Archa Theatre Bimonthly — 09–10/2015

er tob oc zá s e ří 20 ptem říjen 15 be r Divadlo Archa Na Poříčí 26 110 00 Praha 1 tel. pokladna +420 221 716 333 archatheatre.cz

OBSAH

3 Úvodník

ROZHOVOR

4 Stalo se v Arše

14 Pave 4+4

5 Archa školám

17 Eng

20 E ng

ROZHOVOR

6 Josse de Pauw & Kris Defoort 9 Archa.Lab

ROZHOVOR

10 Petr Prokop, Vosto5

ROZHOVOR

22 J aro 23 Přip

24 H vě prog

11 Program Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická / Překlady Andre Swoboda, Anna Stejskalová, Lukáš Jiřička / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet / Vychází v nákladu 13000 ks, první vydání září 2015 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

ÚVODNÍK

el Štorek, dny v pohybu lish Program lish Summary

o Viňarský pravujeme

Poslední dobou slýcháváme, že Divadlo Archa není divadlem. Nemá stálý soubor, neuvádí jen žánrově vymezená představení a zabývá se věcmi, které prý divadlu nepřísluší. Jak na tyto výtky reagovat? Jsem přesvědčený, že divadlo přece neurčuje forma toho, co vytváří, ale to, jak slouží společnosti. Divadlo je především kulturní a společenskou institucí. Možná za všechno může i to, že v češtině máme terminologickou nouzi. Slovo divadlo označuje dům stejně jako uměleckou činnost, která se v něm odehrává. V angličtině je již dlouho užíván termín performing arts, který v sobě zahrnuje velmi širokou škálu uměleckých činností od hudby přes tanec a performance až po činohru. Divadlo ve své základní podstatě je založeno na setkání a bezprostřední výměně názorů a emocí a je lhostejné, jakou formu toto setkání má.

Pro divadlo jako instituci je důležité, aby mělo jasně stanovené poslání a toto poslání naplňovalo. Poslání Divadla Archa definuje desatero, které Archa dostala do vínku při svém zrození. Vedení divadla se každoročně zodpovídá veřejnosti, nakolik toto poslání naplňuje. Garantem této veřejné kontroly je správní rada, která každoročně schvaluje výroční zprávu, již si můžete přečíst na našich webových stránkách. Ono desatero zní: Divadlo Archa je centrem pro současná scénická umění bez ohledu na hranice mezi žánry. / Divadlo Archa je produkčním domem, kde je soudobé umění uváděno a také vytvářeno. / Divadlo Archa nemá stálý divadelní soubor – svá představení vytváří formou projektů. / Divadlo Archa je místem mezinárodní konfrontace scénických umění. / Divadlo Archa je místem setkávání různých kultur. / Divadlo Archa svá představení uvádí nejen ve svých prostorách, ale i mimo ně, například ve veřejném prostoru. / Divadlo Archa klade stejný důraz jak na uměleckou, tak na společenskou funkci divadla. / Divadlo Archa své umělecké projekty vytváří samostatně nebo ve spolupráci s jinými názorově spřízněnými organizacemi u nás i v zahraničí. / Divadlo Archa slouží publiku, které je hledající, kritické a náročné. / Divadlo Archa je veřejným fórem.

Toto desatero si můžete přečíst ve foyer Archy. Na černých sloupech není vytesáno, ale napsáno křídou. Uvědomujeme si tak, jak obtížné je jej chránit a jak snadno jej může někdo smazat.

Naše desatero se snažíme naplňovat i v prvních dvou měsících nové sezony. Září bude jako každoročně pojato v pracovním duchu. Od poloviny srpna v divadle probíhají paralelně přípravy dvou projektů. Skupina Vosto5 pracuje na nové inscenaci Kolonizace, jejíž pracovní verzi máte možnost vidět během festivalu 4+4 dny a premiéru počátkem února.

Souběžně běží přípravná dílna ke společnému projektu Divadla Archa a nezávislého čínského divadla Living Dance Studio z Pekingu. Výsledek budete mít možnost vidět v květnu 2016.

Odjezd na zářijový dlouhý víkend si naplánujte až na sobotu, protože v pátek, který mu předchází, byste si neměli nechat ujít představení Old Monk. Vytvořil je slavný belgický herec, režisér a spisovatel Josse de Pauw. Unikátní poctu slavnému jazzovému pianistovi a výstřednímu hudebníkovi Theloniousi Monkovi uvede spolu s jazzovým triem Krise Defoorta. Možná, že to pro někoho nebude „divadlo“, možná že pro druhého to nebude „koncert“, pro ty, kteří takto neuvažují, to rozhodně bude velký zážitek. Josse de Pauw se vrací do Archy poněkolikáté. Měli jsme možnost vidět jeho představení s dětmi Übung!, velkolepou hudební performanci Larf a také večer, kdy četl ze své knihy esejů.

ězdy gramu

Když v roce 1916 Cabaret Voltaire v Curychu začal uvádět podivná vystoupení, ptali se mnozí: Je tohle divadlo? Co to má znamenat? Nic a všechno, zněla odpověď Tristana Tzary. Tak vzniklo Dada. Nothing that is Everything je představení dalšího belgického, spíše hudebního souboru Zita Swoon, který se pod mentorským dohledem Jana Lauwerse a ve spolupráci se (spíše divadelním) souborem Needcompany pokouší o rekonstrukci slavného vystoupení dadaistů před sto lety. Představení zahájí mezinárodní festival 4+4 dny. V rámci tohoto festivalu se do Archy vrátí se svým novým projektem další nezařaditelný umělec Pieter Ampe, hvězda festivalu Akcent před třemi lety.

Pokud vás tedy netrápí, co je a není divadlo, prostudujte si, prosím, pečlivě náš program. Určitě si vyberete.

Ondřej Hrab

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

STALO SE / STANE SE V ARŠE

„Torobaka je spojením slov, označujících býka, rituální zvíře španělského jihu, a krávu, posvátné zvíře Indie. Akram Khan je Brit indického původu a jeho kariéra globalizujícího choreografa odstartovala kdysi cross-overem současného scénického tance a kathaku – severoindické taneční formy, kterou si v mládí mistrovsky osvojil jako projev hledání své zproblematizované identity.

Andaluské flamenco, jehož významným představitelem je zase Israel Galván de los Reyes, má kořeny rovněž v Indii. V představení se tedy setkávají dva dědicové indických tradic, kteří vedou dialog se svými tanečními geny a zároveň s veškerou současnou taneční kulturou bílé civilizace. V babylónském zmatení současných tanečních jazyků se neztrácejí, nýbrž oba dokázali vytvořit své výrazné osobní dialekty na vektoru tradice-alternativa, a nyní se setkali v „olympském dialogu“.

Hledání prajazyka, prapohybu, pragest a prazvuku byl fundamentální úkol, který si oba choreografové při tvorbě díla Torobaka uložili.

Jejich společné představení je události, k jaké dochází jednou za desetiletí.“

Redakčně zkráceno, recenze Niny Vangeli, pro aktuálně.cz

Když zazní dusot koní Hlas jako zvon, mimořádné charisma, ohromující energie. Newyorská básnířka a písničkářka Patti Smith vystoupila v Arše 5. srpna v rámci turné k oslavě 40. výročí svého debutového alba Horses.

www V uplynulých měsících jsme pro vás vyladili nové, uživatelsky vstřícnější webové stránky.

Grafický návrh vytvořil náš dvorní grafik Mikuláš Macháček a studio zetzetzet. Nový web si díky responzivnímu designu můžete pohodlně prohlédnout i ve svých mobilních zařízeních.

Zalistujte programem, přečtěte si recenze, kupte vstupenky nebo se přihlaste na některý z kurzů Archa.lab.

Od září si můžete též prostřednictvím našich webových stránek zakoupit kredit na vstupenky i dárkové poukazy v různých hodnotách. Nový a přehledný systém vám umožní předplatit návštěvu našeho divadla členům Vaší rodiny, zaměstnancům, přátelům.

Kromě výrazné úspory vám budeme rezervovat vstupenky na představení až do samého začátku. Všechno o nás najdete na www. divadloarcha.cz.

4

Obyčejný člověk mezi Prahou a Pekingem Divadlo Archa navazuje na spolupráci s nezávislým čínským divadlem Living Dance Studio.

Po neoficiální cestě týmu Archy do Pekingu s představením Sólo pro Lu a po úspěšném hostování čínského souboru v rámci festivalu Akcent se režisérky Wen Hui a Jana Svobodová dohodly na společném projektu.

Living Dance Studio se ve své tvorbě věnuje reflexi historických událostí, které jsou, přes svůj vliv a tragiku, stále v současné Číně tabuizovány. V našem společném projektu se však chceme zabývat současností. Chceme se zeptat: Kdo jsou ti obyčejní lidé, jejichž jménem politici zdůvodňují své činy? Toto téma je v době, kdy se Krteček stal symbolem globálního politického pragmatismu, aktuální stejně v Praze jako v Pekingu.

Díky moderním komunikačním prostředkům začaly před několika měsíci dva umělecké týmy společně pracovat na dálku. Začátkem září se čínští a čeští umělci setkávají v Praze, aby během pracovní dílny konfrontovali výsledky své práce a vytvořili základ společné stavby. Pod pracovním názvem Jedermannova strategie pro 21. století tak postupně vzniká inscenace, která se, inspirována středověkou moralitou, ptá: Jak by obstál současný člověk, když by stejně jako Jedermann v rozhovoru se Smrtí bilancoval své zásadní osobní postoje a činy?

Inscenace je připravována v koprodukci s drážďanským centrem pro umění Hellerau v rámci evropského projektu Theatron. Premiéra je plánována na květen 2016.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

Ceremoniál soutěže Neziskovka roku 2015 v režii Divadla Archa Již třetím rokem vyhlásila Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) soutěž o ceny pro nejlepší nestátní neziskové organizace z celé České republiky.

Soutěž se jmenuje Neziskovka roku a jeho snahou je ukázat veřejnosti nový pohled na kvalitu práce neziskových organizací.

Divadlo Archa se je jednou z mála těch kulturních institucí, které opustily bezpečný přístav příspěvkových organizací a vstoupily do otevřeného prostoru neziskovek.

Slavnostní vyhlášení vítězů soutěže Neziskovka roku se koná pravidelně v Senátu ČR a již po třetí se, na žádost NROS, ujalo umělecké koncepce ceremoniálu v nekonvenčním duchu Divadlo Archa. Pokud se angažujete v neziskovém sektoru, pošlete svou přihlášku. Více na www.neziskovkaroku.cz

Ocenění Gratulujeme choreografovi a zakladateli souboru Palissimo Company Pavlu Zuštiakovi k dalšímu prestižnímu ocenění – „divadelnímu Oscarovi“ Juried Bessie Award 2015!

foto Jakub Hrab

Taneční hledání prajazyka, které vám vyrazí dech

ARCHA ŠKOLÁM

Divadlo Archa se už třetím rokem věnuje vzdělávacímu programu Archa.školám, který si klade za cíl prostřednictvím všech nástrojů divadelního jazyka oslovit žáky a studenty základních, středních i vysokých škol a skrze umělecký zážitek zasazený do kontextu prohlubovat diskuzi o tématech, která jsou ve společnosti často tabuizovaná a obtížně sdělitelná.

David Kumermann

Archa.školám podzim 2015 Dopolední představení s diskuzí

Arch a. m á l o k š

Především pro žáky základních a středních škol pravidelně uvádíme dopolední představení s diskuzí, organizujeme komentované prohlídky divadla a připravujeme tematické dílny.

Blíž k aktivním učitelům – blíž k žákům

Uvědomujeme si, že pro učitele často není snadné orientovat se v divadelním jazyce ani v tématech, kterými se inscenace zabývají. Rádi se setkáváme s aktivními učiteli, pro které návštěva představení není jen ztrátou hodiny matematiky nebo českého jazyka, ale naopak, kteří cítí, že jim zhlédnutí představení a následná diskuze kolem společensko-vědních témat může pomoci probrat nelehké otázky nebo látku v rámci tzv. průřezových témat (např. multikulturní nebo mediální výchova), která jsou součástí základního vzdělávání.

Abychom byli školám, a tedy i učitelům a žákům blíže, vytvořili jsme letos k představením doprovodné materiály – metodické listy pro učitele a pracovní listy pro žáky. foto Vojta Brtnický

„S pracovními listy jsme pracovali hned další den, nemám k nim žádnou výhradu, ba naopak, chtěla bych Vás moc pochválit, pracovalo se s nimi hezky, studenti byli motivovaní a měli chuť se k postavám i představení vyjadřovat.“ M gr. Vendula Nováková, Gymnázium Postupická, Praha 4

První pracovní materiály vznikly k inscenaci dokumentárního divadla Jany Svobodové a Philippa Schenkera vadí-nevadí.cz na základě série rozhovorů s učiteli a pilotního testování na vybraných třídách. Listy pomohla vytvořit lektorka, překladatelka a pedagožka Michaela Stoilova.

Co je cílem těchto doprovodných materiálů?

Podpořit zážitek z představení a pomoci žákům zasadit představení do kontextu, který jim je blízký, vytvořit prostor pro diskuzi ve třídě a rozvíjet kritické myšlení o společnosti a zhlédnutém představení.

K čemu slouží metodické a pracovní listy?

Mají pomoci učitelům pracovat s žáky před a po zhlédnutí představení, jsou založeny na nejen klasické „vyplňovací“ práci, ale také na praktické aktivitě ve třídě formou diskuze či hry. Dáváme učiteli na výběr, jak může s žáky pracovat. Záleží ale na rozhodnutí učitele, které aktivity a v jakém rozsahu nakonec zvolí.

Jaká byla zpětná vazba od učitelů?

Učitelé si práci s doprovodnými materiály pochvalují, žáci dvou gymnázií nám napsali recenze na základě navštíveného představení vadí-nevadí.cz.

5

Zpětná vazba od žáků – vybrané citace

„Za nejzdařilejší část produkce považuji scénografii. Tvořilo ji v podstatě několik pláten, která museli posouvat sami herci (tedy neherci, chcete-li). Práce s nimi byla však promyšlená a funkční. Na plátna byl promítán např. „déšť“ či obrázky kreslené dětmi, videa z Evženovy a Aniny cesty z Běloruska nebo také jejich osobní dokumenty. Dále mě zaujala role světel, která dokáží vytvořit perfektní hru světla a stínu.

Všichni aktéři mají přirozené šaty, ve kterých jakoby chodí třeba ven nebo do školy. Jen nevím, zda jsou to jejich osobní šaty, nebo zda jsou to kostýmy z divadla Archa.“ D avid Schalek, prima A, Gymnázium Postupická

„Dokumentární divadlo. Na začátku jsem si nebyla úplně jistá, jestli si z tohoto něco odnesu a měla jsem spíše obavy z toho, že uvidím moderní formu starého obsahu, kterou v konečném důsledku vlastně nepochopím.

