Issuu

OBSAH

3 Úvodník 5 Archa.lab Archa.školám ROZHOVOR

6 Ondřej Hrab a Ivan Plicka

ROZHOVOR

14 Vlad

4 Události

9 Zuzana Pitterová Simulante Bande

16 Glen

17 Hud

18 Engl

21 Engl

24 Hvě prog

10 Program

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz. Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/. Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz, www.archatheatre.cz Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická, Tereza Mácová / Překlady Andre Swoboda, Lukáš Jiřička / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet / Vychází v nákladu 13000 ks, první vydání březen 2016 / Tisk Indigoprint / Samostatně neprodejné

ÚVODNÍK

dimír Morávek

n Hansard

dba 2015

lish Program

lish Summary

ězdy gramu

Únorová premiéra Kolonizace tvůrčího kolektivu Vosto5 dokázala, že možnosti, jak využít prostor Divadla Archa, nejsou stále vyčerpány. Nejen to, prostor Archy hraje v Kolonizaci hlavní roli a je nositelem příběhu. Zkuste chodit do Archy každý den a zjistíte, že se ocitnete pokaždé v jiném prostoru. Jinak vypadá velký sál při tanečních představeních Chybění a Simulante Bande, zcela jinak je uspořádán, když přiveze Divadlo Husa na provázku inscenaci Ze života hmyzu. Koncerty Tinderstics a Glena Hansarda promění Archu ve velký rockový klub. O důvodech a smyslu této proměnlivosti si přečtěte v rozhovoru s architektem Ivanem Plickou na stranách tohoto programu. Březen a duben jsou měsíce, kdy se z celého roku nejvíce chodí do divadla. Archa pro vás připravila bohatý a náročný program. Tak bohatý, že se oba sály Archy sotva stačí proměňovat. V dubnu na týden obsadí všechny prostory Archy provázkovský festival Lachende Bestien (Smějící se bestie). Ve svém závěrečném představení z Archy vtrhne přímo do ulic. Ulice však může vstoupit i do Archy. Protagonisty premiérového projektu letošních rezidentů Archa.lab, kteří si říkají Spielraum Kollektiv, jsou pouliční umělci a obyvatelé Starého města pražského, pod jejichž okny hrají. O hraní na ulici krásně mluví i Glen Hansard v rozhovoru s Pavlínou Svatoňovou v jiné části těchto programových novin. V Arše věříme, že hranice mezi veřejným prostorem a divadelním sálem jsou volně prostupné. V představení vadí-nevadí.cz se například scéna promění v náměstí malého města ve Východních Čechách, kde se denně potkávají Češi, Romové a uprchlíci. Když autentičtí obyvatelé tohoto městečka vstoupí na scénu Archy, vidíme problémy celé naší společnosti jako pod zvětšovacím sklem. Proměnlivost programu a prostoru Archy bychom mohli přirovnat k tekoucímu proudu. Sociolog Zygmunt Bauman pojmenoval stav společnosti, ve které žijeme, jako tekutou modernitu. Podobně lze označit Archu jako tekutý prostor. Podle Baumana má moderní společnost nestálé, silně individualizované a globalizované hodnoty. Proměnlivost je jejím základním znakem. Takové by mělo být i divadlo, které moderní společnosti slouží. Přijďte zkoumat proměny Archy. Ondřej Hrab

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

UDÁLOSTI Divadlo může zprostředkovat setkání, a tím způsobit posun, který se projevuje možná „jen“ v rámci dané lokality nebo skupiny, může způsobit změnu „jen“ v jednom jediném člověku, to ji ale nedělá méně hodnotnou. V otázce sociální problematiky dnes v naší zemi vystupuje do popředí téma uprchlíků. Strach. Strach z neznámého je přirozený, a to, jak s našimi strachy naložíme, je věcí individuální. Divadlo může být právě tou křehkou spojnicí, jež umožní řešit problém zespodu, tedy nikoli formou nekonečného proudu zpráv šířených skrze neosobní média kamsi do vesmíru, ani skrze prohlášení politiků, kteří taktéž promlouvají ke všem a zároveň k nikomu. Sociálně angažované divadlo pracuje s konkrétními lidmi, pomáhá jim překonávat traumata, formuje komunitu, zbavuje předsudků. Šárka Vlasta Mattová

Od sousedů

Molenbeek – do listopadu loňského roku neznámá a nenápadná bruselská čtvrť, po útocích v Paříži jedno z mediálně nejexponovanějších evropských míst. Za starými plechovými dveřmi garáže v ulici Zwarte Vijversstraat však též zkouší taneční soubor Ultima Vez, který zde od roku 2012 sídlí s neméně renomovaným vlámským souborem Peeping Tom a filmovou společností Khadouj Films. Jak funguje tato multikulturní čtvrť pohledem tvůrců? Je práce s lokální komunitou řešením ke zmírnění napětí a radikalizaci mladých obyvatel Molenbeeku? A jakou roli může sehrát tvůrčí prostředí v životech lidí, kteří v divadle nikdy nebyli? Debata s členy Ultimy Vez v Arše proběhla 13. února u příležitosti českého uvedení choreografie Speak low if you speak love…

Mezinárodní rezidence Vlámský spisovatel a dramatik Pieter De Buysser, s jehož tvorbou máte možnost se pravidelně setkávat v našem programu, se pro sezonu 2016/2017 stal mezinárodním rezidentem Divadla Archa. V každém ze svých vyjadřovacích prostředků – ve filmu, próze, dramatu, eseji, politických projevech a akcích, hledá De Buysser novou cestu, jak se navrátit k velkým příběhům a utopiím. Svou vznikající inscenaci, jejíž premiéru uvedeme v březnu příštího roku, věnuje odkazu Václava Havla.

Utlouct strach divadlem Necelé tři dny jsem strávila zavřena v jedné místnosti v prostorách Divadla Archa s dalšími skoro třiceti neznámými lidmi – jednalo se o workshop s Jessicou Litwak na téma sociálně angažovaného divadla. Ač toto spojení může navozovat představu pochodující mládeže s mávátky v rukách a radostným úsměvem na tváři, podstata spočívá naštěstí v něčem jiném. Angažovanost v tomto případě znamená účastnost – na něco je poukazováno, něco je kritizováno, něco je řešeno přímo na scéně (jež může být kdekoli). Úryvek z reality je vytržen a vtažen do divadla. Oběť, která není v realitě vyslyšena, se na scéně stává středem pozornosti. Problém, který se zdá být v realitě neřešitelný, je na scéně zkoumán. Divadlo přestává být tichým uměním a stává se aktivismem, což se projevuje i tím, kde se odehrává – válečné zóny, vyloučené lokality, malé vesnice, ale i nijak významné prostory. Tím nejpodstatnějším, co mi workshop přinesl, nejsou jednotlivé techniky a poznatky, ale konkrétní zážitky Jessicy. Připomínaly problémy, s nimiž se současná česká společnost potýká, a zároveň inspirovaly k jejich řešení. Jessica Litwak je uměleckou ředitelkou skupiny H.E.A.T. Collective, přičemž H.E.A.T. je zkratkou pro Healing, Education, Activism a Theatre. Pracuje například s principy dramaterapie a psychodramatu, divadlo ale využívá i jako prostředek ke kritice, jako prostředek ke změně. Čím častěji se člověk setkává s lidským utrpením, čím častěji je svědkem nespravedlnosti, nezájmu a bezmoci, tím víc může pohlížet na umění i jako na nástroj, který by měl pomoci řešit, a ne pouze kličkovat, aby se náhodou „nenamočil“. Je laciné myslet si, že lze divadlem změnit svět, ale jak říká Litwak, je možné jeho prostřednictvím ovlivnit jednotlivce i komunity.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

Kolonizace Po testovacím únorovém uvedení vstupuje divadelní inscenace Kolonizace do další zkušební fáze. Kosmonautika v kombinaci s divadlem se ukázala jako velmi náročná disciplína, která vyžaduje více času, testování a odvahy. Plánovaná březnová uvedení 16. a 17. 3. proto soubor VOSTO5 a Divadlo Archa odkládají. Zakoupené vstupenky na březnové reprízy můžete vrátit či vyměnit v pokladně Divadla Archa do 21. března. Start ostré verze Kolonizace je plánován na 5., 6. a 7. června 2016.

Výzkum diváků Divadla Archa Ve spolupráci se sociology a experty z Freie Universität Berlin realizujeme v probíhající sezoně výzkum našich diváků. Věříme, že nám tímto poskytnete cennou zpětnou vazbu. Děku jeme vám proto za upřímnost a trpělivost při vyplňování dotazníků.

Z tisku „Na nové desce je odpočatost cítit víc než kdy dřív. Deska The Waiting Room zaujme požitkáře starého střihu, kteří si rádi užijí ničím nerušený poslech celé desky a milují retrosound v podobě zvonkoher, varhan nebo reverb pedálů. Naštěstí to ale neznamená, že by se Tinder sticks zavřeli do časové konzervy a přestali se vyvíjet,“ píší o novém albu kapely Tindersticks, která vyšla 22. ledna, Lidové noviny. Osobně se budete moci přesvědčit 10. března.

foto Jan Hromádko

Po stopách perel z Molenbeeku

24. února proběhla v drážďanském divadle Staatsschauspiel Dresden německá verze divadelního projektu Fremde Freunde, který vznikl ve spolupráci Divadla Archa a Státního divadla Drážďany. Pražská verze měla premiéru na festivalu Akcent.

ARCHA.LAB / ARCHA.ŠKOLÁM

Jarní doteky Archa.lab Nově otevřená zkušebna / Víkendová dílna Franka van de Vena / Představení rezidenčních umělců Milí přátelé, hlavní událostí začínajícího jara v Archa.lab je premiéra projektu Busking Un/limited, který je vyvrcholením první fáze rezidence tvůrčí skupiny Spielraum Kollektiv. Další dobrou zprávou je to, že po rekonstrukci je opět v provozu zkušebna ve Zlatnické ulici. Zbrusu nová podlaha zkušebny je tedy výzvou i pro vás. Během druhého dubnového víkendu se zde koná dílna tanečníka, choreografa a performera Franka van de Vena. Dlouholetý spolupracovník Mina Tanaky a mezinárodně uznávaný pedagog je opět hostem tréninkového programu Archa.lab. Vy, kdo jeho práci znáte, si nenechte ujít nový pohled na otázku: z čeho vzniká tanec a vy, kteří jste se zatím s Frankem nesetkali, jste srdečně zváni k získání nových zkušeností s objevováním svých pohybových schopností.

Ve dnech 21. a 22. května vám nabídneme intenzivní víkendovou dílnu dokumentárního divadla. Tato dílna proběhne ve velkém sále Divadla Archa. Účastníci budou moci inscenovat svůj příběh z pohledu různých divadelních profesí. Pod vedením odborníků si vyzkoušejí práci režiséra, performera, návrh světelného a zvukového designu nebo jednoduché video instalace. T ěšíme se na vás! Jana Svobodová, umělecká vedoucí Archa.lab

Od doteku k tanci / From touch to dance – Víkendová dílna Franka van de Vena

Jak spolu souvisí dotek a tanec? Dotek nám přináší vědomí světa uvnitř a vně nás. V naší dílně budeme zkoumat dotek a jeho rozličné cesty, které nás mohou vést k tanci. Dílna Body Weather / Počasí těla je určena každému, kdo chce zkoumat vztah těla a jeho fyzické přítomnosti. Dílna nabízí komplexní přístup k tréninku a následné prezentaci zaměřené na průnik těla s jeho okolním prostředím. Tělo, které je koncipováno jako neustále se proměňující entita, se v tomto smyslu podobá počasí. Počasí je vnímáno jako komplexní systém sil a vlivů proudících skrz tělo a svět i mimo ně. Termín a filosofický základ pro Body Weather / Počasí těla koncipoval na začátku 80. let tanečník Min Tanaka. Metoda pak byla dále rozvíjena na seminářích po celém světě. Frank van de Ven byl členem Tanakovy Maijuku Performance Company v Japonsku v letech 1983–1991. Společně s Katarinou Bakatsaki vede program Body Weather Amsterdam, platformu pro trénink a performance. Pro více informací o Body Weather Amsterdam navštivte webové stránky www.bodyweatheramsterdam.blogspot.com. Dílna je určena tanečníkům a všem zájemcům o divadlo a pohyb. Studio Divadla Archa, Zlatnická 8 Termín: 9.a 10. dubna 2016 Čas: sobota 11–17 hod. / neděle 11–17 hod. Info a rezervace: www.archatheatre.cz, jana.svobodova@archatheatre.cz

foto David Kumermann

Program Archa.školám Novinka v programu Archa.školám: Pravidelná interaktivní dílna – Jak vzniká dokumentární divadlo? 11. 4. / 10.00–13.00 Dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě. Studenti si vyzkoušejí proces vzniku divadelní inscenace, budou zpracovávat texty či pracovat s předměty a ve spolupráci s profesionály se seznámí se základy světelného a zvukového designu a s improvizací v prostoru. Dílnu povedou autoři inscenací dokumentárního divadla Jana Svobodová a Philipp Schenker a odborní technici Divadla Archa. Témata: základy práce se zvukem a světly, videoimprovizace v prostoru. Délka dílny: 150 minut s přestávkou na svačinu Vstupenky: 90 Kč, pedagogický doprovod zdarma. Vhodné pro žáky od 2. stupně ZŠ, studenty odborných učilišť, SŠ a studenty čtyřletých i víceletých gymnázií. Počet účastníků: 50 žáků / 2 třídy (každá z jiné školy)

Dopolední představení s diskusí/dílnou SIMULANTE BANDE 31. 3. / 10.00 / DERNIÉRA PRO ŠKOLY VerTeDance/Divadlo Archa: Simulante Bande Představení současného tance, které se zabývá možnostmi pohybového vyjádření zdravého i fyzicky handicapovaného člověka a snaží se prolamovat nejen pohybové bariéry, ale i hranice v uvažování lidí v rovině my „zdraví“ a vy „handicapovaní“. Témata: handicap, omezení, překonávání hranic, současný tanec, výrazové prostředky Délka představení: 60 minut bez přestávky + diskuse po představení. Vstupenky: 100 Kč, pedagogický doprovod zdarma.

