Archa noviny 01-02/14 | Archa Newspaper 01-02/14

leden–únor / january–february 2014

tady a teď here and now DIVADLO ARCHA — NA POŘÍČÍ 26 — 110 00 PRAHA 1 / TEL. POKLADNA +420 221 716 333 / WWW.ARCHATHEATRE.CZ

— Stalo se v Arše / 4 — Archa.lab / 5 — Rozhovor s Philippem Schenkerem / 6 –7 — Program / 8 –9 — vadí–nevadí.cz / 1 0–11 — Archa 2002–2006 / 12–13 — Rozhovor s Robertem Palmerem / 14–15

OBSAH

Vstupenky a informace: tel. pokladna +420 221 716 333, pondělí–pátek 10.00–18.00 hodin a vždy 2 hodiny před začátkem představení, e-mail: pokladna@divadloarcha.cz.

Online prodej a rezervace vstupenek http://vstupenky.divadloarcha.cz/.

Divadlo Archa na facebooku: www.facebook.com/divadloarcha.

2

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

Vydává Divadlo Archa, o. p. s ., Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1, archa@archatheatre.cz www.archatheatre.cz / Redakce Ondřej Hrab, Pavlína Svatoňová, Lukáš Jiřička, Zuzana Kamenická Překlady Andre Swoboda, Jindra Dvořáková / Design Mikuláš Macháček – zetzetzet Vychází v nákladu 5000 ks, první vydání leden 2014 / Tisk T. A. Print / Samostatně neprodejné

— Esej o inscenaci Book Burning / 1 6–17 — English program / 18–19 — English summary / 20–22 — Připravujeme / 23 — Hvězdy programu / 24

ÚVODNÍK

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

Tady a teď Jaké je divadlo současnosti? Jak má vypadat kulturní instituce veřejné služby v jedenadvacátém století?

Co jsou její cíle? Jakému publiku slouží? To jsou otázky, které si klademe, když připravujeme program našeho divadla.

Vstupujeme do dvacátého roku činnosti Archy v roli provazochodce, který balancuje na tenkém laně nad propastí ekonomické záhuby, a přesto tvrdohlavě pokračuje dál, aby dosáhl svého cíle. Provazochodec doufá, že přihlížející publikum alespoň ocení jeho vytrvalost a eleganci jeho kolébavé chůze.

Podstupujeme tuto riskantní cestu, protože věříme, že má smysl. Že i v těžkých podmínkách nesmíme ustávat v hledání a objevování toho, jak může umění přinášet nový pohled na náš každodenní život.

V tomto snažení jsme pod kritickým dohledem. Správní rada divadla je zde od toho, aby byla veřejnosti (tedy vám) garantem, že své poslání naplňujeme. Důkazem toho, že pohled rady na naši činnost je erudovaný, komplexní a zároveň kritický, je rozhovor s Robertem Palmerem na straně 14.

Na počátek roku chystáme dvě novinky. Pozvali jsme inscenaci Pálení knih, již vytvořili belgický spisovatel a performer Pieter De Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck.

Společně nabízejí svébytný literárně-vizuální žánr. Pieter De Buysser pomocí jakéhosi kabinetu kuriozit vypráví absurdní příběhy našeho světa zahlceného informacemi. Ptá se, zda dogma o svobodě informací není rovněž brzdou rozvoje kritického myšlení? Pálení knih je intimní, poetické a zároveň ostře politické představení.

První premiérou vlastních projektů Divadla Archa bude inscenace vadí-nevadí.cz, která ukazuje, jak se na půdorysu malého města zrcadlí problémy našeho světa.

Protagonisty tohoto představení jsou obyvatelé Kostelce nad Orlicí.

Jednorázové představení Země zaslíbená, které vznikalo více než rok na východě Čech, se proměňuje v inscenaci dokazující, že i autentické příběhy každodenního života mohou mít obecnou působnost velkého dramatu.

V lednu a únoru Archa uvede i představení, která jste určitě již viděli. Pokud se vám líbila, pozvěte své přátele a přijďte s nimi. Zjistíte, že budete představení vnímat novýma očima. Divadlo totiž ze své podstaty není nikdy stejné. Je to nejpomíjivější umělecký tvar. Odehrává se pouze tady a teď.

Ondřej Hrab ředitel divadla

STALO SE V ARŠE

Ve vstupních prostorách Divadla Archa můžete vidět výstavu originálních děl Petera Schumanna, zakladatele amerického divadla The Bread and Puppet Theatre.

Radikální podívaná Naše výstava je věnována především výtvarné tvorbě, přináší však také fotografickou, filmovou a tiskovou dokumentaci padesátileté historie The Bread and Puppet Theatre. Poprvé zde jsou vystaveny reliéfy z papírmašé a velká plátna, která Peter Schumann pro Archu vytvořil. Výstava v Arše je skromným pandánem k výstavě soch a obrazů Petera Schumanna, která probíhá pod názvem The Shatterer (Ničitel) od listopadu 2013 do března 2014 v Queens Museum v New Yorku.

4

Je po festivalu. Už pár měsíců. Pomalu se kompletují různé ohlasy, články a reakce na letošní čtvrtý ročník. Většinou pozitivní. Akcent se letos opravdu povedl. Každý rok se během Akcentu snažíme uvádět představení „s přesahem“.

Tak jsme totiž festival nazvali: Akcent – mezinárodní festival divadla s přesahem. Myslíme tím mnoho přesahů – přesah z jednoho žánru do druhého, přesah tématický, přesah do specifické sociální situace. Prostřednictvím festivalu Akcent se snažíme prosazovat divadlo živé, tedy společensky a politicky aktuální. Další Akcent se koná od 13. do 16. listopadu 2014.

Budeme se na vás těšit!

J ana Svobodová, umělecká ředitelka festivalu

Od Velvet Underground k Velvet Revolution Ve středu 18. prosince 2013 Divadlo Archa ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla uvedlo večer nazvaný Od Velvet Underground k Velvet Revolution. Osmihodinový maraton diskusí, projekcí a hudby byl věnován Lou Reedovi a Václavu Havlovi.

O Reedově tvorbě a jeho přátelství s Václavem Havlem diskutovali Matouš Forbelský, Ondřej Klepsa, Pavel Klusák, Jan Roth, Petr Ferenc, Tomáš Turek, Vladimír Hanzel, Martin Palouš, Saša Vondra a Jan Macháček.

Hráli The Plastic People of The Universe, Tony Ducháček & Garage, Velvet Underground Revival Band a Please The Trees. Jako speciální host vystoupil americký baskytarista Fernando Saunders, dlouholetý spoluhráč Lou Reeda.

Večer doplnily archivní fotografie předních českých a slovenských fotografů, unikátní filmy a projekce hudebních klipů Lou Reeda a Velvet Underground. Účastníky večera pozdravila pomocí video mostu hudebnice a multimediální umělkyně Laurie Anderson, manželka Lou Reeda a jeho producent Hal Willner.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

Napsali o nás Festival Akcent se snaží ukázat, že cesty divadla jsou rozličné a že divadlo může vypadat různě a sloužit různým účelům. Například rušit představy, co je to herec a jeho role. Nebo se pokoušet najít formu, jak se vyslovit jinak k věcem, k nimž není vůbec jednoduché se vyslovit, i když se k nim vyslovujeme pořád. Třeba k politice nebo k tomu, jak kdo prožil minulý režim a podobně.

Tématem letošního festivalu byla proto „Paměť“, což je dosti ošidná věc, neboť vlastně vše, co je v lidském vědomí, se nějak uložilo jako paměť, takže i herec, který přeříkává text, je vlastně produktem paměti, té své a předtím autora textu. Pořadatelé to mínili ovšem jednodušeji (a zároveň složitěji) jako paměť v historickém slova smyslu, tedy to, co „v nás“ zůstává jako otisk z dějin (těch velkých i soukromých) a jak si na to člověk pamatuje a jak s tím nakládá. Říká se tomu sociální nebo dokumentární divadlo a jde o velmi vlivný proud současného divadelnictví, respektive té jeho části, s níž se u nás můžeme setkávat právě v Arše.

J iří Peňás: Divadlem proti voyerismu Lidové noviny Pekingský dokumentarista Wu Wenguang a jeho partnerka choreografka, performerka a režisérka Wen Hui, jíž jsme včera viděli s její maminkou v představení Naslouchání příběhům mé babičky, vyzvali v roce 2009 skupinu šesti mladých pekingských umělců (tři mládence a tři dívky), kteří měli své rodinné kořeny na venkově, aby se na čas vrátili domů a položili svým rodičům, prarodičům, sousedům či dalším vesničanům jedinou otázku: Co se dělo v letech 1959–1961? V těchto třech letech totiž postihl čínský venkov největší lidmi vyvolaný hladomor v historii lidstva, při němž zemřely desítky milionů lidí. Dodnes se o této události v Číně veřejně nemluví.

I toto představení je mementem. Pro čínskou společnost zásadním a ozdravným, pro ostatní hrůzným a varovným. I divadelní estéti by si přišli na své. Inscenace je to výtvarně i herecky jednolitá, emotivně i dramaticky přesně odstupňovaná, dramaturgicky promyšlená, „utažená“ a obsahově objevná, mnoho­ vrstevnatá. Wen Hui se pro mne po včerejší a předvčerejší produkci stala nejen absolutním objevem srovnatelným s osobnostmi typu Piny Bausch či Judith Malina, ale i jednou z – mně známých – největších světových divadelních osobností současnosti.

Vladimír Hulec: Akcent na historii Divadelní noviny

foto Vojta Brtnický

Ozvěny festivalu Akcent 2013

ARCHA.LAB

Nový rok v Archa.lab

Milí přátelé, je sice abychom se hned zima, ale u nás začátkem března v Archa.lab se mohli vrhnout do stále něco vaří, letního semestru. chystá a zahřívá.

V dubnu se můžeme Něco končí a něco těšit na intenzivní dílzase začíná. V lednu holandského tanu se můžeme těšit nečníka Franka van na otevřené hodide Vena, který je už ny ateliérů pro děti po mnoho let stálým i dospělé. V únoru si spolupracovníkem trochu oddychneme, Archa.lab.

Otevřené hodiny ateliérů zimního semestru Simulante Bande – ateliér pro handicapované a zdravé tanečníky / 27. ledna od 17.30 / Divadlo Archa Kreativní pohyb I a II – ateliér pro malé a větší tanečníky / 2. února od 16.00 / Studio Divadla Archa Boys and Girls – ateliér pro seniory / 24. ledna od 17.00 / Studio Divadla Archa

První hodiny ateliérů v letním semestru 2014 Simulante Bande 3. března / 17.30–19.00 / Divadlo Archa

5

Ateliér kreativního pohybu I pro děti od 4 do 6 let – 4. března / 15.00–16.00 / Studio Divadla Archa Ateliér kreativního pohybu II pro děti od 7 do 12 let – 4. března / 18.30–20.00 / Studio Divadla Archa Taneční ateliér pro všechny věkové kategorie – 4. března / 18.30–20.00 / Studio Divadla Archa Boys and Girls – 18. března / 10.00–11.30 / Studio Divadla Archa Open space – ateliér pravidelných divadelních tréninků v dubnu a květnu vždy ve čtvrtek 9.00–10.30 ve Studiu Divadla Archa / Studio Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

V dubnu a v květnu připravujeme Intenzivní víkendová dílna Setkání těla a imaginace (Body Meets Imagination) Franka van de Vena – 5. a 6. dubna 2014.