A proto musím říct, že jsem byla velmi překvapena, když se na jevišti vedle česky mluvícího Švýcara a obyvatel Kostelce nad Orlicí objevila ještě skupinka Romů a dva běloruští uprchlíci.

Zdánlivě nesourodé skupiny. Ale přes různorodé aktivity na jevišti přes jízdu autobusem, fenomenální robotický tanec nebo improvizovanou demonstraci proti politickému režimu dostanete malou šanci je trochu poznat.“ Eliška Vinklerová, 2. ročník, Gymnázium Hejčín, Olomouc

19. 10. / 10.00 Divadlo Archa/Jana Svobodová/Philipp Schenker: vadí-nevadí.cz Délka představení: 90 minut bez přestávky + diskuze po představení 15 minut.

Vstupenky: 90 Kč, pedagogický doprovod zdarma. Pro žáky od 2. stupně ZŠ.

26. 10. / 10.00 VerTeDance/Divadlo Archa: Simulante bande Délka představení: 60 minut bez přestávky + diskuze po představení 15 minut.

Vstupenky: 100 Kč, pedagogický doprovod zdarma. Pro žáky od 2. stupně ZŠ.

Audience development Výzva pro aktivní diváky Znáte aktivního učitele nebo učitelku ze základní nebo jakékoliv střední školy? Doporučte jim program Archa.školám. Pokud k nám učitel, kterému jste náš program doporučili, přijde se svojí třídou a při objednávce vstupenek zmíní vaše jméno (e-mailem nebo telefonicky), jako poděkování vám budou patřit dvě vstupenky na vybrané večerní představení.

Kontakt: Tereza Mácová Audience development, Archa.školám tereza.macova@archatheatre.cz +420 221 716 120

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

Interaktivní divadelní dílna v rámci festivalu Akcent Jako součást Mezinárodního festivalu dokumentárního divadla Akcent připravujeme dílnu, která představí umělecký proces v kontextu tématu festivalu – krize demokratického rozhodování. Studenti si ve spolupráci s profesionálními umělci vyzkouší proces vzniku divadelní inscenace. Seznámí se se základy světelného a zvukového designu, v prostorových improvizacích budou zpracovávat své vlastní texty.

Dílna bude určena pro 1–2 třídy nebo menší skupiny studentů.

25. 9. / 20.00 / JOSSE DE PAUW, KRIS DEFOORT TRIO – AN OLD MONK

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

foto Kurt Van der Elst

Josse De Pauw a Kris Defoort o jednom starém mnichovi

Staří muži tančí 6

ROZHOVOR

Starý mnich tančí. Když to jeho kapela rozpálí, nechá klavír svému osudu, protáhne si ztuhlé končetiny a zatančí. Tančí jen pro samotný tanec, veselý i osamělý zároveň.

V představení Old Monk se Josse De Pauw a trio Krise Defoorta dají do tance. Tanec se stává suitou, dlouhou ódou na touhu „zvednout staré kosti výš, než by se dalo čekat” a zkusit si znovu zatancovat.

Způsob, jakým zahraje tón na klavír, obsahuje jak smutek, tak sebeironii.

S tařec, který se pokusí znovu dát do tance. Je tohle představení projevem odporu vůči stárnutí?

Josse De Pauw: Stárnutí je nevyhnutelné. Nezbývá, než se s ním smířit, ale právě odpor jej činí zábavným. Chtěl jsem se věnovat stárnutí, tomu, jak se tělo postupně opotřebovává, ale také touze dál tančit nebo s tím znovu začít.

Inscenace zahrnuje tři fáze: mládí, dospělost a stáří. Když je člověk mladý, tančí. V té fázi tančit znamená lovit, hledat to správné tělo.

Dokonalé tělo, takové, které vám perfektně sedí. Pak přijde doba, kdy už netančíte. Tohle aspoň vidím u spousty mužů. Období, kterému vládne pocit, že se od vás hodně očekává, a jste vlastně vězněm v okovech dospělosti.

Právě tehdy začne být život nudný. Až do té chvíle, kdy si řeknete: Tak to je konec. A začne vám být znovu do tance. Ne dětinsky, ale proto, že se vám chce. Prostě máte chuť si zatančit.

Ten tanec je pak víc než jen tancem. Představuje radost ze života, odpor ke konformismu, život mimo jakékoli mantinely.

ázev představení odkazuje nejen N na Monka, ale také na touhu po ztišení.

Je s postupujícím věkem tato touha naléhavější?

Josse: Celkem dost lidí by si v určité fázi života přálo strávit nějaký čas v klášteře. A právě An Old Monk se těmito obvykle marnými pokusy stát se mnichem zabývá. To však nutně nevylučuje tanec. Jak říkám v představení: „Starý mnich zvedne kosti výš, než se čekalo a udělá piruetu.”

„Zdá se, že Josse De Pauw nikdy nezklame. (...) An Old Monk je jeho skvělým sólovým výkonem.

Poletuje mezi koncertem a scénickým molologem, mezi ikonoklasmem a intimním tancem, mezi dojemnou tragédií a sžíravým humorem, vyjadřuje se ke všemu, co dělá člověka člověkem.

Nevolí snažší cestu, dokonce se rozhodne pro zvláštní antiklimax, ale přesto si mě jednoznačně získává, aniž by musel vynaložit velké úsilí. Co tím chci říct? Neváhejte a rychle si rezervujte lístky.

Představení jsou totiž už téměř vyprodaná. A není divu.“ Griet Op de Beeck / DE MORGEN / 18. 11. 2012 Co se vám na Theloniu Monkovi líbí?

Kris Defoort: Inscenace není o Monkově životě, pracujeme však s jeho hudbou, která nás vede.

Ještě než jsme přišli k Monkovi, experimentovali jsme s volnou improvizací a mými vlastními kompozicemi. Monkova hudba se tam přesně hodila. Načasování bylo dokonalé. Monk má také emocionální hustotu a vrstvení, které přesně odpovídalo tomu, co jsme hledali. Je melancholický, ale nikdy není melodramatický.

7

Josse: Monk není nikdy jednoznačný. Je temný i radostný zároveň. Smutný i humorný, trochu jako život sám. Všechny tyto vrstvy pak našly cestu i do inscenace. Usilujeme o autentický jazz. Rozhovor s hudbou je s minimem pevných aranžmá organický. Bylo to poprvé, co jsem dokázal tak svobodně pracovat se slovy i s hudbou. Především proto, že se mi líbí, jak tato volná formace tria hraje. Když si vzájemně pozorně nasloucháme, vše do sebe krásně zapadá. Hlavní trasa je vytyčena. Jen nevíme, jak dojít od začátku do konce. Stejně jako v životě.

Kris: Na Monkovi je ovšem také něco mnišského. I on žil ve svém vlastním světě, uzavřen ve své samotě.

Josse: Netýká se to však nás všech? Dnes bychom o Monkovi možná řekli, že je autista, někdo s hraniční poruchou osobnosti. Dnes už pro to máme různé nálepky. Jsem přesvědčen, že každý má ve svém životě období, kdy je trochu autistický, paranoidní, nebo schizofrenní.

Je to stav žití, fáze, při níž se mozek už nespojuje s tělem. Dokonce i zamilovanost bychom mohli nazvat poruchou. Mladé tančící tělo v inscenaci vykazuje příznaky jako cukrovka, kterou postavě diagnostikují později. dyž chce člověk dělat takové předstaK vení, může mu pokročilejší věk pomoct?

Josse: Cítím to, co cítím. Asi nebude náhodou, že projekt dělám právě teď.

B ěhem představení se na plátno promítá zhruba stovka Benoîtových kreseb.

Josse: Dal jsem Benoîtovi hromadu svých fotografií od Bachea Jesperse. On podle nich pak vytvořil kresby, aby vznikla obrazová suita. Zná mě velmi dobře. Z legrace jsem ho požádal, aby zobrazil můj život, což se mu povedlo dokonale. Kresby krásně shrnují moje vystoupení. I v Benoîtově práci se vzájemně proplétá světlo a temnota. Často mě rozesměje, ale současně umí i kritizovat. Vážnost nestojí v protikladu k lehkosti, která nemusí být povrchní. Pojmy jako optimismus a pesimismus jsem vždycky považoval za trochu přitažené za vlasy. Vlastně mi nic neříkají. Život musíte brát vážně, důkladně jej prozkoumat a ve správnou chvíli své postřehy formulovat. Dobro a zlo, pravice a levice, optimismus a pesimismus.

Tyhle kategorie pro mě nemají smysl. Život je totiž mnohem složitější, mnohem víc fascinující a přes všechnu svou komplikovanost také lehčí.

Nic není nikdy jednoznačné, což nás vrací zpět k Monkově plnosti.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

„Slova a hudba se dokonale prolínají. Představení je skutečným dialogem vypravěče a hudebníků. Z hudby čerpá De Pauw hodně energie, je mu impulsem, aby si zatančil. V další fázi vstupuje do rozhovoru s celým triem i jeho jednotlivými členy. Večer se točí kolem improvizace a svobody.

Díky této radosti ze společné práce vzniká svěží a jiskřivé představení. Hudební divadlo v nejlepší možné formě. Představení, které je prakticky dokonalé.“ Johan Thielemans / COBRA.BE / 8. 11. 2012 risi, když hraješ se svým novým triem, K někdy se odchýlíš od rytmu, ale drajv zůstává...

Kris: Stále víc se snažím každému hráči v triu dát co největší svobodu. Kolegové Lander a Nick kdykoli hrají, ten drajv znovu objevují.

Někdy to dokonce vypadá, jako bychom hráli každý sám, ale po takové odbočce se zase znovu shledáme. Snažíme se kombinovat různé nálady: taneční, groovy, soulovou, meditativní. Někdy mě napadne něco úplně lyrického a melancholického, ale pak mi kontrují Lander s Nickem. K Monkovi přistupujeme se stejnou svobodou. Jen velmi málo z toho je pevně stanovené: známe spoustu Monkových melodií, ze kterých můžeme čerpat. Někdy hrajeme čtyři jeho témata přes sebe. Pro mě je to také znovuobjevování, ačkoli se ta hudba stala součástí mne samotného. Když jsem žil v New Yorku, celý rok jsem nehrál nic jiného než Monka. Jeho témata jsou jasná a nepotřebují vysvětlení. Někdy slyšíte zavedené jazzmany hrát standardy a najednou se objeví Monkova melodie. Pak mají problém. Není totiž snadné aplikovat všechno, co se naučili, na Monkova idiosynkratická témata. Samotný styl jeho kompozic nutí hudebníky, aby znovu objevili svůj výraz a opustili své bezpečné území. Monk nutí hudebníka, aby začal také tančit.

Tančíš rád, Josse?

Josse: Ano, tanec jsem měl rád vždycky. Také si myslím, že jsem uprostřed kariéry tančil víc, než lidé kolem mě. Líbí se mi, jak mě tanec dokáže pohltit. To máme v rodině – moji rodiče hodně tancovali, chodili také na taneční zábavy.

Než vyrazili, odsunuli stůl do rohu a tančili.

Deset singlů za sebou, desetkrát tři minuty.

Směs všeho možného: waltz, quickstep, jive.

Dodnes si na každém rodinném večírku synové s matkou vždycky zatančí. V takové atmosféře jsem vyrůstal. Už v dětství jsem pochytil určitý swingový rytmus, který mi dělá dobře.

J e podle vás těžké mít rád své stárnoucí tělo?

Josse: Musíte se naučit zvládat bolístky, jak jim v Bruselu říkáme: drobné obtíže a nepříjemnosti, které stárnutí přináší. Ale žít se s nimi dá.

Kris: Výhodou jazzových hudebníků je, že mohou hrát dál s tím, co mají, i když je toho stále méně a méně. Dokonce to může jejich hudbu ozvláštnit, protože najdou nové možnosti.

foto Kurt Van der Elst

ROZHOVOR

Josse de

Například Ornette Coleman nepřestal vyvíjet a zdokonalovat vlastní idiom, je stále monumentální. Může nastat ale také opačná situace. Před několika lety jsem viděl nádherný koncert jazzového klavíristy Oscara Petersona.

Jeho koncerty jsem znal z minulosti, kdy ještě hrál jako virtuos. Pak mu ochrnula levá ruka.

Na tom koncertě se pokoušel hrát jako za mlada. Byla to tragédie.

Josse: Když jsme mladí, myslíme si, že to dokonalé tělo budeme mít navždy. Můžeme si dovolit žít v představě, že všechno je vyřešené.

A právě tohle přehnané sebevědomí je silnou stránkou mladých lidí. K výhodám stárnutí patří skutečnost, že se vzpomínkou na dokonalé tělo se žije lépe, než s ním samotným, což je tajemství každé víry. Když něco neexistuje, můžete v to věřit, jak moc chcete.

Pauw / 19 H e rec , a 52 u tor a re žis é r Jos svou ka s e d e Pa rié ru v ro u w za h á ce 1976 s d iva d e ji l ve lm i ú s ln í s pěšnou v ystu po ku pin ou Ra d e is va la po In te rn a tion a ce lé Ev od Va n l, k te rá rop ě i za co u oce á n e H on g Ko ve ru až po Los m, An g e le n g , a to s , Ca ra c a ž d o ro působí a s či ku 19 8 4. ja ko n e O d roku závis lý cu je s h e V určité chvíli se Monk rozhodl, že už se d iva d e 19 85 rci, režis ln ík a s p é ry, h u d s pisova klavíru ani nedotkne. Už se na to necítil. o lu p ra e b n ík y, te li a v ý s kla d a te tva rn ík y Ja n s e n e Josse: Ano, to se může stát. Letos v létě jsem li , , m im m, va le m , Jü D irke m Roofth o o ji n é s Tom e m si pomyslel, že skončím. Cítil jsem se starý ofte m , L rg e n e m u ke m Pe Gosche Ja n e m L a nemocný. Ale jak se blížily zkoušky na An rc m , Ja n e a uwe rs m R its e m e em ad. sá ti be lg Old Monk, vzchopil jsem se a dokázal jsem se H rá l ve v ou , ick ých a íce n ež za h ra n z n ich sá do toho dát. Bylo to jasné – ještě nepřišel čas pade ičn ích fi m režíro lm ech . D v a d l: iv V in aya skončit. a d e ln íc va a Ü b u n g pozn á m h h e r p íš e ta ké povíd k y . Krom ě k y a pří b ,p ě d e ln ích Kris: Víš, Josse, kdybys teď skončil, šlo by to a d a pta hy z ce st. Je a u to ostře hy, cí S rd ce Con ra d s tebou rychle z kopce. te m n oty re m d iva a a Pod od J sop kou a p ro re M žis é ra L a lco lm a os e p h a u k Lowry a ro P m e rceva la Jste oba opravdu tak staří? án Hane a d a pto h o bnost o je vša k va l d J Kris: Mně je 54. To není tak hrozné. Udělám ještě .

