Etcetera 7

7 Post-War & Contemporary Art 24. listopadu 2018 — 18.30 hod Galerie Kvalitář, Senovážné nám. 17, Praha

výstava Brno 12.–18. 11. 2018 10–18 hod

Etcetera Gallery Grohova 2 Brno

výstava Praha 20.–24. 11. 2018 10–18 hod aukce 24. 11. 2018 18.30 hod

Kvalitář Senovážné nám. 17 Praha

Jana Bernartová



1

Jana Bernartová (*1983) Remediation RED #1, z cyklu Tekuté krystaly RGB, 2017–2018 digital print, lightbox, 42,5 × 29 × 8 cm sign. na rubu Remediation RED #1, 2017/2018, J. Bernartová 19 000 Kč ~ 735 € vystaveno ~430–500 nm, ~700–600 THz, Galerie města Blanska, Blansko 2018 přiložen certifikát autenticity

info V posledním roce se tvorba Jany Bernartové soustředí na výzkum barev a proměnlivosti jejich digitálního zobrazení. Princip autorčiných dosavadních realizací byl tak postaven na sledování skutečnosti, že pokud změníme nosič zobrazení, promění se tím i barva samotná. Ten stejný typ barvy bude vypadat jinak na displeji telefonu, počítače nebo na vytištěném listu papíru. Doposud si pro své instalace vybírala modrou a k ní kontrastní červenou. Zatímco červená je sama o sobě lákavá svou vášnivou vyzývavostí a širokým uplatněním v rámci současné spotřební kultury, u modré ji zaujal odstín, který některá ze zobrazovacích zařízení používají ve svém výchozím nastavení během spuštění nebo při nastavení v úsporném režimu. V případě obou barev ovšem dochází k očistnému vyrušení jejich symbolických i historických konotací. V kontextu média malby se v sedmdesátých letech objevil pojem nulový bod obrazu. Vztahoval se k autorům, kteří ve své práci tematizovali médium obrazu ve smyslu zkoumání jeho rámu, povrchu, jeho autonomní existence bez vztahování k čemukoli mimo obraz samotný. V práci této autorky bychom mohli hovořit o nulovém stavu digitálního obrazu. Barva se zde stává nástrojem jeho zviditelnění. Obrací pozornost diváka k digitálnímu nosiči a jeho zobrazovací ploše. Z dálky více než padesáti let k nám tak doléhá ikonické konstatování Marshalla McLuhana: „The medium is the message.“ V tomto případě se zprávou stává také barva. Lépe řečeno, hyperbarva – virtuální, sama o sobě neexistující, jen se neustále aktualizující v závislosti na hostitelském médiu. Paradoxně, ačkoliv se autorčin přístup opírá o studium teorie barev a zájem o fyziognomii jejich vnímání, v důsledku mají její instalace spíše mystický a hypnotizující než racionální účinek. Konceptuální umělci jsou spíše mystikové než racionalisté. Dospívají k závěrům, kterých logika nemůže dosáhnout, prohlásil kdysi minimalista Sol LeWitt.

Jana Písaříková 2

~430–500 nm, ~700–600 THz, Galerie města Blanska, (foto: Studio Flusser)

3

Jiří Kovanda



2

Jiří Kovanda (*1953) Bez názvu, 2001 koláž, kov, papír, rám, sklo, 29,5 × 21 cm sign. na rubu J. Kovanda 01 12 000 Kč ~ 465 €



3

Jiří Kovanda (*1953) Bez názvu (Já + 11/2roční děcko), 1980–1981 tuš, tužka, papír, rám, sklo, 62,8 × 45 cm sign. na rubu J. Kovanda 10/80 JÁ + 11/2ROČNÍ DĚCKO 27 000 Kč ~ 1 045 € literatura Edith Jeřábková (ed.), Jiří Kovanda, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem společně s Galerií Klatovy/ Klenová, 2010, s. 44.

Kolektiv autorů (ed.), Difficult ceremony, Aparat. 2018, s. 95.

4

5

Tomas Rajlich



4

Tomas Rajlich (*1940) Bez názvu, 1994 olej, plátno, 80 × 90 cm sign. na rubu T. RAJLICH 94 160 000 Kč ~ 6 190 €

6



5

Tomas Rajlich (*1940) Bez názvu, 1994 olej, plátno, 90 × 80 cm sign. na rubu T. RAJLICH 94 160 000 Kč ~ 6 190 € 7

Gerold Miller



6

Gerold Miller (*1961) Total Object, 1996 lakovaný hliník, 22 × 22 × 2 cm sign. na rubu G. Miller 1996 45 000 Kč ~ 1 740 €

info Německý umělec Gerold Miller, studoval sochařství na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu. V devadesátých letech začala Millerova tvorba stále více směřovat ke konceptuálnímu umění. Všechny jeho díla oscilují mezi kresbou, malbou, sochařstvím i architekturou, mají formu objektu a vytvářejí extrémně přísný a radikální minimalistický koncept. Jeho díla jsou zastoupeny ve světoznámých galeriích. „Rám“ jako zcela autonomní dílo je jedním z hlavních témat jeho tvorby, původně sloužící jen jako doplněk nebo dokončení, uzavření uměleckého díla, v jeho pojetí jde však o rám jako takový. Nedefinuje obraz, ale hranice mezi sochou a malbou, mezi vnitřním a vnějším prostorem. V samotném středu je otvor, často čtverec, který odhaduje prázdnou stěnu. Své objekty Miller vyrábí z hliníku, kterému dodává hladký, lakovaný a barevný povrch. Tato práce sebou nese složité technologické postupy.

Miller přijal charakteristickou práci s barvou americké minimalistické malby, která se zaměřuje na těsný vztah mezi barvou, tvarem a prostorem. Rozsah barvy pokrývá celý objekt, jehož povrch je přesný a bezchybný. Miller upřednostňuje práci s kovem, protože dřevo je, dle jeho slov, příliš měkké a teplé, kdežto kov mu dovoluje přesnost.

8

9



7

Daisy Mrázková (1923–2016) Bez názvu, 1984 barevné pastelky, papír, rám, sklo, 100 × 70 cm sign. na rubu Daisy Mrázková 1984 22 000 Kč ~ 850 € info Členka výtvarné skupiny UB12 a Umělecké besedy. Věnovala se olejomalbě, od roku 1962 též dětské literatuře a ilustrování knih pro děti, později převažovala v její tvorbě perokresba, kresba barevnými tužkami a v devadesátých letech malba vaječnou temperou.



8

Daisy Mrázková (1923–2016) Bez názvu, 1982 tuš, papír, rám, sklo, 74 × 102 cm sign. na rubu Daisy Mrázková 1982 22 000 Kč ~ 850 €

10



9

Pavel Rudolf (*1943) Intervence, 1982

10 

Jiří Valoch (*1946) Point, 2002

barevná reprodukce, tuš, rám, sklo, 20,5 × 29,5 cm sign. na rubu P. Rudolf 82

2 překrývající se listy, tisk, papír, 20,5 × 29,5 cm každý sign. J. Valoch 2002, two installations A,B

5 000 Kč ~ 195 €

12 000 Kč ~ 465 €

zastoupení autora ve sbírkách Národní galerie Praha, Památník národního písemnictví, Praha, Galerie Klatovy/Klenová, Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna, Muzeum umění Olomouc

11 

Jiří Valoch (*1946) Slovo, ale nikoliv pouze slovo, 2009

12 

Marian Palla (*1953) Nevím, 70. léta

1/1, folie, plátno, 20 × 25 cm sign. Jiří Valoch 2009

hlína, papír, 61,5 × 88 cm sign. na rubu M. Palla

17 000 Kč ~ 655 €

6 000 Kč ~ 230 €

11

Kateřina Olivová

13 

Kateřina Olivová (*1984) Bez názvu, 2018 barevná fotografie 1/1, pasparta, rám, sklo (autorská adjustace), 5 × 7,8 cm sign. Olivová 2018 1/1 22 000 Kč ~ 850 €

info Kateřina Olivová vystudovala Ateliér tělového designu (nejprve pod vedením Jany Prekové, poté Lenky Klodové) na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Ve své tvorbě se zabývá především tělesností, sexualitou, ale také lidskými emocemi. Současně je činná jako kurátorka současného umění se zaměřením na performance, a to prostřednictvím nezávislé Galerie Umakart v Brně nebo nové Galerie Krása, kterou založila na záchodcích v brněnském kině Art v listopadu 2014. Její práce odkazuje na lásku, radost, nalezneme zde ale prvky sebeironie a určitý druh trapnosti. Právě pocit trapnosti zažívá nejeden divák jejích performancí, kdy je konfrontován s nahým tělem autorky, která jeho prostřednictvím otevírá otázky kolem tabu obnažené tělesnosti, ženskosti a v posledních letech i mateřství a partnerství. Kateřina Olivová většinou pracuje s konkrétním místem, situací a s následnými reakcemi. Své tělo chápe jako materiál a nástroj pro výtvarnou výpověď. Současně jej vnímá jako „své báječné velké měkké tělo“. Její performance jsou plné sebereflexe, která může nejen samotnou autorku, ale i diváka dovést k novým pohledům na zaběhnuté stereotypy.

Tvorba Kateřiny Olivové má jistě genderový podtext. Svlékání, následná nahota a cesta hledání vztahu ke svému tělu je pro její tvorbu klíčová. Především pak v období očekávání dítěte a následného mateřství, kdy svou tvorbu vnímá jako více intuitivní a pohodovější. Další důležitou součástí její prezentace je pestro-

12

barevný styl oblečení a blyštivé glitry. Vytváří si tak svůj jedinečný životní styl, který se jí prolíná do všudypřítomné příležitosti k performance. V posledních letech tvoří se svým partnerem Aloisem Stratilem, a to se zájmem demonstrovat prožitky vyvěrající z rodičovství. Účastnili se kupř. festivalu F. N. A. F. = festivalu nahých forem!extrémní holota! v Perle na jižním okraji Prahy v roce 2015 nebo mezinárodního festivalu performance Malamut 2015 v Plato Ostrava. Jejich nejběžnější otázky vycházejí z podstaty; co lze ještě chápat jako umělecké dílo: Je jejich společné dítě umělecké dílo? Stane se automaticky umělcem? Dílo Kateřiny Olivové je na hranici dobrého vkusu, demonstruje kýč a radost ze života a je plné okázalosti. Autorka je na české umělecké scéně určitým novodobým archetypem Věstonické Venuše.

Lenka Sýkorová pro Artlist — Centrum pro současné umění Praha v roce 2015 Autorka je letošní finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, fotografie byla použita v rámci akce „Anetka je sexy!“ Vak Gallery 2018 (akce v negalerijním prostoru u příležitosti MDŽ 8. 3. 2018, kurátorka Aneta Willertová). Fotografie samotná je záznamem performance z festivalu Vytvrzení v Galerii Umakart, v roce 2014.

13

Lenka Klodová 14 

Lenka Klodová (*1969) O Boženě, 1997 dřevotříska, plexisklo, elektroinstalace, žárovky, spínač, rozměr písmene Ž 184 × 100 × 30 cm sign. Lenka Klodová 1997 360 000 Kč ~ 13 920 €

literatura Pavlína Morganová, Někdy v sukni, Moravská galerie v Brně 2014.

Ateliér veškerého sochařství, katalog Ateliéru Kurta Gebauera, 1998.

Zuzana Štefková (ed.), Svědectví ženským hlasem: Rozhovory s českými a slovenskými umělkyněmi a teoretičkami umění, UMPRUM Praha 2012.

Radek Wohlmuth, Vzkazy, jména, proměny, in Radek Wohlmuth, Martina Pachmanová, Pavlína Morganová, Lenka Klodová: Pregnant Songs, Divus 2005, s. 82–83.

Martina Pachmanová, Bože, žena, in Pregnant songs, Divus 2005, s. 84–86.

Radek Wohlmuth, Slova nejsou jenom kecy (práce s textem u Lenky Klodové), Časopis Umělec 2003/2. info Zhruba před dvěma lety (1. 12. 2001) byla v Neratovicích, na křižovatce ulic Mánesovy a Benešovy, na šestimetrové hliněné navážce mezi silnicí, tratí a hřištěm, odhalena socha. Tvoří ji několik masivních třímetrových, ručně opracovaných pískovcových bloků zasazených do betonového základu, které dohromady vytvářejí jednoslovný nápis. To slovo, které váží víc než padesát tun, je celkem běžné: MILUJI. Ta socha, naopak, zřejmě nemá v novodobé historii našeho moderního umění obdoby.

Fenomén písma má u jedné z nejzajímavějších mladých umělkyň české výtvarné scény posledních let Lenky Klodové (1969) dlouhodobě nezastupitelné místo.

S písmem jako nástrojem prostorového vyjádření začala pracovat ještě jako studentka ateliéru všeobecného sochařství Kurta Gebauera na pražské VŠUP. Její zřejmě první zralou prací, která ho využívala, byla cca dvoumetrová instalace Seno. Tu Klodová vytvořila ve třetím ročníku a právě Gebauer ji později do katalogu, provázejícího ateliérovou výstavu v pražské Richterově vile, charakterizoval slovy: „Ze sena vyčnívají siluetky (stébel) vrhající při osvětlení stín, který se dá číst. Text však není reklamní, spíš jde o vyznání lásky.“ K písmu se Klodová vrátila o tři roky později ve své diplomové práci BOŽENA, kterou označila jako alegoricko-votivní instalaci. Také v této poctě Němcové, kterou tvoří šest stosedmdesáticentimetrových písmen křestního jména spisovatelky, vyrobených z plexiskla a překližky, hraje klíčovou roli světlo. Uvnitř písmen jsou žárovky, jejichž rozsvícením či zhasnutím je možné klást významový akcent na jednotlivá slova ve jméně latentně přítomná (žena, Božena). Taková instalace dokonce jako by mimoděk fyzicky dokumentovala Borgesovo pojetí písma (textu) jako „bludiště znaků“. Její symbolicky děkovné vymezení opět přirozeně zahrnuje pozitivní emotivní obraz.

