KIVA Gradient

3

GRADIENT Role fotografie se mění v závislosti na tématu a prostředí, ve kterém je vytvořena. Pohledem fotografa vzniká nový příběh.

Gradient je v obecném smyslu slova směr růstu. Ve formálním jazyce matematiky označuje diferenciální operátor, jehož výsledkem je vektorové pole vyjadřující směr a velikost největší změny skalárního pole.

Pro Vladimíra Kivu Novotného je gradient posun, sledování změny, respektive proměny. I v rámci minimalismu, který je mu vlastní, jde o sledování nekonkrétního vývoje. Sledování dvou paralelních linií, pohledu vnitřního a vnějšího. Vnější pohled je pro něj vizualita a vnitřní linie je subjektivním a intuitivním impulzem.

Tyto dvě roviny se s určitou frekvencí potkávají a zase rozdělují. Stejně jako jen některé okamžiky zůstávají zachyceny a zhmotněny.

Dovolujete někomu jinému, aby vás nalezl, čímž nalézáte jak druhého člověka, tak sama sebe.

Existuje nějaký nárok na subjektivitu? Proč je potřeba manipulace? V kontextu gradientu se jedná o nezakončený proces, tedy přibývá další vrstva. Vzniká konfrontace s obrazem a následná reakce na něj.

Jedná se o prvek sledování změny v subjektivní intuitivní rovině. Konfrontace a zpětná vazba.

Gradient je přesný, je to směr dál, vývoj. Základní barvou je modrošedá. Je v tom preciznost a zároveň impulz pro subjektivní prostor. Každý snímek se odehrává na jiném místě, spojuje je zachycení vnitřního světa. Nekonečno dosažené zastavením času prostřednictvím okamžiku. Pokus zodpovědět si základní existenciální otázky. Štěpánka Stein

5

7

9

11

13

15

17

19

21

23

25

27

29

31

33

35

37

39

vydáno k výstavě KIVA – GRADIENT, 11. 5. – 3. 6. 2022 ETCETERA ART, Hradební 3, Praha © text – Štěpánka Stein / design – Tomáš Vrba, Aparat. fotografie – Vladimír Kiva Novotný / tisk – graficke-papiry.cz

Vladimír Kiva Novotný (*1977) se věnuje jak umělecké, tak komerční fotografii. Pro jeho vizualitu je typická zvláštní poetika s jakýmsi přímočarým výrazem, díky němuž často přímo fyzicky cítíme mrazivý vzduch v krajině nebo vlhký dech portrétovaných. Dlouhodobě jej zajímají především otázky času – procesy stárnutí, mizení, přibývání nebo zastavení, jež sleduje nejen v klasických portrétech, ale také v krajině a v architektuře, které se v jeho pojetí proměňují v abstraktní obrazy prodchnuté silnou emocionalitou. Vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě, kde později působil i jako pedagog. Žije a tvoří v Brně a v Praze.