M . Coetz zn á e e h o. D We g , La m ja ko tvů rce ú jednu desku a pak, až mi bude šedesát, budu e Pa u s p ě š n ýc rf, h d ě l ja k w Stra n g e Ü b u n g , d ie S ie l jen jezdit na turné. Trochu jako ty, Josse. o va n d ie N ew s a M ie r, Ru d . V roc é ru je h o e 20 16 b he, n ová in s u d e m ít ce ja pon s k p re m iJosse: Mně je šedesát. Není to žádná é h o a u to n a ce Th e Key p od ra Džu n ič katastrofa. Ale už nemůžu říct, že jsem v půli iró Ta n iz le kn ihy a kih o. cesty. A jakmile tu půlku mineš, začne to jít z kopce, tak to prostě chodí. Jezdí se trochu líp, ale každý pád je tvrdý. ři

r va to 1959 hudbu na konze volnou / t r o o a f rou zici Kris De u a sta ompo etech

Rozhovor vedl Wannes Gyselinck Překlad Jindra Dvořáková

l tn jazz , k chu . V va l fl é Stu d o p á ch , potom a toř i v Lu t y ku , ko v r r r o e e Y v z v Ant v N ew lg ie d á le n a kon viza ci Kris D efoor t e im p ro il tu d o B vizá ž n ávra i m p ro , trio ž 19 9 0 m a a é 7 v ta 8 s is 19 o ír P rty v . a u la P z k jaz te l, ment lé bce s kla d a t KD’s B a s e le d n í s o o k p ja í v te pů sob é ve d e s ex re a mtim e a D efoor t ,D ak ris tor, a t a d e, O c tu rn nd Plaza . K y n a sou u c o or e S b i D u c ’s o KD rk form a t y a s é re k p r ck , M a ta době a l s i nte (n a př. J im B la 9 8 pů sob í v o c ra 19 ě s po lu p zzové scé n td .) , od roku d iva d le a lv ja k é te c n a s in d a n č n Ben o s kla k a H efoor t r, ja r, D á e Tu rn g ažm 0 1 zís ka l Kris n a the a te m lé ku 20 O D, Ro ložil ope L ro ve stá l i e c n d a ko by s d iva LO D. N ou za kázku a d a lš ích , a od le n ie oors , p č D a le n o to n o in sp .

M d e a le oy a e l, L Wa lk dyho D d eS ing om a n Who d o R u án W ru The e n né h o rom jm o jn te s

8

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

ARCHA.LAB

Divadlo je divadlo je divadlo...

Archa.lab zahajuje sezonu! „Růže je růže je růže je růže...,“ napsala slavná básnířka Gertruda Steinová. V originále Rose is a rose is a rose is a rose se Gertruda Steinová snaží navrátit slovům jejich význam, který se mnohým používáním téměř vytratil. Zkuste si několikrát za sebou říci: Divadlo je divadlo je divadlo je divadlo... Zdá se, že každý ví, co je divadlo, stejně jako každý ví, co to je růže. Stačí však změnit rytmus skladby slov a najednou se ptáme: Je tomu skutečně tak?

Myslím, že jeden ze zázraků divadla je právě ten moment, když vydechneme úžasem a řekneme: To je divadlo!

Kdy taková chvíle nastane? Jak ji poznáme? Když se objeví, jak ji uchováme, abychom ji mohli mnohokrát zopakovat? Jak se o takovou chvíli podělíme s ostatními, s diváky?

Takové otázky nás v laboratoři Divadla Archa zajímají. Zajímají nás nové objevy, nová setkání a cesty k divadelnímu výrazu.

Nikdo ze zájemců o divadelní a taneční ateliéry nezíská univerzální návod, „jak se dělá divadlo“. Účastník ateliéru objevuje pod vedením zkušených lektorů svůj vlastní způsob uměleckého vyjádření. Ateliéry Archa.lab jsou určeny pro všechny od nejmenších dětí až po dospělé zájemce o divadlo všech věkových kategorií.

V Archa.lab neprobíhá žádný konkurz, žádné talentové zkoušky. Přijít může každý, kdo má otevřenou hlavu a srdce!

T ěšíme se na vás!

Jana Svobodová, umělecká vedoucí Archa.lab

Ateliér k projektu nových rezidentů Archa.lab Spielraum Kollektiv BUSKING = ASKING Čas: každá středa od 23. září do 16. prosince 2015, 18.00–21.00 Místo: Studio Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Lektor: Mathias Straub a kol.

Staňte se součástí otevřené divadelní laboratoře, která bude mapovat hranice naší otevřenosti a spontánnosti. Každou středu se ve zkušebně setkáte vy, obyvatelé Prahy, s turisty, které během dne náhodně v Praze potkáme.

Nejedná se o herecký ateliér v klasickém smyslu, jde o laboratoř. Zkoumáme různé možnosti vzniku spontánní komunity v přesvědčení, že i lidé, kteří nejsou na turistickém průmyslu přímo 9

zainteresovaní, mohou ze setkání s návštěvníky z celého světa profitovat. Budeme nabízet otevřené situace tak, aby se večer mohl vyvinout úplně jinam, než bychom původně očekávali. Úspěch není zaručen! NO RISK, NO FUN!!! Nejzajímavější výsledky společných experimentů se spolu s tvrdým jádrem skupiny stanou součástí inscenace BUSKING = ASKING, která bude mít premiéru v březnu 2016 v Divadle Archa. Účast na ateliéru je zdarma, ateliér je otevřen pro všechny věkové kategorie, rodiny, atd.

Znalost češtiny a zkušenosti s divadlem nejsou podmínkou. Pravidelná účast je vítaná, není však podmínkou! Svou účast na zvolený termín / termíny si zarezervujte na spielraumkollektiv@gmail.com.

Ateliéry Archa.lab Zahajujeme v týdnu od 5. října 2015!

Všechny ateliéry jsou zakončeny veřejnou prezentací v Divadle Archa! Ateliéry určené dětem lze za snížené školné objednat na celý rok!

NOVINKA: Divadelní ateliér pro děti s nový­ mi lektory: Divadelní ateliér bude bohatší o výtvarnou dílnu a s ní spojené scénografické experimenty. „V našem ateliéru budeme pracovat pomocí osvědčených principů tvořivé dramatiky. Půjde o hry zaměřené na rozvoj tvořivého myšlení a vnímání, na otevřenou spolupráci ve skupině i na rozličné způsoby osobitého individuálního vyjádření. Účastníci ateliéru se setkají s principy autorské tvorby, která v sobě obsahuje všechny složky divadelního projevu: práci s textem, pohybový i hlasový slovník, základy scénografického prostorového myšlení. Novinkou a důležitou složkou ateliéru bude práce ve výtvarné dílně a s ní související výtvarné jevištní experimenty.

Divadelní ateliér podporuje a rozvíjí přirozenou dětskou spontaneitu a kreativitu a dává jim možnost svobodného, vědomého projevu.“ Dora a Lukáš Bouzkovi MgA. Dora Bouzková absolventka hudebně-dramatického oddělení Pražské konzervatoře a DAMU-KAL D (obor herectví), zakladatelka divadelní skupiny Loutky bez hranic, lektorka kreativních dílen (ČR , USA , Mexiko, Kuba, Německo) MgA. Lukáš Bouzek absolvent DAMU-KALD (obor herectví), člen hudební skupiny VOBEZDUD, lektor kreativních dílen (ČR, Mexiko, Německo, Bulharsko)

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

Ateliéry pro děti Kreativní pohyb I – pro děti od 4 do 6 let Lektorky: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová / VerTeDance Úterý 15.00–16.00 14 lekcí / 2000 Kč. V případě účasti sourozenců: 1. dítě plná cena, 2. dítě 50% sleva, 3. a další děti 75% sleva! Začínáme 6. října 2015.

Kreativní pohyb II – pro děti od 7 do 12 let Lektorky: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová / VerTeDance Úterý 16.30–18.00 14 lekcí / 2000 Kč. V případě účasti sourozenců: 1. dítě plná cena, 2. dítě 50% sleva, 3. a další děti 75% sleva! Začínáme 6. října 2015.

Divadelní ateliér pro děti od 11 do 15 let Lektoři: Dora Bouzková a Lukáš Bouzek Středa 15.30–17.00 14 lekcí / 2000 Kč. V případě účasti sourozenců: 1. dítě plná cena, 2. dítě 50% sleva, 3. a další děti 75% sleva! Začínáme 7. října 2015.

Ateliéry pro dospělé Simulante bande Lektorky: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová / VerTeDance Pondělí 17.30–19.00 14 lekcí/cena: 2000 Kč. Začínáme 5. října 2015.

Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie Lektorky: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová / VerTeDance Úterý 18.30–20.00 14 lekcí / 2000 Kč. Začínáme 6. října 2015.

Divadlo všedního dne výuka nově v anglickém jazyce Lektorka: Jana Svobodová Čtvrtek 17.30–19.00 10 lekcí / 1800 Kč. Začínáme 22. října 2015.

Produkční Archa.lab: Markéta Prchalová marketa.prchalova@archatheatre.cz

V k ůž i

Co obnáší role divadelního producenta?

Chápu producenta jako zásadní postavu, která se podílí na vzniku divadelního představení. Producent je člověk, který posouvá celý koloběh tvorby dopředu a dohlíží na to, aby se celý vlak nerozpadl nebo do něčeho nenaboural. A to platí jak pro nezávislého divadelního producenta, za kterého se považuji například já, nebo producenta či vrcholného manažera ve velké umělecké instituci.

Když už jsem použil tu železničářskou terminologii, tak producenta označil za mašinfíru divadelního vlaku. Herci, režiséři a tvůrci obecně se starají o komunikaci s cestujícími, tedy s diváky. Producent ovšem určuje, kam a kdy se pojede. Oni můžou hledat a experimentovat, ale producent nese tu zásadní odpovědnost.

Každý dobrý producent musí mít i silný umělecký názor, protože jinak by ten vlak řídil špatně.

Někdy je totiž lepší dorazit do stanice později nebo jinou cestou, než se úzkoprse držet jízdního řádu.

Divadlo je výsostně týmová činnost.

Tvůrci musí respektovat, že producent ví, proč některá rozhodnutí dělá, a on zase musí respektovat jejich přirozené umělecké touhy. Když se to vzájemně doplňuje, tak je to ideální. Troufám si tvrdit, že bez silné producentské osobnosti (což ale může být i režisér s těmito dispozicemi nebo ředitel „kamenného“ divadla) nejde dělat divadlo na špičkové umělecké úrovni.

S oubor VOSTO5 proslul kolektivním přístupem k tvorbě. Jak vaše inscenace vznikají?

Je to různé. V počátcích Vosto5 vznikala naše představení na principu rovnocenné kolektivní tvorby a neřízeného tvůrčího přetlaku, ale v průběhu času se postup naší práce změnil.

V současnosti takto spontánně a kolektivně vytváříme vlastně už jenom Stand’artní kabarety, což jsou naše improvizace, kde vstupujeme na jeviště skutečně bez jediné připravené situace nebo prostředí a vše vzniká až naší vzájemnou souhrou na jevišti před diváky. Je to šíleně riskantní, ale když se to daří, tak z toho člověk zažívá až dětskou radost ze spontánní hry. Ostatní projekty vznikají pod uměleckou garancí Ondřeje Cihláře nebo Jirky Havelky a pod mým producentským vedením. Společně načrtneme základní téma, prostor, kde budeme hrát, realizační tým a ona kolektivní tvorba přichází na řadu trochu později, tj. zejména pak během zkoušení a samozřejmě hraní. O našich nových projektech si nejprve dlouze všichni povídáme a pak je bohužel dost krátce zkoušíme. Finální tvar vzniká až během prvního půl roku hraní a je to pro nás dost charakteristické, takže chodit na premiéru Vosto5 chce hodně představivosti a otevřenosti. Všichni máme na jevišti rádi svobodu a neradi se podrobujeme nějaké pevné režii a pevnému textu.

Výjimkou v naší tvorbě je Pérák a zejména pak Dechovka, jejíž text nevznikl dopředu primárně pro Vosto5, ale způsob inscenování, tj. výběr prostoru Baráčnické rychty, scénografie, herecký tým, prostorové řešení – to už je rukopis Vosto5 a samozřejmě režiséra Jirky Havelky.

Samostatným případem jsou naše projekty ve veřejném prostoru (MAYDAY, Druhé město), kde si načrtneme pouze základní situaci, prostředí a charaktery a celou věc pak on-line na dálku režíruje pomocí vysílaček a mixování zvuku do sluchátek diváků Jirka Havelka.

diva deln ího a t n e c u d o r p Divadlo Vosto5 připravuje v Arše projekt Kolonizace, jehož první pracovní verzi máte možnost vidět v rámci festivalu 4+4 dny. Premiéra je plánována na 1. února příštího roku. Po projektech Exit 89 (2008), Zde jsem člověkem (2010) a Pérák (2013) jde o další inscenaci v režii Jiřího Havelky na scéně Archy. Podobně jako Pérák je nový projekt kolektivním dílem všech členů Vosto5.

Staneme se v něm účastníky tajného projektu Utopia – Archa se promění v kosmickou loď, na které opustíme přeplněnou a vyčerpanou Zemi a vydáme se hledat nová útočiště pro život. Podobně jako ostatní inscenace Divadla Archa i Kolonizace vzniká formou „devised theatre“, tedy kolektivní tvorbou při rovnocenném zapojení všech divadelních prvků. V následujícím rozhovoru zakládající člen Vosto5 Petr Prokop vysvětluje, že i tvorba zdánlivě nespoutané umělecké party, která je založena na mnohaletém přátelství, vyžaduje profesionální přístup.

J ako člen souboru VOSTO5 vystupuješ též jako performer, od roku 2008 působíš jako pedagog a proděkan na DAMU. Jak a kde se tvé role prolínají a doplňují?

Kloubení těchto rolí má svoje zásadní výhody i nevýhody. Moje aktivní herecká činnost a zejména kolektivní způsob, jakým funguje Vosto5, mi umožňuje být vždycky u zdroje rozhodování a neztratit kontakt s tím, co naše divadlo vytvá­ ří. U vzniku každého představení být musím a zatím v každé naší inscenaci (vyjma MAYDAY) jsem i hrál, takže neřeším otázku, jestli zrovna dneska večer pojedu do Ostravy, abych pouze dohlédl, jestli všechno klape, nebo zůstanu doma s rodinou. Možná mi někdy kvůli tomu chybí potřebný odstup, ale neměnil bych – existence na jevišti před diváky, a navíc s mými nejlepšími kamarády je zkrátka jedinečná.