Realizace poutního místa MILUJI, vytvořená v rámci neratovického projektu Oživené město, je dosavadním vyvrcholením této části autorčina díla. Jestliže

vystaveno Někdy v sukni, Moravská galerie v Brně 2014 Prostor Zlín, Zlín 2001 Kámen, žena, elektřina, Galerie Die aktualitat des Shone, Liberec 1997 Dílo bude vystaveno pouze na pražské předaukční výstavě v Galerii Kvalitář.

obě předchozí „písemné práce“ měly charakter interiérové světelné instalace, v tomto případě jde z technického hlediska o „tradiční“ kamennou skulpturu určenou do exteriéru, a tím podřízenou pouze přirozenému přírodnímu světelnému režimu. Nicméně, podobně jako u Sena se i zde zevní skutečnost v rámci díla uplatňuje jen jako látka (materiál) a označením „poutní místo“ je tu možné deklarovat jakýsi civilně-sakrální rozměr, tak jako u instalace Božena. Všechny tři práce pak mají společné poměrně monumentální provedení, výrazný citový akcent a především formální koncept, jehož naplněním jsou negace imitativního zobrazovaní a písmo jako základní výrazový znak.

Důvod? Žijeme přece v době, která považuje obrazy a písmo za skutečnější než věci a pravdivé je pro nás většinou jenom to, co je zveřejněno. Nicméně je zřejmé, že písmo je pouze zprostředkováním. Slovo je substitutem, který samozřejmě není tím, co značí. Ale i když není schopno nahradit skutečnost, kterou symbolicky představuje, je schopné vyvolat její představu a dokonce dát z ní ještě silně pocítit právě nedostatek reálné skutečnosti. Má schopnost vytvořit jakýsi abstinenční efekt. Většinou při pocitu drásavé rozdílnosti mezi tím, něco si nezaujatě představovat a něco opravdu prožívat, jde člověk do sebe. Právě toho někdy dosahuje symbolický svět jazyka. Také olbřímí slovo MILUJI, které se tyčí za neratovickým sídlištěm, samovolně spouští kolotoč otázek. Samo o sobě je něčím absolutním, na druhou stranu jeho vyslovení v této formě toho daleko víc zamlčí, než sdělí. Ten, kdo ho čte, sice rozumí, ale skutečně vědět nemůže nic.

Sama autorka se při charakterizaci své práce ideově vymezila spojením slov: intimita + veřejnost; tobě + všem; křehké + mohutné, hmotné; láska + agitace; archetypy citů + archetypy architektonické; pomíjivost + trvanlivost. To jsou výrazy, které zhusta ztělesňují své přímé protiklady. Slovo MILUJI je ve své podstatě protikladů také plné až po okraj, je pro nás stejně tajuplné jako pravěké monolity, jejichž podobu pro svou sochu autorka zvolila. Skrývá v sobě nejen tisíc a jeden příběh, ale také neskutečné množství podob lásky, o níž třeba spisovatelka Květa Legátová stejně pragmaticky jako jasnozřivě prohlásila: „Láska je nejzneváženější slovo v lidském slovníku. Dá se tak nazvat skoro vše. Všechny chtíče, sobecké návyky, závisti, dokonce i nenávist a arogance.“ Protiklady, jakkoli si protiřečící, tedy nejenže jsou beze zbytku v této práci Lenky Klodové obsaženy, ale dokonce tam mají své přirozené nespekulativní místo a dávají smysl. To, a ono vyřčení/nedopovězení spolu s monumentální abstrahující mýtickou formou povyšuje tuto sochu nad běžný rámec české dobové produkce. Toto dílo má přitom, bráno do důsledků, dokonce tu nevídanou schopnost oslovit bez uměleckých kompromisů kohokoli a narušuje tak, alespoň dílčím způsobem, i zažitý mýtus o elitářství moderního umění.

Jestliže ještě hledat nějaký obecný vztah mezi textem a sochou, pak možná stačí parafrázovat Flusserova slova o tom, že ten, kdo píše, se musí zajímat o strukturu svého textu: o písmena, pravidla, která je uspořádávají atd., a větší část jeho tvůrčího, informativního výkonu spočívá právě v modelování struktur. A nakonec, už v polovině osmdesátých let dvacátého století naznačil třeba W. J. T. Mitchell, že umění samo je jakýmsi druhem jazyka.

Radek Wohlmuth Slova nejsou jenom kecy (práce s textem u Lenky Klodové), Časopis Umělec 2003/2

foto: Archiv MG

14

foto: Archiv MG

15

Tomáš Ruller

15 

Tomáš Ruller (*1957) Prášení na konci chodby, 1984 36 × černobílá fotografie, vintage print na dokument papíru, dřevotříska, původní autorská adjustace, 135 × 200 cm autor fotografií Tomáš Ruller s asistencí Karla Slacha sign. na rubu TOMÁŠ RULLER „PRÁŠENÍ NA KONCI CHODBY“, „DUSTING AT THE END OF CORRIDOR“ 1984 (FRAGMENT) AKCE / INSTALACE - ZCENZUROVÁNO, KŘÍŽOVÁ CHODBA, NOVÁ RADNICE, BRNO, ORIGINÁL FOTOPANEL, Tomáš Ruller, autorské razítko 470 000 Kč ~ 18 175 €

info Fotografický panel zachycující průběh Rullerovy performance je cenný především jako názorná dokumentace živelné situace československé umělecké obce v době doznívající komunistické represe. Počínaje rokem 1984 mladí českoslovenští umělci využívali uvolnění policejní šikany a energicky nastoupili s relativně svobodným prosazováním svých estetických ideálů.

Tomáš Ruller byl v rámci tehdejší mladé umělecké obce jeden z nejaktivnějších a byl činný nejen jako umělec, ale i jako organizátor státem nepovolených uměleckých akcí.

Ruller vystudoval klasické sochařství, ale od počátku vytvářel instalace, a především performance, v nichž pracoval se svým tělem (body art), které často vystavoval agresi vnějšího prostředí.

Akce „Prášení na konci chodby“ je pozoruhodné dílo, které využívá nejen tělesné aktivity, ale dosahuje i dynamických estetických hodnot, např. bílá oblaka doprovázející kontakt mramorového prachu s tělem umělce nebo sochařský dojem živého těla pokrytého mramorem. Tyto, a další hodnoty (např. otisky v hromadě prachu) vytvářely komplexní dojem silného působení.

Tomáš Ruller je silnou a aktivní osobností výrazně působící na české scéně i po sametové revoluci, kdy se zasloužil o založení umělecké fakulty v Brně, která je dnes jednou z vůdčích domácích uměleckých škol.

Ludvík Hlaváček 23. 10. 2018

foto: Bohdan Holomíček, vernisáž výstavy Kafka, Merta, Ruller, Junior klub Na Chmelnici, Praha 1985, na fotografiích: Tomáš Ruller, Martin John, Vladimír Skrepl.

16

Elisabeth Jappe, Performance– Ritual–Prozes, Handbuch der Aktions -kunst in Europa, Prestel München 1993.

vystaveno varianta 3 x 5 = 15 volných printů A4 putovní výstava Out of Eastern Europe – Private Photography List Visual Arts Center M.I.T. Cambridge, Massachusetts 1987; Grey Art Gallery New York 1987; Art Space San Francisco 1987; Baxter Gallery Portland School of Art Maine, USA 1987; Randolph Street Gallery Chicago, USA 1988;

Vlasta Čiháková-Noshiro, Umění jako postoj, Výtvarné umění vol. IV, Praha 1991.

Tomáš Ruller, Perform-Made / Odolné okamžiky, Dům umění města Brna 2017.

Performance 90’s, Art & Design Magazine, London 1994.

Tomáš Ruller, Perform-Made / Udržitelné záblesky, GHMP Městská knihovna Praha 2018.

literatura Manfred Schneckenburger, Elisabeth Jappe, Dokumenta 8, Kassel 1987.

Tomáš Ruller, Tomáš Ruller, Akce– prostředí, Nakladatelství Host Brno, UVU, Galerie „d“, Praha 1990.

RoseLee Goldberg, Performance since 1960, Abrams 1998.

Performance Art, Thames & Hudson 2001.

17

info „Akce byla zakázána a před zahájením výstavy musela být instalace odstraněna.

Proto jsem ‚prášení‘ (plánované jako proces na dobu celého trvání výstavy včetně očekávaných interakcí návštěvníků) realizoval jen fragmentárně a neveřejně za přítomnosti několika přátel.“ T.R. Panel byl vytvořen pro výstavu Kafka, Merta, Ruller v Junior klubu Na chmelnici v Praze 1985 - viz dokumentace vernisáže z fotoknihy od Bohdana Holomíčka.

V recenzi publikované v samizdatu Ňekdo ňěco 1985, vydávaném v Praze Ludvíkem Hlaváčkem, Miloš Šejn píše: „V Prášení na konci chodby dochází T.R. k určité vývojové syntéze, kde již klasický sypký materiál svou povahou (vršení, sesouvání, roztírání, otisk) nabízí možnost v procesu realizace neustále rozvíjet vztahy mezi tělesnou akcí a vizuální koncentrací na její otisk „uprostřed živlů“, a tím vždy dosahovat sepětí obou složek své osobnosti.“ Jedna fotografie z akce byla publikována roku 1985 Grzegorzem Dziamskim v tiskovině věnované festivalu Expanded Theatre v Poznani.

Dvojice fotografií je publikována v katalogu Documenta 8 v Kasselu, kam byl Ruller roku 1987 pozván performovat ale nebylo mu dovoleno vycestovat.

O práci se zmiňuje v dosud nepublikovaném textu „Sólová tvorba Tomáše Rullera ve druhé polovině 80. let: expresivita, absurdita a introspekce“ kurátor Dušan Brozman (pro připravovanou monografii Kant & Vutium na březen 2019).

Miroslav Petříček ve Výkladovém slovníku k tvorbě T. Rullera píše: „Mezi vstáváním a padáním je nastávání, které nemá žádné předem dané scénáře. Mezi chaosem a řádem je stávání se sebou, stávání se realitou, stávání se tvorbou…

Existující tvar je vždy přechodným tvarem.“

info Tomáš Ruller, umělec nových médií & performance, spoluzakladatel Západo-východní školy pozornosti 1983, Černého trhu 1985, od 1989 organizuje Otevřenou situaci - Evropský projekt; aktivní v opozici (Otevřený dialog 88) a během sametové revoluce (Občanské fórum 89/90). V roce 1992 spoluzakládal FAVU VUT v Brně, kde r. 1993 založil oborovou katedru Video–multimedia– –performance a nyní zde vede Ateliér performance. autorovy performance: P. S. 1 & 122 New York., LACE & POST Los Angeles, Centre Pompidou, Musée national d'art moderne, Paris, Ludwig Forum Aachen, Moltkerei Köln, O. K. Linz, Bauhaus Dessau, Videobienále Fukui, Bienále Lodž, Bienále Benátky, CSU Varšava, PQ Praha, na festivalech v Clevelandu, San Francisku, Quebecu, Fribourgu, Tel Avivu, Santiagu de Compostela, Belfastu, Kirschau, Lublinu, Gothenburgu, Guangzhou, Pekingu, Hong-Kongu, Chengdu, Xi'an, Mexico City ad.

18

výběr fotografií z “Prášení na konci chodby”, 1984

19

16 

Jiří Hilmar (*1937) Bez názvu, 2004 dřevo, 21 × 21,5 × 6,5 cm sign. na rubu Hilmar Jiří 04 22 000 Kč ~ 850 € info Hilmar začátkem osmdesátých let začal pracovat na nových sochách spojujících průmyslový materiál – dřevěné latě přetváří hoblováním a malbou kaolinem v „meditativní desky“ (Arsén Pohribný). Ty se postupem času vyvinuly v cyklus Rekonstrukce lesa, ve kterém Hilmar přechází od závěsných objektů k prostorovým sochám připomínajícím kmeny.

20

17 

Dalibor Chatrný (1925–2012) Pooperační stav Picassa a jeho ženy, 1979 ředidlo, tužka, reprodukce, papír, rám, sklo, 53 × 43 cm sign. na rubu Pooperační stav Picassa a jeho ženy, dedikace 15.XI.85 Dalibor Chatrný 25 000 Kč ~ 965 €

21

Zbyněk Sekal

18 

Zbyněk Sekal (1923–1998) Bez názvu, 1971–1986 dřevo, lak, železo, 33,9 × 34,2 × 2,4 cm na rubu papírový štítek s popisem autora 160 000 Kč ~ 6 185 € literatura Katalog výstavy Zbyněk Sekal. Plastiky a reliéfy 1959–1994, Galerie Ztichlá klika 2003.

info Tvorba Zbyňka Sekala znamená vzácnou vyváženost duchovní hodnoty a racionality. Jen málokomu se podařilo docílit tak soustředěné výpovědi o základních principech světa a otázky člověka v něm, jako právě Sekalovi. Jeho výtvarná řeč navíc dýchá skrytou intimitou. Cítíme z ní soběstačné ticho klauzury, očištěné od nároku na vnější odezvu.

Sekalův projev se v šedesátých letech formálně přibližoval výrazovosti umělců z okruhu pražských Konfrontací, s nimiž také vystavoval na proslulé výstavě D (1964). Patřil ke starší generaci Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka a Roberta Piesena; nejblíže měl k Medkovi, se kterým jej pojil nejen duchovní charakter díla, ale také přátelské vazby.

Základem Sekalovy citlivosti byla potřeba absolutní koncentrace a respekt k privátnímu až intimnímu rozměru uměleckého vyjádření. Ty jej přivedly k tvorbě komorních formátů, do kterých soustředil téměř celé své dílo. Citlivost, duchovní rozměr a výjimečný smysl pro materiály byly hodnoty, jež na Sekalově díle obdivoval a cenil také Jindřich Chalupecký. Není divu, že v roce 1965 zahájil činnost Špálovy galerie právě výstavou Zbyňka Sekala.