Pro žáky od 2. stupně ZŠ VADÍ-NEVADÍ.CZ 25. 4. / 10.00 / DERNIÉRA PRO ŠKOLY Divadlo Archa/Jana Svobodová/Philipp Schenker: vadí-nevadí.cz Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Představení, které vznikalo ve spolupráci s romskými a českými obyvateli Kostelce nad Orlicí a s dvojicí běloruských uprchlíků, kteří žili rok v uprchlickém táboře. Témata: odlišnost, vztahy, hranice, uprchlíci, Romové, identita. Délka představení: 90 minut bez přestávky + diskuse po představení. Vstupenky: 90 Kč, pedagogický doprovod zdarma. Pro žáky od 2. stupně ZŠ.

Newsletter pro aktivní školy a učitele Program pro školy budeme rozšiřovat o interaktivní dílny a ke všem dopoledním představením jsme připravili doprovodné materiály. Informace o programu pro školy vám budeme rádi zasílat v přehledném newsletteru. Přihlášení k odběru newsletteru najdete na našem webu: www.divadloarcha.cz/cz/archa-skolam.html

Kontakt: Tereza Mácová Audience development, Archa.školám tereza.macova@archatheatre.cz +420 221 716 120 www.divadloarcha.cz/cz/archa-skolam.html

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

ROZHOVOR S ONDŘEJEM HRABEM A IVANEM PLICKOU

Ve dnech 17. a 18. března proběhne v Divadle Archa symposium hodnotící a reflektující podobu Pražského Quadriennale, které vždy představuje výjimečnou událost nejen na poli vystavování scénografie, ale i myšlení o prostoru a architektuře jako podstatných elementech divadelní a performativní práce. Toto symposium se stalo podnětem pro reflexi a pohled do historie vzniku prostoru Archy, a to v podobě rozhovoru s ředitelem divadla Ondřejem Hrabem a tvůrcem architektonické koncepce divadla a od loňského roku i předsedou České komory architektů – Ivanem Plickou.

Prostor jako partn J aké byly vaše první myšlenky při obhlídce prostor bývalého divadla E. F. Buriana před zahájením rekonstrukce? Ivan Plicka Když jsme v roce 1991 poprvé do divadla vešli, viděli jsme navrstvené sedimenty všech různých přestaveb za těch několik desítek let, co divadlo existovalo. Původně to byl koncertní sál, takže první úpravy proběhly již za Buriana, který jej adaptoval pro divadlo. To proběhlo stále ještě s noblesou. To, co jsme tu viděli v devadesátých letech, se zdá teď už skoro neuvěřitelné. Prostory mimo hlavní sál byly různě přepaženy, zaplněny, pospojovány v labyrint chodeb a komůrek – připadalo mi to, jako když si myši prokousají tunýlky v polystyrenu. A nejhorší snad byla poslední vrstva z osmdesátých let: kovral na zdech a obklady z levného plastu na stropě. Tam, kde je dnes malý sál, bývalo skladiště, sklad kostýmů byl za zaslepenými skleněnými výklady směrem do ulice Na Poříčí. Protože je to místo ideálně komunikující s ulicí, udělali jsme z něj kavárnu. V pasáži u Rozvařilů byla, kromě vstupního foyer, už jen holá stěna s vývěsními skříňkami, ve kterých byly špendlíky upevněné fotografie z představení. Velkou výhodou bylo, že v období proměny divadla E. F. Buriana na Archu probíhala rekonstrukce celé budovy. Mohli jsme proto do přestavby vstoupit razantně, celý prostor divadla vyčistit a klasické kukátkové divadlo přeměnit na multifunkční prostor. Z původního divadla jsme zachovali to, co ještě šlo, především vstupní foyer a schodiště, kterým bylo možné vrátit jejich původní funkcionalistickou eleganci. Základním principem našeho přístupu byla jednoduchost, snaha nepředurčovat architektonickým řešením a použitou estetikou to, co se má v prostorách divadla odehrávat. Ondřej Hrab V Praze tenkrát neexistoval prostor pro soudobé divadlo a tanec. Například když Divadlo Husa na provázku hrávalo v 80. letech

Původní předsálí divadla v roce 1991.

Nynější foyer Divadla Archa.

v Praze, raději hrálo v hospodských sálech, kde bylo možné s prostorem nakládat volněji a vytvořit třeba arénu. Ta funkčnost architektury vycházela z potřeby uvádět nový typ scénických umění, která vytvářela různý vztah mezi performery a diváky.

i u majitele budovy ČSOB, především u mnohých úředníků, kteří často nechápali, jaké že to divadlo jim má ve sklepě vzniknout. Ale zase jsme měli štěstí na vzdělané a velkorysé vedení banky v čele s generálním ředitelem Kavánkem. Počátek devadesátých let byla vůbec šťastná doba otevřená možnostem. Je také nutno říci, že když se podíváme na všechny rekonstrukce divadel, které od počátku devadesátých let u nás proběhly, přestavba Archy byla nejradikálnější a patrně i nejlevnější.

adavatel versus architekt. Jak probíhal Z váš tvůrčí dialog před těmi víc než dvaceti lety? IP Je třeba říci, že jsme nebyli dva. Spoluautorem Archy, především po stránce scénografické, byl Miroslav Melena. Bez něj bych si některé věci netroufl udělat tak, jak jsme je nakonec udělali – v tom byla velkou výhodou Mirkova zkušenost. S Ondřejem jsme si řadu věcí nemuseli vysvětlovat, protože jsme se v té době znali již mnoho let. On věděl, co chce, a já věděl, co je potřeba. Velké vášnivé rozpory mezi námi nebyly. jaká byla spolupráce s bankou, v jejíž A budově divadlo sídlilo, nebo s městem? IP Tehdy bylo velké štěstí, že primátorem byl Jaroslav Kořán, který divadlo a vůbec umění podporoval. Za pozdějších primátorů by se taková proměna divadla asi už těžko odehrála. Samozřejmě, že nebylo snadné vše prosadit

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

E xistovaly v té době pro vás nějaké jiné divadelní budovy, které mohly sloužit jako inspirace? OH Inspirovali jsme se v Belgii, v Bruselu se právě například stavěl Kaaitheater, nová divadla jsme viděli v Gentu, v Lovani a Antverpách, ve Frankfurtu už fungoval Theater am Mousonturm, v Hamburku Kampnagel. Berlínské Hebbelovo divadlo pro nás znamenalo zásadní inspiraci nikoliv prostorem, ale obsahem. Hebbel Theater je sice kukátkové divadlo, ale principem práce, svým programem a dramaturgií nás oslovil více než tyto zdánlivě variabilní budovy. Například v Schaubühne, kde mají také variabilní prostor, jsme slyšeli jen negativní komentáře od techniků,

Hlavní sál před rekonstrukcí v roce 1991.

ner

Jedna z možností uspořádání velkého sálu Archy.

zvukařů a osvětlovačů. Říkali, že prostor je sice variabilní, ale přestavby jsou tak náročné, že jsou pro provoz spíše zátěží. IP Inspiraci se zvedacími stoly jsme si přinesli právě ze Schaubühne. Tam jsou ale stoly v takových rozměrech, že jsou pro běžný divadelní provoz takřka nepoužitelné. OH Archu bychom bez zahraniční inspirace nepostavili. Vlámský divadelní ústav nás například nejen pozval na studijní cestu po belgických divadlech, ale vyslal i tři experty do Prahy. Ti s námi konzultovali plány divadla. Jak už to mají Vlámové a Holanďani ve zvyku, velmi tvrdě a někdy až neomaleně se ptali na všechny detaily našeho projektu. Kritizovali hlavně balkon, který by nás mohl limitovat při některých produkcích. Jmenovali spoustu slavných souborů: Rosas, Ultimu Vez, The Wooster Group a další jako odstrašující příklad vysokých nároků na techniku i scénický prostor. Těm by mohl balkon vadit. Ale pak jsme byli společně na koncertě v Lucerně. Tam pochopili, že balkon má u nás tradici a diváci na něm vytváří atmosféru v sále. Navedli nás také na myšlenku, že pokladna může být i recepcí a může být propojena s foyer. Ne vše, co nám navrhli, jsme akceptovali, ale díky diskusi s nimi víme, proč to v divadle máme.

foto archiv Divadla Archa, Dušan Tománek, Pavel Štecha

IP Snad až do devadesátých let byl skoro každou neděli dopoledne v Lucerně box a já si tehdy představoval, že i v Arše by jednou mohl být box, na který bude z balkonů dobře vidět. OH Box a boxerský ring tady nakonec také byl v rámci večera oslavujícího propojení umění a sportu. Ř ada umělců, kteří v Arše vystoupili, prostor výrazně proměnila. Zaskočil vás někdo, kdo s prostorem naložil negativně?

IP Myslím, že ne. Spíše si vzpomínám, když někdo prostor využil způsobem, jakým to neudělal nikdo před ním. Takové pseudokukátko je tu používáno vlastně docela často. Ale třeba v inscenaci Hvězdy na vrbě, která zde byla uváděna pravidelně v devadesátých letech, byla během přestávky zcela proměněna dispozice prostoru, to bylo skvělé využití variability, kterou sál nabízí. V Tanci přes plot se zase hrálo souběžně na několika místech obou sálů i foyer. Holandští Dogtroep byli úplně na začátku své práce v Arše nešťastní, protože prý je zde všechno snadné. Tomu rozumím: taky mě daleko víc inspiruje nutnost postavit dům v nějak limitované situaci než na zelené louce, kde je vše možné. OH Mě vždy zklame, když lidé ten prostor nerespektují a snaží se jej potlačit. Vždy si vybavím strašlivou historku z mládí, kdy si olomoucké divadlo přivezlo na představení konané ve Zbrašovských jeskyních vlastní kašírovaný kámen. Něco podobného se několikrát přihodilo i v Arše. Například když jsme jednou pozvali představení z Gruzie. Ještě v době, kdy se Archa stavěla, jsme naši první produkci uspořádali v budově Národního divadla. Min Tanaka zde uvedl Svěcení jara a ukázal, že i Zlatou kapličku lze vzít do hry. Odhalil její potenciál ve smyslu site specific. Zmínění Dogtroep nakonec i náš variabilní prostor silou pokořili, radikálně odstranili vše, včetně zábradlí, až zůstal ze sálu jen samotný skelet. Najednou z podzemního prostoru začal vycházet temný, burleskně tragický příběh, jedno z nejdojemnějších představení, které Dogtroep vytvořili. IP Taky mě zaujaly ty inscenace, které použily až skoro barokní prodloužení prostoru scény výtahem, který bývá užit jako překvapivý průhled. Použil to i David Radok v inscenaci Odcházení; ten taky ukázal, že je možné v tomhle sále pracovat i klasicky.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

vlivnil název divadla samu estetiku O prostoru? IP Název vznikl až později. OH Nový název divadla byl nutný, protože jsem nechtěl, aby evokoval závazky vůči historii, ke kterým by se každý, kdo sem přichází, musel pozitivně, či negativně vymezit. Přestože se sami k odkazu E. F. Buriana v mnohém hlásíme, museli bychom s názvem přijmout i jeho Pařeniště nebo Partu brusiče Karhana. Když jsem tedy hledal nový název, zaujalo mě, že Ivan s Mirkem Melenou stále nad plány hovořili o palubách. Jednou jsem se unavený po takových diskusích vracel domů, tramvaj projela Vyšehradským tunelem, vynořil se přístav a mě napadlo slovo Archa. Názvu tedy předcházel architektonický princip a samozřejmě i koncepce budoucí dramaturgie. IP Na druhou stranu ta zábradlí sice vypadají jako na lodi, ale odkazují na estetiku funkcionalismu. Jsou jen mírně ohnutá, aby přes ně bylo vidět. J osef Kroutvor k otevření Archy napsal, že teprve plné hlediště je zde dovršenou divadelní architekturou. Do jaké míry jste si projektovali budoucí návštěvníky, komunitu diváků Archy. Černé džíny jako mimikry prostředí black box? OH Součástí našich diskusí nad architektonickými plány byla i otázka, jakému publiku bude divadlo určeno. Plánovali jsme divadlo pro společenství, jehož jsme se cítili být součástí. S Ivanem se známe z Jazzové sekce. Společně jsme například pořádali pražská vystoupení HaDivadla. Nechtěli jsme stavět divadlo pro tradičního diváka. Například pohodlí nebyla kategorie, o níž jsme uvažovali. Divadlo nemá být pohodlné ani po obsahové stránce. Šlo nám o publikum, které tradičně do divadla příliš ne-

Vstupní pasáž po rekonstrukci v roce 1994.