Moje aktivity na DAMU mají trochu jiný základ a začaly před lety vlastně z náhody, kdy mě současný šéf katedry produkce Michal Lázňovský požádal, zda bych nevypomohl s učením v době, kdy se turbulentně měnily na katedře, ale i celé DAMU a AMU, poměry. Souhlasil jsem a netušil, že tam strávím sedm let a už vůbec ne, že se stanu proděkanem.

DAMU je mimořádná škola, a to v dobrém i v tom horším. Na jedné straně neutuchající živý proud studentů, a na druhé straně ubíjející rytmus akademického roku a historická vzájemná averze jednotlivých součástí školy a osobností vůči sobě. Působení na DAMU mě nicméně ponouká neuzavřít se ve vlastním světě a snad se i trochu profesně zdokonalovat. V souvislosti s tím, jak Vosto5 organizačně roste, mě ale práce na DAMU v současnosti časově limituje a mám pocit, že čím dál tím hůř dokážu skloubit obě své aktivity, tedy Vosto5 a DAMU dohromady.

jarních měsících jste s několika členy V VOSTO5 absolvovali pobyt ve vesmírném simulačním centru v americkém Utahu.

V rámci doprovodného programu PQ měli Pražané možnost na Karlově náměstí zažít vaši performance v podobě záchranné akce havárie letadla. Zdá se, že vaše projekty zasahují daleko za hranice jevištní akce. Jaké jsou vaše další plány?

Náš nový projekt s názvem Kolonizace, jehož první verzi uvedeme 4. října v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu je určen pro Divadlo Archa.

Náš jarní pobyt v Americe v Utahu v simulátoru marsovského habitatu nás inspiroval k projektu, který se bude pohybovat na pomezí mezi divadlem a televizí, tj. mezi živým a audiovizuálním dílem a diváci budou mít šanci nahlédnout přímo do naší kuchyně. Tematicky se budeme pohybovat v prostředí kosmických letů, ale pokusíme se přímo před diváky zhmotnit filmovou, resp. televizní iluzi. Celé je to opět dost experiment a nechceme dopředu divákům mnoho prozrazovat, ale pokud se celý projekt podaří, tak by to mohlo být hodně zábavné. I po premiéře v únoru bude mít otevřený tvar. V průběhu času v Arše vytvářet nové a nové díly našeho nekonečného seriálu o kolonizaci vesmíru. čem sní divadelní enterpreneur O v Čechách?

O tom, aby měl pořád co dělat a aby na všechny jeho projekty bylo pořád vyprodáno.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

foto Nikolas Tušl

ROZHOVOR

PROGRAM

Září 18 15 let Kytary.cz a kytaroví velikáni

pá hudba Kytary.cz slaví 15 let a při té příležitosti chystají velkolepý narozeninový mejdan. Jako exkluzivní hosté zahrají 19.00 špičky akustické kytary Adam Rafferty (USA) a Michael Fix (AUS). Se speciálním setem vystoupí poprvé v historii a společně na jednom pódiu legendy elektrické kytary Michal Pavlíček a Radim Hladík. Spolu s nimi zahraje také spousta hostů jako Tomáš Hájíček a Jarda Gabriel (Krucipüsk), mladý talent Rony Janeček, bratři Škarohlídové (Hentai Corporation) nebo Jan Křížek (Blue Effect). Návštěvníci se také mohou těšit na vystoupení kapel Blue Effect, Hentai Corporation, Michal Pavlíček Trio, Katarzia (SK) a českých talentů akustické kytary.

Vstupné 390 Kč / 5 hodin.

19 Akram Khan, Israel Galván – Torobaka so 16.00

Hellerau, Drážďany Co pojí indický chrámový tanec kathak a španělské flamenko? Rytmicky složité podupy, sofistikovaná tanec práce prstů a dlaní, obřadné držení těla. Oba tance představují formativní historické kulturní elementy a mají dramatický přesah v čase a prostoru. V roce 2014 nechali legendy světového tance Akram Khan a Israel Galván rozeznít svá těla rytmickými strukturami obou tanců. Jejich společná inscenace je událostí, k jaké dochází jednou za desetiletí. Program Moving Audience je umožněn díky podpoře evropského projektu Theatron. Vstupenka v ceně 590 Kč zahrnuje zpáteční jízdenku z Prahy do Drážďan. Odjezd z ulice Na Florenci v 16.00.

21 Divadlo Vizita – Pink Freud po divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Speciální host: Dan Bárta. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

23–25 Dechovka VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Divadlo Archa st – p á 20.00

Baráčnická rychta Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní divadlo otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás. Upozornění: Představení se koná na Baráčnické rychtě, Tržiště 23, Praha 1.

Vstupné 300/200 Kč / 90 minut.

23 Už jsme doma – Tři křížky

st hudba V Divadle Archa pokřtí skupina Už jsme doma u příležitosti třicátého výročí své nové album Tři křížky, které 20.00 obsahuje výběr nejlepších skladeb za celou existenci kapely. Hitovky vybrali částečně sami fanoušci, kteří se však dočkají nových, značně radikálních aranží. Host: Dunajská vlna. Vstupné 250Kč / při zakoupení vstupenky na koncert UJD 20.12. zvýhodněné vstupné na oba koncerty 400 Kč / 3 hodiny.

24 Jiří Suchý (Old’sCool ReFestival)

čt hudba Galakoncert legendy české hudební a divadelní scény, textaře, skladatele a výtvarníka Jiřího Suchého za 20.00 doprovodu Orchestru divadla Semafor pod vedením Jiřího Svobody je jedním z vrcholů mezigeneračního ReFestivalu Old’sCool, který pořádá o.p.s. Elpida. Mladší generaci umělců v programu zastoupí frontman kapely Midi Lidi Petr Marek a písničkář Martin Kyšperský. Vstupné 350 Kč sezení, 200 Kč stání / zvýhodněné vstupné pro studenty a seniory: 170 Kč sezení, 120 Kč stání / 120 minut.

25 Josse De Pauw, Kris Defoort Trio / LOD muziektheater – An Old Monk pá divadlo Česká premiéra 20.00 Inscenace o těle a mysli a o tom, jak je téměř nemožné, aby dosáhly vzájemného souladu... Možná s výjimkou tance. Vlámský dramatik, herec a režisér vytvořil hru inspirovanou jazzovým pianistou a skladatelem Theloniouem Monkem. Do Divadla Archa se Josse De Pauw vrací po více než deseti letech, kdy vstoupil do místního povědomí hrou üBUNG, divadelně-filmovou konfrontací světa dospelých se světem dětí. V angličtině s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 70 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 1., 8., 15., 22. a 29. 9. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

PROGRAM

Říjen

2 Nothing That is Everything / Nic, co znamená vše Zita Swoon, Needcompany pá Festival 4+4 dny v pohybu V inscenaci Nothing That Is Everything vychází Zita Swoon Group z dadaistického představení, které se 19.30 hudba/tanec konalo v roce 1916 v curyšském Kabaretu Voltaire. Inscenace obsahuje všechny prvky, které byly použity

výtvarné umění v původním představení: vizuální díla ve výpravě, masky, kostýmy, tanec, hudbu, rytmus, poezii, zmatení (jazyků) a humor. Na této inscenaci spolupracovala Zita Swoon Group s Needcompany Jana Lauwerse. Vstupné 200/100Kč / 75 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

4 Kolonizace VOSTO5 / Divadlo Archa / Festival 4+4 dny v pohybu ne 21.00

Festival 4+4 dny v pohybu „Jediným rizikovým faktorem je člověk.“ Lidé vždy toužili objevovat a prozkoumávat nová místa. Co je k tomu divadlo žene? Nevíme. Ale kdyby tomu tak nebylo, naši prapředci by nikdy neopustili Afriku. Postupně jsme si podmanili prakticky celou planetu Zemi, ale kam dál? Jediným dalším možným krokem je nekonečný Vesmír a tajný projekt UTOPIA. Divadelní zážitek vs. primitivní filmová iluze – to vše v jedinečném reálném okamžiku na palubě lodi ARCHA 7. Nový přesahový divadelní projekt skupiny Vosto5 kombinující v sobě divadelní, filmové a hudební prvky s originálním humorem."... to be continued. Režie: Jiří Havelka. Hrají: Vosto5 a hosté. Vstupné 200/100 Kč/ 80 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma.

(Platí pouze pro Divadlo Archa.)

7 Pieter Ampe – So you can feel / Takže to cítíš st 19.30

Festival 4+4 dny v pohybu Po řadě duetů a kvartetů se tanečník a divadelník Pieter Ampe rozhodl pro sólový projekt. Během pobytu divadlo/tanec/hudba v New Yorku se ponořil do světa proměn, kde se standardní normy neustále mění a zamlžují. Zde jde emancipace spolu se sexuální a emocionální energií ruku v ruce. Jsme si opravdu vědomi toho, jak nás vidí ostatní?

A energie, která vyzařuje z našich těl? Měli bychom být osvobozeni? Ampe hledá odpověď na výše uvedené otázky. Ačkoli by mohl zaujmout publikum velkými gesty, jemně krouží boky a naznačuje tak znovunalezenou smyslnost. Se jménem Pietera Ampeho (PARTS; rezidenční umělec v Campo, Ghent) je spojeno několik skvělých duetů, například s Guilhermem Garridem (Still Standing You) a jeho bratrem Jakobem (Jake and Pete’s Big Reconciliation Attempt for the Disputes from the Past – které bylo uvedeno na festivalu Akcent 2012). A právě jeho bratr Jakob sestavil hudební doprovod k inscenaci So you can feel, jako pokus o velké usmíření ohledně jejich konfliktů v minulosti. Vstupné 200/100Kč / 75 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

8 Mette Edvardsen – No Title / Bez názvu čt 19:30

Festival 4+4 dny v pohybu V představení No Title „vypráví“ Mette Edvardsen příběh o věcech, které zmizely, a těch, které zůstávají. divadlo O věcech, které zmizely, než přišel jejich čas, a o věcech, které nikdy tak docela nezmizely. Edvardsen se zabývá tím, co je dílo a proces jeho vzniku; co může dílo změnit, jaký má účel, jaká je jeho síla a slabiny. No Title je o propasti mezi světem a našimi představami o něm, o nepřekonatelné propasti mezi myšlenkou a zkušeností, mezi tím, kde je tady a tam. Vstupné 200/100Kč / 50 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

9 Amund Sjølie Sveen – The Norwegian Way / Norský způsob pá 19.30

Festival 4+4 dny v pohybu Norsko je nejbohatší země na světě. Řadí se také mezi nejmírumilovnější a nejlépe fungující státy, vyhrálo soutěž divadlo Eurovize a je to pravděpodobně také nejlepší místo na zemi pro umělce – pokud mluvíme o ekonomické stránce malý sál věci. A to vše díky ropě. Během období nedostatku potravin v Iráku spustila OSN program Oil for Food/Ropa za potraviny, aby mohl Irák poskytovat ropu výměnou za jídlo. Norsko má dostatek obojího, a tak iniciovalo program Oil for ART/Ropa za UMĚNÍ. The Norwegian Way je detailní zobrazení Norska z vnitřní perspektivy, ropného problému, možného vztahu mezi penězi a štěstím a zkoumání možností, které má umění, aby změnilo svět. Vstupné 200/100Kč / 50 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle vašeho výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

9 Marco Berrettini – iFeel2 pá 20.30

Festival 4+4 dny v pohybu Mladá žena a muž ve středním věku tančí polonazí ve snovém tropickém světě s plovoucími květinami. Někdo je tanec/hudba pozoruje. Drsný ženský hlas zpívá o zvláštních souvislostech s přírodou. Marie-Caroline Hominal a Marco velký sál Berrettini přistupují k výjimečnému tanečnímu souboji, jako kdyby to byla existenciální rozcvička. „Neustále stoupá potřeba ptát se opakovaně na následující otázky: proč jsme zde na Zemi a jakou cenu má zrození“, říká Berrettini. Inspiraci pro iFeel2 našel v knize německého filosofa Petera Sloterdijka „Musíš změnit svůj život“ i v Jungově archetypu stínu, který vyjadřuje naši temnou stránku. Hudbu a libreto pro tento večer složila skupina Summer Music Marca Berrettiniho a Samuela Pajanda. Vstupné 200/100Kč / 50 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

10 Plug and Play světová premiéra / derniéra so

Festival 4+4 dny v pohybu Speciální událost k 20ti letému výročí festivalu 4+4 dny v pohybu. hudba/tanec/divadlo 420PEOPLE & Please the Trees, VerTeDance & Zrní, Petr Váša, Farma v jeskyni, Spitfire Company, Handa Gote, Debris Company, Lenka Vágnerová, Dora Hoštová, BocaLoca Lab, mamapapabanda, Vojta Švejda & Tomáš Procházka a Martina Hajdyla Lacová. Sdružení Čtyři dny speciálně k 20. výročí svého festivalu připravilo unikátní umělecký projekt Plug & Play na téma Hudba – Tanec – Performance. V rámci tohoto „těžko definovatelného večera“ se pod režijním vedením Michala Cabana a moderací Jiřího Havelky představí přední české a slovenské taneční a divadelní soubory v krátkých prezentacích zaměřených výhradně na dialog hudby a performance. Vstupné 200/100Kč / 120 minut. Při nákupu 2 a více vstupenek na různá představení obdržíte 1 vstupenku dle svého výběru zdarma. (Platí pouze pro Divadlo Archa.)

12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

PROGRAM

11–12 EKG – O Lásce a Lese ne/po literatura 20.00

Literární kardiogram s hosty. Účinkují: Hejkal, František Skála, Jan Šnéberger. Hraje Lesní zvěř.

Večerem provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

14 420PEOPLE, Ann Van den Broek – Phrasing the Pain st tanec/film Lisa Boerstra – The Lady in Black

20.00 Pohybovou analýzu bolesti ušila přednímu českému souboru na míru vlámská inovátorka Ann Van den Broek. Choreografii doplní projekce filmu The Lady in Black. Film Lisy Boerstry nahlíží do zákulisí tvorby současné choreografie a řady divadel, ale také vypovídá o fyzickém vyčerpání, temných propastech a žhavé vášni.

Intenzita na všech úrovních.Vstupné 200/150Kč / 45 minut, film 55 minut.

