rámec pracovního procesu. A pokud jde o úskalí: jistou nástrahou je kolísání výkonů během jednotlivých představení. Neprofesionálové jsou méně stabilní a méně předvídatelní. Ale já bych to nutně nenazývala úskalím, ale vzrušující vlastností. I nventář bezmoci je váš první projekt v České republice. Na čem vám záleží nejvíce a čeho se naopak obáváte? Myslím, že vidím Českou republiku trochu romanticky. Hrabal a Kafka jsou mými oblíbenými spisovateli, a když jdu ulicemi Prahy, často myslím na jejich příběhy. Moji představu o České republice formovali právě tito autoři, stejně jako Čapek nebo filmy Jiřího Menzela. Ale postupně se můj pohled rozšiřuje a více chápu, v čem tkví tajemství dnešní Prahy. Velice se na celý proces přípravy projektu těším. Snad nejvíce na skutečnost, že budu pracovat s úplně cizími lidmi, kteří se postupně stanou mými přáteli, možná i rodinou. Strach ale nemám téměř z ničeho, i když vím, že přijdou obtížné momenty a že vzniknou různá nedorozumění. Nebojím se ani toho, že jsem cizinec. Dalo by se až říct, že mojí specialitou je být cizí i v zemi, kde právě žiji. Stejně tak i ve svém rodném Maďarsku. Právě proto, že jsem outsiderem, si často všímám věcí, které místní lidé nevidí. Již od dětství jsem žila v různých státech, potkala mnoho zajímavých lidí a byla jsem součástí různých kultur. Vyvinula jsem v sobě schopnost pozornosti a empatie. Nejprve to byl můj způsob jak přežít, ale nyní se stal součástí mého pracovního postupu. Kdy ses sama cítila bezmocná? Pocit bezmoci mám každodenně jako matka, občan, umělkyně, žena, soused, někdo žijící ve státě, který není jeho rodnou zemí. A takovýchto příkladů je mnoho. Vztahují se k mému tělu, zdraví, společenskému postavení, rodinným vztahům, k politickým rozhodnutím a velmi často ke komunikaci nebo její zdánlivé nemožnosti. Když jsme začali s projektem Inventář bezmoci, první období jsme s mými kolegy strávili v Amsterdamu zkoumáním a formulováním osobních bezmocí, z nichž jsme pak vycházeli. Bez tohoto bezprostředního a podstatného porozumění s vlastními stavy bezmoci by bylo marné pokoušet se tuto práci dělat. Rozhovor vedla Jana Svobodová

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

ARCHA 2006–2010

ŘÍJEN 2006 – V INSCENACI PETERA BROOKA SIZWE BANZI JE M ROLI PITCHO WOMBA KONGA, KTERÝ SE DO ARCHY VRÁTIL V (2007) A V PŘEDSTAVENÍ OBSAZENÉ MĚSTO KRÁLOVSKÉHO V

V SRPNU 2007 PO DLOUHÉ PAUZE DORAZILI DO PRAHY SONIC YOUTH. VYPRODANÁ ARCHA SE PROMĚNILA V NADZVUKOVÉ LETADLO, KTERÉ VYNESLO PUBLIKUM DO NADZEMSKÝCH VÝŠIN.

KDYŽ V ROCE 2007 POZVAL ONDŘEJ HRAB DO ARCHY SESTERSKÉ DUO COCOROSIE, MĚL OBAVY,ŽE JE KROMĚ NĚJ NIKDO NEZNÁ, OD TÉ DOBY ČTYŘIKRÁT VYPRODALY ARCHU.

EXIT 89 – TRAGICKÁ OPERETA S PODTITULEM HOROR S LIDSKOU TVÁŘÍ. HUDEBNÍ INSCENACE JAROSLAV RUDIŠ S MARTINEM BECKEREM / 2008.

SVĚTOVÁ PREMIÉRA POSLEDNÍ HRY VÁCLAVA HAVLA ODCHÁZENÍ V REŽII DAVIDA RADOKA SE KONALA 22. KVĚTNA 2008. V NÁSLEDUJÍCÍCH TŘECH LETECH MĚLA 75 REPRÍZ.

V ROCE 2007 ARCHA PŘEDSTAVILA POPRVÉ ČESKÉMU PUBLIKU CHOREOGRAFKU CONSTANZU MACRAS A JEJÍ SKUPINU DORKY PARK S INSCENACÍ I AM NOT THE ONLY ONE.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

ARCHA 2006–2010

MRTEV VYSTOUPIL V HLAVNÍ V SÓLOVÉM KONCERTU VLÁMSKÉHO DIVADLA / 2011. PŘEDSTAVENÍ SENANDERSEN VYTVOŘILO PARALELU MEZI OSOBNÍMI PŘÍBĚHY DVOU ČESKÝCH HIP-HOPERŮ A ŽIVOTNÍM OSUDEM HANSE CHRISTIANA ANDERSENA. PŘEDSTAVENÍ MĚLO PREMIÉRU V ROCE 2006.

V ROCE 2008 MĚLO PREMIÉRU PŘEDSTAVENÍ TANEC PŘES PLOT. ÚSPĚŠNĚ SE HRÁLO DALŠÍ ČTYŘI ROKY NEJEN V ARŠE, ALE I NA MNOHA FESTIVALECH.

PROJEKTY MISUNDERSTANDING 68 A ŠANCE 89 (KONCEPCE A REŽIE JANA SVOBODOVÁ – 2008 A 2009) PROPOJOVALY DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ S DISKUSNÍM FÓREM, KTERÉHO SE ÚČASTNIL I VÁCLAV HAVEL.