Kavárna Archa divadlu od roku 2004 chybí.

chodilo, ale bylo ochotno podstoupit nepohodlnou cestu při hledání nové inspirace. IP Chtěli jsme vytvořit neutrální prostor, který naváže na původní funkcionalistickou estetiku domu a sálu, jednoduchost, funkčnost. Nechtěl jsem, aby estetika sálů, foyer nebo baru předurčovala typ produkcí, které se tu budou odehrávat, neměla by předurčovat ani publikum, které sem bude chodit. To ale, samozřejmě, neznamená, že mluvíme o prostoru bez názoru. OH Proměnlivost, otevřenost a vysoká technická úroveň, to byly základní znaky našeho projektu. To odpovídá taky základním znakům moderní společnosti na přelomu tisíciletí. le zažili jste, že pro nějaké soubory byl A tento multifunkční prostor spíše problematickou výzvou, s níž si oproti kukátkovému divadlu nevěděli rady? OH To se, až na zmíněné Gruzínce, nestalo. Takoví tvůrci jdou spíše rovnou do klasického divadla, kde se neberou všechny složky jako rovnoprávné a kde se prostor nemusí brát jako partner. IP Pro mě jedním z největších zážitků v Arše bylo představení The Duchess of Amalfi souboru Cheek By Jowl. Bylo to vlastně alžbětinské divadlo a bylo tu skvělé. Projektovali byste v roce 2016 něco jinak? IP Na to už máme klasickou odpověď, kterou nám přinesla povodeň v roce 2002: dostali jsme šanci rekonstruovat divadlo a zjistili jsme, že není potřeba skoro nic měnit. Jen bar má třeba jinou barvu, ve zdech jsou kvalitnější dráty, ale koncepce zůstala. Proměnily se jen detaily. Krásné by bylo, kdyby Archa mohla mít standardní tahovou věž – ale to se, samozřejmě, nikdy nepodaří. OH Mne jen mrzí, že jsme přišli o kavárnu, která byla takovým přirozeným kontaktem divadla s ulicí a prostorem pro společenství. rcha byla otevřena v roce 1994, projektoA vali jste ve svých hlavách i proměnu bezprostředního okolí divadla. Proměnu ulic Na Florenci, Na Poříčí? Jak je pro divadlo důležité jeho okolí? 8

IP Nevím, zda to vůbec bylo v té době možné – byli jsme hodně pohlceni vlastním divadlem. Ale chtěli jsme ho, přirozeně, otevřít do okolního prostoru – do pasáže, kde tehdy ještě fungoval automat U Rozvařilů, do ulice Na Poříčí, která se teprve začínala proměňovat. Věděli jsme, že chceme prolnout vnitřní život divadla s tím ruchem a pohybem venku. Kanceláře Archy jsou takové komunikující akvárium, a já si dokážu představit, že to může být i nepříjemné sedět u pracovního stolu nebo v pokladně a být neustále vystaven zrakům kolemjdoucích. Na druhou stranu to sepětí s venkovním světem je podstatné a funguje už mnoho let, byť možná i trochu na úkor jistého soukromí. OH Ano, některé práce, zvlášť ty, kdy je třeba se hodně soustředit, zde dělat příliš nelze, ale jinak je ten kontakt s diváky i kolemjdoucími skvělý. Máme skutečně přehled o tom, koho zaujme naše reklama, kdo si přišel koupit lístky a jak se liší diváci jednotlivých představení. Sociologové by to nazvali zúčastněné pozorování. aujal vás v současnosti nějaký projekt či Z architektonické řešení umělecké instituce s ohledem na potřeby současné a budoucí společnosti? IP Neřeknu konkrétní divadlo. Ale musím říct, že jsem v souvislosti s architekturou nezažil v životě nic tak silného, jako je suterén Liebeskindovy nové dostavby Židovského muzea v Berlíně. I teď, když o tom hovořím, mi běhá mráz po zádech. Je to neuvěřitelně silná zkušenost – a vlastně se dá říct, že i díky výtečné scénografii toho prostoru. OH Mám rád, když divadlo vznikne v prostoru, který původně sloužil něčemu jinému, a ten prostor začne vytvářet společenství sám. Myslím si, že není řešením stavět nové divadelní budovy. V Postupimi vzniklo nové divadlo v bývalé továrně. Skvělý je komplex TanzQuartier ve Vídni. V Plzni je mnohem zajímavější než Nové divadlo umělecké centrum Depo nebo Moving Station. Na Slovensku je zářným příkladem Stanica Žilina, kde kromě galerie a malého divadelního sálu v budově železniční zastávky vybudoval Marek Adamov velký alternativní prostor z pivních přepravek.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

J ak vnímáte roli Archy v současné pražské síti nezávislých divadel? OH Konkurence je velmi důležitá, protože motivuje k hledání nových forem a myšlenek o divadle. Konečně se něco děje. Kdybychom byli osamělí, určitě bychom nepřežili. Je skvělé, že jsou zde Ponec, NoD, Studio Hrdinů, Alta, Alfred ve dvoře a další. V poslední době vznikl projekt Jatka 78, jehož sál je Arše svou kapacitou podobný. S touto sítí divadel se dělíme o publikum, a to se díky ní také rozšiřuje. Vznikem nových divadel se návštěvnost Archy nezmenšila, naopak je lepší, než bývala. Myslím, že Praha by snesla třeba pět sálů, jako je Archa. Pomohlo by to rozšíření komunity. Je naším posláním pracovat s komunitou kriticky myslících lidí. J akou roli pro vás hraje divadlo v širší ekologii města? OH Kdybychom nevěřili, že divadlo je součástí sociálně-ekologického systému města, tak bychom ho ani nedělali. Důležité je, aby se naše funkce rozvíjela stejně, jako se vyvíjí tento systém. V menším měřítku jsme si svoji roli uvědomili například, když se rekonstruovala celá okolní budova. Divadlo zde bylo jedinou institucí, v níž byl život, a to bylo pro ducha této budovy strašně důležité. IP Ze společenského hlediska je moc dobře, že do Archy chodí lidé spíše pro další otázky než pro definitivní odpovědi. R ozhovor vedli Pavlína Svatoňová a Lukáš Jiřička

ROZHOVOR SE ZUZANOU PITTEROVOU

Zuzana Pitterová se narodila v Praze. Divadlo ji fascinuje od deseti let – doma stále přeříkávala monology, ráda se dostávala do jiného prostředí. Proto šla hned po gymnáziu studovat Vyšší odbornou hereckou školu a poté zamířila na Divadelní vědu na FF UK. Stále si však přála „dělat divadlo prakticky“, a tak její další cesta vedla na Katedru autorské tvorby na DAMU. Její diplomová práce nese zatím pracovní název Osobnost tvůrce v díle. Mimo svět divadla ráda plave, jezdí na kole a chodí do lesa na procházky se psem. Za roli v inscenaci Simulante Bande dostala v roce 2013 Zvláštní uznání poroty na České taneční platformě.

Simulanti, kteří dávají lidem sílu S tudovala jsi Vyšší odbornou hereckou školu v Praze, s tancem jsi ale zkušenosti neměla. Kudy vedla v roce 2012 tvá cesta k novému projektu taneční inscenace VerTeDance v Divadle Archa? To byla velká náhoda, kamarád mi řekl o konkurzu. Rok před premiérou proběhlo jarní soustředění, kde si nás choreografky (VerTeDance, tj. Tereza Ondrová a Veronika Knytlová, pozn.) předběžně vybraly. Mé taneční zkušenosti byly v podstatě nulové. Do tanečních jsem nesměla, což jsem v pubertě docela těžce nesla. Chodila jsem ale na pohybovou výchovu na Vyšší odborné herecké škole, kde učila spolužačka Petra Opavského (tanečníka Simulante Bande, pozn.) Alena Dittrichová z taneční konzervatoře Duncan Centre a výborně jsme si rozuměly. To byla vlastně moje první taneční zkušenost.

foto Vojta Brtnický

I nscenace Simulante Bande se zabývá prolamováním bariér mezi handicapovanými a zdravými lidmi a také se snaží odpovídat na otázku, jestli omezením není spíše způsob našeho uvažování v rovinách „my zdraví“ a „oni handicapovaní“. Objevila jsi díky zkoušení nebo během reprízování sama u sebe něco, co proměnilo či posunulo tvůj způsob uvažování nebo přímo tvé pohybové hranice? Na počátku zkoušení jsem trochu překonávala ostych vůbec o tématu hovořit. Nerada na svůj handicap upozorňuji, a teď jsem stála před situací, kdy jsem měla mluvit o detailech a popisovat své zkušenosti. Na zkoušce jsem se pak v jeden moment rozbrečela, ale v tu ránu si uvědomila, že přináším pouze materiál a že je sobecké řešit si před divákem svoje problémy. Od té chvíle už jsem neměla problém o tom mluvit, neboť právě mé zkušenosti byly nutné ke zrodu postavy. Mám velkou radost, že jsem obdržela cenu za interpretaci od mezinárodní poroty festivalu Česká taneční platforma. Že porotci nehleděli na handicap, ale na to ztvárnění. VerTeDance založily po premiéře v Arše taneční ateliér Simulante Bande pro handicapované i zdravé tanečníky. Myslím, že to je naprosto unikátní šance pro lidi s handicapem zatančit si a zkoušet si víc posunovat své pohybové hranice. recenzích jsi většinou představovaná V jako netanečnice s handicapem. Ty ale na scéně amatérka rozhodně nejsi, už čtvrtým rokem studuješ Autorské herectví na DAMU. Cítíš rozdíl mezi tím, když jako herečka vyprávíš příběh slovy a gesty a když „hraješ tělem“? Rozdíl tu určitě je. Jsem zvyklá vyjadřovat se slovy, hledat významy, snažit se, aby každé slovo přesně zapadlo. Musela jsem se naučit úplně nový jazyk vyjadřování. Uvědomit si, že každá,

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

byť sebemenší nuance pohybu, může házet úplně jiný význam. VerTe byly v tomhle právě velmi precizní a vyžadovaly absolutní přesnost. inscenaci máš erotickou sólo scénu, ve V které na jevišti předvádíš taneční striptýz. Jde o tvůj osobní příběh a je pro tebe těžké tu scénu zahrát? O můj osobní příběh v žádném případě nejde. Pamatuju si, jak jsem jednou přišla do divadla na zkoušku a nikde nikdo. Jen tanečnice Helena Arenbergerová a Veronika Knytlová tam stály a potutelně se usmívaly. Řekly mi, jaký je jejich záměr. Nejdřív jsem se zhrozila, hodinu překonávala stud a ony mi pouštěly píseň od francouzské zpěvačky Zaz, abych se odvázala. Pak už mi to šlo lépe. A přestala jsem mít zábrany, když to choreografky posadily do kontextu inscenace. Ten striptýz totiž není o vlastní exhibici, ale naopak o velkém boji. Že i přesto všechno, co se mé postavě stalo, si sama sebe váží, je si vědoma své krásy, má se ráda, a hlavně se nevzdává. P otěšila, překvapila, nebo naopak rozhodila tě někdy nečekaná reakce z publika během či po představení? Publikum je úžasný, lidé kolikrát vstávají a pláčou. Myslím si, že se v tom někdy sami nacházejí. Já osobně jsem tak nádherné reakce nečekala. Ale jednou jsem měla strach, když jsme hráli pro střední školy. Už jsem si představovala, že terčem výbuchů smíchu těch puberťáků bude právě ta erotická scéna. Ale byla jsem neskutečně překvapená. Když jsem je atakovala pohledem, stydlivě uhýbali a hned po scéně se roztleskali. Bylo to krásný a já věřím, že pochopili, že nešlo jen o striptýz, ale že vnímali samotnou hloubku významu. S e „Simulanty“ jsi strávila více než čtyři roky a na konci března se chystá derniéra. Co ti téměř čtyřleté účinkování v představení dalo? Účinkování v Simulante Bande pro mě znamená moc. Kolem představení vznikla skvělá parta kamarádů. Nalezla jsem nové pohyby, o kterých jsem ani nevěděla, že je zvládnu, cítím se pohybově mnohem svobodnější. A nejvíc mě naplňuje to, když slyším, že inscenace dává lidem sílu. V čem podle tebe spočívá síla inscenace? Myslím, že velké nebezpečí obecně ve světě je právě v dělení na my a oni.. A nemusí jít o handicap, ale o tisíce dalších druhů uměle vytvářených zdí mezi lidmi. My ukazujeme, jak nesmyslný tento přístup je. Zároveň se však snažíme o nadhled a humor, který je právě u těchto témat velmi důležitý. Jsem přesvědčena, že dáváme divákům sílu poprat se se svým životem. Rozhovor vedla Tereza Mácová

PROGRAM

Březen

2–3 Chybění Jaro Viňarský a VerTeDance / Divadlo Archa st/čt tanec Proč máme stále pocit, že nám něco chybí? Přenos váhy z nohy na nohu jako základní předpoklad pohybu 20.00 v prostoru. Kolik váhy může chybět, aby byl pohyb stále možný? Představení o ztrátách, které mohou být ziskem, vytvořil pro kolektiv VerTeDance držitel americké taneční ceny Bessie 2013, choreograf a tanečník Jaro Viňarský. Vstupné 160/120 Kč / 60 minut. 4 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa / 1. premiéra pá divadlo 20.00

Praha je jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců – buskerů. Situace se ale v příštích dnech výrazně změní. Bude klid? Nahradí buskery reproduktory obchodů a barů? Spielraum Kollektiv přivede na scénu vybrané hvězdy pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry o svobodě, umění a komerci. Vstupné 150/90 Kč / 70 minut.

5–6 Josef a Karel Čapkovi – Ze života hmyzu – Oh! Jaká to podívaná

so/ne divadlo Divadlo Husa na provázku / Prolog projektu Čapek (Čapkové) na provázku. 20.00 „Kdo u čerta vás nutí, abyste se ztotožňovali s motýly nebo chrobáky, cvrčky či jepicemi?“ V čase, kdy heslem d ne stalo se „ubavit se k smrti“, kdy na všechno kolem s cynismem hledíme a jepičí tance tančíme, pomyslelo Divadlo Husa na provázku na bratry Čapky a na jejich slavnou společnou hru Ze života hmyzu – groteskní alegorii lidského pinožení. Item lze očekávat řehot klaunů i švihání bičem, kozelce na trampolíně a další nejrůznější ekvilibristiky, excentričnosti, extravagance, extraktury i leckteré jiné exotičnosti. Na konci pak normální radost ze života vší té trapnosti navzdory. Snad. Úprava a režie: Vladimír Morávek. 290 / 190 Kč sezení / 150 stání / 90 minut.