15 Dlouhý stůl: BUSKING = ASKING

čt debata Diskuse kolem dlouhého stolu o pouličním umění, pro které se stále častěji používá termín busking. Jaký má 18:00 malý sál význam nezávislá kultura ve veřejném prostoru? Jak by se měla řešit situace na Praze 1, se kterou nejsou spokojeni ani místní obyvatelé, ani buskeři? Po diskusi, která je otevřena všem zájemcům z široké veřejnosti, se bude konat jam session pouličních umělců. Koná se v rámci rezidence Spielraum Kollektiv v Archa.lab. Zdarma.

16 Love Me Gender: Co sex děje v popu 2015?

pá hudba / debata Trio hudebních publicistů Pavel Klusák, Aleš Stuchlý a Karel Veselý opět v Arše. Tentokrát s tématy feminismu, 20.00 sexismu, genderového napětí i satisfakce. Cítíte se jako třetí pohlaví, nebo ho aspoň chcete vidět zpívat? Pak si nenechte ujít vydatný večer komentovaných projekcí, tipů na zásadní tracky a aktuálních příběhů hudby, která je často o krok napřed před silnými společenskými trendy. Účinkují: Pavel Klusák, Aleš Stuchlý, Karel Veselý.

Vstupné 130/100 Kč/180 minut.

18–20 Dechovka VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Divadlo Archa ne– ú t Baráčnická rychta 20.00 (18./20.) divadlo 21.00 (19.)

Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás.

Vstupné 300/200Kč / 90 minut. Upozornění: Představení se koná na Baráčnické rychtě, Tržiště 23, Praha 1.

19 vadí–nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 10.00 Reakce Archy na současnou společenskou situaci. Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata 19.00 každodenního života ztvárněná skutečnými obyvateli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří

zde žili v uprchlickém táboře. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Každý

jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Česky s anglickými titulky. Vstupné 190/90 Kč / 80 minut.

21 Divadlo Vizita – Rodeo a Julie st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

22 Divadlo Vizita– Hrad, hlad a hnát čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

23–24 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5

pá/so divadlo Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění 20.00 a kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem.

Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

26 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa po tanec 10.00 20:00

Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

28 Esperanza Spalding presents: Emily’s D+Evolution

st hudba Koncert americké zpěvačky, skladatelky a hráčky na basu, nositelky čtyř cen Grammy a první jazzové umělkyně, 20.00 která obsadila nejvyšší příčku v kategorii Best New Artist. Vstupné do 30. září 880 Kč později 980 Kč / 120 minut.

Pořádá Prague Music Performance Institute.

29 Marianne Faithfull – 50th Anniversary World Tour

čt hudba Nestárnoucí můza řady rockerů, jejiž životy by přežil málokdo, ale i inovátorka, která proslula spoluprací 20.00 s o generaci mladšími hudebníky jsko jsou Beck, PJ Harvey, Blur, Billy Corgan, Antony Hegarty, Anna Calvi a další.

Pražská koncertní zastávka britské zpěvačky a skladatelky se koná v rámci turné k padesáti letům na hudební scéně. Pořádáno ve spolupráci s agenturou 10:15 Entertainment. Vstupné 690 Kč sezení/490Kč stání / 120 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 6., 13., 20. a 27.10. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

foto Phile Deprez

foto Kenneth Collins

Rozhovor s dramaturgem festivalu 4+4 dny v pohybu Pavlem Štorkem

foto Danny Willems

FESTIVAL 4+4 DNY V POHYBU / 2.–10. 10.

nem

N

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

i c n a l i b

k mít d ůvo d y d k i N ROZHOVOR

Festival 4+4 dny v pohybu založila v roce 1996 čtveřice Pavel Štorek, Denisa Václavová, Markéta Černá a Nikola Böhmová, kteří jej dodnes pořádají. Za 20 let festival uvedl více než 400 zahraničních i českých souborů či tvůrců všech druhů současného umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění, film, video art). Kulturními projekty oživil taková místa jako starou kanalizační čistírnu v Praze Bubenči, opuštěné tovární haly ČKD Karlín, bývalý městský pivovar v Holešovicích, bývalou cihelnu v Šáreckém údolí, hokejový stadion HC Hvězda ve Vokovicích, tělocvičny Tyršova domu, Nosticovy haly, bývalé Federální shromáždění, bývalé Casino v Pařížské ulici, budovu bývalého ÚLUVu na Národní třídě i Palác U Stýblů na Václavském náměstí. Festival inicioval vznik řady premiér site-specific projektů českých souborů, dále uvádí skupinové výstavy současných vizuálních umělců a kurátorů, spolupracuje s předními historiky umění a architekty na procházkách a přednáškách. Festival dlouhodobě spolupracuje s kulturními organizacemi Kruh, Jednotka/Unit, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, Start Vršovice a další. Více informací na www.ctyridny.cz L etošní ročník festivalu 4+4 dny v pohybu bude již v pořadí dvacátý. Má smysl i v rámci festivalu bilancovat a například proměnit své dramaturgické strategie?

Osobně nikdy nebilancuji ani na Silvestra, ani při oslavě svých kulatých narozenin. Festival je ale zvláštní kategorie. Je to kolektivní tvorba se společným cílem a tajným mottem „Vydržet za každou cenu!“. Je radostné, že jsme se ve stejném tvůrčím týmu „dožili“ dvacítky, což je skutečně vzácný okamžik. V létě jsem měl volnou chvíli, trochu přemítal a zabředl do naší historie. Asi jsem bilancoval poprvé v životě.

Od roku 1996 jsme pozvali 170 zahraničních souborů, iniciovali více než 60 českých premiér, a to jsem nezahrnul site specific projekty, happeningy, výtvarné instalace, přednášky, sympozia, diskuse a podobně. Dostavil se smíšený pocit radosti a sentimentu, protože když jsem si po časové ose pročítal naši historii, tak je proměna programu viditelná.

Dramaturgie festivalu se přetvářela průběžně, ale řekl bych, že spíše intuitivně a v reakci na aktuální okolnosti, než strategicky.

Začínali jsme prezentací pohybového divadla a site specific projektů, pak jsme se přesměrovali k současnému tanci, postupně přidali činoherní inscenace, v posledních letech jsou již tradicí i výstavy vizuálního umění, přednášky 15

o architektuře a komentované procházky. Mne od začátku lákala hudba, ale vždy se na festivalu objevovala okrajově. Na hudbu jsem si netroufal, i když mne možná přitahuje více než divadlo. Ale až v letošním roce jsem našel odvahu a asi i drzost a postavil téměř celou dramaturgii na dialogu hudby a performing arts. O jistou změnu nasměrovaní mi jde, zda má smysl a je radikální, prověří diváci letošního festivalu.

Dlouho jsem se bránil označení „festival současného umění“, ale musím uznat, že kolegové měli pravdu. To rozpětí od performing art až k výtvarnému umění a architektuře nám jednak rozšířilo diváckou základnu o další generaci, ale co je ještě podstatnější – nedovolilo nám to jako autorům ustrnout ve stereotypech.

J ak se za dvacet let vašeho festivalu proměnil způsob fungování vašeho týmu a jak se posunuly vaše výtvarné a divadelní preference?

Náš tým, jehož základ tvoří čtyři lidé, zestárnul o dvacet let. Většina z nás přivedla na svět další generaci, a tak pochopitelně priority komíhají – slovy Ivana Vyskočila – od rodinných povinností k pracovním a zpět. Což je radost a naše současná priorita. Určitě jsme dříve byli dravější, odhodlanější, a taky naivnější… dnes jsme pragmatičtější, zkušenější a profesionálnější. Ale stejně – tak, jako jsem nikdy nechtěl přestat kouřit, nechtěl jsem zastavit festival, a zde určitě mluvím jednohlasně za celý tým.

Jsme přáteli i v soukromém životě, a tak si často povídáme o tom, jak ti mlaďoši frčí a my je vlastně vůbec nestíháme. Někdy se tomu smějeme, jindy nám z té okolní rychlosti zatrne.

Na druhou stranu si myslím, že naše zkušenost je nepřenosná a vzácná. Se vší vážností. Jezdili jsme do zahraničí vybírat umělce a vyjednávat podporu, ale zároveň jsme na festivalu vytírali toalety anebo domy po holubím trusu, vyzvedávali umělce na letišti, vařili pro ně, věšeli světla, prostě všechno, co dnes dělá na festivalech x-členný tým. Začínali jsme v kanceláři společně s Bohnickou divadelní společností a sdružením mamapapa, a když nám holandská nadace v roce 1997 věnovala fax (velký telefon, ze kterého lezly černobílé dopisy), tak jsme slavili až do rána. Většinou jsme šli do našich akcí střemhlav s vírou, že to má smysl a že to ostatní lidi osloví a bude je to bavit ještě více než nás.

Výtvarné umění bylo přítomné ve festivalu již od počátku, i když skrytě. Site specific projekty se odvíjely od volby lokace, světelného designu... Účinkujícími byli často studenti výt­ varných škol či scénografie. Grifftheater a mamapapa v podzemí čističky, to byla výtvarně divadelní akce, Theater Silo v Zemědělském muzeu jakbysmet, Spilky, která inicioval Tomáš Žižka v Holešovickém pivovaru, to byl výtvarný skvost, a tak by se dalo dále stopovat v naší historii. A v neposlední řadě design našich festivalových barů. Vstup kreativity Jednotky / Unit a Krištofa Kintery proměnil náš festivalový meeting point v místa, o kterých se mluvilo.

A pak přišel zlom, kdy Krištof Kintera a Denisa Václavová přizvali mladé výtvarníky, začali koncipovat výstavy a doprovodný program, čímž se výtvarné umění stalo zcela přirozenou součástí festivalu.

F estival se vždy, kromě uvádění divadelních projektů, výstav, diskusí a dalších kulturních aktivit zaměřoval na oživování

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

již opuštěných míst, zabydlování mnohdy opuštěných nebo průmyslových objektů kulturními počiny. Proč jste se od počátku zabývali i tímto, řekněme „urbanistickým či site specific aktivismem“? Na jaké obtíže jste při využívání specifických míst naráželi? Útěk v roce 1998 do Čističky v Bubenči byl vyprovokován scénografem Tomášem Žižkou a architektem Benjaminem Fragnerem. Přesvědčili nás, že naší dramaturgii bude slušet nedivadelní prostor a měli naprostou pravdu, i když jejich „úlet“ v nás vzbuzoval od počátku velkou nejistotu. Úspěch samotné akce, která byla příbuzná s pololegálními aktivitami typu Stalin, Azyl, či projekty Petra Bergama a Dereva, nám dala energii, víru a koncepci festivalu nový směr. Už nás nebylo třeba přesvědčovat.

Bylo rozhodnuto! V 90. letech se ještě zázračně nabízeli sami majitelé nemovitostí s tím, že by o festival stáli. S privatizací a proměnou společenské situace okolo milénia obecně štědrost milovníků umění a majitelů budov utichla.

Byl to opravdu velký zlom a my jsme si uvědomili, že pokud chceme nacházet dále inspirativní místa, musíme naše malé občanské sdružení částečně proměnit v realitní agenturu.

Hledat každý rok nové místo pro tak obří akci, jako je festival, je podobné, jako kdyby se mimopražský student rozhodl najít pronájem bytu 3+ 1 s terasou na Praze 6 za 100 korun. Najít dům, továrnu, opuštěný objekt a následně konkrétního majitele byl a je někdy až nadlidský úkol.

My nabízíme pouze krátkodobé kulturní využití, minimum peněz, a pro majitele celkem nepodstatnou reklamu. Zatímco oni – majitelé – dávají všanc celou svoji nemovitost a často i pověst.

Mnohdy navíc chtějí zůstat v anonymitě. A tak více než aktivismus je to vášeň a fanatismus dostat se do míst, kde se umění nikdy před naší intervencí neudálo. Překážky jsou vždy a všude.

Většinou vstupujeme do domu a okamžitě vidíme všelijaká nebezpečí pro návštěvníky, např. nevyhovující dispozice, chybějící rozvody elektřiny a vody atp. Ta místa jsou výzva, my si s nimi již poradit umíme a díky krátkodobému pobytu a ponoru do historie se dozvídáme příběhy těchto dočasně opuštěných míst a naši návštěvníci též.

Možná se teď vzdálím od otázky, ale nedá mi nezmínit, že kdyby nám někdo v roce 1998, kdy jsme festival přenesli do Čističky odpadních vod v Bubenči, řekl, že jednou budeme i v Národním divadle, tak bychom to brali jako vtip roku. Myslím, že jsme v té době byli natolik odlišní, že jsme i pro Divadlo Archa působili jako totální underground, ne-li parta šílenců.

Před pár lety jsme vstoupili jedním projektem i na půdu Národního divadla a bohužel nebo bohudík to brali jako samozřejmost. Tím chci říct, že nás nelákají jen místa opuštěná, ale též zabydlená, prapodivná a možná až příliš definovaná, institucionalizovaná. Prostě, pokud bych to měl shrnout, raději stanujeme v poušti, nebo na střeše mrakodrapu, ale nebráníme se ani večeři v tradičním penzionu, pokud je hostitel spřízněná duše.

P roměnil se nějak váš tým? Jak se se svými spolupracovníky v rámci kompetencí doplňujete?

Našli jsme za ta léta svoje slabiny i přednosti a naučili se s tím, myslím si, že to nepřeženu, když řeknu „kreativně pracovat“. Vždy je pro mne důležité, že se i přes nepokoje shodneme na základních věcech.

foto Massimiliano Donati

ROZHOVOR

Karty máme rozdány plus minus od počátku stejně. Já vytvářím zahraniční program, Denisa Václavová je kurátorkou prostoru a výstavy, Markéta Černá je producentkou a Nikola Böhmová produkční. Máme party přátel, se kterými pracujeme dlouhodobě. Návrháři designu prostorů, technici, runeři, pokladní, kustodi, uklízečky, lokační… Myslím, že během festivalu zaměstnáváme okolo 70 fanoušků našeho festivalu. jakých prostorách bude letošní edice V festivalu a na co speciálního se můžeme těšit?

Letos jsme se vedle Archy, Ponce a Jatek 78 rozhodli pobývat i v Desfourském paláci v ulici Na Florenci 21 na Praze 1. Palác byl postaven v roce 1845 na lukrativním pozemku v těsné blízkosti Těšnovského nádraží, které bylo zprovozněno v roce 1845. Posledním dnem provozu těšnovského nádraží byl 1. červenec 1972. Samotná likvidace Těšnovského nádraží zásadně změnila celkový charakter vnitřní Prahy. Byla to jedna z největších urbanistických tragédií Prahy, a tak se nádraží pokusíme alespoň na okamžik znovu obnovit ve vzpomínkách.