Premiéra nového rezidenčního projektu Terezy Durdilové a Magdy Stojowské s pracovním názvem OUT OF bude 5. a 6. května 2014.

Veřejná hodina na scéně Divadla Archa bude opět na závěr sezóny v červnu.

Milí příznivci Archa.lab, těšíme se na vás při otevřených hodinách našich ateliérů, kde si můžete vyzvednout přihlášky na letní semestr, na dalších akcích Archa.lab i na všech představeních Divadla Archa. Přeji krásný laborativní nový rok!

J ana Svobodová umělecká vedoucí Archa.lab

foto archiv Philipp Schenker

Švýcarský herec, performer a hudebník Philipp Schenker je už několik let součástí české nezávislé divadelní scény a je známý nejen spoluprací s Alfredem ve dvoře, ale i Divadlem Archa. Vystupoval zde mimo jiné v inscenacích Tanec přes plot, Exit 68/89 či Odcházení. Kromě svého působení v Allstar Refjúdží Bandu v současnosti společně s Janou Svobodovou připravuje projekt vadí-nevadí.cz.

ROZHOVOR

Činohra mi nechybí J akým způsobem se z vystudovaného grafika stane herec a performer?

Když jsem žil v uměleckém squatu v Berlíně, většina lidí kolem mě studovala na divadelních školách. Začali jsme dělat vlastní projekty a vystupovali na demonstracích, které se tehdy v Berlíně odehrávaly každou chvíli. Šlo mi to určitě lépe než komerční grafika!

Přes kamarádku ze squatu jsem se dostal k práci na představení divadelní akademie v Amsterdamu. Tam jsem se zamiloval do své ženy, a také do divadla, které vzniká pro určité místo, říká se tomu „site-specific“.

V Amsterdamu jsem zůstal pár let. Pracoval jsem s Grif–theater a především s Dogtroep. To bylo proslulé site-specific divadlo, které v té době bylo na vrcholu své slávy. Vytvářeli obrovská spektakulární představení, která se odehrávala například ve vstupní dvoraně nové nemocnice, na mořském pobřeží, v opuštěných docích nebo v bývalém kostele. Dogtroep byli v devadesátých letech také v Praze, ale já jsem s nimi tady nebyl.

Pracoval jsem s nimi na dvou velkých představeních, která se nejen odehrávala v obrovském prostoru, ale byla určena i velkému publiku několika tisíc diváků. Podstata naší práce spočívala v tom, že instalace a výtvarné objekty, se kterými jsme pak hráli, jsme si také sami vytvářeli. I když jsem od té doby nikdy nepracoval na tak obrovských inscenacích, je to způsob práce, který mi už zůstal.

J iž dlouho jste součástí české nezávislé divadelní (a potažmo i hudební) scény.

Kudy vedla vaše cesta do českých divadel?

V roce 1999 jsme v Praze s Danielou Voráčkovou založili vlastní divadelní formaci Stage Code. O rok později nás Jiří Turek jako první pozval do Kolína zrealizovat site-specific projekt pro festival Mimoriál. Později jsme vytvořili řadu autorských projektů, hlavně pro divadlo Alfred ve dvoře. Divadelní jazyk jsme přizpůsobovali vybraným tématům, takže jsme se věnovali fyzickému divadlu, kabaretu, improvizaci a dalším divadelním formám.

7

Z počátku mě tu nikdo neznal, proto jsem napřed musel ukázat, co umím, a teprve potom mě začali lidé zvát ke spolupráci. Časem mě pak do svých projektů přizvali Howard Lotker s divadlem HOME, Miroslav Bambušek a pak festival 4+4 dny v pohybu, Divadlo Archa a další. čem spatřujete specifika a kvality V české divadelní scény? A jaké má, kromě podfinancování, nedostatky?

Pohybují se hlavně v tzv. alternativní scéně, která zde opravdu není velká a nemá tak početné publikum, jako je tomu například v Nizozemí. Tam se tato scéna bere vážně, což se projevuje nejen ve financování, zájmu široké veřejnosti, ale i v široké síti divadel a produkčních domů, kde je tento typ divadla uváděn. Je s tím spojena i možnost studia. Nové divadelní formy se tam na divadelních školách také vyučují.

Tady naštěstí v oblasti alternativního divadla navzdory těžkým podmínkám stále vznikají nové projekty. Umělci a divadelní skupiny hledají jiné cesty pro vlastní divadelní práci.

Děje se tak přesto, že většina širšího publika i kulturních politiků (pokud v Česku vůbec nějací jsou) je k alternativní scéně dost lhostejná.

S polečně s Janou Svobodovou připravujete, a to nejen jako herec, projekt s obyvateli východočeského Kostelce.

Nakolik vás problematika, jíž se inscenace dotýká, oslovuje?

S Janou spolupracuji už šest let na divadelních projektech, které zapojují nejrůznější společenské skupiny. V inscenaci Šance 89 (Window of Opportunity) jsme pracovali se studenty středních škol. Kapelu Allstar Refjúdží Band vedle Čechů tvoří také imigranti, jež jsme potkali v uprchlických táborech. Jako Švýcar jsem zde také imigrant. Je to už třetí země, do níž jsem se přistěhoval, tedy vím dobře, kolik to dá práce integrovat se, najít si práci a kamarády, naučit se jazyk, poznat zvyky či zvládnout byrokracii v jiném jazyce.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

V Česku mě překvapuje, jak se širší veřejnost a politici staví, respektive nestaví, k životu menšin. Samo Česko zažilo totalitní režim, ale osud imigrantů ze zemí s podobným režimem a ani problémy menšin ve vlastní zemi nebudí skoro žádný zájem. Spíš vyvolávají nechuť.

Jako by lidé byli otráveni ze samotného faktu, že musí tyto problémy řešit. eláká vás práce v činoherním divadle N nebo ve filmu?

Ve filmu občas hraju. Obsazují mě často do rolí Němců, a to většinou nácků. Co se týče činohry, hrál jsem v Odcházení, v inscenacích Miroslava Bambuška a v současné době hraju v Národním divadle v inscenaci Enron. Když nějaká nabídka přijde, tak mě to baví, jinak mi činohra nechybí. luvili jsme zatím o divadle, mohl byste M ale také říct něco o svých hudebních aktivitách?

Už v rámci vlastních projektů se Stage Code jsem občas aranžoval hudbu a skládal písničky pro inscenace. Pak jsem začal zpívat s kapelou The Ritchie Success. Hrajeme něco mezi post-punkem a new wave.

Skoro šest let hraji v kapele Allstar Refjú­ dží Band, která je stylově zcela jinou podobou punku. Tato kapela vznikla v rámci představení Tanec přes plot v Arše pod vedením amerického kapelníka Michaela Romanyshyna. Hudeb­ ně mícháme různé etnické vlivy, zpíváme různými jazyky od čínštiny, kurdštiny, angličtiny, švýcarské němčiny po češtinu s přízvukem.

Letos v červnu jedeme s bandem na měsíc do amerického Pittsburghu. S kapelníkem Michaelem Romanyshynem, režisérkou Janou Svobodovou a místními imigranty vytvoříme nové hudební představení a v plánu je i několik koncertů po Americe. Počítáme s tím, že tento projekt uvedeme pak na podzim i v Arše.

Hodně se těšíme.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

Leden

PROGRAM

14 EKG – O Lásce a Světle I út literatura 20.00

Literární kardiogram. Hosté: František Drtikol, Jan Němec a další. Hraje kapela Drtikol. Večerem provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

15 EKG – O Lásce a Světle II st literatura 20.00

Literární kardiogram. Hosté: František Drtikol, Jan Němec a další. Hraje kapela Drtikol. Večerem provázejí Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš. Vstupné 165/100 Kč / 120 minut s přestávkou.

17 VerTeDance / Divadlo Archa – Simulante Bande

pá tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

20 Divadlo Vizita – Ze tmy po divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé'ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

21 Divadlo Vizita – Paprsy sílí út divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé'ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 230/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

22 Boys & Girls Magda Stojowska a Tereza Durdilová / Archa.lab / Divadlo Archa

st divadlo Autorská inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové Boys & Girls přináší nový pohled na otázku vztahu 18.00 nejmladší a nejstarší generace. V projektu se setkává skupina dětí školního věku se skupinou seniorů, jejichž paměť sahá do časů první republiky. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

27 Sólo pro Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Divadlo Archa po divadlo 20.00

Sólo pro Lu je založeno na osobním příběhu čínské herečky a zpěvačky Jing Lu, která žije v Praze.

Vstupné 150/100 Kč / 80 minut s anglickými titulky.

28 Hudba 2013: Co se stalo?

út hudba – debata Co se stalo za uplynulý rok v hudbě? Už deset let na tu otázku odpovídají hudební publicisté během pásma klipů, 20.00 nahrávek a komentářů. Trochu večírek, trochu přednáška, trochu happening: to je výroční večer, který připravili Pavel Klusák, Aleš Stuchlý a Karel Veselý. Vstupné 120/90Kč / 180 minut.

29 Boys & Girls Magda Stojowska a Tereza Durdilová / Archa.lab / Divadlo Archa st divadlo Autorská inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové Boys & Girls přináší nový pohled na otázku vztahu 18.00 nejmladší a nejstarší generace. V projektu se setkává skupina dětí školního věku se skupinou seniorů, jejichž paměť sahá do časů první republiky. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

31 Petr Nikl: Já jsem tvůj zajíc

pá divadlo – hudba Černobílý melodram, divadlo obrazů, koncert. Autobiografická sonda do času inspirovaná nafukovacími 20.00 hračkami autorovy maminky Libuše Niklové. Melo: Miroslav Černý, Dram: Petr Nikl, Ozvuky: David Vrbík, Hybatel: Ondřej Eremiáš. Vstupné 190/150 Kč / 60 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 9., 16., 23. a 30. 1. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

8

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

PROGRAM

Únor

1 Petr Nikl: Já jsem tvůj zajíc

so divadlo – hudba Černobílý melodram, divadlo obrazů, koncert. Autobiografická sonda do času inspirovaná nafukovacími 20.00 hračkami autorovy maminky Libuše Niklové. Melo: Miroslav Černý, Dram: Petr Nikl, Ozvuky: David Vrbík, Hybatel: Ondřej Eremiáš. Vstupné 190/150 Kč / 60 minut.

4 / 5 Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck – Book Burning (Pálení knih)

út/st divadlo Spisovatel, esejista a performer Pieter de Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck, vytvořili poetické představení 20.00 se silným politickým obsahem, které se stalo událostí loňského roku vlámského divadla. Kabinet kuriozit ve světě zahlceném informacemi. Co mohou WikiLeaks a Edward Snowden udělat pro poezii? Uváděno anglicky s českými titulky. Vstupné 290/190 Kč / 60 minut.