ZE VZÁJEMNÉ INSPIRACE MEZI JAPONSKÝM TANEČNÍKEM YASUNARI TAMAIEM A HERCEM VLADIMÍREM JAVORSKÝM VZNIKLA INSCENACE DON QUIJOTE Z HAKUŠU, KTERÉ SE V LETECH 2006–2008 HRÁLO NEJEN V ARŠE, ALE I V JAPONSKU.

V rámci dvacáté sezóny Divadla Archa se vracíme k archivním fotografiím, tentokrát z let 2006–2010.

foto Archiv Divadla Archa

SVOU INSCENACI LAST TOUCH FIRST, KTEROU VYTVOŘIL JIŘÍ KYLIÁN S MICHAELEM SCHUMACHEREM JAKO SURREÁLNOU VARIACI NA TÉMATA A. P. ČECHOVA.

TIM ETCHELLS VYTVOŘIL PRO DIVADLO CAMPO V GENTU PŘEDSTAVENÍ THAT NIGHT FOLLOWS DAY S ŠESTNÁCTI DĚTMI V PŘEDPUBERTÁLNÍM VĚKU. ARCHA JEJ UVEDLA V ROCE 2009.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

ROZHOVOR

Věci je třeba konat S VĚDOMÍM, MARNÉ 14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

foto Jakub Hrab

že jsou možná

ROZHOVOR

J ste synem významného českého překladatele Františka Vrby a sám se literárnímu překladu z angličtiny věnujete. Byl jste svým otcem k této profesi veden, nebo jste si k ní našel cestu sám? Otec se mnou o své práci moc nemluvil a rozhodně nepočítal s tím, že bych se někdy vydal podobným směrem. Ani já ne. Jednou mne ale postavil před hotovou věc, vlastně nehotovou. Zemřel, a na psacím stole zůstala do poloviny přeložená povídka s jeho oblíbeným detektivem Nero Wolfem. Pár knih jsem pak přeložil se svou ženou, nikdy jsem se ale nevěnoval výhradně překládání. Občas ovšem přijde nabídka, která se neodmítá – naposledy Pražská zima Madeleine Albrightové. S otcem ale dodnes vedu tajný literární rozhovor. Kdysi jsem od dávného amerického přítele dostal ošoupané paperbackové vydání Hobita, otec mi knihu zabavil, přeložil a vydal pod cizím jménem (pod svým nesměl). A já teď překládám dialogy k filmu Hobit. A každý rok do postupně vydávaných spisů přeložím jednu nebo dvě temné povídky Flannery O’Connorové, již českým čtenářům poprvé přeložil právě můj otec. B ěhem normalizace jste se zapojil do mnoha podzemních aktivit, podepsal jste Chartu 77, byl jste editorem samizdatových knih a časopisů. Po revoluci jste byl šéfredaktorem časopisů Lettre Internationale a Přítomnost, působíte jako vysokoškolský pedagog. Rád bych se zeptal, zda je podle vás zkušenost z disentu dále přenosná? Zda mohou být vaše tehdejší postoje a politické názory platné i dnes? Nebyl jsem sám, koho k nezávislé kulturní práci, k rozhodnutí učinit krok do neznáma přivedlo přesvědčení, že určité věci je třeba konat i s vědomím, že jsou možná marné. V sedmdesátých letech to vypadalo, že tupá šeď režimu potrvá do konce našich životů, a postavit se proti ní znamenalo přijmout roli donkichotů, což ovšem mělo řadu výhod. Naučilo vás to trpělivosti. Neměli jste už moc co ztratit. Nenechali jste se ničím otrávit. A hlavně, člověk nemohl být ničím zklamán – jen příjemně překvapen. Přesně to se stalo v roce 1989. A zkušenost, že se vyplatí rozlišovat, co je pravda a co lež, a chovat se podle toho, se hodí každý den. současnosti působíte v různých neziskových organizacích, dlouV hodobě se věnujete Nadaci Forum 2000 a mimo jiné jste i předsedou správní rady Divadla Archa. Co tato zodpovědná funkce obnáší? Správní rada se snaží pomoci divadlu překonávat chronicky nevlídné podmínky pro jeho intenzivní intelektuální a uměleckou práci. V poslední době se konečně mění pohled magistrátu na problematiku kultury. Velice to vítáme, to samo však neznamená posílení ekonomických zdrojů. Máme ale štěstí v tom, že zahraniční členové správní rady jsou na slovo vzatí odborníci na různé modely veřejného a soukromého spolufinancování umění. Vědomí, že existují země a města, kde to jde, v nás budí optimismus. P rofil Archy sledujete již dlouho, jak se v posledních letech proměnil? Myslím, že v programu Archy je neobyčejně vzácně vyvážena proměnlivost a kontinuita. Podobné je to i s diváky Archy. Ti od počátku nebyli typickým divadelním publikem. Kdybychom měli vysledovat, odkud se při vzniku divadla v roce 1994 – tedy před dvaceti lety – vzali, dostali bychom se do společenství kolem nezávislých kulturních aktivit na konci husákovského socialismu. To jsou většinou rodiče těch, kteří do Archy chodí dnes. Správní rada s potěšením sleduje, že věková struktura diváků je stále stejná. Výzkumy, které divadlo pravidelně zadává sociologickým agenturám, potvrzují, že většina návštěvníků Archy je ve věku od 20 do 40 let, a to jak v devadesátých letech, tak v současnosti. Znamená to, že buď publikum Archy nestárne, anebo že do Archy přicházejí stále noví a noví mladí lidé. Jsou kritičtí a nároční. Jsou to ti, kteří určují ducha doby. A v čem spočívají klady a nedostatky Archy? V propojování soudobého divadla, tance a hudby je Archa v Praze ojedinělá. To je její výhoda i nevýhoda. Míst, kde vzniká současné scénické umění, je stále v Praze málo. Archa je z nich největší. To vytváří určitý nezdravý monopol, který není fér ani vůči umělecké komunitě, ani vůči Arše samotné. Myslím, že by si Praha zasloužila více podobných divadel. Vytvořilo by to zdravou konkurenci. Zdá se ale, že převládá tendence spíše opačná. Svědčí o tom například zrušení slibného programu Nové scény Národního divadla. Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