7 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa / 2. premiéra po divadlo 20.00

9 EKG – O Lásce a Nonstopech st literatura 20.00

Literární kardiogram s hosty. Autoři pozvali do pražského Divadla Archa spisovatele, performera pindíkologa Patrika Linharta, spisovatele Jiřího Zradičku a další hosty. Hrají Barové mouchy! Večerem a provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

10 Tindersticks čt hudba 20.00

Melancholicky zasnění Angličané vystoupili v Praze poprvé v září 1992 jako předkapela zdejšího prvního v ystoupení Nicka Cavea. Do Divadla Archa se Tindersticks vrací s novou deskou Waiting Room. Jak zní tato „podezřele tichá parta kytarových gangsterů“ v roce 2016? 590Kč / 120 minut.

11 Hudba 2015: Umčo a bejkárny pá debata 20.00

Je to smutné, ale hudební kritiky a publicisty potřebujeme. Nové hudby je tolik, rozlévá se doširoka, nikdo neví, kam jít, nakonec se zmítáme v tipech od kamarádů, co jezdí na Krýpko a Pohodu. Někde však existují samozvaní notoričtí posluchači, kteří kreslí kostrbatou, ale přece jen širší mapu. Pojedenácté se tedy koná bilanční set kání publicistů, festivalových dramaturgů a iniciátorů Pavla Klusáka, Aleše Stuchlého a Karla Veselého. Nové estetiky, tvůrčí vrcholy a objevy loňského roku v nezávislém popu a experimentální hudbě aneb Dynamický večer plný projekcí, nahrávek, komentářů a nečekaných akcí. V programu: Drake, JLin, Vince Staples, Thundercat, Chelsea Wolfe, LA Priest, Květy, Jenny Hval, Džumelec, Raphael Rogiński, Laura Cannell, Takahiro Kawaguchi & Utah Kawasaki, Eva-Maria Houben, MK ČR a/nebo další. Vstupné 130/100Kč / 180 minut.

12–13 Glen Hansard & band – Didn’t He Ramble so/ne hudba 20.00

Dnes pravděpodobně nejproslulejší busker, který pravidelně boduje ve světových hitparádách. U příležitosti v ydání jeho druhého sólo alba Didn’t He Ramble doprovodí vystoupení irského písničkáře více než desítka hudebníků. Členy kapely The Frames (Joe Doyle – baskytara, Rob Bochnik – kytara, Graham Hopkins – bicí) doplní pianistka Ruth O´Mahony Brady. Na pódiu Archy se objeví i smyčce a dechová sekce ve složení: Curtis Fowlkes, Michael Buckley a Ronan Dooney. Uvádí Menhir Music. 990 Kč / 120 minut.

17–18 Proměny Pražského Quadriennale od roku 1999 čt/pá symposium 9.00–17.15

Pražské Quadriennale prodělalo za poslední dvě dekády zásadní proměny jak z hlediska kurátorského řístupu a programu, tak i celkového rozsahu akce. Mezinárodní „výstava“ se změnila v „událost“ zahrnující p živé performance, semináře, interaktivní expozice, a stala se tak platformou pro výměnu informací v oblasti scénografie. Jak se proměnila a kam míří tato živá výstava? Více informací na www.pq.cz.

23 Divadlo Vizita – Čerstvé bujaro st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

24 Divadlo Vizita – Nezdolná zevluška čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

PROGRAM

29–31 Dechovka VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Divadlo Archa út–čt 20.00

Baráčnická rychta Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní divadlo otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás. Tržiště 23, Praha 1 – Malá Strana. Vstupné 300/200Kč / 90 minut.

30–31 Simulante Bande VerTeDance / Divadlo Archa / Derniéra

st/čt tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 / 31. 3. pro školy / začátek v 10.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Knytlová a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut. Veřejné natáčení Show Jana Krause: 8., 15., 22., 29. března vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

Duben 1–2 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5

pá/so divadlo Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění 20.00 a kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem. Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

3 Jan Burian a Bizzare Band ne hudba 20.00

Večírek na pokraji žánrů. Jan Burian nestárnoucí, překvapivý, pokropený, vysmátý a bizarní. Dále vystoupí Jiří Burian, Magda Šebestová, Mikoláš Růžička a další. Vstupné 250Kč / 120 minut.

4 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Divadlo Archa po divadlo 20.00

9 COLOURS SELECTION presents: Rodrigo y Gabriela so hudba 20.00

Fenomenální mexická kytarová dvojice Rodrigo y Gabriela předvede divákům Archy své neuvěřitelné hráčské umění na pomezí flamenca, divokých tanečních mexických stylů, ale i rocku a jazzu. Dvojice přijíždí v rámci turné k zatím poslední studiové desce 9 Dead Alive. 790 Kč / 120 minut.

11 Dokumentární interaktivní dílna – Jak vzniká dokumentární divadlo? po Archa.školám 10.00–13.00

Dílna zaměřená na principy dokumentárního divadla představí umělecký proces založený na společné tvorbě. Studenti si přímo vyzkoušejí proces vzniku divadelní inscenace, budou zpracovávat texty či pracovat s předměty a ve spolupráci s profesionály se seznámí se základy světelného a zvukového designu a s improvizací v prostoru. Dílnu povedou autoři inscenací dokumentárního divadla Jana Svobodová a Philipp Schenker a odborní technici Divadla Archa. Více informací: tereza.macova@archatheatre.cz.

13–18 DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU – FESTIVAL SMĚJÍCÍ SE BESTIE 13 Entrée k festivalu na střeše Černé labutě st 17.30

13 Zelená soda st debata 18.00

Kabinet Zelený Raul / Kabinet Česká soda čili debatní cyklus s výjimečnými hosty. Vystoupí Milan Tesař, Štěpán Mareš, Petr Čtvrtníček, Milan Šteidler. Vstup zdarma /60 minut.

13 Bubiland aneb Kabaret u politické mrtvoly Divadlo Husa na provázku st 19.30

improvizační večírek Kabinet Szczygiel-Kozelka. Intermezzo projektu DHNP Smějící se bestie / Hommage à Zuzana Bubílková Foyer / open bar Věděli jste, že Sýkora byl v minulém životě žena? Že Holenda je vzdálený příbuzný francouzského prezidenta Hollanda? Že Donutil Martin ví, jaké to je být se Zemanem na dovolené v Rumunsku? Že Jiráček proleze hravě každou popelnicí? Že Buš je mistr hrdelních vibrací? Že Kniha se cítí být Ferdou Mravencem? A Kraváček nahraje a zasmyčkuje nemožné ihned a další zázraky do tří dnů? Zkrátka: Humor je nejdůstojnější z lidských smutků. Řekl v roce 1993 Havel. Věnováno Zuzaně Bubílkové, ikoně česko-slovenské televizní zábavy a politické satiry. Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 220/150 Kč/80 minut.

13 Stones Beatles st 21.00

koncert Foyer / open bar

Koncert provázkovské kapely čili Hudební bestie live.

13 Smějící se Timo st streetart-happening 22.15 Foyer / open bar

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

PROGRAM

14 Tady všady byl / Kabinet Cimrman čt 18.00

debata

Kabinet Cimrman čili Debatní cyklus s výjimečnými hosty. Vstup zdarma / 60 minut.

14 Fidlowačka aneb Kde domov můj? J. K. Tyl, L. Smoljak, H. Krejčí a E. Tobiáš / Divadlo čt divadlo 19.30

Husa na provázku Národní karaoke. „Mareši, tuhle písničku Čechové nikdy nezapomenou.“ První díl projektu DHNP Smějící se bestie. I kdyby se jednou na všechna Tylova díla zapomnělo, na hru Fidlovačka Češi nikdy nezapomenou. A to především díky Škroupově písni Kde domov můj, jež v podání slepého žebráka Mareše představovala jeden z mála světlých bodů původně neúspěšné frašky. Režie: Anna Petrželková. Vstupné 290/190 Kč / 135 minut.

14 Národní karaoke pokračuje čt 22.15 Foyer / open bar

Setkání s Vosto5 aneb Jak jsme skládali státní hymnu. Vstup zdarma.

15 My všichni jsme Pytlík pá debata 18.00

Kabinet Švejk čili Debatní cyklus s výjimečnými hosty. Vystoupí: Radko Pytlík, Richard Hašek, Jan Antonín Pitínský, Michal Ženíšek. Vstup zdarma / 60 minut.

15 Mein Švejk (Operetta. Komedie. Smrt) J. Hašek / K. Vaněk / Divadlo Husa na provázku

pá divadlo 19.30

Operetta. Komedie. Smrt. Druhý díl projektu DHNP Smějící se bestie. Dvě zběsilé bestie: Hašek a Švejk. Oba dva zná celý svět, a přece zůstali záhadní. Hrdina, nebo zbabělec? Hulvát, nebo bytostný anarchista? Pitomec, nebo filosof? Burleskní šprým, nebo groteska? Mystifikátor, nebo šílenec pravdy? Cynik, nebo sprosťák? Hovno! V šílenství doby jde o jediné: Přežít! Režie: Jan Antonín Pitínský. Vstupně 290/190 Kč / 125 minut .

15 Setkání deštníku se šicím strojem pá 22.00 Foyer / open bar

Divadlo Demago aneb Improvizace Jiřího Maryšky. Vstup zdarma.

16 Vlasy samou loknu so 18.00

debata

Kabinet Semafor čili Debatní cyklus s výjimečnými hosty – Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou.

16 Myši Natalie Mooshabrové L. Fuks / Divadlo Husa na provázku so divadlo 19.30

Temné dílo plné běsů a nečekaného humoru. Záhadná paní Mooshabrová, její děsivé děti Wezr s Nabulí, městská čtvrť Blauental, mladí chlapci zralí pro kriminál, všudypřítomné myši, policisté, hvězdolety, pocukrované buchty a geniální mladík Oberon Felsach. Skvostný obraz totalitní společnosti korunovaný j asnozřivým, až jasnovideckým viděním roku 1989 nastavuje křivé zrcadlo nejen své době a společnosti, ale je i fascinující výpravou do hlubin lidské duše. Režie: Jan Antonín Pitínský. 290/190 Kč / 80 minut.

16 GA-GA-GA so 21.30 Foyer / open bar

Mystifikace a novinářské kachny v autorském podání Jakuba Koháka. Vstup zdarma.

17 Trenky a semafory ne debata 18.00

Kabinet Ztohoven čili Debatní cyklus s výjimečnými hosty – členy diskutované skupiny Ztohoven. Vstup zdarma.

17 O. Novotný – Směšná interpretace

Divadlo Husa na provázku Žert v sedmi částech. Hommage à Milan Kundera. Čtvrtý díl projektu DHNP Smějící se bestie. Tančili jste někdy v divadle tango? Četl vám někdo nahlas Směšné lásky? Viděli jste někdy představení, které by se celé odehrávalo místo na jevišti ve foyer? Jevištní báseň o životě a díle Milana Kundery pro 11 herců a 2 koně. Slova se valí jako vodopád, diváci tančí s herci a herci úplně se všemi. Režie: Vladimír Morávek. 290/190 Kč / 135 minut.

ne divadlo 19.30

17 Fleš čili Překvapení nakonec ne 22.15 Foyer / open bar

Nečekané akční vystoupení skupiny Ztohoven. Vstup zdarma.

17 Bio Forman / noční filmový klub ne 22.30

filmová projekce

ŽERT – projekce filmu podle románu Milana Kundery. Vstup zdarma.

18 Slovenské bestie po debata 18.00

Kabinet GunaGU čili Debatní cyklus s výjimečnými hosty – Viliamem Klimáčkem a herci divadla GunaGU. Vstup zdarma / 60 minut

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

PROGRAM

18 Dvojí proměna aneb Kuřátko a obilí H. Krejčí, R. Matzner, V. Morávek a kol. / po divadlo 19.30/22.00

Divadlo Husa na provázku Možno též Slunce, seno a naprosto zbytečná ejakulace (Výborně, pavoučku! Důmyslně předeš! ) P. S. Řešení je v zkříšení. Epilog projektu DHNP Smějící se bestie. Nejnehoráznější možná kombinace směšnosti a smutku velkého jak Centrum experimentálního divadla. Na závěr náměstí zkroceno komedianty – Zelňák se přestává věnovat rajčatům, směje se Jiráčkovi. A Bušovi. A Hábovi, Rekovi a Kokorskému. A Davidovi, nebo Marečkové. A bestie...? Ty si samozřejmě myslí dál své, Brno voní, policie přihlíží, Zdeněk Troška zvažuje žalobu, publikum řve smíchy – a čas působí, jako by se vrátil tam, kde už byl. Režie: Vladimír Morávek. 290/190 Kč / 115 minut.

18 Konec bestií v Čechách?! po 22.00

Čili malý přípitek Archy s herci DHNP na závěr festivalu.

19–21 Dechovka VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Divadlo Archa út–čt Baráčnická rychta 19. 4. 21.00 divadlo 20., 21. 4. 20.00

Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Divadelní dokument o historii, který je víc dokumentem o nás. Tržiště 23, Praha 1 – Malá Strana. Vstupné 300/200Kč / 90 minut.

21 Chybění Jaro Viňarský a VerTeDance / Divadlo Archa / Česká taneční platforma čt tanec 20.00

Proč máme stále pocit, že nám něco chybí? Přenos váhy z nohy na nohu jako základní předpoklad pohybu v prostoru. Kolik váhy může chybět, aby byl pohyb stále možný? Představení o ztrátách, které mohou být ziskem, vytvořil pro kolektiv VerTeDance držitel americké taneční ceny Bessie 2013, choreograf a tanečník Jaro Viňarský. Vstupné 160/120 Kč / 60 minut. Více informací: www.tanecniplatforma.cz.v

24–25 EKG – O Lásce a Finsku ne/po literatura 20.00

Literární kardiogram s hosty. Večerem provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Účinkují: Jitka Hanušová, Saila Susiluoto a další hosté. Hraje Finský Barok s Frantou Skálou! Vstupné 190/110 Kč / 120 minut s přestávkou.