11 / 12 Jana Svobodová, Philipp Schenker / Divadlo Archa –

vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo hrdina? / premiéra út/st divadlo Vadí–nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích 20.00

našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady? Na půdorysu malého města na východě Čech se zrcadlí problémy našeho světa. Malá dramata každodenního života, která se dotýkají každého z nás. Účinkují: Pavlína Halušková, Hana Charvátová, Richard Janša, Vojtěch Rejchrt, Bára Konířová, Tomáš Jovnáš, Maruška Halušková, Nikola Čonková, Kevin Bundal, Hanna Sharypa, Yauhen Sumouski, Philipp Schenker, Jan Burian, Jaroslav Hrdlička.

Vstupné 190/90 Kč / 90 minut.

14 VerTeDance / Divadlo Archa – Simulante Bande

pá tanec Dva zdraví, dva handicapovaní tanečníci. Něžné doteky, razantní údery a pády. Kde je hranice, kterou někdy 20.00 nazýváme konvencí? Co se smí? Co je zakázáno, co povoleno? O čem se nemluví? Koncept a choreografie: Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, hudba: DVA. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

16 TRUTNOFF in ARCHA uvádí: John Mayall's 80th Birthday

ne hudba Koncert a narozeninový večírek k osmdesátým narozeninám hudební legendy Johna Mayalla, učitele 20.00 Erica Claptona a toho, jenž nepřímo stál u zrodu trutnovského Open Air Festivalu – podhorského Woodstocku.

Pořádá trutnovský Open Air Festival. Vstupné 850Kč / 120 minut.

17 Procházka Turnový hájem po scénické čtení 20.00

Scénické čtení z nové knihy Evy Turnové. Zahrají Lenka Dusilová a Eva Turnová, hájem bude provázet Radomil Uhlíř, knihu pokřtí Renata Kalenská. Součástí produkce je i tombola. Vstupné 100 Kč / 90 minut.

18 / 19 Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy! VOSTO5

út/st divadlo Akční historická fikce Divadla VOSTO5. Divadelní podívaná, která kombinuje prvky bojových umění 20.00 a kaskadérských výstupů s poetikou originálního autorského divadla a typickým slovním humorem.

Scénář a režie: Jiří Havelka. Vstupné 250/150 Kč / 95 minut.

21 Boys & Girls Magda Stojowska a Tereza Durdilová / Archa.lab / Divadlo Archa pá 18.00

divadlo Autorská inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové Boys & Girls přináší nový pohled na otázku vztahu Malá inventura nejmladší a nejstarší generace. V projektu se setkává skupina dětí školního věku se skupinou seniorů, jejichž paměť sahá do časů první republiky. Vstupné 150/100 Kč / 60 minut.

22 Karel Čapek: Dášeňka Divadlo Husa na provázku

so divadlo Podvraťácké pohádky pro vážené pudlikum. Jak Karel a Olinka neměli co dělat. Jak si pořídili štěně. Jak ho učili 16.00 štěkat a další psí kusy. Taky třeba O psím ocásku, O Foxovi, O psích vílách, O dalma-teamu a jiných psech, O pejskovi jako sekačce na trávu, O pejskovi, který rád jezdil tramvají nebo… Vztek-líná pohádka.

Prostě psina za všechny dobr-money. Bude to ště-NĚCO! Přijďte, bude to „hasky“. Režie: Jiří Jelínek.

Vstupné 150/děti 90 Kč / 55 minut.

23 / 24 Lásky jedné plavovlásky – plavovlásky jedné lásky Divadlo Husa na provázku

ne/po divadlo Příběh Lásek jedné plavovlásky není jen anekdotou o dívce, která víc věřila, než myslela, anýbrž hlavně 20.00 a především podobenstvím, geniální metaforou o třeštivém a třpytivém a legračním fenoménu šedesátých let.

Diváci se stávají přímými aktéry děje, účastníky plesu, na který se všichni tak těšili – a pak litovali, že tam lezli. Zalykají se smíchem, připíjejí zvětralým pivem – a pak – úplně nakonec – koušou se do rtů trapností... Remake slavné provázkovské inscenace. Režie: Vladimír Morávek. Vstupné 350/250 Kč / 135 minut.

25 Radikální divadlo včera a dnes – Komentovaná prohlídka výstavy út výstava – přednáška 18.00

Originální díla Petera Schumanna, zakladatele amerického divadla The Bread and Puppet Theatre. Odkaz radi- kálního divadla šedesátých let a jeho rezonance v současnosti. Videoinstalace s ukázkami z představení. Provází Ondřej Hrab. Vstup volný / 60 minut.

26 Sólo pro Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Divadlo Archa st divadlo 20.00

Sólo pro Lu je založeno na osobním příběhu čínské herečky a zpěvačky Jing Lu, která žije v Praze.

Vstupné 150/100 Kč / 80 minut s anglickými titulky.

Veřejné natáčení Show Jana Krause: 6., 13., 20. a 27. 2. vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line. Změna programu vyhrazena.

9

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

ROZHOVOR

vadí-nevadí.cz 11. února 2014 – premiéra nové inscenace

Kdo je srab a kdo hrdina?

Vadí-nevadí. Nevinná dětská hra, kterou jsme snad všichni někdy hráli. Spolužáci ve třídě nám dávali úkoly, které mířily za hranice zaběhaných konvencí. Běž a podraž učitelce nohy.

Vadí? Strach, že budu mít malér, když učitelce nastavím nohu. Strach, že se zachovám jako srab, když to neudělám. Dobře, tak zaplatím, dám fant. Dobrovolně stojím mezi dvěma ohni.

Co řeknou moji spolužáci? Seš srab! Jdu tedy a učitelce nohu nastavím. Hrdina!

Kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady?

Tomáš je Rom. Je mu osm let a žije v Kostelci nad Orlicí. Má čtyři sourozence, jeho rodiče nemají práci. Tomáš chce být nejlepším tanečníkem. Vadí? Nosí stále stejné oblečení, které je víc než měsíc neprané. Rodiče mu nezaplatili školní jídelnu. Nevadí?

Hanička bydlí v Korytech. Je jí jedenáct a je menší než ostatní. Ve třídě je obětí šikany.

Nevadí? Hanička se rozhodla chodit na judo.

Chce se naučit bránit. Vadí?

Aňa je Běloruska. Vdala se, když jí bylo devatenáct. Spolu s manželem Evženem se účastnila protivládních demonstrací. Později utekli a požádali u nás o azyl. Nevadí? Rok žili v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí.

Prožili si zde nečekaně těžké období. Chtějí studovat. Chtějí si najít v Čechách práci a nový domov. Vadí?

10

Jana, Philipp, Jeník a Jára jsou divadelníci z Prahy. Teď pracují na představení v Kostelci nad Orlicí. Nevadí?

Inscenace vadí-nevadí.cz vznikala déle než rok. Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci stan. Říkali mu Trafika a bylo to místo, kde každý, kdo prošel kolem, mohl vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného anebo také za kávu, cigaretu nebo malý předmět. Přímo v centru města vznikaly kresby, komiksy a krátké animované filmy.

Vyprávěly se příběhy. Díky nadšení ředitele místní základní školy Jiřího Němce mohli umělci z Divadla Archa pořádat hudební a divadelní dílny v integračním centru školy. V průběhu roku se na přípravě podíleli významní zahraniční hudebníci Ted van Leeuwen z Holandska a Michael Romanyshyn z USA. Vznikala malá a větší představení na náměstí, ve škole i kulturním domě.

V inscenaci vadí-nevadí.cz se Kostelec přesouvá na scénu Divadla Archa. Malé město a autentické osudy lidí, kteří zde žijí, se stávají obecnou metaforou životů nás všech. Praha je jen o trochu větší Kostelec. „Usměj se na svého souseda!“ Vadí?

Jana Svobodová

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

Koncept, scéna Jana Svobodová, Philipp Schenker Režie Jana Svobodová Hudba Michael Romanyshyn, Jan Burian Video Jaroslav Hrdlička Dramaturgie Lonneke van Heugten, Ondřej Hrab Účinkují Pavlína Halušková, Hana Charvátová, Richard Janša, Vojtěch Rejchrt, Bára Konířová, Tomáš Jovnáš, Maruška Halušková, Nikola Čonková, Kevin Bundal, Hanna Sharypa, Yauhen Sumouski, Philipp Schenker, Jan Burian, Jaroslav Hrdlička Dramaturgická spolupráce Anna Lengyel Hudební spolupráce Ted van Leeuwen Poděkování Petra Čechová, Jiří Němec, ing. Luboš Lerch, Jana Nováková, Soňa Luňáčková, Pavlína Halušková, Tereza Veselá, Michael Romanyshyn Produkce Lucie Špačková Asistentka produkce Markéta Prchalová

ROZHOVOR

Rozhovor s tvůrci inscenace vadí-nevadí.cz Janou Svobodovou a Philippem Schenkerem P roč jste změnili název inscenace ze Země zaslíbená na vadí-nevadí.cz?

Jana Svobodová: Chceme zdůraznit zásadní posun. V Kostelci nad Orlicí žijí vedle sebe starousedlíci, Romové a imigranti z místního uprchlického tábora. Původní pracovní název Země zaslíbená jsme zvolili jako ironický kontrast k situaci, jíž jsme pozorovali zvenčí.

Po roce práce nemůžeme předstírat, že nejsme součástí té hry na vadí-nevadí.

Přípravy inscenace začaly od úplné nuly. Nechali jsme se překvapovat jednotlivými událostmi a tím, co se v průběhu celého přípravného procesu dozvíme. Od uvedení inscenace ve fázi work in progress v červnu 2013 jsme hodně pokročili, nyní se dotýkáme témat ohrožení, nedůvěry a slabosti. Tyto pocity, které všichni velmi dobře známe, jsou často živeny naším okolím, a proto jsme si vzpomněli na dětskou hru vadí - nevadí. Položili jsme si otázku: kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady?

Pracujeme s lidmi, kteří jsou v jistém ohledu slabší, ovšem nikoli díky sobě, ale díky společnosti, jež je odmítá přijmout a znesnadňuje jim život. Jednou z protagonistek představení je jedenáctiletá holčička, která je menší než ostatní děti jejího věku a je šikanována ve škole. Máme zde romského kluka, výborného tanečníka, ale nikdo to o něm, neví nebo spíš nechce vědět. Nechápe to ani jeho otec. Obě tyto děti se perou s velmi nespravedlivou situací. Spolu s nimi chceme říct, že všichni máme svoje slabá místa a ostatní nám naše slabosti dávají náležitě najevo. Způsob, jak se s tím můžeme vyrovnat, nás jako tvůrce zajímá.

S kolika skupinami tedy pracujete?