V první polovině šedesátých let se Sekalova tvorba zaměřila na materiálové reliéfy, které nazval skládané obrazy. Vznikaly kontinuálně od roku 1962 a vedle

22

dřevěných schránek představují důležitou linii Sekalova díla, pro něj snad nejvíc typickou. Jejich základem jsou nalezené materiály – dráty, kovové destičky, plechy, prkénka, dřevěné špalíčky, ale také pozůstatky lidské činnosti – dvířka, hřeby a šrouby. Tyto nepotřebné, poškozené, většinou zahozené předměty Sekal uváděl do nových kontextů. Obzvlášť citlivý je okruh skládaných obrazů pracujících s otiskem či vrypem, kam patří právě nabízené dílo. Rýha, skvrna, plošný nebo reliéfní obrys zde fungují jako stopa zmizelého – záznam doby, kdy použitý materiál žil vlastním životem, naplňován ději a událostmi povětšinou svázanými s člověkem.

Nabízené dílo vzniklo za umělcova vídeňského působení, kam Sekal odešel po okupaci v roce 1969 a kde roku 1998 zemřel. Pravděpodobně bylo vytvářeno ve dvou etapách, těsně po příchodu do emigrace v roce 1971 a poté dotvářeno v roce 1986, případně se k němu autor ve vymezené době vícekrát vracel, jak vypovídá autorské značení. Nicméně temporálnost a umělcův smysl pro hodnoty času, jeho trvání i potenciál pomíjivosti patří k zásadním zdrojům jeho tvorby. Mnohé reliéfy (zejména z hřebíčků) vznikaly řady let, určovány taktovkou umělcových nálezových aktivit, neboť samotný akt hledání materiálu, sžívání a sbližování se s ním je procesuálně-kontemplativní složkou Sekalovy citlivosti a tvořivé síly.

23

19 

Marian Palla (*1953) Bez názvu, hliněné období Rousínov, 90. léta hlína, papír, dřevo, provaz, výška 215 cm 85 000 Kč ~ 3 285 € vystaveno Marian Palla, Galerie Sýpka, Vlkov 1993

24

20 

Margita Titlová Ylovsky (*1957) z cyklu Kresby do stínů, 1983 tužka, papír, rám, sklo, 73 × 102 cm sign. Margita Titlová 83 50 000 Kč ~ 1 935 € literatura Kolektiv autorů (ed.), Identita. Margita Titlová Ylovsky, Aparat. 2017, s. 66. info Kresba jako výrazový prostředek je pro Margitu Titlovou Ylovsky v období první poloviny osmdesátých let typická. Autorka je multimediální umělkyní, která volně přechází mezi malbou, kresbou, videoartem, performancí, známé jsou i její monumentální instalace. Nabízená kresba, datovaná 1983, pochází ze souboru tzv. Kreseb do stínů; jde o záznamy, akci, při které zachycuje pohyby světla, stínů. Raná práce předznamenává její další cykly, které souvisejí i s jejími zásadnímy tématy - světlo, pohyb, gesto (kresby Kirlianovým přístrojem, Ikony atd.). Kresby z tohoto cyklu jsou zastoupeny jak ve státních institucích, tak ve významných soukromých sbírkách.

25

Jan Koblasa

21 

Jan Koblasa (1932–2017) Der blaue Pechvogel, z cyklu Modrá krev, 1965 kombinovaná technika, karton fixovaný na plátně, 98 × 68 cm sign. autorskou značkou 5 65, 1 blaue pechvogel 340 000 Kč ~ 13 150 € literatura Mahulena Nešlehová, Jan Koblasa, Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, Praha 2012. vystaveno Jan Koblasa 85, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 2017

info Letos v říjnu uplynul rok od úmrtí Jana Koblasy (1932–2017). Odešel umělec, který patřil k vůdčím osobnostem výtvarné generace šedesátých let, pedagog, který formoval několik sochařských generací, literát známý svým osobitým stylem. Uzavřelo se dílo propojující výtvarný cit s erudovaností, tvůrčí sílu s energií duchovně naplněného člověka. Dílo, které je na naší kulturní scéně nepřehlédnutelné a v rámci evropského kontextu přinejmenším respektované. Málokterý umělec totiž v sobě slučoval tolik talentů jako Jan Koblasa. Vedle výtvarného to bylo nadání hudební a literární, a nad tím vším čněla síla citlivého člověka, zarputilého hledače krás i stínů života, neúnavného bojovníka s duší poety.

Po maturitě na teplickém gymnáziu vstoupil mladý Koblasa na pražskou uměleckou scénu, kde po boku s o něco starším Mikulášem Medkem a Vladimírem Boudníkem stanul v čele nastupující generace. Jeho silná tvůrčí energie byla od počátků provázená nezvyklou integrující silou. V roce 1957 se svými spolužáky z akademie Karlem Neprašem a Bedřichem Dlouhým a s hudebním skladatelem Rudolfem Komorousem založil pověstné uskupení Šmidrové. V roce 1960 inicioval dvě neoficiální výstavy Konfrontace I (v ateliéru Jiřího Valenty) a Konfrontace II (v ateliéru Aleše Veselého), které se staly manifestací nekonformního radikálně zaměřeného umění. Neopomenutelná je i výstava z roku 1963 v jízdárně teplického zámku, na níž Jan Koblasa představil své aktuální práce společně s Mikulášem Medkem. Tato přehlídka přinesla ikonické setkání dvou duchovních světů, dvou poloh výtvarné citlivosti, jež dnes řadíme k tomu nejkvalitnějšímu, co české umění dvacátého století přineslo.

Koblasova životní cesta brzy vedla za hranice domoviny. Když jej v roce 1968 srpnová okupace Československa zastihla na cestách po Itálii, domů se nevrátil.

Získal azyl v severním Německu a v roce 1969 založil v Kielu v Muthesius Hochschule obor volné plastiky. Ten pak vedl téměř třicet let. Jako jednomu z mála 26

emigrantů se Janu Koblasovi podařilo přirozeně vplout na zahraniční scénu, získat si respekt odborné veřejnosti a ovlivňovat mladé generace umělců. Ale kolik sebezapření a vnitřní odvahy bylo třeba, aby umělec zdolal těžkosti emigrace a dál soustředěně pokračoval v práci? A jaký byl vlastně pocit člověka, který byl doma tam i tady, a všude tak trochu cizincem?

Jako červená nit se Koblasovými výtvarnými myšlenkami táhnou témata Země, Nebe, Pekla a Ráje. Vznášejí se tu Andělé, zatímco z hlubiny vyvěrají Apokalyptické výjevy doprovázené náměty Králů, Proroků, Strážců, Poslů, Lament i Křesťanských mučedníků a následované postavami z řecké mytologie. Čteme v nich metaforické rozjímání o lidském údělu, smyslu života a marném pachtění za mnohdy prchavými cíli. Koblasova tvůrčí cesta je zkrátka inspirativní syntézou úvah o nás lidech a roli, kterou v tomto světě máme, je velkým návratem k pradávným mýtům a archetypům, v nichž nacházíme analogie s pocity současného člověka.

K nejvýraznějším malířským cyklům Jana Koblasy z období šedesátých let patří expresivní malby kombinující technologii monotypu s uvolněnými vstupy barvou. Vedle Apokalyptických vizí, Andělů, Pečetí a Nanebevstoupení sem patří témata Hlav na špalku a Modrých Pechvoglů z cyklu Modrá krev. Jde o tematicky specifický soubor, v němž umělec rozkrýval úděl nositelů šlechtické krve, jejichž leskem a slávou protkané životy často třísnil hořký a mnohdy krutý osud. Po výtvarné stránce zde Koblasa dospěl k intenzivnímu dialogu malířského gesta a otisku, v němž se prolínají expresivní malířské stopy stékající barvy s kaligraficky cítěnými strukturami a liniemi. Intenzivní dějovost je zde postavena do konfrontace s prázdnými poli, která se zde stávají jakýmisi významovými pomlkami. Napětí černých a modrých kresebně-malířských shluků a formací umocňují výrazně červené drippingové vstupy, které rozviřují děj, stupňují dramatičnost a otevírají kompozici do dalších prostor. Nebo dokonce světů?

27

Vladimír Merta

22 

Vladimír Merta (*1957) z cyklu Velký finanční skandál, 1992 enkaustika, mince, překližka, 217 × 122 cm autorský štítek VLADIMÍR MERTA VELKÝ FINANČNÍ SKANDÁL bílá 360 000 Kč ~ 13 920 € vystaveno Velký finanční skandál, Galerie Behémót, Praha 1992 Velký finanční skandál, Galerie Votobia, Vlastivědné muzeum, Olomouc 1993 1984–1995. Česká malba generace 80. let, Wannieck Gallery, Brno 2010 literatura Richard Adam, 1984–1995. Česká malba generace 80. let, Wannieck Gallery 2010, s. 195.

Kolektiv autorů (ed.), Difficult Ceremony, Aparat. 2018, s. 89.

info Co je to tvrdá měna, víme, a ještě lépe víme, co je to měna měkká. Jak si vysvětlit Mertovy experimenty s měnou nejprve měkkou (ale ne zcela změklou, neboť nebyla by měna měnou, kdyby změkla natolik, že by nekladla odpor a stala se takřka tekutou) a posléze v L. A. s měnou tvrdou (ale ne zcela ztvrdlou, taková by totiž znemožňovala směnu, neboť by zbývala již jen záměna)? Jak si totiž vysvětlit zapojení desetihaléřů a amerických centů do díla, jež je nejen výtvarné, ale přímo malířské? A co rotující disky uspořádávající mince svým způsobem?

Ovšem, kotouče u Merty jsou velice časté, povětšinou „stojí“, jsou to kruhy, ojediněle odsazené, vystupující nad základní deskou obrazu. Ale ať se hýbou či stojí, klíč k naší otázce bych hledal ve zkoumání změknutí, jež se tu odehrává také s měnou – měkká ještě více změkne, tvrdá naměkne. Malířské instalace V. Merty pracující s měnou naznačují: je to změknutí malířské. Možná přímo lyrické – a pokud je to zároveň protest, pak něžný. To všechno pochází ze zacházení s barvou a barevností. Enkaustika dovolí lomit barevnost, umožňuje prosvítat spodním vrstvám, prozařovat barevnému sedimentu. Tím jsou zároveň vrstvy sedimentu ztlumeny, podány měkce, řekl jsem si s něhou. Podobně Merta zachází s barvou i v jiných technikách. A pracuje tak i s měnou. Měna zapojená do barevného členění pak není oslovena z hlediska finančního, soci-

28

álně-kritického – a přesto podléhá. Měna způsobuje změkčení, ztrátu tvrdosti.

To vše přes barevnost. Kdy má měna barvu? Když jí platíme? Nikoliv, to má jen rozlišovací znaky. Barvu u bankovky či mince vidíme, až když ztratily svou platební sílu – anebo když je to síla pro nás nedostupná. Avšak mince nejsou u Merty jednoduše vyřazeny z používání a jako element začleněny do koláže, nýbrž mince jsou proměněny, jsou to barevné mince, řekl bych malované mince, jako míváme malovaná vajíčka. Zde tudíž nelze použít definici koláže, pokud má být barevným koláčem, kam spadl desetník. Malovaná mince tady znamená: jako by z mince byla sňata slupka a byl odkryt barevný sediment. Zaráží pak barevnost, v principu měkká. Měna je vlastně měkká, protože se ukázala být barevnou popsaným způsobem.

Petr Rezek Obrazy z cyklu Velký finanční skandál (11 obrazů v cyklu) jsou zastoupeny jak ve státních institucích (GASK, Kutná hora), tak ve významných soukromých sbírkách.

29

23 

Alva Hajn (1938–1991) Bez názvu, 80. léta térový papír, dřevo, 50 × 44 cm na rubu pozůstalostní razítko 41 000 Kč ~ 1 585 € provenience Z pozůstalosti autora. vystaveno Difficult Ceremony, Galerie u Betlémské kaple, Praha 2018 literatura Kolektiv autorů (ed.), Difficult ceremony, Aparat. 2018, s. 16. info Alva Hajn patří ke ztracené generaci narozené těsně před válkou, která s výjimkou krátkého intermezza „zlatých šedesátých“ žila a tvořila v nehostinných dobách normalizace a komunistického režimu. Hajn byl důležitým představitelem pardubické umělecké scény, v jejímž rámci patřil ke skupině přátel, dnes přezdívaných Starý psi. Do tohoto společenství patřili Jiří Lacina, Bedřich Novotný, Josef Procházka, ale také František Kyncl, který sice odešel do exilu, ale u svých domácích přátel udržoval povědomí o scéně venku prostřednictvím drobných katalogů, které jim do Československa poskytoval. Pardubičtí Starý psi obdobně jako členové Křižovnické školy v Praze naplňovali vizi zcela neformálního undergroundového seskupení. Scházeli se v podřadných hostinských zařízeních, kde formou přátelských a inspirativních debat udržovali kulturu živou i v těch nejtěžších dobách. K výrazným počinům jejich tvůrčí energie a vnitřní svobody patřila neveřejná Bienále v prasečím chlívku a pravidelné výstavy na statku Alvy Hajna v Polních Chrčicích.

24 

Petr Veselý (*1953) Bez názvu, kolem r. 1995 olej, lepenka, rám, sklo, 20,5 × 14,5 cm sign. P. V. 10 000 Kč ~ 385 €

25 

Vladimír Merta (*1957) z cyklu Horká gometrie, 1993 akryl, kůže, kov, překližka, 40 × 20,5 cm sign. Merta 93 55 000 Kč ~ 2 125 €

30

31

Bohumír Matal

26 

Bohumír Matal (1922–1988) Postava, 1985 olej, sololit, rám, 130 × 97 cm sign. MATAL 85 550 000 Kč ~ 21 270 € vystaveno Bohumír Matal, Dům umění Ostrava, OVM Frýdek-Místek 1990 (č. kat. 224) Bohumír Matal a mlýn v Prudké, Podhorácké muzeum v Předklášteří 2011–2012 (č. kat. 52) literatura L. Kundera – J. Malina – K. Svobodová, Bohumír Matal, Brno 2006, s. 238.

Rovnost 5. 1. 1999, s. 9.

Obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla B. Matala (na publikaci se podílí kolektiv autorů: P. Spielmann, L. Hubatová Vacková, K. Svobodová, M. Nešlehová, M. Šviková, J. Matulová, nakl. Kant 2019).

info V roce 1980 spolupracoval malíř Bohumír Matal s architektem Ivanem Rullerem na návrhu muzea v Jarmahu v Libyi. Pro muzeum navrhl v technice keramické mozaiky rozměrnou dekorativní stěnu s motivem pětice postav na přísně geometricky pojatém pozadí. Barevnost pozadí s převažujícími hnědými a okrovými odstíny s občasnými záblesky modré a zelené vycházela z představy vyprahlé libyjské pouště, která tehdy s podporou Sovětského svazu vedla ropnou válku se Západem. Do geometrické sítě pozadí Matal umístil fragmentarizované postavy tak, že připomínají figurální pomníky na soklech – pomníky Ptačích herců, které byly Matalovou originální metaforou groteskního lidského divadla současnosti. Investor s návrhy souhlasil a odvezl si je do Libye, potom se už ale nikdy neukázal a zakázka se tak nakonec nerealizovala.

K tvarovým kompozicím postav z návrhu pro Jarmah se však Matal později vrátil. Námět i barevné pojetí libyjského návrhu převedl do horizontálně orientované 32

malby na sololitu s pěticí postav (nedat., 60 × 171 cm, soukromá sbírka). A celých pět let po vzniku libyjského návrhu rozpracoval ještě dvě z pětice postav jako samostatné malby, které jsou nyní předmětem aukce a které spolu s obrazy Pádů a Vesmírných haraburdí patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Matal v roce 1985 vytvořil. Hravé formy silně stylizovaných postav vycházejí z Matalova konceptu Ptačích herců, jimiž vyjadřoval situaci člověka v současném světě, jenž se ve vířivém tanci života skrývá pod různými pokryteckými maskami, až svou celistvou podobu ztrácí a postupně se rozpadá na fundamentální fragmenty. Lidskému divadlu přesto nelze upřít krásu a harmonii, jíž Matal dosahoval nejen důsledným používáním pravidla zlatého řezu, ale i vynikajícím citem pro práci s barvou a tvarovou skladbou.

Mgr. Martina Šviková

33

Bohumír Matal

27 

Bohumír Matal (1922–1988) Postava v sevřeném prostoru, 1985 olej, sololit, rám, 130 × 97 cm sign. MATAL 85 550 000 Kč ~ 21 270 € vystaveno Bohumír Matal, Dům umění Ostrava, OVM Frýdek-Místek 1990 (č. kat. 225) Bohumír Matal, Galerie z ruky, Křížovice 2011 Bohumír Matal, Konstruktér barvy, Muzeum města Brna 2014 (č. kat. 69) literatura L. Kundera – J. Malina – K. Svobodová, Bohumír Matal, Brno 2006, s. 144–145, 238.

L. Kundera – J. Malina – K. Svobodová, Bohumír Matal, Brno 2006 (č. kat. 70)

Bohumír Matal, Pětice postav, obraz podle návrhu pro Jarmah v Libyi (soukromá sbírka v ČR)

Obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla B. Matala (na publikaci se podílí kolektiv autorů: P. Spielmann, L. Hubatová Vacková, K. Svobodová, M. Nešlehová, M. Šviková, J. Matulová, nakl. Kant 2019).

34

35

Jan Steklík Ňadrovky ze sbírky Vojtěcha Petratura

28 

31 

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

29 

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

30 

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

5 000 Kč ~ 195 €

5 000 Kč ~ 195 €

5 000 Kč ~ 195 €

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

32 

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

33 

Jan Steklík (1938–2018) Ňadrovka, 80./90. léta

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

tuš, papír, 30 × 21 cm sign. Steklík

5 000 Kč ~ 195 €

5 000 Kč ~ 195 €

5 000 Kč ~ 195 €

info Jan Steklík patří k neopominutelným jménům českého výtvarného umění. Společně s Karlem Neprašem (1932–2002) se stal legendárním ředitelem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Založena byla v dnes již neexistující hospodě U Křižovníků na Starém Městě v Praze jako volné sdružení na bázi propojování všednodenní reality s uměním. Tvorba Jana Steklíka se formovala od konce padesátých let. Svůj „křižovnický“ koncept v duchu totální tvůrčí svobody a nezávislosti na jakékoliv autoritě, postavený proti všem formám politického a institucionálního establishmentu, intenzivně rozvíjel zejména v době normalizace a komunismu, kdy vznikaly mimo jiné série jeho Odstřihovánek, Zamalovánek, Nalepovánek, Střihů na krajinu. Paralelně s nimi vznikají i subtilní kresby, tzv. Ňadrovky.

Obě fáze Steklíkovy tvorby, putovní i rezidentní, jsou ovšem propojeny „věčným“ tématem Ňadrovek. Vynořily se už v raném období z kořínků a šlahounů úponků jeho vegetativní existence jako mohutný proud a všepohlcující erotický symbol poutníkova spočinutí, jediného ukojení a vzrušujícího bezpečí.

Cosi se vyvalilo jako vlny zdola a spatřila jsem Honzu Steklíka jako nejvytrvalejšího kojence u prsu svých Ňadrovek, které ho ten předlouhý čas bez času živily. Od oficiálního umění byl pro nedostatek loajality odstaven. Shledávám to za víc než dostatečnou omluvu zmíněného cynismu, a taky vidím, že si Steklík v současném dravém konjunkturalismu nepolepší. Setrvale bez ctižádosti stát se „výtvarníkem“, stal se zato ctidbalým Mistrem nejtenčí kreslené linky.

Věra Jirousová Jan Steklík, Věra Jirousová, Přemysl Rut: Ňadrovky, Host, Brno 1992.

36

37

34 

38

Jan Steklík (1938–2018) Střihy na krajinu, přelom 80./90. let

35 

Jan Steklík (1938–2018) Střihy na krajinu, přelom 80./90. let

barevné tuše, ruční papír, rám, sklo, 42 × 29,5 cm sign. Steklík

barevné tuše, ruční papír, rám, sklo, 42 × 29,5 cm sign. Steklík

15 000 Kč ~ 580 €

15 000 Kč ~ 580 €

36 

Olga Karlíková (1923–2004) Drozd, strnad, budníček, sýkora koňadra, 2003

37 

Olga Karlíková (1923–2004) Sýkora koňadra, kos, pěnkava, 2003

tužka, papír, rám, sklo, 42 × 29,5 cm sign. Karlíková 2003, 25. 6. mezi 6.–7. h.

tužka, papír, rám, sklo, 42 × 30 cm sign. Karlíková 2003

12 000 Kč ~ 465 €

12 000 Kč ~ 465 € 39

38 

Jan Svoboda (1934–1990) Stůl č. X, 1971

39 

černobílá fotografie, vintage print, pasparta, rám, sklo, 16,5 × 23,5 cm ve fotografii datováno 1972, na rubu p. f. 1973 Jan Svoboda

černobílá fotografie, vintage print, pasparta, rám, sklo, 16,5 × 22,3 cm sign. na rubu Jan Svoboda / Odpoledne IV. / 1968 /, ve fotografii datováno 1968; Soukromý archiv Karel Dvořák, tisknout se spodním okrajem a ručně psaným letopočtem

22 000 Kč ~ 850 € literatura Jiří Pátek, Pavel Vančát, Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Moravská galerie v Brně 2015.

Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Česká fotografie 20. století, Kant, Praha 2010, s. 262. provenience Současným majitelem získáno ze sbírky Václava Boštíka. info Fotografie se nachází ve sbírce Moravské galerie v Brně.

Jan Svoboda (1934–1990) Odpoledne IV, 1968

44 000 Kč ~ 1 700 €

40 

Krištof Kintera (*1973) Asfalta Astra, 2018 kombinovaná technika, výška 135 cm 130 000 Kč ~ 5 025 € Přiložen certifíkát autenticity

40

41

Jiří David

41 

Jiří David (*1956) Bez názvu, 1985

42 

tužka, akvarel, akryl, papír, rám, sklo, 47,5 × 34 cm sign. DAVID 85

olej, vosk, kov, plexisklo, plátno na dřevěné desce, 65 × 50 cm sign. na rubu J. DAVID 90 „TVÁŘ“ (FACE)

33 000 Kč ~ 1 275 €

120 000 Kč ~ 4 640 €

info Jiří David je už více než tři desetiletí klíčovou osobností české scény. Jako jeden z mála ze své generace má i nezpochybnitelné mezinárodní renomé, což se prokázalo dobrým přijetím jeho díla na Benátském bienále 2015, kde se prezentoval v Česko-slovenském pavilonu. S Itálií je ostatně spjata řada jeho děl z počátku devadesátých let, která vznikla v této jihoevropské zemi nebo pro tamní výstavní akce. David se v Itálii sběratelsky dobře zabydlel, zejména po úspěšné účasti na Bienále v Benátkách v roce 1990. Z Itálie také pochází Davidova asamblážová práce z počátku devadesátých let, svého druhu unikát, který doprovázel sérii kožených prostřelovaných obrazů-objektů z téže doby. Asambláž jako technika provází Davida od jeho nejranějších prací, pravidelně se v jeho tvorbě objevuje, včetně recentního díla. Asambláž umožňuje Davidovi rozvíjet strategii vícevrstevnaté ikonografie, mísící privátní vstupy se společenskými či s odkazy na historii umění. Davidovou intencí je fragmentovat tuto realitu a současně z ní podobně rozrušeným způsobem sestavovat svá díla. Míra jejich srozumitelnosti počítá s otevřenou percepcí diváka, který má možnost mentálně dotvořit 42

Jiří David (*1956) Tvář, 1990

kontext prací na základě svých osobních zkušeností, znalostí a citu. Důležitým aspektem Davidovy práce je také permanentní snaha rozrušovat ustálené estetické parametry, a to jak v osobní, tak v obecné rovině. Všechny tyto aspekty plnou měrou naplňuje právě asambláž z vrcholného období umělcova díla.

Práce Jiřího Davida na papíře pochází z poloviny osmdesátých let, tedy z období autorova studia na pražské akademii a z první, velmi intenzivní, divoké postmoderní fáze. Ta zasáhla širokou řadu tehdy mladých umělců; její výstavní exploatace se pak děla na sérii nezávislých výstav zvaných Konfrontace, jichž byl David spoluiniciátorem. Davidův tehdejší výtvarný svět byl dán průnikem divokosti s bizarními lidsko-zvířecími tvary; toto období pak tvoří první výraznou a ucelenou autorovu periodu.

Martin Dostál

43

43 

Josef Bolf (*1971) Bez názvu, z cyklu Obličeje, 2002–2004

44 

Denisa Krausová (*1925) Vejce, 2017

tuš, akvarel, ruční papír, 35 × 49,5 cm sign. na rubu Josef Bolf 2002–04

olej, písek, plátno, 200 × 170 cm sign. na rubu Denisa Krausová Vejce 2017

24 000 Kč ~ 930 €

75 000 Kč ~ 2 900 € vystaveno Hlava je vnitřností čepice, Galerie Václava Špály, Praha 2018

44

45

45 

Francisco da Mata (*1968) Bez názvu, 2011 papír, sklo, dřevo, 47 × 36 cm sign na rubu F. da Mata 41 000 Kč ~ 1 585 € info Typickým rysem autorova díla je využívání určitých „momentů“ moderního umění, jako například destrukce, fragmentace, akumulace nebo juxtapozice předmětů, jež se snaží zapojit do současného kontextu. Často se zabývá realitou a životním pocitem své generace, pro kterou je pop kultura neřešitelnou součástí každodenní zkušenosti. Hledá identifikaci s kulturou, jejíž mýty formovaly rockové hvězdy, modelky, herci.

Autor nabízí obraz generace, která se tváří v tvář světu chystá definovat vlastní hodnoty a utopické ostrovy. Ty našla v hudbě, která od šedesátých let převzala tuto funkci při hledání transcendence jako náhrady. Rock platil zpočátku za symbol vzbouření a oslovil lidi jako žádné jiné médium. Svým tvrdým zvukem formoval hudební zkušenost a společenské alternativní scény. To nevymizelo a rock je pro mladé lidi stále ideálním prostředkem, jak se vyrovnat sám se sebou a se stále komplikovanější životní realitou.

46

Souvislosti díla Francisca da Mata zůstávají často na úrovni hádanky či fragmentu. Vždy však odpovídají autentické zkušenosti a jeho objekty i instalace zkoumají obrazy uměleckých ikon této kultury.

Umění (kulturu) chápe jako materiál, který abstrahuje, strukturuje a nově vytváří. Někdy ve svých dílech nechává monochromatickou atmosféru postindustriální éry, aby se propojila se třpytem komerčních hudebních televizních stanic a komplexní životní realitou mladých. Jak v jednom z textů mimo jiné uvádí F. Nymphus: „Jde mu o vize, utopie i vědomí toho, že ztroskotají, což u něho ústí nikoli do zničení, nýbrž do estetického přenosu myšlení.“ Švýcarský umělec Francisco da Mata se ve svém díle často vrací k žánrům, jako je zátiší a portrét, stejně jako k estetice konceptuálního umění a minimalismu – kdy zjišťuje, kde jsou hranice prezentace.

46 

Václav Krůček (*1955) Liner II, 2018 akryl na pozinkované kovové síti, 44 × 46 cm 24 000 Kč ~ 930 € Přiložen certifikát autenticity 47

Petr Dub

47 

Petr Dub (*1976) Skylar Green, z cyklu Porn Star Selection, 2015 akryl, syntetické laky, plátno, dřevo, Ø 90 cm sign. SKYLAR GREEN 2015, C. HYPER HYBRIDS / PORN STAR SELECTION Petr Dub 110 000 Kč ~ 4 255 € zastoupení autora ve sbírkách Amoya, Dvorak Sec Contemporary, Fait Gallery, JHK Archiv, Kvalitář, Galerie Ars, Muzeum města Brna, Sbírka Marek, Sbírka Jiřího Valocha, Sbírka Dermont F. Desmonda, Sbírka Thorira Gunnarsona

info Porn Star Selection (2012–2015) je součástí širšího cyklu Hyperhybridy. Názvy jednotlivých obrazů jsou inspirovány pseudonymy hereček vystupujících pod označením různých barev. Identifikace s významem či působením konkrétní barvy hraje pochopitelně v daném případě pouze zástupnou roli. Povrchní práce s psychologií barev odkazuje více k vytváření „umělecké značky“, která spojuje jak oblast umění, tak pornoprůmyslu. Porno, podobně jako umění, je nakonec stále a především – audiovizuálním zážitkem.