25 vadí–nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? po divadlo Jana Svobodová / Philipp Schenker / Divadlo Archa 10.00 / 18.00 Příspěvek Divadla Archa k aktuální společenské situaci a uprchlické krizi. Dokumentární divadlo se silným vnitřním příběhem. Dramata každodenního života ztvárněná skutečnými obyvateli Kostelce nad Orlicí a dvojicí běloruských uprchlíků, kteří zde žili v uprchlickém táboře. Představení zrcadlí problémy našeho světa na půdorysu malého města na východě Čech. Vadí–nevadí je nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Každý jsme někdy byli srabem a jindy hrdinou. Uvádíme s anglickými titulky. Vstupné 190/90 Kč/80 minut.

27 Divadlo Vizita – Narodil se profesor st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

28 Divadlo Vizita – Hřadujme se! čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 5., 12., 19. a 26. dubna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on–line. Změna programu vyhrazena.

Připravujeme 8. 5. The Tiger Lillies 5.–7. 6. Vosto5 – Kolonizace 9. 6. Cena Pavla Kouteckého

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

Vladimír Morávek je nejen předním divadelním režisérem, tvůrcem filmů Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, ale také uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku, které v Divadle Archa uvede další morávkovsky opulentní cyklus inscenací s příhodným názvem Lachende Bestien (Smějící se bestie). Vladimír Morávek je společně s Annou Petrželkovou či Janem Antonínem Pitínským, autorem většiny inscenací cyklu, který si klade za cíl prozkoumat bestiální a humornou dimenzi české národní povahy. J ste údajně velmi přísný, dominantní režisér… Zrovna onehdá jsem seděl s několika herci z Národního divadla a oni hořekovali, že jim nedávám žádnou svobodu a kdeže jsem to vzal… Moje diplomová práce na JAMU se jmenovala „Sémiotické prvky divadla“. Věřím, že cokoliv na jevišti vytvoříte, je znak. Je velmi podstatné, jak jej zřetězíte s dalšími znaky. Takový ten český přístup: co přijde, to přijde, nějak se tam budeme cítit a nějak vrtět, neboť ono to dopadne hezky, je legitimní, ale já jej sdílet neumím. Vím, že je vždy třeba si být jistý, co pohybem znaku tvůrce pouští do oběhu.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

J e váš přístup podobný práci režiséra Petera Scherhaufera? Pro mě to byl velký vzor, mám s ním spojené své nejsilnější divadelní zážitky. Nastoupil jsem na JAMU v roce 1984 nebo 1985, a to byl Provázek ve svých nejšťastnějších letech. Fascinovalo mě jeho tehdejší volnomyšlenkaření, svobodné nakládání s žánry a formou, prostorem, hudebností. Navíc na Provázku to všichni byli úžasní lidé, kteří si vzájemně kryli záda. Scherhaufer pro mne asi byl nejdůležitější. Na jeho inscenacích bylo znát, že byl vystudovaným konstruktérem letadel a měl smysl pro strukturu, konstrukci a řád. Eva Tálská pak zas skvostně pracovala s tajemstvím, tušením

foto Petr Omelka

Architekt vzdušných zámků

o jaké míry máte připravenou koncepci D inscenace před samotným zkoušením, anebo jste schopen při samotném procesu zkoušení natolik podlehnout okolnostem, materiálu a procesu, že radikálně celé dílo změníte? Myslím, že povinností režiséra, který byl proto herci vynalezen stejně tak, jako si cestující v autobuse vymysleli řidiče, je nést odpovědnost za sebemenší detail. Samozřejmě, že herec může přemýšlet o tom, jak bude vypadat mizanscéna nebo může přinést kus nějakého textu nebo při zkoušce říct větu, která se pak i stane součástí inscenace. Být otevřený inspiraci všeho druhu je povinností této práce, je ale rovněž důležité nést odpovědnost za to, jak ten dům, až bude stát, bude vypadat, kde a jaké bude mít základy. Tak na to je, myslím, na světě režisér. Mohlo by se taky říkat – architekt vzdušných zámků, ale to by bylo dlouhé.

ROZHOVOR S VLADIMÍREM MORÁVKEM

ivadlo Husa na provázku je vyprofilovaD né jako činoherní divadlo, které samozřejmě mělo přesahy k cirkusovému umění, kabaretu atp. Nakolik máte potřebu rozšířit jeho rádius například o výboje dokumentárního nebo fyzického divadla? Máme. Snažíme se pracovat s nepravidelným prostorem, s nepravidelnou dramaturgií. Nepravidelnou divadelní formou. Například Dvojí proměna se napřed odehrává v divadle, pak, když se divadlo propadne do jícnu sopky, dohráváme na náměstí. Anebo teda na nádraží. Anebo na střeše Národního divadla. Jak se zrovna utrhneme z řetězu… Hlavně ne nesnesitelnou lehkost bytí, hlavně ne klid a nohy v teple… P roto také budujete velké např. cykly z Čechova nebo Dostojevského složené z několika inscenací? Ano. Doba nás nutí vše konzumovat a pak zahazovat – být nemyslící, být lehký, perlivý, nehluboký. Tak my chceme být myslící, nelehcí a perliví jen tenkrát, když nás to popadne... Proto ty velké cykly, které rozrušují onu snadnou vazbu vzniku a zániku. Nabízíme náročnější percepci, třeba ve vztahu k velkým autorům minulosti, což samozřejmě vyžaduje po divácích velkou koncentraci a zaujetí. Někdy i po dobu několika let věnujeme se jedinému autorovi, jedinému tématu. Procházíme sračkami, nedáváme se kvůli tomu snazšími cestami. S nažíte se tím vědomě narušit i tradiční délku divadelních inscenací tím, že nabídnete celodenní opulentní událost? Chcete změnit samu percepci diváků? Ano. Snažím se například už strašně dlouho přesvědčit dramaturgy v České televizi, že by mohli vysílat celý den a noc našeho Dostojevského. Je to celé natočeno, všechny čtyři díly. I Raskolnikov, i Idiot, i Běsi, i Karamazovi. V hlavních rolích výkvět českého herectva – všichni ti Jeništové, Liškové, Budařové, Vyorálci, Hloužkové a Buršové a Uhlířové – když byli ještě mladincí a mladí a nikdo je neznal, ale oni už věděli, že je v nich obrovská síla. Vždy to nějakému dramaturgovi připadá hezké... a prd. Ještě žádnému se to nepodařilo prosadit. B ýváte věrný své scéně, často také pracujete se svými herci. Například i do Národního divadla při 1789 jste přizval lidi z Husy na provázku. Nakolik je pro vás důležité být obklopen svými lidmi? Hodně. Když jsem s těmi lidmi, jsem šťastný a mám pak sílu. Ostatně zrovna nedávno mi někdo říkal, jak ta Zlatá kaplička zažila už hodně, onen hukot při 1789 bude ještě za deset let nezapomenutelný. Že pro mne mí herci znamenají mnoho, je pro mne v rámci všech těch excesů velice důležité. Když jsem onehdá v Göteborgu režíroval operu, byl jsem tam v podstatě sám. Přestože jsem mohl využívat všechna možná divadelní hejblata, co si je jen umíte představit, bylo mi to fuk. Byl jsem tam jak nějaká velryba na suchu. To samé mi pak potvrdil i David Radok, když říkal, že v Göteborgu sice můžete všechno, ale prd z toho, když pak není s kým jít probrat zkoušku do hospody.

enarážíte právě při práci v Národním diN vadle či v Divadle na Vinohradech na jiný přístup herců, než na který jste byl zvyklý, ať už v Hradci Králové anebo v Brně? Pro režiséra je dobré a zdravé učit se znovu a znovu komunikaci. Je to hygiena divadelního organismu, že režiséři hostují. To nejenže brání vyhoření, ale i tlačení na pilu divadelní výpovědi v už zajetých kolejích. Nicméně dochází i v těchto divadlech k zásadním setkáním? Ano. Mě baví znervózňovat axiomy zavedených divadel a zkoušet tam způsobem, který ta která budova ještě nezažila. Myslím, že je důležitou předností práce lidí na Provázku a devízou mé touhy po svobodě, že při mých zkoušeních není možné říct slovo: Ne. Pak sice vznikají tenze a konflikty, ale to je cena za to. Cena za svobodu tvorby. J aké to je být například osloven divadlem k režii někdy s již dramaturgy vybraným titulem? Nesvazuje vás to? Je to asi jako, když muž žádá ženu o ruku a ta odmítne. Nic moc zážitek. Ale nebývá to často, vždycky jen tak občas. Vždycky sedí dva lidé u stolu a snaží se najít cestu, jež by oba rozjařila. slovuje vás něco z české dramatiky? O Sám jste se inscenování českých dramat dost důsledně věnoval. Ano, je potřeba se jí věnovat, neboť existují-li ještě dramatičtí básnící a popisují-li tuny papíru něčím, co nikdo jiný nechce hrát, je potřeba se o jejich křehkou a ušlechtilou energii starat. Tedy, oslovuje mě Jan Antonín Pitínský, Hubert Krejčí, David Drábek, Sylva Fischerová, Karel Steigerwald, Ondřej Novotný, Egon Tobiáš... do vám je z režisérů, a to klidně i těch starK ších nebo dávných, blízký? Určitě byl pro vás klíčovou osobností Peter Scherhaufer... Jistě. Mnohé mám od Scherhaufera, který měl zase mnohé od Sokolovského, ten zase od Buriana. Pro moji filmovou práci jsou zásadní filmy Miloše Formana s viděním krásy ve směšnosti nebo vyznáváním lásky přes trapnost. Dále Jakubisko, Fellini... Určitě mě inspiruje Kunderova poetika. Rád sleduji tvorbu Jana Antonína Pitínského – snivce, Honzy Nebeského – divočáka.. P řestože jsou vaše inscenace velmi emotivní a expresivní, jsou často velice formální a ukázněné. To jste se také naučil od Scherhaufera anebo třeba od postmoderních tvůrců formátu Roberta Wilsona? Asi to mám v sobě. Wilsona jsem viděl příliš pozdě, abych si myslel, že mě to ovlivnilo. Myslím, že mě ze všeho nejvíc ovlivnily sny unavené Evropy o pravosti. Nechci být dogmatik, který tvrdí, že něco je nutně bílé a něco nutně černé. Jsem rybička, která si myslí, že žralok je vegetarián. yklus inscenací Lachende Bestien, C který bude nyní uveden v Arše, má velmi rozmanitou dramaturgickou stavbu. Mohl byste prosím více ozřejmit sousedství tak rozdílných zdrojů a inspirací, jako je např. Zdeněk Troška, J. K. Tyl, Kuřátko a obilí, Jaroslav Hašek nebo Ladislav Fuks? Má to být napříč všemu zpráva o tzv. legendárním českém smyslu pro humor. Čechové prý, kdykoli se octnou v úzkých, vydávají podivný hýkavý zvuk, připadají si pak líp. Zajímalo nás,

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

kdybychom chtěli napříč vývojem české identity dohledat pět (šest) pevných bodů této identity, které by to byly. A vyšlo nám toto. Ještě chybí Forman a Hrabal a Havel. Těm jsme se věnovali druhdy. yslíte, že je toto označení Čechů skuM tečně příhodné a vyjadřuje i něco více než zálibu v ironii, sarkasmu a leckdy až destruktivním humoru? Je to náš hlavní poznávací znak, otisk našeho charakteru do neustále smíchu či šklebu? Těžko soudit. Čehosi je líto jednomu, touží přistoupit k těm trochu vyděšeným dětem a říct jim: „Nebojte se, maminka vás má ráda a tatínek už hezky vydělává. Koupí vám brzy angličáka.“ No, ale netroufne si. Mají tito výrostci tuze svíravou pověst. S jakým pocitem může odejít divák, který uvidí cyklus jako celek? Myslím, že ze všeho nejvíc ten projekt zaimponuje. Vzbudí lítost. A respekt. Obdiv na konto všech těch štvanců, co uviděli svou mizernost a neposrali se pro ni, aniž by ji pojmenovali. Řekli pravdu nahlas. Čím víc kdo lže, tím víc totiž směšný bývá. Čechové lžou až nádherně často. Vyděšený národ ne úplně milovaných dětí. No a jejich básníci to zkrátka umí povznést se nad tuto úzkost. Umýt se z ní. Tak chválabohu za ně, očistné pracovníky dušezpytu. A dík všem těm milým lidem na Provázku, že tři roky kvůli tomuhle pomyslu chodili pozdě spát a hledali cestu k podstatě všech těch slavných děl… Díky Pitínskému, díky Petrželkové, díky Haškovi, díky Fuchcovi, díky Kunderovi, díky Krejčímu. Podpis Morávek. Rozhovor vedl Lukáš Jiřička Festival Smějící se bestie je součástí tématické akce Proměny repertoárového divadla evropského projektu Theatron.

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU – FESTIVAL SMĚJÍCÍ SE BESTIE 13.–18. 4.

a nevyslovitelností, což mi rovněž bylo velkou lekcí. Ovlivnil mě ale také Ochotnický kroužek a HaDivadlo.

ROZHOVOR S GLENEM HANSARDEM

Irský hudebník Glen Hansard, hvězda světových hitparád a nositel Oskara za snímek Once, začínal svou hudební éru jako pouliční umělec. O jeho zkušenostech, nežádoucích regulacích a kreativitě, která činí naše města živá a pulzující, jsme mluvili u příležitosti jeho pražských koncertů. J ak zní vašim uším česká ulice? Moje zkušenost cizince, který žil v Praze a na Moravě, s českou ulicí je romantická. Rok jsem bydlel v Nerudově ulici, která je odpoledne naplněná pípáním digitálních fotoaparátů, cizími přízvuky a jazyky, segwayi jedoucími nahoru i dolů, ty jsou hrozně otravné! Člověka však v Česku přitahuje i zdejší historie, náboženská ikonografie, ošlapané schody kostelů, ozvuky politických projevů, sociálně uvědomělé písně, terénní pracovníci, Hrabal vracející se domů psát nebo spát, Josef Sudek hledající u Vltavy záběr. Škvorecký jdoucí po Kampě domů po jazzové noci – to jsou jednoduché dojmy cizince zamilovaného do atmosféry ulic duchů těchto neměnných gotických Čech. P raha je jedním z nejoblíbenějších měst pouličních umělců. V květnu proběhne v Praze první festival pouličního umění – Praha žije hudbou. Současně s tím však probíhá živá debata o tváři města a regulaci pouličního umění. Jeden z předložených návrhů by například buskerům umožnil hrát v sudou hodinu na jednom a v lichou na druhém vltavském břehu. Myslíte si, že je potřeba regulovat? Jaká opatření byste z vlastní zkušenosti pražským radním doporučil? Všechny návrhy na regulaci pouličního umění, zpívání nebo hudby, jsou nepřátelské ke svobodnému projevu a jsou odsouzeny k nezdaru.