Tomáš Vrba není jen předsedou správních rad Divadla Archa a Forum 2000, ale také vysokoškolským pedagogem na New York University v Praze či překladatelem z angličtiny. Působil jako zakladatel a bývalý předseda české sekce Asociace evropských novinářů. Byl šéfredaktorem měsíčníku Nová Přítomnost a českého a slovenského vydání čtvrtletníku Lettre Internationale, předsedou Rady ČTK. Tím však výčet jeho aktivit nekončí.

ESEJ

P.Š.T.! Přichází Strýček Jedlička, Štěpánka a Dáda...

P. Š. T.

Už samo vyslovení jejich jména působí jako rozbuška nejrůznějších emocí. Vzpomínky na jejich dětská estrádní vystoupení či televizní pohádkové šarády ani po letech nenechají ty, kdo je zažili, chladnými. A ti, co je nezažili, se možná podiví, cože to za podivíny a výstředníky provázelo jejich rodiče či prarodiče krajinou dětství. Všichni jsme tak trochu přerostlé děti Antonína Jedličky, Štěpánky Haničincové a Dády Patrasové. Ať už byli našimi idoly, nebo nočními můrami, zasáhli nesmazatelně do našich životů. Zasloužili se o nás, o děti. A jsou tu s námi zas! Ve skutečnosti se zřejmě všichni tři na jevišti nepotkali. V naší post šokové terapii jsme naopak osudy tří dětských bavičů, které hrají Robert Mikluš, Ivana Hloužková a Gabriela Štefanová, propletli. Pozvali jsme je na konkurz u příležitosti otevření nového dětského televizního kanálu. Ze starých pásek a kotoučů vyjde najevo mnohé. V nesmrtelných scénkách, skečích či znělkách ožívají i věrní průvodci legendárních protagonistů; Prasátko Strýčka Jedličky (Milan Holenda), Štěpánčin Čertík Bertík (Tomáš Sýkora) a Dádina Žížala Jůlie v podání Anny Duchaňové. Z nesmrtelných blyštivých šoumenů se vyklubou smrtelníci, s nimiž si osud občas směšně, občas krutě zahrává. Když do studia vtrhne parta rozjívených dětí, nikdo ze zúčastněných si už nemůže být jistý vůbec ničím. „Kdy jste si přestali hrát? A jak to, že ještě žijete?“ ptá se v závěru Strýček Jedlička. P.Š.T.! totiž není životopisná hra. Autorka Simona Petrů, která psala tuto dramatickou báseň přímo pro Divadlo Husa na provázku, společně s režisérkou Annou Petrželkovou a herci, z nichž uvidíte rovněž Jana Kolaříka, Vladimíra Hausera a Ditu Kaplanovou, nabízejí víc než jen album ze života tří šoumenů, totiž jakýsi „zpáteční lístek do dětství“. Zvou diváky k cestě pamětí po vlastním osudu, osobních bolestech, radostech i společenských traumatech a euforiích. Lucie Němečková

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

ESEJ

foto Magdalena Minulová

Amadeus

Peter Shaffer: AMADEUS (Hommage à Miloš Forman) První díl projektu DHNP Géniové a podvodníci

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

Ten mozartovsko-salierovský příběh jste slyšeli vyprávět už tolikrát, až máte pocit, že žijeme v jeho důvěrné blízkosti. Proto nejde o to vyprávět jej znovu, nýbrž číst ho jakoby poprvé. Nikoliv jako historickou detektivku. Ne jako košilatou historku o nudě ve Vídni. Spíš jako podobenství o existenci v tomto světě. Jako kunderovskou anekdotu na téma věčnosti a tajemství osudu. Jde o to skočit salto mortale! Vše se odehrává v hlavě člověka, který za dvě hodiny odejde z tohoto světa. Každá minuta má v tu chvíli cenu Věčnosti. Je listopad 1823, Antonio Salieri je stár, opuštěn a ne už zcela při smyslech. Hovoří se stíny minulosti i s fantomy budoucnosti, zpovídá se a rouhá. Měří své síly se samotným Bohem. I Antonio totiž chce být milovaný Bohem, tak jako Amadeus. Světlo a tma zápasí o nešťastníkovu duši, přiznání stíhá přiznání, rej fantomů přesahuje všechnu míru. Komorník s Kuchařem likvidují trosky po jednom zbytečném životě. A do toho všeho zní Mozartovo Requiem… Co taky jiného – na Věčnosti? Rolí Antonia Salieriho se do Husy na provázku po čtyřiadvaceti letech vrací Miroslav Donutil. Jeho soka Mozarta přitom fascinujícím způsobem hraje jeho syn, Martin Donutil. Dále uvidíte Simonu Zmrzlou jako Konstance, ženu, která milovala, jako když křičí labutě, Ivanu Hloužkovou jako hraběnku von Rosenberg – arbitra uprostřed situací, kde nejde nic říct, jen mlčet, Vladimíra Hausera jako nejhodnějšího parchanta barona von Swietena, Pavla Zatloukala nebo Petra Oslzlého jako komořího Stracka – zestárlou legendu, trošku již směšnou, Roberta Mikluše jako císaře Josefa, muže, kterého se bojí i šaty ve skříni a další a další. Celý provázkovský soubor ve skvělé formě zas jednou hraje jak o život – ten Salieriho, zpívá jako o duši – tu naši... Inscenace Amadeus vznikla jako první díl trilogie Géniové a podvodníci, jejímž druhým dílem pak bude MocArt a Salieri a opera Salieri na text Milana Uhdeho, již napsal loni v létě Miloš Štědroň a jde z ní mráz, až to jednomu dělá pupínky na zádech. Na závěr pak zazní Requiem. Paradoxně to Salieriho… Vladimír Morávek a Lucie Němečková