48

49

48 

Peter Demek (*1980) Der Stollen, 2018 lakovaná ocel, výška 11,5 cm, průměr 15 cm 24 000 Kč ~ 930 € Přiložen certifíkát autenticity

49 

Petr Dub (*1976) Purple, blue and magenta together with silver are impossible to read, 2014 akryl, syntetické laky, plátno, dřevo, 56 × 38 × 7 cm sign. na rubu PURPLE, BLUE AND MAGENTA TOGETHER WITH SILVER ARE IMPOSSIBLE TO READ, Petr Dub 2014 48 000 Kč ~ 1 855 € Info Gravitace? (V současném konceptuálním proudu není nic ponecháno touze po iluzi.)

Cyklus Hyperhybridy je inspirován pojetím hyper-reality francouzského filosofa Jeana Baudrillarda. Série objektů usiluje o definování vlastního teritoria prostřednictvím vyhraněné tvarové a povrchové úpravy. Hyperhybridy se formálně vymezují vůči běžnému závěsnému obrazu, jejich obsahová rovina ovšem staví především na dialogu s celou „skupinou“ umění, nikoli nutně pouze na vymezení vůči zobrazivému či abstraktnímu malířství. Cílem cyklu je poukázat na neschopnost současného umění fungovat vně historizujícího aparátu teorie umění a na ztrátu naší schopnosti číst mimo estetické normativy. Hyperhybridy konstrukčně integrují svůj fyzický rám a osvojují si průmyslový charakter „designových výrobků bez jasně stanovené funkce“. Tematizují ambivalenci mezi zobrazováním a abstrahováním, podobně jako zpochybňují míru objektivity dnešního interpretačního aparátu. Kde začíná a končí rám obrazu? A nakolik jsou v současném umění zástupné prvky variability, kompozice či perspektivy?

50

51

Zdeněk Sýkora Písně kosmické

50 

Zdeněk Sýkora (1920–2011) Zděněk Ziegler (*1932) Jan Neruda (1834–1891) Písně kosmické, 1999 bibliofilie, básnícká sbírka, papír, papírová kazeta, 7× serigrafie, výtisk 31/50, 34 × 34 cm každá serigrafie sign. Sýkora 60 000 Kč ~ 2 320 €

info Jan Neruda, Písně kosmické, podle prvního vydání z roku 1878 nákladem knihkupectví Eduarda Grégra a Ferdinanda Dattla v Praze. Sedm serigrafií Zdeněk Sýkora, typografie Zdeněk Ziegler, vydal Aulos, nakladateství bibliofilských tisků a grafiky, Praha, v roce 1999 jako dvacátý šestý svazek bibliofilské edice. Vydáno bylo padesát číslovaných výtisků na 250 g papíru Excudit Plzeň. Výtisk číslo 31.

52

53

František Kyncl

51 

František Kyncl (1934–2011) Geometrická struktura, 1980 akryl, plátno, fixováno na dřevě, 30 × 42 cm sign. na rubu F. Kyncl 1980 120 000 Kč ~ 4 640 € literatura Kolektiv autorů, František Kyncl – Konstrukce nekonečna, Galerie výtvarného umění v Mostě 2006, s. 81.

Monolog o kresbě Kresba začíná dotykem – bodem! BOD je kresba! Spojením dvou bodů – protažením dotyků – vzniká čára. ČÁRA rovná, oblá, vlnitá: prastarý prvek intelektuálního dorozumívání se. Čára je KRESBA! Co je tedy kresba? Pro mě: nejjednodušší dorozumívací znamení. Kresba, to jsou také vizuální signály mezi námi a podnes neznámou minulostí, dneškem a budoucností. V mojí představě je kresba především projev zrodu, bytí, plánů, a proto nemůže být synonymem ničení či rozkladu. Myšlenka začíná „bodem“. Konstruuje druhý bod a mezi nimi „nakreslí čáru“, dlouhou či krátkou, pak hledá bod třetí, čtvrtý, pátý atd. Vzniká: KRESBA MYŠLENKY. A proto: nejfantastičtější kresbou jsou viditelné i ty pro nás neviditelné stopy a jejich věčné propojování, stopy existence vývoje naší planety, celého vesmíru. Kresba může být výkřikem v tichu, anebo také může být nejtišším tichem v ohlušujícím hřmotu. Kresba je slavnostní každodennost. Kresba je naše vlastní pozorování se v zrcadle, dorozumívání se sama se sebou a s jinými.

Kresba může byt plošná i plastická.

František Kyncl, 1981 54

55

Stanislav Kolíbal

52 

Stanislav Kolíbal (*1925) Deset leptů, 1997 papír, kazeta, 10× lept 9/25, výtisk č. 9, 51,5 × 39,5 cm každý lept sign. Kolíbal 9/25 100 000 Kč ~ 3 865 €

info Deset leptů, na motivy kreseb ze sedmdesátých let, úvodní text z knihy Petra Vopěnky Rozpravy s geometrií (Panorama 1989). Vydal Aulos, nakladatelství bibliofilských tisků a grafiky, Praha, v roce 1997. Vydáno 25 číslovaných kompletů na 220 g papíru Fabriono Elle Erre. Výtisk číslo 9.

56

57

53 

Stanislav Kolíbal (*1925) Kompozice, 1985 suchá jehla 37/60, papír, 14,5 × 15,5 cm sign. Kolíbal 85 6 000 Kč ~ 230 €

54 

Václav Boštík (1913–2005) Bez názvu, 1971 lept A. T., papír, pasparta, rám, sklo, 8 × 8 cm sign. Boštík 71 8 000 Kč ~ 310 € literatura Kolektiv autorů (ed.), Václav Boštík – Grafika, Galerie Aspekt, Brno 2003, s. 26.

55 

Stanislav Kolíbal (*1925) Bez názvu, Album 76, 1976 kuličkové pero, papír, rám, sklo, 29,5 × 21 cm sign. Kolíbal, Album 76 14 000 Kč ~ 540 €

58

56 

Miloš Urbásek (1932–1988) Bez názvu, 1982 pastel, papír, rám, sklo, 64,5 × 49 cm sign. Miloš Urbásek 82, K–82–13 23 000 Kč ~ 890 €

57 

Tomas Rajlich (*1940) Bez názvu, 1986 koláž, akryl, ruční papír, rám, sklo, 44,5 × 29,5 cm sign. T. RAJLICH 86 22 000 Kč ~ 850 € 59

Eduard Antal

58 

Eduard Antal (1929–2011) Kompozícia, 1982 kombinovaná technika, sololit, rám, 100 × 100 cm sign. na rubu E. Antal 1982 230 000 Kč ~ 8 895 € provenience Z pozůstalosti autora.

info Dílo malíře, kreslíře a grafika Eduarda Antala (1929–2011) patří k výrazným projevům československého umění generace šedesátých let a svojí vazbou na evropské tendence, které předznamenala činnost skupin GRAV ve Francii, Zero v Německu a Nul v Holandsku, se řadí ke skutečně ověřeným kvalitám. Založeno je na respektu k přírodě a na úzkém vztahu k architektuře. Právě na tomto dialogu citlivě rozvíjí přístupy op-artu, minimalismu, konceptuálního a konkrétního umění.

Eduard Antal patřil k výrazným členům Klubu konkrétistů, s nímž hojně vystavoval po boku Jiřího Hilmara, Františka Kyncla nebo Radka Kratiny. Zde zastupoval polohu propojující principy pevné struktury a jasného řádu s otevřeností organické formy, racionalitu s emocí a intuitivností. Antalovo dílo je zastoupeno ve veřejných sbírkách na umělcově domovském Slovensku, ale také u nás, ve Finsku, Francii, Indonésii, Německu, Rusku, Itálii, Japonsku, USA a Kanadě.

60

S uvolňující se politickou situací, od níž se odvíjely i počiny na československé výtvarné scéně – např. vznik skupiny Křižovatka (1963), výstava Nová citlivost (1968) či založení mezinárodně působícího Klubu konkrétistů (1967), veden svým vlastním vnitřním programem, dospíval Eduard Antal ve druhé polovině šedesátých let k uplatňování čistých výtvarných prostředků, jimiž lze vizuálně interpretovat zcela objektivní obraz nové skutečnosti. Doposud viděnou realitu (krajina) nahradila věděná skutečnost (nová příroda), v souladu s teoretickými myšlenkami Klubu konkrétistů a definicí termínu „konkrét“, jež označuje „nově stvořený předmět čistých forem“. Snaha po objektivizaci výtvarného projevu se však netýkala jen tvarosloví, ale i nakládání s barvou, kterou Antal velmi často redukoval na přímý dialog bílé s bílou. Taktéž subjektivitu autorského rukopisu, čitelnou zejména při tradiční malbě štětcem, nahradila originální metoda vrstvené a sbrušované sádry, tedy technologicky originální přístup, který je principiálně blízký uvažování architekta.

61

59 

61 

Eduard Antal (1929–2011) Rotácia VI, 1969

Eduard Antal (1929–2011) Rozpad, 1969

slepotisk 7/7, papír, rám, sklo, 34,5 × 34,5 cm sign. E. Antal 1969 Rotácia VI. 7/7

slepotisk 10/10, papír, rám, sklo, 34,5 × 34,5 cm sign. E. Antal 1969 Rozpad 10/10

15 000 Kč ~ 850 €

15 000 Kč ~ 850 €

Milan Dobeš (*1929) Bez názvu – 3 ks, 1986 serigrafie, každá 19/40, papír, pasparta, každá 29,5 × 29,5 cm každá sign. M. Dobeš 15 000 Kč ~ 850 €

62

60 

62 

Michal Škoda (*1962) Diptych, 2004 akryl, mdf, 60 × 90 × 5,8 cm; 90 × 60 × 5,8 cm sign. na rubu M. Škoda Diptych 2004 75 000 Kč ~ 2 900 € 63

Jiří Černický

63 

Jiří Černický (*1966) Sunshine, 2017 kombinovaná technika, plátno, fixováno na překližce, 65 × 100 cm sign. na rubu J. ČERNICKÝ 2017 SUNSHINE 85 000 Kč ~ 3 285 €

64

65

64 

Filip Dvořák (*1990) Bez názvu, 2016 kombinovaná technika, plátno, 130 × 130 cm sign. na rubu FD 2016 55 000 Kč ~ 2 125 € vystaveno Filip Dvořák, Force Majeure / Fiducia, Galerie Dole, Ostrava 2016

65 

Jiří Černický (*1966) F. Boucher – Venuše navštěvuje Vulkána, 2015 kombinovaná technika, plátno, fixováno na sololitu, 125 × 94 cm sign. na rubu J. ČERNICKÝ F. BOUCHER VENUŠE NAVŠTĚVUJE VULKÁNA 2015 130 000 Kč ~ 5 025 €

66

67

Břetislav Malý

66 

Břetislav Malý (*1985) Bez názvu, 2017

67 

Břetislav Malý (*1985) Jedna z otázek o žluté, 2017

olej, plátno, plexibox, Ø 60 cm sign. Břetislav Malý v roce 2017

olej, plátno, 200 × 180 cm sign. na rubu Břetislav Malý „Jedna z otázek o žluté“ v roce 2017

20 000 Kč ~ 775 €

95 000 Kč ~ 3 675 € vystaveno Komplementární, Tomas Rajlich, Břetislav Malý, Etcetera Gallery, Brno 2018

info Geometrické konstrukce, barevné koncepty, převrácení subjektu, estetické expedice za obrazy a mimo obraz, filozofické aspekty barvy, to všechno jsou premisy, se kterými Břetislav počítá. Tohoto absolventa brněnské FAVU v ateliérech Petra Veselého a Tomáše Lahody (studoval v letech 2006 až 2012, v současné době je zde asistentem v ateliéru Petra Kvíčaly) fascinují fyzické jevy, které souvisejí s hmotnou podstatou malířství a se vztahem obrazu k prostoru.

Zkoumání barvy a jejích optických, fyzikálních a filozofických aspektů se stalo rozhodným impulsem jeho malování. Je víc než zajímavé komparovat Malého 68

práce s malířskými tendencemi druhé poloviny šedesátých a zejména sedmdesátých let, ale i dalších desetiletí, kdy se pracovalo s různě strukturovanou monochromatickou malbou, v konkrétním výstavním případě s povrchově živou malbou Tomase Rajlicha. Vedle toho ovšem můžeme u Malého přemýšlet v postmoderních kategoriích konstrukce a dekonstrukce, které můžeme pojímat jak instrumentálně, tak ve strukturálně-filozofickém smyslu slova.

Martin Dostál

69

68 

Jan Kotík (1916–2002) Bez názvu, poč. 80. let akryl, plátno, dřevo, 132,5 × 59,5 cm 58 000 Kč ~ 2 245 € literatura Iva Mladičová a kol., Jan Kotík/Tvary se stávají figurami, Galerie U Betlémské kaple, Praha 2018, s. 67.

70

69 

Josef Bolf (*1971) Bez názvu, 1998 kombinovaná technika, plátno, 35 × 55 cm sign. Josef Bolf 98 21 000 Kč ~ 810 €

70 

Petr Písařík (*1968) Bez názvu, 2004 kombinovaná technika, plátno, 40 × 70 cm sign. na rubu PISI 04 48 000 Kč ~ 1 855 € 71

Krištof Kintera

71 

Krištof Kintera (*1973) Kingdom of Time, 2018 kombinovaná technika, rám, sklo, 103 × 73 cm sign. na rubu „KINGDOM OF TIME“ Krištof Kintera 2018 90 000 Kč ~ 3 480 €

info Krištof Kintera patří v současnosti mezi nejúspěšnější české umělce. Hlavními tématy, s nimiž Kintera pracuje, jsou příroda, technologie a společnost.