Nemůžete někomu říci, že je v pořádku hrát ve tři hodiny, ale ve čtyři už ne. Je to nebezpečný návrh, protože představuje poněkud totalitní přístup k umění obecně. Pokud nebudou zpěvák či muzikant dobří, nikdo je nepodpoří. Ulice velmi dobře oddělí talent od srágory. Ve světě je obecná tendence „regulovat“ profese, k výkonu jednoduchých povolání je potřeba potvrzení, a to lze získat v systému, který svědčí vládním institucím a nikoliv přirozeným talentům. Můžete třeba být úžasný učitel s přirozenou empatií a nadáním vyučovat děti, ale bez formálního vzdělání v daném oboru, nebo můžete být výborný manažer na velmi dobře placeném místě, ale bez „formálních“ manažerských kurzů. To vás okamžitě diskvalifikuje z možnosti dělat to, v čem jste dobří, a nahradí vás někdo, kdo se to nabifloval z knih a má na to papír. Takováto regulace, která je všudypřítomná, neuznává nikoho s přirozeným talentem. U koho byste si raději nechali opravit auto? U někoho kreativního, kdo má vrozený cit pro motory, nebo u mechanika, který na to má „certifikát“ a nikdy nevymyslí nic mimo mantinely svého vyučení? Přirozený talent je stále více podkopáván a nahrazován jednotvárností a komisně certifikovanou kvalifikací. Pokud se tento systém uplatňuje na umění, tak trpí a je umlčováno. Ale historie nás učí, že když umělce umlčíte, vytvoří něco ještě lepšího. Umělci kulturu vytvářeli, vojáci ji ochraňují a brání. Vlády by proto měly na umělce pohlížet s větší úctou a porozuměním. Jakékoli zákazy pouličního hraní jdou přímo proti všemu, co dělá město živé a pulsující. Nejsou to sami pouliční muzikanti, kdo vnáší do města život. Je to vše, co souvisí se svobodou kreativity, co inspiruje projev, svobodnou vůli, povzbuzuje obyvatele měst, aby snili, mluvili, a dokonce zpívali. Jako malý kluk jsem viděl pouliční zpěváky a úplně mě to okouzlilo. Slyšel jsem písně, které ve mně probouzely lásku k mému městu, mé zemi a ke světu, v němž žiju. Hrozně jsem toužil jednoho dne také zpívat a cestovat, zapojit se do dialogu s jinými kulturami a myšlenkami. Hraní na ulici se na mém vzdělání podepsalo více, než kdy mohly školy a diplomy z nich. Člověk si musí zachovat svobodu veřejně mluvit nebo malovat obraz či zpívat jen tak pro nikoho konkrétního. Tyto svobody jsou jádrem každé zdravé společnosti. Jen se podívejte na kultury, které je nemají. Chce se Česká republika (opět) vydat tímto směrem? a sklonku loňského roku jste s Bonem N a dalšími přáteli již po několikáté zorganizoval vánoční pouliční vystoupení na dublinské Graftonově ulici, jehož výtěžek byl věnován bezdomovcům. Jak vidíte sociální roli umění a své zapojení prostřednictvím hudby? Každý rok se o vánocích setkáváme s přáteli muzikanty na Graftonově ulici v Dublinu a pár hodin tu zpíváme. Setkání má dvojí účel – v prvé řadě jde o to vybrat peníze na největší irský problém, bezdomovectví. Podporujeme

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

dvě hlavní charity, Simonovu komunitu a nadaci Petera McVerryho. Obě teď tvrdě pracují na tom, aby zmírnily irskou bezdomoveckou krizi. Každý rok se díky štědrosti lidí a našim vlastním přispěním podaří vybrat nezanedbatelný obnos, který pomáhá uspokojit neustálou potřebu. Zároveň během svátků zvyšujeme všeobecné povědomí o tom, že jsou lidé, kteří i v současnosti musí bojovat o základní životní potřeby. Nárůst tohoto povědomí skutečně pomáhá, příspěvky, jak od Irů, tak od dobrodinců v zahraničí, jsou každé vánoce vyšší. Za druhé žijeme ve světě, který je stále sekulárnější a soustředěnější na „sebe“. Tradice mizí a setkávání se je čím dál tím méně běžné. V dávných společnostech byla shromáždění příležitostí k výměně názorů a debatě o současném stavu města nebo vesnice, zatímco my žijeme ve společnosti, kde máte tisíce „přátel“, ale ani nevytáhnete paty z domu. Narůstá deficit společenských vazeb na lidské a žité úrovni, vytváří se prázdno a lidé jsou stále více navzájem odděleni. To vede ke zhroucení a bludům a dříve, než si to uvědomíme, ztratíme schopnost navazovat vztahy. Věřím, že ve své podstatě jsme společenští tvorové a potřebujeme společenské tradice, ať už to je silvestrovská party nebo oslava narozenin, večeře s přáteli nebo samozřejmě vánoční hraní na ulici. Potřebujeme lidský styk, to nás udržuje čilé a v pohybu. yjadřujete svou hudbou nějaký politicV ký názor? Pouze svou vlastní politiku. Bůh ví, že v parlamentech mého nejhlubšího nitra probíhá neustálá debata a strany se navzájem vytlačují v procesu nepřetržitého osobního růstu. y sám jste začínal jako pouliční umělec. V Čeští posluchači měli příležitost zažít vaše neoficiální koncerty pro omezený počet lidí, například v opuštěné pekárně. Dnes pravidelně bodujete ve světových hitparádách a vaše koncerty bývají vyprodané. Jak vás inspiruje prostředí, ve kterém vystupujete, a kde hrajete nejradši? Já prostě rád hraju. Kterékoli místo, kde je dobrá atmosféra, je dokonalá scéna. Prostor je důležitý, ale věřím, že se správným publikem a s dobrou vůlí můžete zpívat třeba na ponorce nebo ve staré pekárně či v největších světových koncertních sálech a bude to pořád stejně opravdové a plné života. Proto je tak důležité pouliční hraní. Není předem připravené, prostor není pronajatý, je to veřejné, spontánní, přístupné pro každého. Divákem je „každý“ a současně nikdo. Je to ta nejspodnější příčka hudebního žebříku a současně ta nejdůležitější. Vše co nyní dělám, mé písně, můj styl, moje koncerty, to všechno jsem se naučil na ulici. Není nic v mé současné tvorbě, co jsem se nenaučil zpíváním na ulici. Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová foto Jakub Hrab

GLEN HANSARD & BAND – DIDN’T HE RAMBLE 12. A 13. 3.

V mé současné tvorbě není nic, co jsem se nenaučil na ulici

VESELÝ – STUCHLÝ – KLUSÁK

Již pojedenácté se bude 11. března v Arše konat bilanční a kritické setkání tří publicistů, festivalových dramaturgů a iniciátorů Pavla Klusáka, Aleše Stuchlého a Karla Veselého, kteří se opět zaměří na proměny hudební kultury v minulém roce. Nabídnou jak definice nové estetiky, označí tvůrčí vrcholy a objevy loňského roku v nezávislém popu a experimentální hudbě v rámci svého večera plného projekcí, nahrávek, komentářů a nečekaných akcí týkajících se hudebníků jako např. Jenny Hval, Džumelec, Raphael Rogiński, skupin Květy nebo Chelsea Wolfe. Jako úvod do tohoto večera přinášíme anketu s jeho strůjci.

foto archiv Karel Veselý

B yl rok 2015 v hudbě v něčem zásadní? Které události, alba nebo koncerty považujete za podnětné? Karel Veselý Zdá se mi, že s každým rokem je hudba intenzivnější, jako kdyby se muzikanti snažili dohnat globální události, které se kolem nás dějí. Mezi ty nejsilnější zážitky považuji koncert Chelsea Wolfe, který shodou okolností proběhl ve stejný večer jako pařížské útoky nebo třeba klip Borders rapperky M.I.A. reagující na uprchlickou krizi. Mezi ty nejzajímavější události, které se v roce 2015 staly, považuji nástup korporací Apple a Google do streamovacího byznysu a s nimi spojené debaty kolem udržitelnosti současného distribučního modelu. Velmi podnětné byly také diskuse kolem akceleracionismu v popu nebo viralitě mainstramového popu. Pavel Klusák Odpovím najednou. Zdá se, že dvacáté století a jeho ozvěna skutečně končí, a to víc než jsme čekali. Umírají lidé jako Lou Reed a David Bowie, globálně slavní komplexní autoři, kteří určovali styl, sound, sny: a nové hvězdy, či ještě líp, vlivné osobnosti tu moc nejsou, protože dnešek není érou hvězd. Hudební scéna ztrácí na vlivu, důležitosti, sledovanosti: a pokud ji někdo lidem nabízí, je v tom často pachuť populismu a obchodování s tím, co dá posluchačům méně práce. Bez skrupulí u nás vznikají lobbistické skupiny koncertních a festivalových promotérů, které žádají peníze přímou parlamentní cestou. Byl jsem rád, když jsem dostal příležitost uniknout z „koncertní scény“ do ulic a když jsem spolu s umělkyní Kateřinou Šedou hledal výjimečné pouliční muzikanty mnoha národností po celé 17

Evropě pro helsinský festival IHME (uskuteční se teď, v březnu 2016). Náhle jsem cítil, že tyhle jiné ambice, nezprostředkovanost, kůže daná všanc kejklířem, jsou dobrou metaforou dnešního věku amatérů, s tím, že tihle si nehrají na nic, čím nejsou. Vloni mě hodně unavila úroveň české scény: může to být subjektivní, ale při aktivním hledání mladých debutantů, kteří mají vizi, svůj zvuk, energii a ochotu pracovat, jsem narazil spíš na lokální myšlení, rychlá řešení, naivitu a nepořádnost. Paradoxní je, že konečně tu je pár lidí, kteří uvádějí do praxe myšlenku hudebního exportu. Takové Polsko je na tom nesrovnatelně zajímavěji: viz třeba Raphael Rogiński, který hraje na kytaru velmi po svém (a trochu africky) Johna Coltranea. Když už jsme u konkrétních tipů. Osobně mám rád písně, které si drží svou formu, a přitom se zajímají o společensko-politická traumata doby. Jenny Hval z Norska tak pro mě vydala jedno z alb roku – Apocalypse, Girl – je radikální, místy i zvukově, je múzické, původní, občas nepříjemně konfrontační. Za velkou estetiku dneška považuju (psal jsem to sem už vloni) skladatelské volné sdružení Wandelweiser, které zvuk spíš ubírá, než vrší, a často počítá s tím, že budeme spolu s jejich tóny poslouchat i okolní šum a zvuky světa, který nikdy neutichá. Skladatelka EvaMaria Houben vloni dala vzniknout albu Air, kde varhany a píšťaly veeelmi opatrně navádějí k uvažování o omezeních lidského dechu a o nekonečném proudění vzduchu. To je k posrání krásná a nová hudba.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

Aleš Stuchlý Důležité a nečekaně vrstevnaté téma: lesk a bída poptimismu. Klíčovou nahrávkou pro mě loni bylo debutové dvojalbum (!) Summertime '06 rappera Vince Staplese. Futuristická produkce vyznávající účelný minimalismus a vražedné basy, unikátní flow, v níž se přirozená ležérnost potkává s totálním zaujetím. Teprve dvaadvacetiletý Staples dokáže v jednom rýmu říct víc než většina konkurence na celém albu – jeho ”(gangsta)rap svědomí“ promlouvající stejně kurážně o rasismu i o životě v ghettu, navíc získával během loňských událostí v Americe až nepříjemně na aktuálnosti. Nejpřekvapivější koncert/performance: venezuelský producentský mutant Arca na rakouském Donaufestu. Elastická bytost na obřích červených platformách organicky přecházející od introvertní hry na klávesy ke screamo-rapu mezi publikem. Mistr děsivých, nestabilních tvarů pracuje stejně s hudbou i genderem: něco původně velmi přímočarého virtuózně ohýbá do podoby neuchopitelných abstrakcí. ošlo v minulém roce na české i zahraniční D scéně k objevům anebo pohybu, který výrazně proměnil charakter hudby? Karel Veselý Z mého subjektivního výhledu byl asi nejzajímavější posun v hiphopovém žánru, který se u populárních rapperů, jako jsou Future nebo Drake, přerodil od bezbřehého hédonismu minulosti v temnou a depresivní současnost. V domácí hudbě s potěšením sleduju, jak kazetová kultura se svým DIY étosem přebírá definitivně vládu nad alternativní či nezávislou scénou. Aleš Stuchlý Queer umělci radikálně proměnili mapu elektronické hudby (šoková terapie pro celý systém probíhala především v režii tvůrců, jako jsou Arca, Lotic, Elysia Crampton nebo třeba Rabit). Rok 2015 byl ale také definitivním potvrzením renesance hiphopu – nejnaléhavější a skutečně revoluční hudba současnosti zažila nespočet zářných momentů s výrazným společenským přesahem – přelomový generační statement Kendricka Lamara na albu To Pimp A Butterfly, snímek Straight Outta Compton redefinující kánon hiphopových filmů atd. Anketu připravil Lukáš Jiřička

HUDBA 2015: UMČO A BEJKÁRNY 11. 3.