Festival zahájí 2. října výjimečný tanečně hudební projekt Nothing That Is Everything, který vznikl ve spolupráci špičkové belgické kapely Zita Swoon s legendárním souborem Needcompany. V hlavním zahraničním programu se dále představí světoznámá francouzská hudebnice a performerka původem z Rwandy Dorothée Munyaneza, která mimo jiné složila a nazpívala soundtrack k filmu Hotel Rwanda, který byl nominovaný na Oscara.

Dalšími hosty letošního festivalu budou francouzský muzikant a performer Jonathan

16

Campdeville, norský performer a bubeník Amund Sjølie Sveen, švýcarský režisér a hudebník Marco Berrettini, belgická performerka Lisbeth Gruwez zatančí písně Boba Dylana, norský hudebně taneční projekt choreografky Kristin Ryg Helgebostad a Ingrid Fisdalsvou nastuduje performance s českým pěveckým sborem. Dále se v program představí slovinská umělkyně Mala Kline a vlámský performer Pieter Ampe.

Speciálně k dvacátému výročí festivalu připravili přední české a slovenské taneční a divadelní soubory mimořádný projekt Plug & Play na téma hudba-tanec-divadlo. emáte dojem, že někdy váš inspirativní N program plný nových a pro festival speciálně připravených děl, workshopů, diskusí a seminářů bývá přebit atraktivitou adaptovaných míst – továrních hal, hotelů atp.?

Tady řeknu něco zcela upřímného. Před pár lety se mi stalo, že jsem si při opening party po vernisáži, kde se tísnilo asi pět set hostů, chtěl dát pivo. Procpal jsem se ze strany na bar, což byla vždy naše domluva, a řekl slušně o pivo. Kluk za barem řekl: „Zařaď se do fronty, vole.“ Chtěl jsem se prát, ale ten večer jsem raději odešel v dost velké depresi na pivo do hospody. Druhý den se vše srovnalo, ale vážně jsem přemýšlel, že jsme se stali skutečně atrakcí. Vzhledem k tomu, že i v divadlech bylo plno, zloba přešla do radosti. Loni jsem si dal takový lokální výlet a sledoval jsem návštěvníky Designbloku. Byli jsme sousedé na Václavském náměstí. U „nich“ fronta, aby viděli dům, u nás téměř ani noha.

Nechci být zlý, ale nesnáším akce, které si zakládají na atraktivitě a dočasných trendech.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

Tady nemohu nezmínit i festival Signál. Všechno mi přijde normální, nová krev, nové technologie a strategie, ale oba zmíněné festivaly pracují s prostorem strašně jednoduše a povrchně.

Nechci útočit na kolegy, chci se konfrontovat.

Na naší cestě stojí desítky českých umělců, které jsme zapojili, téměř jsme s nimi žili, naslouchali jejich nápadům, hádali jsme se, debatovali, tvořili, a tím se, myslím, vyčleňujeme od podobných aktivit a trendy urbanistických aktivismů dneška.

Neobjevovali jsme tovární haly a jiná dočasně prázdná syrová a opuštěná místa či domy, abychom šokovali návštěvníky. Chtěli jsme „jen“ upozornit na místa, která si jednou zboříme, a té demolice – jednou – budeme litovat. Na místa, kde život byl drsný, ale i naplněný a bohatý, a místa, kde se život zcela vytratil a zmizel. Jakýkoliv vstup do těchto míst a jeho studium je vlastně plný smutku. Objevujeme a reflektujeme minulost, a také víme, že budoucnost neovlivníme. Tak ta místa alespoň náš festival dokumentuje s prostým záměrem – zde by se mohlo dále žít, ale nežije se. A my se ptáme proč? Majitelům nemovitostí se snažíme změnit pohled na umění a umělce inspirovat i neodradit od volných nemovitostí.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

ENGLISH PROGRAM

September 18 15 Years of Kytary.cz & Guitar Masters Fri music 19:00

On the occasion of its 15th anniversary, Kytary.cz has prepared a spectacular birthday party with exclusive musical guests Adam Rafferty (USA) and Michael Fix (AUS), leading acoustic guitar players. Electric guitar legends Michal Pavlíček and Radim Hladík will perform a special set for the first time in history together on one stage. Also performing with them will be many special guests, including Tomáš Hájíček and Jarda Gabriel (Krucipüsk), young talent Rony Janeček, the Škarohlíd brothers (Hentai Corporation) and Jan Křížek (Blue Effect). Audiences can also look forward to performances by Blue Effect, Hentai Corporation, the Michal Pavlíček Trio, Katarzia (SK) and Czech acoustic guitar talents. Tickets CZK 390 / 5 hours.

19 Akram Khan, Israel Galván – Torobaka Sat Hellerau, Dresden 16:00 dance

What links Indian classical dance kathak and Spanish flamenco? Rhythmically complex steps, sophisticated work of the fingers and palms, ceremonial posture. Both dances present formative historical cultural elements and reach out dramatically into time and space. In 2014 legends of world dance Akram Khan and Israel Galván chimed their bodies to the rhythmic structures of both dances. Their performance together is an event that happens only once in a decade. The Moving Audience Program is made possible with the support of the European project Theatron.

Tickets for CZK 590 include a return ticket from Prague to Dresden. Departure from Na Florenci Street at 16:00.

21 Divadlo Vizita – Pink Freud Mon theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Special guest: Dan Bárta. Tickets CZK 230 / 150. Length: 2 hours with intermission.

23–25 Brass Band VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Archa Theatre Wed – Fri 20:00

Baráčncká rychta Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever theatre seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more a documentary about us. Tickets CZK 300/200 / 90 minutes.

23 Už jsme doma – Tři křížky (Three Crosses)

Wed music On the occasion of their 30th anniversary, Czech band Už jsme doma will launch their new album Tři křížky (Three 20:00 Crosses), containing a selection of their best songs over the past three decades. The selection of hits was made partly by the band’s fans, who nevertheless can look forward to new, notably radical arrangements. Guest: Dunajská vlna. Tickets CZK 250 / with ticket purchase for the UJD concert on 20.12 reduced price ticket to both concerts CZK 400 / 3 hours.

24 Jiří Suchý (Old’sCool ReFestival)

Thu music The gala concert by Czech music and theatre legend, lyricist, composer and visual artist Jiří Suchý accompanied 20:00 by the Samafor Theatre Orchestra under the baton of Jiří Svoboda is one of the highlights of the intergenerational ReFestival Old’sCool organized by o.p.s. Elpida. The younger generation of artists in the program will be represented by frontman of Midi Lidi Petr Marek and songwriter Martin Kyšperský. Tickets CZK 350 seating, 200 standing / reduced tickets for students and seniors CZK 170 seating, 120 standing / 120 minutes.

25 Josse De Pauw, Kris Defoort Trio / LOD muziektheater – An Old Monk Fri theatre

Czech premiere 20:00 A production about the body and the mind, about how it is almost impossible to achieve mutual accord... Perhaps only with the exception of dance. Flemish dramatist, actor and director Josse De Pauw has created a play inspired by jazz pianist and composer Thelonious Monk. De Pauw now returns to the Archa Theatre after more than 10 years when he entered the local consciousness with the play üBUNG, a theatre-film confrontation of the world of adults and the world of children. In English wtih Czech subtitles. Tickets CZK 290/190 / 70 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: September 1, 8, 15, 22 and 29 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

ENGLISH PROGRAM

October

2 Nothing That is Everything Zita Swoon, Needcompany

Fri 4+4 Days in Motion Festival With Nothing That Is Everything Zita Swoon Group starts from a Dada performance that took place in 1916, in the

music / dance / visual arts Cabaret Voltaire in Zurich. There are all the elements which they use: visual work in decor, and masks, costumes,

dance, music, rhythm, poetry, confusion (of language) and humor. For this new performance they collaborate with

Jan Lauwers’s Needcompany. Tickets CZK 200/100 / 75 minutes.

4 Colonization VOSTO5 / Archa Theatre Sun 21:00

4+4 Days in Motion Festival "The only risk factor is man." Mankind has always longed to discover and explore new places. What drives us? We theatre don’t know. But if it was not thus, our forefathers would have never left Africa. Gradually we conquered practically the entire planet, but where do we go from here? The only next step is into the endless vastness of space and the secret UTOPIA project. Theatre experience vs. primitive film illusion – all in a uniquely real moment on board the ship ARCHA 7. A new theatre outreach project by the Vosto5 group that combines theatre, film and music with original humour. To be continued... Director: Jiří Havelka. Featuring: Vosto5 and guests. Tickets CZK 200/100 / 80 minutes.

7 Pieter Ampe – So you can feel Wed 19:30

4+4 Days in Motion Festival After a number of duets and quartets, dancer and theatre creator Pieter Ampe opted for a solo performance. While theatre/dance/music living in New York he immersed himself in the world of transformation, where standard norms constantly change and become clouded over. Here emancipation goes hand in hand with sexual and emotional energy. Are we truly aware of how others see us? And the energy that our bodies emit? Should we be freed? Ampe searches for answers to these questions. Although he could attract an audience with large gestures, gently undulating hips and thus implies a newfound sensuality. The name of Pieter Ampe (PARTS; resident artist in Campo, Ghent) is connected with several excellent duets, for example with Guilherm Garrid (Still Standing You) and his brother Jakob (Jake and Pete’s Big Reconciliation Attempt for the Disputes from the Past – presented at the Akcent Festival 2012). Indeed, his brother Jakob created the musical accompaniment for the production So you can feel, as a grand gesture of reconciliation with regards to their past conflicts. Tickets CZK 200/100 / 75 minutes.

8 Mette Edwarsen – No Title Thu 19:30

4+4 Days in Motion Festival In the performance of No Title, Mette Edvardsen "tells" the story of things that disappeared and those which remain. theatre Of things which disappeared before their time and things which have never quite disappeared. Edvardsen focuses on the question of what is a work of art and the process of its creation; what can the work change, what is its purpose, what is its strength and weakness. No Title is about the chasm between the world and our conception of it, about the insurmountable gulf between idea and experience, between where is here and there. Tickets CZK 200/100/ 50 minutes.

9 Amund Sjølie Sveen – The Norwegian Way Fri 4+4 Days in Motion Festival 19:30 theatre

small auditorium

Norway is the richest country in the world. It is also rated the most peaceful country, it has the most well-functioning state, it has won the Eurovision song contest, and it is probably the best place on earth to be an artist – economi- cally speaking. It is all because of the oil. When the Iraqi people starved, the United Nations launched the Oil for Food-program to make it possible for Iraq to sell oil in exchange for food. Norway has more than enough of both food and oil, but we need something to fill our lives with meaning. We need the Oil for ART-program. The Norwegian Way (2010) is a dive into the self image of Norway, the problem of the oil, the possible connection between money and happiness, and an exploration of what possibility art has to change the world Tickets CZK 200/100 / 50 minutes.

9 Marco Berrenttini – iFeel2 Fri 4+4 Days in Motion Festival 19:30 theatre / music

large auditorium

A young woman and a middle-aged man are dancing half naked in a tropical dream world with floating plants.

They’re being watched. A rough female voice sings strange associations to nature. Marie-Caroline Hominal and Marco Berrettini move to their very special dance battle like in an existential warm-up. "There’s a growing need to ask the following questions once again: why are we here on this earth? And how valuable is it to be born," says Berrettini. On the one hand, he found inspiration for iFeel2 in the book You Must Change Your Life by German philosopher Peter Sloterdijk, on the other hand in Carl Gustav Jung’s archetypus of the shadow, that describes our dark side. The music for the evening was composed in advance by Berrettini’s and Samuel Pajand’s band Summer Music and serves as form of libretto. Tickets CZK 200/100 / 50 minutes.

10 Plug and Play world premiere / finale Sat 19:30

4+4 Days in Motion Festival Special event for the 20th anniversary of the 4+4 Days in Motion Festival. music/dance/theatre 420PEOPLE & Please the Trees, VerTeDance & Zrní, Petr Váša, Farma v jeskyni, Spitfire Company, Handa Gote, Debris Company, Lenka Vágnerová, Dora Hoštová, BocaLoca Lab, mamapapabanda, Vojta Švejda & Tomáš Procházka and Martina Hajdyla Lacová. For the 20th anniversary of its festival the Four Days association has prepared a unique artistic project entitled Plug & Play on the theme Music – Dance – Performance. As part of this "hard to define evening" leading Czech and Slovak dance and theatre groups will perform under the direction of Jiří Havelka in short presentations focusing on the dialogue of music and performance. Tickets CZK 200/100 / 120 minutes.

11–12 EKG – Of Love and the Forest Sun/Mon literature 20:00

A literary cardiogram with guests. Featuring: Hejkal, František Skála, Jan Šnéberger. With music by Lesní zvěř.

Hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

ENGLISH PROGRAM

14 420PEOPLE, Ann Van den Broek – Phrasing the Pain Wed dance/film Lisa Boerstra – The Lady in Black

20:00 The latest offering from the workshop of 420PEOPLE. This movement analysis of pain was made to measure for the leading Czech company by Flemish innovator Ann Van den Broek. The choreography will be accompanied by a screening of the film The Lady in Black by Lisa Boerstra which looks behind the scenes of contemporary choreography and theatre management while exploring physical exhaustion, dark chasms and burning passions. Intensity at all levels. Tickets CZK 200/150 / 45 minutes, film 55 minutes.

15 debate Long table: BUSKING = ASKING Thu small auditorium 18:00

A long table discussion about street art, which these days is becoming more and more commonly known as busking. What meaning does independent culture have in the public space? How should the situation in Prague 1, which local residents and buskers alike are unhappy about, be resolved? The discussion, which is open to all, will be followed by a jam session featuring street artists. Held in connection with the residency of Spielraum Kollektiv in Archa.lab. Free.

16 Love Me Gender: What’s happening in pop in 2015?

Fri music / debate 20:00

A trio of music publicists Pavel Klusák, Aleš Stuchlý and Karel Veselý again meet at Archa, this to talk about feminism, sexism, gender tension and satisfaction. Do you feel like the third sex or do you want to at least see it sing? Then don’t miss an evening replete with commented screenings and info about the essential tracks and latest stories in music, which is often a step ahead of powerful social trends. With: Pavel Klusák, Aleš Stuchlý, Karel Veselý. Tickets: CZK 130/100 / 180 minutes.

18–20 Brass Band VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Archa Theatre Sun – Tue Baráčncká rychta 20:00 (18/20) theatre 21:00 (19)

Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more a documentary about us. Tickets: CZK 300/200 / 90 minutes.

19 vadí-nevadí.cz / Who’s a chicken and who’s a hero?

Mon theatre Jana Svobodová / Philipp Schenker / Archa Theatre 10:00 The Archa Theatre responses to the current social situation. Documentary theatre with a powerful inner story.