Moment pohybu, interakce a sociálně kritický přesah, který se u Kinterových instalací často objevuje, je odrazem propojování výtvarného umění, performance a divadelní scénografie. Soubor Postnaturalia, ve kterém srovnává technologii a přírodu, tvoří sediment naší doby, nový model, krajinu budoucnosti – je vytvářen z elektroodpadu. „Postnaturalia ve své rozbujelé estetice, organičnosti a neschematičnosti odráží činnost jakéhokoliv společenství, kde nic nelze mít stoprocentně pod kontrolou. Což může přirozeně okouzlovat i děsit.“ David Korecký 72

73

Natalie Perkof

72 

Natalie Perkof (*1979) Manuál přirozenosti, 2018 karbon, kevlar, dýha, pigment, plátno, 190 × 210 cm sign. na rubu Natalie Perkof 2018 110 000 Kč ~ 4 255 €

info Natalie Perkof je vizuální umělkyně, česko ghanského původu. Její tvorba je typickou ukázkou multimediální polohy v současném umění. Navazuje na malířské a sochařské tradice druhé poloviny 20. století, přičemž opouští od klasických zobrazovacích forem a posouvá hranice zavedených úzů. Obrazy se stávají objekty, objekty se stávají obrazy, celou tvorbu provází neustálé hledání a kombinovaní nejrůznějších technik. Rozmanité polohy jsou však zakotveny hlavními principy jako je monumentálnost díla, velice výrazné a zároveň citlivé použití barevnosti, redukce a abstrahování.

V posledním souboru “maleb” Manuál přirozenosti, který volně navazuje na předchozí cykly s figurální tematikou (Lolity, Bazény) nabízí divákovi pohled na realitu všedního dne, která je však čistě abstrahovaná a zminimalizovaná jak vizuální formou, tak obsahem. Jedná se o zachycení banálních skutečností hovořící kamarádky, postava zachycena při každodenní rutině, nebo v případě nabízeného obrazu hrající si děti. Jasná, abstrahovaná forma a přísná barevnost, která je podpořena neklasickými materiály jako je dýha, nebo karbonové vlákno umocňují pocit viděného prožitku, který se i přes velkou míru stylizace stává čitelným a cílí přímo na jednoduchý ale velice pravdivý okamžik. Zvláštní napětí mezi tvrdou formou vizualizace a jemností konceptuální roviny díla odkazuje na poválečný okruh autorů “Nové figurace”, v Čechách Adriena Šimotová, Alena Kučerová a zahraničí např. Marisol Escobar, která je tvorbě Natalie Perkof velice blízká hledáním novým forem ale také zachycením určité a „přímé“ jednoduchosti.

74

75

73 

Krištof Kintera (*1973) Inside is Outside, 2018

74 

Julius Reichel (*1981) Černej kůň, z cyklu Death Row, 2018

kombinovaná technika, výška 39 cm sign. Krištof Kintera 2018

akryl, olej, plátno, 195 ×145 cm sign. na rubu JRV 1492

90 000 Kč ~ 3 480 €

70 000 Kč ~ 2 705 € vystaveno Julius Reichel, Death Row, Galerie Nod, Praha 2018

76

77

75 

Jiří Načeradský (1939–2014) Hlava, kolem r. 1963 kvaš, papír, rám, sklo, 59,7 × 45 cm na rubu studijní kresba, datováno 26. 1. 63 28 000 Kč ~ 1 080 € literatura Petr Mach (ed.), Invaze, Jiří Načeradský, Galerie U Betlémské kaple, Praha 2017, s. 30.

76 

Jiří Načeradský (1939–2014) Studie k obrazu Tři ženy, 60. léta kombinovaná technika, ruční papír, rám, sklo, 42 × 60 cm sign. Načeradský 12 000 Kč ~ 465 € info Studie k obrazu Tři ženy z roku 1963.

77 

František Tichý (1896–1961) Comedia dell' arte II, 1946 suchá jehla, papír, pasparta, rám, sklo, 20 × 21 cm sign. Tichý 47, na rubu razítko sbírky 22 000 Kč ~ 850 € provenience Významná sbírka historika umění.

78 

Eduard Ovčáček (*1933) Dvě postavy, 1990 ruční papír, plátno, rám, 85 × 65 cm sign. E. OVČÁČEK 90 80 000 Kč ~ 3 095 €

78

79

79 

Miloš Stehlík (*1923) Libor Jaroš (*1960) Devět básní, 2016 bibliofilie, sbírka veršů prof. Stehlíka, výtisk č. 27, 10 kolorovaných litografií Libora Jaroše, tisk Jiří Závodník, Brno 2016, papírová kazeta, 28,6 × 32,5 cm 3 000 Kč ~ 115 €

80 

Zdeněk Sklenář (1910–1986) Pocta Arcimboldovi, 1969 bibliofilie, sbírka veršů italského anonyma, ruční papír Losín, 5× litografie, výtisk 234/300, 30 × 20 cm každá litografie sign. SKLENÁŘ 25 000 Kč ~ 965 €

info Pocta Arcimboldovi vyšla v nakladatelství Mladá fronta jako druhý svazek edice Blíženci ve třech stech číslovaných výtiscích v roce 1969. Knihu pěti původními litografiemi vyzdobil a graficky upravil Zdeněk Sklenář. Verše italského anonyma přeložil Miroslav Míčko. Doslov a poznámka Pavel Preiss.

Litografie provedl Josef Hrachovec v ateliéru Dílo na ručně čerpaném papíru Losín.

80

81

Josef Lada

81 

Josef Lada (1887–1957) Psala Ančička, kolem r. 1920 pero, tuš, akvarel, korektury bělobou, papír, pasparta, rám, sklo, 35,5 × 24,7 cm (výřez pasparty) sign. J. LADA 130 000 Kč ~ 5 025 € provenience Významná sbírka historika umění. literatura Karel Jaromír Erben, Josef Lada: Národní říkadla, vydal A. Svěcený, Praha 1921.

info Josef Lada byl vlastně výtvarným samoukem a ke svému nezaměnitelnému kresebnému stylu se propracovával postupně od secesních kreseb a karikatur českých i cizích, které poznával jako knihařský učedník, a pod vlivem dalšího velkého učitele a vzoru, jímž byl pro něj Mikoláš Aleš a jeho Špalíček. Praxe v novinách a časopisech, kde začal publikovat už v roce 1904 (a od roku 1909 působil jako výtvarný redaktor nově založeného časopisu Karikatury), urychlila jeho výtvarné zrání. Nutnost zformulovat děj jasně a srozumitelně na malém prostoru vedla už přímo k jednoduché pevné linii s přesnou charakteristikou a lapidárností ve výrazu, která je základem Ladova příznačného kreslířského rukopisu. K němu dospěl v průběhu druhého desetiletí dvacátého století a prakticky ho nezměnil až do konce své umělecké dráhy.

Nedílnou a nemalou součástí jeho tvůrčího zájmu je od počátku práce pro dětského čtenáře. K ní patří i posuzovaná kresba, ilustrace, resp. série čtyř ilustrací k jednoduchému veršovanému textu. Korektury bělobou, které na lety 82

zhnědlém papíře výrazněji vystupují, svědčí o tom, že jde o hotovou předlohu určenou k tisku. Komparace s ostatními Ladovými pracemi umožnila kresbu časově zařadit do doby kolem roku 1920 – jsou zde shodné způsoby ztvárnění dívčí tváře, ještě s alšovskými dozvuky, viditelný rozdíl v intenzitě obrysových kontur a charakteristické detaily popisu draperie i anatomie. Následně se také podařilo určit publikaci, pro niž byla kresba vytvořena, soubor národních říkadel Karla Jaromíra Erbena, která Josef Lada vybral a ilustroval (Josef Lada, Erbenova národní říkadla, vyd. A. Svěcený, Praha 1921, nestránkováno). Kresba je zde publikována jako dvanáctá, v lehce pozměněné podobě – patrně z důvodu změny typografie byl u všech ilustrací odstraněn výtvarně zpracovaný text říkadla a původní návrh se mírně barevně pozměnil. Na základě uvedených zjištění lze kresbu s vysokou mírou pravděpodobnosti datovat rokem 1920.

PhDr. Kateřina Svobodová

83

Vladimír Preclík

82 

Vladimír Preclík (1929–2008) Červeno-oranžový převlek nebezpečného stroje, 1984 polychromované dřevo, výška 61 cm sign. V. PRECLIK 1984, ČERVENO-ORANŽOVÝ PŘEVLEK NEBEZPEČNÉHO STROJE 140 000 Kč ~ 5 415 € vystaveno Vladimír Preclík, sochárské dielo, Mirbachov palác, Galéria hlavného mesta Bratislavy 1989 literatura Igor Zhoř, Vladimír Preclík, Kant, Praha 1995, s. 189.

info Sochař Vladimír Preclík patřil k velkým uměleckým individualistům. Jak vystihl historik umění Igor Zhoř, jeho dílo se „vymyká normám, překračuje hranice navyklého, vystupuje z řady“. V rámci skupiny Trasa 54, pod jejíž záštitou Preclík tvořil celou desítku let, zaujímala jeho tvorba originální polohu propojující explozivní spontaneitu s touhou po řádu a monumentalitu s prožitkem intimity.

Tím vytvářela pendant k tvorbě sochařských členů skupiny a zároveň spolužáků z Wágnerova ateliéru – Evy Kmentové, Zdeny Fibichové a Olbrama Zoubka.

Díky Preclíkově imaginativnosti a citlivému přístupu k materiálu byla produkce skupiny Trasa 54 osvěžena o zcela originální výtvarnou řeč, která „osciluje mezi literárností a dekorativností – a právě jimi vstupuje do míst, která jsou ve sféře výtvarna pokládána za záludná, nebezpečná a tabuizovaná“. Ovšem Vladimír Preclík jimi procházel „jistě a bez úhony“, jak uvedl Igor Zhoř.

V souvislosti s charakteristikou Preclíkovy tvorby je na místě připomenout poslední výstavu skupiny Trasa 54 konanou v roce 1969 v pražském Mánesu, kde představil sochy, v nichž zahájil svůj zájem o dialog lapidární stylizované formy s intenzivně barevnou polychromií překrývající strukturu dřeva. Typickými příklady jsou obě nabízené sochy Po ránu a Červeno-oranžový převlek nebezpečného stroje. Přestože každá zastupuje odlišný tematický okruh, rozdílné uchopení tvaru i jiný emocionální náboj, patří obě tato díla k tomu nejvýraznějšímu, co Preclík v osmdesátých letech vytvořil.

Tvorba Vladimíra Preclíka je v rámci české výtvarné scény zcela osobitým úkazem. Namísto vážnosti, sentimentu a existenciální zatíženosti staví nezkalený úsměv a radost, jež pramení z neutuchající vášně otevírat nové cesty k obsahovým i tematické možnostem. Jde o výtvarnou citlivost, která snoubí jiskru prahnoucích dětských očí s uvážlivostí sečtělého humanisty. A právě toto spojení dvou zdánlivých polarit dává Preclíkově tvorbě hravou poetiku, nestrojenost a přirozený nadhled, jež v mezinárodním kontextu můžeme nalézt např. v díle Jeana Tinguelyho nebo v některých polohách Tonyho Cragga.

84

Vladimír Preclík získal za svoji tvorbu řadu ocenění doma i v zahraničí. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi padesát největších sochařů světa. V témže roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný Strom života vystaven na světové výstavě EXPO ’67 v Montrealu. Jeho tvorba je zastoupena téměř ve všech státních galeriích v České republice, v řadě muzeí v zahraničí (např. v Centre Pompidou, Musée national d’art moderne v Paříži, v Middelheim muzeu v Antverpách) a v soukromých sbírkách u nás i ve světě.

Cyklus převleků, vytvořený v roce 1984, patří k nejvýraznějším cyklům Preclíkovy tvorby nejen po výtvarné stránce, ale také z hlediska svého poselství. Umělec se v nich zaměřil na nepolapitelnou dichotomii toho, co je „uvnitř“ a co je „vně“.

Vztah vnitřního a vnějšího prostoru, vztah slupky a jádra, povrchu a hlubiny ukryté pod obalem sledoval v několika variantách Převleků (např. Žlutooranžový převlek, Převlek nejoblíbenější), ovšem v případě nabízeného Červeno-oranžového převleku nebezpečného stroje přesáhl výchozí téma a propojil jej s tematikou antropomorfního stroje. Pomineme-li souvislost s náměty strojů, jež rozvíjeli představitelé Skupiny 42, je zde velmi zajímavá vazba k hereckým kostýmům Jeana Dubuffeta, které fungovaly jako pestrobarevné mobilní plastiky. Vnitřní prostor Preclíkovy plastiky, tedy stroj, navozuje spojení stroj-bytost, stroj-zvíře, stroj-člověk. Prolnutím světa mechanizace se světem člověka přináší prvky hravosti, ale i silný aspekt psychologizace. Cyklus Převleků je tedy poctou životu, v němž figurují lidé i oživlé předměty, ale také poctou divadlu. Divadelní svět umělce fascinoval zejména možnostmi proměny, jíž zažívá herec ve chvíli, kdy obleče kostým, ale také možnostmi proměny jeviště jako celku, odkazující k proměnám lidského života. Po výtvarné stránce přináší socha Červeno-oranžový převlek nebezpečného stroje zajímavé seskupování hmot, které jako by se zastavily v určité fázi pohybu, v určitém momentu děje. Odhaluje tak nejen umělcův zmiňovaný vztah k divadelnosti, ale také lásku k tradici barokního umění, které obdivoval, respektoval a z něhož čerpal podněty pro svoji originální sochařskou řeč.