JS: Se třemi. Jednu představují „bílí“ čeští starousedlíci, druhou romští starousedlíci a třetí skupinu tvoří uprchlíci. Na velmi malém prostoru města se tyto skupiny stále potkávají, ale nekomunikují spolu.

Philipp Schenker: Na rozdíl od našich předchozích projektů, kdy jsme mířili přímo na půdu uprchlického tábora a města jsme si prakticky nevšímali, jsme se rozhodli zvolit Kostelec nad Orlicí jako obraz celého světa.

Nezajímali nás jen uprchlíci. Chtěli jsme se podívat i na druhou stranu pomyslné zdi.

JS: Cílem našich projektů, které jsme od roku 2004 realizovali v místech, kde se nacházely uprchlické tábory, bylo rozpouštět bariéry mezi místními obyvateli a lidmi hledajícími nový domov v České republice. Tyto hranice byly často postavené ze strachu z neznámého. Věříme, že divadlo může vytvořit prostor pro dialog tam, kde jiné způsoby komunikace selhávají. Tak je tomu i v případě naší nové inscenace vadí-nevadí.cz.

P odařilo se vám prolomit nějaké předsudky místních úředníků nebo obyvatel?

PS: Naopak. Tím, že jsme „píchli do vosího hnízda“ se vše, co mezi lidmi nefungovalo, stalo viditelnějším.

11

JS: Věděli jsme, že navázat s místními lidmi vztah a přizvat je ke spolupráci nebude trvat chvilku. Postupovali jsme velice opatrně.

Vždy nejdříve sami něco nabídneme, pak teprve chceme výměnou něco od ostatních.

Například příběh. V naší Trafice, kterou jsme vybudovali na náměstí, takový obchod výborně fungoval. Nabyli jsme dojmu, že známe skoro celý Kostelec, což možná byla pravda.

K našemu překvapení se ale na Zemi zaslíbenou, kterou jsme hráli pro obyvatele města v jejich kulturním domě, přišla podívat opravdu jen hrstka nejbližších. Těžko odhadnout proč. Jedna z teorií říká, že snad proto, že část obsazení našeho představení tvoří Romové.

Místní hudebník, který měl rozšířit naši kapelu, se nedostavil na potvrzenou zkoušku. Bez omluvy. Lidová škola umění v Kostelci neuvolnila malé hudebníky i přes to, že měli o práci s námi zájem. Tento náhlý odstup a nezájem byl proti všem našim předpokladům. Je přeci přirozené, že se soused přijde podívat na souseda, že jeden druhého podpoří v jeho práci. Z nezájmu místních obyvatel-sousedů byli zaskočeni nejvíce naši kostelečtí spolupracovníci, mezi něž významně patří i ředitel základní školy Jiří Němec.

Teď je nám jasné, že nemá příliš smysl pokračovat v marném snažení přímo na místě.

Naopak: chceme odvézt celý tým do Archy, připravit premiéru, zahrát na jiných místech a pak se možná vrátit do Kostelce. Doma zkrátka nikdo není prorokem. Z toho vycházíme a vsázíme na obecnou platnost vyprávěného příběhu.

PS: Cestu k inscenaci v tomto případě nelze skutečně uspěchat. Aby lidé byli upřímní, musí si důvěřovat. Bylo půvabné přemlouvat romskou babičku, aby s námi byla na scéně, babičku, která celý život pracovala v továrně na azbest. Bála se toho, co řeknou lidé ve městě, sousedi, její kamarádky, jak lidé budou reagovat... Skrze tyto situace jsme více porozuměli tomu, jak to tam chodí.

Existují zde vůbec nějaká pozitiva?

JS: Určitě! Například na počátku nebylo vůbec představitelné, aby na scéně byly společně romské a bílé děti. Nyní tvoří jednu partu.

Teprve teď si vlastně můžeme dovolit, aby i tyto děti ukázaly konflikty a napětí v komunitě, a to díky nadhledu, který získaly během zkoušení.

Pozitiva vidíme jasněji na pozadí negativ a naopak. O tom hrajeme.

Našli jste princip, jak se s obyvateli Kostelce dá pracovat?

PS: V podstatě ne. Ti, kteří mají chuť být součástí projektu a s jeho pomocí se vyjádřit, se spolupracovat rozhodli sami. Někoho přesvědčovat nemá příliš smysl, protože kdo nemá motivaci něco měnit, bude asi vždy pasivnější. I ta romská babička, která vede v Kostelci dětský kroužek, pochopila, že toto může být jiná podoba toho, jak pomáhat své komunitě. Prezentace naší práce pro publikum je zde jen jednou z částí. Druhou a neméně důležitou je prohloubení sociálních vztahů mezi aktéry z Kostelce, hledání společných témat a společného jazyka.

JS: A navíc se ukázalo, že kdo má chuť a odvahu jít na jeviště, mívá obvykle aspoň tro-

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

chu talentu. V projektu zůstali ti, co měli zůstat a vyprofilovali se v podstatě sami. Nedělali jsme žádný výběr, nemáme rádi konkurzy.

Máme teď naprosto skvělý tým, ve kterém panuje důvěra a respekt jednoho ke druhému.

Věříme, že se tento pocit přenese i na diváky.

J ak máte rozdělené role v inscenačním týmu?

PS: Spolu s Janou jsme autory myšlenky a konceptu. K tomu se pojí v našem případě i scénografie. Pokud bude existovat nějaký scénář, tak i scénáře. Nejbližšími spolupracovníky jsou hudebník Jan Burian a videoartista Jaroslav Hrdlička. Light designer Pavel Kotlík má na celkový tvar také klíčový vliv.

JS: Jeník s Járou jsou úžasní v tom, jak dokážou s pomocí technologií rozvíjet divadelní akci a zároveň pracovat s dětmi nebo je učit různé umělecké dovednosti. Od samého začátku pracovali se skupinou malých romských dětí.

Podařilo se jim získat jejich důvěru zapojit je do celého procesu.

J akou podobu bude mít výsledný divadelní tvar?

JS: Svým způsobem dokumentárnědivadelní, ale s velkým prostorem pro fikci a imaginaci.

PS: Fiktivní událost nám vůbec umožnila vytvořit východisko pro první fázi práce na představení. Byla založena na nápadu představit místním Kostelec jako skutečné srdce Evropy, což jim přišla oznámit dvojice zahraničních vědců v podání Švýcara a Číňanky. Toto byl impuls pro naši společnou imaginaci. Další inspirací byla zdánlivě nepodstatná místa v Kostelci, která jsou ovšem nedílnou součástí každodenního života – náměstí, autobusová zastávka, les, uprchlický tábor, Penny market, hřbitov. Tato místa tvoří zároveň názvy kapitol inscenace. Jsou také křižovatkami příběhů.

Město vidíme jako abstraktní tělo. Místa představují jeho orgány a svaly. Mluvíme o tepu, dechu, zástavě, osobní dokumentaci nebo tlaku.

JS: O „medicínské pojmy“ se opírá i další scénografický prvek – křivka EKG, jejíž pomocí měříme vztahy mezi lidmi. Sledujeme nejkritičtější body, kde dochází ke kolizím a konfliktům nebo naopak k pravidelnému tepu. V našem případě se může jednat o moment, kdy se na autobusové zastávce v Kostelci objeví uprchlík z Íránu. Když se vypraví na nákup do Penny marketu a má stejnou igelitku jako ostatní, přesto se na něj všichni dívají jako na vetřelce. To je jedna z mnoha situací, které sami pro sebe nazýváme společenskými sedimenty. S těmito „sedimenty“ pak dále pracujeme, tvoří základ pro divadelní obraz.

Myslíte si, že to je specifický charakter Kostelce anebo by to jinde fungovalo lépe?

JS: Těžko říci. My pracujeme v Kostelci nad Orlicí. Jak jsme už říkali, Kostelec nad Orlicí chápeme jako zrcadlo našeho světa. Na základě topografie města ožívající příběhy konkrétních lidí, hledáme obecně platná témata. Ptáme se na naše slabosti. Pátráme po jejich příčinách. Hledáme moment, kdy se každý z nás stává hrdinou.

Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

ARCHA 2002–2006

TANEČNÍ PŘEDSTAVENÍ KRISTÝNY LHOTÁKOVÉ A LADISLAVA SOUKUPA OTÁZKA PRO PŘÍŠTÍ ROK JSME UVÁDĚLI V LETECH 2002–2003.

HLAVNÍ HVĚZDOU BYLA OSMDESÁTILETÁ IVANA GOTTLIEBOVÁ.

2004 PRVNÍMI REZIDENTY ARCHA.LAB BYLA REŽIJNÍ DVOJICE SKUTR (MARTIN KUKUČKA A LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ) A NICKNAME BYLA JEJICH PRVNÍ INSCENACE V ARŠE.

2004 BLIXA BARGELD A EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN VYSTUPUJÍ V ARŠE PRAVIDELNĚ.

12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

V SRPNU 2002 BYLA ARCHA ZNIČENA POVODNÍ.

VODA SAHALA AŽ PO BALKON. OBNOVA DIVADLA TRVALA 14 MĚSÍCŮ.

2004 DO PŘEDSTAVENÍ CHAT – NEBEZPEČNĚ SNADNÉ ZNÁMOSTI ZAPOJILA JANA SVOBODOVÁ HIP-HOPOVÉ HUDEBNÍKY A TVŮRCE POULIČNÍ GRAFFITI. CESTOVALI JSME S NÍM OD BERLÍNA PO TOKIO.

2004 JUST FOR SHOW – JIŽ ČTVRTÁ PREMIÉRA BRITSKÉHO SOUBORU DV8 – PHYSICAL THEATRE V ARŠE.

ARCHA 2002–2006

15. DUBNA 2003 SE KONAL Z INICIATIVY NIZOZEMSKÝCH UMĚLCŮ BENEFIČNÍ VEČER PRO ARCHU V ROTTERDAMU. ŠEK V HODNOTĚ 3 MILIONŮ KORUN BYL SYMBOLICKY ZMRAZEN V LEDOVÉ KOSTCE.

PŘI CEREMONIÁLU ZNOVUOTEVŘENÍ DIVADLA 4. ŘÍJNA 2003 VSTOUPIL MIN TANAKA DO MRZNOUCÍ VLTAVY A SVÝM TANCEM ZAKLÍNAL ŘEKU.

V rámci dvacáté sezóny Divadla Archa se vracíme k archivním fotografiím.

Tentokrát z let 2002–2006.

V ROCE 2004 UPLYNULO 100 LET OD NAROZENÍ E. F. BURIANA. ARCHA TOTO VÝROČÍ PŘIPOMNĚLA KROMĚ MNOHA DALŠÍCH AKCÍ I INSCENACÍ E. F. B. – KLADIVO NA DIVADLO V REŽII JIŘÍHO POKORNÉHO.