March

ENGLISH PROGRAM

2–3 EKG – Of Love and War Sun/Mon literature 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Featuring: Kim Ir Sen, Jaromír Štětina and Alex Švamberk. With music by Lubomír Nohavica and vocals by Ester Kočičková. Hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets: CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

4–5 Pérák – What's in a Name, It's Actions that Count! VOSTO5

Tue/Wed theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay. Written and directed by Jiří Havelka. Tickets: CZK 250/150 / 95 minutes.

7–8 Petr Nikl and co. – An Educational Concert Fri/Sat music 20:00

A "kuntskamera" in which you will encounter completely new musical instruments. Featuring: David Vrbík – laser spectacular strings, Petr Nikl – Flip keyboard, Miroslav Černý – set of string instruments, Jaroslav Mugrauer – African kora, hour clock, Mikoláš Bělík – decorated glass, Martin Janíček – sound cloud. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

11 The Plastic People of the Universe and the Brno Philharmonic – Tue music Leading Horses

20:00 A symphonic rendition of one of the most famous works of 20th century Czech music. Music: Milan Hlavsa. Lyrics: Vratislav Brabenec. Orchestral arrangement: Michal Nejtek. Conductor: Marko Ivanović. Tickets: CZK 390 seated / 290 standing / 490 at the door / 120 minutes.

12 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa

Wed dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

15– 16 vadí-nevadí.cz (matters-doesn't matter.cz)

Sat/Sun theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker/Divadlo Archa 20:00/16:00 Vadí–nevadí (matters–doesn't matter) is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows. When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? The problems of a small town in East Bohemia reflect those of the world at large. Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

17 Divadlo Vizita – Attractive, All Night and Adulatory Mon theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

18 Divadlo Vizita – Arbor Originalis Tue theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

19 Solo for Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Archa Theatre Wed theatre 20:00

Solo for Lu is based on the life story of Chinese actress and singer Jing Lu, who grew up in communist China and now lives in Prague. Tickets: 150/100 / 80 minutes. Presented with English subtitles.

21 Boys & Girls Magda Stojowska and Tereza Durdilová / Archa.lab / Archa Theatre Fri theatre 19:00

An original production that brings a new perspective on the relationship of the youngest and oldest generations. A group of schoolchildren meet a group of seniors whose memories go back to the First Republic. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

23 Jan Burian – Twenty Years with Archa Sun music 20:00

An evening celebration of music and poetry with guests and surprises. We also welcome Jan Burian's new album and books. Guests: Guests: Jiři Burian, Jan Burian Jr., Petr Vaša, the Elpida women's choir, and others. Tickets: CZK 250 / 120 minutes.

24–25 Monkey Sandwich – Wim Vandekeybus Mon/Tue film 20:00

A screening of the film by Flemish choreographer and filmmaker Wim Vandekeybus, the head of dance company Ultima Vez, which was originally created as part of the performance of the same name. of the new cinematic version presented at the Venice Film Festival. Tickets: CZK 50/30 / 89 minutes.

27 The Crimson ProjeKCt Thu music 20:00

The first European tour of The Crimson ProjeKCt, an offshoot of the cult King Crimson. Performers: Adrian Belew, T ony Levin, Pat Mastelloto, Markus Reuter, Tobias Ralph, Julie Slick. Concert organizer: Prague Music Performance. Advance tickets CZK 950 / or CZK 1,100 at the door / 120 minutes.

28 Electronic Beats Festival Fri music 20:00

The best of the contemporary electronic music scene comes to Archa. Berlin super trio Moderat, Bonobo and Diamond Version. With DJ Felix!. www.electronicbeats.net. Advance tickets CZK 380 / CZK 550 at the door / 240 min.

Public filming of the Jan Kraus Show: March 6, 13, 20 and 26 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. 18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

April

ENGLISH PROGRAM

4–6 Wim Vandekeybus & Ultima Vez – Talk to the Demon World pre-premier Fri/Sun dance / t heatre In his new project Wim Vandekeybus examines how social networks and media influence the emotions and 20:00 thoughts of children, how children use this media and how on the other hand they are used and even abused by them. He asks how this affects their future lives. The performance features two ten-year-old performers and six dancers and actor Jerry Killick of Forced Entertainment. Tickets: CZK 490/290 / 80 minutes. 7 Pérák – What's in a Name, It's Actions that Count! VOSTO5

Mon theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay. Written and directed by Jiří Havelka. Tickets: CZK 250/150 / 95 minutes.