85

83 

Vladimír Janoušek (1922–1986) Rukavice, 1. pol. 80. let slepotisk 1/2, karton, rám, sklo, 30 × 23 cm sign. VJ. 8 000 Kč ~ 310 €

84 

Vladimír Preclík (1929–2008) Po ránu, 1989 polychromované dřevo, výška 44 cm sign. V. PRECLIK 1989, „PO RÁNU“ 70 000 Kč ~ 2 705 € info Socha Po ránu patří k působivým poeticky laděným příkladům Preclíkových hlav. Na počátku této linie stojí dnes ikonický cyklus portrétů z let 1958–1961 nazvaný Česká avantgarda, do něhož patří jednak bronzové expresivně cítěné portréty (např. Václav Špála) a jednak polychromované hlavy vystavěné na hřejivém dialogu dřeva a stylizovaného barevného tvaru (Josef Čapek). Tematice hlav se Preclík věnoval napříč časem, s chutí a zápalem k ní přistupoval v různých dobách, za různých společensko-politických situací. Počátečním impulsem byly poměry na oficiální výtvarné scéně padesátých let, kdy režimem uznávaní umělci vytvářeli portréty jako unifikované tváře, bez výrazu, bez života. Toto dobové klišé paradoxně spustilo Preclíkův systematický zájem o téma hlavy jako ponoru do niterného světa konkrétního člověka, jeho duše a emocí, vyjádřené jazykem propojujícím rustikalizovaný tvar s barevností, ať už pestrou nebo omezenou na jeden či dva barevné akcenty. Výrazným příkladem je portrét ženy ve žlutých natáčkách nazvaný poeticky, a přitom zcela věcně Po ránu. Jde o zachycení moderní ženy s lehkým úsměvem a hladkou bílou pletí, kterou jsme jaksi nepatřičně překvapili během ranní toalety. Preclík však tento intimní moment nepromítl do zesměšňující karikatury, ale rozehrál zde celý orchestrion laskavého humoru a nikterak nepichlavé ironie, v němž zaznívá radost z každodenních úkonů běžného života.

86

87

85 

Jaroslav Vožniak (1933–2005) Božská komedie, 1993 lité laky, sololit, rám, 50 × 60 cm sign. na rubu Jaroslav Vožniak 1993 22 000 Kč ~ 850 € info Tvorba Jaroslava Vožniaka začala vynikat v českém nezávislém umění již na sklonku padesátých let, kdy absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a AVU. V roce 1957 se Vožniak připojil k neodadaistickému sdružení Šmidrů (Jan Koblasa, Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý), skupině umělců, kteří se snažili vymezovat vůči tehdejší nepříznivé době. Na začátku šedesátých let se skupina samovolně rozpadla a Vožniakova tvorba prochází do konce osmdesátých let různými stadii vývoje od informelní abstrakce či surrealismu přes dada k fantasknímu hyperrealismu. V roce 1968 se mimo jiné účastní i významné světové výstavy umění ve švédském Stockholmu. Nabízený obraz Božská komedie ze sbírky V. P. patří do skupiny tzv. litých laků, které vznikají od roku 1989 a odkazují na pollockovskou abstrakci. provenience Sbírka Vojtěcha Petratura.

86 

Čeněk Dobiáš (1919–1980) Bez názvu, 1966 kombinovaná technika, papír, rám, sklo, 29,5 × 41,5 cm sign. Dobiáš 1966 15 000 Kč ~ 580 €

87 

Miroslav Šimorda (1923–2018) Po dešti, 2005 olej, plátno, rám, 71 × 70 cm sign. M. Š. 05, na rubu M. Šimorda 05 39 000 Kč ~ 1 510 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

88 

Ladislav Novák (1925–1999) Les Continuateurs (Pokračovatelé), 1992 froasáž, ruční papír, rám, sklo, 41 × 29 cm sign. autorskou značkou, SF 8, 92 15 000 Kč ~ 580 €

88

89

89 

Jiří Balcar (1929–1968) Přítelkyně, 1967 lept 3/20, papír, pasparta, rám, sklo, 49,5 × 32,5 cm sign. Jiří Balcar 67.

22 000 Kč ~ 850 € provenience Významná sbírka historika umění.

90 

90

Jánuš Kubíček (1921–1993) Žena před zrcadlem, 1959

91 

Jánuš Kubíček (1921–1993) Ženy pod stromem, Klečící, Sedící – 3 ks, 40.–50. léta Jánuš Kubíček, Ženy pod stromem linoryt, papír, 20 × 10,5 cm sign. Jánuš Kubíček 43 literatura: Jiří Hlušička, Jánuš Kubíček, kresba a grafika, FOTEP 2004, obrazová příloha Jánuš Kubíček, Klečící litografie 10/12, papír, 24 × 21,5 cm sign. Jánuš Kubíček 1957;

litografie 2/31-I., papír, adjustováno ve skle, 30,5 × 21,5 cm sign. Jánuš Kubíček 1959, v tisku 59

Jánuš Kubíček, Sedící litografie 5/12, papír, 38 × 27 cm sign. Jánuš Kubíček 1957

11 000 Kč ~ 425 €

6 000 Kč ~ 230 €

provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

92 

Miroslav Tichý (1926–2011) Žena, 70./80. léta černobílá fotografie, vintage print, 17,3 × 13 cm 16 000 Kč ~ 620 € provenience Kyjovská sbírka, získáno darem od autora.

91

93 

Pavel Navrátil (1933–1981) Mezi domy, 1959 olej, plátno, rám, 60 × 60 cm sign. III.59 Navrátil, na rubu Navrátil BRNO /MEZI DOMY/ 44 000 Kč ~ 1 700 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

info Malíř Pavel Navrátil patřil k nejmladším členům skupiny Brno 57, která se utvořila v průběhu padesátých let kolem Bohumíra Matala a Jánuše Kubíčka. Navrátil byl do skupiny přijat v roce 1962 a pod její záštitou tvořil a vystavoval až do roku 1969. K tvorbě Bohumíra Matala a Jánuše Kubíčka představoval citlivý pendant vystavěný na malířské smyslovosti a vytříbeném citu pro světlo a barvu. Jeho výtvarná cesta vedla od stylizovaných maleb přes abstrahující kompozice, obrazový cyklus Pompejí až po etapu hlubokých ponorů do krajiny sedmdesátých let, které završily psychologizující témata Strašáků v krajině. Ty předcházely umělcově předčasné smrti, na níž se v mnohém podepsalo politické pronásledování a časté výslechy StB. Obraz Mezi domy z roku 1959 je kvalitním příkladem Navrátilovy malířské etapy založené na tvarové stylizaci, kterou rozvíjel těsně před vstupem do Matalovy skupiny Brno 57. Tematicky se v té době zaměřoval na souboje ptáků, motocyklové a cyklistické závodníky, výrobní haly a továrny, ale také na motivy 92

opuštěných proluk a malebných městských zákoutí. Po výtvarné stránce v nich uplatňoval silnou černou konturu ohraničující stylizované tvary s odkazem na dědictví skupiny Osma i na tvorbu italských malířů Gabriela Mucchiho, Renata Gutussa nebo Francouze Bernarda Buffeta. Potřeba pevného ukotvení v řádu, jež provázela celé Navrátilovo dílo a byla i jmenovatelem Matalovy tvorby, dala kompozici obrazu Mezi domy pevný rámec vystavěný na velkorysém řazení prostorových plánů a souhře diagonál s vertikálami (konstruktivní složka malby), jež vstupuje do dialogu s promalovanými plochami, vnitřním světlem a prostorovostí (smyslová složka malby). Obraz je typickým příkladem Navrátilovy malby přelomu padesátých a šedesátých let a prokazuje umělcovu mimořádnou senzibilitu pramenící z modernistické tradice, respektu k přírodě, humanistické tradici a trvalým hodnotám, které jsou s ní spjaté. Přestože Navrátilova malířská tvorba zaujímá v dějinách české malby druhé poloviny dvacátého století důležité místo, dosud zůstává neprávem opomíjená, nedoceněná a ukrytá ve stínu Matalovy tvorby.

94 

Miloslav Chlupáč (1920–2008) Krajina s vodou (Povodeň), 1955 olej, plátno, rám, 34,5 × 50,5 cm 160 000 Kč ~ 6 180 € 93

Bohumír Matal ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera 95 

Bohumír Matal (1922–1988) Interiér, kolem r. 1954 olej, karton, rám, pasparta, sklo, 32,5 × 20,3 cm 110 000 Kč ~ 4 255 €

provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera. literatura Bohumír Matal, poslední práce, Kabinet umění Brno 1955, katalog výstavy. vystaveno Bohumír Matal, poslední práce, Kabinet umění Brno 1955 (č. kat. 32) info Dva prezentované obrazy Bohumíra Matala pocházejí ze sbírky významného, nedávno zesnulého architekta Ivana Rullera (1926–2018). K výtvarnému umění měl arch. Ruller vždy velmi blízký vztah. S tvorbou Bohumíra Matala (1922–1988) se blíže seznámil už na Matalově brněnské výstavě v r. 1948, po níž se rozhodl ateliér brněnského malíře ze Skupiny 42 poprvé navštívit. Tehdy se jejich cesty spojily a započalo celoživotní přátelství plné vzájemného respektu k tvorbě toho druhého.

Počátkem padesátých let dokonce oba sdíleli v Brně společný ateliér, a arch.

Ruller tak mohl stát přímo u zrodu Matalových obrazů. Později se stal také jedním z členů mezioborové skupiny Brno 57, která vznikla ze společnosti, jež se v Matalově ateliéru scházela.

Nejen přátelství, ale i respekt a obdiv k Matalovu talentu vyústily v řadě případů i ve výtvarnou spolupráci obou osobností. V dobách, kdy Matal nemohl oficiálně vystavovat, se arch. Ruller systematicky snažil Matalova díla v rámci svých projektů prosazovat. Jejich první spolupráce se datuje již do roku 1954 a o tři roky později společně získali druhé místo v mezinárodní soutěži na urbanistické řešení náměstí Národů OSN v Ženevě (tým architektů: I. Ruller, Z. Řihák, J. Sirotek).

Z realizovaných Matalových prací, které vznikly v rámci staveb arch. Rullera, uveďme alespoň art protis v budově Ingstav v Brně, intarzii a reliéf v budově ředitelství Domu služeb – Karat v Brně, reliéfy ve správní budově elektrárny Dalešice nebo malby v Československé státní bance v Praze 9. Řada Matalových návrhů ale z finančních důvodů či přičiněním schvalovací komise realizována nebyla (např. dekorativní stěna v muzeu Jarmah v Libyi).

K jejich společnému přátelství i profesionální spolupráci odkazuje několik kreseb a maleb, které arch. Ruller od B. Matala získal. Jedná se o ucelený soubor kvalitních děl, zajímavých nejen emociální, ale také uměleckou hodnotou. Dokladem toho jsou i dva zde prezentované obrazy. „Přátelství s Mirkem patřilo k tomu nejkrásnějšímu, co jsem v životě prožil a za co jsem osudu vděčný. Jsem rád, že mohu při pohledu na jeho obrazy zavzpomínat na společné chvíle i společné myšlenky.“ Ivan Ruller, Osobní vzpomínky na Bohumíra Matala, in: Antonín Přidal, Takový byl Matal, Brno 1998, s. 83.

Když po dlouhých šesti letech nucené odmlky mohl Bohumír Matal konečně veřejně vystavit svá díla, byl obraz s názvem Interiér ze sbírky prof. Rullera mezi nimi. Matalova výstava v Kabinetu umění v Brně v roce 1955, v době stále trvajícího diktátu socialistického realismu, demonstrovala především právo umělce na výtvarný experiment. Výstava vzbudila velký ohlas a ostře se proti ní ohradila i oficiální kritika, která Matala nařkla z pokusu vzkřísit „hnilobné, na hony páchnoucí estetické teorie“. Václav Zykmund musel svá úvodní slova z katalogu odvolat a výstava byla předčasně uzavřena. Pro ostatní umělce však byla tato výstava prvním odvážným gestem. Matal tak koneckonců o celé tři roky předběhl výstavu Umění mladých výtvarníků Československa, která znamenala definitivní ústup českého umění z dogmatických pozic.

V obraze Interiér jsou koncentrovány některé malířské problémy, které v první polovině padesátých let Matala zajímaly. Tematicky jde o pohled do interiéru s klasickým zátiším s kyticí ve džbánu na stole a s draperií, které odkazují ke špálovské tradici. Motiv zrcadla, které dál prolamuje prostor, v dějinách umění opět není nový (vzpomeňme např. Portrét manželů Arnolfini Jana van Eycka).

A motiv zrcadlení můžeme i v Matalově tvorbě sledovat už od jeho slavného obrazu Stříhali dohola malého chlapečka (1946, Moravská galerie v Brně). Teprve kolem roku 1954 však Matal tento prvek dále rozvedl – především ve svých zátiších a v sérii portrétů žen se zrcadlem.

Matal, který ostatně v umění neuznával vývojové teorie, se tedy v obraze Interiér hlásí k tradici, ale přesto nejde o anachronismus. Ve své tvorbě vždy hledal aktuální způsob řešení základních uměleckých otázek, které procházejí celými dějinami umění – vztah mezi barvou, světlem, prostorem a tvarem. Proto ty odkazy ke klasikům. Matalovi nešlo o zachycení jevové stránky skutečnosti, ale snažil se jít pod povrch vizuálně vnímaného. Nezajímalo ho, jak věci vypadají, jak se nám jeví, ale jaká je jejich podstata. Matalovy obrazy přitom nemají jen zaznamenávat jeho vlastní prožitek skutečnosti, ale mají především určité pocity vyvolávat.

I po více než šedesáti letech tak Matalovy obrazy přinášejí výstižné sdělení o pocitech člověka v první polovině padesátých let. O pocitech mladého, nadaného umělce, jehož malby se v roce 1946 ocitly v Paříži po boku nejvýznamnějších mladých umělců Československa, jehož tvorba však byla tři roky poté označena za pochybnou a škodlivou a jako taková nesměla být vystavována.

Malíře, který ani v době těžké životní situace neslevil ze svých požadavků na svobodu uměleckého projevu. Z Matalových obrazů přesto necítíme ani náznak pesimismu. Pohled umělce nás vede do koutu místnosti, do bezpečí domova, kam naše oči sklouznou ve chvílích klidu, odpočinku či melancholie. Oproti skutečnému, uzavřenému prostoru se obrazový prostor rozvíjí především v ploše velkého zrcadla. Tvary a jejich vzájemné vztahy v prostoru jsou modelovány prostřednictvím barev, nikoli vržených stínů. Zrcadlo nám prozrazuje přítomnost okna, jímž dopadá na stůl s kyticí forsytií zářivé jarní světlo. I ve tvrdé realitě padesátých let nám tak malíř ukazuje, že život, člověk a bezpečí jeho domova, stejně jako svoboda malířského projevu, jsou stále tou základní hodnotou, na které je třeba neustále trvat.