ÜBUNG (REŽIE JOSSE DE PAUW) BYLO PRVNÍM Z TRILOGIE PŘEDSTAVENÍ S DĚTSKÝMI HERCI BELGICKÉHO DIVADLA CAMPO. PROSINEC 2003 A ÚNOR 2004.

foto Archiv Divadla Archa

V ROCE 2005 VYSTOUPILA POPRVÉ V ARŠE MATKA AMERICKÉHO PUNKU PATTI SMITH. PROJEKT OBNOŠENÉ SNY VZNIKL Z DLOUHODOBÉ SPOLUPRÁCE ČESKÝCH A JIHOAFRICKÝCH UMĚLCŮ V REŽII JANY SVOBODOVÉ A PETRA NIKLA. V ROCE 2006 SE VRÁTIL Z PRAHY ZPĚT DO JIŽNÍ AFRIKY.

13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

ROZHOVOR

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

foto archiv Robert Palmer

Robert Palmer je členem správní rady Divadla Archa. Má za sebou 40 let praxe v kultuře a pracuje jako nezávislý konzultant. Začínal jako divadelní režisér a dramatik, později se podílel na utváření národní kulturní politiky ve Skotsku.

Působil mimo jiné jako umělecký ředitel festivalů Evropské hlavní město kultury pro města Glasgow (1990) a Brusel (2000). Sedm let byl ředitelem odboru kultury a kulturního dědictví v Radě Evropy ve Štrasburku ve Francii. Působil také jako poradce vlád a vedení měst ve více než 20 zemích, v Evropské komisi a v UNESCO. Je přesvědčen o tom, že kultura sbližuje.

Myslíte si, že je nutné vytvářet nové kulturní strategie pro 21. století?

Rozhodně ano! Interakci mezi státem, městy, občanskou společností a trhem bychom měli přehodnotit na všech úrovních. Za posledních padesát let společnost prodělala dramatické změny, kulturní vize a strategie však ustrnuly někde na konci 19. století. Zmíním jen několik významných změn. Tou první je obrovský dopad nových technologií, k nimž patří i sociální sítě a média, z nichž pak vyrůstají nové kulturní formy a způsoby participace. Druhá zásadní změna je demografická: mění se průměrný věk, a také dosažené vzdělání populace, narůstá migrace a v důsledku toho se objevuje stále více kulturních identit a různých způsobů, jakými je kultura vnímána. Třetí změna souvisí se současnou hospodářskou situací, která především v Evropě přinesla škrty ve veřejných výdajích na kulturu. Tím nejvíce utrpěly nejslabší prvky v systému, tedy ty, které přinášejí inovace, experiment a podporu talentu. Zpochybněna je tak vyvážená podpora velkým kulturním institucím, jakými jsou muzea, národní divadelní soubory, orchestry, velké festivaly – jak bude možné tyto instituce financovat v budoucnu? Čtvrtá změna přináší nové modely řízení založené na kolektivní správě, spolupráci a partnerství mezi institucemi, resorty a národy. Pátou změnou je stírání tradičních hranic mezi amatérskou a profesionální tvorbou, a také mezi obory. Přestává být jasné, kde začíná a končí „film“, „divadlo“ nebo „vizuální umění“. Kritéria hodnocení kulturní politiky a umění jsou proto zastaralá. Šestou změnou je existence nadnárodních struktur jako EU, decentralizace a reformy daňových systémů, které v oblasti kultury mění tradiční uspořádání vztahů mezi státem a městy. V kulturní politice mají například některá města vyšší pravomoci než stát. Tyto změny společně utvářejí nový kulturní ekosystém, a tomu se kulturní politika musí přizpůsobit. Nové strategie však dosud odrážejí spíše osobní postoje ministrů nebo starostů. K problematice je tedy nutné přistupovat systematicky a nerozhodovat izolovaně, nýbrž komplexně.

Tedy holistický přístup...

Ano, přístup, který bude zahrnovat všechny subjekty zainteresované na správě a řízení v oblasti kultury. To je velmi složité, protože kulturní sektor se již nyní vyznačuje výraznou polarizací.

J ak se mohou kulturní instituce transformovat, aby dokázaly reagovat na potřeby dnešní společnosti?

Nový přístup je třeba na všech úrovních. Tvůrci, manažeři i instituce musejí uvažovat o svém poslání a vývoji. Tento proces je však dvousměrný, jednotlivé organizace mohou naopak ovlivňovat politiku obcí a státu.

Jak byste z tohoto úhlu pohledu popsal Divadlo Archa?

Archa patří k organizacím, které se o tyto zásadní otázky společnosti aktivně zajímají. Jejím posláním je spolupracovat v mezinárodním měřítku a zároveň zachovat loajalitu obyvatelům Prahy. Archa je společensky angažovaná, je platformou pro mladé umělce a současně místem, kde umělec může samostatně rozhodovat a ovlivňovat umělecký vývoj. Archa přestává být pouhým fyzickým prostorem a stává se spíše zdrojem, kde se vytvářejí a spoluvytvářejí myšlenky či podněty. Po téměř dvacet let svého působení Archa nezradila zásady, které stály u jejího vzniku, a zároveň uměla aktualizovat jejich pojetí. Touží rozšířit svůj záběr a hledat partnerskou spolupráci i mimo Evropu, tedy působit celosvětově.

Je ještě něco, co byste chtěl sdělit Arše a jejímu publiku?

Archa má mimořádně početné a věrné diváky, kteří sledují různé intelektuální projekty a inscenace. Musím se tedy ptát: má ještě vůbec prostor pro něco jiného? Jak zapojit místní občany? Bylo by skvělé, kdyby v nějakém příštím rozhovoru mohl na tyto otázky odpovědět někdo, kdo nepatří do tábora příznivců Archy. Řekl by například: „Kdybych já byl uměleckým ředitelem Archy, tak bych...“. Koneckonců, když organizace jako Archa umí přijímat kritiku, je schopna dále růst.

Rozhovor vedla Lonneke van Heugten

15

ARCHA THEATRE BIMONTHLY JANUARY–FEBRUARY 2014

Kritéria hodnocení kulturní politiky a umění jsou zastaralá

ROZHOVOR

foto Herman Sorgeloos

ESEJ

Spisovatel, esejista a performer Pieter de Buysser a výtvarník Hans Op de Beeck, vytvořili poetické představení se silným politickým obsahem, které se stalo událostí loňského roku vlámského divadla.

V Divadle Archa Pieter De Buysser spolu s kanadským performerem a režisérem Jacobem Wrenem uvedl v květnu 2011 představení Antologie optimismu, do kterého přispěl esejí i Václav Havel.

Mohlo by k holokaustu dojít v éře internetu?

Marianne Van Kerkhoven napsala o představení Pietera De Buyssera a Hanse Op de Beecka Book Burning Ve své knize „Knih se jen tak nezbavíme“ se italský spisovatel a sémiotik Umberto Eco táže, zda by bylo mohlo dojít k holokaustu, kdyby v té době již existoval internet. Na svou otázku bezprostředně odpovídá: „Nejsem si tím tak jist. Každý by se okamžitě dozvěděl, co se děje…“ Postoj říkající „ich habe es nicht gewusst“ (o tom jsem nevěděl) by prostě neměl šanci.

Vědět, co se děje, je prvním krokem k tomu, abychom mohli přejít k činům.

To však ještě neznamená, že opravdu něco podnikneme. Celosvětově dostupná technologická síť, jak ji známe dnes, možná tedy mohla předejít jednomu z nejhlubších traumat historie lidstva. Mezitím se stáváme svědky toho, jak narůstá politická moc internetu. Čína, Írán, Tunisko, Egypt, Libye, Sýrie,… – žádný režim na světě, ať je jakkoli totalitní, si dnes už nedokáže zajistit absolutní kontrolu nad informacemi, které na síti kolují.

Díky WikiLeaks jsou anonymním a nelegálním způsobem zveřejňovány dokumenty, které by se za normálních okolností nedostaly na světlo; dokumenty, které jsou utajované proto, aby se předešlo pobouření veřejnosti; snímky, které odkrývají do očí bijící prolhanost „oficiálních“ informací. Práva na přístup k faktům a práva na správné a ověřitelné informace o tom, jak si vedou ti, kdo mají hospodářskou a politickou moc, se nyní domáhá stále větší skupina lidí …

Právo na průhlednost, transparentnost na straně jedné a na soukromí na straně druhé jsou ve vzájemném rozporu. Obě tato práva však potřebujeme. Žádné právo ani svoboda nemohou být absolutní.

Svoboda jednotlivce, na níž si tak zakládáme, je omezena právy společenství, v němž žijeme. Znamená například svoboda slova, že můžeme říkat naprosto cokoli nebo dokonce hrubě urážet jednotlivce či skupiny lidí? Neměla by tato svoboda jít ruku v ruce s odpovědností za to, co mohou naše slova způsobit, a být tímto měřítkem tlumena či posilována? „Il y a des circonstances où se taire est mentir“ (Existují okolnosti, za nichž mlčet znamená lhát), řekl španělský filosof Miguel de Unamuno, rektor University v Salamance. Byla to první slova projevu, který pronesl roku 1936 a byla určena fašistickému generálovi Millanu Astrayovi. Po tomto vystoupení byl Unamuno ze své funkce odvolán. Každá forma svobody získává svůj konkrétní obsah teprve tváří v tvář okolnostem, za nichž je uplatňována. Pokud se kterákoli forma svobody vykládá absolutně, vede to k hrůzným činům a katastrofám. O tom nás dějiny opakovaně poučily. Demokracie přestává být spravedlivým politickým systémem, pokud je vynucována silou. Komunistická utopie rovnosti se zvrátila ve zrůdný režim, když začala umlčovat a zabíjet své oponenty.

Možností celosvětové sítě zajišťovat větší transparentnost moci, a tím vlastně posilovat demokracii a spravedlnost, lze však využít i jiným způsobem. Když naivně vyplníte své osobní údaje do formuláře, abyste v supermarketu získali slevu na ten či onen výrobek, skončí informace o vás, aniž byste k tomu dali svolení, často v databázi, která pak může být odprodána dalším firmám. Jakmile při nákupu přes internet zadáte číslo své platební karty spolu se svými osobními údaji, ztrácíte kontrolu nad jejich dalším osudem. Jestliže jste někdy přes Google vyhledávali třeba pojem „Alzheimerova choroba“, je tento zájem okamžitě přidán do vašeho „profilu“. Stejně jako další dotazy, které do vyhledávače zadáte.

Kdykoli pak něco hledáte, jsou vám nabízeny především vaše vlastní preference místo široké rozmanitosti preferencí všech ostatních. Váš svět byl vymezen, jeho dveře uzamčeny, místo aby se otevíraly dokořán.

Velká digitální paměť je absolutní: pamatuje si vše, nic se z ní nedá vymazat. Přes Facebook a podobné sociální sítě svěřujeme své soukromé informace gigantickému veřejnému prostoru. Nebojíme se sdílet ani velmi intimní příběhy, které mohou být snadno použity proti nám… Neměli bychom tedy mít také právo na to, abychom své vlastní informace vymazali, a mohli tak „zmizet“, spálit „knihu, v níž je napsáno vše“?