8 Boys & Girls Magda Stojowska and Tereza Durdilová / Archa.lab / Archa Theatre

Tue theatre An original production by Magda Stojowska and Tereza Durdilová that brings a new perspective on the 19:00 relationship of the youngest and oldest generations. In the project a group of schoolchildren meet a group of seniors whose memories go back to the time of the First Republic. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes.

9 Pérák – What's in a Name, It's Actions that Count! VOSTO5 Wed theatre 20:00

An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. Written and directed by Jiří Havelka. Tickets: CZK 250/150 / 95 minutes.

11 P.S.T.! (Post Shock Therapy) Fri theatre 20:00

Simona Petrů / Goose on a String Theatre / Prague Premiere There's a new TV channel for children, but it doesn't have enough money to produce shows. The crew consisting of the dramaturge, the director and the cameraman have to choose something (anything!) from the archive. Out comes a stream of phantasmagorical images inspired by the truly incredible stories of the icons of child entertainment over several generations. Director: Anna Petrželková. Tickets: CZK 290/190 / 100 minutes without intermission.

12–13 Amadeus (i.e. Beloved by God) Simona Petrů / Goose on a String Theatre Sat/Sun theatre Prague Premiere 20:00 An homage to Miloš Forman. Are we able to withstand the light when it too vehemently shines in our eyes? A madeus. He behaves like a runaway teenager and makes b rilliant music. Antonio. He claims to be the patron saint of the average and his frustration leads to crime. Adapted and directed by: Vladimír Morávek. Dramaturgy: Lucie Němečková. Starring: Martin Donutil and Miroslav Donutil. Tickets: CZK 450/250 / 180 minutes with intermission.

14 Divadlo Vizita – The Heart of the World Mon theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

15 Divadlo Vizita – The Apple and the Wormhole Tue theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. Tickets: CZK 230/150 / 2 hours with intermission.

18 Laibach – SPECTRE Fri music 20:00

Slovenian legend Laibach, famous for his controversial, distinctive industrial music and fantastic stage show releases his first studio album in eight years. He will present the new album Spectre live at the Archa Theatre. Organized in cooperation with Laibach. Tickets: CZK 700 / 120 minutes.

22–23 EKG – Of Love and the Village Tue/Wed literature 20:00

A literary cardiogram by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets: CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

25 Republic of Two – Silent Disco Fri music 20:00

Prague duo Republic of Two (Jiří Burian and Mikoláš Růžička) release Silent Disco, their first new album in three years. The launch in the Archa Theatre will also feature special guest Adrian T. Bell (unplugged). The new album comes out less than four years after the band's debut Raising the Flag and three years after its successor The End Of War. Tickets: CZK 200 / 120 minutes.

26–27 vadí-nevadí.cz (matters-doesn't matter.cz)

Sat/Sun theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker/Divadlo Archa 20:00/16:00 Vadí – nevadí (matters – doesn't matter) is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows. When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? Who is strong and who is at the back of the line? Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

28 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa

Mon dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / 60 minutes. Public filming of the Jan Kraus Show: April 17, 24 and 30 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. 19

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

ENGLISH SUMMARY

Discoveries and returns

Ondřej Hrab

In his new creation Wim Vandekeybus wants to study how social and public media influence the emotions and thoughts of children as well as how children use these media and are abused by them. He asks what influence this has on their adult life. In recent history we can find totalitarian attempts to use children to justify abuse of power, as propaganda for a specific view on society, and political exercise of power. We can find this, for example, in the dreadful decree 770 of Ceausescu. This decree declared abortion and family planning virtually illegal. As a result, children who were born to mothers who would otherwise have sought an abortion were much more likely to commit crimes or refuse to recognize authority when they became adults. Wim Vandekeybus will work with two children who are about 10 years old as well as seven performers, including Jerry Killick (from Forced Entertainment). The Czech premiere is planned on April 4, 2014 in the Archa Theatre.

The child has to become "one of us": An interview with choreographer Wim Vandekeybus

oes working with children require a speD cific approach? How did you go about choosing the child actors? Choosing child actors is something special. The most natural talent is the most touching. If kids overact, it's terrible. The working method is very different, and based on "doing". You can't speak too long and evaluate too intensively. Everything happens in the moment and on the spot. You really have to keep it fresh. I n what ways do you confront adult and child actors, dancers and performers? As I said earlier, the child has to become "one of us". It's like a game. Adults have to act very differently in some ways, and in other ways be their equal. W ill new technologies play an important role in the new production? If yes, how will they be incorporated into the performance? I want to do this research the "no-technology" way. No music, even. Back to the basics of looking and feeling, without anything extra. I hope we can hold on to that. hy have you again decided to cast W Jerry Killick? Because he is very special, because I am curious to discover still other ways of directing him, because I want to control his schedule as he acts in my feature film. ho are the demons in the title of the W production? They are inside each of us: in the adults, in the child, in the audience. They are invisible and yet they manipulate our state of being. They are like everyone's obsessions... And they intensify the acting, like in a nightmare or a wonderful dream. Interview by Lukáš Jiřička