Hudba 2015: umčo a bejkárny

ENGLISH PROGRAM

March

2–3 Absent Jaro Viňarský and VerTeDance / Archa Theatre Wed/Thu dance 20:00

Why do we always feel as though something is missing? Transferring weight from one foot to the other as the basic premise of movement in space. How much weight can be absent for movement to still be possible? This performance about loss, which can actually be a gain, was created for VerTeDance by 2013 Bessie Award winner Jaro Viňarský. CZK 160/120 / 60 minutes.

4 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre / 1st premiere Fri theatre 20:00

Prague is a favourite city of street performers or buskers. But Prague may soon close its streets to them. Will there be peace? Will they be replaced by the recorded music in stores and bars? Spielraum Kollektiv brings the stars of Prague busking on stage. Their stories will be confronted with the voices of the residents of Prague 1. A theatre event that draws you into a game of freedom, art and commerce. CZK 150/90 / 70 minutes.

5–6 Josef and Karel Čapek – Pictures from the Insects’ Life

Sat/Sun theatre Goose on a String Theatre / Prologue of the Čapek brother project 20:00 A new production by the Goose on a String Theatre inspired by the Čapek brothers’ famous play Pictures from the Insects' Life, a grotesque allegory of human lowliness. Adapted and directed by: Vladimír Morávek. CZK 290 / 190 seated / 150 standing / 90 minutes.

7 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre / 2 nd premiere Mon theatre 20:00

9 EKG – Of Love and Nonstops Wed literature 20:00

A literary cardiogram with guests. With writer, performer and cocktologist Patrik Linhart, writer Jiří Zradička and other guests. Music by Barové mouchy! Hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. CZK 165/100 / 120 minutes with intermission.

10 Tindersticks Thu music 20:00

The melancholic Englishmen first performed in Prague in September 1992, opening for Nick Cave at his first ever concert here. Now Tindersticks returns to Archa with their new album Waiting Room. What will this conspicuously quiet band of guitar gangsters sound like in 2016? CZK 590 / 120 minutes.

11 Music 2015 – What Happened? Fri debate 20:00

A lively discussion about new aesthetics, the best works and the latest discoveries in independent pop and experimental music with Czech music journalists, festival programmers and initiators Pavel Klusák, Aleš Stuchly and Karel Veselý. CZK 130/100 / 180 minutes.

12–13 Glen Hansard & Band – Didn't He Ramble Sat/Sun music 20:00

The most famous busker in the world today will perform together with ten other musicians on the occasion of the release of his second solo album Didn't He Ramble. Band members The Frames (Joe Doyle – bass guitar, Rob Bochnik – guitar, Graham Hopkins – drums) with pianist Ruth O'Mahony Brady. Also featuring a strings and brass section made up of Curtis Fowlkes, Michael Buckley and Ronan Dooney. Presented by Menhir Music. CZK 990 / 120 minutes.

17–18 The Transformation of the Prague Quadrennial since 1999 Thu/Fri symposium 9:00–17:15

Over the past two decades the Prague Quadrennial has undergone fundamental changes both in terms of curatorial approaches and programs, as well as the overall scope of the event. The international "exhibition" turned into an "event" involving live performances, workshops and interactive exhibitions, and became a platform for the exchange of information in the field of scenography. How has this live exhibition been transformed and where is it going? More info at www.pq.cz.

23 Divadlo Vizita – Fresh Exuberance Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

24 Divadlo Vizita – Indomitable Fly on the Wall Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

29–31 Brass Band VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Archa Theatre Tue–Thu 20:00

Baráčnická rychta theatre

Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre documentary about history that is more a documentary about us. Tržiště 23, Prague 1 – Malá Strana. CZK 300/200 / 90 minutes.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

ENGLISH PROGRAM

18 Simulante Bande VerTeDance / Archa Theatre / Finale Thu dance 20:00 / 31. 3. For school / 10:00

Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Knytlová and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets CZK 150/100 / 60 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: March 8, 15, 22 and 29 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

April 1–2 Pérák – What's in a name? It's actions that count! VOSTO5 Fri/Sat theatre 20:00

An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay. Written and directed by: Jiří Havelka. CZK 250/150 / 95 minutes.

3 Jan Burian and Bizzare Band Sun 20:00

music

Ageless, surprising, sprinkled, ridiculed. CZK 250/ 120 minutes.

4 BUSKING UN/LIMITED Spielraum Kollektiv / Archa.lab / Archa Theatre / Mon theatre 20:00

CZK 150/90 / 70 minutes.

9 COLOURS SELECTION presents: Rodrigo y Gabriela Sat music 20:00

Phenomenal Mexican guitar duo Rodrigo y Gabriela bring their unbelievable skills on the border between flamenco, wild Mexican dance styles, rock and jazz to the Archa Theatre. They will be here as part of the tour for their latest studio album 9 Dead Alive. CZK 790 / 120 minutes.

11 Documentary interactive workshop – How is documentary theatre created? Mon Archa for Schools 10:00

A workshop that focuses on the principles of documentary theatre introduces an artistic process based on common creation. Students try the process of creating a theatre production first-hand and will draft texts or work with topics, and in cooperation with professionals will learn about the fundamentals of light and sound design as well as improvisation in space. The workshop will be led by documentary theatre creators Jana Svobodová and Philipp Schenker and technical experts from the Archa Theatre. More information: tereza.macova@archatheatre.cz.

13–18 GOOSE ON A STRING THEATRE – LAUGHING BEAST FESTIVAL 13 Green Soda Wed debate 18:00

A debate series with fascinating guests. Featuring Milan Tesař, Štěpán Mareš, Petr Čtvrtníček and Milan Šteidler. Free admission / 60 minutes.

13 Bubiland or Cabaret at a Political Corpse Goose on a String Theatre

Wed theatre Kabinet Szczygiel-Kozelka. Intermezzo of the DHNP project Laughing Beast. 19:30 Laughing Beast Festival Did you know that Sykora was a woman in a past life? That Holenda is a distant relative of French president Hollande? That Donutil Martin knows what it's like to be with Zeman on holiday in Romania? In short, as Havel said in 1993: humour is the most dignified of human sorrows. Dedicated to Zuzana Bubílková, an icon of Czech-Slovak television entertainment and political satire. Director: Vladimír Morávek. CZK 220/150 / 80 minutes.

13 Stones Beatles Wed 21:00

concert Foyer / open bar

A concert by the Goose on a String Theatre band.

13 Laughing Timo Wed 22:15

street art happening Foyer / open bar

14 Tady všady byl / Kabinet Cimrman

Thu A debate series with fascinating guests (guest: Petr Brukner or somenone else from the Cimrman Theatre). Free 18:00 Roof of the small auditorium admission / 60 minutes.

14 Fidlowačka or Where Is My Home? J. K. Tyl, L. Smoljak, H. Krejčí and E. Tobiáš / Goose on a String Theatre Thu theatre National karaoke. "The Czechs will never forget this song." The first part of the DHNP Laughing Beast project, which 19:30 Laughing Beast Festival explores the roots of the Czech national anthem. Director: Anna Petrželková. CZK 290/190 / 135 minutes

19 ARCHA2016 THEATRE BIMONTHLY MAY–JUNE 2015 ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL

ENGLISH PROGRAM

14 National Karaoke Continues Thu 22:15 Foyer / open bar

Vosto5 meets the Czech national anthem or "How we composed the national anthem". Free admission.

15 We Are All Pytlík Fri debate 18:00

A debate series with fascinating guests (guests: Radko Pytlík, Richard Hašek, Jan Antonín Pitínský and Michal Ženíšek). Free admission / 60 minutes.

15 Mein Švejk (Operetta. Comedy. Death) J. Hašek and K. Vaněk / Goose on a String

Theatre Fri theatre Operetta. Comedy. Death. The second part of the DHNP Laughing Beast project. Two savage beasts: Hašek 19:30 Laughing Beast Festival and Švejk. The whole world knows them and yet they remain mysterious. Hero or coward? Swashbuckler or temperamental anarchist? Idiot or philosopher? Burlesque joke or grotesque? Magician or madman? Cynic or foul mouth? Bullshit! In the madness of the age it comes down to one thing: survival! Director: Jan Antonín Pitínský. CZK 290/190 / 125 minutes

15 The Umbrella and the Sewing Machine Fri 22:00 Foyer / open bar

The Demago Theatre or improvisation by Jiří Maryška. Free admission.

16 Very Curly Hair Sat 18:00

debate

A debate series with fascinating guests (guests: Jiří Suchý and Jitka Molavcová). Free admission / 60 minutes.

16 Of Mice and Mooshaber Ladislav Fuks / Goose on a String Theatre Sat theatre 19:30

The third part of the DHNP Laughing Beast project. A dark work full of demons and unexpected humour. The mysterious Mrs Mooshaber, her frightening children Wezr of Nablus, the Blauental district, young boys ripe for jail, ubiquitous mice, policemen, starships, sugared buns and the brilliant young man Oberon Felsach. A magnificent picture of totalitarian society crowned by a clairvoyant, psychic vision of 1989, which sets a crooked mirror not only of its time and society, but also a fascinating journey into the depths of the human soul. Director: Jan Antonín Pitínský. CZK 290/190 / 80 minutes.

16 GA-GA-GA Sat 21:30 Foyer / open bar

Misdirection and canards in an original work by Jakub Kohák. Free admission.

17 Shorts and Traffic Lights Sun 18:00

debate

A debate series with fascinating guests (guests: members of Ztohoven). Free admission.

17 O. Novotný – Laughable Interpretations Goose on a String Theatre Sun 19:30

theatre Laughing Beast Festival

A joke in seven parts. Hommage à Milan Kundera. The fourth part of the DHNP Laughing Beast project. Have you ever danced tango in a theatre? Has someone ever read Laughable Loves aloud to you? Have you ever seen a performance that instead of the stage took place in the foyer? A stage poem on the life and work of Milan Kundera for 11 actors and two horses. Words rolls like a waterfall, the audience dance with the actors and the actors with everybody else. You can see many things in many places, but you should not miss this. Beauty overcomes all awkwardness. Director: Vladimír Morávek. CZK 290/190 / 135 minutes

17 Flush or surprise ending Sun 22:15 Foyer / open bar

A surprise concert by Ztohoven. Free admission.

17 Bio Forman / night film club Sun 22:30

debate

THE JOKE – a screening of the film based on the novel by Milan Kundera.

18 The Slovak Beast Mon debate 18:00

A debate series with fascinating guests (guests: Viliam Klimáček and actors of the Gunagu Theatre). Free admission / 60 minutes.

18 Double Transformation or The Chicken and the Corn

Mon theatre H. Krejčí, R. Matzner, V. Morávek and co. / Goose on a String Theatre 19:30 Laughing Beast Festival The epilogue of the DHNP Laughing Beast project. The most outrageous possible combination of ridiculousness and sadness as large as the Centre for Experimental Theatre. Director: Vladimír Morávek. CZK 290/190 / 115 minutes

18 The End of the Beast in Bohemia?! Mon 22:00

A little closing party with actors from the Goose on a String Theatre.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

ENGLISH PROGRAM / ENGLISH SUMMARY

19–21 Brass Band VOSTO5 / Jiří Havelka / Karel František Tománek / Archa Theatre Tue–Thu Baráčnická rychta Do you want to know what it would be like to attend a dance party after the Second World War? Have you ever 19.4 21:00 theatre seen the festive opening of a Czech "sokol" hall? And would you grant your enemies a monument? A theatre 20.4 – 21.4 20:00 documentary about history that is more a documentary about us. Tržiště 23, Prague 1 – Malá Strana. CZK 300/200 / 90 minutes. 21 Absent Jaro Viňarský and VerTeDance / Archa Theatre / Czech Dance Platform Thu dance 20:00

24–25 EKG – Of Love and Finland Sun/Mon literature 20:00

25 vadí–nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero? Mon theatre Jana Svobodová / Philipp Schenker / Archa Theatre 10:00 / 18:00 The Archa Theatre's contribution to the current social situation and refugee crisis. Documentary theatre with a powerful inner story. A drama of everyday life portrayed by the real inhabitants of Kostelec nad Orlicí and a pair of Belorussian refugees who lived here in the refugee camp. The performance reflects the problems of our world in a small town in Eastern Bohemia. Vadí–nevadí is an innocent children's game that all Czech children have at one time played. We have all been chickens and heroes. With English subtitles. CZK 190/90 / 80 minutes.

27 Divadlo Vizita – Fresh Exuberance Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

28 Divadlo Vizita – Indomitable Fly on the Wall Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé’z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník. CZK 230/150 / 120 minutes with intermission.