Rozvoj komunikačních technologií komunikaci exponenciálně rozšířil. Zdá se, že v kteroukoli denní či noční dobu mají všichni něco na srdci. Každý chce všechno vědět, ke všemu se vyjadřovat. Přemýšlení nad „okolnostmi“, rozhodování, zda takové sdělení má význam, již není podstatné. Nic proti kritickému postoji k naší justici, ale porušuje opravdu vyšetřující soudce právo na informace, když se rozhodne nevydávat žádná prohlášení pro média, aby neovlivnil právě probíhající soudní řízení? Pochybná prohlášení či názory veřejných osobností v médiích, ať už se tyto osobnosti pohybují v kterékoli oblasti, sice zaslouží veřejnou reakci či kritiku, ale znamená to také, že se ze sociálních sítí jako například Twitter mají zbaběle (anonymně a bezpečně na dálku) šířit urážky, nenávist a drby? Existují i okolnosti, za nichž hovořit znamená lhát a mlčení může být životně důležitým vyjádřením našeho práva na svobodu projevu.

1

2

16

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

3

4

ESEJ

Ve své knize „Over het politieke“ (O věcech politických. On the political) belgická myslitelka a politoložka Chantal Mouffe vysvětluje, že jádrem politiky je konflikt zájmů a ideologií. Demokratický politický systém je formou, nástrojem umožňujícím vyjádřit rozpory. V naší současné politické praxi však zdegeneroval v nástroj konsensu. Stal se výrazem moci většiny, cestou, jak si v rozhodování zajistit převahu, a to poškozuje demokracii jako praxi, tedy svobodnou diskusi protikladů. „Každý konsensus se zakládá na aktech vyloučení,“ píše Mouffe. Liberalismus opírající se o racionalismus a individualismus tak již dávno získal hegemonii ve všech vrstvách společnosti.

Rozpory a rozdílné názory ale samozřejmě nezmizely. Ať je člověk v dnešní době jakkoli individualistický a konzumně založený, cítí stále potřebu „někam patřit“, ztotožnit se s komunitou lidí, zažít pospolitost, společné „my“. Toto „my“ se odlišuje od skupiny, kterou tvoří „oni“ patřící do jiného společenství. Vzhledem k tomu, že svobodná diskuse mezi protiklady se momentálně nepraktikuje, často se stává, že vztah mezi „námi“ a „těmi druhými“ přeroste z opozice v nepřátelství, dodává Chantal Mouffe. Jednotlivec se proto dnes musí učit zvládat protiklady, žít s paradoxy, pohybovat se na ostří nože. Tak jako v politice musejí být entity „my“ a „oni“ nahlíženy společně a jejich vzájemný vztah musí být průběžně přehodnocován v různých souvislostech, nelze oddělovat ani právo na transparentnost od práva na soukromí. Odhalování a zastírání je třeba vnímat společně. Jde totiž o dvě poloviny jedné lastury.

5

6

V eseji „Grenzen aan de vrijheid. Van de Sade tot Wilders“ (Hranice svobody. Od markýze de Sade k Wildersovi) píše britsko-nizozemský publicista Ian Buruma: „Absolutní svoboda, kterou de Sade pro sebe vyžadoval, byla svoboda imaginace, autonomie spisovatele, umělce, myslitele.“ Jak říkal Thomas Bernhard – ve své hlavě můžete, pokud chcete, každý den zničit celý svět. Dokonalá tabula rasa (nepopsaná deska) je možná jen v naší fantazii. Tvorba a snění mohou přinést myšlenky a obrazy, které nám mohou pomoci změnit realitu světa.

Představení Book Burning. Een verstopte geschiedenis. La mite brûlée (Pálení knih. Skrytá historie. Spálený mol) vytvořili Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck. Hans je výtvarník, vytváří obrazy, objekty, instalace. Pieter je spisovatel a zde také vypravěč. Představení je výsledkem tichého, klidného, intimního uměleckého přátelství. Ve svých rozhovorech vycházejí Hans a Pieter právě z té absolutní svobody fantazie, o které hovoří Buruma. Putují společně, někdy v rozhovoru, jindy mlčky. Společně sdílejí vnímavost vůči předmětu a příběhu, k věcem, které na jevišti samy o sobě něco „znamenají“, aniž by se nechaly „definovat“ předem. Společný mají také sklon k životnímu truchlení, tak atraktivnímu pro autory, kteří inklinovali k pálení vlastních knih: jako například Kafka a Valéry, nebo Bartleby a jemu podobní. Společně obdivují staré divadlo osvícenství: Wunderkammer. Jak nás tento kabinet kuriozit dokáže obelstít a osvítit s takovým potěšením. Oba přitahují archetypální, nadčasové obrazy, jež dokáží okouzlit stejně jako obrazy bezprostředně aktuální a s politickým nábojem. Společně je fascinuje i starý rabín Nachman z Braclavi: svolal své přátele a žáky a řekl jim, že napsal knihu úplného osvobození.

Pak rozdělal oheň a knihu hodil do plamenů. „Čtěte z popela,“ řekl.

Hans nenavrhl scénu, aby ilustroval Pieterův příběh, a Pieterův příběh nevysvětluje Hansův objekt; obě entity se od samého počátku společně vyvíjejí jako autonomní světy, jsou navzájem překrývány jako dvě průsvitky a společně dávají vzniknout třetímu obrazu. Výsledkem je velmi archaická, jednoduchá divadelní forma: člověk s truhlou, který vypráví příběh. Tvůrci jsou přesvědčeni, že je k této jasné a záhadné jednoduchosti zavazuje „pravda“, možnost nového začátku.

7

„Ein Schauspieler sollte ein Wahrspieler sein, etwas ganz Seltenes.“ (Herec by měl ztvárňovat pravdu, něco naprosto vzácného.)

Peter Handke, Das Spiel vom Fragen

Marianne Van Kerkhoven Marianne Van Kerkhoven (1946–2013) byla významnou divadelní teoretičkou a dramaturgyní Kaaitheater v Bruselu.

Představení Book Burning (Pálení knih) uvádí Divadlo Archa 4. a 5. února od 20.00.

17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

January

ENGLISH PROGRAM

14 EKG – Of Love and Light I Tue literature 20:00

A literary cardiogram. Guests: František Drtikol, Jan Němec and others. Music by Drtikol. Evening hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets: CZK 165/100 / Length: 120 minutes with intermission.

15 EKG – Of Love and Light II Wed literature 20:00

A literary cardiogram. Guests: František Drtikol, Jan Němec and others. Music by Drtikol. Evening hosted by Igor Malijevský and Jaroslav Rudiš. Tickets: CZK 165/100 / Length: 120 minutes with intermission.

17 VerTeDance / Archa Theatre – Simulante Bande

Fri dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call “convention”? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / Length: 60 minutes.

20 Divadlo Vizita – Out of Darkness Mon theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / Length: 2 hours with intermission.

21 Divadlo Vizita – Strength Rays Tue theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets: CZK 230/150 / Length: 2 hours with intermission.

22 Boys & Girls Magda Stojowska and Tereza Durdilová / Archa.lab / Archa Theatre

Wed theatre An original production by Magda Stojowska and Tereza Durdilová that brings a new perspective on the 18:00 relationship of the youngest and oldest generations. In the project a group of schoolchildren meet a group of seniors whose memories go back to the time of the First Republic. Tickets: CZK 150/100 / Length: 60 minutes.

27 Solo for Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Archa Theatre Mon theatre 20:00

Solo for Lu is based on the life story of Chinese actress and singer Jing Lu, who lives in Prague.

Tickets: 150/100. Length: 80 minutes. Presented with English subtitles.

28 Music 2013: What Happened?

Tue music – debate What happened in music last year? For ten years music publicists have been answering this question in a series 20:00 of clips, recordings and commentaries. Something between a party, a lecture and a happening, an anniversary evening prepared by Pavel Klusák, Aleš Stuchlý and Karel Veselý. Tickets: CZK 120/90 / Length: 180 minutes.

31 Petr Nikl: I Am Your Bunny

Fri theatre – music A black and white melodrama, theatre of images and a concert. An autobiographical exploration of the past, 20:00 inspired by the inflatable toys of the artist’s mother, Libuše Niklová. Melo: Miroslav Černý. Drama: Petr Nikl.

Echoes: David Vrbík. Mover: Ondřej Eremiáš. Tickets: 190/150 / Length: 60 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: January 9, 16, 23 and 30 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online.

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

ENGLISH PROGRAM

February

1 Petr Nikl: I Am Your Bunny Sat theatre – music 20:00

A black and white melodrama, theatre of images and a concert. An autobiographical exploration of the past, i nspired by the inflatable toys of the artist’s mother, Libuše Niklová. Melo: Miroslav Černý. Drama: Petr Nikl.

Echoes: David Vrbík. Mover: Ondřej Eremiáš. Tickets: 190/150 / Length: 60 minutes.

4 / 5 Pieter De Buysser and Hans Op de Beeck – Book Burning

Tue/ Wed theatre Author, essayist and performer Pieter de Buysser and artist Hans Op de Beeck created a poetic performance 20:00 with strong political content which became the event of the year in Flemish theatre. A cabinet of curiosities in a world overloaded with information. What can WikiLeaks and Edward Snowden do for poetry? In English with Czech subtitles. Tickets: CZK 290/190 / Length: 60 minutes.

11 / 12 vadí-nevadí.cz (matters-doesn't matter.cz)

Tue/Wed theatre Jana Svobodová, Philipp Schenker/Divadlo Archa 20:00 Who's a chicken and who's a hero? Vadí-nevadí is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows. When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? Who is strong and who is at the back of the line? The problems of a small town in East Bohemia reflect those of the world at large.

A small drama of everyday life that touches us all. Performed by: Pavlína Halušková, Hana Charvátová, Richard Janša, Vojtěch Rejchrt, Bára Konířová, Tomáš Jovnáš, Maruška Halušková, Nikola Čonková, Kevin Bundal, Hanna Sharypa, Yauhen Sumouski, Philipp Schenker, Jan Burian, Jaroslav Hrdlička. Tickets: CZK 190/90 / 90 minutes.

14 VerTeDance / Archa Theatre – Simulante Bande

Fri dance Two healthy dancers and two disabled dancers. Gentle touches, sharp blows and falls. Where is the border 20:00 that we sometimes call "convention"? What is permitted? What is forbidden? What is kept silent? Concept and choreography: Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová. Music: DVA. Tickets: CZK 150/100 / Length: 60 minutes.

15 Boys & Girls Magda Stojowska and Tereza Durdilová / Archa.lab / Archa Theatre

Sat theatre An original production by Magda Stojowska and Tereza Durdilová that brings a new perspective on the 18:00 relationship of the youngest and oldest generations. In the project a group of schoolchildren meet a group of seniors whose memories go back to the time of the First Republic. Tickets: CZK 150/100 / Length: 60 minutes

16 TRUTNOFF in ARCHA presents: John Mayall's 80th Birthday Sun music A concert and 80th birthday party for music legend John Mayall, Eric Clapton's teacher and the man behind 20:00 the birth of the Trutnov Open Air Festival, a kind of Woodstock in the mountains. Organized by the Trutnov Open Air Festival. Tickets: CZK 850 / Length: 120 minutes.