19:00 A drama of everyday life portrayed by real residents of the small East Bohemian town of Kostelec nad Orlicí and a pair of Belarussian refugees who lived in the local refugee camp. The production reflects the problems of our world against the backdrop of a small Czech town. The title of the performance is based on a common Czech children’s game called "vadí–nevadí". In Czech with English subtitles. Tickets CZK 190/90 / 80 minutes.

21 Divadlo Vizita – Rodeo and Juliet Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230 / 150. Length: 2 hours with intermission.

22 Divadlo Vizita – Castle, Hunger, Chase Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 230/150. Length: 2 hours with intermission.

23–24 Pérák – What’s in a name? It’s actions that count!

Fri/Sat theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay. Written and directed by: Jiří Havelka. Tickets CZK 250/150 / 95 minutes.

26 Simulante Bande VerteDance / Archa Theatre

Mon dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 10:00 that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is kept silent? The performance was presented 20:00 at festivals in Budpaest, New York, Dresden and Athens. Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA Tickets CZK 150/100 / 60 minutes.

28 Esperanza Spalding presents: Emily’s D+Evolution

Wed music A concert by the four-time Grammy winning American singer, composer and bass player and the first jazz artist to 20:00 win in the Best New Artist category. Tickets till 30 September CZK 880 and from 1 October CZK 980 / 120 minutes.

Organized by the Prague Music Performance Institute.

29 Marianne Faithfull – 50th Anniversary World Tour

Thu music The ageless muse of rockers with a unique life story, but also an innovator known for working with generations of 20:00 younger musicians such as Beck, PJ Harvey, Blur, Billy Corgan, Antony Hegarty, Anna Calvi and others. The Prague concert stop of the British singer and songwriter is part of her world tour celebrating 50 years on the music scene.

Organized in cooperation with 10:15 Entertainment. Tickets CZK 690 seating / 490 standing / 120 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: October 6, 13, 20 and 27 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

19

19 ARCHA THEATRE BIMONTHLY MAY–JUNE 2015 ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

ENGLISH SUMMARY

A theatre is a theatre is a theatre We’ve been hearing a lot lately that the Archa Theatre isn’t a theatre at all. It doesn’t have a permanent ensemble, it doesn’t follow performances of a certain genre, and focuses on issues that have no place in the theatre.

How to react to these rebukes? I am convinced that theatre is not defined by the form of what it creates but by how it serves society. Theatre is above all a cultural and social institution.

Perhaps at the root of all of this is a certain terminological poverty in the Czech language.

Like in English, the word "theatre" (divadlo) means both the building and the artistic activity that takes place inside it. But English also has the term "performing arts", which covers a wide range of artistic activities, from music to dance, performance to drama. Theatre in its most basic form is based on an encounter and immediate exchange of opinions and emotions and it is irrelevant what form this encounter takes.

For theatre as an institution it is important for it to have a clearly defined mission and to fulfil this mission. Archa’s mission is defined by ten commandments which were bequeathed to the theatre at its inception. The theatre’s management is each year answerable to the public in terms of the extent to which it has fulfilled this mission. The guarantor of this public audit is the governing board, which each year approves the annual report, which you can read on our website. Our ten commandments are as follows: – Archa is a centre for contemporary performing arts, without regard to barriers of genre – Archa acts as a production house, where contemporary art is created and presented – Archa does not have a stable ensemble – its own performances are created as projects – Archa is a place for international confrontation of stage art – Archa is a place where different cultures meet – Archa presents its own performances not only in the spaces of the theatre, but also elsewhere, for example in public spaces – Archa places equal emphasis on the theatrical and social functions of the theatre – Archa creates projects both independently and in collaboration with like-minded organizations in the Czech Republic and abroad – Archa serves a public which is critical and discerning – Archa is a public forum You can read these ten commandments in the foyer of the Archa Theatre. It’s not chiselled into the black columns, but written in chalk. We realize how hard it is to defend them and how easily someone can erase them.

We are trying to fulfil our ten commandments in the first two months of the new season.

Like every year, September will be conceived in the spirit of work. From mid-August, two new projects will be prepared in parallel in the theatre. The Vosto5 group is working on a new production called Colonization, a working version of which you can see during the 4+4 Days in Motion Festival and then the premiere at the start of February. At the same time, a preparatory workshop for a joint project by the Archa Theatre and Chinese independent theatre Living Dance Studio from Beijing is underway. You will have the chance to see the results in May 2016.

If you’re planning a long weekend in September, make sure to leave on Saturday, 20

because on Friday you won’t want to miss the performance of An Old Monk, created by renowned Belgian actor, director and writer Josse de Pauw. This unique tribute to famous jazz pianist and eccentric musician Thelonious Monk is presented with the Kris Defoort Trio.

Some might not consider this "theatre" and some might not consider it a "concert", but for those who don’t think in these terms, it will no doubt be a fantastic experience. Josse de Pauw is returning to Archa for the first time in several years. We had the opportunity to see his performance with children Übung!, the spectacular musical performance Larf, as well as an evening in which he read from his book of essays.

When in 1916 the Cabaret Voltaire in Zurich started presenting its curious performances many asked: Is this theatre? What is it supposed to mean? Nothing and everything, answered Tristan Tzara. Thus Dada was born. Nothing that is Everything is a performance by Belgian music group Zita Swoon, which under the mentorship of Jan Lauwers and in cooperation with theatre group Needcompany is attempting to reconstruct the famous performances of the Dadaists from a century ago. The performance kicks off the international 4+4 Days in Motion Festival. As part of this festival, another unclassifiable artist Pieter Ampe, star of the Akcent Festival three years ago, will return to Archa with his new project.

As long as you’re not troubled by the question of what is and what isn’t theatre, please take a look at our program. I’m sure you’ll choose something.

Ondřej Hrab

Theatre of the Everyday A theatre atelier for anyone who wants to consciously work with their body and voice Every Thursday from 17:30 to 19:00 at the Archa Theatre Studio, Zlatnická 8.

10 lessons / price: CZK 1,800 Starts 22 October 2015! The first lesson is open to everyone free.

Public presentation in the Archa Theatre!

Our atelier will focus on approaches to professional theatre based on the viewpoints system.

The viewpoints system is built on a clear and comprehensible vocabulary of steps which are important for the personal expression of each participant. A key element of the atelier will be work in groups. In addition to a series of theatre techniques focusing on work with space, gesture and partner, an important aspect is also cultivation of the ability to listen, see and be seen.

How can everyday reality influence artistic language?

Jana Svobodová graduated from DAMU in Prague. In 1988 and 1995 she worked together with the Bread and Puppet Theater in the USA. Since 2004 she has focused in her directorial work on cooperation with professional artists and representatives of specific social groups.

She is the artistic director of the Archa.Lab centre for theatre research and the artistic director of the Akcent international festival of documentary theatre.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

The language of communication of the atelier is English.

Archa.lab producer: Markéta Prchalová marketa.prchalova@archatheatre.cz

A world born in bodies on the stage An interview with choreographer Jaro Viňarský

Choreographer Jaro Viňarský, who is known on the stage of the Archa Theatre for example as the main protagonist of Pavel Zuštiak’s dance production The Painted Bird, is preparing a new project with VerTeDance entitled Missing, the premiere of which will take place on November 1 and 2 at the Archa Theatre.

What themes will you be exploring in

your project with VerTeDance?

The theme for the performance to which I was invited by VerTeDance to collaborate as a choreographer was not one that I chose myself.

They came to me with a proposal for a theme and I accepted it. Essentially it is an effort to flip the coin with respect to how other people view "disability". The central focus is often on a disabled individual with a "problem", perceived as someone who has suffered a misfortune, to whom we feel an exorbitant sense of compassion, with which we almost destroy them and oppress them rather than becoming a participant in their life without calling attention to their otherness. The problem in this case is the inadequate approach of people to otherness as such. We see this individual with a "problem" as someone who doesn’t have a problem. He sparkles with energy, appetite for life, enthusiasm, a healthy perspective on life and a sense of humour. He doesn’t problematize his situation, doesn’t dramatize it, and paradoxically is the one who helps those around him come to terms with his problem. The people around him are forced to radically change their way of thinking.

I s it an exploration of the theme of exclu-

sion or otherness?

From the first thematic impulse that came from Tereza and Veronika we moved forward somewhat from these themes. In April we had our first meeting in the space of the Alta, which we devoted to rehearsal, improvisation and talking about the themes. I don’t see myself as an engaged artist who is specifically looking for a social or political theme. I like creating an illusion on stage, a new world, and so when I create a performance I’m interested more in poetry and imagery than in making a direct appeal to the audience. I like teasing the audience’s senses and nervous system, their imagination, and it is up to them whether they see a connection to a social context, which is automatically going to happen when they see that one of the performers is a woman without any legs. But we don’t want to call too much attention to it. On the contrary, her situation leads to a wide range of opportunities to create a new world of movement on stage. A world born from the bodies on the stage. So although it’s not necessarily about a direct exploration of the theme of exclusion and otherness, a certain reflection on these themes will certainly be present in the performance. We want the audi-

ENGLISH SUMMARY ence to be unburdened of cliché and habitual ways of thinking, for example, when they see a woman without one leg on the stage. I want to present a different perspective.

From the initial theme we very easily arrived at the theme of absence. One person in the team does not have any legs, so one would say that he has an absence of something. But he has prosthetics. What is this absence but that this situation makes him someone else, a person with a "problem"? What relationship do the people around him have towards this absence and what are they lacking? Why do we feel as though something is missing and are sometimes in a situation where we feel as though nothing is missing?

Interview by Lukáš Jiřička

Never having a reason to take stock

An interview with Pavel Štorek, dramaturge of the 4+4 Days in Motion Festival The 4+4 Days in Motion Festival was founded in 1996 by Pavel Štorek, Denisa Václavová, Markéta Černá and Nikola Böhmová, who have continued organizing it to this day. Over 20 years the festival has presented more than 400 foreign and Czech companies and individual artists of all kinds of contemporary art (theatre, dance, music, visual arts, film and video art).

More information at www.ctyridny.cz This year’s 4+4 Days in Motion Festival

will be the 20th in a row. Is there any point in taking stock of the festival and, for example, changing your dramaturgic strategy?

I personally never take stock of the past year, even on New Year’s Eve, and not even when celebrating major birthdays. But the festival is a special category. It’s a collective creation with a common goal and a secret motto of "hanging on at all costs!" It’s a source of great joy that the original creative team has "survived" together for 20 years, which is truly valuable. In the summer I had a bit of free time to reflect about and dig into our history a little.

So I probably looked back and took stock of things for the first time in my life.

Since 1996 we have invited 170 foreign companies, initiated more than 60 Czech premieres, and I’m not even including site specific projects, happenings, art installations, lectures, symposia, discussions and the like. I had mixed feelings of joy and sentiment, because when I looked at our history on a timeline, the transformation of the program was clearly visible.

The dramaturgy of the festival was shaped gradually, but I would say intuitively and in response to real circumstances rather than strategically. We began by presenting movement theatre and site specific projects, then moved to contemporary dance and gradually added drama, and in more recent years visual art exhibits, lectures about architecture and guided walking tours. From the start I was attracted to music, but it was always more of a peripheral part of the festival. I didn’t venture into music, even though it perhaps draws me more than theatre. It wasn’t until this year that I found the courage, or you might even say the gall, to base practically the entire dramaturgy on a dialogue between music and the performing arts. I’m interested in a certain change of di21

rection; whether it has any point and is radical is for the audience at this year’s festival to judge.

I long defended the designation "festival of contemporary art", but I must admit that my colleagues were right. The range from performing arts to visual arts and architecture on the one hand widened our audience base by another generation, but even more importantly, did not allow us as authors to stagnate and fall into stereotype.

What are the venues for this year’s festi-

val and what can we especially look forward to?

This year in addition to Archa, Ponec and Jatek 78 we also decided to use the Desfourský Palace at Na Florenci 21 in Prague 1. The building was built in 1845 on a lucrative plot of land right next to the Těšnov train station, which began operation in 1845. The station closed on 1 July 1972. The removal of the Těšnov station fundamentally changed the character of central Prague. It was one of the city’s largest urban planning tragedies and so we are trying to bring it back to life, at least in memory.

The festival will kick off on October 2 with the extraordinary dance music project Nothing That Is Everything created by leading Belgian band Zita Swoon and the legendary Needcompany. The main foreign program will feature world-renowned French musician and performer of Rwandan origin Dorothée Munyaneza, who among other things composed and provided vocals for the soundtrack of Hotel Rwanda, which was nominated for an Oscar.

Other guests of this year’s festival will be French musician and performer Jonathan Campdeville, Norwegian performer and drummer Amund Sjølie Sveen, Swiss director and musician Marco Berrenttini, Belgian performer Lisbeth Gruwez, who will dance to songs by Bob Dylan, Norwegian musical dance project by choreographer Kristin Ryg Helgebostad and Ingrid Fisdal, who will stage a performance with a Czech choir. In addition, the program will also feature Slovenian artist Mala Kline and Flemish performer Pieter Ampe.

Interview by Lukáš Jiřička

Old man dancing

An interview with Josse De Pauw and Kris Defoort The old Monk is dancing. While his band really gets into the groove, he leaves the piano to its own devices, stretches his stiff limbs and does a dance. Dances with no other aim than dancing itself, both cheerful and solitary. In An Old Monk, Josse De Pauw and the Kris Defoort Trio get into dance. It turned into a suite, a long ode to the desire to ’raise the old bones higher than expected’ and to try doing a dance once again.

An old man who ventures to dance once

again. Is this production an act of resistance to ageing?

Josse De Pauw: Ageing is unavoidable. You can only accept it, but the resistance is what makes it fun. I wanted to do something about getting older, about the body wearing out, but also about the desire to keep on dancing or to start dancing again. The performance covers three stages: youth, adulthood and old age.

When you are young you dance. At that stage,

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

dancing means being on the prowl, looking for the right body. The perfect body, the one that fits you like a glove. Then comes a time when you don’t dance anymore.

Well, that’s what I see in a lot of men.

A period dominated by the feeling that all sorts of things are expected of you, and that you are imprisoned in the shackles of adulthood.

That’s when life becomes dull. Until, finally, the moment comes when you say "that’s it", and start feeling like dancing again. Not from any childlike sense, but because you fancy it. You just feel like a dance. And then the dance stands for more than just the dance itself. It represents the pleasure of living, the resistance to conformism, living outside and beyond the norm.

What is it about Thelonius Monk that

appeals to you both?

Kris Defoort: The production isn’t about Thelonius Monk’s life, but we do use his music as a guide. Before we arrived at Monk, we experimented with free improvisation, compositions of my own. But Monk’s music was just right. The timing was perfect. Monk also has an emotional density and layering that linked in with what we were looking for. He is melancholic but never melodramatic. His tone, the way he strikes a note on the piano, contains both sadness and self-mockery.