Public filming of the Jan Kraus Show: April 5, 12, 19 and 26 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

Coming soon 8. 5 The Tiger Lillies 5.–7. 6 Vosto5 – Colonization 9. 6 Pavel Koutecký Awards Liquid space The February premiere of Colonization by the Vosto5 creative collective proved that the myriad ways in which the Archa Theatre space can be used have still not been exhausted. Indeed, in Colonization Archa plays the role of protagonist and storyteller. Try going to Archa every day and you will discover that you always find yourself in a different space. The large auditorium looks one way during the performance of Absent and Simulante Bande and completely different when the Goose on a String Theatre arrives with its production of Pictures from the Insects' Life. Concerts by Tindersticks and Glen Hansard transform Archa into a large rock club. You can read about the reasons for and meaning of this transformability in an interview with architect Ivan Plicka in the pages of this program. March and April are the busiest months 21

of the year for the Archa Theatre and we have prepared a rich and challenging program for you. So rich, in fact, that both auditoriums of Archa will barely have enough time to transform. For a week in April all spaces of Archa will be occupied by the Goose on a String Theatre's Laughing Beast Festival, whose final performance will rush from Archa directly into the streets. But the streets can also enter Archa. The protagonists of the premiere project of this year's artists in residence at Archa.lab, Spielraum Kollektiv, are street artists and inhabitants of Prague's Old Town, under whose windows they play. Glen Hansard also speaks eloquently about playing in the street in an interview with Pavlína Svatoňová. At Archa we believe that the border between the public space and the theatre auditorium is permeable. In the performance of vadí-nevadí.cz, for example, the stage transforms into a town square in Eastern Bohe-

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

mia where Czechs, Roma and refugees meet daily. When the real inhabitants of this town step onto the Archa stage we see the problems of our whole society as though under a microscope. We can compare the variability of the program and the Archa space to a flowing stream. Sociologist Zygmund Bauman termed the state of society in which we live "liquid modernity". Likewise Archa can be called a liquid space. According to Bauman, a modern society has unstable, highly individualized and globalized values. Transformability is its basic feature. This is what theatre, which serves modern society, should look like. Come explore the transformations of Archa. Ondřej Hrab

ENGLISH SUMMARY

Archa.lab Spring touches Newly opened rehearsal studio Weekend workshop by Frank van de Ven Performance by artists in residence Dear Friends, The main event in the spring at Archa.lab is the premiere of the Busking Un/limited project, which is the culmination of the first phase of the residence of the artistic group Spielraum Kollektiv. Another piece of good news is that after the reconstruction the rehearsal studio in Zlatnická Street is again in operation. The brand new floor of the rehearsal studio is calling you! During the second weekend in April the workshop by dancer, choreographer and performer Frank van de Ven is taking place here. The long-term collaborator of Min Tanaka and internationally renowned teacher is again a guest of the Archa.lab training program. Those of you who know his work will not want to miss his new perspective on the question: what makes dance? Those of you who have not yet met Frank are warmly invited to acquire new experiences and discover your movement abilities. On May 21 and 22 we will offer you an intensive documentary theatre weekend workshop in the large auditorium of the Archa Theatre. Participants will be able to stage their story from the point of view of various theatre professions. Under the guidance of professionals you can try the work of director, performer, light and sound designer or simple video installation. We look forward to seeing you! Jana Svobodová, Artistic Director of Archa.lab

From touch to dance A weekend workshop by Frank van de Ven What is the connection between touch and dance? Touch gives us consciousness of the world inside and outside of us. In our workshop we will examine touch and the different paths that can lead us to dance. Frank van de Ven's Body Weather Body Weather is a comprehensive approach to training and performance that investigates the intersections of bodies and their environments. Bodies are conceived not as fixed and separate entities but as constantly changing – just like the weather. Weather is seen as a complex system of forces and influences coursing through and beyond bodies and the world. The term and philosophical basis for Body Weather was founded in the early 1980s by dancer Min Tanaka and further developed by Laboratories worldwide. Frank van de Ven was a member of Tanaka's Maijuku Performance Company in Japan, from 1983 to 1991. With Katerina Bakatsaki he leads Body Weather Amsterdam, a platform for training and performance. For more info on Body Weather Amsterdam, see www.bodyweatheramsterdam.blogspot.com

The workshop is intended for dancers and anyone interested in theatre and movement. Archa Theatre Studio, Zlatnická 8 When: 9 and 10 April 2016 Saturday: 11:00–17:00 Sunday: 11:00–17:00 Info and reservations: www.archatheatre.cz Jana.svobodova@archatheatre.cz

Space as a partner An interview with Ondřej Hrab and Ivan Plicka On March 17 and 18 the Archa Theatre will host a symposium evaluating and reflecting the form of the Prague Quadrennial, which is always an extraordinary event, not only as an exhibition of scenography, but also notions of space and architecture as a central element in theatre and performative work. This symposium has become an impulse for reflecting on the history of the Archa Theatre space, in the form of an interview with the theatre's artistic director Ondřej Hrab and the creator of the architectural concept of the theatre and, since last year, president of the Czech Chamber of Architects Ivan Plicka. What was the first thing that occurred to

you when you saw the space of the future Archa Theatre? Plicka When we first walked into the theatre in 1991 we saw the layers of all the reconstructions that were undertaken over the decades. Originally it was a concert hall, so the first modifications were made already under Burian, who adapted it into a theatre. This was still done in a refined way. But what we saw here in the 1990s now seems almost unbelievable. The spaces outside the main auditorium were partitioned, filled up and connected in a labyrinth of hallways and chambers, reminiscent of mice tunnelling through Styrofoam. The great advantage was that when the E. F. Burian Theatre was being transformed into Archa the entire building was reconstructed, so we were able to clean out the entire space and convert the classical proscenium theatre into a multifunctional space. We preserved what we could of the original theatre, mainly the entrance foyer and staircase, which could be returned to their original functionalist elegance. The basic principle of our approach was simple: that the architectural design and aesthetics would not predetermine what was supposed to happen in the spaces of the theatre. Hrab There was no space for contemporary theatre and dance in Prague at that time. This functionality of the architecture came out of the need to present a new type of stage art, which created a different relationship between the performers and the audience. What was your dialogue like more than

20 years ago? Plicka Well, it wasn't just the two of us. The co-author of Archa, especially in terms of scenography, was Miroslav Melena. Without him we would not have been able to do some of the things that we eventually did. The great advantage was Miroslav's experience. Ondřej and I didn't have to explain a whole lot of things to each other because we had already known each other well for many years. He knew what he wanted and I knew what was needed. There were no passionate disputes between us.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / BŘEZEN–DUBEN 2016

Were you surprised by anyone using the

space in a negative way? Plicka I don't think so. I actually remember better when someone used the space in a way that nobody else did before. This kind of pseudo-proscenium theatre is actually used here quite often. But in the production of Stars on the Willow, for instance, which was regularly staged her in the nineties, the layout of the space was totally changed during the intermission, which was a great use of the variability that the auditorium offers. In Dance Through the Fence there were performances going on at the same time in several places in both auditoriums and the foyer. The Dutch company Dogtroep were unhappy at the beginning of their work at Archa because apparently everything is too easy here. I understand that: I'm also far more inspired by the necessity to build a house in a situation where there is some sort of limit instead of in a green field where everything is possible. Hrab I'm always disappointed when people don't respect the space and try to suppress it. D id the name of the theatre influence the

aesthetics of the space? Plicka The name was created only later.

Hrab A new name for the theatre was necessary, because I didn't want to evoke any historical ties that everyone who came here would have to confront either positively or negatively. When I was looking for a new name, I noticed that when looking over the plans Ivan and Miroslav kept talking about decks. One day, as I was returning home after a tiring round of discussions, the tram passed through the Vyšehrad tunnel and as we emerged I saw the harbour and the word "ark" occurred to me. So the title preceded the architectural principle, and of course the concept of the future dramaturgy. At the opening of Archa Josef Kroutvor

praised the theatre's architecture. To what extent did you design the theatre for the future audiences who would come here in the 90s dressed in black jeans and who still come here to this day? Hrab We didn't want to build a theatre for the traditional spectator. For example, comfort wasn't a category that we thought about. Theatre isn't supposed to be comfortable, not even in terms of its content. We wanted an audience that traditionally doesn't go to the theatre very much but was willing to undertake an uncomfortable journey in search of new inspiration. Plicka We wanted to create a neutral space that would link to the original functionalist aesthetic of the building and auditorium, its simplicity and functionality. I didn't want the aesthetics of the auditorium to predetermine the type of productions that would be staged here nor the audience that would come here. Naturally this doesn't mean that we're talking about a space without any concept. Hrab Transformability, openness and a high technical level were the basic characteristics of our project. These are also the basic characteristics of modern society at the turn of the millennium. I nterview by Lukáš Jiřička

and Pavlína Svatoňová

ENGLISH SUMMARY

Everything I do now was all learned on the street

Simulante bande – giving people strength

An interview with Glen Hansard Best-selling and Oscar-winning Irish musician Glen Hansard began his musical career as a street artist. On the occasion of his Prague concert, we talked with him about his experiences, Prague's new busking laws, and the creativity that makes this city live and pulsate.

An interview with performer Zuzana Pitterová The production of Simulante bande focuses on breaking down the barriers between disabled and healthy people and also tries to answer the question of whether the real limitation is rather in our use of the concepts of "us, the healthy" and "them, the disabled". Did you discover thanks to the rehearsals or during the performances something in yourself that changed or shifted your way of thinking or your movement limits? At the start of rehearsals I had to overcome a little shyness about talking about the subject at all. I don't like calling attention to my handicap and now I was in a situation where I had to talk about the details and describe my experiences. During the rehearsals I at one point started crying, but that same morning I realized that I am only bringing material and that it is selfish to deal with my problems in front of the audience. From that moment on I no longer had any problem talking about it, because my experiences were indeed necessary for the birth of the character. I am very happy that I won the award for outstanding performance from the international jury of the Czech Dance Platform and that the jury wasn't focusing on the handicap, but on the interpretation. After the premiere, VerTeDance founded the Simulante Bande dance atelier for disabled and healthy dancers. I think that it is a unique opportunity for people with disabilities to dance and to try to shift their movement limits.

What do the Czech streets sound like to

your ears? My experience of Czech streets as a foreigner having lived in Prague and in Moravia is of a romantic sense. I lived on Nerudova Street for a year and the afternoons are filled with the sounds of beeping digital cameras, foreign accents and languages, and Segways making their way up and down the streets, a dreadful nuisance they are too! But one is also drawn into history in the Czech Republic, the religious iconography, the deeply worn steps of the churches, the echoes of political speeches, socially conscious songs, street workers, Hrabal making his way home to write or sleep, Josef Sudek by the Vltava setting up a shot, Škvorecký heading home through Kampa after a night of jazz. These are simple impressions from a foreigner in love with the ghost streets of this unchanging, gothic Bohemia. You started out as a busker. Czech

listeners had the opportunity to experience your unofficial concerts for a limited number of people, for example, in an abandoned bakery. Today your music is regularly in the charts and your concerts are sold out. How does the place where you're performing inspire you and where do you like playing best? I just like playing. Anywhere that's got a good feeling is the perfect stage. The room is important, but I believe with the right audience and the right intention one could sing on a submarine or in an old bakery or on the great stages of the world and it will be as true and vital. This is why street music is so important. It's not arranged, the space is not rented; it's public, it's spontaneous, open to anyone. The audience is "everyone" and no one; it's the bottom rung on a musician's ladder and it's the most important. Everything I do now – my songs, my singing style, my concerts – was all learned on the street. There's nothing I do now that I didn't learn from singing on the street. When I was a young boy I saw street singers and it filled me with wonder. I heard songs that inspired my love for my town, my country and the world I live in. I wanted so much to one day sing songs and travel and engage in dialogues with other cultures and ideas; playing music on the street did more for my education than school and certificates of education could ever have done for me. An individual must retain the freedom to speak publicly or to paint a picture or sing a song to no one in particular; these freedoms are at the very centre of any healthy society. Just look around at the cultures who don't allow the same freedoms. Does the Czech Republic really want to walk this direction (again)? Interview by Pavlína Svatoňová

After spending more than four years with

Simulante bande the production will stage its finale at the end of March. What has your four-year experience performing in the production given you? Performing in Simulante bande has meant a lot for me. A great group of friends has formed around the performance. I discovered new movement which I had no idea I could actually do and I feel a lot freer in terms of movement. What means the most to me is when people tell me that the production has given them strength. Interview by Tereza Mácová

Architect of castles in the sky An interview with director Vladimír Morávek Vladimír Morávek is not only a leading theatre director, creator of the films Bored in Brno and Hrubeš and Mareš Friends Come Rain or Shine, but also the artistic director of the Goose on a String Theatre in Brno, which will present the latest in a series of productions appropriately titled Lachende Bestien (Laughing Beast) at the Archa Theatre. Together with Anna Petrželková and Jan Antonín Pitínský, Morávek co-wrote most of the productions in the series, which aims to examine the bestial and humorous dimensions of the Czech national character. The Laughing Beast cycle, which will

now be presented at Archa, has a very diverse dramaturgical structure. Could you please clarify the connection between such diverse sources and

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2016

inspirations as Zdeněk Troška, J.K. Tyl, the children's poem "Kuřátko a obilí", Jaroslav Hašek and Ladislav Fuks? It's meant to cut across all reports of the socalled legendary Czech sense of humour. It is said that whenever Czechs find themselves in a tight spot they issue a strange braying sound and then they feel better. We were interested in finding out whether across the evolution of the Czech identity we could locate five or six fixed points of this identity and what they would be. And this is what we came up with. Then there's still Forman and Hrabal and Havel. We focused on them elsewhere. Do you think that this designation of

Czechs is truly apposite and expresses something more than a penchant for irony, sarcasm and sometimes destructive humour? Is the main sign of our identity or imprint of our character incessant laughter or grimacing? It's hard to say. Whatever one feels sorry for, he longs to step towards the somewhat frightened children and tell them: "Don't you worry, your mummy loves you and daddy is already making quite good money. He will soon buy you an English toy car." What feeling will someone who sees the

series as a whole come away with? I think that above all the project will impress. It will also arouse pity. And respect. Well, but he won't dare to. These kids have a rather severe reputation. Respect to all these outlaws who have seen their viciousness and didn't fuck themselves up for it without having to name it. They said the truth out loud. The more one lies, the more ridiculous they become. Czechs lie marvellously often. A terrified nation of not entirely beloved children. And its poets know how to rise above this anxiety. To wash it away. So thank God for them, cleansing workers of self-reflection. Interview by Lukáš Jiřička

Music 2015 For the eleventh time, on March 11 Archa will host a critical meeting of three publicists, festival programmers and initiators Pavel Klusák, Aleš Stuchlý and Karel Veselý, who will again focus on transformations of musical culture in the past year. They offer a new definition of aesthetics and talk about the best works and discoveries of the past year in independent pop and experimental music in an evening full of screenings, recordings, comments and unexpected events concerning musicians such as Jenny Hval, Džumelec, Raphael Rogińský, the band Květy and Chelsea Wolfe.