Body Meets Imagination

foto Danny Willems

You set off on a journey into the unknown and experience adventures. But whatever you discover in the world becomes even more valuable when you return home. Journeys of discovery and subsequent return enrich our lives. The first months of spring at Archa are full of such discoveries and returns. Off we embark on an adventurous journey with Flemish dance troupe Ulitma Vez. We will be the first in the world to see their new production Talk to the Demon. Dir ector and choreographer Wim Vandekeybus steps into a world that is new for him, focussing on social media and how it manipulates and abuses children's minds. But more than just a journey into the unknown, the production also features several returns. Vandekeybus returns to Archa for the tenth time and Prague audiences will have the privilege to see the work of this world-class artist in continuity and as a whole. In this premiere he also returns to working with Jerry Killick, an actor from Britain's Forced Entertainment. They first met when working on the film Monkey Sandwich, which last year was selected in the new discovery category at the Venice Film Festival. This film, which we will screen in March, in fact does not discover the famous choreographer as a film director, but is actually a return to his original profession. Another discovery and return is the premiere of the Goose on a String Theatre's production of Amadeus directed by Vladimír Morávek. It features the return after many years of Miroslav Donutil to his "native" theatre, where he meets his son Martin. The second premiere by the Goose on a String Theatre is also the discovery of a great talent and return in another generation. The director of PST! is Anna Petrželková, the daughter of J. A. Pitínský, who began his theatrical career at the Goose on a String Theatre. There are even more returns and new discoveries to be made in the other productions and concerts in our program. Embark with Petr Nikl on a unique educational concert for adults. The innovative concert by the Plastic People of the Universe and the Brno Philharmonic is also the return to Archa of Michal Nejtek, who arranged the music. And then there are the concerts of Jan Burian in March and his son Jiří (Republic of Two) in April, in a year when we celebrate the 110th anniversary of the birth of E. F. Burian, who once worked in the space that is today the Archa Theatre. The spirit of discovery and return also pervades the concerts by The Crimson ProjeKct, Laibach and the one-day Electronic Beats Festival with Bonobo and Moderat. Discovery and return also characterize the regular improvisational evenings with the Vizita Theatre and the EKG literary cabaret, as well as Archa productions which you may not have seen yet like Boys & Girls, Simulante Bande, Pérák, Solo for Lu and our newest production vadí-nevadí.cz.

Talk to the Demon: A new creation by Wim Vandekeybus and Ultima Vez

I n the new production how do you address the issue of the influence of the media on childhood? Did you yourself discover anything surprising thanks to the production? I did three large-scale productions with children and filmed with lots of them. For Talk to the Demon, I want to work with just one child at a time, to research the presence of a child in an adult performance. Immediately the child has a big sense of irony towards the rest of the crew, it can be flexible and mingle with them and become one of them. It is very natural and more uncontrolled, but that is the beauty and the sensitivity of it. It is not a political performance but a personal one. General wisdoms, mistakes and clichés can be questioned by reversing the roles.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

Body Weather is a comprehensive approach to training and performance that investigates the intersections of bodies and their environments. Bodies are conceived not as fixed and separate entities but as constantly changing – just like the weather. Weather is seen as a complex system of forces and influences coursing through and beyond bodies and the world. As a training, Body Weather is of relevance to anyone interested in exploring the body and physical presence and this workshop is suited to dance, theatre & movement practitioners and artists of varied backgrounds. The term and philosophical basis for Body Weather was founded in the early 1980s by dancer Min Tanaka and further developed by laboratories worldwide. Frank van de Ven was a member of Tanaka's Maijuku Performance Company in Japan from 19831991. With Katerina Bakatsaki he leads Body Weather Amsterdam, a platform for training and performance. Currently they are regular guest teachers at the SNDO - School for New Dance Development in Amsterdam. For more info on Body Weather Amsterdam see www. bodyweatheramsterdam.blogspot.com

ENGLISH SUMMARY Studio Archa Theatre Lab Prague April 5–6, 2014 / Saturday 13:00 – 18:00 / Sunday 11:00–17:00 / Workshop fee: CZK 1,500 Info and reservations: www.archatheatre.cz tereza.cerna@archatheatre.cz First atelier lessons in the spring semester 2014 Simulante Bande – March 3, 17:30–19:00 Archa Theatre Creative Movement Atelier I for children 4 to 6 – March 4, 15:00–16:00 / Archa Theatre Studio Creative Movement Atelier II for children 7 to 12 – March 4 / 16:30–18:00 / Archa Theatre Studio Dance atelier for all ages – from March 4 / 18:30–20:00 / Archa Theatre Studio Boys and Girls – from March 18 / 10:00–11:30 / Archa Theatre Studio

Understanding one's own powerlessness: Five questions for Edit Kaldor Edit Kaldor is an internationally renowned figure on the contemporary theatre scene. She combines distinctive conceptually strong forms with a personal approach to existential themes. Her theatre productions often express her inner experiences, the emotional and thought processes of extremely isolated individuals or people living on the edges of society. Kaldor mixes documentary and fictitious elements, often works with nonprofessional actors, and finds inspiration for her productions in the real stories, personalities and life experiences of the performers. Her productions include New Game, Drama, One Hour and Woe. She was born in Hungary, grew up and studied in the USA, and currently lives in the Netherlands. Y ou have been working with the Archa Theatre on the Czech version of the project Inventory of Powerlessness. What is it about powerlessness that interests you? How do you think this topic addresses Czech audiences? The state of powerlessness interests me, because it's such a fundamental part of our existence as human beings. I mean, to start with the most obvious aspect, we are all powerless in facing the fact that ultimately, we will die. And before that happens, each of us is confronted with his or her powerlessness in numerous forms, on a daily basis. Our powerlessness is a large and essential part of who we are, and I think that it's worth discovering it. I'm not interested in complaining or victimization, but rather to approach the various states and moments of powerlessness with curiosity, to explore and articulate them, to understand them better. And to see what impulses can come from these insights, what thoughts and actions can stem from powerlessness, what it can put into motion. In other words, what potential it has.