Josse: Monk is never unambiguous. He is both sombre and joyful, sad and humorous. A little like life itself. All these layers should find their way into the performance too. We are aiming for authentic jazz. The dialogue with the music is organic, with few fixed arrangements.

Do you like dancing, Josse?

Josse: Yes, I’ve always liked dancing. I’m also pretty sure that during that so-called middle stage I danced more than those I saw around me. I like to lose myself in dancing. I got that from my family. My parents danced a lot, and liked going to dances. Before they left we put the table to one side and danced. Ten singles on one of those long spindles, ten times three minutes.

All mixed up together: waltzes, quickstep, jive.

Even now, no family party is complete without each of the sons dancing with our mother. So it’s an atmosphere I got to know as a child. From an early age I picked up a certain swing that makes me feel good.

Do you find it hard to still like your ageing

bodies?

Josse: You have to learn to cope with the bobos, as we call them in Brussels: those little complaints and pains that ageing brings. But it’s not hard to live with them.

Kris: The advantage for jazz musicians is that you can always carry on playing with what you’ve got, even if it becomes less and less. It can even make the music more interesting. You tap new sources.

Interviewed by Wannes Gyselinck

ROZHOVOR J aké téma budete ve svém projektu s VerTeDance sledovat?

Tému pre predstavenie, ku ktorému som bol skupinou VerTeDance prizvaný ako choreograf, som si sám nevolil. Oslovili ma už s návrhom témy a ja som ju prijal. Tou je v podstate zámer zaoberať sa opačnou stranou mince v prípade vzťahu „postihnutý – jeho blízke aj širšie okolie“. Stredobodom pozornosti je často postihnutý jedinec „s problémom“, vnímaný ako niekto koho postihlo nešťastie, ku ktorému prechovávame premrštený súcit, ktorým ho skôr ničíme, utláčame než by sme sa stávali účastným jeho života bez akcentovania jeho inakosti. Problematickým v tomto prípade je práve neadekvátny postoj okolia k inakosti ako takej. My tohto jedinca „s problémom" vnímame ako niekoho, kto problém vlastne nemá.

Srší energiou, chuťou do života, entuziazmom, zdravým nadhľadom, má zmysel pre humor.

Svoju situáciu neproblematizuje, nedramatizuje a paradoxne je tým, kto svojmu okoliu pomáha vyrovnať sa s jeho problémom. Okolie je nútené svoje myslenie radikálne zmeniť.

J edná se o průzkum tématu vyloučení anebo jinakosti?

Od prvého tématického impulzu, ktorý prišiel od Terezy a Veroniky, sme sa už trochu v tejto téme posunuli. V dubnu sme mali prvé stretnutia v priestoroch Alty, ktoré sme venovali cvičeniam, improvizáciám aj rozprávaniu sa o téme.

Nevnimam sa ako angažovaný tvorca, ktorý by explicitne skúmal akúkoľvek sociálnu alebo politickú tému. Rád vytváram na javisku iluzívny, nový svet a tak ma pri tvorbe svojich predstavení zaujíma skôr poetika, obrazovosť než priamy apel smerom k divákovi. Rád dráždim divákove zmysly a nervový systém, divákovu imagináciu a je na ňom, či si videné pre seba napojí so spoločenským kontextom, ktorý sa automaticky ponúkať bude, už len tým, že jednou z interpretov je žena bez nohy. Nechcem to však nijako akcentovať. Jej situácia práve naopak ponúka širokú škálu možností ako takýto nový pohybový svet na javisku vytvoriť. Svet zrodený v telách na javisku. Takže nepôjde o priamy priezkum témy vylúčenia a inakosti, ale istá reflexia týchto tém bude v predstavení určite prítomná. Chcem aby sa divák odbremenil od klišé a návykov myslenia a prežívania istého typu – napríklad, keď sa na javisku bude pozerať na ženu bez jednej nohy. Chcem mu ponúknuť inú perspektívu.

Od spúšťacej témy sme sa dostali k téme chybění, a to veľmi jednoducho. Jeden človek v tíme je bez nohy, teda by sa zdalo, že mu niečo chýba. Má aj protézu. Čo je tým chyběním okrem toho, že táto situácia ho robí niekým iným, tým jedincom „s problémom“. Aký vzťah k tomuto jej chýbaniu má okolie a čo chýba im. Prečo pociťujeme niečo ako chybění a sme niekedy v situácii, že nám nič nechýba? To, čo píšem, vnímam ako náš mentálny rozstrel pre tvorivý proces. Nič definitívne k tomu čo v predstavení bude najviac rezonovať alebo bude najviac zjavné nemôžem povedať.

Môžem o tom rozprávať iba z tohto prítomneho momentu, bodu v ktorom sme. Nikdy nevidím predstavenie na začiatku presne, nepripravujem si štruktúru ani formu vopred, ale hľadám ju v procese tvorby, v stretnutí so všetkými, ktorí toto predstavenia tvoríme. Zatiaľ beztvaro tuším, citím, zahmlene vidím a tvorba je pre mňa dobrodružstvo odhaľovania toho, čo nemôže byť zjavné skôr, než sa to samo vyjaví.

á tento projekt návaznost na inscenaci M Paľo Zuštiaka Pomalované ptáče, v níž jsi jako hlavní aktér vystupoval a která tematizovala problém jedince, který zkrátka nezapadá do kolektivu a společnosti?

Projekt, ktorý v tejto chvíli nesie pracovný názov Chybění, na inscenáciu Pomalované ptáče nenadväzuje, ani s ním nijako nesúvisí, snáď okrem toho, že v sebe nepriamo nesie sociálny rozmer. le anotace chcete v podstatě vyloučit D ze své inscenace hrdiny a zaměřit se na další osoby, které spíše podstatným událostem přihlížejí či jsou s nimi spojeni.

Jak je ale možné zamlčet podstatné děje a nechat střed prázdný? Nestane se čtveřice tanečníků novými hrdiny? Úplne takto definitívne by som to nedeklaroval.

K tomu môžem iba povedať, že vylúčiť hrdinov a hrdinstvo chcem preto, lebo na hrdinov a hrdinstvo neverím. Hrdinstvo je spoločenský konštrukt a má mnoho odtieňov. Domnievam sa, že každý, kto sa stáva hrdinom pre svoj „hrdinský čin“ nekoná hrdinsky preto, aby sa stal v očiach spoločnosti hrdinom. To nie je otázka spoločenského postavenia, ale zodpovednosti. Vedomá prítomnosť hrdinu hierarchizuje dôležitosť postáv. V prípade nášho predstavenia centrum príbehu neexistuje preto, pretože nebudeme rozprávať príbeh konkrétnych postáv, absentujeme na charaktery. Nemôžem prezradiť, čo bude stáť v strede. Príbeh v Chybění nebude lineárny. Štvorica tanečníkov bude iba tým v koho sa pretvoria v tvorivom procese a ten je ešte len pred nami. Tvoríme celý říjen až do premiéry.

J ak jste vybíral své spolupracovníky: tanečníky, scénografku Adrienu Černou či hudebníka Tomáše Procházku? Čo sa týka výberu týmu, ten nebol celý na mne.

Zloženie tanečníkov bolo jasné už na začiatku a opäť ako aj vstupnú tému aj tento výber som akceptoval. Ja som si k sebe prizval dramaturga Jana Zaťka, s ktorým som už spolupracoval na dvoch projektoch: PAISYN z roku 2007 a predstavenie 3xA, ktoré som vytvoril pre Divadlo s Pasáže v roku 2010. V tomto prípade bola voľba jasná a bez váhania. Vzťah tvorca-dramaturg je krehký a musí v ňom fungovať istá povedzme estetická aj intelektuálna symbióza.

Spôsob dramaturgického prístupu Jana Zaťka mi vyhovuje – pýta sa, kladie mi otázky tak aby som odpovede a potvrdenia svojich rozhodnutí objavil sám. Ďalej je to scénografka a kostýmerka Adriana Černá s ktorou som sa stretol pri tvorbe niekoľkých predstaveniach, na ktorých som choreograficky spolupracoval s režisérkou Petrou Tejnorovou. Jej scénografický aj kostýmový vkus sa mi jednoducho páči a poznáme sa osobne. Posledné roky mám vo svojom tíme bezo zmeny aj svetelného dizajnéra Tomáša Morávka a k nemu sa v tomto projekte pridá aj Katarína Ďuricová. Aj keď sa v tíme objavuje pri hudbe meno Tomáša Procházku, ešte som ho priamo neoslovil, ale v tomto prípade by išlo o jediného človeka, ktorého z celého tímu osobne nepoznám. Jeho hudobná tvorba mi je sympatická a mohla by výrazne prispieť ku komplexnosti predstavenia, v ktorom sú všetky zložky autorské.

Svět zrozený v tělech na jevišti 22

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

foto Peter Brenkus

Choreograf Jaro Viňarský, který je na scéně Divadla Archa známý například jako hlavní protagonista taneční inscenace Paľa Zuštiaka Pomalované ptáče, připravuje se souborem VerTeDance nový projekt s názvem Chybění, jehož premiéra se uskuteční 1. a 2. listopadu v Divadle Archa. Viňarský se se svými spolupracovníky rozhodl prozkoumat nejen problém jinakosti a problematičnosti jedinců, ale ještě se více zaměřit na reakce okolí než na samotné „hrdiny“.

foto archiv Rimini Protokoll

PŘIPRAVUJEME / COMING SOON

Sníte o tom, proměnit svůj byt v divadelní scénu? Láká vás představa divadla u vás doma?

Hledáte nové přátele?

V listopadu letošního roku uvede Divadlo Archa v rámci festivalu Akcent projekt Home Visit Europe tvůrčího kolektivu Rimini Protokoll. Průkopníci světového dokumentárního divadla, do něhož neangažují profesionální umělce, ale "experty na život", vytvořili společenskou hru odehrávající se v soukromém bytě. Dvanáct účastníků, kteří jsou aktéry i diváky, je originální a vtipnou formou vedeno k úvahám o budoucnosti starého kontinentu, ke konfrontacím svých představ, analýzám svých vlastních strachů, zklamání a nadějí.

Proto nyní hledáme hostitele, kteří by k sobě domů chtěli pozvat „návštěvu z Evropy“. Váš byt může být malý, není třeba jej vyklízet ani nijak přizpůsobovat. Celá akce proběhne ve vaší kuchyni, kolem vašeho stolu. Máte-li zájem, napište nám na adresu: jindrich.krippner@archatheatre.cz.

Více o projektu, který se v průběhu letošního roku uskutečnil již v domácnostech v Berlíně, Bergenu a Poznani naleznete na www.homevisiteurope.org.

1.–2. 11. VerTeDance a Jaro Viňarský – Chybění

1 and 2. 11 VerTeDance and Jaro Viňarský – Missing

4. 11. Sophie Hunger

4. 11 Sophie Hunger

9. 11. Heiner Goebbels & Orchestr BERG – Songs of Wars I have seen, Petr Wajsar / Marek Bureš: Vápenná sinfonietta

9. 11 Heiner Goebbels & Orchestr BERG – Songs of Wars I Have Seen, Petr Wajsar / Marek Bureš: Limestone sinfonietta

Scénický koncert Heinera Goebbelse v jeho vlastní režii.

Předskokan – poetická fantazie z vápenky. Hraje: Orchestr BERG, Peter Vrábel – dirigent, Heiner Goebbels – koncept, light design, režie.

A stage concert created and directed by Heiner Goebbels. Support band – a poetic fantasy from limestone. Music: BERG Orchestra, Peter Vrábel – conductor, Heiner Goebbels – concept, light design, direction.

20.–29. 11. Festival AKCENT

20–29. 11 AKCENT Festival

PREMIÉRA Pokusme se o malý experiment: odstraňme ty, kolem kterých se všechno točí. Odstraňme vše, co můžeme, ale ne víc. Kolik toho může chybět, aby ještě něco zůstalo?

Surrealistické spojení Björk, Nico a Joni Mitchell – tak zní Sophie Hunger.

V Divadle Archa představí své aktuální album Supermoon. Pořádá Rachot.

Demokratické rozhodování bude středem pozornosti 6. ročníku mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT. Program: Lola Arias – Audition for a Revolution, Rimini Protokoll – Home Visit Europe, Interrobang – Preenacting Europe, Christophe Meierhans – Some use for your broken Clay Pots, Jessica Litwak a další.

23

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / SEPTEMBER–OCTOBER 2015

PREMIERE Let’s try a small experiment: let’s remove those around whom everything revolves. Remove everything that we can, but not more. How much can go missing so that something is still left?

A surrealistic fusion of Björk, Nico and Joni Mitchell – that’s Sophie Hunger, who will present her latest album Supermoon at the Archa Theatre. Organized by Rachot.

The democratic process will be at the centre of attention at the sixth annual AKCENT international festival of documentary theatre. Program: Lola Arias – Audition for a Revolution, Rimini Protokoll – Home Visit Europe, Interrobang – Preenacting Europe, Christophe Meierhans – Some use for your broken Clay Pots, Jessica Litwak and others.

HVĚZDY PROGRAMU / HIGHLIGHTS

19. 9. / 16.00 / tanec Akram Khan a Israel Galván – Torobaka, Hellerau, Drážďany

19. 9 / 16:00 / dance Akram Khan and Israel Galván – Torobaka, Hellerau, Dresden

23. 9. / 20.00 / hudba 23. 9 / 20:00 / music Už jsme doma – Tři křížky, host: Už jsme doma – Tři křížky, Dunajská vlna guest: Dunajská vlna

nn

yW

ille

m

s

25. 9 / 20:00 / theatre Czech premiere Josse De Pauw and Kris Defoort Trio / LOD muziektheater – An Old Monk fo

to

Da

25. 9. / 20.00 / divadlo česká premiéra Josse De Pauw a Kris Defoort Trio / LOD muziektheater – An Old Monk

2.–10. 10. / festival Festival 4+4 dny v pohybu 28. 10. / 20.00 / hudba Esperanza Spalding – Emily’s D+Evolution 29. 10. / 20.00 / hudba Marianne Faithfull – 50th Anniversary World Tour 24

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2015

28. 10 / 20:00 / music Esperanza Spalding – Emily’s D+Evolution 29. 10 / 20:00 / music Marianne Faithfull – 50th Anniversary World Tour

Divadlo Archa je podporováno grantem hl. m. Prahy pro rok 2015 ve výši 20.000.000 Kč The Archa Theatre, o.p.s. is supported by a grant from the capital city of Prague

foto Kurt Van der Elst

2–10. 10 / festival 4+4 Days in Motion Festival