Mgr. Martina Šviková

94

95

Bohumír Matal ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera

96 

Bohumír Matal (1922–1988) Interiér (Zátiší s fíkusem), 1954 olej, lepenka, rám, sklo, 37,5 × 19,5 cm sign. MATAL 54 100 000 Kč ~ 3 860 € Provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

info V padesátých letech, kdy se řada umělců dostává do nedobrovolné tvůrčí izolace, se i náměty Matalových obrazů přesouvají z ulic města do interiérů. Obraz Interiér (Zátiší s fíkusem) ze sbírky prof. Rullera namaloval Matal v roce 1954 hned ve čtyřech různých variantách, z nichž jedna se nyní nachází v Muzeu města Brna. Zatímco u ostatních tří variant námětu zaujímá velkou plochu obrazu okno, v případě obrazu na Špilberku i sedící dáma na židli pod fíkusem, na obraze z majetku prof. Rullera se Matalův pohled zaměřil na ten nejbanálnější výjev z celého interiéru, na roh místnosti s červenou židlí a fíkusem. Okno po pravé straně obrazu můžeme už jen tušit. V době plné epických budovatelských témat tak Matal maluje obraz, který postrádá jakoukoli významovou i výrazovou dominantu. Kompozici obrazu sice určuje mírně prohnutá vertikála fíkusu, ale všechny předměty jsou odosobněné a vzájemné zrovnoprávněné. Žádný předmět na obraze nelze považovat za důležitější než jiný a skutečnost, že předměty samy o sobě postrádají důležitost, Matal ještě podtrhuje záměrným narušením perspektivy. Nepokouší se o nějaké umělé, divadelní aranžování scény, naopak usiluje o zachycení vlastního silného prožitku autentického místa. Každodenní

foto: Archiv autora, na fotografii Bohumír Matal, Ivan Ruller a další.

96

klidný výjev z interiéru má svůj vlastní rytmus daný prostorovým uspořádáním a vzájemnými vztahy mezi tvary a tlumenými barvami, který nebere žádný ohled na to, co se odehrává venku. Problém polarity světa uvnitř a vně provází Matalovu tvorbu od jeho nejranějších prací, v obrazu ze sbírky prof. Rullera však tyto dva světy odstřihl úplně. Ono neznámé „venku“ zde nijak nemůže narušovat poetické kouzlo a bezpečí intimního, krásného místa uvnitř, kde téměř cítíme pach hlíny z květináče.

Matal se ve svých obrazech nesnažil postihnout jevovou skutečnost, ale směřoval k podstatě skutečnosti. Východiskem mu byl jeho vlastní prožitek z ní, výtvarná představa, kterou v něm jedinečná skutečnost vyvolá. A na základě tohoto východiska pak Zdeněk Kudělka v časopise Przegląd Artystyczny (1956) zařadil Matalovu tvorbu do linie imaginativního umění po bok takových osobností, jako jsou Josef Istler, Mikuláš Medek nebo Jan Kotík.

Mgr. Martina Šviková

foto: Archiv autora, varianty nabízeného obrazu.

97

97 

Jánuš Kubíček (1921–1993) Astry, 1944 akvarel, tuš, papír, rám, sklo, 40 × 33 cm sign. Jánuš Kubíček 1944 5 000 Kč ~ 195 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

98 

Jánuš Kubíček (1921–1993) Pomněnky, 1948 tuš, papír, rám, sklo, 41 × 30 cm sign. Jánuš Kubíček 1948 5 000 Kč ~ 195 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

99 

Jan Trampota (1899–1942) Rozkvetlý kaštan, počátek 20. let olejový pastel, sololit, rám, sklo, 46 × 100 cm na rubu přípis Jan Trampota ověřil Jos. Kubíček 95 000 Kč ~ 3 675 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera. info Posuzovaný obraz Jana Trampoty sice postrádá signaturu, ale jeho autentičnost spolehlivě na rubu potvrzuje sochař Josef Kubíček, dlouholetý malířův přítel a vlastník početné kolekce krajinářových stěžejních děl, z nichž podstatnou část věnoval začátkem šedesátých let minulého století Moravské galerii v Brně. Obraz zřejmě získal do své umělecké sbírky brněnský architekt profesor Ivan Ruller ze sochařovy pozůstalosti. Široký, v podstatě panoramatický formát Trampotova obrazu, rámovaný v prvním prostorovém plánu listovím a květy kaštanu, zde vytváří průhled do rovinaté krajiny. Ta je pouze naznačena, a to účařím horizontu. Jde nepochybně o ranou práci, z jejíž tematiky ještě nelze vytušit příštího krajináře Orlických hor. Už toto konstatování opravňuje k datování díla do období kolem začátku dvacátých let minulého století. Nicméně už v této časné práci lze zaznamenat Trampotovy charakteristické technické postupy. Obraz totiž patří k prvním, v nichž umělec ověřil později velmi oblíbenou techniku olejového pastelu, provedeného na drsném povrchu lepenky, případně sololitu. To umožnilo spojit v ústrojnou jednotu kresbu a malbu, což malířově bezprostřednímu vztahu ke krajinářskému motivu zřejmě vyhovovalo. Posuzované dílo je zvládnuto chvatným, ale suverénním malířským rukopisem, předznamenávajícím umělcův projev, jímž se měl posléze zapsat do povědomí české krajinomalby dvacátého století. Při celkovém úsudku o Trampotově uvedeném obrazu nelze přehlédnout jeho dekorativní hodnoty, což samo osobě svědčí o někdejším značném rozpětí hledání mladého tvůrce, které jej v tomto případě přiblížilo lyricko-poetické větvi českého novodobého umění.

PhDr. Jiří Hlušička

98

99

100 

František Hudeček (1909–1990) Hlava ženy, 1947 tuš, ruční papír, pasparta, rám, sklo, 27 × 21 cm sign. Fr. Hudeček 47 12 000 Kč ~ 465 € provenience Významná sbírka historika umění.

101 

Emil Filla (1882–1953) Zátiší s ovocem a rybou, 1935 lept, papír, pasparta, rám, sklo, 16 × 16 cm sign. Emil Filla.

10 000 Kč ~ 385 € provenience Významná sbírka historika umění.

102 

Jánuš Kubíček (1921–1993) Interiér, V ateliéru – 2 ks, 1952 Interiér – suchá jehla, ruční papír, 14,5 × 12 cm, sign. Jánuš Kubíček 52; V ateliéru – serigrafie, suchá jehla, papír, 21,5 × 14,5 cm sign. Jánuš Kubíček 52 4 000 Kč ~ 155 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

103 

Zdeněk Macháček (*1925) Bez názvu (návrh realizace do architektury), přelom 50./60. let mořené a voskované dřevo, výška 31,5 cm 32 000 Kč ~ 1 240 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

100

101

104 

Miloš Vlček (*1939) Bez názvu, 70. léta mořené dřevo, adjustace na desce, 44 × 45 cm sign. VLČEK 12 000 Kč ~ 465 € provenience Ze sbírky architekta prof. Ivana Rullera.

105 

Willi Nowak (1886-1977) Krajina z Polabí, nedatováno akvarel, karton, pasparta, rám, sklo, 27,5 × 40 cm sign. Willi Novak 16 000 Kč ~ 620 € provenience Významná sbírka historika umění.

106 

František Tichý (1896–1961) Most Sully v Paříži, 1957 suchá jehla, papír, pasparta, rám, sklo, 17 × 29,5 cm sign. Tichý 57 20 000 Kč ~ 775 € provenience Významná sbírka historika umění.

102

107 

Aleksei von Hanzen (1876–1937) Mořské pobřeží, po r. 1900 olej, plátno, rám, 54 × 78,5 cm sign. A. Hanzen 220 000 Kč ~ 8 510 € provenience Sbírka doktora Karla Pura. info Aleksei Vasilievich Hanzen, původně právník z Ruska, se roku 1901 přesunul do Mnichova, kde studoval tamější akademii. Další studia navazovala v Berlíně, posléze v Drážďanech. V roce 1906 se stal Hanzen členem Société internationale des aquarellistes a Société des gravures en noir v Paříži.

Po svém návratu zpět do Ruska se v Petrohradu stal malířem ruského námořnictva. Později, v roce 1920, emigroval do bývalé Jugoslávie.

103

Důležitá upozornění a pravidla aukce 1. Registrace dražitelů

4. Průběh dražby

7. Způsob úhrady

Registrace dražitelů je možná nejdříve 1 ho­ dinu před aukcí na místě jejího konání. Účastník dražby je povinen doložit svou totožnost pomocí občanského průkazu či cestovního pasu, zapsat se do seznamu účastníků dražby a podepsat čestné prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. (viz formulář „Přihláška do aukce“).

Předměty se draží v pořadí uvedeném v katalogu, které může licitátor z organizačních důvodů změnit. Po vyvolání předmětu mohou dražitelé činit příhozy zvednutím dražebního čísla. Dražba předmětu se koná, pokud dražitelé činí příhozy. Licitátor může podání bez odůvodnění odmítnout. Nebylo­-li přes dvojí výzvu licitátora učiněno podání vyšší, oznámí licitátor ještě jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání.

Učiněným podáním je účastník dražby vázán. Cenu dosaženou vydražením nelze dodatečně snížit. Vydražitelem se stává účastník dražby, kterému je dražený předmět přiklepnut, a jakékoliv spory v tomto ohledu závisí výlučně na rozhodnutí aukční síně.

Vydražitel je povinen uhradit cenu dosaženou vydražením (včetně aukčního poplatku) v hotovosti či bankovním převodem během nebo po dokončení aukce, nejpozději však do 10 kalendářních dnů ode dne konání dražby.

5. Příhozy

9. Aukční řád

Příhozy určuje licitátor tímto způsobem:

Tato pravidla aukce jsou pouze informativní.

Závazné podmínky aukčního prodeje jsou upraveny v aukčním řádu.

2. Písemné nabídky Účastník dražby může dražit i bez své osobní přítomnosti na dražbě na základě písemné plné moci, kterou zmocní dražebníka k svému za­ stoupení v aukci. Tato plná moc musí obsahovat čísla položek katalogu, jejich přesný popis, vyvolávací cenu a nákupní limit, za který je zmocněnec oprávněn předměty dražit (viz formulář „Plná moc“).

3. Dražení po telefonu Účastník dražby může po dohodě s aukční síní dražit po telefonu. Plná moc musí obsahovat veškeré údaje jako při písemné nabídce, kromě nákupního limitu. Žádosti o dražení po telefonu je třeba po dohodě s dražitelem zaregistrovat nejpozději 24 hodin před začátkem aukce. Pokud se v průběhu aukce nepodaří zmocněnci navázat se zmocnitelem telefonické spojení, a to bez ohledu na důvod, potom je zmocněnec oprávněn učinit u toho předmětu aukce, u kterého tato skutečnost nastala, nabídku ve výši vyvolávací ceny tohoto předmětu.

Nejnižší podání a další podání v rozmezí Kč

100 — 5 000 Kč 5 000 — 10 000 Kč 10 000 — 50 000 Kč 50 000 — 100 000 Kč 100 000 — 500 000 Kč od 500 000 a více

Min. výše příhozu v Kč 100 Kč 500 Kč 1 000 Kč 5 000 Kč 10 000 Kč 50 000 Kč

O pořadí a výši příhozů rozhoduje licitátor.

6. Aukční poplatek Vydražiteli je účtován k vydražené (příklepové) ceně do výše 1 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 23 %, k vydražené ceně od 1 000 001 do 10 000 000 Kč aukční poplatek ve výši 20 %, a k vydražené ceně nad 10 000 001 aukční poplatek ve výši 18 %.

8. Nabytí vlastnictví a vyzvednutí vydražených předmětů Vydražené předměty budou dražebníkem vydražiteli předány po zaplacení celé ceny dosažené vydražením (včetně aukčního poplatku) na základě potvrzení o zaplacení v místě konání aukce (pouze v den konání aukce) nebo v sídle Etcetera auctions, s. r. o. (v následujících dnech) nebo po telefonické domluvě i jinde.

Ceny uvedené v EUR jsou zaokrouhlené částky, které odpovídají minimální nabídce na koupi předmětu aukce a slouží pouze pro orientaci.

The prices given in EUR are rounded figures that correspond to the minimum bid for the purchase of the auction item and are for information only.

Kiva

7

photography

© Etcetera Auctions, s. r. o., 2018 © Pavla Kosař, Miroslav Jiřele, Tomáš Vrba

kiva.cz

Aparat. design. interior. product. publishing.

aparat­‑studio.com

Kvalitář platforma pro umění, design a architekturu

kvalitar.cz

Rámování Sýpka ramovanisypka.cz

foto – Kiva (kiva.cz) design – Aparat. (aparat-studio.com) font – FK Grotesk (floriankarsten.com) jazyková redakce – Kateřina Danielová tisk – Artax, a. s.

etcetera­‑auctions.com

Post-War & Contemporary Art Antal Balcar Bernartová Bolf Boštík Černický David Demek Dobeš Dobiáš Č.

Dub Dvořák Filla E. Hajn von Hanzen Hilmar Hudeček Chatrný D. Chlupáč Janoušek Karlíková Kintera Klodová Koblasa Kolíbal Kotík Kovanda Krausová Krůček Kubíček J. Kyncl Lada Macháček Malý da Mata Matal Merta V. Miller Mrázková Načeradský Navrátil Novák V. Nowak Olivová Ovčáček Palla Perkof Písařík Preclík Rajlich Reichel Rudolf Ruller Sekal Sklenář Stehlík Steklík Svoboda Sýkora Šimorda Škoda Tichý F. Tichý M. Titlová Ylovsky Trampota Urbásek Valoch Veselý Vlček Vožniak 58, 59, 60

89

43, 69

1

54

41, 42

63, 65

48

47, 49

61

64

101

107

23

16

17

100

94

36, 37

83

40, 71, 73

21

14

52, 53, 55

44

51

68

2, 3

46

90, 91, 97, 98, 102

81

103

45

66, 67

26, 27, 95, 96

7, 8

22, 25

93

105

12, 19

6

75, 76

88

13

72

78

70

4, 5, 57

74

80

15

28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35

50

77, 106

82, 84

9

79

38, 39

87

92

99

104

86

56

85

62

20

10, 11

24

18