With the colleagues at Archa Theatre, we have been clear from the beginning, that in the Prague version of the project we'll work in a way that allows for the specific concerns of the participants from here to be the guiding principle. That's why we work closely with colleagues from here, and discuss a lot about what is specific to life in Prague at this very moment. T he project features untrained performers. Why don't you use professional actors? The people who participate in the project do so not only as performers; they also contribute with their experiences and thoughts. In order to include a wide range of knowledge and experiences, it's important for me to work with people from different walks of life, extending beyond the scope of the knowledge that a professional actor might have. orking with people who have not been W trained in theatre school is of course different from the classic model where the director casts actors in the roles. What do you see as characteristic about this kind of work? I would say, in general it means less of focusing on the details, and more on the essence, on the whole. On stage everything is visible. So it's important that the person who is on stage has a clear understanding why they are there, what they're doing, and why it's important. I think this kind of work is most fruitful when it's done in an atmosphere of complete hone sty, and shared responsibility. The engagement with the performers and colleagues is of another order than when working with professional actors: it often extends beyond the scope of the working process. I nventory of Powerlessness is your first project in the Czech Republic. What do you look forward to most? What are you most afraid of? I guess I have a slightly romantic view of the Czech Republic. Hrabal and Kafka are two of my favourite writers, so when I walk the streets of Prague, I often think of their stories. But, of course, as I am spending more time here now for this project, and work closely with people from here, I am getting a wider view, a better understanding of what Prague is like today. I'm looking forward to that process, which is always somewhat overwhelming, but also exciting. The fact that you start working with strangers, and through the work you become friends, or even, like family. I'm not really scared of anything, though I'm sure there will be moments that are less evident, there will be miscommunications, etc. But I'm not scared of the fact that I'm an outsider. You could say that being an outsider is my specialty. I'm an outsider also in the place where I live. I'm an outsider in my native Hungary. Interview by Jana Svobodová

Things should be done with the knowledge that they are perhaps futile : An interview with Tomáš Vrba In addition to being the chairman of the board of trustees of the Archa Theatre and Forum 2000, Tomáš Vrba is also a professor at New York University in Prague and a translator from English. He was the founder and former chairman of the Czech section of the Association of European Journalists. He was the editor-in-chief of the monthly magazine The New Presence and the Czech and Slovak edition of the quarterly Lettre Internationale and chairman of the board of ČTK. You are currently working in a number of non-profit organizations, have for a long time been involved in Forum 2000, and are also the chairman of the board of trustees of the Archa Theatre. What does this function entail? The board of trustees tries to help the theatre overcome the chronically harsh conditions for its intensive intellectual and artistic work. Now the views of the municipal authority on the issue of culture are finally changing. We welcome this, but by itself it does not mean an increase in funding. We are fortunate, however, in that foreign members of the board of trustees are experts in various models of public and private co-financing of the arts. Knowing that there are countries and cities where this works makes us feel optimistic. Y ou have been following the Archa theatre for a long time. How was it changed in recent years? I think that Archa's program is extremely rare due to its balance of variability and continuity. It's the same thing with the audience at Archa. From the start they weren't your typical theatregoing public. If you were to trace where they came from all the way back to the opening of the theatre in 1994, i.e. 20 years ago, they were people involved in independent cultural activities at the end of the socialist regime. They are the parents of the people who go to Archa today. The board of trustees is delighted to see that the demographics of the audience are still the same. Surveys by sociologists regularly confirm that most visitors to Archa are between 20 and 40 years of age, both in the 1990s and now. So either the audience does not age or Archa is attracting newer and newer young people. They are more critical and more demanding. They define the spirit of the age. hat are the strong and weak points of W Archa? Archa is unique in Prague due to its combination of contemporary theatre, dance and music. This is both its strength and its weakness. There are still very few places in Prague where contemporary stage art is created. Archa is the largest of these. This creates a certain unhealthy monopoly, which is unfair both to the artistic community and to Archa. I think that Prague deserves more of these theatres as it would create healthy competition. But it seems that the opposite tendency predominates. For example, the program of the New Scene in the National Theatre was cancelled. Interview by Lukáš Jiřička

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

ROZHOVOR

Jan Burian je básník, písničkář, syn jednoho z největších českých režisérů, Emila Františka Buriana, a spisovatelky Zuzany Kočové a otec hudebníků Jiřího a Jana. V dubnu se vrátí do Archy pokřtít nové jubilejní album Dvacet let v Arše.