17 A Stroll Through Eva Turnová's Grove Mon staged readings 20:00

Staged readings from the new book by Eva Turnová. With Lenka Dusilová and Eva Turnová, joined by Radomil Uhlíř. Book launch by Renata Kalenská. The evening will also feature a raffle. Tickets: CZK 100 / Length: 90 minutes

18 / 19 Pérák – What's in a Name, It's Actions that Count!

Tue/Wed theatre An historical action fiction by the VOSTO5 Theatre. A theatrical spectacle that combines elements of the martial 20:00 arts with daring stunts and the poetics of original theatre with its characteristic wordplay. Written and directed

by Jiří Havelka. Tickets: CZK 250/150 / Length: 95 minutes.

21 Boys & Girls Magda Stojowska and Tereza Durdilová / Archa.lab / Archa Theatre Fri 18:00

theatre An original production by Magda Stojowska and Tereza Durdilová that brings a new perspective on the Small inventory Festival relationship of the youngest and oldest generations. In the project a group of schoolchildren meet a group of seniors whose memories go back to the time of the First Republic. Tickets: CZK 150/100. Length: 60 minutes

22 Karel Čapek: Dášeňka Goose on a String Theatre Sat theatre 16:00

A pawsitively delightful children's play about how Karel and Olinka got their first puppy... Sure to make even the ruffest audiences howl! Director: Jiří Jelínek. Tickets: CZK 150/children CZK 90 / Length: 55 minutes.

23 / 24 Loves of a Blonde – Blondes of a Love Goose on a String Theatre

Sun/Mon theatre The story of Loves of a Blonde is more than an anecdote about a teenage girl with more faith than brains; it is 20:00 above all a parable and ingenious metaphor about the fragmented, glittery and comical phenomenon of the 1960s. The audience become direct actors in the events, participants in the ball that everyone is looking forward to, but then regretted they attended... A remake of a famous production by the Goose on a String Theatre. Director: Vladimír Morávek. Tickets: CZK 350/250 / Length: 135 minutes.

25 Radical Theatre Yesterday and Today – A Guided Tour of the Exhibit Tue exhibit – lecture 18:00

Original works by Peter Schumann, founder of The Bread and Puppet Theater.The legacy of 1960s radical theatre and its continued influence today. Video installations with clips from performances. Tour led by Ondřej Hrab.

Free entry / 60 minutes.

26 Solo for Lu Jana Svobodová / Jing Lu / Archa Theatre Wed theatre 20:00

Solo for Lu is based on the life story of Chinese actress and singer Jing Lu, who lives in Prague.

Tickets: CZK 150/100 / Length: 80 minutes. Presented with English subtitles.

Public filming of the Jan Kraus Show: February 6, 13, 20 and 27 always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online.

19

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

ENGLISH SUMMARY

What is contemporary theatre like? What should public cultural institutions look like in the 21st century? What are their goals? What audience do they serve? These are the questions we ask ourselves when preparing our program.

At the start of its twentieth year Archa is like a tightrope walker balancing precariously on a thin line above a chasm of economic doom, but who nonetheless stubbornly continues onwards towards his goal. At least, the tightrope walker hopes, the onlookers will admire his persistence and elegance. We embark on this risky journey because we believe it has a purpose. That even in difficult conditions we must not stop in our quest to seek and discover how art can create new perspectives on our everyday lives. In this effort we are under critical supervision. The role of the theatre's board of trustees is that of a guarantor to the public (i.e. you) to ensure that we fulfil our mission.

The interview with Robert Palmer on page 14 is proof that the board's perspective on our activities is knowledgeable, comprehensive and critical.

We have prepared two novelties for the start of the year. We invited the production Book Burning, created by Belgian writer and performer Pieter De Buysser and visual artist Hans Op de Beeck, who together have fashioned a distinctive literary-visual genre.

De Buysser, with the help of a kind of cabinet of curiosities, tells absurd stories about our information-overloaded world. He asks whether freedom of information might not in fact act as a brake to the development of critical thinking.

Book Burning is an intimate, poetic and hard-hitting political performance.

The first premiere of projects created by the Archa Theatre will be the production of vadí-nevadí.cz, which shows how the problems of a small town can mirror those of the world at large. The protagonists are residents of Kostelec nad Orlicí. The one-off performance of vadí-nevadí.cz, which was created in East Bohemia over more than a year, is transformed into a production which shows that even mundane everyday stories can have the force of great drama.

In January and February Archa will also present a performance that you have certainly already seen. If you liked it, please come again with your friends. You might discover that you will see the performance with new eyes. Theatre, after all, is the most transitory and fleeting of the arts, and is never fundamentally the same. It takes place only in the here and now.

Ondřej Hrab Artistic Director

Archa.lab in the New Year Dear friends, It might be winter, but at Archa.lab there is always something cooking. One thing ends and another begins. In January we can look forward to an open house of ateliers for children and adults, and in February we will take a short break in order to gear up for the start of the summer semester in March.

In that same month we can also look forward to an intensive workshop by Dutch

20

vadí-nevadí.cz / Who's a chicken and who's a hero?

A theatre production by the Archa Theatre and residents of Kostelec nad Orlicí

dancer Frank van de Ven, who has been for many years now a permanent collaborator of Archa.lab.

Open house ateliers in the winter semester Simulante Bande – atelier for disabled and healthy dancers, January 27 from 17:30 / Archa Theatre

Vadí-nevadí (matters-doesn't matter) is a popular children's game that everyone in the Czech Republic knows. When are we heroes and when are we losers in the eyes of those around us? Who is strong and who is at the back of the line? The problems of a small town in East Bohemia reflect those of the world at large. A small drama of everyday life that touches us all.

Creative Motion I and II – atelier for dancers young and old / February 2 from 16:00 / Archa Theatre Studio Boys and Girls – atelier for seniors / January 24 from 17:00 / Archa Theatre Studio First atelier lessons in the summer semester 2014

Creative Movement I for children ages 4 to 6 – March 4 / 15:00–16:00 / Archa Theatre Studio

Concept and script: Jana Svobodová, Philipp Schenker Director: Jana Svobodová Music: Michael Romanyshyn, Jan Burian Video: Jaroslav Hrdlička Dramaturgy: Lonneke van Heugten, Ondřej Hrab

Creative Movement II for children ages 7 to 12 – from March 4 / 18:30–20:00

An interview with the creators of vadí-nevadí. cz Jana Svobodová and Philipp Schenker

Dance atelier for all ages – from March 4 / 18:30–20:00 / Archa Theatre Studio

hy did you change the name of the W production from Promised Land to vadí-nevadí.cz?

Jana Svobodová: We want to emphasize the main focus. Our production is based on life in a small town, but is relevant to all of us, because in the new production we see the town of Kostelec nad Orlicí as a metaphor for the situation in our society. But we also want the story to be real, which is why we are working together with residents of Kostelec nad Orlicí itself, long-time residents, Roma and immigrants from the local refugee camp who are all living side by side. We chose the original working tile of Promised Land as an ironic contrast to the situation that we saw from the outside.

We are working with people who are from a certain point of view weaker, but not because of their own fault, but due to society, which refuses to accept them and makes their lives difficult. Together with the residents of Kostelec nad Orlicí we want to say that we all have our weak spots that can be revealed.

How we deal with them is what interests us as artists.

Simulante Bande – March 3 / 17:30–19:00 / Archa Theatre

Boys and Girls – from March 18 / 10:00–11:30 / Archa Theatre Studio Open Space – regular theatre training atelier in April and May, always on Thursdays 9:00–10:30 / Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1 Coming in April and May Intensive weekend workshop Body Meets Imagination with Frank van de Ven – April 5 and 6, 2014 The new residence project by Tereza Durdilová and Magda Stojowska with the working title of OUT OF will premiere on May 5 and 6, 2014.

Once again the season will conclude in June with a public lesson on the stage of the Archa Theatre.

We look forward to seeing you at the open house of our ateliers, where you can pick up application forms for the summer semester and for other Archa.lab events as well as information about all performances at the Archa Theatre.

Wishing you a happy New Year!

J ana Svobodová Artistic Director of Archa.lab

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

photo archive of Archa Theatre

Here and Now

ENGLISH SUMMARY

id you discover a specific way to work D with the residents of Kostelec nad Orlicí?

PS: Not really. Those who wanted to be part of the project and to express themselves through it decided to cooperate with us on their own. It’s basically pointless to try to convince someone, because people who aren’t motivated to change things will always be more passive. Even the old Roma lady who runs a kindergarten in Kostelec nad Orlicí understood that this can be another way of helping her community.

What will be the resulting theatrical form?

JS: A kind of documentary-theatre, but with a lot of room for fiction and imagination.

PS: A fictitious event allowed us to create a starting point for the first phases of the performance. It was based on the idea of presenting Kostelec nad Orlicí to them as the real heart of Europe, as announced by a pair of foreign experts from Switzerland and China. This was the first impulse and another source of inspiration were the apparently insignificant places in Kostelec nad Orlicí, which are of course a crucial part of everyday life: the square, the bus stop, the forest, the refugee camp, the Penny Market grocery store, the cemetery. These places are also used as the names for the chapters of the performance. They are also the crossroads of the stories. We see the town as an abstract body. The places are its organs and muscles.

We're talking about heart rate, breathing, arrests, personal documents or pressure. o you think that it is specific to the charD acter of Kostelec nad Orlicí or would it work better somewhere else?

JS: It’s hard to say. We work in Kostelec nad Orlicí. As we already said, we see the town as a mirror of our world. Based on the topography of the town, which frames the stories of its residents, we look for common themes.

We ask about our weaknesses. We search for their reasons. We look for moments where each of us can be a hero.

Interview by Lukáš Jiřička

21

F or a long time now you have been part of the Czech independent theatre and music scenes. What was your journey to Czech theatre?

In 1999 Daniela Voráčková and I founded our own theatre group in Prague called Stage Code. A year later Jiří Turek invited us to Kolín to create a site-specific project for the Mimoriál Festival. Later we created a number of original projects mainly for the Alfred ve dvoře Theatre.

We adapted the theatre language to the chosen theme, so we did physical theatre, cabaret, improv and other theatre forms.

At the beginning nobody knew me here, so I first had to show them what I knew and only then people started inviting me to work with them. After a while I started working with Howard Lotker of the HOME Theatre, Miroslav Bambušek and then the 4+4 Days in Motion Festival, the Archa Theatre and others.

photo archive of Philipp Schenker

ow many groups do you work with H now?

JS: With three. The first are the “white” Czech old-time residents, the second are the Roma old-time residents and the third are the refugees. These groups constantly meet, but do not communicate with each other.

Philipp Schenker: Unlike our previous projects, where we focused on the refugee camp and barely paid any attention to the town, we decided to present Kostelec nad Orlicí as an image of the whole world. We were not interested only in the refugees, we also wanted to look on the other side of the wall.