S jakými pocity hrajete vy i vaši synové na scéně Divadla Archa, tedy v divadle vašeho otce Emila Františka Buriana? Moje osobní historie s divadlem, které se dneska jmenuje Archa, je dlouhá a mám s ní spojeny nejranější životní kulturní zážitky. Když mě tam poprvé přivedli, jmenovalo se to divadlo D 34 a ředitelem byl můj otec E. F. Burian, herečkou tu byla moje matka Zuzana Kočová a ostatní personál byli strýčkové a tety. Herečky mě překrmovaly dorty, navždycky mi utkvěla v paměti vůně líčidel a jiné divadelní pachy, spatřil jsem svou matku umírat na jevišti v roli Milé ve strhující inscenaci Láska, vzdor a smrt, viděl jsem ji i v úloze Frejíře z Lidové suity převlečenou za chlapa, v roli alkoholičky paní Peachumové v Žebrácké opeře nebo Taťány v Evženu Oněginovi. To člověka poznamená. Vyrůstal jsem zkrátka v divadle tak, jako jiné děti v prostředí, kde byli jejich rodiče zaměstnáni. Měl jsem štěstí, že to byla velká zábava, spousta hudby a tance, vzpomínám na nezapomenutelného Vladimíra Menšíka v roli Sultána z Opery v pouti anebo písničky s hudbou Kurta Weila z Žebrácké opery, které si dodnes pamatuji: „Johnymu byla whisky jak louh A Jimi zase neměl dost Georgie nakonec do stolu bouch: Přece neudělám si z armády chlívek!“ Když otec zemřel, matku z divadla vyhodili a název scény změnili na Divadlo E. F. Buriana, což si nikdo z naší rodiny nikdy nepřál. Změnilo se i divadlo a v tom, co chtěl ten, jehož jméno měli v názvu, už nikdo nepokračoval. Vyrůstal jsem naštěstí jinde a vrátil jsem se tam, až když se znovu přejmenovalo, tentokrát na Divadlo Archa. Ondřej Hrab mě pozval na zahajovací večer do sálu, který byl najednou po rekonstrukci mnohem blíž otcovým avantgardním představám, než když divadlo neslo jeho jméno. Na první večer s Minem Tanakou a Johnem Calem nezapomenu. Ondřej Hrab mi pak z jakýchsi protekčních důvodů umožnil, abych v tom divadle vystupoval i já, a tak tam už dvacet let dělám různá představení, a aby mě nebrali jen jako protekční děcko, snažím se je dělat zajímavě. Protože jemně úchylná náklonnost pana ředitele Archy k naší rodině se dneska už netýká jen mé osoby, ale i mých dvou synů, vystupujeme tu občas pospolu, jindy tu Jan skládá hudbu, svítí či zvučí, Jiří zase zpívá se svými kapelami v různých konstelacích. Nevím, jaké pocity tu mají oni, ale já tu vystupuji s pokorou a radostí...

á na vás hudba EFB nějaký přímý vliv? NauM čil jste se od otce něco na hudební či literární úrovni? Myslím, že přímý vliv na mě nemá. Umřel, když mi bylo sedm, tak jsem se přímo od něho toho moc nenaučil. Ale když slyším jeho muziku, třeba smyčcové kvartety nebo hudbu k Vojně, mám pocity velké blízkosti a důvěrnosti. Byl ale jiný než jsem já – mohu to celkem posoudit, protože jsem o něm předloni napsal pětisetstránkovou knihu – byl výbušněj ší, temperamentnější, živelnější a idealističtější než jsem já. Měl daleko těžší život a dosti krutý osud. Já si o sobě namyšleně myslím, že jsem i díky tomuto jeho osudu poučenější, skeptičtější, ale na druhé straně také radostnější a vyrovnanější člověk. J e tento (případný), vlivpatrný i v hudbě vašich synů, kteří na scéně Archy také vystupují? Který z jejich projektů vám je nejbližší? Oba synové mají hudební talent, to se dědí a není to žádná zásluha. Mám rád Janův projekt Kyklos Galaktikos, ale i jeho divadelní a filmovou muziku, z Jiřího tvorby mě nejvíc baví Kapitán Demo, protože se na něm projevuje jeho smysl pro jazyko vé hříčky a třeskutou legraci, kterou si umí dělat i ze sebe sama. Každý z nich se mnou zatím vytvořil tři alba, za to jsem jim velmi vděčný. Člověk jako já potřebuje kontakt s lidmi o třicet let mladšími. Objevili pro mě spoustu muziky i různých možností, hráli jsme spolu, a když mluví, beru je vážně. Arše budete v březnu křtít nové album, V jakému tématu se věnuje tentokrát? Vyjde mi album věnované právě dvacetileté spolupráci s Divadlem Archa: Jan Burian – Dvacet let v Arše, tak ho chci oslavit tam, kde se to nejvíc hodí. Zároveň po deseti letech vychází druhé vydání mé knihy Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky a mám spoustu nových písní. V programu by měli tradičně vystoupit i hosté – například fyzický básník Petr Váša nebo i oba synové, uvidíme, co ještě do té doby vymyslíme.

Jan

VYR

jsem

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2014

V DI

PŘIPRAVUJEME / COMING SOON

Burian

Karaoke Europe festival 21.–25. 5. Kafka Band: Das Schloss 2. 6. Unikátní pražské vystoupení formace Kafka Band, kterou tvoří Jaromír 99, Jaroslav Rudiš a hudebníci ze skupin Umakart, Tata Bojs, Priessnitz a Lesní zvěř. Atmosféru na pódiu dotvářejí působivé černobílé ilustrace Jaromíra 99 z komiksového Zámku. Koncert se uskuteční v předvečer devadesátého výročí úmrtí Franze Kafky. The unique Prague performance of Kafka Band, made up of Jaromír 99, Jaroslav Rudiš and musicians from the groups Umakart, Tata Bojs, Priessnitz and Lesní zvěř. The atmosphere on stage will be enhanced by the fantastic black & white illustrations of Jaromír 99 from his comics The Castle. The concert will take place on the eve of the 90th anniversary of Kafka's death.

RŮSTAL

Oslavte s námi 20 let Archy / Celebrate Archa's 20th Birthday With Us 6. 6. Narozeninový mejdan Divadla Archa s MTO Universal, dražbou unikátních divadelních objektů a dalšími překvapeními. A birthday party for the Archa Theatre with MTO Universal, auction of unique theatre items and other surprises.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2014

Slavnostní večer udílení Ceny Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin. Pořádají Film & Sociologie, Jeden svět a Divadlo Archa. Organized by Film & Sociologie, One World and the Archa Theatre. foto archiv Jana Buriana

IVADLE

Cena Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin Pavel Koutecký Awards for Achievement in Documentary Film 10. 6.