I don't miss traditional theatre Swiss actor, performer and musician Philipp Schenker has been part of the Czech independent theatre scene for several years and is well known for his collaboration with the Alfred ve dvoře and Archa theatres. He has appeared at Archa in among others Dance Through the Fence, Exit 68/89 and Leaving.

In addition to being a member of the Allstar Refjúdží Band, together with Jana Svobodová he is currently preparing the project vadí-nevadí.cz.

H ow does a trained graphic artist become an actor and performer?

When I was living in an arts squat in Berlin most people around me were studying in theatre schools. We started doing our own projects and took part in demonstrations, which in those days were happening all the time in Berlin. I definitely was much better at that than commercial graphic design!

Through a friend in the squat I got work in a performance at the theatre academy in Amsterdam. There I fell in love with my wife and also with “site-specific” theatre.

I stayed in Amsterdam for a few years where I worked with Grif-theater and mainly with Dogtroep. This was a famous site-specific theatre which in those days was at the peak of its fame. We created huge spectacular performances that took place for example in the entrance hall of new hospitals, on the sea side, in abandoned docks or former churches.

Dogtroep was also in Prague in the 1990s, but I wasn’t here with them.

I worked with them on two large performances which not only took place in a large space but were intended for several thousand spectators. Our work was based on the idea that we ourselves created the installations and artistic objects that we acted with. Even though since then I’ve never worked on such a large production it’s a method of work that has stayed with me.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

hat do you see as the specific nature W and quality of the Czech theatre scene?

Besides underfunding, what are some of the main problems?

I’m involved mostly in the so-called alternative scene, which really is not very big here and does not have a big audience like in the Netherlands, for example. There the alternative scene is taken seriously, and you can see this in the financing and the interest of the broader public, but also the wide network of theatres and production houses where this kind of theatre is performed. New forms of theatre are also taught in theatre schools there.

In the Czech Republic despite the tough conditions there are always new alternative theatre projects being created. There are many artists and theatre groups who are looking for alternative ways to present their work.

This is going on even though most people and cultural politicians (if there even are any in the Czech Republic) are largely indifferent towards the alternative scene.

Y ou and Jana Svobodová are preparing a project with residents of Kostelec nad Orlicí. To what extent do the issues in this performance touch you personally?

I’ve been working with Jana for six years on theatre projects that bring together the most diverse social groups. In Window of Opportunity we worked with high school students. The Allstar Refjúdží Band includes immigrants who we met in refugee camps. As a Swiss citizen I am also an immigrant here. This is the third country that I’ve moved to, so I know how much work it takes to integrate, find a job and friends, learn the language, customs or navigate the bureaucracy.

In the Czech Republic I’m surprised how people and politicians react to (or ignore) the issue of minorities. Czechs experienced a totalitarian regime, but the fate of immigrants from countries with similar regimes and the problems of minorities in their own country do not evoke much interest, rather disgust. It’s as though people were annoyed by the fact that they have to deal with these problems. re you tempted to work in dramatic A theatre or film?

I sometimes act in movies. I’m often cast as a German, mostly a Nazi. As far as drama goes, I played in Leaving and in productions

ENGLISH SUMMARY

e’ve been talking about theatre, but W can you also tell me something about your musical activities?

As part of my own project with Stage Code I occasionally arranged music and wrote songs for the productions. Then I started singing with the band The Ritchie Success. We play something between post-punk and new wave.

For almost six years I’ve been playing with the Allstar Refjudží Band, whose style is completely different from punk. This band was created as part of the performance Dance Through the Fence at Archa under the guidance of American bandmaster Michael Romanyshyn. We mix various ethnic influences and sing in various languages from Chinese, Kurdish, English and Swiss German to accented Czech.

This June the band will spend a month in Pittsburgh. Together with Michael, director Jana Svobodová and local immigrants we will create a new musical performance and we are also planning several concerts around the US. We then hope to present the project in the fall at Archa. We’re really looking forward to it.

Interview by Lukáš Jiřička

Interview with Robert Palmer Robert Palmer is a member of the board of Archa Theatre. He has 40 years of experience in the cultural sector and works internationally as an independent expert. Starting out as a theatre director and writer he later became responsible for the national cultural policy in Scotland. He also was artistic director of the European Capitals of Culture events of Glasgow (1990) and Brussels (2000). For seven years he acted as the Director of Culture and Cultural Heritage at the Council of Europe in Strasbourg, France. He has been an advisor to governments and cities in over 20 countries as well as to the European Commission and UNESCO. His belief is that culture can bridge differences. o you see a necessity for creating new D cultural policies for the 21st century?

Absolutely yes! On all levels the interaction between the State, cities, civil society and the market should be re-thought. Over the last fifty years there have been dramatic changes in society, while policies are still stuck in a late 19th century vision of what culture is. I will name a few important changes. The first change is the dramatic impact of new technologies such as social media which has led to new types of cultural forms and kinds of participation.

The second change is demographic: changes in age and education, but more importantly the rise of migration leads to multiple cultural identities and different perceptions of culture.

The third change is in the condition of the economy, especially in Europe has resulted in cuts in public expenditure which hit the weakest parts of the cultural system the hardest, the pioneers who innovate, experiment and focus on talent. Calls into question the balance be22

photo archive of Robert Palmer

by Miroslav Bambušek, and I am currently performing in the National Theatre in the production of Enron. When a role comes my way I enjoy it, but otherwise I don't miss working on big productions.

tween support for larger institutions museums, national performing companies, orchestras, major festivals - how can they be financed in the future? The fourth change is emerging models of governance based on collectives, cooperation and partnering across sectors and nations. The fifth is the blurring of traditional boundaries between amateur and professional and between different disciplines. It is no longer clear what “film” or “theatre” or “visual art” is. Therefore the criteria used by cultural policy for judging the arts are out of date. The sixth is that supra-national systems such as the EU, decentralization and changes in taxation systems are reversing the prominence of State and local authorities in culture. For example, in cultural policy the power of certain cities exceed that of the State. Together, all these changes have created a new cultural ecology to which cultural policy has to adapt. Now policies are often still based on personal views of ministers or mayors. A systemic approach is needed where decisions are not taken in isolation of one another. ow can cultural institutions transform to H adapt to the needs of today's society?

A rethinking has to happen on all levels.

Cultural creators, managers and institutions have to reflect on their role and evolution. It is a two-way flow: individual organizations can also influence municipal and State policy. an you describe Archa Theatre from this C perspective?

Archa is one of those organizations which is engaging with these key societal questions. Their mission integrates a deep commitment to international working and an equally deep commitment to the community in Prague. It is socially engaged, a platform for emerging artists, a place where the artist can lead and has a long-term focus on artistic development. Archa has become less a physical space and more about the production and co-production of ideas. Nearing its 20th anniversary it has maintained its foundational principles, while the way they are undertaken is continuously changing. There is a desire to expand partnerships and to move beyond a European space to the global.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014

I s there anything else you’d like to say to Archa and its audience?

Archa has such a strong and committed audience who follow the diverse intellectual and artistic productions. My question is: is there room for others? How can the local community be engaged? It would be great if for the next interview, someone who is not an Archa follower could react to these questions. For example: “If I were the artistic director of Archa, I would...”

After all, if an organisation like Archa is open to criticism it will grow.

Interviewed by Lonneke van Heugten

COMING SOON

Ojedinělé provedení jednoho z nejvýznamnějších děl české hudby 20. století v symfonickém pojetí. Hudba: Milan Hlavsa, texty: Vratislav Brabenec, orchestrální aranžmá: Michal Nejtek, provedení: The Plastic People of the Universe a Filharmonie Brno, dirigent: Marko Ivanović

Wim Vandekeybus – Ultima Vez Talk to the demon Světová premiéra 4. dubna 2014 (reprízy 5.–6. 4.)

Od roku 1996 uvádí Divadlo Archa pravidelně tvorbu jednoho z nejvýznamnějších choreografů světové scény Wima Vandekeybuse. Pražské publikum získalo privilegium sledovat vývoj tvorby tohoto světového tvůrce, který neustále hledá a nachází nové způsoby vyjádření. Jako hold svému pražskému publiku se Vandekeybus v jubilejní sezóně Archy rozhodl uskutečnit světovou premiéru svého nového projektu právě zde.

foto Romek Hanzlík

The Plastic People of The Universe & Filharmonie Brno / Co znamená vésti koně 11. března / 20.00

The Plastic People of The Universe & Filharmonie Brno / Co znamená vésti koně March 11 / 20:00 A unique performance of one of the most important works of 20th century Czech music in a symphonic rendition. Music: Milan Hlavsa. Lyrics: Vratislav Brabenec. Arrangement: Michal Nejtek. Performed by: The Plastic People of the Universe and the Brno Philharmonic. Conductor: Marko Ivanović.

Wim Vandekeybus – Ultima Vez Talk to the demon World premiere April 4, 2014 (repeats April 5–6)

foto Danny Willems

Since 1996 the Archa Theatre has regularly presented the work of Wim Vandekeybus, one of the world’s most important choreographers.

Prague audiences have had the privilege of following the creative evolution of this artist, who constantly looks for and finds new modes of expression. To honour his Prague audience in this jubilee season, Vandekeybus has decided to present the world premiere of his new performance at Archa.

Speciální formace, v níž vystupují tři hudebníci původní legendární kapely King Crimson s repertoárem od začátku osmdesátých let až do poloviny let devadesátých.

Edit Kaldor: Inventář bezmocnosti Inventory of Powerlessness září 2014 Koprodukční projekt, který vzniká zároveň ve třech městech – Amsterdamu, Berlíně a Praze. Režisérka Edit Kaldor bude v každém z těchto měst pracovat se skupinou lidí různého věku, odlišných povolání a náboženství, kteří museli ve svém životě překonat vlastní bezmocnost.

foto archiv Crimson ProjeKCt

The Crimson ProjeKCt 27. března / 20.00

The Crimson ProjeKCt March 27 / 20:00 The Crimson ProjeKCt is a King Crimson offshoot featuring three current members of that historic band, primarily focusing on repertoire from the early 1980s through to the mid-90s.

Edit Kaldor: Inventář bezmocnosti Inventory of Powerlessness September 2014 A coproduction that will be created simultaneously in three cities: Amsterdam, Berlin and Paris. Director Edit Kaldor will work in each of these cities with a group of people of different ages, occupations and religions, who in their lives have each had to overcome their own powerlessness.

23

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2014

HVĚZDY PROGRAMU / STARS OF THE PROGRAM

28. 1. / 20.00 Hudba 2013: Co se stalo?

Music 2013: What Happened?

4.–5. 2. / 20.00 Pieter De Buysser a Hans Op de Beeck – Book Burning / Pálení knih 11.–12. 2. /20.00 vadí-nevadí.cz Kdo je srab a kdo hrdina?

Who's a chicken and who's a hero?

22. 2. / 16.00 Divadlo Husa na provázku Karel Čapek: Dášeňka 23.–24. 2. /20.00 Divadlo Husa na provázku Lásky jedné plavovlásky – plavovlásky jedné lásky Loves of a Blonde – Blondes of a Love

24

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2014